Dějiny na 8

TGM Osvoboditel (režie: Věra Chytilová, 1990, 60 min.) + Dějiny na 8 (režie: Václav Táborský, 1968, 12 min.)

Režisérka Věra Chytilová, známá především jako autorka hraných filmů, v průběhu své kariéry natočila několik pozoruhodných esejistických dokumentů. Záhy po sametové revoluci to byl životopisný snímek věnovaný prvnímu prezidentovi Československé republiky T. G. Masarykovi. Vznikl jako střihový dokument v rekordně krátkém čase mezi 17. listopadem 1989 a 7. březnem 1990, na který připadlo 140. výročí Masarykova narození. Chytilové se podařilo vytvořit Masarykův plastický portrét prostřednictvím kombinace archivních záběrů s vlastními dotáčkami a komentářem v působivém přednesu Miroslava Macháčka. Ve filmu se též objevují výpovědi Masarykových vnuček a pravnuka.

Jako předfilm bude uveden unikátní film-anketa Dějiny na 8 z roku 1968 s Milošem Kopeckým v roli moderátora.

Po projekci bude následovat beseda na téma Masaryk dnes, jíž se budou účastnit současný rektor MU Mikuláš Bek a jeho předchůdce Petr Fiala jako zástupci veřejné instituce, jež nese Masarykovo jméno a jež má rozvíjet masarykovský odkaz. Debatu bude moderovat Jiří Voráč (vedoucí projektu).

Vstup zdarma.

Signum laudis (režie: Martin Hollý, 1980, 84 min.)

Psychologické válečné drama se odehrává na ruské frontě během posledních dnů první světové války. Ústřední figurou filmu je fanatický kaprál Hoferik, voják bezmezně oddaný armádě i monarchii, které je ochotný bránit do posledních sil. Snímek působivě líčí Hoferikův turbulentní osud, kdy se z vyznamenaného důstojníka stává mužem, který je svému vojenskému vedení na obtíž. Sugestivní protiválečný film vznikl jako unikátní česko-slovenská koprodukce Filmového studia Barrandov a Slovenské filmové tvorby Bratislava podle literárního scénáře Vladimíra Kaliny a Jiřího Křižana. Absurditu válečného konfliktu působivě podtrhuje autentická kamera  Františka Uldricha a minimalistická ironizující hudba Zdeňka Lišky. V hlavní roli exceluje Vlado Müller.

Úvod k filmu obstará filmový kritik a pedagog Jaromír Blažejovský.

První republika (režie: Biser Arichtev, 2014-, 52 min.)

V centru dění jsou ve výpravném historickém seriálu České televize pestré osudy rozvětvené rodiny Valentových, která zbohatla na válečných zakázkách a stěhuje se z venkova do Prahy, do Podolí. V této části Prahy jsou zatím jen louky, pár starých továrních komínů a poválečná chudoba. Podnikaví Valentovi však Podolí změní. Ovšem ne sami a lehce. V jejich rodině panuje rivalita mezi bratry. Je zde tajemství, které s sebou nese pátrání po staré předválečné vraždě, a postavy prožívají také své osudové lásky. Seriál je příběhem první (a také druhé) republiky, který sice vypráví očima rodiny z vyšších vrstev, avšak spektrum hlavních i vedlejších postav je velmi pestré, od elit až po dělnickou a rolnickou třídu. Osudy hrdinů se prolínají s událostmi tehdejší doby a připomínají některé významné momenty naší historie. Seriál, jehož tvůrci se inspirovali například prestižním britským dramatem Panství Downton, propojuje různé žánry, melodrama a detektivku. Autoři První republiky nechtějí historickou dobu idealizovat. Snaží se sledovat životy bohatých i chudých bez zbytečné nostalgie.

Po projekci bude nasledovat debata s producentkou Kamilou Zlatuškovou a historikem Čeňkem Pýchou z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Ztraceni v Mnichově (režie: Petr Zelenka, 2015, 105 min.)

