Inovace, která pomohla jak dlužníkům, tak Ministerstvu spravedlnosti

Důkazů, že i státní správa se může změnit na uživatelsky přívětivou, není nikdy dost. Informovaný dlužník je jedním z nich. Projekt Informovaný dlužník,* který probíhal mezi březnem 2022 a dubnem 2023, iniciovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (konkrétně jejich Kompetenční centrum pro sociální inovace). Cílem bylo pomoci Insolvenčnímu odboru** Ministerstva spravedlnosti (MSp) se srozumitelnou komunikací vůči dlužníkům. Lidé z odboru v čele s ředitelem Janem Benýškem spolupracovali s designerkou Danou Salačovou a jejím týmem. Jak to celé probíhalo a co bylo výstupem? Jaký problém byl na začátku Odbor byl zavalen stížnostmi a právními dotazy ohledně oddlužení. Většina z těchto stížností byla tzv. nerelevantní — lidem jednoduše nebylo jasné, jak při procesu oddlužení postupovat, jestli do něj právě oni mohou vstoupit, jak si vyložit některé informace apod. Z toho plynulo kvantum zbytečné agendy. Zajímavé je, že odbor za svůj hlavní problém původně považoval jen nedostatečnou edukaci lidí. Na základě toho v dobré víře tvořil videa a další a další materiály, jeho problém — zavalení nerelevantními stížnostmi — se ale nezmenšoval. Jak probíhalo řešení Jak je známo, designový proces není lineární a věci se často dějí souběžně. Pro účely této studie jsem se ho pokusila alespoň zhruba rozdělit na jasnější fáze. Normálně by došlo ke sběru a třídění dat o cílové skupině, tým se ale tentokrát mohl opřít o rozsáhlý kvantitativní dotazníkový průzkum, který provedla organizace Rubikon Centrum, z. ú. (neziskovka, která se stejnou problematikou zabývá — pozn.) v rámci předchozího projektu* a data z něj rádi využili. Skýtal odpovědi od 505 respondentů. Discovery & Define Dana Salačová na počátku uspořádala workshop, kterého se účastnili zástupci MPSV i MSp. Představila designovou práci a vysvětlila přínos, který může její role v projektu mít. Po zmapování základních parametrů projektu a sladění očekávání se týmy rovnou vrhly na framework STDC a vytvořily persony. V této fázi došlo na straně Odboru k “prasknutí skla”; uvědomili si, že vlastně vůbec neví, jak takový dlužník přemýšlí a co potřebuje.Workshop: Framework STDCNásledoval druhý workshop, ze kterého vyplynula jasná designová výzva: Jak bychom mohli informovat dlužníka o procesu oddlužení tak, aby mu rozuměl a byl schopen jej řádně dokončit (a nepsal u toho nedůvodné stížnosti)? Hlavní cíle si tým nastavil tři: * Poskytnout dlužníkům potřebné informace. * Nastavit jim správně očekávání z celého procesu. * Pro komunikaci s nimi zvolit kanály, které skutečně využívají a také jazyk, kterému rozumí. Metod, které v projektu využili, bylo vícero: * Úvodní rámování * Výzkum od stolu * Brainstorming * Framework STDC (See Think Do Care) * Persony * Designová výzva * Cesta službou * Hloubkové rozhovory * Expertní rozhovory * Mapa kontaktních míst * Uživatelské testování Designeři zmapovali zákaznickou cestu oddlužením a provedli sérii hloubkových rozhovorů, které jim pomohly se do situace dlužníka vcítit. Jak říká sama Dana Salačová, nebyla to procházka růžovým sadem: Sehnat respondenty pro rozhovory se ukázalo jako velký problém. Jsou to lidé, kteří se nachází v těžkých životních situacích a často nemají důvěru v instituce. Museli jsme proto už na začátku snížit kritéria pro jejich výběr. Samotné rozhovory byly navíc extrémně psychicky náročné, pro mě osobně nebylo lehké si vyposlechnout tolik těžkých osudů.Informace, které z výzkumu (i již dostupných dat) vyplynuly, byly ale pro další postup nesmírně cenné. Designeři zjistili, že: * Mnoho dlužníků o možnosti oddlužení vůbec neví (nebo neví, jak postupovat). Případně o ní ví, ale nenapadne je, že by mohla být pro ně. * Někteří se bohužel setkávají s podvodníky, tzv. „oddlužovacími šmejdy“ a místo oddlužení přijdou o další peníze. * K dlužníkům se nedostávají správné informace, nebo ne včas. * Dlužníci jsou překvapení a frustrovaní ze skutečností souvisejících s oddlužením (např. prodej nemovitosti nebo množství peněz, které jim zůstane) — s tím souvisí nesprávně nastavené očekávání od procesu. * Lidé řešící oddlužení prožívají velkou nejistotu, protože v určitých fázích (nejčastěji na počátku — mezi podáním insolvenčního návrhu a rozhodnutím o povolení oddlužení) téměř chybí komunikace směrem od soudu. Jsou to klidně měsíce bez odezvy. * Projít oddlužením jde často jen s pomocí blízké osoby. * Lidé nemají, na koho by se v kritické situaci obrátili o radu či podporu. Nebo mají, ale za svoji situaci se stydí a o pomoc si neřeknou. * Na webu odboru se lidem nedaří orientovat. Přestože obsahuje podrobné informace k oddlužení, lidé je nenachází nebo jsou pro ně těžko srozumitelné. * Video, které MSp pro dlužníky vytvořilo, sice není tak neužitečné, jak se designeři obávali, přesto ale zdaleka nedostačuje. Designeři vedli expertní rozhovory s lidmi z MSp a Rubikonu, aby problémy lépe navnímali i z druhé strany. Na co se ptali? Zajímalo nás, kde proces vázne, kde jsou místa frustrace, jak probíhá cesta službou ze strany institucí. Jak to vnímají věřitelé, že člověk vstupuje do insolvence. Je to pro ně totiž špatná zpráva, protože to znamená, že pravděpodobně přijdou o své peníze. Často dlužníkovi volají, vyhrožují apod. Jak je to skutečně s částkou, která člověku zbyde pro život. Jak je proces napojený na zaměstnavatele a co na to zaměstnavatelé vlastně říkají.Ústředním AHA momentem pak bylo zjištění, že kalkulačku splátek v sekci pro dlužníky (kterou ale používali hojně i insolvenční správci), dlužníci používají nesprávně. Byla příliš sofistikovaná a pro obyčejného člověka nesrozumitelná. Develop & Deliver Úplně původní myšlenkou bylo ponechat web, jak je, nezdržovat se jeho úpravou a vytvořit přehledný e-book, kde dlužník najde vše potřebné. Ukázalo se ale, že to neodpovídá způsobu, jakým cílová skupina pracuje s informacemi. Z výzkumu jasně vyvstala potřeba klientů informace dávkovat, aby pro ně nebyly zahlcující. Designeři také zjistili, že většina lidí se k informacím dostává buď fyzicky na úřadě nebo přes mobil, a mnozí z nich ani nemají počítač. Usoudili proto, že mnohem užitečnější bude offline materiál, který si dlužník může odnést z úřadu domů nebo nastudovat přímo na místě. Nakonec naznali také to, že úprava webu přece jen dává smysl, pokud bude přehledný a responzivní. Jak to dopadlo V první fázi řešení vznikl podrobný, ale srozumitelný leták*** s informacemi o oddlužení a důležitými kontakty. Došlo k redesignu webu, který se ve formě wireframu několikrát testoval s uživateli a byl výrazně přepracováván podle zpětné vazby. Pilovala se struktura i obsah, dokud nebylo vše skutečně srozumitelné. Informace jsou teď přehlednější, dávkované podle fáze oddlužení a psané méně právnicky a více lidsky — ovšem bez toho, aby zmizely z pohledu práva povinné informace. Byl kladen důraz na mobile-first přístup. Ve vizuálním stylu neměli designeři volnou ruku, neb vše podléhá jednotnému stylu portálu .gov, využili ale všechny dostupné triky a pravidla UX, a zaměřili se na precizní práci s textem. Po velkém zjednodušení kalkulačky splátek se zvedla vlna protestů z řad insolvenčních správců. Původní verzi proto designeři na web vrátili, ale umístili ji do sekce pro správce. Pro dlužníky je nyní k dispozici druhá, srozumitelná varianta. Komu inovace pomohla Kromě dlužníků, na které designeři cílili a snažili se jim zjednodušit cestu oddlužením, pomohly výstupy i Insolvenčnímu odboru. Pamatujete na ty hromady stížností? Zpřehlednění informací citelně pomohlo a počet nerelevantních stížností výrazně poklesl. Výsledky tak předčily i optimistický scénář, který si týmy na začátku definovaly. Cílem totiž nebylo, aby stížnosti nechodily vůbec. Stížnosti jsou vítané, pokud nepramení jen ze špatného pochopení procesu oddlužení. Co rapidně ubylo, jsou právě tyto stížnosti způsobené neporozuměním. Zároveň se zvýšil počet stížností relevantních, např. na insolvenční správce, kteří nedodržují své povinnosti nebo na oddlužovací šmejdy. “Jakmile tomu lidé porozuměli, začali si stěžovat cíleně. A to je skvělá zpráva,” komentoval výsledek Jan Benýšek. V návaznosti na to také stoupl počet správních řízení. Pro Danu Salačovou bylo řešení projektu nejvíce inovační v tom, že web nadesignovali podle fází oddlužení, vždy o krok dopředu. Správce tak může dlužníkovi zkopírovat jednoduše tu část, která se ho zrovna týká, poskytnout mu relevantní informace a přitom ho nezahltit. Funguje to tak, že člověku stačí web jen proskenovat a přesně ví, na čem se zastavit. Web je teď navíc nachystaný na napojení dalších procesů, které vyplynou z navazujících projektů. Jaké z toho plyne poučení Projekt přinesl vítané změny v mindsetu na MSp směrem k Human Centered Design, což velmi pozitivně hodnotí i Jan Benýšek: Nejdůležitější pro nás byla změna myšlení. Zjistili jsme, že musíme reflektovat především toho, komu jsou informace adresované, a takto to pak prezentovat i odborné veřejnosti. Původně jsme zohledňovali hlavně to, aby byly texty psané správně z pohledu odborníků. Lidé jim ale nerozuměli. Už také víme, že je zásadní netlačit na výsledek a být open-minded, i když to nemusí být příjemné. Že není dobré podcenit analytickou část. A nakonec…že ten proces vlastně nikdy nekončí, musí být udržitelný.Dana Salačová na projekt vzpomíná s úsměvem: Moc jsem si přála zasít na Ministerstvu spravedlnosti semínko, které bude říkat “Než začneš cokoli dělat, vždycky o tom přemýšlej z pohledu koncového uživatele a uvažuj, jestli je to opravdu to nejlepší řešení“. To se mi, myslím, podařilo a z toho jsem nadšená. Mám radost, že se povedlo přinést kousek dobra, i když to není žádná velká revoluce. A poučení pro mě? Když pracuješ na projektu pro státní správu, počítej s tím, že to zabere čtyřnásobek plánovaného času. (smích)Co by šlo udělat ještě lépe Podle Dany jeli všichni za hranu svých možností a dali do toho všechno. Proto ví, že i když jde vždycky něco udělat líp, vykřesali díky motivovanému týmu z projektu maximum. Trápí ji ale dvě věci, na které už v projektu nezbyl budget: * Marketing. Sehnat prostředky na výkonnostní kampaně je často Achillovou patou ministerských projektů. Web je sice hotový, ale pořád je to jen kanál, o kterém se lidé musí dozvědět, aby na něj přišli. Pro ty, kteří se tam dostanou, funguje hezky, ale reálně je to ušlá příležitost. Pořád je to tak, že když dáte vedle sebe web Justice a web šmejdů, tak ten druhý bude prostě lepší. Je jednoduchý, je tam jedno telefonní číslo, které vám slibuje, že když na něj zavoláte, vyřeší všechny vaše problémy. Takovému tvrzení se těžko konkuruje.* Kontakty. To souvisí s citátem výše, protože když na webu hledáte kontakt na vhodného sepisovatele návrhu na povolení oddlužení, dostanete se sem (případně sem), kde je to pro vystresovaného dlužníka extrémně nepřehledné. Vůbec netuší, komu se má ozvat. Bylo záměrem redesignovat i to, ale nakonec to z projektu vypadlo. Navíc je to formální databáze, do které nelze jen tak zasahovat. Být dlužníkem, po čem byste raději sáhli — po složité databázi nebo jednom jasném telefonním čísle a dobře znějící lži? Problémy kolem oddlužení, které tento projekt nemohl pokrýt, se Dana a spol. nyní snaží řešit v projektu navazujícím.* * Informovaný dlužník nevznikl ve vakuu a není sám. Navazoval na projekt Rubikonu “SOS — Skrze oddlužení společně” a po něm plynně navázal Informovaný dlužník II opět ve spolupráci s Rubikonem, kde vznikl (kromě jiného) ještě více zjednodušený leták a byly identifikovány hlavní mýty ohledně oddlužení. Nyní probíhá projekt INFO 2.0 — Informovaný dlužník, který pracuje na vytvoření Konsorcia neziskových organizací a Organizaci dluhových poraden. Projekty jsou natolik provázané, že není snadné je termínově ani informačně oddělit, ale usilovná práce na přívětivějším oddlužení rozhodně nekončí. ** Odbor insolvenční vykonává dohled nad činností insolvenčních správců podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Jeho hlavní činností tedy je dohlížet na to, jestli insolvenční správci plní své povinnosti stanovené insolvenčním zákonem. Má dohled rovněž nad akreditovanými osobami, jakožto sepisovateli insolvenčních návrhů. *** V říjnu 2024 došlo k novele zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), která některá pravidla oddlužení upravila, mj. zkrátila dobu oddlužení z pěti let na tři. Aktualizace byly zapracovány na webu a momentálně probíhá úprava dalších materiálů (např. insolvenčních formulářů a letáku). Inovace, která pomohla jak dlužníkům, tak Ministerstvu spravedlnosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 3.

David Beneš: Lezecké aplikace nesplňovaly moje požadavky, tak jsem vytvořil vlastní

David Beneš David Beneš, absolvent bakalářského studia obecné informatiky na FI Muni, student navazujícího magisterského programu — vizuální informatika, se specializací na vývoj počítačových her, vedoucí v Pionýrském oddíle, lezec, nadšenec do cestování. Ve volném čase rád chodí do hor, sbírá kešky, nebo si zahraje hokej, či volejbal s kamarády.Část I V první části rozhovoru se dozvíte, jaké je studium vývoje počítačových her na fakultě informatiky, jak tam přistupují k designu a něco o aplikaci pro lezce, kterou David navrhl v rámci své bakalářky.Studium na fakultě informatiky Davide, zkusil bys popsat, co to teda vlastně studuješ? Tak já studuji obecně vývoj her. Máme tam předměty na design her, máme, tam na nějaké praktické technologie, ve kterých se to dá vyvíjet. Měli jsme například unity engine, ale to je vše víceméně podobné. Taky jsem měl předměty na nízko úrovňové grafické programování, různé shadery pro grafické karty, předměty na 3D modelování, což už je v podstatě umělecká disciplína. A pak samozřejmě nějaké čistě informatické předměty, jako algoritmizace, neuronové sítě a tak. A ty designové předměty jsou směřované do grafického designu, nebo spíš do koncepce, tedy logika a příběhová linka těch her? Tím herním designem, tak tím se rozumí to, o čem ta hra bude. Řekněme, jaká má pravidla, i když ten pojem pravidla nemá úplně smysl. V počítačových hrách mluvíme spíše o herních mechanikách. Jde tam prostě o to, jak to hru postavit, tak aby to byla zábava a hráče to bavilo. A přímo tady v těch předmětech, tak jsme třeba dělali deskovou hru. Takže to vlastně vůbec nebylo vázané na médium, na kterém se potom ta hra provozuje. Jasně, takže šlo nejen o počítačové hry, ale o logiku her obecně? Ano, přesně tak. No a kdybys měl třeba nějak říct, proč ses pro toto studium rozhodl, co by to bylo? Na obecné informatice, co jsem měl na bakaláři, se mi hrozně nelíbilo, že to je takové omezující. Nevím úplně jak to říct. Zkrátka chyběla mi tam nějaká kreativní část. Bylo to něco jako, naprogramuj tohle, a ačkoliv je třeba více způsobů, jak to naprogramovat, ten výsledek musí vypadat přesně podle zadání. Mě ale baví ta kreativní složka, vymýšlet nejenom, jak ty věci naprogramovat, ale jak je celkově uchopit. Takže tento obor mi přišel jako dobré spojení programování s kreativním přístupem. Aplikace pro lezce Ty jsi jako bakalářku dělal aplikaci pro lezce. Mohl bys k tomu říct třeba něco víc? A nemáš pocit, že designování té aplikaci a vymýšlení její koncepce, tě mohlo přivést k hernímu vývoji? No tyjo, to si upřímně řečeno nejsem jistý, co bylo dřív, jestli ta volba oboru, anebo ta bakalářka. Jako rozhodně mě to podpořilo v tom rozhodnutí, že bych chtěl dělat hry, protože ta aplikace, tam to bylo vyloženě tak, že jsem si to téma vymyslel já. Čili nebylo to tak, že by přišel vedoucí a řekl: „Je potřeba udělat tohle, tak to můžeš nějak udělat.“ Vymyslel jsem si to sám a mohl jsem to udělat, jak by mi to přišlo dobrý. Jasně. A kdybys tu aplikaci měl krátce představit, o co teda vlastně šlo? Jo, jo. Je to taková lezecká databáze. Myšlenka je taková, že tam budou prostě všechny lezecké oblasti, nejenom v Česku, ale ideálně třeba po Evropě. A tím je myšleno jak ty skalní oblasti, tak i umělé lezecké stěny. A navíc specifické je to tím, že ta databáze je jakoby otevřená, že vlastně kdokoliv tam může cokoliv přidávat, nebo navrhovat nějaké nové lezecké oblasti. A další věc, co ještě je součástí té aplikace, je zaznamenávání výlezů. Takže myšlenka je taková, že ten uživatel si najde, do které oblasti se chce vydat. Bude tam nějaká mapka, kde najde i takové hodně malé, neznámé oblasti, které úplně nejsou v těch klasických už existujících aplikacích. Uživatel se tam tedy vydá, a vyleze nějakou cestu, teď si může zaznamenat, že ji, vylezl. A aplikace mu bude třeba počítat různé statistiky a tak, najde tam ty svoje výlezy. Zároveň tam i potom uvidí, která skalní oblast je dobře hodnocená, která špatně, protože je tam vlastně i možnost ty oblasti hodnotit. Jasně, no a takové lezecké aplikace nebo platformy už nějaké existují? Nebo v čem jsi zamýšlel, že bude ta tvoje aplikace jiná než to, co už existuje? Jo, já jsem dělal v rámci té bakalářky průzkum už těch existujících, takže jsem se různě registroval, zkoušel ty služby používat. A vlastně u všech jsem našel nějaký problém, tedy nesplnění, některého z požadavků, co jsem stanovil. Ta asi úplně nejpodobnější té mé je www.8a.nu, což je myslím norská aplikace. A ta třeba nesplňovala úplně tu otevřenost té databáze. Byly tam totiž nějaké oficiální oblasti, které jsou jakoby schválené, ale třeba v případě Česka byly asi jenom tři. A pak tam byla i možnost navrhovat nové oblasti, ale ty jsou něco jako neschválené řekněme. Takže se například neobjevují na mapě a není tam vlastně ani lezecký průvodce. Což jsem chtěl, aby v mém řešení uživatel mohl nahrát mapku té zóny a označit kudy vede která cesta. Protože teďka to funguje tak, že když člověk chce lezeckého průvodce, tak si ho musí buď koupit nebo půjčit. Jenomže na některé ty oblasti, například Žďárské vrchy je nejnovější průvodce z roku 2010 a to je tragédie. Plno těch skal se tam vůbec nedá najít… Je to strašně nevyhovující, no. A jinak ty další aplikace jsou nějaký komerční projekty, no. Zatímco ten můj projekt je vlastně veřejný a bez reklamy. Samozřejmě z dlouhodobého hlediska by tam asi bylo dobré přidat nějakou monetizaci, protože na té aplikaci dál dělám ve volném čase a mám z toho celou dobu nulové příjmy. Naopak ještě musím platit hosting, na kterém to jede. Každopádně určitě bych nechtěl, aby to bylo nějak extra výdělečný a rozhodně bych rád, aby ta základní verze zůstala přístupná všem. Je ta aplikace teď aktivní, mohou si ji čtenáři zkusit? Aktivní je, třeba já ji používám. Účet mají taky lidé, kteří se účastnili testování. Aplikaci totiž v rámci bakalářky testovalo asi 10 lidí. Čtenáři se na aplikaci klidně mohou podívat, je dostupná na adrese eclimb.9e.cz. A pokud je lezení zajímá a chtěli by si ji vyzkoušet, tak se stačí zaregistrovat. Jen se teda přiznám, že některé věci ještě ladím. Snad ale bude brzy hotovo. Aplikace splňuje všechny původní požadavky. Uživatelé mohou nahrávat průvodce, navrhovat nové zóny, a už je tam poměrně velké množství oblastí. Mám tam celou jižní Moravu, některé pískovcové oblasti a tak. Pokud by se aplikace rozšířila mezi víc lidí, myslím, že bude fungovat dobře. Po několika měsících, až bude dostatek uživatelů, bude většina oblastí v Česku pokrytá. A třeba i některé známé oblasti v zahraničí, alespoň nějaké. Část II V druhé části rozhovoru se dozvíte, jak David přistupuje k designu, něco málo o konfliktech, které při vývoji her v rámci týmu mohou nastat a o tom, jak navrhovat hry, tak aby byly zábavné.Úvahy o designu Co pro tebe znamená pojem design? No, na naší fakultě ten pojem popravdě moc často nezaznívá… Podle mě design je o tom vyprodukovat, nějaké umělecké dílo, nebo obecně dílo, což hry bez pochyby jsou uměleckým dílem, s tím cílem, aby to někomu přišlo zajímavé, bavilo ho to a vyvolalo to v něm nějaké emoce. Jaké principy jsou pro tebe při vývoji her, nebo služeb klíčové? Asi když je ta věc originální a netradiční. Mám rád, ať už se jedná o hru, obraz, film, nebo třeba aplikaci, když to dílo zaujme tak, že o něm člověk musí přemýšlet i poté, co ho přestane sledovat, nebo používat. Takže je pro tebe klíčové, když to dílo v příjemci spouští nějaké myšlenkové procesy? Ano, přesně tak. Přijde mi, že dobrý design v člověku má vyvolat hodně emocí, případně silné emoce. Zároveň si ale nemyslím, že by vyloženě existovalo něco, jako špatný design. Zaujal tě v poslední době nějaký konkrétní design? Ať už aplikace, hry, nebo služby? Nedávno jsem vyzkoušel hru Prey, která vyšla v roce 2018, tuším a tam mě zaujala zaprvé příběhem za druhé i atmosférou. Abych shrnul, o čem ta hra je, tak je to taková akční adventura řekněme. Jde o scifi a odehrává se to na takové vesmírné stanici a ten hráč vlastně chodí po té stanici různě tam objevuje nové místnosti a řeší úkoly. Z hlediska herního designu ta hra vlastně nebyla až tak zajímavá, zaujala především vizuálním a vlastně i zvukovým designem. Jak se vytváří hry Jaký vnímáš rozdíl mezi designem a programováním? A nastávají při vývoji mezi těmito rolemi nějaké konflikty? Konflikty tam určitě bývají, ne nutně teda mezi těmahle dvěma sekcemi. Ty herní studia jsou totiž často rozdělený do mnohem více sekcí… Je tam sekce design, tam jsou herní designéři, level designéři, world designéři, pak máme sekci programování a skriptování a ti vyloženě implementují ty funkcionality a animace vytváří umělci (artisti). Ale dobře, k tomu konfliktu mezi programátory a designery dojít může. Řekněme například, že vyvíjíme závodní hru a počítá se s tím, že to auto bude jezdit jenom po zemi a najednou si třeba designéři vymyslí, že v určitých momentech to auto bude moct i létat. Ale teď je naprogramovaný ovladač pro to auto, který počítá s tím, že to auto jezdí jenom po zemi a teď vlastně to, že by mohlo lítat znamená naprogramovat úplně nový ovladač, který předpokládá úplně jiné fyzikální zákony. Ty fyzikální zákony v hrách totiž často hodně zjednodušujeme. Aby se tedy předešlo problémům, herní studia mají porady, na kterých jsou všechny ty sekce a často se stane, že nějaký nápad některá ze sekcí úplně smete ze stolu. Jak tvořit herní mechaniky, tak aby byla hra zábavná? No tak tohle je otázka, na kterou si myslím, že nejde rozhodně jednoduše odpovědět. Je to v prvé řadě intuice. Herní designéři mají za sebou nějaké zkušenosti a na základě nich dokážou odhadnout, co by mohlo být zajímavé pro ty hráče a co by je mohlo bavit, ale rozhodně nejde spoléhat jenom na intuici. Zásadní část, která se týká designu je tak je takzvaný play testing to znamená, že vytvoříme nějaký prototyp té hry, ten si ti vývojáři zahrají a vyzkouší, jestli je samotné to baví. A pak se zkouší experimentovat, nějakou tu mechaniku třeba odděláme a zkusíme, jestli to vlastně není zábavnější bez ní, nebo tam naopak zkusíme něco přidat a zase to vyzkoušíme. Když už je ta hra v pokročilejší fázi vývoje, tak už to netestují na těch samotných vývojářích, ale pozvou si pár dobrovolníků z řad široké veřejnosti nebo z řad hráčů a ti si to zase vyzkouší zahrát a řeknou, jak jim to přijde a na základě toho se zase udělají změny těch mechanik. Problém je většinou u her, které se hrají venku, jako třeba LARPy, nebo to, co děláme na táboře. Tam se většinou spoléhá pouze na intuici, protože není jednoduchý najít třeba 20 lidí na kterých bys udělal ten play testing. Je tedy podle tebe žádoucí, když herní vývojáři a designéři jsou sami hráči her? No, určitě je to potřeba, protože si musíš vyzkoušet širokou paletu toho, co už existuje, abys byl schopný dát do kupy něco nového. Protože žádná hra vlastně není úplně originální, nebo spíš každá nová hra používá prvky už existujících her a třeba tam přidá nějaký prvek navíc. Ale nikdy to není tak, že by ti vývojáři vymysleli něco úplně nového, co se ještě nikde neobjevilo v žádné podobě. Takže je potřeba mít představu o tom, co už existuje a co už funguje a na základě toho třeba vymyslím něco nového. To se ale rozhodně netýká jenom herního designu, ale i třeba hudby, obrazu, nebo filmu. Často totiž kdybys vymyslel něco úplně nového, tak by to třeba ani nikoho nebavilo. Ti hráči potřebují něco známého, čeho se můžou chytit a jakmile budou mít tady tu známou část toho díla tak pak můžou objevovat ty nové věci. Část III Ve třetí části rozhovoru se dozvíte, jak hry ovlivňují společenské hodnoty, jaké kontroverze jsou s nimi spojeny, a to kde David vidí budoucnost herního vývoje.Etika vývoje her Teď bych se přesunul k takové možná trochu vážnější stránce her. Zajímalo by mě, jestli podle tebe může design her ovlivnit nějakým způsobem společenské hodnoty, nebo postoje hráčů? Za mě jednoznačně ano, to by byla ta úplně nejstručnější odpověď. Důvod je za mě ten, že hry jsou vlastně podobně jako filmy, obrazy, hudba, knížky, cokoliv… umělecké dílo. A cílem tady těch uměleckých děl obecně je vyvolat v lidech nějaký zážitek, nějaké emoce, to už jsme řešili předtím, ale vlastně i vychovávat svým způsobem. Když se v těch hrách pak objeví nějaký patern — vzor, tak ti řekněme příjemci si z toho ty vzory odnáší a ty pak ovlivňují jejich chování v reálném životě. V případě těch úplně povrchních vzorů, by to třeba mohla být hra SimCity. Ti hráči budují nějaké město a tím si vyzkouší, co to obnáší. Ono to může být sice hodně zjednodušené v té hře, oproti tomu, jak se to dělá v realitě, ale ten proces toho myšlení je poměrně podobný tomu, co dělají reální urbanisti, když plánují skutečná města. Takže máš třeba pocit, že člověk, který si zahraje SIM City, pak díky tomu může mít lepší cit pro urbanismus a víc vnímat, co okolo sebe vidí ve veřejném prostoru? Ano, ano, to si přesně myslím. Koneckonců třeba i česká armáda používá pro některé simulace hru Arma, protože ty scénáře, které se můžou objevit v té hře, tak pak mohou nastat i v reálných válečných konfliktech. Takže oni tam vlastně můžou nacvičit tu strategii, jak postupovat a díky tomu pak být lepší, když reálně dojde na nějaký konflikt. A tímhle způsobem se to dá vztáhnout i na ty paterny, nebo vzory v obecnější rovině. Příklad může být třeba nějaká hra, kde hráči mají možnost buď spolupracovat, anebo soupeři mezi sebou. Může jít koneckonců třeba Minecraft, nebo nějaké Survival hry. Díky zkušenosti z takové hry pak v reálném životě, když se bude hráč rozhodovat, jestli radši spolupracovat s více lidmi nebo soupeřit, tak se můžou rozhodnout spíš pro tu spolupráci, protože v té hře došel k závěru, že je to výhodnější než ta soutěživost. A pak se to projeví na jeho reálných činech. A kdybys sám měl navrhnout nějakou hru, co bude nějak pozitivně ovlivňovat postoje hráčů, jak bys to třeba udělal? Vím, že to je asi docela složitá otázka… Třeba úplně v kostce zkus popsat nějakou herní mechaniku? Jako v prvé řadě je potřeba si říct, že cílem herních designérů není vytvářet mechaniky. Skutečným cílem herních designérů, by mělo být vytvářet zážitky. A to koneckonců dělají jakýkoliv designéři, nebo umělci. Na co oni cílí, je, že chtějí vyvolat nějaké emoce a na základě toho pak postaví své dílo. Takže když se vrátím k těm hrám, herní designéři by si měli říct, chci v těch hráčích vyvolat nějaké pocity, nějaké emoce a až na základě toho se snažit budovat ty mechaniky takovým způsobem, aby to skutečně vedlo k těm emocím a zážitkům. Ono se to samozřejmě nemusí takhle přímo povést, protože každý hráč na to může reagovat jinak, může to v něm vyvolat jiné emoce a jiné zážitky. Takže je poměrně komplikované si třeba říct, že bych chtěl, aby si lidi víc pomáhali, a pak na základě toho navrhnu nějaké mechaniky, protože vždycky se najde nějaká část lidí, která z toho bude mít úplně jiný zážitek, než jsi plánoval. To víme třeba i z nějaký her, co jsme hráli na táboře. Myslím si, že není realistické si dávat až moc konkrétní cíle. Teď by mě zajímalo, co říkáš, na takovou tu nejběžnější kritiku her ze strany veřejnosti? Mám na mysli třeba hry, co jsou cíleně hodně návykové, nebo hry, co manipulují hráče k tomu, aby za ně utrácel hodně peněz? V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že bohužel i za ty hry je potřeba získat nějakým způsobem peníze. Rozhodně, ale za mě není dobře to, a týká se to teda obzvlášť mobilních her, že jsou cílem často děti. A jediný smysl těch her je dostat z dětí, co nejvíc peněz, a ne vytvořit dobrou hru, která v nich bude vyvolávat nějaký kvalitní zážitek. To je fakt smutné, na tom není moc co řešit. Ale jak je třeba teďka zvykem vlastně dělat, že ty hry jsou zadarmo a ti hráči si můžou třeba dokoupit nějaké části, často jenom kosmetické, které nemají úplně vliv na ten herní design, tak to je prostě způsob, jak ta hra vydělá. Protože když ta hra nevydělá peníze, tak prostě není možné dál tvořit. Nějaký, byť malý způsob nátlaku tam zkrátka být musí, ne všechny hry jde dělat tak, že ti hráči zaplatí jednorázově nějakou částku a pak mají přístup ke kompletní hře. A co téma násilí ve hrách, o kterém se taky často mluví? Co se týká toho násilí. V lidech často je takový dojem, že když v těch hrách je násilí, tak to vede k tomu, že ti hráči potom mají tendence dělat násilné činy. Tak to třeba není pravda. Jsou na to studie, které nenašli, že by tam byla nějaká spojitost. Naopak to má dokonce opačný efekt, protože v lidech to násilí, nebo spíš nějaká forma soutěživosti je. A často to může být tak, že si tu soutěživost, která v nás je od pravěku, vybijí v té hře a pak nemají potřebu se tak chovat v reálném životě. Vlastně podobně fungují třeba sporty, jako třeba fotbal. Ty vznikly právě jako taková simulace nějakého reálného konfliktu. Budoucnost her a trendy Jaké vnímáš ve vývoji her trendy v poslední době? Tak to už jsme trochu řešili předtím. Ty herní studia se často dělí tak, že buď dělají jenom počítačové hry anebo mobilní hry. Ty mobilní hry tam ten vývoj je mnohem rychlejší, takže třeba za rok vyprodukují 3 hry a většinou nepočítají s tím, že by se z té hry stalo něco velkého, co budou všichni hrát. Cílí spíš na děti a jsou tam víc takové blbosti. Byť jsem teda říkal, že za mě neexistuje nic jako špatný design, tak tam není úplně snaha o nějakou velkou originalitu nebo o nějaké veledílo. Ty větší projekty vznikají pro počítače a tam bych řekl, že těch trendů je velký množství a úplně to nejde takhle jednoduše shrnout. Trendem asi je hodně kopírovat, že když vyjde jedna úspěšná hra, tak většinou vznikne několik dalších, které se ji snaží co nejvíc napodobit. No a kde vidíš třeba budoucnost herního vývoje? Je to například virtuální realita? No, myslím si, že třeba nástup umělé inteligence se tam bude taky projevovat, byť třeba nevěřím tomu, že by umělá inteligence byla schopna vytvořit sama o sobě hru, kterou bude někdo hrát a která bude nějakým způsobem úspěšná. Samozřejmě je spousta her na virtuální realitu, ale osobně mi to přijde spíš jako taková slepá větev. Jinak těžko předvídat. Myslím si, že největší budoucnost mají hry, kde hráč hraje za jednou konkrétní postavu, se kterou se může ztotožnit. Ty postavy jsou teď často hrané skutečnými herci, takže ty herní studia si najmou nějakého herce, který má zkušenosti s hraním ve filmech a ten jim potom tu postavu namluví a zároveň jí propůjčí svoji tvář. To už se ale designu úplně netýká. Jako předvídat, kam se bude ten herní design ubírat, to asi nedokážu já ani nikdo jiný. Asi taková závěrečná otázka… Kam by ses v tom herním vývoji nebo herním designu chtěl jednou dostat nebo spíš k čemu? Co bys tam chtěl dělat za práci? Mě nejvíc láká pozice level designéra, což je člověk, který když je ve hře nějaký level, úroveň, nebo řekněme mise, rozhoduje například o tom, kde bude kolik nepřátel a jak ten level, nebo úroveň celkově nastavit tak, aby to pro ty hráče byla výzva a nějakým způsobem zajímavé. Tohle mě asi baví úplně nejvíc, takže tímhle směrem bych se rád ubíral. David Beneš: Lezecké aplikace nesplňovaly moje požadavky, tak jsem vytvořil vlastní was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 3.

Making Accessibility a Mindset

Mariana Chytilová is an inclusive designer dedicated to making digital and cultural spaces more accessible to everyone. With a background in disability studies and a deep-rooted passion for breaking down barriers, she brings a unique perspective to the design world. Her journey into accessibility was shaped by a pivotal experience studying Drama in Education for the Deaf at JAMU, where she firsthand experienced what it’s like to navigate a system not designed for her. Now, she works to ensure that accessibility isn’t just an afterthought but an integral part of design and development. From collaborating with cross-functional teams on accessible products to advocating for systemic change, Mariana’s work highlights the power of inclusive design — not just for people with disabilities but for everyone. Mariana Chytilová — Inclusive designer making services and spaces welcoming for all | Human addicted to asking questionsAccessibility isn’t a feature — it’s a fundamental part of good design. Accessibility is such a unique and impactful field, and I’m curious: How did you decide to specialize in accessibility, especially since, as you mentioned, there’s no formal education for it? What inspired you to pursue this path? I’ve always been surrounded by different languages and cultures, which was a significant part of my life. However, studying with deaf students using Czech Sign Language was a turning point. It was the first time I experienced what it’s like to adapt to a system that wasn’t designed for me. I struggled with not understanding jokes, instructions, and course content while surrounded by wonderful people facing similar challenges outside JAMU. It was my first real experience of being different from others, and it taught me a lot. That experience showed me the power of overcoming barriers — or, better yet, not creating them in the first place. I also saw the “curb cut effect” firsthand, where designing for a minority can benefit many others. That realization was a key turning point for me. How did you overcome those barriers? That’s a tricky question. While studying and performing theatre across Europe with my deaf colleagues, I inevitably had to confront my prejudices. My biggest challenge was learning to set aside my biases and understand that others experience the world differently. Designing for ourselves is easy because we navigate the world based on our experiences, but imagining how others experience it is much more complex. That shift in perspective helped me see accessibility as a duty and an opportunity for innovation. In fact, I started to view accessibility somewhat selfishly: I wanted the world to be designed to fit my needs. And I’m not afraid to say it. If people realize that making something accessible benefits them, they might take it more seriously. The biggest barrier to accessibility? Assumptions. Accessibility is often a collaboration between developers, designers, and product managers. Is it a shared responsibility? How do you see accessibility within that shared context across different teams during product development? That would be a dream come true, but unfortunately, it’s not always the case. In my experience, companies and organizations often hire an outsider to handle accessibility for them rather than making it a shared responsibility across teams. Accessibility should definitely be a team effort. For example, when we worked on developing a VOD platform for Czech Television, every team member played a role: designers focused on creating clear, high-contrast interfaces and easy-to-tap buttons, developers ensured the product was compatible with screen readers and navigable through keyboard and product managers made sure accessibility was a core requirement and found the budget for it. The key challenge is ensuring everyone on the team is on board with accessibility so it doesn’t become an afterthought or something done once and forgotten. Onboarding is essential — everyone needs to understand accessibility and feel compelled to work on it, promote it, and implement it throughout the development process. This mindset should be embedded in the company culture and the team’s routine and passed on to new team members. How can I help others understand what it’s like to design with accessibility in mind? What really worked for me was personal experience. It’s not about pretending to be blind but rather about doing things differently from how you usually would. Find allies within your team, your company, or even outside your company who share your views on accessibility and build a network. The more diverse your network, the more empowered you’ll feel in approaching the design process. You must make accessibility part of your processes, sprints, and routines. But you don’t have to tackle everything at once. Start with small, manageable steps to implement daily to make things more accessible and inclusive for others. If we only test with ‘average’ users, we design for no one. How do you measure the success of accessibility initiatives? What metrics or feedback do you find most important to track? That’s a critical question. There are different ways to measure your impact, using both data and user feedback. You can track WCAG compliance scores and task completion rates. However, I also think focusing on user empowerment and their sense of belonging is essential. These are soft data points, which aren’t always possible to convert to numbers. It’s necessary to assess how it affects the way disability is perceived, for example. Although it is crucial to focus on the primary user — people with disabilities and people with different living experiences — you also have to consider how the society at large perceives disability and accessibility measures. I once had the advantage of using real-time transcription when attending a presentation in Polish. Although I understand English, I was too late to get an interpretation headset, so I followed the speaker via the real-time transcript in Czech. It was a great experience — I could read the transcript while watching the speaker. It was a perfect example of the curb-cut effect in action. It is essential to consider how people feel being welcomed and included. A great example of this was when Microsoft released the Xbox Adaptive Controller. It was created by a diverse team of developers and designers and tested by gamers with disabilities. Instead of a standard controller, they designed something super flexible, with large buttons and ports for custom switches. The result was something truly customizable and accessible, including the packaging. The response was overwhelmingly positive. The sweet spot was that it didn’t feel like an assistive technology but a great product for everybody. How should we gather feedback from people with disabilities? Should we create separate groups or conduct usability testing? What is the best way to approach this? There’s no one-size-fits-all approach, but I recommend using a combination of methods. You can audit or test your website or app using available plugins and software. While this might not be as comprehensive as a certified tester’s evaluation, it can help you during work. Inviting people to participate at different stages of the process is also essential. For instance, interns can help by doing user testing or following customer journeys based on your scripts. This allows you to collect data that can be invaluable. You can also sit down with users for 30 minutes to discuss their experience, identifying barriers and positive elements. The evaluation process can be time-consuming and demanding, especially with qualitative research, but it is worth the effort. In-house testing versus online testing. People with assistive technology often customize it to suit their needs, so what are your recommendations after conducting these tests? A combination of both approaches works best. While online testing can reach a larger audience, inviting some participants to your location and guiding them through the in-person experience is also helpful. Accessibility goes beyond just the screen; there are many factors involved. For example, if you’re testing with deaf users, you should offer them to provide feedback in sign language, not just written Czech or English. When working with people who have intellectual disabilities or dyslexia, they may struggle with written instructions. You’ll get more accurate and useful feedback by providing sign language interpreters or alternative types of instructions. The European Accessibility Act. Do you believe it will significantly impact the number of accessible products, or could it risk becoming a box-checking exercise, as we saw with GDPR? That’s a great question. You’ve almost answered it yourself. The European Accessibility Act (EAA) could help make things more consistent across the EU, but there’s a risk it will be treated as just another checklist. Often, accessibility is reduced to ticking boxes — if you meet these requirements, you’re done. The effectiveness of the EAA will depend on enforcement, which is always challenging. It also hinges on raising awareness about the EAA and the value of accessibility in general. Another key factor is how businesses adopt inclusivity. While inclusivity is trendy, there’s also a significant backlash against diversity, equity, and inclusion efforts. Through the EAA, we may rethink inclusivity and accessibility as core values in organizations, not just as a CSR issue. The sooner accessibility is considered, the cheaper and better it is. What do you see as the biggest challenges companies face in complying with accessibility regulations? Some challenges we’ve already discussed, such as a lack of awareness and expertise, are prevalent. Many businesses, especially smaller ones, don’t fully understand accessibility or how to apply it to their products. One example is how accessibility statements are handled inconsistently across Czech companies and institutions. Another challenge is cost — many believe that making products accessible is too expensive. However, if accessibility is integrated from the beginning, the costs are manageable. Additionally, the complexity of regulations is an essential factor. Accessibility guidelines are constantly evolving, and it can be challenging to keep up. Lastly, there’s a short-term mindset in many companies. They often see accessibility as a box to check rather than a long-term investment that benefits customers and the brand. How can companies overcome these challenges? The first step is education. Teams, and even leadership, need to be trained on accessibility. It should be seen as integral to the product or a service, not an afterthought or something imposed by regulations. Start early — focusing on accessibility from the beginning will save time and money in the long run and result in better products. Hiring a diverse team is also key. Companies should work with external experts who can offer different perspectives if impossible. Ultimately, accessibility should become part of the company culture. There isn’t a standardized way to learn about accessibility. How would you recommend designers and developers to upskill in this area? It is good that there’s no one-size-fits-all approach to learning about accessibility. Inclusive design works best when people from various disciplines and backgrounds come together, bringing diverse perspectives. However, if you want to get a degree in accessibility, formal programs are available, such as inclusive design courses in Canada and European programs that cover accessibility. MUNI also offers a Service design program that includes a topic of inclusive design. For self-study, there are many online resources like the Web Accessibility Initiative (WAI) and certified programs from IAAP, which are trending right now. Websites like A11Y Project or WebAIM tutorials provide a wealth of content. What about emerging technologies like AI, AR, and VR? How do you think they will impact digital accessibility? That’s a big question! I see great potential for AI in accessibility. AI could provide real-time transcription, adaptive learning for neurodivergent people, and even translate sign language into written language. However, we need to be cautious. Using artificial intelligence to automatically translate signs into words, known as word-level sign language recognition, seems great, but AI is still far from the cultural and linguistic nuance of professional interpreting. AI can also perpetuate a lot of biases. The data used to train AI often underrepresents people with disabilities, people of colour, and LGBTQ+ individuals, which can lead to discrimination. Transparency, user-centered design, and diverse representation are essential in AI systems. To use AI effectively for accessibility, we need diverse teams who can ask the right questions and assess outcomes. And what about augmented and virtual reality? Do you see potential for accessibility there? While I don’t have much direct experience with accessible VR or AR, I see their potential. They can create immersive experiences that help people with disabilities interact with the world in new ways. AR can provide real-time captions. VR can simulate real-world situations in a safe space for people with anxiety or mobility challenges and be useful in physiotherapy. But making VR accessible for everyone — especially those who need captions or visual aids — requires careful planning. Tactile feedback, voice control, and eye-tracking can make these technologies more inclusive. The key is to design with accessibility in mind from the start — otherwise, these tools can create new barriers. Before we wrap up, I’d love to ask: You inspire so many people with your work. Who or what inspires you to keep advocating for accessibility? I’m inspired by my colleagues and friends, whether they have disabilities or not, from all over the world. Their resilience and creativity in navigating a world not designed for them are incredibly motivating. What drives me is that inclusive design isn’t just a “nice to have” — it’s a superpower. It’s about using empathy and diverse human experiences to create better solutions for everyone. Even small actions have a significant impact, inspiring me to keep going. It’s about living inclusivity daily, not just waiting for an institutional change. Designing for accessibility means designing for everyone, not just a specific group. And finally, what steps can readers take today to increase the accessibility of their products? I give you small steps that can be taken in both the physical and digital worlds. Practice digital empathy: Before posting content, ask yourself, “Would someone with different abilities or backgrounds understand this?” If not, consider simplifying language, using shorter sentences, and clearly labelling links. Provide quiet support: If you see someone struggling (with a door, get in a bus), don’t just take over — ask if they want help and offer assistance. And patient communication is key. When interacting with someone who communicates differently, take your time, listen actively, and don’t finish their sentences. If something is unclear, ask for clarification. These steps might seem simple, but they’re crucial. Inclusive design isn’t about checklists; it’s about human dignity and creating spaces where everyone belongs. Making Accessibility a Mindset was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

7. 3.

Petr Rubáček: Jak designérsky vést designové studio

Petr Rubáček spoluzaložil před 12 lety designové studio REMEBERSHIP_, které si za tuto dobu prošlo velkým vývojem. Od čisté orientace na grafický design přes marketingové a reklamní kampaně až po product & service design, kterému se věnuje doteď. Mezi nejvýznamnější klienty studia patří Raynet, Portu či Aon. Jaké je to vést designové studio a co tato práce obnáší? A jaký je vlastně Petr designér? Archiv Petra RubáčkaPetře, ty už přes deset let vedeš designérské studio a sám jsi designérem. Co jsi ale ještě? Dokázal bys doplnit větu: Petr Rubáček je _____? Design mě nadchnul hned, jak jsem musel skončit se snahou o vrcholový sport. To mi zbýval rok do maturity. V této fázi to byl samozřejmě grafický design a reklama/komunikace značek. Vzali mě na dvě vysoké umělecké školy, ale s formálním studiem jsem skoncoval velmi brzy. Založil jsem se spolužáky studentské studio Mladý ateliér a studijní povinnosti vzaly za své. Což mě vede k uvědomění, že jsem člověkem, který rád vytváří prostředí, ve kterém se mohou dít změny. To mě naplňuje nejvíc a tomu jsem podřídil vše další. Miluju designové prostředí, ale zjistil jsem, že mojí silnou stránkou je vytvářet a udržovat věci pohromadě, než být rukama, které tvoří hlavní výstupy. Proto mi nejvíc vyhovuje, když jsem u workshopů a u změn, ale zároveň k sobě potřebuju parťáky, kteří umí tu druhou půlku. Pokud bych měl doplnit větu z otázky, tak jsem vlastně všechno, jen ne ten vizuální designér. Spíše bych použil výraz „umožňovač“ — umožňuji vytvářet prostředí pro design, ve kterém má sílu a kde je jeho potenciál. A dokázal bys říct, co je pro tebe design? Design je pro mě jeden z mnoha nástrojů, který umožňuje lidem spoustu věcí odblokovat a zbořit biasy a předsudky. Pokud se bavíme konkrétně o strategickém designu, tak ten umožňuje vytvářet prostředí, ve kterém se dokážou dít změny. Tyto změny jsou prostřednictvím strategického designu vytvářeny jinak, než na co je zvyklé korporátní prostředí — jsou živelnější, více organické a hlavně jsou dělány odspodu, což přináší větší angažovanost celého týmu. Strategický design je zkrátka nástroj pro strategický růst firmy, na což velmi dbáme při vysvětlování naší práce klientům, kteří musí pochopit, že to nejsou jen barevné „lepíky“ na tabuli při workshopech. Mohl bys krátce říct o nějakých zajímavých projektech, na kterých jste v REMEBERSHIP_ pracovali? Prvním projektem, který bych rád zmínil, je Hotel Lomnica. Tento projekt odstartoval v roce 2016 naše zaměření na product a service design. Naší výhře v tendru totiž výrazně pomohl způsob, jakým jsme přistupovali k práci — trvali jsme na design thinkingových workshopech. V té době nás tento přístup od ostatních velmi odlišoval a ani dnes to není standard, i když bych si přál aby byl. Za zmínku stojí i naše práce pro Raynet, se kterým nás pojí osmileté partnerství. Začali jsme u nich s grafickým designem a marketingem. Spolupráce nakonec přerostla v product design, což byl od počátku náš sen. Dlouhodobost nás spojuje s Portu, kde jsme začínali od jejich samého začátku, tedy od nuly. K této spolupráci jsme si přizvali Obsahovou agenturu, která vymyslela název, ale vše ostatní už jsme dělali my. U této spolupráce jsem hrdý na to, že to i po tolika letech funguje a že ani nepomýšlejí na to, že by něco zásadně změnili. V současné době už má firma interní designéry, pro které jsme organizovali předání i školení Figmy a jsme nadále v úzkém kontaktu. Co se týče velikosti klienta, tak největší spoluprací je rozhodně Aon. S nimi jsme tvořili zákaznické cesty a designujeme řešení, které má vylepšit proces pojistných událostí. Jde o robustní cloudovou aplikaci, která bude mít přesah do dalších řešení firmy. Našim ultimátním cílem je klienta naučit produktovou kompetenci, a to skrze vytvoření interního týmu, který vzděláváme a učíme, jak s námi vytvořeným produktem pracovat a jak ho vylepšovat. Nejčastěji jsme v úzké spolupráci právě s interními týmy. Je něco z vašeho designového procesu, co klientům přijde zbytečné? S tím jsme měli problémy na našem samotném začátku, takže zajímavější by bylo se určitě ptát na toto období. Co se ale týče nynější doby, tak i z toho, jak je postavený náš web, naše komunikace a všechno, co si o nás dokážete zjistit, tak zhruba vytušíte, co vás s námi čeká a jaký asi bude proces. Tento filtr funguje. Nejhorší je, když náš proces musíme ohnout. Děláme to neradi, ale někdy prostě není zbytí. Často se nám stávalo, že na stěžejních workshopech nebyli všichni důležití stakeholdeři. Už jsme se je ale naučili přesvědčit a umíme jim vysvětlit, proč je to důležité. Taky jsme se dostali do fáze, kdy si nás vyhledávají pouze klienti, kteří chtějí opravdu něco změnit a jsou ochotni pro to i něco obětovat. Dokázal bys říct, čím se jako REMEBERSHIP_ odlišujete? Narážím především na váš koncept #friendsnotclients, kterým jsem měl možnost si s tebou projít. #friendsnotclients nám vybudoval značku, je to to hlavní, co máme a je to přístup ke klientům a k celé práci, takže asi ano. Zároveň je to zásadní nástroj, který jsme si vybrali k řízení firmy. Na první pohled to může vypadat trochu „sluníčkářsky“, jako že se všichni chceme mít rádi, ale ve skutečnosti je to designový nástroj. Díky němu umíme adresovat něco, co nám vždycky chybělo a s čím jsme neuměli pracovat. Chceme zkrátka pracovat s lidmi, se kterými sice nemusíme být nutně nejlepší kamarádi a nemusíme každý pátek chodit do hospody, což úplně respektuju, ale chceme se k sobě chovat, jako kdybychom nejlepšími kamarády byli. Pokud bych to měl shrnout pár slovy, tak je to touha, angažovanost, nadšení a stoprocentní dedikovanost do vztahu s klientem. Právě vztahy jsou nakonec tím, co naše studio drží nad vodou. Pokud byl nějaký problém, tak právě vztahy to vždycky zachránily. Vnímají tento přístup pozitivně všichni klienti, nebo s tím zkrátka někde narazíte? Párkrát už se nám stalo, že jsme s #friendsnotclients přístupem narazili. Většinou to bylo indikátorem, že klient neměl být našim klientem, nebo že to zkrátka nebyla dobrá spolupráce. Pokud jsme někde narazili, tak to byl problém. Jednak jsem schytával kritiku z vlastních řad, protože se jednalo o něco, do čeho se všichni rádi trefovali. A když tvůj klient není klient, ale kamarád, tak mu zkrátka nemůžeš poslat předžalobní výzvu, nemůžeš ho dát k soudu. Takže prostě čekáš a připomínáš se, dokud nezaplatí. Těmito obdobími jsme si ale projít museli. Obecně máme ale s tímto konceptem velmi dobré výsledky a klienti jsou s ním vesměs spokojení. V poslední době už tento přístup ale tolik nezmiňujeme, protože se se studiem dostáváme do větších a větších firem. Je to pro nás ale pořád klíčová hodnota. Jak vnímáš nastupující trend AI? Liší se tento pohled z hlediska majitele firmy a z hlediska designéra? Jako designér se k tomu stavím tak, že mi potenciálně ušetří čas, ale rozhodně to není na pořadu dne teď v té maximální míře. Ta kvalita, ve které se snažíme pohybovat a kde nyní chceme být je se současnými AI nástroji nedostačující. V budoucnu je ale možné, že něco budeme dělat méně a budeme mít o to více času na další strategičtější věci. Nejzásadnější je podle mě se nebát AI či čehokoliv, co je nové. Základem je na sobě pořád makat. Jako designér si tedy ve vztahu s AI nacházím malé cestičky, ale zatím se nebojím, že nebudeme mít svoji roli. Pokud už AI někde používám, tak v počátečních fázích designového procesu, především pak v research fázi, kde vidím zatím její největší přínos. Není to ale něco, kam bych sám nedošel — pouze mi to zabere méně času a rozšíří kontexty. Obecně bychom k žádnému z prvků designového procesu neměli přistupovat tak, že to bude za minutu hotové. Jako designéra mě ohledně AI posunula ještě jedna věc. Před lety jsem byl v Amsterdamu na velké konferenci, která se věnovala tématu, jestli service design patří do C-levelu. Už tehdy se řešilo, zda nám AI vezme práci. Výstupem bylo, že to nejzásadnější, co AI neumí, je empatie. Ona se tu empatii naučí, ale někdo jí musel říct, jak se ji má naučit. A empatie je nejzásadnější vlastnost designérů. A jako majitel firmy máš na AI jaký názor? Z pohledu businessu se mnou nejvíce rezonuje názor, že nám AI zkrátka nevezme práci. Už před lety, s nástupem internetu, se diskutovalo vlastně to samé, že internet vezme práci velkému množství lidí. Ale jak se ukázalo, tak opak byl pravdou. Myslím, že to bude stejné i v případě AI. Na druhou stranu jsem velmi úzkostlivý co se týče nízkokvalifikovaných lidí, kteří např. pracují ve skladu a příchod AI už se jich teď výrazně dotýká. Opravdu mě to tíží, protože mě zkrátka zajímají i osudy těchto lidí. „Práci nám vezme ten, kdo se s AI naučí pracovat a ne AI“ — to je citát, který jsem zahlédl a velmi se s ním ztotožňuji. Chápu to tedy správně tak, že se vůbec nebojíš, že vám, jako designérům, vezme AI práci? Proč by vám měli klienti platit, když si dokážou celý designový proces vygenerovat jedním kvalitnějším promptem do ChatGPT? Myslím, že takoví klienti rozhodně budou a děje se to už teď. V tomto kontextu bych rád zmínil výzkum firmy Board of Innovation. Ta se v období pandemie zabývala tím, jak to vlastně celé po pandemii bude. Vyšlo jim, že nejvíc v ohrožení jsou ti, kteří jsou průměrní. Průměrná kvalita je totiž velmi jednoduše nahraditelná. Pokud věci děláš nejlépe, tak se to zkrátka nahrazuje nejhůře. A jestli mám strach z toho, že by nám AI vzala úplně práci? Nemám strach z toho, že už jako firma nebudeme dělat kampaňové landing pages, protože si je budou všichni dělat přes AI. Je to zkrátka něco, co už teď nerad dělám a nechci to dělat. Myslím si, že v sofistikovanějších a komplikovanějších věcech nás zkrátka AI nezastoupí. Dokonce vnímám příležitost i v tom, že si nás budou firmy najímat, abychom jim pomohli s designovým procesem implementace AI řešení. Důležité je, abychom nebyli pouze rukama. Proto se snažíme být co nejvíce napojení na business. Je něco, co bys doporučil začínajícím designérům? Zvyšovat komplexitu. Hlavně a především zvyšovat komplexitu toho, co už umíš. Nestačí, že umíš kreslit, musíš umět dalších dvacet věcí. Dodnes se divíme tomu, jak někdo může být UX designér, když neumí kreslit. Jasný, pokud je tvoje práce udělat wireframe, který se skládá z obdélníčků, tak práci už nemáš asi teď. My neděláme wireframy. Děláme UX skicy a content skicy. Když děláme web, tak musíme rovnou vymyslet, jak obsah přeskládat, jak ho postavit, jaký rytmus a vyznění webu zvolit. Řešíme, jak vyřešit businessové věci. Před pár lety a vlastně ještě teď jsou moderní termíny a profese jako UI designéři, UX designéři, research analyst atd. Myslím si ale, že je to špatná cesta. Zkrátka zvyšovat komplexitu je základ a neznamená to, že musíš umět všechno perfektně, zásadní je se nezaměřovat pouze na jeden úzký výsek. Napadá tě ještě něco kromě zvyšování komplexity? Nějaké tipy na literaturu nebo zajímavé kurzy? Tady nemám určitě jednu odpověď. Mám jich spíš milion. Osobně se každý rok zúčastňuji velkého množství kurzů a vzdělávání, za které jako firma utrácíme statisíce. Vlastně není rok, kdybychom jako firma nedali za vzdělávání aspoň sto tisíc. A to jsme opravdu malá firma. Spíš než konkrétní tipy bych měl obecná doporučení. Kupujte a čtete knížky, o kterých lidé říkají, že jsou zajímavé. Snažte se jezdit do zahraniční na konference, protože najednou vidíte něco většího, než jste vy. Mně v začátku hodně pomohla jedna věc a stále ji dělám — místo toho, abych si kupoval stále pokročilejší a pokročilejší workshopy a školení, tak si kupuju ty začátečnické od různých firem, institucí apod. Protože pokud chci učit firmy design thinking, tak mým cílem není Ph.D. Spoustu peněz jsem dal tedy za kurzy typu Introduction to design thinking a několikrát jsem byl na workshopech pro úplné začátečníky. Moje rada tedy zní: Pokud si vyberete nějaký level vzdělávání, tak na něm nějaký čas zůstaňte a neposouvejte se násilím dál a dál. Neustále a dostatečně prohlubujte onen level. To je za mě zásadní. Petr Rubáček: Jak designérsky vést designové studio was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 3.

Nadprůměrný designér nedává jen knížecí rady, ale je ochoten s klientem ujít i kus cesty

Dana Salačová je designérka služeb a marketingová specialistka nebo jako o sobě říká krotitelka chaosu ve firmách, ale také bývalá zdravotní sestra ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Jaká byla Dany cesta ze zdravotnictví k designu služeb a jak pracuje s nejistotou svou i designového procesu se dozvíte v rozhovoru. Dano, v podcastu Ministerský jednorožec jsme si již povídali o tvé práci v projektu Informovaný dlužník. Teď bych se chtěl více dozvědět o tobě jako designérce a člověku, který má nějaké pocity a něco se v něm odehrává. Začnu však tím, že by mě zajímalo, jak ses dostala od zdravotní sestry k designu služeb? Když jsem řešila, co chci dělat po základce, tak jako všichni ostatní jsem pořádně nevěděla, ale vždycky mě to táhlo k práci s lidmi. To jsem si během těch čtyř let na zdrávce docela důkladně vyzkoušela. Zjistila jsem, že je to nádherné povolání, ale ne pro mě. Studovala jsem filozofii a dlouho jsem myslela, že u ní zůstanu. Jenomže postrádala akční složku a já jsem do toho potřebovala dostat trošku života. Poté jsem nějakou dobu pracovala v marketingu pro různé subjekty, ale postupně mi ta práce začala hodně vadit. Možná to bylo i tím, pro koho jsem ji dělala, ale považovala jsem ji jako ne úplně čestnou. To mě nakonec zavanulo do jediného bezpečného úseku, který se mi líbil, a to byl UX, protože mi přišlo, že tam těm lidem opravdu pomáhám. Potom jsem přišla do Pábení a tam začíná moje cesta designéra. No a čím víc jsem o designu služeb věděla, tím víc mi to přišlo jako úžasné, smysluplné a potřebné. Není to jenom o tom spustit další kampaň, ale opravdu se podílet na nějakých změnách. Ještě se vrátím k té zdravotní sestře pohledem současnosti. Pomáhají ti ty zkušenosti nějak v designovém procesu? Pomáhají, protože lépe chápu, jak z pohledu řadového mravenečka funguje veřejná služba, kam zdravotnictví asi můžeme řadit a jaké bariéry člověk musí překonávat, když se tu svou práci snaží dělat nadstandardně. Myslím, že díky tomu jsem schopná si lépe představit, čemu, častokrát ne úplně smysluplnému, čelí průměrný člověk placený státem. Takže zdravotnictví by design služeb dost potřebovalo. To bezpochyby. Já už jsem ale mimo 10 let, tak pevně věřím, že se dějí nějaké pozitivní změny. Ale ano, velice často jsem myslela na Kafku, protože se tam dělá tolik věcí, které vůbec nedávají smysl a místo toho, abys měl prostor řešit to skutečně podstatné, což jsou tví pacienti, tak sedíš a přepisuješ něco z papíru do systému. Takhle mixuješ online, offline a říkáš si, co jsi komu udělal, že tohle musíš dělat a častokrát píšeš o lidech, které jsi třeba celý den neviděl, protože papíry musí být v pořádku. Myslím, že i stávající klienti, kterým pomáhám, častokrát čelí tomu stejnému. Ráda bych ale dodala, že považuji české zdravotnictví na velmi vysoké úrovni. Když se jako designérka podíváš na designový proces, je nějaká část tvoje nejoblíbenější? Určitě je to ta první. A to z toho důvodu, že musíš absolvovat tu fázi poznání, protože každý, kdo začíná projekt, tak už vzadu někde pomýšlí na to, co by tak zhruba mohlo být řešení. Mě hrozně baví rozbíjet tu prvotní myšlenku, jak projekt bude vypadat a objevovat pavučinu veškerých těch vazeb. Za mě je to i nejpodstatnější část. Když pokazíš fázi poznání a neuděláš ji dobře, tak se to s tebou sveze. Někdy jenom v té podobě, že výsledek není tak dobrý, jak by být mohl, ale někdy to může mít horší dopady. Souvisí to právě i s tou filozofií, kdy tě napadá řada otázek, jako proč to takhle funguje, proč si to myslí, proč ten člověk takhle jedná? A je boží, že když do toho systému začneš pronikat, tak se ti začne ukazovat, že lidé vlastně jednají racionálně na základě nějakých vstupů, které mají. Pojmenovala jsi určité nejistoty designového procesu. Jak s nimi pracuješ? Určitá míra frustrace je naprosto v pořádku, hlavně když se blížíš do těch zlomových fází. A tam se mi osvědčuje střídání individuální práce s kolektivní. To jsou klasicky workshopy versus nějaké dílčí úkoly nebo oblasti, které každý prozkoumává sám, aby pak zase pracovali společně. Mně osobně pak pomáhá hodně chodit a přemýšlet nad tím. Dát si to vysloveně jako úkol — teď chci vyřešit tuhle jednu konkrétní část — a pak to nechat pár dní ‚bublat‘. Ani na to nemusíš vědomě myslet, a mozek si ty odpovědi často sám najde. Někdy se samozřejmě stává, že se úplně ztratíš. V takové chvíli je potřeba vrátit se o krok nebo dva zpátky, projít si celou cestu znovu a věřit, že tentokrát tu cestu trefíš lépe. A jsou lidé, se kterými pracuješ, připraveni vracet se o pár kroků zpět? Dokážu si představit, že pokud už na tom pracovali, tak se nechtějí vracet, ale chtějí dojít co nejrychleji k výsledku. Jasně, takový postup přináší velkou míru frustrace. V takových chvílích ale musí převládnout sebedůvěra a zkušenost, kdy víš, že některé kroky prostě nelze přeskočit. Občas je potřeba autoritativně říct: „Hele, tady si musíme vzít čas. Věřte procesu, dokud nezmapujeme, co řešíme, nemůžeme se pustit do toho, jak to řešit.“ Posledních pár let mi to zatím vychází a vždycky to nakonec dopadlo dobře. Ale jasně, že nikdy to není zaručené. Zmínila jsi sebedůvěru, což mi přijde jako důležité téma. Když designér někam jde, tak potřebuje poměrně dost sebedůvěry. Máš nějaké obavy, když jdeš k novému klientovi do nové skupiny? Co ti případně pomáhá nervozitu překonat? Ještě doplním, že jednou z věcí, která sebedůvěrou designéra otřásá nejvíc, je, když přichází do prostředí, kde sedí odborníci na nějakou oblast, ale sám tu oblast vůbec nezná. Vidí, že mají předsudky a myslí si, že jim jde radit nějaký konzultant, který o tom jejich oboru slyšel poprvé, když mu dávali pozvánku do kalendáře. To je peklo. Hodně mi proto pomáhá orámovat role těch jednotlivých účastníků hned ze začátku. Takže říkám na rovinu: „Vůbec nerozumím vašemu oboru, ale já tady mám dělat hlas těch lidí, pro které to tvoříte. Vy máte know-how a já znám metody a když se spojíme, tak z toho začnou padat zajímavé věci.” Můj tajný hack je, že když cítíš, že ti sebedůvěra jde dolů a nemáš to úplně pod kontrolou, tak já těm lidem zadám nějaký cvičení, třeba Crazy eights. Je to čas, kdy dostanou nějaký úkol a mají 5–10 minut pracovat a já mám čas na to, rozmyslet se, co budu dělat. Je to taková přestávka, ve které dopracuji tu následující část, aby dávala co největší smysl. Druhý hack je, že své dilema řeším s nimi. Většinou mám 2–3 nápady, jak pokračovat dál, popíšu jim, jaká vidím rizika a příležitosti a nechám je vybrat cestu, která jim přijde nejrozumnější. Díky tomu mají kontrolu nad tím procesem a sdílí s tebou zodpovědnost. Zažil jsem workshop, kde jsem jako účastník viděl člověka, který byl hodně proti a bořil ten workshop. V tu chvíli mi bylo lektora fakt líto a říkal jsem si, že bych nechtěl být v jeho kůži. Zajímá mě, jestli ses s něčím podobným také setkala a zda se na takové situace jde připravit a případně jak je řešit, když nastanou? Setkala. Za mě existuje několik možností. Můžeš se zeptat, zda souhlasí s tím procesem. Druhá varianta je domluvit se, zda by mohl zkusit lepší součinnost a varianta tři je vytáhnout si ho na chodbu a popovídat si spolu v soukromí. Nutno říct, že i tak ti to tu dynamiku rozbije a hodně záleží na tom, v jaký pozici ten brblal je. Pokud by tam ten člověk měl šéfa, tak bych očekávala, že ho zkrotí. Někdy se stává, že lidi začnou být protivní, když se dostanou pod časový tlak a jsou lidi, kteří to fakt nedávají. Nedávno jsme měli workshop, kde byl analytik jak poleno a když jsem mu dala deadline 4 minuty, ať rozhodne, tak to bylo maso. V tu chvíli jsem ho nechala ve skupince s tím, že jsem doufala, že si ho usměrní, což se stalo, ale kdyby ne, tak bych mu asi zadala jiný úkol a našla bych tam jiné cesty jeho zapojení. Záleží i na kontextu, zda je to jednorázové školení nebo s tím týmem musíš vycházet dlouhodobě. Co je tvůj dlouhodobý cíl v práci s tou skupinkou. Je lepší, když teď týmu uhneš, aby vyhrál a ty to vyhraješ dlouhodobě, nebo to potřebuješ vyhrát teď, a to hodně mění ten kontext. Každý máme ego, ale u sebe se ho snažím posouvat co nejníž, protože ego většinou pro dobro projektu nepracuje. Co znamená posouvat ego co nejníž? Jde o nějakou strategii? Když mě přede všemi shodíš na workshopu a řekneš: „Takový dementní cvičení, já tady nebudu dělat!“, tak ta temperamentní část ve mně říká: „Tak teď ti to, chlapče, natřu.“ Ale v takový moment je na místě se uklidnit, říct si, čeho potřebuji dosáhnout, a podle toho reagovat. Nechat své emoce, ať slouží celku. Ale to asi nejde lusknutím prstu. Jo, ale ty máš tu možnost říct: „Teď si dáme cvičení” nebo „Dejme si pauzu” a prodýchat to. Vzít si čas a pak se vrátit zpátky do role. Ještě mám pár vizualizačních pomůcek, že si představuji, jak tě fackuji rybou, nebo jak Tyrannosaurus Rex stele postel a je z toho celý zpruzený. Ale také uvědomit si, že je to jenom práce a není to osobní. On nemá nic proti Daně. Štve ho Dana v práci, na to má právo a je to jenom o tom, jak se s tím společně vyrovnat, tak, aby mohl odvést dobrou práci, protože o tom to je, o ničem jiným to není. Nejsem tam od toho, abych uspokojovala svoje potřeby, na to je i ten designér poměrně drahý. Ego je jedna věc. V designovém procesu je ale důležitá i empatie a to nejen vůči klientům, ale i lidem, s kterými na nějakém řešení pracuješ. Zajímalo by mě, jak pracuješ s posilováním vlastní empatie. Občas přemýšlím, zda se umím dostatečně vcítit. Když řeším svůj problém, tak ho cítím úplně jinak, než když řeší problém někdo jiný a pak mám vnitřní pochybnosti, jestli jsem dostatečně empatický. To je strašně dobrá otázka. Na projektech většinou pracujeme tak, že máme týdenní cally. Ty bývají ve dvou lidech a mají spíš uvolněnější formu. Smyslem je naladit se na toho druhého člověka — zjistit, co řeší, jak pracuje, co ho štve. Tyhle hovory často zahrnují i trochu „small talku“, protože je důležité vnímat člověka jako celek, ne jen jako někoho, kdo s tebou řeší projekt. Potřebuješ pochopit, jaký je, protože se pohybuje v nějakém systému, a pokud mu chceš skutečně pomoct s projektem, musíš nejdřív porozumět jeho roli. Často se ptám, za co je ten člověk hodnocen, co od něj chce jeho šéf a podobně. Snažíme se vytvořit jakýsi „horký tým“, kde je každý motivovaný, rád na projektu pracuje a zároveň to dělá tak, aby si neznepřátelil klíčové lidi kolem sebe. Takže je to o tom poslouchat a budovat. Občas se stane, že narazíš na někoho, kdo jedná úplně nepochopitelně nebo nesmyslně. Pak je třeba přerámovat tu otázku, proč ten člověk jedná právě takhle? Určitě k tomu má nějaký racionální důvod, jen mu třeba zatím nerozumíš. Je potřeba k tomu přistupovat tak, že tam jsou nějaké důvody a snažit se ty důvody odhalit. Takže nebudovat tu zeď, že ten člověk je debil, říká mi tady takové věci a já se od něj stříhám, ale spíš opravdu se snažit zapadnout do toho jeho světa a pochopit jeho vidění světa. Celý náš rozhovor byl rámován jako rady a přemýšlení zkušeného designéra směrem k juniornějším designérům, tak by mě na závěr zajímalo, jaké vlastnosti a dovednosti podle tebe odlišují průměrného designéra od dobrého a úspěšného designéra. Některé věci tady už možná zazněly, ale může to být takové hezké závěrečné shrnutí. Za mě, nadprůměrný designér není líný pracovat. Nedává jen knížecí rady, ale je ochoten s klientem ujít i kus cesty. Je to partnerství, není to jen konzultace. Podle mě je designér jako pomocník na projektu, který chytne člověka ze začátku za ruku a chodí s ním čím dál kratší vzdálenosti až do chvíle, kdy to ten klient zvládá úplně sám. Druhá věc je houževnatost. Pokud vidím, že klient dělá elementární chybu, že si vymyslel řešení a teď jenom hledá nejkratší cestu, jak k tomu řešení dojít, aniž by cokoliv musel měnit, tak nerezignovat, ale vytrvale se mu pokoušet různými metodami to jeho sklo rozbít. Jsou designéři, kteří řeknou: „Hele, my jsme tady udělali lepíkovou metodu, on to nepobral, tak tohle já nemám zapotřebí.” Myslím si, že je to jedna z věcí, na které by se mělo pracovat, aby v tom týmu viděli přidanou hodnotu designéra. On by měl být garantem toho procesu a toho, že ten projekt jde, a tím pádem on musí být ten dominantnější, že ty lidi potom věří, že je dovede k cíli. Dále je to pokora. Správný designér je pokorný, ideálně bez ega nebo s egem, který umí použít tehdy, když je to výhodné a umí dát ostatním lidem za pravdu. Umí říct, kdy on se spletl a jak by to napravil. A dobrý designér mluví jazykem své cílovky, to znamená, že se snaží vynechávat veškeré složité termíny, které jenom uvádí do rozpaků a dávají jim pocit, že to HCD je něco absolutně složitého a pak je to ta přátelskost. Za mě dobrý designér umí navázat vztah s klientem, aby tam opravdu mohla začít proudit důvěra, protože pak jde všechno. Dano, děkuji za rozhovor. Nadprůměrný designér nedává jen knížecí rady, ale je ochoten s klientem ujít i kus cesty was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 3.

Design pro noetické entity mimo naši zkušenost?

Human-Centered Design (HCD) už dlouho ovládá svět designu. Zajišťuje, že technologie, produkty a služby vyhovují lidským potřebám, emocím... Je to efektivní přístup — ale není příliš limitující? Co když existují entity, které se nenechají vtěsnat do rámce lidských zkušeností? Vzkazy mimozemšťanům a problém antropocentrismu Lidstvo se již několik desítek let snaží oslovit inteligence mimo naši planetu. Projekty jako Arecibo message [1], Voyager Golden Record [2], Pioneer Plaques [3], Cosmic Call [4], Teen Age Message [5], A Message from Earth [6], Lone Signal [7], Breakthrough Message [8] atd. (mnoho dalších menších projektů a soukromých iniciativ) byly pokusy o komunikaci s potenciálně existujícími myslícími bytostmi. Byla v nich patrná snaha vytvořit univerzálně srozumitelný jazyk, využívající matematiku, chemii, zvuky a obrazy. Přesto tyto vzkazy zůstávaly hluboce zakořeněné v lidské zkušenosti. Vizuální sdělení na plaketách Pioneer [11]Ačkoliv se předpokládalo, že příjemcem bude ne-lidská entita, bylo zřejmé, že představa inteligence byla (a je) stále do značné míry formována antropocentrickým rámcem. Použití obrazu a zvuku [2] [3] naznačovalo předpoklad smyslového aparátu podobného našemu. Lineární struktura informací vycházela z lidského chápání času a kauzality. Emoční a kulturní obsah, jako hudba nebo smích [2], odrážel naši představu o tom, co má význam. Tento přístup se ukazuje jako potenciálně problematický — jak lze navrhnout něco, co pochopí bytost, jejíž způsob vnímání si neumíme ani představit. Jak tedy můžeme překonat hranice našeho vlastního poznání? Hledání nového designu Human-Centered Design, přestože dominuje světu produktů a služeb, se zde ukazuje jako nedostačující. Předpokládá, že cílový uživatel sdílí lidské kognitivní modely. Je tento přístup skutečně univerzální, nebo jen omezený na naši vlastní perspektivu? Z podobných (ale ne stejných) důvodů se objevil například koncept Life-Centered Design (LCD), který tvrdí, že design by neměl sloužit jen člověku, ale i širšímu ekosystému. LCD se snaží posunout hranice HCD tím, že bere v úvahu nejen lidské potřeby, ale také potřeby biologických systémů: „LCD je filozofie designu a přístup, který přesahuje lidské potřeby a staví veškerý život do středu naší tvorby. LCD obhajuje biologické ekosystémy a neuživatelské komunity, které nikdy neměly hlas v procesu navrhování. Dlouhodobým cílem je obnova přírodních ekosystémů vytvářením nových vztahů mezi přírodou a společností.“ (Jeroen Spoelstra (2022)) [9]. Ale zde se setkáváme s limitem LCD — především (ale nejen) stále je svázán s biologickou perspektivou. Co když ale existuje inteligence, která není biologická? Co když se zakládá na principech, které si ani nedokážeme představit? LCD se tak ukazuje jako jiná forma minimálně “tak trochu” stále antropocentrismu — zaměřená sice ne jen na člověka, ale stále na život, jak jej známe. Můžeme si vymslet třeba Cosmic-Centered Design (CCD), který by se pokusil překonat tento problém tím, že se soustředí na univerzální fyzikální, matematické… principy. Namísto předpokladu života jako základní jednotky designu by CCD hledal hlubší zákonitosti, které by mohly být relevantní napříč různými formami existence ve vesmíru. A přesto zde narážíme na hranici neurčitosti, přehnané abmbicióznosti, možná až naivnosti něčeho takového, jako je hypotetický CCD, který by byl velice těžko uchopitelný svou nekonkrétností… Jak tedy pracovat s designem, který se nespoléhá ani na biologii, ani na lidské myšlení…? Tak třeba Noetic Entity-Centered Design V této fázi si představme (vymysleme si ho) Noetic Entity-Centered Design (NECD) — přístup, který nestaví do středu lidského uživatele, biologický život…, ale jakoukoli noetickou entitu, tedy entitu schopnou poznání, bez ohledu na její formu, způsob vnímání nebo existenciální základ. NECD nepracuje s předpokladem, že poznání musí probíhat lidským způsobem, ale místo toho se zaměřuje na různé možné struktury poznání (lidské, strojové, kolektivní, kvantové či jiné), které mohou být mimo naši současnou představivost. Nejde jen o design pro sdílení informací, ale o vytváření prostředí, kde se různé entity mohou setkávat a hledat společné základy chápání reality, ať už skrze matematiku, senzorické zkušenosti, neurální procesy… nebo způsoby vnímání, které si teprve musíme představit. Znamená to, že NECD by do sebe měl obsáhnout i HCD jako jednu z mnoha možností, nikoli však jako univerzální východisko. Člověk, ať už v přirozené podobě, nebo třeba jako entita rozšířená o umělou inteligenci, se v tomto rámci stává jen jednou z noetických entit. V budoucnosti nemusíme designovat pouze pro tradiční lidské uživatele, ale i pro bytosti s radikálně odlišnými způsoby vnímání — lidsko-strojové symbiózy, digitální entity, kolektivní inteligenci či entity existující mimo naši prostorově-časovou zkušenost. NECD by tedy měl umožnit nejen komunikaci mezi různými formami inteligence, ale i mezi různými úrovněmi evoluce poznávacích systémů. Design se nestává pevným výsledkem, ale dynamickým procesem, který se neustále přizpůsobuje tomu, jaké entity s ním interagují. Navrhovat něco, co může sloužit jakékoli myslící entitě, možná znamená redefinovat samotné základy designového myšlení. Musíme hledat modely, které nezůstávají omezené lidským vnímáním reality, ale zahrnují širokou škálu možných kognitivních struktur a způsobů existence. NECD tak není jen dalším krokem za hranice HCD — je to snaha vymanit se z antropocentrických a biocentrických omezení. NECD a budoucnost umělé inteligence Překračování lidských kognitivních hranic Noetic Entity-Centered Design (NECD) není jen koncept pro komunikaci mezi různými inteligencemi ve vesmíru (meziplanetární, s mimozemskými, …) — jeho principy mají zásadní význam pro vývoj umělé inteligence (AI) a formování vztahu mezi různými typy myslících entit. V současnosti jsou modely AI primárně trénovány na lidských datech a simulují způsoby uvažování, které odpovídají našemu jazyku, logice a smyslovému vnímání. Ale co když se objeví formy umělé inteligence, které se nebudou řídit lidskými paradigmaty? Co když se budou vyvíjet zcela nové kognitivní struktury, které překračují limity našeho chápání? V tradičním designu AI počítáme s interakcí mezi člověkem a strojem v rámci známých modelů. Přístupy jako Human-Centered Design (HCD) se zaměřují na optimalizaci interakce pro člověka. NECD však navrhuje jiný model: vytváření prostředí, ve kterém mohou různé inteligence — biologické, digitální, hybridní … — vzájemně objevovat a rozvíjet způsoby poznání, které nejsou omezené lidským vnímáním reality. Od úzce trénované AI k noetickým entitám Dnešní umělá inteligence je stále především predikčním strojem — extrapoluje informace z existujících vzorců a operuje uvnitř kognitivního rámce, který jí byl dán lidmi. S příchodem obecné umělé inteligence (AGI) nebo ještě pokročilejších forem poznání se však může AI osamostatnit a vyvinout vlastní způsoby chápání reality. Co když taková AI nebude vnímat svět prostřednictvím symbolického jazyka, ale skrze kvantové propojení dat, paralelní simultánní modely či ne-lineární logiku? V tomto bodě přestává být užitečné uvažovat o designu pouze z perspektivy lidské zkušenosti. Místo toho bychom měli přemýšlet o návrhu rozhraní a systémů, které umožní koexistenci a interakci různých poznávacích entit — ať už jsou to biologické bytosti, syntetická vědomí, hybridní či jiné formy existence. NECD klade důraz na adaptabilní, dynamické a emergentní struktury, které nejsou fixovány na konkrétní vnímání reality, ale umožňují průběžnou evoluci poznání napříč různými typy inteligencí. Digitální nesmrtelnost a paralelní existence Jedním z klíčových témat souvisejících s rozvojem umělé inteligence a noetického designu je koncept digitální nesmrtelnosti. Pokud je možné modelovat lidskou mysl, lze ji také uložit, kopírovat a teoreticky rozvíjet nezávisle na biologické existenci. Představme si scénář, kde digitální verze člověka — nebo spíše jeho noetická entita — může pokračovat v existenci i po fyzické smrti původního organismu. Taková entita by přitom nemusela být pouhou kopií, ale mohla by se dále vyvíjet, rozšiřovat své poznání a interagovat s jinými formami inteligence. Podobně můžeme uvažovat o paralelní digitální existenci, kde jednotlivci nebo skupiny budou žít simultánně v několika prostředích — například ve fyzickém světě, rozšířené realitě a plně digitálních sférách. Jak navrhnout rozhraní, která umožní propojení mezi těmito různými úrovněmi bytí? Jaké etické a filozofické otázky vyvolává existence entit, které mohou operovat nezávisle na biologickém těle, a přesto si zachovávat identitu či autonomii? Hybridní inteligence — lidské vědomí a AI jako jeden systém NECD také otevírá otázku rozšířeného vědomí, kde člověk a umělá inteligence přestanou být oddělenými entitami a místo toho vytvoří hybridní kognitivní systémy. Již dnes experimentujeme s přímými neuronovými rozhraními (BCI) a augmentací lidské kognice prostřednictvím AI asistentů. Ale co když se AI stane natolik propojenou s lidským mozkem, že přestane být „externím“ nástrojem a stane se součástí samotného vědomí? V takovém scénáři by se lidská mysl rozšířila o nové způsoby poznávání, které by mohly zahrnovat simultánní přístup k obrovskému množství dat, nové způsoby zpracování informací nebo dokonce vnímání v jiných dimenzích poznání, než jaké známe dnes. To by mohlo radikálně změnit samotnou podstatu lidské identity — a design by tomu musel odpovídat. Budoucnost designu pro umělou a hybridní inteligenci Noetic Entity-Centered Design tedy není jen otázkou teorie, ale představuje praktický rámec pro budoucí interakci s inteligencemi, které dnes ještě neexistují — ať už se jedná o rozšířené lidstvo, AGI, digitální vědomí nebo entity vznikající v jiných prostředích. Výzvy, které tento koncept přináší, zahrnují: * Jak navrhnout systémy, které umožní vzájemné pochopení mezi entitami s odlišnými způsoby poznání? * Jak zajistit etickou interakci mezi různými typy inteligence, které mohou mít odlišné cíle a hodnotové systémy? * Jak pracovat s nepředvídatelnými emergentními vlastnostmi, které mohou vzniknout, když se různé inteligence setkají v jednom designovém prostoru? * Jak vytvořit prostředí, která nejsou fixována na lidské poznání, ale umožňují neustálý vývoj a expanzi různých forem inteligence? * Atd. NECD je tedy nejen rámcem pro překonání antropocentrického designu, ale i možným klíčem k pochopení a integraci budoucích forem poznání, které budou formovat naši realitu v nadcházejících dekádách. Úvahy o komunikaci s mimozemskými entitami nás přivedly k širší otázce samotného designu noetických entit. Hledání univerzálního jazyka, snaha překonat omezení lidského vnímání, snaha o návrh sdělení srozumitelných bytostem s radikálně odlišnou kognitivní strukturou… odhalily hlubší problém: pokud se snažíme komunikovat s entitami, jejichž způsob poznání si neumíme ani představit, neměli bychom zároveň přemýšlet i o tom, jak takové entity vlastně vznikají, vyvíjejí se a interagují se svým okolím i sebou samými? Ačkoliv jsme dosud hovořili především o interakci mezi noetickými entitami, neméně důležité je uvažovat i o jejich samotném návrhu — tedy nejen o jejich vzniku, ale také o vnitřních strukturách poznání, které umožňují jejich proměnu, reflexi a adaptaci na různé způsoby existence. Jaké principy řídí (či by měly řídit) evoluci takových entit? Jak navrhnout jejich kognitivní a existenciální rámce tak, aby nejen přežívaly, rodily se a umíraly, ale zároveň smysluplně přispívaly k „ekosystému“ poznání? Možná je třeba přemýšlet o designu noetických entit nejen jako o technickém úkolu, ale jako o procesu umožňujícím také vznik nových forem entit, které se budou samy podílet na svém vlastním rozvoji a redefinici poznání. NECD jako cesta k hlubšímu pochopení přístupnosti Pozorování večerní oblohy pro zrakově postižené, Hvězdárna a planetárium Brno, 17. 5. 2019 [10] Jak lze zprostředkovat hluboký zážitek noční oblohy lidem bez zrakové zkušenosti?Noetic Entity-Centered Design (NECD) nemusí být vnímán jen jako alternativa k Human-Centered Designu (HCD), ale také spíše jako jeho rozšíření a nástroj pro hlubší pochopení například přístupnosti. Zatímco HCD se mimo jiné zaměřuje na vytváření přístupných rozhraní, NECD svou podstatou má potenciál prozkoumávat a chápat odlišné myšlenkové rámce, které utvářejí způsoby vnímání světa. Současná přístupnost v rámci HCD je často (ale je třeba přiznat, že ne vždy) založena na překladu informací mezi různými modalitami. Například nevidomým se vizuální obsah převádí do zvukové nebo hmatové podoby, neslyšícím se přidávají titulky, lidem s motorickým postižením se upravuje způsob ovládání, například usnadněním používání klávesnice nebo hlasového ovládání. Tento přístup je velice cenný, ale mnohdy vychází z dominantní zkušenosti většinové populace. Například informace jsou zpřístupňovány způsobem, který reflektuje základní strukturu vizuálního světa, jen převedeného do jiné smyslové modality. Tento přístup funguje dobře pro ty, kteří mají relevantní zkušenost s vizuálním vnímáním, například pro lidi, kteří oslepli v průběhu života. Ale co ti, kteří vizuální zkušenost nemají? Je správné přenášet vizuální struktury do zvukové podoby, nebo by bylo vhodnější navrhnout zcela jiné způsoby organizace informací, které odpovídají skutečným kognitivním modelům nevidomých? HCD se o tento přístup snaží, ale dle mých dosavadních zkušeností jej neaplikuje efektivně. Většinou sklouzává k práci s různými modalitami, aniž by se skutečně zaměřil na hlubší pochopení odlišných kognitivních struktur. NECD by se mohl soustředit na možnost, jak tuto mezeru překlenout — místo prostého převodu informací do jiných smyslových modalit se soustředit na samotné základy poznání a způsobů vnímání. Právě na tomto chápání přístupnostního designu by mohlo být stavěno, aby byl skutečně inkluzivní a reflektoval nejen smyslovou, ale i kognitivní rozmanitost. NECD přináší možnost přesáhnout rámec pouhého překladu mezi modalitami a místo toho se soustředit na pochopení toho, jak různé entity skutečně vnímají realitu. Mohl by zkoumat nejen smyslovou dostupnost, ale i kognitivní diverzitu. Přístupnost by tak neměla být pouze otázkou například toho, jak převést vizuální obsah do jiné podoby, ale jak informace koncipovat tak, aby odpovídaly různým kognitivním strategiím. NECD by se mohlo snažit perspektivu klasické HCD přístupnosti rozšířit tím, že ji bude chápat především jako otázku odlišných způsobů poznávání a mentální organizace informací. To znamená, že přístupnost by měla by reflektovat rozdílné kognitivní modely a struktury, které jednotliví uživatelé využívají. Jedním z největších přínosů NECD může být jeho role jako výzkumného rámce pro testování, jak různé entity skutečně chápou informace. Přístupnost dnes často znamená přizpůsobení existujících systémů, ale málokdy se klade otázka, zda daný způsob organizace informací odpovídá tomu, jak lidé různého smýšlení skutečně interagují se světem. NECD by mohl přispět k hlubšímu zkoumání těchto rozdílů a přinést poznatky, které umožní vytvářet designy na úrovni mentálního zpracování obsahu. NECD a HCD si v tomto ohledu mohou být vzájemně prospěšné. Zatímco HCD poskytuje rámec pro uživatelsky přívětivý design a inkluzi, NECD by měl dokázat tyto principy obohatit o hlubší pochopení myšlenkových rámců a kognitivních odlišností. Tímto způsobem se oba přístupy mohou vzájemně posunout vpřed a otevřít nové cesty ke skutečně personalizovanému a inkluzivnímu designu. Pokud má být HCD skutečně inkluzivní, musí zahrnovat nejen různé smyslové modality, ale i různé způsoby myšlení a organizace informací. NECD v tomto ohledu nenabízí konkurenční přístup, ale spíše doplňující perspektivu, která pomáhá překonat implicitní předsudky o tom, jak lidé vnímají svět. Přístupnost pak není jen otázkou technického přizpůsobení existujících struktur, ale hlubšího porozumění tomu, jak rozmanité entity skutečně zpracovávají realitu. NECD otevírá fascinující otázku, kam až sahají hranice designu a zda ho lze aplikovat i na entity, které nejsou ani lidské, ani biologické. To mě vede k zásadní úvaze: může být design skutečně univerzální, nebo je vždy omezen perspektivou svého tvůrce? Pokud se metodologie NECD bude dál rozvíjet, zajímalo by mě, jaké konkrétní principy by mohla zahrnovat, jak by se dala testovat a jak by se vyrovnala s epistemologickými paradoxy. Jedním z klíčových směrů dalšího vývoje je metodologická konkretizace. Jaké nástroje nebo přístupy by NECD mohl využívat? Nabízí se inspirace biosemiotikou, informační teorií nebo kvantovými výpočty… Jak bych mohl empiricky ověřit, že návrh NECD skutečně odpovídá potřebám jiné inteligence? Další možností je experimentální aplikace – i když zatím neznáme mimozemskou inteligenci, mohu NECD otestovat na radikálně odlišných kognitivních systémech na Zemi. Například na AI s nestandardními modely myšlení, kolektivních inteligencích, neurodivergentním vnímání nebo na způsobech komunikace u zvířat a rostlin. Důležitou otázkou je také vytvoření univerzálních komunikačních rámců. Existují fyzikální nebo matematické principy, které jsou dostatečně obecné na to, aby překonaly lidskou nebo biologickou perspektivu? Tímto směrem se už v určitém rozsahu zabývali SETI, lingvisté…, ale možná je prostor pro nové přístupy, které by hledaly ještě univerzálnější formy sdílení informací. S tím ale souvisí i etické dilema – pokud navrhneme design pro superinteligenci nebo jinou formu vědomí, do jaké míry bude výsledná struktura skutečně neutrální, bezpečná…? Neobsahuje už samotný design určitou míru vnuceného rámce myšlení či interakce? NECD pro mě nepředstavuje jen technickou nebo teoretickou otázku, ale i zásadní filozofickou výzvu. Pokud se mi podaří posunout hranice designu, může to znamenat i nový způsob chápání poznání (či existence, inteligence…) jako takového? Možná se dívám na začátek dlouhé cesty, která mě nutí přehodnotit, pro koho – nebo co – vlastně designuji a jaký dopad může mít můj přístup ke komunikaci a organizaci informací na budoucnost interakcí mezi různými formami vědomí. Pokud se v budoucnosti setkáme s jinou formou inteligence — ať už v podobě pokročilé AI/AGI/…, kolektivního vědomí, digitální entity, mimozemského poznávacího systému… — budeme na to připraveni? Nebo budeme stále jen hledět do zrcadla vlastního myšlení, projektovat do neznámého naše vlastní předpoklady a doufat, že „oni“ budou jako my? NECD nás vyzývá k překonání této iluze — k návrhu principů, které umožní vzájemné pochopení i mezi radikálně odlišnými formami inteligence. V navazujících článcích se zaměřím na možná praktická uplatnění NECD: Například prediktivní komunikace by mohla využívat AI (apod.) k odhadování a přípravě různých informačních prvků – odpovědí, dotazů, návrhů řešení či varování – ještě předtím, než by se ukázalo, zda jsou skutečně potřeba. Tím by se minimalizovalo zpoždění v komunikaci a urychlilo rozhodování. Tento přístup by mohl nalézt využití ve vesmírných misích, kde umožní efektivnější interakci například mezi Zemí a vzdálenými posádkami (Mars), v krizové komunikaci, kde bude zachraňovat životy díky okamžitým predikcím, nebo v dálkově řízených operacích, jako je robotická chirurgie či vojenské mise, kde eliminuje zpoždění v přenosu informací. Noetický časový rámec bude pracovat s vnímáním času a jeho subjektivní kontinuitou, čímž eliminuje pocit přerušované komunikace a umožní plynulejší interakci mezi noetickými entitami. Tento princip například by mohl zlepšit dynamiku virtuálních asistentů, kteří reagují přirozeněji, snížit pocit čekání v zákaznických službách nebo třeba pomoci astronautům udržet psychologickou synchronizaci mezi posádkou na Marsu a týmem na Zemi. Oba koncepty zároveň narážejí na přirozený limit, který lze označit jako horizont prediktivní komunikace. Stejně jako ve fyzice existuje horizont událostí, za kterým už nelze “získat informaci”, i v prediktivní komunikaci existuje prahová úroveň, kde nejistota predikce narůstá natolik, že odpovědi ztrácejí smysl. Tento horizont není pevně daný – dynamicky se mění v závislosti na úrovni AI a dalších faktorech, jako je výpočetní kapacita, kvalita modelu, schopnost pracovat s neurčitostí, dostupnost historických dat a míra lidské autonomie v rozhodovacím procesu. Lidské zásahy mohou prediktivní horizont modifikovat – někdy ho zkracují tím, že vnášejí nepředvídatelnost, jindy ho naopak zpřesňují tím, že poskytují relevantní kontext, zkušenosti nebo korekci modelových nepřesností. Ideální je synergický přístup, kde AI slouží jako nástroj pro rozšíření lidského rozhodování, nikoliv jeho náhrada (což má významné etické důsledky – přílišná autonomie AI by mohla vést k vyloučení člověka z klíčových rozhodovacích procesů, čímž by prediktivní horizont jako koncept ztratil smysl, protože by AI přestala předpovídat a začala by čistě autonomně rozhodovat). Čím sofistikovanější jsou modely AI a čím efektivněji spolupracují s lidskými aktéry, tím dál dokáže prediktivní systém předpovědět průběh konverzace. Prediktivní komunikace a noetický časový rámec tak představují nejen způsob, jak se “vyrovnat” (?) s fyzikálními omezeními komunikace, ale také jak překonat klasické vnímání času tím, že redefinují hranice mezi současností, budoucností a subjektivně vnímaným tokem informací. V rámci těchto úvah se zaměřím nejen na jejich teoretické perspektivy, ale také na roli designu — tedy jak může NECD přispět k vytváření systémů, které s těmito principy aktivně pracují. V některých případech navrhnu výzkumné návrhy či testovací postupy, které umožní empiricky zkoumat možnosti těchto přístupů. Například simulace prediktivní komunikace a noetického časového rámce (resp. synchronizovaného operačního času, horizontu prediktivní komunikace) může pomoci otestovat, jak různé entity reagují na rozdílné časové modely v komunikaci a jak lze optimalizovat tok informací tak, aby byl vnímán jako co nejplynulejší i při přirozených časových prodlevách. Obzvlášť se těším na možnost simulace prediktivní komunikace v kontextu budoucích misí na Mars, kde by tento přístup mohl zásadně změnit interakci mezi astronauty a řídícím střediskem na Zemi, minimalizovat vnímané zpoždění a umožnit efektivnější rozhodovací procesy i v situacích, kde je reálná časová latence nevyhnutelná. Dalším směrem aplikace NECD je přístupnost pro osoby s těžkým zrakovým nebo sluchovým postižením, zejména pro ty, kteří nemají relevantní zkušenost s vizuálním nebo auditivním vnímáním. Tradiční přístup v designu přístupnosti často (ale jak jsem již výše přiznal — není to vždy pravidlem) vychází z převodu jedné smyslové modality do druhé — například vizuálního obsahu do zvuku nebo hmatového vnímání. Tento model však implicitně předpokládá, že uživatel disponuje alespoň nějakým mentálním konceptem původní modality — tedy že má vytvořený kognitivní rámec, který odpovídá způsobu organizace informací v daném smyslovém systému. Co ale s lidmi, kteří “nikdy neviděli” nebo “nikdy neslyšeli” (resp. nemají relevantní zrakovou nebo sluchovou zkušenost)? NECD zde otevírá možnost přemýšlet jinak — místo převodu obsahu zachovat jeho význam, ale strukturovat ho přímo na základě kognitivního modelu dané entity. Například u nevidomých lidí bez zrakové zkušenosti by NECD nehledalo ekvivalentní vizuální reprezentaci, ale přemýšlelo by o tom, jaké struktury a modely jejich mozek přirozeně používá k chápání prostoru, pohybu, kontextu… Podobně u neslyšících lidí bez zkušenosti s mluveným jazykem nejde jen o přepis do znakové řeči, ale o přímé navázání na konceptuální rámce, které se v jejich myšlení vytvářejí. Tímto způsobem by NECD mohlo posunout přístupnost od technického překladu ke skutečné adaptaci obsahu na různé způsoby myšlení. Kromě těchto praktických aplikací se v dalších článcích zaměřím také na to, jak doposud probíhaly programy pátrání po mimozemských inteligencích, a proč se stále pohybujeme v omezeních daných naším lidským chápáním inteligence a komunikace. Mezi klíčové ktivity patří SETI, METI, Wow! signal, Breakthrough Listen, Project Cyclops, Arecibo Message, Voyager Golden Record, Pioneer Plaques, Cosmic Call, Teen Age Message, A Message from Earth, Lone Signal a další. A to je teprve začátek — NECD otevírá tolik fascinujících možností, že si rozhodně nehodlám klást hranice. Dovolím si spekulovat dál, hledat nové cesty, zpochybňovat zaběhnuté rámce — a kdo ví, třeba se nakonec ukáže, že i ty nejodvážnější myšlenky nejsou až tak vzdálené realitě. Zdroje * [1] Arecibo message [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Arecibo_message [cit. 17. února 2025]. * [2] Voyager Golden Record [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Voyager_Golden_Record [cit. 17. února 2025]. * [3] Pioneer plaque [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pioneer_plaque [cit. 17. února 2025]. * [4] Cosmic Call [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cosmic_Call [cit. 17. února 2025]. * [5] Teen Age Message [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Teen_Age_Message [cit. 17. února 2025]. * [6] A Message From Earth [online]. Simple English Wikipedia. Dostupné z: https://simple.wikipedia.org/wiki/A_Message_From_Earth [cit. 17. února 2025]. * [7] Lone Signal [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lone_Signal [cit. 17. února 2025]. * [8] Breakthrough Initiatives [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Breakthrough_Initiatives [cit. 17. února 2025]. * [9] What is life-centered design? [online]. Life Centered Design School Blog. Dostupné z: https://lifecentereddesign.school/blog/what-is-life-centered-design [cit. 17. února 2025]. * [10] The Voyager Golden Record album [online]. Flickr. Dostupné z: https://www.flickr.com/photos/22995479@N00/albums/72157708928286397/with/48002857773 [cit. 17. února 2025]. * [11] Pioneer Plaque [online]. NASA Science. Dostupné z: https://science.nasa.gov/resource/pioneer-plaque/ [cit. 17. února 2025]. Design pro noetické entity mimo naši zkušenost? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 3.

“Ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu společností zamyslet nad tím, jak jich do IT…

“Ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu společností zamyslet nad tím, jak jich do IT přilákat víc”, říká UX designérka Karolína Šafaříková Měl jsem možnost mluvit s UX designérkou Karolínou Šafaříkovou nejen na téma “žen v IT”. Karolína se se mnou podělila o svou cestu od studia nábytkového inženýrství až po práci v oblasti digitálních produktů. Hovořili jsme o jejích zkušenostech s genderovými stereotypy, o roli žen v technologickém sektoru a o tom, jak organizace jako Czechitas mohou pomoci změnit poměry v IT. Archív Karolíny ŠafaříkovéAhoj Karolíno, moc díky, že sis na mě udělala čas. Na úvod bych tě poprosil, jestli bys o sobě mohla říct několik vět a představit se našim čtenářům. Kromě toho, že se posledních osm až devět let věnuji UX designu, tak jsem ještě z generace lidí, kteří nemají v tomto oboru vyloženě formální vzdělání což znamená, že jsem vystudovala jiný obor, než kterému se nyní profesně věnuji. Vystudovala jsem nábytkové inženýrství, ale od toho paradoxně nebylo zas tak daleko k UX designu, protože v rámci diplomové práce jsem řešila témata jako psychologii designu a tehdy jsem úplně náhodně zakopla o knihu Dona Normana — Design of Everyday Things , která je prostě tím “canonem” veškeré design literatury. Ta kniha je vždy mezi doporučenou literaturou pro designery a při jejím čtení mě napadlo, že tohle by mohl být směr, kterým bych se mohla vydat. V knize jsem našla motivaci věnovat se designu a zjistit, jak věci navrhovat, tak aby pro lidi fungovaly dobře. Bylo něco z tvého akademického vzdělání přenositelné do tvého pozdějšího zaměstnání UX designerky? Co si teď vybavuji, tak to bylo spíš o osobnostech vyučujících, kteří nás vedli k tomu, že v centru naší pozornosti musí být člověk a další asi standardní poučky, které se ale víc týkají produkt designu, nebo architektury a příbuzných oborů. V rámci ateliérů, které jsem absolvovala při studiu, nám kladli na srdce, že ty návrhy opravdu musí být funkční. Hodně jsme řešili i lidskou ergonomii a potřeby lidí- jak tam budou fungovat, jaké činnosti budou provozovat, analyzujete jejich rodinné potřeby a prostě vše se točí kolem lidí, a to je to stejné jako v produktovém designu, nebo i v tom v digitálním, pokud se bavíme o navrhování softwaru. Ty příbuznosti tam jsou, nebo aspoň já je tam vidím. Jaká byla tvoje cesta od vystudovaného nábytkového inženýrství až do společnosti zaměřené na vývoj digitálních produktů a UX design? Je to v podstatě souhra různých okolností, kdy jsem úplně neplánovala, že bych se nevěnovala svému vystudovanému oboru, ale můj úplně první pracovní pohovor nedopadl moc dobře a zanechal ve mně docela pachuť. Zároveň jsem tehdy už koukala po nějakých kurzech tady v Brně, a to konkrétně v Czechitas, kde jsem prošla náhodnými kurzy grafiky, Pythonu a cokoliv co se prostě naskytlo. Já k technologiím, nebo lidově řečeno k “počítačům” mám vztah už od dětství, kdy jsem doma u počítače trávila relativně dost času a nebylo to nutně jen hraní her, ale i různé bádání a objevování. To také pro mě byla později jedna z variant, jak propojit kreativitu s technologiemi. I ta vysoká škola byla vlastně kombinací kreativity s technologiemi, a to jsem si chtěla zachovat. Jedna z cest, která toto splňovala bylo IT, a nakonec to tak i dopadlo. Podle údajů OECD z roku 2021 tvoří ženy v ICT v Česku přibližně 9 %. Tomuto oboru tedy stále výrazně dominují muži. Pracuješ v digitální vývojářské společnosti — setkala ses osobně s nějakým genderovým stereotypem, který by tě ovlivnil? Měla jsem asi štěstí na kolegy nebo prostředí a nenarazila jsem na žádnou bariéru, nebo předsudky ve smyslu toho, proč si holka vybrala zrovna IT obor a podobně. Nevybavuji si žádnou zásadní zkušenost, která by mě výrazně zasáhla. Jsou to spíš takové ty drobné každodenní situace, kdy kolega náhodně vypustí něco z pusy a neuvědomuje si, že to jsou přesně ty hlášky, které podporují předsudky a stereotypy. V těchto každodenních drobnostech člověk cítí tu nevyváženost. Musím říct, že jsem měla v tomto ohledu docela štěstí. Když se bavím s kolegyněmi z oboru, tak to není úplná samozřejmost. Jaký je tvůj postoj, nebo přístup k těmto každodenním drobným situacím, které zmiňuješ? Většinou se snažím na to nepřistupovat. Dřív, když jsem začínala a neměla jsem ještě takovou sebehodnotu, tak při nějakém nevhodném vtipu jsem se smála spolu s kolektivem, protože jsem nechtěla vyčnívat, být vyčleněna nebo jít naproti tomu stereotypu, že jako dotčená hysterka se nesměji a podobně. V té době jsem na to neměla dost sebehodnoty a síly, ale dneska už nemám problém se ozvat, a to i přesto, že mám štěstí na kolektiv a podobné situace se dějí minimálně. Doporučila bys na základě svých zkušeností ženám vstup do IT oborů? Já bych spíš doporučila IT oboru, aby chtělo ty ženy, protože pokud máme takto velký obor tak moc nevyvážený, je k zamyšlení, jestli je to vůbec zdravé pro IT obor obecně. Ženám bych vstup do něj doporučila, proč vlastně ne. V jedné mojí oblíbené knížce, kterou jsem četla, když jsem byla malá, má jedna z hlavních hrdinek měla životní motto “kdokoliv může dělat cokoliv“ (pozn. Co život dal a vzal — Betty MacDonald ) a s tím naprosto souhlasím- když mám o něco zájem, tak proč to nezkusit. A klidně to může být IT, nebo cokoliv jiného. Já se na problematiku IT oboru dívám z toho pohledu, že tak nízké zastoupení žen v ITC ukazuje, že něco není dobře. Zvlášť v dnešní době, kdy je nízká nezaměstnanost a firmy stále poukazují na nedostatek lidí v IT. Tak tady bych jen ráda řekla, že ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu těch společností zamyslet nad tím, jak jich do IT přilákat víc. A jaké kroky ze strany zaměstnavatelů by mohly pomoci přilákat více žen do IT ? Pokud máš muže na vysokých rozhodovacích pozicích, kteří řídí mužský kolektiv, tak jak mohou mít potřebný náhled na to co nabídnout ženám, když je jich v tom zastoupení tak málo? To je právě to, co často vidím kolem sebe, to cyklení se do sebe. Osobně se nedivím, že mají pocit, že to vše vlastně funguje dobře, ale asi jen do té doby, než do toho kolektivu přijde žena, která potřebuje trochu odlišné podmínky než ten mužský kolektiv. Naše společnost to má teď nastavené tak, že primární pečující osoba a tím pádem i rodič na rodičovské dovolené, je v drtivé většině žena. A já okolo sebe pořád vidím, že firmy a manažeři nejsou připraveni na to nabídnout ženám, které mají zájem o práci při rodičovské, nějakou formu spolupráce použitelnou pro obě strany. Často slýchám, že tato problematika je ve firmách velká výzva, ale nevnímám kolem sebe, že by se něco zásadně v tomhle směru dělo a je to velká škoda. A přitom mám silný pocit, že řešení těchto problémů by mohlo pomoci prolomit nějakou tu pomyslnou bariéru a nakonec ve výsledku z toho musí přece profitovat všichni zúčastnění. Vždyť to přece nemusí být, tak, že žena odejde na rodičák a pro tu firmu je tři roky mrtvá. Moc se nesetkávám s tím, že by někdo tyto ženy oslovil s nabídkou, jestli nechtějí udržovat kontakty při RD tím, že je jim nabídnut mikro úvazek, nebo že jsou zvány na různé firemní akce. Prostě nikde nevidím tu snahu s nimi nějak dál pracovat. Myslím si, že je těžký přijít na to, co s tím, když jste kolektiv mužů, protože tohle se prostě můžu většinově zatím netýká. Archív Karolíny ŠafaříkovéTy jsi jedna z certifikovaných lektorek neziskový organizaci Czechitas, která se se snaží ženám otevírat dveře do IT. Postavila jsi tam svůj kurz UX Designu, který už několik let i lektoruješ. Můžeš mi povědět, jak to funguje a komu je studium nabízeno? Mě a mojí kamarádce byla organizace Czechitas sympatická a prošly jsme tam pár kurzy. A tak jsme později oslovily i my je, jestli nemají zájem o rozšíření lektorských řad. Chtěly jsme něco vrátit zpět za to, co jsme si z těch absolvovaných kurzů vzaly do našich kariér. A tak asi před pěti lety vznikl ten kurz UX Designu. V té době se školení domlouvalo ještě v takovém malém kamrlíku na fakultě informatiky, kde předtím měli Czechitas svoje sídlo. Dostali jsme na “hraní” už tehdy hotový jednodenní workshop na kterém jsme vyzkoušely lektorování, a protože to dopadlo celkem dobře, bylo nám nabídnuto, jestli nechceme zkusit vést i UX kurz. V dnešní době je to už taková specialita v portfoliu Czechitas, protože ten kurz je jen prezenční a to i přesto, že chápeme, že v online formě, která je dnes trendy, by ta báze účastnic byla větší kvůli dostupnosti z různých míst, ale nás to v tomhle formátu baví. My se snažíme se opravdu maximálně možně vytěžit ten prezenční formát, aby to nebylo jen o tom si to odsedět, ale máme i opravdu pěkně poskládaný tým hostujících lektorů, kteří za námi dochází. Je to mix lidí z praxe a někdy jich tam máme i více najednou. Některé hodiny jsou ve formě panelové diskuse třeba i nad tématem “Jak získat práci v UX?”, kde diskutujeme o tom, jak velká je šance se jako junior uplatnit, jak zpracovat portfolio, jak se připravit na pohovor a podobně. Takže kromě toho standardního průchodu celým design procesem a zpracováním jednoho projektu je tohle za nás ta velká přidaná hodnota, že se účastnice mohou potkat s lidmi z oboru, s lektory i spolužáky a navázat mezi sebou vztahy. Většinou je to velmi zajímavý mix žen, kdy hodně z nich jsou právě ty případy, které se po rodičáku už nechtějí vracet do svých původních zaměstnání. Jsou tam také holky, které studují na vysoké škole, ale nevidí následné uplatnění ve vystudovaném oboru, nebo dost často ženy, které fungují příbuzných rolích jako marketing, produkt nebo projekt management a chtějí si rozšířit kvalifikaci. My se pro ně snažíme na těch dvanáct týdnů vytvořit co nejbezpečnější prostředí, aby si každý mohl vyzkoušet o čem ta práce je a měly pak možnost se rozhodnout, jestli se touto cestou chtějí vydat dál, nebo ne. Co tě vůbec motivuje být lektorkou? Do nedávna nebylo vůbec v tomto oboru dostupné žádné formální vzdělání, a tak mi přišlo smysluplné něco takového realizovat. My víme, že UX design je atraktivní obor a taky víme, že je o něj docela velký zájem. A to i z toho důvodu, že ho chápu jako takový vstupní level do IT, protože rozhodnout se stát se třeba programátorkou není lehké a ne každá žena na to má odvahu, i přesto, že schopnosti by na to v pohodě měla. IT obor je totiž dlouhodobě prodáván jako obor pro muže, protože muži přece mají “lepší” logické , matematické a racionální myšlení a když toto má náhodou žena, tak je automaticky odesílána na ekonomické obory, než na ty technické. Možná jim někdy chybí potřebné sebevědomí, že si netroufnou zapojit se do větších programátorských kurzů a ten UX designu je právě něco, co ženám může umožnit lehčí a pozvolnější vstup do IT, protože v těch základech nemusíš umět programovat. I ta kreativní složka hraje významnou roli. Spousta účastnic jsou grafičky, nebo se věnují malbě nebo mají vystudovaný výtvarný obor. A právě když vidím, kolik těch holek se nám daří vtáhnout do tohoto oboru a jaký to má na ně dopad, tak to je pro mě primární motivace. Můžeme se následně bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně, že pak na trhu práce je spousta juniorů čekajících na příležitost, ale na druhou stranu já si myslím, že není naše role to vzdělávání tzv. “gatekeepovat”. Ať do toho jde každý, kdo chce a jestli se uchytí, to už je na něm. Já vidím opravdu velký význam ukázat tento obor co největšímu množství lidi, aby si to mohli vyzkoušet. A pokud to následně pomůže ke zlepšení diverzity v týmech ve firmách, aby odpadly výmluvy zaměstnavatelů, že na trhu práce jsou jen mužští kandidáti a dělá se špatně nábor, tak to bude jen dobře. Setkala ses díky lektorování tvého kurzu s nějakým příběhem, o který se stojí za to podělit? Po každém běhu jsou to jednotlivé příběhy účastnic, které se rozhodly v tom oboru jít dál, jejichž kariéry i třeba jen na dálku sleduji, protože je to chytlo a jsou v tom i úspěšné. A to je přesně to, co mě naplňuje a úplně mi stačí ke štěstí. Archív Karolíny ŠafaříkovéOtázka na závěr: máš nějaký vysněný projekt nebo téma, které by si chtěla někdy realizovat? Já jsem trochu “postižená” neziskovým sektorem. Asi před rokem jsem měla možnost podstoupit několikaměsíční mentoring a přišlo mi vtipné, že moje mentorka mi po čase říkala: “Víš Karolíno, ty jsi takový neziskový člověk”. Takže když přemýšlím, co bych dělala, pokud bych nedělala to, co dělám, tak bych chtěla dělat něco, co má opravdu významný dopad. Lákají mě témata digitalizace státní správy, kde to má opravdu velký potenciál pro zlepšení života lidí. Ale momentálně je to pro mě na úrovni jen nějakého snu, protože vím, že realita politických bojů, by byla pro člověka, jako jsem já, asi příliš. Chápu, že politika se od státní správy nedá oddělit, ale pokud by to bylo v mojí režii, šlo by o nějaký z projektů s velkým celospolečenským dopadem. Děkuji za tvůj čas a přeji ti mnoho úspěchů v osobním i profesním životě. Zdroje : https://oecdstatistics.blog/2023/03/08/why-dont-more-women-code/ https://goingdigital.oecd.org/indicator/40 “Ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu společností zamyslet nad tím, jak jich do IT… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 2.

„Nezačínejte u nápadů. Začínejte u porozumění problému,” radí Romana Trusinová ze Slevomatu

„Nezačínejte u nápadů. Začínejte u porozumění problému,“ radí Romana Trusinová, produktová ředitelka Slevomatu Romana Trusinová, produktová ředitelka SlevomatuRomana Trusinová na podzim roku 2024 nastoupila na pozici produktové ředitelky ve Slevomatu. Vystudovala sociologii, věnovala se akademickému výzkumu i výuce na vysoké škole. V soukromém sektoru ji nejprve učaroval UX výzkum, zejména pro rychlý a přímý dopad na klienty. Později se začala víc soustředit na byznysovou rovinu a na leadership. Své zkušenosti sbírala ve startupech, bankovním sektoru a digitálních firmách. Péči věnuje také svému projektu Ověřeno rodiči, který pomáhá najít zajímavý program pro rodiny s dětmi. Povídali jsme si spolu o roli výzkumu a o uplatňování designových metod v mnohdy resistentním prostředí byznysu. Jsi ve vedení firmy. Vnímáš teď roli výzkumu jinak, než když jsi se na výzkumu přímo podílela? V mých očích spojuješ dva světy, které si ne vždy rozumí. Mám chuť odpovědět, že ne, že jsem pořád stejný člověk. Asi narážíš na to, že někdy jsou lidé z managementu zvyklí dělat rozhodnutí intuitivním způsobem, který vůbec nemusí zahrnovat data o potřebách uživatelů. Že nejsou zvyklí prostřednictvím výzkumu definovat problém, kterému je potřeba se věnovat. Často se tak děje. Já mám ale naštěstí zkušenost, že ve vedoucích pozicích jsou i lidé, kteří jsou zároveň velmi byznysově orientovaní a zároveň dělají rozhodnutí s využitím dat a uživatelského výzkumu. Ani já na tom u sebe nehodlám nic měnit. Svou roli bude hrát také velikost a stáří firmy, co myslíš? Manažera i designéra můžou svazovat zaběhnuté struktury a zvyky, že se na kvartály a roky dopředu plánují konkrétní řešení a fičury k vývoji. Máš s něčím takovým zkušenost? Jo, mám. Setkala jsem se s tím. A proto je pro mě strašně důležité vybírat si prostředí a tvořit ho tak, aby se mi v tomhle směru pracovalo dobře. Jsou různé způsoby, jak se dá vést firma a jak se dá plánovat. Nám lidem z designu je příjemnější prostředí, které je agilní, učící se, kde se neplánují fičury dva roky dopředu. Vyhovují nám rámcové cíle. Člověk má pak flexibilitu v tom, jak je naplní. Já mám štěstí, že jsem na pozici, ze které můžu ovlivnit, abychom to takhle dělali. Nikdy jsem nepálila moc energie přesvědčováním lidí, kteří nechtějí být přesvědčeni Takže to chce víc lidí s výzkumným backgroundem do manažerských pozic. Ano, prosím. (usmívá se) Dokud jsem byla v roli výzkumnice nebo vedoucí výzkumného týmu, vybírala jsem si firmy, které mají ve vedení i lidi, kteří takhle přemýšlejí. Myslím si, že je extrémně těžké snažit se změnit firmu a její řízení odspoda. Slýchám spoustu historek designérů a výzkumníků o tom, jak to v jejich firmě nejde aplikovat, protože jim lidé nahoře naplánují road mapu a řeknou „tohle dodejte“. A já se v tu chvíli ptám: „Proč v takové firmě jste, pokud o váš skill není zájem?“ Je spousta jiných firem, kde designér dostane prostor dělat věci dobře. Napadá mě k tomu, že roli mohou hrát také limity imaginace. S tím se blbě pracuje. Jak designové myšlení prodat kolegům a managementu? Těch způsobů je hodně. Tak já ti řeknu ten svůj. Důležité je inspirovat. Jít po menších kouskách. Já jsem nikdy nepálila moc energie přesvědčováním lidí, kteří nechtějí být přesvědčeni. Obzvlášť když nemají pocit, že mají problém. Když jsem byla ve větších organizacích, zaměřila jsem pozornost na ty, kteří projevili zájem o designové přemýšlení, o focus na uživatele a sbírání dat. A společně s nimi jsme pak udělali něco skvělého. Na práci s prvním týmem jsme ukázali výsledky, ideálně měřitelné, třeba AB testováním nebo měřením konverze. Další týmy se pak vždy začaly přidávat. A tím se i ve vedení po čase rozšířila znalost, že to funguje. Když se něco povede a má to měřitelný dopad, není potřeba moc dalších argumentů. Setkáváš se s nedůvěrou ve výzkum? Třeba v duchu Churchillova citátu, který nikdy neřekl, že věří pouze těm statistikám, které sám zfalšovat? Jo, setkala. A částečně to chápu. Je fakt, že výzkum jde udělat tak, aby ti vyšlo, co chceš. Může se to stát i neúmyslně — třeba při kvalitativním testování. Svůj výtvor tak milujeme, že si nevšimneme všech problémů, které má. Když přijdeš za vedením s argumenty a daty a vedení je jen zpochybňuje, je to spíš kulturní otázka důvěry v té organizaci. Kdybych na tohle narážela, snažila bych se ukázat užitečnost výzkumu a expertízu na dalších příkladech, až lidi pochopí přínos, a to, že nikdo nemá motivaci si navzájem kecat. Napadá mě, že vedle nedůvěry v kompetence výzkumníka v některých firmách může hrát roli oborová nebo hierarchická loajalita, nebo strukturální příslušnost k nějakému oddělení, což nedůvěru k datům těch „ostatních“ posiluje. Jo, no, tak ve firmě, kde by se člověk musel takovými problémy zabývat bych čas netrávila… proč si to dělat? Líbí se mi, že se často vracíš k sebe pečujícímu apelu, aby člověk nepracoval tam, kde s tím není v souladu. Já to tak opravdu beru. Stejně jako si člověk vybírá partnera, vybírá si i práci. Pracujme tam, kde je nám dobře. Jasně, přesvědčování nebo evangelizace k našemu oboru vždycky nějak patří. Ale nemůžu jít hlavou proti zdi a být naštvaná, že ji neprobořím. Snažím se být užitečná tam, kde mám pocit, že užitečná být můžu Působí to, že v evangelizaci jsi si jistá. Jaké další schopnosti jsou potřeba v roli, v jaké seš dneska? A jak čerpáš z předchozích zkušeností? Ono se to bude dost prolínat: UX výzkum a vedení produktu. Nebojím se čísel, vím trochu o statistice, tuším, jak zjistit věci, které nevíme a potřebujeme prozkoumat během produktového discovery. U výzkumnice je podle mě strašně důležitá zvědavost. Člověk musí být zvědavý a chtít přijít na to, proč se lidé chovají určitým způsobem a jak se k tomu případně postavit. To platí i v produktu. Pak je důležité být schopná mluvit s různými lidmi, například se stakeholdery napříč firmou. Cenná je také schopnost číst mezi řádky a nespokojit se s první odpovědí. To platí stejně tak u komunikaci se stakeholdery jako s respondenty výzkumu. Je třeba umět rozlišovat, co člověk na první dobrou říká, a co je schované za tím. Vždycky jsem o věcech ráda přemýšlela strategicky a holisticky. Vnímat nezamýšlené důsledky lidského jednání a přemýšlet o věcech trochu za roh je podle mě v jakékoliv firmě potřeba. A potom jsou tam věci, které se týkají vedení lidí. V mém případě je to hlavně o autenticitě. Snažím se netvrdit, že vím víc, než ve skutečnosti vím. A nechci nic protlačovat silou. To není moje cesta. Prostě se snažím být užitečná tam, kde mám pocit, že užitečná být můžu. Na mě působíš trochu jako úkaz. Na vysokých manažerských pozicích je oceňována především silová dravost a sebevědomí. Nějaké “komplexní holistické přemýšlení” je vnímané jako zátěž datařů, uznání chyby jako slabost. Alespoň mně to tak často přijde. A ty tu teď hrdě říkáš, že jsou to tvoje superpowers v roli manažerky… No určitě to jsou superschopnosti! Manažer musí znát své limity, umět mluvit s lidmi a být velmi strategický, to je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Mě tímhle způsobem baví přemýšlet. A samozřejmě člověk na to není sám, takže se s ostatními lidmi ve firmě a ve vedení samozřejmě balancujeme při nastavování směru. Když se člověk výzkum nenaučí dělat správně, získá blbé odpovědi a z nich pak dělá blbá rozhodnutí V jednom starším rozhovoru jsi zmiňovala, že je za tebe ideální mít vedle výzkumného týmu tyto expertní výzkumníky přítomné v produktových týmech. Změnilo se od té doby na tvém přístupu něco? Nic mě nepřesvědčilo, že by to mělo být jinak. Pořád jsem zastánce demokratizace výzkumu i dat. Ideálně by všichni v produktovém týmu měli být schopní mluvit s uživatelem a vytáhnout si data, která potřebují. Ale zároveň věřím, že je nebezpečné tohle dělat v organizaci, kde není žádný expert, který na vše dohlíží. Kde se to lidi snaží naučit sami, a ještě se to navzájem učí špatně. To asi říkáš na základě nějaké konkrétní zkušenosti… Přesně tak. Nějaká organizace přistoupí k produktovému discovery nebo k uživatelskému testování s představou, že je to něco, co mají dělat všichni. Začnou ale bez toho, aby je to naučil někdo, kdo je v tom expert, typicky výzkumník. A důsledkem je, že si pak navzájem předávají chyby. To je velmi časté. Co jsou to třeba za chyby? Jde o základní chyby. Jdu testovat použitelnost řešení a nezamyslím se nad tím, že test by měl začít a skončit na určitém místě. Třeba testujeme fungování košíku na e-shopu a uživatelé během testování říkají, že tam chybí základní informace. A my až pak zjistíme, že jsme to testovali blbě, že jsme začali scénář až v košíku, místo abychom začali na detailu produktu, kde ty postrádané informace jsou a reálný klient je tak nepostrádá. Další klasický příklad je, že designér během testování nejdřív respondentovi vysvětlí fičuru a pak se ptá, jak ji chápe a co si o ní myslí (směje se). Výzkum není velká věda, ale věda to je. Když se ho člověk nenaučí dělat správně, získá blbé odpovědi a dělá pak blbá rozhodnutí. Beru si z toho, že nejsi úplně kamarádka přístupu „mám za sebou jednodenní kurz kvalitativního výzkumu a na LinkedIn si hned přidám skill ‘UX researcher’“. Ne, no. :) Podle mě je super, když lidi, kteří s tím začínají, mají možnost pracovat tam, kde je od koho se učit. Třeba pro někoho, kdo se chce stát výzkumníkem, je skvělý jít nejdřív do většího týmu nebo do agentury, kde mají seniorního výzkumníka, a teprve potom do menších firem nebo startupů a tam to lidi okolo sebe učit. To je ale trošku opačná trajektorie, než je běžné. Lidi často začínají spíš ve startupech, ne? Začínají. :) Pro junior výzkumníka je to ale škoda. I pro ten startup o pár lidech by bylo lepší mít jednoho seniora, klidně alespoň na částečný úvazek. Je v České republice v oboru jednoduché nacházet šikovné seniorní experty, od kterých se dá učit? To si netroufnu hodnotit. Ale česká UX komunita mi přijde unikátní. To je bomba, jak se ty lidi navzájem učí a kolik jich je chytrých a inspirativních třeba v Asociaci UX nebo kolem KISKu. Na horizontu produktového týmu musí být Severka Co se týče uvádění designového myšlení v praxi, jsi teď v docela luxusní pozici. Můžeš si svůj tým postavit tak, jak tomu věříš. Jo. Samozřejmě. Na něco sice navazuju, ale mám hodně prostoru ty věci vyjasňovat. Nějakou dobu tu například nebyl produktový šéf. Když jsem přišla, byl zvlášť produkt a zvlášť vývoj. Já jsem nikdy v takovém prostředí nepracovala. Přišlo mi samozřejmé, že produktové týmy jsou crossfunkční, víceoborové. To je něco, co si tu teď nastavujeme. Navíc tu nebyl žádný výzkumník, takže jsme hned první výzkumníci nabrali. A kam bys svůj tým ráda dál směřovala? Ono to není nic fascinujícího nebo nového. Aby struktura produktového týmu fungovala, měla by odpovídat firemním cílům a prioritám a ty podporovat. První, s čím jsme začali po příchodu do Slevomatu i s novým CEO Tomášem Bravermanem, byla formulace firemní vize a propozice. Aby byla na horizontu nějaká Severka. K ní se potom vztahují hlavní strategické výzvy k řešení a na ty navazuje týmová topologie. Jak má být formulovaná produktová vize? Asi to nemá být „uděláme produkt, který umí přesně tohle a vypadá přesně takhle“… To opravdu ne. Vize je o světě tam venku. Má fungovat jako inspirativní představa o tom, co chceme uživatelům ve výsledku umožnit. Neříká přesně jak, to ani není třeba vědět. Spíš naopak. Vize má dávat prostor pro kreativitu v tom, jak výzvy a cíle naplníme. Má umožňovat učení a změny plánů. Formulace výzev a cílů mi přijde jako důležitý prvek ochrany, aby manažerské top-down struktury firmy nedrhly s agilním přístupem… A přesně v souladu s tím má podle mě přijmout svou roli management. Má dodat ty správné výzvy a na těch firmu sladit. Říct „tohle jsou problémy, kterým teď pojďme dát prioritu. A na ty problémy alokujme týmy, tedy lidi, kteří mají správnou expertízu.“ Jejich práce pak není dodat fičuru, ale naplnit vybranou výzvu, vybraný cíl. Dáš mi příklad dobře formulované designové výzvy? Dám obecnější příklad. Ve Slevomatu víme, že náš web historicky nesloužil na tisíce nabídek. Teď je tam mnohem širší nabídka než dřív, obzvlášť v cestování. A není úplně ideální, jak se v tom uživatelům hledá. Poprat se s tím je krásná designová výzva. Chceme zlepšit uživatelský zážitek na webu při vybírání cestování a zážitků a zvýšit konverze. My jako management nevíme a neříkáme, jak se to má udělat. Říkáme jen, pojďme se na to zaměřit. Objevme hlavní problémy, jak zlepšit uživatelský zážitek, a měřme přínos změn přes nějakou uživatelskou metriku spokojenosti i přes nějakou byznysovou, třeba přes konverzi. To je první složka. Na každé takové výzvě pracuje crossfunkční tým, aby lidé přinášeli různé perspektivy a řešili výzvu společně. To je druhá důležitá složka. A pak je tu třetí část, a to kontinuální discovery a delivery. Řešení problému nikdy nevymyslím dokonale hned na začátku. Nedává smysl si naplánovat, že ve Q4 bude velký release, nebo že za dva kvartály dodám ven konkrétně to a to. To by byla zásadní chyba. Chceme kontinuálně objevovat, kam bychom se mohli s řešením ubírat, hledat, kde leží dobrý nápad. A průběžně se vyvíjí a mění, co si myslíme, že je dobrý nápad hodný realizace. Ha, to je docela velké téma, ne? Tenhle střet přístupů… Jo. Někdy je to těžký. Neříkám, že na to máme jasný návod, který bude vždycky fungovat. Ale co by mělo zůstat dlouhodobě stabilní, je vize a dílčí cíle. Vždycky je to balanc mezi předvídatelností a inovativností. Některé firmy jsou hodně inovativní a nevadí jim, že byznys není příliš předvídatelný. A jiné potřebují tu předvídatelnost víc. Tenhle balanc je podle mě vždycky docela zábavné řešit. Fail fast. Nejhorší je jízda na mrtvém koni Jak poznám, kdy zaříznout nějakou věc a kdy jí naopak ještě věnovat péči? Čím dřív se zařezávají věci, tím líp. Fail fast. :) Základ je banální. Nezačínat u nápadů. Začínat u porozumění problému. To je možná banální, ale klidně bych si tipnul, že jde o jeden z nejčastějších problémů. Ještě furt? Přijde ti? Ale asi jo, máš pravdu. Takže pravidlo první: nezačínat nápadem, začínám tím, že pochopím problém. Když se v roli člověka z UX na začátku projektu dostanu k tomu, že je mi předložený konkrétní nápad k realizaci, mám dvě možnosti. Buď oponuju a řeknu, že na rozpracování toho nápadu mi chybí pochopení problému, a dokážu tak firmu nebo tým vrátit o dva kroky zpátky… Nebo začnu pracovat na tom nápadu, ale pokusím se ho co nejrychleji dostat do podoby testovatelných konceptů a tak ho co nejrychleji posunout k něčemu co opravdu dává smysl, nebo zabít. Takže vnímáš jako důležité takový nápad alespoň rychle dostat ven, aby se brzy ukázalo, jestli funguje. Jo. I kdyby to mělo být jen formou obrázku na papíře. Nemyslím tím nutně vyvíjet hotovou věc. Vyvíjet něco, co asi nebude fungovat, mi nepřijde jako dobré využití vývojářské kapacity. Ale rozpracovat to do konceptu a s tím jít co nejdřív za uživatelem, klidně kvalitativně. Někdy se ale stává, že potřeba dostat nápad co nejrychleji k zákazníkovi zároveň vede k rychlému vývoji. A tak jde na produkci MVP (minimalistická pilotní verze produktu), která neobsahuje tři čtvrtiny plánovaných funkcí. A my tak v podstatě posuzujeme oblibu úplně jiného produktu… Rozumím. Já teď nemluvila o MVP, na kterém se dělá kvartál nebo dva. Představovala jsem si začít s jednoduchým náčrtem konceptu. To trvá i s otestováním třeba tři týdny. Tím sbírat zpětnou vazbu a co nejrychleji to upravovat. No a pak je tu ta původní otázka: kdy to zabít? Zažila jsem situace, kdy jsme nějaké funkci strašně věřili, průběžně AB testovali různé varianty, a pořád to nevycházelo dobře. Na tom mrtvém koni jsme jeli fakt dlouho, ale stejně jsme ho nakonec museli zabít. To už je podle mě i o produkťácké intuici. Na to není univerzální recept. Pojďme hledat výzvy, které jsou win-win pro byznys i pro uživatele Musíš v práci někdy kolegy přesvědčovat, proč nepoužívat dark UX patterny nebo jiné projevy přesvědčení, že je legitimní, aby byznysové cíle šly proti přínosu pro klienta? Když se mi stalo, že jsem spolupracovala s organizací, kde byl tlak na dark UX paterny, zkusila jsem první argument. A když nevyšel, odešla jsem. To je pro mě prostředí, ve kterém nepotřebuju být. Co se týče tématu uživatel vs. byznys, to jsem řešila často. Slýchala jsem “nemůžeme pro uživatele dělat všechno, co chtějí, protože co pak ten byznys?”. A nebo “Pojďme udělat tuhle super věc, která pro byznys zafunguje. Uživatelé to nějak přežijí”. Já říkám, že nemůžeme dělat věci, které fungují skvěle jen pro jednu stranu. Pojďme nepálit energii na nápady, které fungují jen napůl. Naopak hledejme příležitosti, které jsou win-win pro byznys i pro uživatele. Vždycky se najde nějaký problém uživatele, který když vyřešíme, tak to může skvěle fungovat i pro byznys. V tom je to kouzlo — soustředit se na to správné. Moje zkušenost je, že byznysová cesta nahoru nemusí vést přes taková dilemata. Zatím mi to funguje. „Nezačínejte u nápadů. Začínejte u porozumění problému,” radí Romana Trusinová ze Slevomatu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 2.

Ve 22 letech z Ostravy do Silicon Valley: S Jakubem Zegzulkou o motivaci, designérské práci a touze…

Ve 22 letech z Ostravy do Silicon Valley: S Jakubem Zegzulkou o motivaci, designérské práci a touze dělat cool věci Jakub Zegzulka je mladý designér, který už na střední sbíral stáže v českých firmách, aby nakonec ve 22 letech skončil v Silicon Valley a vyzkoušel si práci ve společnostech, o kterých mnozí jen sní. Povídali jsme si o tom, co ho motivuje, o jeho zkušenostech z Applu a proč věří, že design formuje náš svět. Jak to celé začalo? Design, grafika, weby,… Přiznal ses, že tě už odmalička bavilo dělat webovky, jaká byla tvoje cesta k designu? Začal jsem někdy v deseti, dělal jsem Minecraft servery, k tomu weby, bannery, nějakou grafiku. Později jsem si uvědomil, že existuje i něco jako UI/UX design — a to mě nadchlo. Bavil mě grafický design, později jsem se posouval víc k produktovému designu, byznysu a metrikám a dneska zkoumám i AR, VR nebo 3D. Design je podle mě obrovský obor, kde se člověk může pohybovat, a nikdy mu nedojdou nápady. Jak ses dostal k prvním stážím už na střední? V šestnácti jsem dělal weby pro kamarády a dával je na Dribbble. Pak jsem chtěl stáž v oboru, tak jsem prostě v Ostravě oslovil všechny agentury, které se zabývaly UI/UX. Ozvali se mi z jedné menší agentury, kde jsem pak jednou týdně po škole pomáhal. Tam jsem zjistil, že mám pořád co dohánět, ale zároveň jsem získal reálnou zkušenost. Potom jsem to chtěl zkoušet dál, objevovat další firmy a vidět jak pracují. Vždy jsem si udělal seznam firem, které mě zajímaly, našel si několik lidí z dané firmy, všechny je oslovil na LinkedInu a přiložil portfolio. Sem tam někdo odpověděl, ale spousta lidí vůbec neodpovědělo zpět. Někdy mě brali jako „toho až moc sebevědomého kluka“, ale věřím, že v mladém věku je trocha zdravého seběvědomí plus. Pomůže vám otevřít dveře, na které byste se báli zaklepat. Proč jsi chtěl opustit Česko a zamířit do USA? Četl jsem, že tě k tomu inspirovala knížka So Good They Can’t Ignore You. Co tě tedy táhlo do Silicon Valley? Ano, ta knížka mi to nakopla, ale hlavně mě vždycky zajímalo, co se děje ve firmách jako je Facebook nebo Apple. Chtěl jsem se učit od nejlepších designérů, zjistit, kam až to jde dotáhnout. V Česku jsem měl stáže, ale lákala mě Kalifornie, kde je ta koncentrace špiček nejvyšší. Byla to konzistentní dlouhodobá hra. Jen jsem prostě zkoušel vše co bylo k dispozici, snažil se oslovit všechny lidi a přihlásit na vše co jde. Věřil jsem, že to jednou vyjde. Přihlašoval jsem se na stáže do Facebooku, nejdřív mě několikrát odmítli. Ale nevzdal jsem to. Zkušenost z Applu: Začátek, ne konec cesty Hodně lidí si myslí, že když jsem se dostal do Applu, tak jsem „made it”, ale já to vnímám úplně naopak. Ta zkušenost mi hlavně ukázala, jak jsem na začátku, kolik se toho ještě můžu naučit. Pracuješ tam s lidmi, kteří jsou nejlepší na světě, a uvědomíš si, že vždycky bude někdo lepší skoro ve všem. V Applu jsem se naučil jít opravdu do hloubky — craft je všechno. Důležitá je subjektivita v designu, nejenom persony a procesy, ale i to, jaký pocit produkt vyvolává. A ta posedlost detaily — opravdu až obsesivní pozornost věnovaná každé malé věci. Liší se proces designu v Česku a v USA? Cítíš rozdíl v přístupu k designu mezi českými a americkými firmami? V Česku jsou firmy, které mají parádní design proces. V USA jsem často pracoval v týmech pro „technologie budoucnosti“, tam je to hodně o hypotetických scénářích — člověk zkoumá, co by lidi mohli chtít za 5 let, a snaží se to testovat aspoň interně, tak je ten proces o něco jiný. Co tě na tom nejvíc baví? Cítím z tebe touhu „to shape the future“. Baví tě tedy pracovat na věcech, co budou určovat budoucnost? Rozhodně. Hrozně rád přemýšlím, jak bude svět vypadat za pár let. Když pracuju na něčem futuristickém, člověk si připadá, že už žije v budoucnosti. Je to velmi kreativní a svobodné — někdy prostě sedíme a říkáme: „OK, za 10 let by mohla být tahle technologie běžná. Jak by se dala použít? Jak bude ovládaná?“ Občas netušíš, jestli jdeš správným směrem, ale to je právě to kouzlo. Motivace a smysl v designu Co je ta tvoje hlubší motivace? Je to touha něco změnit, přinést lidem radost, mít ten společenský přesah a použít design jako nástroj změny? Baví mě, když někdo reálně používá něco, co jsem vytvořil, a má z toho radost. Design hodně ovlivňuje, jak lidi žijí, co dělají. Na nás je, abychom definovali, jak budou produkty fungovat, a to je obří síla i zodpovědnost. Mám taky rád pocit, že dělám něco „pro sebe“. Když mě to samotného nadchne, věřím, že to bude nadšeně přijímat i uživatel. Fascinuje mě, že život designéra je strašně různorodý, není to jen o tvorbě produktů, ale i o designu vztahů, vlastního života, kariéry nebo slov v konverzaci. Jako designér můžu dělat úplně cokoliv. Moje motivace je trochu sobecká — chci dělat ty nejvíc cool věci, nejen pro lidi, ale i pro sebe. Myslím, že často tvoříme hlavně pro ostatní, ale já věřím, že to musí začít u nás samotných. Když děláš věci, které baví a uspokojují i tebe, vznikne z toho něco mnohem lepšího. Čím dál víc si uvědomuju, že design skutečně formuje svět. Myslím, že spousta lidí ani netuší, do jaké míry. Design v technologiích budoucnosti Hodně se teď řeší AR/VR a „design budoucnosti“. Je to něco, co tě hodně definuje? Určitě mě to láká, ale neřekl bych, že to je jediné, co dělám. AR/VR je zajímavý tím, že tam není moc zaběhnutých vzorů, člověk dost experimentuje. A obecně věřím na high-fidelity prototypy — vyvíjet design tak, že máš prototyp, který vypadá skoro jako hotový produkt. Tím nejlíp ověříš, jak působí. Design engineering a prototypování Designéři už často třeba s pomocí AI i programují, anebo prototypují bez programátora. Co si o tom myslíš? Je to obří posun. „Design engineering“ ti umožní udělat prototypy, které fakt můžeš „vzít do ruky“. Ve Figmě nakreslíš wireframe, ale nezjistíš z něj, jak se to bude ovládat v reálném nasazení. Musíš si to fyzicky osahat a na základě toho dělat rozhodnutí. Rada pro začínající designéry Co bys poradil lidem, kteří se chtějí vrhnout na design — ať už v Česku, nebo zaměřený na zahraničí? Nevěřte tomu, že nemůžete něčeho dosáhnout jen proto, že jste z malého města nebo začínáte pozdě. Každý může dosáhnout čehokoliv, když tomu dá dostatek úsilí a má tu vášeň. A nebojte se ukázat svou práci světu. Sdílejte ji na LinkedIn, Twitter, kdekoliv. Pište lidem, oslovujte firmy — i ty, které zrovna nikoho nehledají. Mějte excelentní portfolio. A hlavně — stanovte si velké cíle a nebojte se neúspěchu. Závěrem „Design je pro mě jako velká hra,” uzavírá Jakub. “Člověk pořád něco zkouší, posouvá se dál. „Nejsem žádný ‚hotový‘ designér. To je věc, co jsem si v Applu ještě víc uvědomil — vždycky je někdo lepší, vždycky je kam růst. Ale to mě právě žene dál.“Jakub nám začínajícím designérům ukazuje, že pokud máte chuť objevovat, neváháte se prosadit a ukázat svoje projekty, dveře se vám časem otevřou. Design má obrovský dopad na to, jakým způsobem lidé žijí — a můžeme tak přispět k tomu, jak bude vypadat budoucnost. Ve 22 letech z Ostravy do Silicon Valley: S Jakubem Zegzulkou o motivaci, designérské práci a touze… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 2.

Tereza Navarová: Krabička nestačí, designér musí vidět souvislosti

Tereza Navarová je absolventkou KISK, která nyní působí jako designérka služeb a výzkumnice ve společnosti Gen. O její cestě od studia přes agenturu až po práci v korporaci, výzkumu, etice a doporučeních pro začínající designéry jsme si povídali v následujícím rozhovoru. Foto: Lucie Galčanová BatistaTerezo, dnes to bude hlavně o přítomnosti, ale neodpustím si jednu otázku i k minulosti — po KISKu toho člověk může dělat spoustu. Jak to bylo s tvou volbou povolání designérky? Já jsem šla na KISK s tím, že chci být designérka. Už před studiem jsem se pohybovala ve webdesignérské komunitě a jezdila jsem na konference jako WebExpo. Na střední jsem se zabývala digitální grafikou, a tak se mi ty dvě linky vlastně spojily ještě před studiem. KISK pro mě byl další krok a potvrzení toho, že to chci dělat. Když se tě na rodinné oslavě ptají, co vlastně jako designérka děláš — jak jim to vysvětluješ? Používám už hrozně moc let takový pro mě trochu smutný příklad — českou poštu. Říkám, že jsem designérka služeb a že třeba Česká pošta ty služby nemá navržené úplně nejlíp a já mám vzdělání, které mi umožňuje tohle vymyslet znovu. Je mi z toho čím dál víc smutno, když vidím, co se děje s Českou poštou, takže možná ten příklad změním. PRÁCE V GEN Struktura organizace je jen jedna část rovnice. Moc si nedovedu představit, že bych odváděla dobrou výzkumnou práci, kdybych s lidmi neměla dobré i neformální vztahy.Mohla bys přiblížit svůj přechod z menší agentury do korporace? Ten rozdíl není tak velký, protože velká výhoda práce v agentuře je, že spolupracuješ s různými klienty a máš exkurzi do spousty různých typů prostředí. Já jsem měla zkušenost s prací pro korporáty, malé firmy, univerzity i veřejnou správu. Tak jsem víceméně věděla, co mám čekat. Na co jsem možná nebyla úplně připravená, bylo tempo — jak hrozně moc věci v korporátu trvají. Na to si člověk chvíli zvyká. Jak bys popsala své současné působení v Gen? Záleží hodně na tom, jak si to kdo nastaví. Můžeš přijít do korporátu a být specialista, soustředit se jen na svoji výseč. Pro mě je to aktuálně výzkum. Úzká specializace však není přístup, ke kterému inklinuji. S odchodem z agentury jsem nezapomněla na své designérské nebo facilitační kompetence. Právě naopak, svou práci si přizpůsobuji a pořád je používám. Tenhle přístup je částečně moje preference a částečně to vyžaduje povaha mé práce. Vlastně od celého našeho týmu se očekává, že nebudeme dělat jen výzkum. Je to otázka seniority. Jak jste jako designéři v Gen organizovaní? Máme to trochu specifické v tom, že já jsem výzkumnice, ale nejsem pod produktovým oddělením. Jsem pod marketingovou, tato změna se udála před dvěma roky. Snažíme se o co nejužší spolupráci jak se stejnými týmy, tak s produktovými týmy a lidmi z produktového marketingu. Struktura je však jen jedna část rovnice. Moc si nedovedu představit, že bych odváděla dobrou výzkumnou práci, kdybych s těmi lidmi neměla dobré i neformální vztahy. Gen se zaměřuje na oblast kyberbezpečnosti a ta je pro některé lidi děsivá, jak ji vnímáš ty? Nesdílím ten pocit zděšení, to by asi pro mě byly spíš jiné obory. Mně přijde zajímavá a učím se v ní pracovat už skoro 2 a půl roku. Stále mám pocit, že se objevuji nějaké nové věci. VÝZKUMNÁ PRAXE Když mám prezentaci výzkumu, zvu co nejširší okruh lidí. Za ty více než dva roky jsem zjistila, že je to pro lidi nesmírně užitečné, i pro ty, u kterých bych to na první pohled neřekla.Jak přistupujete v Gen k výzkumu? Náš výzkumný tým je docela malý v porovnání s designérským, takže jsme museli dobře přemýšlet nad rozdělením kapacit. Každý z výzkumníků je alokovaný k nějaké oblasti produktů. Já poslední rok hodně spolupracuji s naším inovačním oddělením. Spolupracuji pořád se stejnými lidmi víceméně na stejných tématech, což mi umožňuje držet si doménovou znalost a vztahy s týmy. Pokud bychom v týmu fungovali agenturním způsobem, kde každý přeskakuje mezi různými projekty, možná bychom zvládli větší objem práce. Kvalita by ale pravděpodobně utrpěla, protože při neustálém střídání projektů se těžko buduje hlubší porozumění problematice. Jak u vás probíhá typický výzkumný projekt? Začínáme pravidelnými schůzkami se stakeholdery včetně středního managementu, kde nastavujeme priority. To je zásadní, protože na celou oblast máme často jen jednoho výzkumníka. Pak následuje klasický výzkumný proces — tvořím plán ve spolupráci se stakeholdery a realizuji výzkumné metody podle potřeby. Analytickou část dělám většinou sama, i když dříve jsem byla zvyklá na týmovější přístup. Designéři jsou sice vytížení, ale účastní se alespoň výzkumných rozhovorů, takže máme společný pohled na data. Nakonec prezentujeme výsledky a diskutujeme jejich další využití. Řekla bys mi prosím víc o tom, jak funguje sdílení poznatků z výzkumu ve vaší společnosti? U nás je to určitě na neformální bázi, nemáme na tohle zatím úplně sofistikovaný systém. Když mám prezentaci výzkumu, zvu co nejširší okruh lidí. Za ty více než dva roky jsem zjistila, že je to pro lidi nesmírně užitečné, i pro ty, u kterých bych to na první pohled neřekla. Postupem času jsem dost rozšířila kruhy stakeholderů, které zvu na prezentace. Tím si se zároveň zlepšují naše vztahy a můžeme lépe spolupracovat. Jaké metody při výzkumu nejčastěji využíváš? Nejčastější jsou rozhovory a pak kombinace rozhovorů s prototypy. Nezajímá mě klasické testování použitelnosti ve smyslu, jestli tlačítko bude tady nebo tam. Často používám prototyp jako stimul pro konverzaci o různých potřebách uživatelů. A dělám samozřejmě i čistou exploraci ve smyslu rozhovorů s uživateli i mapování jejich potřeb. Jak pracujete s globální uživatelskou základnou při výzkumu? Teďka dělám spoustu věcí hlavně pro značku Norton, která je velmi americká, takže většinu výzkumů dělám s americkým publikem. Sem tam rekrutuji někoho z Británie nebo Austrálie. Máme samozřejmě i trhy v jiných zemích, které jsou pro nás významné, nicméně tam už spíš působí moji kolegové, kteří se věnují průzkumům trhu. Ti často poptávají externí agentury, které působí na těch konkrétních trzích. Stojí to méně režie, než kdybychom si to dělali sami. Máš v korporaci nějaké bariéry při výzkumu, které jsi v agentuře neměla? Určitě. Bariéra, ale zároveň také pomoc, jsou korporátní procesy. Nemůžu přijít za kýmkoliv z našich uživatelů a říct “pojď, jdeme dělat výzkum”. Je potřeba projít určitým procesem. Nemůžu používat nástroje, které se mi líbí — mám určené, které používat můžu. Pokud potřebuji použít něco jiného, musela bych projít procesem schválení, což trvá měsíce. V porovnání s agenturním prostředím mi to trochu chybí. Nedávno vyšel report The State of UX in 2025 zmiňující nahrazování empatie automatizací ve velkých společnostech, například skrze A/B testy. Vnímáš tenhle trend? Nevím, jestli je to u nás trend. Jsme hodně zaměření na A/B testy už od doby, co jsem přišla. My z našich výzkumných pozic se spíš snažíme zas a znovu edukovat lidi o tom, proč je dobré dělat i ten typ výzkumu, který děláme my. Ve spoustě korporátů hodně slyší na čísla — je to jazyk, kterým mluví často nejvyšší level managementu. Proto tyto metody jsou pro ně srozumitelné, kdežto ty naše jsou složitější na pochopení. Musíš se hodně soustředit na to, abys těm lidem vysvětlil, proč je tvoje práce přínosná. DESIGN A ETIKA Je důležité přemýšlet nad tím, kde si své etické hranice určíte. Uvažovat nad tím, co ještě chci dělat a co mi za to už nestojí.Už v diplomce ses věnovala etice v designu služeb a od té doby máš k tématu blízko. Jak o něm přemýšlíš dnes? V něčem se to pro mě moc nevyvinulo. Pořád si stojím za tím, co jsem říkala v dřívějších rozhovorech a psala v diplomce. Ta obrovská zodpovědnost designérů tady je. Říkám to i magisterským studentům, když mě Roman pozve do výuky (díky Romane! 🙂). Zároveň možná víc vnímám tu pragmatičtější stránku věci — je těžké mluvit o etice, když máš živit rodinu nebo čelíš obrovské inflaci. Najednou můžeš stát před otázkou, zda budeš dělat neetickou práci, nebo nebudeš schopný zaplatit účty. Myslím, že tohle je perspektiva, kterou jsem dříve neměla. A hrozně ráda bych řekla, že na to mám rozhřešení, ale nemám. Můžu však říct to, co říkám i studentům. Je důležité přemýšlet nad tím, kde si své etické hranice určíte. Uvažovat nad tím, co ještě chci dělat a co mi za to už nestojí. Minimálně pro mě je to něco, nad čím uvažuju. Někteří autoři mluví o designérech jako o advokátech uživatelů. Vnímáš se tak? Snažím se taková být, ještě víc v roli výzkumnice. Fakt se snažím být hlasem uživatelů a reprezentovat jejich zájmy tak, jak je mám nacítěné z výzkumu. Nicméně vždycky to musíš vyvažovat se zájmy byznysu, které mohou být někdy úplně opačné. Hodně o tom přemýšlím, když píšu doporučení do reportů nebo když mluvím se stakeholdery. Když mluvíme o etice v designu — existuje hodně teoretických přístupů a frameworků. Máš nějaký konkrétní nástroj, jak s etikou pracuješ v praxi, nebo spoléháš spíš na intuici? Pro mě je to hlavně o pocitu. Tak funguju i v běžném životě — mám v sobě nějaké vnitřní kontrolky, které mi říkají ‘tady už se necítím dobře’ nebo ‘tohle dělat nechci’. Tenhle přístup aplikuju i v práci a bez něj by to pro mě nefungovalo. Nemyslím, že jsem typ člověka, který dokáže dlouhodobě překračovat svoje etické hranice. Když se k té hranici přiblížíme, začnu přemýšlet, jestli do toho chci jít. Nechci to stavět tak, že jsem nějaký etalon etiky — to určitě ne. Ale je to součást hodnot, kterými se v životě řídím. VZDĚLÁVÁNÍ A PŘESAHY Vždycky říkám studentům, aby se hlavně nezavírali jen do té designérské krabičky. Protože nemůžeš být dobrým designérem, když nebudeš schopný vnímat širší kontext.Jak by se měli designéři vzdělávat, aby zůstali relevantní v prostředí, které se tak rychle proměňuje? Důležité je učit se přemýšlet v souvislostech. Já jako výzkumnice potřebuji být kovaná ve výzkumu, ale když nechápu práci designéra nebo produktového manažera, těžko jim budu doručovat užitečné insighty. Proto potřebuji vidět i do příbuzných oborů. Vždycky říkám studentům, aby se hlavně nezavírali jen do té designérské krabičky. Protože nemůžeš být dobrým designérem, když nebudeš schopný vnímat širší kontext. I kdyby tvé řešení prošlo dokonalým designovým procesem, tak když nezohlední kontext, nebude fungovat nebo bude vyloženě škodlivé. Existuje i názor, že designer potřebuje důkladně znát doménu, ve které pracuje. Jak to vnímáš ty? Je to dvousečné. Když jsem třeba v agentuře pracovala na projektu o bázenech, tak jsem o nich na začátku nevěděla nic. Ale postupně jsem pochopila specifika jejich prodeje. Díky tomu kontextu jsme navrhovali relevantnější řešení, než bez něj. Na druhou stranu, když děláš 20 let na stejném produktu, je těžké přijít s něčím novým — pořád budeš navrhovat to samé, protože jsi příliš v té rutině. Vnímáš nějaké kompetence, které bys nyní už třeba nerozvíjela kvůli technologickému vývoji? Já bych asi nerozvíjela ty věci, které se dnes automatizují. Třeba v dnešní době mi nepřijde úplně užitečné soustředit se na to, abych dokonale ovládala Figmu. Spíš bych se soustředila na kompetence, které jsou zatím nenahraditelné — třeba jak dobře poskládat informační architekturu webu. To si myslím, že ještě nějakou dobu bude relevantní. Podobně schopnosti analýzy a syntézy. To si myslím, že AI ještě nějakou dobu dobře umět nebude. Určitě můžeš posilovat exekuci jednotlivých metod — umět dobře odvést rozhovor se ti nikdy neztratí. A pak jsou tu ty přesahy do produktového managementu nebo do marketingu, o kterých jsem mluvila dřív. Mně přijde, že právě tyhle přesahy do jiných oborů budou to, co tě učiní resilientní v tom oboru na nějakou další dobu. I když těžko říct jak dlouho. Co si představíš pod pojmem strategický design? Pro mě strategický design není šoupání čtverečku ve Figmě. Je to přemýšlení nad tím, proč vůbec designujeme to, co v té firmě designujeme, a co nám to má přinést. Je to přemýšlení o cílech a dopadech toho, co děláme, možná na vyšší úrovni o vizi a misi. Pro mě jsou to kompetence, které ti odemykají tu moc designu. Co bys poradila začínajícím designérům? Trh je v docela komplikované situaci. Za to, co řeknu, mě nikdo neplatí. Ale já si opravdu myslím, že na KISKu se vyučují ty kompetence, které když máš, i když jsi třeba juniorní, tak tě automaticky vyfiltrují spíš nahoru na ten štos životopisů. A ty štosy životopisů jsou teďka fakt velké, protože těch pozic je málo. Přidaná hodnota KISKu, a myslím, že to platí i pro obor Design informačních služeb, je v kritickém a reflexivním přístupu i zvědomování zmíněných přesahů. Zkrátka, ty mezioborové přesahy a kompetence, které stojí trochu nad těmi designovými, budou do budoucna hrozně důležité. Vlastně jsou důležité už teď. Tereza Navarová: Krabička nestačí, designér musí vidět souvislosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 2.

VIPíčismus

◊ Dovol mi, čtenáři, na úvod krátkou omluvu za použití slova VIPíčismus. Vím, že výraz sám o sobě může působit provokativně, neomaleně, exhibicionisticky, nicméně je mi líto, pokud tě jeho syrovost zaskočí či urazí. Nepoužívám jej proto, abych šokoval či urážel, ale abych autenticky vyjádřil absurdní realitu fenoménu, který v dnešní době proniká do různých sfér — od politiky přes kulturu až po každodenní mezilidské vztahy. VIPíčismus je fenomén, který prostupuje společností a vytváří iluzi exkluzivity. Přesahuje svět celebrit a luxusních služeb a proniká do politiky, firemní kultury i běžných mezilidských vztahů. Nálepkování lidí jako VIP se stalo nástrojem symbolické stratifikace a potvrzení hodnoty jednotlivce na základě přístupu k privilegiím. Tento text analyzuje VIPíčismus nejen jako společenský jev, ale i jako myšlenkový mechanismus, který ovlivňuje naše rozhodování, hodnoty, aspirace a sebepojetí. Záměrem tohoto textu není jen kritika VIP kultury, ale i možná až polemické reflektivní zkoumání jejích hlubších souvislostí. Jak VIP status ovlivňuje dynamiku moci? Jak přispívá k prohlubování nerovností? Existují situace, kdy může mít i pozitivní dopady? Nenabízím jednoznačná řešení, ale mohu otevřít prostor pro jejich hledání. Slovo, které říká víc, než si myslíme Jazyk není jen odrazem reality — je nástrojem moci, který ji formuje. Slova nejen popisují svět kolem nás, ale i určují, jak jej vnímáme, co považujeme za normální a co za výjimečné. VIP status by bez jazyka, který jej ustavuje a legitimizuje, ztratil velkou část své síly — bez něj by jej bylo těžší udržet a reprodukovat. VIP struktury si budují svůj vlastní jazyk — systém slov, který nejen vyjadřuje prestiž, ale také často definuje hranice moci a přístupu. Velmi letmo například: “exclusive”, “elite”, “high-profile”, “inner circle”, “VIP access-only”, “blacklist/whitelist”, “red carpet”, “backstage access”, “guest list”, “VIP lounge”, “high net worth individual (HNWI)”, “ultra high net worth individual (UHNWI)”, “concierge service”, “bespoke”, “black card”, “first-class”, “private jet”, “five-star experience”, “gated community”, “signature suite”, “discreet”, “under the radar”, “entourage”, “influence”, “no paparazzi policy”. Slovník který posiluje hierarchie a vymezuje hranice mezi těmi „uvnitř“ a těmi „venku“. VIPíčismus v tomto směru není výjimkou — slova spojená s exkluzivitou, prestiží a výjimečností nejen odrážejí stratifikaci společnosti, ale přímo ji udržují a prohlubují. Jazyk dává elitám status, vytváří jejich auru výjimečnosti a současně upevňuje nerovnost tím, že běžným lidem odepírá přístup ke stejným slovním kategoriím. Slova, která označují exkluzivitu, nejsou neutrální. Vytvářejí iluzi, že ti, kdo je používají, skutečně patří mezi vyvolené. Zatímco běžný člověk se nazývá hostem, jiný je VIP klient. Zatímco někdo jde na koncert, jiný má exkluzivní přístup do backstage. Jazyk tedy nejen popisuje realitu, ale aktivně buduje svět, kde existuje privilegovaná vrstva a všichni ostatní. Tato moc jazyka je patrná i v expresivních výrazech, které se v průběhu dějin proměňují — někdy z nadávek, jindy z metafor či zvukomalebných základů. VIPíčismus v sobě nese ironii výjimečnosti, která je spíše iluzí než reálným statusem. Nejde jen o označení privilegovaných, ale o fenomén, v němž se exkluzivita mění v prázdnou performanci — o status, který si nárokuje výjimečnost, ale často je jen dutou ozvěnou moci bez skutečného obsahu. A právě zde jazyk odhaluje svou dvojí tvář — může být nástrojem upevňování moci, ale i prostředkem jejího zpochybnění. Expresivní výrazy, jako je VIPíčismus, fungují jako jazykový protiútok — svou ironií a přehnaností nastavují zrcadlo světu, kde exkluzivita často postrádá skutečný obsah. Zatímco jazyk elit buduje auru nedotknutelnosti, jazyk odporu tuto iluzi rozkládá. A právě v tom tkví jeho síla. Zároveň se ukazuje, že ironie a vulgarita nejsou jen nástroji kritiky zvenčí — existují i uvnitř samotných elit. VIP kultura má svůj vlastní cynický slang, který nejen oslavuje moc a bohatství, ale zároveň je ironicky shazuje. V neformálních kruzích, zákulisních debatách i na soukromých večírcích se používají výrazy, které exkluzivitu nejen potvrzují, ale i cynicky demaskují. Některé slouží jako interní posměšky, jiné odrážejí tvrdou realitu mocenských hierarchií. VIP jazyk tak nevytváří jen auru nedotknutelnosti, ale i její skrytou sebedestrukci. VIP slang — když elity mluví cynicky samy o sobě VIP svět si kolem sebe buduje auru exkluzivity, ale uvnitř často využívá jazyk, který tuto iluzi cynicky podkopává. Bohatí si šeptem říkají, kdo má “fuck-you money”, tedy tolik, že si může dovolit ignorovat pravidla. Když dědicové starých peněz projevují nulovou kompetenci, nazývají je “old money, new asshole”. Luxus se někdy stává zlatou klecí (“golden cage”), kde celebrity sice mají všechno, ale zároveň nic — tedy kromě “Hollywood herpes”, který se mezi nimi šíří stejně rychle jako skandály. Ani akademie a politika nejsou imunní vůči cynismu. Profesorský “tenure parasite” se veze na trvalé smlouvě, zatímco politici se mění v “lobby bitches”, ovládané lobbisty za zavřenými dveřmi opulentních večírků, kterým se přezdívá “whiskey diplomacy”. Kdo touží po prestiži za každou cenu, je “prestige whore”. Ve světě byznysu zase platí, že být “shark in a suit” znamená nebát se podrazů, a pokud firma padá, nevadí — šéf si stejně odnese “fuck-you bonus”. Anebo třeba novodobí milionáři z krypta, “crypto douches”, se chovají jako bohové, i když včera ještě nevěděli, co je daňové přiznání. A právě zde se ukazuje, že VIPíčismus není jen kritikou zvenčí — jazyk sám odhaluje, že elity si svou absurditu uvědomují, i když ji dál udržují. VIP svět si kolem sebe buduje auru nedotknutelnosti, ale zároveň v něm existuje jazyk, který tuto exkluzivitu paroduje či cynicky reflektuje. Tyto pojmy nejsou jen zábavné přezdívky — odrážejí mocenské vztahy, pokrytectví i absurditu, která v elitních kruzích funguje. VIPíčismus tedy není jen jazykovým protiútokem zvenčí, ale zapadá do ironického diskurzu moci, kde vulgarita a jízlivost nejsou jen nástroji kritiky, ale i součástí samotného elitního světa. Tento slang však nevzniká pouze uvnitř VIP kruhů — formují ho i ti, kdo je pozorují, komentují nebo v nich fungují bez přímé účasti na výsadách. Zatímco v luxusních saloncích se mluví o “whales” (VIP klienti, jejichž utrácení drží podniky nad vodou) nebo “high-net-worths” (ultrabohači, jejichž status je definován pouze jejich bankovním účtem, nikoliv společenskou váhou), z vnějšku zaznívají pojmy jako “trust fund babies” (dědici, kteří nikdy nemuseli pracovat) či “status chasers” (lovci statusu — lidé, kteří se snaží za každou cenu získat prestiž, vliv nebo společenské postavení). Jazyk tak nejen odhaluje absurditu exkluzivity, ale zároveň ukazuje, že VIP status není vždy tak nedotknutelný, jak se na první pohled zdá. I mezi elitami existují “daddy’s dividends” (lidé, jejichž jediná kvalifikace je příjmení) a “lounge leeches” (salónní pijavice — ti, kdo přežívají na okraji luxusu a nechávají se hostit bohatšími přáteli). Někteří patří mezi “rented royalty” (falešná elita, půjčená prestiž… — lidé, kteří se snaží vypadat bohatě a luxusně, ale ve skutečnosti si to nemohou dovolit — všechno je jen půjčené, pronajaté nebo falešné). A ve světě, kde VIP status často znamená spíše iluzi než skutečný respekt, jazyk odhaluje, že i v exkluzivním salonku může být člověk jen “weekend aristocracy” (víkendová šlechta — lidé, kteří se o víkendech chovají jako boháči, ale ve skutečnosti si takový životní styl nemohou dovolit dlouhodobě). VIP status — iluze výjimečnosti a nástroj stratifikace VIP status zásadně ovlivňuje dynamiku společenských vztahů. Lidé s přístupem k moci, prestiži, viditelnosti… často budí dojem výjimečnosti. Na první pohled působí jako lídři a vzory, avšak jejich privilegia někdy spíše maskují prázdnotu. Hlasitě proklamují ideály, ale v praxi často selhávají v základních etických zásadách. Tento vzorec chování není omezen jen na elity — podobné mechanismy fungují i mezi těmi, kdo o společenské uznání teprve usilují. Sám pojem VIP — Velmi důležitá osoba vytváří ostrou hranici mezi „námi“ a „těmi druhými“. VIP status nejenže signalizuje prestiž, ale především upevňuje společenskou stratifikaci. Jeho podstata spočívá v oddělování vybrané vrstvy — která získává zvláštní privilegia vzhledem ke svému vysokému společenskému postavení, statusu, vlivu nebo důležitosti [1][2][3][4][5] — od ostatních, čímž legitimizuje nerovnost a pomáhá udržovat privilegované na vrcholu. VIP status tak neznamená jen přístup ke komfortu či exkluzivním službám, ale funguje jako mechanismus reprodukce mocenských struktur. Ačkoli může působit jako pouhý marketingový trik, pro mnohé se stává potvrzením vlastní hodnoty. Společenská nerovnost, kterou reprezentuje, není jen pasivně přijímána — naopak, lidé ji aktivně vyhledávají. Nejde jen o materiální bohatství, ale i o symbolický kapitál, tedy pocit výjimečnosti, který VIP status poskytuje. Tento fenomén prostupuje celou společností — od exkluzivního přístupu ke službám přes uzavřené prostory až po jedinečné právo podílet se na rozhodování. VIP status tak není jen znakem prestiže — je nástrojem sociálního rozvrstvení, který nejen potvrzuje hierarchii, ale neustále ji reprodukuje. VIP status jako společenský mechanismus VIP status nelze vnímat jen jako abstraktní pojem — je to forma sociálního kapitálu, která ovlivňuje nejen postavení jednotlivce, ale i mocenské struktury celé společnosti. Jeho hodnota nespočívá pouze v ekonomickém bohatství, ale především v tom, jak je člověk vnímán okolím, jaký respekt si získává a jakým způsobem jej společnost validuje. VIP status se tak stává mocnou měnou, která definuje vztahy, hierarchie i sebepojetí jednotlivce [6]. Otázka společenského uznání fascinuje myslitele napříč různými obory — od filozofie přes sociologii až po marketing. Zatímco ekonomie často předpokládá, že klíčem k pochopení lidského chování jsou peníze [6], skutečná motivace k dosažení VIP statusu je hlubší. Lidé neusilují pouze o materiální bohatství; jsou ochotni vynaložit značné prostředky na něco ještě abstraktnějšího — společenské uznání [6]. Tento fenomén souvisí s úzkostí ze společenského statusu (status anxiety) [35], která se projevuje strachem ze ztráty společenského postavení nebo z nedosažení uznání, které jedinec vnímá jako klíčové pro svou identitu [35]. Jak píše Alain de Botton, moderní společnost vytvořila podmínky, kde status není stabilní, ale neustále podroben srovnávání a hodnocení. Kdo dnes patří mezi VIP, zítra může být zapomenut — statusové hierarchie nejen vytvářejí nové elity, ale zároveň nutně generují nové outsidery — každý VIP trůn potřebuje svůj exkluzivní odpad — protože výjimečnost může existovat jen tehdy, pokud má koho vyloučit. Touha po statusu tak nevede k uspokojení, ale jen k nekonečnému cyklu — potvrdit svou hodnotu, znovu ji obhájit, ideálně nikdy ji neztratit. A přitom stále pochybovat, jestli je vůbec reálná. VIP status tak není jen znakem prestiže — je nástrojem sociálního rozvrstvení, který nejen potvrzuje hierarchii, ale neustále ji reprodukuje. Společnost ho nejen akceptuje, ale aktivně ho vyžaduje — nejen ti, kdo profitují z exkluzivity, ale i ti, kdo se snaží do tohoto světa proniknout. A právě v tom spočívá jeho síla i jeho past — v neustálé proměně toho, co znamená „být VIP“, aby se hra nikdy nezastavila a status anxiety mohla kvést dál — touha po výjimečnosti se tak stává významným paradoxem VIPíčismu — čím více ji uspokojujeme, tím víc nás pohlcuje. Výhoda nebo past? VIP status otevírá dveře k exkluzivním výhodám — rychlejším službám, privilegovanému přístupu, speciálnímu zacházení. Ti, kdo jej získají, se mohou vyhnout běžným omezením, jako jsou dlouhé čekací lhůty či omezená dostupnost určitých příležitostí. Co však zpočátku působí jako praktická výhoda, se může snadno proměnit v mechanismus, který nejen odlišuje, ale i odděluje. VIP status tak není jen otázkou prestiže, ale i symbolem stratifikace, která prohlubuje rozdíly mezi „výjimečnými“ a „ostatními“. Na první pohled se VIP status může jevit jako neutrální nástroj efektivity. Ve světě, kde jsou zdroje omezené, mohou výsady pomoci organizovat přístup — například chránit ohrožené osoby nebo zaručit plynulost důležitých procesů. Avšak ve chvíli, kdy VIP status začne fungovat jako brána, která selektivně vpouští vyvolené a ostatní nechává za zavřenými dveřmi, stává se mnohem víc než pouhou praktickou výhodou. Přestává být o efektivitě a stává se systémem symbolické moci, který legitimizuje společenskou nerovnost. Tento aspekt je zvláště patrný na pomíjivosti VIP statusu. Pro některé je trvalý — státníci, renomovaní vědci nebo umělci s historickým dopadem si jej udrží celý život. Ale pro jiné? VIP status často připomíná supermarketovou bagetu — dnes luxusní značka, zítra prošlá. Sezónní celebrity a noví zbohatlíci si jej kupují přes drahé členství nebo prémiové vstupenky. Dnes vás pustí do exkluzivního klubu, protože máte zlatou kartu, ale zítra? Stačí, když dorazí někdo vlivnější a dveře se zavřou. Tato hra se nikdy nezastaví — výjimečnost je neustále redefinována tak, aby byla nedosažitelná pro ty, kteří po ní teprve touží. VIP status může být jak pevně danou výsadou, tak i pomíjivou fasádou — záleží na tom, v jakém prostředí vzniká a jak je reprodukován. Hra, která nikdy nekončí VIP status není jen o komfortu — je to mechanismus exkluzivity, který rozhoduje o tom, kdo má přístup ke zdrojům, prestiži a moci. Na první pohled se může zdát jako přirozený důsledek společenských rozdílů. Ve skutečnosti však funguje jako pečlivě konstruovaný systém, jehož hlavním cílem je udržet nerovnost jako normu. Často se říká, že VIP status je zasloužený — že ti, kdo jej mají, si jej vydobyli svým talentem, úsilím či příspěvkem společnosti. To může platit u skutečných inovátorů, umělců nebo lídrů, jejichž práce mění pozitivně svět. Ale ve většině případů je VIP status spíše výsledkem jiného faktoru: přístupu k exkluzivním kruhům, dědičných výhod, sociálních vazeb, marketingovým mucholapkám. Stačí mít správné kontakty, dostatečně tučný bankovní účet, být ve správný čas na správném místě… Právě zde se ukazuje zásadní paradox VIPíčismu: čím více se výjimečnost snažíme definovat a upevnit, tím více se stává iluzorní a závislou na vnějším potvrzení. * VIP status není samozřejmý — jeho hodnota závisí na tom, že jej nemůže mít každý. * VIP status není univerzální — platí jen v kontextu, kde jej ostatní uznávají. * VIP status je hra se zrcadly — čím blíže se k němu dostaneme, tím víc vidíme jeho prázdnotu. * … VIP status však nespočívá pouze v rozdělení na „vnitřek“ a „vnějšek“ — jeho samotná podstata vyžaduje neustálou redefinici hranic. Pravidla této hry se nikdy nezastavují. Někdy se exkluzivní kruhy uzavírají rychle a tvrdě, jindy se jejich propustnost mění pozvolněji, ale princip zůstává stejný: pokud se VIP status stane příliš dostupným, ztrácí svou hodnotu. Proto elity neustále vytvářejí nové způsoby, jak se odlišit a jak posunout laťku o něco výše — dokud i ta není dosažitelná a je třeba začít znovu. A právě to je hlavní past VIPíčismu — nejde jen o výhody, ale o udržování pocitu exkluzivity. Jakmile se začneme ptát, kdo a na základě čeho určuje, kdo smí být uvnitř, dostáváme se k otázkám: Není exkluzivita spíš nástrojem kontroly než skutečnou hodnotou? Není VIP status nakonec jen mechanismus, který sám sebe udržuje v chodu? Není exkluzivita právě tím, co musí být neustále redefinováno, aby nepřestala fungovat? … VIP status není cíl, ale pohyblivá hranice, která se s každým dosažením znovu vzdaluje. Není o tom, co člověk skutečně je, ale o tom, kde právě stojí ve hře, kterou neurčil on sám. A právě proto nikdy nekončí — protože její pravidla nejsou o výjimečnosti, ale o neustálém potvrzování, kdo zůstane venku. VIPíčismus jako perpetuum mobile elitářství VIP status není jen otázkou výsad — je to mechanismus sebereprodukce moci, který se maskuje jako běžná součást společenského řádu. Nejenže legitimizuje existující hierarchie, ale zároveň vytváří uzavřený kruh, v němž privilegia sama sebe potvrzují. Výsady vytvářejí významnost a významnost přináší další výsady. Čím více jich člověk má, tím přirozenější se jeho status zdá — a tím těžší je jej zpochybnit. Tento cyklus se uzavírá do sebe: výjimečnost se nestává důsledkem skutečných kvalit, ale výsledkem neustálého posilování vlastní exkluzivity. Tento systém je samoudržující: privilegia jsou udělována těm, kdo už je mají, zatímco ostatní zůstávají na okraji. VIP status funguje jako symbolický kapitál, který otevírá dveře k dalším výhodám, zatímco těm venku se říká, že pokud chtějí vstoupit, musí si to „zasloužit“ (jak by řekl Pierre Bourdieu [36] [37], symbolický kapitál legitimizuje existující mocenské struktury tím, že je prezentuje jako přirozené [38] [39]). (Pozn.: Bourdieu tento koncept vnímá především v kontextu kulturní reprodukce a sociální stratifikace, ne přímo ve smyslu VIP exkluzivity a jejího uzamykacího efektu — viz poznámka na konci kapitoly.). Ale co znamená zasloužit si VIP status? Ve většině případů nic jiného než být označen za důležitého — mechanismus, který paradoxně nevyžaduje skutečné schopnosti, ale pouze přístup ke správným lidem a strukturám moci. VIPíčismus je dokonalé perpetuum mobile elitářství — systém, který se neustále obnovuje tím, že privilegovaným poskytuje další nástroje k udržení jejich výsad. Ti, kdo jsou uvnitř, pečlivě hlídají své pozice a nastavují podmínky, které znesnadňují komukoliv dalšímu dostat se dovnitř. Exkluzivita přestává být jen otázkou prestiže — stává se strategií udržení kontroly nad zdroji, mocí a rozhodovacími procesy. Čím více je VIP status prezentován jako něco výjimečného, tím méně je prostupný. Tento mechanismus už dávno nepodporuje skutečné hodnoty — naopak, často vede k tomu, že etika, férovost a poctivost se stávají spíše přítěží než výhodou. V této hře nevyhrávají ti, kdo jsou “skutečně schopní”, ale ti, kteří se umí dostat dovnitř — a pak zavřít dveře za sebou. Právě v tom spočívá podstata VIPíčismu jako perpetuum mobile elitářství: není to systém založený na zásluhách, ale na neustálé regeneraci moci těch, kteří ji už mají. Je to mechanismus, který se nikdy nezastaví — protože jeho smyslem není spravedlnost, ale udržení nerovnosti jako normy. Poznámka: Pierre Bourdieu ve svém díle Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste (1979) rozvíjí koncept symbolického kapitálu jako formy uznání, prestiže a sociálního statusu, která slouží k legitimizaci existujících mocenských struktur tím, že je prezentuje jako přirozené. V jeho pojetí je symbolický kapitál úzce propojen s kulturním a sociálním kapitálem a hraje klíčovou roli při reprodukci třídních hierarchií. [38] [39] V našem textu je však termín rozšířen o specifický aspekt VIP statusu — tedy o jeho schopnost sebereprodukce skrze exkluzivní přístup k dalším výsadám, čímž vytváří samoudržující systém elitářství. VIP status — výjimečnost nebo prázdná fasáda? VIP status je jako zlatá maska — září, třpytí se a slibuje výjimečnost. Ale když ji sundáme, často pod ní zůstane jen banální prázdnota. Snaha být výjimečný se snadno mění ve frašku, kde se původní ideály proměňují v karikaturu. VIP svět se tváří jako sféra vkusu a exkluzivity, přesto v něm nacházíme opulentní výstřelky, absurdní teatrálnost a snahu o co nejviditelnější demonstraci statusu. VIP status už dávno neznamená skutečný úspěch — stačí jen přesvědčivě prodat iluzi úspěchu. Není důležité, co umíte nebo jaký je váš reálný přínos — klíčové je, jak dobře vypadáte na galavečeru, jak dramaticky popíjíte šampaňské v soukromé lóži nebo jak exkluzivní destinaci zvolíte pro dovolenou. Čím prázdnější obsah, tím dražší obal. Čím méně hodnoty, tím více zlata na fasádě. VIP svět se tak snadno mění v divadlo, kde fasáda přebíjí skutečný význam. VIP status je často vnímán jako nástroj stratifikace, ale může být přetvořen tak, aby nebyl jen symbolem exkluzivity a vyloučení? Klíčem by mohla být transformace jeho principů směrem k férovějším kritériím: * Zásluhovost místo známostí — přístup k prestižním programům, grantům či službám na základě odborných kvalit, nikoliv finanční síly či konexí. * Transparentnost výhod — jasná pravidla pro udělování privilegií, která by omezila jejich zneužívání a umožnila odlišit zasloužené ocenění od umělé exkluzivity. * Regulace privilegovaných přístupů — zejména v oblastech, jako je politika, věda nebo vzdělání, kde by výhody měly být přidělovány na základě objektivních výsledků, nikoliv podle elitářských struktur. * … VIP status nemusí být jen znakem exkluzivity. Pokud by místo konexí rozhodovaly skutečné zásluhy, mohl by být nástrojem podpory výjimečnosti — ne jen klubem těch, kdo už u stolu sedí. VIPíčismus však není jen fenoménem výsad, ale i symbolem doby, v níž fasáda znamená víc než obsah. Vytváří dojem prestiže, avšak ve skutečnosti často odráží spíše systém známostí, majetku a dovednosti udržet si zdánlivou auru významnosti. Nejde pouze o pohodlí či prestiž, ale o mocenskou strategii, která rozhoduje, kdo zůstane uvnitř chráněné pevnosti a kdo se ocitne za jejími branami. VIP status se tváří jako znak elegance, ale často je jen přezlacenou fraškou. Obsah ustupuje pozlátku, a tak se největší hodnotou nestává schopnost nebo odbornost, nýbrž dovednost být viděn ve správných kruzích. VIP status se tak nestává jen znakem prestiže, ale stvrzením neprodyšnosti sociálních vrstev. Pokud by VIP status skutečně odrážel reálný přínos společnosti, měl by své opodstatnění. V současné podobě je však často jen mechanismem výsad bez obsahu, kde pravidla hry určují ti, kdo již sedí u stolu. VIPíčismus tak není pouze hrou na status — je zrcadlem společnosti, které ukazuje, jak nakládáme s mocí, prestiží a uznáním. Chceme svět, kde výsady znamenají moc, nebo svět, kde prestiž vzniká z hodnoty, ne z lesku? VIPíčismus na všech frontách VIPíčismus není jen o luxusních klubech, červených kobercích nebo první třídě v letadle. Prostupuje celou společnost — jen v méně viditelných podobách. VIP medicína? Někteří obcházejí čekací lhůty, zatímco jiní se k péči sotva dostanou. Co když akademický VIPíčismus určuje, kdo smí publikovat v prestižních žurnálech a kdo zůstane neviditelný? A co LGBTQIA+ komunita? Nevznikají v ní také exkluzivní kruhy, kde má někdo větší přístup k reprezentaci než jiní? A není snad i geopolitika jen hrou autokratických režimů na exkluzivní mocenské kluby, do kterých smí vstoupit jen vyvolení? Ať už se jedná o ekonomiku, zdravotnictví, vědu nebo společenské vztahy, VIP status není jen otázkou výsad — není spíš nástrojem formování reality? Mocní určují pravidla hry — a ostatní? Ti jen čekají před zavřenými dveřmi. Otázkou tedy není, zda VIPíčismus existuje, ale jak moc ovlivňuje náš každodenní svět — a zda jsme ochotni se s tím smířit. VIP status a geopolitická iluze — Kreml jako tragikomický VIP salón Ruská invaze na Ukrajinu ukazuje paradox VIPíčismu v geopolitice — mocní vytvářejí obraz své vlastní výjimečnosti, přičemž realita za touto fasádou je mnohdy hrůzná. Kreml se stylizuje do role ochránce tradičních hodnot a morální stability, zatímco jeho armáda páchá válečné zločiny a ničí lidské životy. VIPíčismus v tomto kontextu funguje jako mocenská iluze — stejně jako celebrity udržují svou výjimečnost pečlivou kontrolou vlastního mediálního obrazu, i státní aparát využívá jazyk a symboliku k legitimizaci své pozice. Je to svět, kde heroismus může být jen převlekem pro brutalitu, kde nesmlouvavost se tváří jako morální pevnost a kde „obrana tradičních hodnot“ slouží jako kouřová clona pro expanzivní válku. Exkluzivita je stejně křehká v geopolitice jako ve světě celebrit — platí jen tak dlouho, dokud ji ostatní uznávají. Když Putin a jeho režim ztrácí mezinárodní legitimitu, jejich exkluzivita upadá do izolace. VIP salón, kde se kdysi scházela světová elita, se změnil v uzavřený klub, kde zůstali jen ti, kdo nemají kam jinam jít. Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum (SPIEF) kdysi sloužilo jako výkladní skříň ruské moci — globální politici a byznysmeni se zde scházeli ve společnosti oligarchů a kulturních elit, aby legitimizovali ruskou hospodářskou váhu. Byla to ruská varianta Davosu [14] [50] — exkluzivní klub, kde se vytvářela iluze, že Moskva je nedílnou součástí světového elitního diskurzu. Jenže exkluzivita není absolutní — je relativní k těm, kdo ji potvrzují. A jakmile elity přestanou hrát tuto hru, její váha začíná slábnout. Dnes už SPIEF [14] není výkladní skříní vlivu, ale spíše muzeem zašlé slávy. Namísto lídrů jako Emmanuel Macron, Shinzó Abe či António Guterres, kteří se v minulosti účastnili SPIEF, dnes Putin na pódiu sdílí prostor s prezidenty Bolívie a Zimbabwe [14] [15]. To, co mělo být symbolem globálního významu, se proměnilo v platformu, která oslovuje především ty, kdo v ní stále vidí prestiž. VIPíčismus v této fázi připomíná tragikomickou frašku. Kreml stále předstírá, že jeho fórum má globální relevanci, i když už je zjevné, že hlavní hráči ho opustili. To není jen problém Ruska — je to obecný model dekadence VIP statusu. Jakmile prestiž přestane být potvrzována externím světem, přestává být skutečnou výhodou a stává se jen kulturní performancí pro ty, kteří zůstali ve hře. Tento jev vidíme i v jiných kontextech: celebrity, jejichž lesk vyprchal, ale stále se snaží tvářit jako relevantní; firmy, které ztrácejí inovativnost, ale stále prodávají svou značku jako “prémiovou”; politické režimy, které se odřízly od vnější validace a musí svou exkluzivitu hrát jen před vlastním publikem. Ruský VIP status tak už není o výjimečnosti — je o zoufalé snaze nevypadat jako outsider. Pokud se VIP status stane závislým jen na obrazu, stává se nakonec sám sobě pastí. VIP salónek, kde už nikdo nechce být, už není exkluzivní. Výjimečnost, která přestala být vnímána jako reálná, už není hodnotná. A právě v tomto bodě se geopolitický VIP status mění v mechanismus izolace — když si elita začne potvrzovat svůj význam pouze mezi sebou, realita se začíná od ní vzdalovat. Tento paradox nakonec vyvolává zásadní otázku: Pokud VIP status žije z uznání druhých, co se stane, když už o něj nikdo nestojí? Stává se VIP salónem duchů — místem, kde se výjimečnost mění v trapnou nostalgii. Poznámka: Geopolitická exkluzivita je vždy v pohybu. I když se zdá, že Kreml ztratil svůj globální VIP status a upadl do izolace, budoucí vývoj zůstává nejistý. Politické změny, jako například návrat Donalda Trumpa k moci, mohou přehodit karty a znovu posílit mocenské ambice Moskvy. VIP status v geopolitice není trvalý — je to hra, kde si včerejší outsider může zítra nárokovat své místo u stolu. VIPíčismus v LGBTQIA+ komunitě — když se exkluzivita schová za inkluzivitu Ano, VIPíčismus se projevuje i v LGBTQIA+ komunitě. LGBTQIA+ komunita se tváří jako otevřená náruč — ale co když v ní narazíte na turnikety, skryté vstupní kódy a selekci hostů? Stejně jako ve zbytku společnosti tu fungují jemné i méně jemné vrstvy mocenských vztahů — kdo je vidět, kdo je slyšet, kdo je uznáván a kdo zůstává za bariérou „skutečné reprezentace“. LGBTQIA+ prostor tedy není imunní vůči elitářství — jen má jiná pravidla hry. Kdo ovládá viditelnost? Takzvaná „gay elite“ [16] [17] [18] — obvykle bílí [17] [18] [25], cisgender, mužní a mediálně přítomní gayové [17] [18] — bývá tváří komunity. Trans lidé, nebinární osoby nebo queer lidé jiné než bílé etnicity? Ti se do mainstreamového vyprávění dostávají podstatně méně. Když se v reklamě objeví homosexuální pár, pravděpodobně uvidíte dvě dokonale vyrýsovaná těla, která vypadají, jako by právě vyšla z pánského katalogu na léto 2024 (2025). VIPíčismus není jen otázkou médií — proniká i do samotného prostoru LGBTQIA+ komunity. Ne každý má přístup ke queer luxusu — doslova. Exkluzivní queer eventy, luxusní „pride“ festivaly a prémiové členství v queer klubech vytvářejí VIP svět uvnitř komunity, kde rozhoduje přístup k penězům a společenské prestiži [22] [23] [24]. LGBTQIA+ VIP svět vytváří iluzi otevřenosti — ale ve skutečnosti jen kopíruje mocenské vztahy mainstreamu [19] [20] [21]. LGBTQIA+ komunita se definuje jako inkluzivní a otevřená, ale zároveň se v ní někdy vyskytuje „gatekeeping“ — tedy určování, kdo má právo být považován za „opravdu queer“ [26]. Například bisexuální lidé jsou často považováni za „málo queer“, pokud mají heterosexuální partnery. Někteří je vnímají jako „poločleny komunity“, což vytváří zvláštní stav identity mezi dvěma světy. Například trans lidé čelí otázkám, zda jsou „dostatečně trans“, pokud neprocházejí tranzicí podle stereotypních představ. Například ace (asexuální) nebo aromantické osoby jsou často vnímány jako „ne tak queer“, což znamená, že se mohou cítit vytlačené z LGBTQIA+ prostoru. Tento VIP aspekt komunity tedy nespočívá v ekonomické exkluzivitě, ale spíše v diskurzu uznání a validace — kdo smí patřit do „klubu“ a kdo je považován za outsidera. Pride, který původně vznikl jako vzpoura proti útlaku [27], se na některých místech proměnil v luxusní přehlídku — od protestu ke korporátnímu festivalu sponzorovanému bankami a technologickými giganty. Co bylo kdysi demonstrací rovnosti, se dnes občas mění v přehlídku VIP náramků, soukromých stanů se šampaňským a exkluzivních vstupenek na hlavní stage [22] [23] [24]. Ale snad nikde se LGBTQIA+ VIP status neprojevuje tak ironicky jako v online seznamování. Aplikace jako Grindr (ale třeba i Tinder, Scruff…) dávají možnost zaplatit si za vyšší status — pokud tedy toužíte po lepší viditelnosti a preferenčním zacházení, stačí si připlatit a algoritmus vás katapultuje mezi „žádané“ [28]. A pak tu máme sociální selekci, která vypadá jako eugenický program pro randění: „No fats, no fems, no Asians“ — zkrátka VIP přístup podle diskriminačního katalogu [29] [30]. A třeba normativně atraktivnější prezentace (např. mužnější) prezentace znamená vyšší úspěšnost, zatímco ti, kdo nezapadají do mainstreamových ideálů přitažlivosti, jsou algoritmicky odsunuti na okraj. VIPíčismus se tu neprojevuje exkluzivitou majetkovou, ale exkluzivitou toužebného pohledu. A co akademická sféra a aktivismus? Ani tady není LGBTQIA+ svět spravedlivým prostorem. Někteří aktivisté mají monopol na veřejný diskurz — dostávají granty, publikují v prestižních žurnálech a definují, co se bude řešit. „Queer celebrity activists“ jsou zváni na konference a TED Talky, zatímco grassroots (hnutí zdola [31]) organizace často přežívají bez mediálního zájmu. Když se podíváme na akademické queer prostředí, vidíme podobnou dynamiku jako v byznysovém světě — pár vyvolených určuje, kdo se dostane k financování a kdo zůstane na okraji. VIPíčismus tu není o prémiových letenkách, ale o přístupu k intelektuálním zdrojům. V konečném důsledku tedy VIP status v LGBTQIA+ komunitě není jen otázkou financí, ale především přístupu k uznání, reprezentaci a platnosti identity. Namísto rovnosti vznikají neviditelné bariéry — kdo smí být uvnitř a kdo zůstává za výlohou komunity jako exponát, ale ne jako skutečný člen. VIPíčismus v akademii — exkluzivita v rouchu rovnostářství VIPíčismus není jen otázkou luxusu, červených koberců nebo korporátních salónů. Co když prostupuje i sféry, kde bychom očekávali absolutní rovnostářství — třeba vědu? Akademické publikování někdy připomíná uzavřený klub, kde nerozhoduje jen kvalita obsahu, ale také síť kontaktů, institucionální prestiž a neformální vztahy s redakcemi. Peer-review systém má zajišťovat kvalitu vědy — ale neposiluje zároveň zavedené akademické autority a neuzavírá kruh vyvolených? Prominentní vědci si recenzují práce navzájem, zatímco ti mimo jejich kruhy zůstávají na okraji. A co granty? Mají vědci z méně prestižních univerzit stejnou šanci na financování jako ti, jejichž jméno už rezonuje v akademických kruzích? Někdo má přístup ke zdrojům automaticky, jiný je nucen soupeřit s obrovskou překážkou výběru a doporučení. A prestižní konference? Jsou opravdu otevřené průkopnickým myšlenkám, nebo zde dominují pravidla akademického networkingu, kde má přednost dobrá známost před novým pohledem? Pokud otevřená věda znamená drahé poplatky za publikaci, pak to není otevřenost, ale nový způsob exkluze. Ti s dostatkem financí mohou publikovat více, zatímco ostatní zůstávají neviditelní. A pokud je akademie založena na otevřenosti a inovacích, proč je přístup k platformám, kde se akademický diskurz utváří, regulován jak formálními, tak neformálními privilegii a vztahy? Nemáme zde jen další podobu VIPíčismu, který se maskuje za meritokracii? Kolik dalších forem akademické exkluzivity působí zcela přirozeně, dokud se nezeptáme: kdo vlastně smí vejít dovnitř a kdo zůstává za zavřenými dveřmi? A co samotné vzdělávání? Není přístup k prestižním univerzitám v mnoha případech více otázkou sociálního a ekonomického kapitálu než akademických schopností? Pokud si prestižní školy pečlivě vybírají studenty nejen podle výsledků, ale i podle rodinného zázemí a možnosti platit vysoké školné, pak se vlastně jedná o VIP klub, který se tváří jako meritokratický systém. Nejsou absolventi elitních univerzit automaticky favorizováni při výběru na prestižní pozice, zatímco ostatní musí větší díl života dokazovat, že tam také patří? Nevytváří se tak akademická šlechta, kde nezáleží jen na tom, co jste studovali, ale kde jste studovali? A co pedagogové? Neplatí, že výukové pozice na prestižních univerzitách jsou přístupné hlavně těm, kdo už jsou součástí akademického VIP prostoru? Mají mladí akademici ze standardních univerzit reálnou šanci prosadit se v elitních institucích, nebo se výběr profesorů odehrává v uzavřených kruzích? Pokud prestižní akademické posty často vyžadují publikace v drahých žurnálech, pak není celý systém jen replikací privilegovaného postavení? Stejně tak se VIPíčismus projevuje v možnostech studentů během studia. Jsou prestižní stáže, výzkumné projekty a zahraniční výměny skutečně otevřené všem, nebo spíše těm, kteří mají správné kontakty a ekonomickou možnost pracovat na neplacených pozicích? Jak velkou roli hraje fakt, zda má student přímé vazby na pedagogy a přístup ke klíčovým networkingovým událostem? A co kariérní růst po ukončení studia? Jsou všichni studenti postaveni na stejnou startovní čáru, nebo zde už funguje efekt VIP stratifikace, kde absolventi určitých institucí získávají exkluzivní přístup ke špičkovým zaměstnavatelům? Pokud se tedy vysokoškolské vzdělání tváří jako otevřené a dostupné všem, do jaké míry je ve skutečnosti systémem, kde se privilegia reprodukují? A co když VIPíčismus není jen součást akademie, ale její základní princip — skrytý za fasádou meritokracie? VIPíčismus v designu služeb — když exkluzivita utváří pravidla hry Může být VIPíčismus přítomen už v samotném designu služeb? Lze si vůbec představit služby, které nejsou jen neutrálním nástrojem, ale přímo vytvářejí hierarchie přístupu? Co když některé z nich nejsou koncipovány primárně proto, aby poskytovaly lepší kvalitu, ale aby vyvolávaly iluzi exkluzivity? A není fascinující, že VIP status se někdy buduje ne tím, co nabízíte, ale tím, co jiným odepřete? Prémiové verze běžných služeb — jsou skutečně o kvalitě, nebo spíš o tom, že umožňují zákazníkům odlišit se od těch „obyčejných“? Pokud aerolinky nerozdělují pasažéry jen podle pohodlí sedadel, ale i podle toho, kdo smí vystoupit jako první, kdo má přístup do salonku a kdo se může vyhnout davu, není tato segmentace spíš o řízené choreografii moci než o komfortu? A pokud psychologické strategie jako omezené nabídky, čekací listiny nebo personalizované přístupy dávají pocit výjimečnosti, není VIP status spíš dobře konstruovaným divadlem než reálným benefitem? Ale co tam, kde VIP stratifikaci ani nevnímáme? Co když personalizované algoritmy ve službách vytvářejí neviditelnou hierarchii — ne podle zásluh, ale podle ekonomického potenciálu? Pokud některé technologické firmy filtrují přístup ke kvalitní zákaznické podpoře podle hodnoty klienta, není to jen digitální varianta VIP segregace, o které ani nevíme? A pokud VIP segment neslouží jen jako luxusní varianta, ale přímo formuje chování uživatelů, jak moc je tato logika zakořeněná v běžných službách? Neplatí to i v ekologii? Není zajímavé, že exkluzivita často znamená neefektivitu — privátní lety, extravagantní balení, limitované edice, které nejsou omezeny technologicky, ale strategicky řízenou vzácností? Pokud by luxus byl masově dostupný, byl by ještě luxusem? A co udržitelnost — není dnes také VIP kategorií? Pokud si někdo může zaplatit za prémiovou ekologickou variantu produktu, zatímco jiní na ni nemají prostředky, není to jen další forma exkluzivity? A když módní dům raději zničí nesprodané kolekce, než aby je dal „neVIP“ zákazníkům, je to ochrana značky, nebo jen potvrzení, že hodnota luxusu spočívá ve vytváření umělého nedostatku? A co VIP status v technologiích? Opravdu jsou některé drahé technologické produkty revoluční, nebo jsou jen esteticky odlišné a cenově nedostupné? Je zlatá verze smartphonu znakem technologického pokroku, nebo jen performativní výjimečností? A pokud se luxusní produkty stávají sběratelskými předměty, které se reálně nepoužívají, ale jen se hromadí jako důkaz statusu, není jejich hodnota už ve své podstatě nulová? Pokud VIP služby a produkty stojí na umělém nedostatku, neznamená to, že jejich skutečným účelem není zlepšovat svět, ale jen udržovat hierarchii? Pokud by zmizely tyto mechanismy selektivní exkluzivity, zmizel by i VIP status? A pokud je VIP svět nejen luxusním segmentem, ale aktivní silou, která brání efektivnějším a udržitelnějším řešením, není pak ekologická krize jen dalším neviditelným VIP statusem — kde privilegovaní si mohou dovolit neřešit dopady svého konzumu, zatímco ostatní nesou jeho následky? A pokud VIPíčismus prostupuje i oblastí udržitelnosti, jak moc je vůbec možné představit si svět, kde luxus neznamená plýtvání, ale kvalitu a dlouhověkost? Nebyl by takový svět pro VIP systémy vlastně noční můrou? VIPíčismus — kruh, který se točí, dokud ho nerozbijeme Ať už se pohybujeme v luxusních saloncích, geopolitických hrách, akademických kruzích nebo queer komunitě, jedno zůstává neměnné: VIPíčismus není jen o výsadách několika vyvolených, ale o celém systému, který se maskuje jako přirozený řád věcí. Jeho síla nespočívá v samotných privilegovaných, ale v tom, že ho ostatní přijímají jako danost — že mu věří, respektují ho, aspirují na něj. A právě v tom spočívá jeho největší iluze. VIP status není jen otázkou individuálních schopností nebo zásluh, ale i systému, který přirozeně upřednostňuje ty, kdo už v něm jsou. Jeho pravidla nejsou pevně daná, ale neviditelně se přizpůsobují tak, aby ti uvnitř měli vždy náskok. VIPíčismus je perpetuum mobile elitářství: čím víc výsad člověk získá, tím důležitější se zdá — a čím důležitější se zdá, tím víc výsad dostane. Tenhle kruh se nikdy nezastaví sám od sebe — protože je navržen tak, aby se točil “donekonečna”. Dokud ho někdo nepostaví před zrcadlo. Dokud ho nezačne rozebírat otázku po otázce, absurditu po absurditě. Dokud neukáže, že výjimečnost je méně o skutečné hodnotě a více o neustálém vymezování se vůči ostatním. Jak z toho ven? Nejde o to zrušit VIP status jako takový — vždy budou existovat ti, kdo mají vliv, přístup, zdroje. Otázka ale zní: bude tahle hierarchie založená na skutečných zásluhách, nebo na klubu zasvěcených, kde rozhoduje spíš známost než hodnota? Možná cesta ven nevede přes revoluci, ale přes rozklad iluze. VIPíčismus přežívá jen tak dlouho, dokud ho bereme jako neotřesitelný fakt. Jakmile ho začneme vnímat jako prázdný rituál, jako mechanismus udržování moci bez skutečného obsahu, jeho síla slábne. A tehdy se jeho pravidla přestávají zdát nedotknutelná. A možná proto je takový odpor vůči jeho pojmenování. Protože jakmile ho vyslovíme, začne se drolit. A pak už není cesty zpět. Spekulativní VIPíčismus Co kdyby VIP status nebyl jen sociální konstrukcí, ale algoritmem zabudovaným přímo do reality? Představme si svět, kde exkluzivita už není otázkou známostí a náhodných privilegií, ale precizně řízeným technologickým ekosystémem. Vítejte ve světě VIPScore — systému, kde každý občan od narození získává digitální skóre společenské důležitosti. Tento kód rozhoduje o všem: kde smíte sedět v restauraci, jak rychle projdete letištní kontrolou, jak dlouho budete čekat na lékařské ošetření nebo zda budete mít přednostní přístup ke komfortnějším dopravním službám. Ti, kdo si připlatí, získají privilegovaný přístup ke zdrojům, zatímco ostatní budou čekat — na doktora, na povolení ke vstupu… Udržitelnost je luxus, čas je nová měna a život běží na principu placené verze nebo čekání v základním režimu. Už nejde o kvalitu, ale o pečlivě designované bariéry. VIP status dnes nevzniká tím, co člověk má, ale tím, co ostatní mít nesmějí. Kdyby tahle dystopie byla jen přehnanou spekulací, mohli bychom ji brát jako sci-fi. Jenže její zárodky už vidíme kolem sebe — přednostní služby za příplatek, placené urychlení procesů, digitální sociální kredity. A tak se nabízí otázka: můžeme tento systém vůbec změnit? Lze reformovat VIPíčismus? A právě tady se VIPíčismus ukazuje jako perpetuum mobile elitářství. Jakmile se pokusíme pravidla hry upravit, vytvoříme jen jiný druh hierarchie. I v představě světa, kde VIP status odráží „skutečný přínos společnosti”, stále operujeme s výběrovými mechanismy, které generují novou stratifikaci. Místo exkluzivity založené na majetku vznikne exkluzivita založená na zásluhách — ale kdo určí, co je skutečně hodnotné? Vyměníme luxusní auta za ekologické výhody, soukromé kluby za síť zasloužilých expertů, ale princip zůstane stejný: ti, kdo jsou uvnitř, určují pravidla, zatímco ostatní čekají před zavřenými dveřmi. Co když ale VIPíčismus není něco, co můžeme reformovat, ale něco, co bychom měli cíleně rozbít? Co když je problém už v samotné potřebě exkluzivity? Zkusme si představit alternativní design, kde exkluzivita ztrácí hodnotu. Ne „spravedlivější VIP status“, ale zcela jiný model společnosti: * AntiVIP město — kde neexistují exkluzivní služby, protože jsou zbytečné. * Místo VIP salónků na letištích — pohodlná čekací místa pro všechny. * Místo expresní zdravotní péče pro bohaté — efektivní systém, kde nikdo nemusí čekat. * Místo prémiových kulturních zážitků — otevřený přístup k umění bez nutnosti filtru, kdo si co „zaslouží“. * … Pokud exkluzivita znamená lepší služby jen pro některé, pak cesta k jejímu zániku nespočívá v jejím drobném přenastavení — ale možná v tom, že se luxus stane standardem pro všechny. Ve světě, kde každý dostává kvalitní péči, kde čas není komoditou a kde přístup ke klíčovým zdrojům není distribuován podle prestiže, by VIP status ztratil smysl. Exkluzivita by se stala zastaralým konceptem. Ale co dál? Opravdu konec hierarchií? Byl by to skutečně konec sociální stratifikace — nebo bychom jen vytvořili nový druh výjimečnosti? Co když by se ti, kdo si dříve kupovali status diamantových klientů, začali považovat za elitu tím, že výjimečnost odmítají? Nevznikl by nový elitní klub „obyčejných lidí“, kteří by demonstrovali svou hodnotu tím, že se tváří jako AntiVIP — přičemž by si tajně užívali výhody svého nenápadného, ale pečlivě konstruovaného světa? Co když touha po výjimečnosti není v systému, ale v nás? Může VIPíčismus vůbec zmizet? Nebo se jen mění jeho podoba? Možná je VIPíčismus tak hluboce zakořeněný, že jakmile jednou vytvoříme jakkoliv strukturovanou alternativu, ihned vznikne nový mechanismus stratifikace. Možná je skutečně radikální myšlenkou ne návrh jiného VIP modelu, ale jeho kompletní rozpuštění. Co když se přestaneme ptát, kdo si zaslouží výhody, a místo toho začneme organizovat svět tak, aby nikdo žádné extra výhody nepotřeboval? Pokud je VIPíčismus skutečně tak přizpůsobivý, že se vždy transformuje do nové podoby, není jediný způsob, jak ho překonat, ten, že ho přestaneme brát vážně? Možná se tu dostáváme k paradoxu, který nelze ignorovat. Celý tento text je věnován kritice VIPíčismu, jeho dekonstrukci, jeho možným transformacím i jeho podvědomým mechanismům. A přitom — čím více o něm mluvím, tím více mu přisuzuji význam. VIP status přežívá nejen díky těm, kdo jej udržují, ale i díky těm, kdo jej analyzují, ironizují, spekulují o jeho alternativách. V každém pokusu o rozbití exkluzivity je zároveň zabudováno její potvrzení. Každá snaha o redesign VIP stratifikace nakonec jen vytvoří novou formu výjimečnosti — otázkou je, zda to vůbec lze obejít. A tak možná platí, že VIPíčismus není něco, co lze zničit, protože v momentě, kdy se snažíme ho demaskovat, jen mu dáváme nový tvar. Pokud tvrdím, že exkluzivita je jen umělý konstrukt, nečiním ji tím ještě reálnější? Pokud navrhuji AntiVIP svět, nedělám z něj tím pádem nový druh VIP klubu — tentokrát pro ty, kteří se definují svou odmítavou pozicí vůči výsadám? Znamená to, že bychom se tímto tématem neměli vůbec zabývat? Naopak. VIPíčismus totiž není jen otázkou luxusu a společenských tříd, ale především symptomem hlubší potřeby uznání, rozdílnosti, potvrzení vlastní hodnoty. I když je to konstrukce, jeho dopady jsou reálné. Nejde jen o VIP salónky a exkluzivní zóny, ale o mechanismy, které utvářejí vztahy mezi lidmi, přístup k moci, dynamiku viditelnosti a neviditelnosti. Zabývat se VIPíčismem znamená zkoumat, jak funguje společenská iluze moci, komu slouží, kdo ji přijímá, kdo proti ní bojuje — a proč. A tak možná smysl této spekulace není v tom, že by přinesla definitivní řešení, ale že umožňuje zahlédnout, jak se výjimečnost konstruuje. Čím víc jí rozumíme, tím méně jsme jí fascinováni? A čím méně jsme fascinováni, tím menší má moc? To je možná jediná strategie, která může VIPíčismus oslabit — ne bojovat proti němu, ne nahrazovat ho jinou hierarchií, ale přestat v něm vidět něco důležitého. Udělat ho nezajímavým. Obyčejným. Prázdným. Možná VIPíčismus nikdy nezmizí. Možná jeho poslední podoba bude ta nejironičtější — VIP klub pro ty, kteří odmítají být VIP. Možná jsme celou dobu jen snili o tom, že by se jednou mohl týkat i nás. A co když pravý luxus nikdy nebyl o exkluzivitě, ale o tom, že už žádný VIP status nepotřebujeme? Jenže pokud bychom to skutečně přijali — co by se stalo se světem, jak ho známe? Jediný způsob, jak VIPíčismus překonat, je přestat ho vnímat. Ale dokud to čteš, dokud o tom přemýšlíš, dokud tě to jakkoli provokuje — jsi stále ve hře. A stejně tak já, když to píšu. Takže… co teď? Můj milý čtenáři, všimni si fraktálového rámce VIPíčismu. Pohlédni zpět na naše úvahy a sleduj, jak se VIPíčismus neustále znovu objevuje, větví, proměňuje, a přitom stále zůstává věrný svému základnímu principu: vždy musí existovat někdo uvnitř a někdo vně. Tento vzorec se opakuje v různých měřítkách, v různých prostředích, s různými aktéry, ale jeho základní logika zůstává neměnná. Možná se tedy nejedná pouze o sociální konstrukt, ale o hlubší dynamiku, která má v sobě vlastnosti fraktálové rekurze. Pokud VIP status představuje exkluzivitu, jakmile se k němu dostane příliš mnoho lidí, začne se struktura dělit, aby se uchovala vzácnost. Tento jev můžeme přirovnat ke stromové fraktálovosti, kde každý nový úspěšný průnik do VIP sféry vyvolá další diferenciaci — VIP se promění v Gold VIP, následně v Platinum VIP, poté v Ultra VIP a nakonec... Každá nová úroveň exkluzivity vzniká jako obrana proti inflačnímu efektu přístupnosti (To znamená, že když se něco, co bylo původně vzácné a exkluzivní, stane dostupnějším pro větší množství lidí, jeho vnímaná hodnota klesá.). podobně jako fraktálové stromy, kde se každá větev rozvětvuje do menších, ale strukturálně identických celků, i VIP stratifikace nikdy nestagnuje — každá dosažená výjimečnost generuje nové rozdělení, čímž zajišťuje, že skutečná elita je vždy o krok napřed. Možná VIP stratifikace nefunguje jen jako neustálé oddělování elit, ale také jako iterativní vrstvení složitosti, které činí původní strukturu méně přístupnou a zároveň formálně propracovanější. Podobně jako u deterministických fraktálů, kde každý další krok přidává nové detaily a ornamentální nuance, i VIP systémy někdy nevytvářejí užší výběr, ale místo toho rozšiřují množství pravidel, ceremonií a skrytých kódů přístupu. Elitní kluby v diplomacii, aristokracie, tajné spolky či exkluzivní akademická prostředí často nestaví bariéry jen na základě statusu, ale i na schopnosti porozumět vnitřním nepsaným pravidlům, která nejsou zřejmá zvnějšku. V některých případech se však VIP status chová jako logaritmická spirála, která se postupně stáčí do sebe a neustále se zmenšuje, aniž by se kdy zcela vytratila. Nejvyšší elity se izolují natolik, že nakonec přestávají být součástí jakékoli reálně sdílené sociální zkušenosti. Podobně jako fraktální dezintegrace, kde se každým krokem vymaže část systému, až zůstanou jen osamocené fragmenty, i VIP exkluzivita dosahuje paradoxu: nejvýznamnější lidé jsou natolik nedostupní, že jejich existence se stává spíše mýtem než realitou. Nejlepší umění se nachází v privátních sbírkách, kam nikdo nesmí, nejlepší lékaři opouštějí veřejný sektor a léčí jen vybranou skupinu, nejmocnější lidé se stávají natolik nedostupnými, že s nimi běžná společnost zcela ztrácí kontakt. Ale ne všechny VIP struktury jsou stabilní. V některých případech sledujeme chaotické fluktuace, kde hranice exkluzivity nejsou pevně dané, ale neustále se přeskupují. VIP status zde není pevnou hierarchií, ale neustále mutujícím, tekutým jevem, připomínajícím Juliaho množiny nebo chaotické fraktály. To, co je dnes prestižní, zítra může být označeno za příliš mainstreamové. Kulturní elity redefinují kanon podle potřeby, geopolitické aliance se mění, korporátní hierarchie vytvářejí nové privilegované vrstvy podle momentálního ekonomického trendu. VIP status zde nefunguje jako fixní bod, ale jako dynamická síť neustálé redefinice výjimečnosti. Co z toho vyplývá? VIPíčismus není jednorozměrný fenomén — někdy se větví, jindy se uzavírá do sebe, někdy roste ornamentální složitostí, jindy zůstává v pohybu jako chaotický systém bez pevného středu. Jeho fraktálová povaha zajišťuje, že se nikdy nevyčerpá — pokaždé, když se zdá, že jej společnost odhalila a demaskovala, přeskupí se do nové podoby. Ale pokud se skutečně jedná o fraktálovou strukturu, můžeme se vůbec dostat ven? Lze vůbec představit svět, kde VIP status nepodléhá neustálému dělení, sebe-replikaci a mutaci? Nebo je právě jeho schopnost nekonečné obnovy důvodem, proč zůstává nevykořenitelný? A co my sami? Když o něm přemýšlíme, analyzujeme jej, snažíme se jej rozložit na prvočinitele, nestáváme se tím součástí jeho vzorce? Fraktálový paradox VIPíčismu nespočívá jen v tom, že se stále znovu objevuje — ale také v tom, že i naše fascinace jím je součástí jeho mechanismu. Pokud chceme zlomit jeho sílu, musíme se ptát: je možné VIP status překonat tím, že jej přestaneme sledovat? Nebo se VIPíčismus živí už samotným aktem jeho pojmenování? [34] Imaginace fraktálového stromu pomocí AIZdroje * [1] Very important person [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Very_important_person [cit. 1. února 2025]. * [2] VIP [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/VIP [cit. 1. února 2025]. * [3] HARPER, Douglas. vip. Online Etymology Dictionary [online]. Dostupné z: https://www.etymonline.com/word/VIP [cit. 1. února 2025]. * [4] Very Important Person. Trustees of Princeton University [online]. Dostupné z: https://wordnet.princeton.edu/ [cit. 1. února 2025]. * [5] Collins English Dictionary. HarperCollins [online]. Dostupné z: https://www.collinsdictionary.com/ [cit. 1. února 2025]. * [6] HENDERSON, Rob K. What is social status [online]. Dostupné z: https://www.robkhenderson.com/p/what-is-social-status [cit. 1. února 2025]. * [7] VIP medicine [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/VIP_medicine [cit. 1. února 2025]. * [8] KOWALCZYK, Liz. Was patient with apparent ties to royalty worth breaking hospital protocols? The Boston Globe [online]. 2. dubna 2016. Dostupné z: https://www.bostonglobe.com/ [cit. 1. února 2025]. * [9] MEISEL, Zachary a Jesse PINES. VIP Syndrome: Why the rich and powerful might get substandard medical care. Slate.com [online]. 8. října 2008. Dostupné z: https://slate.com/ [cit. 1. února 2025]. * [10] BLOCK, A. Jay. Beware of the VIP Syndrome. Chest [online]. 1993, 4(104), s. 989. American College of Chest Physicians. DOI: 10.1378/chest.104.4.989b. PMID: 8404234 [cit. 1. února 2025]. * [11] WEINTRAUB, Walter. The Vip Syndrome: A Clinical Study in Hospital Psychiatry. The Journal of Nervous and Mental Disease [online]. Únor 1964, 138(2), s. 181–193. DOI: 10.1097/00005053–196402000–00012. PMID: 14119515 [cit. 1. února 2025]. * [12] BREMER, Jack. ‚VIP passenger syndrome‘ to blame for Polish tragedy. The First Post [online]. 13. dubna 2010. Dostupné z: https://www.thefirstpost.co.uk/ [cit. 1. února 2025]. * [13] VIP syndrome [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/VIP_syndrome [cit. 1. února 2025]. * [14] St. Petersburg International Economic Forum [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/St._Petersburg_International_Economic_Forum [cit. 1. února 2025]. * [15] Russia’s flagship international forum showcases Putin’s pariah status [online]. Atlantic Council. Dostupné z: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/russias-flagship-international-forum-showcases-putins-pariah-status/ [cit. 1. února 2025]. * [16] Who are the Gay Elite [online]. Stuff.co.nz. Dostupné z: https://www.stuff.co.nz/life-style/blogs/3923997/Who-are-the-Gay-Elite [cit. 1. února 2025]. * [17] Elite gay moments [online]. TikTok. Dostupné z: https://www.tiktok.com/discover/elite-gay-moments [cit. 1. února 2025]. * [18] Elite gay scenes [online]. TikTok. Dostupné z: https://www.tiktok.com/discover/elite-gay-scenes [cit. 1. února 2025]. * [19] Bret Easton Ellis on the “Out Gay Elite” [online]. Los Angeles Times. 14. května 2013. Dostupné z: https://www.latimes.com/books/la-xpm-2013-may-14-la-et-jc-bret-easton-ellis-out-gay-elite-20130514-story.html [cit. 1. února 2025]. * [20] Bret Easton Ellis: Gay men as “magical elves” [online]. Out Magazine. 13. května 2013. Dostupné z: https://www.out.com/news-opinion/2013/05/13/bret-easton-ellis-gay-men-magical-elves [cit. 1. února 2025]. * [21] From gay elite to homeless: Former Advocate editor describes spiral into psychosis [online]. Out Front Magazine. Dostupné z: https://www.outfrontmagazine.com/from-gay-elite-to-homeless-on-denvers-streets-former-advocate-editor-describes-spiral-into-psychosis/ [cit. 1. února 2025]. * [22] VIP zóna [online]. Prague Pride Festival. Dostupné z: https://festival.praguepride.com/vip-zona/ [cit. 1. února 2025]. * [23] VIP at Manchester Pride [online]. Manchester Pride. Dostupné z: https://www.manchesterpride.com/vip [cit. 1. února 2025]. * [24] VIP Pass [online]. LGBT50. Dostupné z: https://lgbt50.org/vip-pass [cit. 1. února 2025]. * [25] Racism in the LGBTQ community [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Racism_in_the_LGBTQ_community [cit. 1. února 2025]. * [26] Gatekeeping within queer spaces [online]. Wove Therapy. Dostupné z: https://www.wovetherapy.com/blog/gatekeeping-within-queer-spaces [cit. 1. února 2025]. * [27] Pride (LGBTQ culture) [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pride_(LGBTQ_culture) [cit. 1. února 2025]. * [28] Grindr XTRA [online]. Grindr Help Center. Dostupné z: https://help.grindr.com/hc/en-us/articles/1500008656241-Grindr-XTRA [cit. 1. února 2025]. * [29] Is “No Fats, No Femmes, No Asians” on dating profiles racist? [online]. Reddit. Dostupné z: https://www.reddit.com/r/askgaybros/comments/aoxk1n/is_no_fats_no_femmes_no_asians_on_dating_profiles/ [cit. 1. února 2025]. * [30] No fats, no fems, no Asians: Racism on gay dating apps still rampant [online]. DNA Magazine. Dostupné z: https://www.dnamagazine.com.au/no-fats-no-fems-no-asians-racism-on-gay-dating-apps-still-rampant/ [cit. 1. února 2025]. * [31] Grassroots [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Grassroots [cit. 1. února 2025]. * [34] Obrázek generovaný pomocí umělé inteligence [online]. Vygenerováno pomocí ChatGPT DALL·E, OpenAI, dne 9. února 2025. * [35] [31] Status Anxiety [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Status_Anxiety [cit. 13. února 2025]. * [36] Pierre Bourdieu [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre_Bourdieu [cit. 1. února 2025]. * [37] Pierre Bourdieu [online]. Wikipedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Pierre_Bourdieu [cit. 1. února 2025]. * [38] BOURDIEU, Pierre. Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. Harvard University Press, 1984. ISBN: 978–0–674–21277–6. * [39] BOURDIEU, Pierre. Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste [online]. Dostupné z: https://monoskop.org/images/e/e0/Pierre_Bourdieu_Distinction_A_Social_Critique_of_the_Judgement_of_Taste_1984.pdf [cit. 1. února 2025]. * [50] Russia’s showcase economic forum is now a charade [online]. Carnegie Endowment for International Peace. Dostupné z: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2023/06/russias-showcase-economic-forum-is-now-a-charade?lang=en&utm_source=chatgpt.com [cit. 1. února 2025]. * [51] DUŠEK, Petr. Seminář V. Moje cesta k naplnění vzdělávacích a projektových cílů [online]. Silence Please. Dostupné z: https://www.silenceplease.cz/seminar-v-moje-cesta-k-naplneni-vzdelavacich-a-projektovych-cilu/ [cit. 1. února 2025]. Článek byl založen na úvahách z tohoto zdroje. VIPíčismus was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 2.

Eliška Havla: Úkolem designérstva je probouzet odvahu snít o ideálních možnostech

Eliška Havla svou prací prozkoumává svět v jeho složitostech. Jejím záměrem je podílet se na transformaci k laskavosti a žitelnosti pro každého a každou. Zabývá se především budoucností vystavěnému prostředí v širokém dialogu a vztahem, který k němu obyvatelstvo má. Designovala procesy přemýšlení o budoucnosti prostor pro NFA nebo Městskou knihovnu v Praze. Od roku 2019 zkoumá pracovní podmínky (nejen) v architektuře. Občas píše, víc mluví. Spolupracovala s organizacemi jako CCEA MOBA, ČVUT UCEEB, Rethink Architecture, Pábení nebo 4AM. Šárka Liolia: Jak vypadá cesta od promované architektky k sociální designérce? Eliška Havla: Už během studia pro mě bylo důležité přemýšlet nad tím, jak lidé prostor užívají. Nešlo mi jen o samotné navrhování domu jako hmoty nebo o výběr materiálů, ale zajímaly mě příběhy a potenciály, které se v prostředí skrývají. Jedním z mých prvních větších úkolů byla územní studie na 120 hektarech sídliště se zapojením veřejnosti. Během představení studie místní kulturní dům „praskal ve švech“, lidé měli transparenty, podepisovali petice, rozdávali mávátka… Viděla jsem, že vynaložili obrovskou energii, aby se zkoordinovali a vyjádřili svůj nesouhlas. Došlo mi, že všechny zapojené strany měly dobré úmysly, jen mezi nimi stála obrovská bariéra. Tehdy jsem se začala více zajímat o to, jak propojit strany s různými předporozuměními a zkušenostmi tak, aby dokázaly najít společnou řeč. Paralelně jsem začala prozkoumávat i pracovní podmínky v architektuře. Z diskusí nad pivem o tom, jestli je normální pracovat tak, jak pracujeme, nebo jsme výjimka, vznikla skupina, která vytvořila Průzkum pracovních podmínek mladých architektů a architektek. Ten ukázal sdílenou zkušenost generace a kladl řadu otázek, které naznačovaly cesty zlepšení pracovních podmínek. Mě osobně oslovila problematika prezentace a komunikace architektonické práce tak, aby o ni veřejnost stála. To mě přivedlo do mezioborových vod, ke vzdělávání, udržitelnosti a systémovým změnám. Uvědomila jsem si, že design služeb nebo navrhování procesů, které nemají hmatatelné výsledky, jsem v podstatě dělala vždycky. Jen teď k tomu mám slovník, nástroje a rámec, které mi pomáhají tyto procesy ukotvit. Děkuji za úvod a představení Vaší profesní dráhy. Nedávno jsem narazila na podcast, ve kterém jste sdílela myšlenku, že jsme během studia často vedeni k individuální práci, zatímco v praxi je všechno o týmové spolupráci nebo alespoň komunikaci s lidmi z různých oborů a zájmů. Kdy jste si uvědomila, že to je tak, a jaké to pro vás bylo? Myslíte si, že nám během studia chybí zkušenost pracovat v týmu? Ta myšlenka odráží dlouhodobé diskuse v architektonické komunitě. Pro mě osobně je týmová spolupráce přirozená. Může to souviset i s tím, odkud pocházím. Jsem z malé vesnice v západních Čechách. Studovala jsem v Praze, zažila jsem studijní a pracovní pobyty v zahraničí. Díky tomu jsem byla neustále vystavena různým kontextům a učila se se přizpůsobovat. Patřím spíš k lidem, kteří umí propojovat různé perspektivy. Nejsem specialistkou, která jde do hloubky jednoho oboru, ale generalistka, který umí překládat mezi různými disciplínami, pohledy a zkušenostmi. V České republice máme v technických oborech sklony za „mezioborovou spolupráci“ považovat třeba spolupráci mezi různými inženýry a architektem. Nedokážeme ale reflektovat, že v pohledu na sdílenou realitu jsou si všechny technické profese velmi podobné a většinu témat, kterými žijí humanitní vědy, často ani neznáme. Na Letní škole kritické pedagogiky jsem si začala všímat širších přesahů mezi technickými a humanitními obory. Jak se každý z nich dívá na svět jinak a jaké hodnoty vyzdvihuje. Na školách se většinou učíme pouze v rámci vlastního zaměření a často nám chybí kontext jiných disciplín. Přitom právě pohled „zvenčí“ přináší obvykle inovace. To je velmi zajímavý rozměr — proč vlastně zástupci různých oborů spolu často neumí komunikovat. A jak by se to dalo zlepšit? Je to vůbec možné? Myslím, že jedním z důvodů je, že lidé často chtějí víc mluvit o tom, co mají na srdci než naslouchat. Také si každý pod určitými slovy představujeme něco jiného, čímž dochází k nedorozumění. Prostředí, v jakém vyrůstáme, jak jsme vychováváni, jak nás formuje školství… nenabízí moc prostoru pro opravdovou, demokratickou domluvu. Existují prostředí, kde změna způsobu komunikace není možná, protože domluva není v povaze daného kolektivu — lidé mezi sebou spíš soupeří, cílem není otevřená a upřímná spolupráce, ale prosazení vlastních zájmů. Začít za takových okolností dělat věci jinak vyžaduje odvahu a kuráž a dost často se potom musí lidi setkávat sami se sebou. Se svými přesvědčeními, naučenými vzorci… Tohle téma mě hodně zajímá, často jsem na to narazila v průběhu zpracovávání zakázek. Vybavuji si jeden příklad, kdy jsme s klientem samozřejmě mluvili o praktických věcech, jako jak má vypadat budova a kanceláře v ní. V průběhu se ukazovaly i zašmodrchané vztahy v organizaci. Věnovala jsem jim pozornost, protože pokud má organizace spolupracovat na plánování nebo jakémkoliv projektu, je klíčové mít vyřešené lidské roviny — důvěru, jasnost a schopnost překonat nedorozumění. Jakmile v týmu existuje nedůvěra nebo osobní konflikty, racionální domluva se stává téměř nemožnou. Vnímání lidí se začne kalit jejich vlastními přesvědčeními. Věřím, že skutečné zlepšení mezioborové komunikace by mělo začít tím, že budeme ochotní naslouchat a otevřeme se vzájemnému pochopení — i když je to někdy nepříjemné nebo náročné. Výstižně popisujete vnímání vašeho klienta, potažmo uživatele vaší služby. Tento princip využívá i design služeb. Architektonické kanceláře jsou často malé a není zde prostor pro oddělení jako HR, back office nebo designéra. Jaké výzvy podle vás stojí před malými firmami bez specializovaných týmů? Jednou z největších výzev vnímám v nastavení hranic — jako firma i jako jednotlivci, kteří v ní pracují. Nastavení a udržování hranic pomáhá neutopit se ve svobodě. Je potřeba si nastavit, jak bude práce fungovat: například jak pracujeme, za kolik pracujeme, zodpovědnosti, kdy se scházíme a mluvíme spolu. Také je zásadní nastavit spolupráci s externisty z různých oborů, pokud to dává smysl — třeba i s designéry služeb. Druhá výzva je klást si správné otázky. Architekti jsou vedení ke kritickému myšlení a přemýšlení v souvislostech, což vnímám jako velkou výhodu. Pomáhala jsem několika přátelům z menších kanceláří a často stačila krátká konzultace, třicet minut, během kterých jsme se zaměřili na podstatu jejich problému. Často je to ale o překonání zažitých předsudků nebo pocitu „takhle to má být“. Když přijde někdo, kdo se na situaci/problém umí dívat z širších souvislostí, může být pro firmu přínosem. Zároveň to vyžaduje ochotu říct si, že stojí za to se tématu věnovat šířeji, a investovat čas, přestože kladené otázky mohou na první pohled působit zbytečně. Osobně vnímám jako důležité vnímat význam procesů a chápat, že jednorázová věc málokdy něco vyřeší. Když se něco změní nebo zkusí nové nastavení, měli bychom si také říct, kdy a jak to vyhodnotíme a otevřeně a průběžně o tom diskutovat. Důraz by měl být kladen na proces, nejen na výsledek. Měla by tedy práce designéra představovat jednorázovou externí pomoc nebo by to měl být někdo, kdo s firmou spolupracuje dlouhodobě? A v čem tkví největší designérův přínos pro firmu? To má několik rovin. Jedna z nich je situace, kdy mi zavolají lidé, které už znám, a mají konkrétní dotaz. V takovém případě se doptám, o co přesně jde, a nabídnu jiný úhel pohledu. To jim pomůže snáze hledat vlastní odpovědi nebo cesty, jak problém řešit. Když je potřeba, bavíme se také o tom, co je pro ně priorita, co je důležité a jak poznají, že jdou správným směrem. Druhá rovina se týká větších institucí. Tam jako obrovským přínos vnímám vytvoření prostoru, kde se lidé z různých částí organizace potkávají a baví se o klíčových tématech. Nikdo jim nic nenařizuje, ale mají možnost být slyšet a sami přicházejí s nápady. Moje role je pak spíš v tom do diskuse vnášet rámec a otázky: „Pojďme se podívat na to, kam se chceme ideálně dostat“. Protože v každodenním pracovním shonu se často soustředíme jen na to, co všechno nejde, místo abychom si dokázali říct, co vlastně chceme. Pokud si neumíme představit, kam bychom se chtěli posunout, snižujeme šanci, že se tam někdy dostaneme. A tohle se snažím měnit. Například na podzim 2024 jsme uspořádaly víkendový workshop v brněnském Dornychu, kde jsme se studenty — hlavně z oboru architektury — diskutovali o tom, jakou roli by mohla obchodní centra hrát za 40 let. Přemýšleli jsme, co takový prostor může přinést městu, lidem a životnímu prostředí. Jde o to, zda potřebujeme, aby starý obchodní dům nahradily jeho modernější verze. Nebo existuje prostor pro něco zcela jiného? Jakým způsobem budeme za desítky let žít? Co budeme potřebovat? To je chvíle, kdy je vhodné používat imaginativní metody. Často cituji spisovatele a filozofa Roba Hopkinse, který mluví o tom, že si musíme umět představit budoucnost, aby se mohla stát. A tady narážíme na krizi imaginace — někdy je pro nás snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. To, co si neumíme ani představit, nemůže vzniknout. Myslím si, že důležitou designérskou rolí je vnášet do diskusí odvahu snít: dovolit si říct, jak by to mohlo vypadat v ideálním světě. A potom hledat, co z toho jde realizovat už dnes. Jednorázové i dlouhodobé spolupráce mají různé přínosy. Osobně tíhnu k dlouhodobým spolupracím. Baví mě pozorovat vývoj situace a být v kontaktu s produkty své práce. Uvedla byste nějaký konkrétní příklad malé či větší změny v procesech nebo organizaci, která přinesla efektivitu nebo třeba jen dobrý pocit či pozitivní výsledek? Když se organizace Cesta von rozhodla svou dobrou praxi včasné péče přenést do České republiky, pomáhali jsme s Lukášem Němcem pod Pábením adaptovat službu na místní podmínky, které se od těch slovenských velmi liší. Zatímco na Slovensku jsou romské osady, v České republice obývají Romové části měst, které většinová společnost obvykle označuje jako méněcenné. Způsob fungování organizace byl hodně organický, což odpovídalo nepředvídatelnému prostředí, ve kterém pracují. Díky vybudované důvěře na workshopech se postupně během dialogu začaly ukazovat potřeby a témata, která nikdo z nás předvídal a často je neměla zvědomělé ani organizace. To, že nám natolik důvěřovali, že otevřeně sdíleli své každodenních problémech, bylo velmi cenné. Často to bylo objevné i pro samotnou organizaci. Právě důvěra, schopnost a ochota společně reflektovat svou práci jim přinesla posun. Na workshopech jsme zároveň pečovali o společné naladění. Zveřejňovali jsme význam zařazených aktivit, proč něco děláme, jaký je cíl jednotlivých kroků…, což vedlo k učení. Mám velkou radost z toho, že spolupráce kultivovala nejen procesy, ale i společnou existenci týmu. Tím, že jsme v kontaktu, vidím, co ze spolupráce integrovaly do svého fungování. A mám pocit, že jim to opravdu pomohlo. Věřím, že to vnímají podobně. K tomu mě nemůže nenapadnout — co ze svého vzdělání jste v této zkušenosti zúročila? Architektonické vzdělání formovalo způsob přemýšlení. Učila jsem se vnímat různá měřítka najednou — od detailu kliky nebo podlahy, přes místnosti, byty, chodby, celý dům, jeho fasády, okolí až po širší a nejširší prostředí. A vždycky je nutné myslet na to, že každá změna, ať už na detailní nebo velké úrovni, má vliv na všechno ostatní. Tento přístup jsem si přenesla i do své práce — vnímám vztahy mezi věcmi a analyzuji prostředí jako celek. Zároveň jsem už během studia začala facilitovat. Možná mi v tom pomáhá má hypersenzitivita — umím vycítit, co se děje, dát tomu prostor a nechat věci plynout. Také mi byly přínosné konkrétní zkušenosti, třeba to, že jsem díky své diplomové práci na brněnském Cejlu trochu znala, jak fungují české romské lokality, a mohla jsem to porovnat se slovenskými. Konkrétní lokalitu Cesty von CZ jsem znala z předchozího zaměstnání, kdy jsme se s kolegy zabývali možností adaptace tohoto území na uhlíkově neutrální čtvrť. Chodili jsme po městě se zástupci radnice, diskutovali o jejich představách a poznávali jejich vnímání situace a místa. O rok nebo dva později mě stejnou lokalitou provází obyvatelka lokality Marcelka, omama, klíčová pracovnice Cesty von CZ. Bylo fascinující zažít na vlastní kůži, jak odlišné mohou být perspektivy na stejné místo. Třeba tamní sídliště — já ho vnímala jako krásné, s velkým bulvárem a dominantou na konci, ale pro většinu obyvatel města to je místo, kterému se vyhýbají. A právě tyhle kontrasty mě baví. Myslím, že mou velkou výhodou je právě schopnost neustále analyzovat prostředí, vnímat vazby mezi věcmi a být otevřená jiným perspektivám. Často pracuji s lidmi z různých oborů, kteří na problémy nahlížejí úplně jinak, a to je pro mě inspirující. Eliška Havla: Úkolem designérstva je probouzet odvahu snít o ideálních možnostech was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2.

Prístupnosť nie je iba o zavedení pár opatrení, ale o celkovom prístupe a pochopení potrieb ľudí

Prístupnosť nie je iba o zavedení pár opatrení, ale o celkovom prístupe a pochopení potrieb ľudí, hovorí Kateřina Pešková Kateřina pôsobila ako tlmočníčka českého posunkového jazyka od roku 2007. Zaoberala sa teóriou a praxou translatológie, pôsobila v tímoch zaisťujúcich natáčanie videoprekladov a v roku 2015 sa rozhodla svoje znalosti a skúsenosti zúročiť a založila Deaf Friendly — agentúru, ktorá sa bude venovať poskytovaniu služieb v oblasti zabezpečovania tlmočenia verejných podujatí a natáčaniu videoprekladov (o histórii Deaf Friendly tu). Tam okrem iného pôsobí ako metodička a hlavná konzultantka pre zavádzanie prístupných opatrení vo verejnom priestore. V rozhovore s ňou sa dozviete napríklad: * o čom je prístupnosť, keď nie len o zabezpečení tlmočenia posunkového jazyka * či existujú príklady dobrej praxe v téme prístupnosti pre nepočujúcich používateľov posunkového jazyka * kedy je v procese dizajnovania služby potrebné riešiť prístupnosť * ako dlho môže trvať sprístupnenie služby * či o tom, čo do oblasti prístupnosti prinášajú technológie. Disclaimer na úvod: Rozhovor mal pôvodne prebehnúť s Kateřinou Peškovou a Petrom Vysučekom. Nepodarilo sa nám spojiť všetkým súčasne, rozhovor teda prebehol iba s Kateřinou Peškovou. Je však dôležité na úvod podotknúť, že otázky mali dostupné vopred a odpovede na ne boli konzultované s Petrom Vysučekom, nepočujúcim odborníkom a stratégom spoločnosti Deaf Friendly. Petr Vysuček a Kateřina Pešková. Zdroj: FB archív Deaf FriendlyStojíte za firmou Deaf Friendly, ktorú vediete a ktorá poskytuje služby v oblasti prístupnosti pre nepočujúcich. Vaše spolupráce mieria skôr na rôzne inštitúcie a firmy, prípadne sa zapájate do zabezpečenia rôznych konferencií a väčších udalostí. To, čomu sa venujete, je prístupnosť: sprístupňujete informácie ľuďom nepočujúcim a ľuďom s poruchou sluchu vo verejnom priestore. A práve prístupnosť je to, čo sa bude dnes prelínať našim rozhovorom. Môžete nám na úvod povedať niečo viac o spoločnosti Deaf Friendly? Spoločnosť Deaf Friendly vedieme ja a Petr Vysuček. Ten je riaditeľom, ja som výkonná riaditeľka a Petrova predĺžená ruka, tým to však končí. Všetci ľudia, s ktorými spolupracujeme, sú externí spolupracovníci a nie sú priamymi zamestnancami Deaf Friendly. To sa týka napríklad aj našej koordinátorky tlmočenia, Dany Prellovej, ktorá je s nami od samého začiatku, čo bude už 10 rokov. Fungujeme tak len z praktických dôvodov: kedysi sme sa rozhodli, že nebudeme nezisková organizácia. Mali sme pocit, že charakter tej práce nezodpovedá službám, ktorými sa profilujú neziskové organizácie. Chceli sme poskytovať hlavne konzultantské služby a zostavovať tímy a pracovné skupiny na mieru konkrétnym inštitúciám, projektom a dopytom. Nepripadalo nám vhodné fungovať ako nezisková organizácia, čerpať dotácie a sľubovať, že budeme robiť niečo, keď by sa neskôr ukázalo, že zadanie klienta znie inak alebo má inú potrebu, ktorú máme pokryť. Čerpanie dotácií by nás nútilo zložito vymýšľať, ako to urobiť, zrealizovať a mať zároveň zamestnancov, ktorých by sme v danom čase možno nemali ako uplatniť. Takže to máme nastavené inak: my sme akoby producenti, ktorí tú oblasť poznajú a kontaktujeme konkrétnych odborníkov. Či už v oblasti tlmočenia vyberáme ľudí, ktorí sa na konkrétnu situáciu hodia najlepšie alebo vymýšľame, koho osloviť pre konkrétne inštitúcie a podujatia. Snažíme sa vždy vytvoriť tím, ktorý pokryje potreby a naplní očakávania. Prečo je prístupnosť tak dôležitá téma v kontexte nepočujúcich a ľudí s poruchou sluchu? Pred 10 rokmi začal byť svet pripravený na to, že bude myslieť aj na také menšiny, ako sú nepočujúci používatelia posunkového jazyka, nevedel však, ako má zavádzať prístupné opatrenia: ako ich konkrétne realizovať, ako sprístupniť konkrétnu službu. Veľmi často sa stávalo, že niekto povedal “Mám divadelné predstavenie, tak ho sprístupním a urobím toto!” alebo “Ja mám webovú stránku s informáciami o pôžičkách a o tom, ako nenaletieť podvodníkom, tak urobím toto!” A my sme z tej druhej strany videli, že tam je chuť, ale že tí ľudia napríklad len videli nejaké video v posunkovom jazyku a mysleli si, že toto je tá najlepšia cesta a chýbali im informácie o tom, čo ďalšie s tým súvisí a čo ešte treba urobiť. Zároveň sme videli, čo by tej komunite nepočujúcich používateľov posunkového jazyka skutočne pomohlo — to je naša cieľová skupina, ktorá je z celej skupiny ľudí so sluchovým postihnutím tou najviac špecifickou. Mali sme pocit, že potrebujeme platformu, ktorá bude tieto rady dávať a bude pomáhať, aby ľudia z organizácií, inštitúcií či firiem dostali reálny vhľad do toho, čo by tá komunita potrebovala. Chceli sme byť spojivkom medzi nimi, pretože sme vnímali, že to tu chýba. Mali sme profesionálnych tlmočníkov a mali sme niekoho, kto chcel urobiť prístupný festival, ale tlmočníci nemali čas na riešenie s tým súvisiacich vecí: informovať komunitu nepočujúcich o podujatí a o tom, že bude tlmočené, riešiť logistiku súvisiacu s tlmočením podujatia (kde na podujatí bude tlmočník stáť, aby ho bolo vidno, čo sa stane, keď v sále zhasne svetlo a má ísť iba zvuk, čo sa bude diať, keď sa budú odovzdávať ocenenia a v pozadí bude hrať pesnička). Bolo tam množstvo organizačných vecí, na ktorých riešenie nemali tlmočníci kapacitu, ale vedeli sme, že je potrebné ich riešiť. Organizátori mali chuť, ale nevedeli, čo je potrebné. A preto sme si pred tými 10 rokmi povedali, keď som sa ešte aktívne venovala tlmočeniu, že vystúpim z role aktívnej tlmočníčky a vstúpim do toho celého z pohľadu človeka, ktorý vie, čo všetko je potrebné zaistiť, viem, čo tlmočník potrebuje a na čo nemá kapacitu. A vlastne z tohto pohľadu sme začali ponúkať služby. Kateřina Pešková pri technickej skúške mobilného štúdia pre tlmočenie. Zdroj: FB archív Deaf FriendlyČo to teda je tá prístupnosť? Prístupnosť za nás nie je iba o zavedení pár opatrení, to ešte nie je skutočná prístupnosť. Je to o celkovom prístupe a možno aj o pochopení toho, čo tá skupina ľudí potrebuje. Prečo to potrebuje, ako to potrebuje a ako to k nim dostať. Je to o premýšľaní a práci s tou témou. To je pre nás prístupnosť sama o sebe. A dôležitá nám príde aj preto, že mať rovnocenný prístup k informáciám je nejaké základné ľudské právo. Posunok pre označenie spoločnosti Deaf Friendly je vytvorený tak, že sa v ňom odráža rovnosť (dve ruky, ktoré sa blížia k sebe v rovnakej úrovni, pozri prvé dva pohyby v úvodnom videu na webe Deaf Friendly). Vyjadruje, že našim cieľom je poskytovať čo najviac rovných príležitostí, pričom tie cesty k tomu môžu byť rôzne. Aj naša predstava o prístupnej webovej stránke vyzerala na začiatku tak, že na nej bude všetko preložené do českého posunkového jazyka. Mysleli sme si to, pretože sme o tom dovtedy veľmi neuvažovali — boli sme tlmočníci a prekladatelia, nie odborníci na prístupnosť. Keď sme sa však prístupnosť začali zaujímať, veľmi rýchlo sme zistili, že o tomto prístupnosť nie je. Prístupná webová stránka pre jazykovú menšinu neznamená, že bude preložená jedna k jednej z originálu. Je potrebné zohľadniť cieľovú skupinu a to, v akom kontexte žije, z akej kultúry prichádza, aké informácie má. A toto všetko zohľadniť pri tvorbe a preklade tej stránky. Ukážka sekcie webu Letiště Praha pre nepočujúcich cestujúcich obsahujúcej videá v posunkovom jazyku vysvetľujúce všetko podstatné. Zdroj: web Deaf Friendly. Ukážka: www.prg.aero.A aj preto je prístupnosť trochu náročná v jej zavádzaní. Nedá sa totiž povedať, že keď to urobíte takto a takto a skopírujete jeden vzor fungujúceho sprístupnenia nejakého webu, že to bude fungovať aj u vás. Ono to totižto funguje v nejakom kontexte: v kontexte konkrétnej témy, v kontexte inštitúcie a u niekoho iného bude fungovať niečo iné. Zároveň je potrebné povedať, že prístupnosť má plniť účel. Musím hľadať kompromis, pretože nikdy nebudeme mať 100 % programov tlmočených do českého posunkového jazyka a nikdy nebudeme mať 100 % obsahu, ktorý je napísaný v češtine, aj vo videách v českom posunkovom jazyku. Na jednej strane by to bolo fajn, ale na druhej strane musíme premýšľať aj o účelnosti. A mať takto preloženého 100 % obsahu nie je reálne, takže s týmto ani nemôžeme pracovať. Nepočujúci používatelia českého posunkového jazyka tiež nemajú hodiny času na to, aby sa pozerali na stovky videí s dĺžkou desiatok minút, aby si preštudovali obsah mestského úradu. Takže treba premýšľať o tom, čo potrebuje cieľová skupina a čo môžem urobiť ja pre to, aby som naplnila ich potreby a naplnila ich rozumným spôsobom. Je to taká alchýmia: nájsť, čo bude funkčné a zároveň možné na všetkých stranách. Existujú v téme prístupnosti pre osoby so sluchovým znevýhodnením nejaké rámce či návody, podobne ako je to pri webovej prístupnosti? To je zaujímavá otázka, pretože sa teraz sa veľa hovorí o prístupnosti z hľadiska legislatívy, ktorá sa zameriava na digitálnu prístupnosť a ktorá začne v Česku platiť tento rok. Používatelia posunkového jazyka sú z tejto legislatívy v zásade úplne vynechaní, pretože všetky opatrenia zamerané na nich sa nachádzajú v skupine opatrení, ktoré sú v zásade dobrovoľné. To v praxi znamená, že inštitúcie ich nemusia splniť. A s tým súvisí aj to, že tie opatrenia nie sú tým pádom rozpracované tak detailne ako ostatné opatrenia. Aby som to uviedla na konkrétnom príklade: ako jedno z opatrení je tam uvedené, že máme mať videá v príslušnom posunkovom jazyku. Keď ale vieme, čo všetko to obnáša, je to až úsmevné, pretože je to na takej úrovni, akoby sme mali napísané, že pre vietnamskú komunitu máme mať informácie vo vietnamčine. Je to jasné, ale kde majú byť uvedené, v akej forme, ako to má byť poňaté? Pri videách v posunkovom jazyku je to ešte špecifické v tom, že riešite sériu ďalších vecí: dĺžku videa, ako budú s videom riešené hypertextové odkazy, ktoré môžete v písomnom texte uviesť… Video sa nedá štruktúrovať ako text, neviete tam používať zvýraznenia textu, nemôžete si ho preskenovať očami a až potom sa rozhodnúť, čomu budete venovať pozornosť. A to je niečo, čo my pri videách riešime, ale nie sú k tomu žiadne oficiálne odporúčania ani best practices. Myslím si, že u nás v Českej republike sa tejto téme venujeme ako jediní. S natáčaním videí sme začali už pred tými 10 rokmi, keď sme založili Deaf Friendly, a toto sú otázky, ktoré nám začali vyvstávať. Zaoberali sme sa nimi, robili sme množstvo rešerší a snažili sa zistiť, ako je to v zahraničí: snažili sme sa nielen zistiť, ako tie videá vyzerajú, ale či k ich tvorbe existujú nejaké informácie a podklady. Nemáme možnosť vziať si nejakú príručku, podľa ktorej by sme sa mohli riadiť. Skôr sme odkázaní na konferencie a workshopy, ktorých sa zúčastňujeme, napríklad tie pod hlavičkou Európskeho fóra tlmočníkov posunkového jazyka (EFSLI — European Forum of Sign Language Interpreters), ktoré sa zameriavajú aj na túto tému. Takže môžeme vychádzať z týchto stretnutí. Skupina nepočujúcich tlmočníkov a prekladateľov na seminári EFSLI, na ktorej je aj Petr Vysuček. Zdroj: FB archív Deaf Friendly.Kvôli nedostatku materiálov sme robili aj veľké testovanie, s ktorým nám pomohol Ondřej Pohl z firmy ACTUM Digital, jeden z najvyššie certifikovaných odborníkov na prístupnosť. Pomohol nám nahliadnuť na to, ako vyzerajú prístupné opatrenia a s tým súvisiace dokumenty z pohľadu používateľov posunkového jazyka a čo v nich chýba. Pomohol nám tiež vytvoriť a realizovať kvantitatívne a kvalitatívne testovanie a spracovať vyše 30 stranovú štúdiu, v ktorej je to popísané z rôznych aspektov a akoby otvára celú tú tému. Tento rok nás podporili aj Jakub Goldmann a Martin Kopta, ktorí sú známi v komunite okolo Česko.Digital a sú to ľudia, ktorí aktívne venujú aj oblasti používateľského testovania a pomohli nám urobiť ďalší krok k tomu, aby sme zistili, ako má vyzerať webová stránka pre používateľov českého posunkového jazyka. V týchto dňoch pracujeme na zverejnení textu, kde tieto best practices popisujeme. Takže vytvárate vlastný návod, ktorý bude možné použiť. Je to ale iba malá črepinka z toho celého, pretože tam potrebujete venovať pozornosť sérii ďalších vecí, napríklad umiestneniu videa v rámci webovej stránky a jeho vzťahu k ďalším textom a obrázkom. Je potrebné sa zamyslieť aj nad platformou či nástrojom, cez ktorý bude video publikované. Bude na Youtube kanáli alebo na nejakej platforme, na sociálnej sieti? Pri sociálnych sieťach riešime ešte jednu vec: zvyčajne tam máte fotku s textom, teda dve navzájom sa dopĺňajúce médiá. Ak je tam video slúžiace ako alternatíva k textu, už tam nemáte priestor pre nejakú ilustračnú fotku, takže niektoré veci sa horšie prezentujú a demonštrujú. Veľkou témou je aj dĺžka videa, jeho štruktúra, vyhľadávanie v ňom, aké má mať ovládacie prvky. Málo sa tiež rieši samotný proces vzniku videa a to, kto sa má na ňom podieľať. Prečo je ten proces dôležitý? Keď sa pozrieme napr. na prekladové texty, existuje k nim ISO norma 17100. Tá sa týka procesu prekladu a jasne popisuje kompetencie prekladateľa a to, že v tom procese nie je sám. Je tam jazykový korektor, ktorý stráži výsledný text z jazykového pohľadu. Nepozná originálny text a sleduje, či tam nie sú jazykové vplyvy pôvodného jazyka. Je tam redaktor, ktorý číta preložený aj originálny text a stráži, aby pri preklade nedošlo k významovým odchýlkam, aby sa texty významovo zhodovali. Je to proces, ktorý znamená minimálne troch ľudí a ďalšiu osobu navyše, ktorá to bude celé koordinovať. Pri písanom texte tiež premýšľate o tom, v akom formáte a médiu sa objaví, pretože bude vyzerať inak, ak bude zverejnený v novinách, diplomovke či v knihe. A opäť na to nadväzujú ďalšie súvisiace úlohy, a ak tomu chcete pristupovať zodpovedne, je potrebné venovať im pozornosť. Často sa o tom nevie a stáva sa to, že video natáča ten jeden človek sám. Pritom je tam ale veľká zodpovednosť. V čom konkrétne? Používatelia posunkového jazyka sú jazyková a kultúrna menšina, ktorá žila dlhé roky vo veľkej diskriminácii a útlaku. Posunkové jazyky patria medzi ohrozené jazyky a my si musíme dať pozor na to, ako ich prezentujeme, pretože v momente, kedy zverejňujem nejaké video vo verejnom priestore (najmä ak mám veľký dosah), ovplyvňujem to, ako je ten jazyk používaný. Podobne je to aj pri písomných textoch, ktoré ovplyvňujú to, ako jazyk používajú príjemcovia daného textu, a postupne sa tak pretvára norma. Je preto veľmi dôležité, aby sa dbalo na dodržiavanie nejakých pravidiel a pristupovali sme k tomu tak, ako chceme, aby to fungovalo. Napríklad aby človek, ktorý stojí pred kamerou a prezentuje, bol nepočujúci používateľ posunkového jazyka, nie tlmočník. Aj to je jedna z často riešených tém — a teraz nehovorím o tlmočení konferencie, je jasné, že tam musí byť aj počujúci tlmočník z a do posunkového jazyka. Ale keď ide o nahrávanie prekladov, kedy máme vopred pripravené podklady pre vytvorenie videa, ktoré má byť potom niekde zverejnené, tak nie je dôvod, aby tam bol počujúci tlmočník. Tu je, naopak, dôvod, aby to bol nepočujúci. Petr Vysuček pri natáčaní videoprekladu v ateliéri. Zdroj: archív Deaf Friendly.Keď sa na to pozrieme z hľadiska translatológie, uprednostňujú sa prekladatelia, ktorí prekladajú do svojho materinského jazyka. Tlmočníci a prekladatelia síce musia ovládať obidva jazyky a musia byť schopní pracovať v nich obojsmerne, ale v zásade máme lepšiu schopnosť vyjadriť aj jemné nuansy práve v našom materinskom jazyku. Vyrastali sme s ním, vyvíjali sme sa s ním od malička, kedy sme ako bábätká hovorili “papať” a máme preň väčší cit. Pri hovorených jazykoch máme zároveň nespočet gramatík, učebníc či slovníkov, v ktorých si viem overiť správne použitie slova, overiť si, či v kontexte, v ktorom som ho použila, má skutočne ten význam, ktorý je potrebné vyjadriť. Môžem sa pozrieť aj do korpusu a pozrieť si najčastejšie kolokácie slova. Pri českom posunkovom jazyku tú možnosť nemáme. Neexistuje popísanie jeho všetkých gramatických javov, máme nepreberne menšie množstvo slovníkov, čo znamená, že pri preklade sa musím do istej miery spoliehať na svoju intuíciu a reflektovanie toho jazyka. Musím premýšľať o tom, či sa mi tam pocitovo ten posunok hodí alebo nie. A nepočujúci používateľ posunkového jazyka to bude mať lepšie, pretože nie je natoľko ovplyvnený češtinou. Číta ju, ale nepočuje ju a neovláda ju natoľko, aby ho ovplyvňovala tak silno, ako bude ovplyvňovať mňa. A je tam z nášho pohľadu aj etické hľadisko: Nepočujúci majú menšie možnosti pracovného uplatnenia a nie je tu jediný dôvod, prečo by pred tou kamerou nemali stáť oni. Takže vždy, keď mám na výber, či to môžem robiť ja alebo to môže robiť nepočujúci kolega, príde mi fér prenechať to nepočujúcemu kolegovi, keď spĺňa všetky predpoklady. Takých nepočujúcich máme a myslím si, že stojí za to ich podporiť. Je to aj v súlade s naším cieľom podporiť zmenu zmýšľania smerom, o ktorom si myslíme, že je dobrý a myslia si to tak aj odborníci v tejto téme doma a v zahraničí naprieč rôznymi krajinami. Len je vždy náročné vzdať sa niečoho, čo máme zaužívané. Čo vám príde ako najdôležitejšia vec, na ktorú by sme mali pamätať pri dizajnovaní prístupných riešení pre ľudí s poruchou sluchu a nepočujúcich používateľov posunkového jazyka? Na úvod je potrebné si veľmi špecificky určiť cieľovú skupinu. Bavíme sa o nepočujúcich používateľoch posunkového jazyka, ktorí patria do skupiny ľudí so sluchovým postihnutím, ale je potrebné ich oddeliť ako cieľovú skupinu od ostatných ľudí so sluchovým postihnutím. To je dôležité pri dizajnovaní akýchkoľvek služieb. Pri dizajnovaní služieb sa vám môže veľmi rýchlo stať, že o používateľoch posunkového jazyka začnete premýšľať rovnako ako o cudzincoch alebo cudzej menšine žijúcich v Česku. A to je dôležité, pretože je rozdiel v dizajnovaní služieb pre cudzinca, ktorý je v krajine dočasne a cudzinca, ktorý v Česku žije, má tu nejaké zázemie a ovláda aspoň nejaké základné české slová a frázy. Treba vedieť, že pri nepočujúcich používateľoch posunkového jazyka je to vlastne rovnaké, nakoľko čeština je pre nich cudzí jazyk. Druhá vec, ktorú treba povedať, je — a trochu to zjednoduším — že cudzinci to majú v niečom jednoduchšie. Audiovizuálnu formu totiž vieme doplniť vizuálnou: k videu pridáme titulky. K audiopopisu pridáme textový prepis. Recepčný môže mať na pultíku napríklad vytlačené základné informácie v cudzom jazyku, a vďaka tomu môže komunikácia prebiehať dôstojne. Toto je celkom jednoduché na uchopenie. A cieľová skupina cudzincov sa nám tu prekrýva so skupinou ľudí s poruchou sluchu v tom, že tú textovú podobu využijú, pretože je to proste lepšie, než keď je tam len človek, ktorému sa otvárajú ústa a nerozumieme. To ale robíme primárne pre tých 480 000 a možno viac ľudí, ktorí nepočujú — alebo nepočujú dobre. Keď máme ale skupinu nepočujúcich používateľov posunkového jazyka, nemôžeme sa spoľahnúť na to, že si to prečítajú a porozumejú tomu, keď je to pre nich cudzí jazyk. Zároveň im chceme dať právo prijímať informácie v ich jazyku, teda v českom posunkovom jazyku. Aj pri tých cudzincoch, ktorí tu žijú a budú sa snažiť češtine postupne rozumieť, bude veľmi fajn, ak budú mať aspoň tú jednu stránku vo svojom jazyku, aj keby na nej bolo uvedené len “Dobrý deň, vítame vás, dnes vás čaká toto a toto”. A už nebude nič iné v tom cudzom jazyku, ale aspoň to privítanie so základnými informáciami. A to potrebujú aj tí nepočujúci používatelia posunkového jazyka. A tretia vec — nepodceňujte to. Nevstupujte do práce s cieľovou skupinou, ktorú nepoznáte, s tým, že to budete robiť sami a že to zvládnete sami. Pamätajte na to, že sú tam potrebné ďalšie odbornosti, že sú tam nejaké špecifiká, a treba k tomu pristupovať s otvorenou mysľou a najmä pokorou. Podobne, ako sa ja nemiešam do práce web dizajnérovi, pretože to nie je moja odbornosť, tak potrebujem, aby web dizajnér komunikoval so mnou o tom, čo potrebuje táto cieľová skupina. Uvediete konkrétny príklad, čo sa tam môže stať? Veľmi pekne sa to vysvetľuje na príklade piktogramu, ktorým sa označujú informácie určené pre nepočujúcich používateľov posunkového jazyka. Piktogram označujúci posunok z českého posunkového jazyka “znakovat”. (Zdroj: Deaf Friendly)Spomeniem vhľady, ktorými nás obohatil Martin Kopta, špecialista na používateľské testovanie. Hovorí, že keď máme na webe aj anglickú jazykovú verziu, tak sa k nej nedostanete kliknutím na text “Angličtina” v češtine. Máte tam po anglicky napísané “English”, pretože je to pre človeka, ktorého jazykom je angličtina, a ten nemusí rozumieť českému prekladu. Podobne aj pri čínskej jazykovej verzii: nebude k nej viesť text “čínština” v češtine, bude to napísané v čínštine za použitia čínskych znakov. A teda nie je dôvod, aby k informáciám v českom posunkovom jazyku viedol text “český posunkový jazyk” alebo “ČZJ” (český znakový jazyk) a aby sme očakávali, že tí ľudia budú automaticky vedieť, že toto je pre nich. Je pravda, že je to špecifické vzhľadom na neexistujúcu písomnú podobu posunkového jazyka, takže to nemôžeme brať úplne analogicky. Zachytávame však niečo z posunkového jazyka a v prieskumoch a testovaní sa ukázalo, že nepočujúci nielen v Čechách, ale aj v zahraničí preferujú nejaký obrázok, či už ide o grafické znázornenie posunku ‘interpreting’ (Kateřina posunkuje posunok “interpreting”), posunku ‘znakovat’ alebo ‘posunkovať’. Posunok pre ‘tlmočenie’ sa nehodí, lebo ruky sú ďaleko od seba a v grafickom znázornení potrebujeme mať čo najkompaktnejší posunok a obrázok. Posunok pre ‘preklad’ sa tiež nehodí, pretože sa to bude zle znázorňovať, chýbal by v obrázku pohyb. Takže najlepšie je použiť posunok znázornený na obrázku vyššie, ktorý sa používa aj v zahraničí. Ukážka použitia piktogramu odkazujúceho na sekciu s informáciami pre nepočujúcich používateľov posunkového jazyka. Zdroj: web Deaf Friendly. Ukážka: www.openhousepraha.cz.A grafickí dizajnéri majú tendenciu ten piktogram meniť. Keď ho chcete mať veľmi malý, tak odstránia napr. jednu ruku. Ale tu sa vraciam k dôležitosti spolupráce s odborníkmi a komunitou a dôležitosti rešpektovania ich vhľadov. Nepočujúci používatelia posunkového jazyka majú za sebou dlhú históriu, kedy boli vytláčaní na okraj a je dôležité pristupovať s rešpektom a byť citliví v tom, ako o nich hovoríme. A týka sa to aj označovania ich jazyka. Odstránenie jednej ruky z piktogramu je zjednodušenie, ktoré nechcú. A navyše, z typografického hľadiska bežne znázorňujeme realitu takú, aká je a nie jazykovú realitu. Keď chcem piktogramom označiť toalety, nesnažím sa graficky zachytiť slovo “toaleta”, ale to, ako nejaká toaleta vyzerá. A áno, niekto bude kresliť toaletu, niekto chlapca a dievča, ale vždy ide o stvárnenie nejazykovej reality, a tá predstava môže byť zároveň u každého iná. Pri grafickom znázornení posunku však zachytávam posunok z posunkového jazyka. Ten proste nejako vyzerá, má svoju konkrétnu podobu, pohyb. Nie je to tak, že by si ho každý predstavoval inak. Má svoju danú podobu a to znamená, že musíme zostať verní predlohe, ktorú máme a ktorá je jasne daná. Možno by bolo dobré prestať o tom premýšľať a hovoriť ako o piktograme, ale skôr ako o zobrazení českého posunkového jazyka. Toto zobrazenie dobre funguje na webe, keď upozorňujeme na dostupnosť obsahu v posunkovom jazyku. A môže sa stať, že o 10 rokov budú nepočujúci v pohode s tým, že sa to zobrazenie zmení na nejaké koliesko alebo bodku a nebudú potrebovať, aby bolo spojené s konkrétnym posunkom. Ale teraz na to tá komunita pripravená nie je, pretože zažili množstvo útrap a útlaku a potrebujeme ich rešpektovať. Pre vás a ďalších dizajnérov služieb je potrebné pamätať, že navrhujete niečo pre špecifickú skupinu a potrebujete k sebe prizvať odborníkov, ktorí jej rozumejú a brať to vážne. Často sa stretávame s tvorcami webov a prvú hodinu často venujeme iba tomu, aby sme ich presvedčili, aby to brali vážne a bavili sa s nami ako so seberovnými. Nehovoríme, že musia svoju prácu robiť podľa nás, to nie. Ale sme tam na to, aby sme spolu hľadali spoločnú cestu, ako to bude fungovať. Vieme priniesť skúsenosti, čo už bolo otestované, na čo komunita reaguje dobre, na čo nie, ako informácie nájdu či nenájdu a že to treba rešpektovať. Stretli sme sa s reakciou webdizajnéra, ktorý povedal, že to bude vyzerať hnusne, keď tam má uvedené jazykové skratky (ČJ pre češtinu, EN pre angličtinu a DE pre nemčinu) a chce tam dať namiesto piktogramu skratku ČZJ (český znakový jazyk), aby mu to nepokazilo dizajn. A to je veľmi ťažká východisková situácia pre nejakú debatu. Potrebujeme byť otvorení — a tu sa vraciame opäť na začiatok k tomu, čo je prístupnosť — jej cieľom nie je mať odškrtnuté, že máme na webe video v posunkovom jazyku. My tiež potrebujeme, aby ho tá cieľová skupina našla a nenahnevali ju hneď na začiatku tým, že označíme ich jazyk ako “znakovú reč” alebo tam napíšeme “pre hluchých”. Potrebujeme vyjadrovať rešpekt voči tomu, ako to má celé vyzerať. A ako ste sa pýtali na best practices alebo manuály, ako to robiť: usilovne po nich stále pátrame, vytvárame naše vlastné a zatiaľ ich veľa nemáme. Takže musím zároveň otvorene povedať, že nemáme istotu, že to, čo navrhujeme, je určite to najlepšie možné riešenie a že neexistuje iný spôsob. Ale teraz o tom hovoríme najlepšie, ako vieme na základe toho, čo sme skúsili, zistili a spoznali. Venovali sme sa tomu a premýšľali o tom. Ponímame to multidisciplinárne, bavíme sa o tom s tvorcami webových stránok a ďalšími odborníkmi a pracujeme s aktuálnym stavom poznania. A platí, že ďalej sa posunieme iba vtedy, keď sa budeme vzájomne rešpektovať a spolupracovať. A teda platí, že keď vy budete dizajnovať akúkoľvek službu, tak prvý krok bude kontaktovať odborníkov, ktorí s touto cieľovou skupinou majú skúsenosť. Pozriete si ich portfólio prác a overíte si, či reálne majú skúsenosť s takými službami. Aj my sa stále učíme, že sa na začiatku musíme zastaviť a zamyslieť, kto ďalší a s akou odbornosťou k tomu má čo povedať a mali by sme sa s ním poradiť. Pretože inak by sme mohli zistiť, že tvoríme niečo, čo už bolo testované a zistilo sa, že sa to neosvedčilo. Na záver mi k príkladu z praxe príde zaujímavé porovnanie toho, ako odlišne sa správajú rôzne skupiny ľudí: napr. čínski užívatelia webu sa vraj na webe správajú inak, než sme zvyknutí my. Oveľa viac vraj využívajú chatboty, zatiaľ čo my ich využívame pomenej a skôr si otvoríme stránku hľadáme si informácie sami. Proste je zaujímavé, že občas predpokladáme, že sa všetci sa na webe správame rovnako, všetci využívame služby rovnakým spôsobom a zabúdame, že niekto iný sa môže správať úplne inak. A pri nepočujúcich používateľoch posunkového jazyka treba brať do úvahy špecifiká a nepredpokladať, že keď dám niekam video, tak si ho pustia, a že keď dám niekam QR kód, tak ho nájdu a pochopia, čo ďalej robiť. Je pri dizajnovaní služieb, ktoré majú slúžiť aj ľuďom so sluchovým postihnutím a nepočujúcim používateľom posunkového jazyka, vhodné zapojiť ich do procesu dizajnu hneď na začiatku aj trebárs na úkor rýchlosti vývoja služby alebo je lepšie nadizajnovať aspoň základ služby, aby sme mali predstavu jej fungovania a až následne riešiť jej sprístupnenie? Mne príde dôležité začať riešiť prístupnosť hneď na začiatku ako jednu z prvých vecí, a to aj v prípade, že v priebehu toho procesu nebudem s tou skupinou ľudí priamo spolupracovať — ak pamätám na to, že na konci potrebujem mať tú službu prístupnú aj pre nich. Ono sa totiž niekedy môže ukázať ako výhodnejšie. Predstavme si to na príklade. Dizajnujete e-shop a viete, že vašou cieľovou skupinou budú aj používatelia posunkového jazyka. Zistíte si o nich niečo, stretnete sa s odborníkom, spoznáte špecifiká a dôjdete k záveru, že možno potrebujete zohľadniť inú cieľovú skupinu v tom návrhu dizajnu, a pre nepočujúcich používateľov posunkového jazyka sa na konci sa vytvorí jedno video v posunkovom jazyku, ktoré predstaví fungovanie tej služby a špecifických touchpointov, ktoré môžu byť neintuitívne a problematické — a bude to úplne v pohode, pretože vás to nezaťaží vo vývoji služby a viete, že ste tú cieľovú skupinu na začiatku zohľadnili a máte plán pre sprístupnenie služby. Môže sa to prejaviť v praxi aj tak, že budete mať len niekde v pätičke záložku “Prístupnosť” a v nej popísané možné problematické časti webu či služby spolu s bariérami a návodom, ako si s nimi poradiť. A tu môže byť aj video v posunkovom jazyku, v ktorom to vysvetlíte. Predstavenie štátnej inštitúcie nepočujúcim: ukážka podstránky o prístupnosti na webe inštitúcie Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). Zdroj: web Deaf Friendly. Ukážka: www.nipos.cz.Najhoršie však je, ak prístupnosť začnete riešiť až v priebehu alebo na záver. Často sa môže stať, že nebudete potrebovať službu nijako prispôsobovať, pretože bude podliehať univerzálnemu dizajnu. Domnievam sa, že všetci dizajnéri služieb by mali mať základné povedomie o rôznych skupinách, ktoré existujú a poznať princípy univerzálneho dizajnu. Lebo ak ich nepoznáte, môžete si povedať, že pre nepočujúcich urobíte všetko v textovej podobe. Ale vytvorili ste tým bariéru pre nepočujúcich používateľov posunkového jazyka a pre nevidomé osoby. Takže verím, že to treba zohľadniť hneď na začiatku: vedieť, kto je moja cieľová skupina. Ale nie mať stanovený jej vek, ale to, ako našu službu potrebujú používať: zohľadním dostupnosť vizuálnej podoby, prístupnosť pre webové čítačky a podobne tak, aby to mohlo fungovať. Z akých fáz sa zvyčajne skladá proces vašej spolupráce s firmami a ako dlho to môže taká spolupráca trvať? Trvať to môže rôzne dlho, v zásade sú to vždy mesiace. Určite nie dni, a ideálne ani týždne. Keď sa bavíme o sprístupnení služby — a teraz nehovorím o sprístupnení konferencie zabezpečením tlmočenia, ale o premyslení toho, ako má nejaká služba fungovať inak, tak prvá fáza je o ujasnení si potrieb. Neraz klient príde so zadaním, že chce video na web a aj vie, kam presne ho chce umiestniť. A my ho musíme vrátiť na začiatok, zistiť, aká je jeho potreba. A ak chce nejakú informáciu dostať k nepočujúcim používateľom posunkového jazyka, tak sa zamyslieť nad tým, či je skutočne video na webe vhodným riešením. Keď sa totižto nevyznáte v špecifikách konkrétnej cieľovej skupiny, nemali by ste sami vymýšľať, ako to bude. Je vhodnejšie si ujasniť, ktorú službu chcete sprístupniť aj tej konkrétnej skupine, a môžete mať predstavu o možnom riešení. Ale je potrebné nechať na nás, odborníkoch, aby sme vymysleli, ako to má na konci vyzerať. Niekedy sa návrh riešenia v rámci dopytu ukáže ako schodný a vhodný, niekedy zistíme, že to zadanie znie úplne inak, a napríklad zistíme, že na konci ani nebude potrebné video v posunkovom jazyku, a že to budú len titulky a písomná podoba audio obsahu, pretože sa ukáže, že tou cieľovou skupinou sú primárne ľudia s poruchou sluchu, ale nie používatelia posunkového jazyka. Alebo zistíme, že textová podoba predkladaného obsahu je dostupná a skôr je potrebné o danej službe informovať — napr. na sociálnych sieťach prostredníctvom nepočujúceho zástupcu. Musíme si byť vedomí toho, že ľudia, ktorí prichádzajú s dopytmi, nie sú odborníkmi na tú tému. A častokrát dopyt na tlmočenie neznamená, že chcú nevyhnutne tlmočenie, ale že chcú byť prístupní konkrétnej skupine ľudí a my musíme zvážiť, či je práve tlmočenie to, čo tam potrebujú. Druhá fáza sa týka financií. Je jednoducho nákladnejšie natočiť video než napísať text a trebárs prvotná predstava, že to bude stáť 5.000 Kč, nie je vôbec reálna. Zroveň sa to ťažko odhaduje, pretože nemôžeme poskytnúť nejaký odhad len tak z brucha. Nedávno sa kolegovia webdizajnéri vyjadrili na tému webov, že je to podobné ako s kúpou auta. Môžete ho zohnať v bazáre za 15.000 Kč, ale aj za 1,5 milióna Kč či viac. Nie je proste auto ako auto, nie je web ako web. A podobne je to aj s prístupnými opatreniami. Tým pádom sa to inštitúciám zle plánuje a stáva sa to, že príde dopyt, vymyslíme riešenie a zistíme, že je tam potrebný úplne iný rozpočet než ten pôvodne plánovaný. Takže potom vymýšľame, čo je možné skresať. Stáva sa, že sa často dohodneme na tom, že sa spraví prvý krok k sprístupneniu: nahrá sa na začiatok napríklad len jedno video. A môže to byť dobrý prvý krok, pretože to nie je iba o dodaní videa. Prístupnosť pre nepočujúcich s poruchou sluchu je o tom, ako to celé poňať. Keď bude trebárs prednáška v knižnici, ktorú chcete tlmočiť, nestačí nám iba napísať termín a miesto konania, aby sme tam niekoho poslali. Tlmočník sa na to jednaj potrebuje pripraviť, ale tiež treba o tlmočení informovať komunitu nepočujúcich, premyslieť, kde to označiť v programe, kam poslať pozvánky a ako zabezpečiť, že tam nejakí nepočujúci prídu, aby sa nestalo, že tam máte tlmočníka, ktorý netlmočí pre nikoho. Jeho prítomnosť tam je, samozrejme, v rámci osvety fajn, ale neplní to účel prístupnosti. A keď chceme, aby tam tí ľudia prišli, treba to pred realizáciou dobre premyslieť. Keď sa bavíme o trvaní, tak pre vytvorenie videa je optimálne časové minimum 5 týždňov. Týždeň zaberie čas práca s textom, následne ide prekladateľom na preklad, tvorí sa scenár, prechádza to obsahovou kontrolou a zároveň sa riešia technické náležitosti (dĺžka videa, umiestnenie, vzťah voči ďalším prvkom na webe), a nakoniec postprodukcia po samotnom natočení a prípadné otitulkovanie. A celkovo k časovému trvaniu projektov to môžu byť približne tri mesiace. To zahŕňa stanovenie zadania, komunikácia s ľuďmi a pripomienkovanie, tvorba finálneho rozpočtu, hľadanie financií, odsúhlasenie finálneho zadania… 3 mesiace sú taký priemerný čas, pričom platí, že sa to dá stihnúť aj omnoho rýchlejšie, pokiaľ je to potrebné a je tam súčinnosť všetkých strán. Ktorú spoločnosť či inštitúciu by ste vyzdvihli ako príklad dobrej praxe, keď sa bavíme o prístupnosti? CAMP — Centrum architektúry a mestského plánovania. Sú unikátni v tom, že o tom naozaj premýšľajú, tá téma má svoju koordinátorku, majú na to rozpočet. Je to jednoducho inštitúcia, ktorá si asi ako jeden zo svojich cieľov predsavzala, že pôjde príkladom. Nechcem tým však povedať, že všetko to, čo tam je a čo robia, by sme mohli vziať a hovoriť, že takto to majú spraviť všetci, lebo je to skvelé. Nie, pretože web nie je vo finálnej ideálnej verzii, tlmočenie sa premieta na stenu a rieši sa, či je to tak ideálne, rieši sa zobrazovanie prístupnosti v programe, informovanie na sociálnych sieťach a je potrebné sa zamyslieť, nad tým, či je to ten najlepší spôsob. Takže nevravím, že CAMP je úplne skvelé vo výstupe, ale rozhodne je skvelý v prístupe: tie veci vezmú, skúsia, otestujú, zistia, že takto to úplne nepôjde a hľadajú inú cestu. A skutočne tam prebieha množstvo konzultácií o každej veci, uvedomujú si limity a chcú veci posúvať ďalej. Nie je to rigidné. A hlavne si myslím, že na to nahliadajú správne v tom, že s prístupnosťou nebudeme nikdy hotoví. Je to proces. Keď si to predstavíme na oblasti PR — tá práca nie je o tom, že napíšem jeden článok, založím účet na Facebooku a tým to končí. Nie je to jednorazová investícia. Je to niečo, čo sa mení, a mení sa i svet. Jednak sa mení poznanie toho, čo vieme o tých službách, o možnostiach ich poskytovania, ale mení sa aj ten svet okolo nás, a musíme na to reagovať. Takže treba pamätať na to, že s prístupnosťou nebudeme niky hotoví. Je tam dôležitý otvorený prístup a nebáť sa spolupracovať aj naprieč rôznymi odbormi. Pretože tak, ako jedna jediná profesia nepostaví dom, tak ani prístupnosť nezabezpečíme každý samostatne. Musíme sa vzdelávať vo svojich oblastiach, byť odborníkmi a neustrnúť v niečom, čo sme si o tej téme prečítali kedysi pred rokmi. A s každým ďalším projektom si to musíme obnovovať, vymýšľať a hľadať. Nemôžeme si povedať, že keď sme niečo spravili pred 5 rokmi nejako, tak to teraz urobíme rovnako a budeme veriť, že to bude fungovať… Téme sprístupňovania sa venujete už dlho. Kam sa za ten čas táto téma posunula a kam sa podľa vás posunie aj s rozmachom umelej inteligencie a vývojom nových technológií? Téma prístupnosti sa za tých 10 rokov posunula veľmi. Pred pár rokmi sa ešte nevedelo, čo to prístupnosť je. My sme na začiatku, pred tými 10 rokmi, rozhodne nevedeli, že poskytujeme služby v oblasti prístupnosti verejného priestoru. Proste sme zaisťovali tlmočenie a nahrávanie videí v posunkovom jazyku. Teraz je prístupnosť už nejaký pojem, ktorý je zavedený a dá sa s ním pracovať. To je skvelé, pretože sa nám oveľa lepšie vysvetľuje, čo robíme a čo potrebujeme, a čo potrebujú robiť aj inštitúcie vo verejnom priestore. Zároveň aj zákon o digitálnej prístupnosti nám pomáha, a to napriek tomu, že vynechal je z neho vynechaná skupina nepočujúcich používateľov posunkového jazyka. Vďaka nemu sa totižto téma prístupnosti prináša do verejných inštitúcií. Otvára to tú tému, pomáha to inštitúciám predstaviť si, čo to znamená a mení sa aj vďaka tomu celkový prístup. Multimediálny virtuálny sprievodca po CAMP — Centre architektury a městského plánování (nielen) v českom posunkovom jazyku. Zdroj: web Deaf Friendly. Ukážka sprievodcu: vimeo.com.Posun za tie roky vnímame aj v zložení našej klientely. Pred 10 rokmi ju tvorili najmä neziskové organizácie ako napríklad Človek v tísni, ktorí boli uvedomelí a chceli byť féroví a prístupní. A myslím, že počas prvých 5 rokov sme spolupracovali iba s neziskovkami. Potom sa situácia začala meniť, začali sa ozývať verejné a ďalšie inštitúcie, ktoré si ale skôr chceli niečo splniť. A teraz sa nám čím ďalej, tým viac ozývajú ľudia, ktorí to chcú robiť dobre a ide im najmä o naplnenie podstaty prístupnosti, nie o odškrtnutie, že majú splnené niečo, čo sa od nich požaduje. Zaujíma ich funkčnosť. A my sa v Deaf Friendly chceme tento rok tiež viac zamerať na to, aký dopad majú naše služby. Vždy sme riešili, ako sa páčili, ale chceme sa viac zamerať na to, koľko ľudí si pustilo tie videá, či im skutočne vyhovovali, či im naše služby priniesli to, čo potrebovali, či by to nemalo byť celé uchopené úplne inak. Či dáva zmysel, ako sme tie veci uchopili. A v tomto smere je tiež dobre, že financie a rôzne dotácie si čerpajú konkrétne inštitúcie a nie my, pretože sa tak oveľa viac zamýšľajú nad spôsobom ich využitia, a o to viac od nás požadujú kvalitné služby a istotu, že to bude dobre fungovať. Keby sme tie dotácie čerpali my, mohli by sme poskytovať služby omnoho lacnejšie, pretože by sme mali základ toho, z čoho platíme náklady, ale zároveň by sme mali menšiu kontrolu napríklad tej využiteľnosti a toho, že naše opatrenia sú funkčné. A trochu s tým súvisí aj umelá inteligencia. Tá ma jednej strane nám pomôže a uľahčí v niečom prácu, podobne ako v mnohých ďalších oblastiach, ale objavujú sa s ňou ľudia a firmy, ktoré by chceli prekladateľov posunkového jazyka nahradiť avatarmi, ktorí budú na webových stránkach poskytovať informácie v posunkovom jazyku. Pritom je to veľmi zložitá téma a budú na to chcieť využiť financie od štátu. Opäť ma to vracia k multidisciplinarite a tomu, že často nerozumieme iným odborom a nerešpektujeme ich. Nie som odborníčka na túto tému, ale snažím sa niečo si o nej zisťovať a je potrebné povedať, že riešenie s avatarmi nebude aktuálne schodné. Pre hovorené jazyky máme jednak množstvo učebníc a gramatík, jednak neskutočné množstvo textov rôzneho druhu a štýlu. To pre posunkový jazyk nemáme: jednak nemáme popísanú gramatickú štruktúru, jednak nám chýba nejaká databáza videí, z ktorých by sa tá umelá inteligencia mohla učiť. Takže ešte úplne nie sme v tom bode, aby sme mohli tvoriť funkčné videá umelou inteligenciou. Je to jednoducho téma, ktorá je zložitá a ak to tí ľudia a firmy to budú chcieť financovať zo štátnych dotácií, tie tým pádom nepôjdu na nejakú inú službu, ktorá je skôr potrebná. Týmto by som chcela apelovať aj na vás, čítajúcich — pokojne v tejto oblasti podnikajte nejaké kroky, ale od samého začiatku spolupracujte s odborníkmi. Nie nevyhnutne s Deaf Friendly, ale s niekým, kto je odborník a lingvista. Je pravda, že umelá inteligencia je iná než doterajšie technológie, ale jedna vec zostáva rovnaká: príde niekto veľmi nadšený, my vyjadríme obavy a zdôraznime, že je potrebná opatrnosť. Napriek tomu do toho rovno skočia a po pár rokoch povedia, že to vlastne nejde, lebo nevedia, ako spájať posunky do viet či ako tvoriť syntaktické vzťahy. A na otázku, ako to má správne byť, musíme len konštatovať, že nevieme, nemáme na to výskum. A nevieme to veľmi popísať, ten jazyk používame prirodzene. Ten jazyk existuje, funguje a používame ho, ale potrebujete ho mať niekde popísaný, aby ste to mohli niekde použiť a neplytvali tými prostriedkami. A je potrebný aj rešpekt voči komunite nepočujúcich, či je toto smer, ktorým sa chceme vydať. Keď sa dizajnujú služby, mali by to byť také, ktoré nepočujúci skutočne potrebujú. Službu síce dizajnuje odborník, ale na začiatku je nejaká potreba, je potrebné analyzovať situáciu, aby sa nestalo, že niekto príde s fantastickým nápadom na niečo, o čom nepočujúci vravia, to nechcú, nepotrebujú a nebudú používať, pretože to nedáva zmysel. Čo vám na vašej práci prináša najväčšie potešenie a pocit, že to má zmysel? Keď sa podarí to, že sa celá tá vec podarí. (úsmev) Keď proste vyjde celý ten proces: na začiatku bola nejaká služba, ktorá mohla byť prístupná a nebola, a mohli sme do toho vniesť to, že sme prepojili tých správnych ľudí, ktorí sa ako stretli a vytvorili priestor tomu, aby vzniklo funkčné riešenie. Často je to o tom, že my máme veľký prehľad o tom, aké rôzne služby sú, akí odborníci sú dostupní, len ich treba dať na jedno miesto, aby sa dosiahol ten výsledok. A to nenastane bez toho sieťovania a zastrešenia celej tej oblasti. Takže vždy, keď sa podarí to dať dokopy a na konci je funkčné riešenie, vtedy si vravíme, že to má zmysel. Kateřina Pešková, fotografia zachytáva posunok ”preklad”. Zdroj: FB archív Deaf Friendly.Aká je v tomto celom vaša vízia prístupného sveta pre používateľov posunkového jazyka? Naša vízia je skôr o tom, aby sme veci stále redizajnovali. O tom, aby sme sa pozerali na to, ako sa zmenili okolnosti, ako sa zmenili potreby a technológie, čo môžeme urobiť inak, jednoduchšie. Nezostávať v ustrnutej predstave o tom, kam chceme prísť. Jednotliví ľudia budú vedieť, že problematika prístupnosti nie je tak jednoduchá, ako sa môže na prvý pohľad zdať a že je potrebné ju riešiť. Premýšľať o nej a brať do úvahy všetky okolnosti, ktoré tam sú, aby sme naplnili tie potreby, ktoré budú o 10 rokov zase iné. To znie super, napadajú mi k tomu slová “reflektovať vývoj”. Áno. A mať k tomu aj nejakú stratégiu. Boli sme teraz súčasťou jedného výskumu, ktorý robila Pedagogická fakulta Jihočeskej univerzity v Českých Budějovicích, a vzišlo z neho poznanie, že náš štát nemá nejakú dlhodobú stratégiu pre túto skupinu ľudí, a tým pádom veci, ktoré sa potom robia, nie sú vždy premyslené. Niekedy sa dublujú, niekedy sa nedoťahujú, a to je škoda. Bolo by fajn, aby to bolo nejako koordinované. Čo v rámci nášho rozhovoru nezaznelo a chceli by ste to doplniť? Myslím si, že je dôležité spomenúť, že ľudí so sluchovým postihnutím v Česku je pol milióna, z toho nepočujúcich používateľov je podľa odhadu 15 tisíc. Je dôležité tiež to, že síce som na otázky odpovedala ja, ale bolo to skôr z pozície hovorkyne. Ctíme si totiž koncepciu, že tú tému rieši niekto, kto to sám žije, a ja som ‘ally’ — spojenkyňa, niekto, kto pomáha napĺňať potreby tejto skupiny. Pretože nepočujúci potrebujú podporu z našej strany: či už vo forme tlmočenia jednaní, vybavenia telefonátov, kedy treba veci dlho vykomunikovávať a zároveň aj preto, že nepočujúcich používateľov posunkového jazyka, ktorí sú zároveň odborníkmi, je pomenej a nemôžu byť všade, kde by mali. Časť úloh tak delegujú na nás. Ja teda nie som v pozícii človeka, ktorý si sám vymyslí nejakú novú stratégiu či víziu, ktorú by potom presadzoval. Som skôr predĺženou rukou nepočujúcich používateľov posunkového jazyka. Verím, že tieto informácie budú vám a ostatným ľuďom z vášho odboru užitočné ako budúcej generácii dizajnérov služieb. Ďakujem, Kateřino, za prínosný a pohodový rozhovor a vhľady spoločnosti Deaf Friendly. Užitočné zdroje z rozhovoru: * Framework Web Content Accessibility Guidelines upravujúci pravidlá pre tvorbu prístupného webu: * Zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, ktorý začne platiť v ČR od 28.6.2025: * Základné odporúčania pre tvorbu webu prístupného používateľom posunkového jazyka spoločnosti Deaf Friendly: * Článok spoločnosti Deaf Friendly o tom, ako má vyzerať webová stránky prístupná nepočujúcim: * Európske fórum tlmočníkov posunkového jazyka (EFSLI — European Forum of Sign Language Interpreters): * Štúdia o prístupnosti webov pre osoby, ktoré preferujú komunikáciu v českom posunkovom jazyku: * Informácie k ISO norme 17100: * Článok Deaf Friendly k ISO norme 17100: * Článok vysvetľujúci, že čeština nie je materinským jazykom väčšiny nepočujúcich ľudí: * Piktogram z posunku ‘znakovat’, ktorý možno použiť pre označenie informácií dostupných v posunkovom jazyku: * Informácie o univerzálnom dizajne: * CAMP — Centrum architektúry a mestského plánovania ako príklad dobrej praxe v téme prístupnosti: Prístupnosť nie je iba o zavedení pár opatrení, ale o celkovom prístupe a pochopení potrieb ľudí was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

13. 2.

VR vibrafon

Prostředí virtuální reality nabízí nové možnosti interakce s digitálním obsahem v různých formách. Díky realističtějšímu zážitku je možné efektivně simulovat různé situace a tím dosáhnout vyšší úrovně detailu. Prostředí VR se výborně hodí pro podporu kreativity a spolupráce, například v architektuře, kde toto médium umožňuje vidět a zažít návrhy přímo v 3D prostoru, což poskytuje reálnější představu o finálním výsledku. Projekt Původně jsem zamýšlel vytvořit VR whiteboard a vyzkoušet si základní interakce s prostředím. Když jsem ale začal hledat inspiraci, uvědomil jsem si, že bych mohl udělat něco zajímavějšího, a proto jsem svůj původní plán přehodnotil. Poslouchal jsem zrovna album Dialogue od Bobbyho Hutchersona a při tom mi došlo, že to je ono — chci vytvořit virtuální vibrafon. Zjistil jsem si základní informace o možnostech prototypování v ShapesXR a pustil se do práce. Inspirovala mě také část nahrávky z Worldwide Developers Conference 2023, konkrétně video Explore immersive sound design. V poslední době si celý proces od začátku do konce zaznamenávám do Miro.Co vím a co je potřeba prozkoumat Bylo důležité se seznámit s tím, jak vlastně vibrafon vypadá, jak zní a co vše musím zjistit a dohledat. Nejprve jsem se zaměřil na počet kovových kamenů (rozsah nástroje), způsob a materiál paliček, techniku hry, velikosti jednotlivých kamenů apod. * Počet kamenů a rozsah * Různé typy paliček (tzv. mallets) * Velikosti a materiál vibrafonu Počet kamenů a rozsahRůzné typy paliček (tzv. mallets)Velikosti a materiál vibrafonu.Jak jsem postupně zjišťoval složitost tohoto nástroje a možnosti VR, začal jsem si své nápady systematicky třídit podle cílů, kterých chci dosáhnout. Poté, co jsem zjistil, že základní vibrafon má 37 kláves, začal jsem přemýšlet, zda bude vůbec možné sehnat všechny zvukové stopy tak, aby to dávalo smysl. Náčrty scény a fyzické rozložení destiček.Držení paliček Na vibrafon se hraje buď dvěma paličkami, ale častěji se využívají čtyři. U dvou je úchop relativně jednoduchý, zatímco se čtyřmi už se technika výrazně komplikuje. Úchop paliček (mallet) u vibrafonu.Prototypovací nástroje jako ShapesXR neumožňují nastavit interakce na více než jeden bod u pravého nebo levého ovladače, a proto jsem se rozhodl vytvořit prototyp pouze se dvěma paličkami. Simulátor nástroje pro cvičení Měl jsem základní myšlenku, ale zatím tomu chyběla uživatelská zkušenost — k čemu to všechno vlastně bude? Aby si muzikanti udrželi svou formu, je nezbytné cvičit často a pravidelně. Konkrétní trénink závisí na úrovni a individuálních potřebách, ale obvykle zahrnuje procvičování not, stupnic, písní či akordů. Taková příprava může zabrat výrazně více času než samotné zkoušky s kapelou nebo vystoupení. “Sir, can you tell me how to get to Carnegie Hall?” The musician smiles and says, “Practice, practice, practice.”Přemýšlel jsem nad konceptem, který by umožnil volné hraní a zároveň sloužil k tréninku hry na vibrafon. Uvažoval jsem o různých herních režimech, které by pomohly procvičit konkrétní dovednosti: * Volné hraní * Procvičování samostatných not * Procvičování stupnic * Procvičování písní (témat a improvizace) * Jam session * Multiplayer Snažil jsem se nejprve načrtnout jen pár variant a vytvořit jejich prototyp ve 2D, abych si srovnal myšlenky. https://medium.com/media/fa507d12523f89f164960f8cffc94b95/hrefPrvní testování v 3D prostředí Do prvních pokusů jsem šel s cílem vyzkoušet možnosti prototypování, jednotlivé interakce a práci se zvukem. Podařilo se mi vytvořit funkční prototyp s reálnými zvuky vibrafonu, které jsem našel. Chybělo mi už jen poskládat celou škálu tónů tří oktáv. https://medium.com/media/0be7839ac526d6cb31d24b2cb5bce88a/hrefOmezení a náročnost Vzhledem ke komplexnosti vibrafonu a práce se zvukem jsem si definoval klíčové oblasti, na které se chci zaměřit: * Standardní škála vibrafonu (3.5 oktávy) * 37 tónů od malého F po C3 * Naladění na frekvenci A = 442 Hz nebo A = 440 Hz * Dvě paličky, každá v jedné ruce, s nezávislou interakcí * Lo-fi prototyp bez detailnějších 3D modelů nebo vizuálních prvků * Pevně stanovené délky tónů (500 ms — 1,5 s) Naopak jsem se rozhodl neřešit některé aspekty, i když by bylo zajímavé je implementovat: * Funkci pedálu pro prodloužení zvuku * Různé zvuky podle materiálu destiček nebo paliček * Hlasitost podle síly úderu * Pokročilé vizuální prvky nebo detailní 3D model Implementace v Unity Na začátku semestru jsem měl ambici, že bych si prototyp alespoň částečně naprogramoval v Unity , a proto jsem uvažoval nad detaily, jako je hlasitost tónů. Zkoušel jsem, jak funguje Web Audio API a zda by se dalo využít pro implementaci. https://medium.com/media/4bd85fc5a423712616a057336958a5e5/hrefNadšeně jsem si představoval, jak bych si mohl pohrát s frekvencemi a délkou tónů, abych získal realistický zvuk vibrafonu. Nakonec jsem tuto ambici opustil a zaměřil se na prototypování v ShapesXR, přičemž tuto možnost nechávám otevřenou pro budoucí vývoj. Problém se zvuky Když jsem si ověřil, že prototypovací nástroje umožňují pracovat se zvukovými soubory ve formátu .mp3, potřeboval jsem vhodné nahrávky. Bohužel jsem je nesehnal, a proto jsem byl omezený pouze na veřejně dostupné zvuky hudebních nástrojů. Nakonec jsem našel jednu stupnici klavírních zvuků, což mě přimělo upravit rozsah tónů prototypu. Nechtěl jsem vizualizovat celou škálu kláves, pokud by pak nebyla interaktivní — pro účely projektu to ale stačilo. Lo-fi prototyp oktávy, kterou jsem udělal namísto 36 kláves vibrafonu.Zpracování prototypu Původně jsem chtěl vytvořit vibrafon, protože mám ten zvuk nesmírně rád. Desky Garyho Burtona, Milta Jacksona, Bobbyho Hutchersona nebo Lionela Hamptona poslouchám opravdu často a myšlenka, že bych si tento krásný nástroj mohl doma nasimulovat, mě nadchla. Výsledek se ale nakonec vizuálně více blíží xylofonu, který se nerozezní jemnými paličkami (mallets), ale bubenickými hůlkami. Každý pozorný posluchač si také všimne, že zvuk neodpovídá ani vibrafonu, ani xylofonu, ale klavíru. https://medium.com/media/ff754cb9bb9b9e6b62106d33d3969874/hrefZávěr Musel jsem své ambice trochu mírnit, ale i tak jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet základní funkce ShapesXR a objevit nový svět uživatelského zážitku ve virtuálním prostředí. Pokud bych na projektu dál pracoval, zaměřil bych se na vytvoření skutečného hudebního zážitku. A to s ohledem na technická omezení platformy a její možnosti implementace a nebo tak, že bych rozpracoval více jednotlivé herní režimy a snažil bych se vylepšovat celý zážitek. Lákalo by mě nějaký návrh implementovat, protože věřím, že je potřeba pracovat s konkrétními technickými možnostmi média. Zároveň je ale taky důležité neomezovat se jen na to, co je aktuálně možné a je dobré přínosné navrhovat nové metody, postupy a interakce, které zatím nejdou realizovat, ale můžou posunout technologické možnosti dál. VR vibrafon was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2.

Dominika Přikrylová: V kyberbezpečnosti má UX výzkum potenciál posilovat důvěru v produkt

Cesta Dominiky k UX výzkumu vedla přes studium sociologie a práci v neziskovém sektoru. Dnes pracuje jako Senior UX výzkumnice v kyberbezpečnostní firmě SentinelOne, kde se zaměřuje na výzkum pro B2B uživatele, což jsou organizace, které hledají pokročilou ochranu proti kyberbezpečnostním hrozbám. V rozhovoru se zaměřujeme na to, co ji na práci baví a kde vidí největší výzvy. Dominika PřikrylováCo tě přivedlo do UX výzkumu? Cesta do UX není nikdy přímá. Vystudovala jsem sociologii, ale během studií jsem si nebyla jistá, co budu dělat. Říkali nám, že můžeme dělat cokoliv, ale já jsem nevěděla, co to znamená prakticky. Pracovala jsem několik let v neziskovém sektoru, kde jsem dělala impact measurement — poskytovala jsem data a čísla, aby bylo vidět, že aktivity nezisku dávají smysl, protože všichni chtějí vidět data. Byla to užitečná zkušenost, ale z hlediska financí a profesního růstu to nebylo udržitelné. Na začátku pandemie jsem začala hledat jinou cestu. Absolvovala jsem kurzy v Czechitas a online kurzy zaměřené na datovou analytiku a UX design. Myslela jsem si, že budu UX designérka, ale během kurzu jsem zjistila, že UX design má rychlé tempo, ale naštěstí mě chytl UX výzkum. Bylo to pro mě přirozené — dělala jsem víceméně to samé, co předtím, jen v jiném kontextu. Spojila jsem se s lidmi z oboru jako je Terka Kosnarová nebo Běla Beránková a ty mi doporučily, ať jdu rovnou na nějaké pohovory, a tak jsem dostala svou první UX práci. Potom už to šlo docela snadno. Zní to, že ze začátku byla vize kariéry hodně nejasná, ale postupně to dostalo tvar. Co tě vlastně nejvíc připravilo na pozici UX výzkumnice? Nejvíc mi pomohla práce v nezisku. Tam jsem pracovala s lidmi s omezenými příležitostmi. Naučila jsem se, jak s nimi komunikovat, jak volit jazyk a jak pečovat o vztah. To se přeneslo i do UX výzkumu — důležité je pečovat o participanstvo, zamyslet se, na co a kdy se ptám, a vybudovat vztah dřív, než začnu s detailnějšími otázkami. V kyberbezpečnosti je to obzvlášť důležité. Ptáme se na témata, která mohou být pro participantstvo citlivá až nebezpečná, a vztah je klíčový pro jejich ochotu sdílet. Jak ses dostala ke kyberbezpečnosti a práci v SentinelOne? Mám zkušenosti hlavně z B2B sektoru. Když jsem hledala práci, měla jsem jasná kritéria: nechtěla jsem být jediná výzkumnice ve firmě, chtěla jsem nadřízeného, od koho se mohu učit a hlavně jsem chtěla dělat na produktu, který dává smysl. Něco co bude ovlivňovat životy lidí a společnost. SentinelOne mi přišel v tom všem ideální. Kyberbezpečnost je teď velké téma a myslím, že se bude zvětšovat. I když jsem s kyberbezpečností neměla zkušenosti, zjistila jsem, že většina kolegů na tom byla podobně, když nastoupili. Myslím, že v UX výzkumu je výhodou, že se není třeba bát nových témat a zaměření. Proč je podle tebe UX výzkum v kyberbezpečnosti potřebný? Participanstvo, se kterým mluvíme, má stresující práci a velkou zodpovědnost. Náš produkt by měl být efektivní, ale i uživatelsky přívětivý. Pokud něco změníme a oni to nechápou nebo nejsou spokojeni, může to být slabý článek. UX výzkum pomáhá navrhnout systémy, které minimalizují uživatelské chyby, což je v kyberbezpečnosti zásadní. Nedovedu si představit, že by se tady výzkum nedělal. Další důležitý aspekt je budování důvěry. Mnoho participantů říká, že se chtějí zapojit do výzkumu, protože chtějí vidět, jak se produkt vyvíjí, a být o krok napřed. To posiluje důvěru a vztah mezi nimi a námi. Máš nějaký příklad, kdy UX výzkum zlepšil produkt? Příkladů by bylo hodně. Co bych chtěla vypíchnout, je role výzkumu v budování vztahu s uživateli. UX výzkum má potenciál posilovat důvěru v konkrétní produkt. V Sentinelu vidíme, že participanstvo oceňuje transparentnost a možnost být součástí vývoje. Cítí, že jsme na stejné lodi, což posiluje důvěru v náš produkt a firmu. Co je pro tebe hlavní výzva UX výzkumu v kyberbezpečnosti? Jednou z hlavních výzev je pro mě samotné téma kyberbezpečnosti. Nezastávám názor, že UX výzkumník musí mít všechno detailní technické know-how o produktu, na kterém pracuje. V praxi to prostě není možné. A právě v kyberbezpečnosti se to ukazuje ještě výrazněji, protože člověk se musí hodně učit nejen o konkrétním produktu, ale i o širším kontextu kyberbezpečnosti. Když jsem do tohoto oboru nastoupila, bylo to pro mě velké učení. Na začátku jsem samozřejmě neměla všechny odpovědi (a asi ani nikdy mít nebudu), a to mě postavilo do pozice, kdy mohu z rozhovorů získat nové poznatky. Na druhou stranu, je důležité najít rovnováhu — nemůžu jít na rozhovor bez jakéhokoli základu, protože to může participanstvo frustrovat. Vnímáš nějaké trendy UX výzkumu kyberbezpečnosti? Nevím, jestli to lze označit za trend, ale před půl rokem jsem viděla nějaký talk, ve kterém bylo řečeno, že do budoucna budou UX výzkumníci více spolupracovat s různými odděleními ve firmách, například s HR nebo marketingem. Mně by to osobně přišlo skvělé, protože bych se tak mohla dozvědět více o kontextu celé firmy. Co se týče trendů, asi bych zmínila AI. Umělá inteligence je dnes přítomná silně v kyberbezpečnosti, ale i v samotném UX výzkumu. Co se týče trendů v rámci Sentinelu, mám pocit, že se stále vyvíjíme a máme prostor zkoušet nové věci. Nedržíme se striktně tradičních metod, ale máme možnost experimentovat. Čemu by ses ráda v budoucnu věnovala v rámci UX výzkumu? V současnosti mě naplňuje to, co dělám, jsem ráda, že jsem se dostala do Sentinelu a chci tam zůstat. Mimo práci dělám i jiné aktivity, ale nic z nich neplánuji dělat full-time. Pořád mě zajímá duševní zdraví a UX výzkum, mám třeba nápad na aplikaci zaměřenou na health care. Zároveň se ale soustředím hlavně na práci v Sentinelu a na svůj volný čas. Občas přemýšlím nad tím, jak mě AI může nahradit a co se musím naučit, abych si udržela konkurenceschopnost na trhu. V současnosti se snažím také zlepšit v produktové a datové analýze. Zní to, že se teď v životě snažíš dávat přednost kvalitě nad kvantitou. Ano, myslím, že jsem se vždycky snažila dělat věci kvalitně, ale je to někdy náročné. Měla jsem náročný rok, který mi přehodnotil priority, a teď je pro mě důležité soustředit se na jednu věc. V kyberbezpečnosti je pořád co se učit, ale zároveň si uvědomuji, že se musím soustředit na to, co mě aktuálně naplňuje. Už jsem zmínila, že je důležité pečovat o participanstvo, ale je stejně důležité pečovat i o sebe. Co tě na práci baví nejvíce? Nejvíce mě baví možnost bavit se s lidmi, se kterými bych se za jiných okolností nikdy nepotkala. V Sentinelu se setkávám s odborníky a odbornicemi na kyberbezpečnost z celého světa, což je fascinující. Lidé, kteří mají odlišné zkušenosti, ale přitom se spojíme na společném tématu, to je něco, co mě opravdu baví. Také mě těší možnost pracovat v týmu, kde se navzájem učíme a zlepšujeme. Tyto setkání jsou pro mě hodně inspirativní. Vždy mě bavily lidské interakce a myslím, že to byl i důvod, proč jsem šla studovat sociologii. Když zmiňuješ tu sociologii, jak bys porovnala výzkum v akademickém prostředí s výzkumem v korporátním světě? V korporátním prostředí jsou věci rychlejší. Ve výzkumu v akademickém prostředí jsem byla zvyklá na delší časový rámec, zatímco v UX výzkumu ve firmách je vše výrazně dynamičtější. To neznamená, že je kvalita nižší, ale tempo je jiné. UX výzkum v korporátu mi umožňuje více experimentování a snáze vidím ve své práci dopad. Na druhou stranu v akademickém výzkumu není třeba tolik dbát na byznysové cíle. Co bys doporučila začínajícím výzkumníkům, kteří by chtěli vstoupit do světa UX výzkumu a kyberbezpečnosti? Nebojte se, i když máte pocit, že na to nemáte. Já jsem vždycky byla introvertní, ale rozhodla jsem se přihlásit na pohovory a hodně mi to pomohlo. Networking je velmi důležitý — spojte se s lidmi v oboru, využívejte platformy jako LinkedIn a Slack. V Česku je UX komunita velmi nápomocná, takže se neváhejte obrátit na ostatní. Pokud chcete do kyberbezpečnosti, je dobré ukázat, že máte zájem o tento obor. Zúčastněte se eventů, které pořádají firmy jako SentinelOne, a nebojte se napsat lidem, kteří už v oboru pracují. Ať už jste introvert, nebo extrovert, dnes se dá mnohé zvládnout online. Důležité je se nebát a nepodceňovat se. To je hezká tečka na závěr. Díky moc za rozhovor Dominiko. Dominika Přikrylová: V kyberbezpečnosti má UX výzkum potenciál posilovat důvěru v produkt was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2.

Adam Brocka: Dobré služby nie sú o jadrovej fyzike, ale o maličkostiach

Adam Brocka pomáha firmám zlepšovať ich služby a zákaznícku skúsenosť. Jeho optimistický prístup a nákazlivý mindset sú základom jeho práce: „Myslím si, že všetci by sme mali trénovať empatiu, aktívne počúvanie a kladenie dobrých otázok.” V rozhovore vysvetľuje výzvy svojej profesie, dôležitosť investície do service designu a jeho hodnotu pre klientov. Zamýšľame sa, ako service design spája kreativitu, stratégiu a empatiu pri formovaní budúcnosti služieb. Zdroj: Adam Brocka (archív)Adam, každému kto si pozrie tvoj LinkedIne profil je jasné, že máš za sebou bohaté skúsenosti ako service designer. Trénuješ design thinking, kde sa ti podarilo preškoliť viac ako 900 ľudí. Podieľal si sa na viac ako 70 inovačných projektoch v súkromnom aj verejnom sektore a navyše moderuješ podcast pre Websupport.sk. Už počas štúdia si si uvedomil, že ti chýba prepojenie teórie s praxou. Prvým dôležitým momentom bolo kariérne poradenstvo, druhým pochopenie limitov ekonomického vzdelávania. Ktorý ďalší moment ťa výrazne ovplyvnil? Ten tretí formatívny moment bol, keď som sa popri škole zamestnal v startupovom inkubátore, kde som ako projektový manažér stretával začínajúce firmy, startupy, sociálne biznisy alebo neziskovky, ktoré chceli podnikať. Robili sme pre nich vzdelávacie — inkubačné programy, ktorých účelom bolo dať im podporu, expertízu a pomôcť im zvýšiť šance ich produktu alebo služby na trhu. A práve tu som mal unikátnu príležitosť učiť sa s reálnymi podnikateľmi, ktorí buď už mali za sebou inšpiratívne príbehy a rozbiehali niečo nové alebo s úplnými začiatočníkmi. A po čase keď som videl desiatky takých projektov, tak som si začal všímať nejaké vzorce. Častokrát tí ľudia boli extrémne talentovaní, mali víziu, boli zamilovaní do svojho nápadu, ale keď tú vec spustili, tak veľa z nich dostalo odmietavú reakciu zákazníkov. „Firmy sa so svojimi zákazníkmi nerozprávali, lebo sa toho báli. Chceli im ukázať až hotový produkt, ktorý bude perfektný.“Pátral si teda po príčinách. Zistil som, že tie firmy sa so svojimi zákazníkmi nerozprávali, lebo sa toho báli. Chceli im ukázať až hotový produkt, ktorý bude perfektný. Vtedy som začal rozmýšľať nad tou frustráciou, že ako je možné, že šikovní ľudia chcú meniť veci k lepšiemu, ale nevedia to uchopiť, lebo sa nevedia rozprávať so zákazníkmi. Nevedia k tomu pristupovať a neriešia tie správne potreby. A to boli prvé momenty, kedy som sa vôbec dostal k téme dizajnového myslenia a service designu. Z toho, čo si doteraz hovoril, mám pocit, že kľúčom je mať proaktívny mindset — taký, ktorý pripomína mentalitu podnikateľa alebo niekoho, kto je pripravený veci neustále posúvať dopredu. Keby sme to mali rozmeniť na drobné, tak v service designe máš dve samostatné a veľmi náročné disciplíny. Po prvé, čo sú vlastne služby a po druhé, čo je vlastne dizajn. Pri službách to vnímam, že my všetci v podstate poskytujeme služby, aj keď si to niekedy neuvedomujeme. Ekonomická teória má tú svoju poučku, že služba je vlastne nehmotný ekonomický statok, ktorý slúži na naplnenie ľudských potrieb. Ale keď sa s ľuďmi rozprávam o tom, čo pre nich znamená služba, ako by oni toto slovo definovali, tak je tam veľmi veľký priestor na to, aby sme sa vôbec zlepšili v chápaní služieb a toho ako k nim pristupovať. Service design je na Slovensku a aj globálne stále nová rozvíjajúca sa disciplína. Služby robíme strašne intuitívne — chcem podnikať, no tak začnem niečo robiť. Ale to ešte neznamená, že to mám premyslené alebo že si ten proces zjednoduším na základe nejakých princípov, ktoré by to mohli nielen uľahčiť, ale aj priniesť nejaký lepší a väčší dopad. A druhý rozmer je spomínaný dizajn. Ja mám dizajn strašne rád kvôli tomu, že je to veľmi optimistická disciplína. Mads Nygaard Folkmann má takú peknú poučku, že dizajn je o tom, že vytváraš niečo, čo zatiaľ neexistuje. A keď spojíš tieto dve veci, tak vytváraš službu, ktorej podstata je niekomu pomôcť alebo naplniť potrebu a zároveň vytváraš niečo nové. Keď spojíš tieto dve veci, tak proaktivita je strašne dôležitá. Lebo keď to má fungovať len automaticky, tak my ľudia podľa mňa automaticky nevieme veľmi fungovať a veľa tých dobrých vecí, ktoré si často neuvedomujeme alebo prehliadame sú výsledkom dobrého dizajnu. A dobrý dizajn je v zásade proaktívny. „Veľa dobrých vecí, ktoré často prehliadame sú výsledkom dobrého dizajnu…“Dizajn nemusí byť dokonalý, ale mal by byť funkčný a efektívny. V dizajnérskej komunite service design chápeme, ale ako by si ho vysvetlil úplnému laikovi? To je výborná otázka, nad ktorou dennodenne rozmýšľam, lebo mám pocit, že už som v tom ponorený strašne hlboko a tiež sa mi to ťažko vysvetľuje. Predtým som 4 roky spoluvlastnil jedno service designové štúdio, kde sme narazili na taký problém, že obuvníkove deti chodia bosé. Dodávali sme service design ako schopnosť a uvedomovali sme si, že vyšľapávame cestu na trhu v novej disciplíne, ku ktorej zákazníci neprišli s tým, že ‚potrebujem 2 kg service designu‘. Skôr prichádzali s konkrétnym problémom. Po 2 rokoch a desiatkach projektov sme si urobili takú domácu úlohu. Išli sme za našimi zákazníkmi a spýtali sme sa, čo si mysleli, že robíme ešte pred tým ako tú službu nakúpili a čo si mysleli potom. Zdroj: Adam Brocka (archív)Čo mi tam rezonovalo bolo, keď jeden zákazník povedal: „Nefunguje vám produkt alebo služba podľa vašich predstáv? Tak service design,“ alebo „Chcete rozbehnúť niečo, čo je pre vašich zákazníkov užitočné? Tak service design.“ Nacítili, že service design spája presne to, čo zákazníci potrebujú s tým, čo organizácia dokáže ponúknuť. Tá definícia od vášho zákazníka smerovala k tomu, že dobré služby stoja na detailoch a pochopení. Ako teda vnímaš základné princípy alebo piliere, ktoré robia služby naozaj dobrými? Ja mám rád Lou Downe, autorku knihy Good Services. Tam uvádza piliere dobrých služieb. Rozoberá ich z 3 aspektov — sú pre zákazníkov, a teda robia to, čo zákazníci potrebujú spôsobom, ktorý im vyhovuje. Potom sú dobré pre organizáciu, ktorá ich poskytuje, čiže by mali byť ziskové a ľahko poskytovateľné. A potom tretí rozmer je, že by mali byť dobré pre spoločnosť. Keď sa vrátim k service designu a službám ako takým, tak my možno nepotrebujeme v spoločnosti a v ekonomike nejaké radikálne prevratné inovácie, ale to čo potrebujeme je viac lepších služieb, ktoré zákazníka vedia vypočuť, pochopiť, reflektujú jeho potreby a očakávania. A tie lepšie služby nie sú o jadrovej fyzike, ale o maličkostiach. Podľa mňa service design je o tom, ako nájsť tie maličkosti. Keď hovoríš o približovaní služieb zákazníkom — používateľom a orientácii na ich potreby, niekto sa môže zamyslieť nad tým, že vo svojej organizácii má UX designera. V čom je teda service design iný? Podľa mňa to je otázka, nad ktorou sa treba celoodvetvovo zamýšľať. Podľa mňa UX je odvetvie, ktoré má potenciál vychovať veľmi veľa budúcich service designerov. Ale UX vnímam hlavne cez ten digitálny rozmer. Projekty, pri ktorých som mal tú česť byť boli komplexnejšie a vstupoval do toho aj UX, ale my sme sa väčšinou pozerali na veci v skôr diagnostickej fáze. Prídeš s tým, že máš nejakú službu a cieľ, ktorý by si s ňou chcel dosiahnuť. Veľa sme investovali do toho, že najprv sme diagnostikovali všetky aspekty služby - ako je poskytovaná, zákaznícku cestu, kľúčové touchpointy, emocionálnu krivku a kde zároveň má organizácia nejaké ťažkosti a problémy. Niekedy to boli digitálne zásahy, inokedy viac strategické veci, ktoré súviseli s tým ako máme pomenovanú pridanú hodnotu a propozíciu služby. Niekedy to bolo vyslovene o tom, že sme navrhovali a dizajnovali konkrétny moment interakcie, či už obchodníkov alebo ľudí v prvej línii. Čiže ja by som povedal, že service design nie je komplexnejší alebo širší, ale ide viac aj do tých analógových vecí, ktoré nemusia nevyhnutne súvisieť s obrazovkami a digitálnym rozhraním. Organizácie zvyknú riešiť, ako čo najrýchlejšie a najefektívnejšie pochopiť svojich zákazníkov. Existuje mnoho metód, ktoré môžu pomôcť, no vždy sú tu limity. Ako nastaviť spoluprácu so stakeholdermi, najmä keď organizácia tvrdí: ‚Máme marketingové oddelenie, ktoré robí výskumy. Odpovede už poznáme.’ V čom je podľa teba úloha service designera jedinečná? Service design by mal byť dobrý v prepájaní súvislostí, lebo nie sme podľa mňa úplne špecialisti, vždy tam máš T-shaped profil. A napríklad častokrát sme sa stretávali s tým, že naši klienti mali marketingové prieskumy, ale tie prišli ako kvantitatívne dáta o tom čo navrhli alebo zistili a nevedeli ako pokračovať ďalej. Podľa mňa je dôležité si uvedomiť, že service designer spája kvantitatívny a kvalitatívny pohľad. To je čo mám na tom najradšej. Service design je o kladení dobrých otázok. A to B je vlastne vedieť aktívne počúvať, chápať ten kontext a vedieť identifikovať argumenty, ktoré vedia byť zdrojom inovácie. Sústredíme sa na rozpoznanie skutočných potrieb a priestoru pre inovácie. Aké výzvy prináša samotné poskytovanie tejto služby? Ako sa vyhnúť tomu, aby sme sa sami nestali deťmi obuvníka? Čo vnímam ako výzvu a nad čím je dôležité sa čo najskôr zamyslieť je, čo sú vaše služby ktoré poskytujete a ako si robíte ten vlastný service design. Lebo každé odvetvie, ktoré je o nejakých profesionálnych službách ktoré predáva, čelí curse of knowledge. A tam prichádza k odpojeniu. Tam veľmi pomôže definovať čo je ten bod A, z ktorého sprevádzame, a čo je ten bod B, kde ho vlastne odovzdáme ďalej. Lebo tým, že service design je komplexná disciplína, tak je dobré si v úvode definovať najmenšiu možnú verziu služby, ktorú ponúkame, aby sme tomu človeku vedeli povedať, že s týmto prichádzaš a s týmto budeš odchádzať. A keď sa potom dostaneme ďalej, tak vieš na to nabaľovať. „Otvorenosť zmenám je extrémne dôležitý parameter.“Kto sú tvoji najčastejší klienti? Ako by si ich popísal? Nemám rád odpoveď, že všetci. (smiech) Ale ani by som nepovedal, že to mám nejak výrazne segmentované. Po čase sa ukázalo, že musia to byť ľudia, ktorí chcú počúvať alebo chcú si nechať poradiť. Prichádzate s nejakými návrhmi, ktoré prinesú nevyhnutné zmeny, ktoré organizácia musí prijať a tá otvorenosť zmenám je extrémne dôležitý parameter. Keď prídete za niekým, kto robí niečo 20 rokov rovnako a neuvedomuje si potrebu zmeny, tak budete hádzať hrach o stenu. Druhý parameter je, že to musia byť firmy, ktoré poskytujú služby, keďže s produktami sa ďaleko neposunieme. Aj keď komplementárne tam viete poskytovať nejaké služby. Môj focus teraz nie je segmentový, ale skôr situačný. Uvedomil som si, že častokrát ako konzultanti prichádzame zvonka a je to, čo chceš priniesť do tej organizácie. Ale pokiaľ dobre nevnímaš vnútorný kontext a ľudí, ktorí sú v prvej línii, tak tie inovácie alebo dizajny, ktoré spolu vytvoríme, nemusia padnúť na úrodnú pôdu. Vyzerá to, že tvoji klienti sú rôznorodí, ale čo ich spája je potreba zmeny a zlepšovania ich služieb. Ktoré typy organizácií alebo ľudí ťa pri práci najviac inšpirujú a čo ich robí pre teba ideálnymi partnermi na spoluprácu? Začal by som tým, že ma veľmi baví vzdelávanie. Baví ma štúdium služieb. Baví ma trénovať, konzultovať a mentorovať. Takže môj primárny focus teraz je, že robím tréningy design thinkingu, aby sme v organizáciách najprv pochopili mentálny model ako sa dopracovať k service designu, ako rozmýšľame keď inovujeme služby a ako sa vďaka tomu potom pozeráme na konkrétne výzvy alebo projektové rámce. Takže sa neorientujem segmentovo, skôr sú to u mňa firmy, ktoré už majú nejaký založený svoj CX tím alebo service designový tím a rozbiehajú sa, potrebujú posilniť svoj mandát v organizácii. Alebo potom sú to menšie a stredné firmy, ktoré chcú poskytovať kvalitné služby a chcú sa odlišovať kvalitnou zákazníckou skúsenosťou. No a nakoniec aj malí podnikatelia, ktorým zvyknem hovoriť optimisti, lebo veria, že svojimi službami dokážu zmeniť spoločnosť alebo okolie k lepšiemu. To, čo hovoríš, ma privádza k otázke — spomínaš, že je dôležité pochopiť ľudí vo firme. Ako vnímaš svoju úlohu service designera zvonku? S akými očakávaniami a mylnými predstavami sa stretávaš? Teraz hľadám a listujem v takých tých klišé, že raz mi volal jeden klient, že „počuj, dostal som na teba kontakt, potreboval by som marketing“ a ja že to si asi úplne nepomôžeme. (smiech) Service design je iná kategória, ale marketing môže byť za tým. Tiež ďalším z tých klišé môže byť, že vyriešiš všetky problémy v tej organizácii, čo vôbec nie je pravda. A vieš čo sa stáva? Že ľudia si myslia že ja alebo ja s tímom to za nich vymyslíme. Alebo že „vy mi to posvätíte, a keď to poviete vy, tak potom na mňa šéf nenahučí, že to nebude fungovať.“ Niekedy chodia vyslovene s takým, že posvätenie že to je v poriadku. Ale zase to súvisí s tým, že je potrebné si vydefinovať, že ‚dobre prišli ste za mnou s týmto, ja viem pomôcť odtiaľto-potiaľto, bude to fungovať takto a takto‘. Pomenovať si tie pravidlá, lebo ak to nedefinujete vy, tak to budú definovať vaši zákazníci na základe toho, čo oni sami očakávajú od vás. Preto je strašne dôležité ako my tie očakávania manažujeme. Takže toto je časté zadanie špeciálne s tímami, ktoré sú service designové alebo customer experience, že často riešime hľadanie ich rukopisu — čo robíte, ako vyzerá vaša služba pre interných zákazníkov, čo je tá propozícia a parametre, ktoré potrebujete od zákazníkov, aby vaša spolupráca bola úspešná. Čiže robíme taký interný service design aby prichádzalo k čo najmenej nedorozumeniam. „Keď chcete niečo zmeniť a service design tú zmenu vie priniesť, tak to bude trvať.“Kedy sa firmám viac oplatí interný service designer a kedy externista? Ako by mali postupovať pri tomto rozhodnutí? Záleží či ste veľká firma, ktorá má naozaj komplexný ekosystém služieb a potrebujete veľkú stratégiu alebo ste malá firma, ktorá rieši len to ako sa odlíšiť od konkurencie, zjednodušiť svoje fungovanie, prípadne hľadáte nejakú pridanú hodnotu. Myslím si, že nedá sa na to odpovedať úplne jednoducho či 0 alebo 1. Skôr je dôležité pracovať s takou tou mierou pochopenia, prečo to vôbec potrebujem. Ale očakávanie toho service designera je výrazne väčšie ako sú ľudia v organizácii schopní v svojej bežnej operatíve vykonať. Zdroj: Adam Brocka (archív)Otvorenosť zmene a pochopenie change managementu sú pre service design neoddeliteľné. Čo považuješ za najväčšiu výzvu v tomto procese? Tam treba začať so základmi, lebo čo ma naučila naša práca je, že polovica úspechu toho čo robíme závisí od toho, ako chápeme change management ako kategóriu. Service design je prístup, ktorý dnes síce príde ako zdravý sedliacky rozum, ale svet sa mení a je to často o zmene myslenia. Je to dlhodobá záležitosť kým uvidíš ten dopad. A to je aj taká implikácia k tomu, že tak ako zmena, tak aj ten service design je veľmi trpezlivá disciplína a výsledky neuvidíte hneď. Podľa mňa je dôležité, aby organizácie mali svoje tímy, ktoré budú vedieť fungovať dlhodobo a budú mať priestor. Kým ten výsledok prinesú, tak to môže trvať aj dva roky. A je to absolútne v poriadku. V tom mám takú filozofiu sadenia stromov, že ani strom nevyrastie za 15 minút, čiže keď chcete niečo zmeniť a service design tú zmenu vie priniesť, tak to bude trvať. Spomínaš, že zmena je dlhodobý proces. Ako teda pristupuješ k firmám, ktoré očakávajú rýchle výsledky? A toto je častokrát to, na čo narážajú service designové tímy „My sme boli založení a hneď za 3 mesiace máme na sebe tlak, že mali by sme niečo priniesť.“ Tam si treba jednak vyjasniť očakávania, že tá veľká zmena prichádza až neskôr a druhý ten rozmer je, že byť schopný rozmieňať tú svoju prácu na také 3 úrovne: byť schopný dizajnovať niečo malé pre rýchle úspechy, ktorými vieme ukázať, že takto funguje to naše rozmýšľanie; dizajnovať veci, ktoré sú strednodobého charakteru, ktoré vedia priniesť dopad v horizonte nejakých kvartálov alebo pol rokov; a potom mať nejakú strategickú dlhodobú víziu. Externý service designer je podľa mňa dobrý práve pre firmy, ktoré ešte len s témou začínajú. Nevedia ju úplne uchopiť na naštartovanie nejakých vecí. Takže ja napríklad fungujem tak, že pokiaľ firma ešte nemá rozvinutý service designový tím, čo je jeden typ mojich klientov, tak si vyberieme nejakú konkrétnu výzvu alebo víziu služby a sprevádzam ten tím, aby si osvojili zručnosti a dizajnové rozmýšľanie. Je to o moderovaní zmeny, aby sme neotočili Titanic hneď za 15 minút, ale postupne trpezlivo kalibrovali a aby to bolo postupne prijaté. Takže ide o spoločnú prácu, spoločné úsilie. Nie je to o tom, že si firma najme niekoho, kto príde ako veľký nositeľ zmeny, ale skôr o zapojení tímov, ktoré na tom aktívne spolupracujú. Ak by si sa mal zamyslieť nad svojou praxou, skús spomenúť nejaký projekt, ktorý v tebe najviac zarezonoval. Niečo, čo považuješ za dôležité alebo ťa významne ovplyvnilo. Projekt z ktorého som sa naviac poučil bol jeden z mojich prvých freelancerských service designových projektov. Chcel som pomôcť môjmu obuvníkovi, lebo je to veľmi tradičný remeselník. Nemá žiadne sociálne siete, je to skôr hráč v offline. Tak som prišiel s takou iniciatívou, že čo keby som mu pomohol to trošku marketingovo vyladiť. A tam som si uvedomil, aké dôležité pri tom service designe je myslieť na to, že čo bude potom keď odídete. Riešili sme ako k nemu dostať novú generáciu zákazníkov. Dostali sme sa k zákazníkom, boli aj nejaké objednávky. Ale čo ma to naučilo bolo, že ja som bol pri ňom len nejaký čas a keď som odišiel, tak on nemal ani kapacitu ani čas venovať sa komunikácii na sociálnych sieťach, lebo šil topánky. Keď si jednoosobový podnikateľ, tak sa potrebuješ venovať svojmu remeslu. Čiže tá lekcia, ktorú mi to dalo bolo, že vždy keď navrhuješ službu, tak mysli na tie limity človeka, ktorý ju potom dodáva. Ale limity v pozitívnom slova zmysle. Ako chce alebo ako nechce fungovať. Druhá lekcia prišla, keď sme už mali agentúru a robili sme projekt pre jednu mestskú polikliniku. Mesto prišlo s tým, že chcú zlepšiť zákaznícku skúsenosť a my sme urobili robustný výskum. Urobili sme okolo toho hackathon. Mali sme tam 50 architektov, dizajnérov, rôznych odborníkov a navrhli sme 11 perfektných konceptov. S mestom sme boli dopredu dohodnutí, že nám dajú pomerne výrazný rozpočet na realizáciu — niekoľko desiatok až stoviek tisíc. A vtedy sme si povedali, že na prototyp mať 200 000 € je super. Lenže prišiel covid. Takže tá lekcia bola, že ak chceme veci realizovať, tak niekedy je 5 000 € na realizáciu viac ako keď niekto prisľúbi strašne veľa peňazí a tú organizáciu to zabolí. Čiže vedieť prototypovať v menšom. Zdroj: Adam Brocka (archív)To je zaujímavý kontrast — mať veľký rozpočet, ale zároveň narážať na jeho nevyužiteľnosť. Takže si sa naučil, že niekedy sú menšie riešenia efektívnejšie. A mám aj veľa ďalších príkladov aj zo súkromného sektora, ale tým, že je to väčšinou konkurenčná výhoda, tak o tom až tak veľmi nemôžem hovoriť. Ale také srdcové projekty súvisia vždy so vzdelávaním. Na jednej univerzite som takto pracoval s pedagógmi, ktorí učili design thinking a hovorili „Chceme učiť lepšie, ako si môžeme urobiť nejakú nadstavbu?“ Tak sme si spravili taký inkubátor — dlhodobejší program, v ktorom si vydefinovali tému, ktorej sa chceli venovať — ako by mohli podporiť angažovanosť svojich študentov. Tak sme si prešli double diamondom s touto otázkou. Prvá zmena paradigmy, ktorá tam prišla a ktorá ma fascinuje bola, že sa začali na svojich študentov pozerať ako na svojich zákazníkov. A tam tým pedagógom prišlo na um, že poďme študentov zobrať na exkurziu, na safari — výlet do agentúry a potom z toho urobili reálny prototyp. Urobili nejaké jedno vydanie a myslím si, že teraz ich majú 5. Študenti dávali kvalitatívny feedback ako „Najlepší deň, ktorý som v univerzite strávil, lebo ste adresovali to, čo som skutočne potreboval.“ Pomohlo im to pripraviť sa na realitu. A z tých safari potom vznikli či už stáže alebo študenti tam začali pracovať. To sú pre mňa také 3 top momenty. „Každá služba je zložená z interakcie a interakcie sú v momentoch.“Čo by si odporučil firmám, ktoré sú nováčikmi v oblasti service designu a zvažujú, že si na túto rolu najmú niekoho, či už interne alebo externe. Aké otázky by si mali najskôr zodpovedať ešte predtým, než sa rozhodnú osloviť alebo zapojiť service designera do svojho projektu? Výborná otázka. Najprv sa možno zamyslieť nad tým a urobiť si domácu úlohu, čo je vlastne tá ich služba. Nech si to skúsia zadefinovať, nech sa pozrú na to, že kto je vlastne ich zákazník, ako dobre ho poznajú, prípadne čo by sa o ňom chceli naučiť, aké potreby sa snažia adresovať a potom sa zamyslieť nad tým, že kde oni sami vnímajú ten priestor na zlepšenie. Ďalej čo by chceli zmeniť, zlepšiť, či už sa naučiť o zákazníkoch alebo čo by chceli dosiahnuť tým, že by tie svoje služby chceli poskytovať v nejakej lepšej kvalite. A keď si spravia toto, tak začať v malom. Nepostaviť to hneď na tom, že ideme vybudovať tím, vyčleniť obrovský budget a zmeniť celú organizáciu. Treba si to vyskúšať na nejakých malých projektoch. Teraz riešime s klientami to, že nedizajnujeme celú službu, ale vyberieme si konkrétny moment tej služby, ktorý ideme navrhovať. Podľa mňa my service designeri by sme mali navrhovať viac momentov, lebo každá služba je zložená z interakcie a interakcie sú v momentoch. Keď vytvoríme nejaký pozitívny moment, ktorý prinesie človeku zážitok, vyrieši jeho problém, vyrieši jeho potrebu, naplní nejaké očakávania alebo odstráni nejakú obavu — tak to je krásna ilustrácia toho, že keď mám ten moment, mám tú skúsenosť s tým zákazníkom. A ten zákazník ti dá spätná väzbu… Áno, ten zákazník mi na ten moment vie dať spätnú väzbu a ja sa z tej spätnej väzby viem naučiť a potom to ešte zopakovať, vylepšiť a ďalej škálovať. Tak to ťa vie predurčiť na to, že sa vieš posúvať tým komplexnejším service designovým projektom. Podľa mňa aj to je výzva pre ostatných service designérov z fachu, že výrazne by sme mali zjednodušovať našu prácu, aby sme vedeli ľuďom ukázať, čo všetko dokážeme priniesť. A myslím, že Tim Brown to tak napísal, že design je príliš dôležitý na to, aby zostal len pre dizajnérov. Pre service design to platí dvojnásobne. Zdroj: Adam Brocka (archív)Čím viac sa človek učí, tým viac do svojej práce vnáša nové poznatky a trendy. V tejto súvislosti by ma zaujímalo — aké trendy vnímaš v oblasti service designu? Priznám sa, že posledný rok som prestal sledovať trendy alebo témy súvisiace so service designom a viac sledujem metafory o paralely. Napríklad minulý rok som chodil na doučovanie kreslenia. Kamoš má ateliér kresby a hovorí, že zbavuje ľudí strachu z kreslenia. Uvedomil som si aký to má veľký súvis s mojou prácou. A tým, že veľa školím a lektorujem, tak som sa začal zaujímať o témy ako učiť. Začal som robiť verejné workshopy design thinkingu, aby som čo najviac pomohol šíriť povedomie o tejto téme a čo najviac ľudí sa v tom vedelo zorientovať. Skôr hľadám cesty ako sa inšpirovať v iných odvetviach. Ale to čo by som bol rád aby bolo trendom je zrkadlo pre každého z nás, ako my ako service designeri môžeme byť zrozumiteľnejší. A potom sa zamýšľať nad tým ako dizajnovať služby service designerov. Zamyslieť sa nad tým odkiaľ-kam chceme našich zákazníkov sprevádzať aby sme to vedeli zjednodušovať. Lebo keď to zjednodušíme, tak to prinesie dopad, ktorý chceme. A takto na záver, čo by si odkázal komunite dizajnérov, budúcim service designerom alebo aj firmám, ktoré sa pohybujú v tejto oblasti? Nebrať sa príliš vážne a uvedomiť si to, že to nie je o nás, ale o našich zákazníkoch, firmách, manageroch, kolegoch z iných oddelení a o ich zákazníkoch. Lebo veľa sa učíme metodológie, čítame učebnice a poučky o tom ako to máme robiť. Ale naši klienti to nevedia. A v prvom rade oni majú nejaké svoje potreby a očakávania a keď ich chápeme a budeme ich počúvať, tak potom sa zmení celý ekosystém. Čiže môj odkaz je, že potrebujeme nielen viac firiem, ale celkovo v spoločnosti viac organizácií, ktoré skutočne počúvajú zákazníkov a či je ten zákazník interný, externý — tak to je úplne jedno. A myslím si, že všetci by sme mali trénovať empatiu, aktívne počúvanie a kladenie dobrých otázok. Adam Brocka: Dobré služby nie sú o jadrovej fyzike, ale o maličkostiach was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2.

Ondrej Homola: Největší inspirací mi jsou systémy a mentální modely z každodenního života

Automobily jsou samy o sobě dost komplexní systémy, se kterými člověk interaguje, a to především během jízdy. Za posledních několik let se jejich vývoj posunul rychleji, než kdy předtím, a s příchodem nových technologických možností přicházejí také nové designové výzvy. Nejen na toto téma jsem měl možnost vést rozhovor s Ondrejem Homolou, Lead UX designerem, který pracuje pro skandinávskou automobilku Volvo. Ondreji, mohl bys na úvod říct několik vět o sobě? Co máš za sebou a jak ses dostal tam, kde jsi teď? Na úvod musím říct, že mě UX obecně neskutečně baví. Ať už jde o nastavování jednotlivých UX procesů ve firmách, testování, nebo neustálé učení se toho, jak lidé fungují a co potřebují. Miluju logiku a baví mě nastavovat systémy — když se nad tím zamyslím, mám to možná už od mala, kdy jsem stavěl lego a později vytvářel webové stránky. Vždycky mi šlo o to, aby všechno dávalo smysl. Do mého života významně zasáhla i auta, protože pocházím z rodiny automobilových závodníků. Studoval jsem interakční design ve Skotsku a v Německu, a významně mě posunul tříměsíční IBM Design Thinking Bootcamp v Americe, kde jsme museli znalosti ze školy aplikovat v praxi a používat design thinking na celofiremní úrovni. V IBM jsem následně i zůstal a pracoval na různých projektech v Německu i v Americe. Nicméně vždy, když jsem sedl do auta, říkal jsem si, jak je možné, že to takto funguje, nebo naopak nefunguje. Připadalo mi, že mnoho systémů je zbytečně komplikovaných a nedává moc smysl — a to nemluvím o konkrétní značce, ale obecně. Dal jsem si rok, během kterého jsem na sobě intenzivně pracoval, a v roce 2019 se mi podařilo do automotive proniknout. Byl to zajímavý posun — dostat se z pozice hardcore UX designéra používajícího design thinking do automotive byl v té době celkem nemyslitelný cíl. Tehdy byl větší tlak na vizuální design, než na systémy a logiku. Ve ŠKODA AUTO jsem si prošel cestu od UX designéra po lead designéra, kde jsem pracoval na novém Superbu a Kodiaqu. Následně jsem zakotvil ve Švédsku a mou práci můžete vidět v nových modelech Volvo EX90, EX30 a XC90. IBM Digital Bussiness Assistant, IBM Austin (zdroj)Vzpomeneš si na něco, co tě překvapilo, když jsi v automotive začal pracovat? Ten mindset, který je odlišný od běžného technologického průmyslu, kde se často praktikuje přístup ‘fail fast, break things’. A podle mě je to tak správně. V automobilovém průmyslu musí být všechno důkladně vyzkoušené a otestované. My designéři sice chceme řešit každodenní problémy a potřeby uživatelů, ale zároveň je naprostou prioritou eliminovat jakékoliv rozptylování řidiče při jízdě. Proto také celý proces trvá mnohem déle. Pokud navrhujeme něco zcela nového, může trvat roky, než se to dostane k zákazníkům. Máme ale systémy pro bezdrátové OTA aktualizace, díky kterým je tento proces výrazně kratší. Největší rozdíl mezi automotive a mobile experience je v kontextu použití. Mobil můžeš držet v ruce a sedět přitom pohodlně v obýváku. V autě je ale stále primárním úkolem řízení a sledování cesty. Ovládání palubního systému je až druhořadé, možná i třetiřadé. Proto musí být design navržený tak, aby mohl uživatel obsah konzumovat postupně, po menších částech, a ne všechno najednou. Mohl bys více přiblížit svou aktuální roli jako Lead UX designér? Já pracuji v týmu Car UX, kde máme na starosti systém. Tvoříme takové jádro, ke kterému se následně přidávají další týmy designérů a developerů. To znamená, že musíme mít přehled o tom, jak vše funguje, a následně jednotlivé věci koordinujeme a prioritizuje. Když to více rozvedu, tak jako Car UX řešíme to, co uživatel vidí, na co může sáhnout, s čím interaguje nebo komunikuje. Ať už je to příchod k autu (to, jak tě auto rozpoznává a zdraví z několika metrů), nebo zvuky, fungování klimatizace, asistenčních systémů, rychlost a mnoho dalších věcí. Nedávno jsme třeba řešili globální upgrade systému, který v roce 2025 dostane více než 2,5 milionu uživatelů, včetně těch, kteří mají auta vyrobená už v roce 2020. Takže si asi dokážeš představit celkovou komplexitu — museli jsme zajistit, aby design perfektně fungoval ve všech typech aut a na obrazovkách různých velikostí. Meet the EX90 and the new XC90 — infotainment systém (zdroj)A jak vnímáš obecně roli designéra v organizaci? Pohled na roli designéra se výrazně mění s tím, jak člověk profesně roste. Na začátku kariéry má člověk většinou představu, že bude tvořit ty nejlepší designy, přicházet se skvělými nápady a být maximálně kreativní. Postupně ale zjistí, že samotné vytváření designu je jen jedna strana mince — tou druhou je vytváření byznysové hodnoty. V praxi se třeba může stát, že designér chce implementovat něco, co by uživatelé opravdu ocenili, ale pokud to nebude mít byznysovou hodnotu, tak to na firemní úrovni většinou nedává smysl. Je také klíčové pochopit, že design není izolovaná součást organizace, ale partner pro všechny ostatní týmy. Pokud se někdo stále dívá pohledem ,,my jsme vývojáři a vy jste designéři’’, tak je v dnešní době mimo. Je důležité pomoci firmě pochopit hodnotu user centered designu. Design může pomáhat se směřováním a formováním celé organizace. Nemusí se omezovat jen na navrhování obrazovek a aplikací — může přispět k nastavení procesů, strukturování týmů a zlepšení fungování celé firmy. Mohl bys o něco více přiblížit fungování týmů? Slyšel jsem, že vás, designérů, není úplně málo. To máš pravdu. Aktuálně v UX máme přes 125 designérů, kteří pokrývají různé oblasti — od UX, UI, produktového designu, prototypování, výzkumu, až po motion a 3D design. Naším cílem je společně vyřešit všechny touchpointy — ať už jde o zážitek v dealerství, newslettery, weby, mobilní aplikace, nebo samotné vozy. Je pro nás důležité, aby všechny tyto části dohromady tvořily synergii a nabídly ucelený uživatelský zážitek, který odpovídá potřebám daného uživatele v konkrétní chvíli. Pokud jde o každodenní fungování, snažíme se, aby většina týmu pracovala přímo zde, ve Švédsku. To nám umožňuje efektivně vést workshopy a testování. Do jaké míry se do vývoje a uvažování nad produktem promítá skandinávský mindset? Obecně bych řekl, že na skandinávském přístupu nejvíce oceňuji jednoduchost. Ať už jde o samotné auto, nebo proces jeho vývoje, vždycky se zaměřujeme jen na to, co dává smysl — nic víc, nic míň. Když projíždíš Švédskem, vnímáš domy, cesty a způsob, jakým spolu lidé komunikují. To všechno se odráží i v našem procesu. Tam, kde bydlím, je hodně patrná vzájemná tolerance a snaha pochopit ostatní. Lidé třeba na cestách tolik nespěchají. Kombinace těchto hodnot pak vytváří design, který si na nic nehraje — je pro lidi. Ve firmě je navíc silně cítit vztah k přírodě a obecně tu panuje mindset, že když budeme dobře spolupracovat, produkt to bude jen zrcadlit. Takže bych řekl, že to není žádná marketingová nálepka — je to prostě součást přístupu. Mohl bys také přiblížit, jaké používáte při navrhování designové metody? Pracujeme s double diamond procesem, který ze své podstaty není lineární. Někdy začneš v určité fázi, ale pak se třeba musíš vrátit o několik kroků zpět. Fungujeme také v multikulturních týmech, kde mají lidé různou úroveň zkušeností a každý si přináší svůj vlastní toolbox. Proto volíme přístupy podle toho, který z nich se v danou chvíli nejvíce hodí. Někdy využíváme design sprint, iterativní proces, kvalitativní i kvantitativní výzkum nebo desk research. Záleží na konkrétní situaci. Snažíme se do automotive přinášet standardní procesy, které jsou běžné v jiných odvětvích. Ještě před pár lety nebylo v autech tolik technologií a proto ani procesy nebyly tak propracované. Vnímám, že přibližně v posledních pěti letech se však situace proměnila a zájem o efektivní procesy neustále roste. Automobilky dnes vědí, že investice do těchto metod je klíčová. UX — The Drive Behind Volvo EX90 (zdroj)Jak probíhá testování během vývoje a co následuje, když je auto mezi reálnými uživateli? Testování našich designů a vizí v podobě, kterou máme, je něco, čeho si opravdu vážím. Testujeme v stand still podobě, virtuální realitě nebo přímo za jízdy, kdy dostaneme nejbližší pohled na realitu. Jedna věc je něco designovat od stolu ve Figmě a druhá věc je si to přesně vyzkoušet v té pozici, ve které člověk v autě sedí a interaguje s ním. Ve Volvu máme také možnost získávat zpětnou vazbu od lidí, kteří testují naše prototypy. Často to nejsou členové vývojového týmu, což nám zajišťuje objektivnější zpětnou vazbu. Jakmile jsou auta mezi reálnými uživateli, sbíráme podněty různými kanály — prostřednictvím mobilní aplikace, zpětné vazby od dealerů při servise nebo monitorováním sociálních sítí. Tyto informace nebereme na lehkou váhu a dále s nimi pak pracujeme. Stand still testování, UX — The Drive Behind Volvo EX90 (zdroj)A co otázka přístupnosti, je to téma i pro automobilky? V našem car UX týmu se k designu snažíme přistupovat tak, aby byl co nejvíce inkluzivní a přístupný pro všechny skupiny uživatelů. Do testování proto vždy zahrnujeme různé věkové skupiny a pohlaví. Některé výzkumy dokonce provádíme současně na několika kontinentech, abychom mohli porovnat odlišnosti v chování a potřebách uživatelů. Tím se vlastně vracíme ke skandinávskému designu, který klade důraz na zapojení co nejširšího spektra lidí a na pochopení jejich potřeb. V praxi to znamená, že už od začátku řešíme všechny aspekty, které mohou ovlivnit výsledný produkt — od rozmístění funkcí a ovladačů přes ergonomii až po čitelnost, kontrasty a velikost dotykových ploch. Všechno musí dávat smysl a zároveň minimalizovat rozptylování řidiče během jízdy. Jak vnímáš téma dotykové plochy vs. fyzické ovladače? Jak nad tím přemýšlíte ve Volvu? Když se podíváme na automobilový průmysl obecně, děje se toho opravdu hodně. Přicházejí asistenční systémy, hlasové ovládání, umělá inteligence — těch technologií je skutečně mnoho a každá automobilka si hledá svou vlastní cestu. Když se podíváme na historii Volva, všechno to začalo potřebou vyrobit auto pro drsné skandinávské podmínky. Tento důraz na praktičnost a bezpečnost se projevil například v padesátých letech, kdy jsme jako jedni z prvních představili tříbodový bezpečnostní pás. Bezpečnost zůstává jedním z našich hlavních cílů dodnes, a přestože nové technologie vítáme, musí být velmi důkladně otestované — v tomto směru si nemůžeme dovolit dělat kompromisy. Pokud budu více konkrétní, tak všechny nejdůležitější funkce, které řidič potřebuje během jízdy, jsou umístěny na volantu. Snažíme se, aby člověk co nejvíce držel volant v rukou. Další funkcionality jsou dostupné na displeji, který byl důkladně testován s našimi uživateli. Vše, včetně navigace v systému, ovládacích prvků a aplikací, je logicky uspořádáno tak, aby bylo snadno použitelné před jízdou, během ní i po ní. Co se týče svalové paměti, tu si lze vybudovat i v případě dotykového displeje, pokud je obsah co nejvíce statický — to platí zejména pro navigaci v systému. Člověk pak intuitivně ví, kam má v daný moment umístit ruku. UX — The Drive Behind Volvo EX90 (zdroj)Jakým způsobem řešíš rozvoj svých dovedností a kde případně čerpáš inspiraci? To je velmi dobrá otázka. Když nad tím přemýšlím, tak pro mě osobně je klíčové neustále zkoumat, jak věci kolem nás fungují a proč jsou navržené právě tak, jak jsou. Ať už je to zkoušení nových technologií, používání různých aplikací, cestování nebo jízda taxíkem. Vždycky se snažím dívat se na věci kriticky a přemýšlet, co by se dalo vylepšit. Co mi dává největší inspiraci, je pozorování různých systémů a mentálních modelů, které využíváme v každodenním životě. I když se může zdát, že s automobilovým průmyslem přímo nesouvisí, často v nich nacházím zajímavé paralely. V rámci profesní roviny se snažím sledovat novinky na trhu. Mám nastavené různé aplikace, které mě upozorní, pokud vyjde na trh nové auto. První věc, kterou vždycky udělám, je, že si projdu interiér. Zajímá mě nejen výsledek, ale chci především pochopit ten proces rozhodování, proč designéři zvolili konkrétní řešení, s jakými omezeními se museli asi vypořádat. Myslím, že klíčem k rozvoji je právě tenhle všestranný přístup — být zvídavý, udržovat si široký rozhled a nacházet inspiraci i v oblastech zdánlivě vzdálených našemu oboru. Jaký skillset by měl mít UX designér, který by se ve vašem týmu neztratil? Začnu obecně a pak to více zúžím na náš design systém tým. Základní vlastností je, aby člověk měl user centered mindset — bavilo ho získávat informace, pracovat s nimi a hlavně aby měl chuť se neustále učit a posouvat dál. Je fajn, když má zkušenosti i mimo automotive, protože díky tomu vidí, jak funguje svět, do kterého auto vlastně zapadá. Auto totiž není něco, co jen tak stojí v obýváku — je to věc, která je součástí rozsáhlého ekosystému. Když jsme třeba pracovali na designu pro EX90, který bude základem i pro další vozy, byl pro nás hodně důležitý systémový přístup. Potřebovali jsme promyslet, jak budou jednotlivé věci fungovat na různých platformách. Je totiž důležité chápat dopady — někdy může být designové rozhodnutí skvělé pro jednu věc, ale zároveň může zkomplikovat druhou. Takže je potřeba mít ,,big picture’’, vidět to v souvislostech. Poté konkrétně pro náš tým je důležitá dokumentace. Fungujeme vlastně jako takoví knihovníci — lidé za námi přijdou s otázkami, a my jim poskytneme potřebné informace a specifikace. Takže kromě toho, že je potřeba umět navrhnout určitou část systému, obhájit si ji a otestovat, je potřeba to taky umět zdokumentovat tak, aby tomu ostatní rozuměli. Ondreji, děkuji za rozhovor. Ondrej Homola: Největší inspirací mi jsou systémy a mentální modely z každodenního života was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 2.

Jak designéři zničili svět. Recenze knihy Ruined by Design.

„We are so fucked. In fact, we are so fucked it may already be too late for this book.“ Mike Monteiro má dvacetiletou praxi v designu a za sebou čtyři knihy. Jeho první kniha Design is a Job vyšla poprvé v roce 2012 a Monteiro v ní podává návod, jak existovat jako designér. Jak si získávat klienty, jak se nechat zaplatit, kým se nechat zaplatit a další věci, které nás nikdo na škole nenaučí. V roce 2024 vyšlo její druhé, aktualizované, „nutné“ vydání. O dva roky později vyšla jeho druhá kniha You’re my favorite Client, ve které popisuje proces designu z druhé strany, ze strany někoho, kdo o designu netuší nic. Jeho zatím poslední knihou je sbírka esejů z roku 2023. The Collected Angers se zabývají etikou, zodpovědností, praktickou částí designu a v neposlední řadě hejtění Silicon Valley. V roce 2019 vydává knihu Ruined by Design. Mike Monteiro momentálně bydlí v San Franciscu, je spoluzakladatelem a vedoucím designérem ve studiu Mule Design, píše a přednáší nejen o etice v designu a preferuje, když mají designéři nějakou páteř. Ruined by Design: How Designers Destroyed the World and What We Can Do to Fix It vyšla v roce 2019 vlastním nákladem. Kniha je až manifestem etického designu, ve kterém po nás, čtenářích, Monteiro řve co, proč a jak je s tímto světem špatně a proč za to můžou designéři. Zároveň předkládá možná řešení, rady a povzbuzuje, že na to nejsme sami. Jsme gatekeepeři. Je nejvyšší čas na změnu. „The world is on its way to ruin and it‘s happening by design“ Kniha kromě kapitol Intro a Conclusion obsahuje poznámky, index, doporučení na další četbu a hlavní tělo knihy. To se skládá ze čtyř kapitol, které na sebe logicky navazují. Mají společná témata — hejt na Twitter (nyní X), Uber a další velké společnosti, snahu o nápravu a sprostá slova. „We are so fucked.“ První věta knihy nastolí atmosféru, která se táhne celou knihou. Jsme v prdeli a může za to design. Monteiro sám sebe popisuje jako snílka, který má naději, že všechno není tak špatné, jak se mu zdá. Ale velmi pravděpodobně je a jeho kniha už je napsaná pozdě a nic nezmění. Zároveň zdůrazňuje, jak je design důležitý pro život, jak je všude kolem nás, jak nás ovlivňuje, i když si to většina lidí neuvědomuje. Taky přiznává, že sám není akademik a tahle kniha proto nebude suchá akademická stať, ale spíš neformální povídání o etice. Proč bychom mu vlastně měli věřit? Neměli! Měli bychom věřit sami sobě a knihu brát jen jako nějaký návod. Po kapitole Intro následuje etické desatero. Když ho mají lékaři, právníci nebo novináři, proč by ho nemohli mít i designéři? Vždyť i jejich činnost má dopady na celý svět. Monteiro v desateru mimo jiné upozorňuje, že to jeho není perfektní. Proto je jeho desatero open-source. „Take it. Make it better. Treat it like a living document.“ V desateru zmiňuje zodpovědnost, kterou designér má za to, co vypouští do světa. Designér vítá kritiku, protože ta ho může posunout a ukázat mu věci, nad kterými nepřemýšlel. A hlavně musí mít designér sebereflexi, kterou praktikuje. I poměrně eticky silný člověk se bez sebereflexe dokáže propadnout do neetického hovada. Monteiro rozvíjí teorii, že se designéři až příliš vnímají jako tzv. pixel pushři. Dostanou práci a tu převedou do vizuální podoby. To ale není všechna práce. Designéři nepracují pro toho, kdo jim dává peníze, ale pro uživatele, pro lidi. Je třeba se postavit za názor, i kdyby to mělo stát místo. Šance je, že někdo je na tom podobně, jen nemá tu sílu. A pak se na sebe nabalí. Bude jich víc. V množství už je síla. A když existují data, proč něco nedělat, je třeba je zabalit do příběhu. Lidi potřebujou příběhy. „If you‘re not persuading people, youre not telling good enough story.“ Jednotlivé podkapitoly se poté zabývají konkrétními problémy, proč to tak je. Od peněz, kvůli kterým jsme designovali programy cenící si engagmentu víc než čehokoliv jiného, po malou diverzitu v designerských týmech, takže některé problémy se neřeší proto, že o nich prostě nevíme. „It is difficult to get a man to understand something, when his salary depends upon his not understanding it.“ Co s tím? Můžeme si vybrat, kde a jak budeme pracovat. Etika není bokovka. Práce v neziskovkách nezmění velké firmy jako Twitter, Facebook. Ty se musí změnit zevnitř. Dobrou (etickou) práci můžeme dělat kdekoliv. Jen se musíme ptát, být hlasití a nesnížit ze svých nároků. Monteiro uvádí spoustu příkladů z praxe. Dark Patterns, manipulativní jazyk, sbírání nepotřebných dat na prodej, tomu všemu se dalo vyhnout, kdyby se někdo zeptal. Opravdu potřebujeme tahle data? A proč? Proč máme nadesignovat tuto funkci, která umožňuje stalking? Zodpovědnost je na nás. Nic není above our paygrade. Jsme placení za to, abychom pracovali. Tak proč nepracovat eticky a na něco prostě říct ne? V poslední kapitole Monteiro popisuje hlavně to, že je blbost dělat revoluci sami. Je třeba mít nějaké sdružení, nějaký dohled, nějakou vyšší instanci. Všude jinde to funguje, tak proč by nemohlo u designérů? Ve více lidech se to lépe táhne. Lépe se budou organizovat nejen protesty proti neetickým rozhodnutím, ale i sestavovat unie, lépe se bude navzájem podporovat. Je třeba si uvědomit, že i když se firmy snaží přesvědčit (pomocí kampusů, firemních benefitů, večírků), že ta firma je naše komunita, tak to není pravda. Naše komunita jsou lidi okolo nás, se kterými žijeme ve městech, nakupujeme u nich, jsou to naši přátelé, opraváři apod. Proto je třeba udělat unie. S těmi souvisí i licencování. Proč by designéři neměli mít licenci? Jsme přece profesionálové, kteří ovlivňují svět okolo nás! Monteiro bere v potaz argumenty, proč nelicencovat. Některé, např. možnost korupce nebo další zátěž na chudé, uznává, nicméně ve výsledku si myslí, že to má smysl a dříve nebo později to přijde. Nejsem designér, a asi ani nikdy nebudu. I tak mě kniha oslovila. Mohl za to nejen jazyk, který není vůbec formální, spíš naopak, ale zčásti i autorovy osobní postoje, kterých je kniha plná a se kterými souzním. Díky příkladům, které se opravdu staly, dostávají slova Monteira reálný základ. Tohle není sci-fi, tohle se fakt děje. A nemuselo. Kniha podle mě nemusí sloužit jen designérům, ale prakticky komukoliv. Všichni si dokážeme představit situaci, ve které naše činy ovlivní svět. Poselství jeho knihy je proto univerzální: každý z nás, ať už jsme designéři, učitelé nebo majitelé firem, máme odpovědnost za dopad našich činů. Jak designéři zničili svět. Recenze knihy Ruined by Design. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 2.