Sir „P“, devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody. Sir „P“ po Daladierovi jeho hlasem dodnes opakuje některé důležité věty a prohlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel a na základě papouškových kontroverzních citací Daladiera rozpoutává mezinárodní politický skandál. Ale to je jen polovina příběhu… Další dvě třetiny snímku tvoří „film o filmu“ – hodinový hraný dokument ze zákulisí natáčení, které mělo být česko-francouzskou koprodukcí. Francouzi se však na něm vůbec nepodíleli. Vše bylo jen blafování českého producenta. Když se navíc zjistí, že hlavní herec má alergii na peří a není schopen točit s ptáky, začíná se roztáčet spirála nepříjemností, které vyústí v občanskou válku ve štábu a šikanu francouzských herců. Na pozadí natáčení koprodukčního celovečerního filmu se ukazují české povahové rysy, stereotypy a mýty o národní povaze a historii. České historické trauma se mísí s traumatem nedokončeného filmu a s osobními ambicemi a dramaty tvůrců.

Po projekci bude nasledovat debata s historikem a odborným poradcem na filmu Ztraceni v Mnichově Petrem Kourou z Ústavu českých dějin FF UK a historikem Vítem Smetanou z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Mečiar (režie: Tereza Nvotová, 2017, 89 min.)

Snímek Mečiar je zpovědí mladé režisérky Terezy Nvotové o Vladimíru Mečiarovi a o vlivu, který měl tento politik na slovenskou společnost a na život jí samotné. Když v roce 1989 padl v Československu totalitní komunistický režim, měla Tereza jeden rok. Vůdcové sametové revoluce se tehdy rozhodli uspořádat konkurz na ministra vnitra, do kterého se přihlásil Vladimír Mečiar, tehdy ještě neznámý podnikový právník ze slovenského venkova. Vladimír Mečiar se po úspěchu v konkurzu dostává až na politický vrchol, odkud vládne zemi prostřednictvím řady diskutabilních praktik. Na pozadí událostí, jakými jsou rozdělení Československa či únos syna prezidenta, prožívala Tereza s vrstevníky své dětství a dospívání. Film vznikl téměř po čtvrtstoletí od rozdělení Československa a vzniku samostatného Slovenska. Není však jen vyprávěním o jedné etapě slovenských politických dějin. Přibližuje mnohem univerzálnější a velmi současné téma – podobný archetyp politika se objevuje po celém světě.

Po projekci bude následovat debata s režisérkou Terezou Nvotovou, politologem Lubomírem Kopečkem a spisovatelem a publicistou Martinem M. Šimečkou.

České století - Ať si jdou (režie: Robert Sedláček, 2013, 78 min.)

Poslední díl televizní série, kterou pro Českou televizi natočil režisér Robert Sedláček, rozkrývá tabu klíčových událostí našich moderních dějin, konkrétně rozdělení Československa. Už na počátku revoluce bylo v Čechách Občanské fórum a na Slovensku Veřejnost proti násilí. Proč ne? Ale následoval spor o název společného státu, takzvaná pomlčková válka. To už bylo vážnější a cosi to naznačovalo. Vztah mezi Čechy a Slováky se komplikoval. Zpočátku téměř všichni říkali, že chtějí společný stát, ale nebylo jasné jaký. Federace, v níž silnější pomáhá slabšímu, nebo konfederace, v níž jde každý za své. Transformace se zatím tříbí směrem ke kuponové privatizaci. Ježek, Tříska a další ekonomové prožívají těžké, nesmírně vzrušující chvíle. Národnostní otázky se však skoro nepochopitelně komplikují stále víc. Co ti Slováci vlastně chtějí? Ten problém dostihuje i Václava Havla a nutí ho dobrat se k podstatě toho, co je pod všemi těmi řečmi, spory a útoky: Slováci už od nás nechtějí nic dostávat, chtějí svůj vlastní stát. Ale co dál? Přicházejí první svobodné volby a roste fenomén Václava Klause. Ale i Vladimíra Mečiara, dynamického a neuchopitelného muže v čele Slovenska. Vše směřuje k tomu, že rozhodnutí padne mezi těmito dvěma nepochybně tvrdými a silnými muži. Kdo však vysloví to konečné a neodvolatelné slovo, které zpečetí osud Československa?