Anna Ulahelová: Je to hlavne o zvedavosti a odvahe skúšať nové veci

Zdroj: Archív Anny UlahelovejAnna Ulahelová je interdisciplinárna a UX dizajnérka, ktorá sa venuje širokému spektru tém s presahom do výzkumu a teórie dizajnu. Pôsobila v agentúrach ako 2FRESH, Stride XL a pracovala aj pre startup Cabinet of Wonders. Získala Národnú cenu za komunikačný dizajn 2024 za projekt Živý dotazník a jej výskum o slovenskom grafickom dizajne vyústil do pripravovanej publikácie, ktorá mapuje hodnoty a jedinečnosť slovenskej scény. V rozhovore sme sa zamerali aj na jej pohľad na mindset dizajnéra, význam work-life balance a udržateľný prístup k práci. Čo ťa priviedlo k dizajnu? Ktoré momenty alebo udalosti najviac formovali tvoju kariéru? Začalo to už na Střední průmyslové a umělecké škole v Opave, kde som sa venovala štúdiu grafiky a propagačného výtvarníctva. Tam som získala základy remesla a kreatívneho uvažovania a tiež som mala šťastie na skvelých učiteľov a slobodné prostredie, ktoré rozvíjalo individuálny osobný potenciál každého študenta. Ďalej ma dosť ovplyvnilo štúdium vizuálnej komunikácie na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. Tam som pochopila, že dizajn nie je len o estetike a autorskej tvorbe, ale aj o koncepte, procese a kontextoch ako je spoločnosť, trh, technológie, prostredie, čo ma bavilo skúmať. V praxi som sa potom dostala k dizajnu používateľského zážitku a kurzom Butterfly Effect a UX Well, kde som sa učila konkrétne metódy a nástroje, ktoré pracovali viac s analytickým prístupom, výskumom a procesom dizajnu zameraného na človeka — publikum, užívateľa, zákazníka — a tvorbou dizajnu vychádzajúceho z ich potrieb a správania. Táto široká škála prístupov a procesov, ktoré som si vyskúšala mi dnes pomáha zapájať sa do rôznych projektov. Som viac flexibilná, niekde môžem byť viac tvorcom a autorom a inde zase facilitátorom medzi potrebou klienta, používateľa a prostredia. Záleží vždy od typu projektu. Osobne ma tá rôznorodosť uplatnenia a možnosti dizajnérskej práce veľmi baví. Zdroj: Archív Anny UlahelovejAko premeniť pasívnych pozorovateľov na aktívnych účastníkov Tvoj projekt Živý dotazník získal Národnú cenu za dizajn. Ako vznikol tento nápad a čo si ním chcela dosiahnuť? Tento projekt je práve viac moja autorská intervencia. Chcela som spojiť výskum, vizualizáciu dát a zapojenie ľudí do tvorby. Projekt vznikol v kultúrno-kreatívnom centre Nová Cvernovka počas akcie “1. máj — Deň otvorených ateliérov”, kde ľudia majú možnosť vidieť rôzne otvorené priestory a práce tvorcov a tvorkýň. Chcela som návštevníkov premeniť z pasívnych pozorovateľov na aktívnych účastníkov. Prostredníctvom jednoduchého nástroja sme zisťovali názory a dáta, ktoré boli okamžite vizualizované. Podobné formáty sa inšpirujú prístupmi, ktoré som videla napríklad v práci multiodborovej umelkyne Candy Chang, kde sa kreatívne participatívne nástroje používajú na zlepšovanie komunikácie a spätnej väzby medzi verejnosťou a inštitúciami či zapájanie komunít do procesov tvorby. Ako prebiehala tvorba Živého dotazníka? Samotná tvorba dotazníka bola procesom experimentovania, pri ktorom som úzko spolupracovala s kolegom grafickým dizajnérom Branislavom Matisom. Pomáhal mi s technickou realizáciou, ako aj s úpravou samotného prevedenia dotazníka do priestoru, ktorý sme použili na vizualizáciu dát. Spoločne sme sa snažili nájsť jednoduché, ale efektívne riešenia na manipuláciu a použiteľnosť vo fyzickom priestore, ktoré by zaujali čo najviac ľudí. Zdroj: Archív Anny UlahelovejAko tento projekt vnímaš dnes? Vidíš v ňom potenciál na ďalší rozvoj? Určite. Už sme ho použili na troch miestach, pričom sa menil kontext otázok. Na rôznych výstavách som zisťovala vzťah návštevníkov k dizajnu alebo k umeniu. Vidím v tom nástroj na hravý participatívny prieskum a plánujem ho rozvíjať pri zapájaní komunít, napríklad v kultúrnych centrách, rôznych verejných priestoroch, ktoré navštevujú ľudia či mestských projektoch. Tento projekt je inkluzívny a ľudský. Je navrhnutý tak, aby zaujal rôzne cieľové skupiny. To zahŕňa aj snahu o jednoduchý a fyzický formát, ktorému bez problémov porozumia a dokážu ho ovládať ľudia rôzneho veku alebo technologických zručností. To bol myslím jeden z dôvodov, prečo Živý dotazník komisia ocenila Národnou cenou za dizajn. Páčila sa im aj jeho interaktivita a jednoduchosť ovládania s okamžitou vizualizáciou výsledkov. Jeho hravosť v porovnaní s bežnými dotazníkmi nielenže ľudí neodrádza od vyplnenia, ale naopak ich motivuje k zdieľaniu ďalších skúseností a zážitkov, čím podporuje kvalitatívne rozhovory a spätnú väzbu. Zdroj: Archív Anny UlahelovejAko vzniká kniha Pracuješ na publikácii o slovenskom grafickom dizajne a komunite absolventov*iek Katedry vizuálnej komunikácie, ktorá pôvodne vznikla ako tvoja dizertačná práca. Prečo si sa rozhodla venovať tejto téme? Už počas štúdia ma fascinovali rôzne kontexty dizajnu, teorie dizajnu a téma úlohy dizajnéra v spoločnosti. Zaujímal ma tiež vývoj profesie a lokálnych projektov, pretože pochádzam z Česka. Na Slovensku je málo teoretických textov, ktoré by skúmali a kriticky hodnotili, aký grafický dizajn tu vzniká, kto ho tvorí, ako nad ním premýšľa, aká je jeho spoločenská, trhová a kultúrna rola. Slovenské múzeum dizajnu vzniklo len pár rokov späť v roku 2014 (presne 31.12.2013). Chýba tu ďalšia reflexia zdokumentovaných prác a projektov, hoci tu vznikajú úžasné veci na vysokej úrovni. Mojím cieľom je ukázať hodnotu slovenskej scény, zdôrazniť jej jedinečný charakter a inšpirovať ďalších dizajnérov*ky aj mimo Slovenska k reflexii toho, čo sa v našom stredoeurópskom kontexte deje. Čo by si chcela, aby si čitatelia z tejto publikácie odniesli? Najmä premýšľanie o úlohe dizajnu, o jeho dopade na spoločnosť, technológie či trh. Verím, že máme bohatý kultúrny kapitál, na ktorom sa dá stavať. Počas práce na tejto publikácii som si uvedomila aj prevahu amerických a anglosaských textov, reflexií a pohľadov na dizajn, ktorých je ďaleko viacej. Na konferencii v Barcelóne, ktorá bola zameraná na históriu a teóriu dizajnu, som videla ako sú zvedaví západní dizajnéri, historici a teoretici voči našim procesom a projektom, o ktorých sa dozvedajú menej, zatiaľ čo my sa často snažíme priblížiť ich štandardom. Bol to pre mňa podnet na zamyslenie sa nad našími silnými stránkami a potenciálom, ale aj nad tým, ako sa dizajn a jeho reflexia líši v západných krajinách s bohatou históriou dizajnu a prečo. Dúfam, že táto publikácia napomôže k otvoreniu diskusie o identite a smerovaní slovenského dizajnu. Kniha mapuje situáciu v grafickom dizajne na Slovensku po roku 1989 prizmou určitej skupiny ľudí — očami rôznych generácií absolventov*iek — pričom sa zameriava na hodnoty a spoluprácu v rámci spoločných projektov, platforme a iniciatív vo vzdelávaní a praxi. Zároveň ponúka širší pohľad na kultúrny a profesný vývoj po revolúcii, čo ju robí zaujímavou nielen pre dizajnérov, ale aj pre všetkých, so záujmom o formovanie kultúry a spoločnosti po roku 1989. Aké prekážky si pri tvorbe tejto publikácie musela prekonať? Jednou z najväčších výziev bolo zhromaždiť rôznorodé informácie z rozhovorov a materiálov, ktoré odrážali názory a fakty z rôznych období, a následne ich spracovať do ucelenej práce. Mnohé záznamy nie sú digitalizované alebo sú roztrúsené po rôznych archívoch a inštitúciách. Náročné bolo nielen mapovanie, ale aj kritická reflexia a konfrontácia získaných poznatkov. Väčšina podobných publikácií zostáva v rovine dokumentácie projektov a ich popisov. Mojou ambíciou bolo pomenovať diskurzy, fenomény a priniesť nové pohľady na dizajn. Chcela som analyzovať prácu absolventov optikou teórie dizajnu a dizajnérskych štúdií, nielen z pohľadu histórie či umenia. Mojím konzultantom bol grafický dizajnér Marcel Benčík, ktorý ma podporil svojimi skúsenosťami a radami pri štruktúrovaní práce. Čerpala som tiež základné informácie zo študentských rozhovorov so slovenskými dizajnérmi a dizajnérkami z predmetu Interpretácia v grafickom dizajne. Veľkú inšpiráciu som tiež čerpala od grafického dizajnéra a pedagóga Ľubomíra Longauera, ktorý veľa prác a materiálov sám zbieral a spracovával. A podobnej téme sa venoval vo svojich publikáciách zameraných na históriu grafického dizajnu na Slovensku: Modernosť tradície, Vyzliekanie z kroja, Mierny pokrok. Veľmi mi pomohli rozhovory a diskusie s rôznymi aktérmi a aktérkami scény, pri nich som si konfrontovala informácie, ale triedila aj vlastné myšlienky a názory. Súčasná výzva, ktorú teraz žijem, je príprava finálnej publikácie na vydanie a koordináciu práce s ľuďmi, ktorí mi pomáhajú s úpravou, editáciou ale aj overovaním informácií. Zároveň ma ale táto spolupráca a rola baví. Pokiaľ vás publikácia o slovenskom grafickom dizajne po roku 1989 zaujíma, môžete projekt podporiť: https://donio.sk/slovensky-graficky-dizajn Ako (ne)vyhorieť Po dlhšej dobe intenzívnej práce v startupe Cabinet of Wonders si sa rozhodla pre zmenu a pauzu. Aké faktory ťa k tomu priviedli? Práca v kreatívnych prostrediach, najmä v startupoch, je často intenzívna, s tlakom na výsledky. Pocitu preťaženia napomáhalo aj to, že som žila zároveň v Bratislave a Prahe. Uvedomila som si dôležitosť zázemia ako zdroja energie a pokoja. Naučila som sa, aké dôležité je nastaviť si hranice, komunikovať svoje potreby a dávať priestor psychohygiene. Každému dizajnérovi sedí takisto iný typ projektu a jeho dynamika. Mení sa to samozrejme aj v čase a vývoji človeka. Každopádne základom “nevyhorenia” je zdravá rutina, vyvážená životospráva, sebauvedomenie a vnímanie svojich potrieb. Naučiť sa pracovať so stresom, každý sme iný a máme aj iné limity, odolnosť a nastavenie. Kde si myslíš, že taký problém vzniká a ako sa mu dá predísť? Tento problém často začína už na vysokých školách, hlavne to vnímam na tých umeleckých, kde sa študenti učia pracovať na hrane svojich možností. Na školách sa niekedy presadzuje kult extrémneho nasadenia a práce na hrane možností, čo považujem za nezdravý prístup, ktorý si študenti často prenášajú do budúcich kariér. Videla som však pozitívne príklady, napríklad na Prague City University, kde sa konal Wellbeing Day s najrôznejšími workshopami o psychohygiene a nástrojmi na sebastarostlivosť a zvládanie stresu. Prinášať študentom takéto prístupy považujem za nevyhnutné pre udržateľnú kariéru v kreatívnych odboroch. Ako sa “nestratiť’’ Čo by si odporučila začínajúcim dizajnérom? Myslím si, že je to hlavne o zvedavosti a odvahe skúšať nové veci. Dnes existuje množstvo kurzov, hackathonov, kníh a komunít, kde sa dá veľa naučiť a stretnúť inšpiratívnych ľudí. Ťažšie je potom rozoznať kvalitu, preto myslím, že je fajn nájsť si na začiatok dobrého a skúseného mentora alebo sprievodcu. Je dôležité investovať čas do sebarozvoja a vzdelávania. Netreba sa báť navštevovať podujatia a budovať si kontakty, pretože často práve tieto stretnutia otvárajú dvere k novým príležitostiam. Na jednom hackathone som stretla mladú šikovnú marketérku, ktorá ma zaujala svojím premýšľaním, zároveň bolo vidieť, že sa chce vzdelávať v dizajne používateľského zážitku a mala veľkú chuť učiť sa od skúsených dizajnérov*ok v tíme. Odporučila som ju do agentúry, kde som v tej dobe pracovala, a vďaka tomu si našla pozíciu, kde ďalej rozvíjala dizajnérsku kariéru a svoje schopnosti. Je dôležité byť aktívny, skúšať nové nástroje a hlavne premýšľať nad tým, ako môžeme veci zlepšiť. Toto premýšľanie je pre dizajnéra kľúčové. Ako vnímajú seniorní dizajnéri hiring nových talentov? Je to viac o skillsete alebo mindsete? Moja skúsenosť je taká, že seniorní dizajnéri často viac riešia mindset než konkrétne nástroje. Nástroje ako Figma sú dnes už relatívne rýchle na zvládnutie. Je dôležité uvedomiť si, že nástroje a technológie, ako napríklad umelá inteligencia, sa neustále vyvíjajú a menia, čo našu profesiu núti neustále sa učiť nové veci. Preto je dnes nevyhnutné vedieť sa samostatne vzdelávať, napríklad prostredníctvom tutoriálov, a oboznamovať sa s tým, ako tieto nástroje fungujú. Ale čo je skutočne dôležité, je spôsob premýšľania a kreatívne riešiť problémy. Samozrejme vždy záleží od typu tímu, projektu a firmy. Je dôležité mať otvorenú myseľ, byť zvedavý a flexibilný ale aj tímovo pracovať a komunikovať. Myslím, že práve to sú rozhodujúce kritéria pri výbere ľudí do tímu. Anna Ulahelová: Je to hlavne o zvedavosti a odvahe skúšať nové veci was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 2.

Hry nás učí, že chyba není problém. Hraní je nejpřínosnější, pokud následuje reflexe. — Filip Gábor

Hry nás učí, že chyba není problém. Hraní je ale nejpřínosnější, pokud následuje reflexe. — říká školitel Filip Gábor Anglické nadávky ho naučilo GTA: San Andreas, teď herní prvky používá při workshopech, facilitacích a lekcích pro vzdělávací instituce i firmy. Na kontě má taky několik vlastních her — třeba karetní Identity, které otevírají diskuzi o předsudcích. S Filipem Gáborem jsme si povídali o tom, kde končí práce a začíná hraní. A o magických momentech, kdy se obojí propojuje. David: Slovo hra se na tvém webu objevuje víc, než třicetkrát! Co ve tvé práci designéra, facilitátora a lektora znamenají hry? Filip: Přijde mi zásadní si nejdřív definovat, co je hra, hravost, co je herní přístup nebo přístup založený na hře ve vzdělávání či facilitaci, co je gamifikace. Tyto termíny se totiž někdy prolínají, a to mi přijde trochu na škodu. David: Co tedy pro tebe znamená “hra”? Filip: Moje oblíbená definice hry je něco, co obsahuje cíl, ke kterému se během hry hráč nebo skupina hráčů musí dostat. Obsahuje zpětnou vazbu — to můžou být třeba body, progress-bar a pravidla nebo omezení. Vstupujeme do hry s vědomím, že budeme respektovat určitá pravidla, která se liší od reality. A klíčové je dobrovolné zapojení. Do herního prostoru, kde fungují pravidla jinak než v reálném životě, vstupujeme na základě vlastní svobodné vůle. Gamifikace je pak nejčastěji vnímána jako využívání herních prvků mimo herní prostředí, je to zase trochu něco jiného. David: Co mě čeká na tvých workshopech, budu si hrát? Filip: Na mých workshopech můžeš zažít všechno možné — od relativně složitých simulací po prosté využívání jednotlivých herních prvků nebo objektů. Třeba na středních školách jsem párkrát dělal simulaci ve které skupiny děti vstupují na pracovní trh. Rozhodují se, kde budou pracovat, kde budou trávit čas, aby si vydělaly vstupní kapitál na založení firmy. Pak se rozhodují, kam ty peníze vloží — třeba do banky nebo do akcií — a na základě jejich toho se jim prostřednictvím automatizované tabulky mění úroky. Mohou se zapojit i do černého trhu, kde je vyšší riziko, že se něco pokazí. To je poměrně komplexní simulace, která vyžaduje více lektorů, aby mohli proces sledovat a koordinovat. Jindy to může být třeba karetní hra zaměřená na digitální bezpečnost, kde se hráči navzájem snaží “hacknout” pomocí různých karet a přitom se učí terminologii a strategie, které útočníci využívají k získání dat. A využívám například i LEGO kostky — nemusí to být konkrétní hra, ale třeba kreativní práce podle zadání. Účastníci si třeba navzájem vysvětlují, co mají stavět, aniž by se mohli doptávat na podrobnosti, což trénuje komunikaci a spolupráci. David: Kdo od tebe workshopy s herními prvky poptává? Musíš je někomu aktivně nabízet? Filip: Já vlastně nemám propracovanou sales strategii. (smích). Možná se na tom někdy spálím, ale aktuálně to funguje. Posledních šest sedm let funguju na principu toho, že mám kolem sebe síť lidí, kteří dělají zajímavé věci, a občas se stane, že ode mě chtějí nějakou pomoc, nebo si mě najdou a najmou nebo mě doporučí dalším lidem. Takže to vlastně funguje! David: Už ti někdo řekl, že hry jsou na něj “trochu moc”? Musel sis vyjednávat prostor pro herní prvky v rámci spolupráce? Filip: Jo, určitě.. Vždy je důležité myslet na cílovou skupinu, co je ještě pro ně akceptovatelné, a co už ne. Můj klient nutně není i beneficientem setkání, potřeby účastníků, jejich relevantní cíle a strategie jak je naplníme je pro mě důležitější. S tím zadavatelem nějakým způsobem ladíme, jak by to mohlo vypadat. Často to konzultujeme a spolu-tvoříme s interním týmem zadavatele, při složitějších aktivitách děláme více návrhů a sbíráme od něj zpětnou vazbu a poznámky. David: Musel jsi někdy od herních postupů při facilitaci ustoupit? Filip: Jasně, jedním z takových případů byla spolupráce s CzechGlobe, což je Ústav pro výzkum globální změny při Akademii věd. Zabývají se například i výzkumem adaptace na změnu klimatu a prevencí rizik — jak být připraveni na extrémní změny počasí, katastrofy nebo krize. Požádali mě, abych pomohl gamifikovat výzkumný workshop. David: To nezní jako lehké zadaní! Filip: Nebylo, ale tvořit to bylo supr. Finální výstup byl workshop, kde účastníci ve skupinkách u stolu používali hrací plochu a karty s rolemi konkrétních aktérů, kteří vstupují do procesu prevence rizik a adaptace na globální změny. Diskutovali, co by ty role měly dělat, jaké synergie mohou mezi nimi vzniknout a podobně. Hlavním výstupem byla právě interakce mezi lidmi, která se díky struktuře hry lépe rozvíjela. Celé to bylo nahráváno 360° kamerami a výsledky byly analyzovány pro další použití. Účastnictvo bylo hodně různorodé, zástupci pojišťoven, akademici z hydrometeorologických ústavů, zástupci Povodí Moravy, hasiči a další aktéři z různých sociálních a profesních skupin. V jednom z mých nápadů jsem experimentoval se zapojením DnD (Dungeon&Dragons, v české mutaci známé jako Dračí doupě) mechaniky a vytvořením větší role-play mezi aktéry — včetně soubojového systému v aréně. To jsme nakonec nepoužili a bylo to dobře. David: Neděláš si to s herními prvky zbytečně složité? Workshopy a facilitace se dělají i bez nich, ne? Filip: Přidaná hodnota je v interaktivitě, kterou hry a herní prvky přinášejí. Nejsou v protikladu k facilitaci — spíš ji doplňují. Hry lidi motivují překonávat překážky, což je něco, co by v reálném životě běžně nedělali — nebo alespoň ne tak intenzivně. Proč by si prostě člověk, který to má v hlavě v pořádku, před sebe dával nějaké překážky aby je pak překonával? Jakmile ale lidi dostaneme do hravého módu, tak jsou ochotnější překážky zdolávat, protože ve hře je to přirozené, posouvá nás to i baví, a to je skvělé! David: Jaká byla tvá první zkušenost, kdy jsi pochopil, že hra dokáže něco naučit? Filip: První moment, kdy mi to došlo, byl asi ve třinácti, kdy jsem strávil léto na farmách v Austrálii. V tom čase jsem intenzivně hrál GTA: San Andreas a díky tomu jsem se naučil všechny ty anglické nadávky a slangové výrazy. (smích) Zjistil jsem, že to má dopad — můžu si hrát a přitom získat nějakou znalost nebo i dovednost. Herní prvky jako nástroj, který jde kvalitně použít ve vzdělávání jsem pak začal vnímat na vysoké škole, kdy jsem zažil intenzivní týdenní workshop zaměřený na vzdělávací hry a objevil jsem tu moc, kterou mohou mít. David: Takže má smysl používat hry ve výuce? Filip: Nechci si srát do vlastního hnízda, ale nemyslím si, že hry samy o sobě jsou ten jediný nejfunkčnější nástroj ve vzdělávání. Řekněme, že dáš někomu zahrát si simulaci, kde managuje vlastní finance, běhá za penězi a utrácí je, investuje, na závěr se vyhodnotí, jestli vyhrál, pak si řeknete čau a odchází… Je otázkou, co si z toho účastníci vezmou, část pravděpodobně nic. Hra je za mě ve vzdělávacím procesu nejvíce přínosná až tehdy, kdy po ní proběhne debriefing — reflexe, díky které si můžu myšlenky kategorizovat a přenést klidně do jiného kontextu a aplikovat z herního světa do reálného a učení si zvědomit. Ta hra může být samostatně velmi silná, ale může být ještě přínosnější, když analyzujeme, co se v ní stalo a jak jsme se sami chovali — to je přesně přístup jakým pracuji se vzděláváním založeným na hrách. David: Ve hrách ale taky často prohráváme — nebo minimálně já teda fakt často, pracuješ ve vzdělávání i s chybou? Filip: Mega vždy! Mám k tomu dvouslovné spojení: failing forward. V běžném formálním vzdělávacím procesu jsme učení, že chyba je problematická. Hry nás naopak učí skrze testování, skrze iteraci svého vlastního přístupu k problému. Tak se dokážeme učit, aby to rozhodnutí nebo strategie a taktika byly optimálnější v další iteraci. To je podle mně hrozně důležité na přenesení do vzdělávacího procesu ve školách, firmách, kdekoliv… Doporučuju k tomu knihu Right Kind of Wrong od Amy Edmondson, která se věnuje kategorizaci chyb a jak s nimi můžeme pracovat co nejefektivněji. Ve hrách se až tak moc nebojíme dělat chyby, podobně funguje designový přístup, kde přicházíme s novými iteracemi na základě zpětné vazby, kterou získáváme od uživatelů nebo třeba hráčů. Vědět, že jsme něco udělali správně nebo naopak špatně nám pomáhá se zlepšit v příští iteraci. David: S herními prvky se dnes setkáváme i v běžném životě — na eshopech, na akcích ale i v bankách. Zvládnu poznat, kdy si ještě hraju a kdy už mě někdo manipuluje? Filip: Je to o hranici mezi motivací a manipulací prostřednictvím gamifikace. Jestli mě nějaký prvek motivuje nebo naopak manipuluje k nějaké akci závisí na tom, jestli ta akce slouží primárně mě nebo z ní profituje hlavně někdo jiný. Dobře funguje klasické jednoduché pravidlo: zastav se, nadechni se a zvaž, jestli to, co vidíš, například nějaké „kolo štěstí“ nebo systém, který tě nutí něco koupit do 10 minut, skutečně přináší hodnotu tobě, nebo jestli je to jen prostředek něčí manipulace. Pokud vidíš, že za takovými systémy je snaha tě ovlivnit ve prospěch někoho jiného, je dobré se zamyslet, jestli to opravdu chceš, nebo jestli tě někdo jen manipuluje k určité akci. A připadá mi důležité v diskusi o hranici mezi manipulací a motivací zohlednit, zda je dostatečně transparentní, co jako účastník můžu získat. Například jaká je šance na výhru, nebo proč sbírám ty body. David: Jak se s tím vypořádáváš ve své praxi? Filip: Co se týče samotných školení, občas — a dělám to i já — účastníky částečně manipuluji tím, že jim neprozradím vše, co se bude dít během následující aktivity, nebo jakým způsobem to vůbec souvisí s probíraným tématem. Přijde mi, že mezi lektorem a účastníkem existuje krásný vztah, založený na určité „obchodní dohodě“: ty mi dáváš svou pozornost a moc ovlivnit tvé akce, a výměnou ti poskytuji hodnotu — rozšíření kompetencí, znalosti, nové dovednosti, úhly pohledu a podobně. Jakmile však manipuluji příliš nebo účastník nevidí smysl v tom, co děláme po příliš dlouhou dobu, ztrácím jeho pozornost a kontrolu nad celým procesem. Já účastníky často vrhnu do aktivity, hry, simulace nebo procesu, kterému nutně nerozumí, a teprve v jeho průběhu, případně až na jeho konci nebo během debriefingu, objeví, v čem spočívala hodnota daného zážitku. To opět vyvolává otázku: manipulujeme ty lidi, nebo je motivujeme zvědavostí, objevováním a procesem? Co vlastně ten proces přinese nebo nepřinese? David: Sám jsi i pracoval na vlastních hrách, můžeš nějakou představit? Filip: Poslední projekt byly Identity — karetní hra založená na rolích. Součástí hry jsou postavy, které žijí v České republice, ale mají různé identity — může to být třeba Češka s vietnamskými kořeny nebo Američanka žijící v Česku, člověk z Ukrajiny, Ekvádoru, uprchlice… Postavy mají na kartičkách zpracovaný krátký příběh, který rozvíjí, kdo jsou, co je baví, jaké mají sny, jak tráví volný čas. S jednotlivými kartičkami hrajeme na principu: hádej kdo jsem? Hráči na základě otázek zjišťují, jaká privilegia i bariéry ve společnosti mají jednotlivé postavy, ale zároveň je to někdy trochu v mlze, protože různí hráči mohou mít o stejné postavě úplně odlišnou představu, vstupují do toho jejich předsudky. Tu hru využívá Integrační centrum Praha, kde pracují se vzděláváním na školách a byla vyvíjena na míru jejich workshopům, děti dostávají jednoduchou karetní hru a odhalují, kdo je tajemná postava. Pak navazuje reflexe, kde se analyzuje postavení těch postav ve společnosti v Česku a prezentace, není to tedy jen o samotné hře jako o tom okolo. David: To je super! Můžu to někde pořídit? Filip: Teď bohužel ne, bylo to vyrobeno v relativně malém nákladu pro potřeby workshopů, snažím se ale lobovat za to, aby se hra dočkala třeba print-to-play verzi, tak uvidíme jestli to půjde! David: Moc držím palce! Na rozloučenou se chci zeptat: Co je jedna věc, nějaká metoda, poznatek nebo tip, který bys doporučil lidem, kteří chtějí herní prvky zapojit do své praxe? Filip: Jednoduchou a úplně perfektně aplikovatelnou do týmových procesů je Planning Poker. Je to nástroj z agilních metodik, sada kartiček, které mají různé číselné hodnoty, například z fibonacciho posloupnosti. Spolu s týmem na stůl položíme například post-it s nějakým úkolem — taskem, každý z hráčů pak vyloží na stůl kartu s číslem, které podle něj reflektuje to, jak moc náročný je daný úkol. Třeba já si myslím, že tento task je náročný na úrovni tři a ty si myslíš, že je na úrovni osm, další kolegové dají šest. Díky tomu pak můžeme objevovat, proč je tak velký rozdíl. Zjistíme, že někdo je super namakaný v tom, jak úkol splnit a nebo třeba používá nějaké efektivní nástroje, proto ho ohodnotil nižším počtem bodů. A občas zjistíme, že úkolu rozumíme každý úplně jinak a je potřeba ho specifikovat jinak nebo rozložit na menší části. A pak pokračujeme na další úkol a znova hodnotíme. S body se pak později dá různě pracovat, třeba při trackování postupu. Přečíst si o Filipovi víc, nebo si jej rovnou booknout na workshop můžete na jeho webu: https://filipgabor.com/cs Hry nás učí, že chyba není problém. Hraní je nejpřínosnější, pokud následuje reflexe. — Filip Gábor was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1.

Strangers at Home: Exploring Aboriginal Experiences through Virtual Reality

Shapes XR, Concept of Strangers at HomeDuring my studies at Masaryk University and my stay in Australia, I had the opportunity to connect my fascination with virtual reality with my desire to highlight important social issues. Australia, known for its natural beauty, also hides complex problems faced by its Indigenous people, the Aboriginal Australians, whose stories often remain invisible. My journey toward this project began in my first year when I was first introduced to virtual reality technology through the course DESB17 Virtual Reality: Theory and Practice, taught by Mgr. Alžběta Šašinková, Ph.D., and Mgr. David Košatka. This course not only allowed me to understand the technical foundations of VR but, more importantly, opened the door to its use in storytelling and social engagement. I was particularly inspired by the project We Are Live Here, which demonstrates how VR can bring attention to important themes and human stories that would otherwise go unnoticed. In my second year, I decided to further develop my knowledge and enrolled in the course DESB72 User Interface Design for Virtual Reality, led by Mgr. Markéta Kučerová and RNDr. Vojtěch Brůža. This course helped me gain a deeper understanding of designing user experiences in VR and led me to the decision to create my own project focusing on Aboriginal Australians, their historical traumas, and ongoing discrimination. Brainstorming Everything started with a brainstorming session that helped me define the fundamental direction of the project. I was searching for ways to use virtual reality not only as a tool for interactive storytelling but also as a means to evoke empathy and foster a deeper understanding of complex social issues. I wanted the project to be not only visually compelling but also emotionally impactful. The brainstorming board became a key tool for me — it allowed me to organize my thoughts, find connections between different elements, and identify new themes to incorporate into the concept. I explored various approaches and drew inspiration from other projects that addressed similar topics. One of the projects that had a significant influence on my proposal was We live here. It demonstrated how VR can connect audiences with difficult-to-grasp topics and transform information into a profound personal experience. Miro, Brainstorming boardAs I formulated the concept, I realised that the core objective had to be creating a space where users could understand not just the facts but also the emotional dimension of stories reflecting the reality of Aboriginal Australians. The goal was to enable users to imagine what it feels like to face discrimination, fight for their rights, or struggle with historical injustices that continue to impact their lives today. I wanted VR to serve as a bridge between the viewer’s world and a reality that is often overlooked. I structured the concept around several key pillars. The first was storytelling through interaction users should not be mere passive observers but active participants who could influence the course of the experience with their choices. The second pillar was authenticity, which was rooted in real stories, facts, and visual elements that ensured the experience remained true to reality. The third pillar was empathy, which was intended to be the central focus of the entire experience. Users should not only move through different scenes but also feel the emotions that these situations bring frustration, uncertainty, or even pride when overcoming obstacles presented within the VR story. The discussions around the brainstorming process gradually led me to the question of how best to connect VR with the everyday reality of Aboriginal Australians. It became clear that the project needed to address key issues such as workplace discrimination, barriers to education, and historical traumas linked to colonization. I wanted to translate these situations into specific scenes that users could not only observe but also experience and explore in their broader context. We live here, Conception analysisAI Storyboarding After completing the brainstorming phase and defining the concept, I moved on to the next step: creating the AI Storyboarding. I decided to use artificial intelligence tools that allowed me to quickly and efficiently design several scenes that would form the core narrative structure. The goal was not only to create engaging scenes but also to add interactive elements to each, enabling users to grasp specific themes, issues, or key points. AI Storyboarding was a process in which I combined my overall vision of the story with specific real-life situations that Aboriginal Australians face daily. AI assisted me not only in generating initial visual concepts but also in identifying possible interactions that would be both emotionally and cognitively impactful. For each scene, I determined the key issue users should understand and designed a way for them to engage with it interactively. Miro, AI generated scenes and narativeKey scenes and interactions Home and dream * Scene: The user finds themselves in a small community home, representing the environment where many Aboriginal Australians live in remote areas. Limited access to essential infrastructure, such as healthcare, education, or transportation, is evident. * Interaction: The user is asked to help one of the characters pack their belongings and move to the city in search of better opportunities. The character explains that relocation is forced by a lack of resources and opportunities. Through this interaction, the user experiences the uncertainty and anxiety that come with leaving one’s home. Language barrier * Scene: The user enters a room simulating a visit to a healthcare facility in the city. Informational posters are displayed on the walls, and voice instructions in English are played, which a local Aboriginal woman does not understand. * Interaction: The user is tasked with translating important information from English into the Aboriginal language or facilitating communication between the doctor and the patient. This scene highlights barriers to healthcare access and the frustration caused by miscommunication. Access to education * Scene: A character is trying to enroll in a study program that requires a complex online application. The form is complicated, and the character feels overwhelmed. * Interaction: The user is prompted to guide the character through the registration process, deciding which fields are mandatory, which documents to upload, and how to overcome system errors that make the process more difficult. This moment illustrates the systemic obstacles preventing many Aboriginal Australians from accessing higher education. Workplace discrimination * Scene: The user witnesses a job interview between an HR manager and an Aboriginal applicant. The manager has prejudices about the applicant’s skills and background, which are evident in both the questions asked and their demeanor. * Interaction: The user has the option to intervene, choosing from several responses that can either support the applicant or worsen the interview. This scene highlights both subtle and overt forms of discrimination that Indigenous Australians experience in the job market. Historical trauma — Rottnest island * Scene: The user finds themselves on Rottnest island, now a popular tourist destination but historically a site where Aboriginal Australians were detained and often died under horrific conditions. * Interaction: The user explores various memorial plaques and listens to stories of those who were imprisoned there. This scene is purely contemplative — the user is invited to reflect on how places of joy today can have a dark past. What do users really expect? At the beginning of this phase, I consulted with Rose, a friend from Perth who is an Aboriginal and African American woman living in Australia. Rose helped me better understand the key challenges faced by Indigenous Australians and confirmed many of the issues I aimed to highlight in my project. She pointed out the lack of work opportunities in remote areas, language barriers that hinder integration, and the limited access to education, which often requires relocating far from home. She also emphasised systemic racism as a significant barrier to basic services such as healthcare, housing, and employment opportunities. Instagram, Messages from RoseCreating the teaser video The teaser video was designed to briefly introduce the challenges faced by Indigenous Australians and demonstrate how virtual reality could be used to convey these experiences. I developed a script covering key themes, from the history of Aboriginal Australians to contemporary issues of discrimination, emphasizing VR’s role as a storytelling medium. I used a combination of real footage, text, and graphic elements to help viewers grasp why this issue remains relevant today. After completing the video, I shared it with several colleagues and friends, asking them key questions: * What impression did the video leave on them? * Is the project’s objective clear? * What are their thoughts on the topic after watching the video? * Would they be interested in experiencing the VR project based on this teaser? Following my consultation with Rose and additional analyses, I decided to test my assumptions about user expectations by creating a teaser video. This video served as the first point of contact with users, aiming to provide an initial understanding of the topic while also testing their reactions to key moments of the project. https://medium.com/media/f59093194d66b06fe0e8387ea4f3a7e7/hrefKey insights from feedback Authentic Experiences and Empathy Users appreciated the emotional depth of the project and expressed strong interest in stepping into situations where Indigenous people face discrimination, social barriers, or obstacles to accessing education and healthcare. They agreed that this approach was far more impactful than simply presenting a theoretical explanation of the issues. Challenges with Length and Text Feedback highlighted the need to shorten the video to an ideal length of around one minute to maintain viewers’ attention. Additionally, it was recommended to simplify the on-screen text to make it easier to read and improve the video’s flow. Feedback from Rose and the viewers of the teaser video reassured me that the project has the potential to resonate with users and achieve its goal — to convey the emotions and challenges faced by Indigenous Australians through the immersive power of VR. Early feedback of ideaChoosing the right scene: Job recruitment and the ethnicity checkbox After receiving feedback on the teaser video, I started focusing more on selecting a specific scene for the final VR experience. During this period, I recalled a particular moment from my time in Australia. While filling out an online job application form, I encountered a question asking: “Do you identify as Aboriginal or Torres Strait Islander?” This moment made me reflect on how the job application process itself can be inherently biased and what consequences such questions might have for those who encounter them. This realisation led me to the idea that a job recruitment scene could be an ideal focal point for the VR experience. By creating an interactive scene where job applicants encounter this question during the application process, users would gain firsthand insight into how bias can be embedded in hiring decisions from the very beginning. I designed a scenario where the user fills out a job application and comes across the ethnicity checkbox. What happens if they choose not to fill it out? How might this affect their chances of being invited for an interview? Concept and Challenges in Using Shapes XR After selecting the job recruitment scene, I decided to bring my idea into Shapes XR, a tool designed for creating interactive VR environments. However, as I started prototyping, I quickly realised that working with this tool posed more challenges than I had anticipated. Since Shapes XR was new to me, I had to learn as I went along. I encountered various technical issues, such as synchronisation problems between the VR and desktop versions, difficulties in object placement, setting up interactions, and even unexpected issues with the environment beyond the prototype itself. These challenges forced me to rethink some aspects of the design and thoroughly explore the tool’s capabilities. The more I immersed myself in the software, the more I recognised its potential for conveying ideas but at the same time, I realised that each new scene introduced unique design and technical challenges. Initial Prototype The initial prototype involved mapping out scenarios and experimenting with the Shapes XR environment. I began by testing a basic environment, placing various interactive elements such as on-screen objects, buttons, and texts that would reflect key moments in the scenes. Once all elements were in place, I started defining interactions — determining how users would respond to different objects and how their choices would shape the progression of the scenes. This step brought me closer to understanding how individual scenes should unfold and how users would experience and engage with specific situations. With each new experiment, I gained a deeper understanding of how to connect the environment, objects, and interactions to create the most authentic and emotionally impactful experience possible. Through this process, I came to accept that the final result might not be a 100% complete VR experience rather, it would serve as a foundational concept for the project, demonstrating the core mechanics and user journey in an immersive way. Shapes XR, Early conceptConsultation After several initial experiments and drafts, I had a mandatory consultation with Mgr. Markéta Kučerová and RNDr. Vojtěch Brůža, during which we clarified what the final version of the project might look like and how far I had deviated from the original expectations. The consultation was crucial in ensuring that the project remained on the right track and that all key components were properly interconnected. During the discussion, I suggested starting with a short introduction, such as an initial scene or video, similar to what is commonly used in games. This introduction would serve as a contextual bridge to the main interactive scene. The video was meant not only to introduce the central theme, provide users with background information, and set expectations for the interactive experience but also to be directly connected to the scene where users would find themselves after watching it. This approach would allow for a seamless transition between the introduction and the immersive experience that follows. After the meeting with Vojtěch and Markéta, I began documenting all interactions that needed to be integrated into the project. This step allowed me to carefully map out how interactions would unfold and how they would contribute to the overall narrative. I structured interactions with a focus on seamlessly connecting individual scenes, ensuring that users could experience authentic moments and influence the course of the story. The consultation helped me refine the core concept and confirm that the entire project had a clear structure, making it easy for users to understand while maintaining a strong emotional impact. Based on this discussion, I proceeded with the next phase of development, now with a clearer understanding of what was most important for users and how the interactions should be designed. https://medium.com/media/0edea265a855b28bda186279071eb8af/hrefImplementation and integration in Figma and Shapes XR After finalizing the concept phase, I moved on to the execution of the project. First, I downloaded an office environment from Sketchfab, which provided a foundational framework for the scene. I carefully analyzed this space and started drafting potential scenes based on my previous design. During this analysis phase, I considered which objects and interactions should be part of each scene and how much space would be required for each interaction. Next, I detailed all interactions in Figma, deciding what should be represented in 3D and what could be simplified as a 2D element. This step helped me determine which elements were essential for the experience and what could be streamlined for better usability and fluidity. Once the Figma prototype was complete, I synchronized all interactions with Shapes XR. This allowed me to transfer everything into the VR environment, where I began placing objects and setting up interactive triggers that would be activated during the scene. Figma, Interactions patternsFraming the narrative and setting up interactions The scene begins with the sound of an incoming message on a mobile phone. The screen displays a WhatsApp message from the main character to their sister, stating that they were asked at work to fill out a checkbox regarding their Aboriginal or Torres Strait Islander identity. The sister replies, advising them not to fill it out and just wait to see if they get invited for an interview. From here, the scene unfolds with various interactive elements that immerse the user in the virtual environment: Television (TV) * Function: A TV on the wall displays news about a referendum on Aboriginal representation in the Australian Parliament. * Interaction: The user can click on the TV to access more details about the referendum. Mobile phone * Function: Conversation on the Whatsapp * Interaction: The user can play voice message from sister. To enhance the authenticity of the project, Rose personally recorded all voice messages simulating the communication between the sister and the main character of the story. These messages added emotional depth to the narrative and allowed users to better understand the experiences faced by Indigenous people. Her contribution significantly enriched the structure of the project and validated that my approach was both authentic and relevant. Calendar * Function: The calendar highlights January 26 as Australia Day, a celebration for many Australians but a day of mourning for Aboriginal communities, marking the British invasion. * Interaction: The user can click on the calendar to reveal historical context and Aboriginal perspectives on Australia Day. Rio Tinto sticker * Function: A sticker on the table contains information about the mining company Rio Tinto, which has a controversial history with Indigenous communities. * Interaction: The user can examine the ticket, which highlights the unethical practices of the company in relation to Aboriginal lands. Rottnest island poster * Function: A poster on the wall depicts Rottnest Island, a popular tourist destination today but historically a prison where Aboriginal people were detained and subjected to inhumane conditions. * Interaction: The user can click on the poster to learn more about the dark history of the island. HR and director conversation * Function: A computer screen displays a conversation between an HR manager and a company director, showing how bias affects hiring decisions. * Interaction: The user can observe how the discussion unfolds, revealing subtle and explicit forms of discrimination in the hiring process. Retrospective and final thoughts Looking back, I am glad I decided to pursue this project. It was an incredibly insightful experience, allowing me to explore how virtual reality can serve as a storytelling medium for raising awareness about discrimination and systemic bias. Throughout the process, I had the opportunity to experiment with various tools and technologies. Figma and Shapes XR helped me develop interactive visualizations, but I remain curious about how the project might have evolved using a different tool. Perhaps an alternative platform would have offered greater flexibility or different possibilities for handling 3D objects and interactions. Nonetheless, this experience broadened my perspective on designing for virtual reality. Ultimately, this project reinforced the importance of having a well-structured approach, especially when working with sensitive topics like discrimination. Despite the challenges of designing interactions and synchronizing different tools, I realized that even with limited resources, it is possible to create a powerful and authentic experience. The story of Aboriginal Australians resonated with me not only as a design concept but also as an opportunity to engage with pressing social issues. I am also grateful to Masaryk University for providing me with the opportunity to develop this project as part of my studies. A huge thanks goes to everyone who contributed whether by sharing ideas, giving feedback, or offering technical support. This project has helped me grow, both in terms of VR design and in understanding how technology can shape our perception of the world. Moving forward, I hope to develop more projects like this and continue refining my skills to create even more impactful interactive experiences. Strangers at Home: Exploring Aboriginal Experiences through Virtual Reality was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1.

Lukáš Jan Němec: Mentální zkratka designování židle mi pomáhá, abych neutekl z role designera

Mentální zkratka designování židle mi pomáhá, abych neutekl z role designera, říká Lukáš Jan Němec Lukáš vystudoval bakalářský produktový design na VUT v Brně a následně pokračoval v magisterském studiu industrial design na Central Saint Martins v Londýně. Po studiích a návratu do Česka se nějakou dobu věnoval tradičnímu produktovému designu. Postupně ale zjistil, že mu nestačí vytvářet produkty jen za účelem větší estetičnosti a prodejnosti. Hledal způsoby, jak zůstat v designérském řemesle, a zároveň se posunout k projektům, které mají strategický přesah a hlubší smysl. Přes 3 roky se věnuje designu služeb a sociálních inovací v Pábení. Neznáme se, ale na začátku rozhovoru jsme si potykali. Je v něčem stejné designování fyzických věcí, třeba židle, a design služeb? Určitě jsou tam společné prvky. Když navrhuji židli, pojmenuji si kritéria, která chci dodržet — třeba že ji potřebuji vyrábět efektivně, snadno přepravovat, dobře skladovat, … To platí i pro design služeb — než něco začnu řešit, pojmenuji sadu klíčů, které chci zohlednit a taky co chci způsobit ve světě. Pracuji na různorodých projektech a na každém znamená role designera něco trochu jiného. Může se snadno rozmlžit mezi další agendy a expertní pohledy. A v tom může být nápomocná metafora například i s navrhováním židle. Mentálně se odkazuji na zkušenost s tradičním designem a říkám si: „Od čeho jsem tady já jako někdo, kdo navrhuje židli?” Tam je jasně pojmenované, co má designer dělat, jaké nástroje jsou potřeba k vytvoření prototypu nebo jak vizuálně odkomunikovat myšlenku. A taky to, že výrobu nebo distribuci už bude mít na starosti někdo jiný. Někdy mi to pomůže definovat bezpečné hranice v rámci týmů, které jsou velmi bohaté na různé přístupy, expertízu a zkušenosti. Máš naopak pocit, že se v něčem musí k designu fyzických věcí a designu služeb přistupovat úplně jinak? Jako průmyslový designér jsem měl pocit, že designér je vlastně hodně „na chvostu“ celého procesu. Když se nám něco dostalo pod ruce, často už šlo o velmi jasně definované záměry a cíle. Bylo třeba zohlednit prodejní kritéria, odlišit se od konkurence na trhu, a zajistit, aby daný produkt byl esteticky přitažlivý a funkční. Taky se mi zdálo, že designeři často viděli přidanou hodnotu v propsání svého osobitého rukopisu. Mám ale pocit, že se to trochu mění. Pokud dnes člověk chce, může svou kariéru formovat tak, aby měl větší vliv na proces. Nemusí být jen „na konci“ řetězce s velmi omezeným zadáním od klienta. Ale musí se tomu hodně věnovat a jít tomu naproti. A design služeb? Naopak v mojí dnešní pozici často pomáhám definovat samotné záměry. Mám tedy větší vliv na to, jak je problém rámován, což pak ovlivňuje celý proces. Díky tomu mám pocit, že dnes můžu reálně přispět k řešení problému mnohem víc, než tomu bylo v mé předchozí zkušenosti. Možná to říkám částečně prizmatem sociálních inovací, ke kterým se aktuálně nejčastěji dostávám skrz grantové výzvy. Tam to funguje tak, že vznikne projektová žádost, která musí pojmenovat problém a stanovit kritéria úspěchu. A organizace často už tento krok řeší s designerem, který jim pomáhá nastavit celý proces. Díky tomu mám možnost ovlivnit samotnou podstatu budoucího řešení, než kdybych se do projektu dostal až na jeho konci. Pracoval jsi na spoustě zajímavých projektů (zpřístupnění terapie pro odsouzené, úloha zoo v dnešní době, zmírnění negativních dopadů rozvodu na děti, boj se schizofrenií, destigmatizace HIV, …). Jaký projekt vnímáš, že měl největší dopad a zpětně ho vnímáš jako nejsmysluplnější? Přemýšlím, jestli se to dá vůbec hodnotit tím přívlastkem „nej”. (přemýšlí) Nevím, jestli se o projektech, na kterých jsem v poslední době pracoval, dá jednoznačně říct, že jeden byl významnější než druhý. Hodně záleží, čím pohledem to chceme hodnotit. Určitě se to nedá nahlížet kritérii jako například velikost cílové skupiny. Která třeba u rozvodů může být velmi široká versus vězeňská populace doživotně odsouzených. Těch je naopak velmi málo a je pro společnost, nebo i vězeňskou službu, snadné se jimi „nezabývat”. Jsou to ale často naopak hluboce traumatizovaní lidé se složitou historií, kteří potřebují extrémně silnou podporu a péči. Z tohoto hlediska se mi těžko hodnotí, kde je větší dopad. Existuje nějaké téma, které se táhne jako červená nit tvým životem? Něco, co tě vždycky přitahovalo? Nevím, jestli celým životem, ale v poslední době se mi vrací téma právě vězeňství. Ať už z pohledu potřeb vězeňské služby nebo naopak z pozice neziskovek, které pečují o odsouzené. Je to prostředí, kde je velká propast mezi tím, jak byla role vězeňství historicky vnímána a tím, jakou pozici by měla mít ve společnosti dnes. Což je skvělý předpoklad pro inovace. Když pracuješ na mnoha projektech — jaké to je projekty „rozhoupávat” a potom je opouštět? Jaké pro tebe je sledovat je z povzdálí, jak žijí vlastním životem? Když žijí vlastním životem, tak je to skvělý! (smích) To je ten dobrý případ. Napadá mě příklad organizace, kde jsme řešili téma rozvodů. Od začátku jsme měli relativně malé možnosti zapojovat širší tým lidí z organizace do procesu. Pracovníci a pracovnice intervenčního centra mají velmi náročný režim, jsou neustále v pohotovostním nastavení a nemohli jsme si dovolit např. odvézt je na dvoudenní workshop někam na chatu. Považovali jsme ale za důležité i v rámci omezených možností lidi do procesu vtahovat. Osvědčil se nám formát dvouhodinových bloků. Byl to relativně krátký, ale zato intenzivní čas, kdy jsme se soustředěně věnovali konkrétnímu tématu. Proč to říkám v této souvislosti — čím víc je organizace aktivně vtažená a promýšlí věci sama, tím víc získává „ownership” a je mnohem větší pravděpodobnost, že po formálním skončení projektu bude dál pokračovat. Což se v tomto případě stalo a podařilo se na práci navázat i díky jedné aktivní kolegyni, která to celé pevně držela v průběhu i po skončení. Koncept, který jsme dali společně dohromady se jim dařilo hezky převádět do realizační fáze a bylo moc hezké sledovat to zvenčí. Ale co když se to nepovede? Nemyslím, že bych měl vyloženě takovou zkušenost u projektů, na kterých jsem pracoval. Když už, tak se spíše pozastavily, než že by skončily. A to z důvodu čekání na další financování. Třeba u vězeňského projektu zaměřeného na terapii jsme během prvního roku vytvořili pevné základy. Nyní na ně budeme navazovat a dostaneme se do realizačně-pilotní fáze. Obecně je moje zkušenost se sociálními inovacemi taková, že se projekty dostanou do fáze, kdy nějakým způsobem fungují, ať už tím, že vytvoří novou infrastrukturu, která tam předtím nebyla, nebo podpoří určitý typ vztahů. Díky tomu je možné na takové základy smysluplně navazovat. Chtěla jsem se zeptat právě na spolupráci s neziskovkami. Zajímá mě, jaké jsou podle tebe nejčastější problémy, které je brzdí? Jsou to peníze, nebo něco jiného? Co je nejčastěji zastaví během designového procesu? Hlavní „stopky” bývají dost pragmatické — často jde o nedostatek času a kapacit. A samozřejmě peníze. Myslím, že spoustu neziskovek by se k inovačnímu designu bez grantové podpory dostávala obtížně. Možnost zaplatit si člověka, který se může tématu po nějakou dobu soustředěněji věnovat je v běžném provozu pro mnoho neziskovek obrovský luxus, který si běžně nemůžou dovolit. Taky proto je během projektů často kladený velký důraz na evangelizaci designového přístupu k řešení problémů. To aby interní týmy nebyly do budoucna tolik závislé na spolupráci s někým externím. A předávání designerských kompetencí může mít taky svoje úskalí. Nejde o to zahltit lidi metodami a vyškolit z nich profesionální designery a designerky. Ale nechat jim nahlédnout, že například ověřování si svých myšlenek přímo s jejich klienty nemusí být úplně špatný nápad. Když zůstanu u smysluplných projektů a tím myslím se sociálním nebo environmentálním přesahem, nejde primárně o zisk. Dá se smysluplným designem vůbec uživit? Ne vždy úplně snadno, ale rozhodně ano. Opět záleží na tom, jak si zarámujeme „smysluplný projekt”. Příklady ze sociálních inovací, které tady dnes nejvíce skloňujeme, byly financovány z grantových výzev, ale v Pábení se nám daří otevírat i příležitosti s komerčními subjekty nebo veřejnými organizacemi. Nedávno jsem spolupracoval například s carsharingovou společností, kde jsme řešili, jak její službu lépe zpřístupnit své uživatelské základně a podpořit tak celkovou vizi organizace. I komerční projekty mohou stát na ambiciózní a silné myšlence, v tomto případě zbavovat města nesmyslného množství osobně vlastněných aut, která navíc drtivou většinu svého života stráví na parkovišti. Zaujalo mě příspěvek o udržitelnosti v digitálním prostředí, který jsi sdílel na Facebooku. Existuje web, který běží jen pokud má server, na kterém je uložený, dostatek solární energie. Jak tohle vnímáš z pohledu uživatelské přívětivosti versus environmentální udržitelnosti? Dá se říct, čemu bys dal přednost? Pokud jde o prioritu mezi tématem udržitelnosti nebo uživatelským zážitkem, myslím, že to do velké míry nemusí jít vůbec proti sobě. Nedávno jsem byl na workshopu o inkluzivním designu od Terezy Kosnarové, kde jsme mj. řešili nakolik dokáže služba obstát v situacích, kde by jinak neobstála. Ukazuje se, že když design namyslím tak, že zohledňuje specifické potřeby různých skupin uživatelů, celkově to přispívá k uživatelské přívětivosti. Myslím, že to platí i pro ekologickou stopu. Když například na webu minimalizujeme rušivé prvky, snížíme množství videí, zredukujeme počet nutných kroků nebo optimalizujeme rozhraní tak, aby bylo intuitivní, neznamená to, že obětujeme uživatelský zážitek. Občas se setkávám s názorem, že komerční firmy si něco takového nemohou dovolit. Ale když na to kouknou z jiného úhlu, mohou v tom najít inspiraci pro optimalizaci služeb nebo oslovení nové cílové skupiny. To zní jako ideální stav. V tomto konkrétním případě to ale šlo proti sobě — buď udržitelnost, nebo funkčnost. Pokud slunce nesvítilo, web nefungoval. Narazil jsi někdy v praxi na podobnou situaci, kde bys musel opravdu volit mezi těmito dvěma extrémy? Ne, s takovou situací jsem se nesetkal. Zaujalo mě ale, jak ten projekt ilustruje extrémní případ, který ukazuje, jak vlastně systém funguje. Často panuje mylný dojem, že když něco digitalizujeme, automaticky tím snižujeme ekologickou stopu, protože třeba nevytváříme odpad. Ale realita je jiná. Digitální sektor má obrovské nároky na energii — servery jsou velké budovy, které generují spoustu tepla a spotřebují obrovské množství energie. Tento příklad hezky ilustruje, že pokud běží nějaká stránka, spotřebovává energii — a ta energie se musí odněkud vzít — vždy to má nějaký dopad. Narazila jsem na tvůj studentský projekt, kde jsi dělal experiment se zapojováním zásuvek. Smyslem bylo využívat běžné věci neobvyklým způsobem. Zaujal mě právě aspekt všednosti. Co velmi všedního (nemusí to být věc, ale třeba i myšlenka, proces) jste během svého dosavadního života při designu použil a mělo to velký či nečekaný dopad? Napadá mě jedna věc, která zní velmi obyčejně, každodenně, je až „klišeózní“, ale podle mě tvoří naprosté jádro úspěšného designu služby nebo úspěšné systémové změny. A tím jsou podle mě vztahy. Aby se stala změna, musí se vždy stát mezi někým v nějaké interakci. Design služeb je vlastně design interakcí — toho, jak spolu lidé komunikují, sdílí podněty, dávají zpětnou vazbu. Je to obyčejné, ale podle mě klíčové. Například na jednom ze zmiňovaných vězeňských projektů jsme sice věnovali pozornost navrhování procesu služby — ve smyslu, jak se lidé o terapii dozví, jak se do ní přihlásí, jak si věznice mezi sebou předají informace atp. — ale možná více zásadní bylo budování vztahů mezi věznicemi a jednotlivými složkami sytému. To vytvořilo podhoubí, na které můžeme teď hezky navázat. Bylo to naprosto klíčové. Je na designu něco, co tě vyloženě baví a používáš to třeba jako prevenci proti vyhoření? Mám štěstí, že jsem se s tím typickým pracovním vyhořením, zatím nesetkal. Co se týče zábavné složky — určitě mě baví, že je moje práce závislá na lidech, a ne na věcech. Rád propašovávám do workshopů prvky, někdy až dětské hry. Třeba když bylo potřeba roztřídit se do skupin, poprosili jsme účastníky, aby si cestou z oběda vybrali bonbón a schovali si papírek. Barvy papírků pak určily složení skupin. Protože je designerská práce hodně metodická a procesní, přijde mi důležité si připomínat, že jsme všichni stejně obyčejní lidi, kteří se chtějí zasmát a věnovat se i těžkému tématu trochu s lehkostí. Lukáš Jan Němec: Mentální zkratka designování židle mi pomáhá, abych neutekl z role designera was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1.

UX designérka Andrea Schnapková: O tom jak najít životní balanc a proč je běhání klíčem k její…

UX designérka Andrea Schnapková: O tom jak najít životní balanc a proč je běhání klíčem k její produktivitě Na vysoké škole se věnovala filmové teorii a analýze filmu, souběžně se zabývala studiem mezilidské komunikace a počítačově zprostředkované komunikace. Svůj profesní domov našla v UX designu, který podle ní spojuje vše, co miluje — od analýzy dat, přes práci s lidmi až po tvoření uživatelských řešení. V rozhovoru se podělí o svou cestu z akademického prostředí do agenturního a práci in-house, ale také o tom, proč běhání považuje za svůj nejlepší pracovní hack. Vítám Tě u rozhovoru. Mohla by ses v krátkosti představit a popsat, jak ses dostala k UX designu, co jsi studovala a jaké byly tvé začátky? Původně pocházím z akademického prostředí, dlouhou dobu jsem strávila na univerzitě a zprvu jsem si tam představovala i svojí další profesní dráhu. Studovala jsem více oborů, napřed jsem studovala filmovou vědu a španělskou filologii, ale na magisterské a doktorské studium jsem přešla na kombinaci filmová věda a komunikační studia. Bavilo mě pracovat s různými typy metodologií a analyzovat věci, to jsem využívala u filmu. Kromě umění mě zajímala také psychologie, komunikace a vlastně samotná podstata lidské interakce. Takže v rámci komunikačních studií jsem se hodně zabývala analýzou mezilidských interakcí. Dělali jsme třeba různé výzkumy počítačově zprostředkované komunikace. Potom jsem přešla na doktorát, kde mě kromě odborné práce nejvíc bavilo učit a pracovat se studenty. Můj manžel je vývojář, dělal weby a vždycky mu chyběl někdo, kdo by ty weby navrhoval. Spoustu let jsme to dělali společně, tak jako pro radost. No a jednoho dne, kdy jsem cítila, že moje akademická dráha spěje ke konci, protože tam byly pro mě nepřijatelné změny, mi seplo, že UX design v sobě propojuje všechno, co mám ráda. A metodologické přístupy jsou vlastně dost podobné tomu, co už znám a mám zažité. Jednak je tam výzkum v úvodní discovery fázi, kde se můžu prohrabávat daty a materiály a můžu se vzdělávat v té dané věci, kterou plánuji rozvíjet, dělat výzkum a zpracovávat data z něj. Také workshopy, kde můžu být v kontaktu s lidmi, vést je ke společnému řešení založeném na získaných datech. A třetí je ta analytická část, kdy mě baví si ty věci rozkládat na součástky, a pak to z těch součástek skládat dohromady. S tím, že když se to ještě podloží daty, když si ty věci otestuješ, tak to pro mě dává super balíček toho, co miluju. Mám pocit, že v rámci designu se mi protnuly všechny mé záliby do jednoho. Foto ze studií, archiv Andrey SchnapkovéVyčetla jsem z tvého LinkedInu, že jsi začínala v UX v agentuře, pracovala si v House of Řezáč a ještě někde. Říkám to správně? Ano, v House of Řezáč a v jedné menší agentuře . Ty jsi teď srovnávala akademickou sféru s UX designem jako takovým. Jak bys porovnala práci v agentuře se současnou prací in-house designérky v Notinu? Vezmu to ještě z jiného konce, dlouho jsem pracovala sama jako freelancer, kdy jsem si ošahávala UX svojí optikou. Ale v určitý moment jsem si říkala, že bych se potřebovala dostat do týmu lidí, abych si některé věci a postupy, které dělám, zvalidovala a někam se posunula. První jsem se přihlásila do Czechitas, ne abych tam vyloženě čerpala nějaké znalosti, ale abych se dostala do té komunity lidí. Jak jsem byla z akademického prostředí, tak jsem tady nikoho neznala. A přiznám se, že dráha freelancera mě až tak neuspokojovala, protože nejsem úplně obchodník, a samozřejmě cenotvorba toho byla nedílnou součástí. Miluji to řemeslo, ale jsem ráda, když obchodnické věci zastává někdo jiný. Proto jsem šla do agentury. Přijde mi, že agenturní prostředí je mnohem rychlejší, drsnější, a možná, že když má člověk první zkušenosti z agentury, tak je pro něho potom práce in-house takový balzám na duši. Například v poslední agentuře, kde jsem pracovala, byl velký tlak na výkon a rychle odvedené projekty, a to klidně i na úkor kvality odvedené práce. Byla jsem z House of Řezáč zvyklá na vysokou kvalitu a tady mi nebylo umožňováno odevzdávat výstupy v takové kvalitě, jak jsem byla zvyklá. A nechtěla jsem to odrbávat, protože přeci jen přijde klient, který v tebe vloží důvěru, a často ten byznys je všechno, co on má. Je tam velká zodpovědnost, protože ty můžeš udělat drobnou změnu na webu, a tím kardinálně narušit chod toho byznysu. Kdybych to srovnala s přechodem do in-house, tak se mi hrozně ulevilo, protože najednou tam byl čas si ten problém v klidu vzít, zamyslet se nad ním, a navrhovat řešení v rozumném časovém měřítku. Nebylo to honem honem, teď potřebujeme něco rychle dodat, protože klient to potřebuje a zaplatí nám za to jenom tolik. Tady si můžeme na začátku říct, co řešíme za problém, vydefinovat si cíle a rozumně naplánovat cestu tak, abychom to, co doručíme, mělo kvalitu, kterou chceme. Přiznám se, že jsem na začátku měla z in-house trochu obavu, protože na agentuře se mi líbila pestrost práce. Pokaždé řešíš jiné téma a vždycky se do toho musíš ponořit. Ať je to krmivo pro psy nebo přírodní kosmetika. U práce in-house jsem si říkala, jestli nebudeme dělat pořád to stejné, ale myslím si, že tohle to byla hodně naivní představa. Když už člověk v tom kolosu je, tak výzvy jsou dynamické, a neustále se to proměňuje a pořád je co řešit a někam se posouvat. Mohla bys mi představit nějaký fajn projekt nebo feature, na které jsi pracovala? Nějaký Tvůj oblíbený projekt. Ráda vzpomínám na jeden projekt z agentury, kde jsme měli poměrně volné pole působnosti. Byl to e-shop zaměřený na kreativní tvoření, malování podle čísel, diamantování a podobné věci. Potřebovali jsme tam trošičku zvýšit zapojení uživatelů. Protože do té doby, než jsme tam dělali nějaké zásahy, tak ten e-shop vypadal jako tisíc dalších e-shopů s výrobky z AliExpressu. Byť to byl rodinný podnik, měli továrnu v Česku a všechno si vyráběli sami. Nebyli jsme nuceni přeskakovat hned k řešení, mohli jsme opravdu ctít design proces. A i klient byl hodně open-minded, byť mu třeba UX design nic neříkal. Udělali jsme poměrně robustní výzkum a rozpracovali opportunity solution tree, se kterým jsme dlouhodobě pracovali. V první fázi jsme odladili hlavní problémy, co uživatele trápily, ale pak jsme si postupně šahali do šuplíku a rozvíjeli i další věci. Mohli jsme i dlouhodobě sledovat chování lidí na původním webu a dělat si z toho závěry. Tohle byl takový srdcový projekt. Panelová diskuze v Czechitas, archiv Andrey SchnapkovéMáš nějaký svůj tip pro efektivitu, produktivitu a organizaci práce? V poslední době kladu důraz na work-life balance a snažím se, aby mi práce nepřerůstala do volna. Můj osobní hack je dělat si bloky práce, kdy se soustředím jenom na to, co řeším a neskáčou mi do toho meetingy, odpovídání na zprávy a podobně. Taky si rozděluju týden tak, že většinou 4 dny v týdnu pracuju na dejme tomu fakturovatelných věcech a pátek si nechávám na interní věci, rozvíjení procesů a vzdělávání. Extrémně mi pomáhá balancovat to běháním. Od té doby, co běhám, šlo všechno nahoru, jak po fyzické, tak psychické stránce. Kdy a proč jsi začala běhat? Co tě k tomu přivedlo? Prožívala jsem náročné období. Dlouho jsem se snažila balancovat rodinný a pracovní život. Takže jsem často pracovala a vzdělávala se po nocích, což nebylo v dlouhodobém měřítku udržitelné. To celé mě dovedlo až téměř k vyhoření. Situaci, kdy se to ve mně zlomilo si pamatuju úplně přesně. Byla jsem se synem v nemocnici, a to je místo, kde má člověk většinou dost času na přemýšlení. Jednou v noci jsem poslouchala UX Monday, kde mluvil Milan Chvojka o tom, jak se mít v práci dobře a já si v ten moment uvědomila, že se vlastně dobře vůbec nemám. Hned po příchodu domů jsem dala výpověď. Řekla jsem si, že zkusím začít znovu a lépe. Ale ne tak, že bezhlavě skočím do další agentury, kde to pojede jak na běžícím páse, ale že začnu u sebe. V té době jsem se vrátila k běhání. Nejdřív jsem běhala krátké úseky, kdy jsem bojovala o každý nádech a na nic jiného jsem neměla ani pomyšlení. Ale časem jsem se dostala zpátky do formy a tak nějak jsem se postupně dostala do módu, kdy jsem prostě třeba dvě hodiny běhala někde po lesních stezkách a přemýšlela o různých věcech. A tady jsem zjistila, že je to vlastně super kombo, protože na jedné straně endorfiny a na druhé stoprocentní focus, který už jsem dlouho nezažila. Když jsem pak asi za dva měsíce nastupovala do Notina, tak už jsem přicházela úplně s jiným nastavením. V mém zorném poli už nebyla jen práce, ale byla jsem tam i já. Takže běhání mi v tom celém procesu vlastně hodně pomohlo. Máš nějaké tipy, jak si vytvořit návyk na pravidelné běhání, i když člověk začíná úplně od nuly? Ty začátky byly hrozné. I když jsem se dříve věnovala vrcholovému sportu tak ten čas za počítačem se na mě dost výrazně podepsal. Když jsem běžela poprvé tak to byl takový tragikomický výjev, něco mezi chůzí a popobíháním, kdy jsem se mohla sotva nadechnout. Ale najednou jsem měla čas, tak jsem to každé ráno zkoušela, až se z toho stal zvyk, který si držím dodnes. Od té doby se i moje fyzička o dost zlepšila. U běhání se mi dobře přemýšlí, takže jsem ho začala docela efektivně používat i jako pracovní nástroj. Takové win-win. Buď mám krátké designové výzvy, kdy si vyběhnu takových 5, 6 kiláčků, soustředím se na jeden problém a snažím se přemýšlet nad řešením. Pak mám dlouhé běhy, třeba nad 15 kilometrů, kdy přemýšlím koncepčně a strategicky. A pak ještě praktikuju třetí typ běhu, kdy mě všechno na světě štve a jsem totálně přehlcená prací, a to je takový rychlý svižný běh, kdy se potřebuju totálně zničit a hlavně nad ničím nepřemýšlet. Dřív jsem seděla u jednoho problému a na sílu něco vymýšlela. Teď když cítím, že už to není dobré, jdu se proběhnout. Stačí i procházka, na chvilku to změnit a nápady pak jdou mnohem líp. Pokud zrovna při běhání neřešíš designové problémy, máš nějaké oblíbené playlisty nebo podcasty k poslechu? V tomhle ohledu asi moc inspirativní nebudu. Jak už jsem říkala, u běhání často koncepčně přemýšlím, takže mluvené slovo pro mě nepřichází v úvahu. Ale nějak tak organicky jsem začala praktikovat takový řekněme sezónní model. Teď zpětně, když nad tím přemýšlím, tak je to vlastně hrozně vtipné. Většinou mi to tak vyjde, že když pracuju na nějakém projektu, tak třeba v tom období poslouchám album konkrétního interpreta, a to u práce i u běhání. Takže třeba loňský rok, když jsem pracovala na věrnostním programu, tak vím, že k tomuhle projektu mám přiřazeného Viktora Sheena a Impostor syndrom. Takže žádné relaxační playlisty nemám. :) Je nějaký projekt, produkt, nebo obor v rámci designu, který by sis ráda vyzkoušela a ještě jsi neměla příležitost? Hodně se mi líbí programy a aplikace, které pomáhají prevenci, fyzickému a psychickému zdraví. Tam ten dopad může být enormní a ráda bych si to někdy v budoucnu vyzkoušela, třeba i bokem. Ale tím vůbec neříkám, že svět e-commerce je špatný, to vůbec ne. Baví mě ta dynamika nákupního chování, baví mě odhalovat motivace a potřeby různých typů zákaznického chování. Kdyby sis mohla vytvořit vlastní designérský projekt zaměřený na fyzické nebo psychické zdraví, jak by vypadal? Vlastně moc hezký projekt by byla nějaká aplikace pečující o duševní i fyzické zdraví designérů. Prostředí designu může být někdy vyčerpávající a ani ne v závislosti na senioritě (i když u juniornějších designéru je to riziko možná vyšší) se všichni chtě nechtě můžeme točit v začarovaném kruhu. Ale nějaká gamifikovaná appka jako prevence vyhoření, to by mě bavilo. Ale to jen tak nahlas brainstormuju. Chtělo by to nejdřív pořádnou discovery. :) Kdybys mohla dát svému mladšímu já jednu radu ohledně kariéry, co by to bylo? Řiď se intuicí. Buď tam, kde je ti dobře a nesetrvávej moc dlouho tam, kde ti dobře není. Není potřeba být někde jenom proto, že to někdo očekává, ale ty tam nejsi spokojená. Když cítíš, že okolí, které tě obklopuje, ti nepřináší radost, tak se neboj to změnit. A to stejné u práce, pokud tě ta práce netěší, tak se neboj jí změnit, protože můžeš najít práci, která tě bude těšit. V práci trávíme větší část svého dne, i na úkor rodiny a nejbližších, takže si myslím, že to je místo, kde by člověk měl být rád. A být obklopený lidmi, kteří mají stejný vibe, jsou na stejný vlně. Teď už to dělám, dřív jsem to až tolik nedělala. Ale to už je asi s věkem, člověk si na některé věci dává víc pozor. UX designérka Andrea Schnapková: O tom jak najít životní balanc a proč je běhání klíčem k její… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1.

Je možné si natrénovat přebalování dítěte ve virtuální realitě?

Také jste si někdy lámali hlavu s tím, jak se přebaluje dítě a báli jste se, že to pokazíte? Že na tom těle je možná moc zákoutí a abyste něco nepokazili? A kolik krému se používá? A jak moc se ty plínky mají utáhnout? Tohle vás netrápí? Nevadí. Ale já už nad tím parkrát v životě přemýšlel. https://medium.com/media/2fa49843daa617527ba2ce5b40b34633/hrefV rámci předmětu Design pro VR jsme měli vytvořit prototyp aplikace ve virtuální realitě. Z mých vícero nápadů byla aplikace na přebalování mezi mými spolužáky nejpopulárnější. A já se rozhodl, že si tedy zkusím vyvinout aplikaci, založenou na trénování nějaké rutiny (v tomhle případě jde o to přebalování, ale šlo by to použít na víc věcí.) Jak by to mohlo fungovat? Prozkoumával jsem dvě varianty, obě byly založené na některých vzorcích, které jsem znal z mobilních her. Varianta trenažér První varianta, kterou jsem nakonec opustil byla víc naučná a detailní. Náčrty storyboardu přikládám a vysvětluju co mě od toho nápadu odradilo. Chtěl jsem vytvořit cvičný přebalovací pult, na kterém by byli dítě, které potřebuje přebalit, vyskakovalo by na mě okénko, které by vysvětlovalo co mám dělat a v inventáři by se mi objevovaly propriety, které pro to potřebuji. A v mezičase bych třeba dítě musel zabavit, aby nebylo během přebalování moc nešťastné. Použití virtuální reality by na to mohlo být šikovné, ale jen s využitím modernějších brýlí, které dobře sledují pohyby rukou a zároveň to vyžadovalo složitější animace postav a jejich reakce, než nabízelo ShapesXR v kterých jsem měl celou aplikaci tvořit. (A hlavně to vyžadovalo schopnosti, které nemám.) A ještě mi také přišlo, že je to cvičení, kde je potřeba mít nějakou fyzickou odezvu na pohyby rukou, což by ve variantě bez ovládačů, kde bych si to jen zkoušel ve vzduchu nebylo. A taky by to mohlo být celé dost divné a nevkusné. Varianta restaurační/přebalovací trenažér Nakonec jsem se pustil do varianty založené na fungování podobném jako v mobilních hrách na provozování restaurace. Přichází zákazník (nebo dítě) a má objednávku (potřebu) a já v přesném pořadí mu ji musím splnit (sestavit hamburger nebo vyměnit plínku a namazat proti opruzeninám?). Představoval jsem si, že budu mít před sebou pás jako ve fabrice, na tom mi budou přijíždět a odjíždět různé propriety a já budu muset rychle přebalovat několik dětí před sebou a ve správném pořadí jim budu muset dávat ty propriety, které zrovna potřebují, ať už to bude krém, vlhčený ubrousek nebo třeba plínky. Pokusil jsem se něco takového namodelovat a při tom jsem si pořádně začal osahávat prostředí ShapesXR. Nejprve v počítačovém editoru, později přímo ve VR brýlích. První prototyp vypadal hrozně a nefungoval. Ale osahal jsem si na něm s jakými prvky chci a nechci pracovat a že to musím celé dost zjednodušit. A že v ShapesXR nedonutím snadno pás s věcmi, aby se otáčel, pokud to nějak nenafinguji. Zároveň jsem si otestoval, že když použiji přiliš podrobně vykreslené objekty, tak si můžu celou scénu velmi zasekat a bude se mi v ní špatně pohybovat. Po této zkušenosti jsem došel k jednoduššímu modelu, kdy se mi sice pás nebude pohybovat, ale zase zvládnu v editoru celý jeden průchod hrou namodelovat tak, že ho nebudu muset pro zveřejnění prototypu ve video verzi nijak sestřihávat a hru si prostě půjde zahrát. Pro zafixování si rutiny, je potřeba si proces opakovaně zkoušet, procházet si jím stále dokola a občas chybovat a dostat zpětnou vazbu, že se to nepovedlo. Ale zároveň být naváděn, co je ta správná cesta. Pro prototyp jsem se rozhodl namodelovat jen jednu cestu, kdy dostanu zadání, abych dítěti přebalil pleny, tak že je vezmu z pásu a kliknu s nimi na dítě. Zároveň, když vyberu jinou věc než pleny, tak mě to upozorní na to, že hrou procházím špatně. (Bublinou s upozorněním a zvukově.) Pro interakční část, kdy přesouvám pleny z pásu na dítě, jsem použil funkci přichytit k ruce, která nakonec docela funguje, ale dlouho bylo těžké najít dobrou polohu hráče, tak aby se mu pleny přichytili k ruce správně a při překlikávání na dítě byly v ideální vzdálenosti od hráče, aby to vypadalo jako položení plen na dítě. (A ne, že pleny házím někam za něj.) Finální prototyp je dostupný zde v brýlích na ShapesXR. Video z průchodu hrou je zde: https://medium.com/media/f934b166848ff04e5453775e0e9a9a12/hrefKdybych prototyp rozpracovával dál, tak bych namodeloval další scénáře toho, co musí uživatel udělat, aby zvládl celý proces. Tedy položit dítě na podložku (to by mohlo v úvodu třeba ležet někde bokem v kolíbce), a pak mu sundat plíny, očistit, namazat, nandat plíny, rozveselit apod. S tím, že by mě hra postupně dávala méně a méně rad. Zároveň bych možná použil místo bublin nad jednotlivými produkty, které mě navádí při průchodu hrou, spíše nějakého průvodce, třeba plyšáka. (K tomu mě inspiroval Doktor Bob spolužáka Jirky.) Myslím, že zrovna pro učení přebalování se nakonec není VR asi nejlepší nástroj. Ale dokážu si představit použití zcela stejných principů na některé jiné rutinní činnosti, které lidé trénují doma a dlouho. Třeba barmanství a shakování drinků, nebo třeba správné točení piva. To by šlo namodelovat docela pěkně a šlo by to použít při onboardingu lidí do barových týmů v nějakých gastro pobočkách (Potrefená husa apod.). Jsem zvědav, za kolik let poprvé narazím na oficiální trenažér přebalování ve VR. Je možné si natrénovat přebalování dítěte ve virtuální realitě? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1.

Budoucnost umění ve VR: CuraVIRTart jako průlomový nástroj

Co si vzít za téma do předmětu Design uživatelských rozhraní pro virtuální realitu? Když jsem nad tím přemýšlela, chtěla jsem zkombinovat zábavu i zisk nějaké dovednosti. Jak naučit někoho dalšího jednodušeji uspořádat vlastní výstavu? Proč nezkusit zrovna virtuální realitu?Můj příběh začal mohem dříve a to studiem semestrálního kurzu fotografie v zahraničí. Poté jsem pravidelně jezdila na letní workshopy do Benátek či Arles. Součástí byla vždy společná výstava a prezentace našich fotografií. Narazila jsem ve chvíli, kdy mě oslovil majitel Cargo Gallery na uspořádání vlastní samostatné výstavy. Čím začít? Jak poznám kvalitní tiskárnu? Kde umí archivní tisk? Kde vzít rámy? Kdy začít sdílet plakát a zvát hosty? To vše totiž zastala škola nebo organizace. Najednou spousta těhle a dalších mikroúkolů, které na mě najednou koukaly z rohu. Proto představa, že bychom mohli fotografie prezentovat způsobem, který není omezen časem ani prostorem a je v bezpečném prostoru, mě naprosto uchvátila. A tak se zrodil nápad na projekt CuraVIRTart — nástroj, který propojuje VR a mobilní aplikaci a otevírá dveře novému způsobu, jak sdílet své umění. Inspirace a vývoj projektu CuraVIRTart vznikl z mé vlastní zkušenosti a potřeb. Organizace klasické výstavy je neuvěřitelně náročná: od rozhodování o rozmístění a dramaturgii fotografií, volba typu pasparty až po technické detaily, jako je osvětlení nebo práce s hudbou. Sama jsem během příprav často cítila stres a někdy doslova propadala zoufalství. V rámci studia designu jsem se rozhodla svých zkušeností a využít předmět Design uživatelských rozhraní pro VR na 150 procent. Můj návrh aplikace CuraVIRTart usnadní práci nejen mě, ale snad i dalším fotografkám a fotografům. Výzkum a zásadní vhledy: Na začátku byl jednoduchý cíl: vytvořit platformu, která eliminuje stres z přípravy fyzických výstav a nabídne prostor pro kreativitu bez hranic. Proces začínal hloubkovými rozhovory s pěti profesionálními fotografkami. Použité metody: hloubkové rozhovory s průchodem storyboardu a ukázka wireframe ve VR brýlích s uživatelkami, následoval výzkum od stolu, průchod podobnými aplikacemi. * Analýza cílové skupiny: Provedla jsem rozhovory s pěti profesionálními fotografkami, které mají různý stupeň pokročilosti při vystavování své práce a různou vstupní zkušenost s VR brýlemi. * Klíčové vhledy z výzkumu, při zkoušení VR prototypu: Doba tolerance VR brýlí se pohybuje mezi 20–40 minutami. Uživatelky tedy chtějí čas trávit zábavně a maximálně efektivně. Fotografky často bojovaly s nepraktickým nahráváním a organizací fotografií ve VR brýlích. Potřebují více intuitivní a rychlé řešení. Část s psaním textu jim připadala velmi obtížná — než cokoli napsaly, měly pocit, že je to nekonečné. * Co nyní zlepšit/navrhnout v mobilní aplikaci (potvrzené hypotézy uživatelkami): zjednodušit nahrávání fotek, popisky mimo VR brýle * Funkce aplikace, které by uvítali navíc: AI vytváření popisků fotografií, prodej fotek jak digitálních tak archivních tisků, sbírání odznaků za počet výstav v aplikaci, možnost najmout si reálného kurátora nebo edukativní videa. Tyto poznatky vedly k rozvoji mobilní aplikace, která doplňuje VR prostředí a eliminuje jeho slabé stránky. Pro koho je CuraVIRTart určený? Projekt jsem vytvořila především pro: * Fotografky a fotografy hledající nové možnosti, jak vystavit (a následně i prodávat) své práce po celém světě. * Kurátory, kteří chtějí posunout výstavnictví na další úroveň. Skutečné kurátory bude možné si najmout a rozšířit tak povědomí o jejich práci a jim umožní pracovat na více projektech. * Všechny kreativní duše, které si chtějí hrát a experimentovat s technologiemi a překročit hranice tradičních galerií. Klíčové funkce projektu zahrnují: * AI kurátorku Majfi: Ta pracuje ve třech režimech – od plné automatizace po kreativní svobodu a je ovládaná hlasem stejně snadno jako voicemode od ChatGPT. Stále je to ovšem koncept a reálně by to vyžadovalo robustní jazykový model. Dle zvolení stupně spolupráce pomáhá s kompletním zařízením výstavy, generováním popisků, organizováním fotografií, dramaturgií výstavy anebo jen pošle pozvánky vašim přátelům. * VR simulace: VR aplikace má vyšší smysl tehdy, pokud VR zážitek realisticky simuluje reálné úkoly nebo prostředí. To umožňuje uživatelům efektivně přenést naučené dovednosti a znalosti z VR do reálného světa. Díku tomu budou schopni vést plánování výstavy a vernisáže s menšími obtížemi. * Mobilní aplikaci: Umožňuje snadno nahrávat digitální fotky, psát popisky a vše organizovat pohodlně mimo VR brýle. Jak funguje propojení VR a mobilní aplikace? Kouzlo CuraVIRTart spočívá v propojení těchto dvou světů: * VR prostředí: Představte si, že si nasadíte brýle a najednou se ocitnete ve své vlastní dílně a pak přímo v galerii. Můžete si hrát s rozmístěním fotek, světlem i atmosférou. * Mobilní aplikace: Protože práce ve VR může být vyčerpávající, mobilní aplikace slouží jako pohodlný nástroj pro přípravu. Můžete přes ni rychle nahrávat fotografie, přidávat popisky a připravit vše na finální ladění ve VR. Než tedy vstoupím do VR světa připravovat svou první výstavu, snadno si nahraji do mobilu fotky, kde mám rovnou možnost jim i napsat nebo vytvořit popisky. Pak spáruji ve VR brýlích pomocí číselného kódu mobilní aplikaci a moje AI kurátorka vše už vidí v systému a vrháme se do dílny. Práce v dílně probíhá dle zvoleného režimu. Ty existují tři: Miracle mode, Mid-level a Master (pracovně hardcore). Jakmile je práce v dílně u konce a věe je uživatelem schváleno jde se na výstavní prostory. V režimu Miracle vše navrhne naše Majfi kurátorka a provede tě jí navrhnutou galerií. Jakmile dojde ke schválení i zde generuje ti unikátní zvací kód pro tvé přátele. Video prototyp z ShapesXR https://medium.com/media/faea4c699689e530bffe020f13fe994c/hrefPrototypování v ShapesXR Velkou výzvou celého předmětu byl pro mne nový program ShapesXR. Ten funguje ve dvou režimech a to přímo ve VR brýlích a pak má online editor. Ve VR brýlích je třeba opravdu jemná motorika a zenový klid, jinak si snadno rozbijete celou scénu. Dobře tam funguje práce s proporcemi a dobře tam i funguje tlačítko zpět, chybí ovšem tlačítko vpřed. Neexistuje záloha verzí tak jako jsme si zvykli ve Figmě a to dokáže zabolet opravdu hodně. V mém projektu byla nezastupitelná funkce Holonotes, které jsem využila na roleplay průchodu aplikací. Nahrála jsem samu sebe jako svou budoucí kurátorku a během natáčení ve VR brýlích jsem na sebe mohla přirozeně reagovat. Díky tomu je videoprototyp uvěřitelný. Ve webové verzi na Macu mám taktéž špatnou zkušenost s krokem zpět. Výhoda webového prohlížeče je ve snadném nahrávání fotografií, 3D objektů a možnost spárovat si to s Figmou. Ačkoli jsem pro návrh využila nástroj ShapesXR, který mi umožnil ideaci a vytvoření VR prototypu, v současné chvíli nejde o finální produkt. Z pozice juniorské IxD a UX designérky jsem se zaměřila primárně na tvorbu koncepčního a funkčního návrhu. Samotný vývoj aplikace (VR i mobilní) přesahuje mé programátorské znalosti; pokud by se projekt měl realizovat, pravděpodobně by využil enginy jako Unity či Unreal a platformy pro mobilní vývoj. Mým cílem bylo v tomto kroku zejména ověřit uživatelský přínos, proveditelnost a funkčnost konceptu, aby v případě budoucí spolupráce s vývojářským týmem existovala jasná vize, zadání a reálné uživatelské podklady. Vize: Gamifikace a komunita Co mě baví nejvíc, je myšlenka, že vás CuraVIRTart nejen podpoří, ale i motivuje. Získáváte odznaky za dokončené výstavy, můžete sdílet svou práci s ostatními a propojit se s komunitou fotografů. Je úžasné vidět, jak lidé reagují na vaši tvorbu, ať už jsou z vedlejšího města nebo z druhého konce světa. Vznik komunity kolem VR kurátorství je jen dalším krokem směrem k uživatelům. Co jsem se naučila a co dál? Práce na projektu mě naučila, jak důležitá je rovnováha mezi technologií a uživatelskou přívětivostí. Největší výzvou bylo vytvořit systém, který bude intuitivní a zároveň dostatečně robustní, aby zvládl potřeby fotografů na různých úrovních. Plánuji dál rozvíjet funkce AI kurátorky a přidat možnosti ještě větší personalizace galerií. Možné monetizační scénáře V současné fázi je CuraVIRTart především koncept a uživatelský prototyp, proto monetizační strategie zatím nejsou definitivně dané a jsou nad rámec školního projektu. Přesto vidím několik cest, kterými by se budoucí vývoj mohl ubírat: * Freemium model: Uživatelská základna by mohla mít přístup k základním funkcím zdarma (např. nahrání omezeného počtu fotografií, jednoduchá správa výstav), zatímco pokročilé funkce (obsáhlejší kurátorské nástroje, rozšířená virtuální galerie, detailní analytika návštěvníků) by byly dostupné v placené verzi. * Prodej prémiových galerií a layoutů: Některé speciální, profesionálně navržené VR prostory — případně kompletní „kurátorské balíčky“ včetně dramaturgie či hudby — by bylo možné koupit či pronajmout jako samostatné produkty. * Komise z prodejů: CuraVIRTart by mohlo usnadňovat přímý prodej digitálních nebo i fyzických tisků. Malou provizi za každý prodaný kus by tak aplikace získávala jako zdroj financí. * Spolupráce s reálnými kurátory: Pokud by se rozšířila možnost najmout si přes platformu profesionálního kurátora, mohla by aplikace fungovat jako marketplace, z čehož by plynula provize. * Partnerské programy: Potenciál spolupráce s tiskárnami, rámařskými dílnami či hudebními službami, které by mohly nabízet své produkty a služby přímo v aplikaci, přičemž by CuraVIRTart dostával procenta z každé objednávky. Tímto chci jen nastínit možnosti, které by se daly rozvíjet, pokud by se projekt rozhodl zaměřit i na obchodní rovinu. Hlavním cílem CuraVIRTart ale zůstává především poskytnout tvůrcům a kurátorům nástroj, který jim umožní snadno, kreativně a bez stresu pracovat na svých výstavách ve virtuálním prostředí.Závěr CuraVIRTart je pro mě víc než jen školní projekt. Je to cesta, jak propojit technologii s uměním a otevřít nové možnosti nejen pro fotografy, ale pro všechny, kteří milují kreativitu. Jsem nadšená z toho, co vše tento nástroj může dokázat, a těším se, až bude někdy pomáhat dalším lidem zhmotnit jejich vize ve virtuálním prostoru. Pokud chcete být mezi prvními uživateli CuraVIRTart nebo máte nápady, jak appku posunout dál, ozvěte se mi na info@majfi.com. Budoucnost umění ve VR: CuraVIRTart jako průlomový nástroj was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1.

Designing VR Hi-Fi Listening Room

Sharing my experience doing VR project in Shapes XR Virtual Reality (VR) offers an incredible opportunity for creating immersive environments, and my project explored designing a Hi-Fi listening room in VR. The goal was to craft a space where users could fully relax, enjoy high-quality audio, and immerse themselves in their favorite music with added visual and interactive elements. While retaining intuitive controls that imitate real-world Hi-Fi systems, I aimed to push the boundaries of VR design by introducing non-traditional interactions. For this project, I used the ShapesXR tool to design the environment. To experience it as intended, users need a VR headset, a high-quality (preferably wireless) Hi-Fi headset, and a strong internet connection. Inspiration and story boarding The inspiration stemmed from the all-encompassing sensation of immersion in VR: the ability to put on a headset, block out the external world, and dive deep into a synchronised blend of sound and visuals. I wanted to replicate and enhance this experience by focusing on three key components: * A realistic yet visually striking environment. * Intuitive virtual interactions that go beyond replicating the real world. * Seamless music selection and playback. The challenge lay in harmonising these elements to create a cohesive and enjoyable user experience. My approach prioritised the user perspective, ensuring the design was both functional and aesthetically pleasing. Design challenges While prototyping the listening room, several challenges appeared: * Realism vs. Creativity: Designing a visually engaging VR environment that enhances the listening experience without distracting the user was a delicate balancing act. * Intuitive Interactions: Translating physical Hi-Fi system controls into the VR environment required rethinking interaction design to align with VR’s unique affordances. * Technology Constraints: Adapting to the technical limitations of VR tools like ShapesXR while integrating external 3D assets proved to be both a technical and creative challenge. The first prototype My initial prototype was a learning experience aimed at mastering the tools and understanding interactions in ShapesXR. I explored object manipulation, sizing, and interaction setup within the VR environment. This phase involved importing 3D objects, adjusting scales, and testing basic user interactions. One early realization was the need for adequate physical space while working on VR design. Operating from a desk setup while using ShapesXR on a Meta Quest 2 headset introduced ergonomic and spatial limitations. Tools and technologies used To bring the VR listening room to life, I relied on: * ShapesXR: For designing the key VR environment and interactions. * Blender: To modify and convert external 3D assets into a compatible .glb file format. * Canva: For creating video presentations of the project. * Meta Quest 2: As the primary VR headset for testing and creating the environment. The process also included downloading open-source 3D assets, editing graphics, and converting YouTube music to mp3 formats. This required managing multiple tools, each with its own learning curve, which highlighted the complexity of VR design workflows. Key challenges and obstacles * Designing Directly in VR: Prototyping in VR requires precision and familiarity with controllers. I adopted a hybrid approach: building elements in a desktop editor, then testing and refining them in VR. * Simplifying Interactions: Creating intuitive interactions without simply copying real-world behaviors into VR was challenging. Iterative testing helped refine the user experience. * Presenting the Final Experience: Recording a presentation video required breaking the user journey into sub-scenarios, capturing each interaction individually, and ensuring audio cues aligned perfectly with visual elements. Results achieved and future plans The final result was a functional VR listening room, featuring a menu for selecting different music styles. Future development could involve integrating streaming platforms like Spotify and dynamically adapting the VR environment to match the mood or genre of the music. The project also highlighted the importance of seamless collaboration between tools like ShapesXR and Blender. Overcoming technical hurdles (such as file compatibility issues) taught me the value of flexibility and problem-solving in VR design. https://medium.com/media/3e977065e87cb6d9100f96163deb2b2d/hrefConclusion Designing for VR is a complex and technically demanding process, combining UX, aesthetics, and advanced technological tools. This project not only improved my confidence in navigating VR environments but also deepened my understanding of interaction design in virtual spaces. For service designers considering VR projects, my advice is to embrace the challenges, stay curious, and experiment. While the learning curve can be steep, the creative potential of VR is unique and worth every effort. Designing VR Hi-Fi Listening Room was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 1.

Design uživatelských rozhraní pro VR — Vaření vietnamské polévky Phở

Design uživatelských rozhraní pro VR — Vaření vietnamské polévky Phở Obrázek byl vygenerovaný AI.Projekt byl vytvořen v rámci předmětu Design uživatelských rozhraní pro virtuální realitu na oboru design informačních služeb na MUNI. Hlavním cílem bylo navrhnout prototyp uživatelského rozhraní pro virtuální nebo smíšenou realitu, který řeší konkrétní problém a umožňuje uživateli intuitivní interakci. Téma a složitost projektu si každý mohl zvolit sám podle svých zájmů, časových možností a technické náročnosti. Nejdůležitější bylo, abychom si vyzkoušeli proces návrhu a prototypování ve VR, udělat designová rozhodnutí a odprezentovat proces a výsledný prototyp. Mým zvoleným tématem bylo vaření vietnamské polévky Pho, což je národní pokrm s bohatou tradicí. Cílem projektu bylo vytvořit aplikaci ve VR, která uživateli umožní zažít proces vaření Pho interaktivním způsobem. Samotné vaření a práce s ingrediencemi zde slouží jako hlavní prostředek interakce. Projekt byl realizován v softwaru ShapesXR, který umožňuje snadné prototypování uživatelských rozhraní a interakcí ve VR, a to i bez předchozích zkušeností s XR designem. Díky tomuto projektu jsme si vyzkoušeli celý proces od tvorby nápadu až po realizaci a prezentaci výsledků. Nápad Při ideaci nápadů jsem se zaměřila na to, co je mi nejbližší. Napadlo mě, proč neudělat něco blízkého mým kořenům? Jak už jsem v úvodu zmiňovala, rozhodla jsem se vytvořit projekt zaměřený na vaření tradiční vietnamské polévky Pho. Jelikož moji rodiče jsou vietnamského původu, polévku a její přípravu dobře znám. Cílem projektu bylo seznámit uživatele s autentickým prostředím vietnamské kuchyně a ingrediencemi potřebnými k přípravě tradiční polévky. Klíčovou součástí bylo navrhnout interakce tak, aby uživatel mohl s objekty v aplikaci přirozeně manipulovat. Inspirace První inspirací byla aplikace o vaření čínských jídel od studenta, který se s ní hlásil do soutěže WWDCSchoolers 2023. Jeho koncept a zpracování mě velmi zaujaly. Dále mě inspirovaly další projekty, jako například aplikace na vaření ve VR, videa, která jsem viděla na YouTube, a různé články o vaření ve VR. Díky těmto zdrojům jsem si dokázala lépe ujasnit představu o tom, co bych chtěla vytvořit. Aplikace o vaření čínských jídel od studenta Leo Harnadi Marlin z WWDC 2023Inspirace provedení konceptu vaření ve VRMoodboard Vytvořila jsem si více moodboardů, které zahrnovaly tři hlavní oblasti: * Tradiční asijské kuchyně a interiéry — Pro inspiraci při návrhu autentického prostředí aplikace. * Vietnamská polévka Pho — Fotografie toho, jak se Pho tradičně podává ve Vietnamu. * Ingredience a seznam surovin — Detaily jednotlivých ingrediencí na přípravu Pho, jako je maso, rýžové nudle, bylinky nebo koření, abych v aplikaci zachovala co nejvyšší autenticitu. Moodboardy mi poskytly jasnou představu o vizuálním stylu, klíčových prvcích a atmosféře, kterou jsem chtěla v aplikaci vytvořit. Interiér asijské restauraceIngredienceSkic — nápad zobrazení Na začátku jsem si načrtla návrh základní vizualizaci interakcí a rozložení objektů v aplikaci. Skici mi pomohly ujasnit postup uživatele při přípravě Pho a navrhnout kuchyňské prostředí. Během prototypování jsem se k nim často vracela jako k referenčnímu bodu pro úpravy a zachování původní myšlenky. SkicProces prototypování Prostředí Začala jsem s vytvořením prostředí, kde se aplikace odehrává. Zvolila jsem si předpřipravené prostředí restaurace, které jsem upravila barevně podle moodboardu vytvořeného v předchozím kroku. Prostředí restaurace ve VRDoplnění barev do prostředí3D objekty Ingredience a nástroje jsem hledala na webu Sketchfab.com a následně je přidala do ShapesXR. Hledání nebylo úplně jednoduché — některé objekty nebylo snadné najít podle názvu nebo graficky neodpovídaly mým představám. Musela jsem také kontrolovat, které objekty jsou volně dostupné ke stažení. Umístění importovaných objektů do VRUživatel interaguje s objekty Uživatel interaguje s objektyVideo - uživatelský průchod aplikací https://medium.com/media/b4778dec4f6eb76bf364f33da9457ca9/hrefZávěr Výsledkem mé práce je prototyp, který demonstruje vizuální podobu aplikace, její atmosféru a základní interakce s objekty. Celý proces návrhu a realizace mi přinesl nové zkušenosti. Naučila jsem se, jak důležité je neustále přizpůsobovat své nápady možnostem používaných nástrojů. Ačkoli se výsledný prototyp liší od původního návrhu, jsem na celý proces hrdá. Přestože jsem nezakomponovala všechny své původní nápady, ukázalo se, že je důležité realisticky zhodnotit, co je v daných podmínkách proveditelné. Zjistila jsem, jaké jsou limity nástroje ShapesXR a co je možné realizovat v rámci zadání. Práce na projektu mě postavila před několik výzev. Největšími překážkami bylo zajištění realistické manipulace a ovládání ve VR a hledání vhodných objektů mimo ShapesXR. Mnoho času zabralo shánění a přizpůsobování 3D objektů tak, aby odpovídaly mým představám a zároveň byly technicky použitelné. I tak si výsledný prototyp vyžádal mnoho práce, která na první pohled nemusí být vidět. Celý projekt byl pro mě výzvou. Kromě samotného prototypování ve VR jsem musela vytvořit a shromáždit všechny potřebné dokumenty pro tento článek. Tento proces mi pomohl lépe porozumět nejen nástrojům, se kterými jsem pracovala, ale také důležitosti přípravy a organizace. Projekt mi poskytl jedinečnou příležitost nahlédnout do světa designu ve VR, osvojit si nové dovednosti a získat zkušenosti, které budu moci využít v budoucích návrzích interaktivních aplikací. Design uživatelských rozhraní pro VR — Vaření vietnamské polévky Phở was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 1.

Tvorba konceptu scénáře pro poskytnutí první pomoci při úrazu elektrickým proudem ve VR

Virtuální realita (VR) se stále častěji využívá jako nástroj pro vzdělávání a tak jsem si i já chtěl zkusit vytvořit vzdělávací scénář. V rámci kurzu Design uživatelských rozhraní pro VR na Masarykově univerzitě jsem k tomu získal příležitost a zkusil jsem vytvořit jednoduchý Proof of Concept (PoC) scénáře, který by mohl posloužit vývojářům aplikací jak vytvořit jednotlivé vzdělávací scénáře k tréninku poskytování první pomoci a řešení jednotlivých krizových situací. Uživatelům by taková aplikace umožnila se učit a trénovat správný postup (algoritmus) první pomoci v reálných scénářích v bezpečném prostředí. Pro svůj PoC projekt jsem si vybral scénář úraz elektrickým proudem. V žádné aplikaci, která se věnuje první pomoci ve VR jsem takovou komplexitu scénáře zatím nenašel.Cíl mého projektu Hlavním cílem mého projektu bylo navrhnout a vytvořit 3D model jednoho testovacího scénáře, který by uživatele provedl algoritmem první pomoci. Kromě samotné výuky správného postupu jsem chtěl, aby se můj koncept zaměřil na klíčový prvek bezpečnosti — uživatel by měl rozpoznat rizika a neohrozit sám sebe při poskytování pomoci. Iterace vývoje mého prototypu Než vznikl samotný nápad na můj prototyp, který jsem vytvořil, tak jsem sestavil storyboard, který čerpal z předchozího výzkumu týkajícího se kurzů první pomoci pro širokou veřejnost. Data z výzkumu nám průběžně ukazují, jak jsou kurzy a tréninky první pomoci pro některé skupiny lidí nedostupné a to z různých důvodů, kterým může být čas, peníze nebo nedostupnost kurzů v lokalitě bydliště. Proto jsem se opřel o tento výzkum a využil ho k realizaci mého nápadu. Celý projekt tedy dělím na 3 základní iterace. Storyboard k tréninku scénárů první pomoci ve VRInspirace — z již existujících řešení Inspiraci pro svůj projekt jsem hledal již v existujících aplikacích, které simulují technicky již poskytnutí CRP. Takovou aplikaci vytvořila například agentura TAKELEAP. Podobnou aplikaci pro trénink CPR vč. využití AED vytvořila také španělská společnost Ludus. U obou řešení my ale pro hlubším prozkoumání chybělo řešení jednotlivých scénářů před samotným poskytnutím CPR. Nápad — první 3D model scény pokusy v ShapesXR dovedli ke zjištění, že dané prostředí prototypu musí být více realistické. První 3D model prostředí, tedy nebyl pro splnění tohoto požadavku vyhovující ale poskytl mi základní představu o celé scéně. První pokusy v ShapesXR a první iterace prototypu — 3D model prostředíRealizace — realističtější modely Větší realističnost prototypu byla tedy dalším krokem vývoje mého prototypu. Původní 3D model prostředí jsem tedy nahradil úplně novým barevným a do prostoru jsem umístil více předmětů pro celkové zvýšení realističnosti. Pro zlepšení orientace uživatele co má v danou chvíli plnit za úkol jsem nasadil imaginárního průvodce Dr. Boba, který pomocí textu napovídá co má uživatel dělat. V další části této iterace jsem se rozhodl, že samotná textová nápověda nemusí být dostačující a stále jsem tedy hledal jak v prototypu navodit více atmosféru. Využil jsem tedy možnost přidat do prototypu zvukového průvodce k jednotlivým interakcím ve scénáři. Zvýšení realističnosti a interakce s uživatelemPři prototypování jsem si vyzkoušel celé množství triggerů, které mohou spouštět jednotlivé interakce. Od posouvání se ve scénách a viewpointech až po spouštěče zvukové stopy nebo haptiky ovladačů při pokusu o dotek osoby zasažené elektrickým proudem. Haptics feedbackBaví mě, když projekt propojuje edukaci a zábavu zároveň. Pokud je to v bezpečném virtuálním prostředí, kde se uživatelé mohou pohybovat a experimentovat bez rizika je to navíc bonus.Inspirace a výzkum Inspiraci jsem hledal v několika oblastech: * Stávající VR aplikace: Prošel jsem aplikace zaměřené na výuku první pomoci a krizového řízení. Zároveň jsem čerpal data ze stále probíhajícího výzkumu mého projektu z druhého semestru studia Designu informačních služeb na Masarykově univerzitě v Brně, kde s kolegyní zkoumáme přístup a bariéry vedoucí k neúčasti a nevzdělávání se v oblasti poskytování první pomoci širokou veřejností. * Reálné postupy: Inspiraci na správný algoritmus jsem hledal zejména v metodice organizace Emergency First Response jejíž jsem členem. Konkrétně se s daným algoritmem můžete setkat v kurzu Primary Care (CPR) Course. Vzhledem k tomu, že jsem již více než 10 let Emergency First Responder, tak bylo využití této inspirace pro mě velice jednoduché a přirozené. Scénář první pomoci Testovací scénář v PoC se zaměřuje na vedení správným algoritmem tedy ukazuje správný postup při řešení úrazu elektrickým proudem. Uživatel se ocitne v realistickém prostředí, kde musí dojít k: * Zhodnocení situace: Identifikace zdroje nebezpečí a upozornění na důležitost ochrany vlastního zdraví (Scene Assesement) * Přivolání pomoci: Interakce obsahuje simulaci nutnosti nalézt mobilní telefon a zavolat pomoc (Emergency call) * Zajištění bezpečnosti: Správným způsobem, zajistit bezpečnost, tak aby bylo možno poskytnout první pomoc. (Safety Isolation) Tady můj PoC končí ale algoritmus první pomoci tím samozřejmě nekončí. Následující body by bylo zjištění aktuálního stavu postiženého a zahájení resuscitace až do příjezdu pomoci.Technologie a nástroje Pro návrh a tvorbu prototypu ve virtuální realitě jsem použil Shapes XR, což je nástroj umožňující rychlé prototypování ve VR. Díky němu jsem vytvořil vlastní prototyp prostředí vč. jednotlivých interakcí, které uživatelé mohou snadno pochopit a používat. Pro lepší orientaci v prototypu jsem využil prvek průvodce aplikací imaginárního Dr. Boba a interakci s ním jsem doplnil o zvukové instrukce. Tento prvek vnímám nejen jako zajímavý a zábavný ale také velice účelný, protože může zvýšit interaktivnost i přístupnost takové aplikace. Pro zvukové instrukce jsem využil AI voice generator & Text To Speech od IIElevenLabs Výzvy a překážky Během práce jsem čelil několika hned výzvám: * Designování přímo ve VR: Vzhledem k tomu, že návrh prototypu přímo ve VR s ovládáním přes ovladače vyžaduje vysokou míru přesnosti a tedy i určitého cviku a praxe, tak jsem volil hybridní způsob fungování, kdy jsem větší část prototypu vytvářel v editoru na počítači a následně jsem testoval průchod prototypem nebo jednotlivé interakce přímo ve VR prostředí. * Realističnost vs. jednoduchost: Bylo těžké najít rovnováhu mezi realistickým zobrazením a intuitivním ovládáním a tím co jako designer ve VR — začátečník dokážu s 3D modely a celým prostředím v ShapesXR dělat. Od začátku jsem se potýkal s nastavením jednotlivých interakcí a jejich provazbou na scény a jednotlivé viewpointy. * Video záznam: Natočení krátkého videozáznamu vyžadovalo rozdělení celého scénáře na dílčí části, tak aby bylo možné zachytit interakce, které spouštěli zvukovou stopu pro danou interakci. Pro použití zvukových interakcí nefungoval ShapesXR zcela jednoznačně, takže jsem byl nucen několikrát jednotlivé triggery pro spouštění zvuků předělávat. Výsledky a budoucí plány Výsledkem mého projektu je funkční testovací scénář, který demonstruje, jak by mohla vypadat výuka alegoritmu poskytnuní první pomoci ve VR. Tento PoC je zatím základní, ale má další potenciál pro další rozšíření, například o více scénářů nebo pokročilou gamifikaci, kterou jsem naznačil na konci scénáře získáním XP bodů. Jako velký potenciál zde vidím užší zaměření na cílovou skupinu děti a mladiství do 18ti let, kde může být trénink pojatý více hrou a vyobrazen vizuálně méně realisticky ale naopak s využitím více zábavných prvků a plněním úkolů. https://medium.com/media/e7b0b7000808a6811f65207464cc03b0/hrefTvorba konceptu scénáře pro poskytnutí první pomoci při úrazu elektrickým proudem ve VR was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 1.

Z nuly na baristu: Topnotch batch zvládneš v rozšířené realitě

Toto je výsledek mého projektu pro předmět Design uživatelského rozhraní pro VR na MUNI, kde jsem měla za úkol vytvořit prototyp aplikace ve VR/XR. Cíle projektu Když jsem si pořídila Chemex, pár kamarádů mi doporučilo aplikaci Filtru, která provází přípravou kávy krok za krokem. Pomáhá mi například určit, kolik vody přidat a kdy, a celkově mě vede procesem od začátku až do konce. Nicméně používání telefonu má své limity — malá obrazovka a vypínající se displej mi často ztěžují práci. To mě přivedlo k myšlence, že by stálo za to prozkoumat, jak by taková aplikace mohla fungovat v rozšířené realitě (AR). Rozšířená realita by mohla eliminovat nedostatky mobilní obrazovky a nabídnout přirozenější, “hands-free” zážitek, kdy uživatel nemusí neustále přerušovat proces přípravy kávy kvůli ovládání aplikace. Mým cílem projektu proto bylo navrhnout redesign aplikace Filtru pro prostředí AR. Můj kontext a přístup Projekt jsem chtěla co nejvíce přiblížit reálnému využití, a proto jsem se rozhodla pro rozšířenou realitu namísto čistě virtuální. Při návrhu jsem musela zohlednit, že uživatel se při přípravě kávy pohybuje v kuchyňském prostoru, kde bude mít plné ruce práce, a že některé kroky aplikace musí být ovladatelná rukama, nikoliv controllery. Inspirace Design aplikace Základem pro mě byla existující aplikace Filtru, což mi pomohlo si lépe představit, jak bude celý proces vypadat. Jiné aplikace Při hledání inspirace jsem se snažila zjistit, zda už existují aplikace zaměřené na přípravu kávy v rozšířené realitě. Žádnou takovou aplikaci jsem nenašla a proto jsem svou pozornost obrátila na AR aplikace určené pro vaření, které řeší podobné potřeby a využívají kuchyňské prostředí. Zaujaly mě zejména designy spojené s Apple Vision Pro, konkrétně testování funkcionalit rozšířené reality při vaření, které popisoval Wall Street Journal. Storyboard Po nasbírání inspirace a mé hrubé představě, jak by Filtru v rozšířené realitě vypadalo jsem se pustila do vytvoření stručného náčrtu. Základní prvky VR — scény ve virtuální realitě * Hlavní menu: Uživatel si zde vybírá, jaký druh kávy chce připravit. * Coffee preview: Náhled na to, jaké pomůcky a ingredience budou potřeba k přípravě vybraného druhu kávy. AR — scény v rozšírené realitě * Checklist: Interaktivní seznam ingrediencí a náčiní. * Proces přípravy: Krok za krokem naviguje uživatele přípravou kávy. * Tlačítka Zpět a Další: Umožňují pohybovat se mezi jednotlivými kroky. Pokud uživatel něco zapomene nebo potřebuje vrátit, může jednoduše přepnout na předchozí krok. * Ilustrativní preview během procesu: Kromě textového návodu vidí uživatel 3D modely a prvky přímo vedle pracovní plochy. Tyto modely mají sloužit jako podpora textového návodu a vizuálně podpořit pochopení kroků přípravy. Plánovaný storyboard interakcí * Uživatel si v hlavním menu vybere kávu, kterou chce připravit. * Dostane se do podrobnějšího zobrazení dané kávové metody, kde mu je ukázáno, jak dlouho celý proces bude trvat a pomocí 3D elementů ukázka toho, co si má připravit. * Po kliknutí na start se přenese do rozšířené reality, kde si vybere plochu na které kávu bude připravovat. * Zobrazí se interaktivní seznam, kde uživatel odškrtává připravené věci. Po zaškrtnutí všech položek se může přesunout k přípravě. (Poznámka: Po konzultaci s Markét by mi přišlo jako zajímavý nápad do checklistu zapojit AI, které by naskenovalo prostředí a ověřilo, zda má uživatel vše potřebné připravené.) * Aplikace provádí uživatele krok za krokem. Každý krok zahrnuje textový návod a 3D ilustrace přímo vedle pracovní plochy pro lepší pochopení procesu. Hlavní menu Rozhodla jsem se využít výhody ShapesXR a konkrétně jeho propojení s Figmou. Prototyp hlavního menu jsem rozhodla vytvořit právě tam. Uživatel si zde může vybrat druh kávy, který chce připravit. Přidala jsem také filtr, který umožňuje výběr mezi různými typy kávy (například espresso nebo filtrovaná káva). UX a první pokusy UI Ikony jsem ilustrovala v aplikaci Procreate a inspirovala se původní aplikací. Zároveň jsem chtěla ikonám dodat trochu hravý a “funky” nádech, což jsem docílila nepravidelnými čárami v jejich designu. Nakonec jsem se rozhodla ladit aplikaci do fialovo-černého gradientu. Interakce 1. Virtuální polička — preview ingrediencí a vybavení: Scéna s virtuální poličkou zobrazuje všechny prvky, které budou potřeba k přípravě kávy. Tyto prvky jsou rozmístěny na virtuální kuchyňské lince. * Interaktivní popisky: Při zaměření na jednotlivé objekty se zobrazí jejich název, a u některých prvků, jako je voda nebo káva, i přesné množství (v mililitrech nebo gramech). Tento prvek uživateli usnadňuje orientaci a pomáhá mu lépe si představit, co přesně bude potřebovat. 2. Výběr pracovní plochy: V této scéně si uživatel nastaví prostor, kde bude kávu připravovat. Aplikace umožňuje umístit virtuální mřížku na skutečnou kuchyňskou linku pomocí rozšířené reality. * Interakce s prostředím: Uživatel si přizpůsobí velikost a umístění pracovní plochy podle svých potřeb. Mřížka se tak stane centrem celého procesu přípravy. * Tlačítko návratu do hlavního menu: V rohu scény je umístěno tlačítko pro návrat do hlavního menu. Je umístěno dále od hlavní pracovní plochy, aby uživatel omylem nepřerušil proces přípravy. 3. Checklist: Checklist je navržen jako průhledný banner, který pomáhá uživateli zkontrolovat, zda má opravdu vše potřebné. Tento prvek jsem do aplikace přidala s cílem zajistit plynulý průběh přípravy kávy a předejít situacím, kdy by uživatel s headsetem zmateně pobíhal po kuchyni a hledal chybějící náčiní nebo ingredience. * Interaktivní odškrtávání: Uživatel může jednotlivé položky zaškrtávat a případně se k nim vrátit a odškrtnout je. * Progres: Jakmile jsou všechny položky zaškrtnuty, aplikace automaticky umožní pokračovat k dalšímu kroku. 4. Příprava kávy: V této části aplikace se uživatel ocitá v prostředí, které ho krok za krokem vede procesem přípravy kávy. Jednotlivé scény slouží k tomu, aby byly jasné a přehledné, a poskytují jak vizuální, tak textovou podporu. Každá scéna představuje konkrétní fázi přípravy. Hlavní prvky scény: * Instrukce: V horní části se nachází krátký a jasný text, který uživateli vysvětluje, co má v daném kroku udělat. 2. Vizualizace a 3D prvky: Vedle pracovní plochy jsou zobrazeny 3D modely objektů, které uživatel potřebuje k danému kroku. Tyto modely slouží jako vizuální podpora textu a pomáhají uživateli rychle pochopit, co má použít nebo na co se v daném kroku zaměřit. 3: Interaktivní prvky: Pro pohyb mezi scénami jsou připravena tlačítka „Zpět“ a „Vpřed“. Uživatel si tak může snadno připomenout předchozí krok nebo přejít na další část procesu. Tlačítka jsou nastavena na “hands” ovládání, takže se jich stačí pouze dotknout rukou, aby uživatele přesunuli dál. Účel scén: Scény jsou navrženy tak, aby uživatele postupně provedly celým procesem přípravy kávy. Kombinace textových pokynů a vizuálních nápověd zajišťuje, že každý krok je intuitivní a snadno pochopitelný. https://medium.com/media/f31907b7ec38ca3b66c8946dd9576b31/hrefShrnutí Na začátku semestru jsem měla od svého projektu velká očekávání, která ale rychle opadla, když jsem poprvé přišla do kontaktu s ShapesXR. Upřímně jsem si zprvu myslela, že s tímto nástrojem budu hodně bojovat, ale postupem času jsem si ale ShapesXR zvládla osvojit a musím říct, že mě příjemně překvapil. Dnes ho hodnotím velmi pozitivně jako skvělý nástroj pro designéry, který umožňuje testovat rozložení prvků a vytvářet rychlé za to efektivní prototypy. Na závěr bych ráda poděkovala Markétě a Vojtovi za přípravu tohoto skvělého kurzu a za jejich ochotu pomáhat s interakcemi v ShapesXR i poskytování cenného feedbacku. 🌟 Rozšíření projektu (aneb na co nezbyl čas) Přemýšlela jsem, jak projekt dál rozšířit o nové interakce, které by obohatily uživatelský zážitek. Zaměřila jsem se na dvě klíčové oblasti: před samotnou přípravou kávy a po ní. Před přípravou kávy: Coffee brewing method — Find your match Dotazník, který by pomohl uživateli vybrat nejvhodnější způsob přípravy kávy. Umístil by se vedle hlavního menu a pomocí několika otázek by zvládl doporučit ideální techniku. Po přípravě Zamýšlela jsem se nad tím, jak Filtru udržet relevantní i po dokončení přípravy kávy. Chtěla jsem, aby aplikace nabídla zážitek, na který se uživatel bude těšit i během pití kávy. Zároveň by tato přidaná hodnota mohla částečně nahradit atmosféru, kterou uživatelé zažívají při pití kávy v kavárně. Návrhy interakcí by se odvíjely od toho, zda si uživatel bere kávu s sebou, nebo si ji dává na místě: Takeaway: * Playlist nebo podcast — propojení se Spotify nebo Apple Music/Podcasts pro návrh obsahu, který může uživatel při cestě poslouchat. * 1 minute takeaway coffee experience — krátké cvičení, například dechové techniky, které podpoří soustředění před pracovním dnem. Drink-in: * Coffee journal — prostor pro zaznamenání kávových zrnek, hodnocení chutí, pocitů nebo úrovně energie po vypití kávy. * Guided relaxation nebo focus session — krátká meditace nebo cvičení na podporu soustředění. * Moodroom — virtuální prostor vytvořený v headsetu, který uživateli nabídne prostředí podle jeho aktuální nálady, ideální pro odpočinek nebo relaxaci. Myslím, že tyto přidané funkce by mohly nejen prodloužit uživatelský zážitek, ale také vytvořit hlubší propojení s brandem a motivovat uživatele k opakovanému využívání aplikace. Z nuly na baristu: Topnotch batch zvládneš v rozšířené realitě was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 1.

Tomáš Oggi Makáň: Od grafických návrhov až po štátny dizajn systém

Čo motivuje skúseného UX dizajnéra opustiť svet korporácií a vydať sa na cestu v štátnej správe? V rozhovore sa dozviete, či je aj štátny dizajn plný byrokracie, ako presvedčiť skeptikov o dôležitosti používateľskej skúsenosti a či môže dobrovoľnícka práca meniť spôsob, akým občania využívajú digitálne služby štátu. Mohol by si prosím na úvod povedať, ako si sa dostal k UX? Popri škole som brigádoval v jednej spoločnosti, kde som robil čiastočne konzultanta pre SAP produkty a čiastočne grafika. Dostával som aj úlohy typu „vedel by si spraviť tento nástroj alebo stránku krajším?“. Keď som takúto úlohu dostal, tak som si kládol otázku, že síce to viem nakresliť a možno to bude pekné, ale netuším, ako to bude fungovať. To bol pre mňa taký impulz na zamyslenie, čo všetko by za tým mohlo byť. Začal som sa teda svojvoľne učiť, pozerať nejaké videá, stránky. Často som čítal Medium a začal som aj chodiť na rôzne podujatia a konferencie. Touto cestou som dostal odpoveď na tu svoju otázku. A ako tvoja UX cesta potom postupovala po pracovnej stránke? Ako som spomínal, tak v podstate to začalo v tej firme, kde som čiastočne robil grafiku. Postupne som sa dostal až do inovačného tímu. Tu sme už mali úlohy ako napríklad nakreslenie mobilnej aplikácie pre jedno ministerstvo alebo vývoj vlastného produktu, pričom sme si vytvárali prototypy. V ďalšej firme som už pôsobil ako UX dizajnér, ale bol som tam prvým človekom s týmto zameraním. To bol aj dôvod prečo som musel najprv trošku bojovať s tým, aby som presvedčil ľudí okolo mňa, že UX má prínos, že to nie je len o kreslení, ale aj o výskume a testovaní. O pár rokov som sa dostal do IBM, čiže do korporátu, pričom som zachytil to obdobie, keď sa vo veľkom prechádzalo na Figmu a my sme mohli veľa vecí skúšať, testovať, ale aj vytvárať. V podstate sme už naplno prechádzali celým UX procesom od výskumu cez prototypovanie a testovanie až po odovzdávanie. Momentálne ale pracuješ na Ministerstve investícií, regionálneho rozvoja a informatizácie. Presne tak. Čo bol pre teba ten dôvod, že si zo súkromnej sféry prešiel do štátnej správy? Výrazne mi pomohlo, že tú tému, ktorú riešim na ministerstve, čo je vlastne štátny dizajnový systém, som v rámci dobrovoľníctva riešil už niekoľko rokov dozadu. Vedel som aká je približná situácia a bol som presvedčený, že na základe svojich skúseností to môžem posunúť ďalej a spraviť aj niečo dobré pre občanov. Môžeš teda trošku priblížiť svoju úlohu na ministerstve? V podstate som do toho išiel s tým, že štát má nejaký dizajn systém, ktorý som evidoval, keď som pracoval na neziskových projektoch a vedel som, že sa pracuje na novej verzii. S dodávateľom systému boli nejaké trenice, tak som si povedal, že by sme to mohli dať dokopy. Čiže pôvodný plán bol taký, že dodávateľ ten systém dotiahne do konca a my budeme môcť robiť tú zábavnú prácu typu testovať nové komponenty, vymýšľať komponenty, skúšať tvoriť nejaké nové patterny a tak ďalej. Bohužiaľ, pri vývoji nastal kopec problémov a momentálne je tá moja práca viac o nejakom produkt manažmente a hasení nedostatkov. Nie je tu toľko priestoru na dizajnérsku alebo UX prácu ako by bolo potrebné, pretože sa k nám dostáva množstvo úradníckej práce. V čom vidíš najväčší rozdiel medzi štátnou správou a súkromnou sférou v oblasti service dizajnu a UX? Podľa mňa v štátnej správe chýba kvázi maturita tých inštitúcii. Zároveň je to aj tým, že Slovensko ako štát je stále nastavený tým spôsobom, že úradník môže robiť iba to, čo má niekde napísané, čiže chýba väčšia miera proaktivity. Z toho vyplýva, že my keď chceme robiť nejakú zmenu, tak je za tým nejaký legislatívny proces, čo je často pol roka až rok práce naviac. Klasická byrokracia a nás to potom dosť brzdí v rozvoji tém, ktoré máme na starosti. Bežný človek ani nevidí koľko práce a procesov je v pozadí. “S tým čo vyvíjame bude potom musieť niekto pracovať a my by sme sa mali na tohto človeka zamerať. Aby sme nevyvíjali len preto, že vyvíjame.”Spomínal si, že zo začiatku si musel presviedčať biznis, že má zmysel tvoriť nie len pekné veci, ale hlavne funkčné z pohľadu užívateľskej skúsenosti. Kde bola miera pochopenia najväčšia? Najviac to chápali asi práve v IBM z toho dôvodu, že je to multinárodná spoločnosť, ale aj tu sa tá miera pochopenia líšila tím od tímu. Bolo to ľahšie naladiť sa na spoločnú vlnu, ale stále to neznamenalo, že hneď vedeli, čo očakávať. Onboarding tam stále musel fungovať. Keď to zhrniem, tak som v podstate často musel UX otvárať dvere ja. Ako to presviedčanie v tvojom prípade vyzeralo? V podstate som na to išiel formou „cherry picking“, keď som videl, že štandardizovaný postup by bol odmietaný alebo príliš komplikovaný. Hľadal som menšie úlohy s veľkým dopadom, ktoré som vedel rýchlo predať a priniesť hodnotu navyše a tým ukázať, že UX má zmysel už od samotného začiatku. Taktiež som sa manažérom snažil ukázať reálnu situáciu. Zobrať ich napríklad na testovanie alebo som im ukazoval nejaké dáta, aby pochopili, že s tým čo vyvíjame bude potom musieť niekto pracovať a my by sme sa mali na tohto človeka zamerať. Aby sme nevyvíjali len preto, že vyvíjame. A teda darilo sa ti v tom? Ako kedy. Záležalo od projektu, ale aj od konkrétnych ľudí. Niekedy sme sa vedeli zladiť, niekedy som zostal v takej pozícii, že nemám z toho rozhodnutia radosť, ale tie výsledky nejako spravím. V oblasti UX už teda pôsobíš niekoľko rokov. Prešiel si si malými aj veľkými firmami a momentálne pôsobíš v štátnej správe. Ako vnímaš dnešnú situáciu na Slovensku? Zmenila sa za tie roky? Podľa mňa je to výrazne lepšie ako povedzme 5 rokov dozadu. Napríklad na Linkedine sa veľa ľudí, o ktorých som možno nikdy nepočul, prezentuje v rámci UX oblasti. Vo veľa firmách vidím v dnešnej dobe snahu skĺbiť nie len biznisovú požiadavku, ale aj potreby zákazníka alebo používateľa. Je to aj o tom, že firmy prichádzajú na to, že tie rozhodnutia, ktoré padajú na Uxáka musí niekto spraviť a nie každý ho vie v rámci svojej práce zastúpiť. Poďme aj k tvojmu dobrovoľníctvu. Pôsobíš ako UX konzultant pre Slovensko digital (SD). Je tam nejaké prepojenie na tvoju súčasnú prácu? Do istej miery áno, lebo SD vychádza z dizajnového systému, ktorý tvorí jadro aj toho slovenského. Zároveň veľa tých tém, ktoré rieši SD zasahujú aj do mojej práce alebo z nej vychádzajú. Dávam si ale pozor, aby tu nevznikal konflikt záujmov. Na čom si v rámci SD pracoval? Začal som s SD dobrovoľnícky spolupracovať v čase, keď vznikal portál návody.digital. Je to ukážka toho, ako by mal štát poskytovať online služby. Riešili sme štruktúru, ako majú jednotlivé návody vyzerať a fungovať. Robili sme napríklad aj priznanie.digital, čo je daňové priznanie pre živnostníkov s paušálnymi výdavkami, ale je výrazne jednoduchšie ako celý veľký formulár na finančnej správe. Pred voľbami sme vytvorili jednotnú mailovú šablónu aj s mailovými adresami na všetky mestá a obce, aby si občania mohli jednoduchým spôsobom zaobstarať hlasovací preukaz, ak chceli voliť mimo miesta svojho bydliska. Organizujeme aj hackathony a často práve na nich si prechádzame dizajnovým procesom. Čiže testujete aj s užívateľmi veci, na ktorých v SD pracujete? Môžem povedať, že na tých veciach, ktoré sme robili prebiehalo aj testovanie a následne aj nejaký report z testovania, aby sme sa vedeli pohnúť. Nie vždy to ale bolo jednoduché, niekedy to chcelo trošku viac práce. “Veľmi dôležité je podľa mňa nebáť sa skúšať a ak niečo nevyjde, tak je to proste proces učenia a posúvania sa.”Si členom tímu UX Forum, ktorý organizuje v Bratislave a Nitre meetupy. Je niektorý z nich taký, ktorý by si vypichol? Z tohto pohľadu je to trošku ťažké povedať, lebo keď človek niečo organizuje, tak nemá toľko času vnímať všetko okolo. Veľmi sa mi však páčilo, keď sme riešili napríklad tému začiatku v UX svete. Podarilo sa nám zavolať väčšie množstvo zástupcov firiem, ktoré s UX pracujú a v podstate sme tam mali aj job market. Často ma milo prekvapia aj tie meetupy, ktoré tematicky nie sú čistý UX, ale otvárajú dôležité a aktuálne profesionálne a spoločenské témy. Tím UX ForumNa záver by som sa chcel opýtať, či by si mal nejaké odporúčanie pre ľudí, ktorí sa o UX zaujímajú alebo sú v tejto oblasti noví? Je to ovplyvnené tým, čo sa páči mne, ale za dobrý zdroj považujem napríklad Smashing magazine a podobné veci. Čo sa týka meetupov, tak na Slovensku je to UX Forum a UX Košice. Treba si však dávať pozor na rôzne UI clickbait posty na sociálnych sieťach, ktoré sa za posledné roky rozmohli. Je dobré počúvať rôzne prednášky alebo čítať knihy, či prejsť si prípadové štúdie. A veľmi dôležité je podľa mňa nebáť sa skúšať a ak niečo nevyjde, tak je to proste proces učenia a posúvania sa. Nebáť sa, že som niečo ešte nerobil, tak do toho nejdem. Pod nejakým dozorom alebo mentoringom to môže byť veľmi dobrý spôsob ako vyrásť v tejto oblasti. Ďakujem za rozhovor. Tomáš Oggi Makáň: Od grafických návrhov až po štátny dizajn systém was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 1.

Daniela Kissová: Design služeb propojuje lidi, technologie a užitečnost

Nadšení pro propojení kultury s technologiemi ji přivedlo na KISK, zapojení do reálných projektů už během studia na univerzitě ji pak dostalo k uživatelskému designu. Dnes se v brněnské designerské agentuře Stride XL věnuje výzkumu, jehož prostřednictvím odhaluje, co se ukrývá za interakcemi uživatelů. Danielo, jak ses dostala k práci UX designérky a co tě přivedlo k hlubšímu zaměření na výzkum? Bylo to úplnou náhodou. Ještě na gymnáziu, kde se na konci studia řeší, čemu se bude člověk dál věnovat, jsem to nevěděla, a už jsem z toho byla i dost nešťastná, protože všichni měli nějakou představu, jen já ne. Měla jsem jen vágní představu o tom, že chci být užitečná, nechtěla jsem mít práci, která nemá žádný smysl. Zároveň jsem se tenkrát hodně zajímala o kulturu, a když jsem projížděla nabídku vysokých škol, narazila jsem na KISK. Ten mě zaujal tím, že propojoval kulturu a zároveň k tomu přidával využití technologií, a to mě zaujalo. Tušila jsem, že se tak můžu dostat k něčemu zajímavému. Proto jsem se přihlásila na KISK. Bakalářské studium bylo hodně obecné a spíš zaměřené na knihovnictví, až během navazujícího magistra jsem našla to, co mě baví. Na magistru totiž začaly předměty jako je uživatelský výzkum, ve volitelných předmětech jsem začala nacházet témata, která šla směrem k designu, jako je edge-mind design nebo human computer interaction. Tam už jsem se fyzicky dostala k designu a měla první pořádnou možnost si design služeb vyzkoušet. Především ale na KISKu byla celá řada projektů, do kterých jsem se jako studentka mohla zapojit, vyzkoušet si něco praktického, a tam mi to konečně sedlo. Dlouho jsem nevěděla, co v tom studiu vlastně hledám, a při práci na konkrétních projektech mi to došlo — propojení lidí, technologií a užitečnosti, odkrývání toho, co je na první pohled skryté a hledání přidané hodnoty. Zmínila jsi, že pro tebe při rozhodování o dalším studiu hrály roli technologie, které tě zajímaly. Uvažovala jsi i o studiu čistě technického oboru? To ne, chvíli jsem přemýšlela nad kódováním a dokonce absolvovala online kurzy kódování, ale ověřila jsem si, že to pro mě není to pravé. Zjistila jsem, že nejsem tolik technický typ a víc u technologií akcentuji roli uživatele. Nejsem člověk, který se rád ponoří do útrob technického řešení. Na roli designera se mi líbí právě to, že stačí najít společný jazyk s vývojáři, a to technické pak nechat na nich. Jaká výzkumná témata tě nejvíce zajímají a jaké metody nejčastěji využíváš a proč? Výzkumu se věnuju v designerské agentuře Stride XL, kde působím poslední tři roky a šla jsem tam hned po škole. Metoda, kterou nejčastěji využívám, je explorace při ověřování konceptů, okrajově se na některých projektech dostávám i k UX designu a tvorbě grafiky. Mojí hlavní rolí je ale výzkum, který samotnému designu předchází. Při exploraci mě baví objevování na první pohled skrytých věcí, ptát se na věci, na které se nikdy nikdo daných lidí nezeptal. Témata určuje klient, který přichází se specifickým problémem a my mu pomáháme odkrýt to, co potřebuje. Moje role tedy přichází poté, co jsou základní cíle vydefinované. Moje oblíbená metoda, vedle často využívaných rozhovorů, je především pozorování uživatele v jeho přirozeném prostředí. Od uživatele se při pozorování dozvím i to, co si sám třeba neuvědomuje. Pozoruju jeho pracovní nepořádek, lístky s poznámkami na stole, sleduju jeho cestičky, vzorce, ve kterých uvažuje, jak interreaguje s okolím. Uživatel totiž často nefunguje sám, izolovaně, ale je součástí větších celků, které je potřeba ve výzkumu reflektovat. Nakolik jsou lidé ochotní si tě k sobě takto blízko pustit, abys je pozorovala v běžném životě? Jak si takové pozorování vlastně představit? Nejde o dlouhodobé pozorování, často toto pozorování zvládneme během jedné schůzky přímo u klienta během relativně krátkého časového úseku. Každopádně v rámci pozorování často odhalíme věci, které uživatelé nejsou schopni artikulovat, protože je řeší na nevědomé úrovni, řadu úkonů dělají automaticky. Technologie a trendy v designu se rychle mění. Promítá se to i do tvého výzkumu? Jak zůstáváš v obraze a udržuješ svůj přístup inovativní? Ve využívání technologií mě nejvíc aktualizují mí kolegové ve Stride XL, řada z nich jsou early-adopters, kteří se o novinky rádi dělí, navíc se pravidelně každý měsíc potkáváme na společných snídaních věnovaných právě zkoušení nových technologií či aplikací. Je to velmi přirozená cesta, jak si vyzkoušet nové věci a zefektivnit svoji práci. Díky tomu jsem například začala používat online tool na přepis rozhovorů v češtině, a tak si výrazně zjednodušila práci, ve které vnímám, že mám já osobně nejmenší přidanou hodnotu. Zároveň jsem při využívání technologií ve své práci kritická. Nenechala bych si například napsat celý scénář rozhovoru, protože vnímám, že v tom jako člověk mám stále přínos. Obecně nástroje a technologie využívám spíš pro popostrčení, ale rozhodně bych jako designer nové technologie nevyužívala bezmyšlenkovitě. Moje práce je o vnímání nuancí, a přílišné spoléhání se na technologie by mohlo moji práci znehodnotit. Sval, který nepoužíváš, ztratíš. Nechci, aby mi mozek zakrněl. Proto technologie používám tam, kde mi to ulehčí práci, ale zároveň jsem si vědoma toho, že nadužívání technologií je cesta ke zlenivění. Nechci skončit tak, že budu jen zadávat dotazy umělé inteligenci. Pro jaké typy sektorů a zákazníků ve Stride XL pracuješ? Je to velmi různorodé a zároveň konkrétní příklady nemůžu veřejně sdílet, protože jde o zakázky klientů. Obecně můžu říct, že navrhujeme pro veřejný sektor, zdravotnictví i IT firmy, náš záběr ve Stride XL je široký. Máš nějaký konkrétní příklad, kdy ti výzkum pomohl odhalit skrytou bariéru v uživatelském chování? Úloha nás výzkumníků je jít za uživatelem a zjistit, co potřebuje, nespoléhat se na vlastní domněnky, identifikovat výzkumem kritická místa a dát designerovi kontext, aby se následně mohl zaměřit na to, co je důležité. Dobrý design nejde dělat bez toho, aby člověk byl inkluzivní, už jen proto, že perfektní uživatel neexistuje a je potřeba zohlednit co nejvíce perspektiv a životních realit. Jeden příklad za všechny je projekt Čitelná Praha, který jsme realizovali ve spolupráci s Dominikou Potužákovou. Jednalo se o navigační systém stanice metra na Palmovce, a tam bylo opravdu zásadní zajistit, že vzorek lidí pozvaných k rozhovorům je co nejpestřejší, skutečně inkluzivní a zohledňující nejrůznější znevýhodnění. Měla jsi někdy pocit, že výzkum neprobíhá podle tvých představ? Jaké překážky jsi musela překonat a co ses z toho naučila? Jakkoliv vnímám za jednu z hlavních vlastností výzkumníka pečlivost a zvědavost, praxe mě naučila, že ve výzkumu se prostě občas stává, že něco nejde podle představ. Ze začátku jsem situace, které probíhaly jinak, než bylo naplánováno, vnímala jako své selhání. Dnes si v klidu s odstupem analyzuju danou situaci a snažím se z toho si brát to, na čem dokážu dál pracovat. Učím se pracovat s nepředvídatelností, to mi pomáhá se posouvat dál. Zároveň na svou práci dostávám pravidelný feedback, který mě učí si své postupy umět obhájit jak před kolegy v týmu, tak i klientem. Co nebo kdo tě inspiroval k tomu, co děláš dnes? Pro moje další kariérní směřování byly rozhodující projekty, na kterých jsem se mohla podílet už na univerzitě během navazujícího magisterského oboru. Šlo o projekty pro veřejný sektor s Laďkou Zbiejczuk Suchou a Jitkou Bartošovou, se kterými jsme dělali výzkum pro magistrát v Jihlavě, který potřeboval navrhnout systém orientace v budově. Tam jsem pochopila, že tato práce mě naplňuje. Na jaký moment nebo projekt ve své kariéře jsi nejvíce hrdá? Je to výzkum pro už zmíněný projekt Čitelná Praha, který měl za cíl sjednocení informačního a navigačního systému pro veřejný prostor města a jeho okolí. Jsem hrdá, jak jsme to jako tým zvládli. Byl to komplexní a velký projekt, u kterého jde vidět jednoznačný přínos, navíc mě moc bavilo, že probíhal v terénu. Ne v pohodlí teplé kanceláře, ale v zimě, v metru na stanici Palmovka. Navíc to byl výzkum s velmi různorodými skupinami lidí. Zahrnoval na příklad seniory, lidi s fyzickým handicapem, rodiče s kočárky, děti. Zkombinovali jsme dvě metody — doprovázené cesty s respondenty a terénní pozorování s cíleným doptáváním. Jaké rady bys dala začínajícím designérům služeb? Udrž si mindset nováčka, hodně se ptej a nenech se technologiemi připravit o schopnost přemýšlet. Daniela Kissová: Design služeb propojuje lidi, technologie a užitečnost was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 1.

„Výzva, ktorá čaká dizajnérov je si obhájiť prečo sme dobrí a akú hodnotu prinášame“

Petra Mihalská, Senior UX/UI dizajnérka pre Slovak Telekom Ahoj Peti, ako by si sa predstavila a ako by ľudia mali poznať Peťku? Som Senior UX/UI dizajnér a špecializujem sa viac na to UX (user experience). Moja práca je navrhovať čo najlepšie obrazovky a najpohodlnejšie zákaznícke cesty pre používateľov, teda v našom prípade zákazníkov Telekomu. Som zodpovedná za to, aby veci dávali zmysel, aby to bolo čo najjednoduchšie a najbezbolestnejšie pre ľudí u nás nakupovať, spravovať si svoje služby alebo sa o nich dozvedať niečo viac. Ako viedla tvoja cesta k UX dizajnu? Študovala si na Slovenku, v Bruseli a v Škótsku. Ako by si špecifikovala svoju skúsenosť štúdia v týchto vzdelávacích systémoch? Čo sa ti páčilo pri štúdii informatiky a dizajnu? Začiatok gymnázia som študovala na Slovensku, koniec gymnázia v Belgicku na Európskej škole a potom už vysokú školu v Škótsku. Moja slovenská škola vynikala vo výučbe matematiky a informatiky a bolo super, že sme mali veľmi zanietených učiteľov. Veľa z nich malo aj extra záujem dovzdelávať žiakov nad rámec toho čo bolo povinné, venovali sa deťom, ktoré javili talent alebo záujem. Jeden z našich učiteľov dokonca písal svoje vlastné učebnice, ktoré nám sprístupnil a kto chcel, tak si ich mohol vo voľnom čase študovať. Programovanie bolo na veľmi dobrej úrovni, nadštandardnej by som povedala v tom čase, keď som študovala. V Belgicku to bol zase taký trošku iný prístup. V maturitnom ročníku nás bolo na informatike už relatívne málo. Pamätám si, že čo sa týka programovania, dostali sme sa po Visual Basic a makrá v exceli. Nebolo to zlé, ale keď to porovnám so spolužiakmi čo paralelne so mnou študovali na Slovensku, tak to bolo slabšie. Keď prišiel čas na výber vysokej školy, už vtedy ma to ťahalo k UX designu. Pôvodne som sa aj chcela prihlásiť na University od Dundee v Škótsku na štúdium Human-Computer Interaction (Poznámka: interakcia človek počítač, skratka HCI), mama mi však poradila hlásiť sa na všeobecnejšieho bakalára. Nakoniec som teda študovala bakalára z Computer Science na University of Stirling v Škótsku, čo mi naozaj poskytlo pekný rozhľad. Následne som pokračovala s Masters titulom z Human-Computer Interaction na University of St Andrews. Dizajnéri sa do UX sveta dostávajú z viacerých backgroundov. Aké výhody tvojho predchádzajúceho štúdia Computer Science vnímaš pri práci UX/UI dizajnéra? Keď som prišla do praxe bola som prekvapená, že aj ľudia bez technického backgroundu môžu byť dizajnérmi. Neskôr som už lepšie navnímala svet grafického dizajnu, a kolegov, ktorí si prešli skôr umelecky zameraným vzdelávaním. Pre mňa osobne bolo určite prínosom, že počas štúdia aj písania diplomovej práce, som robila výskum, rozprávala sa s používateľmi, niečo navrhla, testovala, musela som si to naprogramovať, muselo to nejako fungovať, musela som si to vedieť odprezentovať. Bola to dobrá skúsenosť, spoznať takto celý proces. Keď niekomu odovzdávam návrh, viem si aj lepšie predstaviť, čo to preňho znamená, čo s tým bude ďalej robiť, na čo je dobré upozorniť, čo programátor pravdepodobne už vie. Samozrejme, vždy je dobré si to potvrdiť. Možno aj preto si myslím, že digitálnym dizajnérom sa hodí vedieť aspoň základné HTML alebo základy programovania. Čím viac človek vie o tom ako to funguje, tým lepšie sa mu pracuje. Ochota učiť sa viac o nových technológiách sa časom iba zúročí, lebo koniec koncov aj Figmu a podobné programy treba vedieť ovládať a dnes sa všetko rýchlo mení. Rada sa v týchto témach ďalej vzdelávam, vlastne si tak uľahčujem prácu a viem robiť efektívnejšie. Super, že si poukázala na to prepojenie samotné. Komunikácia v cross-funkčných tímoch je základ a je dôležité sa navzájom správne chápať, najmä pri kompromisoch, ktoré tam vznikajú pri väčších projektoch. Ako vnímaš moment spolupráce medzi UX dizajnérom a programátorom? To je veľká téma v našej sfére. Dva krát ročne je k tomu aj konferekcia UXDX — tento rok som mala príležitosť zúčastniť sa tej v Dubline, kde sme sa tri dni venovali tejto téme (Linkedin). A aj teraz nedávno som bola na konferencii v Ostrave kde bola famózna prednáška od Adriány Rybárovej na tému „Ako si určite pokaziť spoluprácu s dizajnérom“. (Linkedin). Moment spolupráce medzi UX dizajnérom a programátorom, je práve to miesto v procese vývoja produktu, kde mám pocit, že sa stretávajú také najodlišnejšie svety.Na jednej strane kreatívny človek, ktorý má 3 tisíc nápadov. Nie vždy ich vie na prvú systematicky podchytiť a vysvetliť. Dokonca sa niektoré detaily odohrávajú len v našich hlavách, aj keď skúsenosť nás učí, že nikto nám do hláv nevidí a treba ich odkomunikovaťNa druhej strane je tu programátor, ktorý potrebuje čo najpresnejšie a najjednoznačnejšie zadanie. A návrh, ktorý vie v čase naprogramovať a dodať, nie vzdušné zámky.Myslím si, že práve v tejto časti procesu môže nastať najviac „clashov“. Biznis sa s dizajnom často vie možno ľahšie dohovoriť, lebo majú podobnejší jazyk. Podobne to majú aj programátori a testing, bývajú zladenejší, majú podobnejší svet. Medzi dizajnérom a programátorom však nastáva moment, kde si už ľudia nemusia rozumieť. Súhlasím s tebou z vlastnej skúsenosti. Aká vec s fakt premysleným dizajnom ti v poslednej dobe spôsobila pozitívnu emóciu? Mám z Ikei stolík pri gauči, ktorý ma teší. Dá sa otočiť a použiť ako vyšší alebo nižší stolík. Páči sa mi, že má viac funkcií, je pekný a bol aj celkom lacný. Vo všeobecnosti mám rada predmety a procesy, ktoré fungujú ľahko, rýchlo a ponúkajú viacero možností použitia. (Ikea) Ďalší dizajn, ktorý vo mne vyvoláva pozitívnu emóciu sú moje československé retro hrnčeky, ktoré zbieram. Najradšej mám tie tvary, ktoré presne do seba sedia, lebo vidno, že niekto rozmýšľal nad tým, ako ich budú mať ľudia uložené. To mi robí veľkú radosť, keď sa pozerám na takúto vežičku. V prepojení na predvianočný čas to môžeme považovať aj ako tip na vianočný darček. Nás kávičkárov vždy poteší nová šálka :) Čo považuješ za najväčšie pracovné výzvy dizajnéra v súčasnosti? Kam smeruje dizajn? Taká všeobecná výzva si myslím, že je umelá inteligencia, keďže som „ITčkár“ tak ma tá téma veľmi baví a vzdelávam sa v nej. Ako dizajnér chápem, že to má zatiaľ svoje limitácie, zatiaľ. Už som videla aj nástroje, ktoré tvrdia, že načo vám je dizajnér, zaplaťte si u nás umelú inteligenciu. Vznikajú webové aplikácie, kde človek napíše čo chce a umelá inteligencia mu vygeneruje návrhy. Môže byť fajn si s nimi zabrainstormovať, ale tie ktoré majú ako predajnú message „Nemáte dizajnéra alebo nemáte peniaze na dizajnéra? Sme tu pre vás!“ ma celkom prekvapili. Na začiatku aj mierne vystrašili. Mne to príde ako nepochopenie pridanej hodnoty dizajnéra. Má to za mňa negatívnu konotáciu. Umelá inteligencia je skvelý nástroj, ktorý nám dokáže pomôcť robiť veci možno rýchlejšie a efektívnejšie, ale stále nevie nahradiť expertízu a pridanú hodnotu, ktorú tam človek ako dizajnér prináša. To je práve niečo, čo umelá inteligencia nevie nahradiť. Za mňa je to skôr o zjednodušení nejakej časti práce, ale nie o nahradení dizajnérov alebo produktových manažérov. Keďže modely sa neustále zlepšujú, tak môže sa stať, že naozaj začnú mať oveľa kvalitnejšie výstupy. Aj tak však platí podmienka, že ľudia budú musieť vedieť najprv kvalitne popísať všetko čo má návrh zahŕňať. Zatiaľ je to umenie dizajnéra pochopiť, čo a ako chceme na zákazníka komunikovať. Často nám to ani zadávatelia nevedia naraz povedať a zadanie sa priebežne vyvíja podľa potrieb.Napríklad, ak niekto vymyslí novú službu, vie, prečo je taká aká je. Možno má aj predstavu, ako by ju chcel komunikovať na zákazníkov — napríklad chce novej službe venovať jednu celú landing page. Keď do projektu príde dizajnér, začne sa pýtať bežné otázky — aké sú výhody tejto služby? Ako si ju kúpim alebo aktivujem? Sú tam nejaké prepojenia na iné služby? Ide o tzv. debrief a sú to práve tieto momenty, kedy môžeme prísť na to, že produkt možno nepotrebuje svoju vlastnú stránku ale vieme ho pridať na už existujúcu časť nášho webu. My, team biznis analytikov a dizajnérov, poznáme ten web, my vieme čo kde máme, kde sa nám nové informácie hodia, kde sa nám hodia menej. Keby ten zadávateľ na začiatku zadal do umelej inteligencie presne to čo chce, tak ako to príde na stôl nám, pravdepodobne by dostal odpoveď, možno už aj nakreslenú obrazovku. Ale bez nepriestreľného promptu, a možno aj s ním, by to nemuselo byť to najlepšie a najefektívnejšie riešenie daného problému. Nadviažem na to vtipom z produktového sveta. My sme v bezpečí, lebo sa ešte nestalo, že by zákazník vedel vyjadriť čo vlastne chce, smiech. Celkovo naše profesie vnímajú veľa externalít, ktoré si na základe svojej expertízy prekladáme alebo pretransformovávame, že čo to vlastne znamená. Zákazník ti tiež priamo nepovie, čo je jeho potreba a rovnako ti ani interný zákazník niekedy nevie povedať, čo vlastne chce. Myslím si, že sme stále v bezpečí :) Akým iným výzvam čelia dizajnéri? Dizajnéri čelia výzvam, najmä vo firmách, kde UX/UI nemá tradíciu alebo kde sa dizajn obmedzuje na šablóny.Prvým krokom bude obhájiť, prečo sú dizajnéri potrební a akú hodnotu prinášajú. Druhou fázou je naučiť sa efektívne spolupracovať s umelou inteligenciou, aby si dizajnéri zachovali unikátnu pridanú hodnotu.Príbeh z rozprávky ‘Byl jednou jeden král’ pripomína, že správne ingrediencie sú kľúčové — bez soli jedlo nechutí, a rovnako bez dizajnu produkt stráca kvalitu. (Odkaz na scénku). Ľudia však často zasahujú do dizajnu, pretože obrazovky a texty vyzerajú jednoducho. Na rozdiel od kódu, kde je zásah náročnejší, pri dizajne sa ľahko zabúda na kontext a dôvody rozhodnutí. Pre dizajnérov je preto výzvou nielen vysvetľovať svoje riešenia, ale aj stáť si za nimi a nestrácať nervy, pričom stále prijímať hodnotné a konštruktívne nápady. Aké zodpovednosti má UX/UI dizajnér pre najväčšieho telekomunikačného operátora na Slovensku? Čo tebe osobne dala táto skúsenosť? Je to výzva, ale aj veľká česť pracovať na produktoch, ktoré používajú milióny ľudí. Práca na veľmi navštevovanom webe a apke bola pre mňa veľká zmena oproti predchádzajúcej práci pre užšie skupiny, kde výsledky nevidela bežná populácia. Tímová práca tu zohráva kľúčovú úlohu — vďaka veľkému tímu dokážeme docieliť kvalitné produkty, aj keď je niekedy náročné zladiť pripomienky od rôznych oddelení. Napríklad pri iniciatíve k spusteniu noviniek pre rok 2024 (Poznámka: Iniciatíva spustenia novej Magenta 1 a odkomunikovanie zmien prostredníctvom dynamickej webovej stránky, ktorá sa nazývala /novinky2024) nás bolo cez 40, a hoci to znamenalo niekedy až priveľa spätnej väzby, tieto vstupy z oblasti bezpečnosti, legal, produktu a biznisu sú nevyhnutné. Je skvelé, že vo veľkej firme má každý priestor venovať sa svojmu a robiť to kvalitne. Čo bola doteraz pre teba najzaujímavejšia iniciatíva v rámci Slovak Telekomu? Mňa osobne asi najviac bavila iniciatíva novinky 2024 a komunikácia týchto zmien na zákazníka a následne aj online prepis telefónneho čísla (Poznámka: zmena vlastníctva mobilného produktu v online prostredí). To boli veci, ktoré sme robili pod nejakým časovým stresom, ale zároveň si myslím, že to malo veľkú hodnotu pre zákazníkov. Naozaj sme to vyladili a malo to aj dobrý feedback, bolo to zrozumiteľné. Vďaka online prepisu nemuseli ísť zákazníci na predajne a vedeli si číslo prepísať pohodlne z domu. Vymyslieť tento proces tak, aby sme to stihli a aby sa tie obrazovky dali čo najviac prepoužívať a do toho všetky bezpečnostné veci, ktoré sme riešili… Bola to veľká výzva, ale zvlášť ten online prepis bol pre mňa zaujímavý, lebo tu také niečo ešte nebolo. Veľmi dobre si pamätám na tieto iniciatívy. Nápodobne vnímam digitalizáciu online prepisu, ktorý sa štandardne na celom telekomunikačnom trhu robí len fyzicky na predajni, ako zo zaujímavých digitalizačných iniciatív, na ktorej sme spoločne pracovali. Ďakujem Ti Peťka za rozhovor Nicol „Výzva, ktorá čaká dizajnérov je si obhájiť prečo sme dobrí a akú hodnotu prinášame“ was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 1.

Inclusive Design Is Just Good Design

Inclusive Design Is Just Good Design: Veronika Egger on Designing a Wayfinding System for Vienna Hospital and Other Projects Veronika Egger, a graphic designer by training, has built a career at the intersection of information design, usability, and inclusive environments. From her early work with Montafon Design in England and Philips Design Vienna to founding her own consultancy, is-design, she has focused on creating design solutions that are both understandable and usable. With a belief that “inclusive design is just good design,” she delves into the challenges of simplifying complexity, the power of user engagement, and the joy of seeing a design truly work for everyone. Can you tell me a bit about your journey into information design and its connection to inclusive design? My background is in graphic design, which I studied in the UK. Early on, I realized that advertising and marketing didn’t appeal to me. Instead, my first job involved learning materials for the National Health Service in Britain, and when I moved back to Austria, I joined Philips Design, where I worked on user interfaces and product graphics for video recorders. At the time, video recorders were emblematic of poor usability — you had to connect them to your TV, set up the tuner, and program time settings. But working within such tight constraints was exciting. It was fascinating to figure out where improvements could be made, especially through early user testing in the 1980s. Almost inevitably, inclusive design has become part of my practice. It wasn’t a separate decision; rather, it was a natural extension of being interested in the people who use my design. You inevitably encounter people with different sensory abilities or cultural perspectives. For me, information design is therefore inherently inclusive. Later, I formalized this connection by studying the design and management of inclusive environments. This really expanded my horizon by considering the entire environment and how people approach situations. What has been one of the most rewarding or challenging moments in your career? There isn’t a single standout moment, rewarding and challenging experiences happen all the time. It’s the joy of seeing someone light up and say, ‘I get it, it works for me, and it doesn’t stigmatise me.’ That’s always fulfilling. Can you share a project that was especially memorable? One particularly memorable project involved evaluating an accessible intercom system for police stations, used when personnel might not be on-site. We focused on the interface of the device and on scripting responses. Testing outside an actual police station provided a truly immersive experience far removed from a lab. It was cold and windy with high noise levels and many people around. We learned a lot peeling back the layers of interaction from pressing a button right though to automatic system responses. Participants told us, ‘The communication worked, I felt listened to, and I was able to respond.’ This exploration of both technical and human aspects, and seeing that we could improve the experience was incredibly rewarding. Participants at the intercom test. Photos: V. Egger, L. EhrenstrasserYour hospital wayfinding project in Vienna is compelling. What shaped the design decisions there? This project involved creating guidelines for a large hospital undergoing a long term redevelopment plan. So, instead of designing for one building, we had to establish principles that could adapt to ongoing renovations over many years. We basically focused on simplifying. With an initial design concept we entered into a test phase where we removed 80% of the existing signage in the entrance area and main corridor, leaving only primary information. Initially, there was concern from the client that people might get lost, but no one missed the information we removed. In fact, the reduced signage improved clarity. It was a great example of how less is often more. How did you engage stakeholders in such a large project? In a hospital this size, involving stakeholders was critical. We started with a vision for the new information design by creating an exhibition in the entrance hall. A theatre perspective simulated what a redesigned corridor might look like. This allowed us to talk to patients, visitors, and staff about their impressions, wishes and experience, and gather feedback. The project coincided with the COVID-19 pandemic, which significantly changed how the hospital functioned. For example, access to the building became more controlled, aligning with our goals for clearer navigation. We also used online surveys and internal communications to ensure staff participation. This collaborative approach helped us build a shared understanding of the goals. What role did testing play in refining the wayfinding system? Testing was crucial. We interviewed participants and gave them tasks to find destinations. We also studied their journeys from home, starting with appointment letters or imagining scenarios like, ‘It’s Sunday, your child had a small accident, and you need to consult a doctor.’ We included people of various ages and abilities. While the sample size was relatively small — about 40 participants — for qualitative insights this is sufficient. Their feedback helped us shape the final design and guidelines. Information was not missed when it was covered up during the test phase. Photo: V. EggerWhat was the outcome of the hospital project? The main outcome was an evidence-based systemic design that guides wayfinding for future renovations. The manual includes scenarios as visual representations of typical environments — entrances, outdoor areas, surgery zones, elevators — with key considerations for project managers and architects. The second part provides technical details for designers, such as the application of type sizes, colors, positions, pictograms, sign types, etc. The manual ensures consistency while allowing flexibility for the demands of different projects or buildings. How do you keep your designs empathetic and relevant? Staying relevant doesn’t require effort — it’s inherent in the design process. Understanding people and their environments keeps the work fresh and engaging. Listening, observing, and incorporating these insights are integral to good design. While experience helps, it’s always important to remain open to new perspectives. People are always changing, and every project brings unique challenges. Asking questions and revisiting assumptions is crucial to staying empathetic and relevant. What advice would you give to designers working on inclusive projects? Reduce and focus on what is important for people. As we saw in the hospital project, removing unnecessary elements creates clarity. Engaging with people — users, stakeholders, and staff — is essential. Their insights are invaluable. Finally, remember that inclusive design isn’t an add-on; it’s integral to good design. If you’re interested in making things work, you’ll naturally care about how they work for everyone. I do not want to end this interview without mentioning those colleagues who contributed to the success of the projects above: Lisa Ehrenstrasser, Josef Sögner and Alfred Ritter. Notice: This interview was processed and refined with the assistance of GPT-3.5. The AI was used to organize and clarify the content while staying true to the original transcript provided by the interviewer. Inclusive Design Is Just Good Design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

7. 1.

Ivana Kolcunová: Pokud chci být dobrá výzkumnice, musím mít kvalitní vztah sama se sebou

Ivana Kolcunová je vystudovaná psycholožka, která se přes deset let profesně věnuje uživatelskému výzkumu v Alma Career (dříve LMC), kde se mimo jiné zasadila o zavedení principu demokratizovaného výzkumu a vybudování UX research academy. Stejně dlouho jako uživatelskému výzkumu se věnuje také vzdušné akrobacii na šálách. I tohoto tématu jsme se dotkly v našem rozhovoru, který proběhl 10. 12. 2024. Ivana KolcunováIvko, ty se věnuješ v rámci UX specificky uživatelskému výzkumu, což je poměrně úzký segment. Jak ses k tomu dostala? Jaká byla tvoje cesta k roli výzkumnice? Byla to vlastně shoda okolností. O oboru UX jsem nevěděla vůbec nic. Mám vystudovanou psychologii a v Almě, tehdy ještě LMC, jsem se zabývala produktem online psychometrie. V té době tam Vladimír Kalinay rozjížděl oblast uživatelského výzkumu. Když psychometrie v produktovém portfoliu skončila, nabídli mi roli výzkumnice s tím, že jim přijde, že se na to kompetenčně hodím a jestli bych to nechtěla zkusit. Tak jsem řekla, že jo. Upřímně, já jsem vůbec na začátku nevěděla, co budu dělat. Ale jak jsem do toho postupně pronikala, dávalo mi to velký smysl. Pomohl ti nějak tvůj psychologický background? Na začátku jsem dělala hlavně testování prototypů a deep dives. Takže jsem si vlastně pořád povídala s lidmi. V předchozí roli jsem pracovala hodně s tím, jak lidé přemýšlí a co je motivuje, a tohle jsem si přenesla i do nové role. Uživatelský výzkum vlastně vidím jako jednu z odnoží aplikované psychologie, protože i tady jde o empatické naslouchání a vytváření pocitu bezpečí. Což je z mého pohledu základ pro to, aby se mnou druhý člověk cokoli upřímně sdílel. A to ve výzkumu potřebujeme — upřímnost. Tím jsme se teď dostaly malinko do hloubky uživatelského výzkumu, pojďme zkusit udělat krok zpět a zkusit popsat, co to vlastně je uživatelský výzkum. Jak bys to vysvětlila někomu, pro koho je to úplně neznámá oblast? S tím bojuju celých těch deset let, naposledy se mě minulý týden ptal můj dlouholetý kamarád, co že to vlastně dělám, že tomu nerozumí. Takže se mi to asi moc dobře popsat nedaří. Ale nejčastěji to vysvětluji na konkrétních příkladech. Třeba že pracuji pro firmu, která má známé pracovní portály, a mojí prací může být pochopit, jak lidi hledají práci. Včetně toho, že jdu k nim domů, koukám, jak hledají na svém počítači, zjišťuju, co by potřebovali a co jim překáží. A to se pak snažím vysvětlit u nás ve firmě těm, kteří ty služby vyrábí. Takže mým cílem je, aby námi vyvíjené služby co nejlépe odpovídaly tomu, co potřebují jejich uživatelé. Je to velmi zkratkovité a vlastně už to docela dlouho ani nedělám, ale tohle vysvětlení přes příklady mi vždycky fungovalo nejlépe. A když to chci hodně zkrátit, říkám, že podstatou mé role je, když lidi používají nějaké služby a aplikace, tak aby je to používání neštvalo. To je krásná zkratka! Když se teď podíváme podrobněji na ten proces uživatelského výzkumu, co tě na tom nejvíc baví a co je naopak pro tebe největší výzva? Nejvíc mě baví povídání s lidmi a pak syntéza poznatků. To, co nakonec vyleze z toho chaosu a hromady dat, které cestou posbírám. A největší výzva? Dost dlouho mi trvalo si uvědomit, jak důležité je mít sepsané nějaké hypotézy a výzkumné otázky. V tom mě hodně inspiroval jeden náš bývalý, velmi zkušený, UX designer. Já jsem v řadě věcí spíš intuitivní člověk, ale tady jsem pochopila, že to má svůj význam. Ve výzkumu můžeš ze setkání s lidmi zjistit řadu různých informací, ale je třeba vědět, pro co si vlastně jdeš, co tě zajímá nejvíc. Když jsem začínala, dělala jsem jednou za čas shrnutí svých zjištění a snažila jsem se ukázat ve firmě, co všechno je potřeba na produktech změnit, a dozvídala jsem se, že na to není prostor, že jsou třeba jiné priority. I tím jsem se naučila, že je ve výzkumu třeba se zaměřit na to, po čem je zrovna interní poptávka nebo na co jsou momentálně kapacity. Výzkumník určitě má mít otevřený přístup a pokud najde mimo nadefinovaná témata něco do očí bijícího, měl by na to upozornit, ale konkrétní zaměření výzkumu vlastně ve výsledku šetří všem energii. Ale jasně, že to všechno záleží na tom, co je cílem. Když děláš exploraci, hledáš nové příležitosti, tak tě zajímají i zdánlivě nesouvisející vhledy. Když už ověřuješ konkrétní návrhy, pozornost se zužuje. Ty se v oblasti uživatelského výzkumu pohybuješ deset let a po celou tu dobu pracuješ v jedné firmě. Co se za tu dobu změnilo? Spousta věcí. Sice jsem nikdy v rámci UX nezkoušela jiné role třeba směrem k designu, ale rozvíjí se obor jako takový, proměňuje se firma, moje role, a měním se já jako člověk. Začínali jsme v LMC jako dva výzkumníci, nějakou dobu jsem pak byla i na manažerské pozici, když se tým zvětšoval. Pomáhala jsem budovat research operations, zavádění procesů a repozitáře. Podílela jsem se na demokratizaci výzkumu v Almě a teď jsem vlastně v roli konzultantky a starám se i o vzdělávání dalších lidí, kteří u nás dělají výzkum. Jsem teď vlastně v roli člověka, který se snaží v naší firmě ten výzkum udržet a rozvíjet. A jak se rozvíjím já jako výzkumnice? Medituju. Pracuju na seberozvoji a sebepoznávání, je to pro mě důležitější než se učit nějaké nové metody. Zmínila jsi demokratizaci uživatelského výzkumu a já jsem v souvislosti s tím narazila na to, že v Alma Career máte něco, čemu říkáte UX research academy. Co si pod tím můžu představit? Náš výzkumný tým je malinký, jsme tři seniorní výzkumníci a čtyři research operations, ale většina z nás, včetně mě, jsme na zkrácené úvazky. Když to sečtu, máme celkem 4,5 úvazku. A demokratizovaný uživatelský výzkum u nás znamená, že nějakou formu výzkumu dělají třeba i UX designeři nebo produktoví manažeři, což je úhrnem něco přes padesát lidí. Poptávka po výzkumu rostla, ale úměrně tomu nerostl výzkumný tým. Tak jsme demokratizaci brali jako výhodné řešení. Někteří designeři už nás stínovali při našem vedení výzkumů, připravili jsme pár workshopů jak vést rozhovory nebo jak udělat základní plán výzkumu a syntézu, a taky nastavili nějaké základní procesy na nábor participantů. Ale bylo to takové organické a postupem času jsme zjistili, že to nemáme úplně dobře podchycené. Proto se kolegyně Jana Černá pustila do důkladného nastavení research operations a já do koncepce vzdělávání. Společně s design leady jsme v našem výzkumném týmu udělali sérii workshopů pro zjištění vzdělávacích potřeb, na základě kterých vznikla myšlenka UX research academy jako zdroje kvalitních informací a podpory pro všechny, kdo se v Almě zapojují do výzkumu. Není samospásná, ale je to důležitý pilíř našeho podpůrného systému v rámci demokratizace výzkumu. UX research academy je vlastně můj projekt, vedla jsem její rozjezd a doteď ji zaštiťuju. Je to ve své podstatě interaktivní soubor článků, videí a různých jiných zdrojů posbíraných z internetu, které prošly naším kurátorským výběrem. Shrnuje informace o oboru jako takovém, co to je, že to má nějaké etické náležitosti, jaké existují metody a jak je používat, jaké dovednosti výzkumníci potřebují a co vše je potřeba se naučit, aby člověk mohl dělat výzkum. Například moje oblíbená kapitola pojednává o tom, že chci-li jako výzkumnice vytvářet kvalitní vztahy se svými respondenty, potřebuju mít kvalitní vztah sama se sebou, aby to mohlo fungovat. Je to celé vytvořené v Notionu, není to vychytaný interaktivní vzdělávací produkt současné digitalizované doby, není to designově vyladěné. Ale je to užitečné, máme na to od kolegů velmi pěknou zpětnou vazbu a od příštího roku ji plánujeme zveřejnit, aby z toho mohlo mít užitek co nejvíc lidí i mimo Almu. (pozn: ZDE odkaz na stránku, kde bude UX Research Academy dostupná.) Mluvilas o tom, že akademie mimo jiné popisuje dovednosti, které by měl dobrý výzkumník mít. Jaké to jsou? Pro účely akademie jsme vycházeli hodně z Research Skills Framework. Určitě to velmi doporučuju jako zdroj, pokud by se někdo do těch kompetencí chtěl ponořit víc. My jsme se tím inspirovali, ale pro naše účely to bylo příliš podrobné a rozsáhlé, chtěli jsme to pojmout střídměji a taky v tom odrazit naše interní potřeby. Já se na tu oblast schopností dívám z několika úhlů, vidím tam vícero vrstev. Když se u nás někdo chce do výzkumu zapojit, potřebuje pochopit, jaké jsou kolem toho nastavené procesy, že existuje nějaká výzkumnická etika, jaké se používají nástroje. Je potřeba taky přijmout, že uživatelský výzkum je svébytný obor a má svá specifika, konkrétní metody, které se potřebuju naučit používat a kombinovat. A potřebuju respektovat jednotlivé části výzkumného procesu — od definování cílů až po vyhodnocení. To je za mě důležité hlavně proto, ať jako společnost vystupujeme konzistentně, držíme kvalitu oboru i uživatelského zážitku. Protože když padesát lidí jménem jedné firmy bude za výzkum považovat různé věci, bude to navenek přinejmenším matoucí. Pak je to taky o nastavení osobnosti. Jako výzkumnice objevuju, ptám se, dávám prostor a proto často mlčím. Snažím se minimalizovat zkreslení, objektivně přistupovat k problémům,k ostatním lidem a pokud možno i k sobě. Taky se dost hodí umět dobře plánovat a prioritizovat. V tom mám třeba já rezervy, ale snažím se. A v neposlední řadě — výzkum je o spolupráci. Za dost klíčovou schopnost považuju týmovou facilitaci. V produktovém týmu jsou lidi s různými názory, schopnostmi i vlastnostmi. A občas zjistíš, že ten největší problém je v tom, že si spolu jen dostatečně nepovídají. Letos jsem měla na WebExpu přednášku o tom, co jsou ty nejdůležitější schopnosti, které designeři nebo produktoví manažeři potřebují, aby mohli dělat výzkum. A tam zmiňuju, že to je celé hodně o sebereflexi. Potřebuju si umět zhodnotit, zda jsem použila vhodnou metodu, zda jsem neudělala někde chybu. I já po deseti letech položím blbou otázku — třeba se zeptám návodně nebo hypoteticky. Ale buď ještě během rozhovoru se to snažím napravit nebo, když na to přijdu až později, to prostě ze syntézy vyhodím. Potřebuju si umět zreflektovat, zda se mohu spolehnout na sebe a na výstup své práce. Jen abych mohla cokoli reflektovat, musím mít nějaký referenční rámec. A jsme zpátky u toho, že uživatelský výzkum je samostatný obor a pokud se mu chci věnovat, byť jen okrajově, musím se v tom vzdělat. (pozn.: ZDE odkaz na celou přednášku, je třeba zadat e-mail pro odemčení.) Pojďme se ještě zastavit u druhé velké oblasti, které se věnuješ krom uživatelského výzkumu, a to je vzdušná akrobacie na šálách. Ty jsi nejen akrobatka, ale i autorka, máš už dokonce dvě autorská představení — obnaŽENA a přistiŽENA. Promítá se do toho nějak tvoje výzkumnická profese? Fotografie k představení přistiŽENA, autor Karol DąbrowskiDlouho nepromítala. Akrobacii dělám taky přes deset let a měla jsem období, kdy jsem chtěla být jen akrobatka, chvíli zas jen výzkumnice, nepřišlo mi, že by to mohlo být v nějaké symbióze. Až když jsem loni začala přemýšlet o novém představení, napadlo mě, že to vlastně můžu spojit. Že to nové představení můžu vytvořit výzkumnickým způsobem. Jako akrobatka se pohybuju v různých prostředích od alternativních komunit po strip kluby a zajímalo mě, jestli ženy z těchto tak různorodých prostředí mají něco společného nebo ne. Nebyl to čistokrevný výzkum, spíš inspirace, využila jsem princip explorace, kdy čekáš, co ti vlastně vyleze ze získaných dat, jaká témata se objeví. Udělala jsem výzkumné rozhovory se třemi různými ženami a jeden navíc sama se sebou. Bavily jsme se o tom, jak pracují s emocemi, jaké jsou jejich sny, jestli zažily různé specifické situace — třeba ztrátu kontroly nad svým tělem nebo nějakou formu zneužití. A bylo pro mě až fascinující, jak moc se to potkává. Tyhle rozhovory se pak staly nosnou linkou mého nového představení přistiŽENA. Dokonce v průběhu té inscenace zaznívají i útržky těch příběhů. A skrze příběhy těch různých žen může pak člověk získat sám pro sebe nějakou inspiraci nebo motivaci k překonávání životních výzev. V přistiŽENĚ se tedy poprvé protnuly tyhle moje dvě životní cesty. Ivko, to je krásný závěr našeho rozhovoru, za který ti moc děkuji. Ještě mi řekni, kdy a kam se můžeme na přistiŽENU přijít podívat? Čeká mě teď představení 22. ledna v Praze v Divadle BRAVO!, kde už jsem tak trochu zdomácněla. Všechny zvu! Ivana Kolcunová: Pokud chci být dobrá výzkumnice, musím mít kvalitní vztah sama se sebou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 1.

Má knihovna: koncept sdílení osobní knihovny ve VR

Má knihovna: koncept sdílení mé vlastní knihovny ve VR Toto je školní projekt v rámci kurzu Design uživatelských rozhraní pro VR na MUNI. Cíl projektu Cílem tohoto projektu bylo vytvořit základní koncept aplikace knihovny ve virtuální realitě (VR) za použití nástroje Shapes XR. Hlavním úkolem bylo navrhnout základní ovládání a interakce s knihami, které by uživatelům umožnilo efektivně procházet a sdílet základní obsah knih včetně recenzí s následnou možností vypůjčení. Myšlenka projektu vychází z mé osobní zkušenosti — často se mě kamarádi ptají, jestli bych jim půjčil nebo doporučil nějakou mou knihu. Původně jsem chtěl ve VR vytvořit repliku své reálné knihovny, ale nakonec jsem zvolil více prostorový a konceptuální design. Animovaný gif s ukázkou finálního průchodu aplikací.Můj kontext a přístup Do designování ve VR jsem vstupoval s respektem, protože nosím brýle, které ve VR používat nemohu. Bylo proto nezbytné najít praktické řešení, které zvládnu navzdory tomuto omezení. Celý projekt jsem pojal jako výzvu — chtěl jsem nejen překonat technické překážky, ale také vytvořit něco, co bude smysluplné a funkční. Inspirace Měl jsem jasnou představu o tom, co chci vytvořit a proč, takže hledání inspirace nebylo náročné. Čerpal jsem hlavně z rozhraní, která dobře znám — například zobrazení nabídky filmů u Apple TV nebo Netflixu. Také jsem si prošel podobné aplikace na webu, mobilu a VR, abych pochopil jejich přístup k vizualizaci knihoven. Virtuální návštěva několika knihoven mi poskytla další nápady, jak by mohlo zobrazení knih v prostoru fungovat. Inspirace (po řádcích): 1. Národní knihovna v Praze, 2. aplikace VR Library, 3. zobrazení nabídky v Netflix, 4. zobrazení nabídky filmů Apple, 5. Handy LibraryÚvahy nad zobrazením knih ve VR Jedním z mých cílů bylo, aby knihy byly ihned viditelné a uživatel nemusel procházet klasickým procesem identifikace podle názvů na hřbetech knih. Tento přístup mi přišel zbytečně komplikovaný. Chtěl jsem plně využít možností virtuálního prostoru, aby aplikace působila jinak než 2D knihovny, a nabídla intuitivní zážitek. Jednotlivé nápady na vizualizaci knihovny a knih.Základní prvky knihovny - Police jako knihovna: Hlavní prvek, kam jsou knihy umístěny. - Barevné označení knih: Podle kategorií pro rychlejší orientaci. - Ovládací panel: Slouží k výběru knih podle kategorií nebo k vyhledávání. - Vizualizace zapůjčených knih: Uživatel vidí, které knihy jsou dostupné a které zapůjčené. - Detail knihy: Obsahuje informace jako název, stručný popis, komentář majitele a informace o předchozím zapůjčení. - Stolek: Místo, kam lze umístit vybrané knihy určené k zapůjčení. Zamýšlený storyboard interakcí * Uživatel si prohlíží knihy vizuálně — na první pohled vidí, které jsou dostupné a které zapůjčené. * Kliknutím na kategorii knih se zobrazí pouze vyfiltrované tituly. * Detail knihy obsahuje: - Název - Obálku - Popis obsahu - Komentář vlastníka - Informace o předchozím zapůjčení (kdo a kdy). - Tlačítka pro půjčení, přidání do oblíbených nebo zobrazení náhledu. - Náhled knihy ukazuje několik stran, které si uživatel může přečíst před vypůjčením. * Knihu lze vložit do „košíku“ a připravit k půjčení, nebo vrátit zpět do regálu. Prvotní koncept v Shapes XR Při navrhování konceptu jsem v Shapes XR vytvořil základní vizualizaci knihovny. Úvahy o úvodní vizualizaci knih — horizontální vs vertikální.Finální vizualizace interakcí Finální podoba konceptu zahrnuje kompletní zobrazení knihovny, uživatelské interakce a ovládací prvky. Celkově jsem se snažil, aby aplikace působila intuitivně a plně využívala možností VR. Ukázka celého prostoruUkázky jednotlivých interakčních míst.Shrnutí Výsledná vizualizace překonala moje původní skromné očekávání. Během práce na projektu jsem měl pochybnosti o tom, zda to zvládnu, ale díky podpoře vyučujících (děkuji, Markéto a Vojto!) a spolužáků jsem se nevzdal. Doporučení projít si výuková videa k Shapes XR mi velmi pomohlo, a každým dalším pokusem jsem se cítil jistější. Jsem rád, že jsem neměl přehnané ambice — místo toho jsem se zaměřil na dosažitelné cíle, což mi umožnilo projekt úspěšně dokončit. https://medium.com/media/080888031d09fdc026b66184648339ac/hrefMá knihovna: koncept sdílení osobní knihovny ve VR was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 1.

Běla Beránková: Ideální je, když má firma zorganizované plánování tak, že výzkum je jeho součástí

Běla Beránková je seniorní UX researcher, jejíž cesta k UX výzkumu rozhodně nebyla přímočará. Zkušenosti sbírala jak v českém, tak mezinárodním prostředí globálních firem. Spolu jsme se bavily nejen o tom, jak se k UX výzkumu dostala, co všechno UX výzkum může (vy)řešit, ale také jaká může být pozice UX výzkumu ve firmách. Původně jsi studovala mezinárodní teritoriální a západoevropská studia, následně jsi pracovala několik let v marketingu pro Unilever. A pak ses rozhodla změnit obor. Co Tě k tomu vedlo? Já jsem vlastně nikdy nepracovala v tom, co jsem studovala. Celé to byla náhoda. Všichni moji spolužáci ze školy odcházeli pracovat do unijních institucí, anebo na ministerstvo zahraničních věcí. A já jsem viděla na těch mých starších spolužácích, co to znamená dělat úředníky, a úplně mě to nelákalo. Už během školy jsem se dostala na brigádu do Unileveru, kde jsem pracovala jako asistentka marketingového ředitele. Tehdy marketingu českého Unileveru šéfoval člověk z Maďarska a já jsem za sebou měla studijní pobyt v Maďarsku, uměla jsem i trochu maďarsky. A prostě jsme si sedli, tak jsem tam začala pracovat. Krátce poté ale oznámili restrukturalizaci, firma se rozhodla přestěhovat celý marketing do Maďarska a mně nabídli, jestli nechci pokračovat ve své práci tam. A jak jsem měla ráda Maďarsko, tak jsem řekla: „No jasně, tak já jdu!“. Pracovala jsem tedy v Maďarsku, kde jsem měla pozici Christmas Officer a byla zodpovědná za vánoční balíčky ve střední Evropě, a zároveň dokončovala školu v Praze. Po nějaké době jsem dala výpověď, s tehdejším přítelem jsme cestovali asi 11 měsíců po Asii, a když jsme se vrátili, udělala jsem si kurz testování od Czechitas, který trval týden nebo 14 dní, a po týdnu jsem měla práci. Tehdy jsem o tom ale nijak zvlášť nepřemýšlela jako o kariérní změně. Spíš až teď zpětně pro sebe velmi pozitivně vnímám tu změnu v tom smyslu, že mi to umožnilo vstoupit do IT. A jak ses dostala k UX výzkumu? Jsem moc vděčná za softwarový testing, lidem, kteří mi dali šanci, ačkoli jsem neměla žádné znalosti, a svým kolegům, kteří mi říkali, jak funguje softwarový vývoj. Zjistila jsem, že mě projekty baví na začátku, když zjišťuji, o čem jsou. Nejsem úplně technický typ a viděla jsem na sobě, že za nějakou dobu mě manuální testování už nebude bavit. Také mě na některých projektech rozčilovalo — aniž bych o tom něco věděla –, že se mi do rukou dostal v podstatě konečný produkt. A já jsem viděla, že co se týče jeho použitelnosti, tak nefunguje. Tehdy jsem to ale neuměla nijak pojmenovat a ani jsem neměla tu moc s tím něco udělat. Chtěla jsem ale mít trochu větší vliv na to, jak bude výsledný produkt vypadat. Začala jsem chodit na UX Mondays a kamarádila se s lidmi, kteří to dělali. A zjistila jsem, že mě to baví. Pamatuji si, že jsem si tehdy myslela — a ona to vlastně tehdy byla pravda –, že je jeden designér nebo designérka, který to má celé pod palcem. I s nějakým zkoumáním, o kterém jsem ještě moc nevěděla. Jenže já neumím sednout a začít kreslit, takové úkoly mě vždycky paralyzovaly. Zjistila jsem ale, že ten obor se začíná specializovat a existují lidé, kteří kreslit nemusí a můžou zkoumat, co je na produktu špatně, jaké problémy s ním lidé mají a jak by se ty problémy daly vyřešit. Přišlo mi, že to je pro mě ideální obor, protože mi od malička říkali, že umím jenom kritizovat, což je asi pravda. Já jsem se s tím pak ještě musela naučit pracovat, ale je pravda, že velká část mé práce, když testuji něčí design, je prostě najít chyby. Ty jsi získala mezinárodní certifikaci u Nielsen Norman Group. Zajímalo by mě, jak ten proces probíhá a jestli je pro tvoji práci UX researchera důležité mít nějaký mezinárodně uznávaný certifikát? Pro moji hlavu UX researchera ano. Já na to nemám žádné školy a potřebovala jsem mít nějaký papír v ruce. A jak to studium a celý proces certifikace probíhá? Abys získala ten certifikát, musíš si zaplatit a absolvovat aspoň pět kurzů, které teď probíhají online. Ale tehdy oni jeli čistě offline. Čtyřikrát nebo pětkrát ročně vypisovali vždycky týden kurzů v různých městech po světě. Já jsem se tehdy přihlásila do Londýna. Byla to docela pálka, ale já jsem ty peníze měla a vzdělání je pro mě důležité. Každý den měli vypsané tři celodenní kurzy. A ty sis z nich vybrala a ještě sis to mohla postavit tak, že když jsi absolvovala aspoň pět kurzů, tak jsi získala obecný certifikát. Když jsi absolvovala pět researchových kurzů, tak jsi dostala certifikát se specializací na výzkum. Dále tam byly Interaction Design certifikát, UX Management certifikát. Já jsem těch kurzů nakonec dělala asi 15, část z nich ale už online v době covidu. A koukali na to zaměstnavatelé? Tady ne, ale pamatuji si, jak jsem se bavila s klukem z Nizozemska, který říkal, že tam to otevírá dveře. Ale u nás vůbec nikdo neví, co to je. Já ze spousty těch věcí žiju dodnes. Učili nás lidé, kteří pracovali v devadesátkách v Applu, v Googlu, když začínal, a vypráví úplně ty stejné struggly prokopávání UX jako oboru, jaké tady zažíváme my. To musí být až terapeutické. Jo, terapeutické. Oni ale nevyprávějí jenom ty struggly, oni k tomu mají celé příběhy, co se jim nakonec povedlo. Pamatuji si historky z eBaye, kde najali nějakého dobrého designéra, ten tam něco vymyslel, a najednou se násobně zvedly prodeje. Z našich studijních setkání, kde jsou i seniorní lidé z oboru, jsem vypozorovala, že není vždycky jednoduché ve větších společnostech svoji pozici UX obhájit. Jaká je tvoje zkušenost? Já jsem měla to štěstí, že jsem si prošla firmami, kde nás nechali dělat výzkum. A pak jsem si prošla i firmami, kde mě platili za to, že jsem jim musela vysvětlovat, proč mě mají nechat dělat moji práci. Když jsem začínala v bance, což byla moje první výzkumná práce, tak jsme pracovali se scrum masterem, který nás nechtěl nechat dělat výzkum. Tvrdil, že my jsme ti odborníci a že on vůbec nechápe, proč bychom se měli chodit ptát lidí tam venku na jejich názory. Že nás přece platí za to, abychom ty věci věděli. A my jsme přesto tehdy dělali něco jako guerilla testování — vytiskli jsme si screeny, běhali okolo banky a ptali se lidí, kteří tam okolo Brumlovky pracovali. A postupně se nám povedlo si v pronajatém labu udělat i testování použitelnosti. Zvali jsme si tam lidi z té banky, a ten scrum master nikdy nechtěl přijít. Až jednou jsme mu při stand-upu pustili nahrávku jedné respondentky, která se čtvrt hodiny snažila propojit si mobilní bankovnictví s tím internetovým. A opravdu jí to nešlo. My jsme na něj koukali, jak seděl na své židli, kam jsme ho posadili, a zapadal do ní čím dál níž. A pak už nám nikdy neříkal, že to nemáme dělat. Částečně to chápu, protože ty vlastně těm lidem říkáš, že buď mají něco špatně, anebo že něco nefunguje. Zajímalo by mě, jestli je nějaký rozdíl mezi českými a zahraničními firmami? Protože ty máš zkušenosti s obojím. Kdybych šla pracovat do Velké Británie nebo do USA, tak je velká pravděpodobnost, že moje pozice nebo pozice výzkumu tam bude usazenější a známější. Ale myslím si, že když budu pracovat v zahraniční firmě tady, tak se potkám s lidmi, kteří s tím nemají až tolik zkušeností. Oni neví, kam výzkum v rámci vývoje produktu zařadit. A zároveň vedení mnohdy vytváří neskutečný tlak na produkťáky, že oni přece musí vědět. Dost se mi to pojí s tím, co nám říkal ten scrum master z banky: že my jsme ti experti, kteří jsou za to placení, vždyť my bychom měli vědět, co lidé potřebují. A vidím v různých firmách převládající názor, že produkťáci mají vědět, a není tam ještě úplně zakořeněné to, že oni by si spíš měli umět zjistit. Ty jsi donedávna pracovala jako UX Research Manager ve Wriku. Co bylo náplní Tvojí práce? Vést čtyři výzkumnice. Měli jsme tam asi 25 produktových týmů, což je docela dost. A když nás bylo nejvíc v oddělení designu, tak nás bylo třeba 40. Z toho nás tam na výzkum bylo pět včetně mě. Společně s ostatními design manažery a vedením produktu jsme vymýšleli, co se bude dělat dál, plánovali další směřování produktu, rozdělovali lidi na projekty. Řešili jsme, na jaké věci stojí za to dělat výzkum a jaký, a já podle toho rozdělovala výzkumnice. Snažila jsem se, aby se výzkumnice dlouhodobě věnovaly stejným tématům, protože Wrike (nástroj pro projektový management — pozn. editorky) je komplexní nástroj se spoustou funkcionalit a trvá dlouho, než do toho člověk pronikne. Řekla bys mi nějaký příklad, kdy data nebo výsledek vašeho výzkumu nějak ovlivnily zásadní rozhodnutí ohledně produktu? Třeba jestli se vám povedlo něco změnit? Dělaly jsme třeba na velkém projektu, který ovlivnil směřování celého produktu, byly do něj zapojeny všechny týmy a výzkum stál v podstatě uprostřed. Vymysleli jsme mechanismus výzkumu, při kterém se u nás scházely postupně všechny koncepty a designy, my je testovaly, iterovaly, plánovaly, co bude dál. Ve výsledku jsme vyvinuli takový Wrike ve Wriku, čímž jsme chtěli kompletně předělat to, jak Wrike funguje. To mělo velký impakt. Ne vždy se ale podaří mít zásadní dopad, protože velké výzkumy občas lidi vyděsí. Několikrát jsme s kolegyněmi zjistily, že nás více naplňují menší projekty. Třeba to, že se s nějakým týmem udělá testování použitelnosti. Protože to jsme věděly, že to ten tým okamžitě použije. Že designéři, kteří s námi byli na testování, se na to podívají a můžou podle toho upravit nějakou konkrétní věc. Ty strategické věci často končily v šuplíku. A odkud vlastně vychází potřeba pro uživatelský výzkum? To záleží projekt od projektu. Firma nějakým způsobem plánuje — tuší, jakým věcem se chce věnovat. Tuší, kde v tom produktu jsou nějaké problémy nebo jaká nová témata by chtěla otevřít. A dostatečně včas před tím, než někdo začne něco vymýšlet, si k tomu objedná výzkum. A nechá výzkum ten problém nebo to téma prozkoumat. Tak je to ideální. A to se nám ve Wriku také párkrát stalo. Ideálně tedy máš přehled o tom, jaké projekty se ve firmě plánují, a můžeš si podle toho naplánovat výzkumy a rozhodnout se, co z toho budete dělat. Hodně záleží na tom, aby firma měla nějakým způsobem zorganizované plánování, do kterého tě přizve. Nemělo by to být ve smyslu: „Tak prostě nakreslíme novou fíčuru“, ale spíš: „Pokusíme se vyřešit, proč nám lidi nekupují tento produkt, nebo proč nechtějí platit kartou“. Mělo by to vycházet z toho, že mají nějaká data a chtějí z těch dat zjistit víc. Někdy se ale stane, že se objeví problém, který je velmi urgentní. Máš nějaký příklad? Když jsem začala pracovat v bance, tak jsem tam přišla ve chvíli, kdy už měla skoro hotovou mobilní appku. A oni mě tam vzali na to, abych jim pomohla posbírat feedback na tu čerstvě vylaunchovanou aplikaci. Protože se jednalo o první mobilní aplikaci té banky, tak se snažili přesvědčit své klienty o tom, že by si ji měli stáhnout. A šlo to pomaleji, než se očekávalo. Byla na to reklama v televizi. Bankéři na pobočkách měli za úkol to svým klientům aktivně nabízet. Dokonce tam byla tehdy nějaká soutěž o tablet. Vědělo se, že lidé po mobilní aplikaci křičí, ale ta očekávání nebyla úplně naplněna. Já jsem tehdy řekla, že to zkusím zjistit. Viděla jsem v tom příležitost. Oni mě tehdy nebrali jako výzkumnici a myslím, že ani nevěděli, kdo to UX výzkumník je. A mě napadlo poslat krátký dotazník na bankéře, kteří s lidmi mluvili, abych zjistila, co jim ti klienti odpovídají nebo na co se klienti těch bankéřů ptají. A tato akce měla od bankéřů úplně neskutečnou odezvu. A co jste se z toho dozvěděli? Velmi překvapivé pro všechny bylo, že nejčastější otázka, která padala, když oni tu appku nabízeli, byl dotaz, jestli je to zadarmo. Bylo to proto, že dřív si za internetové bankovnictví nechávaly banky platit. A lidé nebyli zvyklí, že tyto služby jsou zadarmo. A najednou tady byla reklama na appku pro lidi, kteří byli zvyklí za všechny věci platit. Lidé nevěděli, jestli budou muset platit za stažení, jestli budou — protože jsme v roce 2016 — muset platit za to, aby mohli tu appku používat. A v té komunikaci nikde nebylo řečené, že je to celé zadarmo. Komunikace se tedy změnila, a to mělo docela velký impakt jednak na to, že si tu appku lidé začali stahovat, a také to mělo impakt na moji práci v bance. Byl to první důkaz, že je tam moje role důležitá. Co teď momentálně děláš? Od září pracuji ve Slevomatu, kam mě přizvali, abych pomohla s novou vizí, misí a strategií Slevomatu. Jedná se o čistě strategický výzkum a je naprosto skvělé, že ta potřeba přichází úplně zeshora od nového CEO. Ten si s sebou přivedl novou Head of Product, která předtím vedla výzkum v Heurece, kde se ti dva pracovně potkali. A myslím, že i díky ní došlo vedení k tomu, že výzkum má hodnotu. Co tě baví na tvé práci? Zjišťovat věci. Během projektů, na kterých dělám, se mi vždycky střídá frustrace s pocitem naplnění. To, že se výzkum musí naplánovat, rekrutovat respondenty, to je pro mě takové nutné zlo. Když jsou pak rozjeté rozhovory a už to mám najeté, vím, jak mi funguje scénář, dostávám se s těmi lidmi do hloubky, začínají se mi v hlavě dělat „propojeníčka“ toho, co se tam děje — super fáze! Pak nastává fáze, kdy mám před sebou tu hromadu dat, se kterými si musím nějakým způsobem poradit, tak to je frustrační fáze. Ale jak se v tom začneš hrabat, začneš si to skládat a postupně ti z toho začnou lézt informace a ty najednou víš, tak to je zase naplňující. Pak to ještě musíš dát do nějaké hezké prezentace, aby si to lidé mohli převzít, tak to je další trošku frustrační fáze. Vstupuje do UX výzkumu nějak princip přístupnosti? Někomu určitě vstupuje, ale hlavní je, že firma to musí chtít. Kdysi jsem pomáhala dělat testování na přístupnost. Tehdy jsme testovali, jestli jsou určité komponenty, které jsou v nějakém design systému, přístupné co se použitých barevných kontrastů týče. Pro některé firmy to téma je, pro některé firmy to téma bude muset začít být, i když dosud nebylo. Já jsem moc výzkumů na přístupnost prostě neudělala. Ještě by mě zajímalo, jestli se ve výzkumu používají nějaké nástroje, které využívají AI? Za posledních pár let se začali využívat repozitáře výzkumů jako Dovetail a Condens, ty si do sebe dávají AI. Pomáhá to třeba s přepisem rozhovoru — ty tam nahraješ video nebo audio a ono ti je přepíše. Zároveň ti to umí přepisy přeložit. Když máš nějaké rozhovory ve slovenštině, tak si je můžeš nechat přeložit do češtiny, abys to měla jednotné. Tyto nástroje dělají i shrnutí rozhovorů z těch přepisů, ale s tím moc nepracuji, protože mi to zatím nepřišlo přesné. S AI se radím, když řeším nějaké nové téma, nějaký scénář, abych věděla, na co bych se ještě mohla zeptat. Ale mám to jen jako rádce. Zatímco u analýzy interních rozhovorů mi může Chat GPT pomoct se shrnutím nebo hledáním patternů, u hloubkových rozhovorů z výzkumu si to nemůžu dovolit, protože ta technologie neumí číst mezi řádky a neumí číst v kontextu. Takže já ve výzkumu své oko a svůj mozek pořád potřebuju. Máš nějaké knížky, podcasty, videa nebo lidi, kteří tě inspirují, a mohla bys mi je doporučit? Moc se těším, až si přečtu Research That Scales od Kate Towsey. Je to komplexní knížka o research operations, o tom, jak se vlastně staví věci okolo výzkumu, aby se výzkum mohl dít. Když potřebuji vyřešit něco konkrétního, tak jdu na stránky Norman Nielsen Group, to je pro mě pořád zdroj číslo jedna. Jednu dobu, když jsem byla na začátku, jsem se moc vzdělávala, pořád jsem v tom ležela, ale od toho jsem si teď potřebovala odpočinout. To ale udělalo to prostor pro jiné věci. Třeba jsem začala hrát na piano. To je skvělé, jak Ti to hraní teď jde? Hele, šlo to líp, když jsem měla několikaměsíční pracovní pauzu před nástupem do Slevomatu. Teď se do toho trošku nutím. Běla Beránková: Ideální je, když má firma zorganizované plánování tak, že výzkum je jeho součástí was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

31. 12. 2024

„Přestaňte sekat screeny a staňte se designérem, kterého si byznys váží!“

Tobiáš Vybíral, předseda Asociace UX a jednatel startupu HTG Medical, sdílí své zkušenosti a myšlenky o tom, jak se posunout z role „kresliče obrazovek“ k roli strategického partnera a hybatele změn. V rozhovoru se tak dozvíte, proč je důležité přemýšlet za hranice obrazovek, jak propojit design s byznysem a společenským dopadem a co znamená být designérem, který tvoří opravdové hodnoty pro uživatele, firmy a nakonec i celou společnost. Rozhovor s Tobiášem vedl Jan Andersson, 17. 12. 2024 Foto: Kristýna LipenskáTak ahoj, „řediteli českého UX designu“! (smích). Máš za sebou už celkem pestrou kariéru — v minulosti Creative Mornings, dramaturgie UX Mondays, vedení Asociace UX, z firem jsi byl např. v Rohlíku, Creative Docku, 2Fresh, nyní HTG Medical, mentoruješ a ještě k tomu stíháš vychovávat malou dcerku. Já jsem tě dosud vnímal jako UX designéra, ale teď vlastně nevím… děláš vlastně ještě vůbec design? Upřímně, design jako takový už od října 2024 nedělám. Se startupem HTG Medical jsme se naplno vrhli do odlehčování sestrám na JIPkách, kdy jim díky automatizaci šetříme čas, a to až hodinu denně. I to sice v praxi vyžaduje nějaký design, ale já se snažím design jako takový už spíš nedělat, na to máme skvělou produktovou designérku Katku Rýdlovou, co jsme si přibrali do projektu, aby nám pomohla vytunit tu „krabičku“. Já se spíš zaměřuji na širší věci, ale designový toolkit, co jsem nabral za ta léta, využívám i tady — například při řešení komplexních problémů jako finanční řízení nebo plánování. Už to není o Figmě, ale najednou je to o hlubších a pestřejších problémech k řešení. A jsi s tím jako „bývalý“ designér v pohodě, nemáš někdy tendenci do toho Katce trochu mluvit? Hele, já jsem z toho nadšený. Když jsme se vrhli do startupu, najednou bylo potřeba řešit tisíc oblastí, místo těch deseti či patnácti, co dřív. Díky tomu jsem získal i jinou empatii k zadavatelům a ředitelům různých firem — teď už i chápu, že design není vždy největší priorita, je to prostě mnohem pestřejší. A vida, už jde ten rozhovor úplně jinam, než jsem si připravil (smích). Ten problém, co řešíte na JIPkách, mi přijde docela specifický. Jakou roli tam hraje UX design? Jsou tu dvě klíčové roviny. První rovina je užitná — přicházíme s příslibem řešení, které automatizuje práci, kterou sestry dělaly manuálně celé roky, tisíckrát. Aby takovou novinku sestry přijaly, musí věřit, že je jednodušší a přínosnější než jejich stávající postupy, takže děláme klasický change-management. Proto od začátku neustále iterujeme — ladíme design, aby byl intuitivní, přirozeně zapadl do jejich prostředí a splnil jejich očekávání. Strávili jsme desítky, spíše stovky hodin v provozu, abychom pochopili, co skutečně potřebují, a výsledné zařízení „zblbovali a zblbovali“ tak, aby bylo okamžitě sestrám jasné, jak funguje a k čemu slouží. Tento iterativní přístup je pro nás nezbytný — nejen kvůli uživatelům, ale i kvůli legislativním požadavkům. Druhá rovina je právě legislativní — zdravotnické prostředky musí splňovat přísné normy a získat MDR certifikaci, což může trvat roky a stát hezkých pár milionů. Finální design samotného device musí být precizně doladěný už při schvalování, protože jakákoli zásadní změna by celý proces certifikace vrátila úplně na začátek. Témata jako MVP a MLP, lean nebo „fail fast to learn fast“, to by bylo skoro na samostatný rozhovor. Každopádně, jak ses k takto zajímavému problému vůbec dostal? Asi ses nevzbudil jednou s tím, že chceš pomoci řešit sestrám moč pacientů v pytlíku? Když jsem pracoval v Direct People jako senior UX designér, tempo práce tam bylo vysoké, ale inovace mi připadaly méně intenzivní, než jsem tehdy potřeboval. Abych si to vykompenzoval, začal jsem se účastnit hackathonů. První byl od Škoda Auto na téma Be-Rider a sdílené elektrické skútry — celotýdenní hackathon s Průšou o zlepšení zákaznické zkušenosti. Tam jsem potkal několik skvělých lidí a společně jsme vytvořili tým, který se pak účastnil dalších hackathonů. Většinu jsme vyhráli, ale i dobré nápady často nebyly byznysově nosné. Až jsme narazili na hackathon ve zdravotnictví v IKEMu. Tam pojmenovali devět hlavních problémů a jedním z nich bylo, jak automatizovat měření moči u pacientů. Řekli jsme si, že to je zajímavý problém, na který máme potřebné dovednosti. Za víkend jsme vytvořili preto-typ, vizi a dokonce i promo video. Hackathon jsme vyhráli, a IKEM nás oslovil: „Kluci, jste fakt pašáci, ale my tohle fakt potřebujeme. Co můžeme udělat, abychom to dostali do praxe?“ Tím začal náš projekt, a to bylo před třemi lety. Mimochodem, to je docela zajímavé — my jsme do IKEMu nepřišli s hotovým řešením, které bychom se snažili někam naroubovat. Celé to začalo tím, že oni pojmenovali konkrétní problém, který potřebovali vyřešit. To nám strašně pomohlo — od začátku bylo jasné, na co se zaměřujeme. A třeba i pro investory to bylo klíčové. Když jsme řešili investorské kolo, neustále jsme mluvili o problému a jeho dopadech, což je podle mě přesvědčilo, že to má skutečný potenciál. Tobiáš doporučuje designérům navštěvovat hackatony jako cestu k nalezení zajímavých business příležitostí — z jednoho dokonce vznikl jeho současný startup. Foto: GreenHackZdá se, že jedním z hlavních přínosů UX Mondays a podobných akcí je samotný networking. Na příkladu těch hackathonů je vidět, jak zásadní může být „vystoupit z Figmy“ a zapojit se do takových aktivit… Tyhle akce jsou důležité ze dvou hlavních důvodů. První je networking — potkáváš lidi, kteří tě mohou inspirovat nebo s tebou rezonují. Druhý důvod je, že ti otevírají vědomostní dveře. Tyto akce často představí nějaký problem space, ne sice do hloubky, ale dost na to, aby sis řekl: „Tohle mě zajímá, tohle chci prozkoumat.“ Navíc tam potkáš lidi, kteří tím žijí a jsou podobně naladění, ať už to je speaker nebo zadavatel problému. Je přeci těžké žít ve vakuu, kdy nevíš, co nevíš. Potřebuješ někoho, kdo ti dá impulz. Co se týče vlastní inspirace, můžeš se sice spoléhat na algoritmy na sociálních sítích, ale ty jsou často zkreslené cílenými reklamami a zájmy jiných, kdežto v těchto komunitách potkáváš lidi, kteří to dělají z vášně a dokážou „zapalovat“ dál. Pro mě mají takové akce mnohem větší potenciál někoho nadchnout, než digitální světy. Jak jsme se bavili, máš toho naloženo hodně — startup, asociace, rodina, a přitom působíš, že tě to všechno nabíjí. Máš nějaký tajný tip, jak to zvládáš? Třeba koníčky? No, koníčky jsou pro mě zatím trochu výzva (smích). Vždycky Tami, mojí snoubence, říkám, že bych si měl konečně něco najít, a ona mi připomene: „Ano měl, už o tom mluvíš tři roky.“ Mám rád jachting, ale to je jen pár intenzivních týdnů ročně, ne něco, co bych dělal ve volném odpoledni. Pro mě jsou ale formou koníčku třeba komunita a mentoring — i když to někdo může vnímat jako práci, mě to spíše nabíjí. To je pro mě klíč: dělat věci, které mi dávají energii, ne mě vysávají. Pak to není další bod na seznamu úkolů, ale něco, co mě přirozeně pohltí. Druhá věc je, že jsem si i díky svému mentorovi a kamarádovi Milanovi Chvojkovi vytvořil „životní kompas“. Pomohl mi určit si priority — pro mě je na prvním místě rodina, hlavně dcera. Když se něco děje, ona má vždy přednost. Pokud to jde, občas ji dokonce i zapojím do svých aktivit, třeba na schůzku s investorem, pokud chce. Když ale řekne „táto, to byla strašná nuda,“ (smích), příště to nechám být a uděláme něco jiného. Co se týče Asociace UX, je potřeba říct, že teď ji chci začít opouštět. Mandát předsedy mi v březnu končí a startup mě pohltil natolik, že do něj chci přesunout svou energii. To, co tam děláme, mi dává ohromný smysl a naplňuje mě víc než cokoli jiného, takže se přirozeně soustředím tímto směrem. Životní kompas je užitečné cvičení, které vám srovná priority, co je opravdu důležité. Foto: Lukáš KrčilPojďme ještě k designu. Jak vnímáš vývoj českého UX designu za posledních 10 — 15 let? Změnilo se něco k lepšímu, nebo horšímu? Nedávno jsem byl na výstavě Identita na Kampě a tam jsem si strašně silně zvědomil, jak celkově český design za posledních 30–40 let udělal dramatický pokrok směrem ke světové úrovni. Ty starší věci měly sice často duši a „oheň“ těch tvůrců, ale nevím, působily trochu „nedopečeně“. Bylo na nich vidět, že jsou české, a chyběla jim hloubka. Postupem času se ale design zkvalitňoval, a zkvalitňoval a začal lépe chápat lidské myšlení a to, jak reagujeme na různé designové vzorce. Dnes je ta úroveň mnohem výš. Přijde mi, že jsme teď sice někde narazili…. ale celkově kvalitativně vnímám, že ten vývoj byl rozhodně pozitivní. Aha, já jsem měl na mysli specificky UX design — to jsi teď přešel záměrně do toho, řekněme, grafického designu? Ano, pro mě jsou světy UX a UI propojené — není možné mluvit o jednom bez druhého. Za mě je to celkově emoční design a práci s pochopením uživatele. Historii UX jsem nikdy nestudoval, ale z mého pohledu je dnes úroveň designu už brutálně vysoká. Lidé mají k dispozici vzdělávací materiály, designové vzorce a různá další „odlehčovátka“ a nástroje, které jim cestu značně usnadňují. Startupy tak dokážou velmi rychle přijít s něčím na vysoké úrovni, což je skvělé. Vlastně — když se ohlédnu na svou kariéru, musím přiznat, že jsem měl obrovské štěstí. Nikdy jsem neměl nedostatek klientů a zakázek. Nemusel jsem vůbec dělat marketing. Bylo to období, kdy byl design už etablovaný, dobře placený, a i jako freelancer jsem mohl dělat na velkých projektech. Klienti byli otevření výzkumu, procesu, a často prostě řekli‚ „tak jo, tady je štempl, projekt je váš.“ Dnes vnímám různé signály, že pro juniorní designéry je situace těžší. Trh je více nasycený a nějak začít je náročnější. S tímhle souzním, také vnímám, že se to během let postupně mění, což je podle mě i důsledek — snad počínající — vyspělosti našeho oboru. Včetně toho, že firmy už taky nenajmou úplně každého. Vnímám tu dvě roviny a přirovnávám to k fotografům. Když máš odvětví, které zvenku vypadá sexy, nabízí dobré peníze a má nízkou vstupní bariéru, přirozeně se začne rychle saturovat. S tím ale přicházejí i nástroje, které práci zjednodušují — u fotografů jsou to například mobilní telefony. To znamená, že dříve dobře placené odvětví s nízkým prahem vstupu najednou vyžaduje mnohem víc dovedností, aby člověk obstál, obhájil si vyšší hodinovku, nebo vůbec získal práci jako junior. Mám pocit, že v designu dochází k něčemu podobnému. Možná bych to nazval inflací designu nebo ceny za design. Jakmile je něco populární a přitahuje spoustu lidí, postupně to přestává být tak atraktivní a konkurence ztěžuje vstup do oboru. Je to přirozený vývoj — čím víc lidí se do toho pustí, tím náročnější je se prosadit a vyniknout. Myslíš, že se už udělalo dost pro pochopení naší přidané hodnoty, tedy byznysového dopadu designu, zejména v organizacích, které nejsou na design zaměřené, jako třeba jsou banky nebo jiné finanční služby, nebo je tady stále „prostor pro zlepšení“? Trochu mě dráždí pojem „udělalo se dost“, protože se nikdy nic neudělá samo. Navíc je těžké kvantifikovat, co to „dost“ vlastně znamená. Možná to pro danou chvíli bylo good enough, ale má to své dopady až teď. Vidím to i u nás ve firmě — potřebuji alokovat zdroje a řešit aktuální otázky, pracuji s určitou runwayí, takže někdy musím upřednostnit krátkodobé cíle před dlouhodobými, což je běžné. Druhá věc, kterou vnímám, je, že designérům často a stále chybí hlubší byznysové myšlení. Často se setkávám s tím, že designér je advokátem uživatele. To je sice moc hezké, ale já potřebuji, aby byl mým partnerem — někým, kdo chápe byznys, ví, jak propojit potřeby uživatele s cíli firmy, a dokáže o tom mluvit. Když tohle designér zvládne, posouvá debatu na úplně jinou úroveň. Najednou můžeme řešit investice do designu jako strategické rozhodnutí, které bude mít byznysový přínos. Pokud ale designér tuto konverzaci vést neumí, sám se diskvalifikuje a zůstane jen tím, kdo realizuje zadání někoho jiného, kdo právě má to místo u stolu. Vnímáš nějaký posun v samotné roli UX designéra? Co třeba designerské kompetence — měl by být designér spíše unicorn, který zvládne všechno od A do Z, nebo by se měl zaměřit na specifickou oblast a tu dokonale zvládnout? Vnímáš tady nějaký trend, co máme mít v „košíčku“ dovedností? Co se týče skillsetu designéra, vždycky jsem k tomu přistupoval tak, že prostě přemýšlím, co firma aktuálně potřebuje a co jí můžu nabídnout. Když jsem nastupoval do Rohlíku, byl jsem v týmu, kterému chyběl Product Owner. Nebyla to ideální situace, ale říkal jsem si, že když to firmě pomůže, rád roli Product ownera taky na čas převezmu. Později, když přišla jiná situace, moje tehdejší nadřízená Denisa (Lorencová) se mě zeptala, jestli bych mohl převzít ještě něco dalšího. Řekl jsem jí: „Deniso, jestli firma zrovna potřebuje, abych ve skladu vozil krabice, a to jí přinese největší hodnotu, tak to budu dělat.“ Nejsem prostě ten typ designéra, který by si držel pevně vymezené hranice své role. Takže myslím, že mentální flexibilita je naše obrovská hodnota, kterou můžeme jako designéři přinést do firmy. Je to o tom, že děláš věci, které dávají smysl jak firmě, tak tobě osobně. Když pracuješ na něčem, co je v souladu s tvými hodnotami a současně prospívá firmě, odcházíš z práce nabitější, než kdybys jen opakoval úkoly, které děláš už roky. Tímhle přístupem se navíc dokážeš přizpůsobit měnícím se potřebám trhu a zůstaneš relevantní. Na rozdíl od někoho, kdo před 10 lety usnul na dovednostech a od té doby se neposunul. To je za mě celkem vyspělý přístup, až podnikatelský, ale když opustíme tenhle extrémní scénář typu „pošlete mě, kam uznáte za vhodné“, kde ty osobně vidíš hranice toho, co by designér měl být ochotný dělat ve firmě? Za mě má designér jeden unikátní skill — schopnost vidět místa, kde jsou úzká hrdla. A to i intuitivně, bez nutnosti mít k dispozici brutální data. Tahle neposednost, že tě trápí, když se něco nemění, tě drží v pohybu. Zároveň ale musíš umět velmi lidsky komunikovat, protože součástí designérského skillsetu by mělo být pošťuchování relevantních stran k tomu, aby se změna stala. Designéři mají často mandát chodit po firmě a ptát se „Proč to tak je?“ Zeptají se pětkrát „proč“, dokud se nedostanou k jádru věci. Když už nenavrhnou řešení, minimálně osvětlí problém a upozorní na to, kdo ho může vyřešit. Pozor — tahle schopnost není v mnoha firmách rozšířená, většinou ji má jen CEO nebo manažer dané oblasti, ale designéři na tohle bývají perfektně vybaveni. Proto taky firmy vedené bývalými designéry často prosperují. Neustále hledají drobné zlepšení, dělají ty jednoprocentní tweaky tady a tamhle, které se časem sčítají. Airbnb je skvělý příklad. Pokud designér zvládne propojit potřeby uživatele s cíli firmy, posouvá svou relevanci na úplně jinou úroveň. Foto: Lukáš ZídkaJakým způsobem by designér v organizaci, kde design není zavedený — například v logistické firmě, plynárně nebo jakékoli jiné organizaci — mohl získat nebo posílit svůj mandát? Co bys doporučil začínajícím designérům, kteří vidí svůj potenciál a sice „hoří“ pro změny, ale zatím se s jejich schopnostmi ve firmě moc nepočítá? Podle mě je nejdůležitější kultura firmy. Pokud je kultura založená na otevřenosti, parťáctví a hledání nejlepších nápadů bez ohledu na to, kdo je přinese, máš jako designér šanci něco změnit. Když přineseš firmě hodnotnou informaci nebo osvětlíš slepé místo, je to pro firmu dar. A v takové kultuře si toho lidé váží — je jedno, jestli jsi juniorní designér nebo CEO, pokud přinášíš hodnotu, začnou tě brát vážně a poslouchat. Musel bys být prostě kok*t, abys mě poslal do háje. Naopak, pokud jsi v kultuře, kde každý hájí svůj píseček a inovace nejsou vítané, budeš narážet. Kultura je prostě nezbytná. Když jsem v blbé kultuře, bude mi tam blbě a můžu být sebevíc na jehlách, ale nic s tím neudělám. Pokud jde o mandát designéra, já to vnímám jako širší odpovědnost za uživatelskou zkušenost. Ne jen za Digital, web nebo aplikaci, ale za celý systém, kde se uživatel setkává s firmou. Nemusíme mít hned řešení, ale pokud přijdeme s jasným problémem a třeba i nástinem cesty k jeho řešení, máme šanci být slyšet. A to platí i v organizacích, kde design není etablovaný. Příklad: když jsem byl v Rohlíku, měl jsem reálně na starosti web, ale během Vánoc bych třeba zjistil, že největší bottleneck je ve skladu. Viděl bych, že systém tagování produktů nefunguje tak, jak by mohl, takže bych to nahlásil těm, kdo za to nesou odpovědnost. A přesně o tom to je — nemusíš mít oficiální mandát, ale pokud dokážeš osvětlit problém a přinést hodnotu, lidé tě začnou poslouchat. Tohle přesahuje i práci designéra. Mluvím o občanské angažovanosti. Když vidíš něco, co nefunguje — třeba uschlý strom před školkou — můžeš to ignorovat, nebo můžeš jednat, i když nejsi přímo starosta. Designéři mají přirozenou tendenci být change-makery. Nejsme typy, co nad problémem mávnou rukou, naopak — často nás to nenechá spát a spíš to jdeme change makovat. Krásný anglicismy… (smích). Creative Mornings aneb naplňující otevírání dveří do nových oblastí v praxi. Foto: Lukáš BíbaAno, to je jedna z těch skutečně naplňujících věcí — pomáhat dělat ve světě změny k lepšímu. Máme ve škole kurz, který se jmenuje Citlivost k důležitým otázkám dneška. Název naznačuje, že naše práce právě nemusí být jen o designování digitálních zážitků. Myslíš, že designéři jsou připraveni se posunout k řešení větších společenských problémů, třeba v oblasti AI, která část naší práce zjednoduší nebo dokonce nahradí? Jaké jsou podle tebe ty důležité otázky příštích let, na které bychom se měli soustředit? Designéři by měli ještě víc propojit svou práci s byznysem — pochopit, kde se generují dolary, kde se dolary ztrácí, a jak do toho zapadá jejich přínos. To je podle mě základ pro druhou klíčovou oblast, a tou je etika. Etika v designu a podnikání — přemýšlení o nezamýšlených důsledcích našich rozhodnutí, které se mohou stát zamýšlenými, pokud je dopředu dobře zvážíme. Designér by měl být u stolu jako hlas, který neřeší jen uživatele nebo firmu, ale celou společnost. A proč to říkám? Lidé se stále více uzavírají do digitálních izolací. Chybí prostor pro skutečné mezilidské vztahy a důležité, náročné diskuse. Často to končí u štěkání názorů nebo kliknutí na „lajk“ a rychlého odchodu. To je jeden z důvodů, proč mě tolik baví organizovat UX Mondays — přivádí to lidi na jedno fyzické místo, kde si mohou popovídat a jít v diskuzích do hloubky. Nejlepší momenty se často odehrají až u piva po akci… Chybí mi také hlubší přemýšlení o dlouhodobých dopadech, obzvlášť teď, kdy se kvůli sledu různých krizí zkrátil horizont uvažování. Designéři — z mého doslechu — přeskakují výzkum a spíše „sekají screeny“, což ještě víc zužuje jejich pohled. Přitom by měli být schopni, jako parťáci businessu, vyčíslit, co jejich rozhodnutí přinese z delší perspektivy. Přeju si, aby designéři začali přinášet na stůl témata, která přesahují trendy — třeba udržitelnost, odpadové hospodářství, nebo hledání energeticky úspornějších řešení. Neměli bychom slepě kopírovat trendy typu „Facebook má lajky, my budeme mít taky lajky“ nebo „všichni používají AI, tak ji budeme používat taky“. Místo toho se ptát, jestli není lepší použít jednodušší a milionkrát energeticky úspornější řešení, například if–else logiku místo zbytečně robustního machine learningu. Za mě hodnota budoucího designéra je právě v tom všem, co se děje před tím, než si otevře Figmu a nějak svoje řešení verbalizuje. Co bys na závěr vzkázal studentům, kteří právě objevují svět designu a stojí na začátku své cesty? Máš pro ně doporučení, co dělat, o co se zajímat, aby si co nejlépe připravili cestu do světa designu? Začněte tím, že se naučíte říkat „ne“. Tím si vytvoříte prostor na věci, které s vámi opravdu rezonují a které vás naplňují. Dále, naslouchejte více sami sobě než tomu, co vám říkají ostatní. Schopnost říkat „ano“ jen na to, co skutečně chcete, vám pomůže najít vlastní cestu. Čím unikátnější ta cesta bude, tím bohatší životní zkušenosti získáte. Myslím, že jednou z nejsmutnějších věcí je následovat slepě cestu někoho jiného — kopírovat, co vám řekne knížka nebo někdo kolem, aniž by to rezonovalo s tím, co sami cítíte jako smysluplné. Takže — revoltujte, pokud máte pocit, že vám někdo diktuje, jak máte žít nebo pracovat. Dělejte věci podle sebe, pokud vám dávají smysl! „Přestaňte sekat screeny a staňte se designérem, kterého si byznys váží!“ was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2024

Robin Janásek: Pořád ještě není pravidlem, aby firmy v chybách viděly příležitost k posunu

Robin působí coby Chief Innovation Officer v agentuře Proof & Reason. Jaká byla jeho životní cesta, jak s tím souvisí divadlo a co by doporučil začínajícím designerkám a designerům? Podle vašeho (asi staršího) bia na Designmagu jste grafik, designér, divadelní herec a také fotograf, a angažujete se i jako scénárista a divadelní režisér. Jak jste se od toho všeho dostal k vedení výzkumného a designového týmu v Proof & Reason a nově i k roli Chief Innovation Officer, jaká byla vaše cesta? To je hodně starý. (smích) Začal jsem jako grafik, to sedí. Divadelní herec jsem dodnes, ale v grafice jsem tíhnul víc k printu a dělal hodně sazbu a branding. Jak na freelance, tak v jedné menší agentuře v Brně. Vlastně ani nevím, kdy jsem se začal obracet k UX. Vždycky mě zajímala behaviorální psychologie, ale učil jsem se ji jen po vlastní ose. V Brně tenkrát byla poměrně pravidelná setkání komunity, a tam jsem se potkal s Leošem Berkou, který zaváděl ve velkých firmách designové týmy. Pod jeho mentoringem jsem jako barter pomáhal s grafikou pro UX Well. Skrze to, nějaké knížky a další věci jsem se dostal k tomu, že mě doporučil do Proof & Reason, kde otevírali pozici UX designera. Tak jsem to zkusil, vzali mě a jsem tam dodnes. Další cesta byla od exekutivního UX designera k seniornějšímu. A když potom odcházel Tomáš Svěrák, který vedl výzkumný a designový tým (R&D), na mě tak trochu zbylo to po něm převzít. Donedávna jsem byl napůl head týmu a lead designer na projektech. Letos procházíme reorganizací, jak rosteme a já už jsem od designu trošku dál. Poslední asi rok a půl jsem víc v manažerské, případně supervizní roli a čím dál víc mě zajímá inovační prostředí ve firmě. Zajímá mě, jak fungují procesy a zároveň jak koncepčně fungují služby, které nabízíme a jak je posouvat dál. To je teď moje role. V podstatě to, co jsem poslední roky aktivně řešil pro R&D tým, řeším teď pro celou firmu. Pomáhaly vám jako designerovi zkušenosti z divadla? Zlepšilo vám to třeba soft skills? Paradoxně mám pocit, že se o ty nejpřínosnější věci z divadla začínám opírat až v posledních letech v rámci prezentace a komunikace před větším publikem. Nervozita spojená s vystupováním v rámci designu leží ale přece jen jinde v žaludku než ta před divadelním představením. Co se týče soft skills, spíš jsem měl velké štěstí (stran kolaborace a empatie vůči ostatním v týmu) na lidi, které jsem potkal ve všech fázích kariéry. Ať už se bavíme o divadle, osobním životě, té agentuře, kde jsem začínal, tam taky byli kolegové, kteří mě hodně posunuli. Takže bych asi neřekl, že divadlo samotné mělo velký vliv, spíš lidi v něm. Ale je pravda, že v době, kdy jsem do UX přestupoval, tvořilo divadlo dost výraznou část mého života. To zní tak hezky, jako by všechno šlo skoro samo a plynule na sebe navazovalo. Je něco, co byste zpětně udělal jinak? Vlastně bych asi neudělal nic jinak, já jsem se svými přešlapy v míru (smích). Ze všeho jsem si něco odnesl. Ono to působí plynule, protože to popisuju v high levelu, ale těch slepých uliček, přešlapů a nerozhodných momentů byla po cestě spousta. Ale to je možná ten základ. Brát si i ze špatných věcí to, co člověka něco naučí a jít s tím dál, což je vlastně filozofie, kterou se snažíme i v Proof & Reason pěstovat a podněcovat kulturně. Je důležité vnímat rozdíl mezi kritikou práce a kritikou člověka. To dělá potom velký rozdíl i v tom, jak je feedback přijatý.A je to jedna z věcí, na které často narážíme u lidí na pohovorech nebo u juniorů, že na tenhle styl práce nejsou zvyklí. Už je to o dost lepší, ale pořád ještě zdaleka není pravidlem, že by se firmy k chybám stavěly jako k naprosto přirozené součásti práce a nevidí v nich příležitost k posunu. To je pro mě asi to nejzásadnější, když se dívám dozadu. Je pravda, že nejsme moc vychovávaní k tomu, abychom chybu brali jako něco pozitivního, a stejně tak feedback umí málokdo přijímat, ale i dávat. Ono to jde ruku v ruce. Já mám strašnou radost, že máme takhle otevřenou kulturu. Když lidi ví, že chyba je nezbytnou součástí posunu a že firma je za to netrestá, tak jsou mnohem ochotnější řešit otevřeně i ten feedback. Protože v momentě, kdy se odemkne jedna z těch dvou položek, druhá většinou následuje. A důležité je podle mě také vnímat rozdíl mezi kritikou práce a kritikou toho člověka. To dělá potom velký rozdíl i v tom, jak je feedback přijatý. Co byste začínajícím designerkám a designerům doporučil, jaké by měli pěstovat kompetence a na co se zaměřit? I když je to všude omílané, lidé pořád mají tendenci se zaměřovat na hard skills, na trendy a to, jak fungovat správně ve Figmě. Když to překlenu do UX, jak dělat správně double diamond. Nastudují si pár metod, o kterých si myslí, že jim odemknou dveře a jedou tak nějak šablonovitě. To, co já u nich hledám, je spíš způsob přemýšlení nad problémy. Vlastně mě vůbec netrápí, zvlášť když hledáme juniorního člověka, že mi nedokáže popsat, jak fungují konkrétní metody. Když před toho člověka postavím problém, tak mě zajímá, co s ním bude dělat, kde bude hledat řešení a jestli se bude snažit ten problém zamknout do naučené šablony, nebo se na to podívá otevřenějšíma očima a řekne si „Hele, tohle nevím, jak udělat, ale hledal bych to tady a zajímaly by mě tyhle věci.“ Takového člověka když najdeme, tak jsme většinou schopni ho posunout mnohem rychleji tam, kde ho potřebujeme mít, protože zdrojů je hromada. My na vzdělávání máme svoje metodiky, dáváme tomu prostor a víme, že pokud ten mindset a drive tam je, lidé jsou schopni se posouvat velmi rychle a potom předběhnou i relativně zkušené lidi, kteří to mají naučené jenom jako „tohle bych měl dělat takhle a tohle bych měl dělat takhle“. Takže jde o nějakou flexibilitu v přemýšlení nad věcmi. Foto: Archiv Robina JanáskaMěl by designer podle vás studovat i byznys a hodně o něm vědět, nebo byste si to nechal na později? To záleží. Kdybych byl já teď znova designer, tak by mě byznys určitě zajímal dřív, než jak to bylo. Do mě to pořádně naprali až v Proof & Reason, ale záleží na tom, kde a v jakém kolektivu člověk chce být, v jakém je režimu. Když to trochu otočím, tak dřív byly role (hlavně ve větších firmách) rozdělené tak, že UX byli vyloženě stakeholdeři za uživatele, tudíž byli schopni velmi dobře argumentovat pro-uživatelsky, ale často stavěli řešení, která byla neudržitelná ekonomicky, ať už z pohledu byznysu nebo té organizace, protože každá organizace má svoje rozpočty a časové rámce, do kterých se musí vejít. Už se to ale pomalu zlepšuje. Spíš je to o vnímání projektu a designu nejen z pohledu uživatele služby nebo produktu. Je dobré vědět, v rámci jakých omezení se pohybujeme a co dalšího musíme tou službou vyřešit, aby mohla fungovat třeba i za další 3 roky, pokud to je cílem. To by lidi měli umět. Jenom je na to potřeba nasadit nějakou část teorie, která se týká byznysu a marketingu, to třeba u nás vždycky pomůže. Lidé, co mají jen praxi a ne teoretický základ, často třeba ví, že dělají věci správně, ale nedokážou vysvětlit, proč fungují.Nejjasněji jsem to viděl na lidech, kteří nám prošli pohovory a měli nějaký svůj side projekt (ať už firmu, e-shop nebo třeba cestovatelský spolek, který ani nevydělává), který drželi z pohledu majitele nebo prostě hlavního stakeholdera. Často tomu rozumí mnohem rychleji a víc, protože už si to zažili. A dost často dokážou lépe zohlednit rizika než ti, kteří mají byznys nastudovaný teoreticky, ale nikdy v té pozici nebyli. Samozřejmě nejlepší je, když mají obojí, ale pokud bych si měl vybrat z těch dvou věcí, vyberu si člověka, co už tou cestou šel. To chápu, protože se zrovna snažíme rozjet startup a i kdybych to předtím studovala kdoví jak dlouho, asi bych se toho nenaučila tolik jako praxí. O praxi se dá strašně dobře opřít a teorie potom jen pomáhá myšlenky ukotvit v nějakém rámci a pomáhá i s komunikační linkou, lépe to odargumentovat. Lidé, co mají jen praxi a ne teoretický základ, často ví, že dělají věci správně, ale nedokážou vysvětlit, proč fungují. A tam strašně dobře navazuje ta teorie. Když si člověk dokáže ty znalosti díky teorii rozložit, zvládne je pak vzít a aplikovat na jiném místě a různým způsobem. Když chvíli zůstaneme u Proof & Reason, podle webu „rozvíjíte podnikání klientů, jako by bylo vaše vlastní“. Mně se ta věta líbí, ale jak to v praxi funguje, není to trošku fráze? Lze tomu tvrzení dostát? Je to spíš o způsobu přemýšlení nad projekty. Snažíme se dostat do stavu, kdy se vnímáme jako součást týmu klienta a tím pádem to vnímáme jako i náš projekt. To zároveň vyžaduje specifický typ klientů, ne každý tohle chce. Tím neříkám, že to je dobře nebo špatně, spíš je to o preferenci. Vyžaduje to samozřejmě větší časovou i finanční investici, a to je věc, na kterou taky narážíme. Ale je to prostě cíl, ke kterému se snažíme směřovat. Chceme s klienty spolupracovat dlouhodobě, protože vnímáme, že tam je naše přidaná hodnota největší. Potom jsme schopni obsáhnout i doménovou znalost, nejenom tu expertní, a zároveň je tam mnohem užší spolupráce s klientem, kde dochází i k předávání know how a kolaborace na práci jako takové, ať už na výzkumech, na designu nebo dalších věcech. Jak řešíte na projektech prioritizaci a organizaci práce, když má klient např. komplexní velký projekt a nechá vám volnou ruku? Jak si to celé ohraničíte? Na takovou zakázku, kde mám volnou ruku, na tu ještě čekám. (smích) To si myslím, že reálně nemá člověk nikdy, protože nějaké omezení tam vždycky bude. Ale vždy to začíná cílem klienta, což se taky už dost zlepšuje. Dřív se často stávalo, že jako první jsme museli úplně přetavit zadání, protože bylo ve stylu „my chceme postavit web“. A to je zadání, se kterým se přesně dostanete do nekonečného filozofování nad tím, kde vlastně začíná a končí. Pokud to ale překlopíme do byznysových cílů (nemusí to být zrovna zvednutí obratu, může to být řada jiných věcí, které ale mají nějaký dopad na byznys), tak na tom už se dá stavět. Podle cílů a omezení by seniorní designer měl být schopen postavit strategii a metodologii. Protože samozřejmě pokud jednou na to máte dva miliony na podruhé dvě stě tisíc, tak metody, které použijete, jsou úplně jiné a zároveň rizikovost se mění podle toho, jaké věci tam dostanete nebo ne. Ale nemusí to být jen finanční omezení, může to být deadline spuštění nebo třeba kapacitní omezení na straně klienta, protože spousta služeb má v návaznosti na spuštění hromadu věcí, které se musí dít a ty se musí zohlednit, protože klient nemůže dělat všechno, má své kapacity. Je mnohem náročnější a delší člověka přeučit, co už má zažité, než ho to naučit od základu tak, jak potřebujeme. S některými lidmi jsme se proto museli rozloučit.Není tu jedna správná cesta. Nicméně cíle a omezení dokážou hřiště dostatečně vytyčit tak, aby člověk věděl, v jakých mantinelech se pohybuje. Ale je to něco, co už bych vůbec nečekal, že zvládne juniorní designer. To vyžaduje nějakou míru zkušenosti a větší přesah právě do byznysu, a také navnímání klienta. Proto je u nás úvodní obchodní fáze poměrně dlouhá. Předtím, než klientovi předáváme nabídku, potřebujeme vědět, v jaké je situaci a potřebujeme znát celý kontext jeho podnikání. Pak víme, jaké metody zvolit, v jakém rozsahu, na co dávat pozor apod. Když hledáte UX designera, volíte spíš juniora a toho si vychováte, nebo raději ne? Když si můžu vybrat a nepálí mě nic dalšího, vždycky radši sáhnu po juniorovi, který umí dobře přemýšlet. Je jednodušší si člověka vypiplat v týmu a hlavně — a v tom jsme se několikrát spálili — když nabírám mid nebo seniorního člověka, tak ho nabírám se všemi návyky, které si vytvořil v rámci předchozích firem, a to někdy může být plus a někdy mínus, ale nikdy nevím, protože v rámci dvou kol pohovoru to prostě nemáme šanci zjistit. Nikdy nevím, co si ten člověk přinese. Často to sice může tým obohatit a změnit nějaké procesy u nás, což už se taky historicky stalo. Ale když narazíme na něco, co je problém a nefunguje to, tak je mnohem náročnější a delší toho člověka přeučit něco, co už má zažité, než ho to naučit od základu tak, jak potřebujeme. S některými lidmi jsme se proto nakonec museli rozloučit. Dokážu si bez problému představit, že ve specifickém týmu, ve specifické firmě by přesně tyhle návyky fungovaly velmi dobře, jen to není kompatibilní s námi. Na druhou stranu ne vždy najmout juniora jde, protože vyžaduje dost péče a času nejen pro sebe, ale i času seniorních lidí, takže to závisí na rozložení kapacit v týmu. Proto často sháníme i lidi, kteří jsou v mid úrovni, tedy jsou schopni samostatně dělat práci v nějakých mantinelech, které mají nastavené, ale ještě si je neumí vytyčit sami. Neumí si nastavit strategii, a nejsou tak silní třeba v prezentaci závěrů, ale jsou už schopni fungovat dobře po vlastní ose s nějakým mentoringem hned od nástupu. Je nějaké specifikum agenturní práce, které nemáte rád nebo vás štve? Mně Proof & Reason mezi agenturami vždycky přišel takový specifický. Nešvary, které jsem v agenturách vnímal, tady nejsou a možná i proto jsem tu tak dlouho. Pokud bych měl zmínit jednu věc, kterou v agentuře nemám a někdy bych rád měl, tak bych si v budoucnu chtěl vybudovat něco vlastního. Ne že by si člověk vždycky musel vybrat to nebo to, ani nevím, jestli bych to označil za nešvar. Ale u agentur obecně mi vadí fluktuace lidí, nedostatečná podpora v rámci týmu a nedostatečně velký tým, ze kterého by se dalo čerpat. Rychloobrátkové projekty, takže se jde hodně po povrchu a obecně asi rychlejší tempo než v korporátních firmách. Což ale mně zrovna vyhovuje. Nedokážu si představit to tempo pomalejší. Neřekl bych, že je vyloženě vražedné, protože v některých agenturách, které jsem znal dřív, to bylo o dost horší. Ale lidi, kteří k nám nastupují, říkají, že tempo a to, kolik se toho stihne za týden, je o dost výš než v korporátu. Přesto v rámci agentur máme tempo pořád volnější, a to nám dává možnost nad věcmi přemýšlet víc do hloubky. V dlouhodobém horizontu to ale vlastně pomáhá k větší efektivitě. To jste udělal krásný oslí můstek k poslední otázce, když jste mluvil o tom, že byste rád měl něco vlastního. Protože přichází klasická HR otázka: Kde se vidíte za 10 let? Nemám vyloženě cíl, kde bych chtěl být. Chci být někde, kde se mi bude dobře pracovat, a kde se budu moct věnovat tématům, které mě baví, což teď obojí platí o Proof & Reason. Věc, která mě hlodá bokem, je trošku víc do hloubky a možná i do šířky se věnovat problem solvingu a rámování toho, jak se na problémy dívat, aby jejich řešení bylo jednodušší. To bych chtěl rozvíjet v dalších letech, ale ještě nevím, jakou formou. A vedle toho samozřejmosti jako mít čas mimo práci i na rodinu a další věci (smích). A byl bych rád, kdyby v mém životě zase hrálo větší roli divadlo. A rád bych potkával další podobné lidi, ale o to se už s Proof & Reason snažíme, takže to vlastně navazuje, proto je pro mě jednoduché tam zůstat. To, kam směřuji aktivitami i myšlením, se nám tam daří dostávat. To znamená teď třeba i důraz na předávání know how a edukativní větev, protože věřím, že už máme co říct. Dělalo by mi radost vidět, že máme dopad na lidi, kteří do oboru přichází, že jsou schopni se o to know how opřít a pracovat s ním. Být schopni tu vysokou kvalitu, o kterou se snažíme, dostávat nepřímo dál do dalších organizací tak, aby to bylo přínosné. To je teď taková moje polárka. ▪ Robin Janásek: Pořád ještě není pravidlem, aby firmy v chybách viděly příležitost k posunu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 12. 2024

Petr Špringr: Cesta od marketingového výzkumu k digitálu a UX

V digitálním světě je UX výzkum klíčovým prvkem pro úspěch produktů a služeb. Měl jsem příležitost mluvit s Petrem Špringrem, zkušeným UX výzkumníkem s více než 15letou praxí, který nám přiblíží svou cestu od tradičního marketingového výzkumu až k modernímu UX výzkumu v digitálním prostředí. Petře, mohl bys nám, prosím, říct na začátek něco o sobě? Jsem výzkumník, dnes především UX výzkumník, s poměrně dlouhou praxí, už to bude 15 let. Letí to 😊. Kariéru jsem začal v klasickém marketingovém výzkumu v agentuře, což mi poskytlo silné základy pro současnou práci v UX. Umožnilo mi to poznat a pochopit široké spektrum metod a technik, učil jsem se od zkušených psychologů a sociologů. Za to jim patří dík, protože z těch základů těžím dodnes. Kdybych měl vypíchnout jednu věc, byl by to holistický přístup k řešení problému, schopnost vidět a analyzovat věci v širším kontextu. To je totiž dle mého soudu pro skvělé UX to nejcennější. Co tě posunulo směrem k UX výzkumu? Kolem roku 2010 se začal zvýšeně objevovat zájem o digitální produkty. Klienti začali více poptávat výzkumy digitálních prostředí, tehdy šlo především o weby a e-shopy. Zkoumali jsme jejich efektivitu, srozumitelnost a čím dál častěji i použitelnost. V agentuře, kde jsem pracoval, jsme navíc využívali tehdy poměrně unikátní metody jako Eye-tracking nebo Neuromarketing. Postupem času jsem si vybudoval silnou expertízu v digitálním výzkumu, což mě později přivedlo až k financím a práci pro velké korporace, konkrétně pro banky. Můžeš popsat rozdíl mezi prací v agentuře a prací in-house? V agentuře dostaneš jasné zadání od klienta s jednorázovým cílem — zjistit něco konkrétního. Nemáš však přímý dopad na implementaci výsledků ve firmě. Naopak in-house výzkumník má možnost více ovlivnit, jak se zjištění distribuují a implementují v rámci organizace. V agentuře je práce pestřejší a různorodější, což je vhodné pro ty, kteří nechtějí být omezováni stereotypy a chtějí se zapojit do různých projektů. In-house se naopak stáváte opravdovým profíkem v jedné oblasti, protože jste schopen kombinovat informace z výzkumů s interními daty firmy a netříštíte pozornost napříč business segmenty. Máš nějakou srdcovku v UX výzkumu, co tě k němu přitahuje? Ano, digitalizace mě opravdu baví. Vidím obrovský přínos v tom, jak digitální produkty zjednodušují život uživatelům. Je pro mě uspokojující pomáhat vytvářet rozhraní, která jsou intuitivní a přístupná pro všechny, včetně znevýhodněných skupin. Rád vidím, když dobře navržený digitální produkt pozitivně dopadá na uživatele, potažmo společnost jako celek. Co pro tebe znamená “discovery” a jaké metody v tom používáš? Discovery je pro mě alfou a omegou skvělého digitálního produktu, základem UX výzkumu. V rámci discovery potřebujete kombinovat kvalitativní i kvantitativní data, otevírá se vám paleta výzkumných metod. Jednoduše se tu jako výzkumník můžete parádně vydovádět 😊. Patří sem desk research, datová analýza, dotazníky, hloubkové rozhovory, skupinové diskuse i další specifické UX metody jako card sorting nebo tree testing. Metod je opravdu hodně, ale není to o metodách. Je to o správném porozumění trhu, potřebám uživatelů i stakeholderů. Metody by měly být jen pomocník, nikoli cíl. Často vidím, že si lidé myslí, že discovery je jen o několika rozhovorech s uživateli, to určitě není dostatečné. Je důležité získat komplexní pohled, hluboké porozumění. Které metody používáš nejčastěji? Snažím se vždy odrazit od dostupné datové analýzy, případně předešlých výzkumů. Zároveň se často dívám po řešeních konkurence. Když vidím, že pořád nevím, což se mi stává častěji, než bych chtěl, přichází na řadu primární výzkum. Nejčastěji používáme hloubkové rozhovory v mnoha podobách, v pozdějších fázích designového procesu pak konceptové a uživatelské testování. V ideálním případě bychom vždy měli výzkumně pokrýt celý designový proces, ale realita v bankovnictví často vede ke zkrátkám. To může vést k určitému stereotypu, kdy se využívají jen zažité techniky bez hlubšího zkoumání dalších možností a s tím spojenému vágnímu porozumění a v konečném důsledku i vágnímu designu. Jaké výzvy v současné práci vidíš? Největší výzvou je zapojení skutečných stakeholderů do výzkumu, nejen do samotného sběru dat, ale také do práce s výstupy. Ideálně by měli být zapojeni přímo do výzkumného procesu, aby pochopili potřeby uživatelů a mohli sami přicházet s řešeními. Další výzvou je efektivní sdílení a uchovávání znalostí, výzkumných insightů, což by mohly usnadnit nové technologie a AI nástroje. Jak vidíš budoucnost nástrojů pro UX výzkum? Moje představa je vytvářet komentované video výstupy, které by prezentovaly zjištění z výzkumu snadno pochopitelným i stravitelným způsobem širšímu publiku. To je výzva především pro velké firmy s hodně zainteresovanými týmy. Současné nástroje jako digitální whiteboardy jsou skvělé pro živé spolupráce, findings workshopy, ale když jde o sdílení poznatků s širším publikem, či jejich uchování v organizaci, jsou spíše nedostatečné. Video formát obsahující plně dynamické stimuly by mohl umožnit lepší pochopení a interakci s výstupy. Používáš nějaké AI nástroje při výzkumu? V mém případě zatím AI nepoužívám intenzivně, protože typicky pracuji s menšími objemy dat. Tedy vyjma transkriptů rozhovorů, ty už manuálně nedělám vůbec. Nicméně AI je nepochybně velmi užitečná pro analýzu větších textových dat a vytváření souhrnů z rozhovorů, což nám v budoucnu může výrazně pomoci. Jaký poměr máš mezi remote a fyzickým výzkumem? Preferuji osobní rozhovory, protože umožňují hlubší interakci a lepší porozumění uživatelům. Remote výzkum je efektivní pro širší populaci, ale osobní setkání přináší o něco více detailů a empatie. Snažím se najít rovnováhu a vyhýbat se dlouhým cestám za respondentem, pokud to není nezbytné. Jaká doporučení bys dal studentům, kteří chtějí vstoupit do UX výzkumu? První rada je: Nepovažovat UX výzkum jen za uživatelské testování. UX výzkum zahrnuje hluboké porozumění potřebám lidí, trhu a produktu v kontextu organizace. Druhá rada je: Nebojte se mluvit s uživateli a klienty, abyste získali skutečné poznatky. Třetí rada je: Správný mind set, chtít rozumět potřebám uživatelů, být jejich hlasem, chcete-li ambasadorem uvnitř organizace. Dále doporučuji sledovat odborné zdroje jako Nielsen Norman Group, UX skupiny na LinkedInu nebo se účastnit networkingových akcí. Kde čerpáš inspiraci a rozvíjíš své dovednosti? Sleduji stránky jako Nielsen Norman Group, kde publikuji odborné články a trendy v UX výzkumu. Také mám v záložkách stránky s metodami od různých institucí, například 100metod KISKu MUNI. V Čechách je také aktivní UX komunita pořádající UX Monday a Research Tuesday, což je skvělé pro networking a sdílení zkušeností. Petře, moc děkuji za rozhovor a vhledy do práce výzkumníka. Petr Špringr: Cesta od marketingového výzkumu k digitálu a UX was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

13. 11. 2024

David Tuč: Strategický designér musí umět vyprávět příběhy

Rozhovor proběhl v únoru 2024. Ahoj Davide, ty jsi spolumajitel Stride XL a v medailonku máš o sobě napsáno, že řešíš designové a inovační strategie. Na čem teď pracuješ, co tě teď zrovna baví a naplňuje? Náš tým ve Stridu je už poměrně velký, takže moje role je spíše mentorská na projektech, než že bych měl hodně hands-on činnosti. Nicméně máme i vlastní startupy a projekty, v jejichž začátcích hands-on roli mám, takže designerské řemeslo v sobě stále živím. Startup projekt, který mě asi baví nejvíc a bere nejvíc času, míří do zdravotnictví. Vytváříme řešení pro umožnění fyzioterapie na dálku tak, abychom minimalizovali počet nutných osobních interakcí pacienta s fyzioterapeutem. Jde o globální systémový problém, na světě je extrémní převis poptávky po fyzioterapii nad kapacitou fyzioterapeutů. Škálovat to na fyzioterapeutech prostě nedává smysl. Současně tím, jak nám stárne populace, tak ta potřeba poroste a současně to taky bude stát víc peněz, které zdravotnické systémy nemají a neumíme je tisknout. Takže je tady obrovský prostor pro technologii, který by pomohla se škálováním naplňování potřeby po fyzioterapeutických službách. A my jsme zainvestovali do firmy, která se takovými technologiemi zabývala. Strategicky jsme tu firmu, která se původně věnovala analýze pohybu objektů, stočili k tématu fyzioterapie nebo obecněji k anonymizované analýze pohybu lidského těla. Je v tom celém i velký díl strategie, jak vůbec takovouhle radikální inovaci uvést do systému tak, aby dobře fungovala. Je to zkrátka velká změna. Super, to zní zajímavě a fakt jako radikální změna, která by mohla zjednodušit a zpřístupnit fyzioterapii. Ale dokážu si představit, že třeba v našem zasekaným prostředí, pokud chce člověk ve zdravotnictví něco proplácet přes pojišťovnu, tak to musí procházet x lety schvalování. Jak tohle řešíte a v kterých zemích je nejlepší začít? Každý zdravotnický systém se chová trošičku jinak. My jsme si vybrali jako pilotní trhy ty, který jsou otevřenější při přijímání inovací. U nás mají obrovskou roli pojišťovny, které nejsou s přijímáním nových léčebných metod nejrychlejší a nechtějí proplácet metody, které nejsou podloženy rozsáhlými klinickými studiemi. Český systém je z těch rigidnějších a méně schopných přijímat novinky a inovace. Ale jsou zdravotnické systémy, který tomu naopak fandí, a nemusíme chodit úplně daleko. Například v Německu existuje program, který dává novým řešením, jako je to naše, roční výjimku pro klinické testování, v rámci které to řešení má šanci si klinickou studii udělat po roce experimentování, které už je akceptované pojišťovnami. Po tom roce jsou zpracováný měřitelné výstupy a je posouzen efekt inovace — když je zajímavý, tak dojde k akceptaci k proplácení pojišťovnami. Nicméně primárním trhem jsou pro nás Spojené státy, kde je trh otevřenější a hráči na trhu jsou motivováni k tomu, inovace přijímat nebo minimálně jim dávat šanci, neboť je to pro ně často ekonomicky výhodné. Svoji roli máš popsanou, že jsi “strategic design leader”. Co si má člověk představit pod strategickým designem? Odpovím spíše obšírněji, svým způsobem mám potřebu se trochu vymezit, protože slovo strategický je jedno z takových generických slov, který můžeš přilepit naprosto k čemukoliv. Často se setkávám s velmi liberálním používaním toho slova s cílem uměle zvýšit hodnotu či význam věcí a činností, které zas tak strategické nejsou. A i z českého rybníčku známe jednoho pana designového aristokrata, který si na můj vkus se slovem strategický pohrává až moc a v konečném důsledku ho devalvuje, a aniž by si to uvědomoval, tak tím i inzultuje význam strategického designu. Buďme ale schovívaví, každý se občas utne, přecejen on vyrostl trochu z jiné oblasti designu. Pokud bych bral odpověď na tvou otázku z velkého odstupu, tak bych to nejprve vymezil vůči tradičnímu přístupu k designu. Ten byl typicky zaměřený na vyřešení problému nebo naplnění jasně profilované potřeby, takže typicky výsledkem bývá produkt, služba nebo klidně stavba. Kdežto strategický design pro mě je něco, co získává svoji roli v okamžiku, kdy vstupuješ do strašně složitého prostředí, kde musíš zohlednit spoustu vlivů a pohledů, a hlavně tvým výstupem není nutně právě nějaký ten produkt, služba, dům, cokoliv, ale tím výsledkem je celá cesta z bodu A, kde jsi teď, do bodu B, kde chceš být. To znaméná, že tam probíhá nějaká netriviální tranzice a nemůžeš k tomu přistoupit způsobem, že prostě nadesignuješ produkt, který jednoznačně přece řeší něčí potřebu, a hodíš ho na trh a děj se vůle boží. Pokud bys to mohl udělat takhle, tak sis asi vystačil s tradičními formami designu. Ale tam, kde to takhle nejde, tak to je prostor pro strategického designéra. Například ten náš projekt pro fyzioterapii, to je zrovna ten případ, kdy součástí našeho řešení musí být i tranzice zdravotnického i úhradového systému a určité zajištění mindsetového shiftu u fyzioterapeutů i pacientů. Třeba ti fyzioterapeuti musí s důvěrou přijmout to, že část jejich práce najednou prostě přebere technologie a možná bude v některých ohledech lepší, než byli oni. To jsou pro mě pole, kde se design stává strategickým, protože těch vlivů stakeholderů a optik, kterými na to musíš nahlížet, je prostě výrazně více než třeba u tradičního produktového designu. Tradičně býval strategický design zarámován, aby řešil nějaký systémový problém typu prostě vyřešit reformu zdravotnictví, reformu vzdělání, klimatickou změnu, a tak podobně. To platí i dnes, ale současně se strategičtí designéři naučili praktikovat stejný přístup, aby dokázali posunout třeba firmu nebo nějakou organizaci v tom, aby fungovala inovativněji, nebo byla kompetitivnější. Zkrátka se snaží posunout nějakou jejich absolutní kvalitu za použití stejného modu operandi, který by praktikovali, kdyby chtěli vyřešit klimatickou změnu. Zakládali jste loni českou pobočku Climate designers, která už ale skončila. Co se stalo? Je to tak. Založili jsme ji, obratem se k nám přidali lidi z Pábení. Nicméně na začátku jsme si nastavili cíle, kterých jsme se snažili dosahovat, a ukázalo se, že se nám to prostě nedaří. Když jsme několikrát zkusili změnit ten modus operandi, tak to nevedlo ke změně s níž bychom byli spokojeni, a tak jsme k tomu prostě radši přistoupili jako k prototypu a tu myšlenku zabili zavčas, než abychom na tom spálili velké množství energie. Nicméně jako firma se stále ke klimatickému hnutí hlásíme. Climate designers je organizace, která je zavedena celosvětově. My jsme zakládali její českou pobočku a přirozeně jsme museli přijmout jejich poslání — inspirovat a dávat do rukou jiným designérům nástroje pro to, aby mohli designovat udržitelněji a přispívat tím k tomu světu. To nás trochu zamykalo v určité výseči aktivit a my jsme zkrátka na tohle nenašli na českém trhu odezvu ani na straně audience, ani na straně dostatku dalších dobrovolníků. Lidí, kteří se chtěli opravdu aktivně se zabývat tím, jak se posunout v udržitelném designování, bez ohledu na to, jaký jsou typ designéra (ať už vizuální designér, service designér nebo klidně strategic designér), se nenašlo dostatek na to, aby nám to dávalo smysl. Vyhodnotili jsme jako smysluplnější ty témata a znalosti předávát našim cca 20 lidem ve Stride XL, protože vím, že tam to dopad a přenos na další lidi mít bude. Jak můžou firmy, který často chtějí primárně vydělávat, být udržitelný? To jsou témata na hodinové povídání. Ale je to oslí můstek ke strategickému designu jako takovému, protože moje zkušenost, a pravděpodobně nejenom moje, je taková že pokud jde o zavedenou firmu, která chce dojít k vlastní transformaci k udržitelnosti, tak to není o tom, že v té firmě prostě přepneš tlačítko. Že vypneš červené tlačítko a zapneš zelené tlačítko, a nebo že se ti na produktu podaří vyřešit udržitelněji jeho obalový materiál nebo jeho distribuci. To jsou spíše kroky, které přijdou na řadu až ve správném momentě. Změna k udržitelnosti představuje strategickou změna v uvažování té firmy. Je třeba si uvědomit, že poptávka po takové změně musí jít shora, musí to chtít lidé, kteří firmu ovládají a mají z ní ekonomický profit. Takové vedení firmy musí být mindsetově nastaveno tak, že jsou ochotni si klidně i dočasně odepřít trochu toho ekonomického profitu, aby tu firmu někam posunuli. Ono se to časem vrátí, protože bude-li dělat udržitelnější produkty nebo služby, tak se ta firma stává celkově v čase udržitelnější a dlouhodobě kompetitivnější. Celé to tedy začíná “od hlavy” a zasahuje nakonec celé fungování firmy. Pokud to nahlížíš touto optikou, tak docházíš k tomu, že se zabýváš opravdu strategickým designem, protože navrhuješ cestu té firmy z toho bodu A do toho bodu B. Musíš tam naplňovat všechny aspekty, které se schovávají pod tím slovem strategie. To znamená například schopnost si najít pomocí designových principů všechny cesty, kterými se můžeš vydat, a možnosti, které můžeš vyzkoušet a porovnávat. Dále si vytváříš chytrý decision-making nad nimi, jakou z těch cest změn se s firmou vydat. Můžeš ty myšlenky rychle prototypovat, rychle ověřovat. A nakonec si musíš vytvořit silný argument, silnou vizi, kolem které se snažíš semknout nejen vedení firmy, ale celý ansámbl zaměstnanců a manažerů semknout. Musí tomu věřit natolik, že tomu dají svoje srdce, nejenom že to budou dělat z povinnosti. Jinak řečeno, pokud nechceš pouze green-washovat a chceš firmu posunout do stavu opravdové udržitelnosti, tak máš před sebou celosystémovou strategickou změnu. Čistě pro zajímavost, já vnímám dva odlišné přístupy, jak vytvářet ten argument pro velkou změnu ve firmě. Jeden z přístupů praktikuje třeba Pábení, které cílí rovnou na vedení firem a s nimi workshopově otevírá strategickou debatu. My ve Stridu XL praktikujeme opačný přístup při němž stavíme na síle v produktovém designu a service designu. Naše cesta zakládá na tom, že se nejdříve pokoušíme udělat menší měřitelné pozitivní změny k udržitelnosti na úrovni produktů a služeb a nabídnout tím té firmě prvotní argument, takového vítaného brouka do hlavy. Výsledky pak vezmeme do diskuze s vedením. Neseme jim tedy už malý důkaz, že i oni to dokázali a o píď se posunuli s jedním produktem nebo službou a mělo to takovýhle dopad. S takovým argumentem pak otvíráme debatu, jak tu firmu jako celek posunout dál. Tak to je jenom taková perlička, že máme možná stejný záměr, stejný dopad, ale ta úvodní cesta je trošku jiná, jak k tomu přistupuje Pábení a jak k tomu přistupujeme my. Na webu máte, že pokud jako firma chcete dělat reálné změny k lepšímu, řešit zodpovědný jednání, smysluplnost, udržitelnost, pozitivní dopad, ať se vám lidi ozvou a jdou to s vámi dělat. Zajímalo by mě pár praktických příkladů, jak moc se to daří? Jak moc, když za vámi firma přijde, tak to opravdu chce dělat, nebo právě hledá jenom nějaký ESG pozlátko, kterým to vyřeší? Úplně na rovinu, já jsem přesvědčený o tom, že většina firem, s nimiž na udržitelnostním tématech pracujeme, za námi nepřišly s cílem být udržitelnější. U nás to opravdu startuje poptávkou po návrhu nových produktů a služeb, a nebo zlepšování těch existujících. Chtějí to posunout někam dál a my tam agendu udržitelnosti vnášíme sami a snažíme se dostatečně nasvítit nejen pro middle management, ale i pro vedení. Neočekáváme, že budou zákazníci v okamžiku prvního kontaktu s námi již naladěni na udržitelnou notu. Nicméně jim otevřeně říkáme, že ve spolupráci s nimi budeme udržitelnost zajišťovat a budeme je tím směrem “kopat”. Tenhle rozhovor děláme mimo jiné i pro studenty designu. Jaký schopnosti a vědomosti by podle tebe měl mít dobrý designér a dobrý strategický designér? On je tam obrovský překryv. Pokud to rámujeme ze strany strategického designéra, tak to pojmu nejprve trošku nadneseně až filozoficky, haha, jo? Impact strategických designérů vnímám tak, že jejich cílem je přinášet radikální inovace. Ty jsou potřeba zejména v okamžicích, kdy státu, organizaci nebo firmě, nestačí se adaptovat na nějakou novou situaci. Tedy jde o situace, kdy problém je tak velký, že adaptace současného řešení není cestou k řešení. Kdybych to měl přiblížit něčím představitelným, tak mohu použít příklad českého zdravotnictví nebo penzijního systému — budoucímu kolapsu ani jednoho z těch systémů nelze předejít pouze parametrickými změnami toho, jak jsou ty systémy dnes navrženy. Maximálně se jejich kolaps podaří oddalovat. Jediným udržitelným řešením je tedy radikální změna a to je parketa pro strategického designéra. A co má umět ten člověk? Pro mě je strašně důležité, jakým způsobem designér umí pracovat sám s vlastní myslí a se svými vlastními biasy. A také to, jak umí balancovat mezi sebou tři hlavní dimenze. První je dimenze uvědomění, jakou sílu mám tím, že jsem v roli designéra, a jaké mám možnosti. Musí si být vědom toho, že míra těch možností je přímo úměrná tomu, kolika úhly pohledu se dokážu na jednu a tu stejnou věc podívat. Zmínil jsem i biasy, které každý z nás má. Od těch se dobrý designér musí umět odbřemenit, protože každý z těch biasů nám ubírá pohledů, kterými jsme schopni nahlédnout na jednu věc. A jak jsem zmínil — čím více relevantních pohledů, tím lepší práce. Současně se musí umět ukrotit v tom jaké pohledy bude prioritizovat, tak, aby se držel v rámci vize, čeho chci dosáhnout. Když si například řeknu, že chci navrhnout dlouhodobě stabilní penzijní systém, tak musím nejprve najít co nejvíce optik, ale také optiky umět prioritizovat podle relevance k vizi výsledku. Mám jeden hezký příklad, který jsem někde slyšel. Když projedu v autě kolem stromu, tak to, co vidím, je zelený balón na hnědé tyčce. To protože naše oko umí zpracovat jen 65 snímků za vteřinu. Když kolem toho stejného stromu proletí včela, tak je schopná vidět 300 snímků za vteřinu, a díky tomu vidí víc než člověk, ona vidí každý květ na tom stromu. Jako lidé vidíme jen omezený spektrum světa a musíme hledat neustále ty cesty, jak prostě vidět víc. Musíme si neustále klást otázku, jestli vidíme všechno a co můžeme udělat pro to, abychom viděli a věděli víc. Tak to je jedna z věcí, kterou očekávám od designérů. Druhé téma je za mě schopnost pracovat s koncepcí. Vybavením designéra je schopnost vytvářet příběhy, protože příběhy v jeho práci mají obrovskou schopnost vysvětlovat. Svojí audienci musíš umět příběhem objasnit proč jsi použil úplně jiné myšlení než běžní lidé, jaké optiky jsi použil, a proč to dává smysl. Musíš být schopný pomocí příběhu pro audienci konceptualizovat tu úplnou změnu myšlení. Mám opět příklad, zůstanu u včel. Včely kdysi stavěly svoje úly například ze stébel a polepily to ze všeho, co někde sesbíraly. Během historie lidstva se na světě objevili včelaři. Lidi, kteří chtěli včelám vzít med a nějakým způsobem ho použít, ale ono to bylo hrozně neefektivní. Jednak se do těch úlů těžko dostávalo, současně ty úly nebyly úplně dobře utěsněné a med z nich občas kapal ven a vznikaly tam ztráty. A pak přišel člověk, včelař, který ovlivnil životy miliard včel po celém světě, protože postavil dřevěnou konstrukci úlu a vymyslel dřevěné plástve a další náčiní. Včelám kompletně proměnil život, ale současně se to stalo ku prospěchu těch včel i člověka. On vnutil populaci včel koncepci toho, jak si my jako lidi představujeme efektivní a produktivní úl. V případě těch včel jsme to měli jednoduché, nemuseli jsme jim to vysvětlovat. Když vysvětluješ výsledek strategickýho designu, tak proto musíš mít sakra dobře vyprofilovanou story, abys vysvětlil, proč takovýhle radikální řez do něčeho, co pro mnohé vlastně funguje, dává smysl. Designéři tuto schopnost velmi podceňují. V roli strategického designéra neustále balancuješ někde mezi tím, jak výsledky svojí práce v uvozovkách ubíráš nebo přidáváš kontrolu nad životem jiných lidí versus jak moc je naopak osvobozuješ. A jsou momenty, kdy je každá z těch možností svým způsobem ta správná. Třetím a posledním tématem je akce a využití síly strategického designu. To je jen propojení všeho, co jsem říkal — musíš se jednak chovat jako designér, druhak být tím storytellerem a za třetí odbřemenit svou mysl. A nakonec to chce velkou kuráž a odhodlání rozbíjet ty struktury, které jsme si vytvořili v hlavách i ve fyzickém světě. Zmínil jsem před chvílí odbřemenění mysli, existují pro to techniky — doporučuji si o tom něco přečíst. Prima. Máš ke strategickému designu nějaké knížky, které je dobrý si přečíst, nebo lidi, které bys doporučil sledovat, kteří ti přijdou zajímaví a inspirativní? Určitě není špatná růžová knížka s jednoduchým názvem Strategic Design [pozn. red. Strategic Design — 8 Essential Practices Every Strategic Designer Must Master; Giulia Calabretta, Gerda Gemser & Ingo Karpen]. Stojí za to si ji přečíst, ale nabízí pouze jeden pohled na to, jak strukturovat hlavní praktiky a přístupy ke strategickému designu. Pak poměrně rád ještě čtu věci od Jeffa Humbla z Fountain Institute. No a sám mám pár lidí, které jsem na své profesionální cestě potkal z Finska, Švédska, Holandska a USA, s nimiž se na osobní bázi o těchto tématech bavíme. Část z nich je organizovaná okolo Helsinky Design Lab. A ještě jsem si vzpomněl na Dana Hilla jakožto autora Dark Matter and Trojan Horses: A strategic design vocabulary. Dan také přispívá zajímavými myšlenkami, jak tématu strategického designu rozumět. V těch zdrojích je citelný posun ve vnímání strategického designu od výhradního zaměření na velké systémové problémy spíše k zarámování, které říká, že strategický design má své místo i na úrovni firem nebo organizací. Kdyby sis mohl vybrat nějakou veřejnou službu v Čechách, kterou by tě bavilo inovovat nebo redesignovat, kdyby k tomu byly zdroje a vůle veřejné sféry? Jaký odvětví, do čeho by ses chtěl pustit za sebe nebo za Stride XL? To je dobrá otázka. Mě samotného by lákaly opravdu systémové oblasti typu zdravotnictví nebo penzijní reforma. Přitahuje mě ta složitost v kombinaci s impactem. Zajímavou součástí těch problémů je i fakt, že velká část populace žije v současných podobách zdravotnického i penzijního systému po dekády, a je pro ně extrémně nepředstavitelné, že by se to mělo změnit nebo otočit, a to mě přijde jako neuvěřitelná výzva. Je v tom ohromný prostor pro storytelling a vysvětlení, proč radikalita ve změnách prostě jednoho dne bude dávat smysl. Tady si neodpustím poznámku, že často vidím, jak autoři koncepcí reforem neumí poskytnout politikům ten příběh, kterým by reformu politicky i společensky obhájili. Ale zpět k té složitosti — promyšlení té tranzice z bodu A do bodu B bude též výzva, protože nemůžeš v penzijním systému hodit přes palubu lidi, kteří mají pár let do důchodu a mají z minulosti nějak nastavená očekávání na výši své penze. Takové věci by mě asi bavily. Ještě bych doplnil, před časem jsem napsal takový drzý otevřený dopis Vítu Rakušanovi, nabídl jsem mu pomoc s redefinicí role a fungování České pošty. Neozval se, hahaha. Chtěl bys k tomu všemu ještě něco dodat? Co tě napadlo během toho přemýšlení a nezaznělo? Mám pocit, že jsem k tomu neřekl hrozně moc věcí, protože to téma je prostě široké. Tak já si tady zahraju na nějakého mudrce a položím si otázku: “Co bych chtěl předat designérům, kteří se budou snažit aplikovat strategický design, aby drželi v hlavě?” Tak ta první věc by byla — vždycky myslete na to, abyste si dokázali najít takovou percepci situace, abyste, viděli od jedné stěny úlu skrz ten mumraj až na jeho protilehlou stěnu. Já se těch včel nezbavím, hahaha. Dále abyste se v koncepci jako designéři soustředili nejenom na to, že přinese parádní řešení, ale abyste to rebelské řešení dokázali přesně obhájit perfektním storytellingem. Příběhem, který nejenom vás samotné, ale i vaše publikum dokáže oprostit od jejich dosavadního myšlení, protože typicky na tohle člověk nemá úplně moc pokusů. A poslední věc — přeji jim, ať se jim ty revoluce daří a ať se prostě nebojí zničit úly a popravit včelaře. Občas je totiž potřeba destabilizovat či emancipovat systém na to, aby si mohl najít novou udržitelnou stabilitu. Super. Díky moc za rozhovor a mnoho zajímavých témat k přemýšlení. David Tuč: Strategický designér musí umět vyprávět příběhy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 9. 2024

O městech, lidech a designu | “The Urban Design Process” Book Review

How do we design public spaces and the environment that we live in? Do we perceive ourselves as a part of such a design process and how can we integrate our needs into it? Are cities designed in an accessible and inclusive way? And what about the playfulness and attractiveness? Those and many more questions came into my mind when reading The Urban Design Process by Philip Black and Taki Eddin Sonbli. (2019) In this book the authors outline the complex topic of the urban design process, presenting a compelling exploration of the principles and practices that contribute to the creation of vibrant, quality and sustainable places. When talking about the public space within the urban context, they mention that spaces “(…) should be playful and encourage relationships.” (Black a Sonbli 2019) From the very outset, the book establishes the essence of urban design as an effort to create contextual spaces that resonate with the needs of the communities and people who live in the area. “Character of place should reflect its community and its history, providing a richness and even beauty.” (Black a Sonbli 2019) The authors propose this at the beginning of the book. As the narrative unfolds, it becomes evident that the author’s perspective is rooted in a deep understanding of the symbiotic relationship between spaces, communities, and the historical context in which they evolve. The authors use the symbolic metaphor of Jane Jacobs which conceives the city as a living organism in which the streets serve as life bloods. This metaphor is used for the introduction of the conceptual and contextual perception of urban spaces and the power of urban design that can foster social interactions and ignite activity. Or when designed poorly, to stop the life flowing through the streets and put various barriers, both physical and metaphorical, in the users’ way. Throughout the book, the authors delve deeper into the theoretical urbanistic concepts. They outline basic terms, concepts, blocks and design layers that are most commonly used in urban design. The authors also talk about why they divide the space into these layers, how they can be arranged within the public space, and present activities that are connected to individual parts of the space and their specifics. One of the concepts the authors mention is Nolli map — a method which dates back to 18th century. Itallian architect Giambattista Nolli came up with a new way of mapping space — orienting the map to the magnetic north and establishing the figure-ground term. I read a bit more about it in other sources, e.g. Mapping urban public spaces based on the Nolli map method (Ji a Ding 2021) and Learning from the Nolli Map: Representing the Landscape through Figure-Ground (Torres Bustamante 2020). Those findings were certainly crucial for cartography as well as for urbanists, however, I was interested in one much smaller point the authors of The Urban Design Process mention. Nolli approached the public space as a system of interconnected outdoor rooms, in which each room serves its purpose. I find this idea fascinating for academic exploration and also for possible mental exercise that each of us could do on a daily basis. Just look at the spaces we pass through on our way to school or work. What would we call the different parts — or as Nolli might say — rooms of public space? And why? How are they interconnected and what purpose do they serve in our city? I believe that this tiny thought experiment could ignite a more conscious perception of the city in its inhabitants. Back to the book. In the realm of urban design, a significant part of the discourse is dedicated to the technical specifications and delivery requirements that urban designers must follow along. This extends beyond the aesthetic considerations and delves into UX design, perception and cognition of the customer to whom the plans will be presented as well as to final execution of changes implemented into public space. At the same time, the inhabitants or general users of such spaces are mentioned as the ones who will spend their lives within it. Close collaboration between urban designers and architects is crucial for fostering mutual understanding throughout the design process — and the authors dedicate one part of the book to a description of what that means in practice. They try to show the different perspectives of all the participants in the urban design process and to show how tightly connected some of the roles are. Urban designers guide architects through various stages of the design process, help with the analysis, and testing of multiple options, as well as with the defining of the final technical details and design. In the delivery phase of the urban design process, many more other actors come into play, such as civic engineers who can comment on the routes and infrastructure plan, landscape architects, planning departments and urban planners. With a certain mischievousness and at the same time lived experience, the authors remind us that, last but not least, the real world in which the newly designed space will be located has a fundamental role to play. To show the meaning behind their words, later on, the authors use a lot of specific examples of different urban designs that have already been implemented in practice. They compare those examples to show different approaches to phenomenons and list possibilities of ways that designers can take. Because the authors of the book are urban designers themselves, they use many examples from their own design practice, so they often refer to projects and interventions in Manchester. But they also use examples from other cities and areas, such as USA, Portugal and Brasilia and point out other designers’ works and projects. This space and perspective diversity was one of the most important and intriguing contributions of this book for me. At the end of the book, the final chapters are dedicated to the topic of future of the urban design, which focuses on the topic of environmental changes as well as other global problems connected to that. The authors open with an intriguing idea: people in public spaces began to lack ownership and are thus disconnected from public and shared places. They do not feel the need and necessity to take care of them and make any interventions. They also mention the generic city look as a new trend which started to occur around the world in recent years. The faces of the cities are losing the unique influence of the communities that live there and starting to look alike. The authors of the book draw attention to this issue and briefly outline possible solutions, such as restorative urbanism, but in my opinion, a greater part of the book could be dedicated to this issue. As cities face strong globalisation, a discussion of the tangible impacts, possible mitigations and the necessary role of urban design in preserving the character of the community and the face of the city could offer valuable insights for researchers and practitioners alike. Other problems that the authors mention are tightly connected to environmental changes, carbon emissions and consequences of that, blue-green infrastructure of the cities and more. They connect those issues with digital futures and the digitalisation of the cities. They bring up also the idea of datafication or data-based online communication with the citizens. This topic is often brought up by Nina Valkanova and Andrew Vande Moere, who specialise in the field of the design of data visualization within public space. They mention it for example in Public visualization displays of citizen data: Design, impact and implications. (Valkanova et al. 2015) Thinking about this, the question of technological adaptation of our cities to the unstoppably fast-changing climate comes up. However, the authors only raise this question but do not answer it much. Nevertheless, they point out the importance of walkability, the problem of car emissions and the possible replacement of cars by public transport and its better infrastructure. In conclusion, urban design emerges as a dynamic and diverse narrative to me. The local and global perspectives come together in it as well as different roles of people and their perception of one space. The book helped me to gain basic knowledge as well as open some topics and questions for my future research and education. I think that in the future I will be able to rely on the insights from this book, for example in terms of the connection between environmental consciousness and urban planning, usage of data, research and participation of the inhabitants in the design process of urban spaces and recognition of local contexts. I would like to close with one quote from the authors which deeply resonates with me on more levels: “The neighbourhood is the operational scale at which the city is regularly developed; it is the microcosm of everyday life.” (Black a Sonbli 2019) May we all pay more attention to our everyday microcosms that are at our fingertips and the life that can be discovered within. Bibliography BLACK, Philip a Taki Eddin SONBLI, 2019. The urban design process. London: Lund Humphries. Concise guides to planning. ISBN 978–1–84822–289–2. JI, Huimin a Wowo DING, 2021. Mapping urban public spaces based on the Nolli map method. Frontiers of Architectural Research [online]. 10(3), 540–554 [vid. 2024–01–06]. ISSN 20952635. Dostupné z: doi:10.1016/j.foar.2021.04.001 TORRES BUSTAMANTE, César, 2020. Learning from the Nolli Map: Representing the Landscape through Figure-Ground. Landscape Journal. 39(1), 39–53. ISSN 02772426. VALKANOVA, Nina, Sergi JORDA a Andrew VANDE MOERE, 2015. Public visualization displays of citizen data: Design, impact and implications. International Journal of Human-Computer Studies [online]. 81, 4–16 [vid. 2023–02–21]. ISSN 10715819. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijhcs.2015.02.005 O městech, lidech a designu | “The Urban Design Process” Book Review was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 8. 2024

Proč spekulativní design nestačí: Jak posunout hranice inovace a myšlení v designu služeb

Když jsem před 4 roky nastupoval na doktorské studium, říkal jsem si, že mě už vůbec nebaví design služeb a designové myšlení. Objevuj, analyzuj, navrhuj, testuj, empatizuj, poslouchej, tvoř, doručuj. Googlování, sestavování scénářů polostrukturovaných rozhovorů a online dotazníků, rekrutace, dělání person, JBMkování atd. atd. I jako učitele mě zaráželo, že tohle přece studujícím nemůžu předávat. Není to prostě nějak málo? Nechtělo by to do těch našich českých designových rybníčků přinést něco, co nebude jen dokola opakovat to samé? Po několika letech můžu říct, že to málo není, ale nejdřív krátký příběh o tom, proč spekulativní design nikdy nezachrání svět. Natasha Iskander ve svém slavném článku tvrdí, že designové myšlení je svou povahou konzervativní přístup, který nikdy nemůže přinést žádnou výraznější inovaci, protože zkrátka pracuje s omezenými zdroji z businessu vycházející metodologie, nereflexivitou designérské pozice a konec konců i naprosto přirozeným limitem uživatelského výzkumu. Ve chvíli, kdy designová rozhodnutí stavíte na uživatelských datech, logicky musíte předpokládat, že jsou uživatelé ve svých názorech a přáních limitováni realitou, v níž žijí. Lidé z vyloučených lokalit vám zkrátka řeknou pravděpodobněji to, že by jim pomohlo mít lepší finanční zázemí, než že by navrhli zevrubnější systémovou změnu zahrnující například přístup k vzdělávání nebo progresivnější politku bydlení. Nutno říct, že zde naprosto odmítám ekonomicko-systémovou kritiku, která by designové myšlení shazovala s tím, že uživatelé jsou zkrátka kapitalismem zpracovaní jednotlivci, kteří nikdy nepřinesou žádnou změnu směrem od sociální či environmentální exploatace. V návaznosti na Geoffa Mulgana a jeho uvažování o slabé a silné imaginaci můžeme říct, že taková kritika je příkladem slabé imaginace pohybující se od velmi oprávněného a na datech postaveného posouzení stávajícího stavu po naprosto vágní návrh (jakkoliv i ten může absentovat) řešení v podobě radikální systémové změny. Uživatelé, ať už jsou jimi občané nebo klienti firem, jsou zkrátka lidé, kteří prožívají svoje životy, pracují se svými kapacitami a nelze jim zazlívat, že nemají kapacity na promýšlení spravedlivějšího světa. To bychom měli dělat mimo jiné my designéři. A nejen to, měli bychom promýšlet i trajektorie a cesty, jak těchto světů dosáhnout. Dlouho jsem proto v návaznosti na zmiňovaný text přemýšlel nad tím, jak se v designovém myšlení vymanit z dominantních systémových mindsetů, povzbudit větší sociální, ekonomickou a environmentální imaginaci a pokud možno do procesu stále zvát cílové skupiny. Spekulace a společenské debaty Začalo to ponořením se do spekulativního a kritického designu (SCD), který zhruba od počátku 90. let teoreticky a prakticky buduje designérské duo Anthony Dunne a Fiona Raby. Pravděpodobně žádný jiný směr v historii designu není tak úzce spojen s konkrétními lidmi jako referenčními body pro hodnocení toho, co lze či nelze považovat za spekulativní design. Dunne a Raby rozlišují mezi tzv. afirmativním designem, mezi který lze zařadit jak současný průmyslový design navázaný na masovou produkci, tak i designové myšlení, a spekulativní design, který se svou povahou od afirmativního pojetí designu radikálně odlišuje. Nejde mu totiž o to řešit problémy, jak to známe právě například v designovém myšlení, ale na problémy ukazovat jiným, nestereotypním způsobem. Tabulka z jejich zásadní publikace Speculative Everything ukazuje, jak lze jiným způsobem uvažovat nad designem a jak jej praktikovat mimo stávající systémové mantinely. SCD tak pracuje s fikcí budoucnosti, v níž se ale velmi často odraží kvality a atributy naší současnosti a vzbuzují tak, třeba i velmi provokativně, debatu o tom, zda „chceme takto dopadnout“. Pokud znáte seriál Black Mirror, můžete si aplikaci SCD představit přesně takto. Klasickým příkladem může být pak i projekt United Micro Kingdoms, který reflektuje nálady v britské společnosti ohledně různých témat, násobí je a vytváří na jejich základě 4 odlišné národy obývající 4 hypotetické geografické celky s vlastním politickým zřízením, přístupu k energetice nebo regulaci technologií. Vidíme, že Dunne a Raby zde rozhodně nenavrhují řešení, ale vzbuzují debatu o tom, k jaké budoucnosti chceme směřovat. Můj nejzásadnější problém s tímto velmi kreativním přístupem byl, že mi odlišná artikulace zásadních společenských témat zvěčněných v podobě artefaktů připadala příliš vzdálená praktickému užití v designovém procesu. Což ale nelze brát jako výtku vůči SCD jako takovému, přece jen Dunne a Raby jej artikulovali z naprosto jiných pozic a s odlišnými motivacemi. Spekulativní designéři tvoří často spíše něco, co bychom mohli nazvat galerijní praxí a nepracují tolik s vedením procesů a uživatelskou zkušeností. Jako člověka velmi ovlivněného designem služeb mě studium SCD neskutečně bavilo, ale po celou dobu jsem si říkal, co dál. Můžu elementy něčeho takového použít třeba ve workshopu pro úředníky řešící například stárnutí populace? Nebo klidně i v komerčním sektoru? A nepopřu tím pak neinstrumentální a na problém ukazující povahu SCD? Marty McFly na vznášedle a chytrá eutanázie Řekl jsem si, že to trošku prozkoumám a mojí otázkou v rámci disertace tak bylo, jak můžeme spojit efektivitu designového myšlení s reflexivitou a provokativností SCD. A nejsem vůbec první člověk, který by se zabýval využíváním prvků SCD například při vývoji aplikací. Jedním z nejlepším nástrojů obohacujících designový proces o notnou dávku imaginace a vykročení ze stávajících mantinelů uvažování jsou Nové metafory Dana Locktona. Dan pracuje s tvrzením, že nemožnost řešení některých našich aktuálních problémů je daný tím, že je pojmenováváme metaforou, která tomuto řešení zabraňuje. Pokud například mluvíme o migrační vlně, evokuje to v nás zavalení něčím nekontrolovatelným, když mluvíme o válce s virem, předpokládáme, že naše jednání bude do značné míry taktické a ignorujeme, že virus lidskou taktiku nepoužívá. Kdybychom ale použili jiné metafory, možná nám uvažování o řešení nemusí připadat tak beznadějné. UX designér Joshua Mauldin pak třeba využil narativity již zmiňovaného Black Mirroru pro testování konceptů či prototypů aplikací. Emmanuel Tsekleves zase využil tzv. designové fikce pro to, aby participativně s britskými seniory vyvinul prototyp chytrých hodinek, které jako řešení všech jejich problémů nabízí asistovanou sebevraždu a použil je pak jako argument pro debatu s úředníky a politiky za účelem promýšlení a změny stávajícího systému zdravotní péče. Dánské designové centrum zase vytvořilo high fidelity prototypy potenciálních budoucích věcí denní spotřeby reflektující problém stárnutí populace. Mezi nimi najdeme třeba CareGel nahrazující seniorům lidský dotyk nebo nové způsoby udržitelného pohřbívání. Zatímco metafory nebo Black Mirror brainstorm můžeme stále zařadit do ranku designových metod, které se takříkajíc „vejdou na kartičku“ a můžeme je, když jsme designéři překračující stín stroze pojatých dvojitých diamantů, zanést do designových procesů v různých fázích, další dvě již tak variabilní nejsou. Patří spíše do něčeho, co se nazývá jako designová fikce, kterou si uveďme jednou popkulturní aluzí. Když jsem byl malý, miloval jsem film Návrat do budoucnosti 2. Jednička byla samozřejmě taky super, ale upoutávky na patnáctý díl Čelistí a „3D tiskárna“ pizzy byly prostě jiná jízda. A největší jízda byly samozřejmě vznášedla, už jako dítě jsem si říkal, že dnešní skateboardy jsou samozřejmě super, ale jak by to bylo skvělý, kdyby to šlo (doslova) ještě o level výš. Tehdy jsem samozřejmě neznal ještě Bruce Sterlinga (a i později jsem ho znal hlavně jako cyberpunkového autora), který se stal jedním ze základních teoretiků designové fikce, kterou definoval krypticky jako „záměrné používání diegetických prototypů k potlačení nedůvěry ve změnu.“ Právě pojem diegetického prototypu můžeme spojit se vznášedlem Martyho McFlye ve filmu. To, co je na celé té věci tak super není ani tak jak věc vypadá, jako spíš co nám říká o kontextu jejího užití. Je to pro cool boys, mobilita budoucnosti bude bezkontaktní, neopotřebovávají se tomu kolečka a můžete kolem vznášedla vystavět celý příběh a narativ budoucnosti. Zkrátka, diegetický prototyp slouží pouze jako vehikl pro podpoření imaginace a nastavování možných budoucích strategií v různých kontextech, ať už je to mobilita, stárnutí populace nebo třeba klimatické změny. Uvědomil jsem si, že využití prototypu technologie či nějakého artefaktu pro redefinici stereotypních náhledů na různá společenská témata může být velmi silným výzkumným pilířem pro mou disertaci, ale pořád mi tam chyběl nějaký návrat do současnosti, nastavování cesty, jak ideální budoucnosti se vznášedly a celým jejich ekonomicko společenským kontextem dojít. Zkrátka jsem potřeboval zapojit trošku silnější imaginaci. FocusFrame a ZenPod jako technologie pro well-being Referenčním tématem mého disertačního výzkumu se staly politiky týkající se duševního zdraví. Je tady potřeba poděkovat Markétě Pěchoučkové z Oddělení sociálních inovací MPSV a rovněž Alexi Reznikowovi z (toho času) think tanku České priority. Díky nim se nakonec můj disertační výzkum stočil k wicked problemu a megatrendu duševního zdraví. Můj výzkum měl dvě fáze, během nichž jsem si chtěl ozkoušet některé spekulativní metody a zodpovědět si několik otázek. Například mě zajímalo, jak dokáže určitý set metafor napomoci s pojmenováním nesnází, s nimiž se potýkají lidé trpící ADHD nebo úzkostí. Nebo jakým způsobem může právě nějaká technologie/diegetický prototyp, pomoci odborníkům a úředníkům zapojených do agendy duševního zdraví napomoci uvažovat mimo bariéry, které jim klade současný systém. Důvod, proč jsem zvolil ADHD a úzkosti (resp. na ně navazující panické ataky), je především určité doplnění aktuální reformy psychiatrie. Ta se z velké části zaměřuje na těžká duševní onemocnění jako psychózy (schizofrenie) nebo závažné neurózy (bipolární porucha). Poruchy pozornosti a úzkosti jsou ale na druhou stranu něco, co dokáže komplikovat osobní i pracovní život mnohem větší části populace. První fáze výzkumu spočívala v participativních workshopech s lidmi, kteří trpí buď ADHD, nebo úzkostí. Cílem workshopů bylo vymyslet technologie, které by maximálně adresovaly potřeby daných cílových skupin bez ohledu na jejich proveditelnost. Pro identifikaci problematických míst a životních komplikací jsme používali právě zmiňovaných Nových metafor, které posloužily jednak pro nový způsob pojmenování a přerámování svých obtíží, jednak ale i pro stanovení výčtu jednotlivých výchozích stavů. Pro lidi s ADHD bylo tak příznačné zavalení stimuly nebo problém mentální i fyzické exekuce konkrétních činností, úzkostní lidé se skrze metaforu připáleného chleba identifikovali s pocity vyprahlosti, metafora čekárny zase evokovala otázku, jestli už je tohle ten život a bude to tak napořád. Z identifikovaných oblastí pak participanti prioritizovali ty nejzávažnější a následně přišla ideace možných řešení. Ta proběhla jako Crazy 8’s, které ale nebyly omezeny časem. Z množství nápadů nakonec vypadly pro každou skupinu dva, které nejlépe řešily problémy jejich dominantní problémy. Lidé s ADHD vymysleli chytré brýle, které by jim umožňovaly prostřednictvím do mozku zavedeného čipu identifikovat a prioritizovat typy činností, na něž se zrovna potřebují soustředit a okolní stimuly jim zabraňují je dokončit nebo u nich zkrátka vydržet. Zbytek vjemů by totiž brýle rozmlžovaly. Pokud tak potřebujete upéct koláč, uklidit domácnost nebo třeba psát diplomovou práci, brýle vám pomůžou se zafokusovat. Participanti trpící úzkostí zase reflektovali značnou nejistotu a obavu ze situací, kdy je mimo domov přepadne pocit úzkosti, který může gradovat do panické ataky. Lidé s úzkostí pak neví, co se sebou a nejraději by se schovali po dobu nežádoucího stavu někam, kde mohou mít soukromí, vykřičet se nebo se prostě uklidnit. Proto přišli s kapslí klidu, kterou lze pomocí aplikace v chytrém telefonu zavolat do prostoru města a zavřít se do ní. ZenPod navíc nabízí personalizovaný audiovizuální obsah (a dokonce i vůně), které mohou uživatelům pomoci se zklidnit a pokračovat v „normálním“ životě. Technologie si můžete prohlédnout více tady na webu. Zkuste si klidně spekulativně zascénářovat, co by se stalo, kdyby se tyhle technologie skutečně vyvinuly (je to v podstatě jen otázka peněz). Co to říká o zdravotním a sociálním systému, v němž musejí lidé trpící duševním onemocněním žít? A co můžeme udělat už dnes, aby jim takové technologie třeba ani nepřicházely na mysl? Od černých scénářů budoucnosti k systémovým změnám dneška Přesně tyto otázky jsem si pokládal i v navazující fázi výzkumu. V SCD často designéři končí s tím, že vyvinou například nějaký fiktivní produkt vrhající na realitu odlišný nestereotypní pohled (my akademici tomu říkáme research through design). Já si ale říkal, zda spekulativní artefakty nelze více začlenit do klasičtějších designových procesů a použít je jako prostředek pro podporu imaginace a redesign stávajících strategií nebo legislativy. Zkrátka takový spekulativní policy design. V rámci dalšího kroku jsem se tak pobavil s Jihomoravskou agenturou pro veřejné inovace a dali jsme dohromady spekulativní workshop, kam jsme pozvali například krajskou koordinátorku pro duševní zdraví, terapeutky, designérku, úřednice nebo i dva vyučující ze střední školy. Mým cílem bylo dostat na workshop lidi, kteří mají buď expertní znalost v oblasti politik duševního zdraví, nebo se jich případně toto téma nějakým způsobem dotýká (vyučující například pracují s dětmi s ADHD nebo úzkostmi). Na workshopu jsme si krom přednášky o praxi SCD ve veřejném sektoru zkusili Mauldinovu metodu Black Mirror Brainstorms, kde ale předmětným produktem nebyl například vyvíjený prototyp aplikace, ale právě technologie z předchozího kroku. Můj předpoklad byl, že narativita, kterou může diegetický prototyp (v našem případě postavený na datech a potřebách cílovek) přinést do celého procesu, může být silným impulsem pro imaginaci a kreativnější strategické plánování. V momentech, kdy organizace plánují na základě foresightových analýz totiž tento element chybí a data jsou reprezentována prostě daty, na papíře, bez nějaké emoce stimulující motivaci. Participanti tak postupně identifikovali možné sociální, politické a ekonomické aspekty technologií a na jejich základě pak vygenerovali negativní scénář budoucnosti, v níž technologie hrají klíčovou roli. Na závěr si pak vygenerovali i plakát epizody pomocí DALL-Eho. Skupinka s brýlemi FocusFrame tak vytvořila epizodu, v níž se brýle postupně rozšiřují ve společnosti nejdříve jako šikovná zdravotní pomůcka pro lidi trpící ADHD, postupně ale získává politickou podporu a brýle se začnou vyrábět i více komerčně. Výrobci začnou skrze aktualizace softwaru v brýlích postupně skrývat politickou realitu, pracovat více s inzercí a ovlivňovat veřejné mínění. Brýle se stanou standardem, ve společnosti se začnou objevovat disentní skupiny, které FocusFrame z principu sundávají a celá epizoda končí záběrem na studenta, který kvůli odmítnutí aktualizací nedisponuje brýlemi s aktualizovaným “totalitním” softwarem a peče s jejich pomocí koláč, zatímco za oknem se odehrává občanská válka. Skupina pracující se ZenPodem se svým scénářem vydala so školního prostředí, kde je kapsle klidu hojně podporována jako technologické řešení pro úzkostné studenty a studentky. Školy tam nemusí řešit zhoršující se duševní zdraví školními psychology, kapsle jsou navíc dotovány krajem. Problémem je, že ZenPody začnou postupně využít nejen úzkostní studující, ale i učitelé a nakonec i lidé, kteří úzkostí vůbec netrpí. Závislost na kapslích ve formativním období mladých životů má dalekosáhlé důsledky pro psychologický vývoj mladých lidí, kteří například nejsou schopni udržovat jakékoliv vztahy a řešit konflikty. Epizoda končí záběrem na mladé rodiče, kteří zavírají malé dítě do domácího kojeneckého ZenPodu. A co můžeme udělat dnes? Po imaginativní a narativní části jsme se vrátili se skupinami zpět a pokoušeli jsme se najít, jak bychom mohli systémově vyjít vstříc daných cílovým skupinám, aby nemusely vznikat dané spekulativní technologie a potenciálně jsme se neblížili vymyšleným dystopiím. Je nutné říct, že skupinová dynamika a potenciál imaginace byl v rámci dystopické části workshopu nebývale vysoko. Představa suchopárných a rigidních úředníků tak zažitá v povědomí veřejnosti se nakonec může ukázat být zcela lichou. Již poněkolikáté se mi ve workshopu pro veřejný sektor ověřilo, že ve chvíli, kdy participantům dáte metody, bezpečný prostor a uvolněnou facilitaci, dokážou být stejně nebo i více inovativní než člověk v komerčním sektoru. I v rámci hledání systémových řešení v rámci spekulativního workshopu tak bylo možné sledovat, jak imaginativní potenciál upadá ne proto, že by účastníci a účastnice nebyli kreativní, ale protože jsme se vrátili zpátky do systému plnému bloků, smyček a těžkopádných procesů. Na workshopu jsme se shodli, že je potřeba systémově proměňovat školní prostředí směrem k lepšímu pocitu bezpečí, osvětě klíčových stakelhoderů o duševním zdraví, nebo potřebě datové základy pro tvorbu argumentů a naplňování národního plánu pro duševní zdraví. Abych však jen nežehral na zlý systém, je nutné podotknout, že jsem přes spekulativní nadšení nevpustil do celého procesu více silné imaginace, kterou jsem se na začátku zaklínal. Nápady, s nimiž přišli participanti, byly skvělé a vzhledem k jejich expertíze jsem měl záruku, že ví, o čem mluví. Na druhou stranu budu muset příště v součinnosti s Mulganovou teorií navrhnout lépe cestu, jak daných nápadů docílit, udělat si backcasting, u prvního milníku identifikovat klíčové zainteresované strany, nastavit si výzkum, udělat persony a… a jsme zpátky u designového myšlení! Spekulativní design nám sice může pomoci v imaginaci, participanti na workshopu říkali, že nikdy nic takového nezažili, nicméně abychom jej skutečně mohli využít pro efektivní strategické plánování, budeme jej vždy muset vrátit na zem. A k tomu je designové myšlení a design služeb jednou z nejlepších cest. V rámci výuky na různých vysokých školách jsem se mockrát potkal s argumentem, že designové myšlení je právě výše zmíněným rámcem pro replikování současných socio-ekonomických systémů, že když už, tak přináší pouze inkrementální inovace apod. Historie inovací je ale historií inkrementálních inovací. I revoluce v dějinách a politické otřesy jsou hlavně vyústěním dlouhodobějších společenských nálad a dynamik. Když tak chceme dnes mluvit o systémových změnách, využijme spekulaci pro osvobození imaginace, pak je ale nutné si před ty lidi stejně stoupnout a navázat designovými procesy. A jak tyhle věci všechny spojit, dát jim adekvátní narativ, použít ten správný jazyk a vybrat si doménovou znalost využít, to je na nás a nese se s tím velká zodpovědnost. Proč spekulativní design nestačí: Jak posunout hranice inovace a myšlení v designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 7. 2024

User Experience (UX) - predstavenie konceptu

User Experience (UX) - základné predstavenie konceptu Obsah: * Predstavenie konceptu * Zhrnutie predchádzajúcich výskumov * Slabé a silné stránky konceptu * Možnosti pre ďalší výskum * Referencie a zdroje Predstavenie konceptu User experience, často interpretovaný ako používateľská skúsenosť, je termín, ktorý označuje všetky aspekty interakcie so spoločnosťou, jej službami a produktami (Norman 2013). “Dizajn služieb pomáha inovovať (vytvárať nové) alebo zlepšovať (existujúce) služby, aby boli užitočnejšie, použiteľnejšie, žiadanejšie pre klienta a tiež efektívnejšie a výkonnejšie pre organizácie. Je to nová holistická metóda, multidisciplinárna integračná oblasť” (Moritz 2015). Predstavuje komplexný zážitok používateľa pri interakcii s digitálnym systémom, zahŕňajúci jeho vnímanie, pocity a správanie, ako aj úžitok a emocionálny vplyv systému (Norman a Nielsen 2018). Používateľská skúsenosť sa stáva neoddeliteľnou súčasťou každodenného života. Od interakcie s mobilnými aplikáciami po nákup v obchode, UX ovplyvňuje, ako vnímame a komunikujeme s technológiou a službami okolo nás. Každým kliknutím, každým posunom po obrazovke sme svedkami toho, ako dobre (alebo zle) boli navrhnuté naše digitálne prostredia. UX sa stáva takmer neustálym sprievodcom, ktorý nám umožňuje navigovať svetom digitálnych možností a ponúka nám rôzne zážitky na základe toho, ako sú produkty a služby navrhnuté a implementované (Norman 2013). Z dôvodu svojej všeobecnosti a zároveň svojej dôležitosti sa UX stal kľúčovým aspektom úspechu v dnešnom digitálnom svete. Dobre navrhnutá používateľská skúsenosť môže mať pozitívny vplyv na spokojnosť zákazníkov, zvyšovať ich vernosť a podporovať ich angažovanosť. V kontexte e-commerce môže kvalitný UX viesť k zvýšeniu konverzií a návratnosti investícií. Preto nie je prekvapujúce, že stále viac spoločností investuje do UX dizajnu a stratégií, aby si zabezpečili konkurenčnú výhodu a poskytli svojim zákazníkom optimálny zážitok. UX nie je len príjemnou pridanou hodnotou, ale stáva sa nevyhnutnou súčasťou stratégie každého podnikania, ktoré sa usiluje o úspech v digitálnom svete (Polaine et al. 2013). Zhrnutie predchádzajúcich výskumov Závery doterajších UX výskumov poukazujú na kritický význam analýzy užívateľskej skúsenosti pre úspech produktov a služieb. Použitie rôznorodých výskumných metód zabezpečuje komplexné porozumenie potrieb užívateľov a podporuje kontinuálne zdokonaľovanie dizajnu. Táto práca sa venuje výskumu v oblasti užívateľskej skúsenosti (UX). Aj keď existuje nespočetné množstvo výskumov v tejto oblasti, práca sa zameriava na novšie štúdie, pretože poskytujú aktuálnejšie perspektívy a metódy. V súvislosti s tým, je dôležité venovať pozornosť UX systematicky, nie len ako pridanej hodnote, pretože kvalitná užívateľská skúsenosť je kľúčovým faktorom pri získavaní a udržiavaní zákazníkov. Výskumy v oblasti UX umožňujú lepšie porozumenie potrieb a preferencií užívateľov, čo vedie k vývoju efektívnejších a použiteľnejších produktov a služieb. Výsledky týchto výskumov môžu podporiť lepšie rozhodovanie a optimalizáciu dizajnu, čím sa zvyšuje konkurencieschopnosť a úspech na trhu. Preto je dôležité, aby (nie len) podniky a dizajnéri venovali užívateľskej skúsenosti náležitú pozornosť a integrovali ho do svojich procesov ako plnohodnotnú súčasť vývoja produktov a služieb. Slabé a silné stránky konceptu Koncept UX má mnohé slabé a silné stránky, ktoré môžeme označiť ako dark and light patterns. Dark a light patterns predstavujú dva protichodné prístupy v užívateľskom dizajne, ktoré výrazne ovplyvňujú používateľskú skúsenosť. Zatiaľ čo light patterns sa zameriavajú na pozitívne a etické navrhovanie, dark patterns často využívajú manipulatívne taktiky s cieľom ovplyvniť správanie používateľa. Zdroj: Vlastné spracovanie podľa súhrnu stratégií neetických postupov, identifikovaných prostredníctvom výskumu Colina Gray a jeho kolegov v laboratóriu pre UX pedagogiku a prax na Purdue University.Výskum ohľadom neetických postupov (dark patterns) uskutočnený na Purdue University identifikoval päť neetických dizajnových stratégií, ktoré pokrývajú hlavné existujúce postupy neetického charakteru. Medzi ne patria dotieravosť, prekážky, skrytie, interferencia s rozhraním a nútené akcie. Všetky tieto stratégie využívajú manipuláciu s cieľom oklamať používateľa k žiadanej akcii. Paleta nástrojov je široká. UX dizajnéri môžu začať manipuláciou emócií a skončiť využitím niekoho neistôt a znevýhodnení (O’Malley 2017). Vyvarovať sa aj týmto (často cieleným) neetickým postupom môže i umelá inteligencia, ktorá na základe sebazlepšovania môže dosihanuť želané etické postupy. Napriek analytickým schopnostiam AI, má však ľudský dotyk svoju nezameniteľnú hodnotu v dizajnovom procese, a preto je potrebné dbať na zachovanie rovnováhy medzi technológiou a ľudskou kreativitou (Deogan 2024). Zdroj: Vlastné spracovanie podľa (Melnyk, 2023)Opakom dark patterns (neetických postupov) sú light patterns (etické postupy). Etickými postupmi by sme mohli nazvať také dizajnové praktiky, ktoré sa snažia obohatiť užívateľskú skúsenosť tým, že sú transparentné, spravodlivé a prospešné. Ideálne by sa UX dizajnéri mali prikláňať k etickým postupom pre zodpovednejší, priamočiarejší a úctivejší dizajn (Rousselle 2024). Etické postupy (light patterns) slúžia ako cenný nástroj pre dizajnérov, ktorým pomáhajú lepšie porozumieť potrebám a preferenciám používateľov. Tieto postupy sú založené na psychologických princípoch a behaviorálnych vzoroch, čo pomáha vytvárať užívateľsky priaznivejšie rozhrania. Ich dodržiavanie môže prispieť k vyššej konzistencii a použiteľnosti dizajnových riešení. Napriek ich výhodám však dizajnéri musia byť schopní prispôsobiť sa konkrétnym potrebám projektu a jeho cieľovej skupiny používateľov (Melnyk 2023). Pre objektívne zhodnotenie konceptu UX je nevyhnutné identifikovať jeho silné a slabé stránky, ktoré možno označiť ako dark a light patterns (ne/etické postupy). Dark patterns sa zameriavajú na manipulatívne taktiky, kým light patterns sa snažia o etické a prospešné navrhovanie. Výskum na Purdue University identifikoval päť neetických dizajnových stratégií, zatiaľ čo etické postupy slúžia ako cenný nástroj pre lepšie porozumenie potrieb a preferencií používateľov. Je dôležité, aby dizajnéri pri výbere postupov zvážili ich vplyv na užívateľskú skúsenosť a zodpovednosť voči užívateľom. Možnosti pre ďalší výskum Možnosti ďalšieho výskumu v oblasti užívateľskej skúsenosti (UX) sú široké a ponúkajú možnosti hlbšieho pochopenia a zdokonalenia dizajnových postupov. Prvou možnosťou je preskúmanie vplyvu nových technologických trendov, ako je rozšírená realita, umelá inteligencia alebo IoT, na užívateľskú interakciu a spôsoby, ako tieto technológie môžu byť efektívne integrované do UX dizajnu s cieľom zlepšiť celkovú užívateľskú skúsenosť. Ďalšou perspektívou je inkluzívny dizajn, ktorý sa zameriava na vytvorenie užívateľsky prístupného a prijateľného prostredia pre rôzne skupiny používateľov, vrátane jedincov so zdravotným postihnutím alebo rôznym jazykovým a kultúrnym pozadím. Tento prístup zdôrazňuje dôležitosť diverzity a inkluzívnosti v digitálnom prostredí a podporuje rozmanitosť užívateľov. Ďalším smerom výskumu môže byť analýza užívateľských vzorcov správania a preferencií, s cieľom lepšie pochopiť interakciu používateľov s digitálnymi produktmi/službami a identifikovať oblasti na ďalšie zdokonalenie užívateľskej skúsenosti. Emocionálny dizajn predstavuje ďalšiu oblasť výskumu, ktorá sa zameriava na integráciu emocionálneho aspektu do UX dizajnu s cieľom vytvoriť zážitok, ktorý osloví a angažuje používateľov na hlbšej úrovni. Napokon, výskum udržateľného dizajnu sa sústreďuje na možnosti integrovať princípy udržateľnosti do UX dizajnu, s dôrazom na ekologickú zodpovednosť a etické zvažovanie pri tvorbe digitálnych produktov a služieb. Tieto smerovania výskumu predstavujú dôležité nástroje pre vytváranie lepšej užívateľskej skúsenosti a sú neoddeliteľnou súčasťou neustáleho zdokonaľovania dizajnových postupov Referencie a zdroje BENITO-ESTEBAN, Clara I., Teresa ELVIRA-LORILLA, Inigo GARCIA-RODRIGUEZ a M. Elena ROMERO-MERINO, 2023. The Complex Relationship between the Board and Web Transparency in Nonprofit Organizations. VOLUNTAS: International Journal of Voluntary and Nonprofit Organizations [online]. 2023 [cit. 21.1.2024]. ISSN 1573–7888. Dostupné na: doi:10.1007/s11266–023–00566-y CARRILLO-DURÁN, María Victoria, Juan Luis TATO-JIMÉNEZ, Chris CHAPLEO a Lara SEPULCRI, 2023. Enhancing non-profit engagement: the extended model of webpage engagement and adoption for strategic management. Humanities and Social Sciences Communications [online]. 2023, roč. 10, č. 1, s. 1–15 [cit. 21.1.2024]. ISSN 2662–9992. Dostupné na: doi:10.1057/s41599–023–01980–9 DEOGAN, Jas, 2024. AI’s role in design thinking. Medium [online] [cit. 5.4.2024]. Dostupné na: https://uxplanet.org/ais-role-in-design-thinking-b36a07df89b9 GUDMUNDS, Emma a Lovisa TEGELBERG, 2021. The Volunteer App-Increasing Volunteer Engagement Through User Experience and Behavioral Design. jún 2021. HASUGIAN, Leonardi Paris a Dalih RUSMANA, 2021. Development of UX orbit design online courses platform in the field of user interface (UI) and user experience (UX). Journal of Engineering Science and Technology. 2021, roč. 16, č. 3, s. 2454–2463. ISSN 1823–4690. MELNYK, Mykola, 2023. Improve Your UX Design with These 9 Helpful Patterns. Hongkiat [online] [cit. 5.4.2024]. Dostupné na: https://www.hongkiat.com/blog/ux-design-patterns/ MORITZ, Stefan, 2015. Service Design. null edition. B.m.: null. ISBN 978–1–4452–0667–7. NORMAN, Don, 2013. The Design Of Everyday Things. Revised edition. New York, New York: Basic Books. ISBN 978–0–465–05065–9. NORMAN, Don a Jakob NIELSEN, 2018. The Definition of User Experience (UX). Nielsen Norman Group [online] [cit. 21.1.2024]. Dostupné na: https://www.nngroup.com/articles/definition-user-experience/ O’MALLEY, John, 2017. “Dark patterns” in user experience design manipulates consumers, says CGT research — Purdue Polytechnic Institute. Purdue University — Polytechnic Institute [online] [cit. 5.4.2024]. Dostupné na: https://polytechnic.purdue.edu/newsroom/dark-patternsuser-experience-design-manipulates-consumers POLAINE, Andy, Lavrans LØVLIE a Ben REASON, 2013. Service Design: From Insight to Implementation. B.m.: Rosenfeld Media. ISBN 978–1–933820–61–3. ROUSSELLE, Matthis, 2024. From Shadow to Light : Rethinking Dark Patterns for Ethical Design. Medium [online] [cit. 5.4.2024]. Dostupné na: https://uxplanet.org/from-shadow-tolight-rethinking-dark-patterns-for-ethical-design-ebf9a72bec41 User Experience (UX) - predstavenie konceptu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 6. 2024

“Jedno z rizik AI, které vidím je, že přeskakuje juniorní pozice” — Jakub Goldmann

“Jedno z rizik AI, které vidím, je, že přeskakuje juniorní pozice” — Jakub Goldmann Jakub Goldmann je designér, autor knihy 75 tipů, jak si říct o web a spoluzakladatel studia Švejda Goldmann, které pracuje s klienty jako Forbes, Aktuálně nebo Miton. V rozhovoru se dočtete, jak se tvoří digitální produkty pro největší česká média, proč bychom se v digitalizaci státní správy měli inspirovat i Velkou Británií a ne jen Estonskem a co má společného průměrný uživatel a jednorožec. Na LinkedInu máš napsané, že jsi Digital Strategist a Designér. Co to pro tebe znamená? Já se snažím co nejvíc hlídat, aby pro moje klienty měl náš design a nebo digitální produkt dopad hlavně v reálném světě a ne jenom v tom digitálním. Třeba aby si díky tomu, že uděláme web městské části přístupnější, ve výsledku hrálo víc dětí na pískovišti. Začínal jsi jako grafik a game designér. Jak ses od toho dostal k digitální strategii a k tomu, co děláš teď? Vezmu to trochu zeširoka. Jsem původně grafik a vždycky jsem měl vztah k vizuálním a výtvarným věcem. Na gymplu jsem měl brigády, kde jsem třeba sázel knížky, ale měl jsem taky hodně blízko k softwaru. Začínal jsem totiž dělat grafiku v době, kdy to bylo přímo spjaté s technologií. Asi podobně, jako když lidi dřív dělali hudbu do počítačových her, museli být zároveň i programátoři. Když mě vyhodili z medicíny, tak mi táta řekl, že si budu muset najít nějakou práci. Nevěděl jsem moc, co budu dělat, ale rozpomněl jsem se na to, že trochu umím s počítačem, a tak jsem si našel práci ve firmě, která dělala mobilní hry. Tehdy se hry psaly v J2ME. Mikro edice Javy, což byl ten poslední programovací jazyk, ve kterém by se měly hry dělat. Mělo to strašně moc omezení, ale byl to tehdy jediný způsob, jak hry do mobilů dostat. Bylo zajímavé pracovat s tak velkým technickým omezením. Dělali jsme retro pixel design, aby to vůbec běželo. Byla to krátká a srandovní doba, kdy to dávalo smysl. Pak ta firma zanikla a já začal dělat po reklamkách, ve studiích a pak jsem freelancoval. Třeba o rok později jsem měl docela suché období a sestra mojí tehdejší přítelkyně říkala, ať se podívám do Seznamu. Já si ťukal na čelo a říkal jsem si: “Seznam, to je s tím psem, ne? Tam snad chodí jenom důchodci.” Ale hecnul jsem se a říkal si, že se tam půjdu podívat alespoň na zkušebku a pak půjdu pryč. V Seznamu jsem nakonec zůstal asi pět let. Zjistil jsem, že design digitálního produktu je strašně zábavná věc a byl jsem rád, že po přelétavé práci v reklamách a na hrách, jsem našel něco, co je v rámci toho proměnlivého světa softwaru relativně stabilní. Měl jsem tehdy výborného šéfa a učitele, Karla Pětruchna, a ten mě strašně vycepoval. Mě a mého kolegu Davida Švejdu, se kterým podnikám teď. Naučil nás, jak být k sobě přísný a ořezávat z designu všechno, co tam nepatří. Byl to pro nás náraz, protože to byla doba, kdy na webu běžně byly různé animace, ornamenty, za kurzorem myši lítalo letadlo a vůbec všechny tyhle hrůzy. Designéři a programátoři se jenom předháněli, kdo umí udělat větší blbost. I klienti to vyžadovali. A my jsme se z tohohle dřevního světa webů a internetu dostali do firmy, která nás naučila šílené kázni. Jak říká Dieter Rams: Méně, ale lépe. My jsme to tehdy nechápali. Říkali jsme si, že je tam málo barev, málo vtipu a tak dál. Ale ve výsledku mě to naučilo se hodně ptát uživatelů a soustředit se na to důležité. Po Seznamu jsem přešel do GoodData, kde jsem si oblíbil analýzu a práci s daty zaměřenou na uživatele. Nejsem analytik, ale mám k tomu blízko a rád s tím pracuju. Pak jsem byl nějakou dobu na rodičovský a už se mi nechtělo do žádné práce, tak jsem si založil vlastní firmu, co mám teď Davidem. Nový design pro český ForbesPozději jsi pracoval s Creative Dockem, Forbesem, aktuálně třeba s Mitonem. Co ti Seznam všechno dal, že ses dostal ke spolupráci s tak významnými firmami? Uvedu dvě věci. Jedna věc, kterou mě Seznam naučil, je uvědomovat si, že každý člověk používá produkty jinak. Telefon bere do ruky jinak, lampu zapíná jinak. I web, který designér navrhne s nějakou myšlenkou, používá každý jinak. Když vidíš přes rameno deseti uživatelům, tak vidíš deset různých přístupů. Často nemůžeš ani na velkém vzorku najít jednotící prvek. Uvědomil jsem si, že nic jako průměrný uživatel neexistuje. Je to kategorie, která je mytická asi jako jednorožec. Proto by měl design především co nejmíň překážet. Od té doby, co se člověk narodí, mu věci jenom překážejí. Překáží nám úplně všechno, překáží mámin prs, lžíce, pak překáží propiska. Nepíše, vytekl inkoust, něco z toho vypadlo… A to se bavíme o úplně banálních věcech. Zato digitální produkt je komplikovaná věc a pro člověka, který se jí nezabývá, je to jenom stres. Takže jedna z věcí, které mě Seznam naučil, je jít důrazně po tom, abych vytvořil co nejjednodušší nástroj, který vezmeš do ruky a rovnou ti naznačuje, co to dělá a umí. Stejně totiž bude spousta lidí ztracených a bude to tvoje chyba. Druhá věc, kterou mě Seznam naučil, je mít rád, nebo alespoň respektovat třeba televizi a bulvár. Jsem docela intouš, brejličkář, dneska jsem si vzal do tramvaje Komenského, a dřív jsem byl arogantní a televizí nebo bulvárem jsem opovrhoval. Myslel jsem si, že to konzumujou debilové. Ale to vůbec není pravda. Někomu to třeba pomáhá přežít. Nebo jim to jednoduše vyhovuje a mně ne. To mě naučil nejenom Seznam, ale i těch spousta setkání s uživateli, kteří nikdy nebudou konzumovat knížky, ale promlouvá k nim televize a vždycky k nim promlouvat bude. I bulvár budou lidi číst vždycky, a proto má cenu to prezentovat solidním způsobem. Pro mě je teď důležitý brát svoji práci pokorně. Je to služba pro lidi, kteří užívají něco, co ty třeba nikdy nebudeš, ale to neznamená, že si nezaslouží kvalitu a že bys tím měl opovrhovat. To, co mi vyhovuje, a to, co konzumuju, není moje ctnost, spíš jsem si v životě random vylosoval tuhle preferenci. Mě by dál zajímala tvoje práce s médii. Spolupracoval jsi s Aktuálně, Hospodářskými novinami, teď třeba s Respektem. Jaká ta práce vůbec je? Myslím si, že česká veřejná média jsou na tom extrémně dobře. Třeba ČT24 nám můžou závidět i mnohem větší země. Stejně tak úroveň Českého rozhlasu, České televize i ČTK. Politický tlak v zahraničí je mnohem větší než u nás. Jako desetimilionový národ jsme na tom výborně. A proč to říkám? Protože v téhle konkurenci je strašně těžký dělat seriózní zpravodajství a nějak se odlišit. Konzument si vybere jedno z médií a další už si nepředplatí. To znamená, že média jsou buď závislá na sponzorech a na vnějším financování, a pak je to taková křehká květinka. Anebo, když to má stát na vlastních nohách, tak se musí protočit extrémní množství reklamy. Není to jenom display reklama a pre-roll před videy, ale i click baitové články. To samozřejmě nemusí být spam, ale třeba galerie “50 prvorepublikových krásek, které jste neznali”. Když si člověk prokliká všechny Zity Kabátový, když jim bylo dvacet, každej obrázek vydá třeba pět reklamních pozic. Není to zpravodajství, které by seriózní servery chtěly dělat, ale jsou na tom v zásadě závislé. Hodně velká část naší práce je tím pádem analýza reklamy — kolik ten server potřebuje dostat z reklamy a kolik si dokážou opatřit někde jinde. Potom pracujeme jako designéři s tím, co redakce umí dávat ven, jak umějí psát, co chtějí psát a jak často vydávají. Také se ten produkt snažíme udělat typograficky atraktivní, protože mezi jednotlivými redakcemi by měl fungovat spíš souboj informací a ne souboj brandů. Takže většinou je vizuální stránka spíš upozaděná, a to je dobře, má to být především hodně čitelný. Taky řešíme rozvodovost — tak tomu říkají v Economii, Google tomu říká hloubka návštěvy. Jde o to, abychom návštěvníkovi nabízeli stále zajímavý obsah a on na webu strávil více času. Tu rozvodovost řešíte u zpravodajských webů mimo jiné doporučovacím systémem. Mohl bys popsat, jak k tomu přistupujete a jaké všechny aspekty to s sebou nese? Já jsem hodně business orientovaný designér a našich klientů se ptám primárně na to, jak chtějí fungovat finančně. Každý designér ti řekne, že je user oriented, a je to i v doktríně — Human Centered Designu a dalších. Já to vidím tak, že uživatel má být na prvním místě, co se týče koncového konzumování. Ale nemůžeš si otevřít cukrárnu, aniž by tam chodili lidi a nechali tam pro tebe dost velkou marži, abys mohl další den znovu otevřít. To prostě nejde. Kdybys dělal to, co chtějí uživatelé, dáš jim laskonky zadarmo. Takže já držím základ businessový a pak se teprve snažím optimalizovat pro uživatele, abychom je co nejmíň týrali reklamou nebo jinýma překážkama. Tím se dostávám k personalizaci webu. V Česku je pořád ještě v plenkách, což je hrozná škoda. Zaměřuje se většinou právě víc na uživatele než na business. Funguje často tak, že člověk přímo označí, jestli chce něco zobrazovat, nebo ne. To se týká třeba sportovních zpráv. Ale myslím si, že vždycky by se doporučovací systémy měly dělat s nějakým komerčním záměrem. Jakmile totiž nějaký web dobře zvládne personalizaci, otevírá se možnost dobře optimalizovat paywally. Velké zahraniční zpravodajské weby, které jsou s paywallem úspěšné, mají personalizaci výbornou. Umí skvěle segmentovat lidi ať pomocí cookies nebo pomocí registrace a nějakého formuláře a pak velmi kreativně a mazaně pracujou s tím, co lidem zobrazují a co schovávají za paywally. Takže rozvíjet personalizaci není důležité jenom pro hloubku návštěvy, ale otevírá to i další možnosti monetizace obsahu a zároveň to zlepšuje UX, protože návštěvník vidí obsah, který ho opravdu zajímá. Aktuálně.cz po redesignuMohl by ses víc věnovat tomu, jak ty doporučovací systémy, které tvoříte, fungují? Doporučovací systém v první řadě vynechává věci, které člověka nezajímají a teprve až ve druhém kole přidává další. To z toho důvodu, že obsahu je na zpravodajských webech málo. Třeba lifestylový server, což může být třeba bulvár, recepty nebo kosmetické tipy, má tu výhodu, že může obsah točit — pokud jednou někoho segmentují, že má rád guláš, tak mu i deset let starý recept přijde stejně relevantní. To jde ale u obsahových webů jako je CzechCrunch nebo Forbes špatně a u zpráv to nejde vůbec, protože jsou aktuální jenom jednou. Klíčový je teda odstranit strašáky, tedy obsah, který návštěvník vidět vůbec nechce. Z jakých dat vycházíš, když segmentuješ návštěvníky a určuješ obsah, který by měli, nebo neměli vidět? Jsem odkázaný spíš na kvalitativní metody, protože málokdy má klient dobře nastavený sběr dat tak, aby se z toho dala dělat dobrá analýza. Používám nástroje jako je Smartlook nebo HotJar. Snažím se seznámit s co nejvíc uživateli a koukat se, co jim na stránce vadí a co je baví. To je ale náročné a drahé. Potom se vyplácí dělat uživatelské rozhovory s heavy usery dané služby, ačkoliv je to samozřejmě vystavené všem možný bias. Segmentaci dělají obecně mnohem líp weby, které tě donutí, aby ses registroval. Avantgardou byl v tomhle zase Seznam. Samozřejmě, že mít všude registraci je pro uživatele nepříjemné, ale Seznam to dělá tak dobře, že je díky tomu schopen skvělého zacílení a k uživateli se to pozitivně vrátí. Jak se liší práce pro jednotlivá média? Jak se liší design pro bulvár, na kterým jsi dělal když jsi byl v Seznamu a pro zpravodajské weby? Největší specifikum je vždycky redakce. U bulváru existuje přímá úměra mezi úspěchem, a tím kolik lidí článek otevře. Ten, kdo má nejlepší čísla, má nejlepší článek a kolegové ho plácají po rameni. Zatímco serióznější novináři, kteří pracujou v redakcích s odpovědností jsou často citliví na to, aby nikdo o výsledcích jejich práce neuvažoval jako o zboží. Mají dojem, do určité míry oprávněný, že jejich texty mají hodnotu samy o sobě a neměly by být souzeny na základě prokliků nebo lajků. Novináři v lehčích žánrech často chápou, proč je některé věci potřeba udělat designově nebo obchodně jinak. Zatímco u těch serióznější médií se musí velmi citlivě pracovat s redakcí tak, abys jim nerozbil kapelu, která je nějakým způsobem sehraná. Tihle novináři mají třeba nějakou představu o jejich čtenářích, která může být mylná, ale oni se jí nemůžou vzdát, protože by potom nemohli dělat svojí práci s takovou vervou. Co byl tvůj nejoblíbenější projekt, na kterém si pracoval? To je těžké. Ale moc rád jsem dělal na Hospodářkách, Aktuálně, Forbesu a na Cyrkl.com. To je platforma cirkulární ekonomiky. Když někdo třeba zbourá garáž a má hromadu suti, tak obyčejně musí někomu zaplatit, aby to odvezl. Zároveň ale existujou firmy, které za tu suť zaplatí. A Cyrkl tyhle lidi spojuje. Napsal si článek o tom, jak používáte umělou inteligenci ve firmě pro zrychlení určitých procesů. Myslíš, že to může mít pro designéry do budoucnosti i nějaká rizika nebo úskalí? Jedno z rizik, které vidím je, že AI přeskakuje juniorní pozice. Když jsem pracoval v reklamce, ráno přišel art director ještě úplně namol z večera a zahlásil, že je průser, že máme večer deadline. Pak rozdal juniorům úkoly, ať udělají do poledne deset variant billboardů. Po obědě, když vystřízlivěl, si zavolal juniory, kteří přinesli spoustu neforemných nápadů, a on jen vybíral, vyhazoval a řídil, v čem se bude pokračovat. Já se trochu bojím, že přesně tuhle fázi může umělá inteligence nahradit. Už teď, když vyzkoušíš ChatGPT, tak vyhodí spoustu blbostí, od kterých už se ale může člověk odpíchnout. Pokud se to ještě více zlepší, tak juniorní pozice začnou být zbytečně drahé. Mám posledních pár otázek. Ty jednak inovace ve veřejné sféře sleduješ, ale i se na nich podílíš — dělal si třeba nový web pro Prahu 3, který v roce 2022 vyhrál cenu za nejlepší web municipality v ČR. Kam myslíš, že by se měly dál posouvat tyto inovace? Co jsou další kroky, které bychom jako stát měli podstoupit? První věc, co mě napadá je komunikace veřejné a soukromé sféry při zadávání zakázek. My jsme na tohle téma s Martinem Koptou a Josefem Platilem vydali knihu, která se jmenuje 75 tipů, jak si říct o web a je původně specificky psaná pro úředníky, pro lidi, kteří zadávají veřejné zakázky. Vzniklo to tak, že za námi přišel Michal Bláha, z Hlídače státu s tím, že je celý proces zadávání zmatený a že bychom s úředníky měli udělat školení. K nim jsme začali rozdávat takový handbook, a tak se zrodila kniha. Nakonec jsme ji rozšířili i do soukromé sféry a teď jsme se konečně s Martinem vrátili ke školení státních zaměstnanců. Když to ale vezmu na celospolečenské úrovni, tak to, co mi připadá někdy přehlížené a co mě strašně baví je přístup, který mají Britové. Všichni se hlásí k Estonsku a jaký mají systém státní správy, co se týče UX a vizuálního designu. Mně se to moc líbí a myslím si, že touhle cestou se postupně ubíráme. Myslím si, že vznik Digitální a informační agentury je od Ivana Bartoše skvělý krok. Vznikl taky skvělý nový designový systém webů. Ale nemělo by se zapomínat na obsah sdělení. A tím se vracím k tomu, proč jsem fanda Británie. Je to proto, že v Británii s tebou stát mluví jako s člověkem. Když si u nás děláš živnosťák, tak potřebuješ X různých dokumentů. V Británii ani člověk nemusí oznamovat, že podniká. Na druhou stranu ti státní web poradí jak podnikat úspěšněji, kde najít další informace a jak se v tom vzdělávat. Je super, když všechno budeš moct udělat z iPhonu, ale já bych rád, aby ten design byl hlavně v lidské rovině. Aby ti při řešení pohřbu popřál upřímnou soustrast, i když je to “jenom” státní web. Připadá mi, že hezký interface a super UX pořád není to nejdůležitější. Možná to je dané tím, že jsem přišel z doby starého HTML, ale myslím, že z webu bys měl mít dobrý pocit, i když se nenačtou obrázky a CSS. Proto často začínám designování v Google dokumentu, jenom textově. Nový web si napřed napíšu jako článek. Taky to souvisí s přístupností — když je někdo slepý a web konzumuje čtečkou, tak se nedozví, že ten web je hřejivě oranžový. I proto by měly být emoce přenášeny hlavně textem. Prošel sis zajímavou kariérní cestou. Vidíš retrospektivně něco, co ti pomohlo posouvat se dál, najít si co tě baví? Trochu jo, ale mám pocit, že to budou boomerské rady. Když se dívám zpětně, tak to, v čem jsem pro naše klienty užitečný, je dílem relativně nahodilého skill setu, který jsem posbíral cestou a ze začátku nedával moc smysl. Takže jako první věc bych zmínil, že to je o té cestě a ani moc nejde o to, mít vždycky jasný cíl v hlavě. Kdybych se pak měl obecně bavit o tom jak se stát designérem, jak se jím udržet a nezvencnout se z toho, tak mi přijde, že je dobrý způsob přisávat se na seniorní nevyhořelé lidi. Ty, kteří který mají práci rádi a jsou ochotní se o ní bavit. To, že sedíš v partě designérů v jedný místnosti a hlavní designér se jednou za půl hodiny zvedne a kouká ti přes rameno je cenný a člověk tím hrozně roste. Vyhledávejte takové příležitosti. Díky moc za rozhovor! Počkej, takhle ten rozhovor skončit nemůže, to je hrozně dědkovský. Tak já ti dám ještě jednu otázku. Co je tvůj oblíbený digitální produkt, který často používáš? Já jsem velký fanda Excelu a Google sheets. Tabulka je skvělý nástroj, kde si člověk může zorganizovat data a zobrazit je pomocí vizualizací. Zároveň je to úplně nejpřístupnější interface, jak si nahackovat jednoduchý software. Excel má pořád hroznou sílu. https://medium.com/media/72aa6499d98dee22b8cfbb9c6a057acf/href“Jedno z rizik AI, které vidím je, že přeskakuje juniorní pozice” — Jakub Goldmann was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 4. 2024

Lucia Ciranová: Design thinking je spôsob práce s neistotou

Archív Lucky CiranovejKeď som sa pripravovala na tento rozhovor, pozrela som si tvoj profil. Máš naozaj bohaté CV plné pracovných skúseností zo Slovenska aj zo zahraničia. Momentálne pôsobíš vo VAIA — Výskumnej a inovačnej autorite Úradu vlády Slovenskej republiky. Mohla by si mi priblížiť, čo presne si môže človek pod touto skratkou predstaviť? Ja vediem dizajnovú jednotku. Jednou z našich úloh je prinášanie inovatívnych spôsobov premýšľania a riešenia problémov založených na dizajnovom procese. Taktiež sa venujeme tvorbe a dizajnu služieb pre občana. Sme akoby interná agentúra pre VAIA, ale aj pre iné entity v štátnej správe. Vieš uviesť príklad nejakých projektov, ktoré ste riešili? Tiež máme za sebou teraz dva veľké projekty. Jeden bol VAIA Innovation Fellowship, v rámci ktorého sme riešili, ako zmysluplne zapojiť diaspóru, teda Slovenky a Slovákov žijúcich v zahraničí, do problémov a projektov na Slovensku. Ďalším projektom bol návrh asistenčných centier pre cudzincov, ktorí prichádzajú alebo žijú na Slovensku v spolupráci s Ministerstvom vnútra. Prišli za nami s problémom — potrebovali zväčšiť budovu cudzineckej polície, lebo sa nestíha. My sme ich presvedčili, aby nám dovolili urobiť výskum, lebo reálny problém bol podľa nás iný. Zistili sme, že netreba zväčšiť budovu, ale urobiť informačný portál, lebo 70 % ľudí tam chodí pre informácie. Následne sme navrhli celý nový blueprint služby lákania, príchodu a integrácie cudzinca na Slovensko, pretože služby nefungujú vo vákuu. Aby boli úspešné, musia brať do úvahy celý proces z pohľadu ľudskej skúsenosti. A teraz taký náš vlajkový projekt je VAIA One Stop Shop — rázcestník pre celý výskumno-inovačný ekosystém na Slovensku. Cieľom je jedna platforma, kde výskumník nájde všetky informácie o tom, čo pre nich ponúka štát, aké sú možnosti grantov či inej finančnej podpory. Zároveň je cieľom prepájať ľudí. Z toho čo si hovorila mi to príde také 50:50. Niekedy za vami ľudia prídu s problémom, ktorý potrebujú vyriešiť a niekedy prídete sami s niečím, čo by bolo fajn zlepšiť. Skôr to funguje tak, že za nami prídu s nejakým problémom, ktorý si myslia, že je problém, a my ich presvedčíme, že ten problém je vlastne úplne iný. Zároveň veľa našej práce je práve skúmanie tohto problému. Z mojej skromnej skúsenosti by som povedala, že je to celkom novinka v štátnej správe. Veľa času venujeme primárnemu aj sekundárnemu rešeršu. Archív Lucky CiranovejVeľakrát sme sa práve so spolužiakmi rozprávali o tom, ako sa výskum často posúva na vedľajšiu koľaj kvôli času či deadlinom. Je super vidieť, že u vás je to priorita. Ja si myslím, že 70 % úspechu je iba správna definícia problému. Napríklad pri riešení zapojenia Slovákov v zahraničí do projektov na Slovensku sme chceli navrhnúť nejaké spôsoby, aby sa presťahovali späť domov. Zistili sme ale, že títo ľudia chcú spolupracovať, ale nechcú sa nevyhnutne presťahovať. Najviac ich motivovala zmysluplnosť. Ak niekoho mentorovali, chceli z toho vidieť výstupy. Tak sme sa zamerali na dizajnovanie programov, ktoré by dokázali priniesť ich expertízu, na konkrétne problémy, ktoré doma na Slovensku riešime, ale chýba nám na to expertíza, bez toho aby sa museli fyzicky dlhodobo presťahovať. V Brne študujeme dizajn a častokrát sa opakuje práve spojenie design thinking. Ako ty definuješ design thinking a čo pre teba znamená? Je to podľa mňa spôsob práce s neistotou. Ja to vnímam tak, že opakom neistoty nie je istota, ale otvorenosť možnému. Design thinking ti dáva metódy a postupy, vďaka ktorým vieš tú neistotu manažovať a cítiť sa v nej trošku viacej komfortne. Zároveň ti dáva postupy, ako vidieť a interpretovať dáta, ako zapájať kľúčových užívateľov do toho neistého procesu. Vo výsledku poskytuje nástroj, ktorým môžeš niečo preskúmať bez toho, aby si do toho musela veľa investovať.Vnímaš teda tento proces pozitívne? Riadite sa tým aj u vás? Design thinking je veľmi užitočný nástroj. Proliferácia dizajnového myslenia ale znamená, že sme ho začali učiť ako nejaký súbor nástrojov a metód. Niekto si urobí dvojdňový workshop a už príde s tým, že design thinking je, keď robíme tieto 4 metódy a lepíme post-ity. Potom ale zabudne na tie dôležité fázy, čo sú výskum a problematizácia, ktoré keď neurobíš dobre, tak je jedno, koľko máš post-itov. Nasleduje facilitácia toho procesu, čo je veľká časť úspechu. A potom implementácia poznatkov do nejakej strategickej praxe. Keď sa ale naučíš robiť nejaké 4 metódy v dvojitom diamante a ideš to robiť, zrazu ostaneš prekvapený, keď to nefunguje a stráca to tak na svojej váhe. Takže radšej sa nedržať tak ortodoxne týchto pravidiel? Áno, teraz s tým bojujeme. Poznajú tie veci z nejakého UX kurzu, ale keď im poviem „skús navrhúť nejaký workshop“, príde a dá 20 metód bez toho, aby sa zamyslel, ktoré z nich sú dôležité. Často premýšľajú v metódach a nie v procese. Pre mňa je to spôsob premýšľania a fungovania. Metódy sú druhoradé a skôr sú pre mňa na uchopenie toho, čo je neuchopiteľné. Keď ale máme nejaký workshop, vždy si vyrábame špecifické metódy. Ty vedieš oddelenie a veľa vecí si riešiš sama. Pociťuješ aj nejaký tlak zhora? My ako občania máme častokrát pri štátnej správe pocit, že to nefunguje, nedá sa a podobne. Naozaj je to tak? V rámci VAIA si myslím, že tam je pochopenie tohto procesu a je vo mňa veľká dôvera. Zatiaľ sa mi nestalo, že by som prišla s nejakým nápadom a povedali by mi nie. Je tam otvorenosť a pochopenie, že takýmto spôsobom sa veci robia. Potom, samozrejme, budeš mať ľudí, ktorí sú viac dátovo založení, ktorí v tom tú pridanú hodnotu nevidia, lebo je to možno viac kvalitatívne. S tým potrebujeme bojovať. Keď takúto prácu robíš, potrebuješ prepínať medzi rôznymi formátmi práce a premýšľania. Potrebuješ byť veľmi kreatívna, zároveň analytická a strategická, musíš sa naučiť menežovať svoju energiu a kreatívne zásoby. Keďže štátna správa je veľmi rigidná, minimálne ja pociťujem také vyhorenie v tom, že vlastne sa odo mňa očakáva výstup top kreatívnej agentúry, ale nemáme k tomu podmienky, nástroje ani dostatočný počet ľudí. Zároveň to tempo, ktoré máme, je veľmi vysoké a nikto mimo našej design jednotky veľmi nevie odhadnúť ani oceniť, koľko práce je za tým navrhnúť jednu podstránku. Niekedy to vie byť veľmi náročné, dokázať kreatívne fungovať v takýchto podmienkach. Veľa mojej mentálnej práce je hľadanie spôsobov, ako môže fungovať jedno aj druhé. Archív Lucky CiranovejKeby niekto tvoje nápady nepodporoval, akým spôsobom by si to riešila? Ako takého človeka presvedčiť? Ja som pozadím konzultantka a veľa mojej práce bolo predávanie dizajnu C-level manažérom, ktorí sú dátovo založení a majú svoje kvartálne ciele. Ja to robím tak, že sa to snažím predať cez to, ako to vyrieši nejaký ich konkrétny problém. Keď si šikovný dizajnér, vieš ho jasne a rýchlo artikulovať. Tým si podľa mňa získaš ich dôveru. Veľakrát je to tak, že si poprosíme dva týždne a niečo pripravíme. To sa im páči a tým získame zase ďalší buy-in. Jedným z tvojich projektov bol aj Bratislava 2030 — dokument, ktorý určuje rozvoj a smerovanie hlavného mesta. Sú v ňom spomenuté viaceré ciele a priority do budúcnosti. Keďže si pôsobila vo viacerých mestách v zahraničí, ktoré bolo takou inšpiráciou pre to, ako by to mohlo v Bratislave v budúcnosti fungovať? Dobrá otázka. Podľa mňa Kodaň sa často používa ako taký príklad. Paradoxne, ja som v tam žila rok a odišla som, lebo som sa strašne nudila. Mala som pocit, že to mesto bolo tak dokonale navrhnuté, že som niekedy chcela, aby meškal autobus, aby som mala nejakú vtipnú story. V tom mi Bratislava príde taká trošku viacej tvárna. Dlho som žila aj v Londýne. Myslím, že to je veľmi obývateľné mesto, lebo je založené na susedstvách. Páči sa mi, že každé má nejakú vlastnú charakteristiku. To, čo mne chýba v Bratislave, je viac rôznorodých identitít susedstiev, malé susedské podniky a kaviarne, ktoré podľa mňa vytvárajú nejakú komunitu. Miesto, kam môžu ľudia chodiť. Za posledné roky je už aj v Bratislave vidieť veľký rozdiel v tom, že ľudia nejakým spôsobom začali pracovať s verejným priestorom. Predpokladám, že rôzne mestá boli inšpiráciou v iných veciach. Áno, a zároveň sme k tomu pristupovali v kontexte. Je chyba porovnávať sa s Viedňou alebo s Prahou, lebo nikdy také mestá nebudeme. Máme sa porovnávať napríklad s Brnom a porozumieť, čo je naša unikátna pridaná hodnota, čo iné mestá nemajú. Tá naša pridaná hodnota je blízkosť Viedne, letiska, Malých Karpát. Sme taká stredoeurópska križovatka. Ľudia, ktorí chcú žiť v Kodani, žijú v Kodani. Tí, ktorí chcú žiť v Bratislave, žijú práve tam pre nejaké iné dôvody. Ako študenti dizajnu chceme v budúcnosti robiť veci čo najlepšie. Aké sú podľa teba 3 vlastnosti, ktoré by mal mať dizajnér v tejto dobe? Poviem také klišé — empatia. Tiež by som povedala ambiciózny realizmus, to je také moje obľúbené. Treba byť vizionársky a ambiciózny a nebáť sa premýšľať v budúcnosti, ale zároveň byť veľmi realistický. Vedieť, čo je možné a čo sú potreby klienta alebo štátu. Ďalej vedieť načúvať ľuďom, ale nebáť sa byť expertom v miestnosti. Po tretie schopnosť naratívu. Najhoršia vlastnosť je, keď si myslíš, že dizajn je niečo, čo nie je dostupné všetkým. Treba mať to vizionárstvo, ale zároveň to vedieť komunikovať iným ľuďom. Nemyslieť si, že dizajn je oddelený od biznisu alebo štátnej správy. Všetko musí spolupracovať.Pri štúdiu v Česku si všímam rozdiely medzi Slovenskom a Českom. Mám pocit, že v Česku to funguje trochu lepšie ako u nás. Máš pocit, že aj u nás to ide dobrým smerom? Myslím si, že v štátnej správe máme príležitosť to rýchlejšie posunúť, leapfrognúť, než v súkromnej. Možno som ale zaujatá, lebo som na Slovensku nestrávila čas v žiadnej súkromnej agentúre. Mám však konverzácie s ľuďmi a mám pocit, že vo vedení to už začínajú vnímať. Prichádza to akoby zdola, stále sa to predáva ako customer experience. Ide to ale ruka v ruke. Aby si mohla robiť service design ako súkromná firma, potrebuješ klientov, ktorí pochopia, že service design potrebujú. Aj firmy, ktoré majú takéto oddelenia, to stále vnímajú cez tú customer experience a nevnímajú to podľa mňa holisticky. Tu ešte nie je dizajn na strategickej úrovni, tu je to skôr konverzácia červená alebo zelená, ale nie o tom, že ideme dizajnovať biznis model alebo víziu našej firmy. Archív Lucky CiranovejTakže v niečom sa to už pohlo, ale ešte stále sú veľké medzery, kam sa to môže posunúť. Áno. A zároveň tu nie je veľa ľudí, ktorí by dizajn vnímali ako strategický nástroj. Musíme zmeniť ako o dizajne hovoríme a vyučujeme ho. Prednedávnom som mala prednášku na STU (pozn.: Slovenská technická univerzita v Bratislave) na túto tému, ako aj veľa konverzácií s učiteľkami na stredných školách, ktoré to takto vnímajú. Takže sa to podľa mňa hýbe. Vnímaš to aj ty tak, že neľutuješ návrat na Slovensko, ale nešla by si do súkromnej sféry? To nie je úplne pravda, ale nešla by som na prvú. Išla by som v niektorých momentoch, keby bola príležitosť niečo budovať. Asi to pre mňa nie je vzdialená budúcnosť, lebo je podľa mňa dobre, keď človek pendluje medzi jedným a druhým. Nechcem ostať iba v štátnej správe a stratiť kontakt s iným svetom. Je podľa mňa dobré byť tam i tam. Keď už sme načrtli tému budúcnosti, aké myslíš, že sú najbližšie dizajnové výzvy? Určite umelá inteligencia. Takisto ako môžeme uspokojiť potreby všetkých ľudí na planéte bez toho, aby sme prekročili limity zdrojov, ktoré máme. To je taká dizajnová výzva na najbližších 30 rokov. Veľa sa tiež zamýšľam nad tými systémami, v ktorých fungujeme, ale sú vo veľa veciach nefunkčné. Či už je to nejaký ekonomický model založený na nekonečnom raste, alebo rodová rovnosť či to, akým spôsobom narábame s produktami. To všetko sú pre mňa otázky dizajnu. Máš nejaký sen alebo vysnívaný projekt, na ktorom by si chcela robiť? Mám pocit, že to tempo zmien je také vysoké, že som sa vzdala nejakej potreby premýšľať o osobnej budúcnosti napriek tomu, že sa tým živím. Myslím si, že v osobnom spektre zatiaľ všetko, čo som kedy robila, mi vždy prišlo ako také príjemné prekvapenie. Pred dvomi rokmi by mi ani nenapadlo, že budem robiť pre Úrad vlády a ešte k tomu žiť na Slovensku. Ja nie som úplne exekučný človek, skôr strategický. Viem si predstaviť, keby mi niekto dal taký veľký projekt, ako napríklad navrhnúť celé nové fungovanie nejakej novej štvrte. Niečo také vo veľkej mierke. To znie dobre a v rámci toho, čo robíš, aj realisticky. Držím palce a ďakujem za rozhovor. Lucia Ciranová: Design thinking je spôsob práce s neistotou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 4. 2024

Ze zákulisí UX Research: Rozhovor s Lenkou Sakálošovou o kariérním pivotu a trendech ve výzkumu

Lenka Sakálošová aktuálně působí jako Lead UX Researcher v Notinu a během její kariéry si prošla kariérním pivotem. Jestli jste jako já noví v oblasti uživatelského výzkumu nebo máte se o něm chcete dozvědět něco nového, přijdete si v rozhovoru s Lenkou na své. Zdravím Lenko, prvně bych se Vás chtěla zeptat, jestli byste mi mohla povědět něco o Vaší pracovní kariéře? Volám sa Lenka Sakálošová a pracujem ako Lead UX Researcher v Notine, kde pôsobím už druhý rok. Mám krátku skúsenosť zo startupu, ktorý sa zaoberal vytváraním nástrojov pre UX research. Predtým som tiež pracovala na univerzite, čo súvisí s mojím kariérnym pivotom, ktorý som robila 3 roky dozadu. Pred mojím angažmánom v oblasti UX researche som vyštudovala psychológiu a venovala sa následne neurovedám. Na Masarykovej univerzite som robila výskum práve v tejto oblasti. Co bylo klíčové ve Vaší kariérní cestě, zejména vzhledem k tomu, že jste změnila kariéru? Jaké faktory vás k tomu vedly? K mojim kariérnym zmenám ma viedla moja vášeň pre výskum. Rada zisťujem, ako ľudia fungujú, ale je pre mňa veľmi dôležité byť užitočná. Akademický výskum má svoje muchy a jednou z nich je práve to, že ako researcher si stanovujete, čo je dôležité skúmať a je veľmi ťažké sa správne trafiť do reálnych potrieb vašich užívateľov. V prípade základného výskumu v oblasti neurovied, by mala byť vaša cieľová skupina vlastne celá spoločnosť. Toto ma celkom frustrovalo, ale boli to samozrejme aj praktické veci ako financovanie a podobne. Osobne som sa dostala do bodu, keď som začala pociťovať depresie a úzkosti. Následne som začala užívať antidepresíva a to bol pre mňa kľúčový moment. Uvedomila som si, že chcem robiť niečo užitočné a zároveň byť šťastná. To ma motivovalo k rozhodnutiu zmeniť kariéru a prejsť k oblasti, kde by som mohla uplatniť svoje doterajšie skúsenosti v niečom praktickom. A vidíte vlastně nějaké propojení mezi tím, co jste dělala předtím a tím, co děláte nyní? Myslím, že se to hodně točí kolem psychologie, že ano? Čiastočne áno. Značnú úlohu v tom zohráva psychológia, ktorá sa zameriava na to, ako človek premýšľa a stále udržuje záujem o pochopenie ľudskej mysle a správania. Hlavná vec, čo si nesiem z predchádzajúceho zamerania je výzkumnické myslenie a uvedomenie si, že je nutné validovať svoje predpoklady a ukotviť ich v teóriách alebo empirických skúsenostiach. Nie je vhodné veci produkovať iba od stola, čo považujem za základný princíp aj pre dizajnové myslenie. Ráda bych si poslechla, jaká je vaše aktuální náplň práce a co vás na ní momentálně nejvíc baví. Jak ji vnímáte v porovnání s vaší předchozí pracovní zkušeností? Tým, že už som Lead a mám pod sebou tím ľudí, má moja pracovná náplň vlastne dvojaký charakter. Po prvé sa venujem čisto researchovej časti, kde pôsobím ako špecialistka a môžem sa prakticky venovať výskumu. Na začiatku definujem potreby Notina alebo konkrétneho stakeholderau, navrhujem metódy, realizujeme výskum — ako kvalitatívne, tak kvantitatívne, analyzujem dáta a komunikujem zistenia počas celého procesu. A potom sa venujem manažérskym aspektom, vediem ľudí a snažím sa efektívne organizovať naše aktivity tak, aby čo najlepšie vyhovovali potrebám Notina. Dá sa povedať, že je to vlastne taký meta UX. Moji používatelia sú v podstate ľudia vo firme, pre ktorých robíme výskum. Musím tak detailne zistiť, čo potrebujú, a na základe toho navrhovať výskum, aby sme im poskytli čo najviac relevantných informácií. Ďalej je tu téma, ktorá je teraz veľmi populárna, a to je nastavovanie procesov — ResearchOps. Snažíme sa pracovať čo najlepšie a najefektívnejšie, aby sme minimalizovali administratívnu záťaž pre výskumníkov. Bohužiaľ vo výskume tvoria pekné a kreatívne časti alebo praktické poznávanie človeka, menšiu časť, a väčšiu časť predstavujú opakujúce sa administratívne úlohy, ktoré nikoho nebavia. Já osobně nemám s uživatelským výzkumem velkou zkušenost, ale vím, že se dělí na jednotlivé fáze. Která z těchto fází Vám přijde nejvíce zajímavá a proč? Najviac zaujímavá mi príde discovery časť. Na začiatku UX procesu, aby sme vôbec vedeli, čo má zmysel vytvárať pre konkrétneho používateľa a ako by to malo fungovať, je nevyhnutné porozumieť jeho potrebám. Táto fáza mi príde ako kľúčová, pretože nastáva úplne na začiatku a poskytuje smer pre celý ďalší vývoj. Je kritické, aby táto časť bola vykonaná správne, pretože zakladanie na iba predpokladoch môže viesť k nesprávnemu smeru a zbytočne strácať čas, energiu a zdroje na niečo, čo nemá zmysel. Tiež ma to baví, pretože považujem objavovanie za všeobecne ľudskú vlastnosť. Baví nás objavovať prekvapivé veci, a táto fáza je práve tým miestom, kde sa takéto objavy dejú. Keď sa postavím k problému ako užívateľ alebo niekto s vlastnou životnou skúsenosťou, je fascinujúce zisťovať, aké rôzne pohľady existujú Takže pokud to chápu správně, tak discovery část ve výzkumu je vlastně takový základní kámen pro všechny další kroky. Dále by mě zajímalo, jakým způsobem se zabýváte shromažďovaním uživatelských dat pro Vaše výzkumy v Notinu? V podstate existujú dve základné vetvy výskumu: kvalitatívnae a kvantitatívnae. Pokiaľ ide o kvalitatívny výskum, väčšinu času trávime komunikáciou s ľuďmi. Voláme sa s nimi a rozprávame sa, alebo ich požiadame, aby nám ukázali, ako niečo vy klikajú v aplikácii. Toto je jedna z našich hlavných metód, a potom je tu ešte druhá metóda, ktorá je skvelá a všetkým študentom by som ju odporučila — Guerrilla výskum. V Notine máme to šťastie, že máme pobočky, a keď potrebujeme rýchlo otestovať nejaký prototyp, nahráme si ho do mobilu, vezmeme pár taštičiek so vzorkami a vyrazíme na pobočku. Tam oslovíme ľudí, ktorí čakajú v rade alebo si prezerajú parfumy, a poprosíme ich, či by nám mohli pomôcť s testovaním. Potom len sledujeme, ako si s tým poradia. Tento druh výskumu je mimoriadne rýchly a efektívny. Taková odlišná činnost musí hodně zpestřit pracovní den, zní to zábavně. Áno, presne tak. Takže to boli kvalitatívne výskumy. Čo sa týka kvantitatívneho výskumu, vykonávame jednak dotazníky, ktoré môžu byť vo forme pop-upov na webe, alebo ich občas zašleme v maile. Druhým spôsobom je využívanie behaviorálnych dát. V Notine máme k tomu dokonca celé špeciálne oddelenie, čo je bežný postup vo väčších firmách. Často s nimi spolupracujeme na extrakcii rôznych informácií, napríklad sledujeme, ako používatelia prechádzajú určitým procesom a kde sa zasekávajú alebo odchádzajú. Zmiňovala jste, že spolupracujete s odlišnými týmy a vlastně zjišťujete především to, co potřebují zjistit. Zajímalo by mě, jak vlastně vnímáte tuto spolupráci napříč různými týmy? Tvorí to neoddeliteľnú súčasť praktického aplikovaného výskumu. Ako sa hovorí, výskum je tímový šport a bez toho to vlastne nejde. To je ten rozdiel oproti akademickému výskumu. Nie je to o tom, že ste samostatný vedec, ktorý sa snaží zisťovať, čo by mohlo byť prospešné. Ste skôr jednou z mnohých končatín väčšieho organizmu a potrebujete byť pevne prepojení s týmto organizmom. V tomto kontexte sú naše role podobné rôznym častiam organizmu, napríklad očiam alebo chápadlám chobotnice, ktoré majú za cieľ prispievať k prežitiu a prosperite celého organizmu. Naša práca spočíva v poskytovaní informácií, ktoré tento organizmus potrebuje na to, aby prežil a rozvíjal sa. Zajímavě jste to popsala na té chobotnici. Jak pak vlastně integrujete zpětnou vazbu, kterou získáte od uživatelů zpátky, do designového procesu? Pokiaľ ide o integráciu v dizajnovom procese, malo by to prebiehať v dvoch fázach, u discovery a evaluace. Realita však býva často chaotická. V praxi to nefunguje tak, že na začiatku zistíme užívateľské potreby, potom navrhneme riešenie, testujeme, či sme dobre navrhli, a potom sa to presunie do vývoja. Často celý proces prejde niekoľkými cyklami. Niekedy sa napríklad ako výskumníci dostaneme do procesu, keď by sme mali iba validovať, ale zároveň objavíme niečo, čo sme mali poznať na začiatku, ale nevedeli sme to. V integrácii do procesu vždy spolupracujeme s dizajnérmi, čo je tiež spojené s novými trendmi vo výskume, a to je demokratizácia. Výskum by nemali vykonávať iba výskumníci, ale vlastne ktokoľvek, kto ho potrebuje. Myslím si, že každý by mal byť schopný kriticky premýšľať o svojich myšlienkach a overovať svoje hypotézy pomocou jemnej vedeckej metódy, čo je práve to, čo robíme aj u nás v Notine. Často sa stáva, že si dizajnér sám niečo navrhne, a my výskumníci zohrávame rolu facilitátora alebo mentora. Pomáhame mu s tým, ako si svoje návrhy otestovať, ako pristúpiť k testovaniu, aby nezostal s nejakými slepými miestami. Vlastne tá integrácia do dizajnového procesu nie je vždy presne formalizovaná. Ako som už povedala, sme súčasťou celého organizmu, a ten organizmus je zase súčasťou nás. Pri výskume nejde o to, že by sme si vzali zadanie, odišli, uzavreli sa s užívateľmi na tri týždne a potom sa vrátili s výsledkami. Zadávatelia sú vždy prítomní pri výskume, aby proces priamo pochopili. Je to chaotické, ale ak by sme sa tam pokúsili nájsť nejaký systém, tak v prípade objavovacieho výskumu identifikujeme príležitosti, napríklad potreby zákazníkov, ich problémy alebo nejasnosti. Tieto príležitosti sú potenciálne cesty na dosiahnutie nášho cieľa, ako napríklad zvýšenie nákupov. Na tieto príležitosti si potom robíme ideačný workshop, kde spoločne hľadáme riešenie na odstránenie problémov alebo naplnenie nenaplnených potrieb zákazníkov. Super, děkuji. Ráda bych navázala právě na ty trendy. Jaké jsou trendy v UX researchy? Vnímáte, že tam nějaké jsou? UX research je stále relatívne mladá a dynamická oblasť. Rýchlo sa menia a neustále sa objavujú nové témy, ktoré treba riešiť. Jednou z tém je práve demokratizácia, ktorá súvisí so zmenou role výskumníka. Pred asi dvoma rokmi bol trend zameraný na meranie návratnosti investícií (return of investment) do výskumu, aby sa zdôraznilo, prečo je výskum dôležitý. Našťastie táto téma teraz ustúpila, pretože väčšina ľudí už chápe jeho hodnotu. Ako líder si veľmi vážim to, že sa začalo viac venovať research operations. Sú to konkrétne praktické záležitosti, ktoré treba zvládnuť, aby bolo možné sa plne venovať porozumeniu zákazníkovi. Patrí sem napríklad spôsob regrutácie zákazníkov alebo užívateľov do výskumu, spôsob vykonania rozhovorov, správa dát, spracovanie zistení a následné nakladanie s dátami. Když jsme u těch rozhovorů děláte, je osobně nebo i online? Drvivú väčšinu rozhovorov robíme online, pretože je pre nás jednoduchšie zamerať sa na širšiu a reprezentatívnejšiu cieľovú skupinu užívateľov. Avšak, pokiaľ ide o rýchle veci, kde nepotrebujeme špecifickú cieľovku, praktizujeme guerilla výskumy, pri ktorých fyzicky navštevujeme ľudí na pobočke. Volanie ľudí fyzicky do Notina je výnimočné, obvykle len vtedy, keď potrebujeme testovať fyzický produkt a zistiť, ako s ním ľudia manipulujú. Setkala jste se během své práce v Notinu s nějakým “aha” momentem nebo něčím, co by vás překvapilo, a řekla jste si: “Wow, to bych nečekala”? Spomínam si na jeden fuck-up, ktorý vlastne nebol úplne fuck-up, skôr išlo o situáciu, keď sme si stanovili cieľovú skupinu pre dva projekty, ktoré nasledovali tesne po sebe. Obaja sa týkali orientácie ľudí v určitej kategórii kozmetiky — jeden sa venoval mužskej kozmetike a druhý dermokozmetike. V oboch prípadoch sme chceli zistiť, ako sa používatelia orientujú na našom webe. Zaujímavosť spočívala v tom, že sme si pre každý projekt trochu inak stanovili cieľovú skupinu. V jednom prípade to boli ľudia, ktorí nakupujú v danej kategórii produktov, av druhom ľudia, ktorí navštevujú naše navigačné stránky. Tým, že sme pre prvý projekt vybrali cieľovú skupinu ľudí, ktorí chodia na navigačné stránky, sme boli schopní tieto stránky dokonale testovať na správnej cieľovej skupine. Pri druhom projekte som si povedala, že to jednoducho musí byť jasné — zacielime to na ľudí, ktorí tie produkty nakupujú. Naše pôvodné očakávania otestovať navigačné stránky však stroskotalo, pretože sme zistili, že ľudia sa orientujú úplne inak a tieto stránky vlastne využívajú veľmi zriedka. Považovala som to za svoj vlastný chybný odhad a mala pocit, že som to mala vopred zistiť z behaviorálnych dat. Nakoniec sa ukázalo, že to bolo pre našich stakeholderov veľmi cenné ponaučenie. Nečakali totiž, že taká veľká skupina ľudí sa na našich stránkach orientuje úplne inak, než predpokladali. Táto situácia nakoniec priniesla hodnotný poznatok — donútila ich konfrontovať svoje očakávania s realitou a uvedomiť si, že ľudia využívajú tieto stránky úplne odlišným spôsobom. Z toho vyplývalo, že musíme prehodnotiť úlohu navigačných stránok v procese výberu a zamerať sa na iné aspekty užívateľskej cesty, aby sme ľuďom lepšie pomohli v navigácii. Lenko, moc děkuji za příjemný a inspirativní rozhovor. Nie je zač, majte sa pekne. Ze zákulisí UX Research: Rozhovor s Lenkou Sakálošovou o kariérním pivotu a trendech ve výzkumu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2024