Po projeci bude následovat debata s diplomatkou Magdou Vášáryovou, spisovatelem Milanem Uhdem a soudkyni Ústavního soudu Kateřinou Šimáčkovou.

Občan Havel (režie Miroslav Janek, Pavel Koutecký, 2008, 123 min., ENG subtitles)

Dokumentární film Občan Havel nahlíží do zákulisí politických i soukromých dramat prezidentského období Václava Havla. Ukazuje jeho nervozitu při první volbě českého prezidenta či trápení při nácviku prezidentské děkovací řeči. Kamera jej ale sleduje i v situacích, kdy se dokáže pěkně rozčílit a zanadávat na špatně ušité košile. Snímek zároveň nabízí odpovědi na několik dlouholetých záhad české politiky – jak se podařilo Václavu Klausovi proniknout do jazzového klubu a kdo posadil Jacquese Chiraca vedle první dámy. Stejně jako v životě Václava Havla, hrají ve filmu důležitou roli obě jeho manželky, Olga a Dagmar. Objeví se zde jeho přátelé a spolupracovníci, světoví i čeští politici, ale i členové skupiny Rolling Stones. Režisér Pavel Koutecký začal film natáčet v roce 1992 a sledoval prvního českého prezidenta více než třináct let. Premiéry svého nejzajímavějšího a největšího filmu se však bohužel Koutecký nedočkal. Po jeho tragické smrti na jaře 2006 se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek.

Po projeci bude následovat debata s rektorem JAMU Petrem Oslzlým a politikem Alexandrem Vondrou.

Nahota na prodej (režie: Vít Olmer, 1993, 102 min.)

Ve snímku Nahota na prodej navázal režisér Vít Olmer na úspěch svého diváckého hitu Bony a klid a místo vekslování tentokrát vytěžil téma nucené prostituce. Mladý novinář Egon ve spolupráci s Čechoameričankou Nancy a se soukromým detektivem, propuštěným policistou, pátrají po ztracené dívce, která se ocitla v rukách romské pasácké mafie. Jejich cesta do podsvětí je lemována zločiny všeho druhu – prostitucí, obchodem s pornografií, podvody při aukcích, nedovoleným ozbrojováním nebo propojení zločinu s vládnoucí byrokracií. Punc autenticity filmu dodává i účast neherce Ivana Jonáka, někdejšího podnikatele, později dlícího ve vazbě s těžkými obviněními z objednání vraždy své bývalé manželky a konkurenčního podnikatele. Olmerův exploatační film dnes představuje dokonale zakonzervované memento překotně se transformujícího porevolučního Československa, jehož sledování připomíná horečnaté listování bulvárními plátky.

Po projekci bude nasledovat debata s dramaturgem Jiřím Flíglem.

Česká cesta (režie: Martin Kohout, 2015, 94 min.)

Dokumentární film Česká cesta popisuje příběh československé ekonomické transformace 90. let, zejména pak proslulé metody kupónové privatizace, která byla jádrem i jakýmsi vývěsním štítem tohoto procesu. Ekonomická transformace se odehrála v období, které zakládalo novou českou a slovenskou státnost. Byla tak na jedné straně prezentována jako klíč k přerodu totalitně řízené společnosti ve společnost demokratickou, na straně druhé ji pak veřejnost chápala jako proces nového přerozdělení majetku – od státu k lidem.

Po projekci bude nasledovat debata.