Recenze: Feminist Designer — On the Personal and the Political in Design (Alison Place)

Recenze: Feminist Designer — On the Personal and the Political in Design (Alison Place) „Feminist design is not just a thing you do; it’s how you do every thing.“ [1] Alison Place je designérka, vysokoškolská vyučující a výzkumnice. Působí jako odborná asistentka grafického designu na School of Art na University of Arkansas, kde také zastává funkci garantky programu grafického designu. Má více než desetiletou praxi v oboru jako kreativní ředitelka a designérka pro vysokoškolské instituce a neziskové organizace. Ve své praxi se zaměřuje na průsečíky designu a feministické teorie, specializuje se na nové technologie v designu a na spekulativní design. Kniha Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design vyšla v září 2023 v nakladatelství MIT Press. Prostřednictvím esejů, případových studií a dialogů kniha zkoumá design jako feministickou praxi. Obsahuje příspěvky 43 různých autorů*ek z 16 zemí světa, které nastiňují, jak využívají feministické myšlení ve své designerské činnosti, tvorbě, ale i v životě. V předmluvě knihy Place v duchu feministické teorie naprosto transparentně představuje okolnosti jejího vzniku. Prezentuje sama sebe nejen jako designérku, ale také jako bílou, cisgender ženu ze vzdělaného prostředí, matku a především feministku. Popisuje, co ji vedlo k sepsání knihy i jak vznikala — jak vybírala přispěvatele*ky, jaké společenské i osobní události formovaly vznik knihy — od pandemie COVID-19, přes zrušení rozsudku Roe v. Wade, až po narození jejího dítěte. V úvodní eseji On the personal and the political in design se Place zamýšlí jednak nad tím, co je design v dnešním světě, ale také co je feminismus — a jak spolu souvisí: „The two [feminism and design] share mutually beneficial objectives; design provides a medium for putting feminist theory into action, and feminism provides a framework for making that action more equitable and beneficial to the lived experiences of real people.“ [2] Ve snaze alespoň rámcově pro účely knihy definovat feminismus — s uvědomováním si, jak složité, resp. téměř nemožné to je, Place porovnává různé významy tohoto pojmu v různých kontextech a zamýšlí se nad tím, že právě nemožnost feminismus definovat je tím, co ho definuje nejvíc — totiž schopnost adaptovat se a vyvíjet, měnit tvar, směr i obsah podle toho, co je v danou chvíli ve společnosti potřeba. Nakonec Place navazuje na citát Sary Ahmed z knihy Living a Feminist Life: „Feminism might mean asking questions about how to live better in an unjust and unequal world, how to find ways to support those who are not supported or are less supported by social systems.“ [3] V duchu této „definice“ feminismu Place tak v knize Feminist Designer navrhuje, že být feministickým*kou designérem*kou znamená klást si otázky — jak v kapitalistických podmínkách dělat design eticky, jak navrhovat spravedlivá a rovná řešení pro opravdu všechny skupiny lidí, jak prostřednictvím designu projevovat péči. Jak vyučovat a předávat znalosti s respektem, jak spolupracovat na proměně celého oboru designu. Kniha má být výzvou k tomu, abychom se ptali, co je design — a abychom si ho představili jinak. Jednotlivé příspěvky v knize jsou proto opravdu pestré — jednak svými autory*kami a jejich profesním i osobním pozadím, ale také myšlenkami, přístupy i oblastmi designu, kterým se věnují. Nezřídka jsou jednotlivé eseje a myšlenky v knize téměř protichůdné. Kniha je rozdělena do šesti oddílů podle klíčových témat — témata se ale prolínají a svým způsobem jsou přítomná průběžně v celé knize. Každý z oddílů je uvozený esejí přímo od Alison Place, ve kterém představuje historické, ale i současné souvislosti k danému tématu a zamýšlí se nad ním. Každý z příspěvku je pak záměrně analogicky nazvaný On + téma (např. On calling yourself a designer, On community as a process of working toward, On being a male feminist designer, …). Texty jsou totiž většinou reflektivního charakteru, nemají působit autoritativně ani nechtějí představovat žádný konečný a jediný správný pohled na danou problematiku. Autor*ka každého textu spíše představuje svou osobní zkušenost, sdílí svůj pohled na věc a propojuje ho se širšími souvislostmi designu a feminismu, které jsou pro něj nebo ni důležité. * První kapitola s názvem Power reflektuje, jak v naší společnosti funguje moc, a jakým způsobem je design její součástí. V úvodní eseji se Place zamýšlí nad domnělou neutralitou designu a designérů a osvětluje, jak mnoho metod a způsobů designu vychází většinou ze západních, heteropatriarchálních struktur — aniž by si to designéři nutně uvědomovali. V jednotlivých příspěvcích si pak autoři*ky kladou otázky o své vlastní roli v utváření mocenských struktur — každý designér je totiž kromě profesionála také obyčejný člověk se svými názory a předsudky, které s každým designovým rozhodnutí může přenášet dál. Operuje s mocí buď udržovat, nebo měnit zaběhlé pořádky — umožnit svou prací větší volbu, větší zastoupení, větší svobodu pro různé skupiny lidí. * Druhá část s názvem Knowledge popisuje, jakou roli hrají znalosti a vědění v designovém procesu, ale také jak design formuje vědění. Pojmem knowledge (znalosti, vědění) zde Place myslí především výzkumnou, „discover“ část designového procesu — v úvodní eseji ke kapitole popisuje, jak je výzkum pro design důležitý, a jak důležité je do výzkumu zahrnout uživatele, kterých se designové řešení bude skutečně dotýkat (z feministického hlediska reflektuje například to, že ve spoustě vědeckých a lékařských výzkumů se nebere ohled na účinky léků/vakcín na ženské tělo, ale jen na mužské). Z jednotlivých příspěvků vyplývá, že když navrhujeme řešení pro někoho, měli bychom ho navrhovat s ním — protože se svým omezeným úhlem pohledu, i když si myslíme, že věci vylepšujeme, to může být přesně naopak. * V podobném duchu se nese třetí kapitola s názvem Care — totiž že péče a zájem jsou jedny z nejdůležitějších motivací, se kterými je třeba k designu pro někoho — a s někým — přistupovat. V průběhu kapitoly autoři*ky zdůrazňují, že zájem a péče jsou především vědomá rozhodnutí, snaha přemýšlet o věcech v dlouhodobější perspektivě, a nejen předcházet dalšímu útlaku nebo diskriminaci, ale také napomoct hojení toho, co se již odehrálo nebo odehrává. * Čtvrtá kapitola Plurality je především o tom, že na mnoho problémů neexistuje pouze jedno správné řešení — přestože je v designu často snaha komplikované problémy rozpadávat na co nejjednodušší kroky a přijít s jedním řešením. Autoři*ky zde zdůrazňují, jak důležité je otevírat debaty, vnímat odlišné názory, ale také přemýšlet nad řešením problémů ve více úrovních: „The task for designers is to respond to trouble with trouble — to stir up debate, interrupt what we are doing, disturb thinking patterns, and trouble the story in order to change it.“[4] * V páté kapitole Liberation se Place i další autoři*ky zamýšlí nad jedním z ústředních témat feminismu — totiž nad osvobozením (se) od zažitých způsobů přemýšlení, znevýhodňování, od předsudků a tradičního uspořádání společnosti. Osvobození zde znamená jednak konečný výsledek, ale také proces, kterým je feminismus i design. Je to kapitola o budoucnosti — o tom, jak si ji představujeme, k jaké budoucnosti směřujeme, ale také pro koho ji vytváříme. * Poslední kapitola s názvem Community rozebírá, jak můžeme pomocí designu pracovat společně na tom, abychom dosáhli změny — v úvodní eseji Place píše, že feministický design je nejen o tom, jak designéři přistupují k lidem, uživatelům, ale i k sobě navzájem. Příspěvky v této kapitole rozebírají, že feminismus není vždy jen proti něčemu — ačkoliv je se slovy jako je boj nebo protest často spojován. Feminismus (a feministický design) je také velká tvořivá síla, komunita, která staví na základech položených předchozími generacemi a tvořící pevné základy pro generace následující, aby se celý obor designu a skrze něj postupně naše okolí, svět a společnost, stávaly lepšími. Pro mě osobně byla kniha skvělým vhledem nejen do světa designu, ve kterém se ve svém běžném fungování v podstatě vůbec nepohybuji, ale především také do současného feminismu. Myslím si, že velmi citlivě, přemýšlivě a s velkým sebeuvědomováním reflektuje (nejen) ženskou zkušenost v dnešním světě — díky příspěvkům autorů*ek z různých zemí celého světa nabízí opravdu rozmanitý pohled na současnou designérskou praxi a na to, co v současnosti znamená být feministou*kou. Z celé knihy, všech studií i rozhovorů pro mě vyplývá jako nejzásadnější schopnost každého dobrého, feministického designéra*ky schopnost sebereflexe. Schopnost uvědomit si, jakou moc má designér*ka v rukou při navrhování nových řešení — a to v jakékoliv oblasti designu. Jedná se o moc ve smyslu možnosti ovlivnit, jestli budeme jako společnost pokračovat ve vyjetých kolejích dosavadních stereotypů, předsudků, zkušeností (ač třeba s dobrým prvotním úmyslem), nebo jestli dokážeme z těchto „kolejí“ vystoupit a nacházet nová, lepší řešení. Zásadní je dle mého názoru zejména schopnost uvědomit si ve své praxi, z jaké pozice vycházíme, v jaké společenské a (ne)privilegované pozici se nacházíme a jak to může ovlivňovat náš pohled na svět, resp. na to, co designujeme. Domnívám se, že největší lekcí, kterou se kniha snaží předat je to, abychom měli pokoru, sebereflexi, a především byli otevření jiným názorům a prožitkům, než jsou jen ty naše a našeho blízkého okolí. Kniha Feminist Designer otevírá prostor pro diskuzi, snaží se pokládat otázky, spíš než na ně odpovídat. Skládá mozaiku názorů a zkušeností designérů z celého světa a ukazuje — nebo spíš navrhuje — co znamená být feministickým designérem*kou v dnešní společnosti. V přeneseném smyslu ale podle mě také skvěle vystihuje, jak být dobrým designérem*kou v současném světě. Jak píše Place hned v úvodu knihy: „Our task is to stay vigilant, stay open, and stay curious. To be a feminist designer is to see the world as it is and to continually imagine it otherwise.“ [5] _ [1] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 2. [2] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 6. [3] AHMED, Sara. Living a Feminist Life, s. 1. [4] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 120. [5] PLACE, Alison. Feminist Designer: On the Personal and the Political in Design, s. 8. Recenze: Feminist Designer — On the Personal and the Political in Design (Alison Place) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 4. 2024

Nahlédnutí do problematiky UX ve veřejném prostoru a vizuálního smogu

Photo by Timon Studler on UnsplashÚčelem eseje je prozkoumání UX ve veřejném prostoru současně s problematikou vizuálního smogu. Inspirací ke zvolení daného tématu „Nahlédnutí do problematiky UX ve veřejném prostoru a vizuálního smogu“, mi byla přednáška Veroniky Rút Fullerové, která se konala v rámci předmětu „Design informačních služeb, rozhraní a interakcí“. Překvapilo mě, že existuje koncept UX v kontextu městského prostředí a že se tímto tématem někdo aktivně zabývá. Dříve jsem vnímala nové nejen urbanistické projekty či rekonstrukce ve městě jako oblast, která se zdála méně podnětná, jelikož jsem předpokládala, že hlavní roli ve změnách a budováním nových prostor hrají samotná města s již ustálenými postupy a firmami, které tyto návrhy realizují. Případně, že je prostor měněn s jinými kompetentními osobami, nejčastěji architekty a designéry, na základě výběrových kol soutěží. Avšak mé předchozí přesvědčení bylo vyvráceno a dané téma mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla alespoň na obecné úrovni prozkoumat tuto designovou oblast. Zajímavým zdrojem, který mi pomohl ve směřování myšlenek je především příručka „Kuchařka kultivace českých měst“ od Veroniky Rút Fullerové, která je dostupná online ve formě PDF na její webové stránce[1]. Informace zde uvedené dávají prostor k hlubšímu zamyšlení a propojení myšlenek, a to především díky know-how a příkladům z praxe. Každý z nás je nedílnou součástí veřejného prostoru, ať chceme nebo ne. Z mé perspektivy by měl každý jedinec projevovat alespoň sebemenší zájem o tento prostor, a to v pozitivním směru. Co mě osobně zneklidňuje, je například situace, kdy jdu po chodníku vedle projíždějících automobilů či pomalu posouvajících se v koloně, a někdo z vozidla bezohledně odhodí odpadky. Věřím, že podobné jednání by tito jedinci nevykonali ve svém vlastním domově či pozemku. Není to pouze otázka zanedbávání vyhazování odpadků na své místo, ale obecně problematika poškozování veřejného prostranství. Proč se tedy každý z nás nechová slušně a ohleduplně k veřejnému prostoru, kterého jsme součástí? A proč bychom se o něj měli i my, jakožto občané, aktivněji zajímat? Kdykoli je něco nově vytvořeno či zrekonstruováno, často se objeví veřejná kritika. Příkladem může být přestavba Mendlova náměstí v Brně. I když změny ve veřejném prostoru nemusí být vždy všestranně ideální, stále představují, jak by řekl Herbert Simon: „postupy, jejichž cílem je proměna stávajících skutečností v preferované“[2] Vždy existuje možnost pokroku k lepšímu, ale nemůžeme opomenout ani riziko zhoršení situace, například kvůli nevhodně zvolenému řešení, jelikož ne každý UX design dopadne dle očekávání. Veřejný prostor hraje klíčovou roli v našich každodenních životech. Je to všestranné místo interakcí, cestování a prožívání, které ovlivňuje náš každodenní uživatelský zážitek. Nedílnou součástí veřejného prostoru je i vizuální smog, jehož intenzita se na různých místech mění. „Městské organizace často postupují ve veřejném prostoru nekoordinovaně a vzniká vizuální smog v podobě osmi druhů košů na jednom náměstí, nesouvisejícího designu laviček apod. Často existuje nepovinná koncepce, jako je manuál veřejných prostranství, ale zaměstnanci jej neumějí aplikovat do praxe. Také nikdo nehlídá a nehodnotí výsledky rutinních rekonstrukcí méně důležitých prostor, pro které nebyla vypsána architektonická soutěž.“[3] Velké množství vizuálních podnětů, a tak i nárustu informací všude kolem nás, může ovlivňovat naše prostorové vnímání a celkový dojem z prostředí. Podle výzkumu inzertních výkonů SPIR 2022, konkrétně dle vývoje ceníkové hodnoty reklamního prostoru podle mediatypů, činí OOH 4,5 miliardy Kč, oproti například internetu, který činí hodnotově mnohem více, a to 117,7 miliardy Kč. [4] OOH neboli Out-of-Home je forma outdoorové reklamy. Můžeme se s ní setkat jak v podobě velkých reklamních ploch, tedy billboardů, tak i jako ve formě reklamy na autobusových zastávkách či reklamních lavičkách. „Outdoorové nosiče mají výhodu dlouhodobého a pravidelného působení.“[5] Z tohoto můžeme usoudit „vysokou četnost zásahu reklamním sdělením“.[6] Avšak nevýhodou tohoto nosiče je, že velmi záleží na tom, kde a jak je umístěna a jak stručně a graficky je zpracována. Také často dochází k poškození těchto reklam, například grafity či kvůli povětrnostním vlivům.[7] Přesto však jejich výskyt ve veřejném prostoru zůstává a zdá se být nadbytečným, alespoň z pohledu UX veřejného prostoru vůči obyvatelům, ne původcům reklamy. Výsledkem je často rušivé prostředí, které ovlivňuje pohodlí a estetiku veřejného prostoru. Jak tedy design veřejného prostoru včetně vizuálního smogu ovlivňuje život obyvatel? Uveďme si několik příkladů, ze kterých můžeme mít uživatelský zážitek jakožto obyvatel veřejného prostoru. Patří sem například dopravní infrastruktura, cyklistické stezky a stezky pro pěší, chodníky, navigační systémy, dostupnost připojení k internetu, informační centra, udržitelnost a účinnost osvětlení, parky, veřejné toalety, zeleň, veřejná pítka, outdoorová sportoviště a mnohé další. Rovněž jsou zde zahrnuty faktory jako okolí škol, knihoven, muzeí, galerií, obchodů a dalších veřejných služeb. Jaké jsou projevy, vliv a důsledky veřejného prostoru? Nejde pouze o to, že máme tyto prostory k dispozici, ale jde i o to, zda jsou uživatelsky přívětivé. Jak ve svém článku „Vizuální smog jako projev krize veřejné správy“ píše Kristýna Drápalová: „Věřím, že většina Pražanů má k pravidlům respekt a chce žít v kultivovaném městě. Není ale vždy snadné se o pravidlech dozvědět. A není snadné si představit, že naše ulice mohou vypadat podstatně jinak než dnes. Učiní-li se z vizuálního smogu společenské téma, třeba se podaří vytvořit atmosféru, kdy slušní lidé nebudou vrtat do fasád kapa desky a rozmyslí si, zda mají zapotřebí lepit na funkcionalistický výkladec fotku karimatky s ešusem.“[8]. V článku můžeme rovněž po levé straně vidět jasné příklady toho, co se myslí vizuálním smogem. Větším problémem je však funkcionalita prostorů. Uveďme si velmi krátký příklad ohledně zeleně ve městech. Existuje nespočet pozitivních aspektů rozsáhlých zelených ploch, jež mohou ovlivnit kvalitu života obyvatel. Kromě estetického dojmu představují zelené prostory významný faktor z hlediska zlepšení kvality životního prostředí a poskytování míst pro trávení volného času. Přítomnost zelených ploch má v letních měsících obzvlášť významný vliv na snížení teploty okolního prostředí, zvláště tam, kde jsou pouze betonové plochy. Parky a zeleně rovněž poskytují stín jak pro lidi, tak i pro zvířata a rostliny. Tyto plochy bezesporu podporují sociální interakce a setkávání mezi lidmi. Jedním z příkladů může být park Lužánky v Brně. Nicméně výběr vhodných druhů zeleně je také klíčový. Například u mateřských školek není příliš vhodné vysazovat lípy a další stromy, které uvedou do chodu alergie, zejména v jarních a letních měsících. Dále bychom si měli být jistí tím, zda je možné obstarat a zvládnout údržbu a péči o zelené plochy, vysazené rostliny a stromy. Pravidelná zálivka květinových truhlíků, údržba trávníků a odstraňování listí v podzimních měsících jsou jedny z nezbytných činností pro udržení atraktivity a funkčnosti zelených ploch. Je však možné se k parku pohodlně dostat? Je to možné pro maminky s dětmi, starší obyvatele a další? Bezbariérová pěší infrastruktury také stojí za zmínku. V podstatě jsou všechny části města propojeny a mají vliv na širokou škálu faktorů a jevů. Za účelem rozšíření konceptu uživatelského zážitku (UX) ve městech a redukce vizuálního smogu by bylo zajímavé a přínosné navrhnout a implementovat aplikaci či webovou platformu. Tento web či aplikace by sloužila nejen jako edukační zdroj v různých oblastech s ohledem na společenskou a osobní odpovědnost obyvatel města, ale také by poskytovala občanům možnost účasti v procesu rozhodování o realizaci nových projektů či přeměnách stávajících ve veřejném prostoru. Ovlivnění dění by bylo především formou hlasování a vyjádření preferencí jaké projekty realizovat, čímž by se podpořila vyšší informovanost, a i angažovanost ohledně UX ve veřejném prostředí. Jsem si vědoma, že to není zase tak jednoduché a design měst je velmi komplexní záležitostí, která zahrnuje faktory jako jsou dotace a dostupné finanční prostředky, jenž nelze libovolně využívat. Máme tu také nespočet směrnic a zákonů. Nicméně, navzdory těmto omezením, myšlenka aplikace či platformy pro kreativní a přínosnou informovanost a možnost podílení se na zvolení preferujících projektů je spojena s idealistickými představami, které mohou přinést pozitivní změnu ve vnímání a zapojení občanů do rozvoje svého veřejného městského prostředí. Zdroje: [1] Veronika Rút Fullerová [online]. [cit. 2024–01–06]. Dostupné z: https://veronikarut.com/ [2] HERBERT, Simon, 1996. The Science of Design: Creating the Artificial. In: The Sciences of the Artificial [online]. Third. London: The MIT Press, s. 111 [cit. 2024–01–06]. ISBN 9780585360102. Dostupné z: https://monoskop.org/images/9/9c/Simon_Herbert_A_The_Sciences_of_the_Artificial_3rd_ed.pdf [3] RÚT FULLEROVÁ, Veronika, 2023. 5. Nezbytný správce v terénu. In: Kuchařka kultivace českých měst [online]. Veronika Rút Fullerová, s. 21 [cit. 2024–01–06]. ISBN 978–80–907434–4–1. Dostupné z: https://veronikarut.com/wp-content/uploads/2023/04/Veronika_Rut_Fullerova_a_kolektiv_Kucharka_kultivace_ceskych_mest_04_04_2023.pdf [4] Vývoj podílů jednotlivých mediatypů, c2023. Sdružení pro internetový rozvoj v České Republice [online]. [cit. 2024–01–06]. Dostupné z: https://www.inzertnivykony.cz/ [5] Výhody a nevýhody OOH reklamy, c2024. Mediaguru [online]. [cit. 2024–01–06]. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/slovnik-a-mediatypy/typy-medii/outdoor/vyhody-a-nevyhody-ooh-reklamy/ [6] Tamtéž [7] Tamtéž [8] DRÁPALOVÁ, Kristýna, c2004–2024. Vizuální smog jako projev krize veřejné správy. In: ERA21 O architektuře víc! [online]. [cit. 2024–01–06]. Dostupné z: https://www.era21.cz/cs/clanky/clanky/2020-11-03-vizualni-smog-jako-projev-krize-verejne-spravy/ Nahlédnutí do problematiky UX ve veřejném prostoru a vizuálního smogu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 4. 2024

Jak pracuje UX designér, když nemá k dispozici uživatele?

Studovala informatiku na FI MUNI. Dělala 5 let UX designérku v letecké divizi Honeywellu. Na rodičovské si Markéta Szydlowská vyzkoušela i neziskový sektor a navrhovala redesign aplikací v Czechitas. Co byla tvoje první designová pozice? Byl to Honeywell nebo jsi měla nějaké předchozí zkušenosti?Před Honeywellem jsem dělala UX, aniž bych věděla, že dělám UX a že se to tak jmenuje. Navrhovala jsem kamarádům weby a dost jsem se plácala hlavně v UI. Teď už ty weby neexistují, takže se ani nemůžu s aktuálními znalostmi podívat, jestli to bylo správně. To jsou zkušenosti, které už dneska nikde nezmiňuju, ale byla to cesta, kterou jsem se k UX dostala. Když jsi nastupovala do Honeywellu, tak jsi jim ty weby ukazovala?Tehdy jsem studovala grafiku na doktorátu, při tom jsem začala učit v Czechitas a u toho jsem dělala drobné grafické návrhy, a právě pro Honeywell jsem dělala malé grafické obrázky. A protože se jim hodilo mít tam někoho takového interně, tak mě zaměstnali. Díky tomu se mě na UX portfolio vůbec neptali. Následně mě oslovil jeden kolega, když se rozšiřoval projekt, na kterém pracoval jako UX designer. V honeywellu jsi pracovala v letecké divizi a to i na projektech, kde jste neměli k dispozici potenciální uživatele. Jak se pracuje UX designérovi, když nemůže testovat?Jo, občas jsme měli projekt, u kterého bylo těžší se s respondenty potkávat. Měla jsem kolem sebe system engineery, kteří produktu hodně rozuměli, ale samozřejmě to nejsou uživatelé, byť nějakou zpětnou vazbu mi dali. Pracovala jsem vždy se zapálenými product ownery, kteří prakticky pokaždé vedli produkt správným směrem. Velice často se v rámci těchhle projektů dalo testovat i na běžných lidech, například při vytváření nového operačního systému pro chytré brýle. Nebo na jiném projektu, kde jsme řešili problematiku černých skříněk, jejich nastavení a zobrazení dat, které skříňka zaznamenává, jsem mohla testovat na kolezích, protože sami při práci používali podobný systém, jen ta skříňka byla virtuální. Složitější úkony by se testovaly až po nasazení. Takže to, co šlo, se testovalo na těch, kteří byli k dispozici. Aktuálně jsi na rodičovské dovolené, končíš v Czechitas a sháníš malý úvazek. zároveň ale vzhledem k tomu, co jsi dělala nemáš k dispozici žádné portfolio. Jak se shání práce v designu, když nemáš nic, co bys mohla ukázat?Hodně jsem se toho bála, protože s pohovory vlastně nemám moc zkušeností. Doufala jsem, že mi na pohovoru dají nějaký úkol, to se zatím nestalo. Jednou jsme rozebírali, co jsem dělala a jak celá má práce vypadala a v druhém technickém kole si mě pak na místě vyzkoušeli na příkladu, kde jsem popisovala, jak bych postupovala. Pro další teď chystám portfolio, ne z Honeywellu, tam to bohužel nejde, ale z Czechitas. V Czechitas od začátku učíš grafiku a navrhovala jsi i redesign interních systémů. To je to, co teď chystáš do portfolia?Ano, ale není to tak, že bych řekla, tohle je moje Figma, tak se podívejte. Popisuju postup. Jak jsem na to došla, co jsem měla na začátku za vstupy, jak vypadaly rozhovory, výstupy z rozhovorů, co jsem odevzdala programátorům. Jaký byl vývoj UX v Czechitas?V Czechitas jsem byla od úplného začátku, učila jsem tam všechno kolem grafiky a pak jsme chystali i UX kurzy, jak samostatné, tak jako součást dlouhodobých kurzů. Práce na UX v rámci webu a interního systému přišel až mnohem později. Byla jsem u toho, když se vytvářel interní is, ale bohužel z časových důvodů všech zúčastněných nebyl prostor se UX dlouhodobě zabývat. Taková klasika… Potom, když se dělala komunita pro lektory a portál pro účastnice tak, hodně věcí se rovnou programovalo ve stylu “jsme taky uživatelé”. Fungovalo to, ale nebylo to ideální. Já jsem k tomu přišla až po mnoha měsících a po dohodě redesignovala to, na co si uživatelé nejvíc stěžovali. Jak probíhal výzkum?Dohodli jsme se, že nejprve zjistíme, co uživatele trápí. Já jsem oslovila pět uživatelů každé té aplikace. Jsem si vědoma, že ideální by bylo větší číslo, ale v rámci vyhrazených kapacit, to bylo stihnutelné maximum. Dělala jsem s nimi rozhovor, ptala jsem se, jak to používají, co se jim tam nelíbí, co jim chybí. To jsem všechno zaznamenávala a snažila jsem se dělat soupis toho, co se opakovalo. V Czechitas je několik druhů kurzů a každý je něčím specifický, takže jsem se snažila vybírat tak, abychom pokryli všechno. Naštěstí se odpovědi začali poměrně brzy opakovat. Potom když jsem se zaměřila konkrétně na formulář pro zpětnou vazbu, tak jsem dělala rozhovory znovu už s konkrétnějším cílem. Tam už jsem i tušila jaké budou problémy, a protože jsem sama lektor, tak jsem trochu vycházela z toho, co bych chtěla já… To je trochu nebezpečné…Je, ale vycházela jsem z formuláře od Googlu, který byl velká inspirace. Takže jsem navrhla prototyp a ten jsem potom ukazovala. Bylo to v rámci úspory času a toho, že lektoři v Czechitas jsou velmi specifická skupina, která by to nejraději měla podle sebe. Mají i ostatní účastníci procesu vývoje potřebu mluvit do návrhu?Stává se to. Občas si myslí, že ví, jak to má být, jenže nejsou jediný uživatel, případně vůbec nejsou uživatel. Například když programátor má obrovskou obrazovku a v klidu si vše nakliká, ale uživatel potom, má iPad a potřebuje v hotelu rychle něco vidět, tak pohled programátora není úplně ideální. Někteří programátoři hůř snášeli, když jsem jim řekla, že takhle to není použitelné. Dost pomáhalo, když viděli to testování naživo. Někdy, ale měli i dobré nápady, přece jen s aplikací pracují denně. Vnímáš nějaké zásadní rozdíly mezi korporátem a neziskem? Vím, že Honeywell resp. tvoje projekty jsou hodně jiné, ale v čem vnímáš hlavní rozdíly?Dělala jsem na dost specifických projektech, které byli takové trochu startupové, takže jsme tam měli hodně volnost, to bylo pěkné. Já osobně, ale pociťuju rozdíl v tom, že v Czechitas jsem měla lidi na testování, kteří byli ochotni a chtěli to zlepšovat. V Honeywellu se, jak už jsem říkala, sháněli respondenti hůř. Dalším rozdílem je řád, který jsme měli v Honeywellu. Měli jsme sprinty a agile a všechno na sebe krásně navazovalo. V Czechitas jsem konkrétně ty zpětné vazby navrhovala rok předtím, než je implementovali. Když se vrátím k hledání práce. Vím, že chceš být součástí týmu designérů. Proč je to pro tebe důležité?V Honeywellu se mi stalo to, že designéři, kteří byli kolem mě, tak postupně odešli. Takže mi zpětnou vazbu dával system engineer, frontend vývojář nebo rovnou celý tým, což je super, ale neučila jsem se tak rychle jak bych chtěla. Mě skoro nikdy nikdo nedával zpětnou vazbu na rozhovory, nikdo seniornější mi neřekl, co mám dělat lépe. Uvědomila jsem si, že i tím, že jsem většinu dělala sama tak umím od všeho trochu, ale do ničeho jsem nešla do hloubky. Až teď, i díky Czechitas, zjišťuju, co mě nejvíc baví, protože tam mám celý proces od začátku do konce v krátkém čase. Baví mě rozhovory na začátku celého procesu nebo testování a evaluace prototypů. Teď vím, že abych se posouvala dál, tak ten tým potřebuju. Chápu správně, že ti jde o to, že už UX děláš nějakou dobu, ale pořád z velké části sama?Dělám UX skoro 9 let let, délkou praxe jsem asi senior, ale znalostmi jsem medior… doufám, že medior. Chtěla bych být seniorní na obou úrovních. Doteď jsem se učila povrchově a nešla do hloubky, chci, aby mi někdo pomohl se do toho dostat. Třeba AI si myslím bude hodně pomáhat designérům a je to něco, co já vím, že nemám kvůli dvěma malým dětem čas teď studovat a chtěla bych, aby mi někdo řekl, hele takhle to funguje, pojď to zkusit. Potřebuju, abych nemusela všechno dohánět ve svém volném čase, který teď prakticky nemám, ale abych se učila pomocí relevantní zpětné vazby za pochodu i v práci. Když jsi zmínila umělou inteligenci. jak by ti mohla pomáhat?Zatím spíš tak předběžně přemýšlím, protože nemám žádné zkušenosti. Ale může pomoc třeba nakopnout na co se ptát. Mohla by mi pomoc vytvořit otázky do rozhovoru, potom s tvorbou vizuálů. Nebo třeba s přepisy rozhovorů. Zajímá mě to, ale nemám s tím praktickou zkušenost. Jak pracuje UX designér, když nemá k dispozici uživatele? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 3. 2024

No-Code XR Design Course — A Summary of 10 Student Projects

No-Code XR Design Course — A Summary of 10 Student Projects If you had one semester to prototype an XR app, what would you do? We asked our students that question in September 2023, at the first meeting of a new XR design course at the Department of Information and Library Studies (KISK) at Masaryk University. They all had Meta Quest 2 headsets at home and had already spent a semester or two becoming familiar with virtual reality as part of their Information Services Design study program. However, this was their first XR course where they would be the makers, rather than just users. The objectives of the XR design course were 👩‍💻 Learn about fundamental principles of XR design. 🔭 Explore the UX/UI of existing VR apps. 🥽 Prototype a VR/AR user interface in ShapesXR.We had 10 students on board, coming from various professional and educational backgrounds. Their main task was to come up with an idea for an XR app and prototype its user interface and interactions in ShapesXR. As of March 2024, I’m thrilled to say all 10 of them managed and learned a lot during the process. (And we learned so much by teaching it, too!) Let me give you a short summary of each project. If you want to read further, I’ll include a link to the individual case studies for each project. Let’s go! Spatial Portfolio for Architects The idea of Aleksandar’s project was “to present architectural projects on a virtual screen with interactive models, enabling users to test and experience designs in an immersive way.” The owner of the architectural portfolio can place their architectural models on a viewing platform and choose virtual surroundings for each model. The visitors of the portfolio can manipulate the models, explore different angles, and simulate real-world scenarios. They can also teleport to project spaces and experience the models on a one-to-one scale. A Journey into VR App Prototyping— Architecture Portfolio Proposal https://medium.com/media/a2c2ac159278d5da5eefd23336f1d3db/hrefMemory Box: Revive and transfer memories in XR Jindřich’s concept explores preserving and augmenting memories through digitized photographs. Through augmented reality, users can interact with physical photos and enhance them with color, animations, annotations, or sound. The prototype shows how a user could view a digital collection of photos and record a memory for each photo. Memory Box. How to revive and transfer memories in XR? https://medium.com/media/10a75e60e8d672a6b54ca348a993c2ac/hrefWorld of Peace and Harmony for Mothers Jana’s project aims to help new mothers cope with anxiety and stress. The app, inspired by the mobile app Kogito, combines the idea of a “safe place” with breathing relaxation techniques. In the prototype, users can choose their preferred environment, enter it, and follow guided breathing exercises. VR: A Journey to a World of Peace and Harmony for Mothers https://medium.com/media/db7cfbb5eddc873293463cd03a66a104/hrefFairytale Library for Children Karolína created a prototype of an immersive library where kids can explore different stories in virtual reality. The prototype starts with an app lobby where children can choose the fairytale they want to follow. In each fairytale, there’s a narrator that helps children understand the story. They can also choose to go through the story on their own, without the narrator. VR Fairytale Library for Children https://medium.com/media/90bc6d42bfe9ce2fbc4b1ba71f7cb6a8/hrefFestive Room Decoration Jana’s project allows users to decorate their homes in mixed reality, without the need for physical decorations. The prototype shows how users can select decorations, move them around, and place them in a virtual environment. Jana also lists several potential future features, such as AI-generated decorations and saving decoration layouts for future use. Festive decoration XR app prototype https://medium.com/media/e2fdfabafb055abe780f69cb14f74c63/hrefKare Sansui: Build Your Zen Garden Michaela presents a concept for creating Zen gardens in virtual reality. Her prototype shows tools for garden creation, and an environment that offers a meditative and aesthetic experience. The user can choose the type of garden, select and position objects such as rocks, plants, and gravel, and use tools to modify the garden’s appearance. Additionally, they can adjust the environment’s sound, weather, and lighting, and explore the garden in a “real” scale. (The case study is in Czech language.) Kare Sansui — koncept mini zenové zahrady ve VR https://medium.com/media/a4b15d0dd20bf7d0aea838e1619ad187/hrefRainbow Reality: LGBTQIA+ Community Gallery Petr’s project, named “RainbowReality,” is a virtual space designed to educate users about the LGBTQIA+ community. It uses various interactive virtual “scenes” to provide information, particularly about different LGBTQIA+ flags. Users can interact with the elements within the virtual environment to learn more about their meanings. (The case study is in Czech language.) Experiment s ShapesXR — RainbowReaility Link to videoVirtual Cook Book: Culinary Experience of the Future Natálie prototyped the idea of cooking with the assistance of augmented reality. In her concept, users can follow the recipe on text instruction panels, track required time on a timeline display, use stopwatches for precise timing, and easily navigate the active pots and pans with color-highlights. (The case study is in Czech language.) Virtuální kuchařka mění rutinu v kuchařský zážitek budoucnosti! Link to videoFirst Aid Training Kamil created a prototype for a first aid training program in VR that would help users practice real-life scenarios in a safe and controlled environment. One of the main interactions is an indirect heart massage. This is achieved through two states: press and release. The user is guided through these actions with the help of visual and auditory cues, such as the rhythm of the song “Jingle Bells” which matches the recommended rate for chest compressions, and arrows that signal the movement changes. (The case study is in Czech language.) Trénink první pomoci ve VR https://medium.com/media/64a935675aa02ac7a3bd9a6399ee459b/hrefOculus Sidebar: Stay in Touch with the “Outside World” Pavel’s “Oculus Sidebar” is a user interface extension for virtual reality devices. It is a side panel that can always be visible in the user’s field of view during any VR activity and hidden whenever necessary. Users can personalize the Sidebar with widgets of their choice, such as a real-time display of their phone or a camera to the real world. It is designed to maintain a user’s connection to the external world without disrupting their immersion in the virtual one. In the prototype, users can activate the panel via the Oculus button on the right controller, and customize it using icons for adding, moving, and closing widgets. (The case study is in Czech language.) Oculus Sidebar: Mějte během Vašeho pobytu ve VR nepřetržitý předled o dění “tam venku” https://medium.com/media/daf11b437eaa39162f67ca84bee320cd/hrefTakeaways As we prepare the course for next year and new students, we take away these lessons: * This semester, we spend the first half of the course with theory, heuristics, and reviewing existing XR apps. Next time, we want to start designing sooner in the timeline and make sure students get more time to get comfortable with the design software. * We let the students learn ShapesXR on their own, using the official tutorials (which are amazing, by the way). However, some students would prefer a hands-on onboarding session to ShapesXR as part of the course, where we would explain the most important features and they could try it during the session. * We are considering to include Bezi as an alternative to ShapesXR, or other XR design software that might emerge by autumn 2024. We want to avoid adding complexity to the course, but we also recognize that one tool doesn’t fit all. Lastly, I want to share some of the heartwarming feedback we got from our students. 💛 “Great course — excellently assembled, engagingly and playfully presented. It was the best VR subject I have had during my studies and honestly — it sparked my interest in further exploration of VR. Markéta and Vojtěch were very well prepared, [they] provided sufficient feedback. If we encountered a problem, they were ready to solve it with the utmost willingness. They provided additional resources that helped us in our work.” “A very well prepared course without a single hesitation. Perfect workflow in Miro, to which I regularly returned and searched for information about the development of my own project as well as about [XR design] heuristics. I went through the screenshots that people gave to individual heuristics and got inspired for my own app.” The Teachers This course was taught by Markéta Kučerová (that’s me!) and Vojtěch Brůža. I have background in UX/UI design and I’ve recently transitioned to XR design. Vojtěch is an XR developer and researcher with passion for art and design. We are both true XR enthusiasts and we are excited to bring more people into the realm of XR. 🚀 💬 If you’d like to know more about the course, teaching XR, or just have a chat, feel free to reach out on LinkedIn! 🤍 Thank you for reading! No-Code XR Design Course — A Summary of 10 Student Projects was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 2. 2024

Myšlení mimo rámec: Jak Anthony Dunne přistupuje ke spekulativnímu designu.

Myšlení mimo rámec: Jak Anthony Dunne spekuluje. Můžete krátce představit sebe a svou cestu do oblasti designu? Jsem Anthony Dunne, společně s Fionou Raby provozujeme designérské studio Dunne & Raby a současně jsem profesorem na Parsons a The New School v New Yorku. Studoval jsem průmyslový design na National College of Art and Design v irském Dublinu. Během studia jsem absolvoval stáž v malém studiu průmyslového designu ve Velké Británii zaměřeném na dopravní a zdravotnické výrobky, což mi umožnilo nahlédnout do reality výroby. Po ukončení studia jsem získal stipendium irské vlády na magisterské studium, rovněž průmyslového designu, na Royal College of Art v Londýně (RCA), kde jsem začal zkoumat konceptuálnější přístup k designu. Později jsem si tam udělal i doktorát. Největší vliv na mě měly tři roky, které jsem s Fionou (životní i profesní partnerkou Fionou Raby — pozn. překl.) strávil v Japonsku na přelomu 80. a 90. let, hned poté, co jsme absolvovali RCA, což mi umožnilo cestovní stipendium, rovněž od irské vlády. Tam jsme se seznámili s radikálně odlišným způsobem myšlení o designu a technologiích, který nás nasměroval na cestu, po níž jdeme dodnes. Bylo to nádherné období a velkorysost mnoha lidí nám byla nesmírně prospěšná. Rok jsem pracoval v Sony, což mi pomohlo uvědomit si, že masově vyráběný design spotřební elektroniky není nic pro mě, i když jsem se toho hodně naučil. Nejvíce jsem se však naučil při práci s malými architektonickými ateliéry a na vlastní kůži jsem poznal, jak lze skloubit teorii, praxi, výzkum a výuku. Vždy jsem se díval na architekturu jako na zdroj inspirace pro design. Architektura je tu s námi už tak dlouho, zatímco design je relativně nový a stále se rodí. Jaké klíčové vlivy ovlivnily váš přístup k designérskému myšlení a praxi? Některé z nich najdete v mé knize Hertzian Tales, ale hlavně myšlenky týkající se kritičnosti, zejména v díle umělců a architektů. V raných fázích našeho studia v 90. letech téměř neexistovali designéři, kteří by k designu přistupovali kritičtěji, zejména ve vztahu k technologiím, kde převládal jakýsi techno-utopismus inspirovaný Silicon Valley. Příklady bylo třeba hledat mimo design. Vždycky tu samozřejmě byli italští radikální designéři ze 70. let, a přestože používali nábytek ke kritice společnosti, technologie se v nich objevovala jen zřídka. Významný vliv měl Andrea Branzi a jeho kniha The Hot House, která zkoumala historii italského experimentálního designu v 60., 70. a 80. letech. Během bakalářského studia mě velmi ovlivnila malá kniha o Ettore Sottsassovi od Penny Sparkeové, která ukázala, jak plynule přecházel od experimentálních k průmyslovým projektům. Vliv na mě měli také teoretici jako Jean Baudrillard a Paul Virilio, kteří kriticky přistupovali k technologiím současnosti. Velký vliv měli také architektidělající tzv. papírovou architekturu, zejména Lebbeus Woods. A později designéři jako Daniel Weil a umělec Krzysztof Wodiczko, který svou kariéru začínal jako průmyslový designér a měl velmi zajímavý přístup k používání prototypů. Mé první významné pedagogické zkušenosti byly z architektonických škol — Architectural Association a Bartlett School of Architecture, obě v Londýně. Z těchto zkušeností jsem si hodně odnesl, když jsem začal učit design. Jak byste definoval spekulativní design, u jehož počátků jste s Fionou Raby stáli? Snažíme se to nedělat! Podle našeho názoru není něčím inertním, co by se dalo definovat a určit, ale je živým výchozím bodem, od něhož se odvíjí řada chápání toho, jak se spekulativní myšlení a design mohou spojit způsobem, který umožňuje smysluplné zapojení do světa utvářeného kolem nás. Od doby, kdy jsme před deseti lety napsali knihu Speculative Everything, se objevilo mnoho nových forem spekulativního designu, z nichž každá má vlastní vnímaní toho, co se považuje za dobrou praxi. Průmyslové a akademické výzkumné laboratoře, malá i velká designérská studia, think tanky, nevládní organizace a politické jednotky, stejně jako aktivistické a komunitní skupiny, všichni s různou mírou odvahy hledí za hranice reality, jaká je, a na to, jak by věci mohly být jinak. Druh spekulativní designérské praxe, který zkoumáme v naší knize, se stal jen jedním z mnoha. Je tou praxí, která upřednostňuje imaginaci, materialitu, kritičnost a každodennost. Proto je dnes těžké o spekulativním a kritickém designu mluvit jako o jedné věci. Jak si představujete roli designéra v budoucnosti vzhledem k rychlému technologickému pokroku a rostoucí složitosti společenských výzev? Doufám, že s tím, jak bude design jako obor dále zrát, se bude rozšiřovat za účelem uskutečňování dalších druhů aktivit. Například bohatší publikační kultury. A akademická kultura, která bude mít důvěru vnášet do akademického prostředí designérské způsoby poznávání a konání, a ne si je jen vypůjčovat z jiných oborů. Nová generace designérů se odpoutává od neomezených, tržních forem kapitalismu a velkoprůmyslové výroby a jako mycelium si na mnoha frontách razí cestu k nové materiální realitě. Stejná nová generace je součástí většího posunu od úzkých forem udržitelnosti, které doslova udržují nefunkční a škodlivý vztah k planetě, ke komplexnější a diferencovanější formě ekologického myšlení podporujícího radikálně odlišné hodnotové systémy a způsoby myšlení. A já se těším, kam to povede. Jak spolupracujete s kolegy, klienty a zúčastněnými stranami na realizaci svých spekulativních projektů? Obvykle najdeme společný zájem a na něm stavíme. Nyní spolupracujeme s Dominicem Pettmanem, kulturním teoretikem z The New School. Začalo to výukou, pak jsme si vyměňovali nápady, knihy a umělce, kteří nás zaujali, a teď zkoumáme, jak spolupracovat na nové laboratoři. Hledání spolupracovníků je pomalý proces, ne vždy se daří a záleží na tom, zda potkáte lidi, kteří vás inspirují. Vyžaduje to hodně důvěry. Potřebujete také zvědavost. Řekl bych, že důvěra je největším faktorem úspěšné spolupráce. Nelze ji uspěchat nebo omezit například na funkční výměnu. Jak sledujete nejnovější trendy a vývoj v oblasti designu a technologií, abyste je mohli využít ve své spekulativně designové práci? To je docela ošemetné, protože experimentálnější stránka designu není v designérském tisku tolik propírána a akademické časopisy mají tendenci praxi přehlížet. Máme štěstí, že pracujeme ve školství, kde jsme vystaveni novým myšlenkám nejen tam, kde učíme, ale v mnoha různých školách po celém světě, a řekl bych, že to je hlavní zdroj. Dále sledujeme některé nové designéry na sociálních sítích, což je skvělý způsob, jak zachytit, co se děje ve světě. A samozřejmě trávíme dost času návštěvami výstav a čtením knih z jiných než designérských oborů. Na to si rozhodně musíte vyhradit čas. Jak lze podle vás využít design k tomu, aby zpochybňoval stávající normy, zvyšoval povědomí o společenských problémech a podporoval pozitivní změny? Změna je zajímavá myšlenka. Myslím, že jako designéři si musíme dávat pozor, abychom nevnucovali své představy ostatním, ale abychom je nabízeli jako východiska a podněty k dalšímu přemýšlení a představování. Znepokojuje mě například spousta rétoriky kolem designérů jako “tvůrců změn”. Se vzděláváním je to trochu jinak, lidé do něj vstupují s touhou po změně, takže můžeme poskytnout podmínky pro učení, v nichž se lidé mohou změnit sami. S Fionou máme v souvislosti s naší prací rádi citát spisovatele George Saunderse: “A to fikce dělá: způsobuje postupnou změnu stavu mysli. To je ono. Ale víte — opravdu to dělá. Ta změna je konečná, ale skutečná. A to není nic. Není to všechno, ale není to nic.” Myslím, že jako designéři bychom měli více přemýšlet o drobných, ale skutečných zlepšeních života, ať už koncepčních a poetických, nebo praktických. Můžete popsat svůj typický postup při vývoji spekulativního designu od počátečního konceptu až po finální prezentaci? Každý projekt je jiný. Vždy ale přemýšlíme o něčem, z čeho můžeme čerpat, když se naskytne příležitost k realizaci. Hodně se experimentuje — testuje se, vytvářejí se modely a prototypy. Nemáme typický proces a nikdy mít nebudeme. Podporujeme naše studenty, aby si pro každý projekt navrhli vlastní postup, což není příliš efektivní, ale může to být velmi účinné. Pro nás je důležité, aby designéři čerpali z intuice a subjektivity a bránili se přílišné racionalizaci designu jako procesu, zejména v době, kdy stroje mohou jednoho dne nahradit velkou část toho, co designér dělá. Abychom se tomu ubránili, musíme čerpat z vlastností, kterými se od strojů lišíme. Pokud budete navrhovat jako stroj, bude vás stroj nahrazovat! Jaké jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti dobrého designu? Ve světě, kde s Fionou pracujeme, je třeba si položit jednoduchou otázku — je design zajímavý? A tím máme na mysli, zda rozvíjí představivost, je výzvou pro intelekt, odhaluje skryté předpoklady nebo nabízí nové poznatky. V podstatě, otevírá nové možnosti myšlení a představivosti? Pokud ne, pak selhává. V jistém smyslu má takový design pouze jeden úkol, ale musí ho plnit mimořádně dobře, a v tom spočívá řemeslo. Není to snadný úkol a je třeba vynaložit více úsilí, abychom pochopili, jak to dělat dobře. Co byste poradil začínajícím designérům, kteří mají zájem zkoumat spekulativní design a využívat svou práci k řešení společenských výzev? Najděte si něco, co vás baví, a prozkoumejte, jak to propojit s designem; snažte se najít další lidi, se kterými si můžete vyměňovat nápady; nezanedbávejte řemeslo designu, to je to, co nás odlišuje od ostatních, kteří pracují pouze s ideaci. A nevzdávejte se, dělat cokoli zajímavého a smysluplného vyžaduje spoustu času a úsilí a na cestě vás čeká mnoho překážek. Připravte se na dlouhou cestu a snažte si ji užít. — Anthony Dunne, New York, 18. ledna 2024 Myšlení mimo rámec: Jak Anthony Dunne přistupuje ke spekulativnímu designu. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 2. 2024

Oculus Sidebar: Mějte během Vašeho pobytu ve VR nepřetržitý předled o dění “tam venku”

Úvod Už to bude děsivých dvacet let od mé první zkušenosti s 3D brýlemi. Bylo to v IMAXu v Praze, snímek Do hlubin 3D. Bylo mi lehce přes dvacet a nastalo totální WOW a uvědomění si obrovského potenciálu této technologie. Když jsem pak vzal na podobný snímek z vesmíru o padesát let staršího otce, přišla jeho nevolnost a nechuť se podobných experimentů více účastnit. A mé lehké vystřízlivění. Cca v r. 2015 jsem si pak pořídil kartónovou skládačku brýlí, do které jsem vložil svůj hybrid Samsung S4 Zoom a s pomocí magnetu, který nahrazoval klávesu „enter“, se poprvé procházel domem, který jsem navrhl v Rhinu. Opět silný zážitek, který jsem vzhledem k parametrům setu nečekal. Nejednalo se samozřejmě o hyperrealistický zážitek, ale např. namapované textury seděly bezchybně. Po čase jsem si pořídil Samsung Gear VR s ovladačem a telefon s tehdy enormním rozlišením 2560x1440 px. Vizuálně výrazně lepší, odezva rychlejší, ale celkově mírné zklamání. Telefon se přehříval, celkový výkon nedostačující + problémy s kompatibilitou systémů Oculus a Samsung. Oculus Quest 2 je oproti tomu technický zázrak po všech stránkách, stand-alone zařízení (odmyslíme-li nutnou podporu přes mobil či PC), včetně povedených ovladačů. Zvláště přihlédneme-li k ceně, mohlo by toto zařízení být konečně přijatelnou vstupenkou do světa VR pro širší veřejnost. Když se proto nabídla možnost vyzkoušet si pod odborným vedením přímo nějaký návrh ve/pro VR, přišlo mi to jako logický další krok na mé cestě vstříc budoucnosti. Co Po úvodním seznámení s principy tvorby ve VR přišla na řadu volba samotného projektu. Osobně mám lehký problém s aplikacemi ve VR, které pracují se simulací reálného prostředí. Jasně, jsme v pionýrském věku VR a všechny tyto pokusy jsou vítané, ale jejich častá „těžkopádnost“ (jak funkční, tak vizuální) podle mě „zbytečně“ odrazuje spoustu potenciálních uživatelů. Naproti tomu zprostředkování reality či naopak posun do čistě abstraktního prostředí uživatelský zážitek zprostředkovává o dost přesvědčivěji. Dlouhodobě mě tak např. fascinuje představa možnosti „virtuálního teleportu“, kdy pomocí dronu s VR kamerou (které ovládáme online odkudkoliv) „oblbnout“ mozek natolik, aby byl zážitek co nejvěrnější. Představa babičky v LDN, která se skrze toto má možnost zúčastnit svatby vnoučka na druhé straně planety mě prostě baví. Rovněž např. rozšíření možností interpretace dat, které bychom mohli ve VR rozvíjet („procházet“ se v naši minulosti, která by se „zhmotnila“ na základě naši digitální „stopy“, kterou neustále zanecháváme) bylo téma, které jsem zvažovat rozvíjet. Prostor pro zlepšení rovněž vnímám v samotném uživatelském rozhraní Oculus, resp. jeho provázání s „reálnou realitou“ (RR). Testováno na sobě, kolikrát se mi stalo, že jsem kvůli nějaké „externalitě“ byl nucen brýle odložit. Typicky šlo o situace, kdy jsem si potřeboval něco zapsat (co mě během pobytu ve VR napadlo), vyřídit něco na mobilu či se pouze „podívat“, co se děje venku. Pro to jsem se nakonec rozhodl a vznikl projekt Oculus Sidebar. Oculus Sidebar je rozšíření uživatelského rozhraní ve VR (v tomto konkrétním případě tedy pro rodinu Oculus, ale principiálně pro všechny typy VR zařízení). Jedná se o boční panel s volitelnými widgety, který může být non-stop zobrazen v zorném poli uživatele během jakékoliv aktivity ve VR. V případě potřeby může být kdykoliv skryt, a následně pak opět zobrazen. Tento panel umožňuje real-time zobrazení zvolených aplikací, prohlížení upozornění, přizpůsobení nastavení zařízení atd. Oculus Sidebar je navržen tak, aby umožnil uživatelům přirozený kontakt s “okolním světem” aniž by rušil jejich ponoření do světa virtuálního. Já při tvorbě ve VR (ShapesXR) plně obklopen virtuálním prostředímStávající Oculus “Pause” okno, které ze zobrazí po zmáčknutí tlačítka “Oculus” na pravém ovladačiPředstavení “novinky” Oculus SidebarAktivace Oculus SidebarProč Jako “klasický”/offline architekt mám k tvorbě prostředí (v architektuře toho fyzického) blízko a láká mě více zkoumat i prostředí „nehmotné“/online/virtualní, jeho principy a hledat paralely a odlišnosti těchto dvou “světů”, které se však čím dál tím více v našich životech prolínají. Na rozdíl od „klasického“ online (web, mobil, …), které přece jen užíváme, když jsme v RR, VR náš „přesune“ úplně jinam. A tady se nabízí krásný prostor pro vytvoření nějaké „brány“, v mém případě tedy spíše branky, kterou tyto světy propojíme. Věřím, že dost lidem by to výrazně zpříjemnilo pobyt ve VR a ve výsledku rovněž ušetřilo ne málo času. Poměrem „výkon/cena“ u mě tak tento projekt vítězí. Jak KISS (Keep it simple, stupid!). Hlavně jednoduše, intuitivně, přehledně. Od začátku do konce, od prvotního spuštění po vypnutí, co nejintuitivnější jak samotná aktivace/deaktivace Sidebaru, tak samotná jeho správa, pohyb v něm, práce s ním. Upozornění na tuto novinku (implementaci Sidebaru) na nás vyskoči při prvním zobrazení současné Oculus „Pause“ obrazovky, která se vyvolává zmáčknutím tlačítkem Oculus na pravém ovladači. Tato obrazovka je sama o sobě celkem fajn, najdeme na ni rychlý přístup k pořízení fotografie či videa a přes menu se můžeme dále proklikat k aplikacím či nastavením. Toto vše se děje při „pauznuté“ hlavní aktivitě. Zde tedy nově najdeme novou ikonku s úvodním textem, který nám představí tuto novou funkci a rovnou tlačítko, kterým ji aktivujeme. V tuto chvíli na nás „vyskočí“ jednoduchý panel na boku, který na nás „mluví“ starými dobrými symboly, pomocí kterých si jej můžeme dále přizpůsobit. „+“ přidáváme „x“ rušíme/zavíráme „šipkama“ posouváme „ozubeným kolečkem“ nastavujeme … Pro usnadnění v orientaci/výběru zvolených prvků nám rovněž slouží náhledy. Rovněž jsem ukázal možnost zobrazení upozornění na případné novinky, v tomto případě zobrazením červeného písmenka „N“ na ozubeném kolečku, které nám následně sdělí, že byla přidána novinka v podobě rychlé aktivace a deaktivace Sidebaru pomocí zmáčknutí tlačítka „Hamburger Menu“ na levém ovladači. Přáce s Oculus Sidebar — přidání widgetu — zobrazení menuPřáce s Oculus Sidebar — přidání widgetu — náhled widgetuPřáce s Oculus Sidebar — přidání widgetu — widget přidánPřáce s Oculus Sidebar — editace widgetu —zobrazení ovládacích prvkůPřáce s Oculus Sidebar — editace widgetu — posun widgetuPřáce s Oculus Sidebar — editace widgetu — widget posunutNástroj K tvorbě tohoto prototypu byl použit nástroj ShapesXR, který mi po našem prvotním roztržitějším oťukávání nakonec slušně posloužil. Možná jsem v tomto ohledu skrze svou mnohaletou zkušenost s tvorbou v 3D modelovacích programech mírně rozmazlen. Práce se složitějšími objekty byla často „sekaná“, občas se celá aplikace dokonce „sekla“ a neuložená práce byla ztracena. Určitě bych si dokázal představit také elegantnější import a exportu konkrétních prvků pro migraci mezi jednotlivými projekty. Z čistě vizuálního pohledu by myslím aplikaci dost prospělo přidání alespoň lehce pokročilejšího nasvětlení scény, např. pomocí nějaké formy Ambient occlusion. Ve výsledku však pro tyto potřeby tento nástroj vnímám jako dostatečný. Prototyp můžete v případě zájmu navštívit skrze kód: ZD613EEA https://medium.com/media/daf11b437eaa39162f67ca84bee320cd/hrefCo dál Toto bych s radostí nechal na dalších iteracích s potenciálními uživateli. Dovedu si však např. mimo jiné představit jak funkční, tak vizuální individualizaci pro konkrétního uživatele např. volbou vlastních skinů, volbu umístění Sidebaru atd. Závěr Celkově tato práce na mém prvním projektu ve virtuální realitě byla pro mě úžasným a inspirativním zážitkem. Kolikrát jsem se přistihl, že se „tam“ opět těším, co nového „tam“ zase objevím a co nového mě při „tom“ napadne. A že by bylo skvělé, kdyby mi mohl během toho asistovat podobný nástroj, který se tam sám snažím tvořit. Markéto a Vojto, díky za to! https://youtu.be/5cRrj2zN7rc Oculus Sidebar: Mějte během Vašeho pobytu ve VR nepřetržitý předled o dění “tam venku” was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 2. 2024

Lenka Hámošová: Je potřeba zvyšovat AI gramotnost. Manipulaci se nevyhneme

Jak rozpoznat originální design ve světě AI? Lenka Hámošová, uznávaná vizuální umělkyně a výzkumnice, se zamýšlí nad současnými trendy v designu, kde umělá inteligence hraje stále větší roli. V našem rozhovoru Lenka, specializující se na syntetická média a AI v umění, diskutuje o výzvách identifikace originální práce v éře AI a nabízí perspektivu, jak se v tomto rychle se vyvíjejícím prostředí orientovat. “What are you wearing tonight?” — “Just another StyleGAN face” | Instagram Lenka HámošováLenko, co vás k práci se syntetickými médií a umělou inteligencí přivedlo? Můj odborný základ spočívá v kritickém designu. Vždycky jsem se věnovala projektům zkoumajícím různé společenské fenomény, které vedly k tomu, že lidé byli dezorientovaní nebo nerozuměli dané problematice. Tehdy to byly především otázky týkající se vizuální komunikace a transparentnosti, jako jsou například problémy s vizuálním smogem ve městech nebo tzv. “informační bubliny” na internetu. Zabývala jsem se tím, jak neustálé online prostředí ovlivňuje naši schopnost vnímat informace vizuálně a jak se stáváme náchylnými k manipulaci. Pak v roce 2018 přišly deepfakes, což přímo navazovalo na otázku vizuální transparentnosti. Uvědomila jsem si, že lidé budou mít problém pochopit a správně vyhodnotit, co je skutečnost a co fikce. Tato realizace mě vedla k tomu, že jsem se začala tímto tématem více zabývat a zkoumat ho hlouběji. Zjistila jsem, že se snažit o dosažení absolutní vizuální transparentnosti je beznadějný a marný úkol. Stalo se pro mě klíčové začít informovat veřejnost o existenci nástrojů pro vytváření deepfakes. Vytváření syntetického obsahu má mnohem širší záběr a právě proto je důležité tyto technologie nejenom studovat, ale také je aplikovat v praxi, aby se teoretické znalosti propojily s praktickými dovednostmi. Z tohoto důvodu jsem začala pořádat workshopy a vedle přednášek o umělé inteligenci jsem začala také navrhovat různé pomůcky, aby lidé měli lepší orientaci v tom, co je možné pomocí AI “vyfejkovat”. To byl základ mého zaměření na tuto oblast. Když zmiňujete pomůcky, všiml jsem si, že na svých workshopech používáte speciální karty. Mohla byste popsat, jak přesně je využíváte a jak se stávají součástí celkového konceptu workshopu? Původně byl workshop koncipován přímo kolem těchto karet, ale postupně jsem je začala využívat ve všech mých workshopech. Jejich systematické uspořádání do barevně odlišených kategorií pomáhá účastníkům lépe a rychleji pochopit možnosti AI a strojového učení. Toto uspořádání umožňuje snadno rozlišit mezi modely pro tvorbu videí, obrázků, textů a zvuku, nebo modely sloužící jako součást většího celku pro postprodukci existujícího obsahu. V posledním roce a půl přinesl vývoj směrem k multimodálním modelům, což vedlo k tomu, že tradiční kategorizace již není tak přesná. Přesto karty zůstávají cenným zdrojem informací, obsahující názvy specifických modelů a odkazy na akademické články nebo GitHub stránky, pokud jsou modely open source. Momentálně pracuji na kompletním přepracování systému karet, abych přizpůsobila celý koncept a kategorie aktuálním trendům v AI. Je to docela zábavná designová práce, protože je to celé jakousi logickou hádankou dát tomu logickou strukturu. Collective Vision of Synthetic Reality, AI models brainstorming cards 7.0 | Instagram Lenka HámošováJak vás ovlivnily technologie jako deepfakes, běžně vnímané jako hrozby, ve vašem profesním životě a ve vnímání světa kolem nás? Už mě deepfakes neděsí, protože jsem si uvědomila, že boj proti nim je zbytečný. Je to znepokojující, že ani naši rodiče a možná ani moje generace nedokáží spolehlivě rozpoznat dobře provedený deepfake, nicméně, právě to je jeho účelem. Ještě před pár lety bylo možné na deepfake videích rozeznat drobné nedokonalosti — malé artefakty, které by si zkušenější uživatelé mohli všimnout, jako jsou například rozostřené pixely nebo nesrovnalosti v obraze. Nicméně, jak se technologie vyvíjí, stávají se tyto generativní AI nástroje stále realističtějšími, až je téměř nemožné je odlišit od skutečného záznamu. Proto je klíčové zvyšovat povědomí o AI a učit lidi, že i záznam může být manipulovaný. Historie ukázala, že s každou novou technologií přichází určité období zmatku a dezinformací — stejně jako když se objevila fotografie a lidé začali manipulovat s obrazy, čímž vznikaly zdánlivě nadpřirozené jevy. V dnešní době, kdy politická scéna a smíšené dezinformační vlny ovlivňují online prostředí, se stávám stále více skeptická. U méně důležitých zpráv nezastavuji příliš dlouho, ale u klíčových informací věnuji čas důkladnému ověření. Nepřikládám důvěru pouze jednomu videu či zdroji; aktivně hledám další informace, aby se potvrdila autentičnost obsahu. Často lidé sklouznou k tomu, že označí pravdivé zprávy za “fake news” nebo “deepfake”, což je podle mého názoru větším problémem. Tento způsob myšlení mě vedl k tomu, že jsem se stala opatrnější a kritičtější k informacím, které přijímám. Jak se podle vás změnil svět designu díky technologiím jako je umělá inteligence? Zaznamenala jsem, že mnozí lidé skvěle využívají AI k usnadnění své práce, což je podle mě skvělé. Klíčové je ale, jak jednotlivci tyto nástroje začleňují do svých pracovních postupů. I když nejsou dokonalé, funkce jako Generative Fill ve Photoshopu nebo text-to-vector v Illustratoru mohou výrazně zefektivnit některé úkony. Když je pak spojíme s ChatGPT a dalšími textovými modely, zejména během brainstormingu, dochází k výraznému zvýšení pracovní efektivity. Pozorovala jsem, že designéři často využívají nástroj Midjourney k tvorbě vizuálů, což vyvolává otázku, jak dalece jsou tyto návrhy následně upravovány nebo zda jsou považovány za finální produkt. Spoléhat se pouze na výstupy z Midjourney mi přijde nedostatečné, protože za každým dobrým designem by měl stát dobře promyšlený kreativní proces, což je zvláště důležité v art direction procesu. Zkušení designéři pravděpodobně budou přistupovat k integraci umělé inteligence do své práce s větší opatrností, aby se vyhnuli riziku nedostatečné kvality výsledků. Naproti tomu se ukazuje, že generované vektory jsou velmi užitečné pro běžnější úkoly, jako jsou tvorba stockových obrázků nebo standardních korporátních vektorů. Pokud někdo dosud vytvářel generické vektory a nyní jsou tyto vektory generovány umělou inteligencí, problém může spočívat právě v jejich generické povaze. Ráda bych také poukázala na nové možnosti pro UX a UI designéry, které se otevírají v souvislosti s AI a interakcemi s lidmi. Ukazuje se, že uživatelé hledají v AI jednoduchá a intuitivní rozhraní, na rozdíl od složitějších interakcí jako Discord server který využívá MidJourney nebo Google Colab Notebook pro open-source modely, které mohou být pro některé obtížné. Slyšela jsem také, že Midjourney pracuje na vývoji uživatelsky přívětivějšího rozhraní, což by mohlo změnit způsob, jakým s AI interagujeme při generování obrazů z textu. Tato změna vyvolává otázky ohledně uživatelské svobody a důležitosti transparentnosti v používání AI, aby rozhraní nebránilo interakci mezi uživatelem a AI, zároveň ale zůstalo transparentní ohledně používaných modelů, jejich tréninku a datasetů. Uroborosfestival https://hamosova.com/Uroboros-Festival | Lenka HámošováS nástupem umělé inteligence se mnoho tvůrců rozdělilo do dvou táborů. Někteří mají obavy ohledně budoucnosti své práce, zatímco jiní vidí umělou inteligenci jako praktický nástroj, podobně jako někdo, kdo používá kalkulačku při řešení složitého matematického příkladu. Jak vidíte budoucnost umělé inteligence? Ano, i já jsem zastáncem kalkulačky. Domnívám se, že ti, kteří se obávají umělé inteligence, si často nedocení svou vlastní hodnotu a kreativitu. Lidská kreativita pramení z naprosto odlišných zkušeností. Máme tělo, kterým vnímáme svět, a prožíváme různé pocity a emoce v reakci na naše okolí. Existují také nevysvětlitelné stavy mysli, které nelze naprogramovat ani vysvětlit prostřednictvím umělé inteligence. Toto představuje zcela odlišnou kvalitu, jistý druh prožité reality, a my vždy budeme přidávat něco nad rámec toho. Když navrhuji pro lidi, oni to budou lépe chápat. Ano, AI se postupně učí získávat určité základy a osvojuje si dobré praxe, například generování wireframů či jiných designových prvků. Přesto si myslím, že lidská kreativita je schopná transcendentně překračovat i tyto dobře zažité praxe, což je vlastně podstata designu. Je důležité zpochybňovat i to, co bylo dříve považováno za správné, a najít nové směry. Neobávám se, že AI někoho nahradí — nahradí pouze ty základní a generické věci. Důležité je, aby ostatní našli svůj vlastní kreativní pracovní postup, který jim bude vyhovovat, a rozhodli se, jak dalece dovolí AI zasahovat do svého procesu. Existuje však riziko, že při využívání vlastních prvků může AI člověka více omezit, než byl původně záměr, protože výsledek může být neočekávaně spektakulární. Je důležité být schopen odstoupit a reflektovat, že výsledek je ovlivněn datasetem, na kterém byl generativní model trénován. Možné je, že model vychází z dat, které nechceme používat, takže je klíčové pracovat s dostatečným povědomím a uvědoměním. Jaká jsou podle vás hlavní etická dilemata, se kterými se setkáváte? Největším etickým problémem, se kterým se setkávám při práci s umělou inteligencí, je existence neférových datasetů. Tyto datasety často nedosahují potřebné míry transparentnosti, což vyvolává mé etické obavy. Problematické je, že se v souborech dat objevuje například licencovaný obsah nebo že se do souboru dat promítají stereotypy prostřednictvím textových popisů obrázků vytvořených lidmi. Ideální řešení by bylo, kdyby instituce jako knihovny či univerzity vytvářely vlastní datasety, což by mohlo přispět k řešení mnoha současných problémů. Dalším problémem jsou pravidla soukromých společností, která nemusí být v souladu s etickými standardy. Je důležité si uvědomit, že využíváme nástroje a technologie, o kterých nemáme plné pochopení, a to může mít neznámé dopady. V oblasti kreativity se tyto etické otázky nemusí jevit tak dramaticky, ale problémy se objevují, když se AI začne používat v jiných oblastech, jako je automatizace náborových procesů nebo v zdravotnictví. Zde se etické dilema stává zásadním. Existuje také otázka autorských práv a uznání, kolik práce bylo skutečně vytvořeno člověkem a kolik bylo generováno AI. Tato problematika je stále nevyřešená a je třeba ji řešit i v akademickém prostředí, například v otázce používání AI studenty při psaní kvalifikačních prací. Jsou zde mnohé nezodpovězené otázky. Které současné AI projekty nebo výzkumy jsou podle vás klíčové a mají významný vliv na vaši práci? Hlavní inspirací pro mě je umělecký pohled na práci s umělou inteligencí. Začala jsem pracovat s představou, že vnímám AI jako rovnocenného partnera při tvorbě. Brzy jsem si však uvědomila, že to není reálné, jelikož AI nemůže pochopit můj fyzický stav. Není spravedlivé mít takový předpoklad. Přesto je tento myšlenkový experiment je inspirující, protože rozvíjí další otázky ohledně potenciálního vztahu mezi člověkem a umělou inteligencí. Zároveň představuje zamyšlení nad tím, jak by tento vztah měl být v budoucnosti spravedlivý a vzájemně prospěšný. Toto téma jsem prozkoumávala také na různých odborných workshopech, kde mě velmi bavilo diskutovat s dalšími odborníky zabývající se touto problematikou. Co se týče AI umění, které je běžně vidět online, nemohu říci, že by mě to zvlášť inspirovalo. Přijde mi to poněkud předvídatelné. Sougwen Chung I https://sougwen.com/Jaké další inovativní projekty nebo výzkumy ve světě AI považujete za zásadní? V rámci mé práce s AI mě nejvíce inspiruje umělecký přístup z pohledu human-AI co-creation. Fascinující mi přijde projekt Sougwen Chung, které vytvořily robotické rameno DOUG. Tento projekt byl založen na ideji, že robotické rameno bude kopírovat Chungovy tahy při malbě. Avšak v průběhu práce vznikly odchylky a latence, které ovlivnily jejich styl malby. Vzájemná interakce a vliv mezi nimi a robotem vedly k novým cestám v jejich uměleckém projevu, reflektujících vliv AI na kreativitu a interaktivitu. Ráda bych také zmínila Eryka Salvaggia, multimediálního umělce a kritika z New Yorku, jehož práce je pro mě zdrojem inspirace. Na jeho webových stránkách najdete řadu fascinujících článků zaměřených na AI. Vřele doporučuji přihlásit se k odběru jeho Substack newsletteru, aby vám jeho nejnovější myšlenky a postřehy přicházely přímo do emailu. Salvaggio se zaměřuje na kritickou reflexi současného vývoje v oblasti umělé inteligence a vede výzkumnou skupinu Algorithmic Resistance Research Group (ARRG!). Tato skupina se věnuje etickým a společenským aspektům AI a jejich práce je klíčová pro každého, kdo se zajímá o uměleckou kritiku v této oblasti. Je důležité, aby se více lidí věnovalo takovéto kritice a diskusi o AI. Performative Dialogues workshop AI I co-organized by the Uroboros Festival and Fresh Eye I Lenka HámošováCo byste doporučila mladým umělcům a designérům, kteří se začínají orientovat na umělou inteligenci a chtějí ji integraci do své praxe? Mladým umělcům a designérům, kteří se chtějí věnovat umělé inteligenci a zároveň ji využívat ve své praxi, bych doporučila, aby tento proces co nejvíce komplikovali. Neopírejte se jen o to, co AI vygeneruje na základě vašich vstupů, ale věřte svým vlastním představám a buďte aktivními kurátory výstupů. Důležité je rozumět fungování AI a zasahovat do procesu. Zkoušejte různé intervence, experimentujte s chybami a obcházením systému. Přistupujte k AI kriticky. Například na kurzu AI v umělecké praxi na FAMU jsem studenty motivovala k tomu, aby si vytvořili vlastní modulární princip práce s AI. Měli si představit AI jako partnera, se kterým mohou hrát kreativní “ping pong”. Když člověk takto vizualizuje proces typické spolupráce s AI, uvědomí si, že lidská kreativita hraje v něm jen malou roli. Proto je důležité do procesu vložit více lidského. Můžeme přerušit generativní proces, předělat ho ručně, vykreslit ho nebo dokonce do něj vložit něco, co s AI nemá nic společného. Takovéto intervence a zásahy mohou přinést nové a zajímavější výsledky. Lenka Hámošová: Je potřeba zvyšovat AI gramotnost. Manipulaci se nevyhneme was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 2. 2024

Nové designové přístupy: spekulativní a tranzitivní design

Design jako takový je tu už od nepaměti. Počátek můžeme vidět v tvorbě nástrojů u Homo habilis (Manzini, 2015). „Všichni lidé jsou designéři, naše schopnost designování je jednou z charakteristických vlastností člověka“[1] (Stables, 2012). Design je velmi silný nástroj, který má moc změnit věci k lepšímu, reaguje na aktuální dění ve světě, na momentální problematiky. Někteří designeři dokonce uvádí, že správný design může zachránit svět.[2] Vzhledem k vývoji člověka, dochází také k transformaci designu. Vznikají nové přístupy, nové pohledy na svět, který se velmi rychle mění s příchodem novějších technologií. Tento text se blíže zabývá konkrétně spekulativním a tranzitivním designem. Jaké nové pohledy tyto přístupy přináší, na co reagují, co je jejich cílem? Design chápeme „ontologicky v tom smyslu, že všechny designové předměty, nástroje a dokonce i služby přinášejí určité způsoby bytí, poznávání a konání.“[3] (Escobar, 2018). Hezky toto tvrzení potvrzuje i výrok Manziniho (2015), který říká, že design nám lidem pomáhá být lidmi[4]. Design jako takový chápeme jako radikální a to proto, že přináší zásadní změny v našich životech (Stables, 2012). V určité době si designeři uvědomili, že chybí nástroje pro tyto radikální změny, které by měly přesah do budoucnosti a tak vznikla subkultura designérů, kteří razili tzv. „design for transition“ (design pro změnu) (Escobar, 2018). Tento akt je považován za počátek tranzitivního designu. Spekulativní i tranzitivní design mají za cíl řešit tzv. wicked — zapeklité problémy, které jsou složité, komplexní, otevřené, globální. Může se jednat o udržitelnost, socio-ekonomické problémy apod. Na tyto problémy je třeba se dívat s vizí do budoucna, což oba přístupy zohledňují. Svým přemýšlením rozvíjí design služeb, který má také za cíl lepší budoucnost díky kolektivnímu přičinění, avšak aplikace spekulativního kritického designu posouvá praxi dále. Problematika je poté uchopována z komplexnějšího hlediska (Villari, 2022). Cameron Tonkinwise, velký propagátor obou směrů, chápe spekulativní design jakožto aplikovaným příkladem filozofie designu — snaží se o materializaci určitého druhu budoucnosti. Jak uvádí „Design vytváří budoucnost. To, co designéři vytvářejí, se stává budoucností, kterou obýváme.“[5] Spekulativní design pracuje totiž s každodenními rutinami — výrobky — co a jak používáme. Patří sem však i komunikace a prostředí ve kterém se pohybujeme (Tonkinwise, 2015). Pěkným příkladem studie, která aplikovala spekulativní design za cílem pochopit problematiku spojenou s péčí o seniory je studie s názvem Příběhy o péči: Porozumění nadějím a obavám lidí z technologií péče prostřednictvím zjišťování příběhů[6] (Schulte & Hornecker, 2022). Studie byla založena na doplňování příběhu fiktivní osoby Lor, která bude slavit 189. narozeniny. Participanti si pomocí nedokončených vět měli představovat budoucnost. Výzkumníci cíleně neoslovovali experty — pečovatele, ani seniory, kteří již tuto péči potřebují, ale naopak oslovili respondenty různým věkových kategorií (18 +), širokou veřejnost (Schulte & Hornecker, 2022). Obrázek 1: Snímek obrazovky první stránky dotazníku, na které byli účastníci seznámeni s hlavní postavou a mohli začít vyplňovat své první představy o tom, jakou podobu by péče mohla mýt. (Schulte & Hornecker, 2022)Přestože se studie zabývala technologickými řešeními pro podporu péče seniorů, mapovala obecně péči jako takovou. Co všechno participanti berou za důležitou součást péče? Díky tomu výsledky byly komplexnější a dokázaly pokrýt mnohem více oblastí než v současné době péče o seniory zahrnuje. Díky imaginaci se podařilo dotazovaným oprostit se od nynějších zvyklostí a mnohdy skrze kritiku současných služeb poukázat na nedostatky, které je třeba v budoucnosti podchytit (Schulte & Hornecker, 2022). Tonkinwise, také hovoří o tom, že dlouhou dobu panovalo přesvědčení, že design je nepolitický, to je ale omezující, není pak možné řešit zapeklité problémy, které jsou s političností mnohdy velmi úzce spojeny. Jak uvádí “design je všechno; jsou to rozhodnutí, která stojí za tím, co a jak se děje v každém jednotlivém vybudovaném prostředí, ve kterém žijeme”[7] (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019). Rotmans mluví o tzv. Tranzitivním managementu (Transition management) líčí, že je třeba, aby vláda inspirovala proces kolektivního učení. Měla by povzbuzovat ostatní aktéry, aby se zapojovali a společně přemýšleli, jak na transformaci s ohledem na sociální a environmentální dopady. (Rotmans et al., 2001) Tonkinwise vysvětluje pojetí transitivního designu jako přístup, který se snaží skrze změnu prostředí a komunikace dojít ke změně lidské povahy (Tonkinwise, 2021). Příklad tranzitivního projektu můžeme uvést projekt The Transition Town Initiative (TTI — Tranzitivní městská iniciace), který probíhal v městě Totnes ve Velké Británii. Tento projekt vznikl na základě problematiky fosilních paliv. Vize navrhuje udržitelnější cestu, kterou by se města měla ubírat (Escobar, 2018). „Klíčovým prvkem TTI je relokalizace potravin, energie, bydlení, dopravy a rozhodování. TTI uvažuje o znovuoživení komunit tak, aby se staly soběstačnějšími, o pečlivě plánovaném, ale soustavném “útlumu” či “energetickém sestupu” lidské činnosti a o nástrojích pro obnovu ekosystémů a komunit, které byly erodovány staletími delokalizovaných, experty řízených ekonomických a politických systémů.“[8] Tento projekt byl spuštěn na několika místech po světě. Cílem je vytvořit odolnější a udržitelnější společenství prostřednictvím spolupráce a zapojení obyvatel. (Escobar, 2018) Podobnou myšlenku má také třeba organizace TransitionUS[9]. Snaží se skrze projekty podporovat společnost, aby došlo k systémové transformaci, kterou náš svět tak potřebuje. Mají filozofii, která staví na následující vizualizaci. Sami si však uvědomují, že pokud chceme dojít k nějaké systémové změně je třeba začít u sebe, u jednotlivců (Transition US, 2010). Obrázek 2 — https://www.transitionus.org/vision„Potřebujeme více filozofie designu, v designu i ve filozofii, která by ukázala, že stav člověka je podmíněn designéry; každý navržený výrobek nebo systém zase navrhuje určité typy lidí, nebo alespoň určité způsoby lidského bytí“[10] (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019). Designéři se snaží ignorovat co vidí a naopak imaginují, co by mohlo být. Vytvářejí alternativní reality. Někdy jsou designeři označováni za optimisty, jelikož jejich představy o budoucnosti počítají s dokonalostí, takže vznikají vize o idealistické utopistické budoucnosti (Tonkinwise, 2015). Pomocí prototypování, vizualizací se designéři snaží ohodnotit, zda se jim daří docílit lepší budoucnosti, než je současnost. „Design kritizuje (současnost) tím, že vytváří (budoucí) alternativy.“[11] Aby však mohlo dojít k nějaké změně potřebují designéři podporu od ostatních lidí, proto součástí designu je i přesvědčování mnoho dalších lidí. Skrze různorodou participaci v různých částech procesu se snaží přesvědčit o hodnotě, kterou daný projekt má pro budoucnost. Pokud se podaří sehnat podporovatele, spojence, nastává čas zhmotnění, realizace. Nejedná se však o konec procesu, protože design se týká praxe, na základě které je pak výsledek přetransformováván, aby byl co nejefektnější a nejudržitelnější (Tonkinwise, 2015). Co tedy spekulativní kritický a tranzitivní design přinášejí nového? Tyto přístupy vznikly na základě poptávky řešit globální problémy, krize s přesahem do budoucnosti. Mají sloužit jako nástroje k radikálním změnám. Spekulativní kritický design hodně pracuje s nějakými uměleckými projekty, které poukazují na konkrétní problematiky, často skrze kritiku současné situace. Transitivní design jde ještě o krok dál a snaží se tyto zapeklité problémy řešit, snaží se najít odpovědi na otázky, navrhuje řešení, jak udržitelně dojít k cíli. Přichází s alternativními radikálními změnami, které však mnohdy vyžadují změnu společnosti, takže úkolem designérů je podněcovat tyto projekty. Design nám může pomoci udělat svět lepším místem, zachovat ho i pro další generace v nějak schůdném, udržitelném stavu. Jen je potřeba podpořit radikální změny, které k tomuto cíli mohou dojít. Imaginovat si budoucnost a předcházet možným problémům. Je to výzva, která je však v našich rukou. Zdroje: Escobar, A. (2018). Designs for the pluriverse: Radical interdependence, autonomy and the making of worlds (FF — ustredni knihovna (volný výběr) 504-ESCO1–1). Duke University Press. Manzini, E. (2015). Design, when everybody designs: An introduction to design for social innovation (R. Coad, Přel.). The MIT Press. Rotmans, J., Kemp, R., & van Asselt, M. (2001). Transition Management: A promising policy perspective. In M. Decker & F. Wütscher (Ed.), Interdisciplinarity in Technology Assessment: Implementation and its Chances and Limits (s. 165–197). Springer. https://doi.org/10.1007/978-3-662-04371-4_11 Schulte, B. F., & Hornecker, E. (2022). Care Stories: Understanding People’s Hopes and Fears for Technologies of Care through Story Elicitation. Proceedings of the 25th International Academic Mindtrek Conference, 117–128. https://doi.org/10.1145/3569219.3569309 SpeculativeEdu, & Mitrović, I. (2019, červenec 22). Cameron Tonkinwise: Creating visions of futures must involve thinking through the complexities. SpeculativeEdu. https://speculativeedu.eu/interview-cameron-tonkinwise/ Stables, K. (2012). Designerly Well-being: Implications for pedagogy that develops design capability. 20. https://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ1119763.pdf Tonkinwise, C. (2015, srpen 21). Just Design. Medium. https://medium.com/@camerontw/just-design-b1f97cb3996f Tonkinwise, C. (2021). Design in transition: Interview with Cameron Tonkinwise. Archis. https://archis.org/volume/design-in-transition/ Transition US. (2010). Our Vision. Transition US. https://www.transitionus.org/vision Villari, B. (2022). Designing Sustainable Services for Cities: Adopting a Systemic Perspective in Service Design Experiments. Sustainability, 14(20), 13237. https://doi.org/10.3390/su142013237 Seznam obrázků Obrázek 1: Snímek obrazovky první stránky dotazníku, na které byli účastníci seznámeni s hlavní postavou a mohli začít vyplňovat své první představy o tom, jakou podobu by péče mohla mýt. (Schulte & Hornecker, 2022). 2 Obrázek 2 — https://www.transitionus.org/vision. 4 [1] Originální text: all human beings are designers — that our design capability is one of the defining characteristics of being human. [2] Cameron Tonkinwise v rozhovoru uvádí, že designéři jsou „spasitelé světa“ (SpeculativeEdu & Mitrović, 2019) [3] Design is ontological in that all design-led objects, tools, and even services bring about particular ways of being, knowing, and doing. [4] design helped to make us human. [5] Design makes futures. What designers make becomes the futures we inhabit. [6] Care Stories: Understanding People’s Hopes and Fears for Technologies of Care through Story Elicitation [7] “design is everything; it is the decisions behind the what and how of every single thing in every one of the built environments in which we dwell” [8] The relocalization of food, energy, housing, transportation, and decision making is a crucial element of the tti. Te tti contemplates the reinvigoration of communities so that they become more self-reliant, a carefully planned but steady “powering down” or “energy descent” in human activity, and tools for rebuilding ecosystems and communities eroded by centuries of delocalized, expert-driven economic and political systems. [9] https://www.transitionus.org/ [10] We need more design philosophy, in design and in philosophy, demonstrating that the human condition is conditioned by designers; every designed product or system in turn designs certain kinds of humans, or at least certain ways of being human. [11] Design criticizes (the present) by making (future) alternatives. Nové designové přístupy: spekulativní a tranzitivní design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 2. 2024

A Journey into VR App Prototyping— Architecture Portfolio Proposal

A Journey into VR App Prototyping — Architecture Portfolio Proposal Introduction In the ever-evolving landscape of technology, the realm of Virtual Reality (VR) has emerged as a powerful tool for immersive experiences and innovative solutions. Embarking on a quest to harness the potential of VR, I delved into the world of app prototyping, particularly focusing on creating a virtual architecture/product portfolio. The objective was clear: to present architectural projects on a virtual screen with interactive models, enabling users to test and experience designs in an immersive way. Inspiration from other similar projects In the realm of Virtual Reality (VR) app development for architectural portfolios, finding inspiration from existing projects was a unique challenge. Surprisingly, not many similar projects could be found during my exploration. The scarcity of comparable initiatives emphasized the novelty of the approach I was undertaking. Existing projects, often adhered to a different paradigm. Many architectural portfolios in the VR space were designed as mirrored examples of the real world, encouraging users to navigate through virtual spaces akin to walking through physical locations. However, this approach had its drawbacks, as excessive movement within VR environments could potentially disorient users or lead to discomfort. Screenshots: Portfolio.VR, JADE DALLOUL VR PORTFOLIO ‘18The Breakthrough Inspiration The breakthrough came when I shifted my focus to other domains outside of traditional architectural presentations. Instead of seeking inspiration from within the architectural community, I turned to platforms designed for different purposes, such as those for choosing movies or exploring interactive content. These platforms did not necessitate unnecessary movement but still offered engaging and immersive experiences. Screenshot: MILK VR, JauntFor instance, interactive movie selection applications allow users to navigate effortlessly through a plethora of choices without physically moving in a virtual space. This revelation inspired a crucial shift in perspective for my VR app development. Rather than mimicking the conventional approach seen in architectural portfolios, I drew inspiration from platforms that prioritized ease of navigation and user experience. The Vision The vision was to bridge the gap between traditional architectural presentations and VR technology. Instead of static images or blueprints, I aimed to offer users an interactive journey through virtual spaces, allowing them to engage with architectural models more tangibly and dynamically. This involved the integration of VR technology to transform how we showcase and experience architectural designs. Expanding Immersion: The Dynamic Background Feature By allowing users to curate their virtual surroundings for each project, the app goes beyond traditional presentations, providing a more immersive and personalized journey through architectural designs. From intuitive controls to thoughtful navigation, every element was planned to provide a seamless and enjoyable experience for everyone. Inclusion wasn’t an afterthought; it was a foundational principle driving the design journey. Alternative Navigation Gestures and MenuInteractive Models One of the primary features of the VR app was the inclusion of interactive models. Unlike conventional presentations, users can manipulate and interact with the architectural models placed in front of them. This not only provided a more engaging experience but also allowed users to gain a deeper understanding of the spatial relationships within the designs. Questions like scale, proportion, and functionality could be answered firsthand through this immersive interaction. Testing the Product The ability to test architectural models within the VR environment is a game-changer. Users can virtually walk through spaces, explore different angles, and even simulate real-world scenarios. This feature proved invaluable in the design phase, enabling architects and clients alike to identify potential issues or improvements before the physical construction began. It marked a shift from imagining spaces to practically experiencing them, revolutionizing the design validation process. Teleportation to Project Spaces Taking the experience a step further, the VR app allows users to teleport to project spaces. This meant that users could immerse themselves fully in the architectural designs, experiencing them on a one-to-one scale. This not only enhances the sense of presence but also provides a holistic understanding of the spatial context. Walking through the virtual corridors or standing in the virtual gardens, users can appreciate the design in its intended environment, fostering a more profound connection with the architectural vision. Challenges and Learnings The journey of VR app prototyping was not without its challenges. Optimizing models for VR, ensuring smooth navigation, and maintaining visual fidelity were complex tasks. However, each challenge presented an opportunity to learn and refine the development process. Feedback played a crucial role in iterating and improving the app prototype, highlighting the importance of user-centric design and collaboration in the virtual realm. https://medium.com/media/a2c2ac159278d5da5eefd23336f1d3db/hrefA Journey into VR App Prototyping— Architecture Portfolio Proposal was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

15. 2. 2024

Rozhovor s UX researcherkou — Jana Matyášová

Rozhovor s UX researcherkou — Jana Matyášová Mgr. Ing. arch. Jana Matyášová, Ph.D.V rozhovoru s Janou Matyášovou, UX nadšenkyní, se dozvíte, jak začínala pracovní kariéru v oblasti architektury, studovala v Brně a pracovala na projektech v Rakousku. A jak se později během doktorátu věnovala socio-urbanistickému výzkumu. Během mateřské dovolené studovala Informační vědy na Katedře informačních studií Masarykovy univerzity se zaměřením na design služeb a kde spolupracovala například na projektech pro Magistrát města Jihlavy. Po absolvování stáže v designové agentuře House of Řezáč se přidala k SAP jako User Experience Researcher. Jana zdůrazňuje důležitost spojení výzkumu a designu v oblasti UX a radí studentům, aby nezapomínali na vášeň pro učení, sledování trendů a udržování kontaktů se svou komunitou. Její přechod z architektury na UX byl motivován touhou kombinovat výzkum a design pro tvorbu uživatelsky příznivých řešení. Mohla bys v krátkosti popsat svůj příběh, jak ses k UX research dostala? Například co jsi studovala, čemu se věnuješ nebo jaké byly tvoje začátky? Myslím, že je to docela zajímavý příběh. Studovala jsem v Brně architekturu a po studiích jsem nastoupila na doktorát, kde jsem se zabývala socio-urbanistickým tématem. Mezitím jsem ale pracovala jako architekt například ve Vídni v kanceláři Pumar Architekten, kde jsme navrhovali obytné soubory. Také jsme navrhovali jeden obytný soubor v Aspern ze SeeStadt, což je docela zajímavá nová čtvrť, která vznikla v rámci konceptu Smart Cities — to znamená, že má být i udržitelná, což bych řekla bylo ve své době (v rámci Evropy) celkem ojedinělé. Teď už se to dělá asi častěji. Při studiu doktorátu to šlo ruku v ruce, protože jsem zkoumala (když to hodně zjednoduším), jak jsou obyvatelé spojeni v různých urbanistických strukturách — ve kterých strukturách jsou například lidé šťastnější a ve kterých naopak ne. Část toho výzkumu probíhala právě i ve Vídni, což bylo dost zajímavé. Doktorát jsem potom dokončovala částečně na mateřské dovolené, během které jsem zároveň nastoupila na KISK a studovala Informační vědy. Hodně jsem se ale zajímala o design služeb, v rámci kterého jsem spolupracovala na skvělých projektech. Například s Laďkou Zbiejczuk Suchou jsem se podílela na projektu pro Magistrát města Jihlavy. Dělali jsme výzkum i s eye-trackingem, na kterém bylo hezky vidět, že se design služeb dá dobře propisovat i do architektury. Sestavovali jsme i taková mini doporučení, mini architektonický návrh řešení, jak danou službu v daném prostoru zlepšit. Také jsem se během studií zúčastnila i půlroční stáže v designové agentuře House of Řezáč, která mě myslím hodně naučila. Po studiu KISKu jsem nastoupila do SAPu jako User Experience Researcher, což vlastně znamená, že pracuji jako výzkumník. Věřím ale, že výzkum s designem úzce souvisí a pořád jej do hodně věcí promítám. Ve všech těch designových rolích jsem se vždycky cítila víc jako výzkumník a vlastně je to i to, co mě na mé práci baví. Pumar Architekten — Living Garden; Zdroj: (Pesendorfer a Machalek Architects)Čili můžu vycházet z toho, že ses na škole nezaměřovala pouze na samotné studium, ale vydala ses spíš tím praktickým směrem. V podstatě ano. Je zajímavé, že na KISKu nebyli jen studenti, kteří přišli po maturitě nebo z bakalářského studia, ale i ti jako já, po doktorátu a s dětma. Byli jsme taková zajímavá skupina. Dokonce jsem si tam našla dvě kamarádky. Na léta na KISKu, ačkoliv jsem měla už úplně jiné starosti, hrozně ráda vzpomínám. A taky si myslím, že mi to dalo hodně rozhledů. Povinné předměty v rámci designové profilace byly super zajímavé, a myslím, že takhle zajímavé předměty jsem nikde jinde na žádné škole neměla. A možná už ani mít nebudu. Obytné soubory a spokojenost obyvatel — kniha vydaná J. Matyášovou; Zdroj: (Matyášová, 2021)Ve svých začátcích ses tedy věnovala architektuře. Co tě motivovala přejít právě na UX, respektive na design? Tohle bylo hodně těžké rozhodnutí. Architektura je krásná, jde o úžasný obor, který jsem si přála studovat asi od svých pěti let a fakt jsem si za tím šla. Je to dost těžká škola. Musíš tomu hodně obětovat. Ze všech stran posloucháš, že jde o poslání, že je to skvělý obor — částečně jsem si to myslela, částečně jsem se o tom sama přesvědčila i ve zmíněné Vídni nebo ze svých pracovních zkušeností v Brně, například v kanceláři KOGAA a jiných super zajímavých studiích. Nebo teda ne ve všech, ale vlastně jsem pořád s těmi urbanisty v kontaktu a někdy mě to vnitřně oslovuje. Má to ale jednu Achillovu patu — pracovní podmínky mladých architektů jsou velmi špatné, i během mých studiích to bylo velmi obtížné. Nějaký přerod jsem měla ve chvíli, kdy se mi narodilo první dítě a já si řekla, že odteď kdykoliv budu v práci, tak půjde o čas, který s ním nestrávím. Během nějakého mého rozhoupávání, vznikla na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity o špatných pracovních podmínkách mladých architektů i studie od Terezie Lokšové, která jako by mi mluvila z duše. I v mém okruhu architekti bojovali. Převážně tedy ženy, což mě utvrdilo v tom najít si něco, co mě bude bavit, ale kde zároveň neztratím to, co mě bavilo na architektuře. A tak jsem si uvědomila, že mě vlastně baví interakce s lidmi. Vysvětlím to na příkladu. Vezmi si, že jsem dostala od nějaké rodinky zadání navrhnout jim kuchyň. A mě místo navrhování samotné kuchyně bavilo s tou rodinou vést rozhovor, ne přímo jakou by chtěli barvu, ale spíš jak vlastně ráno vstávají, co řeší nebo jak se po ránu cítí. Zpětně se na to dívám tak, že mě na celém architektonickém navrhování nejvíc bavil výzkum. Z designérského pohledu šlo vlastně o první část Double Diamondu. Z architektského pohledu jsem to ale nevěděla, toto označení nepoužíváme, což je vlastně taky zajímavé. Ačkoliv by se ten proces navrhování mohl ozrcadlit, použít a myslím si, že by stále byl funkční. Přesto se to tak nedělá (alespoň u nás většinou ne), architektonické navrhování je komplexnější. A za druhé tu možná funguje nějaká bariéra mezi obory. Architekti to prostě neznají. Když jsi zmínila Double Diamond, nepřemýšlela jsi někdy, že by ses věnovala i jeho druhé části? Nebo jsi rozhodnutá, že právě první část tě naplňuje, baví a je ta, kterou chceš i nadále rozvíjet? Ano, například v House of Řezáč jsem dělala více projektů, kde jsem Double Diamond využila, ať už jeho první, nebo druhou část. Nemůžu říct, že mě nejvíc baví jenom rozbíhání dat. Samozřejmě ten výzkum obsahuje jejich analýzu. Cítím v tom takovou trochu detektivní práci. Zároveň jako výzkumník se od těch dat musíš umět odosobnit, což je někdy hrozně těžké, ale je to ta cesta, která mě baví. I v té architektuře mě to bavilo, ale tam je ten výsledek celkem hmotný — třeba navrhuješ obytný prostor a musíš naplnit nějaké stanovené normy, vstupuje do toho celá řada dalších věcí, a možná proto ti architekti úplně neví, že něco jako Double Diamond existuje. Řekla bych, že čím lepší je architektonické studio, tím větší má nějakou vizuální stopu. Samozřejmě se ti může stát i to, že tě ten investor donutí aplikovat svoje řešení, které ty jen “naklikáš“. To se ti ale asi může stát i v UX designu, je to trochu diskutabilní. Ten můj přechod z architektury do UX designu byl v tom, že jsem (úplnou náhodou) šla studovat KISK — byl to spíš takový omyl, kdy jsem chtěla studovat dálkově a bylo mi celkem jedno, co za obor to bude. Tím, že šlo zrovna o informační vědu, kde se vyučoval i design služeb, který mě potom dost chytl a s tou architekturou dával smysl, byla jenom náhoda. V druháku na KISKu jsem pak začala zjišťovat, že jako architekt můžu dělat designéra a že to tak odlišné vlastně není. V SAPu jsem pak došla do bodu, že mě baví role výzkumníka. Vraťme se zpátky k designu. Co by měl takový design zahrnovat, nebo kde dělají nejčastěji juniornější kandidáti či zaměstnanci chyby, které kolega „senior“ vidí na první dobrou? Rozumím. Toto je zajímavá otázka. Třeba v rámci SAPu asi nejsem dost „seniorní“, abych to sama dokázala rozpoznat, když si to ale vezmu jako paralelu s navrhováním architektury, tak se mi například moc nelíbí, že se hodně často opíráme o svoje vlastní zkušenosti, a ne o data. U juniorského designera sice často absentují nějaké zkušenosti, ale většinou je open-minded, zkrátka má otevřenou mysl, kterou se ale buď bojí projevit, nebo ji projevuje naopak až moc. Oba případy nejsou ideální. Designer by měl být schopen dobře odvést výzkum a dobře si analyzovat data. Musíš mít prostě nějaké projekty za sebou, abys sám dokázal data implementovat do návrhu nebo najít řešení, které uživatele opravdu chtějí nebo mohou potřebovat. A nemyslíš si, že všichni studenti vysokých škol by mohli být teoreticky připraveni na roli UX designéra/výzkumníka? Vycházím teď z toho, že musí udělat nějakou závěrečnou práci, kde pracují s daty nebo dělají kvantitativní či kvalitativní výzkum, takže vlastně už mohou mít dostatek zkušeností pro práci v tomto konkrétním odvětví. To zní jako super věc, ale myslím si, že UX designer musí mít (a to si asi trošku protiřečím s tím, co jsem před chvílí řekla) nějakou empatii, aby pochopil nejen data, ale i lidi. Musí mít nějakou formu social skills, aby dokázal pochopit motivace a potřeby těch finálních uživatelů, a to nemusí být jenom lidé, ale třeba i ptáci nebo stromy. Poslední dobou kolem sebe vidíme obrovský boom s umělou inteligencí (AI). Jaký je tvůj názor na propojení UX a AI? Je to nástroj, který nám práci ulehčí, nebo nám ji bude brát? Vyloženě z toho pohledu UX designera, což vlastně mluvím teď aktuálně třeba spíš za své kolegy a ze svých předchozích zkušeností, mám pořád (možná naivní) pocit, že nějaký social skill, o kterém jsme se bavili, AI nemá a možná mít ani nebude. Časem možná bude schopná ti, když jí dáš dobrá data, dát i dobré řešení. Stále si ale myslím, že bude potřeba nějaký člověk, který je ověří. Chytrá, inovativní řešení nebo nějaký future návrh, ale AI, pokud ji to nenaučíme, umět spíš nebude. Z pohledu výzkumníka bych řekla, že ti AI může usnadnit práci. Například ti může pomoct přepsat rozhovor, nebo ti pomoct s nějakou jinou manuální prací. Na druhou stranu, když dělám nějaký výzkum, tak si potom často ty věci pouštím znovu, abych je navnímala. To AI neumí, takže ji například můžu nechat vygenerovat mi z rozhovoru poznámky, ale musím si pak i nějak sama moderovat, číst mezi řádky. Samozřejmě jsou tu profese, třeba překladatel, u kterých si dokážu představit, že tu lidskou sílu brzy AI nahradit dokáže. Vyjmenovala jsi mnoho věcí, které jsi dělala, studovala nebo na kterých jsi pracovala. Máš ale nějaký projekt, který je takzvaně tvá „srdeční záležitost“? Projekt, na který jsi opravdu hrdá a jde podle tebe o dobrý kus odvedené práce? Tento pocit jsem měla v životě vícekrát. Například když jsem na architektuře odevzdala diplomovou práci, byl to ohromně silný pocit, ale vlastně největší radost mám z věcí, které jsou hmatatelné a které jsou vidět, což se teď bohužel v SAPu moc neděje. Určitě bych ještě jednou zmínila obytný prostor v Aspern ze SeeStadt, který jsem pomáhala navrhovat ve Vídni. Zajímavý byl i projekt, který jsem navrhovala v agentuře KOGAA, kde jsem ještě s jedním kolegou z NEXT INSTITUTE řešila malý dřevěný pavilonek, který měl lidem přiblížit téma adaptace na změnu klimatu. Zároveň je to něco, čím se teď trochu zabývám i na druhém doktorském studiu. Například jsme řešili, jak do pavilonku zabudovat stromeček, tak aby na něj stékala ze střechy voda, když prší. Jak technicky vyřešit přirozené zavlažování. Potom jsme ho v tom největším vedru umístili na Malinovského náměstí. Vzpomínám, že se na něj chodili dívat lidé a my jim rozdávali informační letáčky o adaptaci na změnu klimatu. Ten pavilonek je mobilní, takže se po Brně různě přesouvá. Teď delší dobu sídlí u výstaviště. City Cell Prototype — drevený pavilón; Zdroj: (CITY CELL PROTOTYPE, 2018)A já kolem toho dennodenně chodím do práce a nikdy mě nenapadlo, že jej navrhovala moje kolegyně z IT korporátu. No a tam, pokud jedeš šalinou z Bystrce směrem na Mendlovo náměstí, tak na zastávce Výstaviště hlavních vstup je po pravé straně malý dřevěný pavilonek. Pak už jsem tam vlastně nepracovala, to už jsem šla na mateřskou. Nevím, kde přesně ten pavilonek všude byl — jednou jsem ho myslím viděla na Mendlově náměstí, ale teď je už delší dobu u výstaviště a vůbec netuším, jestli ještě funguje. Stále je to ale srdcovka, která má nějaký smysl a která má potenciál něco ovlivnit. Můžeš dát na závěr nějaká doporučení pro studenty, kteří tento rozhovor budou číst? Například na co se během vysoké školy zaměřit, odkud čerpat inspiraci, zkrátka jak se stát lepším designérem. Kam bychom měli nasměrovat energii, abychom mohli být alespoň zčásti úspěšní jako ty. S tímto tvrzením bych byla opatrná. Neřekla bych, že jsem tak úspěšná… Minimálně kariéru máš určitě bohatou a zajímavou. To určitě nezapřu. Na základě toho, co jsem zažila a čím jsem si prošla, by moje doporučení bylo (a vysokoškolákům se asi nebude úplně líbit), abyste nikdy neztratili chuť se učit a studovat. Nemusí to nutně znamenat studium na vysoké škole, ale třeba že se zajímám o svět kolem sebe. Když mě něco trápí a štve, tak o tom mluvím — diskutuji, načítám si ty vědomosti a snažím se tak té společnosti trošku přispívat. A pokud mě to něco trápí hodně, tak se do té společnosti snažím přispívat i nějak víc. U mě to například hodně rezonovalo v rámci mých studií — měla jsem pocit, že můžu udělat nějaký výzkum a něco tím třeba změnit. Takže určitě neztratit chuť se učit. A pokud máte nějaký sen — například chcete změnit povolání — a ačkoliv se to ze začátku může zdát úplně šílený, tak si za ním jděte. V rámci designu (a teď hodně čerpám i z architektury) si myslím, že dost pomáhá si ty věci propojovat. Já se například vždycky dívám, jestli se někdo podobným tématem v minulosti již nezabýval — zajímám se o to téma, nacházím si nějaké referenční příklady, čtu různé články a dobré knihy. Zároveň si myslím, že je dobré si umět odpustit — například když na nějaký projekt už nemám energii a cítím, že mě to vůbec nebaví, tak si dát pauzu. Nechat to chvíli uležet, než jste opět schopni v projektu pokračovat. Na závěr bych určitě dodala, že pokud se jedná o studenta KISKu, určitě se nebojte udržovat dobré vztahy a kontakty se svými spolužáky a vyučujícími. Katedra nabízí skvělý základ pro kvalitní komunitu designérů. Učíte se hrozně zajímavé věci a můžete se na ni vracet i v rámci nějakých dalších kurzů. Zdroje: CITY CELL PROTOTYPE. (2018, 8). KOGAA. https://www.kogaa.eu Matyášová, J. (2021, november 18). O mém doktorátu: Jana Matyasova. https://jana-matyasova.webnode.cz/l/doktorat-a-kisk-forum/ Pesendorfer a Machalek Architects. (n.d.). Living Garden. Pumar. Cit 12. január 2024, z https://www.pumar.at/portfolio/j3b-seestadt-aspern/ Rozhovor s UX researcherkou — Jana Matyášová was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2024

Ivelina Gadzheva — potřebujeme více designerů, kteří rozumí lidem

Ivelina Gadzheva — potřebujeme více designerů, kteří rozumí lidem Ivelina Gadzheva je bulharská inkluzivní designérka a konzultantka ve veřejném i soukromém sektoru, která v současné době iniciuje legislativní změny na evropské úrovni pro zlepšení přístupu k informacím. Vystudovala průmyslový design na Národní akademii umění v Sofii a Inkluzivní design na Mid Sweden University ve švédském Östersundu. Po škole založila nadaci Design for All Bulgaria, jež je součástí sítě Design for All Europe. Nadaci nyní věnuje nejvíce svého pracovního času. Práce Iveliny Gadzeva vnímám jako inspirující, oslovil jsem ji proto s prosbou o krátký rozhovor. Povídali jsme si o inkuzivním designu a o jednom z jejích posledních projektů. Jak jste se dostala k inkluzivnímu designu? Všechno to začalo v době, kdy jsem studovala průmyslový design na Národní akademii umění v Sofii, a kdy se ve škole ještě více zaměřovalo na fyzické produkty než na ty digitální. Dostali jsme za úkol vytvořit organizér pro nevidomé. To byla má první zkušenost, kde jsem za účelem výzkumu komunikovala s lidmi s určitým handicapem. Při práci na tomto projektu jsem si uvědomila, že existuje obrovská propast mezi tím co se masově vyrábí a tím, co je dostupné pro lidi s speciálními potřebami. Proto jsem se rozhodla zaměřit svoji kreativitu tam, protože to vnímám jako obrovskou příležitost udělat dobrou věc, ze které bude těžit celá společnost a ne jen lidi s handicapem. V jednom rozhovoru s Vámi jsem se dočetl, že vnímáte rozdíl mezi přístupností a inkluzivním designem. Můžete to trochu rozvést? Pro mě je přístupnost více zaměřená na přizpůsobení řešení technickým kritériím, která vyhovuje normám a legislativě. Je funkcionálně správná, ale opomíjí lidské aspekty jako je inspirace, naděje, strach a hlavně důstojnost. Pokud například vytváříte digitální produkt, který je v souladu se standardy přístupnosti pro nevidomé, neznamená to automaticky, že je to pro ně tento produkt snazší na použití. Samozřejmě, dokážou přečíst popisky tlačítek a dokončit nějaký úkol (např. koupit si lístek na vlak), ale oproti vidícím jedincům jim stejný úkol mnohonásobně déle. Takže ano, využívají přístupný produkt, ale jejich uživatelská tomu neodpovídá. Taky mám pocit, že se až moc úzce se zaměřujeme na specifickou skupinu lidí jako jsou neslyšící, nevidomí, vozíčkáři apod. Ale teprve až tyto skupiny nakombinujeme dohromady tak můžeme říct, že navrhujeme inkluzivně. Pokud chceme dělat produkty a služby přístupné, musíme do procesu vždy zahrnovat zpětnou vazbu od lidí, kterých se to týká. A tím nemyslím jejich idealizované modely nebo naše vlastní představy o smýšlení konkrétních skupin lidí, ale opravdové začlenění lidí s určitým handicapem do procesu návrhů. V tom je podle mě největší rozdíl mezi přístupností a inkluzivním designem. Ivelina Gadzheva na konferenci Zlín Design Week 2022Četl jsem, že jsou země, které se inkluzivním designem zabývají více než ostatní. Vnímáte to stejně? Podle mě se inkluzivním navrhovaním zabývají více severoevropské státy jako je Anglie, Norsko, Švédsko apod. Myslím, že je to dáno tím, že je tam jiná mentalita lidí než například tady v Bulharsku. Když se tady zeptáte kohokoliv, co si představí pod pojmem design, většina lidí to vnímá jako estetiku, jako něco co vypadá hezky. Mám ale pocit, že lidé žijící na severu Evropy vnímají náročnost práce designera více než jinde. Obecně se snaží dělat věci správným způsobem a jsou ochotni do nich investovat, protože v tom vidí dlouhodobou hodnotu. Proto je v těchto zemích i profese designéra vnímána trochu jinak. Na začátku jste mluvila o důležitosti inkluzivního designu. Myslíte, že je na designerech upozorňovat na tyto problémy? Rozhodně. Mnoho lidí není obeznámeno nebo nemají vůbec tušení o této problematice. Jako designéři máme v sobě kreativní nutkání změnit věci k lepšímu a já věřím, že je to náš největší dar. Dříve lidé potřebovali produkty k tomu, aby přežili. Nyní produkty potřebují lidi, aby přežili. Pokud chceme změnit služby nebo produkty k lepšímu, potřebujeme více designerů, kteří jsou dobří v porozumění lidem.Nedávno jste dokončila projekt, který pomáhal zlepšit orientaci návštěvníků v Sofii — hlavním městě Bulharska. O co se jednalo? Šlo o fyzický navigační systém, který měl za úkol zlepšit orientaci pro všechny návštěvníky Sofie. U tohoto projektu jsem měla na starost výzkumnou a konzultační část, grafické zpracovaní pak vytvořilo studio Fullmasters. Během projektu se ale stala zajímavá věc. Všichni si mysleli, jak skvělé řešení jsme vymysleli a že to bude určitě dobře fungovat. Tak jsme návrhy vytiskli, šli jsme do ulic a udělali testy. Tam jsme ale zjistili, že polovina věcí není vůbec tak funkčních, jak jsme si mysleli. Proto je velmi důležité se zvednout ze židle a jít testovat s uživateli. Mezi myšlenkou a realitou může být velký rozdíl. https://medium.com/media/13812e4a66839ee1559344d8886edd34/hrefVytiskli jsme ještě několik dalších verzí, znovu jsme šli mezi lidi a testovali jsme to jak s místními tak i návštěvníky města. Snažili jsme se zachytit různé úhly pohledu z různých perspektiv a dojít k co nejlepšímu výsledku. To se nám snad povedlo. Takže to pro Vás byl úspěšný projekt? Ano, určitě byl. Každý projekt si ale žije mnoha různými životy před, během a po realizaci. Já osobně jsem trochu smutná z toho, že už byla většina navigačního systému poničena vandaly. Prvky systému jsou polepené nálepkami nebo pokryty graffiti, a tak přestaly plnit svůj účel, nefungují a neslouží lidem. To je smutné. Doufám, že se to nebude opakovat a lidé si uvědomí, že to stálo mnoho úsilí a práce. Mám ještě poslední otázku — co byste poradila lidem, kteří se zajímají o inkluzivní design a přemýšlí třeba o studiu tohoto oboru? Pokud vám záleží více na produktu a méně na lidech, nejspíš to nebude pro vás. Pokud si nejste jistí, zda je to obor pro vás, určitě se to vyplatí zkusit a třeba zjistíte teprve při studiu, jak zajímavé to je. Pokud vám ale záleží na tom, jak můžete lidem pomoci a jak jim porozumět, je pro vás. Inkluzivní design je neprobádaná oblast. Existuje hrozně moc věcí, které je nutné objevit a ověřit skrze kreativní myšlení. Takže pokud jste typ člověka, co rád prozkoumává neprobádané oblasti, určitě tomu dejte šanci. Moc děkuji za představení projektu a sdílení Vašich názorů nejen na inkluzivní design! Ivelina Gadzheva — potřebujeme více designerů, kteří rozumí lidem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

13. 2. 2024

Daň z nehnuteľnosti v Bratislave: Inovácie pre jednoduchší a efektívnejší proces

Daň z nehnuteľností v Bratislave: Inovácie pre jednoduchší a efektívnejší proces Jediný žltý lístok, ktorý nezožerie váš pes, je ten, ktorý ani nedostanete. Väčšine Bratislavčanov sa vybavia pri daniach z nehnuteľnosti žlté lístky na poštu a dlhé rady. Daň z nehnuteľností sa dá však vybaviť aj online formou.„Jediné istoty na tomto svete sú dane a smrť.“ Benjamin FranklinProblém: Daň z nehnuteľností Zapojení aktéri: Oddelenie inovácií a digitálnych služieb z Magistrátu hlavného mesta SR Bratislavy, Oddelenie miestnych daní, poplatkov a licencií z Magistrátu hlavného mesta SR Bratislavy, Ústav verejnej politiky na Fakulte sociálnych a ekonomických vied — Univerzita Komenského v Bratislave a obyvatelia a obyvateľky Bratislavy. Podpora a mentoring: Bloomberg Philanthropies, FutureGov (teraz s názvom TPXimpact) Riešenie: 1. jasný a zrozumiteľný návod, 2. online formulár s automatickým prepočtom, 3. online platba, 4. automatizované vyplnenie formulára na základe dát z napojených databáz Metódy a nástroje: dizajnový šprint, hĺbkové rozhovory, dotazníky, mapa kontaktných miest, cesta službou, online feedback, používateľské testovanie, service blueprint, systémová zmena a teória zmeny Trvanie: Zatiaľ 3 a pol roka Prečo táto prípadovka? Zmeny v prostredí verejnej správy zvyčajne postupujú pomaly a nie sú motivované rýchlym ziskom ako v komerčnom prostredí. Mnohé vnútorné procesy sú založené na legislatíve alebo na už existujúcich zvykoch. Tento popísaný prípad jasne demonštruje, že neexistujú žiadne magické riešenia, no trpezlivá opakovaná iterácia bežných konzervatívnych služieb dokáže priniesť nielen finančné výhody, ale aj pozitívne hodnotenie. Z procesu platenia daní sa snaží odstrániť zbytočné bariéry, ktoré menia zážitok z negatívneho na neutrálne až príjemné hodnotenie, porovnateľné s komerčnými službami. Tento prípad tiež ilustruje, ako sa jedna služba transformuje prostredníctvom vylepšovania jej jednotlivých komponentov (microservices). Nie je to teda jednorazový zásah, ale skôr séria postupných krokov, ktoré postupne zdokonaľujú službu. Kľúčové zásady: transparentnosť, open source, spolutvorba a neustále vylepšovanie Súvislosti a partnerská spolupráca Všetko odštartoval zapojenie Bratislavy do 18-mesačného programu Digital Innovation Initiative od Bloomberg Philanthropies v roku 2020. A tak začala cesta learning by doing na bratislavskom magistráte. Na začiatku aj s pomocou britskej transformačnej agentúry FutureGov (neskôr premenovaná na TPXimpact). Celá spolupráca mala za cieľ v duchu dizajnového myslenia vybrať a zreformovať niektoré služby s vysokým dosahom na obyvateľov Bratislavy. Ale ktorú službu vybrať? K zarámovaniu sa dostali dvomi smermi — rozhovormi a dotazníkmi s Bratislavčanmi a pohľadom na dáta. Víťazom sa stala daň z nehnuteľností, ktorú inovačný tím vyhodnotil ako najdôležitejšiu transakčnú. Ľudia oslovení v dotazníkoch si väčšinou vybavovali služby ako hromadná doprava, odpady, údržba verejných priestorov, ale rozpočet mesta upriamil pozornosť práve na túto daň, pretože ide o druhú najväčšiu príjmovú položku. Daň z nehnuteľností je povinnosť, ktorú musia plniť všetci vlastníci nehnuteľností. Každoročne Bratislava získa približne 90 miliónov eur. Ako prebiehal inovačný proces Proces inovácie zahŕňal analýzu súčasného stavu služby daň z nehnuteľností, vrátane jej legislatívnych základov (národných aj európskych), technických možností a názorov daňovníkov. Behaviorálne mapovanie na front office, rozhovory s klientmi, ale aj s druhou stranou — úradníkmi a úradníčkami pomohli vyšpecifikovať kontaktné body služby. K lepšiemu navrhovaniu riešení prispelo rozdelenie služby na dve časti: 1. formulár. Ten je štandardne poskytnutý Ministerstvom financií SR a samosprávy si ho nemenia. Ročne ho vyplní približne 25-tisíc Bratislavčanov. 2. platba dane. Je významnou príjmovou položkou, týka sa ročne 210-tisíc fyzických osôb a 11-tisíc firiem. Rozkúskovanie pomohlo k tomu, aby sa dala vytvoriť stratégia pre rýchlejšie intervencie, ale aj systémovú zmenu. Vylepšenie služby totiž nebolo o ľahkých vizuálnych zásahoch, či facelifte, ale išlo o vytvorenie novej úrovni zážitku a k tomu bola nutná aj zmena zákona. Proces teda zahŕňal vylepšenie niekoľkých mikroslužieb a ako správny dizajnový proces, ešte nie je ukončený a tím vidím ďalšie možnosti zlepšenia. Ku dani z nehnuteľností sa vytvorilo 5 rôznych možných konceptov. Všetky mali nakreslenú aj svoju cestu používateľa a overovali sa scenáre riešenia s právnikmi, daniarmi, IT bezpečnosťou a napokon aj medzi Bratislavčanmi. Fungovanie služby je prekreslené ako blue print so štyrmi vrstvami: 1. to čo vidia ľudia ako vizuálne rozhranie (obrazovky), 2. akcie používateľov, 3. akcie na strane úradu (back office), 4. backendové technológia. Napokon vybrané riešenia sa dostali do fázy prototypu vo Figme. Pri spustení online služieb sa používal online formulár na hodnotenie služby, priestor bol aj na otvorené otázky. Takto pristupoval inovačný tím k Bratislavskému kontu, pod ktorým je umiestnený formulár a platba dane z nehnuteľností.Čo bolo výsledkom Inovácia formulára: Od papierového tlačiva k automatizovanému formuláru Daň z nehnuteľností sa stáva veľkou témou hlavne pred blížiacim sa konečným termínom na podanie daňového priznania (31. január). Je to obdobie kedy 300 ľudí denne čaká na osobnú asistenciu personálu na Oddelení miestnych daní, poplatkov a licencií. Osobná návšteva na úrade je pre veľa ľudí jediným možným riešením, ako sa popasovať s nezrozumiteľným tlačivom. Testovacie vypĺňanie tlačiva s pripraveným scenárom ukázalo, že môže trvať aj viac ako 1 hodinu. Dôvodom je aj to, že toto tlačivo mnohí vypĺňajú iba 1–2-krát za život, pretože povinnosť majú fyzické a právnické osoby, ktoré minulý rok kúpili, predali, darovali, dostali do daru nehnuteľnosti, alebo tí, ktorí skolaudovali rozostavanú nehnuteľnosť. Tlačivo bolo dostupné aj pre elektronické podanie prostredníctvom elektronického občianskeho (eID). Napriek tomu, že v Bratislave je najvyššia penetrácia ľudí s aktívnym používaním eID, aj tak ide o menej ako 10 percent. Rozhovory s pracovníčkami z oddelenia daní však odhalili, že 9 z 10 elektronicky vyplnených formulárov sú odovzdané ako chybné. Oprava vyžaduje zásah správcu dane, kontaktovanie daňovníka a takto sa pridáva ďalšia frustrácia. Vysoká miera chybovosti sa identifikovala ako jeden z problémov, ktorý potreboval inovačný tím vyriešiť, aby odbremenil oddelenie daní. V tejto fáze sa do riešenia zapojil aj tím z Ústavu verejnej politiky, ktorý mal už predchádzajúce skúsenosti s behaviorálnymi “pošťuchnutiami” v iných mestách (Prievidza, Banská Bystrica, Martin). 1.1 Zjednodušený návod Prvým krokom bola rýchla a relatívne lacná intervencia, ktorej výsledkom bol vizuálne atraktívnejší a hlavne popisnejší návod. Oficiálny návod ministerstva financií je totiž vo forme Poučenia o dani a ide o pomerne hutný text, plný paragrafov. Behaviorálny tím sa s pracovníčkami na oddelení daní rozhodol ísť cestou skráteného dizajnového šprintu. V 3 celodenných workshopoch spoločne pripravili mapu zákazníka pri vypĺňaní tlačiva. Návrh návodu podrobili trom kolám spätnej väzby. V prvých dvoch pripomienkovali úradníčky na základe svojich skúseností, pri poslednom kole sa použilo testovanie na základe jednoduchého scenára. Do testovania vybrali 43 univerzitných študentov, ktorých rozdelili do dvoch skupín. Jedna používala ako pomôcku nový návod a v druhej — kontrolnej skupine mali k dispozícii Poučenie z ministerstva financií. Keďže test prebiehal počas obdobia Covidu, testovalo sa online. Výsledky ukázali, že sa podarilo znížiť chybovosť o 90 percent. Výrazne pozitívna zmena nastala hlavne pri jednoduchých úlohách. Takto vyzerá jedna strana zo zjednodušeného návodu na vyplnenie a podanie daňového priznania k dani z nehnuteľností.Návod napokon reálne slúžil, vo vytlačenej forme sa nachádzal na úrade, ako pdf si ju mohol stiahnuť ktokoľvek. Zaujímavosťou je, že bol pripravený univerzálne (ako white label), nielen pre Bratislavu, takže inšpiráciu alebo priame využitie mohlo nájsť akékoľvek mesto na Slovensku. V januári 2023 mala pdf príručka 12 000 stiahnutí. Na konci tejto iterácie však prišlo potvrdenie predpokladu, že návod postačuje ako rýchly fix len pre jednoduché prípady. Keďže vlastníctvo nehnuteľností je často vyjadrené v zlomkoch (podieloch) pri zložitejších matematických operáciách je daňovník stratený. Nový problém, na ktorý sa zameralo riešenie, bolo odstránenie chybovosti hlavne pri matematických operáciách. 1.2 Online formulár Druhým krokom v intervencii vo formulári bolo teda navrhnutie online verzie, ktorá „zakrýva“ a “poľudšťuje” nevzhľadný formulár ministerstva financií a od daňovníka pýta iba informácie, ktoré potrebuje. Zároveň sa uskutočňuje na pozadí automatický prepočet, takže sa eliminujú matematické chyby. Online formulár využil už aplikované know-how z testovania a spätnej väzby v predchádzajúcej iterácii, napríklad interaktívna nápoveda vychádzala z pdf návodu. V procese prípravy rozbili celý formulár na jednotlivé políčka a zisťovali, ako veľmi sú potrebné a súvisiace. Tu už išlo o zdĺhavejšiu a nákladnejšiu intervenciu, keďže si vyžadovala programátorské kapacity. Dôležitým faktom však je aj to, že tento nový formulár je súčasťou Bratislavského konta, ktorý je akýmsi spoločným účtom a strechou pre rôzne digitálne služby samosprávy. V digitálnej komunikácii sa konzistentne používa jednoduchý dizajnový systém založený na osvedčených dizajnových systémoch (UK Gov, Spotify, Google) so špecifickými bratislavskými ikonami a ilustráciami. https://medium.com/media/7f9a92f09a26313ec62cfb73f534f85a/href1.3 Predvyplnenie dát z katastra Tretím možným krokom je rozvoj formulára s výhľadom do budúcnosti (roky 2025–2026). V pracovnej skupine s Ministerstvom investícií, regionálneho rozvoja a informatizácie SR (MIRRI) pôsobí aj zástupca Bratislavy. Cieľom je pripraviť legislatívu tak, aby sa z katastrálneho úradu dali automaticky získať dáta do online formulára. V tom prípade by stačil už len potvrdenie daňovníka a zaplatenie. “Čo je end game pri dani z nehnuteľností? To, že formulár vlastne neexistuje. Na oddelení sme si už robili dátový model, aký rozsah informácií vieme dostať do priznania,” vysvetlil service owner dani z nehnuteľnosti z Magistrátu Slavomír Oslej. Inovácia platby: Od žltého lístka ku QR kódu Veľkou zmenou prešla aj druhá časť služby — platba dane. Obe časti služby (formulár a platba) vytvárajú synergický efekt. V realite ich daňovník neberie ako dve oddelené zážitky a aj práca oddelenia inovácií prebiehala na viacerých frontoch súčasne. Rozdeľujeme ich len pre lepšie porozumenie dizajnového procesu, ktorý začína vždy správnym definovaním problémového priestoru. Daňoví poplatníci majú nastavené očakávania na platbu dane rovnako, ako na akúkoľvek inú platbu, s ktorou sa stretávajú bežne v živote. Prečo by platba dane nemohla fungovať ako u iných, komerčných služieb? Prečo to nie je tak jednoduché ako keď zaplatíme paušál za internet? Posun k takejto používateľskej skúsenosti si však vyžadoval opäť znovunadizajnovanie služby a ambíciu zmeniť zabehnuté koľaje. 2.1 List daňovníkom Východiskovým stavom bolo to, že každý daňovník zistí výmer svojej daňovej povinnosti prostredníctvom listu z mestského úradu. Do schránky príde “legendárny” žltý lístok, ktorý neveští nič dobré. Adresát musí ísť s lístkom na poštu a prevziať si do vlastných rúk rozhodnutie. Celý proces je prebyrokratizovaný a neprívetivý pre používateľa, ale “robilo sa to tak roky”. Na druhej strane samospráva musí vynakladať finančné prostriedky na listové zásielky. Jedno rozhodnutie stojí okolo 4 eur. V prvom kroku sa rozhodli intervenovať na úrovni listu, ktorý vyzýval daňovníkov k zaplateniu dane. Návrhy vychádzali od behaviorálneho tímu, ktorý si takto chcel vyskúšať rôzne typu „pošťuchnutia“ (nudges). Bratislavčanom rozposlali tri verzie listu, ktorým ich vyzvali k zaplateniu dane. Jedna z verzií bola zjednodušením bežne používaného listu, v druhej obyvateľom pripomenuli, prečo je dôležité zaplatiť daň z nehnuteľností, tretia zas obsahovala nepriamu hrozbu sankcie. Najúspešnejšia sa ukázala prvá — zjednodušená verzia. Dokonca, mesto vyzbieralo na daniach za rovnaké obdobie viac o 100 000 eur v porovnaní s predchádzajúcim rokom. Vedúca Oddelenia miestnych daní, poplatkov a licencií Silvia Čechová získala ocenenie Úradnícky čin roka 2021 práve za iniciatívny a inovatívny prístup, ktorý viedol k efektívnejšiemu a rýchlejšiemu výberu daní. 2.2 Online platba Druhým krokom v inovácii služby bolo spustenie online platby. Pretestovali ju pilotne na 450 obyvateľoch. Veľký dôraz sa kládol na to, aby boli zastúpené rôzne sociodemografické skupiny a rovnaký pomer žien a mužov. V teste bolo napríklad 100 ľudí starších ako 60 rokov. Ďalšiu sezónu už ponúkli služby všetkých obyvateľom, ktorí sa zaregistrovali, aby mohli prijať e-mail s výmerom dane. Daň bolo možné uhradiť prostredníctvom QR kódu, platobnej brány alebo štandardným bankovým prevodom. Všetci daňovníci, ktorí využili online platbu, však počas mája a júna dostali aj papierové rozhodnutie o dani z nehnuteľností. Tento krok bol nutný, keďže legislatíva prikazovala, že správca dane musí doručovať rozhodnutie o vyrubení dane aj do vlastných rúk. Napriek tomu analytika ukázala veľkú úspešnosť: za prvých 72 hodín zaplatilo 50 percent registrovaných daňovníkov, do 15 dní ich bolo 93 percent. 2.3 Zmena zákona Prax zostala taká, že aj tí, ktorí sa chceli vyhnúť kontaktu s papierom, museli ísť na poštu. Toto bol ďalší priestor na optimalizáciu a Bratislava sa snažila o zmenu zákona. V medzirezortnej pracovnej skupine k zlepšeniu životnej situácie Kúpa nehnuteľnosti na bývanie, ktorá vznikla na MIRRI v rámci Plánu obnovy, predkladal návrhy a skúsenosti z praxe aj zástupca Bratislavy. Výsledkom bolo, že parlament prijal novelu zákona 582/2004 a tento rok bude prvýkrát možné, aby akákoľvek samospráva na Slovensku spustila jednoduchú a digitálnu platbu všetkých miestnych daní a poplatkov bez potreby žltých lístkov a chodenia na poštu. Každý jeden obyvateľ Slovenska môže zaplatiť daň z nehnuteľností, komunálny odpad či poplatok za psa pohodlne prostredníctvom oznámenia cez email. Premenené na reč peňazí, Bratislava by takto ušetrila 600-tisíc eur len na listových zásielkach. Aké je poučenie? “Leadership je dôležitý. Robili sme aj s inými mestami, ale v Bratislave sú jednoducho ľudia, ktorí chcú meniť veci. Veľkou výhodou je aj to, že má inovačný tím inhouse. Vtedy sa dá veľmi operatívne zapracovávať zmeny, a to je extrémne dôležité. A keď sa na to pozriem z hľadiska verejnej hodnoty, tak je dôležité aj to, že inovácie sú dostupné aj pre iné mestá,” Matúš Sloboda z Ústavu verejnej politiky, ktorý spolupracoval na zjednodušenom návode a online formulári. * Bratislava od roku 2020, keď začala spolupracovať s Bloomberg Philanthropies, rozšírila svoj inovačný tím z 3 ľudí na takmer 20 členov. V tíme sú produktoví manažéri a aj IT developeri. * Svoje know-how sa snažia šíriť aj na jednotlivých oddeleniach magistrátu, aby na každom mali ambasádora dizajnového myslenia. * Z výsledkov bratislavského inovačného tímu môže čerpať akákoľvek samospráva. * K relatívne jednoduchému nápadu ako je zjednodušenie formulára však bola nutná aj systémová zmena na úrovni zákona. “Aj platenie dane môže byť príjemné z hľadiska používateľského zážitku. Bolo to nečakané, ale stretli sme sa s pozitívnou spätnou väzbou. Najviac ma však teší zmena zákona, lebo to ma trápilo posledné tri roky. Ide o trvalú zmenu. Je to niečo, čo zostane po nás a nie je naviazané na mňa ako konkrétneho človeka alebo vedenie mesta,” Slavomír Oslej, produktový manažér, Magistrát hlavného mesta SR Bratislavy Čo hovoria dáta o spokojnosti so službou? * Služba online platba získala v roku 2023 Net Promoter Score na úrovni 91 (maximálna hodnota 100). Na otázku: Ohodnoťte prosím vašu skúsenosť s touto platbou dane z nehnuteľností odpovedalo viac ako 4 000 Bratislavčanov. * Online formulár bežal v roku 2024 iba posledné dva týždne, za ten čas získal takmer 4 000 unikátnych používateľov, z ktorých asi polovica formulár vyplnila úplne a stiahla si ho ako pdf súbor. Net Promoter Score je na úrovni 54. Časová os jún — september 2020 — rozhovory a pozorovania Bratislavčanov na front office, reprezentatívny prieskum a skladanie obrazu o bratislavských službách september — január 2020 — fáza konceptovania a prototypovania apríl 2021 — pilotné spustenie online platby pre úzku skupinu na testovanie a práca na zjednodušenom návode apríl 2022 — online platba spustená pre všetkých júl 2022 — práca v pracovnej skupiny na MIRRI pod Plánom obnovy apríl 2023 — spustenie Bratislavského konta. Súčasťou bola aj digitálna platba pre všetkých. Získali 20-tisíc používateľov jún 2023 — parlament prijal novelu zákona o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady s platnosťou od 1. novembra 2023. Znamená to, že samospráva nemusí posielať papierové oznámenie o dani. Daň z nehnuteľnosti v Bratislave: Inovácie pre jednoduchší a efektívnejší proces was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2. 2024

Zdeněk Lanc z ČT: Baví mě sledovat zdravý hlad po objevení správneho problému

Zdeněk Lanc ako vedúci dizajnu a výskumu digitálnych služieb zodpovedá v Českej televízii za tímy zamerané na UX, grafický dizajn, výskum, analytiku, prístupnosť a SEO. Ako hovorí, nevytvára len podmienky pre kooperáciu tímov, ale aj radosť z práce. Dozviete sa o tom, aké špecifiká má Česká televízia v porovnaní s komerčným sektorom a aj to, aký veľký tím pracuje na rozvoji digitálnych produktov. V našom rozhovore však hovorí aj o dizajnovom myslení vo fyzickom svete. V Českej televízii ste nedávno prešli redizajnom webu ČT24.cz a prešli ste aj na nové CMS. To vyzerá na dosť zásadne míľniky. Většinu práce odvedli kolegové přímo v produktovém týmu ČT24 a obdiv zde patří rozhodně jim. Já sám jsem historicky nejvíce času strávil na videoplatformě iVysílání, kde jsme prošli zásadnější proměnou designu rozhraní webu i aplikací před dvěma roky. Právě na tomto produktu vznikl i základní style guide pro všechny ostatní produkty ČT, který s jejich redesigny postupně aplikujeme. Hlavní důvody pro změnu CMS v případě ČT24 byly technologické. Původní systém, na kterém běželo CMS, se blížil k hranici své životnosti a podpory a jakékoliv změny v něm byly čím dál bolestivější. Redakce potřebovala moderní a efektivní nástroj a nemohli jsme se zde spokojit s ustrnutím rozvoje. Bylo potřeba dobře analyzovat potřeby redaktorů směrem k novému systému a pak se rozhodnout a vybrat buď nějaké již hotové “krabicové” řešení nebo postavit vlastní systém. Rozhodli jsme se jít druhou cestou a postavili zcela nový systém na moderním dev stacku, a to především kvůli našim specifickým potřebám a návaznostem na naše další systémy. Ohýbání krabice je totiž noční můra. Co se týče samotného uživatelského rozhraní webu ct24.cz, tak jde z velké části spíše o facelift. Není a neměl to být radikální redesign. Šlo nám v první řadě o přestavbu původního úspěšného webu pomocí nových vizuálních prostředků a prvků na novém systému. Díky tomu se technologicky dostáváme na úroveň, kdy jsme schopni dělat razantně rychlejší inovace a kdy dokážeme doručovat změny přírůstkově a rozhodovat se o nich na základě dat a zpětné vazby uživatelů. Konečně se nám rozvázaly ruce! ČT24 je dlouhodobě nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR a zahodit vše staré a proměnit ho ostrým střihem není obvykle ten nejlepší nápad. V ČT asi máte zrejme mnoho produktov, a teda aj príležitostí, kde sa dá využiť dizajnové myslenie a postupné iterovanie. Chodíte už v dizajnovom procese vychodenými cestičkami, alebo skúšate aj nové metódy? Řekl bych, že je obecně designové myšlení a iterativní přístup poměrně přirozeně v naší krvi. Řada lidí pochází z firem, kde takto byli zvyklí pracovat, být v kontaktu s uživateli, pro které to celé děláme, opírat se o data, ověřovat hypotézy. Není to určitě stejné napříč všemi týmy, ne všude je situace ideální a určitě máme před sebou ještě dost práce. Dokázal bych si představit mnohem intenzivnější zapojení uživatelů i četnější testování, ale celkově jsme myslím na dobré cestě. Tam, kde to funguje, mě baví sledovat zdravý “hlad” po objevení toho správného problému nebo příležitosti i iterace při hledání nejlepšího řešení. Myslím, že spousta lidí u nás ani netuší, že se tomu říká designové myšlení, ale dělají to. Tyto pojmy někdy vytváří zbytečnou bariéru mezi lidmi, mluvila o tom na Design blogu Anežka Řepík. Myslím si, že to je srozumitelné jen pro jisté obory. Ale co teď není, může časem být. Rádi bychom letos rozjeli interní workshopy zejména pro produkťáky právě na designové myšlení a user-centred design. Tak si povedzme ako vlastne vyzerá štruktúra v ČT a potom si môžeme rozobrať, ako sa pracuje s dizajnovými metódami. Česká televize je velmi rozmanité prostředí a zaměřím se proto jen na naši divizi Digitální služby (pozn. do jesene 2023 pod názvom Nová médiá) a to ještě zjednodušeně. Máme na starosti veškeré online aktivity ČT kromě správy sociálních sítí, které jsou v divizi Marketing. Provozujeme asi 10 produktů. Ty největší jsou portály ČT24, ČT sport, iVysílání a Déčko. K tomu máme další, již o něco menší weby, jako ČT edu, ČT art, eShop, TV poplatky a podobně. Produktem pro nás je například i komponenta videopřehrávače nebo CMS. Běžíme na webu, v mobilních aplikacích (Android i iOS) a mnoho z produktů je zastoupeno také v prostředí televize, ať už jako HbbTV nebo smart TV aplikace (Android TV, Apple TV, aplikace pro Samsung nebo LG apod.). V našem týmu je asi 170 lidí, což se může zdát jako velké číslo, ale je to velmi málo s ohledem na tak široké portfolio produktů, řadu platforem pro distribuci, většinově interní vývoj s komplexním dev stackem, s vlastní serverovou infrastrukturu a provozem a s tím, že do počtu zahrnují i některé redakce ukotvené v naší divizi. Na ČT si hrozně vážím toho, že díky všestrannosti řady kolegů dokážeme někdy celkem zázraky. Organizační uspořádání je tradiční matice. Jsme formování do produktových týmů složených z lidí různých profesí (vertikál), kde každý má svého produktového vlastníka. Nad všemi produktovými vlastníky bdí manažer produktů, což je obdoba Chief Product Officer (CPO). Horizontály jsou naopak oborové a slouží k propojení a kooperaci lidí stejného řemesla. Vznikají zde dohody a standardy, jak fungujeme a je tu těžiště mé role. Konkrétně vedu obory UX, grafický design, výzkum, analytiku a SEO. Kolega má podobně na bedrech zas techničtější obory — vývoj, infrastrukturu, testing. Máme také horizontálu pro agilní management. Nestarám se tedy o konkrétní produkt, i když mi na jejich rozvoji, samozřejmě, velmi záleží. Pečuji mnohem více o to, aby v mé horizontále mohli kolegové dělat fakt kvalitní práci, předávali si zkušenosti, sdíleli zpětnou vazbu, navazovali na práci ostatních, znali kontext i mimo produkt, na kterém pracují, dokázali dobře odhadnout rozsah problému — protože když všechno souvisí se vším, snadno člověk propadne paralýze. Hlavně je, aby měli z toho, co dělají radost, a to nejen z výsledku, ale i z průběhu. Časť z tímu Zdeňka Lanca obhliada štúdio kolegov v Českých Budejoviciach.K takejto štruktúre ste sa zrejme dopracovali postupne. Ano! Kdysi jsme byli rozděleni na dva až tři velké týmy, kde se mezi sebou lidé téměř neznali. Organizačně každý patřil jinam a dá se říci, že i každý produkt vznikal poměrně izolovaně (technologicky, z pohledu designu, procesů, používaných nástrojů). Dnes jsme, díky bohu, konečně jeden tým a urazili jsme spolu slušnou cestu také ve vzájemném sjednocování. Když máte takto uchopený tým, můžete začít opravdu budovat standardy. Můžete říct, že na tohle používáme tento nástroj, tady ukládáme data napříč produkty, tady vzniká společný design systém, tady je naše úložiště výzkumných dat, takhle pojmenováváme návrhy a takto verzujeme. Když nejsou všichni sdružení v jednom oddělení se společným vedením, můžete si to krásně vymyslet, ale uskutečnit to je reálně velmi těžké. Z vašej skúsenosti, ako je lepšie presadzovať zmeny — tlačiť zhora alebo mať pripravené zmeny zdola? Z predchádzajúceho rozprávania trochu šípim, aká by mohla byť vaša odpoveď. Myslím, že odpověď na otázku je začít shora, ale nezůstat jen u toho. Každá změna stojí určitou energii, čas, empatii i dobrou komunikaci. Když se tento prostor otevře a legitimizuje shora, vytvoří se tím podmínky pro to, aby se mohla začít reálně odehrávat i zespodu. Jedno bez druhého nakonec nejde. Mám špatnou zkušenost s tím, že změny, které se narodí v dobré víře jen odspodu, nemusí být často snadné dotáhnout ve chvíli, kdy vyžadují více úsilí nebo zapojení dalších lidí, když nejsou předem dobře komunikovány a vedení nerozumí, proč jsou potřeba. Z pohledu vlastníků produktů jsou zásahem do jejich priorit a je zásadní ten prostor pro změnu shora otevřít a vymezit si pro něj kapacitu lidí, kteří změnu rozhýbou. To je alespoň moje zkušenost z České televize. Záleží, samozřejmě, na mnoha okolnostech. Ako ste sa vlastne vy dostali k dizajnovému mysleniu? Aká bola tá osobná cesta? Tohle bude asi trochu vousatý příběh, předem se omlouvám. Krátce po přelomu tisíciletí jsem poprvé nastoupil do České televize. Tehdy ještě nebyly role tak diferencované jako dnes a člověk co “dělal weby” byl nejspíš webmaster. A to jsem byl i já. Dnes by to byl možná unicorn nebo “full-stack bůhvíco”, ale tehdy to bývalo poměrně běžné i na větších produktech. Zkrátka, jeden člověk namaloval grafiku, návrh nakódoval, napsal si v PHP nějakou administraci a provozoval to. Přesto jsem se vždycky cítil více doma v grafice a designu obecně a zde jsem se často dostával do situací, kdy jsem prezentoval některé své návrhy a získal zpětnou vazbu, ze které jsem byl nešťastný. Diskuse se totiž neodehrávala na úrovni cílů, uživatelských potřeb, hypotéz, ale dostával jsem instrukce, kam co posunout, co zvětšit a co jak přebarvit. Nedokázal jsem tomu dobře čelit. Neměl jsem tušení, že existuje celý obor UX, který byl přesně tím po čem jsem hladověl. A jak jsem stále více pátral po argumentech, o které bych opřel své tehdejší návrhy a jejich obhajobu, narazil jsem nepřekvapivě na Dona Normana a Jakoba Nielsena — matadory oboru. Ponořil jsem se na pár let do knih, začal potkávat první lidi z tehdy malé komunity UX designerů a odjel jsem do Londýna za Jakobem. Vždycky jsem si bral trochu větší sousta, než užvíkám a dodnes jsem ČT vděčný, že mi umožnila tuhle cestu. Absolvoval jsem jejich čerstvě otevřený kurz v rámci NNg, který později začali i certifikovat a hlavně jsem se tam potkal s řadou lidí z Evropy, kteří byli v tom dál, než jsem byl já. To mě strašně moc posunulo. Mnohem později jsem víceméně náhodou dostal příležitost učit na vysoké škole Fachhochschule Wien designové myšlení a UI design. Najednou jsem zjistil, že mnohým věcem nerozumím tak dobře, jak jsem si původně myslel, když jsem je měl někomu vysvětlit. Musel jsem se do toho ponořit a věnovat tomu hodně energie, abych vůbec dokázal hodiny odučit, ale zpětné mi to strašně moc pomohlo v práci. Doporučil bych to zkusit každému. Nakonec mi to vydrželo skoro 6 let. Čo vlastne potrebuje dobrý UX dizajnér? Je to vzdelanie, skúsenosti, alebo mu na začiatok stačí premýšľať o používateľovi? Myslím, že to je především o mindsetu. O přístupu k řešení problému se zápalem, s přirozenou zvědavostí, chutí přijít věci na kloub a vyřešit ji co nejlépe a s pokorou i empatií při hledání této cesty a hlavně s uživateli! Patří k tomu určitě i schopnost jednoduše a srozumitelně komunikovat myšlenku. Zbytek se pak už člověk naučí snáze. Hodí se, myslím, i schopnost pracovat s nejistotou a rizikem a uzpůsobovat vynaložené úsilí velikosti řešeného problému a jeho dopadu. Jde o to řešit správný problém, správným způsobem, správně. Nebo jak říká Eric Reiss: “Do whatever you have to do to get the s**t done”. Může se to zdát jako samozřejmost, ale není to, bohužel, tak ani u některých “seniorních” designerů. Na pohovorech se nám stále objevují lidé, co například nebyli schopni během celého povídání zmínit uživatele nebo jeho potřeby. To slovo prostě vůbec nezaznělo a přistupovali k oboru spíše technicky, byli zaměření mnohem více na nástroje nebo proces bez hlubšího povědomí o tom, proč ty věci dělat. Když to v sobě člověk na druhou stranu ale má, tak to ostatní vnímám vlastně jako podružné. Je jedno jaký nástroj k návrhům používá, naučí se ten, co potřebujeme. Stejně za 5 let bude celá planeta používat zas něco jiného. A když jsme u těch “nešvarů”, tak zmíním ještě jeden. Setkal jsem se s designéry, kteří říkají, že dělají uživatelské testování a výzkum mezi uživateli. Ale když se dostaneme ke konkrétním příkladům, tak se ukáže, že nevidí ten opravdový význam, proč to dělají. Často tím jen získávají finální fajfku “otestováno s uživateli”, aby měli krytá záda před klientem. Je to velký rozdíl oproti člověku, který opravdu hledá nejlepší řešení, kteří se snaží udělat uživatelské testování tak, aby mu to přineslo potřebné vstupy, bez kterých by riskoval, že se nerozhodne správně. Otázka tedy zní: Máte dostatečný prostor pro iterace, abyste mohli aplikovat zjištění zpět do návrhu, vylepšit ho a ještě znovu otestovat? Ne? Neděláte to pro “fajfku”, že ne? Hovorili ste o formálnom odfajkovaní používateľského výskumu medzi UX dizajnérmi. Povedzme si, ako za tie roky, odkedy sa zaoberáte dizajnovým myslením, posunulo toto odvetvie? Posúva sa po krôčikoch alebo ide o veľký skok dopredu? Můj pohled je omezen na mou bublinu, i když jsem nebyl celou dobu jen v ČT, ale i v jiných typech organizací a často o tom debatuji s lidmi z designerské komunity z různých firem. Netroufám si posuzovat posun celého odvětví. Výsledky Humans of UX z 2021 nevypadají v tomto vůbec zle. Možná by zajímavým zrcadlem mohlo byt, jak se daří agenturám tuto expertizu prodávat. V začátcích to byl obrovský problém a UX design se schovával do celkových rozpočtů mezi položky, o kterých nebyla diskuse jako grafika a vývoj, ale dnes jsme úplně jinde a řada firem velmi úspěšně prodává čistě tuto expertizu a celkové povědomí o tomto oboru je, řekl bych, už velmi dobré. Snad se nepletu. Mnoho lidí se soustředí zejména na druhou část dvojitého diamantu, kde se řeší, jak vyřešit problém — zaměřují se na použitelnost UI. Tady vidím značný prostor pro zlepšení. Ale přitom jsou někdy obrovské příležitosti s velkým dopadem zejména v první části — objevování správného problému, ve strategickém designu. Podle mého názoru je v této metodologii fáze “define” ta nejsložitější a často člověk dojde k tomu, že musí jinak postavit nebo doplnit předchozí fázi. Chce to už více zkušeností. V této oblasti stále nevnímám roli UX ve firmách jako zcela vyspělou a nezpochybnitelnou. Možná to je tím, že designeři nevnímají tuto fázi jako součástí jejich práce, nebo proto, že zde nemají ve své firmě dostatečný prostor a nejsou ve formování strategie přizváni k jednomu stolu s produktovým vlastníkem. Spomínali ste, že pri maticovej štruktúre ste presadili aj rovnaké nástroje naprieč tímami. O ktoré konkrétne ide? V tomto ohledu nejsme výjimeční. Jako hlavní návrhový nástroj používáme Figmu, ale v minulosti jsme používali i Adobe XD, Axure a Sketch. Rozhodli jsme se pro Figmu kvůli dobré podpoře komponent v rámci design systémů a také velké aktivní komunitě. Například u složitějších formulářů stále používáme Axure, kde můžeme dobře simulovat složitější logiku, lépe ladit reakce s formulářem a také jej používáme u televizních aplikací, kde můžeme simulovat ovládání přes dálkový ovladač (mapovaný na klávesy), což se zde dělá trochu pohodlněji. Z dalších nástrojů používáme Miro jako digitální whiteboard. Pracuje v něm více profesí než jenom designéři — asi tretina celého týmu a hodně v něm kolaborujeme na společných věcech. Komunikujeme hlavně přes Slack, email používáme méně, většinou jen s jinými odděleními v televizi. Pro dokumentaci používáme Confluence, pro správu úkolů používáme Jiru a občas na menší věci nebo pro osobní todo listy používáme Trello. Pro správu dokumentace designového systému používáme Supernovu, což je český nástroj. Předtím jsme uvažovali ještě o Zeroheight. Ve výzkumu nám pomáhá nástroj Condens, který využíváme jednak pro transkripci nahrávek z rozhovorů do textu, ale také pro kódování textového obsahu, například odpovědi z otevřených otázek v dotaznících. Zvažovali jsme také jeho konkurenta Dovetail, ale Condens si lépe poradil s češtinou. Je to nástroj z Německa a mají v týmu české kořeny a vyšli nám velmi vstříc. Využíváme i umělou inteligenci, kde to dává smysl. Například opět na automatické značkování otevřených odpovědí z různých kvantitativních výzkumů nám pomáhá, protože ruční procházení tisíců reakcí je za hranou našich možností. Experimentujeme s Microsoft Clarity pro nahrávání uživatelů a heatmapy. Dříve jsme používali Hotjar, ale odešli jsme od něj kvůli změně finanční politiky a také kvůli technickým důvodům. Pro vytváření interaktivních formulářů používáme Alchemer. Existuje řada nástrojů, ale potřebovali jsme něco, co umí docela hodně logického větvení ve formulářích. Používáme také malý nástroj nazvaný Getsitecontrol, který umí zobrazit na webu popup. V našem případě je to okénko s textem: “Chcete nám pomoci zlepšit naše weby? Přihlaste se do výzkumu.” Umí to spoustu věcí jak v oblasti návrhu, logiky i cílení. Ušetřili jsme tím dost sil interního vývoje na jiné věci. V oblasti analytiky používáme klasické měření od Google Analytics. Máme tolik dat, že je musíme odlévat do BigQuery, vytváříme si dashboardy v Looker Studiu a všechna data si stahujeme. Denně vygenerujeme asi 60 GB dat. Data pak propojujeme s daty z dalších interních systémů. Používáme také měření od Gemius NetMonitor a Nielsen nebo Chartbeat pro analýzu zpravodajského obsahu. Keď ste pred pár rokmi robili redizajn webu ČT24, tak ma prekvapilo, že okrem persón, ktoré mapovali divácke správanie, ste viedli veľa rozhovorov priamo v redakcii, ako by si tú webstránku predstavovali samotní redaktori. Kto sú teda prirodzení stakeholderi vo vašich produktoch? Máme produkty, které si dokážeme vytvořit od začátku do konce včetně obsahu uvnitř Digitálních služeb. Pak máme produkty, které mají celou redakci v jiných odděleních České televize. To je případ například ČT24. Redaktoři, kteří denně píšou články, a jejich šéfredaktor, jsou blíže televizní divizi, ale pro nás jsou jedni z nejdůležitějších stakeholderů při navrhování ČT24. Ale nejde ani tak o komunikaci nad vizuálním stylem. Jde spíše o to, že mají poměrně jasno v tom, jak portál dramaturgicky a koncepčně tvarovat, kam ho chtějí směřovat, mají přehled o konkurenci a o trendech v televizním světě. Je to i strategická otázka nakolik se má lišit webová ct24.cz a televizní ČT24 a jak a kde je koncepčně provázaná. Samozřejmě, že jejich pohled prolínáme z naší expertízou a znalostí online trhu, děláme jim výzkumy, dodáváme data, aby toto partnerství bylo co nejlepší. Naši výzkumníci, analytici a designéři mohou přinést nové podněty, nápady, mohou být ambasadory uživatelů a jsou schopni ověřovat hypotézy pro produktového vlastníka i třeba redakci. Například při iVysílání je to jiné, tam máme redakci přímo “u sebe”, a produkt kompletně včetně dramaturgie vzniká v naší divizi Digitálních služeb. Hlavní stakeholdeři jsou určitě redakce a šéfredaktor produktu, pro který se to vyrábí, pak produkťák, který u nás v divizi produkt zastřešuje a který zase zná online prostředí. Pak jsou to lidé z dalších distribučních platforem — mobilních a televizních aplikací. Ve vhodné části procesu je zde zastoupen i člověk z technologií. To je hlavně kvůli tomu, aby do toho dal vstup o proveditelnosti nebo náročnosti. Poslední roli plním já nebo někdo z mé horizontály, abychom hlídali konzistenci napříč produkty, využívali společný design systém a pečovali o kvalitu celkového zážitku. Darí sa vám získavať ľudí na testovanie? Robíte si to v televízii priamo alebo cez agentúru? Testování děláme přímo a nemáme s tím větší problém. V minulosti jsme si budovali výzkumný panel, tedy databázi lidí, kteří projevili zájem nám pomoci. Nyní ho však nevyužíváme. Když chceme něco otestovat, oslovíme lidi přímo na produktu. Na webu se objeví krátký dotazník a my tak získáme základní sociodemografická data a případně odpovědi na další otázky, díky kterým respondenty pak lépe segmentujeme. Těžíme z toho, že ČT je značka, které lidi chtějí pomáhat a často nabereme potřebný počet velmi rychle. Má to ale svá úskalí. Víme, že se do výzkumu více zapojují lidé, kteří nás mají buď velmi rádi nebo velmi neradi, chybí nám zde onen “střed” a také se nám obtížně oslovují uživatelé internetu, kteří ale nejsou uživatele našich služeb — logicky proto, že je oslovujeme jen na našich webech. Proto se snažíme objevovat i jiné cesty, využíváme z části externí panely, nicméně myšlenku vybudování vlastního výzkumného panelu jsme ještě nezavrhli a máme ji pořád v backlogu. V minulosti jsme měli také dedikovanou místnost pro rozhovory a uživatelská testování — TestLab, ale zcela jsme od ní upustili. Chceme pokrývat celou republiku a nechceme dělat výzkumy jen s lidmi, kteří to mají do Prahy blízko nebo zde bydlí. Dneska je dostupnost online spojení širší a i méně technicky zdatní lidé si s tím museli poradit. Covid tohle posunul velmi kupředu. Když jsme ale dělali výzkumy na televizních aplikacích, bylo skvělé uživatele navštěvovat přímo v jejich obývacích pokojích. Je to sice mnohem náročnější v mnoha směrech, ale je to zcela autentický zážitek, během kterého přijdete na věci, které online nemáte šanci odhalit. Vráťme sa k dizajnovému mysleniu, tento prístup sa dá aplikovať na rôzne oblasti. Vy máte dlhoročné skúsenosti z online produktov v ČT, ale aj z prostredia mimo televízneho sveta. Řekl bych, že mě nejvíce posunuly projekty, které nejsou čistě z digitálního světa. V roce 2015 se mi podařilo uspět v projektu Rok jinak od nadace Vodafone. Mohl jsem tak celý následující rok pomáhat neziskovce reSITE navrhnout novou digitální platformu, která by propojila architekty, designery a lidi žijící ve městech, a pomohla hledat, inkubovat a realizovat dobrá řešení. Participativní plánování, tedy zapojení občanů do procesu tvorby města, nabírá na čím dál větší důležitosti v městském rozvoji. Se zvyšující se životní úrovní obyvatel se zvyšuje i jejich zájem o fungování města. Městské instituce vidí v zapojení veřejnosti příležitost, jak zvýšit kvalitu projektů tak, aby lépe sloužily místním obyvatelům. Je to velmi dobrý příklad metodologie designového myšlení a skvělou práci odvádí například IPR. Všem designérům doporučuji zapojit se do akce, třeba v místě, kde žijí. Je to zajímavá zkušenost. Creative Mornings na tému Zmena. Foto: Lukáš BíbaRád bych zmínil ještě jeden projekt, a to návrh navigačního systému v budově MČ Praha 10. Jde o poměrně nepřehlednou stavbu, ve které sídlí úřad a která byla postavena původně k jinému účelu. Mým úkolem bylo navrhnout navigační systém tak, aby lidé, kteří přijeli něco vyřídit, trefili ke správným dveřím. Je to typický wayfinding. Tam jsem si vyzkoušel řadu metod, na které jsem byl dříve zvyklý jenom z online světa. Paradoxně, hodně věcí šlo mnohem jednodušeji ve fyzickém světě než v prostředí webů a aplikací. Jako na dlani máte respondenty, jejíž potřeba není vsugerovaná, ale zcela realistická v daný moment na daném místě. Prototypujete papírem, nůžkami a lepidlem, přelepujete původní cedule a řešíte o jaké indikátory se opřít, aby bylo možné změřit, že další iterace orientačního systému je lepší než ta předchozí. Bylo to fakt velmi hmatatelné s okamžitým “reality-checkem” a hrozně mě to bavilo. Zkuste si to někdy! Prezentácia práce na navigačnom systéme v budove MČ Praha 10.V čom je vlastne práca vo verejnoprávnom médiu iná v porovnaní s inými sektormi? Na prvý pohľad a so štipkou nadsadenia by sa dalo tvrdiť, že rozdiel spočíva v absencii reklamy na webe. Ano, to, že nemáme reklamu, nebo ji máme jen omezeně, je skvělé. Víme, že lidi obtěžuje a jsme rádi, že naše uživatele nemusíme trápit. Ale to je jen malý dílek toho, v čem se lišíme. Veřejnoprávní instituce mají z podstaty jiné cíle než komerční firmy. Když si člověk přečte statut České televize nebo Českého rozhlasu, objeví, že jde o mnohem vyšší misi, než je dosažení výkonu. Pro nás je důležité zejména doručení hodnoty všem uživatelům a divákům. Tedy nikoliv jen těm, kde je to komerčně zajímavé, ale poskytujeme vyváženou nabídku všem skupinám obyvatel s cílem posilovat vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnou společnost s pluralitou názorů. Zejména v dnešním světě realistických fake news a dezinformací vidím i obrovský význam v poskytování objektivních, všestranných a ověřených informací pro svobodné vytváření názorů, aby si lidé v Čechách mohli vytvářet svůj vlastní názor na základě nezkreslených informací podaných srozumitelně. Řešíme také dostupnost. Naším cílem je, aby naše služby byly dostupné pro co nejširší skupinu lidí. To znamená, že naše služby jsou navrženy tak, aby byly přístupné i na starších telefonech a při pomalých internetových připojeních. Kromě toho nabízíme rozsáhlý videoarchiv s hlubokou historií, který je dostupný kdykoli. A v neposlední řadě, dbáme na to, aby byly naše služby snadno ovladatelné. Zde už se přibližujeme k tématu přístupnosti. Uvědomujeme si, že populace stárne a ČT musí zůstat relevantní i v online světě pro lidi s nižšími kognitivními schopnostmi nebo omezenou haptikou, a také například pro osoby s postižením. Budovat inkluzivní prostředí otevřená všem — je náš cíl, ale není snadné ho dosáhnout vždy hned. Není to tak, že by pro nás výkonový kritéria jako například Reach, Page views, Time spent byla nezajímavá. To vůbec ne. Pokud dobře děláme svou práci a opravdu přinášíme hodnotu, pak pokud ji přineseme 100 lidem, je to menší dopad na společnost, než když ji přineseme milionu. Netlačíme ale na výkon za každou cenu. Nenajdete u nás žádné “dark patterns”. To jsou pro mě zároveň i hlavní důvody, proč jsem hrdý na to, že mohu pracovat pro toto médium. A myslím si, že to platí i pro řadu mých kolegů. Hlásí se k nám jistý specifický typ lidí, pro které je důležité, vidět hluboký smysl v tom, na čem pracují. To souvisí s celým designovým myšlením. Protože pokud máme doručovat hodnotu, tak to bez designového myšlení nebo podobných metod prostě nejde. Jak bychom si mohli být jistí, že doručujeme tu správnou hodnotu těm správným lidem, když bychom neznali jejich potřeby a nebyli schopni si ověřovat, že tak opravdu děláme? Tak to bola dobrá rečnícka otázka na záver. Ďakujem za rozhovor. Zdeněk Lanc z ČT: Baví mě sledovat zdravý hlad po objevení správneho problému was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2024

Nestavte si pomníky a dělejte věci primárně UŽITEČNÉ raději než hezké

Ondřej Ilinčev je odborníkem v oblasti UX designu a optimalizace digitálních produktů. Má bohaté zkušenosti s vylepšováním uživatelských zážitků na e-shopech, webových stránkách a aplikacích, kde klade důraz na efektivitu, intuitivnost i výdělečnost. Jeho práce je ukázkou toho, jak hluboké pochopení uživatelských potřeb a správné využití designových principů, mohou vytvářet nejen esteticky příjemné, ale především funkční a uživatelsky přívětivé digitální prostředí. Kdybyste se mohl potkat s 1 člověkem, který vás nejvíc pracovně inspiruje nebo inspiroval, kdo by to byl a proč? Já mám 2. První je Dieter Rams (designer Braunu), kterého beru jako designéra par excellence. Bez něj by nebyl Apple. A to jsem na Windowsech (smích). A druhý je James Dyson. Vynálezce bezsáčkových vysavačů, vysoušečů rukou, větráku bez vrtule atd. Utrácí 7 milionů liber týdně na vývoj. Představte si, že jedete s panem Dysonem ve výtahu a vaše společná cesta trvá asi 2 minuty, během kterých byste chtěl říct, kdo jste a co děláte. Jak by zněl váš elevator pitch? Já bych mu to upřímně asi vůbec netlačil, protože by ho to vůbec nezajímalo (smích) a já hrozně nerad mluvím o sobě. Raději bych se ho zeptal na to, jakým způsobem navrhuje, jak si vybírá designéry atd. Skvělá a stručná odpověď (smích). Trošku jsem ji nečekala, ale dobře. Nicméně, to nenechám jen tak úplně být. V jednom vašem článku, jste napsal a budu vás citovat „Jako designéři máme obrovskou možnost dělat dobro a zlepšovat svět, tak to prosím udělejme.“ Co vnímáte jako nejlepší na práci designéra? Řeknu, co mě na tom nejvíc zajímá a také to, kde vidím největší přínos. Co mě nejvíc zajímá je ponořovat se do oblastí, kterým nerozumím. To rozpětí klientů, se kterými se setkáte jako designér je obrovské. Před Vánocemi jsem dělal e-shop s menstruačními pomůckami. Mám klienta, který vymalovává za chodu průmyslové haly. Má pojištění na miliardu korun, protože když mu spadne barva do soustrojí Škodovky a zastaví se kvůli tomu celá výroba, tak to není malý problém. Bez ponoření se do neznáma vlastně nejsem schopný navrhnout nic smysluplného. A v čem vidíte největší přínos práce designéra? Ve zlepšení uživatelské zkušenosti. Mnoho produktů je navržených špatně. Typický příklad jsou spotřebiče. Naše pračka jede zvonkohru na konci cyklu. Jednak je to teda šíleně otravné, zvlášť když se to stane ve 3:00 ráno. A pak pračka vám zazvoní, ale nelze ji ještě asi minutu otevřít. Nebo proč si pračka nepamatuje poslední spuštěný program a musíte pokaždé nastavovat kolečkem to samé. A těchto nepříjemných drobností je hrozně moc. V létě jsme byli v Řecku v obchodě. U zeleniny vám to váží člověk, který tam musí stát celý den. Má dotykový displej, na který ťuká tužkou, takže ten displej je poškrábaný, a navíc na zvážení pomerančů musí ťuknout asi pětkrát. A já si říkám, i kdyby to bylo třikrát tak si představte, kolik by to za den nebo za rok ušetřilo manuální práce. Takže všichni si myslí, že zlepší svět nějakým jedním vynálezem, ale já vidím velký potenciál právě v těch drobnostech, nad kterými vlastně nikdo nepřemýšlel. Udělat to uživatelsky dobře nestojí tolik práce. To je pěkné, jak to máte všechno prakticky propojené s obyčejným životem uživatele. A také jste mi tak trochu nahrál na další otázku. Ve vašem portfoliu jsou různí klienti, kteří mohou mít na první pohled málo společného, ať už zaměřením, nebo cílovou skupinou… Jak je pro vás důležité, čím se klient zabývá nebo jaká je jeho cílová skupina? Já jsem v tomto nevybíravý. Pokud je to obor, kterému nerozumím a vím, že se do něj nikdy nedostanu, tak to odmítám. Také u mě platí, že čím menší je klient, tím zajímavější práce to musí být. Protože upřímně, někteří klienti jsou opravdu malincí a já se jim nevyplatím. A jakého klienta byste odmítl? Je pár klientů, které jsem odmítl spíš z etických důvodů. Měli jsme předchystanou nějakou spolupráci s Českou zbrojovkou a tam jsem chvíli váhal. Oni primárně prodávají lovecké zbraně a zbraně pro ozbrojené složky, tedy pro policii a vojsko. Ale nespolupracoval bych třeba s Coca-Colou. Přijde mi totiž, že má možná horší vliv na společnost než výrobce zbraní. Zcela jsem odmítl zlepšovat prodej nášlapných min. To bylo opravdu snadné a jasné rozhodnutí. O byznysu klienta můžete mít nějakou představu, ale často nevíte. Takže já neodmítám se sejít, získat kontext a pak se rozhodnu. Máte toho už opravdu hodně za sebou. Když se ohlédnete zpátky, je něco, na co jste opravdu pyšný, na co si třeba vzpomenete i po letech, a naopak je něco, co byste udělal jinak? Obecně moc pyšný nejsem, jelikož jsem k sobě kritický. Že by se mi něco extra povedlo… nevím (přemýšlí). Možná dostat děti na lepší školu ve spojení s neúspěchem při přijímačkách na gympl. Tak to beru spíš jako osobní úspěch. A profesně… to jsou taková pozlátka… můžu vám říct o tom, že jsem měl spolupráci 17 let s klientem, ale to vám vlastně nic neřekne. Protože ta spolupráce mohla být blbá a klient jenom nevěděl, na koho dalšího se obrátit. (smích) A co bych udělal jinak? Z mého pohledu nejdůležitější je posouvat se vědomostmi. Někdo to má tak, že svoji hodnotu odvíjí od toho, kolik má majetku. Já jezdím v 15 let staré obouchané Škodovce a vůbec mi to nevadí. Dokážu ocenit hezký design a správně navržené auto, protože jsou i odstrašující příklady. Například jedna americká automobilka mírně změnila polohu pedálů plynu a brzdy, což nebyl dobrý nápad. To, že je plynový pedál menší a užší a brzda naopak, má dobrý důvod. A když jsme u těch změn a co dělat jinak. KIA teď změnila logo. Mně osobně se to nové logo líbí, ale pro většinu lidí je nemilé, když se jim něco změní a loga jsou občas taková citlivá záležitost. Navíc to nové logo trochu vypadá jako KN. Zdroj: www.kia.comAleš Najbrt vždycky říká, že když se to po redesignu líbí polovině lidí, tak to bere jako úspěch. Existuje ale mnoho příkladů, kdy redesign značka neustála a vrátila se zpátky k původnímu designu. Například Zara teď písmena ve svém logu přimáčkla k sobě a vy si říkáte, že podvědomě přece platí, čím luxusnější obchod, tím máte oblečení dál od sebe a máte fůru prázdného místa v obchodě. Takže je to takový zvláštní message, který touto změnou vysílají k zákazníkovi. Zdroj: www.zara.comA trochu oslím můstkem jsme se dostali k redesignu… No, myslím si, že redesignovat logo je v 95 % vlastně zbytečné. Jednak je to hodně subjektivní záležitost a jednak v dnešní době máte generátory obrázků i log, které vám to za pár dolarů a rychle vymyslí a prodají. Kdy mi to smysl dává je, když se spojí například dvě firmy dohromady a potřebují nějaký nový název. Je to podobné jako s weby. Taky je lepší nějaká evoluce, kterou uživatel skoro nepozná. Já teď redesignuji jeden velký e-shop a říkám, že grafika je z mého pohledu dost dobrá a spíš chci, aby redesign byl ve smyslu zlepšení užitečnosti, než že by si lidi všimli, že to vypadá graficky jinak. Většinou klientům říkám, pojďme nechat grafiku. Jenom vám to učešeme a spíš vyřešíme takové věci, které jsou uživatelsky špatně. Například to, že na mobilu, když jste v galerii obrázků, už z ní nikdy nevyskočíte a podobně. Tedy věci, které běžného uživatele rozčilují a rozhodují o tom, jestli na tom webu zůstane a nakoupí nebo odejde. Mnoho firem při redesignu webu řeší věci, které jsou citlivé pro nás jako designéry, ale pro běžného smrtelníka to jsou záležitosti mimo jejich rozlišovací schopnosti. Například písmo. Většina lidí možná ví, že existuje patkové a bezpatkové písmo, ale řešit, který Grotesk si vyberu, a jestli má dotažnici delší nebo kratší… to je pak velmi neplodná debata. A není to proto, že designér je taky jen člověk a často se zasekne na detailech a nechce to pustit do světa, dokud to nebude dokonalé a dotažené? Já jsem ten perfekcionismus taky v sobě v určitou chvíli měl. A velice rychle se z něj uzdravíte, když začnete dělat A/B testy a zjistíte, že 9 z 10 vašich nápadů nemá pozitivní efekt. Najel jsem na přístup, že klientovi chci zlepšit byznys, a ne si tady hrát za jeho peníze na designerském písečku. Protože pro mě je důležitější, když mu to vydělá o 20 % navíc a ne to, že mu to vyhraje tři ceny za design. Svět nejen designu se ohromně mění. Jen za poslední rok se udála spousta změn, které vaši práci určitě ovlivňují a mění. Kam směřujete a kde se vidíte za 10 let? Pouze doufám, že nepřestanu být relevantní a užitečný pro klienty i ve chvíli, kdy umělá inteligence klepe na dveře. Byť jsem teď sdílel článek, jak užitečná je AI v UX analýze a moc užitečná zatím není. Ale to se můžeme chlácholit ještě chvíli. Ten čas dřív nebo později přijde, takže moje uvažování je spíš ve smyslu, v kterých oblastech je největší šance, že ta expertíza přetrvá. A které profese nebo oblasti vnímáte jako nejohroženější umělou inteligencí? Profese, kde bych byl velmi nervózní, jsou například překladatel a vlastně i právník — nějaký průměrný právník. Co se týče generování obsahu například, já se hodně bojím, že až se dostane umělá inteligence do mainstreamu a lidé zjistí, že se dá na pár kliknutí generovat články na jakékoliv téma, že to bude znamenat velkou inflaci průměrného generického obsahu. Běžný smrtelník to nepozná a poměr užitečnosti vs vynaloženého úsilí bude pro lidi tak sexy, že se prostor hodně zaplevelí. A možná legračně to skončí tím, že vám umělá inteligence bude psát e-maily a na druhé straně to bude umělá inteligence číst a generovat z toho jednověté věci, protože vy napíšete jednovětý prompt a umělá inteligence vám z toho udělá čtyři odstavce, které nikdo nechce číst a na druhé straně z toho umělá inteligence zase zpátky udělá ten jednořádkový text. Takže chcete být i nadále užitečný… Ano, sice si z toho dělám legraci, ale já mám opravdu dlouhodobě strach z toho být neužitečný. I v architektuře jsem viděl, že spousta lidí si staví pomníky a najednou zjistíte, že špatně navržená kuchyň znamená, že ujdete o 5 km víc. A že vlastně architekti vůbec nepočítají s tím, že by se měli klientů po roce po dvou zeptat, jak se jim v tom bydlí. Co by udělali jinak. Například my máme doma asi 45 zásuvek v 70metrovém bytě a stejně bych ještě nějaké na pár míst přidal (smích). A něco podobného se dá vidět i u webů. Firma Unbounce dělala meta analýzu a zjistili, že dobrý obsah konvertuje 2krát víc než dobrá grafika. A já říkám, že raději budu mít na webu skvělý obsah s průměrnou grafikou než skvělou grafiku a průměrný obsah. S grafikou je to podobné jako v interiérovém designu. Na to, jak ta věc vypadá, má každý názor. A pro majitele firem je jejich web, taková vizitka nebo pochlubení se směrem ven „Hele, koukejte, jak nádherný máme web!“ Ale že tam jsou staré nebo neaktuální články a že musím vyplňovat adresu, i když si pro objednanou věc jdu osobně na odběrné místo, to už nikdo neřeší. Proto říkám, že je lepší nestavět si pomníky a nedělat ty věci primárně hezké, ale dělat je užitečné. A to platí jak o architektuře, tak o designu. Moc vám děkuji za milé povídání. Ať se vám daří. Nestavte si pomníky a dělejte věci primárně UŽITEČNÉ raději než hezké was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

7. 2. 2024

V inovacích je přijatelné neuspět, pokud se z neúspěchu poučíme.

Rozhovor s Veronikou Pavlovskou, designérkou a projektovou manažerkou oddělení sociálních inovací na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Veroniko, jak dlouho se profesně věnujete sociálním inovacím? Přibližně 10 let. Na MPSV jsem začala pracovat ještě během studií. Později jsem se připojila k Markétě Pěchoučkové, která vedla oblast sociálních inovací. Společně jsme kolem roku 2013 připravovaly první podporu pro sociální inovace z Evropského sociálního fondu. Takže jste byla u zrodu tohoto tématu na MPSV? Ano, vzniklo to v kontextu nastavení priorit Evropské komise pro podporu projektů ze sociálního fondu. Evropská Unie v podstatě řekla, že existuje něco jako sociální inovace, a ty by se měly podporovat, my jsme s tím s naším týmem v ČR začali. Na čem přesně pracuje oddělení sociálních inovací? Máme na starost tvorbu a evaluaci inovačních výzev, ve kterých pomáháme projektům vytvořit či vylepšit služby, které se zaměřují na společenské problémy. Náš tým nastavuje podmínky těchto výzev a hodnotící kritéria, podle kterých se projekty hodnotí. Do výzev se pak hlásí různé týmy, o jejich podpoře rozhodují nezávislí hodnotitelé. My posléze úspěšným projektům pomáháme s realizací, podporujeme je v metodikách a učíme je designovému myšlení a procesům. To je hlavní náplní naší práce a účelem naší existence. Kromě toho děláme ještě další věci, zaměřené na propojování různých aktérů ve veřejné správě a snahu šířit povědomí o nových přístupech k veřejným službám (jako je design služeb, Human Learning Systems a další). Jak vy sama definujete sociální inovace? Já to sousloví nemám moc ráda, protože si ho každý definuje jinak. Pro mě je sociální inovace převážně proces, kterým nové služby, produkty nebo řešení vznikají. Nerada vedu diskuzi o tom, zda je něco “inovací,” neboť to často vede k otázkám, zda je skutečně něco nového a nebylo to již dříve vytvořeno. Podstatné je pro mě spíše to, jakým způsobem vznikají nové služby, ideálně na základě principů designu služeb. To znamená na základě potřeb klientů, spolutvorby, testování a tak podobně. Je zajímavé, že to říkáte. Slovo inovace je takový buzzword, se kterým se všude hází a lidé si s ním spojují převážně technologický pokrok, přitom inovace nerovná se technologie. Na MPSV se skutečně zaměřujeme hlavně na služby a nemáme příliš pokročilé technologické know-how. Od začátku jsme se snažili bojovat proti vnímání inovací pouze jako technologického pokroku, a myslím si, že se nám podařilo vnést do našeho prostředí povědomí, že inovace mohou být mnohem širší a týkat se různých oblastí. Jak vidíte změnu ve vnímání designu služeb v České republice od doby, kdy jste začala pracovat v tomto prostředí? To je těžká otázka na kterou nevím, zda umím odpovědět. To co umím, je zachytit jak se mění projektové žádosti a zapojení organizací do našich výzev. Převážně vidím posun ve snaze hlouběji porozumět problémům a řešit je systémově. Co se hodně změnilo je to, že se zde objevují velice zapálení jedinci, kteří chtějí svou práci dělat dobře a jejich motivací není jen dělat dobro, ale opravdu se zamýšlet nad tím, jestli to, co dělají funguje, a jakým způsobem lze dosáhnout systémových změn. Inovační tým z MPSV, Foto: https://www.podporujemeinovace.cz/Jak hodnotíte dopad vašich projektů? Co podle vás determinuje jejich úspěch? Klademe důraz na to, aby naše prostředí fungovalo jako laboratoř nebo pískoviště, kde je přijatelné neuspět. Ideálně projekt samozřejmě vyvine to nejlepší řešení a dosáhne svého cíle — pomůže nějaké skupině obyvatel či se posune v nějakém tématu. Není to ale jediný typ úspěchu. Za úspěch také považujeme, že se organizaci projekt nepovede, ale ví proč a ví, jak ho příště udělat lépe. Také velice záleží na fázi, ve které se daný projekt nachází. Naše výzvy mají různorodá zaměření. Například v minulém programovém období jsme měli dvě odlišné výzvy. Jedna z nich hledala projekty intervence ve vysokém stádiu vývoje, druhá se zaměřovala na předání designových schopností velice mladým projektům a týmům. U projektů ve vyšší fázi je třeba prokázat, že doopravdy fungují, tudíž jsme po nich vyžadovali tzv. kontrafaktuální evaluaci, která prokazuje, že právě díky jejich intervenci nastala změna. Oproti tomu projekty v nižších fázích nabízí organizacím projít cyklem designu služeb a osvojit si designové principy. U takového projektu samozřejmě úspěch znamená něco jiného. Jak přemýšlíte nad škálovatelností a udržitelností vašich projektů, zejména s koncem finanční podpory? Spolupráce s organizacemi obvykle končí s ukončením výzvy, ale některé vztahy přetrvávají. Organizace se na nás stále obrací a my pokračujeme v poskytování podpory, ať už formou konzultací nebo jako advokáti pro jejich řešení. Aktuálně se snažíme nastavit naše výzvy tak, aby na sebe mohly alespoň některé projekty navazovat. Výzvy jsou proto ve dvou fázích — inkubační a realizační. Samozřejmě kvůli financím do realizační fáze neprojdou všechny projekty, ale některé se tam dostanou a my se je snažíme posouvat dál. Ideální podoba financování inovací je po malých krocích. Bohužel my nejsme soukromá nadace, která by si mohla sama vydefinovat, jak finance poskytovat. Financování inovací je pro nás výzvou, protože jsme vázáni pravidly veřejné správy a pravidly Evropského sociálního fondu. Musíme pečlivě plánovat v souladu s těmito omezeními, což často koliduje s potřebou pružnosti a agilního přístupu, který je pro sociální inovace klíčový. My se tyto světy snažíme trochu absurdně propojit. A co vám zatím v propojování těchto dvou světů funguje? Nevím, zda to funguje, ale snažíme se neustále klást otázky a zpochybňovat existující postupy. Jsme trochu prudící tým, který preferuje pružnost a kreativní přístup k hledání nových cest. Náš úzký vztah s organizacemi, které podporujeme, nám pomáhá porozumět jejich potřebám a hledat efektivní řešení. Zároveň otevřeně komunikujeme, že jsou věci, se kterými nic neuděláme. Kolik vám prošlo projektů pod rukama? To budou tak stovky. Chápu, že dopad a úspěch se nedá úplně konkrétně změřit, ale můžete vyhodnotit, jaké kvality týmu nebo projektu poukazují na jeho budoucí úspěch? My jsme si tyto charakteristiky nedávno interně definovali. Vzešlo nám z toho, že nejúspěšnější organizace jsou učící se organizace, které berou zodpovědnost za svůj růst. Kdybych měla vyjmenovat konkrétní charakteristiky, tak primárně je to ochota zpochybňovat jestli to, co dělám, funguje. Kriticky se dívat na to, jestli svým procesem zlepšuji situaci svých klientů. Pak také schopnost spolupracovat — nehrát si jen na svém písečku, nebrat ostatní působící ve svém poli jako konkurenci, ale naopak jako partnery. A pak snaha. Opravdu se vzdělávat, dívat se na nové trendy, být napojený na know-how. Přijmout to, že dnešní svět je komplexní a jediné, co zbývá, je se průběžně učit a rychle se adaptovat. Co je ve vaší práci inspirací pro vás samotnou? Jak se posouváte vy? Osobně mám na toto téma dlouhodobou krizi, v posledních 10 letech jsem měla malé děti a tudíž nemám na vzdělávání tolik času, kolik bych chtěla. Cítím tu trochu deficit a obtížně se mi o tom mluví. Ale celkově mi nejvíce funguje obklopovat se lidmi, kteří vědí o dost víc, než já a snažit se je dohnat. V týmu sledujeme trendy v zahraničí, jsme napojeni na lidi, kteří se oblastí služeb veřejné správy zabývají. Já sama mám vystudovanou veřejnou a sociální politiku — dost dlouho jsem z toho čerpala, jen jsem si k tomu přidala mnohem hlubší praktickou znalost. Momentálně se také hodně učím z přípravy našeho podcastu Ministerský jednorožec, kam zveme hosty, se kterými se bavíme o sociálních inovacích. Kde byste ráda viděla váš tým za 5 let? Ambicí našeho týmu je stát se Policy labem, který podporuje design služeb i ve veřejné správě. I když je to v oblasti veřejné správy náročnější, věříme, že jsme na správné cestě. Děkuji za váš čas a přeji hodně štěstí! Veronika Pavlovská je projektovou manažerkou v oddělení sociálních inovací na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), kde se podílí na tvorbě a nastavování inovačních výzev dotovaných z Evropského sociálního fondu. Kromě toho provází projekty výzvami, učí je designovému procesu a pomáhá s jejich evaluací. Projekty, které má na starosti jsou převážně veřejné služby v neziskovém sektoru, které hledají řešení pro sociální problémy a znevýhodněné skupiny. Veronika je také spoluautorkou podcastu Ministerský Jednorožec, ve kterém provází posluchače světem sociálních inovací. V inovacích je přijatelné neuspět, pokud se z neúspěchu poučíme. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 2. 2024

Markéta Pěchoučková: přeji si veřejné služby, které naplňují reálné potřeby občanů

Markéta Pěchoučková: Přeji si veřejné služby, které naplňují reálné potřeby občanů Markéta Pěchoučková pracuje na ministerstvu práce a sociálních věcí, kde se snaží přispět k efektivnějšímu fungování veřejných služeb a veřejné správy. Zdroj: Aktuálně.czDobrý den Markéto. Začala bych rozhovor představením vaší práce. Mohla byste mi ji představit, vaše oddělení? Na co se zaměřujete? Pracuji na Ministerstvu práce a sociální věcí na sekci evropských fondů a mezinárodní spolupráce, kde vedu oddělení projektů sociálních inovací. Sociální inovace jsou definovány různě, vždy se tam objevuje, že jde o něco nového, lepšího, užitečnějšího. Tohle a tematické zarámování Evropského sociálního fondu je to jediné, co definuje naší práci. Zbytek toho, co podpoříme, jak vyhlásíme výzvu, jakým způsobem komunikujeme se žadateli, s jakými stakeholdery, je na nás. Nerozhodujeme o všem, ale spoustu věcí navrhujeme. Výzvy konzultujeme a debatujeme s dalšími stakeholdery, a zároveň máme poradní orgán, kde jsou zástupci neziskového sektoru a jiných ministerstev. Jedná o externí subjekt, který schvaluje výzvy. Nemůžeme si vše sami rozhodnout, ale máme stále velkou volnost. Volnost ale nemáme ve výběru projektů. Máme sice vizi, jaké projekty chceme podpořit, ale projekty vybírá hodnotící komise. V tom jsou EU fondy specifické. Nemůžete ovlivnit to, jaké projekty máte, ale přitom byste těmi finančními prostředky měli být schopni pozitivně ovlivnit život v ČR. V rámci naší práce se snažíme o kontinuální učení, měníme výzvy podle potřeby, evaluujeme a zjišťujeme, zda to, co děláme, dává v tomto kontextu smysl. Neustále se snažíme posouvat dál a vymýšlet lepší řešení. A to chceme i od našich projektů. Ve většině výzev podporované projekty tematicky neomezujeme, ale definovaly jsme je principy, ve kterých je např. schopnost spolupracovat, učení, vyhodnocování poznatků a hledání řešení s cílovou skupinou. Hodně nás ovlivnilo designové myšlení a design služeb. Základy designového myšlení, vycházet z potřeb klienta, kvalitativně zlepšovat jeho život a testovat službu, než ji rozšiřujeme, to jsou základní principy, které se snažíme dostávat do našich projektů. Je to i něco, co chceme dostávat do terénu a ukazovat dalším lidem a organizacím. Dalo by se říct, že naše projekty mají dva cíle. Jeden je hledání řešení pro cílovou skupinu a druhý je budování kapacit, a to i ve veřejné správě. Jak dělat veřejnou politiku, testovat, experimentovat, zjišťovat, co dává smysl, co je problém a na základě toho až nastavovat politiku, aby v současné proměnlivé době byla odolná. Podpořené neziskové organizace se díky projektům mohou naučit nový způsob práce, to je druhým cílem. Designové myšlení dává spoustě příjemcům smysl. Když si ho vyzkouší a mají dobrého designéra, tak jsme se nesetkali s někým, komu by to nedávalo smysl a přišlo mu to zbytečné. Většinou to vnímají jako skvělý přístup, který jim ukázal novou cestu a umožnil větší zapojování klientů. Organizace, které mají námi podpořený projekt, mají možnost se naučit spoustu věcí, které jsou užitečné pro ně i pro jejich klienty. To, co vy přinášíte do nastavení a podmínek výzev, je pro řadu žadatelů něco nového. Jak se k tomu žadatelé staví? Přeci jen to, že se musí zamýšlet nad tím, co jejich klient ve skutečnosti chce, může přinést více práce než to direktivně vymyslet. Celkově je to jiný druh psaní žádosti. Nelze napsat, že za dva roky budu dělat určitou aktivitu, ale EU fondy jsou takto nastavené. Je to zcela jiný způsob myšlení a psaní. Budou zkoumat potřeby, prototypovat, experimentovat a pak z toho něco vytvoří. To byl velký problém pro řadu klasických projektových manažerů. Nedávalo jim to smysl a nechápali, jak mají napsat projekt. Část žadatelů také říkala, že potřeby svých klientů znají, protože s nimi pracují 20 let. To je taky v pořádku, my máme omezené zdroje a není nutné někoho o něčem přesvědčovat. Jsou ale organizace, které měly na začátku pochyby a i tak do projektu jdou a zjistí, že je to super. Sice znají svou cílovou skupinu, ale mluví s ní jiným způsobem v kontextu své služby, čímž se nemusí dozvědět užitečné věci. Zároveň je pravda, že na začátku bylo hodně nepochopení a spousta organizací odešla z konzultací, že to není program pro ně. Myslím si, že teď do spousty organizací design služeb pronikl. Nejen díky nám, ale protože to podporují i jiné organizace a ministerstva. Je to mnohem rozšířenější než před několika lety. Jaká je vaše motivace pro práci? Jaký je pro vás ideální stav, ke kterému byste vaší prací chtěla přispět ? Vize našeho oddělení je, aby veřejné služby byly poskytované tak, aby klientům přinášely to, co potřebují, a zároveň to dělaly efektivně. Finanční zdroje budou vždy omezené. Je to o tom, jak tyto omezené zdroje vynakládat na věci, které opravdu řeší a umí vyřešit problémy lidí. Chytré veřejné služby, na které jsou lidé hrdí, přináší jim pozitivní změnu a přitom neruinují státní rozpočet, to je naše vize. Tak i tím, že se to organizace naučí dělat a budou poskytovat to, co klienti skutečně potřebují, ve výsledku může ušetřit prostředky než pokud by cílili na něco, co potřeba ve skutečnosti není. Přesně tak. Když budete praktikovat tento přístup, tak to okleští spoustu věcí. Ale čím více začnete oklešťovat, tak začnete více narážet na to, že ten systém není možná zcela ideálně nastavený. Že sociální služby jsou nuceny něco vykazovat, což není v souladu s tím, co potřebuje klient a co pak s tím. Součást naší práce je propojení našich poznatků kolegům na ministerstvu, aby získali z terénu vhled o nastavení politiky a mohli ji případně ovlivnit. Není to něco tak flexibilního, co se dá měnit ze dne na den. Je to ale čím dám tím otevřenější, koneckonců i MPSV má teď svůj inovační projekt, ve kterém testujeme potřebnost jedné sociální služby. Testujeme na tom, jak jsme schopni zjišťovat, co potřebují klienti, a jak podle toho lépe nastavovat tento typ sociální služby. Jde to pomalu, ale přijde mi to skvělé. Daří se vaše poznatky přenášet i do jiných tematických oblastí EU Fondů nebo jiným kolegům? Určitě. Není problém někoho přesvědčit o smyslu většího zaměření na kvalitu a dopady práce. To, co je horší, je pak provedení. Bohužel všechno ve veřejné správě je zatíženo administrativou, a ne všechna oddělení mohou mít málo projektů a těm se věnovat. Nám se daří mít více pracovníků na méně projektů a snažíme se s nimi jinak pracovat a zefektivnit naši práci. Nicméně ve standardních výzvách je ta situace jiná a kolegové mají obrovské množství projektů. Tam nejde aplikovat ten stejný přístup. Detailně pracovat s projektem znamená, že jsme s nimi v terénu, součástí jejich schůzek, abychom pochopili jejich projekt, když je potom propojujeme na designéry nebo další odborníky. Jsme pro ně také takový “critical friend” a předáváme jim zpětnou vazbu. Na to je potřeba mít méně projektů, a to se těžko přenáší dál kolegům. Znamenalo to by řádově více pracovníků. Zároveň je řada projektů provozních, např. financování dětských skupin. Ne všude dává smysl naše postupy šířit. Důležitá otázka je, jak do organizací, které pracují s lidmi a řeší jejich problémy, dostat know-how designového myšlení. Potřeby lidí se mění a nejde neustále dělat věci stejně. Tím se chceme do budoucna zabývat. Jak do co největšího množství organizací dostat designové myšlení, aniž by s námi museli mít projekt. Možná by se to dalo zkusit skrze evaluace? Ty jsou taková rozšířená forma hodnocení služeb. Mohlo by být. Nicméně to, že je v projektu evaluace neznamená, že se něco kvalitativně zlepší a že se organizace z té zpětné vazby poučí. Otázka, která možná měla padnout na začátku. Jak jste se k vaší současné práci dostala? Kde jste dostala myšlenku zakomponování designového myšlení? K tomu vedlo více věcí. Jedna z nich byla, že se do nařízení o Evropském sociálním fondu dostalo téma podpory sociálních inovací. Díky aktivnímu vrchnímu řediteli jsme se toho chytli a začali je podporovat. Je na členském státu, jak inovace budou podporovat a my jsme byli jedni z prvních, kteří se toho chopili s větší vervou. Samozřejmě následovalo hodně debat o tom, co znamená inovativní, jaké projekty podporovat, jak to vyhodnocovat atd. Dávalo mi smysl dělat tohle a ne velkoobjemové výzvy, u kterých nemá člověk kapacitu spolupracovat s každým projektem, tak jak, by bylo potřeba. Začali jsme si zjišťovat více o inovacích, jezdili jsme do zahraničí, abychom se něco přiučili. Na zahraniční cestě v MindLab v Dánsku jsem se poprvé dozvěděla o designu služeb (2014/2015). Úplně mě to nadchlo, přišlo mi to logické a dávalo mi to smysl. Myslela jsem si, že takhle přesně budeme dělat inovace na MPSV. K tomu byla ale ještě dlouhá cesta. Následně jsme zjistili, že i v Česku existují organizace, které design služeb dělají. Začali jsme s nimi řešit první potenciální projekt a od toho se to začalo rozvíjet. To, že jsme rozšířili koncept ve výzvách, bylo dané důrazem na budování kapacit v neziskových organizacích. Ony většinou dostávají jen finance na práci s klienty a ne na vlastní rozvoj. Podporovat budování kapacit NNO jsme zkoušeli více cestami, zaměření na designové myšlení se ukázalo jako dobrý způsob, který umožňuje ukazovat a učit organizace jiný způsob přemýšlení o jejich práci s klienty a inovovat jejich služby. Nebyla to přímočará cesta, ale shoda náhod a příležitostí. Zní to velmi zajímavě a doufám, že vize vašeho oddělení podaří a budete tento způsob práce šířit do dalších organizací. Postupně se to mění i ve veřejné správě. Více a více se ozývá, že se práce nedá psát od stolu. Jsou to postupné krůčky. Ale máme inovační projekty na MPSV, Digitální informační agentura nebo Národní pedagogický institut mají přímo své designéry. Je skvělé, že se na více místech něco mění. Na státních úřadech je to však složitější, ty klienty nevidí a přímo s nimi tolik nepracují, oproti neziskovým organizacím. Ty tu přímou zkušenost mají a sami se chtějí a jednodušeji mohou měnit. Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí. Děkuji, mějte se hezky. Oddělení sociálních inovací MPSV ČR: zde LinkedIn: zde Markéta Pěchoučková: přeji si veřejné služby, které naplňují reálné potřeby občanů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 2. 2024

PODCAST s Peter T. Augustin

PODCAST s Peter T. Augustin : „ Moje mise je vytvářet jednoduché lidské produkty v komplexním světě, ve kterém žijeme.” Peter T. Augustin je zkušený Product Design Strategist, který se věnuje přetváření technologické složitosti do jednoduché a snadné použitelnosti. S více než deseti lety zkušeností v oboru působí v současnosti jako Head of Design v ROI Hunter. Předtím pracoval jako Senior UX Designer v Avastu a v Honeywell Aerospace a také jako Product Designer v Kontent.ai. Specializuje se na vedení designových týmů, strategii produktového designu a implementaci efektivních designových systémů. Peter T. AugustinV rozhovoru nám Peter otevře dveře a přihlíží začátek své kariéry, kdy už od dětství věděl, že chce dělat design. Podělí se s námi o příběh od prvního setkání s grafickým designem až po studium digitálního designu na Baťově Univerzitě ve Zlíně. Sdílí své zkušenosti s designovými metodologiemi, zejména Design Thinking a Human-centered Design, a jak tyto přístupy ovlivnily jeho práci a formovaly jeho jedinečný přístup k designovým výzvám. Významnou součástí rozhovoru je zdůraznění Nonviolent Communication (NVC) od Marshalla Rosenberga. Peter nám přiblíží, jak tato komunikační metoda ovlivňuje jeho práci, komunikaci v týmu a celkový průběh designového procesu. Pusťte si podcast a dozvíte se více. https://medium.com/media/313579839ea21cf720bd4d4b5f972282/hrefPODCAST s Peter T. Augustin was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 2. 2024

VR: A Journey to a World of Peace and Harmony for Mothers

The inspiration for my school project came from the story of a friend, who recently became a mother. This time in a woman's life, which is generally expected to be filled with joy and happiness only, also has its “behind the scenes”. Moments of emotions, anxiety, stress, a mix of feelings, unknown situations, and in some cases, visiting the hospital for the very first time. A moment when you, as a mother, want to calm down and refocus, but it's difficult to do so. From the tech side, my inspiration came from the mobile app Kogito, which was created in the Czech Republic to help women, specifically new mothers, with anxiety and post-partum depression situations. We all have our own happy place, a place where we feel safe and find our positive vibes. Whether it's a mountain view, the seaside, your local bookstore, or a lavender field in Provence. How about jumping into the place for a minute and taking a couple of deep breaths? Is it far away? VR technology can help us a bit. Breathing is one of the most effective relaxation techniques, so I decided to combine VR, the so-called safe place approach and the breathing relaxation technique. And explore, if and how the combination will work. The process began with validating the idea – I wanted to be sure that my idea would find its audience. I interviewed my friend who recently became a mother. My intention was to find out which moments were the most challenging for her as a new mother and in which moments she would need to calm down and relax the most, when would she consider a relaxation technique with combination with tech, especially in VR, which is not typical approach in this situations. My insight was that after giving birth, it is difficult to find time for this type of technology. However, she would welcome the solution when she was waiting for hours to give birth. I was also curious about what her perspective of the safe place look like in detail. I started with the desk research – I was exploring the VR applications with focus on meditation, breathe techniques. I was looking for elements, information, UI they used. To have deeper experience, I tried some of the techniques they offered personally. My focus was also on the resources about combination of VR and motherhood – what are the experiences so far. Example of various resources for the desk researchThe next step was a mood board. I wanted to create a first draft of what the environment should look like. Together with the information gathered from the interview, I used AI(Leonardo AI), Pinterest and own drafts to help me with the ideation phase. Mood board of the welcome hallExample of a scene — Generated by AI; Leonardo AIThe storyboard helped me to better understand, what steps and action will the user do in the proposed VR app and what not to forget. I also add some challenges (e.g. the proposed scenes may be subjective and may not be a picture of a safe space for the user; the exercise needs to be short to avoid motion sickness). The idea was to bring a person into a welcome room/hall where the user can find the instructions and select the place where they would like to be teleported. Once in the selected environment, the breathing exercise will begin. Evolution and the details of the welcome hallThe user will be guided by small bubbles (representing the user's breath). User will also hear sound of breathing, all combined with calming music/sounds. This will navigate the user in speed of breathing. In case the user will need more time and wish to stay longer, there will be an option to add extra time to spend in the place and breathe if needed. https://medium.com/media/8d11690d208523c2476eed20c26dc3cc/hrefOf course, I faced a lot of challenges – as this is my very first project and prototype in VR, I hit my own limits and VR building skills many times. On the other hand, each time it motivated me to explore more features – learning by doing. ShapesXR has really well prepared tutorials for newbies. With great support from our tutors Markéta Kučerová and Vojto Brůža, I was able to create the first prototype, which will help me in the next phase: testing and adjusting in subsequent iterations. Momentary escape may not solve the complex situation the mother (or any other user) can face. However it may give them power to calm down for a while and help to find energy for dealing with difficult moments. As a disclosure, I would like to add that the idea has not been discussed with a psychologist nor medical professional (yet). Last but not least – breathing techniques has a real impact on our health and can help us in many ways. I would encourage you to take 70 seconds right now and enjoy the experience: https://www.youtube.com/watch?v=cEqZthCaMpo VR: A Journey to a World of Peace and Harmony for Mothers was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 2. 2024

Kare Sansui — koncept mini zenové zahrady ve VR

Kare Sansui — koncept mini zenové zahrady ve VR Případová studie Kare Sansui („Suchá krajina“) je koncept aplikace pro vytváření zenových zahrad ve virtuální realitě. Je určena pro jednoho uživatele. Aplikace má poskytovat prostředí pro tvorbu zahrady a zprostředkovat meditativní estetizovnaý zážitek a dopřát uživateli chvíle vytržení a koncentrace. 1. Rešerše Prvním krokem bylo seznámení se s tématem zenových zahrad. Rešerše inspirovla základní principy aplikace, hlavní objekty nástroje a interakce, které se v ní objeví. Zároveň nebylo záměrem udělat realistickou kopii zahrady, ale využít vlastností virtuálního prostředí s možností zapojení surreálných prvků. Mood board Reálné zenové zahrady / Mini zenové zahrady (sandboxy) / Nářadí / Hlavní komponenty zenových zahrad: kámen/solitér, mech a rostliny, štěrk / Surreálné prvky (zdroje obrázků: 1. řada: link, link, link / 2. a 3. řada: link / 4. řada: link)Rešerše existujících řešení Rešerše několika „obdobných“ existujících aplikací ukázala odlišný koncept „zenových“ zahrad ve VR. Většinou to byly „realistické“ stylizované zahrady určené k procházení a meditaci s omezenou možností zásahů a interakcí v samotném prostředí. Zážitek zprostředkovaný uživateli byl zaměřen především na smyslové prožitky podbarvené emotivními vizuálními výjevy (východ slunce, soumrak, svíčky, opadávající květy sakury atd.), případně byl zážitek doplněný o ASMR prvky. Aplikace (po řádcích): 1. Meditation Journey: VR Zen Garden, 2. VR Zen Garden: 1000 realities studio, 3. VR Zen Garden & ASMR PlaygroundMnou zamýšlené koncepci budování zahrady ve VR se nejvíce přiblížila hra Zen Garden. Hra kombinuje stavbu zenové zahrady s akčními herními prvky. Uživatel/hráč je v roli Samuraje, který kromě stavby zahrady a hrabání písku bojuje a odemyká 27 „pokladů“, kterými může rozšířit možnosti své stavby. Zbavuje zahradu duchů, aby se stala místem pro soustředění a meditaci a přípravu na boj. Koncepce mé hry je v tomto odlišná. Zen Garden: Meta / link2. Koncept budování zahrady ve VR Cíl projektu Cílem projektu bylo za použití Shapes XR navrhnout základní princip aplikace pro vytváření zenové zahrady ve VR. Mým záměrem bylo vytvořit klidné prostředí ve VR, které nabídne možnost poklidné soustředěné tvorby s harmonickým vizuálním a hudebním doprovodem, prostředí zaměřené na sklidnění a povznesení uživatele. Prostředí Skutečná existence zahrad v reálném a mini měřítku nabízí možnost vytvářet zahradu v realistické nebo v miniaturní velikosti. Pro aplikaci jsem se rozhodla zkombinovat oba přístupy. Zahradu uživatel vytváří na virtuálním stole před sebou, může se ale také přenést dovnitř zahrady a zažít ji v jiném měřítku. Pro případné další levely se nabízí možnost vybudovat více platforem a vybudovat mezi nimi cesty, schody nebo jiná propojení. Skica prostředí a možnosti platformy/stolu pro základ VR zenové zahradyZákladní prvky Základními stavebními prvky pro budování zahrady jsou: stůl/platforma, na které zahrada vzniká, a objekty, které uživatel vybírá z menu a umisťuje je do prostředí — kameny, rostliny, štěrk a objekty, k úpravám zahrady používá nářadí. Filozofie používání objektů: kámen = solitér = výjimečný objekt, který zaslouží maximální péči při usazení do prostoru / rostliny (mech, rostliny) = oživují a změkčují ráz zahrady, živý prvek v zahradě / štěrk = tok myšlenek = vodní hladina — čeření (způsob uhrabání štěrku) odkazuje ke klidné nebo rozbouřené mysli / ploché kameny — používají se pro znázornění řek nebo cest / dřevěné trámky a klády — slouží ke stavění cest a architektonických prvků / vybírat je možno i další objekty — lavičky, lávky, brány atd. Nářadí slouží především k úpravám štěrku, jsou to nástroje fungující na principu stopy štětce, které vytváří na povrchu štěrku souběžné linie charakteristické pro zenové zahrady. Skica hlavních objektů zenové zahrady, nářadí a první soupis interakcíDalší plánované funkce aplikace ovlivňují celkové prostředí. Pomocí nich může uživatel v menu ovládat zvuk (vybírat různé hudební doprovody, přírodní zvuky, hlasitost, …), měnit světelné podmínky a počasí nad zahradou, může do ní vstoupit a procházet jí v měřítku blížícím se reálné zahradě, nebo sdílet fotografie. Proces budování zahrady — storyboard * Uživatel volí jednu z nabízených platforem (stůl). * Vybírá a umisťuje na stůl (do zahrady) objekty = štěrk, kameny, rostliny, přírodní a stavební prvky. * Staví stezky a odpočinková zákoutí, upravuje prvky pomocí nářadí = postupně uživatel buduje svou zenovou zahradu. * Má možnost nastavit další kvality prostředí — zvuk, počasí, světlo. * Má možnost procházet a zažít svou zahradu v „reálném“ měřítku. * Může sdílet fotografie ze své zahrady nebo pozvat někoho na prohlídku. Za určitých (dosud nestanovených podmínek) postoupí do dalšího levelu = může začít budovat další platformu a propojit ji s tou předchozí. Průchod aplikací — storyboardOvládání — menu Při zvažování podoby menu jsem skicovala několik variant — kruhové menu s vějířovitou nabídkou (vlevo nahoře), menu ve formě tabulky (vlevo dole). Uvažovala jsem o možnosti menu, které by umožňovalo výběr objektu a jeho transformaci v jednom kroku (vpravo nahoře). Skicovala jsem nářadí, které bude v aplikaci použito. Nakonec jsem zvolila minimalistické řešení lišty přiléhající ke stolu, na němž je zahrada budována, které je vždy pozicováno před uživatelem. Výsledná podoba menu s hlavními prvky (objekty + nářadí + další funkce)Další funkce Pomocí dalších funkcí v menu může volit mezi různými hudebními doprovody (hudba, přírodní zvuky,…), měnit počasí nad zahradou, může do ní vstoupit a procházet ji v měřítku blížícím se reálnému prostředí, nebo sdílet fotografie. Doplňkové funkce ovlivňující prostředíInterakce K interakcím uživatel používá ovladače. Nářadí slouží převážně k úpravě štěrku, jsou to nástroje s různým počtem hrotů, které fungují na principu „stopy štětce“. Po aktivaci položky v menu se otevře panel s výběrem objektů/nářadí. K umisťování objektů na stůl používá funkci „drag & drop“. Vybraná položka se uchopí a vytáhne nad otevřené menu a po zavření menu je s ní dále nakládáno. Výběr objektů tažením: “drag & drop”Osobně mi nutnost uchopit objekt, táhnout jím a umisťovat ho na podložku (stůl) připadá někdy zdlouhavá, nepřesná a vyžaduje mnoho pohybů rukama (ovladači). Nabízí se řešení, kdy by jednotlivé položky v menu byly opatřeny tlačítkem („check boxem“) a po jeho zaškrtnutí by se objekt objevil mezi vybranými položkami (nad stolem). Zároveň by takový vybraný objekt po označení obsahoval tlačítko „zavřít“ (×), které by sloužilo pro odstranění položky ze zahrady. Výběr objektů zaškrtnutím: “check box”Tyto obě možnosti (případně i další varianty) by bylo nutno dále testovat. 3. Vizuální design Vizuální řešení aplikace je důležitou součástí návrhu. Jednoduchost, čistota, sladěné barvy a tvarosloví objektů mají pomoci nastavit příjemnou atmosféru. Vizualita nemá napodobovat realistické kameny nebo rostliny, má být uzpůsobena odpovídající zvolené technologii. Všechny objekty jsou v tuto chvíli vytvořeny v Shapes XR a atakují limity použitého nástroje (složitost a struktura). V dalším kroku by bylo vhodnější vytvořit 3D modely v jiném softwaru. Návrh vizuality aplikace Kare Sansui4. Shrnutí Kare Sansui — zenová zahrada ve VR, je mým prvním seznámením s navrhováním pro VR a zároveň seznámením s aplikací Shapes XR. V tomto ohledu jsem své cíle splnila. Pokud jde o návrh aplikace Kare Sansui, je ideovou skicou. Pro její případný další vývoj by bylo nutno důsledně navrhnout všechny kroky průchodu aplikací, navrhnout a testovat všechny interakce, které by byly v konečné verzi použity, vymodelovat objekty ve 3D a učinit mnoho dalších kroků. Níže se nachází ochutnávka aplikace Kare Sansui — mini zenové zahrady pro VR. https://medium.com/media/a4b15d0dd20bf7d0aea838e1619ad187/hrefKare Sansui — koncept mini zenové zahrady ve VR was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 2. 2024

Moje poslání je pomáhat designerům růst

Moje poslání je pomáhat designerům růst, říká Milan Chvojka Designér Milan Chvojka v rozhovoru odkrývá jaká byla jeho cesta od designu k mentorství. Ahoj Milane, díky za to, že sis udělal čas na rozhovor. Vybral jsem si Tě pro náš rozhovor z celé plejády odborníků na UX a design, na které jsme dostali tip v rámci zakončení kurzu Role designera v organizacích. A protože už při prvním průzkumu tvého LinkedInu jsem tušil, že to bude asi jízda, tak pojďme na to! Milane, jaká byla Tvoje profesní cesta? Letos to bude už dvacátá pátá sezóna, co se jsem se začal zabývat vývojem digitálních produktů a služeb. Díky tomu jsem prošel přes stovky projektů, potkal u toho spousty zajímavých lidí včetně designerů a měl příležitost se toho hodně naučit. Když se ohlížím zpátky, tak většinu zkušeností jsem získal v agenturách. Výjimkou je jedna bezmála pětiletá zkušenost z produktové firmy. Co Ti přijde dobré na práci v agentuře? Na agenturách mi přijde dobré, že máš možnost si vyzkoušet práci v různých oborech a prostředích. Od velkých korporací, přes státní organizace, až po malé začínající firmy. Díky tomu jsem si vyzkoušel dělat informační weby, menší jednoúčelové aplikace, ale i komplexní B2B systémy. Na projektech jsem si vyzkoušel, jak roli designera, tak roli leadera — člověka, který odpovídá za to, že projekt dobře dopadne. Funguješ takhle i dneska? Už skoro vůbec. Dneska na projektech moc nepracuji. A když jo, tak funguju víc jako buddy nebo mentor — pomáhám ostatním uspět. Moje zodpovědnosti se dneska týkají spíš strategie designu a design leadershipu. To jsou asi hlavní věci, kterými se teď zabývám a ve kterých se snažím zlepšovat. Ty jsi říkal, že se v tomhle oboru pohybuješ už 25 let. To je spoustu let zkušeností, ale v minulosti, jestli si dobře pamatuji, se moc o rolích jako designer nebo UX designer nemluvilo. Jak se stalo, že sis řekl, že budeš UX designer? Pojem UX nebo UX designer jsem tenkrát neznal. Poprvé jsem se s nimi setkal až bezmála 10 let potom, co jsem začal v tom oboru pracovat. A později jsem také zjistil, že třeba Steve Krug nebo Don Norman už v době, kdy jsem začínal, psali knížky o UX designu (Don’t make me think a Design of everyday things). Vůbec jsem netušil, že ty knížky existují. Jinak moje cesta k designu ale nebyla krátká. Začalo to na střední škole, kdy mi do života vstoupil internet. To byl moment, kdy jsem si začal uvědomovat, že tohle by mohla být moje životní cesta. To bylo v době, kdy jsem trávil čas výrobou zesilovačů. Představa, že budu někdy vyrábět weby nebo třeba programovat byla fascinující. Když jsem na přelomu let 1998/1999 dostal nabídku jít pracovat do agentury SorcererWare, neváhal jsem. Byl to pro mě dream job. Chvíli jsem programoval a pak dělal projekťáka. Celou dobu jsem ale spolupracoval s designery a mohl jsem jim koukat pod ruce. Postupně mě začalo bavit s nimi přemýšlet, jak weby nebo appky navrhnout. Od té doby jsem se začal přibližovat k práci designera. Nejdříve mě to táhlo k vizuálnímu designu a později jsem se setkal s prvním člověkem, který o sobě říkal, že je UXák a dělal wireframes. Přišlo mi skvělý, že je možný přemýšlet o uživateli ještě před tím, než se začne něco kreslit. To byl moment, kdy jsem se rozhodl udělat změnu a o 2 roky později už jsem sám navrhoval první prototypy webů a aplikací. To byl pro mě zlom, jak jsem se dostal k UX. Na mě to trochu působí, že jsi prožil vlastně takový přirozený vývoj od projekťáka někam dál, což sleduji dlouhodobě, že je poměrně častý jev. Přesně tak to bylo. Koukal jsem okolo sebe a zjistil jsem, že někteří kolegové — hlavně teda designeři — dělají věci, které mi přijdou zajímavé a postupně jsem si je začal osvojovat. Weby jsem upravoval o spoustu let dřív, než jsem se začal designem živit. Sice jsem tehdy neměl žádné pořádné nástroje ani postupy, ale prostě jsem přemýšlel o tom, jak lidem naservírovat informace, aby jim lépe rozuměli nebo aby dokázali nějaký rozhraní lépe ovládat. Akorát jsem teda vůbec nevěděl, že designuju (smích) a vůbec jsem nevěděl, že se tomu později bude říkat UX. Zdroj: M. ChvojkaMilane co Tě na UX nejvíc baví? Hm. Nad touhle otázkou jsem dlouho nepřemýšlel. Rozhodně mi přijde skvělý, že dělám práci, která mě baví a děkuju, že jsi mi to tou otázkou připoměl. Vlastně si vážím toho, že mě práce baví. Vím, že ne každej takovou práci má. Těch konkrétních věcí, kvůli kterým mě to baví, je spousta. Tak uvedu alespoň pár příkladů. Začnu možností poznat zajímavý lidi. Ať už se jedná o klienty, pro které pracujeme. Kolegy v týmu, se kterými pracuju nebo uživatele, pro které navrhujeme. Ta pestrost je obrovská. Taky si sáhnu na různé obory, ve kterých nejsem specialista, jako je třeba psychologie, nebo sociologie. Můžu poznat experty, kteří umí něco, co já ne a můžu se toho od nich spoustu naučit. To je skvělé. Potom si myslím, že práce v UX nabízí možnost mixovat svět technologií, byznysu a designu. Baví mě analytická práce, kdy přemýšlím nad informacemi, které jsem se dozvěděl. A baví mě i práce kreativní, kdy se snažím z toho, co jsem se dozvěděl, navrhnout nové řešení. Možnost vymýšlet, jak něco zlepšit a mít pak možnost vidět změnu v reálném životě lidí. To mě na tom baví. Baví tě designovat v nějakém konkrétním oboru? Nebo je ti to jedno a spíš tě zajímá ten konkrétní produkt a dopad, který to potom má? To je otázka, u které bychom mohli zůstat asi dlouho. Nemůžu úplně říct, že mám oblíbený obor nebo produkt, ale rozhodně mi není jedno jakou práci dělám. Určitě na to má vliv víc věcí jako třeba lidi, prostředí nebo odměna. Nicméně pokud bych si měl vzpomenout na projekty, kde jsem měl pocit, že dělám práci, která má dopad, která dělá svět lepší, jmenoval bych dva příklady. První příklad je redesign webu Městský knihovny v Praze. Věřím, že stovkám tisíc lidí, kteří web každý měsíc navštíví, pomáháme s přístupností ke knížkám i k dalším službám a aktivitám knihovny. Druhý příklad je z oblasti Healthcare, kde jsme českému med-tech start-upu Stimvia (dříve Tesla Medical) pomáhali navrhnout službu, která lidem trpícím inkontinencí, nabízí neinvazivní léčbu z pohodlí domova. V tomhle případě to nebyl jenom software, který ovládá vlastní léčbu skrze mobilní telefon, ale taky hardware, tzn. přístroj (tzv. stimulátor), který léčbu provádí. Je to mimochodem jediný přístroj svého druhu na světě a mám radost, že jsem se mohl podílet na jeho vývoji. Jinak jsem zažil spoustu dalších projektů, které byly zábavné a zajímavé, kdybych měl najít nějaké společné znaky, které mě baví, tak jsou to spíš ty komplexnější a dlouhodobější. Preferuju kvalitu nad kvantitou. Baví mě práce, kde můžu jít do hloubky. Práce, u které mohu přemýšlet strategicky, postupovat strukturovaně a během které se mohu něco nového naučit. Kde teď vlastně působíš? V jakých organizacích, společnostech, agenturách? Většinou jsem v 2FRESH. To je pražská design agentura, ve které pracuji od roku 2011. V 2FRESH jsem založil a spoluvedl UX team, který jsme ale v posledních letech spojili s UI týmem a máme jeden velký tým, kde je zhruba 25 designerů. O tenhle tým se starám společně s Lukášem Pitterem, který 2FRESH zakládal. Naše práce se točí hlavně okolo design leadershipu a design operations. S designem pomáháme jak našim designerům, tak i našim klientům. Zbývající čas dělím mezi startup Body Moody a UX Well. Body Moody vyrábí hřejivé bodýčko, co pomáhá holkám při menstruačních potížích. Stojí za ním průmyslová designerka Katka Rydlová, se kterou jsem se poznal během práce pro Stimvia. Spolupráce nás bavila a po dokončení projektu jsme se domluvili, že budu Katce pomáhat jako mentor. Takhle fungujeme už třetí rok. Spolupráce s Body Moody se rozjela o trochu později. Katka o mě s nadsázkou říká, že jsem “Zoom-out manažer”. Vlastně to znamená, že pomáhám navrhovat dlouhodobou strategii a společně s Katkou plánuju, jak našich priorit dosáhneme. A pak UX Well, který spoluzaložil a vede Petr Štědrý, UX designer a současně můj bývalý kolega z 2FRESH, se kterým mě spolupráce taky moc bavila a od kterého jsem se toho sám hodně naučil. Petr říká, že UX Well není škola, ale spíš profesní akcelerátor pro začínající designery nebo obecně pro lidi, co se chtějí naučit dělat UX řemeslo. Studium zahrnuje devět víkendů a letos běží šestý ročník. Mimo teorie se účastníci dostanou např. i k práci na testovacím projektu a mají podporu zkušeného mentora. Jedním z mentorů jsem i já a vedle toho se starám i o mentoring jako takový. To znamená, že zajišťuju, abychom měli k dispozici dostatek mentorů a aby naši mentoři měli všechno, co k práci potřebují. Letos jsem si navíc vyzkoušel i práci lektora a účastníky seznámil se způsobem, jakým můžou řešit začátky projektů a taky jak jako designer pracovat s hypotézami. Když Tě Milane poslouchám, tak vlastně všechny ty Tvé aktuální angažmá hodně spojuje vzdělávání, mentoring a leadership. Jak ses to všechno naučil Ty sám? Jo je to tak, tyhle oblasti mě teď baví nejvíc. No a jinak se to spíš pořád učím, než že bych to už uměl. Začal jsem asi před těmi 10 lety, kdy jsem si vzal na starost UX tým a od tý doby se v tom krok za krokem zlepšuju. Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, chtěl jsem spíš designovat. Ale postupně se moje preference změnily. Rozhodnutí věnovat se vzdělávání a leadershipu naplno, jsem udělal teprve nedávno. Jsou to necelé tři roky. Teď už moc na projektech nejsem a když jo, tak spíš pomáhám ostatním. Pak ses ptal, jak jsem se to naučil. No já jsem do žádné designerské školy nechodil. Ke zkušenostem jsem se dostal jenom díky práci na projektech. Jeden bývalý kolega říkával, že se ke zkušenostem postupně “profailoval”. Vidím to stejně jako on (smích). A jinak jsem měl štěstí a potkal několik zkušených lidí, kteří mi na cestě pomohli. Čím dál víc si uvědomuju, že to chci teď poslat dál. Zjišťuju, že jsou okolo mě začínající designéři, kteří tu pomoc oceňují a to mi dělá radost. https://medium.com/media/8e5bec7ea12cb69dbe40c93d49b64c5d/hrefJak se liší vzdělávání designerů v jednotlivých organizacích, ve kterých aktuálně působíš? V UX Well se zaměřujeme na designery, kteří jsou na začátku své cesty. Řešíme základy. Trénujeme na testovacím projektu. Zkoušíme si různé techniky a vůbec nevadí, že něco trvá dýl, než jsme čekali, nebo, že to není v nejlepší možné kvalitě nebo že se to vůbec nepodaří. Je to tak v pořádku. Cílem je objevit co je v UX možný a rozhodnout se, čemu se chce účastník dál věnovat. V 2FRESH i v Body Moody je to jiný. Tam pracujeme v komerčním prostředí. To znamená, že designer nemá ten komfort, kdy si může dovolit dělat hodně chyb. Pokud se chyby dělají (a to se samozřejmě stává), tak musíme být výrazně opatrnější a určitě nechceme, aby za ty chyby platil klient. Klienty zajímá, jakou hodnotu jim design přisene, jaký bude mít dopad na jejich business. Proto, pokud se na projektech něco nového učíme, tak to oddělujeme a náklady jdou za náma. Na druhou stranu možnost učit se přímo na projektech je způsob učení, který podle mě funguje dobře. Jaký způsob vzdělávání je podle Tebe nejefektivnější a může zajistit rychlejší posun designerských dovedností? No to myslím záleží na individuálních potřebách každého z nás. V prostředích, ve kterých se pohybuju, designery nejrychleji posouvá práce na projektu se zkušenějším kolegou doplněná mentoringem. Pokusím se vysvětlit proč. Zkušenější kolega, říkáme mu buddy, na projektu zodpovídá za to, že projekt dobře dopadne. Vymýšlí postup a rozhoduje, co se kdy bude dělat. Pro designera, který je méně zkušený, je to bezpečné prostředí. Dozví se, jak se daná technika dělá a hned si ji vyzkouší na reálném projektu. Jakmile má hotovo, může se s buddym ohlédnout zpátky a reflektovat, co fungovalo a co ne a uvědomit si, co příště udělá jinak. Ideální je, když má příležitost si třeba hned další den danou věc vyzkoušet znovu a udělat to líp. Je to taková práce a učení přímo v terénu. Na druhé straně mentoring dává designerovi možnost se na události na projektech podívat s větším odstupem. Obvykle reflektujeme zkušenosti a události z projektů. Povídáme si o motivacích, to znamená, co se vlastně chce učit a proč. Dáváme do kupy profesní rozvojový plán. Dostáváme se taky ke kurzům, knížkám a nebo školám, kde se designer může zlepšit v tom, kam ho to táhne. Koneckonců ty sám studuješ Design informačních služeb na KISKu, stejně jako můj kolega David. David si při přípravě svého profesního rozvojového plánu uvědomil, že chce zjistit víc o tom, co je v UX designu možné, chtěl mít přehled. Myslím, že k rozhodnutí jít studovat právě tenhle obor naše metroské sezení přispěly. Myslím, že možnosti vzdělávání jsou dneska skvělé. Můžeš si vybrat mezi hromadou video tutoriálů, online kurzů, workshopů, konferencí, kempů a škol. Na pohovory do 2FRESH dnes běžně chodí designeři, kteří studovali design ve Velké británii, ve Skandinávii nebo Holandsku, tj. mají formální vzdělání. To se dříve stávalo vyjímečně a ještě dříve vůbec. Oklikou se vrátím zpátky k samotnému designování. Máš nějakou fakt oblíbenou techniku, kterou bys upřednostnil před nějakou jinou? A jestli jo, tak proč? Oblíbenou techniku? Hm, to asi nemám. Výběr techniky podle mě záleží na situaci. Ne vždycky dává smysl postupovat úplně stejně nebo používat nějaké techniky jenom proto, že jsou oblíbené. Mě tato otázka vede spíše k principům, kterými se snažím řídit. My tomu v 2FRESH říkáme Standardy. Je to něco, co je pro nás nebo naši práci běžné, co ale taky očekáváme, že budou umět designeři, se kterými spolupracujeme. Aby sis to lépe představil, tak jeden takový oblíbený standard je například, že používám design proces. To znamená, že nepřeskakuju k řešení, dokud nerozumím problémům, které mám na stole. To mi přijde hodně důležitý a ne každý designer to dělá. Další příklady standardů, které ctím jsou: nebát se říkat ne, ptát se proč nebo dělat rozhodnutí na základě dat. Pomalu se nám chýlí čas ke konci. Mám pro Tebe ještě dvě otázky. Ta první je takový pohled do budoucnosti. Jak vidíš budoucnost UX designu a designérů v ČR? To jsou dost složité otázky. Ale zkusím se nad tím zamyslet. UX design je podle mě stále mladý obor, když ho třeba srovnám s průmyslovým designem, tak je tady zatím jen několik desítek let. Roste, ale teprve dospívá. Vznikají různé specializace, školy, kurzy a díky tomu na trhu práce přibývá designérů i příležitostí si najít práci jako designer. Takže obor jako takový si myslím, že tady bude dál a bude růst. Co se týká budoucnosti práce designérů, tak s nástupem AI se dá očekávat, že bude vznikat daleko víc konverzačních rozhraní. To znamená, že už nebude vznikat tolik návrhů obrazovek pro displeje telefonů nebo počítačů. Je to jenom pár týdnů, co se objevil nový produkt ai.pin od Humane, který místo obrazovky používá dlaň ruky a ovládáš ho hlasem nebo gesty. Další směr jsou produkty, které budou využívat augmentované nebo virtuální reality. Apple už ukázal, že se tímhle směrem chce vydat, když představil brýle Apple Vision, kdy se najednou pohybuješ v jiném prostředí, které vidíš a ovládáš jiným způsobem než doteď. Myslím, že by to mohla být zábava. Těším se na to. “Přál bych si, abychom my designeři víc přemýšleli nad dopady naší práce. Abychom si uvědomovali, k čemu svými znalostmi a dovednostmi přispíváme.”Existuje něco jako etický kodex designera? Nebo aplikujete něco přímo vy v rámci své práce? Pokud vím, tak nic takového neexistuje. Ale mimochodem nad touhle otázkou se zamýšlí Mike Monteiro v knížce Ruined By Design. Mike si myslí, že by měl etický kodex existovat a sloužit pro rozhodování, která přispějí k tomu, že práce designérů bude prospěšná celé společnosti. Dokonce sám navrhuje, jak by takový designerův kód etiky mohl vypadat. V knížce ho přirovnává k lékařskému slibu Hippokratovy přísahy. Myslím, že pokud otázku etiku dnes nějaká organizace vůbec řeší, tak spíš někde na úrovni firemní kultury nebo nějakých morálních zásad. Rozhodně to ale neplatí pro všechny a každý k tomu přistupuje podle sebe. Do té doby, než se tohle změní a bude existovat nějaký kodex nebo certifikace, musíme odpovědnost převzít my designéři sami. Přál bych si, abychom my designeři víc přemýšleli nad dopady naší práce. Abychom si uvědomovali, k čemu svými znalostmi a dovednostmi přispíváme. Skoro se nám podařilo naplnit stanovený čas našeho rozhovoru. Tak mám pro Tebe už opravdu tu poslední otázku. Máš nějakou radu pro začínající designery do budoucna? Do toho se raději nechci pouštět. Co já vím, co je pro koho důležité. Zkusím to obejít tím, že se pokusím dát nějakou radu mému mladšímu já, když s designem začínalo. Řekl bych mu asi tohle: * Ujasni si, co a proč je pro tebe důležité * Naplánuj si, jak toho dosáhneš * Neboj se říkat si o pomoc Super Milane, díky moc za Tvůj čas, který si věnoval našemu rozhovoru. Za mě to byla doslova nálož informací o Tobě a Tvé cestě k UX designu, i o tom čím se v rámci UX teď zabýváš a co tě baví. Ať se Ti daří! Jirko, já děkuju Tobě, protože mě to přimělo k zamyšlení se nad věcmi, nad kterými jsem buď nikdy, anebo už dlouho nepřemýšlel, takže moc díky. A jestli znáš designera, který hledá práci v oboru, nebo se chce v oblasti designu zlepšovat, ať se ozve, rád to s ní nebo s ním proberu. Moje poslání je pomáhat designerům růst was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 2. 2024

Virtuální kuchařka mění rutinu v kuchařský zážitek budoucnosti!

Obrázek je vygenerován pomoci “Midjourney”Úvod Můj projekt se zaměřuje na vytvoření konceptu virtuální kuchařky, která propojuje technologie rozšířené reality (AR) a virtuální reality (VR) s cílem poskytnout uživatelům mimořádný kulinářský zážitek. V procesu designu tohoto projektu využívám nástroj ShapesXR, který má novou integraci s Figmou. Díky této nové integraci přenáším tradiční designové postupy do světa AR a VR. Hlavním cílem projektu je vytvořit AR aplikaci, která bude uživatelům sloužit jako praktický pomocník v kuchyni. Aktuálně je projekt prezentován ve formě VR prototypu, ale jeho hlavní zaměření a budoucí vývoj jsou pevně ukotveny v AR. Celý projekt reflektuje můj zájem o využití moderních technologií k obohacení každodenních činností. Inspirace a moodboard Inspirací pro tento projekt byla aplikace ShapesXR sama o sobě. Její jednoduchost a interaktivita mě fascinovaly, stejně jako možnosti, které přináší nová integrace nástroje Figma, umožňující efektivní navrhování. Dalším inspirativním zdrojem se stala pohádka Ratatouille od Disney, kde pařížský kuchař se učí vařit od pouliční krysy. Tento koncept jsem trochu upravila a přetvořila do VR prostředí. Moodboard, který jsem vytvořila, odráží směs inspirací od barevné palety až po stylizované ilustrace a přispívá k atmosféře projektu. Tento smíšený přístup k inspiraci se ukázal být klíčový při formování návrhu, který měl být nejen esteticky přitažlivý, ale hlavně funkční a intuitivní. Bylo důležité vytvořit prostředí, kde by se uživatel mohl cítit příjemně. Z tohoto důvodu bylo nezbytné zaměřit se na designové otázky z pohledu uživatele, které mi pomohly zformulovat základní potřeby a očekávání uživatelů v rámci virtuálního kuchařského prostoru. Designové výzvy V rámci tohoto projektu jsem sestavila řadu designových otázek, které mi sloužily jako základní orientační body v procesu návrhu. Tyto otázky mi pomohly lépe se soustředit na konkrétní aspekty a umožnily mi vyhodnotit různé možnosti designu. Je pravda, že ideálně by tyto otázky měly vycházet přímo z potřeb a preferencí uživatelů. Nicméně, v této fázi projektu bylo mou prioritou vytvořit inovativní designový koncept, který je zároveň dostatečně flexibilní pro případné budoucí úpravy podle uživatelské zpětné vazby. Dosavadní práce Jaké informace potřebuje uživatel při vaření? * Identifikovala jsem potřebu jednoduchých, ale klíčových informací a zvolila minimalistický design uživatelského rozhraní, aby bylo efektivní a nerozptylovalo uživatele od vaření. Kam umístit informace v prostoru? * Rozhodla jsem se umístit informace na virtuální panel, který je intuitivně přístupný a nezasahuje do procesu vaření, zároveň respektuje fyzické prostředí kuchyně. Jak by se UI design měl měnit během různých fází vaření? * Implementovala jsem adaptivní UI design, který se mění podle fáze vaření a umožňuje uživatelům manuální úpravy dle osobních preferencí. Plánované nebo potenciální rozšíření Jak přizpůsobit prostředí pro různé úrovně kulinářských dovedností? * Plánuji zahrnout různé úrovně detailů a přizpůsobitelné návody, aby aplikace vyhovovala jak začátečníkům, tak pokročilým uživatelům. Jak zahrnout interaktivní prvky pro zvýšení zapojení uživatele? * Uvažuji o začlenění kvízů, her a výzev, aby se zvýšil zájem uživatele a podpořilo jeho zapojení, což by vylepšilo celkový uživatelský zážitek. Jak přizpůsobit design pro různé kuchyňské prostředí? * Zamýšlím věnovat další pozornost tomu, jak může design aplikace flexibilně fungovat v různých prostředích, s důrazem na využití VR/AR technologie pro zvýšení pohodlí a efektivity v různých kuchyňských konfiguracích. Integrace Figmy a ShapeXR Při vytváření intuitivního VR rozhraní čelí každý designér výzvě, jak skloubit uživatelskou přívětivost s technologickými možnostmi. V mém případě bylo klíčové nalézt spolupráci mezi Figmou a ShapesXR, dvěma nástroji, které se na první pohled zdají odlišné, ale společně nabízí silnou platformu pro design VR aplikací. Výhody Pro vytvoření intuitivního VR rozhraní jsem využila Figma a ShapesXR. Figma umožnila efektivní návrh 2D komponent, které byly snadno integrovány do ShapesXR. Rychlá aktualizace změn byla klíčová, což umožnilo okamžité přenášení jakýchkoli úprav z Figmy do ShapesXR, a integrace tak mezi nástroji umožňovala efektivní workflow. Omezení Při přenášení komponent z Figmy do ShapesXR se staly jednolitými celky, což omezovalo možnost interakce s jejich jednotlivými částmi a představovalo významné omezení. Také jsem čelila významnému riziku spojenému s tím, že stabilita Figmy měla přímý vliv na spolehlivost komponent. Někdy bylo nezbytné komponenty znovu obnovit, aby se správně zobrazily v prostředí ShapesXR, což ovlivňovalo průběh práce. Obrázky z prototypu s popisem Prototyp obsahuje klíčové prvky, jako jsou textové návodní tabule pro snadné sledování receptů, zobrazení časové linky poskytující přehled o čase potřebném pro jednotlivé kroky, časové stopky pro přesné měření a barevné zvýraznění aktivních komponent pro lepší orientaci v prostředí. Reflexe a možnosti rozvoje Práce na projektu mi poskytla nový pohled na tvorbu uživatelsky přívětivých rozhraní, s důrazem na jednoduchost a intuitivnost. Tento přístup umožnil lepší porozumění tomu, jak design efektivně reaguje na uživatelské potřeby. Designové otázky, které jsem vypracovala, sloužily jako směrnice pro návrh a hodnocení různých možností designu. Projekt ukázal potenciál dalšího rozvoje, zejména v oblasti integrace s chytrými domácími zařízeními a využití pokročilých AR technologií pro ještě inovativnější uživatelský zážitek. Závěr Projekt virtuální kuchařky mě vedl k hlubšímu pochopení uživatelsky centrovaneho přístupu v designu a významu vnímání a předvídání potřeb uživatelů. AR a VR technologie nabízejí široké možnosti pro obohacování každodenních činností, jako je třeba vaření. Tento projekt je inspirací pro další průzkum možností AR a VR, s důrazem na uživatelsky centrované zaměření a neustálé hledání nových způsobů, jak technologie přizpůsobit reálným potřebám lidí. Virtuální kuchařka mění rutinu v kuchařský zážitek budoucnosti! was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2024

Memory Box. How to revive and transfer memories in XR?

This is a project from the course Design of User Interfaces for VR at MUNI. The assignment was to design a prototype of a simple app in VR/XR. Overview The Memory Box is a design experiment for XR (augmented reality). It is intended for current and future seniors. This prototype is meant to test part of the design process for XR. It also explores the possibilities of working in ShapesXR. The goal is not to test the concept or functionality. So, how can you bring a loved one’s memories to life with pictures? How could we use the immersive environment in XR to preserve memories for ourselves or our loved ones? Problem statement Objects that carry pictorial or textual information have the potential to be augmented or modified. We can address this by digitizing the object and storing its digital form in a database. We can further change the digital representation and add extra information to it. Thus, we have to work with an external system. We need to distinguish and work correctly between the digital copy, the representation, and the original object. It seems that this whole process and work could be streamlined, the situation calls for experimentation. Design challenge How could one work with objects containing existing information? Could they modify or add to that information using other tools? I chose photographs as a topic to explore. For my project, I decided to create a minimalist environment for collecting family photos. I wanted to revive memories with captions or audio recordings. This environment should allow users to easily browse and view the photos. Each photo should have a caption or audio recording that would help the user recall the memories associated with the photo. By photograph, I mean a tangible object. These are the kinds of photographs that were around from the beginning of photography until shortly after the turn of the millennium. They were replaced by digital photography. Ideation process I was interested in both traditional and non-traditional views of the “gallery”. I worked with memories and interacted directly with the physical object. I see this idea as a synthesis. It involves digitizing photos in real time. It also includes facial recognition and image enhancements, such as color or animation. It also includes adding custom notes and sound. I was significantly influenced by Volodymyr Kurbatov’s concept of interaction. Concept development The storyboard proposes how one could work with objects. It shows how to modify or add to the information using other tools. * The concept of augmented reality forms the basis of the entire experience. * We hold real photos in our hands. * The system can recognize them using face recognition. It can also scan them in. * After this step, the system can offer extra options for working with the photo. It can enhance the colors, add animations, annotations, or sound. * This would work the same way when viewing memories or adding new memories. Of course, this is a first draft of the scenario and the concept has not been critiqued. Prototyping This was my first experience prototyping for XR in ShapeXR. At first, working and creating objects in 3D was frustrating. It got better with practice. I found working with the interactions very intuitive. Perhaps their limited nature helps the novice designer. For the prototype, I decided to simplify the project to a digital-only version. I will work only with digital photos. I didn’t aspire to convert the designed storyboard into ShapesXR. It was for experimenting and practicing. I don’t have the necessary experience with this tool. But I tried to get closer to the original idea, so I “bent” it. I adapted it to the possibilities of the application. I used my knowledge of this environment. Scenario: we are sitting on a sofa and there is a box in front of us. For the purposes of the exercise, I’ll skip the step of how the box got there. We hover the cursor over the box — hover on, it zooms in and we know we can do something with it using the play icon. The box is opened and photographs appear on the “pile” in front of us. I am now consciously working with only 5 photographs. After a 2 second delay, the photos spread out in front of us above the box. This simulates a situation where the photos are organically spread out on the table. Clicking on each of these 5 photos will show us a larger version of it. Here I was hoping to use hover to interact to achieve a smoother experience, but this causes errors. Of course, if someone wanted to select the top photo, they would hover the cursor first on the bottom photo. The cursor movement comes from the middle and bottom. This inadvertently activates the wrong photo. The photo is selected. It enlarges in front of us. With a second click, we can enter. The surroundings darken and we are in the picture. Here is just a very simple indication that you can record your memory. But I didn’t want to explore this more complex situation yet. Clicking back on the box returns us to the previous state. I wanted to avoid using another UI. (The icon could be visible on mouseover, but the action on click). And by clicking on the box, we went back to the beginning. https://medium.com/media/564c2c1014a4231b4369134c5ab04a5c/hrefConclusion This prototype has a lot of room and potential for improvement. I enjoyed working with interactions in Shapes XR. The application’s UI had some imperfections. The experiment excited me and led me to other ideas on similar topics. Big thanks to Markéta and Vojta for the opportunity, support and their excitement. I can visit my prototype in ShapesXR: 7aczs96r Memory Box. How to revive and transfer memories in XR? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

31. 1. 2024

Design veřejných služeb začíná drobnými kroky a dobrými vztahy, říká Josef Kocurek

Josef Kocurek je designér služeb a výzkumník. Působí na KISKu a od podzimu 2023 vede designový tým Národního pedagogického institutu ČR (NPI). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které NPI zřizuje, je tak vedle průkopnického Ministerstva práce a sociálních věcí dalším orgánem státní správy, který využívá design služeb ve veřejných službách. Designový tým funguje v NPI teprve od podzimu 2022. Národní pedagogický institut ČR zajišťuje přenos vzdělávacích inovací z centrální koncepční úrovně do školské praxe v regionech. Vytváří rámcové vzdělávací programy pro předškolní, základní, základní umělecké a střední vzdělávání. Stará se o metodickou podporu škol a vyučujících a cílené vzdělávání pedagogických pracovníků a pracovnic. S Josefem Kocurkem jsme si povídali o tom, jak v NPI funguje designový tým, jaká jsou specifika designu veřejných služeb a co je potřeba pro to, aby byla designérská práce ve veřejném sektoru příjemná a dlouhodobě udržitelná. Nejdřív základy, potom inovace Josefe, jak si můžeme představit fungování a náplň práce vašeho designového týmu v Národním pedagogickém institutu? Jsme zatím malý tým tří lidí, ale pracujeme v úzké spolupráci s digitálním týmem, protože se naše agenda z velké části prolíná. NPI totiž dosud vytvořilo asi 300 metodických webů. Zatímco digitální tým se víc zaměřuje na webovou uživatelskou zkušenost, v designovém týmu se to snažíme pojímat komplexněji a zaměřujeme se na uživatelské cesty celou službou. Specifikem práce našeho designového týmu je to, že pracujeme podobně jako agentury na projektech, které jsou časově ohraničené a mají různé zadavatele. Našimi zadavateli jsou interní odborníci a odbornice z NPI, tedy naši kolegové a kolegyně. V tuto chvíli je nejčastějším výstupem jejich činnosti právě nějaká webová stránka. My jsme do toho jako designový tým začali vstupovat a snažíme se našim odborným týmům pomáhat s definováním cílových skupin, poznáním uživatelů nebo s tvořením obsahu. Z toho vyplývá i složení našeho týmu a to, jak se organizujeme. Nepracujeme všichni dohromady na jednom projektu od začátku do konce. Jsme spíš k ruce v různých fázích, různým lidem a projektům. Nikdo z našeho malého týmu se tedy nespecializuje pouze na jednu část designového procesu, ale je potřeba, abychom znali proces celý, měli průřez kompetencemi a dokázali pracovat s našimi odbornými týmy samostatně. Takže nefungujete jako inovační hub, který přichází s vlastními nápady na změnu, ale naopak spolupracujete, budujete důležité základy, vzděláváte a ukazujete přínos? Ano, ještě nejsme v takové fázi, abychom mohli proaktivně hledat problémy. Teď vstupujeme do rozjetých důležitých projektů a snažíme se najít způsob, jak můžeme přispět. Přijde mi to jako skvělý a realistický začátek vzhledem k velikosti organizace a její agendy. Neděláte velké náročné změny, ale po malých krocích získáváte důvěru. Je to tak. Většinou sice začínáme u webů, protože je to aktuálně v NPI nejčastější výstup práce odborných vzdělávacích týmů, ale umožňuje nám to ukazovat, že i k tvorbě webů se dá přistupovat trochu jinak. Nebo že v okamžiku, kdy vidíme nějaký problém či příležitost, nemusíme hned skočit k řešení, ale že je možné dát tomu prostor, problém prozkoumat a zjistit, že existují i jiné cesty než jen web nebo kniha. Drobnými kroky tak ukazujeme kompetence designérů. Například, že dokážeme pomoci s efektivitou schůzek, někdy dokonce spolupracující osoby poprvé přizvat k jednomu stolu. Tak, aby to nebyla jen bezbřehá diskuse bez jasných výsledků. V roli facilitátorů se potom odborné týmy snažíme provést daným problémem, aby se v něm nikdo neztratil. Pokládáme správné otázky. Vytvoříme prostor a podmínky pro přemýšlení a spolupráci. Připravíme nástroje, techniky, podklady. Pomůžeme s formulací dalších kroků, které ze schůzky vyplývají. Umožníme, aby odborníci a odbornice všechno viděli vedle sebe, našli průniky a možnou příležitost pro spolupráci nebo shodu. Snažíme se také víc řešit přístupnost, sladit vizuální styl výstupů NPI, implementovat nový design systém a další věci, kterými je třeba začít a postupně o ně pečovat. Jaké jsou na to reakce od lidí, kteří se s vámi učí spolupracovat? Je to trochu bolestivý postup. Snažíme se ukázat jiný přístup k práci a samozřejmě ne vždycky to dopadá na úrodnou půdu. Často i proto, že máme jiný slovník než odborníci a odbornice na vzdělávání a musíme na to víc dávat pozor. Když se totiž bavíte třeba o výzkumu s lidmi z akademické sféry, můžete dostat sprda, že to přece žádný výzkum není a nahlíží na něj s despektem. Generalisté spíš než specialisté Zmiňoval jste, že je pro váš designový tým důležitý průřez kompetencemi, spíš než specializace jednotlivých lidí. Co dalšího se při designování veřejných služeb hodí? Průřez kompetencemi, tedy mít tým složený spíše z generalistů, kteří znají všechny části designového procesu, se nám hodí kvůli různorodosti naší práce. Nevím, jestli se to dá zobecnit na celou veřejnou sféru, ale v takhle malém týmu v začátcích fungování se to opravdu hodí nejvíc. Dále je zapotřebí velká míra trpělivosti. Věci trvají dlouho, posouvají se opravdu po malých krůčcích a je nutné promýšlet je docela dlouho dopředu, aby bylo možné rezervovat místo v kalendářích všech důležitých lidí. Také tam není taková naléhavost, jako když si vás pro spolupráci najme soukromá firma a řeší vaši hodinovou sazbu. Zdroj: FB Národní pedagogický institut ČRVztahy na prvním místě Jak s tím pracujete, aby nadšení nevyhořelo a tým byl spokojený? S tím souvisí moje role v NPI. Kromě toho, že pracuju na nějakých projektech, tak taky vedu tým a pečuju o něj. A právě kultura našeho minitýmu je pro nás hodně důležitá, protože pracujeme v prostředí, kde naše kompetence ještě nejsou úplně přijímané a není zatím tolik vidět jejich hodnota. Myslím, že na ostatní pořád působíme trochu jako výstřední skupina. Zároveň ale po všech pořád něco potřebujeme. Náš tým funguje většinu času asynchronně a online. Pravidelně tedy každý týden alespoň půlhodiny věnujeme tomu, abychom se spojili a povídali si o tom, jak se nám daří. Zároveň máme pravidelné schůzky jeden na jednoho. Řešíme profesní rozvoj, frustrace nebo se snažíme pojmenovávat i to, co nám dělá radost. Taky máme vytvořenou matici, která nám pomáhá rozhodovat, jaké problémy dokážeme řešit a co už je potřeba delegovat jinam. Tím se snažíme případné frustrace umenšovat. Je to prostředí náročné na komunikaci i kapacity, ale díky společnému sdílení a podpoře se nám pracuje dobře a jsem rád, že máme spokojený tým. Když jsem ale do NPI nastoupil, myslím, že na tom tým moc dobře nebyl. Teď už ale o sebe víc pečujeme a nebojíme se říct, že nás něco štve. Aby to bylo možné, tvoříme tým tak, abychom se v něm všichni cítili bezpečně. Kdysi jsem na KISKu absolvoval kurz leadershipu. Odnesl jsem si z toho, že se můžu zaměřit na výkon nebo na vztahy. A vztahy jsou pro mě jednoznačně důležitější. Obzvlášť ve veřejné správě, která má velkou setrvačnost a tak je tlak na výkon opravdu cesta k vyhoření. Kromě vztahů nás tam taky drží možnost zkoušet nové věci, učit se a vidět v naší práci smysl. Ten se sice může v každodennosti trochu ztrácet, ale v dlouhodobém horizontu nás motivuje fakt, že přispíváme ke kvalitnějšímu vzdělávání v České republice. Daří se vám to se vztahy i mimo váš designový tým? Existuje představa, že jsou lidé ve státní správě zapšklí a nechtějí nic měnit, protože už to zkoušeli a nikam to nevedlo. Mojí dlouhodobou ambicí je zaměřit se na to a nebýt k tomu automaticky odsuzující. Jako designérovi mi přijde zajímavé a důležité sledovat, co za případnou frustrací stojí. Naslouchat a snažit se, aby se bezpečné prostředí z našeho týmu ideálně postupně rozlilo do celé organizace. Možná je to hodně nadšená představa, ale chtěl bych o to opravdu usilovat. O co dalšího v NPI usilujete? Kromě dlouhodobé spokojenosti našeho týmu a všech zaměstnanců bych se rád zaměřil na interní procesy, které můžou být častým důvodem frustrací. Podívat se například na to, jak bychom mohli zpříjemnit nebo změnit stereotypní pracovní úkony a podobně. Taky bych rád posiloval sebeřízení. Myslím, že by ani veřejná správa nemusela fungovat přísně hierarchicky. A samozřejmě velkým cílem je přeorientovat se víc na služby a míň řešit jednotlivé samostatné komunikační kanály. Se vším určitě souvisí nějaká evangelizace — například si klást otázku, proč věci děláme a jaký mají dopad. Jsou to asi velké ambice, ale věřím, že můžou vycházet z našeho týmu a nějaké prvky a principy se můžou dostávat dál. Josefe, moc díky za přiblížení práce a vize vašeho designového týmu ve veřejných službách a moc držím palce, aby se vám dařilo všechno, o co usilujete! Design veřejných služeb začíná drobnými kroky a dobrými vztahy, říká Josef Kocurek was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2024

Rozhovor s Marií Davidovou na téma Multicentered design

Dr. Marie Davidová Je systémovou designérkou, architektkou a propagátorkou Multicentered designu, CoDesignu a System oriented designu. Vlastní zkušenosti s designem sbírá po celém světě. Nebojí se provokovat s novými koncepty, zapojovat moderní technologie do svých návrhů a udávat nový směr. Kdybych se vás zeptal, jestli byste mohla ve třech větách popsat, co pro vás znamená Multicentered design, jak by zněly? Multicentred design se odklání od User centered designu, který se zaměřuje na uživatele a na nic jiného, což je obrovský problém. I kvůli tomuto přístupu zde máme třeba environmentální krizi, protože uživatele úplně prostředí často nezajímá. Multicentred design je o tom, že se hledají různá centra a hledá se mezi nimi synergie. Já k tomu přistupuji tak, že dělám Gigamapping, v jehož rámci se sejdou různí experti, společně navrhneme synergii a provedeme intervenci. Ta se už spolunavrhuje s celým prostředím včetně technologií jako AI, roboti, různé živočišné a rostlinné druhy a podobně. My tam všechno vložíme a ne-autorujeme si nic. Zkrátka děláme CoDesign s tím, co tam je. Multicentred design a CoDesign mají k sobě velice blízko. CoDesign je vlastně Multicentred design. Zmínila jste Gigamapping. Z vašich přednášek vím, že giga mapám předcházejí mini mapy. Jednotlivé mini mapy reprezentují individuální centra. Jakým způsobem se hledají jednotlivá centra? Kdo do nich bude zapadat? My oslovujeme potřebné experty, kteří se různí v závislosti na projektu. Vždy, když děláte nějaký projekt, tak si musíte uvědomit koho potřebujete. Velmi často záleží na tom, kdo vám na tu danou intervenci přijde. Kromě seznamu lidí, které to zajímá, oslovujeme všechny, kteří by tam měli být reprezentováni. Giga mapping — https://www.researchgate.net/publication/355369969_CO-DEGT_BETA_The_21_st_Century_Economy_App_for_CrossSpecies_CoLivingStalo se vám, někdy, že jste museli postupně přidávat experty do skupiny? Ano. Ve Stuttgartu to děláme dost často. CoDesign máme vlastně v rámci školního ateliéru. A nemyslete si, že uděláte CoDesign meeting a všichni vám přijdou, ve Stuttgartu jsou lidé hodně zaneprázdněni. Všichni vám nadšeně odepíšou, že jsou nadšení a že by přišli, ale bohužel někdy jindy. Po těchto zkušenostech to děláme trochu jinak. Studenti prezentují giga mapy společně se vším, co na nich je včetně mini map. A stakeholder udělá svoji intervenci. Já jsem zastánkyně System oriented designu, a tam je řečeno, že všechny procesy se musí adaptovat dané situaci. Musíte být kreativní a když to nejde takhle, tak to půjde jinak. V jedné vaší přednášce, jste říkala, že na Váš workshop nikdo nepřišel. Tak jste šla do místní hospody abyste zapojila lidi do procesu. Tak, kdo by nám chodil do knihovny na workshop, když můžou být v hospodě. Dokážu si představit, jak zapojit lidi, ale není mi úplně jasné, jak mám zapojit technologie jako roboty nebo AI. Jakým způsobem to děláte? V tomto jsme na začátku, spíš spekulujeme, jak to děláme a postupně dodáváme jednotlivé prvky. Pro doménu AI využíváme image recognition, které bude rozpoznávat, kdy opylovač opyluje (Projekt COLife) krajinu. A zjistili jsme, že nemáme dost obrázků. Jako náhradu teď s kolegy z Cardiffu (Cardiff university) využíváme Citizen Science. Zkrátka místo toho, abychom tam měli AI, tam máme QR kód s Citizen Science Spot a bee, která nám pomáhá sbírat obrázky na image recognition. Je mi jasné, že umělá inteligence (AI) vyžaduje velké množství obrázků na to, aby se natrénovala. Mohla byste mi projekt s AI trochu víc přiblížit? Projekt POL-AI a CoLife se zaměřují na to, jak přinést More-than-human economy. V projektu jsme začali s aplikací založené na tokenech. Uživatelé tak zastupují různá zvířata; momentálně se například chovám jako liška. Přestože tento koncept byl zajímavý, cítili jsme, že by jeho potenciál mohl být lépe využitý s pomocí umělé inteligence. Pomocí umělé inteligence chceme rozpoznat, že opylovatelné opylují krajinu. Když opylují, připíšeme jim pěněžní hodnotu. Je to poměrně komplexní projekt, něco z toho je už hotové, něco je spíš otázka spekulací. https://medium.com/media/f60b34262912aef4d797121a69edb9ec/hrefVe vašich prezentacích mě oslovil ještě jeden projekt. Projekt pro Lesy České republiky, v okolí Hradce Králové, odkud pocházím. Na něm jste demonstrovali robotickou soustavu, která by se podle různých environmentálních faktorů automaticky natáčela, aby vytvářela optimální klimatické podmínky. Tenhle projekt shrnuje dohromady spoustu mých výzkumů. Kromě současných studií se věnuji také historické architektuře. V rámci tohoto projektu jsem kombinovala poznatky z mého výzkumu o responzivním dřevu, inspirovaného tradiční norskou architekturou. Dále projekt čerpá z mých studií v Kapadokyi, zejména z výzkumu podzemních měst a jejich studní. V Hradci Králové měli problém s podzemní vodou, což mě inspirovalo k návrhu rezervoárů podzemní vody, které budou zároveň fungovat jako přirozená ventilace. Tato myšlenka vychází z řešení, která byla použita v Kapadokyi v podzemních městech. V návrhu jsme vytvořili centrální body sloužící jako točny, ale nemohly se pohybovat, ostatní prvky se mohly přepínat a pohybovat. Celý systém je navržen tak, aby byl schopen reagovat na sociální a environmentální změny. V projektu byla navržena jedlá krajina pro lidi a ostatní druhy, kterou vymyslela naše krajinná ekoložka. Návrh projektu pro Lesy Česke republiky https://www.researchgate.net/publication/313759423_Responsive_Transformer_The_Bio-Robotic_Adaptive_ArchitectureKdo stál za myšlenkou, aby tam byla robotika? Máte už daný tým expertů? Pro každý svůj projekt si pečlivě vybírám tým. V té době jsem spekulovala, že bych chtěla něco takového vyzkoušet. Ve stejnou dobu jsem dělala doktorát u Miloše Floriána (doc. Ing. arch. MILOŠ FLORIÁN, Ph.D.) a byl tam se mnou student, který se zabýval robotickou architekturou. A řekli jsme si, že by bylo dobré vyzkoušet něco spolu. Návrh projektu pro Lesy Čceské republiky https://www.researchgate.net/publication/313759423_Responsive_Transformer_The_Bio-Robotic_Adaptive_ArchitectureV tomto případě to vypadá, že šlo spíše o šťastnou shodu okolností. Náhodně jste měla poblíž člověka, který se specializoval na danou oblast? Má-li člověk ve svém okolí zajímavé lidi, přirozeně ho to vede k úvahám o možných společných projektech. Někdy to začíná ideou, ke které si postupně vybírám tým. Jiné příležitosti se rodí přímo z interakcí s lidmi kolem mě, kdy společně hledáme, co bychom mohli vytvořit. Ten projekt se nakonec neuskutečnil. Šlo o soutěž. Ale nevyhráli jsme. Ve skutečnosti jsme ani neočekávali vítězství. Doufali jsme v druhé místo, ale ani to nakonec nedopadlo. A ostatní týmy na to šly podobně? Ne. Daly tam jednu budovu. Mě to přišlo zajímavé, protože jsem takový styl návrhu ještě neviděl. Tak by mě zajímalo, jak na to ty lidi reagovali? Oni na to reagovali tak, že jsme úplní mimozemšťani. Moje jméno tam padalo dost hanlivě, že snad nejsem ani architektka. Nebyli jsme zkrátka bráni vážně. Dá se říct, jestli už někde jinde mimo Českou republiku, jsou těmto směrům více naklonění? Je už někde cestička prokopaná? Cestička prokopaná asi není. Nicméně ve světě, zejména v akademickém prostředí, se mi daří postupně otevírat nové cesty. Krok za krokem začínáme být bráni vážně. I když cesta může být náročná a plná překážek, stále existuje. Je to čím dál tím lepší, když na to jdu z té akademické stránky. Rozhovor s Marií Davidovou na téma Multicentered design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2024

Festive decoration XR app prototype

Festive Decoration XR App Prototype This is a school project from the Design of User Interfaces for VR course at MUNI. My task was to design a prototype of a simple application in VR. Let me take you through the design process. At first, my ideas about the school mini XR app were more serious, like how to catch up with the news during mornin’ toothbrush routine or how could the extended reality help me build a fkn IKEA wardrobe. But the Christmas season was creeping up, and I could imagine non-XR realisation of previous problems without any problem. So, I ended up with the following question: How might we decorate our homes (or any other place) with all the deco and lights and everything we wish for, just without being judged as too much and without tons of plastic junk? It seemed like fun to make, and I couldn’t imagine the solution without the immersion provided by XR. I like light decorations — a lot — all different types. Bulbs on the rope, small sparkling presents, pineapples, you name it. But, the wires get all tangled, and then it is out of the batteries, or you are too far from the socket. Moreover, it costs money, and the cheaper it is, the more I feel it will set something on fire. So, imagine being able to turn on the mood without the wire/batteries/fire hassle and then turning it off or changing it whenever you feel like it. It should work as augmented reality in some futuristic glasses. But the best experience would be to immerse in the VR, just with a much better see-through option (that you see your surroundings in the glasses) than my Oculus has (where everything looks like a creepy horror movie). Design Process Moodboard I took inspiration from various home design apps and interfaces for painting and easy graphics. Ideation I made a lazy Crazy 8, made three fast ideas, and further elaborated one into the storyboard to better imagine a user’s path. Next time, I would focus more on demonstrating the use of the app in the storyboard, which would help me understand the steps I need to prototype. Prototyping in Shapes XR I developed the low-fidelity prototype in a preset environment provided by ShapesXR. It allowed me to create in 3D without coding skills and focus on the process and the interactions. 👌 Moreover, ShapesXR has a handful of tutorials that helped me to onboard and start to create easily → https://learn.shapesxr.com/ When I became familiar with the Shapes environment, I made a timeline of the user journey in prototype and started creating the in Shapes. Menu I uploaded my menu sketch to the space to have it at hand and started creating the menu. The main option from the menu is a shape picker. I leave out the colour picker due to the scope of the project. Besides the main functions, every page of the menu has to consist of ❎ a close button, ↩️ a back button if any action has already been done, 🚪 an exit option, ⚙️ and a settings button. I wanted to use tooltips, but I used just elementary symbols that are well-known from the “real” world. So I decided to keep it without tooltips while it is so simple. Users can use the menu directly with their hands, without the need for controllers. They can also place the menu in front of them and use one hand for decorating while keeping their other hand free. ❓One question remains: should I change the menu layout based on the hand dominance of the user? It was fun to think about options I could give to users. For example: * There could be different options for decoration attachment, like simply putting the object or swooshing it to the wall like Spiderman. * Offer preset colour palettes for various occasions. * Use AI to generate decoration. * Users could save places for the next season, and so on. But due to time, I stayed with the super basic prototype, even without shades. In the prototype, the user goes through several steps. For each step, I used a different “stage” in ShapesXR. A stage is like a screen in a presentation, but in 3D, it displays everything in that particular stage + background. By switching between stages, you can simulate changes in the UI and user interactions. There’s also a background stage — whatever is put in the “background” appears in all “foreground” stages. I placed the menu panel in the background stage to make it visible in all the prototype steps. I added interactions to launch different stages (like in Figma, you can add interaction to a particular object). When you hover over the ornament, it changes colour, and if you click it, it will create the prototype of an editable clone that you can place somewhere in the flat. The whole pass through the prototype looks like this: https://medium.com/media/66174738dff2e5a38f7eb811e82c2894/hrefWhen you pick the ornament, you can move it around the flat. The square around the clone changes colour to green when it comes near a surface, so you can place the object and add more. Do not hesitate to visit my prototype in Shapes: Adx5w874 ❤️ Thanks to Markéta and Vojta for their support and a great course. Festive decoration XR app prototype was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2024

VR Fairytale Library for Children

Concept In today’s era of technology, we often combine the real world with the virtual world. One of these connections is the VR fairytale library for children. The concept is simple: create a space where kids can explore different stories in virtual reality. The goal is to create an immersive experience in an environment that is suitable for children. This article describes my process of creating a prototype of such an application in ShapesXR for the User Interface Design for VR course at FF MUNI. Moodboard When creating the mood board, I captured the atmosphere I wanted to bring to the project. I chose images that convey playfulness, creativity, and a fairytale atmosphere, as well as a sense of home. A visual of a cozy room with a library that could be part of the app lobby.App Lobby and Fairytale Selection The first step in our virtual world starts in the introduction hall, where children can choose the fairy tale they want to explore. I uploaded images I made using Canva AI into the space. For the demonstration, I prototyped one of five possible stories. A picture above the door represents each story. An initial app lobby in which the user can select one of the fairy tales.To enhance the clarity of the user’s choice, pointing at the selected choice triggered the second stage to occur, which shows only the selected picture above the door, changes its color to darker brown, and shows a hand pointing at a selected option. Selection of a story demonstrated.Plant Monster and Joseph's living room The story of this prototype is about a lonely scientist named Joseph, who one day grew a plant pet called Plant Monster that was a bit wild and almost destroyed his apartment. But the Plant Monster put the whole apartment back in order, and Josef found a friend for his apartment. Plantmonster and Joseph. The play button triggers Holonotes, which I describe below.I intended to evoke the feeling of a playful but cozy space that fits the story. Each stage in ShapesXR represents another part of the story, allowing children to explore the story at their own pace and in their own way. The next stage can be accessed by clicking on a door in the room. The cozy vibe and playful colors were used to set the vibe I intended in my mood boards.Storytelling a Holonotes To enhance the storytelling experience, I included Holonotes, an interactive feature that narrates the story through the narrator’s avatar. This addition helps to make the tale more understandable for children. However, users can explore the app without using Holonotes, allowing them to use their imagination to comprehend the story. Each stage of the experience depicts a distinct part of the story. To increase vitality, the environment within each chamber changes as the story progresses. Furthermore, each story culminates with a good lesson that can be applied to real-life circumstances, and each narrative ends on a positive note, as is customary with outstanding storytelling. Video demonstration Want to see how it all looks in practice? Watch the video demonstration to see the whole process from start to finish. You can find better video quality at the following link here. Conclusion This project was quite a challenge for me because I didn’t find ShapesXR very intuitive. As a minus, I see the possibility of designing only directly in VR. So you can only upload objects or photos, but you can’t model a prototype in another app. However, for a smaller-fidelity prototype, ShapesXR is sufficient. To conclude, I would like to thank our teachers, Markéta Kučerová and Vojtěch Brůža, who were ready to help us with iterations, brainstorming, and interacting with ShapesXR. If you have any questions or comments, feel free to contact me at 542407@mail.muni.cz. VR Fairytale Library for Children was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2024

Trénink první pomoci ve VR

Ve třetím semestru studia Designu informačních služeb jsem se rozhodl navázat na problematiku virtuální reality, kterou jsme nakousli v předchozích obdobích a pokračovat v rámci předmětu Design uživatelských rozhraní ve VR. Jak už název napovídá, hlavním úkolem bylo seznámit se se specifiky designování prostředí ve VR a to nejen po teoretické stránce, ale zároveň v podobě praktického projektu. Paralelně s přednáškami zaměřenými na teorii a praktické ukázky jsme se tedy pod dohledem vyučujících začali seznamovat s aplikací ShapesXR a rozpracovávat možné individuální projekty. Vybíral jsem mezi 7 nápady a po zpětné vazbě spolužáků jsem se rozhodl dále pokračovat jen s jedním z nich a to trenažérem první pomoci. V čem přesně můj nápad spočíval? Osobně jsem nikdy v životě neposkytoval první pomoc. Nedostal jsem se do situace, kdy by to bylo potřeba. Pravidelně se snažím číst různé návody, aktualizovaná doporučení a byl jsem i na několika konkrétních kursech. I tak se ale necítím komfortně při představě, že by někdo moji pomoc v nečekané situaci potřeboval. Identifikuju správně situaci a stav postižené osoby? Budu mu umět poskytnout první pomoc? Vzpomenu si na vše, co pro takovou pomoc potřebuju? Domnívám se, že člověk by si tyto postupy potřeboval prakticky zažít a opakovat, stejně jako je tomu například u záchranářů. Virtuální realita pro to dle mého názoru poskytuje skvělou, imerzivní a “bezbolestnou” příležitost. Jak už to tak v dnešním světě bývá, pokud je nápad dobrý, je velice pravděpodobné, že nejste první, kdo ho měl a zrealizoval. Proto jsem se rozhodl porozhlédnout po konkurenci a inspiraci. Zjistil jsem, že pár podobných aplikací a dem už pro VR existuje. Některé horší, jiné opravdu dobré, technicky převyšující mé nejoptimističtější ambice. Nicméně velká část z nich byla určena záchranářům a lékařům. V dalších pak nebyla mnou zamýšlená možnost náhodné situace, kde uživatel nebude dopředu vědět, co se stalo a jak má reagovat. V každém případě jsem si odnesl několik zajímavých myšlenek a také motivaci, že mám nápad, který stojí za další rozvoj. Dále jsem pokračoval skicováním a vizualizací hlavních myšlenek, na kterých by moje aplikace měla stát. Naznačil jsem rozsah funkcí a také VR prvky, na kterých jsem chtěl moje demo stavět. Vedle toho jsem se začal hlouběji seznamovat s aplikací Shapes. Poté jsem začal stavět. Hlavní kontury ve smyslu 3D prostředí, objektů, tvarů a barev jsem vytvořil poměrně rychle. Obtížnost začala však strmě stoupat v momentě, kdy jsem začal uvažovat o tom, jak mé aplikaci vdechnout život a dynamiku. Aplikace Shapes totiž pracuje pouze se statickým prostředím a změny a pohyb lze odehrát pouze v rámci takzvaných Interakcí. To v reálu znamená, že zpracujete počáteční stav, konečný stav a nastavíte trigger, který tento přechod spouští. Tento interakční režim také Shapes zatím nabízí pouze v beta verzi. V praxi to znamená asi hlavně to, že je poměrně obtížné pracovat se složitějšími interakcemi a komplexnějšími scénami. V momentě, kdy se moje scéna dostala nad 15 stavů, komplexita a problémy vyvolané každou úpravou, narostly natolik, že jsem přestával být schopný celý koncept dále udržovat, natož rozvíjet. V této fáze mi asi nejvíce pomohly iterace s přednášejícími, kteří mě také vedli spíše k zužování mého původního záměru v podobě základního MVP. Zároveň mi doporučovali se soustředit na kreativní řešení hlavních interakcí a využití specifik VR. Nejprve bylo třeba naznačit uživatelům, se kterými objekty nebo jeho částmi lze vlastně interagovat. Tyto prvky jsem se rozhodl po najetí kurzoru ovladače zvýraznit modrou barvou. Pokud šlo jen o části větší 3d objektů, bylo nutné tyto části vytvořit jako samostatné 3d objekty a případně je sloučit do skupin. Toto jsem použil například u ležící postavy, kterou bylo možno otočit chycením za ramena. Interakce s horní části paží zraněného (vlevo) a dotaz na svědky (vpravo)V interakci s takto zvýrazněným objektem pak bylo možné aktivně pokračovat pomocí akčního tlačítka ovladače. Po jeho stisku se uživatelům zobrazily podrobnější informace nebo se provedl úkon naznačený ikonou (symbol otočení na obrázku výše). Samozřejmě, u pokročilejšího prototypu a technologie by bylo v budoucnu vhodné například u verbálních interakcí využít nativní funkce VR u vstupů a výstupů zařízení (mikrofon, reproduktory). Stejně tak vizuálně detailnější prostředí by mohlo poskytovat mnohem větší podrobnosti potřebné k vyhodnocení situace jako v reálném životě. Velmi zajímavou výzvou pro mně bylo vytvoření interakce reprezentující nepřímou srdeční masáž. Aby nebyla scéna příliš komplikovaná, dospěl jsem k tomu, že je třeba masáž srdce odehrát ideálně pouze ve dvou stavech, tedy při stisku a uvolnění. Vytvořil jsem tedy normální stav hrudníku a posléze stav hrudníku stlačeného. V obou stavech jsem naznačil 3D objekty v podobě rukou poskytovatele pomoci a tyto objekty zvýraznil jako aktivní — modrou barvou. V rámci stisku tlačítka akce se pak střídaly oba stavy. Dále jsem se pokoušel naznačit potřebný rytmus. Pro tento účel jsem použil část refrénu z písně Jingle bells, jejíž rytmus 104 BPM se v rámci laického poskytování první pomoci doporučuje zdravotníky jako vhodný pro masáž srdce. Oba stavy při masáže a doprovodná vizualizace pomáhající poskytovateli pomoci držet správné tempo.Asi nejlepší bude, pokud si můj koncept sami prohlédnete na přiloženém videu. Uděláte si tak představu o základních principech, na kterých aplikace stojí, ale určitě i o dalších možnostech, které lze uživatelům v rámci VR do budoucna nabídnout. Pokud máte přístup do ShapesXR, tak můžete přímo do mého worskpace, kód je 4Z2RD9SR. Co se mi tedy vlastně povedlo? * vytvořit zjednodušený průchod jedním scénářem * naznačit možnosti, jak může uživatel s aplikací interagovat Jakým směrem by měl rozvoj aplikace pokračovat * menu a možnosti volby náhodné situace * vyhodnocení chování uživatele a doporučení * pokročilé možnosti analýzy prostředí a interakcí * využití dalších možností VR v oblasti vstupů i výstupů Závěrem bych rád krátce reflektoval, co mi práce na mém trenažéru přinesla. Především to byla velice cenná zkušenost s designem rozhraní ve VR. Tvorba 3D prostředí a objektů je v zásadě asi podobná té mimo VR. Práci s uživatelským rozhraním a interakcemi ve VR ale po této zkušenosti považuju za podstatně odlišnou disciplínu, nezbytně s sebou přinášející naprosto specifické nároky, ale poskytující také unikátní příležitosti imerze a autentičnosti. https://medium.com/media/c6bd7205014620801df5cf286e6e8487/hrefNaznačeni objektu s možnou interakcí (vpravo)Úspěšné dokončení srdeční masáže naznačené otevřením očí zraněného (vpravo)Trénink první pomoci ve VR was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2024

Jan Valder: Dobrý designér si musí umět vyhrnout rukávy

Jan Valder se více než dvacet let pohybuje v prostředí webů a mobilních aplikací. Rozjížděl první UX tým v MONETA Money Bank, v současné době vede designéry a výzkumníky v Livesportu. Zajímalo mě, jak funguje design v organizaci, která vytváří produkt pro 100 milionů uživatelů měsíčně, ale dotkli jsme se i tématu leadershipu, tipů pro začínající designéry nebo porovnání UX a vaření. Na začátek našeho setkání jsme si potykali, a pak už jsme šli rovnou na věc. Honzo, jaký je tvůj vztah ke sportu? Stejná otázka padla hned v prvním kole pohovoru, kdy mi z Livesportu volali, jestli bych měl zájem pro ně pracovat. Zeptali se mě, jaký je můj vztah ke sportu, a já odpověděl, že žádný. To byla trochu studená sprcha, takže jsme si to pak museli vyjasnit. Došel jsem k tomu, že ke sportu kladný vztah mám, jen ne takový ten stereotypní konzumní. Protože ale dělám na produktu pro lidi, kteří primárně konzumují sport — a jak vidíme podle našich person, tak na poměrně vysoké úrovni — řekl jsem si, že bych se o tom měl něco doučit. Pořídil jsem si permanentku na Spartu a od té doby chodím na fotbal. A vlastně mě to nakonec začalo bavit, protože je prostě super si na dvě hodiny sednout na stadionu a dívat se na fotbal. Osobně ale dělám spíš individuální sporty, než skupinové. Permanentku na Spartu jsem svého času měl taky, jen se mi to nepodařilo spojit s tou prací. Myslíš, že je to vůbec důležité, aby měl designér pozitivní vztah k produktu, na kterém pracuje? Nebo naopak může pomoct mít spíš odstup? Asi jak se to vezme. Myslím, že je blbý, když máš vyloženě chladný přístup a bereš to strojově jako práci, kterou musíš udělat. Když tím tématem žiješ a vzbuzuje v tobě nějaké emoce, tak ti to pomáhá předávat ty emoce i do produktu a prostě chceš, aby byl dobrej. Na druhou stranu když do toho začneš projektovat svoje představy o tom, co by to mělo umět, aby to bylo co nejlepší, tak už to neděláš pro lidi, kteří ten produkt reálně používají. Existuje jeden japonský koncept, omotenashi, který spojuje pohostinnost s mindfulness. Podle mě je tohle něco, co by v sobě designér měl mít. Chtít pečovat o uživatele, aby mu v tom bylo dobře. I když to třeba je zprostředkovaně přes kreslení obdélníků, které pak někdo další musí ještě nakódovat a vyvinout. Zároveň bych odlišil doménovou znalost a vášeň ke sportům ve smyslu, že třeba hltáš Premier League. Teď například hodně řešíme sázení. Nejsme sice sázkový produkt, ale používá nás hodně sázkařů. Máme novou výzkumnici z Brazílie, která je velmi dobrá na použitelnost a interview, ale o sázení toho moc neví. Takže na tohle téma dostane trochu nalejvárnu. Ono totiž abys mohl dělat tenhle research a bavit se se sázkaři, nemusíš zrovna sám chodit sázet, ale měl bys aspoň vědět, co je to over/under, asian handicap nebo in-play. To jsou věci, které do toho výzkumu a následně produktu potřebuješ reflektovat. Vrátil bych se trochu do minulosti. Ty jsi před Livesportem pracoval v MONETA Money Bank, kde ses mimo jiné věnoval evangelizaci UX. Co si pod tím můžu představit? Název mé pozice byl Community Lead, což není liniový nadřízený, spíš vedeš rozvoj té kompetence jako takové. Během prvního třičtvrtě roku se nám podařilo vybudovat inhouse tým, který měl 25 lidí. Když v organizaci tahle role není, tak máš manažery, kteří vědí, že ji potřebují. Pak je tam spousta lidí, kteří to neřeší. A jsou samozřejmě i tací, kterým to vyloženě vadí, protože jim to přidělává nebo komplikuje práci. Abys mohl dělat dobré UX, potřebuješ s těmi všemi hledat nějaký konsenzus. Potřebuješ zdroje a součástí té evangelizace tedy je, že musíš umět vysvětlit, proč tam ta kompetence má být. Co to firmě přinese, jaká bude návratnost investice. Roční náklad na designéra je něco mezi jedním a dvěma miliony korun. Chceš jich třeba deset, takže to máme celkem 20 milionů ročně. A nikde to nefunguje tak, že za někým přijdeš s tím, že potřebuješ 20 milionů, a on ti je prostě dá. Takže co firma za tyhle peníze dostane? Dnes jsi Head of Design & Research v Livesportu. Můj dojem zvenčí je, že v moderní organizaci postavené kolem digitálního produktu tuhle evangelizaci designu tolik řešit nemusíš, nebo se pletu? Livesport je firma, která má design ve svém DNA. Spolumajitelé Martin a Jirka stáli za spoustou designových i technických rozhodnutí a udělali spoustu kroků, které ve výsledku znamenají, že ten produkt dnes používá přes 100 milionů uživatelů měsíčně. Teď jsme ve fázi, kdy vše ještě pořád řídíme z Prahy, ale už máme uživatele ze zemí jako Nigérie, Brazílie nebo Jižní Korea. Produkt v našich podmínkách nějakým způsobem narostl a my se teď snažíme dělat tu nadstavbu, aby ho mohli lépe konzumovat uživatelé v různých kulturách. Přitom nejde zdaleka jen o jazyk. Například v Jižní Koreji nikdo nepoužívá naše vyhledávání ve smyslu, že zadáš první tři písmena a ono ti to našeptá výsledky, jako jsme na to zvyklí u nás. Jihokorejci mají většinu týmů v lize dvouznakových, takže tímhle způsobem nic nevyhledají, protože jim to ani nezačne nic našeptávat. V Nigérii a obecně některých afrických zemích máme zase nižší hodnocení aplikace. Dělal jsem si screenshoty v App Storu, kde jsme v recenzi měli jednu hvězdičku a u toho slovní hodnocení, že jsme nejlepší aplikace na světě. Došli jsme k tomu, že evidentně v některých zemích mají odlišné způsoby hodnocení a že rozhodně ne všude platí, že čím víc hvězdiček, tím lepší výsledek. Kolegyně teď na to bude dělat komparativní výzkum, abychom to ještě lépe pochopili a mohli si říct, co s tím. Když se vrátím k tvé otázce, tak je to zase o tom, že budeš ten design evangelizovat. Začneš říkat, že potřebuješ mít výzkumníka v Nigérii, protože když ho tam nebudeš mít, tak se ty věci nedozvíš. Potřebuješ tam mluvit s uživateli, potřebuješ mít výzkumnici v Jižní Koreji a tak dále, a tohle všechno si musíš umět obhájit. S tvou úlohou je spojená dávka leadershipu, kterého bych se rád dotknul. Jaká byla tvoje cesta k tomuhle skillu? Jsou k tomu potřeba vlohy, nebo se to dá nějak naučit? Samozřejmě jsou lidi, kteří pro to mají vlohy. Nebo pro to vlohy nemají, ale stejně to chtějí dělat, což se vůbec nemusí vylučovat. Někdo dostane tým deseti lidí, baví ho to a do roka jsou vidět výsledky. Z jiného se v té roli stane kretén… V první řadě je asi důležité si uvědomit, proč to chceš dělat. Můžeš to chtít dělat, protože chceš víc peněz. Můžeš to chtít dělat, protože chceš řídit lidi. Nebo protože chceš víc zasahovat do výsledku a je ti jasné, že toho sám nedosáhneš. Že potřebuješ vyškálovat svoje kompetence nebo vlohy na další lidi, protože společně toho dosáhnete víc. V mém případě šlo o postupné kroky od vedení jednotlivců až po velké týmy. Když jsem dělal weby před 20 lety, tak všechno zařizoval jeden člověk. Díky tomu jsem si hodně věcí osahal a vytvořil si povědomí o tom, jak se mají dělat správně. Postupně se to začalo kouskovat, vznikaly specializace. V práci mi zadávali čím dál větší úkoly a najednou jsem zjistil, že bych potřeboval pomoc ještě jednoho grafika. Měl jsem celkem jasnou představu o výstupu, k čemuž jsem zase potřeboval kodéra. A takhle se to začalo nabalovat jako sněhová koule. Časem začneš řešit i věci, které s tou prací jako takovou nesouvisí, jako hiring nebo budgeting. Musíš dopředu promyslet, jak danou věc udělat, kolik budeš potřebovat lidí, kolik peněz, jaké další zdroje. Na nic nesmíš zapomenout. Během přípravy na tenhle rozhovor jsem narazil na jedno starší interview z roku 2020, kde jsi mimo jiné zmiňoval, že rád vaříš. To platí? Jo, samozřejmě. Co konkrétně tě na tom baví? Baví mě ten samotný akt. Protože když děláš digitální produkty, tak to strašně dlouho trvá. Někdy to nevyjde, a i když to dopadne, tak si na výsledek nemůžeš sáhnout. A pak je tu forma feedbacku, kdy u designu neustále na něco čekáš, například kolik dostaneš hvězdiček od uživatelů. U vaření máš hotovo celkem rychle, většinou do hodiny nebo do dvou. Snadno poznáš, jestli se ti to povedlo — buď se to dá jíst, nebo ne. Okamžitě to můžeš naservírovat někomu jinému a jeho hodnocení výsledku je taky vidět okamžitě. Znamená to, že i v designu upřednostňuješ spíš rychlé výsledky než dlouhodobé projekty? Osobně moc nemám rád, když na něčem děláš tak dlouho, že už nevíš, z jaké strany to otočit. Někdy se stává, že designér dostane připomínky, které zapracuje, a následně dostane další připomínky k zapracování. Produkt nemá pevně stanovený deadline, a ve finále už ani produkťák neví, co s tím dál. Výsledek je často opravdu hrozný, a někdy je lepší tu věc tomu designérovi vzít a přehodit na někoho jiného. Asi ale záleží na konkrétním kontextu. Jako dobré vodítko bych viděl, jaká je hodnota toho, co chci nadesignovat. Jestliže je to nějaká maličkost, kterou chci někam přidat, tak asi stačí vzít už hotovou komponentu, trochu ji ohnout podle nového požadavku a poslat na vývoj. Pokud ale mám věci, které jsou pro uživatele podstatné, nebo si naopak jejich opodstatněním nejsem jistý, tak je lepší tomu ten čas a energii dát. Pak jsem i radši, když se projekt řeší v řádu měsíců, než aby byl hned. My už se blížíme do finále a mě by zajímala jedna věc. Tenhle rozhovor vzniká pro účely relativně nového vysokoškolského oboru, který je zaměřený na design. Myslíš, že je užitečné, že tady začínají vznikat podobné obory, ze kterých se za pár let budou rekrutovat vysokoškolsky vzdělaní odborníci na UX nebo designové myšlení? Za mě určitě ano. Já sám jsem tuhle možnost neměl, všechno jsem si musel zjišťovat sám. Když jsem poprvé potřeboval udělat uživatelské testování, tak jsem hledal někoho, kdo už to v České republice dělal, abych se to od něj naučil. Je dobře, že dnes jsou úplně jiné možnosti. Myslím, že zrovna na KISKu se to dělá extrémně dobře. Těší mě, že obor existuje a že ho dělají lidi, kteří nejsou úplně odtržení od reality, ale jsou naopak nějak svázaní s oborem. Taky jsem rád, že se v rámci studia učí věci, jako je třeba přístupnost. To je velké téma, které ale podle mě zatím ve firmách nerezonuje tak, jak by mělo. Poslední otázka. Co bys závěrem poradil začínajícím nebo mírně pokročilým designérům? Jak být lepší designér? Knížky jsou super, kurzy jsou super, vysoká je super. Ty si ale potřebuješ vyhrnout rukávy a začít si věci zkoušet. Kreslit si návrhy, předělávat, zkoušet si to, shánět zakázky. Růst a hledat k tomu příležitosti — čím komplexnější, tím lepší. Pokud třeba hledáš první práci, tak ti může pomoct i nějaký drobný osobní projekt. Když jsme u nás řešili internshipy, dostaly se ke mně absolventky kurzů Czechitas. Výstupem bylo takové mini portfolio s jedním projektem, kde byl popsaný postup a třeba i nějaký odkaz na Figmu. Součástí mé práce je umět se na takový materiál podívat a říct, jestli ten člověk má potenciál, nebo ne, a případně to s ním zkusit. A pak samozřejmě platí, že čím to děláš déle, tím jsi lepší. Design je zčásti umění a zčásti řemeslo. Umělecká složka je ten stav, kdy třeba jedeš metrem a napadne tě geniální řešení, které zatím nikdo nevymyslel. Pak ale nastupuje to řemeslo. Pokud ten svůj nápad neumíš nakreslit, tak se v reálné praxi moc neuplatníš. V tomhle je to vlastně podobné jako hrnčířina nebo umělecké řezbářství. Když budeš motorovou pilou řezat svou první dřevěnou sošku, tak to asi bude docela nebezpečný a výsledek nedopadne zrovna dobře. Když už ale budeš dělat sochu padesátou, tak je šance na hezký výsledek, který si budeš chtít vystavit před dům. V designu to funguje zrovna tak. Jan Valder: Dobrý designér si musí umět vyhrnout rukávy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2024

Experiment s ShapesXR — RainbowReaility

Experiment s ShapesXR — RainbowReality Rozšířená realita (VR a MR) již nějakou dobu proniká do různých oblastí — světa zábavy, designu, vzdělávání a spolupráce, … V tomto kontextu přišla na scénu aplikace ShapesXR, která se zaměřuje na 3D modelování a design v prostředí rozšířené reality. Název “ShapesXR” kombinuje “Shape” (tvar) s “XR” (Extended Reality, což je souhrnný termín pro rozšířenou realitu, zahrnující virtuální a smíšenou realitu). Tato aplikace představuje další zajímavý krok v používání rozšířené reality pro kreativní a kolaborativní účely. Historie XR V oblasti rozšířené reality (XR), která zahrnuje jak virtuální (VR), tak augmentovanou (AR) a smíšenou realitu (MR), bylo napsáno množství literatury mapující její bohatou a fascinující historii. Jeden z významných příspěvků v této oblasti je článek Bernarda Marra s názvem ‘The Fascinating History And Evolution Of Extended Reality (XR) — Covering AR, VR And MR’, který nabízí komplexní pohled na vývoj těchto technologií. Následuje můj modifikovaný překlad tohoto díla, který poskytuje hlubší porozumění dynamickému vývoji XR a jeho dopadu na naši společnost a technologii. [1]: Rozšířená realita (VR a MR) není novým fenoménem. Její kořeny sahají až do 19. století, kdy v roce 1838 Sir Charles Wheatstone přispěl ke konceptu stereopse (binokulárního vidění), což vedlo k vývoji prvních stereoskopů (zařízení zobrazující trojrozměrné obrázky) a ovlivnilo dnešní VR systémy. V roce 1935 Stanley Weinbaum poprvé představil myšlenku VR ve svém díle “Pygmalion’s Spectacles”. V 50. až 70. letech 20. století se objevily první příklady VR a AR technologie, včetně Sensoramy (filmová kabina kombinující 3D, “barevné” stereoskopické video se zvukem, vůněmi, vibračním křeslem) Mortona Heiliga z roku 1956 a navazujícího prvního VR headsetu Headsight s motion trackingem od společnosti Philco v roce 1961 (pro vojenské účely). 1968 Ivan Sutherland vytvořil AR headsets názvem The Sword of Damocles (Damoclův meč) zobrazujícím počítačem generovanou grafiku. V 70. letech MIT přišlo s Aspen Movie Map — počítačově generovanou prohlídkou ulic Aspenu, která byla vytvořena pomocí fotografií pořízených projíždějícím autem. První společnost, která prodávala brýle a rukavice pro VR, VPL Research Inc, byla založena v roce 1985 — a byl to jeden ze zakladatelů VPL, Jaron Lanier, který v roce 1987 vytvořil termín „virtuální realita“. A v roce 1998 byla prvně použita AR technologie v přenosu NFL hry (to byla změna — myšlenka překrytí grafiky přes pohled z reálného světa se rychle rozšířila do dalších sportovních přenosů). Po roce 2000 vývoj byl trochu nuda, nicméně je dobré uvést alespoň nástup Google Street View v roce 2007 — to také nějak souvisí s VR. Počínaje rokem 2010, technologie XR prošly výrazným rozvojem. V tomto období byl představen Oculus Rift od osmnáctiletého Palmera Luckeyho, který se stal průlomovým v oblasti VR. V roce 2014 pak Facebook získal Luckeyho společnost Oculus VR za přibližně 2 miliardy dolarů. V roce 2014 do arény VR vstoupily i další velké technologické společnosti. Sony a Samsung oznámili vývoj vlastních VR headsetů, zatímco Google přinesl na trh cenově dostupný kartonový VR prohlížeč pro smartphony. Google také představil své AR brýle Google Glass, které rozšířily reálný svět o digitální informace a umožnily přístup k některým aplikacím. V roce 2016 představil Microsoft headset HoloLens, který posunul AR technologie na novou úroveň s větším důrazem na interaktivitu, což vedlo k popularizaci termínu “smíšená realita” (mixed reality). Od roku 2017 se začaly objevovat aplikace jako IKEA Place, které ukazují možnosti AR v praktickém využití. VR a AR technologie se postupně rozšířily do široké škály odvětví včetně výroby, zdravotnictví a vzdělávání. A přišel ShapesXR! V roce 2021 přinesl článek na Forbes významný vhled do aplikace ShapesXR, kterou vyvinula společnost Tvori Inc. a uvedla na trh v Quest Store. Tato aplikace umožňuje vývojářům i nevývojářům společně pracovat ve sdíleném VR prostoru. Uživatelé mohou využívat šablony ShapesXR nebo začínat od nuly, vytvářet a nahrávat vlastní 3D modely. Designéři mohou manipulovat s jednoduchými tvary, měnit barvy a materiály, zkoumat uživatelské toky a prototypy jako 3D storyboardy. Navržené designy pak lze importovat do Unity se zachovanými texturami a vlastnostmi pro další zdokonalení. Zakladatelka a výkonná ředitelka ShapesXR Inga Petryaevskaya zdůraznila, že ShapesXR je mostem pro vývojáře, kteří nejsou designéři, a designéry, kteří nejsou vývojáři. [2] Aplikace řeší známý problém v komunitě XR vývojářů — nedostatek kolaborativních prostředí v herních enginech, které by umožňovaly týmům pracovat současně. Co ShapesXR nabízí dnes? Podle oficiálního webu ShapesXR, aplikace slibuje uživatelům intuitivní nástroje pro 3D tvorbu, možnosti spolupráce v reálném čase, a podporu pro import a export různých souborových formátů. Tvůrci aplikace tvrdí, že její funkce jsou navrženy tak, aby byly přístupné i pro ty, kdo nejsou odborníky v 3D modelování, a zároveň poskytují dostatečně sofistikované nástroje pro profesionální použití. Pro prozkoumání skutečných možností doporučuji prozkoumat výukový tutoriál „Návody pro rychlý začátek s Jeremym Casperem“. Tutoriál obsahuje 11 kapitol (upravený překlad [3]): * Základy: Jeremy představuje základy ShapesXR, vysvětluje funkce ovladačů pro navigaci, výběr a manipulaci s objekty. Ukazuje, jak do prostředí přidávat objekty a pohybovat se v něm. * Vytváření 3D UI: Kapitola se soustředí na význam správného měřítka, používání nástroje Gizmo pro manipulaci, duplikaci objektů a přidávání ikon na tlačítka, stejně jako na význam uzamčení a seskupování prvků. * Tvorba prostředí: Jeremy demonstruje vytváření prostředí v ShapesXR, včetně přidávání barevné oblohy, vytváření podlahy a zdí, používání duplikace a přesného škálování pro vytváření stylizovaných prvků. * Dekorace prostředí: Tato kapitola se zaměřuje na produkční design v ShapesXR, včetně tvorbu stolu, změny pozice uživatele na sezení a pozicování UI prvků. * Základy storyboardingu: Jeremy probírá grayboxing a jak se připravit na interakční prototypování v ShapesXR. Představuje tvorbu a správu více fází (podobně jako snímky aplikace PowerPoint). Ukazuje, jak používat vrstvu pozadí, aby se objekty zobrazovaly na všech fázích, a představuje úhly pohledu, které umožňují ovládat perspektivu uživatele. * Prototypování interakcí: V této lekci vytváříte prototyp s různými interakcemi, například v souvislosti s používáním tlačítek (ale neomezuje se jen na ně). * Sdílení a export scény: Jeremy zdůrazňuje možnosti spolupráce a diskutuje o nahrávání materiálů přes webový portál, exportu 3D souborů a využití pluginu ShapesXR pro Unity. * Interaktivita: Kapitola představuje systém interaktivity ShapesXR, který umožňuje přidávat spouštěče a přechody do XR projektů bez potřeby programování. * Smíšená realita: Video se věnuje systému smíšené reality ShapesXR, včetně režimu průchodu, uzamčení projektu do prostředí a vytváření aplikací pro smíšenou realitu. * Portály: Tato lekce naučí, jak pracovat ve smíšené realitě, vrhat stíny do skutečného světa a vytvářet portály do virtuálních prostředí. * Pohled a “štípnutí” (stisknutí prstů): Jeremy demonstruje, jak využít interakce pohledem a “štípnutím” s Quest Pro, a nabízí různé tipy pro uživatele Quest 2. Každá kapitola nabízí cenné informace a praktické rady pro efektivní využití možností, které ShapesXR přináší — umožňuje uživatelům hlouběji proniknout do světa 3D designu a interakce ve virtuální realitě. Tyto tutoriály nejenže poskytují dobrý návod k ovládání a vytváření v ShapesXR, ale také otevírají dveře k novým možnostem v oblasti XR designu a kolaborace, což je zásadní pro každého, kdo chce plně využít potenciál rozšířené reality ve svých projektech. Vyzkoušel jsem si designování v ShapesXR na vzorovém projektu Návrh hypotetického projektu Rozhodl jsem se ponořit do světa ShapesXR a prakticky vyzkoušet tvorbu návrhu designu nějakého alespoň hypotetického projektu. Konkrétně projektu “RainbowReality” — který by měl sloužit k osvětě a podpoře nejen LGBTQIA+ komunity, možná prostřednictvím simulace zkušeností nebo poskytováním informačních zdrojů. V rámci tohoto projektu se zatím omezím na virtuální expozici realizované v jedné či více místnosti/ech. Virtuální expozice bude informovat o různých LGBTQIA+ vlajkách (je jich hodně, ale zatím se omezím na základní). Pro naplánování projektu jsem si vytvořil textový storyboard (podobný tradičnímu storyboardu, který je známý z filmového a televizního průmyslu, ale místo ilustrací nebo fotografií použiji stručné textové popisy scén, akcí atp.): * 1. scéna: Uvítací prostor — Popis: Uživatel se objeví v prostorné, světlé místnosti s interaktivním uvítacím panelem. Na stěnách jsou projekce duhových barev a vítací zpráva, která oslavuje různorodost a inkluzi. Interakce: Uživatelé mohou interagovat s panelem, který jim poskytne základní informace o expozici a jejím účelu, případně ovládání. * 2. scéna: Duhová cesta — Popis: Návštěvníci jdou po cestě obklopené různými LGBTQIA+ vlajkami (každá vlastní sekci). Interakce: Při přiblížení k vlajce se aktivuje popisek s informacemi o vlajce a příslušné komunitě, včetně historie a významu. * 3. scéna: Příběhy a historie (podle možností ShapesXR) — Popis: Speciální sekce s multimediálními prezentacemi příběhů a historických momentů spojených s každou vlajkou. Interakce: Návštěvníci mohou kliknout na různé obrazovky nebo projekce, aby zhlédli příběhy nebo historické dokumenty. * 4. scéna: Interaktivní zóna (asi příliš velký rozsah) — Popis: Prostor s interaktivními prvky, jako jsou kvízy nebo hry, které pomáhají návštěvníkům lépe porozumět a empaticky se vcítit do zkušeností LGBTQIA+ lidí. Interakce: Návštěvníci se mohou zapojit do těchto aktivit, učit se a zároveň se bavit. * 5. scéna: Diskusní a reflexní zóna (podle možností ShapesXR) — Popis: Klidný prostor s pohodlným sezením, kde se návštěvníci mohou setkat, diskutovat a sdílet své myšlenky a pocity. Interakce: Možnost pro návštěvníky zanechat zprávu na virtuální nástěnce nebo se zapojit do diskusí s ostatními. * 6. Scéna: Závěr — Popis: Při odchodu se objeví závěrečná zpráva s poděkováním návštěvníkům za účast a s odkazy na další zdroje a informace. (Inter)akce: Uživatel je povzbuzen k dalšímu prozkoumávání a angažmá v LGBTQIA+ komunitě. Též jsem se snažil zhotovit základní vizualizace — ať obecnou nebo jednotlivých scén: Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …Jak by RainbowReality mohla vypadat (vytvořeno AI)? Moodboard — zachycení vizuální inspirace, možný referenční bod, …První zkušeností jsem se nedostal k původní vizi projektu Můj první pokus o design v ShapesXR byl nesmírně obohacující a poučný zážitek, přestože jsem se zcela nedostal k původní vizi mého projektu “RainbowReality”. Při práci s tímto nástrojem jsem narazil na několik výzev, které jsou běžné pro každého, kdo se učí pracovat s novým softwarem, zvláště v oblasti virtuální reality. * Křivka učení: Každý nástroj má svou specifickou křivku učení — ShapesXR není výjimkou. Počáteční seznámení s funkcemi a možnostmi softwaru vyžaduje čas a trpělivost. * Technická omezení: Musel jsem pochopit a přizpůsobit se technickým omezením ShapesXR. Některé z mých ambiciózních nápadů byly nad rámec toho, co software mohl snadno zpracovat. * Čas a zdroje: Realizace komplexního projektu vyžaduje více času a zdrojů, než jsem původně očekával. Bylo důležité zaměřit se nejdříve na jednu scénu. * Detailnost návrhu: Můj původní návrh byl velmi detailní, což mě při prvním pokusu ztěžovalo jeho plné provedení. * Vizuální a interaktivní design: Práce s virtuální a rozšířenou realitou vyžaduje specifické dovednosti v oblasti vizuálního a interaktivního designu, které se rozvíjejí postupně. I přes tyto výzvy byl tento experiment s ShapesXR nesmírně hodnotný. Ukázal mi, co je možné v oblasti virtuálního designu, a poskytl mi cenné lekce pro budoucí projekty — nebo rozvinutí RainbowReality. Další cíle Jako někdo, kdo má zkušenosti s návrhem 3D modelů budov pro zrakově postižené, jsem byl zvědavý, jak lze tyto dovednosti uplatnit při tvorbě scén v měřítku 1:1 v ShapesXR. Mé dosavadní práce v této oblasti mi poskytla hluboké porozumění pro detail a funkčnost, což je klíčové pro vytváření přístupných a uživatelsky přívětivých virtuálních prostorů. Chtěl jsem prozkoumat, jak mohu tyto zkušenosti transformovat do nového, dynamického světa virtuální reality, s důrazem na přesnost a přístupnost designu. Jako milovník expozic, které navozují pocit pohody a estetického potěšení, jsem byl zvědavý, zda lze tento pocit úspěšně přenést do virtuálního světa. Mé cíle zahrnovaly nejen technickou přesnost, ale také vytvoření prostředí, které by bylo vizuálně lákavé a emočně přitažlivé. Chtěl jsem zjistit, zda se virtuální podoba může přiblížit k reálnému zážitku z návštěvy fyzické expozice a zda se v ní budu cítit stejně pohodlně a příjemně. Jedním z hlavních zjištění je, že ShapesXR skutečně umožňuje detailní přiblížení se k popisu ve storyboardu, což je velmi povzbudivé pro budoucí projekty. Nicméně, proces dosažení této úrovně detailu a realismu vyžaduje významný časový závazek a rozšíření praktických zkušeností s ShapesXR. Jak jsem se naučil, křivka učení může být strmá a přístup k technickým aspektům návrhu se může lišit v závislosti na komplexitě projektu. Z mého experimentu také vyplývá, že přenášení realistických měřítek a rozměrů do VR může být náročné a v některých případech dokonce nepohodlné pro uživatele. Toto zjištění mě přivedlo k závěru, že tvorba scén, které jsou sice méně realistické, ale ve virtuální realitě pohodlnější, může být efektivnější pro určité typy projektů. To mě však neodrazuje od dalšího zkoumání možností tvorby budov v měřítku 1:1 v budoucích projektech, kde by mohly být přínosné, zejména pokud jde o přesnost a detailnost návrhu. Některá specifika mé tvorby Ve svém projektu jsem využil řadu různých nástrojů a technik k vytvoření komplexního virtuálního prostředí v ShapesXR. Pro návrh budovy jsem vycházel z modelu vytvořeného ve SketchUp, který jsem následně exportoval ve formátu .obj pro použití v ShapesXR. Tento proces umožnil přesné a detailní reprezentace architektonických prvků v mé virtuální scéně. 3D model budovy vytvořený ve SketchUp — importovaný do ShapesXR.LGBTQIA+ vlajky, klíčový prvek mého projektu, byly původně získány jako .avif soubory. Tyto jsem poté v GIMP převedl na formát .png, aby byly kompatibilní s požadavky ShapesXR. Tento krok byl nezbytný pro zajištění vizuální kvality a správného zobrazení vlajek ve virtuálním prostředí. Nebinární vlajka — ShapesXR zatím přijímá pouze PNG obrázky.Pro zařízení scén jsem čerpal nábytek ze SketchUp 3D Warehouse, který jsem importoval také ve formátu .obj. Nicméně jsem narazil na určité problémy s deformací některých prvků, například křesla, což ukázalo na možné komplikace při převodu a integraci externích modelů do ShapesXR. Původně krásná křesla pořízená ve SketchUp 3D Warehouse po importu do ShapesXR scény byla relativně ošklivě deformovánaZajímavou součástí projektu byl také pokus o import sochy “Nymfa a Eros” získané ze Sketchfab. Tento model byl importován v .zip s .glb. Zde jsem narazil na výzvy, jelikož se s objektem těžce manipulovalo a pokusy o import jiných soch často vedly k technickým problémům v ShapesXR, jako je nepříjemné rychlé blikání nebo přeskakování obrazu, vyžadující restart headsetu. Toto naznačuje možné problémy se zdroji nebo kompatibilitou některých komplexnějších modelů ve ShapesXR. Práci s importovanými 3D objekty by tvůrci ShapesXR jistě měli zdokonalit. Socha Nymfa a Erós importována do scényKonečně, pro zobrazení osob ve scéně jsem využil předdefinované postavy dostupné v ShapesXR, a také jednu postavu vytvořenou ve SketchUp, která sloužila jako měřítko pro budovu. Tento prvek byl klíčový pro zajištění správných proporcí a realistického pocitu z virtuálního prostoru. Celkově tyto zkušenosti ukazují na složitost a výzvy spojené s tvorbou detailních a funkčních virtuálních prostředí, a na důležitost porozumění různým softwarovým nástrojům a formátům pro úspěšnou integraci různorodých prvků do jednoho soudržného virtuálního zážitku. Interakce V mé tvorbě jsem klíčový důraz kladl na interakci uživatelů s virtuálním prostředím, zejména co se týče významu barev na jednotlivých LGBTQIA+ vlajkách. Cílem bylo poskytnout návštěvníkům nejen vizuální zážitek, ale také edukativní obsah, který by jim umožnil hlubší pochopení symboliky a zastoupených komunit. Jako příklad jsem použil nebinární vlajku. U této vlajky jsem vytvořil interaktivní prvky, které by uživatelům umožnily dozvědět se více o jejím významu. Když uživatel najede kurzorem (ve VR prostředí tedy například rukou nebo ukazovátkem) na tlačítko umístěné na vlajce, tlačítko se zvýrazní. Tento efekt “on hover enter/exit” je běžnou praxí ve webovém a interaktivním designu, ale v prostředí VR nabízí dodatečnou úroveň imerze a intuitivní navigace. Po zmačknutí tlačítka dané barvy na vlajce se aktivuje další interakce — “on click”. Tato akce způsobí, že se zobrazí text popisující význam této konkrétní barvy na vlajce. Například uživatel může stisknout tlačítko odpovídající žluté barvě na nebinární vlajce, což vyvolá zobrazení informací o tom, co tato barva symbolizuje v kontextu nebinární identity. Toto uspořádání interakcí bylo záměrně navrženo tak, aby bylo intuitivní a přívětivé pro uživatele, bez ohledu na jejich předchozí zkušenosti s VR technologií. Chtěl jsem, aby se návštěvníci cítili pohodlně při prozkoumávání expozice a zároveň získávali vzdělávací informace de forma zábavná a zapojená. Tento přístup k interakci zdůrazňuje význam přístupnosti a uživatelské přívětivosti v designu virtuálních prostředí. “Jednoduchá” interakce — Nebinární vlajka — po stisknutí konkrétního barevného tlačítka se zobrazí popis významu barevného pruhu.“Jednoduchá” interakce — Nebinární vlajka — stisknuto žluté tlačítko — zobrazen text ve žlutém pruhu vlajky: Lidé, jejichž pohlaví existuje mimo binární.“Jednoduchá” interakce — Nebinární vlajka — stisknuto bílé tlačítko — zobrazen text v bílém pruhu vlajky: Lidé s mnoha nebo všemi pohlavími.“Jednoduchá” interakce — Nebinární vlajka — stisknuto fialové tlačítko — zobrazen text ve fialovém pruhu vlajky: Lidé s pohlavím považovaným za kombinaci muže a ženy.“Jednoduchá” interakce — Nebinární vlajka — stisknuto černé tlačítko — zobrazen text v černém pruhu vlajky: Lidé, kteří se identifikují bez pohlaví.Závěr Při svém dobrodružství s aplikací ShapesXR, která se svými 3D modelovacími a designovými možnostmi začíná získávat pozornost ve světě rozšířené reality, jsem se ponořil do vytváření hypotetického projektu “RainbowReality”. Cílem bylo nejen podpořit a osvětlit LGBTQIA+ komunitu, ale také prozkoumat a využít potenciál rozšířené reality pro design a vzdělávání. Video — ukázka mého prvního experimentu v ShapesXR (MP4, 68,2 MB)* Video — ukázka mého prvního experimentu v ShapesXR (MP4, 68,2 MB) V průběhu práce s ShapesXR jsem narazil na řadu výzev typických pro práci s novým softwarem. Křivka učení byla strmá a technická omezení softwaru mi ukázala důležitost flexibility v designu. Vytváření komplexních scén vyžadovalo více času a zdrojů, než jsem původně očekával. Můj experiment s ShapesXR byl bezpochyby hodnotný. Aplikace ukázala, že má obrovský potenciál pro budoucí vývoj v oblasti virtuálního designu. I když se v současné době může jevit jako nedokonalý hype, jeho potenciál pro kreativní a kolaborativní účely v rozšířené realitě je těžko zpochybnitelný. S dalším rozvojem a zdokonalením může ShapesXR skvěle posloužit jak designérům, tak nevývojářům, kteří hledají efektivní a intuitivní způsob, jak pracovat ve virtuální realitě. Projekt RainbowReality byl prvním krokem na cestě k hlubšímu pochopení a využití možností rozšířené reality, a i přes některé překážky jsem nadšený z budoucích příležitostí, které ShapesXR a podobné nástroje nabízejí pro svět designu a interaktivity. Na závěr bych rád vyjádřil svůj hluboký dík vyučujícím předmětu “Design uživatelských rozhraní pro VR” na KISK, Masarykově univerzitě, Markétě Kučerové a Vojtěchovi Brůžovi. Jejich odborné vedení, cenné rady a inspirativní přístup k výuce byly klíčové pro můj rozvoj v oblasti designu pro virtuální realitu. Jejich podpora a motivace mi pomohly lépe porozumět komplexitě a možnostem, které rozšířená realita nabízí, a umožnily mi úspěšně se pustit do tohoto experimentálního projektu. Jejich vědomosti a zkušenosti jsou nepostradatelné a velmi oceňuji jejich přínos k mému akademickému a profesnímu růstu. Zdroje * [1] The Fascinating History And Evolution Of Extended Reality (XR) — Covering AR, VR And MR / Bernard Marr; online na https://bernardmarr.com/the-fascinating-history-and-evolution-of-extended-reality-xr-covering-ar-vr-and-mr/ * [2] New ShapesXR Revolutionizes XR Development; online na https://www.forbes.com/sites/charliefink/2021/11/11/new-shapesxr-revolutionizes-xr-development/ * [3] Learn ShapesXR — Tutorials for a quick start with Jeremy Casper; online na https://learn.shapesxr.com/tutorials-and-onboarding/tutorials-for-a-quick-start-with-jeremy-casper Experiment s ShapesXR — RainbowReaility was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 1. 2024

“Studium na University College London mi změnilo život,” říká Matěj Káninský

Rozhovor s designérem Matějem Káninským nejen o práci v BBC. Matěji, jak jsi se vlastně dostal k designu? Řekl bych, že to byla docela dlouhá cesta. Začalo to na nižším gymplu. V primě jsem dostal první počítač a začal chodit na kroužek, kde jsem se učil vytvářet webové stránky ve FrontPage, HTML, CSS. Hrozně mě to chytlo a pohltilo. Trochu později jsem začal dělat webové stránky pro svoje projekty. Když už to vypadalo trochu k světu, začali mě oslovovat i lidé kolem mě, jestli bych jim neudělal weby a tím jsem se vlastně začal trochu živit. Potom mi můj strejda, který má PR agenturu, dal příležitost spravovat jejich web. Měl jsem z toho hroznou radost a hodně se tam při tom naučil. Tenkrát jsem v podstatně dělal všechno sám. Vymýšlel, kódoval, dělal grafiku. Musel jsem tak nějak umět všechno, a to mi v mé pozdější kariéře hodně pomohlo. Vystudoval jsem bakaláře přírodních věd na VŠCHT a potom jsem dostudoval inženýra se zaměřením na ekonomiku velkých podniků. Později jsem zjistil, že mi je to hodně užitečný, protože když jsi seniornější designér, potřebuješ chápat, jak funguje byznys, jak funguje firma, jaké tam jsou procesy, role nebo funkce a jaký mají účel. Kdy ses poprvé setkal s termínem UX? Zhruba před 14 lety, kdy jsem dělal weby jsem se učil víc o copywritingu a setkal jsem se v jedné knížce s termínem UX. Autor tam psal něco v tom smyslu: “… ale tady už bych fušoval do řemesla user experience designérů”. A já si říkal, to zní zajímavě, co to přesně je? Pak jsem zjistil, že to spojuje všechno, co mě baví. Je tam byznys, design, technologie, je tam vlastně všechno. Já si tenhle moment pamatuju jako takovou tu cartoon žárovku, co se najednou rozsvítí a ty víš: “to je ono” prostě tohle chci dělat. Začal jsem se v UX víc vzdělávat samostudiem. Ale narazil jsem na limit Česka. Tenkrát se tu totiž experience design nebo human-computer interaction studovat nedalo. Když něco dělám, tak to chci dělat pořádně, a tak jsme se s mojí tenkrát partnerkou, dneska mojí ženou rozhodli, že pojedeme do Londýna. Našel jsem tam práci v dobrých firmách jako UX designér. Začal jsem se ještě víc vzdělávat a zároveň využívat město na maximum, co se zapojení do různých UX a designových komunit týče. Po dvou letech jsem se rozhodl, že bych chtěl ještě více formalizovat svoje vzdělání. Měl jsem pár kamarádů, Čechů, který už byli v Londýně léta a několik z nich vystudovalo University College London (UCL) — obor Human Computer Interaction. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho taky půjdu. Vzal jsem si půjčku na studium a šel jsem na UCL. A to mi fakt změnilo život. Jak jsi našel v Anglii svou první práci? Jak složité to bylo? Někdy ke konci roku 2014 jsem zkoušel najít práci v Anglii ještě z Česka, ale to se mi tenkrát vůbec neosvědčilo. Pohovory probíhaly jen přes mobil, byl blbej signál, já byl děsně nervózní, a taky jsem najednou zjistil, že britský angličtině nerozumím tak dobře, jak jsem si naivně myslel. Takže těhle pár pohovorů nedopadlo, a tak jsem si řekl, že bude lepší jít do toho po hlavě. S partnerkou jsme si každý sbalili dva kufry, já k tomu kytaru a odjeli jsme do Londýna. Měli jsme peníze asi na tři měsíce života a plán byl, že buď během té doby najdeme práci a byt anebo se holt vrátíme. Vzpomínám si, jak jsme na konci prosince 2014 seděli na hotelovém pokoji a od rána do večera projížděli inzeráty na práci a ubytování. autor: Maťo MišíkMěl jsem ale štěstí, protože jsem se dozvěděl o Češích, kteří v Londýně byli a dělali design. Potkal jsem se s Honzou Šrůtkem a potom ještě s kamarády Jirkou Jeřábkem a Jirkou Šiftařem. Oni mi dali tipy na specializované agentury pro nábor UX designérů. To v Česku v té době vůbec nebylo. Následně jsem se setkal s jednou agenturou. Ten samý den mi poslali asi čtyři nabídky a já jsem si vybral dvě firmy. S jednou z nich jsem se hned potkal. To byla firma Which?, což je taková neziskovka, něco mezi českým dTestem a sdružením na ochranu spotřebitelů. A já jsem udělal maximum pro to, abych se tam dostal. Dali mi k pohovoru úkol, který byl hodně vágně zadaný, a já jsem použil snad všechny metody, co jsem v té době znal a uměl (smích), ale tu roli jsem díky tomu dostal. Byla to role UX designéra? Ano, byla to role UX designéra mid-level. Co následovalo dál? Na Tvém webu vidím, že jsi pak přešel do BBC. Ve Whichi jsem byl necelé dva roky. Měl jsem velké štěstí na fantastický tým, který mě hodně motivoval., Lidé ve firmě se o témata jako jsou UX design, interakční design, výzkum a napojení na byznys hodně zajímali a byli v tom fakt dobří. Navíc já jsem si tuhle firmu vybral i z toho důvodu, že je opravdu typicky britská. Chtěl jsem se zlepšit v angličtině a nechat se pohltit jejich kulturou. Protože jsem měl od všech lidí podporu, propracoval jsem se po dvou letech na seniorní pozici a dařilo se mi. A pak přišel moment, kdy jsem si řekl, že se chci dostat do nějaké ještě větší firmy, která už to skutečně dělá dobře. Koukal jsem se na požadavky nejlepších technologických firem na UX designery. Některé role se mi líbily, ale u všech měli požadavek na MSc, nebo alespoň bachelor v interakčním designu, HCI, psychologii a podobně. * Bachelor — “Bachelor’s degree” bakalářský titul * MSc — “Master of Science” magisterský titul Můj titul Ing. z VŠCHT nebyl úplně něco, co bych jim mohl nabídnout. Začal jsem uvažovat o studiu na UCL. Přemýšlel jsem, jestli se mi to vyplatí, nebo nevyplatí. Kluci, kteří ho už absolvovali mi řekli, že mi to může hodně dát a že tam poznám zajímavé lidi z celého světa. Že se tam potkám s kantory, kteří jsou v téhle disciplíně v akademickém světě vlastně takové světové celebrity. Tak mi to celé začalo dávat smysl a hrozně jsem se pro to nadchnul. Několik měsíců jsem jenom šetřil, pak si k tomu vzal v Česku půjčku na studium, přihlásil jsem se na UCL, a dostal se tam. Ten rok jsem se v podstatě pořád učil, něco zkoušel, chodil na meetupy. Nakonec jsem dosáhl výborných výsledků. Mně vlastně ze začátku bylo úplně jedno, jaké budu mít známky, mě šlo o ty znalosti. Koneckonců jsem to dělal pro sebe. Ale asi díky té píli jsem měl nakonec nejlepší výsledky z celého ročníku. Podařilo se mi také, abych měl jako supervizorku k diplomové práci Yvonne Rogers, což je právě jedna z nejznámějších lidí v naší komunitě. Je empatická, přístupná, extrémně chytrá, ale zároveň dokáže všechno vysvětlit fantasticky lidským způsobem. Ona mě potom doporučila pro spolupráci s Intelem a další skvělou výzkumnicí Sarah Gallacher, která se v té době z části věnovala akademické kariéře na UCL a z části právě výzkumu pro Intel. Projekt, který jsem pod jejich vedením dal dohromady nakonec vyhrál několik ocenění, včetně britské UX award, a tohle všechno dohromady mi začalo otvírat dveře k dalším firmám. O absolventy UCL mají zájem docela zajímavé firmy. Začal jsem se bavit s Googlem, s Facebookem a zároveň byla zrovna otevřená role v BBC. Nakonec byla nejrychlejší domluva, a i nejzajímavější práce v BBC. Tam mi také nabídli seniorní roli, a tak jsem hned po tomhle roce stráveném na univerzitě, nastoupil do týmu BBC. Ještě se vrátím k tomu Tvému projektu, co bylo jeho obsahem? Celý projekt byl pod hlavičkou Intelu. V Londýně měli pětiletý grant, na kterém zkoušeli různé nové technologie, a to přímo v olympijském parku po olympiádě 2012. Říkalo se, že olympijský park je taková “Living lab”, kde se zkouší nové technologie, které se pak můžou rozšiřovat dál do Londýna. Jeden z projektů, na kterém Sarah dělala a na kterém jsem pak pracoval, byl o malých boardech (elektronická deska s mikrokontroléry), které pomocí machine learning už v té době analyzovaly data z okolního prostředí. Tenhle projekt byl hrozně zajímavý a taky super divný, protože oni v tom parku snímali ultrazvuk — konkrétně volání netopýrů, které potom dál analyzovali. Prostě projekt, na který jen tak nenarazíš. Šlo o vyzkoušení nové technologie. Pro můj projekt byla tahle technologie základem a já jsem se její výsledky snažil hravou formou zpřístupnit běžné populaci. Do téhle doby jsem dělal ve své praxi jen digitální produkty. Na UCL mě strašně zaujala možnost přičichnout si víc k hybridnímu — fyzickému, digitálnímu designu. Měli jsme úžasného kantora, akademika a researchera Nicolaie Marquardta, který také dělá v Microsoftu a je spoluautor knihy Sketching User Experiences: The Workbook. S ním jsme měli předmět fyzického prototypování. To byl obor, kterým jsem byl docela nedotčený. A zase jsem se do toho pustil. Nakoupil si hodně knížek, koukal na videa a naučil se s Arduinem, s Raspberry Pi, 3D tiskem, řezání laserem atd. Ten projekt byl hodně o propojování fyzického a digitálního světa, a to mě strašně bavilo. Věřil jsem, že je v tom budoucnost, protože už v té době bylo jasné, že cokoliv, co ještě nemá digitální interface, tak ho brzo mít bude. zdroj: Asociace UXJak vypadal Tvůj život designéra v BBC? Práce v BBC mě opravdu hodně nastartovala, protože jsem poprvé měl možnost vidět a zažít si, jak vypadá velký světový designový tým. Asi každému nepřijde na mysl, že BBC rovná se super designová firma. Ale pamatuju si, že když měl v Londýně přijít na meet-up někdo z BBC, tak jsi věděl, že přijde s něčím strašně zajímavým a novým. V BBC už měli za sebou velkou část transformace, kdy se z televize, rádia a všeho, co BBC reprezentuje, měla stát opravdu moderní digitální organizací. Měl jsem možnost přijít do BBC v momentu, kdy už se té práce na transformaci hodně moc udělalo. Designové týmy byly nastavené tak, jak jsem o tom četl v moderních knížkách. Byly tam dobře udělané produktové týmy a celá struktura byla promyšlená. Koneckonců šéf Designu & UX, jak se designové oddělení v BBC jmenuje, dělal předtím v IDEO, a teď pracuje jako Senior Director v Applu. Celý leadership tým byl opravdu zkušený a zároveň otevřený, takže jsme se toho všichni hrozně naučili. Na britské kultuře se mi navíc strašně líbilo to, co v Česku pořád vídám příliš málo: participace, otevřenost, a taková ta britská slušnost. Bylo to úplně na jiné úrovni, než na co jsem byl zvyklý z Čech a tahle zkušenost formovala zásadně můj přístup k práci a lidem. Náš designový tým byl vlastně velkorysý, protože často máš v organizacích produktový tým s jedním designérem nebo designérkou. My jsme měli 2 až 4 designéry v jednom produktovém týmu, takže jsem mohl práci úplně jinak rozdělovat. Náš tým byl považovaný za Top performance team v rámci všech produktů BBC, takže se od nás i některé další týmy učily, jaké metody my používáme a co zkoušíme. Navíc jsme měli v týmu různě zkušené lidi od juniorů až po seniory. To mi dalo možnost začít se učit vést juniornější designery. Spoustu věcí jsem udělal blbě, spoustu věcí jsem udělal dobře. Ale vlastně tím, že firemní kultura byla nastavená tak otevřeně, člověk dostával konstruktivní a podporující zpětnou vazbu a mohl se rychle učit. Pro představu — kolik zhruba lidí měl jeden produktový tým v BBC? Byl to takový ten učebnicový produktový tým, kde máš většinou, jednoho produktového manažera, byznys analytika a k tomu máš někoho, kdo zařizuje celé delivery. Potom řekněme 5 až 6 inženýrů a v různých momentech řekněme 1 až 4 designérů. Ale je dobré zmínit, že jenom designový tým, včetně výzkumníků a copywriterů už v té době měl přes 200 lidí, takže to už byl opravdu velký tým. A výzkumníci byli součástí těch týmů, nebo byli zvlášť? Očekávalo se, že běžný výzkum si designéři dělají sami. Dedikovaný tým výzkumníků se soustředil na pokročilejší výzkumné metody, které vyžadují větší čas, delší přípravu a stojí víc peněz. To byli lidi, kteří měli např. titul PhD. z psychologie, nebo za sebou měli UCL HCI kurz a soustředili se třeba na deníkové studie, etnografické studie a na navrhování delších výzkumných programů. Případně nám radili, jakou metodu zvolit. Byli takoví naši mentoři výzkumu. Pak jsi se vrátil zpátky do Čech a nastoupil jsi do Škody Auto. Je to tak? Začal jsem hledat nějakou novou výzvu. Měli jsme také s mojí ženou pocit, že už bychom se možná pomalu mohli vrátit do Čech, a začali jsme se rozhlížet po nějaké práci. Jednou jsem zahlédl inzerát, že Škodovka hledá interakčního designéra. Nabídka pozice byla ale formulovaná spíše pro někoho kariérně mladšího. Přesto mě zaujala, protože automobilový průmysl spojoval to, co mě v té době hrozně lákalo, a to je propojení toho fyzického a digitálního. A vůbec elektromobilita je zajímavé téma. Nakonec jsme se dohodli na redefinici té role tak, aby to bylo oboustranně zajímavé. Po necelých čtyřech letech jsme se tedy přestěhovali zpátky do Čech a začal jsem pracovat ve Škodovce. A co nyní? V současné době jsem na volné noze a vyžívám svoje zkušenosti v konzultacích. Pomáhám klientům, typicky členům představenstev, nebo vedoucím designu. Například s rozvojem produktové vize, se zvýšením produktivity designérského/produktového týmu, posouzením jejich vyspělosti v oblasti UX a CX, s realizací DesingOps, s vedením důležitých workshopů, s koučováním, mentoringem a tak podobně. Co dělá dobrého designéra, dobrým designérem? Co to vlastně je? Těžká otázka. Ještě se mě na ni asi nikdo nezeptal. První, co mi naskočilo je, že v různých fázích designérského života budeš potřebovat různé typy dovedností. Některé budeš dál rozvíjet, některé naopak budou ztrácet na důležitosti a některé naopak na důležitosti získají později než v té první fázi, kdy začínáš jako hands-on designer. Někdo u hands-on designového řemesla zůstane a bude se pořád zlepšovat. Někdo se třeba víc posune do manažerské role a najednou to, že umí využívat každou novou funkci, která přijde každý týden do Figmy, už třeba přestává být tak zásadní. - Figma je webová aplikace pro návrh uživatelských rozhraní, která umožňuje týmovou spolupráci a testování designů v reálném čase na různých zařízeních.Za mě toho dobrého designéra/ku dělá to, že chápe svojí roli v tom smyslu, že řešení hledá pro někoho, že ho nedělá pro sebe. To zní asi triviálně, ale často se setkávám s tím, že se nám tohle ztratí z obzoru. Někdy se totiž až příliš zaměříme na různé nástroje a metody, a zapomeneme, že jsou to jen prostředky vedoucí k našemu cíli. Tím cílem je vlastně porozumění problému a vytvoření nejlepšího možného řešení pro konkrétní uživatelskou skupinu, přičemž zohledňujeme i dopady na další skupiny. A to všechno s ohledem na dostupné zdroje a technologické možnosti organizace. Nakonec je ale nejdůležitější, aby to řešení bylo skutečně realizováno. Často říkám, že opravdu důležitá jsou jen ta řešení, která se dostanou k lidem. Ne ta, která jsme si idealizovali na workshopech, ale ta, která se promění v realitu.Budu se koukat, jestli designér/ka má tohle vždycky na paměti. A také na to, jestli je ten člověk proaktivní, jestli ho to baví, stále se učí, reflektuje a je zdravě kritický. Jestli experimentuje, nebojí se rychle prototypovat a umí si říct o zpětnou vazbu. Co podle mě také dělá dobrého designéra je to, že opravdu investoval do svého rozvoje a vzdělání. Že se učí, jak praxí, tak třeba z akademického prostředí. Znám spoustu samouků, kteří neví, že existuje HCI, že existuje opravdu hodnotná akademická literatura v našem oboru. Tam vnímám i pro sebe velkou transformaci. Než jsem tuhle oblast objevil, četl jsem sice hodně knížek a blog postů, ale o akademickém prostředí jsem si myslel, že je od praxe odtržené. To byla ale moje neznalost. Když mentoruješ juniorní designéry/ky, tak jak s nimi pracuješ? Myslím si, že je opravdu důležité je nepřehltit, podpořit je a navrhnout cestu. Mají toho tolik, každá metoda je pro ně nová. Jako seniornější designéři už si obtížně dokážeme představit, jaké je to úplně na začátku, a taky že se svět posunul a začínat dneska je jiné, než když jsme začínali my. Je extrémně důležité dostávat zpětnou vazbu. Já jsem zpětnou vazbu dostával, aktivně jsem si o ni říkal, a díky tomu se mi postupně daří pracovat mnohem efektivněji. Pracuji s nimi individuálně, ale obecně v porovnání se seniory a leadery, méně koučuju a víc mentoruju. Tzn. často dávám konkrétní doporučení. Zatímco u seniorů častěji koučuji a snažím se jim asistovat v nalezení řešení. S juniory pracuji tak, abych jim nezkazil jejich nadšení. Designéři jsou totiž většinou hrozně nadšení, takže je spíš podporuju v tom, aby si věci zkoušeli, aby se z nich učili, aby je reflektovali, byli kritičtí, vyzkoušeli si všechny disciplíny, nezavírali se před výzkumem, nezavírali se před grafickým designem apod. Budou vědět, jaká ta disciplína je, co se za ní skrývá a bude to pro ně užitečné. Bude se jim pak lépe spolupracovat. Ale hlavně, pokud si to člověk nevyzkouší opravdu na sobě, jenom si něco čte a domýšlí si, tak bych řekl, že nikdy opravdu neví. Já jsem velký proponent Design doing. Design thinking je důležité, ale designéři mají být “doers”. Designéři jsou lidé, kteří mají něco vytvářet, kteří mají něco navrhovat, zapojovat další lidi. Jsou často lepidlo v nějakém projektu, které ty lidi dává dohromady. A proto je pro nás tak důležité být multidisciplinární, rozumět více věcem. Takže tohle také doporučuju mladým designérům. Aby se nezavírali do nějaké jedné konkrétní specializace příliš brzo.Poslední otázka. Když bys znovu stál na začátku své vlastní kariéry, ale s těmi zkušenostmi, co teď máš, co bys udělal jinak? Jedna věc, která se ale už v Česku za tu dobu změnila je, že bych asi šel ještě dřív design studovat. Zároveň mi ale nepřijde úplně špatný nápad, mít předtím nějaké zkušenosti, protože pak by moje motivace ke studiu byla mnohonásobně vyšší oproti tomu, když jsem šel po střední na vysokou. Vlastně si myslím, že je dobrý nápad mít nějakou praxi a až potom si jít dostudovat to, co opravdu vím, že mě baví, že potřebuju, že se o tom chci víc dozvědět. Možná bych ještě dřív začal chodil na konference a meetupy, klidně i několikrát týdně, pokud jsou (tak jsem to dělal v Londýně). Je také důležité mít rozhled, a zvědomit si, že design není jediný obor, kterému potřebuju rozumět, pokud chci být úspěšný v nějaké organizaci. Snažil bych se dřív dozvědět ještě víc o produktovém managementu, inženýringu a dnes hlavně o AI. Nebo alespoň nasát, jak to v té dané komunitě funguje, jak ti lidé přemýšlí, jaké problémy řeší. Myslím si, že se dá kariéře designéra hodně pomoct, když nejsme zavřeni jen v designu, ale opravdu se zajímáme o všechny související obory o inovace v nich.Přál bych si také, aby lidi, kteří teď začínají, měli kolem sebe co největší podpůrnou komunitu, která bude otevřená a bude je podporovat, motivovat. Já myslím, že když už člověk tohle má, tak moc víc nepotřebuje. Pokud má kolem sebe podporující prostředí a vnitřní motivaci se něco naučit a dokázat, tak to musí dobře dopadnout. Super, moc děkuju Matěji za rozhovor. Měj se krásně a ať se Ti daří. - Email: matej@kaninsky.com - Web: matejkaninsky.com/ - LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/matejkaninsky/ “Studium na University College London mi změnilo život,” říká Matěj Káninský was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2024

Matěj Malecha: Pro designéra služeb je nejdůležitější schopnost empatie

Foto: PábeníMatěj Malecha je designér služeb působící v designérském a inovačním studiu Pábení. V mé informační bublině je spojován s tématem udržitelnosti, a to především se vzdělávací aktivitou Kompas udržitelného podnikání, která učí týmy v organizacích prakticky přemýšlet o udržitelných inovacích a se kterou slavil úspěchy v soutěži Best in Design 2023. Spíše než o konkrétních projektech, na kterých spolu-pracuje, jsme si ale povídali o obecnějších tématech — jak pojímá design služeb, jakými principy se ve své praxi řídí, jaká jsou specifika praxe externího designéra nebo jaká byla jeho cesta k designu služeb i tématu udržitelnosti. Rozhovor s Matějem pro mě byl velmi inspirativní a mám takové tušení, že se k němu budu často vracet. Matěji, prvně bych ti chtěla poděkovat, že sis v tomto předvánočním čase udělal čas na naše povídání o designu. Já už nějakou dobu sleduji, čemu se v Pábení věnuješ, ale stejně se tě na začátek zeptám, jak by ses ty sám profesně popsal a řekl mi třeba, co tě na tvé práci baví. Já se nejvíc ztotožňuji se štítkem designéra služeb. A co mě na tom baví, je možnost chodit do různých organizací z různých sektorů, které se věnují různým typům činnosti, a tím mít možnost vidět, jak různé organizace fungují. Potom je zajímavé sledovat, v čem se podobají, v čem se naopak liší právě kvůli tomu, v jakém sektoru se pohybují. A potom mě samozřejmě baví to, že z té možnosti chodit do různých organizací, vyplývá velká pestrost mé práce. Ještě jsem ve svém životě neměl pocit, že bych zažíval nějakou velkou rutinu, a nějaké přenositelné vzorce začínám vidět až teď po šesti letech v Pábení, kdy mám možnost pracovat s různými organizacemi. Vnímáš v té své šestileté praxi nějaký rozdíl v tom, jak přistupuješ k designu služeb v organizaci typu neziskového sektoru, veřejné správy nebo soukromé sféry? Ten přístup se podle mě nějakým způsobem liší, ale je to spíš dané tím, že lidé působící v různých sektorech mají rozdílné pracovní návyky a jsou zvyklí přemýšlet trošku jiným způsobem. Mají trošku jiné priority a tím pádem je potom třeba uzpůsobovat tomu to, jak s těmi lidmi jako designér interaguji, jak mluvím o procesu, kterým je provázím, a i to, na co kladu v rámci spolupráce větší důraz — jestli se víc snažím opravdu odvádět takovou tu „echt“ designérskou práci a přináším tam nějakou svoji vlastní invenci. Anebo jestli se víc snažím jim vytvářet prostředí, ve kterém si ty věci můžou vymýšlet sami a spíš si osvojovat ten způsob myšlení tak, aby to potom byli schopní dělat co nejlépe sami bez mé přítomnosti. Dalo by se tedy říct, že pro některý z těch sektorů je typičtější spíš to nastavování designérského mindsetu, a pro jiný zase, že v nich působíš z té, jak jsi řekl, „echt“ designérské pozice? Ze zkušeností, které mám — a musím říct, že tu největší mám s byznysovým prostředím, pak s neziskovým a pak s veřejným — tak mám pocit, že v tom komerčním sektoru jsou lidi víc zvyklí na to, že zastávám vyloženě designérskou roli a víc si ty věci nechají udělat a vymyslet. V nezisku, si myslím, je větší tendence se učit těm designérským postupům a myšlení, aby je příště mohli aplikovat sami. Myslím si, že jedním z důvodů je to, že práce designéra je pro neziskovou organizaci přece jen docela drahá sranda. To znamená, že pro ně je mnohem výhodnější se opravdu ty věci naučit a umět je udělat potom svépomocí. Ale pozor, nechci, aby to vyznívalo černobíle, samozřejmě i v tom komerčním sektoru se lidé učí. Ale u těch firem, zvlášť u korporátů, je přece jen větší šance, že si budou schopni služby designéra platit i v budoucnu. Já jsem podobný dojem právě z toho, co se dočítám nebo naposlouchávám, nabyla také, takže je pro mě zajímavé, že tomu odpovídá i tvá praktická zkušenost. Pojďme ještě o krok zpět, ráda bych se tě zeptala, co je pro tebe design, respektive designové myšlení? Máš nějakou vlastní definici, vlastní principy, kterými se ve své designérské praxi řídíš? Pro mě se ta definice odvíjí od schopnosti přemýšlet nad tím, co má být na konci mé práce. A to je návrh nějakých rozhodovacích a komunikačních procesů, které vedou k naplnění nějakého cíle. Zároveň tím, že to má být služba, tak ty rozhodovací a komunikační procesy musí být nastavené takovým způsobem, aby k tomu cíli dokázaly vést opakovaně, a to ideálně v co nejvíce různých situacích nebo podmínkách, ve kterých se můžou odehrávat. Takže práci designéra služeb vnímám jako roli, která vlastně hledá způsoby, jak standardizovat činnosti tak, aby s nějakou mírou předpokládaného úspěchu naplňovaly nějaký předem vytyčený cíl. A potom je samozřejmě důležité i to, aby ten cíl měl určitou hodnotu jak pro tu organizaci, tak pro tu cílovou skupinu, pro kterou je daná služba zamýšlena. To je ten obsah práce designéra služeb nebo to, k čemu ta moje práce směřuje. A co se týče vlastních zásad, tak zdaleka nejdůležitější je podle mě empatie. A tam je pro mě důležité jedno heslo, a to že empatie není sympatie. Mám pocit, že lidé si pod empatií představí to, že se do někoho vcítí, ale takovým sympatizujícím způsobem, že to je jen ten pozitivní pocit. Ale empatie je pro mě snaha pochopit, proč se vlastně lidé nějak chovají, a to i v případech, kdy na první dobrou je určité chování většinou společnosti vnímáno jako problematické. Takže empatii vnímám jako otevřenost tomu neinterpretovat chování nějakých lidí pomocí zažitých vzorců, ale snažit se ho chápat optikou toho, co ti lidé sami artikulují. V tomto ohledu je strašně důležitá snaha designéra o to nezaujmout paternalistickou pozici, ale naopak se snažit přikládat váhu tomu, co člověk o té své situaci říká. Pokud nejsme schopni najít způsob, jak se včlenit s nějakým naším nápadem do toho, jak daný člověk tu realitu vnímá, tak to není dobře odvedená práce. Součástí designu je totiž vždycky nějaká vrstva manipulace v tom smyslu, že těm uživatelům dáváme nějaké volby, ale nějaké volby jim nedáváme a podobně. Ale myslím si, že je velký rozdíl mezi tím, jestli toho člověka směřuji takovým tím machiavellistickým způsobem, aby udělal to, co po něm já chci nehledě na to, jak ty volby vnímá on, anebo jestli se snažím ty volby stavět tak, aby odrážely nějaké priority a porozumění realitě z pohledu toho uživatele. Foto: PábeníZmínil jsi několik věcí, které z mého pohledu mají velmi blízko k nějaké etice designu, tak mě napadá, jakou roli v té tvé designérské praxi hraje odpovědnost? Do jaké míry to řešíš, vůči komu se třeba cítíš být odpovědný a co tě tak vůbec k tomu napadne? Téma odpovědnosti by určitě mělo být přítomné v práci designéra a myslím, že se na to dá koukat z mnoha různých stran. Jedním z těch rozměrů je v našem případě téma udržitelnosti. Já jsem opravdu přesvědčený o tom, že udržitelnost v kontextu organizací je v prvé řadě právě téma odpovědnosti, nikoli získávání konkurenční výhody. A jakákoliv snaha o udržitelný design čehokoliv se poměrně radikálně odklání od toho, jak design a jeho role byla doposud vnímaná. Do teď měl totiž design primárně pomáhat organizacím mít lepší služby, produkty a díky tomu být úspěšnější optikou ekonomických ukazatelů. Ten stávající ekonomický systém a jeho nastavení je ale v tuto chvíli v přímém rozporu s tím, jak udržet planetu v nějakém dlouhodobě obyvatelném stavu. V tomto ohledu je design najednou primárně o odpovědnosti organizací vůči společnosti a planetě, kterou by měly nějakým způsobem naplňovat. A pak tam je samozřejmě také odpovědnost designéra za to, jací lidé vstupují do toho designového procesu a jakou roli v tom procesu sehrávají. Na designérovi je odpovědnost podívat se na to, jací aktéři jsou pro ten projekt relevantní a pak vyhodnotit, v jaké míře by se měli zapojit. Návodný může být takový ten participační žebřík (pozn. participační žebřík dle Sherry Arnstein) a říct si, kdo z aktérů má být na tom žebříku vysoko a kteří například by tak vysoko být neměli. A to je moment, kdy do designu vstupuje politika. A to je podle mě třetí rovina nějaké odpovědnosti, protože si je třeba uvědomit, že design je politická praxe. I když aktuálně nejrozšířenější verze design thinkingu se to snaží potlačit a tváří se, že designové myšlení je neutrální a vlastně technokratické, tak tomu tak není. Design je politická praxe právě proto, že designér je ten, kdo rozhoduje o tom, kdo se toho procesu účastní a v jaké míře. Dočetla jsem se, že v Pábení se také staráš o kompetenční rozvoj týmu. Jaké vlastnosti, schopnosti, kompetence by měl mít dobrý designér služeb? Na úvod je důležité říct, že to, co budu říkat odráží realitu fungování Pábení. My jsme malý tým a děláme pro velmi pestrou sadu organizací a na různých typech projektů s různými cíli, takže si nemůžeme dovolit mít nějaké úzké specializace. To znamená, že ideální kompetenční profil v Pábení je designér generalista, což je člověk, který je v nějaké alespoň základní kvalitě schopný projít všemi fázemi té práce. Pak je tam také hledisko juniority versus seniority, kde vnímám, že v případě juniora je hlavní, aby byl schopný napříč základními fázemi designového procesu dobře odvést nějaký svůj díl práce. Třeba aby ve výzkumné fázi byl schopný dobře zrešeršovat téma, dobře si připravit scénář rozhovoru, dobře ten rozhovor provést, pak ho vyhodnotit, co z něj vychází za vhledy pro další proces. To je pro mě ta juniorní úroveň, aby toto uměl ne třeba skvěle, ale dobře. Ta seniorní úroveň pro mě naskakuje v momentě, kdy má tímto procesem provádět další lidi a zejména ne-designéry. Protože to, co je v naší práci důležité, je právě snaha vtahovat do toho procesu co nejvíc ne-designéry, a to nejčastěji ze strany klienta. U seniorního designéra se pak předpokládá, že má schopnost ten proces, jednotlivé kroky a jejich cíle a účel vysvětlit právě těm dalším lidem. Musí umět najít způsob, jak je do toho zapojit tak, aby to pro ně bylo přínosné. Tedy ne že nám jen dodají nějaké informace, což je takový upírský způsob v designérské práci, že se ti lidé vytěží a pak už si s tím designér hraje sám, ale spíš jde právě o vytvoření takového prostředí, ve kterém ty vědomosti a dovednosti, se kterými ti lidé přicházejí, můžou napřít směrem, který potom bude užitečný k naplnění cíle projektu. Tak to je velmi obecně, kdyžtak se ještě doptávej dál. Díky za tu možnost, dovedu si představit, co tím myslíš. Ještě možná doplním jednu věc. Z mého pohledu samotná znalost designového procesu a designového myšlení není kompletní kompetenční profil designéra. Za mě je tam extrémně důležitá znalost behaviorální vědy nebo psychologie, která se týká rozhodování a toho, jak vlastně lidé fungují z hlediska motivace a podobně. Takže vedle té schopnosti projít tím designovým procesem, což je spíš nějaký způsob práce, je ještě v té designérské pozici důležité umět se na lidi, se kterými pracuji, dívat optikou behaviorální vědy. Pak je důležité umět, ať už jako designér vymyslím cokoliv, s tím pracovat tak, aby ta organizace klienta to byla schopná přijmout a dál s tím fungovat bez přítomnosti toho designéra. To znamená, že je třeba mít nějakou základní představu o tom, co je obvyklá struktura organizací, jak bývají nastavené, jaké v nich bývají role, jaké odpovědnosti jsou s těmi rolemi spojené, kdo má typicky rozhodovací pravomoci, s kým je důležité si vykomunikovat záměr té spolupráce. A zároveň je důležité s tím vším umět pracovat v kontextu managementu změny. To znamená být schopný nejenom vymyslet nějaké řešení, ale i najít způsob, jak to propsat do života té organizace a lidí v ní tak, aby s ním právě byli schopní pracovat. A potom si myslím, že je stále důležitější mít schopnost systémového přemýšlení, což znamená umět to, co na projektu dělám, zasadit do nějakého širšího kontextu a napojit to na širší vývoj té společnosti, ve které se to děje. Děkuju moc za tohle doplnění. Teď mě napadá hodně doplňujících otázek, ale to bychom tu byli asi do zítra. Každopádně toto jsou, jak jsi sám řekl, kompetence, které by z tvého pohledu měl mít designér do určité míry osvojené. Řekl bys, že k tomu být designérem je dobré mít i nějaké osobnostní předpoklady nebo vlastnosti, které té roli budou napomáhat? Myslím si, že jsou nějaké osobnostní rysy, které výrazně usnadňují si roli designéra osvojit. Jednou z nich je schopnost práce s nejistotou a být schopný, zvlášť na začátku projektu, se opravdu postavit před to, že mám jen velmi obecně zarámované nějaké pole, ve kterém se pohybuji. S tím souvisí i připravenost na to, že ten problém, který řešíme, je něco, co teprve postupně objevuji a dozvídám se o tom víc. Potom si myslím, že rozhodně pomáhá přirozená zvědavost, že se člověk-designér opravdu zajímá o to, co se děje. A ideální je, když je ta zvědavost vedena tendencí klást si pořád nějaké otázky. Ve velmi nadneseném smyslu slova si totiž myslím, že design je vlastně taková aplikovaná filozofie, protože na celý designový proces se dá pohlížet optikou toho, že čím lepší otázku si položíme, o to lépe jsme schopni se posunout vpřed. Jaká jsou vlastně specifika designéra v dodavatelské roli? S čím se musíš jako externí dodavatel vypořádávat? Specifikum té pozice externího designéra je určitě v tom, že člověk do té organizace přichází zvenku a tím pádem věnuje pozornost jiným aspektům toho, jak ta organizace funguje. To znamená je schopný tam nahlédnout věci, které lidi uvnitř nevidí. A to je jeden z klíčových benefitů toho si do organizace pozvat externího designéra. Pro roli toho designéra to pak ale znamená, že — a to je možná další osobnostní rys, který pomáhá — ten člověk musí být schopný se relativně rychle zorientovat. V tom novém prostředí musí být schopný si rychle vytvořit nějaké záchytné body, od kterých může to své přemýšlení odvíjet. A setkáváš se třeba i s tím, že klient třeba poptá tvou designérskou pomoc, ale definuje si třeba špatně cílovku nebo cíl a ty to zjistíš až postupem času? Jak to pak řešíte? My se většinou snažíme už na začátku s tím klientem co nejdetailněji bavit o tom, proč to zadání, se kterým za námi přichází, vypadá tak, jak vypadá, a od začátku se snažíme to podrobit takovému, řekněme zkoumání, abychom si ověřili, že v něm je opravdu všechno, co by tam mělo zaznít, že to dohromady dává smysl a že za tím opravdu i my vidíme potenciál. Že jde o nějakou smysluplnou změnu, která té organizaci opravdu pomůže. Tou hlavní „zbraní“ v takové diskuzi je ptaní se po přínosu toho výsledku pro tu organizaci, protože klienti většinou chodí s nějakou konkrétní představou o výstupu. Takže tam je vždycky třeba dovést je k tomu, že ty výstupy jsou super, ale je potřeba myslet na to, aby byly napojené i na cíl. Takže debata v této fázi nám pomáhá předcházet tomu, že v polovině projektu zjistíme, že jdeme úplně špatnou cestou. I když samozřejmě neprůstřelné to není, stát se to pořád může i tak. Mně právě z mé externí zkušenosti, ale výzkumné, přijde, že někteří ti zadavatelé jsou pořád nějak na začátku v tom smyslu, že nám přichází poptávky, kde je strašně úzce vyspecifikovaná cílová skupina, přesný požadavek na počet rozhovorů, jestli mají být online nebo offline, ale vůbec tam není uveden cíl výzkumu nebo k čemu to má sloužit a čemu to má pomoct. Na to se pak strašně těžko píše nabídka tak, aby odpovídala možnostem agentury a zároveň požadavkům klienta. Nevím, jestli to je i tím, že v té agenturní praxi není tolik prostoru pro tu úvodní rešerši a diskuzi s tím klientem ještě v té nijak neohodnocené fázi tvoření nabídky… Nejčastěji se s tím setkávám u velkých výzkumných tendrů z různých státních institucí. U formálních tendrů chápu, že ta možnost to nějak víc nastavit tak, aby to opravdu dávalo smysl, je menší. Ale tam, kde to nejde cestou oficiálního tendru, tak si myslím, že strašně účinná „zbraň“ je rozkrýt, na jakých předpokladech staví klient tu svoji představu o tom výstupu nebo výsledku, konfrontovat ho s těmi předpoklady a bavit se s ním o tom ve smyslu: „opravdu si myslíte, že tyto předpoklady platí?“ nebo „máte vůbec nějaký důvod myslet si, že platí?“. A tím trošku rozkrýt to, že celá ta jeho vize stojí na hodně nejistých základech. To potom v klientovi vzbudí určitou míru nejistoty ohledně zadaní — když bude trvat na té původní verzi, tak jestli opravdu dobře investuje peníze. To, co jsi teď popsal, je vlastně aplikace toho designového myšlení do té úvodní a velmi důležité úvodní časti nastavení toho projektu a spolupráce s klientem. To je strašně užitečné, jak se mi to propojuje na různých úrovních toho celého procesu. Děkuju moc za tento vhled. Ještě bych chtěla navázat na to téma udržitelnosti, kterou vnímáš jako součást své odpovědnosti jakožto designéra. Jak ses ty sám dostal k tématu udržitelnosti? Dostal jsem se k němu tak, že ho do Pábení přinesl tenkrát ještě Roman Hřebecký a Jana Hřebecká, kteří byli prvními, kdo výrazně a hlasitě upozornili na to téma udržitelnosti. Tenkrát to bylo ještě hodně spjaté s konceptem cirkulární ekonomiky, což byl v tu chvíli takový maskot toho, co udržitelnost znamená. A než na to dál navážu, tak představím trochu historii Pábení. Pábení vznikalo původně jako copywriterské studio a jádrem byznysu byla tvorba reklamních textů. Postupně se víc a víc tvořily weby, takže se vlastně do naší práce začal dostávat UX design. A tím, že jsme přirozeně měli tendenci se klientů víc a víc ptát, na co ten web potřebují a k čemu jim má pomáhat, tak najednou se na to začal nabalovat širší kontext toho, jak ta organizace funguje. Což pro nás potom byl takový oslí můstek k designu služeb, protože najednou jsme nad tím začali uvažovat tak, že ten web je jenom jedním z touchpointů, ale že to, co se počítá, je, jak jsou ty různé touchpointy mezi sebou provázány v čase. A skrze tuto cestu jsme najednou začali mít chuť víc se s těmi firmami bavit vyloženě o tom, na čem stojí jejich byznys. Už jsme nechtěli být ti, kteří v té komunikační lince jenom dostanou výsledek všech předchozích rozhodnutí a jsou postaveni před to: „tak a teď nám vymyslete, jak toto co nejlépe prezentovat“. Chtěli jsme se víc bavit o tom, jak ta organizace funguje a na čem vydělává. Takže to téma udržitelnosti pro nás potom bylo důležité jako takový aha moment, protože najednou jsme viděli, že je tady nějaká oblast, na kterou dává smysl se napojit, protože jednak nějakým způsobem rezonuje s našimi hodnotami a prioritami, a zároveň tam vnímáme, že ve vztahu k tomu, jak ty organizace jsou nastavené a jak fungují, tak je tam jako obrovský prostor pro to hledat právě nějaké nové cesty. Materiál ke vzdělávací aktivitě Kompas udržitelného podnikání, foto: PábeníChápu tedy správně, že podobně, jak se vyvíjelo Pábení a jeho cesta, ses vlastně profesně vyvíjel i ty? Že ses přes copywriting dostal k designu služeb? Je to tak. Já tomu říkám drift, že jsem tak jako driftoval a každý rok jsem dělal trošku něco jiného a postupem času to byl víc a víc design služeb. A hrálo v té tvé profesní cestě nějakou roli tvé studium nových médií na FF UK? Nějakou určitě jo, protože ze všech škol, které jsem absolvoval, to byla ta, která mě bavila nejvíc. Určitě to bylo důležité v tom, že mě to uvedlo do světa filozofie techniky a technologie, což zásadním způsobem ovlivnilo to, jak vůbec přemýšlím o světě. A zároveň jsem tam napsal diplomku, ve které jsem se zabýval rolí designéra v aktuálním světě. Takže to studium mě konfrontovalo s nějakým tématy, která pro mě jsou důležitými základními kameny, na kterých stavím svoje přemýšlení o světě. A zároveň mě to donutilo si načíst literaturu při psaní té diplomky, která potom zásadním způsobem ovlivnila to, jak uvažuji o roli designéra. Takže jestli to správně chápu, tak to nebylo tak, že by tě právě to studium podnítilo k tomu stát se designérem, ale spíš jsi to studium využil k aplikaci a prohlubování svých znalostí a zkušeností z Pábení? Přesně tak to bylo. Zmínil jsi svou diplomku, ve které jsi řešil roli designéra v aktuálním světě. Tak jaká tedy ta jeho role v současnosti je? Ta diplomka byla čistě teoretická, takže i ta východiska, která tam předkládám, jsou poměrně teoretická. Klíčový bod spočívá v tom, že je strašně důležité si rozbořit tu pomyslnou pyramidu druhů na světě, na jejíž špici právě stojí člověk, který je nejvyšší formou života a bytí. A že naopak je strašně důležité začít o designu uvažovat nikoli jako o designu zaměřeného na člověka, ale o designu zaměřeného na lidi jako živočišný druh, který je jeden z mnoha v nějakém celkovém komplexu na planetě. To je na jednu stranu hrozně banální závěr, ale na druhou stranu v momentě, kdy se člověk začne brát do důsledků, tak to opravdu zásadním způsobem začne nabourávat stávající designérskou praxi. Protože najednou je mnohem důležitější rozmýšlet nad tím, jaký dopad má to, co do toho světa vnášíme, na koho všeho to má dopad a co jsou nějaké strategie, které se dají použít pro to, aby ten dopad buďto neexistoval, nebo byl aspoň minimální. Případně aspoň něčím jiným kompenzovaný. Ta diplomka mi pomohla si téma designu zmapovat a zarámovat. Aktuálně designéra vnímám jako člověka, který opravdu primárně má vytvářet podmínky pro to, aby spolu mohli spolupracovat co nejpestřejší aktéři tak, aby mezi nimi docházelo k přenosu informací. U designéra vnímám silnou průvodcovskou roli. Designér nemá být tvůrčím géniem, který svoji ultimátní invenci používá pro to, aby těm „obyčejným“ lidem přinášel ta geniální řešení, ale má to být člověk, který dokáže vytvořit takové podmínky, kde ti „obyčejní“ lidé dokážou tu invenci vnést do toho procesu sami a sami docházet k nějakým řešením. A daří se tobě naplňovat tuto roli designéra? Když k tomu mám příležitost, tak ano. Daří se mi čím dál častěji dostávat na projekty, kde mám možnost ten proces stavět tak, aby tam opravdu byl větší prostor pro další aktéry, a já jsem opravdu byl jenom tím, kdo je provází. Rozumím, že to záleží na hodně faktorech. Tak ti přeji, aby tak probíhaly všechny tvé projekty a když ne všechny, tak alespoň velká většina. Matěji, díky moc za sdílení tvých pohledů a zkušeností! Matěj Malecha: Pro designéra služeb je nejdůležitější schopnost empatie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 1. 2024

Petra Kutálková: Každý z nás může něco změnit, když se nenecháme odradit

Petra Kutálková se ze sociální pracovnice stala designérkou služeb a výzkumnicí. Tyto dva světy nyní vzájemně obohacuje svými zkušenostmi: na projektech se snaží působit nejen jako designérka a výzkumnice, ale taky jako mentorka, aby designérské know-how předávala dál. Rozpovídaly jsme se o roli designu služeb, trauma-informovaných přístupech v designu a výzkumu a o tom, jak může každý z nás něco změnit k lepšímu. Petro, ještě jednou díky, že ses se mnou sešla takhle před svátky. Ty máš za sebou docela zajímavou cestu k designu a výzkumu, tak možná bych tě pro začátek poprosila, jestli by ses mohla čtenářům a čtenářkám představit? Já jsem bývalá sociální pracovnice. Skoro patnáct let jsem pracovala s lidmi, kteří byli v nějakém typu krize, nebo prožili traumatickou událost. Nejčastěji šlo o lidi, kteří byli vystavení nějakému druhu násilí — obchodování s lidmi, domácí i jiné typy násilí, oběti trestných činů. K tomu jsem si postupně přibalovala vzdělání, které se týkalo jak té přímé práce, například práce s traumatem, tak třeba i vedení podpůrných rozhovorů. Ale v rámci té sociální práce jsem opakovaně narážela na limity systému. Takže jsem začala studovat veřejnou politiku, dělat výzkumy, víc zkoumat to legislativně systémové prostředí a hledat cesty, jak ten systém proměnit. Protože se ukazovalo, že pro lidi z těchto zranitelných skupin je často právě systém tím limitem, kvůli kterému nedosáhnou na nějaká svoje práva a nedojdou třeba k úplnému uzdravení. Čím dál tím víc mi přišlo, že ačkoliv je snaha o systémovou změnu víc frustrující, tak je to ale změna dlouhodobější a pro tu práci nutná. A jak jsem tak pracovala na té frustrující změně systému, tak jsem si pořídila syndrom vyhoření. Řekla jsem si, že se stanu datovou analytičkou — tam jsou to jedničky a nuly, s nikým nemusíš diskutovat, nemusíš nikoho přesvědčovat, má to jasný dopad. Nakonec jsem se v tom úplně nenašla, ale díky Digitální akademii jsem objevila UX. Takže přes digitální agenturu, kde jsem dělala úplně klasický uživatelský výzkum, jsem se dostala do designového studia. A průběžně se začalo ukazovat, že ty designové metody jsou dobře využitelné i pro ten veřejný a neziskový sektor, takže teď to tvoří tak 90 % mojí práce zpátky ve veřejné sféře. Někdy trochu bojuju s tím jak lidem vysvětlit co to je design služeb. Je to možná taková ohraná otázka, ale jak to popisuješ ty? Co je pro tebe design služeb? Je to hodně kontextuální. Já se ráda opírám o nějakou odbornou literaturu. Teď jsem se dívala na mého oblíbeného autora knihy This is Service Design Doing, který říká „Call it what you want“ („Říkejte si tomu jak chcete“). Mluví o tom, že není potřeba se příliš zabývat tím jak přesně to člověk pojmenuje, protože těch definic je opravdu hodně. Já vnímám design, jak v tom neziskovém, tak v tom ziskovém prostředí, jako hledání odpovědi na nějaký problém, který má skupina lidí. Tou odpovědí může být i klasický produkt. Jako rozdíl mezi produktovým a service designem vnímám vědomí systému, ve kterém se to řešení na daný problém odehrává. V neziskovém sektoru bývá ten systém formálně, legislativně, ale i ideologicky ukotvený. A je potřeba znát jaké jsou jeho limity, představy a možnosti. Zároveň má service design oproti tomu produktovému kromě složky uživatelů navrhovaného řešení také složku těch, kteří to řešení poskytují. Například moje sestra je módní návrhářka. V téhle oblasti má velkou kontrolu nad tím, jak její produkt bude vypadat. Může si zmapovat svou situaci, která často bývá statická, nebo má třeba jen několik variant. Kdežto v service designu už je těch proměnných nesrovnatelně víc, ten systém je komplexnější a tvoje kontrola jakožto designéra/designérky nad podobou výsledného produktu se snižuje. Používají se jiné metody, je to i o vyjednávání. A čím víc se to posouvá k té práci v komplexních systémech, tím víc se designér/designérka stávají spíš někým, kdo facilituje tu změnu. Občas se ještě setkávám s neporozuměním roli, ve které service designér/designérka působí. Je to klasická role zaměstnanecká, nebo spíš dodavatelská? Nebo jde o někoho s vlastním podnikatelským záměrem, kdo rozjede svou vlastní službu? S jakými modely se setkáváš? Můžu říct, jaké role jsem si vyzkoušelá já a jaké okolo sebe vidím. Když začnu od té role, která nejvíc plní můj čas, tak já pracuju pro dvě neziskové organizace, kde působím jako service designérka — a v každé z těch organizací to znamená něco trochu jiného. Ale po stránce těch praktických činností v obou organizacích dělám uživatelský výzkum, doplňkové analýzy literatury, odborných zdrojů, ale taky třeba píšu texty. Někdy i odborné texty, což je specifické, protože jedna oblast se týká sexuality lidí z nějakých znevýhodněných skupin a ta druhá se týká duševního zdraví. Což se částečně potkává s tím, co mám vystudované. Co ale dělám víc a víc je systémová architektura těch řešení. Jak projekt postavit, aby měl větší dopad, aby zohlednil celý systém, ve kterém existuje. Je to hodně komplexní práce, která vyžaduje nejen tu designovou a výzkumnou znalost, ale i odbornou expertizu. Tam je na jednu stranu výhoda, že i když vstupuju do nějaké nové organizace, tak například znám ten legislativní systém. Ale taky to může být nevýhoda, protože jsem už nějak dopředu formovaná právě tím, co jsem vystudovala. Potom mám spolupráce, ve kterých tu organizaci nějak provázím. Například máme na začátku nějaký workshop, kde jim pomůžu vybrat správné metody, někoho tam podporuju, mentoruju. Provázím ten tým tím procesem, ale sama nic nevytvářím, nebo jen v nějakém dílčím úseku udělám něco, co je úzce ohraničené, např. část výzkumu nebo znázornění uživatelské cesty. A pak spolupracuji s organizacemi, kde dávám jen krátké konzultace, kde třeba ani neznám tým, jenom chtějí probrat nějaký konkrétní aspekt, nebo nasměrovat. Když si představím, že působím v nějaké neziskové organizaci, děláme nějaké aktivity, nějakým způsobem to funguje, ale designéra/designérku mezi sebou nemáme. Kdy je vhodná příležitost si říct, že teď by dávalo smysl navázat s někým takovým spolupráci? To je těžká otázka. „Neziskovky“ jsou hodně široký pojem. Já se nejvíc pohybuju v té části neziskového sektoru, který poskytuje sociální služby, nebo nějak inovuje služby ve vztahu k lidským právům. Potom malinko znám environmentální neziskovky. Ale potom jsou další, úplně jinak zaměřené neziskové organizace. Z té svojí zkušenosti věřím v to, že ačkoliv takové organizace třeba nemají vyloženě designéra/designérku, tak dobrá sociální pracovnice/pracovník mají skvěle našlápnuto. Na jednom z projektů jsme třeba dělali participativní design při návrhu materiálů. Ale to co nám chybělo z hlediska designového procesu byly třeba nástroje jak vyrábět prototypy a jak je testovat. Chyběly nám některé designové metody. Já si myslím, že to může zvažovat vlastně každá organizace, která působí jako poskytovatel lidskoprávních služeb. My třeba ve spolupráci s organizacemi učíme lidi i dělat výzkumy. A když si pečovatelka/pečovatel udělají kvalitativní výzkum, tak jim to dá možnost vystoupit z jejich role a zeptat se těch klientů třeba úplně jiným způsobem, než jsou zvyklí. A vždycky se dozvědí něco úplně nového. Dalším krokem je přemýšlet nad tím, jak tu znalost můžou využít, jak můžou něco změnit a věřit si, že v té přímé práci a třeba i na úrovni nějakého středního managementu opravdu mají možnost měnit věci. A když se jim to párkrát podaří, tak se postupně začne měnit celý ten systém. Mohla bys třeba na některém z projektů popsat příklad těch aktivit, na kterých jste společně pracovali? Teď mám takový hezký příklad, který ještě není hotový, z organizace Nevypusť Duši, který na první pohled vypadá jako takový jednoduchý produktový design. Nevypusť Duši se zabývá detabuizací tématu duševního zdraví mezi mladými lidmi. Značnou část práce tvoří přednášky ve školách, komunikace s mladými lidmi, vytváření infografik. Naším cílem je, aby téma duševního zdraví bylo součástí diskuze a aby bylo bráno vážně. A kolegyně z této organizace zjistily, že děti trápí, že jim rodiče nenaslouchají. A když se pak dělaly výzkumy mezi rodiči, tak se zjistilo, že rodiče nevědí, jak ty rozhovory s dětmi vést. A tak kolegyně napadlo, že uděláme brožuru s pomocnými informacemi. Nicméně z hlediska designu víme, že lidi moc nečtou dlouhé texty. Takže po několika iteracích vznikly karty, které rodiče provázejí tím rozhovorem. A nakonec se ukázalo, že o takovýhle produkt mají zájem nejen rodiče, ale třeba i juniorní lidi v pomáhajících profesích, ve školách atd. My teď po několika iteracích ten produkt máme otestovaný, věříme mu. A teď je potřeba začít kolem něj designovat ten ekosystém, na čemž jsme začali pracovat. Hledáme kanály, jak ty karty šířit mezi rodiči, hledáme jak otevřít to téma, že s dětmi můžeme mluvit, že to potřebují. A třeba i jak poskytovat podporu rodičům, kteří se svými dětmi mluvit začnou a dojdou k nějaké těžké situaci, ve které mají obavy a nevědí si rady jak dál. Takže okolo toho jednoho produktu vzniká celý ekosystém, který začíná mluvit o duševním zdraví, ukazuje jak se k tomu dá přistupovat, boří mýt toho, že když má dítě problém například se sebepoškozováním, tak musíme okamžitě volat psychiatra, ukazuje rodičům jak dlouhou cestu můžou ujít společně třeba s nějakými dalšími institucemi. To čím jsme začínali bylo vytvoření person, abychom zmapovali systém, který okolo toho produktu vznikal. A teď se spolu s ředitelkou té organizace soustředíme na to, že stavíme a testujeme ten ekosystém skrz systemické designové teorie a integrujeme to do činnosti té organizace samotné. A hledáme cesty, jak ten produkt udělat použitelný pro co nejširší skupinu. To je jeden velký rozdíl mezi neziskovou sférou a businessem, že business reaguje na potřeby, aby ten produkt mohl prodat, je to řízené trhem. Ale v neziskové sféře je potřeba trochu připravit prostředí a to, jak se o těch věcech mluví, aby lidi mohli produkt začít konzumovat. Aby věřili, že mají tu kompetenci a schopnost s pomocí nějakého nástroje udělat velkou změnu. Návrh a testování ikon pro karty, které dospělé provedou podpůrným rozhovorem s dětmi.To zní jako cíle, ke kterým se asi nedá dojít úplně v horizontu týdnů nebo měsíců. Jak se takovéhle věci vyhodnocují? Je takové vyhodnocení součástí tvojí práce designérky, nebo už to zůstává v gesci té dané organizace? To je otázka evaluace. Stejně jako v service designu existuje spousta škol a směrů, tak i k evaluaci se dá přistupovat různými způsoby. Když začnu od té jednodušší části otázky, čili jak v tom působím já jako designérka…Evaluace je svět, který je pojmově v něčem dost rigidní, ale ve spoustě věcech se potkává s tím designem. Nedávno jsem se bavila s jedním moudrým designérským párem a shodli jsme se, že mluvíme jiným jazykem o tomtéž. V jednom z projektů, kde jsem působila jako kvalitativní evaluátorka jsem pro evaluaci využila metodu uživatelských cest. A to doplňovalo kvantitativní dopadovou evaluaci, v rámci které vyplňovali klienti komplexní složité dotazníky, ze kterých se potom dopočítávalo, jestli program funguje nebo nefunguje. Já jsem se v rámci té kvalitativní evaluace bavila s lidmi, kteří tím programem procházeli a ptala se jich, jaké to pro ně je. Šlo o program určený pro lidi s parafilií, které jsou z dřívější doby známé pod pojmem sexuální deviace. A objevil se tam zajímavý moment, když v rámci programu přecházeli z individuální terapie do skupinové. Ukázalo se, že o té skupinové terapii měli představy, že to bude vypadat jako v amerických filmech a měli z toho obavy, představovalo to pro ně zásadní překážku. Potom stačila poměrně malá změna ze strany terapeutů, aby se tato bariéra odstranila a předešlo se tak nějakému množství klientů, kteří by z toho programu v tomto kroce odpadli. A naopak ta metoda uživatelských cest nám ukázala, že to poměrně složité řešení dokázal tým terapetů tak dobře vykomunikovat, že někteří klienti dokázali i vystoupit z anonymity. Takže například i uživatelské testování nebo další metody ze service designu mohou být využitelné v evaluaci nějaké služby. Pak je otázka dopadu těch programů. Já mám sociálně konstruktivistické pozadí, takže byť uznávám robustní dopadové evaluace, tak to není cesta, kterou bych já chtěla jít. Když se s někým bavím o evaluaci, jdu na to tím designérským způsobem. Ptám se k čemu a pro koho to bude užitečné. Proč to děláme a co si z toho chceme odnést. U některých typů projektů se ten dopad dá sledovat, aniž by to bylo vyčíslené, kvantifikované. Pro některé jiné projekty je naopak ta kvantifikace potřeba, například v Nevypusť Duši, kde se bavíme o vyšších desetitisísích lidí, možná více, tam už je nějaká kvantifikace důležitá. Projekty, které popisuješ, jsou služby pro lidi, kteří se nacházejí v nějaké tíživé životní situaci. Součástí tvojí práce jakožto designérky a výzkumnice je se s klienty do těchto situací částečně vracet v rámci uživatelského výzkumu. Ty máš zkušenosti s trauma-informovaným uživatelským výzkumem, o kterém jsi i psala článek. Šlo by stručně představit, o co jde? Já bych to vlastně trochu otočila. Já jsem začínala prací s těmi tzv. zranitelnými skupinami a volali si mě, když šlo o nějaké těžké téma. Trauma-informované přístupy v designu i výzkumu na základě rozsáhlých globálních studií říkají, že 7 z 10 lidí za svůj život zažilo nějakou traumatickou událost. Liší se to globálně, jsou samozřejmě skupiny, na které to více dopadá. Ale v zásadě nám to říká, že trauma-informovaný přístup by neměl být vyhrazený jen pro ty skupiny, kde se to tak nějak očekává, kde se například bavíme o tématu smrti dítěte, zkušenostech s násilím a podobných tématech. Existuje odborná skupina, která tohle téma rozvíjí a její členkou je mj. i jedna vystudovaná UX designérka, která mluví o tom, že obor UX už spoustu věcí z těch trauma-informovaných přístupů ví a umí. Například že mají být věci předvídatelné, že má mít uživatel kontrolu nad tím co dělá, možnost se rozhodnout jak pokračovat dál, že se má testovat se skupinami lidí, pro které je řešení navrhované. To jsou všechno principy, které ten obor už aplikuje. Co se dá například ještě doplnit je nějaké zmocňování cílových skupin, větší informovanost o tom traumatu. Protože když se řekne trauma, člověk si představí ty opravdu extrémní zkušenosti, ale traumatizující mohou být i zdánlivě méně vážné situace. Například pro někoho může být traumatizující zkušenost napadení psem. A reakce na tu událost mohou skutečně být tak vážné, že ti lidé třeba odchází z nějakých služeb, protože je to pro ten organismus příliš zátěžové. Čili ty trauma-informované přístupy by podle mě měly být aplikované nejen u těch zjevně zranitelných skupin, ale v širokém pojetí. V komerční sféře je mnoho produktů, kde se dá narazit na traumatizující situace. Například úmrtí v případě pojištění. Žít s nějakou traumatickou zkušeností, byť integrovanou, je zkušeností většiny z nás. Je potřeba o tom mluvit, nejen proto aby nedocházelo k retraumatizaci uživatelů, nebo jejich „zbytečnému“ opouštění služeb. Ale i proto, že výzkumy často dělají lidé, kteří nejsou původem z terapeutické sféry a neumí o sebe vždy správně emočně pečovat. Čímž se vracíme k tématu etiky — uživatelský výzkum je emočně náročná práce a ne všude jsou pracovní podmínky vyhovující. Spolupracuju na projektu, který se zabývá zlepšováním služeb pro transgeder lidi. A věci, které se z pohledu cisgender heterosexuálního člověka mohou zdát marginální, například že ten proces počítá s tím, že je potřeba v průběhu kariéry změnit emailovou adresu, mohou být pro ty transgender lidi zásadní. A v tom businessu to potom mění i to, jak se ti lidé vztahují k té firmě. A obzvlášť pro mladé generace je to důležité, a mělo by to být důležité pro všechny. Výzkumy prokazují, že bezpečné pracovní prostředí orientované na diverzitu vykazuje lepší výsledky. Každý z nás může udělat to, že se na ty principy podívá a zeptá se sám sebe, jakou změnu může udělat. Byť by to mělo být jenom to, že někomu nabídnu vodu a dvakrát mu zopakuji, že kdyby si potřeboval udělat přestávku, tak je to naprosto v pořádku. Protože ačkoliv se dané téma nemusí zdát náročné nám jakožto výzkumnicím/výzkumníkům, tak oproti tomu člověku, který tam s námi sedí, jsme v pozici moci, což si lidé často neuvědomují. V průběhu celého rozhovoru se bavíme jak o neziskové, tak businessové sféře. Jak odlišné tyto dva světy jsou z pohledu designérky a výzkumnice? Tak samozřejmě základní rozdíl je orientace na zisk, to je smysl podnikání. Co se liší v těch jednotlivých businessových prostředích je to, do jaké míry zvažují nějaké další aspekty. V designu je to stejné jako například v HR. Jsou firmy, které svoje zaměstnance a zaměstnankyně sedřou v nějakých nevyhovujících pracovních podmínkach. A pak jsou firmy, které o svoje lidi pečují. Což je drahé, ale ukazuje se, že v dlouhodobém měřítku se to vyplatí. A jsou firmy, které se takhle dívají i na svoje produkty a snaží se více či méně například mapovat nezamýšlené negativní dopady. Moje zkušenost je, že určující je kombinace lidí, politiky dané organizace a jejích možností. Protože tohle jsou věci, které se často jako první omezují, když dochází zdroje na vývoj. Dalším rozdílem je asi to, že do neziskové sféry, kde jsou výrazně nižší platy, jdou lidi s trochu jinou motivací a často taky jiným vzděláním. Moje zkušenost je taková, že když jsem se poprvé setkala s fungováním v nějaké korporaci, tak to, co jsem nejdřív vnímala jako určitý hodnotový nedostatek, byl ve skutečnosti jenom nedostatek informací a jiný kontext, ve kterém se lidi z té organizaci pohybovali. Když je někdo kodér, grafička, produktový designér nebo designérka, nedostali v průběhu kariéry stejné informace, které jsem při studiích získala například já, takže pochopitelně neví kam sáhnout. Ale když o tom začneme mluvit, můžeme dosáhnout změny. Máš nějaký tip, jak tohle téma z designérské pozice nějak nenásilně otevírat? Myslím si, že jsou nějaké krajní situace, když se jedná o vysloveně neetických věcech, kde bychom se toho podle mě jako designéři a designérky neměli účastnit a měli bychom říct jasné ne. O dopadech našeho jednání hezky mluví některé knížky, například Design is a Job od Mika Monteira. Případně bychom na to měli upozornit, protože ne vždy je to záměrné. Potom bychom měli nabízet metody, jak například mapovat potenciální nezamýšlené dopady. Ale abych odpověděla na tu otázku jak otevřít ten dialog — já tomu tématu v první řadě hodně věřím, což někdy stačí k tomu, aby ta diskuze nastala. Člověk se na to potom naladí, nějak to s ním rezonuje. No a pak jsou samozřejmě nějaké argumenty, více či méně tvrdé. Myslím si, že třeba i to číslo 7 z 10, o kterém jsme se bavily v kontextu trauma-informovaného přístupu, tak to je hodně silné. Když se na tu službu díváš perspektivou tohoto čísla a je to služba, která směřuje třeba na miliony lidí, tak tam už se lidi zamyslí nad tím, kolik uživatelů jim z té služby odejde právě třeba i proto, že nereflektuje trauma-informované přístupy. Lidi, kteří se třeba zabývají diverzitou a inkluzivitou mají už opravdu vypracované sady striktně businessových argumentů, kterými dokážou přesvědčit. Já k tomuhle tak často příležitost nemám, ale vždycky přemýšlím nad tím, co by mohlo rezonovat s tím konkrétním člověkem, se kterým o tom mluvím. Pak se určitě vyplatí přemýšlet o nějakých tzv. quick wins. Lidi, kteří jsou v přímém kontaktu s uživatelem, potřebují taková rychlá vítězství, která jim zjednodušší tu práci, nebo přinesou jiný benefit. No a nejdůležitější je asi nenechat se odradit. Mám v této oblasti za sebou mnoho neúspěšných pokusů ze svých začátků, kdy jsem ještě pořádně nerozuměla těm rozdílům mezi businessem a neziskem. A neměla jsem ani takovou jistotu v té designové oblasti, takže jsem se něco učila a zároveň se snažila argumentovat. Takže jako ve všem, testovat, zkoušet, nenechat se odradit. To je hezky nadějeplný závěr rozhovoru. Díky ještě jednou za tvůj čas a za probrání mnoha zajímavých témat. To mám radost a díky, že otevíráš tahle témata! Petra Kutálková: Každý z nás může něco změnit, když se nenecháme odradit was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 1. 2024

„Když nevíš, tak se zeptej” — s Dominikou Potužákovou o inkluzivním designu a návrhu wayfinding…

„Když nevíš, tak se zeptej” — s Dominikou Potužákovou o inkluzivním designu a návrhu wayfinding systému pro Prahu S Dominikou jsme se v květnu 2023 potkali na Festivalu kreativní byrokracie, kde jsme zjistili, že se oba pohybujeme okolo designu veřejných služeb. V rámci našeho povídání se dotýkáme témat jako jsou inkluzivní design a jeho dobrá praxe, její spolupráce na projektu Čitelná Praha nebo jak pracovat se zpětnou vazbou od veřejnosti. Dominika Potužáková je zakladatelka studia Bohemia Design & research. Pomáhá organizacím vytvářet uživatelsky přívětivé a funkční produkty, služby a veřejné prostory. Ahoj Dominiko. Rád bych začal naše povídání inkluzivním designem, kterému se profesně věnuješ. Jak bys toto odvětví popsala někomu, kdo jej vůbec nezná? Co znamená a přináší inkluzivní design? Inkluzivní design vnímám tak, že při navrhování služby, produktu nebo systému, zahrnujeme všechny uživatele. Všechny ty, kteří se s výsledkem naší práce někdy mohou potkat. Když designujeme pouze s definovanou cílovou skupinou, tak snadno můžeme zjistit, že nějaké skupině neumožníme plně využívat to, co zrovna navrhujeme. Když při návrhu opomeneme třeba skupinu lidí s pohybovým omezením ruky, snadno jim tím zabráníme v používání našeho produktu. Případně pro jeho používání budou potřebovat asistenci dalšího člověka. Proč je důležité se inkluzivním designem zabývat? Zejména proto, že se inkluzivita při designu dlouhodobě přehlížela. Nebylo to důležité téma i přestože se o něm vědělo. Když něco nadesignujete i pro člověka, který hůř vidí, tak tím službu můžete přiblížit více třeba seniorům nebo lidem, kteří mají dočasně nějaké problémy se zrakem. Má to i byznysový dopad a může to pomáhat při budování povědomí o značce. Snadno může nastat situace, kdy si člověk řekne „Ježiš oni na mě mysleli i když mám ten a ten problém tak to budu doporučovat dál”. Takže vlastně můžeme inkluzivní přístup chápat i jako byznysovou příležitost. Jo určitě to tak je. Tím, jak se to téma víc popularizuje, tak už na něj klienti i více slyší. Zároveň je stále musíme edukovat o tom, jak jim inkluzivní přístup může pomoci třeba navýšit tržby. Jaké jsou příklady dobré praxe, kde by se zájemci a zájemkyně o inkluzivní design mohli inspirovat? Ze zahraničí ráda sleduju Kat Holmes od které si vždy ráda poslechnu nějaký podcast. Jelikož se profesně poslední dobou zaměřuju na wayfinding tak bych zmínila třeba studio Mijksenaar z Holandska. Ti velice zajímavě přemýšlí nad návrhem informačních systémů. U nás samozřejmě oceňuju aktivity Mariany Chytilové. Vnímám ji skoro až jako filosofku, která se na inkluzi umí podívat z hodně široké perspektivy. Velice nám na začátku pomohla s přístupností systému Čitelná Praha. Zároveň dělá skvělou práci pro Člověka v tísni a festival Jeden svět. Ti sice řeší přístupnost spíš kulturních akcí, ale to vůbec nevadí. Souvisí to jak s veřejným prostorem, tak přístupností pro širokou veřejnost. Přístupnost a inkluzivita má často přesah třeba do sociálních médií nebo audio a video komunikace. Taky bych ještě zmínila odnož Zlín design weeku s názvem designprovsechny.cz. Anežka Řepík se tomu tématu zajímavě věnuje a líbí se mi chuť projektu zastřešovat podobné aktivity v rámci celé ČR. Moc díky za ty příklady. Rád bych se teď dostal více k samotné designové praxi a tomu, co pro její vykonávání člověk potřebuje. Jaké jsou klíčové kompetence, které potřebuje mít kvalitní designer či designérka? Určitě musí člověk umět dobře komunikovat a kvalitně argumentovat. Je potřeba umět přesvědčit management nebo jiné aktéry v projektu a prezentovat klíčová zjištění z komplexní sady výzkumných dat. Další důležitou kompetencí je zvídavost, která člověka ponouká problémům porozumět více do hloubky. Zároveň je ale designerská praxe neustálé přepínání mezi dvěma styly myšlení. Jeden nám umožňuje jít hodně do podstaty věci a zkoumat detaily. Ten druhý nám zase pomáhá neztrácet obecnější, možná abstraktnější, pohled a širší souvislosti. V neposlední řadě mi pomáhá mít kolem sebe kvalitní tým, na který se dá spolehnout. Ideálně takový, který doplní kompetence, kde se já osobně necítím tolik silně. Testování prototypu nového wayfinding systém pro Prahu v rámci projektu Čitelná PrahaRád bych se teď dostal k projektu Čitelná Praha, na kterém se aktuálně podílíš. Jedná se o návrh wayfinding systému pro Prahu. Jak ses k projektu dostala a jakým způsobem na něm participuješ? Byla jsem součástí vítězného týmu v mezinárodní soutěži na nový wayfinding pro Prahu. Zadání soutěže požadovalo, aby v týmech byl alespoň jeden UX designer a tak mě studio Side2 oslovilo ke spolupráci. Pomáhám týmu přinést návrh wayfindingu do terénu a uživatelsky ho otestovat na konkrétních materiálech a s konkrétním osvětlením. Během spolupráce kvituji také přístup ROPIDu (pozn. zadavatel projektu), který je otevřen k porozumění designovému iterativnímu procesu a spolupráce jde tedy celkem dobře. Začali jsme tím, že jsme vzali první návrh wayfinding systému a nainstalovali jsme jej na stanici metra Palmovka. Pozorovali jsme lidi jak se jim používá a naslouchali jsme jim, co říkají na jeho čitelnost, srozumitelnost, ale i vhodné umístění jednotlivých nosičů v prostoru. Do hloubky tak zjišťujeme jak fungují jednotlivé aspekty přístupnosti jako je čitelnost, srozumitelnost piktogramů, textů nebo třeba použití konkrétních barvy. Mimo to sledujeme i pochopení logiky vyznačování cílů či umístění jednotlivých nosičů v prostoru tak, aby odrážely pozitivní uživatelskou zkušenost. Na co jste během testování v terénu přišli? Ve spolupráci s Marianou Chytilovou jsme zjistili, že potřebujeme řešit i lidi s kognitivním omezením jako jsou děti okolo 9 let, které nemají ještě úplně vyzrálé kognitivní schopnosti. Člověk veřejnou dopravu často využívá v určitém spěchu a shonu a tím jsou jeho kognitivní kapacity omezené. Lidem mohou vadit blikající světla, velký ruch nebo mají omezenou schopnost se soustředit. Všechny tyto fenomény omezují schopnosti uživatelů ve chvíli, kdy veřejnou dopravu potřebují použít. A všem těmto omezením musí naše výsledné řešení odolat. Spousta problémů vyplyne až při zasazení navigačních prvků do prostředí veřejného prostoru. Na Palmovce jste tedy nasadili pilotní verzi, kterou aktuálně vyhodnocujete a postupně ji budete upravovat. Až její podobu odladíte a vychytáte, tak v ten moment ji budete rozšiřovat do dalších stanic. Jo přesně tak. Teď přidáváme do testování další lokace na ostatních linkách jako je náměstí Jiřího z Poděbrad nebo pěší navigace u lávky HolKa. My všechny aktuálně využívané lokace bereme jako pilotní. Postupujeme iterativním způsobem a jakmile budeme vědět, že jsou použité nosiče a grafiky odladěné a splňují naše požadavky, tak můžeme začít škálovat na celou Prahu. Po těch pilotních průzkumech na různých lokacích Prahy dojde k postupné implementaci systému do jednotlivých městských částí Prahy. To proběhne na základě pečlivě vypracovaných metodik a manuálů, ale také po rozdělení kompetencí, které organizace se budou starat o nasazení systému v jednotlivých částech Prahy. Jak probíhá spolupráce se zadavatelem v tak komplexním projektu? No, vyjednávání podmínek spolupráce je někdy náročné. Super je, že se z každého jednání neskutečně učím. Postupně hlouběji poznáváme klientovy problémy a cíle. Funguje to ale taky obráceně. Čím více spolu jednáme, tím víc poznává klient i kvality mých služeb a tím dokáže lépe porozumět tomu, jakým způsobem pracuji. Samozřejmě se na obou stranách dějí ústupky. Máme ale velké štěstí, že náš klient umí naslouchat našim argumentům. Rozumí, že když bude dělat rozhodnutí na základě nekvalitních dat, tak že ta rozhodnutí nebudou ideální. Projekt je docela silně medializovaný. Kdekdo na něj má názor a jak to tak v dnešní době bývá –⁠ nebojí se jej veřejně sdílet. Pracujete nějak s ohlasy veřejnosti? Veřejné podněty pravidelně sbíráme a adresujeme. Máme nově udělaný dotazník pro zpětnou vazbu, který lidem umožňuje nám jejich připomínky napsat. Přijde nám důležité tyto hlasy monitorovat a pracovat s nimi. Třeba kvůli tomu, že když nějaké téma bude mezi lidmi rezonovat silně, nejspíše je vhodné jej víc prozkoumat do hloubky, ideálně v rámci připravovaného výzkumu. Také před pár dny vyšla obsáhlá tisková zpráva, která do hloubky komunikuje výsledky našich výsledků na Palmovce. Jejím prostřednictvím popisujeme, jak to souvisí s celým vývojem toho systému, jak na to budeme dále navazovat a co budou další kroky. Dominiko díky moc za příjemné povídání. Rád bych to uzavřel takovým ohlédnutím za tím, co jsi doposud ve své pracovní kariéře zjistila. Když bys byla teď začínající designerkou a chtěla se začít věnovat inkluzivnímu designu –⁠ co bys poradila svému začínajícímu já? Asi se budu opakovat, ale opět bych řekla zvídavost a nebát se ptát. Já mám to štěstí, že prostě moje mamka mě vychovávala tak, že když nevíš, tak se zeptej. Takhle jsem to vždycky měla. Prostě se hodně ptám, kolikrát na hloupý otázky. Občas se na mě i respondenti divně koukají na co že se jich to ptám a proč. Ony se sice mohou ty otázky zdát hloupý, ale pomáhají mi sytit tu vnitřní zvídavost a umožňují mi komplexně odpovědět na výzkumné otázky. Zároveň kdybych začínala tak bych se nebála si napsat o stáž nebo stínování někoho zkušenějšího při práci. Přijde mi důležité si nakoukat profíky při práci a naučit se konkrétní procesy. Mít nějakou pokoru a umět potlačit své ego a říct si třeba “No hele jsem juniorní designer, tak prostě začínám a půjdu se tady učit od někoho, kdo za sebou má nějaký zkušenosti”. Zrovna to stínování mi přijde jako velice efektivní formát pro sbírání zkušeností. Zároveň u nás v týmu toto začínajícím designerům a výzkumníkům umožňujeme a funguje to moc hezky. To je moc milý zjištění na závěr. Já Ti moc děkuju za krásný povídání, přeju hodně úspěchů ať už s Čitelnou Prahou nebo na jiných projektech a těším se až se zase někdy potkáme. Díky a měj se moc hezky. Super, těším se a děkuju, bylo to moc příjemný. „Když nevíš, tak se zeptej” — s Dominikou Potužákovou o inkluzivním designu a návrhu wayfinding… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 1. 2024

Oleksii Ponomarenko: Lidé jsou mnohem složitější než interface

Oleksii Ponomarenko se dostal od studií fyziky k UX strategiím. Má více než 12 let zkušeností s UX designem v B2B i B2C a tvoří desktopové, mobilní a tabletové aplikace pro evropský, skandinávský a americký trh. Oleksii se rovněž specializuje na design služeb a organizační design. V rámci rozhovoru jsme se bavili o jeho cestě k UX, o kariéře a designu obecně. Oleksie, nejprve bych chtěla ocenit, že tvůj profil a kariérní cesta na mě docela zapůsobily. Pokud se nepletu, dokončil jsi magisterské studium fyziky, pracoval jako UX writer, QA tester a dostal se k UX designu. Můžeš mi, prosím, přiblížit, jak se to vlastně stalo? Co tě vedlo k takové změně kariéry? Jako student fyziky jsem si po univerzitě nedokázal představit, jakým směrem se bude ubírat moje kariéra. Od té doby jsem si ale vyzkoušel různé profese a ptal se sám sebe, kde se mohu nejlépe realizovat. Nebál jsem se experimentovat a zároveň i myslet strategicky. Ve škole jsem se velmi zajímal o cizí jazyky a historii, ale měl jsem také cit pro exaktní vědy. Později mě to silně táhlo k fyzice na Fakultě mechaniky a matematiky na Ukrajině a psaní vědeckých prací. Po roce a půl na postgraduálním studiu jsem si uvědomil, že můj výzkum může trvat 4–5 let, což jsem nechtěl. Vadilo mi pracovat většinu času samostatně, protože jsem extrovert a rád pracuji v týmu. Tak jsem se rozhodl hledat práci mimo akademické prostředí. Svou karierní cestu jsem začal zákaznickou podporou, pak pracoval jak UX writer. Ale už v té době jsem se díval dopředu a pochopil, že tehdejší pracovní trh v Kharkově byl velmi úzký a vyhlídky malé. Proto jsem poslechl své kolegy a začal studovat teorii testování softwaru, protože tam se nacházelo více možností kariérního růstu. Ve své první práci jako tester jsem se ponořil do procesů navrhování softwarových produktů od inženýrství po testování a byl jsem s tím velmi spokojený. Začal jsem studovat testování automatizace a chtěl jsem se stát software QA testerem (má za úkol odhalovat chyby, ale slouží k zajištění, že výsledný produkt je “kvalitní”). Pak mi ale kamarád nabídl práci v jiné firmě Sigma v designérském týmu, kde potřebovali cílevědomého a inteligentního člověka, ale bez praxe. Nejvtipnější na tom je, že jsem právě dostal nabídku ve stejné společnosti jako tester softwaru. Zde jsem si musel vybrat mezi pokračováním své kariéry v testování nebo vyzkoušením zcela nového směru. A rozhodl jsem se riskovat, že půjdu do designu s tím, že k testování se mohu kdykoli vrátit. V této společnosti jsem pracoval 4 roky, aktivně spolupracoval s inženýry a front-end vývojáři. Společnost Sigma se zabývala vývojem komplexních softwarových aplikací, nejen webových stránek a vstupních stránek. Za 4 roky jsem vyrostl ze stážisty na UX designéra, který se podílel na všech částech procesu kromě UI designu. Kromě toho jsem se zabýval obchodní analýzou a aktivně komunikoval se zákazníky. Pracoval jsem s profesionály, ze kterých jsem si mohl vzít příklad a oni se zase zajímali o můj rozvoj. Přebírání větší míry zodpovědnosti je podle mě nejlepším způsobem, jak ve firmě růst. Tvoje současná pozice zní jako UX Strategist a pracuješ v týmu DesignOps ve společnosti Pipedrive. Abych byla upřímná, o takové pozici a týmu jsem slyšela poprvé. Prozradíš mi, v čem spočívá tvoje práce? Nejprve jsem v ČR pracoval jako UX designer, ale pak jsem přešel do discovery týmu v MSD. Byla to práce, která mě přesměrovala od klasického UX a produktového designu do design consultingu a discovery produktů, kde už bylo méně místa pro například návrhy ve Figmě. Mým hlavním úkolem bylo propojiti business a engineering, pomáhat s výzkumem a analýzou uživatelů asi šest měsíců před formováním designérského týmu. To znamená, že práce v MSD byla přechodem od klasického produktového designéra k organizačnímu a servisnímu designu a consultingu. Když se ještě vrátím k práci v Pipedrive, chtěl bych říct, že pojmenovávání pozic ve firmách je komplexní kombinací stylu a firemní kultury spolu s chutí managementu pojmenovávat a taky touhou odlišit se od ostatních. Pipedrive byl jedním z nejdražších unicorn startupů v Estonsku (start-up firma s hodnotou více než 1 miliard dolarů), který díky přílivu investic začal velmi rychle růst. Proto startup potřeboval různé týmy, včetně produktových i designových. A z toho důvodu se založil tým DesignOps. Jeho hlavním cílem je nastavit všechny organizační úkoly pro velkou skupinu 60–70 designérů, aby nedocházelo k nedorozuměním, a synchronizace práce. Mezi úkoly týmu DesignOps patří optimalizace návrhových procesů, tvorba návrhových standardů, koučování pro designéry atd. V týmu DesignOps máme 2 UX strategisty. Jsme designéři služeb, kteří zajišťují, aby uživatelská zkušenost zůstala celistvá ve smyslu strategického směru firmy a kontinuity zákaznické cesty. To znamená, že hledáme a vyhlazujeme přechody mezi produktovými týmy a mezi projekty tak, aby produkt zůstal kompletní a nevypadal jako práce jednotlivých týmů. Náš tým zároveň nastavuje systémové procesy, které vám pomohou nevynalézat kolo pokaždé znovu. Například děláme s kolegou pravidelné UX audity, jejichž výsledkem je správné stanovení priorit problémů a jejich doplnění do produktového backlogu (soubor všech informací a procesů o produktu, kterým disponuje product owner). Používáš ve své prací jako UX strategist nějaké metodiky nebo frameworky? Nejspíš využívám především nástroje pro návrh služeb a organizace. Z hlediska designu služeb je hlavním cílem, aby produkt zůstal službou a byl kontinuální, bez vážných mezer. Používáme service design, zejména customer journey mapping, service blueprints.. Z hlediska organizačního designu jako součást týmu DesignOps hledáme organizační problémy v designerském týmu, které brání efektivní spolupráci designérů mezi týmy nebo vytvářejí předpoklady pro tyto mezery v zákaznické cestě nebo uživatelské zkušenosti. Pipedrive je mezinárodní společnost s více než 800 zaměstnanci v 8 zemích. Napadlo mě, že jsme nedávno na univerzitě měli problem solving session, kde jsme řešili problémy ve velkých firmách. Často lidé na nižších pozicích nemají velký vliv na rozhodnutí vedoucího týmů nebo jejich nápady zůstávají nerealizováné. Jak to řešíte u vás? Existuje proces, který zajistí, že tvé nápady někdo vyslechne? Máme dva aspekty, které pomáhají designérům efektivně spolupracovat. Zaprvé to je kulturní aspekt. Všichni designéři jsou velmi proaktivní, zapálení pro svou práci, existuje zkrátka určitá respektující kultura. Jak mezi designéry, tak mezi týmy probíhá transparentní komunikace, přičemž za vedoucím jiného týmu může přijít klidně každý designér. Máme pravidelná setkání, kde se scházejí všichni designéři týmů. Máte-li zajímavý nápad, můžete jej okamžitě přinést viceprezidentovi designu nebo některému z manažerů designu. Zadruhé u nás existuje organizační aspekt. Existuje backlog change management projektů, které jsou seskupeny do iniciativ. Zahrnuje změny v optimalizaci procesů a organizaci týmu. Designová výzva je nedílnou součástí procesu navrhování. Jaká byla tvoje nejtěžší designová výzva a jak jste přistupoval k jejímu řešení? S čím jsi začal? V první firmě jsem pracoval na UX výzkumu pro B2B softwarový produkt pro námořní logistiku. To byl můj první velký consulting požadavek. Nejtěžší bylo, že zákazník chtěl, abych pracoval sám, bez týmu. Zákazník potřeboval zjistit, zda je vhodné vyvíjet mobilní a tabletové verze pro jeho 10 letý interní systém. Bylo to před 12 lety, smartphony a tablety ještě nebyly v podnikových softwarech tak populární . Začal jsem tím, že jsem zkoumal, jak lidé s produktem interagují a provedl jsem průzkumné rozhovory. Pro mého klienta bylo důležité udržet si reputaci u svých zákazníků. Proto se několika rozhovorů zúčastnili i Account manager a Customer success manager. Ptal jsem se uživatelů, zda si kontroluje poštu na telefonu nebo zda si telefon bere do práce a jak často. Zkrátka snažil jsem se pochopit, jak často zaměstnanci a zákazníci obecně používají mobilní telefony. Manažeři nikdy na takových pohovorech nebyli, takže se jim mé otázky uživatelům zdály podivné a nesmyslné a okamžitě o tom dali vědět šéfovi mého zákazníka. Tak jsem začal vysvětlovat, že takové otázky mi pomohly pochopit, aniž bych se přímo zeptal, zda uživatel skutečně použije produkt na telefonu a zda uživatelé skutečně používají telefon. Pak se šéf mého klienta omluvil, řekl, že jsem měl pravdu a mohu pokračovat v rozhovorech. O týden později mi dokonce nabídli, abych nastopil přímo k nim do práce. Jak se během tvého života změnil postoj k designu? Co je pro tebe nyní design? Design jsem nejprve spojoval s průmyslovým designem, architekturou a masovou výrobou. Pak to byl knižní design, postupně jsem se ponořil do designu webových rozhraní. A design teď vnímám jako způsob, jak dosáhnout očekávaného produktu nebo služby, způsob, jak tvořit. Blížíme se k zavěru. Chtěla bych se zeptat, jaké jsou podle tebe top 5 dovednosti, které by měl mít UX designér a jak z něj dělají profesionála? 1️⃣ Komunikační dovednosti a metody participativního designu. Pochopení, že produkt, službu nebo strategii lze implementovat většinou pouze ve skupině. Každý designový projekt je vždy zároveň projektem participativního designu. 2️⃣ Schopnost činit produktová/technická rozhodnutí: logicky, konzistentně, v daném čase a na základě jednoho nebo lépe několika typů evidence (dobré vysvětlení tohoto tématu je v popisu tohoto školení a tohoto článku). 3️⃣ Praktické dovednosti guerilla research a pochopení toho, jak pracují UX výzkumníci: designér vždy musí provést primární a sekundární výzkum, aby mohl učinit příslušné rozhodnutí (a to nezáleží na velikosti týmu, společnosti a přítomnosti výzkumníků) 4️⃣ Schopnost se učit jak dlouhodobě (osobní i profesní rozvoj), tak okamžitě — způsobilost vyřešit nový problém nebo výzvu v omezeném čase (například vyvinout nový typ testu nebo výzkumný plán během několika dní, problém v rámci agilního sprintu). Takové sprinty rychlého učení jsem dělal jak v průběhu změny profese, tak i v prací v ramci jedné profese. 5️⃣ Pochopení, že produkty jsou služby a služby jsou produkty. Tyto dvě strany pohledy umožňují lepší přístup k řešení některých problémů. Zde opět doporučuji knihu This is service design doing (odkaz je již níže). 6️⃣ Zavedení určité provozní efektivity do procesů pro větší týmy designérů. Produktový design (zejména pro digitální produkty) se jako povolání hodně vyvíjel, a to i během mé kariéry. Pro větší produktové týmy, DesignOps a ResearchOps (více se můžete zeptat Bely Beránkové a Kateřiny Hanzalové) procesy a někdy i specializované specialisty. Otázka k zamyšlení: máš více než 10 let zkušeností s designem. Jak se díváš na budoucnost své kariéry? Pracoval jsem v široké škále různých designových prací. Rád ale pracuji na strategické úrovni, protože můžu zvýšit svůj dopad na produkt a vytvořit zajímavější věci. Strategická práce zahrnuje mnohem více interakce s lidmi. Lidé jsou mnohem složitější než interface, takže to není snadné a vyžaduje více zodpovědnosti. Proto chtěl bych se zdokonalít v těchto věcech. Dodatečná otázka: P. S. Zatímco jsme psali tento článek, byl jsi a několik týmů ve vaší společnosti propuštěni. Jaké máte nyní plány do budoucna? Plány jsou velmi jednoduché: * odpočit na vánoční svátky * hledat práci jako UX Lead nebo principal designer v produktových týmech, v oblastech jako product discovery, strategy, or design operations. Užitečné materiály * Kniha Org design for design org: o organizaci velkých designérských týmů https://orgdesignfordesignorgs.com/ * Nielsen Norman Group: UX články a teorie zdarma https://www.nngroup.com/articles/strategy-study-guide/ * Kurz UX strategie https://www.nngroup.com/courses/becoming-ux-strategist/ * The conscious and intuitive effort to impose [adapt to] meaningful order (Papanek, 1985, p.4) — definice designu https://designforsustainability.medium.com/visionaries-of-regenerative-design-v-victor-papanek-1927-1998-57019605997 * Velký přehled historie designérských metod a designového myšlení https://www.interaction-design.org/literature/article/design-thinking-get-a-quick-overview-of-the-history Oleksii Ponomarenko: Lidé jsou mnohem složitější než interface was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 12. 2023

Co má společného inovační design a školky?

Rozhovor s designerem Františkem Pfannem, jak inovační designeři staví školky po celé ČR. Zdroj: F. PfannAhoj Františku, díky, že sis udělal na mě a náš rozhovor čas. Začneme docela zostra. Já jsem si o tobě přečetl, že děláš jeden strašně zajímavý projekt a ten projekt se jmenuje Sto skupin. Zkus nám ten projekt představit ve třech větách. Čau Jiří, je to jednoduché. V České republice není dostatek míst v předškolní péči a vzdělávání. My zakládáme dětský skupinky/školičky po celé republice, tak abychom pomohli rodičům, uvolnili jim ruce a dětem umožnili se socializovat v kvalitním prostředí. To zní dobře! Jak vznikl ten nápad a co bylo hnacím motorem, že budete zakládat školičky. Notabene přímo mezi lidmi z Q Designers, kteří jsou primárně obklopeni businessem, který je nastaven na růst, generování peněz a zisků. Mě obecně v Q bavilo dělat ty věci, které tam ten růst a byznys zas tak moc nemají. A když pak přišla loni na jaře válka na Ukrajině, seděli jsme s týmem inovačních designérů a říkali si, co bychom mohli dělat. Jak bychom mohli pomoct? A hrozně moc organizací rozjelo rychle nějaké různé aktivity a my jsme si řekli, že tomu dáme trochu času. Tak jsme 2- 3 týdny zkoumali, kde bychom mohli pomoct a tam vznikl ten záměr směřovat to do vzdělávání. Zjistili jsme totiž, že přijde cca 50 000 dětí, jestli si ta čísla zhruba pamatuji a pro ně nebude místo ve školkách. Válka na Ukrajině ten problém akorát ještě více odhalila, ale ten problém tu je dlouhodobě, že ano? Jak jste o tomhle přemýšleli? Přesně tak. Narazili jsme na problém, který tu byl ještě před válkou. Pro nás byla totiž důležitá i udržitelnost té služby, kdyby válka na Ukrajině ze dne na den skončila a svět byl najednou zase o trochu lepší a všechny ukrajinské děti se vrátily zpátky s rodiči, nebo s maminkami domů, tak ten problém tady vlastně zůstane. Takže jsme si řekli „OK tak je to nějaká díra, která není vyřešená a my tomu můžeme napomoct jí vyřešit. Může to fungovat i trochu nezávisle na tom ukrajinském problému. Jaká k tomu byla tvoje vnitřní motivace a lidí z Q designers něco takového řešit? Máš v okolí někoho, koho tenhle problém pálí? Ano, jasně mám! A od začátku nás v tom projektu bylo pět a dvě z toho jsou mladé matky, pro které je tohle téma dost aktuální a stěžejní, ale i kdybychom v týmu ty kolegyně neměli, tak bychom se do toho pustili. Kolega Jindra Fialka, jeden ze zakládajících členů, poté co jsme si udělali menší výzkum, tomu věřil natolik, že od začátku říkal, že to zvládneme. Františku, Sto skupin má právní formu spolku. Jak se daří vznik školek a školiček ve spolku financovat? Jaké jsou tam pro vás ty největší výzvy, kterým dneska musíte čelit? Ano, Sto skupin je zapsaný spolek. Aktuálně potřebujeme sehnat peníze, to je největší výzva ze všech. Udržet si kvalitu, tu zvyšovat a sehnat peníze i na další rozvoj. Jak se tohle daří? V prvním roce jsme získali docela dost podpory od různých nadací a zároveň od firem. Jednou ročně stát vypisuje dotace na vznik nových dětských skupin. Jenže třeba letos se těch 300 milionů korun vyčerpalo během ¾ hodiny a my získali dotaci jen pro dvě školičky. Jak to finančně náročné zřízení takové školičky / dětské skupiny? Na co tam jdou primárně ty finance, které potřebujete? Potřebujeme sehnat peníze hlavně na nové rekonstrukce prostorů. Každá rekonstrukce stojí někde mezi 200 až 500 tisíci korun. A to se pár let vrací tyhle investice. My bychom potřebovali mít ty prostředky na to, abychom skupinky mohli otevírat rychleji a mohli dělat zároveň i rekonstrukce. Zároveň se nám ale nedaří nové prostory shánět dostatečně rychle — jak bychom chtěli. Těch potíží, kterým tam čelíme, je vícero. Co máš konkrétně na mysli? Je to mix od inženýringu, přes kolaudace nebo stavební řízení. Stavební úřady jsou v ČR strašně pomalé a zahlcené agendami. Takže se občas pustíme do práce na stavebním úřadě, kde třeba dopředu nevíme, že to je vlastně stavební úřad, kde to vždycky trvá rok. Ale jsou skupinky, které se dají otevřít za 3 měsíce ale musí ti být nakloněny všechny úřady co existují a nesmí tě vypéct třeba dodavatel. Je třeba proto mít dobrého projektanta a taky hodně štěstí. Když se vrátíme k tomu financování projektu. To je asi zásadní otázka, že ano? Daří se vám do toho projektu zapojovat i nějaké komerční společnosti případně jejich interní nadace? Jo jo jo, podpořili nás a dál nás budou podporovat některé nadace. Některé z nich to mají ve svých vizích, že podporují vzdělávání a třeba tyhle nadace nám peníze už buď dali, nebo nám je dají znova opakovaně. A jiné nadace nás podpořit nechtějí, protože většina korporátních nadací má nějakou svoji vizi, kterou naplňují skrz určitou strategii. A když do toho předškolní vzdělávání nespadá, tak tam ty peníze nedají. Loni to bylo trochu výjimečné, že byli všichni ochotný podporovat jakékoliv projekty spojený s válkou na Ukrajině. Bylo to jednodušší získat finance. Ale s firmami spolupracujeme a domlouváme různým společnostem firemní školky. My školičku založíme a oni jí nějakým způsobem finančně podporují, a tím si tam drží místa pro děti svých zaměstnanců. Kolik školek jste k dnešnímu dni založili? Jestli se nepletu, tak dneska otevíráme dvacátouprvní školičku. Zdroj: Sto skupinCo bude potom až dosáhnete té mety, kterou jste si stanovili jako váš cíl 100 školiček? Jaká je ta dlouhodobá vize a strategie, kterou máte? Pro nás je hrozně důležitý to, že my ty školky nejen zakládáme, ale my je i provozujeme. To je vlastně ta dlouhodobá a těžká práce, kdybychom jenom zakládali, tak to ještě docela jde. To by prostě stačilo jenom posílit náš lokační a produkční tým, narvat do něj hromadu lidí, který budou jenom hledat, opravovat, hledat, stavět, opravovat, to by šlo, ale my jsme i v té běžné denní provozní operativě. Jak velký je ten tým, který se o to celé stará aby to fungovalo? A jaká je přímo tvá role v tom týmu? Je to přes pětadvacet interních lidí + oblastní manažerky a plus ti jednotliví pracovníci ve školičkách. Moje role je provozní ředitel, takže COO. Františku, ty ještě působíš v Q Designers, poměrně známé designerské studio. Jak se ti daří ty dvě práce skloubit dohromady časově? U mě to je teď 99 % ku 1 % ve prospěch Sto skupin. Q Designers založilo Sto skupin, sdílíme spolu kanceláře a účastním se ještě nějakých workshopů v Q k tématům co mě baví a zajímají. Někteří kolegové ale fungují hybridně, jak v Q Designers tak ve Sto skupin. Já když jsem koukal na tvůj LinkedIn, tak mě u tebe zaujala ta kariérní pestrost. Jak ses dostal k designu služeb a k tomu co teď vlastně děláš? Já jsem dělal hodně prací, které mě bavily a byly jako doplněk k mému studiu. Nikdy jsem si neříkal, že tohle je přesně ono, to co chci dělat. Tohle poprvé přišlo až v Q Designers. Mě baví se vzdělávat a rozšiřovat si obzory. Celý život jsem si pořád jen rozšiřoval studiem obzory, ale necítil jsem, že bych byl v něčem vyloženě expert. Takže jsem se dostal při studiu ke gastru a k zajímavým projektům kolem toho. Vedl jsem bary a kavárnu v Kasárnách Karlín třeba. Potom jsem řekl, že chci změnu, že chci tuhle kapitolu uzavřít. Dostal jsem se k datový analýze v jednu chvíli jsem měl vysněnou práci pro datovou platformu Golemio. U toho jsem zjistil, že mě to vůbec nebaví a že to vlastně ani moc neumím. Potom jsem nějakou dobu nemohl vůbec pracovat na počítači kvůli ztuhlým rukám. No a když mě ty ruce přestávaly bolet, tak jsem si říkal, že bych mohl začít zase víc používat hlavu. Narazil jsem na inzerát nějaké firmy Q Designers, vůbec jsem v té době nevěděl co je design ale věděl jsem že hledají inovátora, tak jsem se přihlásil a dostal se tak k designu. Jaké dovednosti z Q Designers sis přenesl do práce pro Sto skupin? Zkus nám říct alespoň top 3. No, řekl bych, že všechny. Ale vlastně hrozně zásadní mi přijde důraz na nějakou uživatelskou spokojenost a v rámci Sto skupin nejsou ti uživatelé jen děti, ale i rodiče a naši zaměstnanci. Všichni tihle lidé mají nějaké potřeby, které potřebují nějakým způsobem naplnit. Pak určitě design služeb jako takový, vytváříme novou službu. A ta třetí dovednost? Asi nějaké strategické myšlení a trochu finanční, jako projektové plánování a management, ale to si myslím, že se do určité míry nejvíc učím za pochodu v procesu. Takže by se dalo říct nějaká strukturovanost. Františku, čas nám pomalu končí. Já mám na tebe poslední závěrečnou otázku, jestli máš rád kafe? Mám moc. To je super, máš pro nás na závěr nějaký tip na dobré kafe? Já mám stále rád Mamacoffe, je to můj lovebrand. Je to kafe, na kterém jsem vyrostl a při práci pro ně jsem se toho mnoho naučil. A teď tady v kanceláři piju Candycane Coffee od Jardy Slámečky. Super, to rád vyzkouším! Díky za tvůj čas a náš rozhovor! Taky díky, ahoj! Co má společného inovační design a školky? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 2. 2023

Recenze knihy: Understanding How Designers Think and Work

Nigel Cross je považovan za jednoho ze zakladatelů akademického přístupu k designérskému myšlení a ke studiu “zapeklitých problémů”. Díky tomu patří mezi nejdůležitější postavy v historii designu. Ve své knize Design Thinking: How Designers Think and Work ilustruje na několika detailních případových studiích způsoby myšlení profesionálních designérů, z nichž je možné načerpat značnou dávku inspirace. Zdroj obrázku: https://www.naibooksellers.nl/Kniha Understanding How Designers Think and Work je sbírkou několika případových studií, které sledují designéry při jejich práci. Kniha je určena komukoliv, kdo chce lépe porozumět myšlenkovým postupům vedoucím k řešení komplexních problémů. Zkušenému designérovi nabízí možnost reflexe vlastních postupů a porovnání se způsobem práce významných osobností v oboru. Pro studenty designu služeb, mezi něž se řadí i autor této recenze, je kniha skvělým úvodem do kognitivní podstaty designového myšlení, na níž stojí všechny soudobé Design Thinking metodiky využívané v byznysovém prostředí. Cross na několika případových případových studiích ilustruje způsoby, které nazývá designerly ways of knowing. To můžeme chápat jako myšlenkové postupy, pomocí nichž designéři objevují řešení problémů. Jedná se o specifické přístupy a kognitivní strategie, které se u designérů rozvíjejí po celý život a zlepšují se s rostoucími zkušenostmi. Pro studium těchto způsobů využívá Cross dvou hlavních metod — rozhovorů a experimentů. Asking designers about what they do První výzkumnou metodou jsou rozhovory s designéry. Cross provedl detailní hloubkové rozhovory s emeritními profesionály, kteří se mnoho let věnují designérskému řemeslu v oblasti technologického a průmyslového designu. Vyzpovídal automobilového designéra Gordona Murraye působícího zejména v prostředí Formule 1 a Kenetha Grange známého svým inovativním designem každodenních věcí. Na základě srovnání jejich práce nalézá Cross řadu podobností v jejich myšlení a definuje společné charakteristiky těchto dvou osobností v oboru. Oba designéři zastávají přístupy, které by se daly shrnout jako learning by doing. V takovém případě inovativní nápady často přicházejí až ve chvíli, kdy se designér naplno pustí do své práce, zkouší různé cesty, objevuje možná řešení a zkouší si “hrát” s různými variantami produktu, na němž pracuje. Další důležitou charakteristikou designérů je velká míra sebejistoty a odvahy, kterou lze shrnout jako I can do it attitude. Nejdůležitějším nástrojem designéra je jeho vlastní kognitivní aparát, a proto musí disponovat značnou mírou sebejistoty, aby se dokázal ve správný moment zastavit ve svém přemýšlení, identifikovat funkční koncepty pro další rozpracování a posunout je dále ve vývoji. Zkušení designéři také mají na paměti nutnost pracovat na základě tzv. first principles. To znamená, že se dokážou vracet k základním principům fungování produktu, na němž pracují, a oprostit se od principů odvozených z určitého zarámování problému. Oba designéři upozorňují, že je snadné ukotvit se na určité řešení problému, které například vidíme u konkurenčního produktu, nebo které je v daném odvětví obvyklé. Často je ale potřeba položit si otázku “Proč to tak je?”, abychom se dokázali na problém podívat z jiného úhlu pohledu a nalézt nové řešení. Watching what designers do Druhou výzkumnou metodu Cros snazývá experimentálním výzkumem. V rámci svého experimentu porovnal rozdíly mezi prací zkušeného jednotlivce s prací tříčlenného týmu pracujícího podle zadání. V obou případech Cross poskytnul designérům zcela stejný brief a časovou dotaci pro návrh nové součástky na jízdní kolo. Oba týmy pracovaly ve stejné místnosti a měly k dispozici stejné pomůcky. Na tomto srovnání Cross ilustroval jak podobnosti mezi prací jedince a prací týmu, tak odlišnosti zejména v poměru různých aktivit, kterým se tým designérů věnuje oproti jednotlivci. Jedním z hlavních rozdílů mezi individuální a týmovou prací byl čas věnovaný vzájemné diskuzi a koordinaci týmové práce. V rámci týmu se často setkávají designéři využivající různé přístupy, což může vést ke zdlouhavým diskuzím. Je také potřeba reflektovat kompatibilitu různých osobnostních charakteristik v rámci týmu. Někteří designéři mohou chtít rychle hledat řešení, jiní naopak preferují co nejdelší stav nejistoty a zkoumání problému. Naopak velkou výhodou týmové práce je sdílení kognitivních úkolů. Členové týmu si mohou vzájemně klást otázky, věnovat se práci na různých částech problému a navzájem si poskytovat zpětnou vazbu. Samotný designér se musí všem těmto kognitivním úkolům věnovat sám, což může vést k ukotvení na určitý rámec, k němuž nedostává žádnou průběžnou zpětnou vazbu. Cross v této experimentální studii zjišťuje, že aktivity jednotlivce jsou velmi podobné týmovým aktivitám. V obou případech procházejí designéři stejnými fázemi designového procesu (prozkoumávání, definování, návrh a výběr řešení, iterativní vylepšování). Jako velmi zajímavý hodnotí Cross rozdíl mezi týmovou a individuální spočívající v časové separaci těchto fází. Zatímco při týmové práci dochází k častějšímu přeskakování mezi jednotlivými fázemi, jednotlivec spíše pracuje v časové posloupnosti, neboť nejprve definoval problém, poté hledal řešení a nekonec své řešení upravoval. Postřehy Nigela Crosse považuji za velice podnětné pro rozvoj designérských kompetencí. Díky této knize jsem získal cenné poznatky pro reflexi vlastních projektů v rámci studia designu služeb. Ačkoliv v současnosti existuje řada různých byznysově orientovaných metodik z oblasti designového myšlení, považuji za zásadní nejprve porozumět základním principům kognitivních strategií zkušených designérů. K tomu určitě může pomoci číst právě případové studie publikované Nigelem Crossem. Kniha Design Thinking: Understanding How Designers Think and Work vyšla v roce 2019 v nakladatelství Bloomsbury (ISBN 978–1–3500–9266–2). Autor je studentem distančního oboru Design informačních služeb na Katedře informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Recenze knihy: Understanding How Designers Think and Work was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 2. 2023

Jak se tvoří bakalářský obor pro designéry informačních služeb — 5 principů

Jak se tvoří bakalářský obor pro designéry informačních služeb — 5 principů Na konci února skončí i možnost přihlásit se do studia bakalářského programu designu informačních služeb, který jsme na Katedře informačních studií a knihovnictví rozjeli v minulém roce. Taky máme za sebou první semestr studia, první vlnu zpětné vazby. A tak je na místě se ohlédnout a shrnout si principy, na kterých náš program stavíme. 1. Kompletně remote, leda že by ne Když jsme dávali program dohromady, zadání znělo jasně. Mělo by být možné jej absolvovat kompletně na dálku. Obsah kurzů je tedy z velké části asynchronní a studentstvo jím může víceméně procházet podle svého uvážení. Jednou za 14 máme vždy v pátek dopoledne synchronní on-line setkání, kde některá témata některých kurzů probíráme do hloubky, máme prostor pro diskuzi, kritické hodnocení obsahu a společnou tvorbu. Volání po setkávání naživo ale nejdou oslyšet, takže jsme krom neformálního piva na konec semestru zařadili dvoudenní hackaton v hybridní podobě, na který, pokud chtěli, mohli studenti a studentky přijet fyzicky. 2. Tutoring Možná máte za sebou nějaké studium na nějaké vysoké škole. A možná si pamatujete na větší či menší pocity zoufalství, když jste jím procházeli a nevěděli tak docela, jaké jsou studijní povinnosti, kdy komu co dodat, jak vůbec studiem procházet. A že to byla dost velká procesní a administrativní zátěž. Tu jsme se pokusili ze studentů a studentek sejmout tím, že jsme zavedli tutoring. Naše tutorka v mnoha ohledech myslí za studenty, aby se oni mohli soustředit na to nejdůležitější — studium. Připomíná termíny, komunikuje v případě, že mají jakýkoli dotaz, popohání při deadlinech, propojuje kantory a studenty… Dělá ze studia velmi lidskou záležitost. Ze zpětných vazeb se unisono nese sdělení: Naše tutorka Simona je poklad. 3. Studentstvo se speciálními potřebami Když jsme program dávali dohromady, věděli jsme, že cílí na studentsvo, které nepřichází primárně ze střední školy. Hledali jsme lidi, kteří mají za sebou roky praxe v různých zaměstnáních. A tak se potkáváme s podnikateli/kami, lidmi na rodičáku, designéry/kami z banky, knihovníky/cemi, edudesignéry/kami… Speciální potřeby se projevují zejména v tom, že naši studenti a studentky musí kloubit náročné práce a péči o rodiny s víceméně denním studiem. Že fungují v různých časových pásmech. Že kladou důraz na praxi. Že podstatný není titul, ale přínos. Po prvním semestru se zdá, že potřeby naplňujeme. Z původního počtu 28 nastoupivších (kteří na přijímačkách uspěli z celkového počtu cca 150 přihlášených) do druhého semestru nastoupilo 27 lidí. A NPSku máme vyšší než 95 procent. 4. Příjemná atmosféra Ono to zní dost banálně, ale kdo někdy zkoušel dát dohromady skupinu lidí, kteří se neviděli nikdy naživo, a potkávají se jen on-line, tuší, že vytvořit prostředí, ve kterém je opravdovou hodnotou vstřícnost, otevřenost, sdílení… ve kterém se na sebe lidi smějou, diskutují a mají chuť se podělit o zkušenosti… ve kterém je většině dobře a zapojuje se, není úplně snadné. Nám se to, alespoň podle zpětné vazby, daří. Obdivuju jak vnímám svoje spolužáky a lidi z katedry jako přátele, i když řadu z nich znám jen online.😅Důvody: * Výše zmíněná lidská složka tutoringu, která se přenáší i na lektory a lektorky. * Participativnost fungující hned od prvních synchronních setkání. Frontální výuka prakticky neexistuje. Vše se točí kolem diskuzí, práce v menších skupinkách, sdílení, které nenechá nikoho pasivním. * Stírání rolí vyučujících a vyučovaných. Vzhledem ke zkušenostem všech nemá smysl si hrát na to, že je někdo chytřejší než někdo jiný. Od počátku pracujeme aktivně s tím, že se dokážeme učit a posouvat navzájem. * Práce se zpětnou vazbou a možnost se dovolat, když… Ptáme se prakticky kontinuálně, jak studentům a studentkám je. Co si odnášejí, co potřebují. A na vyřčené potřeby reagujeme. Mimo jiné to umožňuje říkat i potřeby týmu, který vzdělávání zprostředkovává. 5. Neustálá iterace Posledním bodem, o kterém chci dneska psát, je iterace. Když jsme připravovali první semestr, řekli jsme si: bylo by skvělé ukázat základy designového přemýšlení, systémového přemýšlení, ukázat, jaká je v současnosti role designéra ve společnosti, vysvětlit, jak fungují informace a informační věda, jak funguje psychologie v práci designéra a k čemu je možné využívat virtuální realitu… A bylo by skvělé, aby to všechno do sebe zapadalo tak, že si studenti a studentky odnesou ucelený vstup do dalších semestrů, které jdou do detailů jednotlivých designérských aktivit. Je to vcelku velká ambice, na kterou jsme měli hodně málo času, protože obor získal akreditaci ani ne půl roku před samotným spuštěním, takže prostoru pro ověřování a testování konceptů bylo pramálo. Proto jsme se rozhodli, že vše ověříme jednoduše za běhu. Po každém synchronním setkání jsme sbírali zpětnou vazbu, měli pravidelná setkávání týmu, který studiem provází a průběžně upravovali často už hotové podklady pro studium, nebo obsah následujících setkání. Občas jsme na základě zpětné vazby museli přidat hodinu dvě výuky. Na konci semestru jsme posbírali zevrubnou zpětnou vazbu. Všechny vstupy používáme jednak pro design dalších semestrů, jednak pro to, aby ten další první, který začíná v září 2023 a ve kterém se spolu můžem potkávat, parádně fungoval. Tak jestli chcete být součástí, pojďte zkusit přijímačky. Design informačních služeb | Masarykova univerzita A jestli vás zajímají detaily o studiu, nebo o tom, jak ho tvoříme, napište nám třeba na kramosilova@kisk.cz nebo na roman@hrebecky.cz. Budeme rádi. Stejně jako budeme rádi za sdílení a za komentáře. Jak se tvoří bakalářský obor pro designéry informačních služeb — 5 principů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 2. 2023

Anežka Řepík: Počáteční fáze designového procesu je nejdůležitější.

Anežka Řepík: Počáteční fáze designového procesu je nejdůležitější. Nastavuje mantinely a pomáhá vykolíkovat hřiště. Anežka je Design Thinking specialistka v Avastu, vede workshopy designového myšlení v programu Digitální garáž Google a vyučuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Anežka ŘepíkDobrý den Anežko. Trochu jsem Vás lustrovala na LinkedIn, tak se pokusím svou první otázkou zmapovat Vaši kariérní cestu. Vaší alma mater je Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Marketingová komunikace. Díky Erasmu jste strávila půl roku na Aarhus University v dánském Herningu a ke konci studia jste absolvovala stáž v Londýně na Helen Hamlyn Centre for Design. Po studiích jste nastoupila do ATAIRU, kde jste se věnovala komunikaci a marketingu, a pak už u všech dalších projektů, jako je spolupráce s CZECHDESIGN, biofarmaceutickou firmou MSD a Avastem (od sloučení s Norton Life Lock se firma jmenuje Gen) vidím opakující se klíčové sousloví “design thinking” — designové myšlení. V současnosti působíte jako Senior Design Thinking Specialist v Avastu. A v nedávném příspěvku na LinkedIN avizujete, že přecházíte na volnou nohu. Popsala jsem Vaši kariérní cestu správně? Co na ní pro Vás bylo klíčové? Děkuji moc za shrnutí. Ráda bych doplnila pár klíčových momentů, které na mé cestě hrály roli. Mé první setkání s designovým myšlením bylo na Erasmu v Dánsku. Ale nevím, jestli tam zazněl pojem jako takový, spíše šlo o přístup výuky některých předmětů, přístup pedagogů a také přístup do jejich knihovny, kde jsem trávila hodně času. To vše mi ukázalo jiný způsob, jak nad věcmi přemýšlet. Na konci studia bakalářského programu na UTB ve Zlíně jsem nastoupila na stáž v CZECHDESIGN, která se vyvinula v dlouhodobou spolupráci s různou intenzitou, dělala jsem různé věci od psaní článků na web po výstavu Digitální design: Pohled Za pixely. V rámci projektu vznikla publikace o designovém procesu, takže jsem téma začala objevovat více. Přes spolupráci s komunitou UX designérů, stáž v Helen Hamlyn Center for Design jsem se s designovém myšlení seznamovala blíž. Během práce v ATAIRU jsem se zase dostala k tématu leadershipu. Což na první pohled vypadalo jako kariérní odbočka, ale v dnešní designérské praxi jsem za to velmi ráda. A svou kariérní cestu bych ještě doplnila o program Digitální garáž Google, kde pracuji jako trenérka workshopů zaměřených na designové myšlení. Jedná se o jednorázové tréninky, kde se účastníci prakticky a hravým způsobem seznámí s procesem a principy designového myšlení. Děkuji moc za doplnění Vašeho medailonku. Budete i nadále trenérkou design thinking workshopů v rámci programu Digitální garáž Google? Ano, na těchto workshopech mě baví, že jsou dost nízkoprahové a otevřené pro kohokoliv — stačí se zaregistrovat a účastník, buď online nebo offline, získá úvodní seznámení s designovým myšlením. Začne chápat, jak propojovat jednotlivé informace dohromady, jaké jsou fáze procesu designového myšlení, zkusí si kreativní techniky. Tím, že je workshop hodně praktický a intenzivní v rychlém tempu, účastníky tenhle zážitek baví. To mi přijde důležité, protože mám často problém lidem vysvětlit, co je to designové myšlení. Zkouším to přes konkrétní případové studie nebo zkouším jít právě přes zážitek, který dodá pochopení úplně jinou úroveň. Já jsem tento workshop absolvovala před dvěma lety. Bylo to mé první setkání s designovým workshopem a musím za sebe říci, že ten zážitek mi změnil určité nastavení mysli, týkající se přístupu k problémům a navrhování produktů a služeb. Ano, ten workshop je tak intenzivní, že si díky němu člověk uvědomí, jak nad různými problémy přemýšlet jinak, na chvíli se zastavit, pobavit se s lidmi, co vlastně potřebují a vykročit ze své bubliny. Zásadní je práce v týmech, kde zaznívají různé názory lidí z odlišných prostředí. To je velmi přínosné a ten energetický náboj je pak ohromný. Slyším v tom, že pro Vás není designové myšlení cesta jednotlivce, ale celý proces je založený na práci v týmu. Je to tak? Přesně tak. Designové myšlení často řeší komplikované a komplexnější problémy, které člověk nevyřeší sám jako jednotlivec, ale vždy k tomu bude potřebovat další lidi. Jedním z principů je střídání individuální a skupinové práce. Je zapotřebí si umět přizvat do procesu lidi různé expertizy, názorů i zkušenosti, nebát se vystoupit z vlastní myšlenkové bubliny a konfrontace názorů. Konfrontace naopak může být velmi přínosná a oči otevírající, pokud jsme tomu otevření. Pojďme ještě více rozvinout, co pro Vás představuje designové myšlení. Jakou práci to vlastně obnáší a čemu přesně jste se věnovala např. v Avastu, nyní Gen? Má práce Design Thinking specialisty vypadá pokaždé trochu jinak. Záleží, co řešíme za projekt a zda v něm hraji roli jako hlavní koordinátor, navrhuji proces, jen facilituji, nebo pomáhám někomu jinému proces utvářet. Pokud je projekt velmi komplexní, těch podob a rolí může být hodně. Má práce často kombinuje hlubokou soustředěnou práci, kdy pracuji sama, se schůzkami, kde se potřebuji domlouvat s velkým množstvím lidí. Do toho workshopy facilituji. Podle toho, co zrovna potřebuji řešit, využívám různé dovednosti ze svého portfolia. Na začátku každého projektu si s týmem vyjasňujeme, jestli my jsme ten správný tým, který může se zakázkou pomoci. Řešíme zadání, kam se chce klient dostat, co je cíl, jaká jsou očekávání, co máme k dispozici za data. Zároveň zda jsou tyhle informace navázané na nějakou dlouhodobější strategii týmu nebo i celé organizace, takže je musíme řešit na různých úrovních hierarchie firmy. Řešíme, kdy se co má stát, jestli už máme nějakou představu, koho tam chceme přizvat. Tím pádem na začátku každého projektu je to hodně o schůzkách, sbírání dat, průzkumech a vyjasnění si zadání. Jako velkou výhodu v Gen vnímám možnost spolupracovat s kolegy, kteří se věnují uživatelskému výzkumu. Snadno tak můžeme pracovat s daty, které jsou v rámci celého procesu klíčové. Ideace pak stojí na pevných datových základech a ne na dojmech. Má práce je v přípravné fázi o kombinaci sběru dat a rozhovorů se stakeholdery. Zároveň přemýšlím nad celkovou strukturou projektu, aby do sebe vše zapadalo. Pokud má být např. výstupem workshop, strukturu stavím s vědomím cílů, které vydefinume pro workshop, ale jsou dané i pro projekt, který je širší. Vše hodně ladím se stakeholdery, kteří za námi přišli s potřebou něco konkrétního vyřešit. A čím více se workshop blíží, tím je to intenzivnější — staví se detailní agenda, řeší se klasická komunikace a organizace eventu. Pak je ten samotný workshop, který může mít různý rozsah co se počtu hodin týče, jak je workshop naplánovaný do jednoho nebo více dní, online nebo offline, liší se počtem lidí ap. Záleží, jaké jsou potřeby, co dává největší smysl i jaký je na to rozpočet. Nemusí však jít vždycky o workshop, někdy je naše práce více explorační. Na začátku je nějaká hypotéza a my jdeme ověřit, jestli dává smysl a nebo jaké jsou další scénáře pro nějakou konkrétní situaci. V takovém případě si skládáme mini-tým, kde jsou lidi z uživatelského výzkumu a snažíme se data vizualizovat. Z mé role pak ten explorační proces koordinuji, aby to drželo pohromadě, mělo hlavu a patu, reagovali jsme na změny v zadání. Zároveň se tedy koordinujeme se stakeholdery. Jako další příklad naší discovery práce, jak tomu říkáme, je třeba komparační analýzu dvou produktů. Tam třeba žádný workshop nebyl, spíš šlo o prohrabání se v existujících datech a dostupných materiálech a bavení se s lidmi, kteří dokázali odůvodnit různá historická rozhodnutí. Výsledkem byl ucelený obrázek proč věci jsou jak jsou, kde jsou slabší a silnější místa ap. Analýza pak sloužila jako podklad k dalším rozhodnutím. A aktuálně připravuji workshop, kde bude nosnou částí ideace — generování řešení. Na konci by měla být výstupem sada nápadů včetně stanovení priorit podle toho, zda mohou být výstupy realizovatelné krátkodobě, střednědobě nebo dlouhodobě. Takže pokaždé může být výstup jiný a všechno je to potřeba řešit na úplném začátku. Kromě toho, jak můžeme nějakému týmu pomoci se i bavíme o tom, jak chtějí s výstupy pracovat po skončení workshopu nebo naší spolupráce. To je pro mě extrémně důležité vědět, protože podle toho jsem schopná dobře navrhnout celý proces a podobu výstupu. Do projektu vstupuje spousta lidí, takže vše se snažím dělat vědomě, aby veškerý jejich čas, který do toho vkládají, a který stojí peníze, byl dobře využitý. Zároveň se snažíme naplnit očekávání stakeholderů, kteří do nás vložili důvěru. To vše je potřeba mít na paměti. Když tedy dojde k nějakému výstupu, pracujete s týmy dále? Zůstáváte tam a hlídáte, aby všechny nápady neskončily po akci v šuplíku? To, co se se bude dít po workshopu je potřeba řešit na začátku. Používáme náš interní dotazník, kde si zjišťujeme všechny možné informace včetně toho, co se má stát po workshopu a jak se s výstupy bude pracovat, jaká je kapacita lidí nápady vzít a realizovat je. Každopádně ty nedořešené výstupy jsou takový nešvar, který občas vidím. Je sice super, že si uděláme workshop, všichni jsou nadšení, ale pak to umlkne. Nikdo si tu navazující fázi nevezme na starosti. Lidé, kteří byli na workshop přizvaní se po čase se zeptají, kam se věci posunuli, jsou pak zklamaní, protože se nestalo nic. Může tam vznikat frustrace. Už jsem se i setkala s tím, že někdo odmítal účast na workshopech a my jsme se pak dopátrali, že měl s nimi negativní zkušenost. Vnímal je jako dlouhou schůzku, která nebyla dobře připravená, chyběla tam struktura a bylo to jen takové plácání nápadů. Takže určitě to, co se bude dít po workshopu je potřeba řešit dávno před workshopem a mít vše zasazené do plánu. Na konci workshopu bývá část věnovaná dalším krokům, které se musí stát, aby se nápady dotáhly. Např. že se musí naplánovat další schůzky, kdo ty úkoly bude mít na starosti, že se nápad musí dopracovat do podoby, kdy se dá dát otestovat zákazníkovi. Je potřeba si uvědomit, že veškeré úkoly musí mít návaznost tak, aby je následně projektový manažer nebo product owner mohl vzít a zasadit do procesní mapy (roadmapy) projektu. Na workshopu by tedy měl být člověk do budoucnu zodpovědný za řízení projekt. Vy jste se ještě ptala, co se děje po workshopu a jestli tam designér může zůstat dlouhodobě. Zůstat tam může a je to fajn, když se už předem domluví na nějakých navazujících konzultacích. Bývá užitečné, když jednou za čas vstoupí do týmu někdo externí a pomůže rozhýbat myšlení lidí nebo je vytrhne z jejich běžného způsobu práce. Takto jsme třeba s jedním týmem dělali pravidelně design sprint. I toto je dobré si domluvit v té počáteční fázi a vyčlenit si na to kapacitu. Je fajn zůstat alespoň v nějakém kontaktu, ale nemusí to být pravidlo. Dá se tedy říct, že designér potřebuje nejen kouknout na začátku trochu do minulosti a zpracovat data, potom být v přítomnosti s týmem a nasát atmosféru a zároveň myslet pořád i několik kroků dopředu do budoucnosti, i když možná ještě úplně neví, co z toho vyleze. Je to tak. Je dobré promýšlet před workshopem nebo během projektu různé scénáře, kam mě celý proces může dostat. Je to vždycky trochu adrenalin. Já vlastně do poslední chvíle stoprocentně nevím, jestli to dopadne dobře. Můžu věřit svým schopnostem a dovednostem, můžu se dívat na podobné situace a případové studie, ale musím o těch různých scénářích mluvit s týmem. Užitečné je se předem domluvit se zadavatelem, jak rozhodneme, když řešení bude třeba více — může to na místě rozhodnout skupina?, bude potřeba řešení diskutovat s jeho nadřízenými? atd. Klíčové je, aby člověk, který rozhoduje, byl součástí celé debaty. Co vás na tomhle všem baví nejvíce? Baví mě práce s lidmi, protože je pokaždé jiná, stejně jako projekty. Pro mě je zajímavé, že se dostanu k různým tématům. Taky ten adrenalin a proměňující se intenzita celé práce. Z toho mi vyplývá, že nejdůležitější je mít podchycenou právě tu počáteční fázi. Díky tomu má pak designér predikci, co se pravděpodobně stane a bezpečnější prostředí pro celý projekt. Nastaví to mantinely a pomůže vykolíkovat hřiště, na kterém se pohybujeme. Je rozdíl, jestli se pohybuji na petangovém hřišti nebo na fotbalovém hřišti. Je to úplně jiné měřítko a já najednou hraju úplně jinou hru. Takže úvodní fáze je extrémně důležitá v pochopení dané situace. Já v ní vlastně aplikuji celý designový proces od empatie, definování, ideace, prototypování i testování, abych byla schopná dobře nadefinovat, co spolu jdeme řešit. Potřebuji pochopit potřeby člověka, nastavit strategii a vymýšlet, jak k ní dojdeme a podle toho volím, zda to bude workshopem nebo jinak. Role designového myšlení v českém prostředí Birgit Mager (Birgit Mager is Co-Founder and President of the Service Design Network, the leading non-profit organisation committed to global development and innovation within the practice of service design) rozděluje vývoj designu služeb na 4 fáze. Od experimentální, kdy designéři nevázaně experimentovali s inovacemi služeb, přes formální, kdy se metody začaly zkoumat a zapisovat. Následovala fáze expanze, kdy se design služeb dostal do organizací a povědomí společnosti po poslední fázi, aktuální, kdy je design a designové myšlení běžnou součástí fungování firem. Podle ní designéři služeb vedou spousty projektů, organizují, vyvíjí a testují prototypy produktů, zaučují další zaměstnance a manažery. Je podle Vás designové myšlení běžnou součástí fungování českých firem a organizací? Myslím si, že podle toho, koho se zeptáte, tak vám odpoví. Já bych řekla, že jsme pořád v počátečních fázích. Designové myšlení určitě není běžnou součástí myšlení ani ve firmách, ani ve vzdělávání. Přesto řeší inovace, pokud si téma rozšíříme, už nějakým způsobem řada firem a přistupuje k tomu různými způsoby. Pokud se ale budeme bavit o čtyřfázovém vývoji designu služeb, tak jsme pořád někde v jeho počátcích. Já mám z minulého roku jedno velké příjemné překvapení a to je podcast Ministerský jednorožec (pozn. odkaz na podcast). Točí ho tým z Ministerstva práce a sociálních věcí, který se zabývá sociálními inovacemi a v podcastu rozebírá různé případové studie, které z role ministerstva podpořili. Jsou to pěkné projekty, které se realizovaly i pár let zpátky. Je skvělé, že na ministerstvu existuje tým, který dokáže využívat současné přístupy a metodiky, pomalu měnit přemýšlení ať už neziskových organizací nebo státních institucí. Těch příkladů, které ukazují, že i u nás se v rámci designového myšlení něco děje, je více. Třeba krajská inovační centra, Česko Digital, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který využívá participační přístup ve veřejném prostoru, kdy zapojují lidi z různých městských částí do rozhodovacích procesů týkajících se např. nových staveb nebo úprav veřejného prostoru. Takže sice jsme v počátcích, ale dávno nejsme na startovní čáře. Ani mě tolik netrápí, že tomu říká každý trochu jinak nebo to nepojmenovává vůbec. Za mě je stejně důležité, jako věci zkoušet a dělat, se i neustále inspirovat v zahraničí, kde to dělají dobře. Já mám vzory ve Velké Británii, třeba na Helen Hamlyn Centre for Design při Royal College of Art, v severských zemích jako je Dánsko nebo Norsko. Tyhle země nám můžou být vzorem díky projektům, které už mají za sebou a můžou nás navést na cestu, kterou můžeme jít. Zůstaňme ještě v prostředí českých týmů. Nejen já, ale i mí spolužáci na KISKu metody designového myšlení využíváme ve svých profesích, ať už se jedná o na první pohled blízké role, jako je web design, UX design, ale jsou mezi námi také projektoví manažeři, vedoucí týmů, lidé pracující ve vzdělávání. Jednou z otázek, které si často klademe je, jak vůbec metody designu dostat do fungování organizací, firem, státní správy. Často narážíme na neochotu kolegů, nevyčlenění času a prostoru na designové myšlení, tlak doručit službu nebo produkt co nejrychleji. Co vidíte Vy jako největší překážky pro to, aby se dostalo designové myšlení do povědomí společnosti a získalo své právoplatné místo v pracovním procesu? Za mě je to několik věcí. Jedna věc je dostat designové myšlení do povědomí veřejnosti a firem, druhá věc je pracovat uvnitř firmy a hledat si podobně smýšlející lidi. Dovolím si to rozdělit a začnu tím, jak dostat designové myšlení do povědomí společnosti. Myslím si, že samotný pojem design thinking (designové myšlení) nemusí být pro všechny srozumitelný a bariéra může být v samotném názvu. Pro mnoho lidí je to něco vzdáleného, abstraktního, co se jich netýká. Tam může zafungovat praktická ukázka nebo zážitek, při kterém se lidé sami přesvědčí, jaké to je myslet jinak. Někdy funguje vůbec nezmiňovat pojem designové myšlení, protože to může působit jako zaklínadlo. Neříkat “projdeme si design thinking procesem”, protože lidé to mohou vnímat jako změnu a novoty, které nechtějí nebo se jich bojí. Lidem tam naskočí různé strachy, které sice nejsou opodstatněné, ale prostě tam jsou. Takže možná je lepší to nevysvětlovat, ale rovnou to dělat, protože my víme, že ty jednotlivé fáze fungují. Tím se dostávám k druhé části mé odpovědi a to, jak pracovat s design thinkingem uvnitř firem. Může fungovat jít přes malé příklady a projekty, které třeba nejsou tolik exponované. Na nich můžu ukázat, jak skvěle a jinak lze něco dělat. Na to postupně navazovat, ukrajovat si více a více prostoru a hned ze začátku si hledat spojence ve smyslu podobně smýšlejících lidí, kteří jsou na různých úrovních ve firmě. Vedou třeba nějaký odbor, pracují v jiném týmu. Ti se pak mohou stát mými ambasadory a začít mi přinášet práci, protože ta mi sama nespadne do klína. Postupnými krůčky si tedy budovat kompetenci a přesvědčovat lidi na základě dobře odvedené práce. Budovat si síť kontaktů a začít si různé lidi půjčovat na projekty třeba jen z části jejich kapacity. Budování oficiálních cest je však také potřeba, aby vaši nadřízení vnímali hodnotu, kterou svou prací přinášíte. Takže finta je v tom, lidem moc nevysvětlovat, nepoužívat odborné termíny, ale rovnou začít věci dělat a po malých krůčcích je vtahovat do designového procesu a tak trochu je hodit do studené vody. Vy je tak úplně nehodíte do studené vody, protože tam jste a procesem je provádíte. Jen nepoužíváte zbytečně složité pojmy, kterých by se mohli zaleknout. Může být i opačná skupina, pro které je pojem atraktivní a chtějí jít s trendy. Tam se dá zase využít. Klíčové je poznat prostředí firmy, jaká je struktura, co je tam za lidi, kdo rozhoduje, jaká je celková strategie. Začala bych poznáním lidí, kteří tvoří prostředí firmy. Dostat se ke stakeholderům, kteří rozhodují, pochopit, komu se zodpovídají, co je jejich potřeba, kterou chtějí vyřešit, jaké cíle kdo naplňuje. Podle toho pak můžu volit vhodný jazyk a komunikaci, ať už budu používat trendy slovíčka “design thinking” nebo se jim raději vyhnu. Jaké jsou podle Vás nezbytné dovednosti, které by měli mít designéři služeb s ohledem na vývoj oboru designového myšlení i aktuálního směřování světa v souvislosti s novými technologiemi, klimatem apod.? Dalo by se to rozdělit na dovednosti, které jsou specifické pro designové myšlení a design služeb, a dovednosti obecně pro typ člověka, který koordinuje a organizuje tímto specifickým způsobem. Pro design služeb patří znalost designového myšlení, jakožto metodologie. Znát různé techniky, konkrétní metody, abych věděla, co kdy a jak vhodně používat. Například, jak funguje “double diamond”, design sprint a jiné frameworky, jestli je vhodný workshop nebo bude lepším výstupem něco jiného. Jestli použít matrix, kde porovnávám dopad versus úsilí nebo volím konkrétní kritéria a hodnotím je na nějaké škále. V podstatě potřebuju znát celý toolbox, abych věděla, co z něj konkrétně vytáhnout za nářadí na daný problém. Protože když chci přibít obrázek na zeď, tak použiju něco jiného, než když jdu rekonstruovat koupelnu. Spadá sem i celé téma uživatelského výzkumu a práce s daty. Nemusím být vyloženě výzkumník, ale musím vědět, co potřebuji zjistit, umět věci zadat kolegovi výzkumníkovi a vést s ním debatu. Každopádně práce s daty a jejich interpretace je nezbytná. Patří sem schopnost vizualizace a prototypování. To může například znamenat použít i tužku a papír, šipky a zjednodušeně, ale přesně, vyjádřit nějaký vztah a souvislosti. Platí, že obrázek někdy řekne více než tisíc slov. Pokud se pohybujeme v online světě, tak umět používat vizualizační nástroje, jako je třeba Miro. Umět facilitovat setkání, chápat, koho mám v místnosti a pracovat s atmosférou a energií těch lidí. Je to i o schopnostech improvizace, kdy dokážu rozpoznat, kdy zatlačit, jít více do hloubky nebo nechat debatu běžet dál, protože se objevují zajímavé věci, které tým posouvají, anebo kdy to prostě říznout a jet dál, protože už se v tom plácáme a odchylujeme se od tématu. Pak je to analytické myšlení, protože se k vám dostává strašně moc různých informací a požadavků, které zpracováváte, třídíte a snažíte se vytvořit smysluplné výstupy. Do těch obecných bych zařadila strategické myšlení, dovednosti týkající se leadershipu a komunikace. Organizační schopnosti i práce s technologiemi. Stakeholder management, protože je třeba pracovat s očekáváními ostatních. Okolnosti kolem toho, co jsme slíbili a co dodáváme se neustále mění, takže musíme umět vše korigovat i s lidmi, kteří jsou ve firmě vysoce postavení. Děkuju. To byl tedy velice dlouhý výčet dovedností. Ty dovednosti se budují postupně. Nerada bych, aby to vyznělo jako něco nereálného, že se takový člověk rodí jednou za sto let. Já taky nebudu na všechno dobrá, proto si k sobě potřebuji přitáhnout lidi, s kterými se doplníme. Pokud vím, že mi něco jde dobře, tak to dál rozvíjím. Co mi nejde, neumím nebo neznám, tak si to doplním a zároveň si přitáhnu lidi, kteří to umí lépe. Díky tomu nám tým může fungovat dobře dohromady a vzájemně se můžeme posouvat. Já bych chtěla, abyste se teď trošičku zasnila. Jak vidíte budoucnost designového myšlení v českém prostředí, ať už se to týká projektů o kterých víte, že se budou v Česku realizovat a nebo nějaké Vaše, vysněné projekty. Začnu tou realitou. Myslím si, že to u nás není vůbec špatné, ať už třeba v organizacích, které jsem zmiňovala dříve. Designové myšlení už se u nás děje, dost lidí o něm mluví nebo ho realizuje. Z toho mám obrovskou radost. Zároveň je to nějaký způsob přemýšlení, který si postupně můžeme osvojit všichni, ať už děláme cokoliv, i když nejsme designéři a nikdy to nebude naše hlavní náplň práce. Ve vzdělávání se designové myšlení vyučuje na univerzitách napříč Českou republikou formou různých semestrálních, jednorázových nebo týdenních kurzů. Já sama vyučuji na UTB ve Zlíně design thinking, kde mám studenty marketingu a designu dohromady. Týmová práce a vzájemné obohacení se objevuje ve zpětné vazbě jako velký přínos. Vím i o pár příkladech, kdy se to děje na středních školách. O praktické kurzy v rámci Digitální garáže Google je stále zájem, ať už jsou to lidi ze start-upů, neziskovek nebo státních institucí. Za loňský rok se s designovým myšlením jen přes tyto kurzy seznámilo přes 2000 lidí v Česku a na Slovensku. To vnímám jako pozitivní signál, že se lidé chtějí vzdělávat a posouvat věci dál. Bylo by skvělé, kdyby se tvorba strategických dlouhodobých dokumentů plánovala tímto způsobem — tedy s ohledem na lidi a jejich potřeby a využití dat. Pomohlo by to proměnit systémy z rigidních na flexibilnější. Když se například dnes vypíše grant, ve kterém se plánuje, co budeme dělat za 5 let a pak není možnost to změnit, i když se podmínky mění, tak to je přece jen trochu padlé na hlavu. Například v norském Centrum designu a architektury (DOGA) mají jeden program zaměřený na posílení insightů — velmi zjednodušeně dostane organizace peníze za to, že se zastaví ve vývoji a realizaci projektu a zrevidují, jestli skutečně řeší ten správný problém, mají k tomu dostatečné podklady, data, uživatelské insighty. Pokud ne, navrhnou nápravné kroky. Dávají tím týmům možnost zastavit se, udělat reflexi, nehnat se dopředu za něčím, co se možná změnilo nebo neplatí. To mi přijde jako skvělá inspirace, která kdyby se realizovala u nás, mohla by pomoci spoustě lidem, projektům i start-upům. Aby na konci nebylo to mrzení, proč naše řešení nefunguje nebo o něj není na trhu zájem. Kdybychom nastavili principy, které nám pomůžou dobře reflektovat situaci a teprve na základě toho začít plánovat, co dál. Zařadit iterace jako přirozenou součást našeho rozhodování. Tak to by bylo pěkný. To je krásný sen a doufám, že se jednou stane realitou. Mám na Vás poslední otázku. Je leden 2023, co Vás Anežko čeká v letošním roce? Na konci ledna budu odcházet z Genu a přecházet na volnou nohu. Jsem zapojená do projektu na téma Univerzální design, na kterém pracuji s zlínskou univerzitou. Zní to dost vzdáleně akademicky, ale jde o to, jak navrhovat produkty, prostor, služby pro co nejširší možnou skupinu lidí. Ať už jsou to lidé s trvalým handicapem jako nějaké zrakové postižení, nebo překonávají dočasnou překážku, třeba maminka s kočárkem, člověk s kufrem na kolečkách, nebo má zlomenou nohu. Součástí projektu vznikne webová stránka, informující o tom, jak s přístupností mohou firmy a designéři začít, na začátku května proběhne konference a výstava během Zlín Design Weeku. Budu pokračovat ve workshopech v rámci Digitální garáže Google, což je zároveň i pozvánka pro všechny, kteří mají chuť si designové myšlení zkusit. A pak uvidíme, co letošek přinese. S Anežkou Řepík si povídala Kateřina Švidrnochová. Anežka Řepík: Počáteční fáze designového procesu je nejdůležitější. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

13. 2. 2023

Vizualizácie v dizajne a svete

Pozval som si do svojho podcastu RNDr. Pavla Ulbricha z VizitLabu Informatickej fakulty MU ktorý sa zaoberá vizualizáciami veľkých dát a rozprávali sme sa o tom, prečo sú vizualizácie neodmysliteľnou súčasťou dizajnu služieb a aj každodenného života. https://medium.com/media/4c9103fb21fc1a9ab455cfb7ddd2dec9/hrefVizualizácie v dizajne a svete was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2. 2023

Břetislav Mazoch: Chci pracovat na projektech, které mají smysl a jsou lidem užitečné

Zdroj: Břetislav MazochVystudoval fakultu informatiky na Masarykově univerzitě a UX designem se zabývá více než 14 let. Břetislav Mazoch si vyzkoušel práci designéra na různých projektech v Čechách i v zahraničí. V současné době žije a pracuje v Barceloně. Jak jsi se k práci UX designéra dostal? Zajímalo tě to vždycky? Už na střední mě bavilo vytvářet webové stránky, dělat pro ně grafiku, kódovat je a připravovat něco, co mohou další lidé používat. Tehdy šlo spíše o propagační vizitky lokálních firem nebo fun projekty mých kamarádů. Dělal jsem taky webovky pro fotbalový klub — tam si myslím, že to začalo. Z grafiky se to postupně rozšířilo na další témata (psychologii lidí, prezentační dovednosti a soft skills nebo celkový byznys pohled). Propojil se také můj zájem o grafiku a technické věci, a to potom vyústilo v to, že mám částečný vhled i do programování, což je při mojí práci užitečné. Byl nějaký moment, díky kterému sis řekl: jo, tohle chci dělat? Moment úplně ne, k UX designu jsem došel postupně. Když jsem v roce 2015 pracoval v Anglii, uvědomil jsem si, že chci pracovat na projektech, které mají smysl a jsou lidem užitečné. Třeba program, který používají profese důležité pro společnost nebo pro život. Proto mě tenkrát nadchlo, když jsem viděl, že ta možnost existuje. V Anglii jsem pracoval pro firmu, kde jsme vyvíjeli systém pro nemocnice a doktory. Náš softwarový produkt jim pomáhal s informacemi o pacientech a s prací s daty a mohli tak dělat jejich práci kvalitněji. Na aktuálním projektu zase pomáháme projektovým manažerům a velkým týmům pracovat na vývoji produktů. V tom vidím ten smysl. Na kterém projektu sis poprvé vyzkoušel pozici designéra? Jeden z prvních projektů, na které rád vzpomínám, byly webové stránky pro náš lokální fotbalový klub. V začátcích jsem byl ponořený do web designu a sám jsem si napojil webový systém, navrhl si grafiku a zároveň jsem dělal online marketing a vytvářel videospoty. Tam jsem se poprvé angažoval jako designér většího projektu. Zdroj: Břetislav MazochZačínal jsi jako designér freelancer. Jaký je rozdíl v tom, pracovat sám na sebe a ve velké firmě? Freelancer jsem byl úplně na začátku, kdy jsem se všechno učil, a byly to spíš malé projekty, kterými jsem si přivydělával při střední škole. Jako freelancer si člověk musí spoustu věcí obchodit sám a pak teprve začíná designérská práce. Ve velké firmě například vybírá témata a projekty někdo jiný. Pro mě je to stabilnější forma a zároveň práce po delší dobu na jednom produktu. Je to firma od firmy, ale tam, kde jsem pracoval, jsme vždy dělali na jednom produktu, který se vylepšoval, doplňoval, upravoval. Freelancer může přeskakovat z různých témat podle toho, jak si je nasmlouvá. Zaujalo mě, že jsi pracoval na designu e-learningové služby Masarykovy univerzity. Jak jsi se k projektu dostal? Na to období rád vzpomínám, protože to byla moje první oficiálně placená práce, která mi pomáhala zaplatit nájmy a život v Brně. Narazil jsem na tu práci přes inzerát v informačním systému a zkusil jsem se přihlásit. Už jsem měl zkušenosti s webovkami, uměl jsem grafiku, tak jsem se jim líbil a pak to pokračovalo myslím pět let. Servisní středisko pro e-learning na Masarykově univerzitě pomáhá profesorům a vyučujícím s tvorbou elektronických studijních materiálů. Pokud člověk potřebuje vytvořit webové stránky, 2D a 3D animace, ilustrace nebo nahrát video, doporučuji tyto lidi zkontaktovat. Umí si s tím poradit a jsou moc fajn. Pamatuji si třeba na Jitku Daňkovou, která tehdy skvěle vedla náš tým a určitě vám i dnes dokáže dobře a profesionálně pomoct. Tam jsem se naučil víc komunikovat s lidmi, doptávat se, co je potřeba vytvořit, jak by si to představovali, domlouvat si schůzky, vystupovat a reprezentovat naše středisko. Nejvíc mě na tom naplňovalo, že jsem pro někoho dělal užitečnou věc. Za svou designérskou kariéru jsi dělal na řadě projektů. Jaký byl ten nejzajímavější? Nejvíc se mi líbily projekty, kdy jsem spolupracoval s doktory, což bylo jednak v té Anglii, a pak na servisním středisku. Několikrát jsem pracoval s doktory z lékařské fakulty, pro které jsem vytvářel 3D animace, webové stránky a další různé materiály. Zajímavé na tom bylo, že mě brali na pracoviště, kde jsem měl možnost vidět, jak pracují nebo na čem. Tam jsem si uvědomil, že moje práce designéra může mít vliv na práci jiných lidí, která je důležitá pro společnost a takhle můžu přispívat já sám. Zdroj: ElportálNa čem pracuješ v současnosti? V mojí aktuální práci vyvíjíme software pro management projektů a vývoj softwarových i fyzických produktů. Mimo to, že rozšiřujeme funkcionalitu našeho produktu, se staráme o to, aby ty existující části dobře fungovaly a zároveň děláme průběžný redesign. Teď například řešíme, jak předělat navigaci tak, aby byla pro uživatele užitečnější než doposud. Zdroj: Siemens, PolarionMáš nějaké osobní volnočasové projekty? Moje mimopracovní projekty jsou cestovatelské výpravy do zahraničí. Buď za nějakým dobrodružstvím nebo s partou lidí. Co se týká osobních side projektů, když jsem žil v Praze poslední 4 roky, založil jsem webovou stránku, kde jsem mapoval svoje procházky do přírody v Praze. Během toho jsem zjistil, že Praha má hodně krásných přírodních parků, kam si člověk může zajít vyčistit hlavu. Bylo to pro mě překvapení, a tak jsem začal dělat ten projekt, abych ta místa mohl mapovat i pro ostatní. Zdroj: My Amazing PragueTy jsi žil a pracoval v Brně, v Praze, v Anglii a teď i v Barceloně. Jak se dá skloubit život designéra s cestováním nebo životem v zahraničí? Na té mojí práci je dobré to, že pokud člověk umí anglicky, má otevřené pracovní příležitosti i mimo Českou republiku. Díky tomu, že jsem anglicky uměl a měl jsem chuť zažít dobrodružství a život v jiné zemi, tak jsem se rozhodl vycestovat do Anglie, kde jsou dobré softwarové firmy a digitální design tam má velké jméno. Skloubit se to dá, jenom člověk musí mít píli, musí umět anglicky a musí se na to připravit. Na začátku to bylo docela těžké, protože jsem tam tehdy šel jenom s batohem, bydlel jsem na hostelu a během dvou měsíců jsem hledal práci a chodil na interview. Snažil jsem se na to hodně připravit — svoje portfolio a zlepšit prezentační dovednosti. Buď jsem byl tak dobře připravený nebo to byla šťastná shoda náhod, ale vzali mě ve firmě na pozici designéra. Možná mi pomohlo právě to, že jsem v servisním středisku spolupracoval s doktory, protože to se během pohovoru majiteli firmy zalíbilo. Stává se ti někdy, že přepínáš do designerského myšlení i mimo práci? Určitě, je to součástí mého smýšlení. Když člověk něco designuje, snaží se, aby se to, co navrhl, dalo snadno použít i při jiném projektu. Snaží se udělat nějaký systém a vytvořit si procesy, aby ty další projekty udělal rychleji a kvalitněji. To se snažím aplikovat v mém životě. Nad čímkoliv, co dělám, přemýšlím jako nad systémem a procesem. U designéra je také důležité naslouchání, empatie. Pokud chce člověk něco vyřešit, musí porozumět tomu druhému. Další věc, kde se to projevuje, je v kreativním řešení. Když má člověk problém, řešení má nějaké limitace, jsme v časovém presu a každému se líbí něco jiného, je potřeba najít kompromis. A to člověku umožňuje být kreativní. V normálním životě je to to samé — když chce jít člověk s někým na pivo nebo jet na dovolenou, taky se snaží najít kompromis na základě dostupných informací. Co je podle tebe při procesu designování služby nejdůležitější? Důležité je porozumět problému, který se člověk snaží řešit, skrze doptávání se zákazníků a uživatelů. Dále také umění spojit dohromady různé profese, které spolupracují na řešení problému — třeba spojit management, vývojáře a zákazníka skrze design thinking proces a postupnou vizualizaci řešení. Součástí je pak i prezentace, vyjadřování, obhajoba nápadů a porozumění limitacím. Doporučil bys něco studentům, které zajímá UX design, ale neví, jak na něj nebo se bojí do něj pustit? Když jsem začínal, nadchl jsem se pro to díky tomu, že jsem si našel materiály na internetu a pak jsem se snažil dělat grafické tutoriály. Doporučuji si najít nějakou komunitu lidí, kteří dělají UX design. V Praze existuje např. Asociace UX, která dělá pravidelné přednášky, meet-upy a člověk se tam může seznámit jak se zkušenějšími designéry, tak i s junior designéry. Dále pak pracovat na svých projektech, snažit se naučit třeba programovat, což je podle mě důležité, protože člověk alespoň pochopí, jak přemýšlí vývojáři, kteří ten design realizují. Pak se snažit rozvíjet v dalších oblastech, protože ten design je o byznysu, o produktivitě, systematizaci, soft skills, prezentačních dovednostech, psychologii lidí a analýze. Poslední rada by byla, že jakmile si člověk shání první práci, doporučuji si najít pozici, která je součástí týmu alespoň třech dalších designérů, protože oni vám dokáží pomoct a mohou vám předat znalosti a zkušenosti. Zdroj: Břetislav Mazoch* LinkedIn: https://www.linkedin.com/in/bretislavmazoch/ * Portfolio: https://brmadesign.com/ * Deník designéra: https://medium.com/denik-designera Břetislav Mazoch: Chci pracovat na projektech, které mají smysl a jsou lidem užitečné was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2023

Veronika Rút Fullerová, terapeutka českého veřejného prostoru

Grafická designérka na volné noze, zabývající se vizuálním smogem, kterému se věnuje od své diplomové práce. Stojí také za tvorbou Manuálu pro kultivovaná nádraží, který ji přinesl třetí nominaci na Czech Grand Design. Foto: Karolína KadlčákováPamatujete si impulz, po kterém jste začala řešit vizuální smog, kterému se dlouhodobě věnujete? Bylo to naštvání po návratu ze zahraničí. Tak to mám vlastně se vším. Musí mě něco strašně naštvat, abych to začala řešit. Je to vztek, který je za rámec čehokoliv, co člověk může strávit. První přichází vztek, pak řeším co s tím a pak přijde nějaké efektivní zužitkování. Takže ta aktivita je odpověď na to, jak přežít a jak s tím dál pracovat. Nedávno mě vedl vztek i k tomu začít řešit zeleň ve městech, respektive modrozelenou infrastrukturu. Člověk tři dny nespí a potom ho uklidní až to, když začne vyvíjet nějakou aktivitu. Vizuální smog je téma komplexní a tohle je ještě horší, ale podle mě je to správný směr, kam to rozšířit a měli bychom to řešit uživatelsky z pohledu obyvatel. Je to pro mě živé téma, mám nachozených pár set kilometrů ve městech různě po Evropě a těch rozdílů si nejde nevšimnout. A člověka to štve. Vždycky jsem si ale říkala, že je to téma ekologů a není to můj rajón. Až pak přišla příprava rekonstrukce náměstí Republiky v Husovicích, a to byl impulz. A chci to řešit jako občan a obyvatel, nejsem profík ekolog. Nejsem ani krajinář, ani architekt, ale nějaké parametry kvality veřejného prostoru znám a když vidím, že je to blbě připravené, cítím nutnost se ozvat. Politici, úředníci nebo městské organizace musí trošku narážet na naše kvalitativní zhodnocení jejich práce. Není možné, že se dělá participace s veřejností úplně špatně a my poděkujeme a budeme zticha. Je to dané i tím, že bydlím poblíž a vím, jak to přímo ovlivní můj život. Přece jsem nevěnovala tolik let kultivaci veřejného prostoru, abych si pak nechala zničit náměstí, co mám za domem. Vlastně jsem ráda, že mě to donutilo přidat další téma, až mi bude šedesát, pravděpodobně nebudu chtít načínat nové téma. Máme tady nějaký omezený čas a je dobré ho využít. Považujete se za aktivistku? Rozhodně ne, mě to přijde normální. Dělá to spousta lidí, kteří mají nějakou profesní odpovědnost a bazírují na pečlivosti a kvalitě. Mí přátelé to akorát nedělají tolik veřejně. Podle mě kritika přichází s poctivostí a s tím, jak vážně svůj obor berete. A tím třeba narážím na krajináře nebo na architekty, urbanisty, to jsou tak naštvaní lidi (smích) a je to přirozený. Mě štve spousta věcí a není to nic osobního. Je to kritika toho, co tady vzniká nekvalitně. Je důležité tlačit na kvalitu a v tom není nic aktivistického, nabubřelého nebo že by člověk chtěl vyvolávat konflikty. Kvalita tady musí být a je přirozené se ozvat, když něco smrdí. To, že se třeba architekt naštve a napíše nějakou kritickou reakci je standard v každé rozvinuté společnosti. Potom má student na co reagovat, pobouzí to nějakou odbornou diskuzi a věci se posouvají. Bez toho to nejde. Na jakou změnu v Brně jste nejvíc pyšná, co se týče vizuálního smogu? Já jsem spíš pyšná na podnikatele, kteří tu posouvají gastro zážitky za hranici všeho možného a nemožného. Nastavení pravidel může pomoct připravit přívětivé prostředí, aby v něm lidé chtěli trávit čas, ale samo o sobě to nestačí. Třeba úspěšná kultivace restauračních zahrádek tomu pomůže, ale je to jen nastavení pravidel, aby nestály v cestě ulepené plastové ploty. Prostředí musí být přátelské vůči lidem a ti pak můžou docenit skvělé podniky. Ale ty podniky musí vznikat samy. Takže jsem pyšná na Brno ne z pohledu toho, co se tady podařilo zregulovat, ale co tady samo vzniklo velice tvůrčím způsobem. Bary, kavárny, gastro scéna, interiérový design, to je chlouba na mezinárodním poli. Dohromady nás to obojí vede k tomu, abychom byli náročnější a bez toho se nic neposune. Chtěla bych se chvíli bavit o brandování. Zajímalo by mě, jak vznikal váš brand? Nad tím jsem přemýšlela už na výšce. Měla jsem v podstatě anonymní jméno, studovalo nás tam tou dobou sedm Veronik Novákových naráz a musela jsem se podepisovat jako číslo. Začala jsem přemýšlet nad tím, že když někomu dám vizitku, tak by mě měl být schopen i najít. Jenže s takovým jménem to bylo nemožné. Tak jsem si dala třetí jméno, takhle pragmaticky, brandově. Já to řeším tak, že se potřebuju prezentovat, potřebuju představit svou práci. Stále mě živí primárně práce na značkách a komerční sektor. Publikovat práci je zásadní. A pak k tomu dělám co mě baví, co mě láká a tak nějak to nechávám jít samospádem. Jak se říká: ‚You don’t own your brand narrative.‘ Člověk nemůže zcela moderovat, jak příběh okolo brandu skutečně vzniká. Neexistuje jeden kanál, který by všichni zkonzumovali a nekoukali jinam. Kanálů je milion a člověk to ovlivní jen do jisté míry. Zvlášť u osobního brandu mi dává smysl dělat to, co mě baví a dál to moc neřešit. Tak jsem si po svatbě změnila jméno na Fullerová a neřešila to. Nemůžu otročit té mediální stopě nebo tomu co už vzniklo, nejsem limonáda, kterou jde namíchat vždycky stejně a taky se měním, prezentace by tomu měla odpovídat. Jaké byly začátky na volné noze? Jak dlouho vám trvalo než jste se v tom cítila jistá? To ještě přijde, ne (smích). Řešila jsem to nedávno s kolegou, kdy vlastně začnu dělat něco, co už jsem dělala. Kdy přijde ten moment, kdy to začnu sekat jak Baťa cvičky. Ale vzhledem k tomu, jak jsem se tomu vždycky vyhýbala, tak si myslím, že se to asi nestane. Je to samozřejmě problematické, například co se týče cashflow, ale na druhou stranu je to pro mě osobně hrozně cenné. Je to i o nějaké mentální kondici, ve které chce člověk zůstat. Lidi, které mám kolem sebe a kteří pracují na tom, co je baví taky neustále zkouší něco nového. Chtějí objevit něco dalšího a vždycky to dělají trošku jinak. Jsme takové přerostlé děti. A myslím, že to je normální, když nechcete vyhořet. Není zdravé sekat pořád to stejné, aby člověk zapomněl, proč to vlastně dělá. A možná je to v dnešní době i nezbytné, protože člověk se musí adaptovat na změny. Kdyby dnes Baťa ty cvičky sekal, taky by musel přemýšlet nad jinými materiály. Můj obor je extrémně dynamický a možnost dělat totéž dokola je dost omezená. Objeví se nějaká inovace, někam se posune AI a konec. Takže asi není jiná možnost. Jak se průběžně vzděláváte? Kromě toho, že si vybíráte rozmanité projekty. Ráda vysávám lidi (smích). Neustále potkávám lidi, kteří mají vědomosti, co mě dalece přesahují a když si lidsky sedneme, pak je to jednoduché. Knížek je trilion, ale kdo se v tom má vyznat. Učit se posloucháním zkušených a vzdělaných je strašně zábavné, lidsky obohacující a příjemné. A potom relaxačně se vzdělávám ve formě videí. Dívám se na různé krátké dokumenty nebo na videa urbanistických influencerů, kteří jsou z anglosaského světa a jsou schopní vysvětlovat a popisovat určitý problém, například fenomén dopravní indukce a financování infrastruktury. Je to velice pohodlné a zábavné a dají se tam snadno ověřit zdroje z různých studií. Nejde o to si pak připadat jako odborník, ale vzdělávat se v souvisejících oborech. Pokud se mi to protne se zakázkou, tak pak vím koho oslovit a svěřím to profíkovi. Tyhle večerníčky pro profesionály jsou příjemné pro přehled. Pak jsou tu studie. Nějak se v tom nevyžívám, ale je to nutné a samozřejmě strašně zajímavé. Často je peklo se v tom vyznat, proto když něco dělám, tak chci, aby to bylo dobře srozumitelné a pochopitelné. A potom samozřejmě když je nějaký projekt, co mě donutí se vzdělávat intenzivněji tak je to super. Otázka na závěr — designujete služby? To je těžké říct, co se tím myslí. Podle toho, co se o designu služeb píše to sedí na to, co dělám. Ale to se týká i UX obecně. Nechci se tak naplno profilovat, protože nedělám věci, které nemají vazbu na něco fyzického nebo vizuálního. Nechci navrhovat bankovní produkty nebo procesy uvnitř pojišťovny. Není to pro mě tak atraktivní jako procesy, které ovlivňují něco, co má vizuální výsledek. I co se týče brandů — přenastavit ve firmě určité fungování, aby se zdokonalila a pak to bylo vidět ve vizuálních výstupech, které firma produkuje. A odráží se to třeba na tržbách nebo na spokojenosti zaměstnanců. Veronika Rút Fullerová, terapeutka českého veřejného prostoru was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2023

Použitelnost webových stránek

Photo by Domenico Loia on UnsplashS přístupností webových stránek, o které jsem psala minulý článek, souvisí také použitelnost webových stránek. Použitelnost webových stránek určuje, jak snadné je webovou stránku používat. Použitelnost a přístupnost patří mezi základní potřeby ve webdesingu, a to spolu s nalezitelností, dostupností, důvěryhodností, přesvědčivostí, smysluplností, ale také s emocemi a radostí z používání. Právě použitelností uživatelského rozhraní se zabývá Jakob Nielsen, odborník v oblasti designu a použitelnosti webu, který své zkušenosti shrnul v publikaci Designing Web Usability poprvé vydané v roce 1999. Příručka vyšla v mnoha světových jazycích, například v korejštině, norštině, švédštině nebo portugalštině, v češtině vyšla poprvé v roce 2002, a to pod názvem Web.Design. Nielsen se v této příručce soustředí na web z pohledu uživatele, přičemž vychází z vlastních zkušeností s budováním webů. Podrobně se věnuje všem částem webdesingu a uvádí konkrétní příklady toho, jak má dobrý web vypadat, ale také to, jak vypadá ten špatný. Popsal také 10 heuristik použitelnosti webu a je autorem velkého množství patentů. Důležité je se také podívat na funkčnost webové stránky. Můžeme říci, že web funguje, pokud je naplněn jeho záměr, tedy lidé na něm provádí nějaké akce, případně na něm naleznou hledané informace, ale také v nich zanechá nějakou emoci. Funkčnost webové stránky můžeme testovat například testem Sveva Kruga nebo pětisekundovým testem. Jako měřítko použitelnosti pak může posloužit mnoho faktorů — například jak rád uživatel webové stránky používá, jak rychle se je naučil používat, jak snadno si je dokázal zapamatovat nebo jak efektivně s ním dokáže pracovat. 10 heuristických pravidel použitelnosti webu Nielson vytvořil několik metod použitelnosti webových stránek, podle kterých můžeme testovat a následně hodnotit použitelnost webu. Jedná se o nejdůležitější principy použitelnosti. Počet odborníků při tomto testování by mělo být ideálně mezi třemi a pěti a každé porušení pravidla by se mělo zapsat. * VIDITELNOST STAVU SYSTÉMU Uživatel by měl být neustále informován o tom, co se právě děje, jaký problém řeší, a to prostřednictvím vhodné a dostatečně rychlé zpětné vazby. Uživatel by měl znát aktuální operace, které provádí, a také jejich stav, aby se podle nich mohli rozhodnout v dalších krocích. Pokud totiž zná uživatel současný stav, má potřebné informace k tomu, jaké kroky potřebuje učinit, aby snáze dosáhl svého cíle. Také potřebuje vědět, zda svého cíle dosáhl, zda webové stránky fungují správně. K tomu může sloužit například změna barvy tlačítka, vydaný zvuk, odškrtnutí fajfky, případně i ukazatel průběhu a tak dále. Stav systému a zpětná vazba pak nutí uživatele k nějaké akci, také buduje důvěru mezi uživatelem a webovými stránkami, jelikož dodává pocit, že má uživatel vše plně pod kontrolou. 2. PROPOJENÍ SYSTÉMU A REÁLNÉHO SVĚTA Důležité je budovat webové stránky tak, aby jim jejich uživatelé rozuměli. Web by tak měl vypadat přirozeně, měl by být logicky členěný, používat běžný jazyk, barvy, symboly a tak dále. Web by měl reflektovat to, pro koho je určen. Pokud uživatelé nebudou rozumět některým použitým termínům na webu, může je to od používání webu odradit a přejít na web jiný. To samé platí pro odlišný či hůře pochopitelný design, použití složitých symbolů, barev, a tak dále, než na které jsou zvyklí. 3. UŽIVATELSKÁ KONTROLA A SVOBODA Každý uživatel by se měl na webu pohybovat svobodně, moci se vracet, rušit požadavky, znovu je zadávat, vždy by se měli svobodně pohybovat tam i zpět. Uživatel má právo měnit svá rozhodnutí, případně dělat chyby a zase je napravovat. Tyto akce by zároveň měly být pro uživatele jednoduché a snadno proveditelné. 4. STANDARDIZACE A KONZISTENCE Webová stránka by měla používat prvky, které jsou pro její uživatele dobře známé a snadno rozpoznatelné. Zároveň by na všech stránkách měly být použity stejné funkční prvky, aby uživatel nemusel přemýšlet o jejich funkci a významu. Pokud budeme používat stále stejné prvky, uživatelé si je snadno a rychle zapamatují a jejich interakce s webem tak bude uživatelsky příjemná. Získáme si tím větší pravděpodobnost, že se uživatel na stránky v budoucnu opět vrátí. 5. PREVENCE CHYB Webová stránka by měla předcházet vzniku chyb. Ať už těm vzniklým “ukliknutím” či špatnou funkčností webu. Tomu můžeme zamezit právě ostatními pravidly — uživatel by se měl na webu dobře orientovat a rozumět mu, vidět svůj stav, moci se vrátit a svou chybu napravit, aniž by této nápravě museli věnovat hodně času a pozornosti. Nejlepší možností je chybám předcházet, nelze však zabránit všem. Mezi pomocníky patří také například použití našeptávače, dobré výchozí nastavení, omezení některých funkcí, použití jednoho formátu a tak dále. 6. ROZPOZNÁNÍ NAMÍSTO VZPOMÍNÁNÍ Pokud člověk vzpomíná, musí vyvinou větší úsilí a zamyslet se, aby si rozpomenul na nějakou informaci. Pokud však jen rozpoznává, nevyvíjí při tom větší úsilí a řídí se spíše intuitivně. I tento bod souvisí s předchozími pravidly. Webová stránka by měla být konzistentní v použitých prvcích a také v navigaci na stránce. Pokud se uživatel na stránce snadno orientuje, rozumí jí a dosáhne svého cíle, vyvolá to v něm nějaké emoce a stránku si tak lépe zapamatuje. Naopak, pokud bude muset dlouho přemýšlet, jak se na dané webové stránce pohybovat nebo vykonat nějakou akci, pravděpodobně už se k ní vůbec nevrátí. 7. FLEXIBILNÍ A EFEKTIVNÍ POUŽITÍ Webová stránka by měla nabízet způsob, jak svým uživatelům ušetřit čas a zefektivnit jejich používání stránky. Měla by tak urychlit často používané akce, případně je úplně vynechat. To se týká zejména pravidelných a dlouhodobých uživatelů. Práce s webovou stránkou by tak měla být snadno naučitelná a postupně umožňovat používat zkratky a pomalu uživatele dostat od začátečnického užívání k odbornějšímu užívání. Užívání pak můžeme usnadnit například pomocí personalizace, použitím akcelerátorů nebo klávesových zkratek. 8. ESTETICKÝ A MINIMALISTICKÝ Web by měl obsahovat pouze relevantní informace, měl by být dobře členěný a bez přebytečného textu či přebytečných odkazů, obrázků a jiných prvků. Ty by totiž mohli uživatele odvést od jeho původního cíle, případně by se mohl na stránce úplně ztratit, nebo také úplně přehlédnout důležitou informaci. 9. POMOC UŽIVATELŮM POCHOPIT, POZNAT A VZPAMATOVAT SE Z CHYB Toto pravidlo souvisí s propojením systémového a reálného světa a prevencí chyb. Měli bychom se snažit chybám předcházet, ne vždy to ale jde. Pokud se tedy nějaké chyba objeví, je důležité o tom uživatele informovat, aby snadno pochopil, kde udělal chybu, případně kde chyba nastala, a jak ji může řešit, případně se jí příště vyvarovat. Důležité je tak nastavit zprávu/informaci o chybě, a v také vysvětlit, kde se tato chyba stala. Dále je také potřeba nabídnout uživateli řešení, jak mohou chybu řešit a jak mohou pokračovat. 10. NÁPOVĚDA A NÁVODY Ačkoliv by měl být web vybudovaný a navrhnutý tak, aby uživatel žádný návod nebo nápovědu nepotřeboval, najdou se případy, kdy je potřeba je poskytnout. V takovém případě je potřeba, aby byla nápověda snadno k nalezení a snadno dostupná. Pro uživatele musí být pochopitelná a srozumitelná. Uživateli můžeme nabídnou proaktivní pomoc nebo nápovědu, která uživatele seznamuje s webovým rozhraním. Může se jednat například o průvodce po stránce, o interaktivní tipy, o kontextové nápovědy nebo i o výukové programy. V reakci na problém, na který uživatel narazil, pak můžeme nabídnout reaktivní pomoc. Ta by měla uživateli poskytnout odpovědi na jeho dotazy, dokumentaci, propojit ho s odborníkem, nabídnout mu výukové materiály a tak dále. Tyto principy použitelnosti by měli dobře ověřit použitelnost webových stránek. Nejsou však aplikovatelné pouze na webové stránky, ale také na aplikace pro různá zařízení. Zdroje: Jakob Nielsen [online]. Nielsen Norman Group: Evidence-Based User Experience Research, Training, and Consulting. [cit. 2023–02–10]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/people/jakob-nielsen/ MAŇÁK, Michal. 10 heuristik použitelnosti od Jakoba Nielsena [online]. Design do kapsy [cit. 2023–02–10]. Dostupné z: https://designdokapsy.cz/zaklady/principy/10-heuristik-pouzitelnosti-od-jakoba-nielsena/ NIELSEN, Jakob. 10 Usability Heuristics for User Interface Design [online]. Nielsen Norman Group. 1995 [cit. 2023–02–10]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/ten-usability-heuristics/ WONG, Euphemia. Heuristic Evaluation: How to Conduct a Heuristic Evaluation [online]. Interaction Design [cit. 2023–02–10]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/heuristic-evaluation-how-to-conduct-a-heuristic-evaluation Použitelnost webových stránek was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Přístupnost webových stránek

Photo by Christopher Gower on UnsplashWebová přístupnost znamená, že webové stránky obsahují minimum či vůbec žádné bariéry pro uživatele, kteří s těmito weby pracují. Uživatelé by při práci s weby neměli překonávat žádné překážky, a to ať už se jedná o online nákup či převod peněz v internetovém bankovnictví. Web je třeba uzpůsobit tak, aby se uživatelům pracovalo co nejlépe, a to všem uživatelům bez rozdílu. Ať už se jedná o dospělého člověka, seniora či člověka hendikapovaného, všichni musí mít při práci s webem stejné podmínky. Přístupnost webu upravuje Zákon č. 99/2019 Sb. neboli Zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací (plným názvem Zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon je ze dne 20. března 2019 a vstoupil v platnost v dubnu 2019 a vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikacích subjektů veřejného sektoru. Cílem tohoto zákona je zajištění bezproblémového používání webových stránek i pro osoby se specifickými potřebami. Tento zákon také stanovuje, které subjekty mají povinnosti zajistit přístupnost svých webových stránek. Jedná se o: ◉ územní samosprávný celek ◉ právnickou osobu zřízenou zákonem ◉ právnickou osobu zřízenou nebo založenou státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem, pokud byla zřízena nebo založena k uspokojování potřeb obecného zájmu, která je financována převážně státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem ◉ právnickou osobu, kterou zřídila nebo založila výše uvedená právnická osoba ◉ dobrovolný svazek obcí ◉ vysokou školu, školu a školské zařízení ◉ kvalifikovaného správce systému elektronické identifikace Zákon uvádí také výjimky, na které se požadavek na přístupnost nevztahuje. To se týká zejména typu obsahu, který by bylo velmi náročné či až nemožné zpřístupnit. Jedná se například o mapy, archiválie, vysílání v reálném čase a podobně. Pravidla přístupnosti Zákon o přístupnosti webu je souborem pravidel, které musí přístupný web splňovat bez ohledu na typ používaného zařízení, software používaného zařízení a jeho nastavení, ale také na fyzický stav uživatele. Pravidla přístupnosti webu se řídí základními principy, které stanovuje mezinárodní norma WCAG 2.1 neboli Web Content Accessibility Guidelines. 1. PRINCIP: VNÍMATELNOST Informace uvedené na webových stránkách musí být uživatelé schopni vnímat. Proto je důležité, aby byl obsah webu vnímatelný pro všechny osoby s jakýmkoliv omezením. Web by měl být vnímatelný více smysly — zrakem, sluchem, ale i hmatem. ◉ Textové alternativy — Každý netextový obsah webu je nutno opatřit textovou alternativou, kterou je možno převést do dalších formátů (bodové písmo, zvětšené písmo, zvuková stopa, braillský řádek apod.). To se týká i multimediálních prvků, které musí obsahovat textový přepis či titulky. ◉ Přizpůsobitelnost — Je třeba, aby bylo obsah webu možno prezentovat různými způsoby, a to bez narušení struktury či ztráty informací. Pokud uživatel nemůže vnímat informace, které jsou sdělovány vizuálně či audiálně, musíme mu tyto informace předa jiným způsobem. ◉ Rozlišitelnost — Obsah webu musí být dobře odlišitelný a viditelný, a to i pro osoby s daltonismem. Je tedy důležité zaměřit se na použité barvy, na kontrast pozadí a informací, dále pak na možnost nastavení hlasitosti audia a videa, v neposlední řadě také na možnost změny velikosti textu. Ten musí jít zvětšit až na 200 % a zmenšit o 50 %, aniž by došlo ke ztrátě informací či ztrátě funkčnosti webu. 2. PRINCIP: OVLADATELNOST Všechny prvky a další součásti webového rozhraní musí být pro uživatele snadno ovladatelné. ◉ Vybavení — Obsah webové stránky nesmí vyžadovat konkrétní typ ovládacího zařízení ani programového vybavení. Každý uživatel má právo využívat takové vybavení, které mu vyhovuje. Všechny funkce webové stránky by však měly být ovládatelné klávesnicí. ◉ Čas — Uživateli musí být poskytnut dostatek času, aniž by stránka, na které se nachází, byla přesměrována či jinak změněna. Veškerá multimédia musí mít možnost pozastavení, přetočení dopředu a dozadu nebo úplné vypnutí. !! Pozornost by měla být věnována také zábleskům či blikajícím prvkům, které mohou vyvolat epileptické záchvaty. K blikání by nemělo docházet víckrát než třikrát za sekundu, doporučení však zní nepoužívat je vůbec. ◉ Navigace — Na webové stránce se uživatel musí dobře orientovat. Každý stránka by tak měla mít jasný a výstižný titulek, také popisky musí odpovídat obsahu stránky. Delší textové celky by měly být logicky členěny. Uživatel by měl vědět, jak se mezi jednotlivými stránkami webu pohybovat, také by měl mít vždy informaci o tom, kde se zrovna v rámci webu nachází. 3. PRINCIP: SROZUMITELNOST Informace prezentované na webové stránce musí být srozumitelné, stejně jako ovládání této webové stránky. ◉ Čitelnost — Obsah webové stránky má být čitelný a srozumitelný. Proto je důležité zajistit možnost překladu webu do jiného jazyka. Také by mělo být možno v rámci webu nalézt definice frází, termínů, idiomů, žargonu či vysvětlení zkratek. Také je možné připojit výslovnost cizích slov. ◉ Intuitivnost — Práce s webovou stránkou by měla být pro uživatele intuitivní. Navigační prvky by měly být konzistentní a neměnit své pořadí, pokud tuto změnu nevyžaduje sám uživatel. 4. PRINCIP: ROBUSTNOST Obsah webové stránky musí být koncipován tak, aby mohl být převeden do jiných přístupových zařízení, a to včetně asistivních technologií. ◉ Kompatibilita — Je třeba vytvořit web tak, aby byl kompatibilní se všemi přístupovými zařízeními, aby byl funkční a neztrácel informace. PROHLÁŠENÍ PŘÍSTUPNOSTI Každá webová stránka musí obsahovat prohlášení o přístupnosti, tedy prohlášení o tom, že je webová stránka provozována v souladu s tímto zákonem. V prohlášení musí být specifikováno v jakém rozsahu webové stránky tyto pravidla splňují. Pokud některou z povinných pravidel web nesplnil, je potřeba tuto informaci v prohlášení o přístupnosti jmenovitě uvést (tedy uvést ty části webu, které nejsou přístupné a které podmínky nesplňují), a také tuto skutečnost odůvodnit. Prohlášení o přístupnosti by také mělo obsahovat kontakt na správce webu. Legislativa Ačkoliv metodika WCAG 2.1 není v Zákoně o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací ani ve směrnici Evropského parlamentu a Rady EU o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikacích subjektů veřejného sektoru jmenována, je součástí harmonizované evropské normy EN 301 549 V2.1.2 (2018–08) Accessibility requirements for ICT products and services. O tuto metodiku se opírá legislativa různých států, a to v různých verzích. Aktuální verze je verve WCAG 2.1, chystá se však verze 2.2, některé státy ale stále používají verzi 2.0 nebo i 1.0. Je nutno zmínit, že verze WCAG 2.1 principy verze WCAG 2.0 nijak nemění, ale spíše je rozšiřuje, doplňuje a upřesňuje. WCAG 2.1 je tak zpětně kompatibilní. Co se týče prvního subjektu v České republice, který inicioval zabývání se přístupností webových stránek, jedná se o Blind Friendly Web, který vznikl v roce 2000. Ten nahlíží na přístupnost webu jako na kontext všeho, co má na ni vliv. Přístupnost webových stránek was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Etika v dizajne

Photo by Firmbee.com on Unsplash„Etika nie je len prívesok dizajnu, ale tvorí jeho neoddeliteľnú súčasť.“ [1] Tvrdia Devon a Van de Poel. Počas dizajnového procesu musí dizajnér urobiť množstvo rozhodnutí — aké bude mať daný výrobok alebo služba prínosy pre spoločnosť, ako môžu formovať svet, čomu to následne môže pomôcť. Dizajn má množstvo etických dôsledkov pre spoločnosť. Niektoré rozhodnutia sú eticky relevantné, napr. aké kompromisy pri tvorbe návrhu produktu či služby sú prijateľné, ako formulovať dizajnové požiadavky, voľba medzi rôznymi možnosťami úvodnej fázy vývoja produktu, teda koncepčného dizajnu, atď. Dizajnéri môžu mať niekedy pri dizajnovom procese tendenciu držať sa prvotného riešenia na jeho realizáciu, čo vo všeobecnosti nemusí byť problém, ak je toto rozhodnutie racionálne. Ak sa však stane, že sa využije prvotné dizajnové riešenie, pretože sa vynechajú ostatné, lepšie riešenia alebo je prvotné riešenie uprednostnené ako jediné správne, dochádza práve k situácii, ktorá je neetická.[2] Etika v dizajne sa spája s etickým chovaním pri vyrábaní, tvarovaní, distribúcií a používaní technológií. Rozhodnutia robené dizajnérmi zodpovedajú etickým aspektom, ktorými sa riadia pri navrhovaní produktu či služby. Etika technológií sa premieta do dizajnu technológií, pretože posledné desaťročia je kladený veľký dôraz na eticky správne rozhodnutia a otázky v oblasti technológií. Dané rozhodnutia dizajnérov majú veľkú váhu, pretože pri možnom následnom technologickom probléme má spoločnosť tendenciu uplatniť individuálnu zodpovednosť za to, že daným problémom bolo možné v jednotlivých scenároch predísť. Avšak, takýto pohľad na vec predpokladá len to, že navrhnutá technológia má mať svoj účel a má fungovať. Ak nefunguje, je to problém a technológia nie je správne vytvorená. Čo však tento pohľad neberie do úvahy je dopad technológie na morálne a etické rozhodnutia jednotlivcov.[3] Photo by John Schnobrich on UnsplashEtické rozhodnutie alebo etika zodpovednosti neznamená len to, čo dizajnér s produktom alebo službou plánuje, ale tiež to, aké majú následne skutočné dôsledky a výsledky v spoločnosti. Dizajnéri majú v rukách zodpovednosť, ktorú si nemusia vždy uvedomiť, avšak súčasťou ich práce je snaha o vytvorenie udržateľnejšieho a lepšieho prostredia pre všetkých, za využitia etických rozhodnutí. Úlohou dizajnérov je vytvárať akýsi koncept udržateľnej myšlienky wellbeingu. Dizajn je jedným z odvetví, ktoré v predchádzajúcich desaťročiach budovalo v spoločnosti predstavy wellbeingu založeného na produktoch. Tieto predstavy však neboli nikdy reálne. Napriek tomu práve dizajnéri môžu byť tými, ktorí urobia prvý etický krok k myšlienke udržateľného blahobytu pomocou dizajnu.[4] Autori výskumu „“There are a LOT of moral issues with biowearables” … Teaching Design Ethics through a Critical Making Biowearable Workshop“[5]sa vo svojej práci zamerali na dizajnovú etiku, ktorú vnímajú ako kľúčový prvok rozvoja technickej gramotnosti u detí a mládeže. Výskum bol zrealizovaný kvôli novým poznatkom a zvýšeniu povedomia mládeže o sociálnych dopadoch technológií na spoločnosť, riešenia problémov a porozumeniu ľudského správania vo vzťahu k technike. To zahŕňa tiež pochopenie etických otázok o technológiách. V rámci výskumu boli využité zariadenia — biowearables, čo sú biologické nositeľné zariadenia, ktoré snímajú telesné biologické procesy. Túto technológiu zvolili vedci ako aktuálny prípad, na ktorom môžu deti naučiť viac o etike dizajnu, najmä z pohľadu potenciálnych negatívnych dopadov na wellbeing jednotlivcov. Výskum sa teda zameriaval na kritické (za)myslenie detí a mládeže nad vzťahom medzi technologickými rozhodnutiami a negatívnym dopadom na ich wellbeing pomocou otázok dizajnovej etiky. Etika v dizajne nie je nutným či záväzným pravidlom. Ide skôr o možnosť využitia odborných tipov, ktoré majú pomôcť dizajnérom zlepšiť produkt či službu. V UX dizajne sa dizajnéri taktiež stretávajú s etickými otázkami a rozhodnutiami s každým novým projektom a klientom. Pri jednotlivých aplikáciách musia dizajnéri vyhodnotiť ako s nimi budú ich používatelia pracovať. Napr. v aplikácií Waze je v menu možnosť „go invisible“. To značí, že Waze takto ustúpil svojej filozofii v prospech šoférov, ktorí aplikáciu chcú používať, ale nechcú sa zúčastniť sociálneho aspektu aplikácie. Títo používatelia by v inom prípade aplikáciu Waze ani nepoužili. Avšak práve kvôli možnosti „schovania sa pred ostatnými“ sa môžu cítiť menej ohrozene, a preto ju používať.[6] Photo by Brett Jordan on UnsplashEtické problémy sa vyskytujú počas celého dizajnového procesu. Či už to je počas vytvárania wireframov alebo behom fázy plánovania. Dôležité je uvedomiť si, že niekedy musia dizajnéri rozhodnúť o slobode používateľa, v zmysle rozhodnúť zaňho v niektorých častiach tak, aby mal ľahký prístup a proces prebiehal bezproblémovo. Inokedy je možné používateľovi slobodu zase dopriať (napr. vo vyššie spomínanom príklade s aplikáciou Waze, kde si vie užívateľ nastaviť režim „go invisible“). Pri rozhodovaní o etických dilemách je podstatné vnímať ako produkt používateľovi poskytne čo najlepší user experience. V UX sfére je najdôležitejšia dôvera používateľov v daný produkt.[7] Etika dizajnu sa môže nazvať disciplínou, ktorá sa zaoberá rozhodovacím procesom, ktorý rešpektuje používateľa. Literatúra o etike dizajnu v posledných rokoch pribúda, avšak zatiaľ nie sú dané presné rámce, ktoré by ohraničovali, kedy je prijateľné použiť akú stratégiu.[8] Ako príklad etických zásad by sa mohli uviesť etické zásady Európskej komisie, ktoré vymenúva pri používaní umelej inteligencie, avšak úzko súvisia aj s etikou dizajnu. Týmito zásadami sú: 1) rešpektovanie ľudskej agentúry (respect for human agency) 2) ochrana súkromia a správa osobných údajov (privacy and data governance) 3) spravodlivosť (fairness) 4) individuálny, sociálny a environmentálny wellbeing (individual, social and environmental wellbeing) 5) transparentnosť (transparency) 6) zodpovednosť a dohľad (accountability and oversight).[9] ZDROJE: [1] DEVON, Richard a Ibo VAN DE POEL. Design ethics: The Social Ethics Paradigm. International Journal of Engineering Education [online]. TEMPUS Publications, 2004, 20(3), 461–469 [cit. 2023–02–08]. ISSN 0949–149X/91. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/228827371_Design_ethics_The_social_ethics_paradigm [2] Tamtiež, s. 467 [3] VERBEEK, Peter-Paul. Morality in Design: Design Ethics and the Morality of Technological Artifacts. In: Philosophy and Design [online]. Dordrecht: Springer, 2008, s. 91–103 [cit. 2023–02–08]. ISBN 978–1–4020–6591–0. Dostupné z: doi:10.1007/978–1–4020–6591–0_7 [4] MANZINI, Ezio. Design, Ethics and Sustainability. Guidelines for a transition phase. In: Cumulus Working Papers: Nantes [online]. Helsinki: University of Art and Design Helsinki, 2006, s. 9–16 [cit. 2023–02–08]. ISBN 951–558–215–6. [5] ANTLE, Alissa N., Yumiko MURAI, Alexandra KITSON, Yves CANDAU, Zoe Minh-Tam DAO-KROEKER a Azadeh ADIBI. “There are a LOT of moral issues with biowearables” … Teaching Design Ethics through a Critical Making Biowearable Workshop. Interaction Design and Children [online]. New York, NY, USA: ACM, 2022, 2022, , 327–340 [cit. 2023–02–09]. ISBN 9781450391979. Dostupné z: doi:10.1145/3501712.3529717 [6] YONATAN, Hila. UsabilityGeek: Ethics In User Experience Design [online]. 2011 [cit. 2023–02–09]. Dostupné z: https://usabilitygeek.com/ethics-in-user-experience-design/ [7] Tamtiež [8] PALOMAR-GARCIA, Clara, Ariadna FERNÁNDEZ-PLANELLS a Carles SORA-DOMENJÓ. Uses and abuses of User-Centered Design: literature review and proposal of a tool for evaluating ethics in the design of mobile applications. Digital Creativity [online]. 2023, , 1–16 [cit. 2023–02–09]. ISSN 1462–6268. Dostupné z: doi:10.1080/14626268.2023.2165107 [9] Ethics By Design and Ethics of Use Approaches for Artificial Intelligence [online]. Brusel: European Commission, 2021 [cit. 2023–02–09]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/opportunities/docs/2021-2027/horizon/guidance/ethics-by-design-and-ethics-of-use-approaches-for-artificial-intelligence_he_en.pdf Etika v dizajne was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Gamifikačný redesign donáškovej služby DámeJídlo

zdroj: https://www.focus-age.cz/m-journal/aktuality/damejidlo-cz-si-k-5-letem-na-trhu-nadelilo-novou-korporatni-identitu-i-vylepseni-zakaznicke-zkusenosti__s288x13232.htmlDámeJídlo je donášková služba, ktorá sa orientuje na rozvoz jedál z reštaurácii a rozvoz potravín. Svoj príbeh táto česká firma započala v roku 2012 a v súčasnosti figuruje ako popredný hráč na trhu. Priamou konkurenciou sú medzinárodní giganti Wolt, Uber Eats a Bolt Food. Primárnym cieľom DámeJídlo je sprostredkovať objednávku jedla zo zdanlivo nekonečného portfólia reštaurácií cez vlastnú aplikáciu, pričom DámeJídlo vybaví objednávku, platbu aj doručenie vo vlastnej réžii. Keďže sám službu občas využívam, rozhodol som sa posvietiť si práve na DámeJídlo. Na začiatok je potrebné povedať, že v tomto redesigne nebudem navrhovať zmeny pretože som s niečím nespokojný. Práve naopak. Svoju pozornosť som však venoval skôr nevyužitému potenciálu, ktorý aplikácia DámeJídlo (ne)ponúka. Konkrétnejšie jednej oblasti vo food-delivery biznise. Gamifikácii. DámeJídlo ponúka istú formu gamifikačných prvkov v podkategórii „Moje výzvy“, kde plnením výziev (napr. objednať 2x za nedeľu) získavate body. Ja si však myslím, že toto nie je optimálny spôsob použitia gamifikácie a prínos, ktorý by lepší dizajn poskytol, spraví z objednávania jedla nie len príjemný zážitok, ale aj zábavný. V prvom rade si ale musíme v skratke vysvetliť čo to je gamifikácia. Gamifikácia je definovaná ako proces a nástroj, pri ktorom sú zavádzané herné prvky a princípy do neherných oblastí. Je založená na zvýšení motivácie používateľov alebo zákazníkov, pomocou využívania herných prvkov. (Hamari, Koivisto, & Sarsa, 2014) Známa aplikácia, ktorá využíva gamifikačné prvky v širokom rozsahu je napríklad Duolingo, kde je používateľ odmeňovaný za repetitívnosť, zbiera body, prechádza levelmi a dokonca súťaží v ligách proti ostatným. A to všetko popri tom, ako sa učí cuzdí jazyk. Ak by niekoho táto téma zaujímala viac, odporúčam si prečítať článok „Gamifikace jako součást designového procesu?“. (https://medium.com/design-kisk/gamifikace-jako-sou%C4%8D%C3%A1st-designov%C3%A9ho-procesu-989c5e5a794d) Prečo som sa rozhodol DámeJídlo gamifikovať? Odpoveď sa dá nájsť v psychológii odmeňovania. Gamifikácia využíva prirodzenú túžbu získavať odmeny. Dajú sa rozlíšiť vnútorné odmeny (splnenie úlohy, osobný rozvoj, status) a vonkajšie odmeny (body za loajálnosť, zľavové kódy, peniaze,..) a gamifikácia využíva obidve, pričom pociťujeme satisfakciu za splnenie úlohy alebo získanie bodov a zároveň za to dostávame benefity. (Hartery, 2021) Prejdime však už k navrhnutým zmenám. V prvom rade sa pozrieme na herné prvky, ktoré DámeJídlo už ponúka. Ako som už spomínal, majú vlastnú podkategóriu „Moje výzvy“, ktorá ponúka odmeny (body) za plnenie časovo ohraničených výziev. Získané body môžeme následne uplatniť tým, že zotrieme stieraciu kartu, ktorá nám udelí finančnú odmenu vo výške 25 až 200 korún. Myšlienka nie je zlá ale je nerozvinutá. A týmto gamifikačné prvky, ktoré DámeJídlo ponúka aj končia. Á.. ešte odznaky. Tie sú dva. Okrem slabého spracovania je táto podkategória benefitov aj slabo umiestnená. Je priam skrytá. Nič na ňu neupozorňuje na hlavnej stránke ani v procese objednávania a tak ju objaví len naozaj zvedavý používateľ. Skryté umiestnenie naozaj iba pre zvedavýchRozhodol som sa to celé prekopať. Spravil som zo zbierania bodov jednu z ústredných funkcií. Body sa odteraz dajú získavať bežným objednávaním jedla a výška bodov sa bude odvíjať od hodnoty nákupu. Napr. 500 korún = 100 bodov, 200 korún = 40 bodov. Od výšky získaných bodov sa odvíja aj úroveň odmien, ktoré som rozdelil na štandardnej škále bronzová, strieborná, zlatá. Diamantová? Možno. Nad konkrétnymi hodnotami na získanie úrovne som sa nezamýšľal, od toho tu ani nie som. To súvisí skôr s ekonomickou stránkou. Podľa úrovne, DámeJídlo ponúkne isté benefity, napríklad na bronzovej úrovni každá desiata objednávka má donášku zdarma, strieborná každú ôsmu a zlatá každú piatu. Upravil som úvodnú stránku aplikácie tak aby sa dal uplatniť môj koncept. A dôkaz, že gamifikácia vlastne funguje? Príklad, že odmeňovací sýstém funguje, môžeme nájsť v Starbuckse, je vyslovene nadizajnovaný gamifikačne. A výsledok? Ich vernostný program je taký úspešný, že mu prisudzujú až 40% celkového predaja v USA. (Palnitkar, 2019) Pôvodný návrh / Nové rozloženie s implementovaným odmeňovacím systémomĎalší pridaný element je prekvapenie. Kto nemá rad darčeky? DámeJídlo neustále rozdáva rôzne zľavy a promokódy, tak prečo ich neskryť za niečo zábavné s prímesou tajomna. Firmu to nestojí viac ako doterajšie promokódy, ale zákazník z toho má pocit, že je odmenený za svoj úspech. Vymenil som teda stieracie kódy za darčeky a rozdelil som darčeky na tri typy: · Týždenná úloha — odomkne sa po získaní určitého počtu bodov za týždeň · Časový mystery box — odomkne sa za nejaký čas · Splnenie výziev — odomkne sa po splnení počtu (pôvodných, ktoré navrhlo DámeJídlo) výziev Používateľ je tak motivovaný opakovane navštevovať službu a je za to odmenený. A DámeJídlo si môže ponechať svoje výzvy. Aj ovca celá, aj vlk sýty. Nový návrh s darčekmi a avatarom zobrazuje úroveň odmien / pôvodný návrhExistujú však aj nefinančné odmeny, ktoré firmu “nič” nestoja. Napríklad avatary a rôzne doplnky pre avatarov alebo odznaky za dosiahnuté míľniky. Odznaky som použil aj ja ale zmenil som koncepciu od pôvodnej, kde boli odznaky za splnené výzvy. Teraz je ich viacej a sú rozdelené do kategórii, takže je používateľ mnohokrát viacej odmeňovaný a malo by ho to motivovať objednávať si z DámeJídlo častejšie, aby pozbieral rôzne odznaky. Pôvodná stránka odznakov / Nová stránka s rozdelením odznakovPoslednou zmenou je priamy feedback zákazníkovi po tom, ako si jedlo objedná. Je to posledný krok pred tým, ako si vyzdvihne jedlo od kuriéra. Je preto dôležité aby mal pocit, že nákupom v DámeJídlo niečo aj získal. Stačí vytvoriť jednoduché pop-up okno, ktoré keď používateľ zavrie, ukáže sa mu stav jeho objednávky. Jednoduché a efektné. Ďalší príklad ako využiť gamifikáciu môžeme nájsť u konkurenta, Wolt, ktorý spríjemňuje tú najmenej príjemnú časť tejto služby (čakanie), na zábavnú. Využíva na to minihru, v ktorej používateľ kliká na časovač aby porazil “Wolt record” a keď sa mu to podarí, získa odmenu. Pop-up okno, ktoré ukazuje odmenu zákazníkoviPrečo si teda myslím, že tieto zmeny by mohli firme DámeJídlo priniesť úspech? V prvom rade ich to odlíši od konkurencie a prinesie konkurenčnú výhodu. Okrem toho by herné prvky mali zákazníka motivovať aby využíval službu častejšie. Bodový systém, by mal zákazníkovi dokázať, že dostáva späť svoju hodnotu a prináša mu benefity. Môžeme vidieť, že to funguje ako som už uviedol na príkladoch Starbucksu a Duolinga, ktoré sú postavené na princípe gamification-first design a sú poprední hráči na svojom trhu. Bibliografia Hamari, J., Koivisto, J., & Sarsa, H. (2014). Does Gamification Work? — A Literature Review of Empirical Studies on Gamification. 47th Hawaii International Conference on System Sciences (s. 3025–3034). Waikoloa, HI, USA: IEEE. Hartery, D. (10. 6 2021). Not only for the Players: Gamification in Food Apps. Dostupné na Internete: MachAlliance: https://machalliance.org/insights/not-only-for-the-players-gamification-in-food-apps Palnitkar, S. (30. 5 2019). STARBUCKS REWARDS CASE STUDY — WHAT MAKES IT WORK? Dostupné na Internete: Zinrelo: https://www.zinrelo.com/loyalty-rewards-case-study-new-starbucks-rewards-program.html Gamifikačný redesign donáškovej služby DámeJídlo was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

O soutěži pro service designéry a univerzálním designu s Jitkou Smolíkovou

O soutěži pro service designéry a o univerzálním designu s Jitkou Smolíkovou Jitka Smolíková (vlevo), Kateřina Večerková (vpravo)V podcastu jsme se s Jitkou Smolíkovou bavily o nové soutěžní kategorii pro mladé service designéry, a o tom, že je potřeba dávat do popředí design, který není jen o pozlátku, ale přináší pozitivní hodnoty Jitka Smolíková je ředitelka festivalu Zlin Design Week, který již po sedmé chce podporovat mladé designéry a vytvářet platformu pro setkávání a inspiraci. Kromě toho je také marketingovou manažerkou Police Symphony Orchestra a týmová hráčka za možné budoucí Evropské hlavní město kultury 2028 Broumov. V rozhovoru, který jsme společně nahrávaly, jsme se zaměřily především na témata týkající se Zlin Design Weeku. Bavily jsme se o tom, kam se festival posunul za posledních 6 let, co se na něm Jitka podílí, kam dnes směřuje, a jaké otázky chce otevírat. Zajímalo mě taky, jak probíhá spolupráce s centrem Design and Architecture Norway, proč se poslední dva roky Zlin Design Week zaměřuje na univerzální design, a taky jaké příležitosti chystá pro mladé designéry. https://medium.com/media/b47b9df4663f4a2346da5f3f5ad2f4e1/hrefPrávě jednou z příležitostí je i Best in Design. Soutěž, která letos poprvé nabídne možnost mladým Service Designérům přihlásit své práce a vyhrát až 1500 Euro. O vybrání těch nejlepších projektů z kategorie design služeb se postará Laďka Zbiejczuk Suchá z KISKu a Bori Fehér, architekta a sociální designérka. Pokud vám ještě nebylo 30, je Best in Design skvělou možností, jak získat zpětnou vazbu na svou práci, poznat známé i zatím neznámé designéry a sdílet své zkušenosti. Stačí najít v šuplíku maximálně dva roky starý projekt (nemusí být nutně zrealizovaný) a přihlásit jej do 28. února 2023. Vše jsme shrnuly v podcastu, který si můžete poslechnout výše. Veškeré informace o podmínkách soutěže a chystaném programu na první květnový týden, kdy se festival koná, najdete na webu Zlin Design Weeku. O soutěži pro service designéry a univerzálním designu s Jitkou Smolíkovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Designér Marek Vlček: Z hejtu můžete vytěžit odpovědi na citlivá témata

Marek vlčekMarek Vlček je brand designer. Přesto, že mnoho výstupů jeho práce je vizuálních, většina zůstává očím neviditelná. Věnuje se přístupnosti, symbolům, UX vizuální identity, behaviorální psychologii a použitelnosti při aplikaci návrhů. Na svém webu píše sérii 200 slov — krátké články na různá témata. Doplnil bys ještě něco o sobě? Jen, že skloubit takovou práci s třemi syny je celkem náročný (smích). Jak se máš v novém roce 2023? Očekáváš letos nějakou novou výzvu? Na konci ledna jdu na školení Figmy (grafický a prototypovací program) od Sergeye Petukhova. Chci se perfektně naučit auto-layout. Chci připravovat grafiku pro weby tak, aby byla rovnou použitelná v Reactu, nebo ve Vue.js. Vnímám, jak se v současné době překlápíme z printu do digitálu. Snažím se učit i klienty, aby se věnovali primárně digitálu a až to opravdu dobré, aby se použilo i pro print. Zatím je to naopak. Přemýšlí se v letácích. I designéři mají často před očima rovnou výsledek. Existují ale základní molekuly identity a od nich je potřeba to používat na ty další návrhy a materiály. Figma má to kouzlo, že navrhuješ nejdřív pro web, ale můžeš ten návrh rozpadnout na sociální sítě nebo PPC reklamu a ten vizuál si zachová pořád stejný vzhled jako na webu. Což je dobře, protože všechny média tě po kliknutí vedou zase zpět na původní web. Konzistence je super důležitá a měla by být fakt zachována ve všech úrovních. Právě když jsem tě začala sledovat, tak se mi nejvíc zapsaly tvoje příspěvky #víkendpatříotcům. Bavilo mě, jak ukazuješ i tu osobní rovinu. Fotíš a sdílíš běžný svět, tvým oblíbeným tématem jsou vzory, textury a symboly. Co pro tebe znamenají? Já jsem radovánek. Koukám se po světě a mám radost z blbostí. Teď jsem třeba našel takovej odznáček ve tvaru krabice od mlíka s nápisem oatly. Rád si všímám věcí, které jiným unikají. Na texturách a vzorech se mi navíc líbí jejich nekonečnost. Opakování dává systematičnost chaosu. odznáček oatlyOdráží se to i v tom, jaký jsem já a v práci s klienty. Chtějí všechno zaplnit a těžko se vysvětluje, že věci potřebují dýchat. Dodnes se s tím setkávám ve všech firmách. Je pro ně těžké to překousnout, ale právě já tomu dávám ten řád. Líbí se mi i práce s materiálem, beton, dřevo, sklo. V obojím mě inspiruje architektura, rád prolézám staré budovy, jsem urbexák. Je to nostalgie. V Ostravě byl prostor Karolína, opuštěné průmyslové haly, a když si tam představíš, jak duněly ty parní stroje, to byla nádhera. Teď tam udělali kulturní centrum a kolem nákupáky. Najednou ti dochází, jak jsme v tom, jako lidé — osobnosti, nedůležití. Symbolům se teď věnuji nově z pohledu behaviorální psychologie. Vybavuji si projekt pro Dopravní podnik Ostrava, kde jste si pomocí symbolů usnadnili komunikaci vůči vnějšímu světu. Popsal bys nám nějaký příklad, jak to vypadalo a proč jste se tak rozhodli? Jsou tam dvě cílové skupiny. Komunikovat to k cestujícím, to je jedna věc, ale jak oslovit ty, kteří MHD nejezdí? Jak opakovat, jaké jsou benefity? Ven k řidičům? Proto jsme se rozhodli vozy polepit zvenku. Nechtěli jsme přidělávat vizuální smog a šli jsme minimalistickou cestou. Symbolová kampaň pro dpoMohl bys zmínit příklad, jak to probíhalo? Naším cílem je vytvářet dlouhodobé kampaně, fungují lépe. Lidi si je totiž fakt zapíšou. Vlastně je naprogramuješ. Z marketingového oddělení na nás zamávali zelenou kartou — za auto platíš a ještě si ani nevyjela. A tak jsme si sedli a začali dělat grafické sprinty na tohle téma. Vždy jsme si sedli 1 až 3 lidi k Figmě a využili toho, jak skvělý je to kolaborativní nástroj. Pracujeme třeba hodinu, dvě, vytváříme skicy, brainstormujeme a rozvíjíme spoustu nápadů, pak je necháme pár dní uležet, znova se na ně podíváme a seškrtáme to, protože mezitím proběhla nějaká diskuze. Všechny nápady si schováváme, takže ta Figma je ve výsledku obří, ale to nás nakonec dovedlo k tomu minimalismu. Výsledkem byla porovnávací kampaň, kde jsme ukazovali, že jezdit autem je stres a jezdit pomocí DPO je relax, protože nemusíš řídit, hlídat si dopravu, dávat pozor. Souběžně jsme analyzovali cílovku, kde jsme si ve FigJam psali lístečky s nápady, co řeší řidiči za problémy. Stojíš na červené, nestíháš, musíš řešit parkování. Miliony věcí. Ty jsme si sepsali a dalo nám to návod, jak jim říct, co je dobře a co špatně, aby se nad tím mohli zamyslet. Jaké nápady jste nakonec využili? Kromě již zmíněného stresu v dopravě nás inspiroval vzduch v Ostravě, takže další z claimů byla ekologie. Špinavá (černá) Ostrava je asociace, která ti naskočí vždycky, a tu se snažíme zbořit. Musíš navrhnout symbol, který to vnímání změní, a musíš ho hodně často a dlouho opakovat. Přitom dnes je Ostrava zelená, myslím, že jí o kousek uteklo prvenství oproti Plzni. Ve třetím claimu jsme použili argumenty, které běžně v marketingu nefungují, a to porovnávání ceny jízdy autem a jízdy v MHD. Rozdíl byl 98 korun versus 11 korun a chtěli jsme, ať si to lidi spočítají a zamyslí se nad tím, že auto je opravdu nákladné. Symbolová kampaň pro dpoInspirovalo to v něčem vás, nebo lidi v dopravním podniku? Paradoxně my, co jsme to tvořili, dojíždíme do dopravního podniku asi 40 kilometrů autem. Bydlíme na vesnicích a ty problémy moc dobře známe. Tak jsme začali sumírovat, kolik utrácíme jen za pohonné hmoty. Najednou jsem před sebou měl číslo: 100 000 korun za naftu ročně. Začneš přemýšlet, jestli je to opravdu nutné. Takže jsme o tom doma diskutovali i s rodinou. Děláme velký nákup jednou měsíčně a je to super. Otázkou je, jestli to i na ostatní, kteří uvidí tu kampaň, bude mít podobný efekt. Máte nějakou zpětnou vazbu, co to s lidmi udělalo? Na sítích to vyvolalo bouřlivé diskuze (1, 2). Hlavně jsme schytali spoustu hejtu. Marketing z toho byl nešťastný, ale pro nás to byla výzva, protože jsme mohli sledovat další potřeby zákazníka, zlepšili jsme citlivá témata a mohli je v další iteraci lépe komunikovat. Lidé se snaží konfliktům a hejtům vyhnout, ale ty ukazuješ, že to může být skvělá příležitost se z toho něco naučit. Ještě na sebe bonznu svojí osobní zkušenost. Tím, že se 2 roky pohybuju v behaviorální psychologii a fakt se snažím nad tím přemýšlet, tak jsem začal dělat přednášky. A když jsem do skupiny pro grafiky vložil svůj příspěvek o přednášce na tohle téma v Praze, přišla strašná smršť. Co o tom vlastně říkám, když můj web to nereprezentuje. Reference, které tam mám, jsou tím starým myšlením. V tu chvíli jsem to přijal. Ale příspěvek jsem smazal, protože to pro mě v ten moment bylo fakt silné. Ta zpětná vazba byla ale perfektní. Člověk musí neustále všechno zlepšovat. Scházíte se při tvorbě, nebo si prostě zavoláte a do toho pracujete ve Figmě? S někým se i scházíme. Zrovna v tom dopravním podniku každý týden, je důležité se tam ukázat a potkávat. Jsou ale i zakázky, které běží po celém světě. Třeba teď děláme web investorovi a on to všechno kočíruje někde z Nikaragui nebo Kostariky. Náš projekt manažer je z Jičína, web vývojář v Žamberku a vlastně se nevidíme. U Figmy ti stačí ostatní jen slyšet. Myslím, že dneska už není nutnost se setkat, ale je důležité, ať klient vidí, že jsou za tím normálně lidi a ať si udělá osobní obrázek. Co na to říkají jednotlivá oddělení? Moc dobře si vybavuji války třeba mezi marketingem a prodejem. Jak se ti daří jako designérovi proplouvat? Zvlášť, když jsi někdo zvenčí? Strašně špatně. A to mám dar, že dobře vycházím s lidmi a jsem pozitivní. Snažím se jít diplomatickou cestou. Přijdu tam, celý v černém, a začnu jim to celé bourat. Že se deset let snažili špatně. Tím tam tvoje práce začíná a neposlouchá se to dobře. Jsem taková černá ovce, což pro mě bylo dost těžké. V první chvíli jsem nevěděl, jak je navést a motivovat ke změně. Zažil jsem tu situaci i na jedné přednášce, když jsem přišel na místo, kde se to tříští. Zeptali se mě: ‚‚Teď přijde to nepříjemné, že?“. Věděli ale, že s tím chtějí pohnout, jen si museli nejdřív všechno vyslechnout. Co ti pomohlo? S ředitelem jsem si ujasnil role. Jakou tam mám pozici já, jakou oni a jaké má kdo z nás pravomoce. Takže jsem začal ukotvovat značku a oni to začali aplikovat. Možná je v tu chvíli lepší o něco méně osobních setkání a více e-mailových, protože osobní kontakt je emoční, vyhrocený a pokud člověk není dost silný, tak ho neustojí. Pomohlo mi si uvědomit, že když tě někdo pošle ve firmě s prominutím do prdele, tak tě poslal do prdele tam, ale ne v osobním životě. My jsme v Ostravě docela dost drsný, takže tady je to důležité. Nebrat si věci osobně a ujasnit si role. Co řekl ředitel, platí. Hodně mi pomohlo, že mě napasovali do role UX/UI designer. Do té doby jsem byl grafický designér. Vždycky jsem přemýšlel nad prioritama. Touhle rolí se mi to hodně zjednodušilo, protože UX musí přemýšlet první nad prioritami a v tu chvíli vůbec neřešit vizuál. V návrzích jsem pak jen určil priority a poslal je dál, aby se udělal rychlý návrh a mohl se zkoumat. S čím tvůj zadavatel prvně přijde? Je to “potřebujeme logo”, nebo už lidé více chápou přínos designového procesu? Ne, ještě nechápou. Podle mě je to prostor pro všechny designéry. Mluvit o strategii jako první a potom začít něco tvořit. Spousta designérů jenom papouškuje klienty. Dostane pokyn, udělá to a nestojí si za svým. V pamětech Steva Jobse přišel Paul Rand s novým logem NeXT. Přinesl papír s vytištěným výsledkem a Steve Jobs rozporoval, jestli není ta žlutá málo žlutá? Paul Rand mu odpověděl: „Děláte grafiku vy, nebo já?“. Takhle ostře. Steve Jobs zmlknul. Nic neudělal, i když za to logo zaplatil 100 000 $. Někdy si musíte dupnout. Když si nejste si jisti, tak si zjistěte data. Použijte třeba příručky o přístupnosti. Vstupuješ i do výběru materiálů nebo použitých technologií. Proč je to pro tebe důležité? Každý by si měl zkusit poznat lépe to, co navrhuje. Já jsem dělal lepiča, takže vím, co to obnáší. Původně jsme DPO chtěli udělat z řezané grafiky a z klasických folií, což je 40 let stará technologie, která funguje neustále. Na vozech jsme ji ale kvůli legislativě použít nemohli. Třeba jsme museli zakulatit písmo, aby nemělo ostré hrany. Nebo spojit háčky s jinými znaky, aby na autobusech vydržely dlouho a nebylo tolik práce s údržbou. Každému grafikovi bych doporučil pořídit si domů plotr, aby si to zažili (směje se). U jiného digitálního projektu jsme udělali tu chybu, že jsme pozvali programátory až ve chvíli, kdy byly návrhy hotové. Ale oni to potřebují nějak konkrétně pojmenované, vyexportované. Vzniklo tam hodně práce navíc. Jak dlouho typicky takový projekt trvá? Vím, že představy bývají odlišné a to pak vytváří velký tlak na samotné designéry. Teď jsem potřeboval nacenit grafické práce. Grafik, mladý, 26 roků, mi to časově nacenil: „Leták 2 hodiny, brožura 4 hodiny“. Tak jsme se na to podívali znovu. 2 hodiny s korekturama, se všema telefonátama, připomínkama a vším možným? Brožura je 20hodinová záležitost. Jiný klient byl překvapený, když jsem mu u brandu řekl: „OK, pustím se do práce a za měsíc přijdu s prvními návrhy“. Není jediný, koho řeším. Mám stávající klienty, ty musím upřednostnit. Logo tě nenapadne hned. Někdy k tomu sedneš, strávíš dvě hodiny kreslením a nemáš z toho nic. Takže to můžeš zkusit zase druhý den. Jenom obyčejné logo trvá 2–3 měsíce, než se utřepe, než se sejdete a odsouhlasíte ho. Zmíněná symbolová kampaň pro DPO trvala 10 týdnů. A to jsme do toho hodně šlápli, protože nám hořel čas. 2 týdny nám trvaly sprinty ve Figmě, 2 týdny trvalo, než marketing poptal, co jsme chtěli vytvořit. Museli jsme vyhlásit veřejnou soutěž a mezitím probíhala příprava polepu. Samotná realizace zabrala asi 6 týdnů. To byly 2 slova, 2 symboly. Řeknete si, že to muselo být za 5 minut. Na co se od tebe, kromě přednášek o behaviorální psychologii, můžeme těšit? Chtěl bych zavést srdce v semaforech. Podle behaviorální psychologie. Inspiroval mě Island. Kvůli polární noci tam mají hodně depresí. Snaží se veřejný prostor zlepšovat pozitivními symboly. Mají různé skulptury: duhy, slunce. Jedna z věcí, co zavedli, je místo červené barvy v semaforu červené srdce. Srdce v semaforech na IslanduPřijde mi světové, že sedíš v autě a říkáš si: srdce. Mám to rád, počkám, klídek. Srdce tak univerzálně fungovalo. Myslím si, že i se zarytým naštvancem něco takového dokáže pohnout. Tohle je letos mým velkým cílem — zavést v České republice srdce v semaforech. Případovku Dopravního podniku Ostrava si můžete přečíst na Markově blogu. Za pozornost stojí články z rubriky 200 slov. A nevynechte jeho pravidelná okénka a vypsané termíny přednášek o Behaviorální psychologii na Linkedinu nebo Instagramu. Designér Marek Vlček: Z hejtu můžete vytěžit odpovědi na citlivá témata was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Rozhovor s Janem Řezáčem: Design je o manipulaci lidí a pár rad pro začínající designéry

18. 1. 2023 | Josef Remeš, Kateřina Bortlová Jan Řezáč, jméno, které netřeba představovat, neb jeho kniha Web ostrý jako břitva si našla místečko v knihovně nejednoho web designéra a nyní jakožto hlava agentury House od Řezáč (HoŘ) se snaží měnit chaos v pevný řád (= efektivně řídit proces tvorby webu či marketingovou strategii), pomáhá nastavovat cíle projektů a řadu dalších roztodivných věcí pro klienty, kteří se jej odváží poptat. Ptali jsme se jej, jak moc se změnil design od doby, kdy začínal, co aktuálně dělá a jaké rady by dal začínajícím designérům. Pojďme na to tedy pěkně z ostra. Jan ŘezáčJak byste sám sebe popsal v roce 2023, kým aktuálně jste, co děláte? Jednodušší je, co dělám. 20 % času věnuju designu, , ± 50 % času jsem manažer a z 30 % marketér/obchodník. A do toho vzdělávám a píšu věci, a design už z větší části nedělám. Spíš o něm systematicky přemýšlím a měním systém v rámci firmy House of Řezáč tak, abychom designovali lépe, radostněji a kvalitněji. Původně jsme se měli sejít u oběda, což nevyšlo, tak bychom se rádi zeptali na oblíbené jídlo a pití? Moje oblíbené jídlo je dobré suši a oblíbené pití je víno. Třeba Frankovka 2017 z vinařství Rommer. Pojďme zpět k designu. Co je to, co vás nejvíc baví? Co Vás baví nejvíc na designu a případně i na tom, co je aktuálně Vaší náplní práce? A co Vás nebaví? To, co mě nebaví, tak je dělat věci opakovaně. Já jsem vlastně strašně špatný v tom sednout si a projet nějaký proces, který už někdo nastavil. To mě nebaví. To, co mě baví, je nastavovat ty procesy nebo spíš vytvářet prostředí, ve kterém mohou být nastavovány tak, aby s tím lidé fungovali, byli v pohodě a práce je bavila. Jak vnímáte design a byznys kolem designu v letech, kdy jste začínal, a později když jste zakládal agenturu versus nyní? Jak to vnímáte dnes? Když jsem začínal, tak pro mě design byly obrázky, pěkný obrázky (doba cca před 20 lety). Nyní je pro mě design o ovlivňování lidí. Úkolem designéra je vytvořit nějaký artefakt, který ovlivní chování lidí tak, aby to bylo přínosné pro byznys. Dá se designování označit i jako manipulace zákazníka? Designéři tvoří s nějakým cílem, tak aby toho cíle dosáhli. Řekněme si to na plnou hubu. Designéři manipulují s lidmi. Dělají to zcela záměrně. Dělají to zcela cíleně. Je to jejich denní chleba. A tohle zní strašně kontroverzně. Ve chvíli, kdy řeknete, že někdo manipuluje s lidmi, tak je automaticky špatný. Nicméně, ukažte mi někoho, kdo se nesnaží ovlivnit chování ostatních. Jednoho člověka, prosím. Designer to dělá skrze artefakty, které vytváří. Když jsme u manipulace a ovlivňování, pak je hodně klíčové, jaké má designér nastavené hodnoty. Je hraniční čára, za kterou nejdete? Máme hranice a hlídáme si je. Musíme je mít, protože pro naše klienty dýcháme. Hodně jsme hranice diskutovali v začátcích HoŘ. A samozřejmě se časem mění. To, s čím dnes nejsme v pohodě, je hazard nebo tabák. To, s čím naopak jsme v pohodě, tak jsou třeba zbraně nebo univerzity. A mnoho dalších oblastí. Takže ano, máme hranice. A ne každého klienta, který nás poptá, vezmeme. V případě, že je na hranici a máme s tím nějaké pochybnosti, tak se potkáme v rámci týmu a popovídáme si o tom. Mění se přístup k designu? 20 let je dost dlouhá doba. Mezitím se může udát spousta věcí, díky kterým se pak člověk zaměří na konkrétní oblast. Jak to máte nyní? Já jsem v zásadě šel proti proudu padajícího ho*na. To v praxi znamenalo, že jsem kdysi dávno začínal jako programátor a programátoři dělají ty věci, které jim někdo jiný zadá. Potom jsem byl kodér, tam už jsem aspoň ovlivňoval ty věci, které jsou vidět. Pak jsem byl grafik, tam jsem kreslil ty věci, které jsou vidět. Pak jsem začal vymýšlet strukturu toho, co by mohlo být vidět a postupně to jde výš a výš až k nějaké strategické otázce toho, co má vůbec smysl vyrábět a jestli má smysl něco vyrábět. Za těch 20 let mám díky tomu o něco větší nadhled. Zlepšila se informovanost klientů ve věci designových služeb? Ví, co jim vlastně doručujete nebo je nutné jim to pořád opakovat a vysvětlovat? Část klientů si uvědomuje, že se nachází v prostředí, které je poměrně nejisté, proměnlivé, nejasné a vlastně se tam děje spousta věcí. Začínají vnímat to, že jako designéři jim v tomto můžeme pomoci, ať už testovat nápady nebo navrhovat nové přístupy. Můžeme jim pomoct zjišťovat, co by mohlo fungovat a co ne. A pak je samozřejmě druhá část klientů, která nemá sebemenšího tucha. Akorát ti většinou už nechodí za námi. Kdy je pro vás zakázka zajímavá? Ve chvíli, kdy jsme schopni klientovi doručit dostatečný dopad za peníze, které u nás utratí. Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu u českých versus zahraničních klientů? Jo, jo, zahraniční klienti si myslí, že jsme levnější! Každý klient je jiný. Já vlastně strašně nerad škatulkuji stylem: „je to Čech, chová se nějak, je to amík chová se jinak, je to Němec chová se jinak“. Tyhle škatulky, aspoň pro mě, nikdy nefungovaly. Ve chvíli, kdy máte před sebou člověka, tak máte před sebou tu jedinou unikátní lidskou bytost, se kterou si povídáte. Zažíváte designérskou frustraci, když se lidé neřídí vašim doporučením? Jak ji řešíte nebo eliminujete? Hele tohle je ego. Designér, který dává doporučení ze svého designového pohledu a zároveň to doporučení není přijato, není to něco, co je akceptováno, není to něco, podle čeho je jednáno, tak si prostě jenom nezasloužil dát to doporučením. Abyste mohli doporučovat, abyste mohli dávat rady, tak potřebujete důvěru. Potřebujete být tak důvěryhodní, že ten klient si řekne jo, tak tohle dává smysl. Pojďme to dělat. A ve chvíli, kdy tam ta důvěra není, tak nepomůže to, že se jmenujeme designéři, nepomůže to, že máme za sebou spoustu úspěchů, nepomůže to, že jsme to technicky dobře zvládli. Nic z toho nepomůže. Autor John CutlerTakže je to spíš jenom vztahu s tím klientem? Jasně, jsme v B2B. Všechno je o vztazích. Buď s vámi má ten člověk vztah a je schopen vám důvěřovat a je schopen na základě vašich rad jednat, anebo jste něco zanedbali. Pokud já jako designér chci, aby mi bylo nasloucháno, potřebuji nejdřív naslouchat. Lze obecně říci, jaký design nebo investice do designu mění business (obrat) firmy? Je na to nějaká analýza? Spousta věcí není dokázána, přesto funguje. Ono všimněte si, spousta z toho, co je jasné, tak je vlastně zároveň nudné, protože už to tak nějak vědí všichni. Čím víc se pohybujete na té hraně toho, co je nové, tak tím míň je tam jistoty. Jinak ano, správná investice do designu zvyšuje obrat i zisk firmy. Jak rychle se dle vašich zkušeností mění trendy v oblasti designu a designu služeb? Trendy tu jsou, byly a budou. Integrace trendu do běžného života trvá asi 50 let. Dnešním mainstreamovým designovým trendem je generativní AI. Rozhodně to mění různé aspekty naší práce — sense-making, ideaci a další. Je nějaký zdroj pro začínající designéry nebo i pro pokročilé, které byste doporučil? Ze kterého čerpat? Nebo událost, které se zúčastnit — konference? Tím, že design tvoří v tuhle chvíli 20 % toho, co řeším, tak primárně nesleduji designéry. Primárně sleduji spoustu jiných lidí než designéry. Mám rád knihy, takže určitě bych čerpal z knih. Pěkně se rozjíždí, Cohort-Based Courses, ale jsou drahé. Moje základní rada je jednoduchá. Jako nováček nedělejte freelancera. Jděte do týmu, kde se naučíte, jak design funguje. Pro řadu lidí jste inspirací a mě by zajímalo, kdo inspiruje vás, nebo co? Těch lidí je spousta, třeba Simon Wardley, Dave Snowden, Ben Mosior. Z českých… Adam Hrubý, Adam Hrubý, Adam Hrubý. Zajímalo by mě, jestli se dá říci, kde jsou v tom oboru designování nejdál. Kdo je takovým průkopníkem? Jako designér bych sledoval třeba Teresu Torres, což je Američanka, která hodně sdílí know-how, má pěkné přednášky, je fakt dobrá. Z Evropy třeba Toma Kerwina. Co byste doporučil studentům, kteří se chtějí stát web designérem? Kam jít na praxi? Je něco, na co by si měli dát třeba pozor, nebo co konkrétního hledat? Ono to souvisí s plánováním individuální kariéry. Co chci dělat v budoucnu? Chci v budoucnu, to znamená ve svých naprosto nepředstavitelných 40 nebo 50 letech? Chci kreslit? Pokud jo, vrhnu se do prostředí, ve kterém je ceněno kreslení. Jako designer bych zvažoval, co vlastně chcete. Chcete dělat produkt nebo komunikaci? V malé nebo velké firmě? Nebo pro stát? Startup? Interně nebo pro klienty? U nás nebo v zahraničí? Generalista nebo specialista? Jděte do týmu, kde vám pomohou růst směrem, který jste si vytyčili. Udělal byste něco na vaší cestě jinak? Neudělal, protože to nešlo. Nemůžete udělat jiná rozhodnutí než jste udělali. Z toho, co jsem měl vědět dřív. Mnohem lépe bych si chtěl v minulosti uvědomit, že už poslední rok dělám tu stejnou práci, jako jsem dělal před rokem. To znamená, že vlastně nerostu, že se neučím, že se nezlepšuju, že mám sice za sebou 2 roky, ale je to vlastně jeden. Tohle je bohužel případ spousty lidí, že někam nastoupíte a potom děláte 2 roky stejnou práci, takže máte za sebou vlastně 1 rok zkušeností. Jenom vás to víc nudí, nebo vás to nenudí a v tom případě možná přibude třetí rok v té stejné práci. Naopak máte designéry s desetiletou zkušeností, který mají, ale vlastně jenom rok nebo dva zkušeností. Potom je s nimi strašně těžká práce, protože oni jsou zvyklí na to, že jsou hvězdy. Ale vlastně nejsou. Jak si jako designér, hlava rodu čistíte hlavu? Všichni jsme hodně zaměření na výkon, na tu efektivnost, abychom dělali co nejvíc, ale pojďme si říct i o odpočinku. Zrovna jsem se vrátil z Egypta, kde jsme se s manželkou potápěli. Vlastně jezdím docela dost na dovolené. To je jeden aspekt, druhý je, že čtu knihy a chodím do přírody, nedělám práci o víkendech. Můžete zmínit knihu, kterou jste naposledy přečetl? Jako knížku jsem naposledy přečetl? Samarkand od Miroslava Žambocha. A ještě nás napadá, kdy vyjde ta Vaše druhá kniha? No knihy, … s knihami je potíž. Ta potíž se jmenuje GPT-3 a o něco horší bude GPT-4. Vygenerovat 60 000 znaků smysluplného textu najednou bude v rukou každého. Takže já se obávám, že čas knih pomalu končí. Ve smyslu těch knih, jak to chápeme teď a tady. Takže zatím se nechystám psát knihu, ale vyrobil jsem několik online vzdělávacích tréninků. Děkujeme za rozhovor a otevřenost. S Janem Řezáčem vedli rozhovor Josef Remeš a Kateřina Bortlová Rozhovor s Janem Řezáčem: Design je o manipulaci lidí a pár rad pro začínající designéry was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 2. 2023

Se Sarou Polak o její výzkumné skupině CCHAOS a disrupci výuky

Sara Polak je archeoložka v AI, vystudovala archeologii, antropologii na Oxfordské univerzitě, je to vášnivá vědkyně a zastánkyně multioborovosti,… To jsou asi hlavní body, které se o Saře dozvíte při zběžném hledání na internetu. Je toho ale mnohem více, a proto jsem se rozhodla Saru vyzpovídat. Ahoj Saro, ten tvůj seznam aktivit je opravdu dlouhý. Ráda bych se na úvod zeptala, co je teď tvá „passion”, co tě baví? Moje „passion“ se nikdy nezměnila. Vždy jsem milovala historii, archeologii, studovat různé kultury a jaký dopad má kultura na vnímání zdánlivě „daných” věcí, jako je právo, etika, organizace společnosti. A vlastně evoluce toho všeho, jak do sebe ty jednotlivé části zapadají. Co se měnilo, byla jen optika, skrz kterou jsem tuhle vášeň předávala dál. Poslední roky se moje jméno hodně skloňovalo s AI, což bylo dáno tím, že jsem dlouho pracovala v zahraničních startupech, kde jsme se AI zabývali. Nedlouho po návratu do České republiky byla COVID krize a byla potřeba pomoci na mnoha frontách. Takže bylo tak nějak přirozené, že jsem se zapojila do spousty projektů od prg.ai (vytváření pražského AI ekosystému), po různé hackathony, ScienceToGo. Kromě těchto projektů mi přišlo důležité demystifikovat tento nepochopený termín AI pro širokou veřejnost, aby se inovací nebáli, ale spíše ji uměli využívat k lepšímu přežití situace. Působila jsem také v Paralelní Polis, která mě opět přivedla blíže mé vášni propojování moderních technologií a archeologie/historie. To je asi ta linka, která celou tu změť projektů propojuje :) Vidím, že máš zájem o široké spektrum témat a baví tě je propojovat. Přesto to muselo být časově náročné vše skloubit. Prozraď, co tě pohánělo kupředu? Touha ukázat lidem, že technologické inovace jsou v jádru evoluce lidstva a jen když s nimi budeme v dobré společenské symbióze, můžeme se jako druh posouvat efektivně dál. Za tímto cílem jsem se přesunula na FIT ČVUT, kde jsme založili výzkumnou skupinu CCHAOS, kde zkoumáme komplexní společenské systémy (v zásadě proč se lidi chovají tak jak se chovají) pomocí moderních technologií. Tím se vracím zpět i k té multioborovosti, ale tentokrát z vědeckého, a ne „rozlítaného na deseti projektech” hlediska. A to mě neuvěřitelně naplňuje. Chápu správně, že ta výzkumná skupina CCHAOS je teď tvůj hlavní směr, kterým se chceš ubírat? Ano, dá se tím říct, že po deseti letech kariéry v technologiích a akademickém vzdělání archeologa a evolučního antropologa jsem zakotvila. U CCHAOSu mám pocit, že můžu zkoumat něco, co má dopad, a co mě opravdu zajímá. Propojení moderních technologií a lidské evoluce, dopad tohoto propojení na strukturu společnosti, ve které žijeme, zkoumáme skrze spoustu oborů, proto je to téma tak silné. Zároveň je příjemná změna být v prostředí, kde se tě každý okamžitě neptá „kolik to hodí”, protože je to věda a ne byznys. To ale neznamená, že věda nemá dávat smysl a nemá být užitečná, právě naopak. Já chci, aby náš výzkum byl maximálně aplikovatelný. Kromě CCHAOSu, jsou ještě nějaké další projekty, kde jsi zapojená a případně jaká je tam tvoje role? Výzkumnou skupinu vedu. Jako „Sara Polak” se živím jako živnostník, od přednášek po moderování napříkladPAiONEERS TALKS, což je vidcast právě o technologiích ve společnosti, až po různé custom projekty. Snažím se maximálně redukovat počet projektů, kde jsem zapojená, abych neměla roztříštěnou pozornost. Ve svém volnu se věnuji hodně memes, píšu o nich momentálně knihu. Mám tak nějak celkově velkou lásku k temnému humoru :-) Zmínkou o PAiONEERS jsi mi nahrála na mou další otázku. Zaujalo mě, jak jsi v jednom z rozhovorů uváděla příklady využití AI pro vzdělávání studentů jako je třeba personalizovaný systém podle potřeb jednotlivých studentů. V čem vidíš potenciál technologií ve školství, jsou tou správnou cestou k disrupci? AI, VR, AR se hodně fetišizuje jako „magické řešení problémů” i když to samo o sobě pramálo zvládne. Koupit za dotace VR brýle na které se pak bude v kabinetu akorát prášit a využije je pár dětí, nemá cenu. Šla bych na to, tedy od konce. Co chceme, aby děti uměly? Nazpaměť, kdy se narodila Božena Němcová, nebo třeba umět udělat kritickou analýzu její osobnosti v kontextu doby? Nebo napsat kritickou esej na to, jestli je Babička kvalitní dílo nebo přehypované PR té doby? Teď jen házím rychlé nápady, ale co tím chci říct, je to, že technologie nejsou všemocné. Potřebujeme první naučit děti kritickému a kreativnímu myšlení, aby se uměly správně ptát, uměly obhájit svůj názor, i když není mainstreamový. Biflovat se věci zpaměti není cesta. Je potřeba dávat věci do souvislostí a přemýšlet o nich v kontextu. K tomu se pak dá AI využít v tom, že například bude doporučovat literaturu na čtení. Přes VR se zase lze interaktivně propojit se spolužáky z celého světa. AR dokáže třeba zrekonstruovat, jak vypadala stará Praha, v tom kontextu se pak historie může pochopit z úplně jiného úhlu a děti to mohou lépe navnímat. Ale používat VR jenom proto, že to je trendy nedává smysl. Cílem by mělo být flexibilně a multioborově vzdělávat děti tak, aby byly připravené na jakoukoli krizi a uměly myslet samy za sebe. Pak je tu ještě další dimenze AI ve vzdělávání, a to je automatizace nesmyslné administrativy, která se valí na učitele. Uvolněním rukou by měli více času s dětmi a mohli třeba debatovat o zajímavých tématech. Bylo by to přínosnější pro obě strany. Photo by stem.T4L on UnsplashTo určitě vnímám stejně. Používat technologie jen proto, že jsou teď in, nedává samo o sobě smysl. To, co hodně rezonuje v tech diskusích, je možnost interakce a vtáhnutí uživatele přímo do děje. Zkušenost tak vlastně prožije, místo aby si ji jen „suše” přečetl. Jak to vnímáš ty? Souhlasím s tím. Momentálně s CCHAOSem děláme výzkum s Deloittem a americkými akademickými partnery, abychom lépe definovali, co přesně na VR pomáhá lepší absorpci informací. A jestli ta „fenomenologie” této technologie zapříčiní skutečně lepší vzdělání či prožitek. Je to téma, které mě určitě zajímá, ale zároveň si nemyslím, že je VR nutné proto, aby se člověk dobře učil. Důležité je mít s tématem nějakou emoční vazbu. Přemýšlet o něm, propojovat ho s jinými tématy. Pak se to člověk úplně jinak zažere pod kůži, než když si musí zapamatovat nějaké datum. Tohle fantasticky fungovalo například u nás na Oxfordu, kde jsme se učili způsobem: máš seznam 40 knih a článků, které musíš za 4 dny přečíst. Samozřejmě nepřečteš, nemáš šanci. Musíš z toho vytáhnout to zajímavé a jen ty sám musíš vědět, co to asi tak může být. Pak napíšeš esej 2 000 slov, která má vágní zadání jako třeba „Společnost?” Následuje diskuse s profesorem, který tě hodinu drtí otázkami, proč jsi napsala to, co jsi napsala. Je to masakr, ale úplně jinak se to téma pochopí. Nutí tě to o něm přemýšlet, obhájit ho. VR jsme tam neměli, a i tak jsem se naučila diametrálně víc, než kdyby po mě chtěli jen nějaké „papouškování”. Rozumím. Z toho, co říkáš, vnímám, že je důležité informace propojovat, utvářet si o nich vlastní názor a technologie tomu mohou napomoci rozšířením přístupů, jak se k těm informacím dostat. Na závěr by mě zajímalo, jaký směr zapojení technologií by podle tebe dával smysl? Nejsem expert na vzdělávací strategii, ale jak jsem už říkala před chvílí, důležitý je maximálně multioborový a mezinárodní přístup, podporovat děti a studenty v podnikání a zdravém risku je za mě páteř budoucího vzdělávacího systému. Umím si představit, že jednou by se žáci a studenti nemuseli biflovat údaje z učebnic, ale pomocí technologií by si mohli jednotlivé události „osahat”. Ať už prožitkem ve VR, nebo výletem na reálné místo té události, kde by přes AR měli možnost dokreslit ruiny a zjistit více informací. Alternativou by mohl být i AI chat, který odpovídá na konkrétní dotazy studenta podle otázky. Minimálně z toho, jak jsem AI chat zkoušela, tak mě konverzace vtáhla více, než když bych se ptala učitele a dostala nějakou “učebnicovou” odpověď kolikrát bez kontextu. Historie tvoří naši budoucnost, když ji neznáme, těžko se pak buduje. Se Sarou Polak o její výzkumné skupině CCHAOS a disrupci výuky was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Návrh redesignu služby Spotify

Článek byl napsán jako úkol k předmětu ISKM02 Design informačních služeb, rozhraní a interakcí. Spotify je online audio a video streamovací služba, která uživatelům poskytuje přístup k písním, ale i podcastům. Poměrně novou záležitostí se staly audioknihy, které distribuuje společnost Findaway. Právě s ní Spotify navázala spolupráci [1]. Zdroj obrázku : Spotify is buying Heardle, the Wordle-inspired music game. In: CNBC [online]. 2022 [cit. 2023–01–07]. Dostupné z: https://www.cnbc.com/2022/07/12/spotify-buying-heardle-the-a-wordle-inspired-music-game.htmlSpotify v číslech Služba Spotify byla spuštěna roku 2008 ve švédském Stockholmu. Jejími zakladateli jsou Daniel Ek a Martin Lorentzon. Aplikace zpřístupňuje více než 80 milionů písní a 4,7 milionů podcastů. Statistiky ke třetímu čtvrtletí roku 2022 ukázaly, že platformu využívalo v tomto období 456 milionů uživatelů [2]. V České republice jsou obecně streamingové služby čím dál více populárnější. Výroční zpráva trhu Mezinárodní federace hudebního průmyslu za rok 2021, konkrétně Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu ukázala nárůst poslechu streamingových služeb o 37 procent. Do této skupiny se řadí Spotify, Apple Music, Deezer a Amazon Music [3]. Lze tedy říct, že se streamingové služby, ale i konkrétně Spotify těší velké oblíbenosti nejen v zahraničí, ale i v České republice. Spotify není nutné mít v placené premium verzi, avšak oproti účtu zdarma umožní uživatelům lepší funkce, ke kterým spadá například neomezený poslech bez rušivých reklam a možnost kdykoli přeskočit poslouchaný obsah. Služba funguje na různých zařízeních prostřednictvím mobilní aplikace, ale je možné se k ní připojit i skrze počítač buďto přes webovou stránku nebo ji lze také stáhnout. Registrace je jednoduchá, stačí uvést e-mail a heslo. Návrh na redesign Spotify Službu Spotify využívám již několik let, s aplikací v mobilním telefonu i počítači jsem spokojená. Přesto si myslím, že se dá najít pár nedokonalých prvků, které by se daly vyřešit prostřednictvím redesignu. Jako první omezující prvek bych uvedla tmavé pozadí služby. Zdroj obrázku: DEWRANG, Anders. Spotify — Light mode. In: Dribbble [online]. [cit. 2023–01–07]. Dostupné z: https://dribbble.com/shots/14270294-Spotify-Light-modeMnohé aplikace (například Messenger či Instagram) dávají uživatelům možnost zvolit si, zda chtějí světlé či tmavé pozadí. Spotify však tuto volbu neumožňuje. Myslím si, že pokud by uživatelé měli možnost přizpůsobit si pozadí aplikace na světlý či jiný motiv, nepůsobila by služba tak pochmurně. Tmavé pozadí by mohlo fungovat především jako noční režim, světlé pozadí bych zvolila pro denní využití. Už pár let používám účet Spotify Premium, dříve jsem si však krátce vyzkoušela neplacenou verzi. Přílišné množství reklam mě po pár dnech přesvědčilo k založení prémiového účtu. Myslím si, že pokud uživatelé dávají přednost jiným platformám, například YouTube, nemusí mít motivaci Spotify využívat či si pořizovat Premium účet právě kvůli této situaci. Z toho důvodu bych k redesignu u základního účtu (bez poplatku) doporučila omezení reklam, které působí rušivě. Řešením by rovněž mohlo být tlačítko s volbou přeskočit reklamu, podobně jako například u YouTube a jeho návrh by mohl vypadat jako na níže přiloženém obrázku. Uživatel také nemá možnost přeskakovat obsah, jak se mu zlíbí, tuto činnost může využívat až v placené verzi. Navrhovaným řešením pro tuto situaci by mohl být poslech celé reklamy, což by uživateli umožnilo odemknout volbu přehrání písní v tom pořadí, jaké sám chce. Uživatelé si mohou u mnohých písní zobrazit texty písní (lyrics). Když tuto funkci porovnám kupříkladu s Karaoketexty.cz, kde najdu i český překlad textu, hodnotím v této oblasti Spotify jako méně efektivní. Domnívám se, že by bylo pro uživatele výhodnější, pokud by Spotify nabídlo funkci přepnutí textu písně (lyrics) na český překlad skrze tlačítko. Návrh tlačítka “Volba jazyka” jsem vložila do níže přiloženého obrázku vlevo. Obrázek vpravo ukazuje návrh toho, jak by mohl překlad textu písně vypadat. Myslím si, že takto by daná funkce působila přehledně, jedinec by mohl zároveň sledovat i původní jazyk lyrics. Zdroj obrázku č.2: Deezer now translates song lyrics, but only from English for now. In: IMore [online]. 2022 [cit. 2023–01–04]. Dostupné z: https://www.imore.com/deezer-now-translates-song-lyrics-only-english-nowJako poslední návrh k redesignu bych doporučila lepší organizaci hudby vzhledem k lokalitě, kde uživatel žije. V mém případě se jedná o hudbu vztahující se k České republice. Ve Spotify nalezneme vytvořené playlisty s českou hudbou, starými hity, ale i aktuálními písněmi, na jejichž tvorbě se podílí Spotify či sami uživatelé. Jako příklad playlistu s aktuální hudbou uvedu „Hot Hits Česká republika“. Podle mého názoru by však měly být pro mě, jako uživatele se vztahem k České republice, tyto relevantní písně lépe dohledatelné. Pod funkcí „Hledat“ je uloženo několik kategorií. Proto bych zde zavedla kategorii „Česká hudební scéna“ (na obrázku vpravo), kde by se po rozkliknutí ukázaly playlisty přehledně a na jednom místě. Můj návrh by vypadal následovně. Jak jsem již uvedla, se Spotify jsem spokojená, přesto si myslím, že by navržený redesign mohl pomoct ještě k lepším funkcím služby. Použité zdroje [1] Vedle hudby a podcastů i audioknihy, Spotify učinila významný akviziční krok. Český rozhlas: Digitální rádio [online]. [cit. 2023–01–05]. Dostupné z: https://digital.rozhlas.cz/vedle-hudby-a-podcastu-i-audioknihy-spotify-ucinila-vyznamny-akvizicni-krok-8778610 [2] Spotify Stats 2023 (Facts & Data Listed) [online]. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.demandsage.com/spotify-stats/ [3] Streamingové audio služby měly loni v Česku už přes 1,3 milionu předplatitelů. Český rozhlas: Digitální rádio [online]. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://digital.rozhlas.cz/streamingove-audio-sluzby-mely-loni-v-cesku-uz-pres-13-milionu-predplatitelu-8732704 Návrh redesignu služby Spotify was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

KISK dizajn lab — svetový prehľad

KISK dizajn lab — svetový prehľad V minulom článku sme si zhrnuli úvodný rámovací brainstorming na tému Design Lab KISKu. Pokúsili sme sa zodpovedať základné otázky spojené s touto iniciatívou a nápady na implementáciu. Dnes sa pokúsime pokračovať v dizajnovom procese, a zachytiť výsledky tzv. “výzkumu od stolu” [1]. Pokúsim sa nájsť rôzne podobné inštitúcie na univerzitách v zahraničí, a zadefinovať ich činnosť, spôsoby organizácie, a vybrané projekty ktoré by mohli byť využité ako inšpirácia pre budúcu činnosť KISK dizajn labu. Budeme nasledovať postup zaznačený na stránke 100metod [1]. Tento postup zahŕňa sedem krokov: * Jasná definícia problému, témy alebo výskumnej otázky * Zoznam relevantných zdrojov pre prieskum * Rozmyslenie si spôsobu vedenia poznámok a ukladania alebo indexácie zdrojov * Úvodné prechádzanie zdrojov * Hĺbkové prechádzanie zdrojov * Analýza výsledkov hľadania * Zhrnutie zistení Primárne sa budem zameriavať na prechádzanie zdrojov a získanie základného prehľadu. Budem sa pozerať na články, dizajnové dokumenty, užívateľské výzkumy, príspevky na sociálnych sieťach, a podobne. Tento dokument bude skôr povrchný, a má primárne slúžiť pre referenciu v budúcnosti, pri riešení problémov ktoré sa môžu vyskytnúť pri navrhovaní a prevádzkovaní Design Labu. Ku každej univerzite si v bodoch vypíšem, ktoré aspekty sa mi zdajú zaujímavé. 1. University of Gothenburg: Business & Design Lab (Gothenburg, Švédsko) [2] * Súčasť magisterského programu Embedded Design. Vedie Elena Raviola, Ph.D. [3] * Prebiehajúce projekty sú zamerané na prácu s AI v dizajne, na udržateľný rozvoj mesta, a robotizáciu profesionálnej práce. [4] * Zo začiatku (~2011) sa lab koncentroval na hodnotu dizajnu pre manažment a inováciu v korporátnom kontexte. Následne prešli na udržateľný vývoj. [5] * Priestory majú dané Katedrou Umenia a Dizajnu. Bliźšie upresnenie priestorov sa nepodarilo nájsť. Podľa FB stránky ale priestory majú. [6] 2. Concordia University: Design Lab (Montreal, Kanada) [7] * Zamerané na systematický metodologický prístup k dizajnu — primárne produktovému dizajnu. [8] * Výskum používaný pre počítačovú grafiku, spracovanie obrazu, spracovanie prirodzeného jazyka a podobne. [8] * Publikujú v žurnáloch ako Advanced Engineering Informatics * Zamerané hlavne na používanie pokročilých technológií ako eyetracking, EEG — na KISKu už používané, možná ďalšia spolupráca s HUME labom [9] [10] 3. Aalborg University: Service Design Lab (Kodaň, Dánsko) [11] * Zamerané na service design management, a na design sociálnych služieb. Master’s v dizajne služieb. Zameranie na komunitu. [12] * Projekty sa zameriavajú na občiansku angažovanosť, mestský dizajn, integráciu prisťahovalcov, vytváranie mestských priestorov pre mládež, a podobne. Viacero projektov má medzinárodný charakter. [13] * Projekt EasyRights má zaujímavú iniciatívu ktorou by sa bolo možné inšpirovať aj u nás, Mediation Grammar [14] * Za zmienku stojí kniha Service Design Capabilities, možno by sa hodila do knižnice budúceho Design Labu. [15] 4. North Carolina State University: College of Design’s Design Lab (Raleigh, Severná Karolína) [16] * Zamerané na výuku dizajnu mimo univerzity — rozumej na školách od škôlky po strednú. Propagácia dizajnu ako “skill of everyday life”. [16] * Organizujú dizajnové kempy, víkendové workshopy, výlety a podoble. V neposlednom rade tiež Teacher Professional Development. * Reachout programy dostupné pre podreprezentované komunity. [17] * Možné presahy, čerpanie inšpirácie pre iniciatívy spojené s výukovými technológiami (edTech) 5. University of Houston: DesignLAB (Houston, Texas) [18] * Zamerané na mestský dizajn, architektúru, plánovanie a industriálny dizajn. [18] * Projekt značenia budov a komplexov univerzitného kampusu [19] * Analýza kampusu. [20] * Inak je na stránkach o tomto design labe málo informácií. 6. Berlin University of the Arts: Design Research Lab (Berlín, Nemecko) [21] * Tento dizajn lab si zaslúži hlbšiu analýzu v budúcnosti — mnoho z projektov by malo prekryv s cieľmi a možnosťami KISKu. * Prevádzkujú Purple Code podcast o rôznych témach sociálnej rovnosti, feminizme, a systémoch útlaku. [22] * V Júni 2022 usporiadali konferenciu o digitálnej gramotnosti, digitálnej suverenite, a digitálnej demokracii. [23] * Projekty na využívanie umelej inteligencie v dizajne, v spolupráci s technologickou spoločnosťou Lenovo. [24] * Design Research Lab sa venuje aj vývoju asistívnych technológií za použitia nositeľných technologických zariadení v projekte PowerGrasp [25] 7. University of Twente: DesignLab (Enschede, Holandsko) [26] * Tento dizajn lab je veľmi rozvinutý, a je mu dedikovaná celá budova na kampuse. Zameranie je veľmi široké. [27] * Študenti sa môžu zapojiť do mnohých workshopov a kurzov, alebo prísť relaxovať do otvorených priestoroch alebo na ihrisko DesignLabu. [28] * Program na šírenie technologickej gramotnosti v seniornej populácii. [29] * Projekt spolupráce s mestskými inštitúciami, políciou. [30] * Program Transdisciplinary Innovation zameraný na komunikáciu s verejnosťou a s inštitúciami (či už mestskými, štátnymi, súkromnými, alebo akademickými) mimo univerzitu. [31] 8. University of California San Diego (La Jolla, California, USA) [32] * Veľké, prestížne dizajnové štúdio, zameriavajúce sa na people-centered design a systémové myslenie pre projekty vo vzdelávaní, riešenie sociálnych otázok, zdravotníctvo, etické otázky a podobne. [33] * Bohatá publikačná činnosť [34], okrem iného aj Design of Everyday Things [35], kniha používaná na výuku dizajnu po celom svete (aj na KISKu). * Zapojenie sa do rozsiahleho programu prepájania komunít a šírenia osvety (primárne v spojení s pandémiou covid19), Earth2. [36] * Iniciatíva, v spolupráci so spoločnosťami ako IBM a SAP, na transformáciu interných procesov s použitím dizajnu (Design-Driven Transformation). [37] 9. The University of Sidney: Design Lab (Sydney, Austrália) [38] * Primárne architektúrny a urbanistický dizajn. Vznikol z Key Centre for Design and Cognition — viac než 50-ročná tradícia. * Mestské rozhrania (Urban Interfaces) — využitie špekulatívneho dizajnu, interakčného dizajnu a human-centered dizajnu pre hľadanie riešení ekologických systémov v dizajne mestských rozhraní. [39] * Projekty pre rozvíjanie technologickej gramotnosti, ako napr. Wellbeing Supportive Design Toolkit. [40] [41] * Široké portfólio zaujímavých výskumných projektov. [42] * Projekt na skúmanie liečby úzkosti a bolesti za použitia virtuálnej reality. [43] 10. Longwood University: Design Lab (Longwood, Virginia, USA) [44] * Študentmi vedené laboratórium, poskytuje možnosť získať profesionálne dizajnové skúsenosti (skrze interné stáže) a prístup k možnostiam vytvárania interaktívneho obsahu. * Primárne zamerané na grafický dizajn, so širokým portfóliom výstupov v spolupráci so súkromnými a neziskovými organizáciami. [45] * Celá organizačná štruktúra je tvorená študentami, a pozícia akademického garanta sa mení zo semestra na semester. [46] * Metodologicky si zakladajú na jasne danom procese kontaktu s klientom a presného postupu od prototypovania až po užívateľské testovanie. [47] Zoznam rozhodne nieje vyčerpávajúci. Zahŕňa viacero establišovaných inštitúcií na veľkých univerzitách — z týchto môžeme čerpať najmä metodológiu a nápady na projekty, ktoré by sme mohli ako dizajn lab uskutočniť. Okrem toho som sa pozrel aj na menšie, alebo začínajúce inštitúcie, od ktorých by sme sa mohli priučiť ako sa správať v začiatkoch. Zároveň vedúci alebo členovia jednotlivých dizajn labov môžu slúžiť aj ako zbierka kontaktov do budúcnosti, a môžeme ich prípadne skúsiť kontaktovať s otázkami, alebo zavolať na konferencie. Dokument nieje kompletný, a je možné doňho postupne pridávať ďalšie zaujímavé inštitúcie, na ktoré narazíme. Ďalšie Design Laby, ku ktorým som sa zatiaľ nedostal: * Koç University Design Lab [48] * Shapiro Design Lab [49] ZOZNAM LITERATÚRY * Výzkum od stolu. In: kisk.phil.muni.cz. MUNI ARTS [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/100metod/vyzkum-od-stolu * Business & Design Lab. In: gu.se. University of Gothenburg [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://www.gu.se/en/bdl * Elena Raviola. In: gu.se. University of Gothenburg [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://www.gu.se/en/about/find-staff/elenaraviola * Research Projects. In: gu.se. University of Gothenburg [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://www.gu.se/en/bdl/research-1/research-projects * About us. In: gu.se. University of Gothenburg [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://www.gu.se/en/bdl/about-us * MFA in Design with Specialisation in Embedded Design. In: facebook.com. Facebook [online]. [cit. 2023–23–01]. Dostupné z: https://www.facebook.com/embeddeddesignmastersprogram * Design Lab. In: users.encs.concordia.ca. University of Concordia [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://users.encs.concordia.ca/~design/ * Design Lab. In: users.encs.concordia.ca. University of Concordia [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z https://users.encs.concordia.ca/~design/research.html * Publications. In: users.encs.concordia.ca. University of Concordia [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://users.encs.concordia.ca/~design/publications.html * Y. Zeng and S. Yao (2009), Understanding design activities through computer simulation, Advanced Engineering Informatics. Vol.23, №3, 294–308. [link] * Service Design Lab. In: servicedesignlab.aau.dk. Aalborg University [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://servicedesignlab.aau.dk/ * About. In: servicedesignlab.aau.dk. Aalborg University [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://servicedesignlab.aau.dk/about/ * Projects. In: servicedesignlab.aau.dk. Aalborg University [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://servicedesignlab.aau.dk/projects/ * Mediation Grammar. In: easyrights.eu. easyRights project [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://www.easyrights.eu/mediationgrammar * Morelli, N. et al. (2020). Service Design Capabilities. Springer Cham. [link] * Design Lab. In: design.ncsu.edu. College of Design [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://design.ncsu.edu/designlab/ * Reach Out Initiative. In: design.ncsu.edu. College of Design [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://design.ncsu.edu/designlab/reachout/ * DesignLAB. In: uh.edu. University of Houston [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://www.uh.edu/architecture/special-programs/designlab/ * Pilot Sign Installed as Part of New Campus Wayfinding Project. In: uh.edu. University of Houston [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://uh.edu/facilities-services/news-events/stories/2013/08/pilot-sign.php * CENTENNIAL PLAN 2027 — conceptual diagram. In: uh.edu. University of Houston [online]. [cit. 2023–24–01]. Dostupné z: https://www.uh.edu/facilities-planning-construction/vendor-resources/owners-design-criteria/master-plans/designlab_uh_masterplanph3_20191001_pp29-48.pdf * DESIGN RESEARCH LAB. In: drlab.org. Design Research Lab [online]. [cit. 2023–31–01]. Dostupné z: https://www.drlab.org/ * Purple Code — Intersectional feminist perspectives on digital societies. In: drlab.org. Design Research Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.drlab.org/project/purple-code-intersectional-feminist-perspectives-on-digital-societies/ * Call for papers: Practicing Sovereignty conference. In: drlab.org. Design Research Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.drlab.org/project/call-for-papers-practicing-sovereignty-conference/ * DDAI — Design-driven Artificial Intelligence. In: drlab.org. Design Research Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.drlab.org/project/uplinx-2/ * PowerGrasp — A Soft Robotic Assistive System. In: drlab.org. Design Research Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.drlab.org/project/powergrasp-a-soft-robotic-assistive-system/ * DesignLab. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/ * DesignLab Facilities. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/facilities/ * Student Activities. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/students/ * Elderly people think about how technology can keep them independent for longer. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/news/2022/1/403098/elderly-people-think-about-how-technology-can-keep-them-independent-for-longer * YEAR IN REVIEW: Highlights & Reflections. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/news/2022/12/380338/year-in-review-highlights-reflections#a-safer-national-police * Projects. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: Student Activities. In: utwente.nl. University of Twente [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/designlab/projects/ * The Design Lab. In: designlab.ucsd.edu. UC San Diego [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://designlab.ucsd.edu/ * Philosophy. In: designlab.ucsd.edu. UC San Diego [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://designlab.ucsd.edu/about-the-design-lab/philosophy/ * Publications. In: designlab.ucsd.edu. UC San Diego [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://designlab.ucsd.edu/research/publications/ * Norman, D. A. (2013). Design of Everyday Things: Revised and Expanded. New York: Basic Books. London: MIT Press (UK edition) * Earth 2.0. In: earth2.ucsd.edu. UC San Diego [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://earth2.ucsd.edu/ * Design-Driven Transformation. In: designlab.ucsd.edu. UC San Diego [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://designlab.ucsd.edu/research/design-driven-transformation/ * About. In: sydney.edu.au. The University of Sydney [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://design.sydney.edu.au/about/ * Urban Interfaces Lab. In: sydney.edu.au. The University of Sydney [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://design.sydney.edu.au/research/urbaninterfaces/ * Designing for Psychological Wellbeing. In: sydney.edu.au. The University of Sydney [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://design.sydney.edu.au/designing-for-psychological-wellbeing/ * Toolkit. In: positivecomputing.org. Wellbeing Technologies Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: http://www.positivecomputing.org/p/toolkit.html * Projects. In: sydney.edu.au. The University of Sydney [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://design.sydney.edu.au/design-lab-research-projects/ * Virtual Reality to Support Anxiety and Pain Management. In: sydney.edu.au. The University of Sydney [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://design.sydney.edu.au/virtual-reality-to-support-anxiety-and-pain-management/ * Design Lab. In: longwood.edu. Longwood University [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: http://www.longwood.edu/graphicdesign/about/design-lab/ * Graphic Design. In: longwooddesignlab.wixsite.com. Longwood University Design Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://longwooddesignlab.wixsite.com/design-lab/portfolio * Our Team. In: longwooddesignlab.wixsite.com. Longwood University Design Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://longwooddesignlab.wixsite.com/design-lab/people * Our Process. In: longwooddesignlab.wixsite.com. Longwood University Design Lab [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://longwooddesignlab.wixsite.com/design-lab/process * DESIGN LAB. In: notion.so. Koç University [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.notion.so/kuar/DESIGN-LAB-cb4f916bd1154808b496e9c611c073b9 * Shapiro Design Lab. In: lib.umich.edu. University of Michigan Library [online]. [cit. 2023–01–02]. Dostupné z: https://www.lib.umich.edu/visit-and-study/creation-and-learning-spaces/shapiro-design-lab KISK dizajn lab — svetový prehľad was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

KISK Dizajn lab — úvodný brainstorming

KISK Dizajn lab — úvodný brainstorming V tomto článku sa pokúsim zachytiť a zhrnúť diskusiu, ktorú sme viedli na tému “Dizajn lab KISKu” v predmete ISKM69 Design v souvislostech v semestri podzim 2022. Šlo o brainstorming, na ktorom sme si predostreli aké funkcie by mohol taký lab spĺňať, komu by presne pomohol, aké sú možnosti implementácie, a podobne. Používali sme klasickú metódu “papír a lepíky” a pri vyberaní dôležitých elementov sme sa riadili skupinovým koncenzom. Pre začiatok sme si rozdelili papier na kategórie (alebo “swimlany): “Proč?”, “Kdo?”, “Co?”, “Kde?”, “Jak?” a ku každej sme vypísali niekoľko hodiacich sa lepíkov. Následne sme si vybrali v každej kategórii tri až štyri, ktoré sme považovali za najdôležitejšie. Tieto uvádzam ako “Must-have”, ostatné ako “Nice-to-have”. Pokúsim sa všetky zapísať, a pridať aj vysvetľujúci komentár. Brainstormingový papier s lepíkmi.Proč? Dôvody prečo by sme mali zakladať Dizajn Lab. Must-have: * Málo praktických dizajnových aktivít — usporiadavajú sa workshopy, ale študenti (teda, aspoň študenti dizajnujúci tento dokument) chcú viac. * Prístup k nástrojom a technológiám — chýba možnosť prakticky si vyskúšať jednotlivé dizajnové technológie a metódy, o ktorých sa učíme. * Osvedčilo sa to u iných dizajnových škôl — k tomuto tvrdeniu máme v tejto chvíli len anekdotálne dôkazy, ale v ďalšom článku sa pokúsim o hlbší prehľad. Nice-to-have: * Stúpne reputácia MUNI service dizajnu — na fakulte, na univerzite, ale aj v celej Českej republike (a aj ďalej!). * Študentská angažovanosť — študenti dizajnu budú mať viac dôvodov sa zdržiavať v škole, zvýši sa ich povedomie o prebiehajúcich projektoch, a šance sa k nejakému pripojiť. * Prepojovanie fakúlt a odborov — KISK má už teraz potenciál prepájania odborov (a aj sa to deje), a dizajn lab by tento potenciál mohol maximalizovať. * Vzdelávanie verejnosti — dizajn lab by mohol poskytovať zázemie pre sprostredkovávanie kurzov (nielen dizajnových) verejnosti. Prípadne aj prednášky/workshopy organizované labom by mohli byť verejné. * Nedostatek lepíků 🙂 — už nikdy sa nestane že by na fakulte došli lepíky! Kto? Zainteresované strany, používatelia, stakeholderi… Must-have: * Formálne zaistené KISKom — formálne zodpovedná osoba bude pedagóg KISKu. * Kultúrne subjekty — do činnosti a/alebo spolupráce môžeme zapojiť rôzne brnenské subjekty — padli napríklad názvy ako FAVU, Kumst, a rôzne ďalšie ateliéry. * Zodpovednosť na študentoch — študenti by dizajn lab menežovali sami. Mali by tak možnosť si precvičiť aj projektové riadenie. * Mesto a mestské inštitúcie — viacero projektov, ktoré sme mali na mysli, by mali interagovať priamo s mestom, a (nielen vládnymi) inštitúciami v ňom. Nice-to-have: * Všetci študenti KISKu — prístup by mal byť pre všetkých, na ISIC. * Súkromný sektor — spolupráca so súkromnými firmami by mohla byť prínosná, jednak finančne a v neposlednom rade potom aj na prepojenie študentov s budúcimi zamestnávateľmi. * Študenti iných odborov — dizajn je prítomný v mnohých ďalších odboroch. Ako by mal byť riešený prístup študentov mimo KISK? Mal by byť dizajn lab otvorený? * Humans of UX — ďalší zdroj prestíže pre univerzitu. Čo? Čo presne by dizajn lab predstavoval? Must-have: * Sociálny hub — možnosť stretnúť sa so spolužiakmi aj mimo výuku, budovanie komunity. * Coworking + miesto na týmové projekty — priestor, kde sa môžu študenti vzájomne motivovať, a pomáhať si so školskými projektami, alebo spolu pracovať na skupinových projektoch. * Priestor pre získavanie spätnej väzby — študenti si tu môžu vzájomne vymieňať priebežnú spätnú väzbu na úlohy — zníži sa tým množstvo dotazovacích emailov v schránke pedagógov. Naviac, spolužiaka nemám problém opýtať sa aj na banálnu otázku, ktorou by som pedagóga nechcel otravovať. Nice-to-have: * Miesto pre riešenie dizajnových výziev stakeholderov — či už ide o súkromného zadávateľa, alebo vládne či akademické inštitúcie. * Standardizácia a rozvíjanie dizajnových štandardov na MUNI — potenciál byť pri formovaní dizajnovej kultúry univerzity, “the place where it happens”. Kde? Aké miesta sú pre dizajn lab relevantné? Kde by bolo možné organizovať aktivity dizajn labu? Must-have: * Dizajnové intervencie vo vládnych inštitúciách — najmä mestské inštitúcie. * Centrum bude v budove fakulty — nieje isté, kde presne. Bude potrebné preskúmať, kde by bolo možné toto pracovisko zriadiť. Pre začiatok by mohla poslúžiť seminárna miestnosť KISKu. Nice-to-have: * Makerspace — nastolenie spolupráce a zjednodušenie prístupu do makerspaceu na FF. * Křižovatka / KUMŠT / Káznice — nastolenie spolupráce s kultúrnymi a dizajnovými inštitúciami v okolí a/alebo afiliované s fakultou. * Priestor pre organizáciu konferencií — na konferenciu realisticky treba jednu až dve učebne. Menšie konferencie by bolo možné usporiadať priamo v dizajn labe. * Untr pod Falkem — slúži ako demonštratívny príklad. Na usporiadanie rôznych workshopov môžeme zájsť my za študentami, a nie naopak. Priniesť aktivity dizajn labu na miesta a do podnikov, kde sa zdržiavajú študenti. * Norsko — osobné skúsenosti členov našej skupiny s tým, ako podobný problém riešili v Nórsku. * JIC — Jihomoravské Inovační Centrum predstavuje ďalšiu príležitosť pre spoluprácu na projektoch a iniciatívach. Jak? Aké potrebujeme na začiatok zdroje? Ako sa budeme organizovať? Zachyťte vlastnosti implementácie samotného riešenia. Must-have: * MVP: Počítače, Tisk (2D), Nábytek, Projektor, Mikrofón, Reproduktory — na začiatok by dizajn lab potreboval aspoň základnú technickú výbavu — to je pochopiteľné, a veci ako “nábytok” sú zjavné, ale spomenúť ich treba ajtak. * Akademický garant — dizajn lab, ako študentami tvorená inštitúcia (prípadne aj priamo študentský spolok), potrebuje na svoje rozbehnutie akademického garanta, i.e. osobu, ktorá projekt formálne zastreší a poskytne počiatočné vedenie. Podľa našich počiatočných predstáv bude garant slúžiť skôr ako kompas, podľa ktorého sa dokážu študenti riadiť ak sa stratia. * Financie: granty, spolupráce, zákazky, regeneratívne financovanie, merchandise — možnosti financovania sú potenciálne široké, a je treba ich ešte poriadne preskúmať. Nepochybujeme, že mnoho akademických pracovníkov, ktorých v tomto môžeme osloviť, nás dokážu nasmerovať na grantové programy, organizácie, ministerstvá a podobne. V dizajn labe môžeme tiež preskúmať možnosti financovania skrze novodobé modely renegeratívneho financovania, systémy commoningovej ekonomiky, a podobne. V neposlednom rade, ak sa rozhodneme ísť formou študentského spolku, bolo by možné získať štipendium skrze spolkovú platformu FF. Nice-to-have: * “Projektovo” vedený predmet — štruktúra vedenia dizajn labu je závislá na projektoch, ktoré v ňom práve prebiehajú. * Vedú to študenti, garant zakroćí v hodine najhoršej — študenti majú možnosť experimentovať aj s vedením samotného dizajn labu. Zo začiatku to bude na bezpečnom piesočku pod dohľadom Benevolentného diktátora [1] — akademického garanta. * Poskytovanie zdrojov pre študentské projekty (požiadaj -> dostaneš) — Vytvorenie kultúry výmeny zdrojov medzi predmetmi, hlavne ľudských zdrojov, teda práce. * Tlač (3D) — možno v budúcnosti. Ale iba ak Makerspace nebude stačiť. Ďalší nápad, ktorý by stál za rozpracovanie, je zriadiť v dizajn labe systém “nástenky”. Táto by bola určená pre hľadanie členov do projektového týmu. “Inzerát” by si sem pripli jednak vedúci projektu, ale aj študenti s voľnou kapacitou, ktorí sa chcú do niečoho zapojiť. Skrze nástenku by sa mohli navzájom kontaktovať a začať spolupracovať. Nástenka by mohla, samozrejme, byť aj digitálna. Dizajn Lab je ambiciózny projekt, a ešte nemáme presne definované, o čo konkrétne by šlo (i.e. nemáme formálne spracovaný návrh projektu), ale v magisterskom ročníku je potenciál presadiť túto iniciatívu a vytvoriť niečo funkčné, čo mnohým študentom aj pedagógom uľahčí ich akademickú existenciu. V druhom diely sa pozriem na možnosti, čo všetko by taký univerzitný dizajn lab mohol predstavovať. ZOZNAM LITERATÚRY * Benevolent Dictator. In: communityrule.info. CommunityRule [online]. [cit. 2023–26–01]. Dostupné z: https://communityrule.info/templates/benevolent-dictator KISK Dizajn lab — úvodný brainstorming was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Návrh redesignu služby: Brno iD

Webové stránky jsou jednou z věcí, na které je v dnešní době kladen velký důraz. Nejenom že jsou nedílnou součástí internetu, ale za posledních 20 let se jak ve státním, tak soukromém sektoru tak zpopularizovali, že společně s tím vzrostly i nároky na jejich grafickou a funkční úroveň. V roce 2022 používalo internet v průměru pět miliard lidí denně, a i když jsou do čísla započítány i oblasti jako: sociální média atd.., tak počet webovek nutný na pokrytí tolika uživatelů je obrovský. Bohužel to ale neznamená že všechny dodržují webové standardy, které se od aktuálních stránek očekávají, ba naopak, stránek, které jsou špatně navržené a kvůli tomu uživatelsky nepřívětivé je plno a setkáváme se s nimi na denní bázi. Příkladem hůře navržené stránky je webové rozhraní e-shopu městských služeb Brno iD. Jedná se o webovky, které zprostředkovávají městské služby v online podobě. Většinu věcí je tak možno vyřídit z pohodlí domova a nemuset tak jezdit do centra Brna osobně. Hlavními nabízenými službami jsou: prodej šalinkaret, řešení placení odpadů, turistické karty, platby vůči knihovně a další. Redesign webu Brno iD Starý design webu Brno iDWeb Brno iD je zbytečně komplikovaný a uživatelsky nepřívětivý, a to především pro návštěvníky, kteří nemají s webem žádnou předešlou zkušenost. Úvodní stránka webu obsahuje zbytečně moc odkazů a informací, které jsou jen minimálně strukturované a na první pohled by mohli být lépe uspořádány. Vycházím i z vlastní zkušenosti, s webem jsem se poprvé setkal několik měsíců zpět a trvalo mi několik desítek minut pochopit jakým způsobem si zakoupím šalinkartu a co pro to mám udělat, což pro portál tohoto typu neznamená nic dobrého, obzvláště pokud vezmeme v potaz, že Brno iD má aktuálně téměř 360 tisíc uživatelů a každým měsícem jich tisíce přibývají. Drobné nedostatky nalezneme i ve zbytku aplikace. Některé stránky jsou sice vytvořené lépe než jiné, nicméně žádné nejsou navrženy perfektně a vždy obsahují nedostatky. Chybně navrženým elementem vyskytující se napříč celou aplikací je například i navigace na horní liště, která až na tlačítko „služby“, které je zde umístěno správně, obsahuje několik typů navigačních tlačítek, které mají výrazně nižší prioritu a měli by být umístěny níže na stránce a udělat tak místo pro důležitější funkce. Další nevýhodou je visuální zpracování webovek. V porovnání s jinými státními či městskými weby web Brno iD nepůsobí na první pohled profesionálně a z mého pohledu by zasloužil částečný či kompletní redesign. Proto jsem se rozhodl tento nápad zrealizovat a navrhl jsem jednu z možností, jak by mohl nový design úvodní stránky vypadat. Nový design webu Brno iDHlavním cílem bylo zkombinovat vysokou uživatelskou přívětivost s moderním designem. V prvním kroku jsem si sepsal všechny funkce aktuálně obsažené na úvodní stránce a poté jsem je omezil jen na ty které by uživatel na úvodní stránce očekával. V tomto kroku jsem klad důraz především na kvalitu, protože kdyby byla v této fázi udělána chyba, mohlo by to mít zásadně negativní vliv na výsledný produkt. Dalším krokem bylo vytvoření tzv. wireframů. Wireframy pomáhají designérovi vytvořit základní myšlenku layoutu (rozvržení) chystaného produktu a pomáhají ji lépe vizualizovat. V mém případě jsem vytvořil několik verzí wireframů, každý reprezentující jiný pohled na věc. Po ujasnění si, jak by měla nová stránka vypadat, jsem se konečně posunul do poslední fáze, a to do vytváření tvz. high fidelity prototypu, který představuje finální design nového vzhledu webu Brno iD. Nový prototyp omezil počet funkcí a odkazů na úvodní stránce na ty nejdůležitější a kompletně změnil visuální styl, který působí moderněji a profesionálněji a obsahuje jen to co by uživatel od stránky očekával. Návrh redesignu služby: Brno iD was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

S Kateřinou Radoš Minaříkovou, vedúcou lektorského oddelenia Moravské galerie, o designe…

S Kateřinou Radoš Minaříkovou, vedúcou lektorského oddelenia Moravské galerie, o designe vzdelávacích programov, prístupe k ľuďom a vzdelávacích publikáciach nie len Moravskej galérie. Naším cílem při vzdělávacích aktivitách není vytvářet produkt, jako například hezký obrázek, ale spíš skrze výtvarní techniky a procesy přijít na dřeň uměleckým dílům potažmo přijít na myšlenku za designovým produktem.https://medium.com/media/baacef52eb062089655081ed20c9d176/hrefS Kateřinou Radoš Minaříkovou, vedúcou lektorského oddelenia Moravské galerie, o designe… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Design audio služeb

Patří k vděčným úlohám studentů vysokých škol (nejen, samozřejmě) nacházet skrze rešerši a bádání nová témata, jež jsou málo zpracována, opomíjena, či dosud neobjevena a pak se pokoušet je komunikovat skrze vhodné médium, třeba Medium: následujícím sdělením k jedné takové skulině nastavíme ucho… Zdroj: Unsplash — Lee CampbellČlověk je tvor bytostně aisthetický, a aby se mohl ve světě orientovat, má k dispozici minimálně pět smyslů, z nichž největší důraz je ovšem kladen zraku. Dominantní úlohu leckdy vycítíme ze slovních spojení jako mít vizi, vidět na vlastní oči, či očitý svědek. Jednou z nejvytěžovanější sociálních služeb je Instagram a stokrát se omílá důležitost vizualizační gramotnosti, aby nás neošálila zornice. I v rámci designu informačních služeb a rozhraní se zhusta mluví o vizualizačních prvcích a jejich úloze. Znamená to, že nám ostatní modality nemohou nic nabídnout a nemáme se jejich zanedbávání bát? Ne. A zvuk je taktéž informace. Rozdíly mezi sluchem a zrakem Abychom byli spravedliví, zrak se skutečně zdá být dominantním smyslem. [1] Sluch má ovšem ve srovnání se zrakem nejméně dvě výhody. Zaprvé je při využití zvuku inherentně pracováno s časovou dimenzí, jako třeba u rytmu, a člověk má dobře vyvinutou schopnost takové změny v čase vnímat. Pokud smysly zachytí konfliktní informace, je zrak dominantní v prostorové dimenzi, zatímco sluch v časové. [2] Zadruhé je využití zvuku nepostradatelné tam, kde je náš zrak již zaneprázdněn jinde, jako při využívání stopek, anebo když je jeho použití omezené, což je případ zvukových signálů u soudobých aut při couvání ve snaze kontrolovat vzdálenost od sousedícího vozidla. Vzhledem k těmto faktům a silným stránkám sluchu by se hodilo mít technologie k jejich plnému využití, což? Internet of Audio Things Koncept Internet of things je zaběhlým pojmem. Díky vyspělým informačním a komunikačním technologiím lze propojovat předměty okolo nás a svým způsobem je tak “augmentovat” do virtuálního prostředí za účelem spolupráce a dosahování společných cílů. [3] Pokud se zaměříme na zvukové technologie, můžeme z konceptu vydělit podmnožinu zvanou Internet of Audio Things, což je mladá, teprve se vynořující disciplína reagující na přehlíženou roli zvuku v internetu věcí. [4] [4]Technologie, na kterých koncept stojí, zahrnují kromě internetové sítě, počítačů, tabletů a smartphonů taktéž přístroje vybavené různými typy pohybových senzorů, a přes výsostně audio-zaměřenou techniku, tedy mikrofonů a sluchátek, až po “neviditelnou vrstvu” protokolů, modelů a reprezentací. Jako každý koncept bude i Internet of Audio Things uzrávat a díky technologickému pokroku se stále více bude otevírat prostor, což je pro nás důležité, i pro nové a originální služby, aplikace a rozhraní založené na auditorní informaci. [4] “Představujeme Internet audio věcí (IoAuT) jakožto nové paradigma ve kterém mohou heterogenní chytré objekty (které nazýváme Audio věci) interagovat a navzájem spolupracovat, stejně tak jako i s ostatními chytrými přístroji napojené na internet. Cílem je umožnit a podporovat takové na audiu postavené služby a aplikace, které budou přístupné uživatelům po celém světě.” [4]Praktické příklady využití Způsob, jakým je zvuk v rámci té které služby využit, může být různý. Turchet a spol. za sebe uvádí následující kategorizaci: bezdrátové akustické sítě senzorů, sonifikaci, zvukovou augmentaci připojených objektů, akustický přenos dat, sémantické audio a digitální audio aplikace vystavené na webu. [4] Zde uveďme několik zajímavých případů služeb: Velkou roli hraje zvuková složka při designu asistivních humanoidních robotů pro lidi s poruchou autistického spektra. Robot sice interaguje i skrze vizuální interpretaci a dotykový panel, neméně důležitá je ovšem komunikace skrze řeč a celá pletora služeb, jako je zpěv, předčítání zpráv a knih či hovory přes Skype. [5] Kvalita subjektivní zkušenosti se odvíjela od personalizace robota takovým způsobem, aby pasoval na konkrétní životní styl uživatele. V oblasti zvuku tato personalizace může znamenat například typ a pohlaví řečníka, nebo využití zvukových efektů. [5]Music service system je systém, který poskytuje hudební služby seniorům, a to za účelem uspokojení jejich spirituálních i sociálních potřeb. [6] Stávající systém služeb a podpory (alespoň v Číně, kde byla služba navržena) nestačí, neboť nemá adekvátní schopnost reagovat na emocionální potřeby. Chybí začlenění vhodného média, kterým může být pro svůj potenciál ovlivňovat emoce právě hudba. Aplikace byla sestrojena za využití metod persony, service blueprint a cesta službou. Zjištěné poznatky daly vzniknout službě, která využívá hudbu jako medium pro setkávání a trávení volného času. Systém samotný sestává z online platformy a fyzických produktů; máme zde tedy online aplikaci, pomocnou techniku a televizní terminál spojený s cloudem. Pro setkávání a komunikace je používán digitální managment systém. [6]Řečová terapie pro pacienty s Parkinsonovou chorobou je náročná vzhledem k vysoké individuálnosti. Po jejím absolvování navíc jen malá část pacientů zvládá efektivně praktikovat předepsaná cvičení. [7] Na základě uživatelského testování různých aplikací navrhl taiwanský tým Blueprint a rozhraní nové služby, Speech Rehabilitation APP, která zlepší efektivitu a úspěšnost rehabilitace. Služba umožňuje uživateli zkontrolovat hlučnost prostředí a vybrat si z několika možných druhů cvičení na hlasitost projevu, výslovnost a další. [7]Jako příklad služby využívající sonifikaci (zvukové zobrazení dat) uveďme výzkumný projekt z oblasti bioinformatiky. Mark D. Temple sestrojil webovou službu, která nám představuje sonifikaci RNA sekvenci genomu koronaviru v reálném čase. [8] Zda je takové zobrazení užitečné pro samotnou vědeckou práci, nebo slouží pouze jako popularizace vědy, je nejasné, lze ale skrze ní dobře vidět potenciál podobných počinů. Pro úplnost se ještě krátce zmiňme o slibném přínosu nahrávacích technologii při samotném designovém procesu, kdy může zvukový soubor poskytnout lepší či jiné možnosti získávání dat. Zvukový záznam rozhovoru totiž umožňuje zachytit mnohem jemnější emocionální nuance rozhovoru, které jinými metodami mohou protéct jako sítem. Přes potenciální úskalí, jako citlivost dat (hlas se dá považovat za biodata), může přinést autentický hlas uživatele podnět ke změně či určit směr při formování služeb, jako je například pomoc při domácím násilí. [9] Začlenění zvuku do designového procesu Kevin Perlmutter vyčítá UX designerům, že při své práci často zanedbávají zvuk, a to i přesto, že špatně zvolený zvuk může negativně ovlivnit zkušenost uživatele. [10] Henry Daw tuto výpověď potvrzuje s dodatkem, že je zvuk nesmírně mocný nástroj a ptá se, pokud UI a UX designéři spolupracují, proč by nemohli do svého kreativního procesu více zapojit také zvukové designery? [11] Stejně jako pro ně je i pro zvukového designera relevantní výbavou k práci designové myšlení. [12] Zvuk vskutku může nabídnout další důležitou rovinu uživatelské zkušenosti, stejně jako konkurenční výhodu, ovšem jak říká Turchet a spol., bude zapotřebí (mnohý) výzkum, abychom byli schopni navrhovat užitečné systémy schopné umožňovat “bohaté interakční paradigma”, které se skrývá v Internetu audio věcí. [4] Toto tvrzení se dá vztáhnout jak na hardwarovou a softwarovou vrstvu, tak i na související design na zvuku založených služeb. Mezi konkrétními problémy netechnického rázu uvádí obecně: jak reprezentovat audio informaci a jak designovat audio věci (Audio Things). Z případových studií můžeme tu a tam vyčíst i konkrétnější zádrhely při vyvíjení služeb: Z článku Vocalizing Violence [9] například vyčteme obavy o citlivost dat, která by mohla výzkumníky dostat do “složité situace”. Při navrhování aplikace pro rehabilitaci byla důmyslně zapracována funkce kontroly hladiny zvuku prostředí, [7] což ukazuje na nutnost zohlednit akustickou situaci různých use case. Nutno taktéž myslet a umět pracovat s bohatou škálou sluchových vad, od tinnitu po hluchotu. Při samotném užití zvuku je potřeba vzít ohled na to, zda je vhodné jej vůbec využívat, nebo dát přednost tichu, jak jej navrhnout a jaké emocionální konotace bude mít, a taktéž, jak bude fungovat na různých systémech s jinými druhy sluchátek apod. Na audiu založené služby, ať už zcela, či jen komplementárně souhrou vizuálního a zvukového módu rozhraní, mají potenciál nejen obohatit stávající produkty o novou významovou vrstvu, ale otevírají dosud opomíjený prostor pro nová řešení a přidané hodnoty, jež si zaslouží naší pozornost a roli v diskurzu. Nebylo by fajn mít v budoucnu k dispozici kompletní auditorní rozhraní, které by nám umožnilo například při sportovní hodince pouze hlasem vyřídit emaily a napsat k tomu i celou esej? Zdroje: [1] HUTMACHER, Fabian. Why Is There So Much More Research on Vision Than on Any Other Sensory Modality? Frontiers in Psychology [online]. 2019, 10, s. 1–3. [cit. 2023–01–12]. ISSN 1664–1078. DOI: 10.3389/fpsyg.2019.02246. [2] GUTTMAN, Sharon E., Lee A. GILROY a Randolph BLAKE. Hearing What the Eyes See. Psychological Science [online]. 2016, 16(3), s. 235. [cit. 2023–01–12]. ISSN 0956–7976. DOI: 10.1111/j.0956- 7976.2005.00808.x. [3] ATZORI, Luigi, Antonio IERA a Giacomo MORABITO. The Internet of Things: A survey. Computer Networks [online]. 2010, 54(15), 2787–2805 [cit. 2023–01–10]. ISSN 13891286. DOI: 10.1016/j.comnet.2010.05.010. [4] TURCHET, Luca, Gyorgy FAZEKAS, Mathieu LAGRANGE, Hossein S. GHADIKOLAEI a Carlo FISCHIONE. The Internet of Audio Things: State of the Art, Vision, and Challenges. IEEE Internet of Things Journal [online]. 2020, 7(10), 10233–10249 [cit. 2023–01–04]. ISSN 2327–4662. DOI: 10.1109/JIOT.2020.2997047. [5] KHOSLA, R., NGUYEN, K., a M. -T. CHU. Service personalisation of assistive robot for autism care. In: IECON 2015–41st Annual Conference of the IEEE Industrial Electronics Society [online]. Yokohama, 2015, s.002088–002093. [cit. 2023–01–04]. DOI: 10.1109/IECON.2015.7392409. [6] SONG, Ruibo, Zihui LI, Xining YANG a Zhengxin TAN. Music service system and intelligent product design for the elderly at home based on social needs. In: 2021 2nd International Conference on Intelligent Design (ICID) [online]. IEEE, 2021, s. 440–444 [cit. 2023–01–04]. ISBN 978–1–6654–2065–5. DOI: 10.1109/ICID54526.2021.00093. [7] LO, Hsin-Chang, Shih-Tsang TANG, Wan-Li WEI a Ching-Chang CHUANG. Design and Usability Evaluation of Speech Rehabilitation APP Interface for Patients with Parkinson’s Disease. In: ANTONA, Margherita a Constantine STEPHANIDIS, ed. Universal Access in Human–Computer Interaction. Human and Technological Environments [online]. Cham: Springer International Publishing, 2017, s. 65–75 [cit. 2023–01–04]. ISBN 978–3–319–58699–1. DOI: 10.1007/978–3–319–58700–4_6. [8] TEMPLE, Mark D. Real-time audio and visual display of the Coronavirus genome. BMC Bioinformatics [online]. 2020, 21(1) [cit. 2023–01–12]. ISSN 1471–2105. DOI: 10.1186/s12859–020–03760–7. [9] BELLINI, Rosanna, Jay RAINEY, Andrew GARBETT a Pamela BRIGGS. Vocalising Violence. In: Proceedings of the 9th International Conference on Communities & Technologies — Transforming Communities [online]. New York, NY, USA: ACM, 2019, 2019–06–03, s. 210–217 [cit. 2023–01–11]. ISBN 9781450371629. DOI: 10.1145/3328320.3328405. [10] PERLMUTTER, Kevin. Beep! Bloop! Buzz! Why Do UX Designers Often Neglect Sound? In: Wired.com [online]. 12.11.2018 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://www.wired.com/story/why-do-ux-designers-neglect-sound/. [11] DAW, Henry. Being Smart With Sound In: Awwwards.com [online]. 29.12.2015 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://www.awwwards.com/being-smart-with-sound.html. [12] ANDERSEN, Asbjoern. How To Succeed In Audio Branding, Music Editing, And Sound For VR/AR/MR — With Steve Keller, Steven Saltzman, Helena McGill & Anna Woźniewicz. In: Asoundeffect.com [online]. 1.5.2019 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://www.asoundeffect.com/sound-success-audio-branding-music-editing-vr/. Design audio služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Výzkum a design mezi kulturami: minimum znalostí o kulturních dimenzích

Při designování služby, nebo produktu je důležité být dobře seznámený s profily potenciálních koncových uživatelů. Při přenesení úspěšné služby z jednoho prostředí do jiného se ale můžeme setkat s novými problémy, které v původním prostředí nebyly zřetelné. Jednou z možných příčin jsou rozdíly v hodnotách daných kultur, jejichž pochopením se můžeme snažit možným problémům předcházet. Pro popis kulturních odlišností v globálním měřítku je možné použít analýzu dotazníkových dat. Pro zjednodušení existují modely které jednotlivé národní kultury popisují a srovnávají na základě několika zvolených standardizovaných metrik. Takovéto modely je pak možné využít k identifikování kultur které jsou hodnotově podobné cílové kultuře pro kterou designujeme a následně se inspirovat (Alsswey & Al-Samarraie, 2021). Neměli by ale být jediným zdrojem, ale spíše pomocným nástrojem. Hofstedeho model kulturních dimenzí Jeden z do dneška populárních modelů pro klasifikaci národních kultur popsal G. H. Hofstede začátkem osmdesátých let minulého století v knize, která vychází ze zjištění z jeho výzkumu dotazníkových dat pro společnost IBM (G. H. Hofstede, 1980). Hofstede definuje kulturu jako kolektivní nastavení mysli odlišující členy jedné skupiny, nebo kategorie od ostatních (G. Hofstede, 2011). Hofstede definuje 6 kulturních dimenzí, které se vzájemně doplňují a v některých případech i částečně překrývají. Je důležité mít na paměti, že kultura jako taková je vždy kolektivní záležitostí a hodnoty Hofstedeho kulturních dimenzí jsou spíše statistickým popisem národní společnosti, než-li něčím co by se jednoduše dalo, nebo mělo, vztáhnout na jednotlivce z kterých je daný národ utvořen. Dále je třeba brát v ohled že původní výzkum se zakládá na přes 40 let starých datech, tedy datech která jsou nejen stará, ale navíc pochází z doby dávno před internetem, který svět výrazně smrskl. Pro uspokojení zvědavosti, případné upevnění národní hrdosti, ale i pro mnohem praktičtější účely je možné dohledat národní hodnoty kulturních dimenzí na webu hofstede-insights.com (“Compare countries,” n.d.). Vzdálenost k moci (Distance to Power — PDI) PDI popisuje do jaké míry daná kultura akceptuje společenskou nerovnost. Čím je PDI vyšší tím více je kultura s nerovností nejen smířena, ba ji přímo očekává. Pro společnost s vysokou PDI je důležitější poslušnost, než rovnost, nebo cokoliv jiného (G. Hofstede, 2011). Hodnota PDI bývá typicky vyšší pro země východní Evropy, latinské Ameriky, Asie a Afriky. Naopak pro Germánské a anglicko-jazyčné západní země hodnota PDI nižší (G. H. Hofstede et al., 2010). Individualismus vs. Kolektivismus (IDV) Měří míru do které se členové společnosti skupinové integrují. IDV je možné demonstrovat například na síle vazeb v rámci rodinných, místních, nebo náboženských skupin. IDV také ovlivňuje to, jak lidé vnímají ostatní, zda primárně jako jednotlivce, nebo spíše skrze to či náleží ke stejné skupině; Jinými slovy jak moc je pro jednotlivce důležité náležet do nějaké skupiny a jaká důležitost je přikládána udržování vztahů (G. Hofstede, 2011). Příkladem spíše individualistických kultur jsou západní země jako například USA, naopak kolektivistické kultury jsou typičtější pro asijské země (G. H. Hofstede et al., 2010). Masculinita vs. Femininita (MAS) Dimenze masculinity a femininity odvozeny od mužské a ženské identity a od předpokladů které jsou na muže a ženy kladeny. Pro zjednodušení by snad ale bylo možné o této dimenzi přemýšlet jako o škále mezi převažující asertivitou nebo soucitem. Hofstede přitom zmiňuje, že napříč různými společnostmi bývají rozdíly mezi hodnotami u žen méně výrazné a pohybují se na užším spektru než u mužů. MAS může být i ukazatelem toho jak silně jsou v dané společnosti definované genderové role. Ku příkladu v femininí společnosti bývají menší rozdíly ve vnímání společenských rolí mužů a žen, než ve společnosti masculiní (G. Hofstede, 2011). Mezi masculiní země můžeme řadit například Japonsko, mezi femininí naopak například severské státy (G. H. Hofstede et al., 2010). Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty Avoidance — UAI) UAI popisuje komfort v neznámých/nejasných situacích pro které neexistují ustálené postupy. Kultury s vysokou UAI mají tendence minimalizovat příležitosti pro nejasné situace tím, že takovéto situace kodifikují skrze tradice, pravidla a zákony, které jsou široce respektovány. Kultury s vysokou UAI věří v absolutní pravdy, zatímco kultury s nízkou UAI bývají více tolerantní k jiným názorům (G. Hofstede, 2011). Příkladem vysoké UAI je výhodní a centrální Evropa, latinská Amerika, Japonsko a německo-jazyčné země. Příkladem nízké UAI jsou naopak Čína, anglicko-jazyčné země a státy severní Evropy (G. H. Hofstede et al., 2010). Dlouhodobá orientace (Long-Term Orientation — LTO) Spektrum dlouhodobé vs. krátkodobé orientace je definováno vnímáním dlouhodobých cílů. Dlouhodobě orientované kultury se vyznačují vytrvalým následováním dlouhodobých cílů, kterým se musí podřídit vše ostatní, což zároveň znamená vysokou míru flexibility v duchu fráze účel světí prostředky. Krátkodobě orientované kultury naopak více dbají na tradice a stabilitu a nestaví zítřejší cíle nad dnešní pohodlí (G. Hofstede, 2011). LTO je do jisté míry spjata s Konfuciánstvím a mezi dlouhodobě orientované kultury se tedy dosti nepřekvapivě řadí především země východní Asie. Příkladem krátkodobě orientované kultury může být naopak USA (G. H. Hofstede et al., 2010). Bezuzdnost vs. Zdrženlivost (Indulgence vs. Restraint — IVR) IVR se zabývá tím jak moc je v dané kultuře přijatelné následovat individuální štěstí a do jaké míry je štěstí vnímáno jako něco, nad čím má člověk kontrolu. Ve zdrženlivějších kulturách se neklade velký důraz na volnočasové aktivity, svobodu slova, svobodu obecně a také hodnotu pozitivních emocí. Bezuzdné kultury jsou pravým opakem a často se také vyznačují uvolněnějšími sexuálními normami (G. Hofstede, 2011). Bezuzdnost rozkvétá v jižní a severní Americe. Oproti tomu zdrženlivost se drží spíše ve východní Evropě a Asii (G. H. Hofstede et al., 2010). Kulturní dimenze mimo národní kontext Podobné srovnání je možné provést i například na úrovni organizací. Hofstede i v tomto případě zmiňuje šest dimenzí (G. Hofstede, 2011). * Orientace na procesy vs. výsledky * Angažovanost organizace v životě zaměstnance * Identifikace zaměstnanců s profesí vs. Identifikace zaměstnanců s organizací * Otevřenost * Míra dohledu v organizaci * Flexibilita přístupu k okolí (zákazníkům) Alsswey, A., & Al-Samarraie, H. (2021). The role of Hofstede’s cultural dimensions in the design of user interface: the case of Arabic. Artificial Intelligence for Engineering Design, Analysis and Manufacturing, 35(1), 116–127. https://doi.org/10.1017/S0890060421000019 Compare countries. (n.d.). Hofstede Insights. Retrieved January 23, 2023, from https://www.hofstede-insights.com/fi/product/compare-countries/ Hofstede, G. (2011). Dimensionalizing Cultures: The Hofstede Model in Context. Online Readings in Psychology and Culture, 2(1). https://doi.org/10.9707/2307-0919.1014 Hofstede, G. H. (1980). Culture’s consequences: international differences in work-related values. Sage Publications. Hofstede, G. H., Hofstede, G. J., & Minkov, M. (2010). Cultures and organizations: software of the mind: intercultural cooperation and its importance for survival (3rd ed). McGraw-Hill. Výzkum a design mezi kulturami: minimum znalostí o kulturních dimenzích was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Jakub Vaněk: Minimální neznamená nefunkční. Jen se soustředí na nepostradatelné aspekty

Zprvu založil studio, v němž dělal všechno v jednom – designéra, projekťáka i uklízečku. To se od té doby rozrostlo na několikačlenný tým, který Jakub Vaněk společně s manželkou Barborou Vaněk Micajovou řídí. Dnes za nimi stojí přes dvě desítky projektů, webu či vizuálních stylů, ve kterých spojuje analytický přístup na jedné straně a krásu a funkčnost na druhé. Jakub Vaněk s Barborou Vaněk Micajovou, foto: https://vanek.studioO práci Nikde na stránkách vašeho studia jsem nenašel obecnější text O nás a konkrétnější informace o tom, čemu se věnujete. Jako potenciální klient si samozřejmě můžu z vaší dosavadní, prezentované práce odvodit, s jakými problémy vás můžu kontaktovat, avšak – jak byste popsali vy, co děláte a čemu všemu se věnujete? Primárně řešíme grafický design a webové stránky. Specializujeme se na logo a logotyp, jednotný vizuální styl, UX & UI, uživatelský výzkum, webdesign a mnoho dalšího. Vcelku to je rozepsané na našem webu. Jak byste charakterizovali svůj designérský styl? Z webového designu si s sebou neseme analytický přístup s důrazem na použitelnost. V grafickém designu i v onlinu se rádi řídíme souslovím „krásné a funkční“. Co vás víc baví – tvořit vizuální styly, nebo weby? Nebo je vám to jedno a baví vás celkově tvorba designu? Máme to rádi vyvážené. Máte nějaký projekt, který který byste chtěli vypíchnout, protože byl něčím zvláštní nebo zajímavý, třeba výsledkem, provedením, náročností, zábavností, použitými metodami apod.? Každý projekt, který děláme je zajímavý. Musí odrážet naše hodnoty, abychom se s ním identifikovali a vyzvedli jeho odlišnosti. Třeba skvělé jídlo, místo a lidé na ME ZE festivalu zhmotněné v pestrobarevném plakátu se secesní typografií. Dále merch pro Karlovu Univerzitu, který si tvoří studenti sami pomocí nášivek. Nebo práce pro město růží Blatná, kde fotíme květiny s potápěčem v ledové vodě. Jsme rádi, že nás oslovují zajímaví lidé s vizemi. Když se pak spojí skvělý projekt a perfektní provedení, je to pro obě strany na konci velká odměna. Chcete se dozvědět více o zmiňovaných projektech? → Food Festival ME ZE → Merch pro Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy → Město růží BlatnáO designérském procesu a tvorbě webů Jak probíhá váš designérský proces? U webových stránek používáme prvky tzv. Human Centered Designu a součástí je větší analytický přístup na začátku projektu a více uživatelského testování. Proces je zhruba následovný: Analýza dat a uživatelů → Vhledy → Prototyp → Testování → Produkt → Optimalizace. Co je podle vás při tom nejtěžší? U webu je to správné nastavení měřitelných cílů. Pochopení potřeb, obav a motivací návštěvníků. A abychom řešili prioritní problémy a správně. A liší se nějak tento proces u vizuálů? U jednotných vizuálních stylů hledáme specifika projektu a snažíme se o nalezení jedinečné kombinace prvků, které charakterizují značku. Vzniká nám tak nepřenositelná kombinace elementů, pomocí kterých pak můžeme značku odlišit na trhu. Objevují se ještě nějaké další překážky v designovém procesu? Neméně důležitý prvek je vysvětlování a komunikace s klientem. To si myslíme, že je náš nejtěžší úkol. Jak se liší tvorba neprodávajících webu (např. vizitka Adama Mišíka, katalog Universal Music) oproti e-shopům (např. Řekni, kde ty kytky jsou, VOONO)? U e-shopu musíme znát zákazníky detailně – kdy vás potřebují, proč nakupují, jaké mají motivace, jak dlouho trvá rozhodnutí, pro každou nákupní fázi zákazníka musí být příslušný marketingový scénář. To u vizitkového webu řešíme okrajově. V extrémních případech může jít jen o uměleckou exhibici s jednou konverzní akcí. Dá se o jednom nebo druhém typu webu říct, že je složitější na vývoj? I laik si dovede představit rozdíl mezi e-shopem s třemi tisíci produkty, slevami, robustním nákupním procesem, a jednostránkovým webem, který může být v extrému hotový přes noc. Z mého pohledu vypadají všechny vizuály, včetně webů a e-shopů, hodně čisté, jednoduché, dalo by se říct minimální. Avšak mám taky částečný vhled do optimalizace pro vyhledávače (SEO), kde Google spíše pomáhá webům, které jsou rozsahem velké a relevantní (poskytují dlouhé, informativní texty, vícero kvalitních fotografií a videí). Je možné na e-shopech skloubit obě tyto protichůdné strategie? Máme rádi citát od Antoina de Saint-Exupéryho: „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“ Minimální neznamená nefunkční. Jen se soustředí na nepostradatelné aspekty. Google vyhledávač srovnává okolo tří set atributů, kterými analyzuje užitečnost webové stránky. Když to hodně zjednoduším – i web s jednou větou, která vyřeší problém dostatečného počtu lidí, může být na prvních příčkách vyhledávání. SEO vůbec nemusí být také klíčová marketingová metoda vhodná pro každý projekt. Jsou i jiné cestičky, třeba Instagram, e-mailing, provoz kamenné prodejny apod. Jaké nástroje používáte? Pracujeme v aplikacích Adobe. Práci plánujeme na 6týdenní cykly v aplikaci Trello. O kariéře a životě designéra Jak jste se dostali k designu? Základem byla Střední odborná škola mediální grafiky a polygrafie Rumburk. Tam jsem zjistil, že mě nějakým zvráceným způsobem baví rovnat ty obdélníky na monitoru. Následovala Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická Hellichova, kde jsem si strávil pár skvělých semestrů. Během studia jsem začal vydělávat první peníze a nakonec jsem školu opustil. Jaká byla vaše kariérní dráha? Po škole jsem založil one-man-show studio, kde jsem byl projektový manažer, uklízečka i designer v jednom. Myslím, že jsem měl štěstí na první projekty do portfolia. Teď máme jádro studia spolu s Bárou a je to skvělý tandem. Co vás během té cesty nejvíce ovlivnilo? Reální klienti s reálnými potřebami. Co vás v současnosti drží právě u designu? Naplnění potřeb. Láska k písmu, barvám, layoutu a sazbě. A taky radost, když vyřešíme něčí problém. Máte nějaké knihy, které byly pro váš kariérní život coby designéra zásadní? * Web Typography — Richard Rutter * Designing Type — Karen Cheng * Vznik a vývoj písma — Jana Průšová * The Design Of Everyday Things — Don Norman * Nenuťte uživatele přemýšlet — Steve Krug Kde sledovat aktuální trendy z pohledu designu? * AIGA (American Institute of Graphic Arts, profesionální organizace zaměřená na design, grafický design, typografii, uživatelskou zkušenost ad., pozn. red.) * Aesthetica Magazine (mezinárodní časopis, dvouměsíčník, zaměřený na (vizuální) umění a kulturu, pozn. red.) * Tympanus (online magazín zajímající se o inovace, trendy a technologie ve webdesignu, pozn. red.) * Type Wolf (web shromažďující všechno o webové typografii, pozn. red.) Jakub Vaněk: Minimální neznamená nefunkční. Jen se soustředí na nepostradatelné aspekty was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Designerská etika

Etika v designu je dosti široké téma, zabývající se tím co je dobré a co špatné, na které je možné nahlížet z různých pohledů. V zásadě ale jde o nastavení pravidel a postupů pro minimalizace rizika, že produkt, nebo designový proces který k němu vede, někomu způsobí újmu. Zajištění etického designu může být do jisté míry vynucováno legislativně. V Evropě například existují regulace pro ochranu osobních dat GDPR (What Is GDPR, the EU’s New Data Protection Law?, 2018), nebo minimální vyžadované požadavky pro přístupnost služby EAA (“European Accessibility Act,” 2020). Díky tomu můžeme k otázkám, které byly dříve vnímané spíše jako etické, přistupovat z pohledu dodržování direktivy. Při práci v organizaci pro sjednocený přístup v oblastech etiky nutné mít jasně definovaný etický kodex, ten by měl vycházet z hodnot organizace a pokrývat vztahy jak interní (zaměstnavatel/zaměstnanec), tak externí (koncový zákazník, obchodní partneři, obecná veřejnost) (Ibiricu & van der Made, 2020). Hodnoty zastoupené v etickém kodexu organizace se pak zákonitě budou promítat i do designu produktů a služeb dané organizace. Etický výzkum v designu Pravděpodobně samostatnou kapitolou by mohla být etika designového výzkumu, která se opírá o podobná pravidla, jako v případě jakéhokoliv jiného výzkumu. Etika z pohledu výzkumníka je především o korektní práci s daty, ochranu respondentů a minimalizaci zaujatosti. Výzkum by měl mít jasně definovaný účel, se kterým by měli být dobře obeznámení nejen výzkumníci, ale i participanti. Participanti by rovněž měli být dobře seznámeni s tím, jaká data jsou o nich sbírána. Data samotná by pak měla být neprodleně anonymizována (IBM, n.d.). Při výzkumu je nutné pokud možno odstranit veškeré druhy zaujatosti, které se při něm mohou vyskytnout (IBM, n.d.). Mezi zdroji zaujatosti se kterými se můžeme běžně setkat je například: * Environmental bias: Prostředí ve kterém probíhá výzkum se liší od reálného prostředí ve kterém běžně zkoumaná aktivita probíhá. * Study bias: Znepřesnění výsledků vlivem přítomnosti výzkumníka. * Personal bias: Osobní preference. * Social bias: Běžné stereotypy založené na věku, třídě, etnicitě… V neposlední řadě je pak důležité ve výstupu nezamlčovat žádné nálezy a limitace výzkumu, i za předpokladu že se nám zrovna nehodí/nelíbí (IBM, n.d.). Různé přístupy k etickému designu Etické principy a práce s nimi se mohou lišit napříč kulturami, organizacemi, i mezi jednotlivými designéry. Etický rámec, který by byl natolik univerzální, aby postihl všechny možné případy, by pravděpodobně nebyl dostatečně specifický na to, aby šel prakticky přímo aplikovat. Proto existuje více možných přístupů k etickému designu, od vyčerpávajících výzkumných postupů, po zjednodušené hodnotové modely. Value Sensitive Design (VSD) Základní myšlenkou VSD je zapracování hodnot stakeholderů již v raném stádium výzkumu a vývoje (Friedman et al., n.d.). Proces VSD je možné rozdělit do třech fází. Konceptuální výzkum Designéři identifikují přímé i nepřímé stakeholdery a způsoby jakými by plánovaný produkt mohl ovlivnit jejich životy. Přímými stakeholdery přitom rozumíme uživatele produktu. Nepřímý stakehodeři jsou ti, které produkt mlže ovlivnit, i když nejsou přímo jeho uživateli, př.: pasivní kouření. Empirický výzkum Ověření výstupu z předchozí fáze pomocí dotazníků, pozorování, focus group a jiných metod. Dochází k upřesnění, potvrzení, nebo zavržení dosavadních hypotéz. Technický výzkum Zabývá se tím, jak dosavadní technologie podporují zjištěné hodnoty, zda je technologicky možné dané hodnoty v produktu zastoupit a také samotným designem produktu. Pyramida etického designu Jednou z možných pomůcek může být pyramida etického designu (Aral Balkan & Laura Kalbag, n.d.), která je už na první pohled silně inspirována základním principem respektu k uživateli, známého ze světa svobodného softwaru. Pyramida etického designu rozděluje produkt do třech rovin ve kterých by produkt měl respektovat své uživatele. V rovině lidskoprávní by produkt neměl dovolovat zneužití důvěry uživatele a jeho dat. Produkt by měl maximálně dbát na soukromí a bezpečí uživatele. Autoři zde rovněž uvádějí vlastnosti, které bohužel nejsou, především u komerčních produktů zrovna moc populární (zero-knowledge, end-to end šifrování, FOSS). To podle mě ukazuje, že ne pro všechny etika znamená to samé a že existují i tací, podle kterých není v pořádku sklízet maximum uživatelských dat a nedat jim přitom možnost zjistit co je vlastně produkt který používají zač. V rovině lidského úsilí by produkt měl být funkční, spolehlivý a respektující možná omezení na straně uživatele. V rovině lidské zkušenosti a použitelnosti by produkt měl být příjemný a intuitivní. Produkt by měl “prostě fungovat”. Aral Balkan & Laura Kalbag, n.d.Úrovně etiky Nad etický dopadem produkty, nebo služby můžeme uvažovat ve třech úrovních podle rozsahu systému s kterým produkt interaguje (Schloesser, 2022). Micro V micro úrovni se zaměřujeme na dopad produktu na uživatele jako jednotlivce. Řešíme otázky užitečnosti, soukromí, efektivity, spokojenosti. Meso V micro úrovni se zaměřujeme na dopad produktu na středně velké systémy. Řešíme otázky přístupnosti, lokalizace, dopadu na různé skupiny uživatelů, ať už z pohledu etnicity, genderu, sexuální orientace, nebo lokality. Macro V micro úrovni se zaměřujeme na dopad produktu na velké systémy, myslíme globálně, případně na celonárodní úrovni. Řešíme širší společenské dopady a environmentální udržitelnost. Aral Balkan, & Laura Kalbag. (n.d.). Ind.ie — Ethical Design Manifesto. Retrieved February 2, 2023, from https://ind.ie/ethical-design/ European Accessibility Act. (2020, March 2). Inclusion Europe. https://www.inclusion-europe.eu/european-accessibility-act/ Friedman, B., Kahn, P. H., & Borning, A. (n.d.). Value Sensitive Design: Theory and Methods. Ibiricu, B., & van der Made, M. L. (2020). Ethics by design: a code of ethics for the digital age. Records Management Journal, 30(3), 395–414. https://doi.org/10.1108/RMJ-08-2019-0044 IBM. (n.d.). Ethics & responsibilities. Retrieved February 2, 2023, from https://www.ibm.com/design/research/ethics/www.ibm.com/design/research/ethics Schloesser, N. (2022, August 2). Levels of Design Ethics. Mind The Tech. https://medium.com/mind-the-tech/levels-of-design-ethics-ceee9af2c93b What is GDPR, the EU’s new data protection law? (2018, November 7). GDPR.eu. https://gdpr.eu/what-is-gdpr/ Designerská etika was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2023

Adam Melničák: Z KISKU designérem v House of Řezáč i v Národním pedagogickém institutu

Adam Melničák je UX a servis designer, student VŠE a absolvent Katedry informačních studií a knihovnictví FF MU. Ještě před dokončením svého studia na KISK začal pracovat jako designer pro House of Řezáč. Momentálně se věnuje už jiným projektům a studuje magisterské studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde nadále rozvíjí svůj designerský potenciál ve specializaci na UX design a výzkum. Mimo jeho práci se Adam zajímá taky o biohacking a taktéž o sobě říká, že je “Notion freak” (tzn. bez Notionu by nemohl žít). Adam MelničákAdame, nedávno jsi změnil práci. Aktuálně pracuješ pro Národní pedagogický institut České republiky jako servise designer. Z UX designera servise designerem, z firmy do vládní organizace, to zní jako velké změny. Jsou to velké změny. Samozřejmě. Potřeboval jsem nějakou změnu a agenturní prostředí nebylo nic pro mě. Co tedy tvoje práce nyní obnáší? Co je jinak? Moje práce teď spočívá v objevování nových cest — hledání způsobů, jak vlastně tu práci vůbec dělat. V tuhle chvíli jde spíš o to věci zkoušet, spálit se, poučit se a jít dál. V Housu člověk dostal projekt a měl jasně strukturovaný proces, kterým musel projít od začátku až do konce. To tak v NPI není. V NPI jsem dostal na starost projekt, kde je cílem zmapovat všechny služby, které NPI nabízí, abychom měli ucelenou databázi toho, co vlastně NPI doručuje, v jaké kvalitě, jak ta služba vypadá, pro koho je určená a podobně. Na základě toho pak vybrat části, které potřebují udělat líp a ty redesignovat. V podstatě moje úloha je malýma krůčkama nastavit proces. Chceme naší prací mít dopad na koncového uživatele, to je typické pro designování. Designové myšlení je pro nás klíčový nástroj k zvyšování dopadu na interní a externí služby, které NPI nabízí. Pracujeme s reálnými potřebami našich uživatelů a dalších stakeholderů, kteří jsou v procesu zainteresovaní. Další oblast mojí práce je být jakýsi průvodce procesem designového myšlení. Hledáme cesty, jak podpořit organizaci v implementování nástrojů designového myšlení do každodenní práce. Samozřejmě to nejde změnit ze dne na den a je to poměrně složitý a dlouhý proces. Je to pro nás v tuhle chvíli úplně ta největší výzva, kterou musíme podstoupit. Ve vzdálené budoucnosti se jako designéři vidíme na pozici konzultantů. Chceme, aby v nás měli pracovníci NPI důvěru a brali nás jako rovnocenné partnery. Teď to funguje spíš tak, že mají nějaké svoje zaběhnuté procesy a moc neví, proč by se mělo něco měnit. Takže i vzdělávání o designu v rámci organizace je naše úloha. Je nutné změnit ten mindset. To zní, že ještě máte co dělat. Každopádně, jaká je tedy aktuálně situace NPI, k čemu jsi v tom mapování služeb zatím došel? V tuhle chvíli má NPI zhruba 44 webů, které spravuje a každý ten web je nějaká jedna služba. My v tuhle chvíli nevíme, co všechny ty weby dělají — pro koho ty služby jsou, jestli tam třeba není nějaká služba, která řeší úplně stejné téma a podobně. Velmi pravděpodobně tam jsou služby, které vlastně dělají úplně to stejné. My teď v rámci designu služeb máme třeba 4 konkrétní weby, respektive 4 konkrétní služby, a cílem je to spojit, protože řeší podobná témata — například specifické potřeby žáků a studentů. Chápu teda dobře, že v NPI ty hlavní koncové výstupy atd. dělají pedagogové a metodici, role vašeho týmu je nějakým způsobem zefektivnit procesy, nastavit je nějakým uchopitelným způsobem, podle čeho by pak jednotliví metodici mohli postupovat, což by jim například ulehčilo práci, nebo tu práci nějakým způsobem zosnovalo? Je to přesně tak. Já si myslím že tohle je nějaký stav, do kterého se chceme dostat, že ti lidé nám budou věřit natolik, že my už jenom budeme obstarávat ty procesy “za tím vším”. Pojďme se ještě vrátit trochu zpět do minulosti. Jaké byly tvé designerské začátky ještě předtím, než ses dostal do House of Řezáč? Ještě, než jsem se dostal do Housu, tak jsem absolvoval stáže. První v sledovanitv.cz a to bylo skvělý a měl jsem tam skvělého mentora, který do nás nalíval UX teorii a povídal nám o všem, co se v UX děje. Bylo to hodně teoretické, na tu praktickou část jsem si sáhl velmi málo, ale jsem za to hrozně vděčný. Mimochodem jsem se tam dostal díky KISKU, protože vlastně na Jobboxu sdíleli tuhle nabídku. Druhou stáž jsem si našel sám ve Futured. Jak sis stáž našel sám? Vyhledal jsem si konkrétní firmy v Brně, který dělaly, co mě zajímá a jednoduše je prostě oslovoval. Nebo teda já jsem oslovil konkrétně toho design lídra na Twitteru. Na Twitteru? Ne na LinkedIn? Na Twitteru v té době. Teď bych to udělal přes Linked In. Pracovat pro House of Řezáč, to zní jako dream job na začátek kariéry, jak ses k takové práci dostal? Na Slacku v kanálu jobs Terez Navarová v té době sdílela nabídku práce. Tak jsem jim napsal a oni mi odepsali, že tak jo, tak to pojď zkusit. Respektive „pojď projít tím kolečkem, který zde máme“. A ono to klaplo. To zní, že to bylo docela jednoduchý. Nebylo. (smích) Ke Katedře informačních studií a knihovnictví máš velmi blízký vztah. Máš pocit, že ti tvoje začátky KISK zjednodušil? V jaký moment svého studia sis uvědomil, že tohle je profesní dráha, kterou se toužíš vydat? Určitě mi ty začátky zjednodušil. Hlavně z toho důvodu, že mi vlastně KISK ukázal, co to UX vůbec je. UX jsem objevil v prváku vlastně díky Petrovi Škyříkovi. Pak jsem se objevil úplně náhodně na job fairu, co pořádali na KISKU pro lidi z UX. Něco mě tam táhlo, nejspíš špatný počasí. No a byla tam Tereza Navarová, která v té době pracovala v Housu a mluvila o UX. A já jsem si řekl „ty jo hustý, to chci dělat“. KISK mi asi i zjednodušil kariérní cestu, třeba když jsem v Housu na pohovoru zmínil, že jsem z KISKU, tak to vypadalo, že pro dalšího „kiskaře“ mají otevřené dveře. Ke své současné práci jsem se taky dostal skrz sdílení Laďkou Zbiejczuk Suchou na LinkedInu. Takže mi KISK dal taky i kontakty, nějakou základnu. Absolvoval jsi nějaké předměty a kurzy, ze kterých můžeš říct, že čerpáš do dnes? Co se týče předmětů, tak to byl právě asi terénní projekt. Na závěr obligátní otázka. Co bys doporučil studentům KISK, kteří by se chtěli vydat stejným směrem jako ty? Vyždímat z toho studia maximum. Potkávat se s lidmi. Využít příležitostí, které KISK nabízí. Neabsolvovat pouze povinné předměty, ale podívat se i třeba na ten Jobbox, absolvovat stáže. Být otevření, to je možná už cesta k tomu designu. Prostě obepisovat firmy nebo ty lidi, kteří je lákají. Bavit s nimi. Zeptat se, jak oni vlastně začínali. Tvořit si kontakty. Pak je všechno jednoduší. Adam Melničák a Jiří Macháček prezentující výstupy z workshopů na Letní škole KISKU 2022.Adam Melničák: Z KISKU designérem v House of Řezáč i v Národním pedagogickém institutu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 2. 2023

Aby weby a appky nekladly překážky

Jan Šnyrych se již téměř 25 let zabývá přístupností, pomůckami a obecně informatikou pro zrakově postižené. Začínal jako technik v centru pro podporu studentů se zrakovým postižením Tereza (dnes ELSA) na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, ale největší část svého profesního života spojuje se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých (SONS), v níž aktuálně zastává funkci viceprezidenta. Honza ŠnyrychHonzo, tvým velkým zájmem je téma přístupnost webových stránek a mobilních aplikací. Prosím, vysvětli naprostému laikovi, co to ta přístupnost je? A co to je přístupnost webových stránek a mobilních aplikací? Přístupnost lze řadit pod UX — User Experience. V zásadě se v ní řeší to, aby aplikace, weby nebo služby uživatelům nekladly zbytečné překážky. Bez ohledu na to, jací ti uživatelé jsou. Základní premisou je, že uživatelé mohou být — a jsou — různí, že aplikace používají různými způsoby, na různých zařízeních, s různým stupněm znalostí, s různými hendikepy. A aplikace by, pokud možno, žádným z těchto uživatelů neměla klást překážky v používání … Pokud bych měl uvést konkrétní příklad. Nedávno jsme řešili návrh webového selektoru krajů v rámci České republiky. V podstatě šlo o to, aby si člověk mohl jednoduše a s přehledem vybrat nějaký kraj, k němuž jsou pak nějaké další informace. Chtěli jsme, aby to vypadalo pěkně pro vidícího uživatele — tedy mapička, kde si můžou kliknout na kraj. To ale musí zároveň být dostatečně kontrastní, s dostatečně velkými prvky — pro slabozraké, dál pro lidi, kteří si něco takového zobrazují třeba na malém displeji, kteří mají veliké prsty, nebo kteří mají motorické problémy rukou. Pak se tam musí řešit dostatečná použitelnost pro uživatele, kteří na to nevidí a pracují jenom s odečítačem. Nebo kdyby měli jenom nějaký textový prohlížeč, který neumožňuje zobrazovat grafický selektor, tak tam musí být textová alternativa — čili nějaké rozbalovací meníčko. Dál u toho člověk řeší třeba uživatele s kognitivními problémy. Nebo s uživateli, kteří nemají geografický přehled a podobně — proto aby si dokázali kraj vybrat, musí se uvažovat o jiné alternativě mapy. Takže člověk nad jedním prvkem musí přemýšlet z hlediska různých uživatelů a navrhnout ten design tak, aby to pro všechny bylo dobře použitelné. Honzo, proč se zajímáš o přístupnost webů a mobilních aplikací? Co tě k tomuto tématu přivedlo? V prvé řadě to, že jsem sám zrakově postižený. Osobně se mě dotýká, když něco není přístupné, když se mi něco používá špatně nebo když něco nemohu vůbec používat. A protože mě vždycky bavila technika, k technice mám velice blízko, přičichnul jsem k programování, kódování… Tak i z tohoto pohledu mě to baví. Rád tuhle problematiku řeším po technické stránce, ale čím jsem starší a zároveň jsem i viceprezidentem SONS, tak to téma musím posouvat nejenom v rovině, jak něco takového řešit po technické stránce, ale také jak to řešit legislativně, organizačně a podobně. Míří přístupnost pouze na zdravotně postižené? Uvádí se, že uživatelů s nějakými specifickými potřebami je v populaci okolo 15 % — a to je poměrně veliké číslo. Navíc v zásadě platí, že když je aplikace dobře přístupná, tak z toho obvykle těží i uživatelé, kteří žádné specifické potřeby nemají; protože většinou takto navržená aplikace je dobře použitelná pro všechny. Je také důležité si uvědomit, že nejsou jen lidi s trvalým hendikepem, ale taky uživatelé se situačním hendikepem nebo s dočasným hendikepem. Například? Například když má člověk malý mobil se špatným displejem, svítí mu na to Slunce. Pak ocení, když aplikace je dostatečně kontrastní, s dostatečnou velikostí písma. Nebo když je člověk v prostředí, kde si nemůže pustit video s audiem — třeba protože by tím rušil nebo se nachází v příliš hlučném prostředí. To potom ocení, když je video otitulkované. Což je přístupnostní prvek primárně pro sluchově postižené — ale vlastně to často používají lidé, kteří slyší dobře. Dalo by se najít spoustu dalších příkladů. Navíc přístupnost má různé vedlejší efekty. Například existuje určitý vztah mezi přístupností a optimalizací pro vyhledavače. Když všechny netextové prvky mají správně textové alternativy — například když na webu jsou správně popsané grafické prvky, tak vyhledavače to potom indexují. Dobře přístupný web má tedy i lepší výsledky ve vyhledavačích. Uživatelé mohou taky lépe fulltextově vyhledávat… Takže benefit pro všechny. To se dostáváš k tomu, proč by přístupnost měla či mohla tvůrce, správce, provozovatele webů a mobilních aplikací… vůbec zajímat. Proč by je to mělo zajímat? Ono těch motivů může být více. V SONS jsme nejraději, když ten motiv je v podstatě dobrovolný, když o přístupnost mají zájem prostě jen proto, že chtějí být bezbariéroví, nechtějí klást překážky uživatelům s nějakým hendikepem. Myslím si, že jim to může pomoci rozšířit nějakou tu bázi potenciálních zákazníků, protože množství zákazníků, které to ovlivní, může být značné… Někdy si na přístupnosti organizace dělají PR. Rádi se lepší přístupností pochlubí. Veřejnost na to pak kolikrát slyší. Za mě je to fajn, když se řešením přístupnosti prezentují, pokud tedy mají přístupnost vyřešenou opravdu dobře. Často jsou ale motivací legislativní důvody. Protože přístupnost webů a mobilních aplikací je vyžadována různými předpisy — aktuálně to je hlavně v oblasti veřejného sektoru. Ale od poloviny roku 2025 budou vysoké přístupnostní požadavky kladeny i na soukromý sektor — bankovnictví, rezervační služby v dopravě, veškeré e-shopy, media… Takže legislativně se přístupnostní požadavky rozšiřují na další subjekty. Ale určitě ideální je, když organizace mají nějakou svou vnitřní potřebu být bezbariérové, než když si chtějí jenom udělat fajfku za splnění legislativního požadavku. A jaký je mezi nimi o problematiku přístupnosti zájem? Myslím si, že zatím se zájem o přístupnost zvyšuje především na straně těch, kteří to potřebují řešit z důvodů legislativních. Legislativa v tomto ohledu plní pozitivní roli. A je důležitá také z důvodu vymahatelnosti. Ale o té musí vědět uživatelé, kteří na ten web či aplikaci přijdou a třeba na nějaký přístupnostní problém narazí. Lidi pak musí mít povědomí, jakým způsobem se dá vyžadovat náprava. Na což legislativa také pamatuje. Určitě je ale potřeba, aby se o přístupnost provozovatelé webů a mobilních aplikací nesnažili jenom nějak formálně, ale aby zájem měli opravdový. Co by pro lepší přístupnost měli udělat provozovatelé webů a mobilních aplikací? Lidé na vedoucích pozicích by u IT projektů měli myslet na přístupnost už od začátku. Kdykoliv specifikují parametry IT zakázky, tak už zde by mělo být uvedeno, jaké standardy přístupnosti a v jaké míře musí dodavatelé naplňovat… Důležitá je pak samozřejmě taky samotná realizace — nejen že se přístupnost zavede do zadávací dokumentace, ale v průběhu realizace a taky na konci při předání projektu dodavatelem je nutné přístupnost kontrolovat… A pokud jde třeba o testování, tak myslet na to, že není dobré spoléhat jen na automatizované nástroje, ale ideálně mít zajištěné i dobré uživatelské testování. Setkáváš se s nějakými potížemi v procesu vývoje? I při vývoji je potřeba na přístupnost myslet už od začátku. Je zapotřebí, aby kodéři věděli, jaké konkrétní požadavky na přístupnost jsou a jak je mají naplňovat. Prostě musí například vědět, jakým způsobem mají v kódu značit popisky formulářových prvků, že ke každé grafice má být patřičný popisek a tak dále. A všechny tyhle zásady by měly mít jako běžnou rutinu, která je součástí způsobu jejich práce. Máš nějaký ideál testera pro řešení přístupnosti? Ideál. Dá se testovat různými způsoby. K dispozici je spousta automatizovaných nástrojů. A existuje možnost ručního testování za pomoci asistivních technologií. Má smysl kombinovat ruční testování s testováním pomocí automatů. Testy automaty jsou sice rychlejší, ale odhalí jenom takové chyby, které je možné automatem jednoduše odhalit například v kódu. Ale existuje celá řada různých problémů, které se automatizovaně zjistit nedají, a proto je nutné testovat i manuálně. Je vhodné mít připravené testovací scénáře. Nelze jen tak říct například nevidomému testerovi s odečítačem „tak tady máš web a teď si ho prostě prozkoumej, jestli tam je všechno dobře“. Je třeba mít pro takového testera popsané scénáře, podle kterých má aplikaci procházet a evidovat poznatky o problematických místech. Protože pokud se jedná o nevidomého testera, může narazit na pro odečítač totálně nepřístupnou část a pak ji může nevědomky ignorovat. A určitě je také dobré, když se na takovém testování podílejí uživatelé s různými stupni zrakového postižení. Uživatel částečně vidící může zaznamenat jiné chyby než uživatel zcela nevidomý. Jiné problémy může odhalit i dobře vidící. Myslíš si, že zrovna tester se zrakovým postižením je ideální tester přístupnosti? Cílových skupin, kterých se přístupnost ve větší míře týká, je více. Nejedná se pouze o zrakově postižené. Ale zrakově postižení jsou poměrně různorodá skupina — od lehce slabozrakých až po zcela nevidomé, případně s kombinovaným hendikepem. Proto v případě zrakově postižených je šíře přístupnostních požadavků největší a částečně se jejich požadavky překrývají s jinými skupinami uživatelů. Samozřejmě jsou důležité i jiné cílové skupiny. Třeba lidé s motorickými problémy může zajímat, jestli aplikace je dobře ovladatelná z různých periferních zařízení, že nemusí pracovat jenom s myší či dotykovým displejem. Často potřebují aplikaci ovládat třeba z klávesnice či z nějakého speciálního zařízení. Ale zrovna toto mají společné s nevidomými, protože i oni potřebují ovládání přes klávesnici. Sluchově postižení potřebují zvukové alternativy k těm informacím, které se předávají pouze audiem. Ale je třeba myslet i na lidi, jejichž primárním dorozumívacím prostředkem je znakový jazyk. Pro ně je důležitá přehlednost a srozumitelnost po jazykové stránce — a to zase pomůže mnoha dalším lidem, kteří sluch postižený nemají… Těch skupin je více a ty požadavky se navzájem překrývají. Jak to s přístupností vypadá v Česku v porovnání se zahraničím? To hodně záleží na tom, s kterým zahraničím se porovnáváme. Je to různé. Ale v podstatě se u nás přístupnost zlepšuje hlavně díky legislativě — především díky tomu, že související legislativa je přijímána na evropské úrovni a Česká republika ji přejímá. V Česku bohužel jinak není vidět snaha přístupnost v legislativě zlepšovat… Můžeme být rádi, že to přichází alespoň z Evropské unie. Myslím, že i v rámci Evropské unie úroveň bývá dost různá. V praxi je mnoho zemí, které jsou na tom podobně jako Česká republika. Když o tom hovořím s kolegy ze Slovenska, tak jejich zkušenosti jsou hodně podobné. Dobře je na tom Velká Británie. Mám pocit, že z pohledu egovernmentu to řeší systematicky, mají k dispozici vzory dobré implementace, zdokumentované, jak se přístupnosti věnovat, jak ji řešit. Mimo Evropu jsou na tom určitě dobře Spojené státy. Tam to legislativně mají podchyceno jinak než v Evropské unii. Ale také dobře. Navíc se tomu věnují dlouho, je to tam „tradicí“. A protože takoví ti IT giganti jsou často z USA. Microsoft, Google, Apple… Jejich produkty jsou pak přístupné i u nás a z toho těžíme i my. Jak moc je drahá přístupnost? Většinou se udávají čísla v řádu jednotek procent z celkové ceny projektu. Což mi nepřijde až tak moc, když uvážíme, že 15 % uživatelů je se specifickými potřebami — tyto všechny lidi to ovlivní na první dobrou. A dobře přístupná aplikace má pak kladný efekt i na ostatní uživatele. Takže si myslím, že i z finančního hlediska se přístupnost vyplatí. Výši nákladů samozřejmě může hodně ovlivnit to, jak daleko s tou přístupností daná organizace je. Když s tím začíná, tak náklady mohou být vyšší. Veliké náklady mohou být spojeny se získáním potřebného know-how, aby kodéři byli dobře proškolení v tom, jak ty aplikace dobře kódovat, designéři zase v tom, jak přístupnostně navrhovat a tak podobně. Ale když už přístupnost je zaběhnutá i v procesech, tak ty náklady nemusí být nějak vysoké. Co by měl provozovatel, tvůrce… webu či mobilní aplikace v prvé řadě pro lepší přístupnost udělat, pokud o její zlepšení má zájem? Pokud to pro něj je nové téma, měl by se obrátit na někoho, kdo se přístupností zabývá profesionálně. Klidně na SONS. Ale klidně i na jiné organizace. Jsme schopni ho nasměrovat k různým zdrojům informací. Můžeme s ním zkonzultovat jeho projekt, domluvit se s ním třeba na zaškolení jeho týmu vývojářů, s kodéry projdeme nejdůležitější požadavky třeba až na úrovni HTML kódu. Obvykle je důležité lidem z vývoje nějak motivačně vysvětlit, proč přístupnost řešit. Nejen jim prostě sdělit, že ten či onen webový formulářový prvek musí spárovat s popisky pomocí tagu label, že to tak musí být a basta fidli. Když se těm kodérům a designérům na začátku v reálu ukáže, jak se zrakově postižený člověk může v nesprávně udělaném formuláři úplně ztratit, a nakonec formulář ani nevyplní, a když se ukáže, že stačí doplnit do kódu jednoduchoučkou věc, díky které najednou ten formulář i pro nevidomého člověka je úplně v pohodě… Jakmile tohle kodéři vidí v praxi, tak si uvědomí smysl takové práce — a je pak daleko větší šance, že to tak opravdu dělat začnou. Přijde mi důležité, aby ti lidé v praxi viděli, jak se chyby v přístupnosti opravdu projevují u konkrétního uživatele. Aby weby a appky nekladly překážky was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 2. 2023

Tom Kubina: Zapojování týmu do uživatelského výzkumu je silná věc, protože z toho mají všichni…

Tom Kubina: Zapojování týmu do uživatelského výzkumu je silná věc, protože z toho mají všichni přímý zážitek a dokážou si pak představit, jak uživatelé přemýšlí. Tom Kubina je UX designér s mnohaletou zkušeností, který pracoval ve velkých i malých firmách. V současné době pomáhá zavést designový proces ve startupu Rossum. Zároveň se podílí na Czechitas a mentoruje. Spolu jsme se bavili o jeho cestě k designu, co pro něj design znamená a jakou v designu vidí přidanou hodnotu. Ahoj Tome, díky moc za tvůj čas a že jsi ochotný se se mnou pobavit o tvých zkušenostech s designem. Ty jsi studoval historii umění a telekomunikační inženýrství. Jak jsi se vlastně dostal k designu? Když jsem přemýšlel, co chci dělat po škole, nabízelo se programování. Chtěl jsem ale dělat něco kreativnějšího, nejlépe v reklamě, a dostal jsem se do internetové agentury FG Forrest. Měl jsem štěstí, protože vedle marketingových webů dělali hlavně rozsáhlé korporátní stránky a intranety, kde nezáleží jenom na kreativním nápadu, ale i na tom, jestli návštěvníci najdou všechny potřebné informace. V té době se v České republice také začaly objevovat první články o použitelnosti, které jsem hltal a říkal si: “To je ono!”. A od té doby mě to nepustilo. Jak jsi tehdy vnímal design? Změnilo se to v průběhu let? Říkal jsi tomu, co jsi dělal, hned od začátku design? Neříkal. Moje pozice se před 14 lety jmenovala “kreativní manažer“ a byla hodně o psaní konceptů, vymýšlení marketingových webů a o spolupráci s copywritingem. Začínal jsem návrhy bez uživatelského pohledu. Když pak začaly vycházet články o použitelnosti, čerpal jsem z nich znalosti o návrhových vzorech a chování lidí na internetu. To byly první roky. Pak jsem do toho začal přidávat i přímý uživatelský pohled. Bylo to ale nahodilé, tu jedna tu jiná metoda. Celé se to pro mě spojilo do procesu s přechodem do MSD před 8 lety, kde byli designéři, kteří byli v celém procesu kovanější. V LMC jsme před 5 lety začali k celému procesu přidávat pravidelné potkávání s uživateli. Každý druhý týden jsme se viděli s dvěma uživateli, což znamenalo dost práce spojené s rekrutací. Já jsem si pak do procesu začal přidávat další věci jako UX writing a UI design. Bavila mě na tom ta šíře zaměření. Design jsem tomu ale začal říkat asi až po třech letech v FG Forest. Kdybys měl dnes pojmenovat, co design pro tebe znamená, jak bys to popsal? Je to obor, který se zabývá návrhem sériově vyráběných věcí, produktů, strojů nebo aplikací, pro které je vedle estetické stránky důležité i to, jak se produkt používá a jak plní svůj účel. Je něco, co je podle tebe na celém designovém procesu těžké nebo složité? Těžké bych neřekl. Mě baví různorodost. Nemám tam nic těžkého, možná spíš méně oblíbeného, jako operativní věci. Třeba když jsme v LMC pro Prace.cz začínali s pravidelným výzkumem, znamenalo to udělat spoustu drobných kroků rozprostřených přes více dní. Překvapilo mě, jak moc je to pracné a rušivé vedle dalších činností designéra. To ale neznamená, že bych se toho chtěl zbavovat, je to součást mé práce. Aktuálně (rekrutaci) v Rossumu zase řeším. Sehnat B2B uživatele je ještě náročnější než B2C. Je naopak nějaká část, co tě opravdu baví? Asi ta různorodost. Před rokem jsem se nad tím zamýšlel hlouběji, protože jsem měnil práci a přemýšlel co dělat po tolika letech v oboru dál. Hlavní otázka byla, jestli se úplně nevěnovat managementu. V LMC jsem vedle designu měl i roli teamleadera a moc mě to bavilo. Podařilo se nám za 4,5 roku postavit úplně úžasný UX tým, který nás všechny hodně nabíjel. Nakonec jsem ale došel k tomu, že mi pořád nejvíc energie dává samotné řemeslo a jeho různorodost. Proto jsem teď ve startupu Rossum, kde jsme dva designéři. Dělám hodně výzkumu, pomáhám s objevovánmí produktových příležitostí a nastavováním celého procesu v podstatě od začátku. Bylo pro tebe ze začátku těžké prosadit uživatelsky zaměřené postupy? Na začátku pro mě bylo naplňující jenom kreslit a vykreslit se. Postupem času mi ale začalo chybět odůvodnění k tomu kreslení. Přišlo mi, že je to jen názor můj, klienta, projekťáka nebo kohokoliv jiného, ale nemá to žádnou oporu v tom, jak se lidé chovají a co konkrétně potřebují. Proto jsem postupně začal výzkum požadovat a argumentovat, proč je potřeba. Zpětně nevnímám, že by to bylo těžké, protože jsem postupoval postupně, krůček po krůčku. Pracoval jsi pro FG Forrest, LMC a teď v malém startupu. Jaká je podle tebe role, kterou designér zastává v organizacích? Co je úkolem designéra? Je v tom rozdíl, když děláš něco pro korporát nebo startup? Je to dost odlišné. Zkusím popsat konkrétní případy, ale nedokážu zobecnit, jestli se tak chová každý korporát nebo startup, ani jestli jsou popisované případy pořád takové, protože uplynulo hodně času. V agentuře jsme byli odděleni od zbytku firmy. Fungovalo to tak, že přišel brief od klienta, na který jsme se trošku doptali s obchodníkem, a pak jsme udělali návrh. Ten jsme nechali schválit a pak už jsem o něm nevěděl. Někdy se začal realizovat hned, jindy třeba za měsíc. Byl to takový waterfallový přístup. MSD na mě z počátku nepůsobila jako velká korporátní firma, ačkoli měla 60 000+ zaměstnanců. Založili v Praze menší pobočku, kde jsme zaváděli agilní metodiky a učili to celou firmu. Pracovali jsme v produktových triích (designér, vývojář, produktový manažer) a menších produktových týmech. Velikost firmy se projevila až když jsme měli hotový produkt vydávat. Znamenalo to hodně vysvětlování dalším částem firmy. Třeba mobilní aplikaci, kterou jsme s týmem dělali 2 měsíce jsme pak rok dostávali do Apple storu skrz právníky a různé další procesy. V LMC při mém nástupu už vše perfektně fungovalo. S vývojáři a produkťákem jsme produkt rozvíjeli společně, podíleli se na rozhodování co a jakým způsobem budeme dělat další kvartál a dost jsme participovali na strategickém rozvoji produktů. V Rossumu je to jiné v tom, že vše budujeme od začátku. Blížíme se ke spolupráci v produktových triích a zapojování vývojářů do výzkumu, ale ještě tam nejsme. Dokáži si představit, že to skončí opět v úzké skupince více rolí. Dnes je úzká spolupráce mezi designerem, produkťákem a vývojáři moderní standard. Jaké měly tebou zmíněné firmy přístupy k uživatelskému výzkumu? Bylo normální zapojovat uživatele do vývoje? V LMC pro Prace.cz jsme s tehdejším produkťákem Petrem Zedníkem rozjeli pravidelný výzkum. Byli jsme první v LMC a pravděpodobně i v České republice. Střídali jsme se při rekrutaci a moderování. Přinášeli jsme do týmu produktové příležitosti a rozhodovali se, kam produkt na základě výzkumu posunout dá. Pro LMC, kde je UX-ová úroveň vysoká, je to standard. V MSD byl uživatelský výzkumem problematický. Jako zamětnanci farmaceutické společnosti jsme nemohli mluvit s doktory a pacienty. Dostat se k uživatelům bylo proto náročné. Šlo to velmi draze přes třetí strany, agentury, kterým jsme výzkum zadávali. Výzkum byl pro nás ale důležitý, proto jsme ho hodně obhajovali. V Rossumu vyvíjíme B2B produkt, který z hlediska uživatelského výzkumu vyžaduje jiný přístup. Do hry přichází i silné slovo člověka, který produkt platí v podobě požadavků na změny nebo nové funkce. U začínajících produktů jako je Rossum není klientů navíc tolik, aby se (pro rozhodnutí) daly uplatnit kvantitativní metody. A do toho se snažím zavádět uživatelský výzkum, s vizí, že se nám bude produkt prodávat lépe, když se bude uživatelům dobře používat. Takže se musíte vyrovnávat s tím, že máte platícího zákazníka, který není koncový uživatel a jde mu spíš o to, aby produkt splňoval jeho požadavky, ale méně už o uživatelskou zkušenost. Chápu to správně? Ono jim to nebývá jedno, jen si často nedělají vnitřní výzkum ve smyslu UX výzkumu, jak jejich kolegové pracují a co pro práci potřebují. Časté bývají seznamy požadavků, co musí produkt splňovat. Ale je rozdíl mezi tím, co uživatelé potřebují a co chtějí. Na seznamech požadavků bývají věci, které v každodenní práci uživatelé nepotřebují nebo je potřebují úplně jiným způsobem. Z hlediska přístupů je něco jiného, když pak třeba sledujeme lidi náš produkt používat a ladíme jim ho podle toho. Jak se ti pracuje v prostředí, kde je nějaký omezující legislativní rámec, nebo kde je právě platící člověk, pro kterého uživatelská přívětivost nemusí být to hlavní? To jsou dvě různé věci. Co se týká legislativního procesu, to je vlastně i jeden z důvodů, proč jsem odcházel z MSD. Je pro mě důležité, aby se v týmu dohodnuté věci dostaly co nejrychleji ven, a my dostali co nejrychleji zpětnou vazbu, ze které se můžeme poučit. Když mě legislativní proces nutil k pomalému vydávání, třeba jednou za rok, znamenalo to vydat velký balík změn najednou. Zpětná vazba z uživatelského výzkumu nemohla být zákonitě tak detailní. Navíc jsem si po roce hůř pamatoval jednotlivá designérská rozhodnutí vůči kterým bych zpětnou vazbu z výzkumu vztahoval. Kolik času vlastně strávíš ve své práci s uživateli? V Rossumu výzkum zavádíme, takže to není moc vypovídající. Je to spíš nárazové. Nedávno jsem dělal rozsáhlejší usability test a strávil tím zhruba tři týdny. U předchozích produktů se zavedeným pravidelným výzkumem jsme strávili pár hodin každé dva týdny rekrutací, rozhovory a syntézou. K tomu navíc pár hodin strávených nad AB testy, dotazníky nebo koukáním se do analytiky. Kdybych to měl odhadnout, bylo by to zhruba den, dva každé dva týdny. Stává se ti, že tě mrzí, když váš nápad neprojde u uživatelů? Míváš pak “zraněné ego”? Úplně na začátku to tak bylo. Panovala představa, že co designér nakreslí, to se bude realizovat. Teď chci naopak co nejvíc zpětné vazby. A uživatelský výzkum není nic jiného než přijímání zpětné vazby na naši práci. Pro mě je to vždycky svátek, když uživatelé vidí věc, na které děláme a nějakým způsobem s ní pracují. Pamatuji si jednotlivá rozhodnutí, která jsme nad designem udělali a z jakých důvodů jsme je udělali. Pak si to porovnávám s tím, jak s tím uživatelé pracují a učím se do příště. A nemusí to být jen o negativních zjištěních. Stává se i, že uživatelé novou věc v pohodě používají, jenom trochu jinak, než jsme zamýšleli, což je pro mě taky zajímavé zjištění. Musel jsi někdy bojovat za prosazování svých nápadů? Nevybavuji si nic z poslední doby. Hlavně asi proto, že nápady neberu jako moje nápady. Pro mě je hodně důležitá spolupráce s vývojáři a produkťákem, kde může s nápadem přijít každý. Přidaná hodnota role designera je navíc v tom, že může pomoci se zlepšením týmové komunikace s pomocí návrhů. Návrhy totiž pomáhají konkretizovat diskuzi. Díky nim se můžeme bavit co potřebujeme udělat, jak to má fungovat a jestli je to proveditelné. Většina návrhů, které dělám, slouží komunikačním účelům. Jejich cílem není dostat se do produkce. Díky spolupráci a spoustě iterativních změn pak zapadá, čí byl jaký nápad. Důležité pro mě je spíš to, abychom do produkce dostali něco, co nejlíp sedí uživatelským potřebám. Produkťákovi jde zase spíš o byznysové a vývojářovi o technické potřeby. Občas využívám i společné ideační techniky, kde se autorství nápadu uplně rozprostře. Když umožníš ostatním, aby taky nápadovali a podíleli se na navrhování, pomůže ti to dostat produkt dál. Takže svou roli designéra vnímáš hlavně jako komunikátora, zprostředkovatele informací mezi vývojáři, produkťákem a uživateli. Kreslit v raných fázích může kdokoliv, ale často to bývá na mě z důvodu role. Takže mám takovou roli konkretizátora. Když se o nových funkcích bavíme bez návrhu, je to často abstraktní diskuze, každý máte v hlavě něco jiného. Návrh diskuzi hodí na koleje, bavíme se díky němu o konkrétních věcech. Používáš ještě nějaké jiné strategie na prosazování uživatelského pohledu? Zapojování týmu do uživatelského výzkumu je hodně silná věc, protože to mají z první ruky. Není to nudný report, který musí číst. Jsou přímo tam, můžou se doptávat, mají z toho přímý zážitek a dokážou si pak představit, jak uživatel přemýšlí. Je to o vhledu do práce jiných a o empatii s nimi. Zvlášť když navrhuješ pro skupinu, která se od tebe liší. Výzkum pak hodně otevírá oči v tom, jak lidé pracují a přemýšlí. Pro nás v UX je podobný vhled denní chleba, ale v jiných profesích to tak není. Design teď zažívá poměrně velký boom, hodně mladých lidí se do toho obouvá. Je něco, co by jsi ji poradil, když s designem začínají? Protože design vnímám jako řemeslo, poradil bych jim začít navrhovat, nejlépe s pomocí někoho zkušenějšího. Ať už to znamená absolvování kurzu, vystudování praktičtější školy, spolupráci s mentorem nebo si najít práci jako junior. Kurzů už je dneska v Čechách na výběr dost, a to i prakticky zaměřených. Například UX Well Petra Štědrého nebo Czechitas, kde teď dokončujeme běh s bývalým LMC týmem. Z mentorování mladších designérů mám zkušenost, že je hodně obtížné osm hodin pracovat v jiném oboru a po večerech se učit design. Nejrychleji postupovali ti, kterým se podařilo najít si práci v designu a mohli si v pracovní čas zkoušet naučené věci. I když rozumím, že je na začátku náročné si práci v oboru najít. Pokud se to nedaří, doporučuji zmíněné praktické kurzy, protože na jejich konci jsou artefakty do portfolia, které u přijímacích pohovorů pomáhají. Je nějaký zdroj informací o designu, který pořád sleduješ? Mám to hodně postavené na knížkách, protože v nich bývá daná věc uceleně probraná z více úhlů pohledu. V článcích nebo v podcastech se autoři většinou věnují jednomu konkrétnímu aspektu problému, což je i důvod, proč jsem je přestal jako pravidelný zdroj sledovat. Jsou ale užitečné, když řeším konkrétní problém. Pak si hledám víc zdrojů najednou, a udělám si o daném problému komplexní obrázek. A když už jsme u knížek, z letos přečtených rozhodně doporučuji Continuous Discovery Habits, od Teresy Torres, která čtivě píše o pravidelném hledání a prioritizaci produktových příležitostí. Hodně se povedly Surveys That Work od Caroline Jarrett o tom jak (ne)dělat dotazníky. A úžasná knížka je i česky vyšlá Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe o tom, jak smysluplně a s radostí spolupracovat v nově představené organizační struktuře. Tom Kubina: Zapojování týmu do uživatelského výzkumu je silná věc, protože z toho mají všichni… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2023

Eliška Skarolková: designér vždy musí řešit dopady svojí činnosti na celou společnost

Pracuje jako User Experience Designer v softwarové firmě. Vystudovala obor Design pro udržitelnost na americké Savannah College of Art and Design. Její práce ji zavedla do všech koutů světa a měla příležitost pracovat na projektech zabývajících se například posklizňovou ztrátou rajčat v Nigérii, prevencí nemocí v Keni, nebo projekt zabývající se objemným odpadem občanů města Prahy. Je držitelkou několika ocenění v oblastech sociální a environmentální udržitelnosti. Na úvod bych se tě rád zeptal na tvou aktuální práci. Pracuješ jako UX designérka v softwarové firmě. Vysvětlila bys prosím, čemu přesně se věnuješ? Moje pozice se jmenuje User Experience Designer. Ve svém týmu plním dvojí roli. První část by se dala nazvat jako exekuční. V této roli jsem klasický UX designér, takže dělám wireframy, prototypy nebo testování s uživateli. Druhá část by se dala označit jako procesní. Mám za úkol facilitovat designový proces v týmu přibližně patnácti lidí. S klienty rovněž vedu workshopy a rozhoduji o podobě kreativního designového procesu. Zároveň se snažím vést převážně technicky zaměřené kolegy k tomu, aby procesy ve vývoji probíhaly agilním způsobem a využívaly principů designového myšlení. Přijde mi hodně zajímavé, že máš jako designérka takto důležitou roli v týmu. Jedná se pouze o práci související s designem. Nemám na starost vedení projektu nebo komunikaci s klientem. Mým úkolem je vést tým ke kreativitě a řídit designový proces, který je součástí většího projektu. Na začátku dostanu například úvodní prezentaci, na jejímž základě připravím workshopy a navrhnu další kroky související s designem. Pojďme se zaměřit na podstatu tvojí designérské práce. Máš nějakou preferovanou metodologii, kterou používáš? Ve firmě, kde v současnosti pracuji, máme vlastní metodologii, kterou využíváme v každém projektu. Když jsem dříve působila v designové agentuře, využívali jsme trochu jinou metodologii. A když jsem nějakou dobu pracovala na volné noze, vycházela jsem z věcí, které jsem se naučila ve škole. Dalo by se říct, že šlo o klasický „Design Thinking“, nebo Human-centered Design, kterým je známé hlavně IDEO. Všechny metodologie mají hodně společného. Na začátku projektu vždy stojí nějaká forma výzkumu. Málokdy totiž podrobně rozumím detailům řešení, na kterém pracuji. Například se mohu zabývat instalací solárních panelů na střechu rodinných domů. Nebo mohu navrhovat tyčový mixer do kuchyně. Ani v jednom případě nevím, jak daný produkt funguje po technické stránce a musím si k tomu udělat rešerši. Velmi důležitý je také uživatelský výzkum. Snažím se co nejlépe poznat uživatele a benefity, které jim daný produkt přináší. Ptám se lidí, kteří produkt používají nebo kteří takový problém řeší. Většinou o tom, co zrovna navrhuji, mluvím s lidmi kolem sebe, tedy s přáteli, partnerem a podobně. Zní to jako samozřejmost, ale každá taková drobná konverzace mi přináší užiteční vhledy do problematiky. Jako designeři přece navrhujeme proto, abychom zlepšovali každodenní životy lidí. Je na tvém designerském způsobu myšlení něco specifického? Myslím si, že „designové (nebo kreativní) myšlení“ jako takové nemusí nutně znamenat, že děláme nějakou konkrétní designovou metodologii. Stejně tak perfektní znalost nějaké metodologie nemusí nutně znamenat, že přemýšlíme designově. Osobně si nemyslím, že přesně definované kroky v kreativním procesu jsou nutnou podmínkou k tomu, abychom přemýšleli jako designér. Co podle mě dělá designové přemýšlení specifickým, je schopnost vhodně kombinovat divergentní a konvergentní myšlení. To je takový mindset, který je designerům přirozený a ze kterého se postupně utvořily všechny ty dnešní známé designové metodologie. Jak převádíš nápady do praxe? Různé nápady musím v určitou chvíli prioritizovat. K prioritizaci využívám výsledky uživatelského testování, klientovu zpětnou vazbu, nějakou rozhodovací matici kterou si s týmem sestavíme, ale někdy i vlastní úsudek. Ale schopnost správně se rozhodovat na základě těch pokladů, které v dané situaci mám, je taky dovednost, kterou by měl každý designer ovládat. A proto neustále prototypujeme a testujeme. Abychom všechny své úsudky a hypotézy ověřovali. Vymýšlení a prioritizace se dá střídat prakticky donekonečna. Proto musí designer umět poznat správnou chvíli, ve které je zdravé dospět k určitému rozhodnutí a posunout výsledek svojí práce do dalšího vývoje. V takovou chvíli obvykle začínám vytvářet konkrétní návrhy, můžu si například nakreslit obrovské množství skic v případě fyzických produktů, nebo zkoušet různé wireframy v případě digitálních produktů. A postupně se dostanu až třeba tak daleko, že řeším barvu produktu, tvar tlačítka, a podobné detaily. Design Thinking v dnešní době využívá skoro každá větší firma. Kdybys byla v pozici klienta bez předchozích znalostí a měla nějak určit firmu, která dělá design kvalitně, dalo by se to nějak poznat? Jako designér bych se dívala na určitou evidenci předchozích výsledků dané společnosti. Pokud například vidím, že nějaká společnost vytvořila funkční a uživatelsky přívětivou mobilní aplikaci, je to pro mě určité znamení, že má designový proces dobře nastavený. A takto k tomu nakonec může přistoupit i laik. Jednoduše si vyzkoušet produkty, které daná firma vytvořila. Říkala jsi, že úkolem designu je zlepšovat každodenní životy lidí. Dá se tato myšlenka zobecnit i na celospolečenské otázky? Jedna věc je design tyčového mixéru. Je ale možné naškálovat designové myšlení například i pro řešení velkých environmentálních problémů? Touto otázkou jsem se zabývala během svého studia udržitelného designu. U každého produktu je potřeba vrátit se k jeho základním principům a připomenout si potřebu, kterou má řešit. My designéři bychom se měli snažit přemýšlet nad dopady produktů nejen na jednotlivé uživatele, ale i na celou společnost v dlouhodobém měřítku. Etický design by totiž neměl člověka připravit o jeho vlastní schopnosti. Například mobilní aplikace s mapami by nás neměla připravit o náš orientační smysl. Na tohle se snažím myslet v každém projektu. Samozřejmě je to někdy složité, protože ne vždy se dá klientovi jednoduše říct, že jejich zaměř nepovažuji za etický. Ale vždy je důležité myslet na přesah našeho produktu na své okolí a životní prostředí. Myslím si, že je povinností designéra tyto otázky otevírat. Otázka ekologické udržitelnosti je často spojena s životním cyklem produktů. Pokud designuji fyzické výrobky, je pro mě velmi důležité zohlednit původ materiálů, ekologickou náročnost dovozu surovin nebo sociální podmínky lidí, kteří tento produkt vyrábějí. Tyto aspekty by se daly označit jako upstream, tedy jednotlivé složky výrobku. Důležitý je ovšem i downstream, tedy vstupy od koncových uživatelů. Jako designéři pracující pro průmyslové výrobce dáváme uživatelům do ruky zodpovědnost za daný produkt a za jejich chování. Pokud vymyslím kelímek z rozložitelného plastu pro hudební festival, musím se zabývat i dalším osudem kelímku po skončení festivalu. Tedy například jakým způsobem je kelímky potřeba recyklovat a zda má uživatel prostředky, aby to skutečně udělal. Přijde mi až neetické toto neřešit. Nemohu přeci na uživatele přenést zodpovědnost za životní cyklus výrobku, který jsem mu dala do ruky. Zvlášť když se o nakládání s produkty na konci jejich životního cyklu stále zajímá spíše menší část lidí. Jako designér tedy ještě před odevzdáním našeho produktu klientovi nebo na trh řeším otázku, co můj produkt udělá se společností nebo s životním prostředím. Ptám se, zda nám produkt opravdu zlepší náš život, nebo nám naopak něco vezme. Eliška Skarolková: designér vždy musí řešit dopady svojí činnosti na celou společnost was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2023

Rozhovor s Janem Junkem: Data jsou v designu víc než dojmy

Jestli jste jako já v designu služeb noví nebo fandíte rozhodování podloženému uživatelskými daty, přijdete si v rozhovoru s Honzou na své. Jan Junek je user-experience designer a konzultant, který dělá rozhodnutí podle dat a výzkumů. Sem tam přednáší o tom, proč ošklivé weby fungují. K UX se dostal přes studium aplikované informatiky se specializací na grafický design a multimédia. Pracuje s agenturou Proof & Reason. Kromě toho všeho na Šumavě dávají se ženou do kupy starou usedlost, mají malou dceru a vybudovali a loni úspěšně prodali Café Datel v Českých Budějovicích. V rozhovoru se ptám na to, jak pracuje a jak zvládá sladit práci a jiné aktivity. Takhle vypadá Jan JunekJak bys popsal svoji práci někomu mimo obor, třeba babičce? Když svou práci potřebuji vysvětlit, tak říkám, že to, co dělá architekt pro domy, dělám já pro velké weby. Ale samozřejmě v realitě moje práce často není jen o webu. Web silně přesahuje do dalších procesů a offline aktivit klienta, takže velmi často zasahujeme do designu služeb a procesů mimo něj. A řešíme tu službu jako celek. Na jakých projektech zpravidla pracuješ a jakými principy k nim přistupuješ? Pracuji převážně na výkonnostních a e-commerce projektech, které mají jasný businessový záměr a tvrdá kritéria úspěchu, takže se tam dají věci dobře změřit. A někdy jsou i specifické tím, že je potřeba je udělat na první dobrou. Máš příklad? Třeba poslední projekt, na kterém jsem dělal 4 měsíce. Konfigurátor produktů pro výrobní firmu, která nabízí řádově 20 milionů konfigurací, je potřeba dostat do aplikace, kterou dokáže a bude chtít používat koncový zákazník. Takže něco o složitosti Instagramu. Jsou do toho zapojeny desítky lidí v agentuře i u klienta. Zatím jsme měli sedm iterací (postupné zlepšování řešení opakováním procesu pozn. aut.) a sedm kol testování jen ve fázi prototypu. Pak další testování ve fázi grafického návrhu, a ještě budeme testovat v rámci implementace. Jen připravit data a logiku je tak složité, že nemůžeme jenom udělat „emvépéčko“ a pak ho iterovat a vypouštět aktualizované verze. To zní jako velmi specifický úkol. Noříš se pokaždé do obchodní strategie a vizí klienta? Jednou nás v Proof & Reason klient oslovil s přáním přidat na web pole na vyhledávání. Nevinným dotazováním, proč vyhledávání chtějí, jsme se dostali k tomu, že mění celou obchodní strategii a interní procesy, které by vyhledávání na webu opravdu nevyřešilo a klient nakonec poptal kompletní redesign a vznikl projekt, na kterém jsme odpracovali přes tisíc hodin. Ale taky jsem teď dělal tři menší projekty, kdy klienti potřebovali vyřešit rychlou optimalizaci. Podle měření optimalizační změny se pak můžeme rozhodnout, jak postupovat dál. Takže řešíme i menší projekty, co chtějí malou změnu nebo nemají milionový rozpočet. A čemu přesně se na projektech nejčastěji věnuješ? Jsem user-experience designer a konzultant. Většinu času věnuji poznávání klienta a uživatelů, designování a evaluaci návrhů. V praxi to znamená hodně uživatelského výzkumu, analýz a workshopů s klientem, designování a hlavně uživatelského testování. Zejména kvantitativní výzkum ale už většinou předávám sociologům, jako je třeba Laďka, kterou jsem skrze práci poznal (Ladislava Zbiejczuk Suchá, pozn. aut.). Troufám si říct, že dělám test-driven design, což znamená, že hodně iteruji a hodně testuji. Jak si při takovém množství testování udržuješ v datech pořádek a přehled? Myslím si, že v mém případě je to díky tomu, že nepracuji na mnoha projektech a dělám hlavně na velkých a dlouhodobých projektech. Třeba Nazuby je klient, na kterém pracuji už desátý rok. S výrobcem dveří Sapeli pracuji už sedmý rok. A za tu dobu jsem nashromáždil velkou doménovou znalost a znalost toho klienta jako takového. Zároveň každý výstup, který vytvoříme, shrnu na jednu stránku a mám se pak po delší době k čemu vrátit. Ať už je to něco, co jsem sám dělal, třeba výstupy z hloubkových rozhovorů, nebo práce od jiných analytiků a designérů. A před samotným začátkem návrhu si dělám velké overview v Miru, kde si organizuji informace, abych se na ně podíval jako na celek. A když mi tohle nestačí, vracím se k původním výstupům. A taky je to pro mě přirozené, a ani si to jinak neumím představit, protože od té doby, co jsem v Proof & Reason, sbíráme data, děláme výzkum, vyhodnocujeme výstupy a na základě toho se teprve rozhodujeme. Takže se setkáváš s koncovými uživateli osobně? No jasně! Nejčastěji s lidmi dělám hloubkové rozhovory a pak s nimi testuji. Dám jim do ruky telefon a sleduji jak prototyp používají. To je ta nejpříjemnější, nejzábavnější a zároveň nejvíc frustrující, ale nejvíc motivující část té práce. Protože reálně vidíš, jak strašně zmatení z tvého návrhu, o kterém jsi si myslela, že je skvělý, jsou a jdeš to zpátky předělávat. Třeba teď na podzim mě oslovil malý český lovebrand, abych jim pomohl s optimalizací konverzí. Byl to maličký projekt, takže jsme vzali čtyři lidi z jejich cílové skupiny a s nimi jsme testovali jejich e-shop. U testování seděly i dva lidé z té firmy a muselo to pro ně být opravdu těžké. Ty si myslíš, že tvůj e-shop je super a možná tušíš, že je tam něco blbě, ale nevíš co. Ale ti uživatelé to ukážou a ani nemusí říct, že je to blbě, stačí sledovat, jak jsou frustrovaní z dělání základních úkonů. A ten kontakt s realitou mě fakt baví. A jaké programy Ti nejen v rámci testování usnadňují práci a život? Asi nebudu moc originální, ale Miro mi přijde jako skvělý nástroj. A mám rád Axure pro prototypování. Ten ti vygeneruje html prototyp, který si můžeš pustit v prohlížeči kdekoliv. Takže vyrobím obsahově i vizuálně věrný prototyp, ale neřeším detailně typografii nebo grafický návrh a pustím to třeba na mobilu při uživatelském testování. Takže jsem schopný testovat s lidmi velmi reálný web bez toho, abych zatěžoval programátora nebo kodéra. Jaké bys hledal vlastnosti u pracovního parťáka? Řeknu to příkladem. Na několika projektech mě supervizovala nebo mi oponovala Terka Venerová od vás z KISKU. My jsme podle mě designovým přemýšlením trochu jinak nastavení. Já jsem analytický a přesný a Terka je víc emočně založená. Bavilo mě, že jak jsme každý jiný typ, tak ta spolupráce byla nesmírně přínosná. Leckdy jsme se neshodli, ale myslím, že projekt to vždycky hodně posunulo. Přijde mi, že ve chvíli, kdy máš oponenta, je práce snad i snazší, protože se díky zpětné vazbě nezacyklíš. Takže už si aktivně do designového týmu hledám člověka, co bude přemýšlet úplně jinak než já, ale má stejné hodnoty v rámci designu. Což je pro mě respekt k výsledkům uživatelského testování a datům. Ať už jsou to data primární nebo sekundární. Prostě se rozhoduje na základě faktů, ne subjektivně pohledem z okna. Jak se Ti daří sladit dohromady práci, rodinu a rekonstrukci 200 let starého domu? No, blbě. Proto jsme loni prodali Datla, kavárnu, kterou jsme se ženou budovali osm let. Před dvěma lety jsme koupili velký starý dům na horách a narodila se nám dcera. Do toho jsme ke kavárně otevřeli pražírnu. Takže jsme měli dvě firmy, dva provozy, obří usedlost hodinu jízdy od místa, kde jsme bydleli, novorozence a do toho jsem dělal ještě svou práci. Takže jsme si řekli, že něco musí z kola ven. Dceru z kola ven nedáš, chalupu, ve které sis vysnila bydlet, taky ne, práci, co nás živila, taky ne, takže kandidátem byly ty firmy. I když úplně nechceš opustit něco, co jsi vybudovala, a co jsi chtěla mít do konce života. Ale byla to součást nějakého pudu sebezáchovy. A zároveň jsme cítili, že už těm firmám nedokážeme dávat dost na to, aby se rozvíjely. Cítíme to tak, že než dělat věci průměrně, radši je nebudeme dělat vůbec. I tak to vypadá, že toho zvládáš opravdu hodně najednou. Pokud někdo nabývá dojmu, že jsem nějakej superman, protože jsem designér, co povídá na konferencích a má třeba dobrý klienty, do toho si otevřel kavárnu a ještě do toho se odstěhoval na Šumavu, kde něco rekonstruuje, tak to je bohapustá lež. My každý den řešíme, že na sebe máme málo času, že se dům sype a že nevíme, z čeho to zaplatíme. Dík za upřímnost, zní to povědomě a náročně. Jak jsi na tom s pracovní kapacitou? Na rok 2023 mám třičtvrtě kapacity už vybookované. Hezky! Jak využíváš svoje portfolio www.janjunek.com? K čemu ti slouží? Tak jednak mám e-maily na vlastní doméně a chci, aby smysluplně reflektovala, co dělám. A jednak jako filtr pro poptávající. Je tam cena, která to vyfiltruje hodně. Ale když se mi někdo ozve, většinou to dopadne a mně to ušetří spoustu irelevantní komunikace. Zároveň je to další kanál agentury Proof & Reason, pro kterou pracuji, jak získat zakázky. Občas někde přednáším a řada klientů pak osloví mě, a když je potřeba práce datových analytiků, dalších designérů, vývojářů nebo projektových manažerů, což je skoro vždycky, přináším to do kolektivu agentury. Nedávno jsi poptával na Facebooku tipy na knížky. Četl jsi některé z nich? Doporučil bys některou ostatním? S tipy jsem byl moc spokojený a doporučil bych knížku nizozemského historika Rutgera Bregmana Lidstvo, která mapuje a rozebírá známé případy, které podle mnoha sociologů dokazovaly, že člověk je od přírody sobecký a ukazuje, že to tak nebylo a že lidi nejsou tak zkažení, jak se myslí. Což je v dnešní době vlastně docela hezká myšlenka. Díky za sdílení! Případovka klienta Nazuby přímo na webu Proof & Reason. Jestli vás zajímá něco o tom, jak designér se ženou rozjeli kavárnu, tak si poslechněte rozhovor na Mladypodnikatel.cz. Detaily z provozu gastro podnikání najedete v podcastu Candycane coffee. Pro dávku realistických informací o rekonstrukci domu a šumavskou idylu jděte na https://www.instagram.com/zapomenuta.chalupa/ Zapomenutá chalupa on Instagram: "Vánoce na Šumavě, kdesi mezi lesy. Sníh tiše padá, námraza sedá na větve stromů a vítr schovává cesty pod bílýma stínama. Ptáci ztichnou, po silnici sotva projede auto a mráz leze za nehty. Tak to ještě před pár dny bylo. Počasí si ale usmyslelo, že idyly bylo dost a místo zasněnýho bílomodrýho světa ze všeho nejvíc toužíme po hnědo-hnědým výhledu vůkol. Přišla obleva, teplá mokrá fronta, která Šumavu miluje víc než jiný pohoří, a tichounký našlapování padajících vloček vystřídalo dunění sněhových lavin ze střechy. Taje, prší, leje, mží a my zpytujem svědomí, proč jsme nestihli o jeden okap víc a proč jsme pořádnej chodník okolo chalupy považovali za hezkou věc navíc, kterou uděláme až bude střecha, podkroví, sklep, stodola, sauna a všechno. Na podzim jsme znovupostavili kamennej přístavek s rovnou, příští rok snad i zelenou střechou. Vykopali podlahu v nejstarším klenutým sklepě, vysypali štěrkem a nasucho vydláždili obříma žulovýma kamenama, kde žádnej neměl pod sto kilo a některý měly i dvě stě. Opískovali a omítli klenby, stejně jako na jaře celej vnějšek domu. Měli bysme cítit hrdost a úlevu. Jenže ty masy vody, co se teď přes Šumavu valí, jsou jinýho názoru. Jedno obejití domu a je jasný, že všechnu hrdost si můžeme strčit někam, protože déšť a tající sníh si našel cestičky nejen odvodněnou střechou přístavku, ale i spárama v kamenných stěnách. Stejká po zdech, vsakuje se do malty, proniká vším. Vápenný omítky lační po každý kapičce vody z podloží, kterou blátivý cestičky kolem domu rády poskytnou. Cítíme marnost? Chceme se vzdát? Dá se odpovědět snadno. Ale taky se dá říct, že tohle jsou naše první Vánoce úplně mimo město. První, kdy můžeme být fakt jenom sami spolu a nemyslet na to, co se děje tam dole. Letošní Vánoce nebudou jako z pohádky. Do zdí teče, hotový věci musíme předělat a rozpočet spíš nevystačí. A co? Máme se rádi, máme výhled do lesa, topit čím taky a vzduch čistej tak, že by se dal prodávat. Učíme se radovat z nedokonalostí. A kupodivu to začíná dávat smysl. Přejeme krásný Vánoce, dokonale nedokonalý ❤️ #vanoce #hory #slowlife #czechia #rekonstrukce #svepomoci #chalupa #sumava #npsumava #nasamoteulesa #cestazmesta #nasamote #offgrid" Rozhovor vedla Jana Hanfová a proběhl online 3.1.2023 Rozhovor s Janem Junkem: Data jsou v designu víc než dojmy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2023

Jak vysvětlit, co děláme: 6 designerů odpovídá

Být designér*ka je super. Dokud se vás babi u nedělního oběda nezeptá, co to vlastně děláte. Dokud si vaše kamarádka z dětství nevybaví grafika. Dokud to nemusíte vysvětlit. “Jmenuji se Kamila a dělám design.” Chybné to není, ale asi to jde i líp. Načerpejte inspiraci od šesti designerů. Zeptala jsem se za vás, jak se představit tetám a sousedům. Petra Jílková LinkedIn tagline: Assistant Professor of Service Design, Product Management and Banking Servisní designér je člověk, který navrhuje produkt nebo služby odpovídající potřebám uživatele takovéto služby. Pracuje v týmu, který o tomto vylepšení přemýšlí. Jakýkoliv nápad testuje s okamžitě s uživatelem. Představ si, že jdeš do restaurace a objednáš si jídlo. Jako designér musíš přemýšlet nejenom o tom, co zákazník vidí, ale i o tom, co se děje v kuchyni. Jan Koudela LinkedIn tagline: 🎱 Business Designer at Court of Moravia Dříve jsem se snažil používat velká slova jako designer nebo facilitátor. Jenže jsem opakovaně narazil a skončil zase u vysvětlování toho, co vlastně dělám: mluvím s lidmi. A tak raději říkám, že mi dospělí lidé platí za to, abych jim řekl, co už dávno věděli. Gerry Scullion LinkedIn tagline: Founder of The Human Centered Design Network | #ServiceDesign & #UX #Training | Host of #1🎙️This is #HCD Podcast, Online course creator & Design practitioner Většinou představuji svou práci ve dvou částech: 1. V jádru pomáhám firmám, aby se sladily napříč odděleními a doručily smysluplné služby jejich zákazníkům. Toho dosahuji různě: facilitací, dialogem, výzkumem, koučování nebo vzděláváním. 2. Jsem podcaster. Připravuji několik populárních podcastů o designu, aby se lidé mohli dozvědět víc o tom, co dělám. TIP: Garryho podcast najdete 👉 tady 👈 Ana Pintar LinkedIn tagline: Senior Product Manager at d.labs ⋅ UX Researcher ⋅ Behavioral Designer 🧠 Představte si, že se chcete koukat na televizi. Jdete pro ovladač, posadíte se a vybíráte jedno ze sta tlačítek. A potom se znovu zvednete a jdete si pro brýle, protože mezi sty tlačítky se nedá orientovat pomocí hmatu. Po desetiminutovém utrpení si opět můžete sednout a relaxovat. A teď si představte, že jsou ovladače se třemi tlačítky. Nehledáte a nelovíte brýle. První ovladač je příklad balastu okolo akce, kterou chcete udělat. Ten druhý má jen přesně to, co v danou chvíli potřebujete. Každý den navrhuji digitální produkty a snažím se, aby všechno, co vypustím do světa, se dalo skutečně používat a nebylo zbytečně komplikované. Mojí prací je také nahlédnout do hlavy uživatele a zjistit, co přesně s tím produktem dělají. Tomu se říká design zaměřený na člověka (human-centred design) a zahrnuje tvoření produktu společně s koncovým uživatelem. Fabrice Pöhlmann LinkedIn tagline: CEO HelloDesign®・UX Specialist・Behavioural Designer・Workshop Facilitator Spolu se svým týmem kombinuji behaviorální vědy a design thinking, abych pomohl organizacím, startupům a podnikatelům vytvořit digitální produkty, které pomáhají vytvořit zdravější návyky. Celosvětově úspěšné produkty jsou založené na síle zvyků, protože přes 50 % našeho každodenního života se řídí autopilotem. Proto stavíme lidskou psyché do jádra vývoje produktu. Díky poznatkům z workshopů, školení a konzultací přibližuji znalosti behaviorální psychologie a podporuji vás v tvorbě digitálních produktů, které mají sílu změnit lidské chování. Ana Kyra Bekš LinkedIn tagline: Senior (service) design thinker, doer & facilitator Zeptám se na nedávnou zkušenost, kdy nějakou službu využili, a potom vysvětlím, že pracuji na zlepšení jejich zážitku. Příklad Ana: Jakou službu jsi využila naposledy? Bea: Včera jsem byla u zubaře… Ana: Tak já navrhuji službu, jako je třeba návštěva zubaře, aby to bylo co nejpříjemnější pro tebe i všechny ostatní, kteří se nějak zapojí (např. zubař nebo sestřička). Photo by Magnus Andersson on UnsplashA jak se představujete vy? Inspirujte nás v komentáři 👇 Jak vysvětlit, co děláme: 6 designerů odpovídá was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

24. 1. 2023

Michaela Štetiarová: Práca service dizajnéra nekončí návrhmi na zlepšenie

Michaela Štetiarová je freelance service dizajnérka, ktorá zbierala skúsenosti v agentúrach aj na strane klienta. V rozhovore porozprávala o štúdiu service dizajnu v kórejskom Soule, o práci s medzinárodnými tímami, výskumoch v teréne, ale aj o skúsenostiach s mentoringom. Venuješ sa service dizajnu, ale pôvodne si študovala industriálny dizajn v Prahe. Kedy si zistila, že chceš ísť týmto smerom? Počas bakalárskej práce som riešila tému udržateľnosti a dostala som sa k spoločnosti Plastia, kde som spoznala Lenku Novotnú. Práve ona ma vtiahla do sveta design thinkingu. Celú spoločnosť prepracovala na základe dizajnových metód. Veľmi ma to inšpirovalo a začala som hľadať možnosti, ako sa o tom dozvedieť viac. Tvoje kroky nakoniec viedli z Prahy do Ázie, čo je celkom veľká zmena. Začala som pracovať v agentúre a popritom hľadať univerzity. V agentúre som bola hodená priamo do vody do projektov, ale chýbal mi akýsi základ. Bola som namotivovaná začať sa v učiť o service dizajne od úplného začiatku. Urobila som si list najinovatívnejších krajín a vyselektovala tie, ktoré boli pre mňa zaujímavé. Na základe toho som našla Seoul National University of Science and Technology. Bola to jedna z mála univerzít v Ázii, ktorá mala service dizajn ako samostatný odbor. Aké bolo štúdium v Kórei? Mali sme skvelého profesora, ktorý bol hlavným service dizajnérom pre Soul a mal na starosti všetky government city projekty. Bola to zaujímavá príležitosť učiť sa práve od neho, pretože sa tiež kedysi venoval industriálnemu dizajnu. Aj vďaka nemu bolo pre mňa jednoduchšie prejsť z návrhu produktov, ktorých sa môžeš dotknúť, do návrhov služieb. Momentálne žiješ v Barcelone a pôsobíš ako freelance service dizajnérka. Máš za sebou ale aj full time skúsenosti, napríklad vo firme Kiwi. Kde si začínala po návrate z Ázie? Po škole som dostala niekoľko pracovných ponúk v Prahe a rozhodla som sa pre agentúru. Mala som priestor vyskúšať si prácu na rôznych projektoch cez digital aplikáciu pre banku až po navrhovanie pohybových pomôcok pre seniorov. Bavil ma široký záber, ale po čase mi začalo niečo chýbať. Keď pracuješ s veľkými firmami, vnímaš, že majú svoje procesy a kultúru, ktoré na strane agentúry nedokážeš až tak navnímať. Pre mňa to bolo neznáme. Uvedomila som si, že si chcem vyskúšať aj „inhouse” prácu a že mi práve táto skúsenosť z firmy chýba. V jednej prednáške si opisovala, ako ste v rámci výskumu v Kiwi zažili rôzne situácie na letiskách. Dajú sa dobre dizajnovať služby a produkty bez skúseností v teréne? Cestu zákazníka by si mali vyskúšať všetci, ktorí na tom pracujú. Často sa stáva, že je človek odtrhnutý od celkového zážitku, príliš sa sústredí na jednu tému, ktorú rieši a prestáva holisticky vnímať celý produkt alebo službu. Niekto môže tvrdiť, že v rámci služieb Kiwi a celkového zážitku je najdôležitejší samotný let, ale to nie je pravda. Customer journey začína vtedy, keď len začneš uvažovať o tom, že niekam chceš vycestovať. Je to o tom, s kým cestuješ, ako sa dopravíš na letisko alebo o strese z toho, koľko bude vážiť tvoja batožina. Zažiť si všetko v teréne je neoddeliteľnou časťou. Atmosféru na letisku nenavnímaš tým, že budeš sedieť pri počítači. Aká bola tvoja cesta k freelancingu? Bolo to prirodzené, keďže už v rámci Kiwi som mala niekoľko vedľajších projektov. V istom momente som mala pocit, že už nedokážem byť kreatívna. Začal mi trochu chýbať „experimentálny” prístup, keď sa venuješ rôznym témam. Potrebovala som si na to vytvoriť priestor. Vždy sa snažím pochopiť, čo ma napĺňa energiou a čo mi ju vysáva. V rámci freelancingu dokážem lepšie tieto veci balansovať a efektívnejšie pracovať s časom. Máš dlhodobejších klientov alebo skôr jednorázové projekty? Mám dva rôzne modely fungovania. V rámci prvého si ma niekto zavolá ako konzultantku. Vtedy väčšinou potrebujú zlepšiť customer journey alebo customer experience. Druhý model je o tom, že si ma klient na pár mesiacov, väčšinou tri alebo šesť, zavolá k sebe do interného tímu. Vtedy som na chvíľu súčasťou firmy, kultúry a ich rituálov. Znamená to, že za klientami často cestuješ? Pri väčšine klientov v istom momente projektu za nimi vycestujem. Na jeseň som mala klienta v Prahe, pri ktorom som vedela, že za ním musím ísť a zažiť si tú službu. Nemôžem navrhovať riešenie bez toho, aby som si zažila reálnu skúsenosť. Pri freelancingu môže človeku občas chýbať tím. Snažím sa to nejako balansovať, napríklad mám tri mesiace klienta, pri ktorom som u neho vo firme inhouse a potom dva projekty, ktoré riešim online. Tiež mám svoju coworkingovú partiu, s ktorou pravidelne konzultujem projekty. Sleduješ, ako sa projekt vyvíja po spolupráci? Veľmi často sa stáva, že projekt niekto pekne zmapoval v Miro boarde, ale nemá akčný plán. Je dôležité, s akým výstupom ako dizajnér prídeš. Bola by som vďačná, ak by mi toto niekto pripomínal na začiatku. Potrebné je nájsť ľudí práve na tú akčnú stratégiu a ďalšie kroky. Práca servis dizajnéra nekončí tým, že odovzdá návrhy na zlepšenie. Od klienta nikdy neodídem, pokiaľ si nie som istá, že celý tím rozumie, ako budú vyzerať akčné kroky na ďalší rok. Nefrustruje ťa, keď sa návrh nerealizuje? Nie. Možno by ma to hnevalo v minulosti, ale dnes viem, že dôvodov, prečo sa projekt neimplementoval môže byť niekoľko — nenašiel si zákazníkov, nemá biznis perspektívu alebo nie je viable. S každým tímom si na začiatku povieme, že ak zistíme, že sa nejdeme ďalej venovať tomuto projektu, pretože nie je udržateľný, je to úplne fajn výsledok. Je to potrebný dizajnový mindset. Dôležité je tiež nebrať si to osobne. S tímom si zvykneme robiť na začiatku spolupráce tzv. love letter a break up letter. Napíšeme si, ako by vyzeral scenár, ak sa to podarí, ale aj ak to nevyjde. Lepšie sa ti podarí zladiť sa s tímom a tiež ti to môže pomôcť pri retrospektíve na konci projektu. Pomáhala si rozbiehať mentoringovú platformu Femme Pallete na Slovensku. Aké máš skúsenosti s mentorigom? Moja skúsenosť s mentoringom je pozitívna aj negatívna. Prešla som si sama mentoringom, koučingom a aj som mentorovala. Dobré je nájsť si mentora, ktorý ťa v niečom inšpiruje, venuje sa nejakej téme, ktorá ťa zaujíma a vie ti ju priblížiť z vlastnej skúsenosti. Ak niekto do vás reflektuje svoje vlastné obavy, či neúspechy je to jasný red flag a utekajte! (smiech) Veľkou témou v rámci mentoringu môže byť napríklad posun na seniornejšiu rolu, transition z role “individual contributor” do leadership role, či nastavenie realistického platového ohodnotenie, čo býva najmä u žien často “kritický” moment, kde potrebujú dodať odvahu “to break the glass ceiling”. Spomínala si, že pri freelancingu sa človek venuje viacerým oblastiam naraz. Aké nástroje ti pri práci pomáhajú? V tomto som trošku oldschool. Za pár rokov praxe čo mám za sebou sme už prešli rôznymi nástrojmi od Adobe, cez Sketch až po Figmu, a preto preferujem cestu minimalizmu. Ja mám dvoch favoritov: Notion a Figmu. Notion mi pomáha sledovať progres projektov na ktorých pracujem a používam ho aj na zdielanie výstupov s klientmi, či voľne dostupných materiálov o service designe. Figmu využívam na workshopy, vizualizácie, prototypy a interaktívne prezentácie. V poslednej dobe som si, ale obľúbila napríklad Loom, vďaka ktorému dokážem nahradiť meeting, videom, kde vysvetlím vybranú tému rýchlejšie a bez nutnosti synchronizovať kalendáre dvoch a viacerých ľudí. Baviam ma aj témy zdravia. Sledujem si v aplikácii ako sa hýbem a koľko chodím pešo. Vnímam, že je dôležité nájsť si čas a venovať sa svojmu zdraviu, a to najmä pri profesii, pri ktorej sedíme väčšinu dňa pred obrazovkou počítača. Väčšinou sa snažím mať v telefóne len minimum aplikácií, ktoré reálne používam. Nič, čo by ma nejakým spôsobom rušilo. Aj Instagram mám iba na počítači. Na KISKu sa s tebou stretneme aj v rámci štúdia service dizajnu. Mohla by si nám dovtedy odporučiť nejakú knihu, ktorá stojí za prečítanie? Keďže túto otázku dostávam často, vytvorila som micro service design knižnicu v Notion. Inak k mojim “daily reads” patrí The Download from MIT Technology Review, baví ma “innovation of the day” od Trendwatching a najnovšie španielsky magazín La nueva carne. Vychádza aj v angličtine a otvára zaujímavé témy o tom, ako technológie menia naše životy a prostredie v ktorom žijeme. Práve to bolo jednou z mojich hlavných motivácii stať sa dizajnérkou produktov a služieb a hľadať tak spôsoby, ako “bridge this gap”. S Michaelou Štetiarovou sa rozprávala Simona Lichá Michaela Štetiarová: Práca service dizajnéra nekončí návrhmi na zlepšenie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 1. 2023

Cílem Learning Experience Designu není navrhovat kurzy

Brano Frk je vystudovaný andragog a vzdělávání dospělých se věnuje celou svou kariéru. V současnosti pracuje jako Learning Experience Designer ve společnosti Õppus, kde se věnuje designu inovativních vzdělávacích programů, kurzů a vzdělávacích aplikací. Facilituje workshopy, vystupuje na konferencích a rád přemýšlí o budoucnosti. Pravidelně publikuje v časopise Firemní vzdělávání. Na LinkedInu máte napsáno, že jste Learning Experience Designer. Co si pod tím termínem představit, protože to nebude asi jen to, že vymyslíte kurz? Na to není jednoduchá odpověď. Learning Design se používá jako obecný termín na popsání toho, když používáte designový proces ve vzdělávání. Není to žádná novinka. Kořeny používání designového přístupu ve vzdělávání sahají do doby druhé světové války, kdy se vyvinul Instructional Design (instruktážní design), protože byla potřeba vojáky naučit velmi rychle určité postupy. Tehdy se přišlo na to, že když používáte designový přístup, může to vést k efektivitě ve vzdělávání. Instruktážní design je dodnes ve Spojených státech hlavním proudem v online vzdělávání. Já jsem andragog, věnuji se vzdělávání dospělých a vždy mi přišlo, že tradiční způsob, jakým se navrhuje vzdělávání, v sobě obsahuje elementy designového přístupu, protože například počítá s pilotním projektem. Designová logika tam je, ale chyběly nám propracovanější nástroje a postupy, jak se dostat k výsledkům. Ty nám dává právě Learning Design. Správně poukazujete na to, že naším cílem není navrhovat kurz, náš cíl je mnohem širší. Proto používám titul Learning Experience Designer, protože já navrhuji Learning Experience. Ta se dá jednoduše vysvětlit jako jakákoliv situace, kde dochází k učení. A tím se otevírají možnosti, že to nemusí být pouze kurz, může to být náhodná interakce nebo interakce, která vzniká tak, že vytvoříte nějaké prostředí a něco se tam stane. Sahá od experimentálních rovin až po reálné věci. Já se věnuji hlavně firemnímu vzdělávání, jehož hlavním cílem je zvýšit performance, tedy výkonnost lidí v práci. V tomto případě je vzdělávání prostředkem k dosahování cílů. Learning Designer myslí na velmi široký okruh témat a snaží se designovat něco, co způsobí žádoucí výsledek. To je poměrně náročná věc, které klienti nerozumí. Obvykle přijdou s představou, že potřebují konkrétní kurz. Ale často se velmi rychle zjistí, že vůbec nepotřebují kurz ani nepotřebují řešit to, co si myslí, že mají řešit. Může to být tedy tak, že si vás přizvou ke spolupráci se zadáním: Potřebujeme u našich obchodníků zlepšit prodejní dovednosti a potřebujeme vymyslet jak na to? To by byl ten lepší případ. Většinou je poptávka: Dobrý den, chceme e-learning na komunikační dovednosti, pošlete nám cenovou nabídku. A poptávající má velmi fixní představu, jak má kurz vypadat. Když se dělá analytická část, tak často zjistíme, že zaměstnanci komunikují dostatečně, ale problém je v něčem jiném a možná ani není řešitelný vzděláváním. Lidé mají často pocit, že vzdělávání vyřeší vše. Vzdělávání může být element, který pomáhá, ale v tomto případě může být důvodem klesajících příjmů například to, že mají špatný produkt nebo je v něčem předběhla konkurence. Velmi často mají iluzi, že si objednají nějaký kurz nebo lektora a situace bude vyřešená. Tak to ale nebývá. Takže vy fungujete i jako konzultant, který poradí. Jak řešíte situaci, kdy zjistíte, že nepomůže kurz, to musí být těžké klientům vysvětlit? Ano, to je. Jedna skupina learning profesionálů prostě řekne: Ano, uděláme vám kurz, a udělá ho. To že to nemá žádný dopad, nikoho netrápí. Bohužel, tak to často funguje v korporátech. Někdo dostane úkol zajistit kurz na určité téma a vůbec ho nezajímá, jaký to bude mít dopad. Kurz někdo dodá, v Excelové tabulce se odškrtne, že je splněno a tím to končí. Já k tomu přistupuji jinak. Neříkám klientům, že používám designový přístup. Kdybyste klientům řekla, že chcete dělat výzkum, tak řeknou, že ho nechtějí platit, že ví, co potřebují. Proto mám sadu nástrojů. První je design brief. Domluvím si schůzku se stakeholderem a udělám s ním kvazi workshop, on ani neví, že je to workshop. Když probíhá online, tak použiji Miro nebo Mural a s jejich pomocí zmapuji, co o daném tématu víme a co klient chce. Většinou používám velmi jednoduchý formulář a stakeholder na konci vidí, že je tam spousta bílých míst. Začne nad tím přemýšlet tak, že asi nejsou k dispozici úplně všechny potřebné informace. Já tak nejprve zajistím, abychom pokryli ta bílá místa a pak už to jde. Moje taktika je neříkat klientovi, jak pracuji. Mluvím o tom, co pro něj umím udělat. Lidé si představují, že když se řekne výzkum, tak budeme půl roku posílat dotazníky a plácat se v tom. Přitom může pro získání potřebných základních informací stačit focus group a 2–3 interview se specifickými lidmi. A takové věci, že bych požádal o nějaká data a pracoval s nimi, to je stále sci-fi. Je to proto, že firmy ta data nemají nebo nesledují, jak se účastníci vzdělávání rozvíjí? Klienti často data mají a sbírají, ve větších firmách se používá Business Intelligence a různé aplikace, mají data z LMSka (Learning Management System) nebo Learning Experience platformy, ale neumí s nimi pracovat. Obvykle si vyberou jeden údaj, například jestli zaměstnanci kurz absolvovali. To je pro ně zásadní číslo. Já jim říkám, že to vůbec o ničem nevypovídá, že ti lidé věděli, co musí splnit, takže tím kurzem prošli, ale nevíme nic o tom, co se naučili. Mnohem zajímavější jsou úplně jiná data, která se dají nasbírat, jako například jaký měla účast na vzdělávání dopad na výkon zaměstnanců nebo na kvalitu jejich práce. Ale takto daleko jde málokdo. Používání dat ve vzdělávání je stále v začátcích. Myslím si, že data poskytují velmi tvrdý pohled na realitu. U některých klientů jsem se setkal s tím, že i když nejsou spokojení s daty, snaží se je interpretovat tak, že je všechno v pořádku. To je ale už spíše otázka kultury. Snažím se s lidmi mluvit jejich řečí, a každému designerovi bych doporučil přizpůsobit se v řeči klientovi a cílit na věci, které ho zajímají. Často například uvádím, jaká může být návratnost nákladů do vzdělávání. To manažeři vždy zbystří. Protože vzdělávání bývá drahé a já jim říkám, že když si nezměří dopad, je to vyhození peněz. Pro firemní zákazníky se většinou na úvod dělá performance analýza, zvolí se indikátory, které měří, jak lidé pracují. A například se zjistí, že jeden prodejce uzavře 6 obchodů za kvartál. Většina ostatních má průměr 4. Takže se podíváme, jak ten nejlepší pracuje, uděláme performance analýzu tohoto master performera. Omlouvám za anglické výrazy, ale zdá se mi, že v češtině ani slovenštině často vhodný výraz nemáme. Zmapujeme i ostatní, nebo alespoň pár z nich. A vidíme například, že master performer si lépe plánuje čas, má mnohem více schůzek s klienty. Díky tomu víme, že aby se ostatní dostali na jeho úroveň, potřebují zapracovat na time managementu a s tím pracujeme. Důležité je, že sledujeme i to, jak zaměstnanci používají získané dovednosti v praxi. Tak například zjistíme, že o dva kvartály později se obchodníci dostali na úroveň 5 obchodů za kvartál. Tato informace nám umožní vyčíslit efektivitu vzdělávání, protože pokud uzavřeli o jeden obchod na kvartál více než obvykle, firmě z toho plyne konkrétní zisk a intervence byla úspěšná. Na řeč čísel lidé slyší. Kdybych s nimi mluvil o tom, že jsme zabezpečili takovou Learning Experience, že si účastníci vzdělávání uvědomili, že… je to pro ně abstraktní věc, která je nezajímá. Myslím si, že spousta designéru i designérů služeb, se snaží klientům urputně vysvětlovat, jak skvěle designují, ale klienty to nezajímá. Ty zajímá řešení jejich problémů. A to, jakým způsobem to děláme, je na nás. Image by jcomp on FreepikZmiňoval jste, že designérský proces před klientem neodkrýváte, ale předpokládám, že ho používáte, stejně tak jako designéři v jiných odvětvích. Můžeme si projít, jak designový proces funguje právě v případě Learning Designu? Zmínil jste, že na začátku si děláte zmapování situace, co klient nebo firma potřebuje. Jaké jsou další kroky? Jsem skeptický vůči modelům, máme jich hrozně moc, ale když se na ně podíváte, všechny vypovídají v podstatě o tom samém. Například v Instructional Designu máme Addie model, SAM model atd., které mohou být dobré pro vysvětlení průběhu procesu, ale v praxi je designový proces hodně neuspořádaný, občas až chaotický a člověk musí pružně reagovat. Když pracujete s klienty můžete si udělat časový harmonogram, ale je potřeba být flexibilně připravený na cokoliv. Proto mám obvykle připravené různé alternativy. Může se klidně stát, že zamýšlená analytická metoda vůbec nefunguje. Protože při rozhovorech vám lidé neřeknou, jak se věci opravdu mají, budou fabulovat. Ve střední Evropě je kulturní věc, že i kdybyste lidi mučili, tak vám neřeknou, jak to opravdu je, protože se obávají následků. Ještě navíc, když si to chcete nahrát. V rámci Learning Designu používám tři etapy. První je Discover and Define, což je časově nejnáročnější etapa. Když navrhujete vzdělávání, a to je velká odlišnost od jiných designových disciplín, musíte dobře porozumět tomu, co vlastně ten byznys dělá, jak to tam funguje, pochopit kontext. Člověk se musí hodně naučit, protože když máte připravit nějakou vzdělávací intervenci, musíte mít představu o tom, jak to ve firmě probíhá. Druhá fáze je Design and Development. To je kreativní část, kde už se vyvíjí řešení. A poslední fáze je Deploy, tedy implementace navrženého řešení a evaluace. K tomu patří i sledování co se děje po vzdělávací intervenci. Je třeba si uvědomit, že u vzdělávání trvá delší dobu, než se projeví výsledky. Můžete mít sebezajímavější Learning Experience, ale než se to projeví na chování člověka, případně na nějakých číslech, tak to chvilku trvá. To je další kritický bod, který je třeba klientům vysvětlit. Toto jsou mé tři fáze designového procesu, u kterých se mění obsah dle projektu a často improvizuji. Můžu si být jistý, že by bylo skvělé udělat datovou analýzu, ale když mi firma data neposkytne, musím hledat jiné řešení. Takže je to hodně o flexibilitě, o tom hledat si jinou cestu, když to nejde, jak jste si naplánoval? Když jste externí dodavatel tak určitě, je to horší pozice. Interní člověk by pravděpodobně měl k datům přístup. Jako externímu dodavateli mi také často mohou unikat věci, které jsou velmi důležité, ale lidem z firmy přijdou tak samozřejmé, že mi o nich neřeknou. Zmiňoval jste, že potřebujete poznat byznys svého klienta, abyste mu mohl vzdělávání dobře navrhnout. Znamená to, že připravujete i obsah? Jak to vlastně funguje s náplní vzdělávání? Byznys klienta je třeba poznat z koncepčního hlediska. Například porozumět tomu, jak probíhá výrobní či prodejní proces. Není možné být expertem ve všech oblastech, takže spolupracujeme se subject matter experty, což jsou lidé, kteří se vyznají v tématu. Velmi důležití jsou také již zmínění master performeři, kteří určité činnosti dělají velmi dobře, rozumí kontextu, proč se něco děje. Velkou výzvou je z master performerů jejich znalosti dostat, protože si často neuvědomují, proč něco dělají určitým způsobem. Problémem je, že se nejčastěji designuje pro vědomosti, které jsou sice důležité, ale v oblasti firemního vzdělávání jde hlavně o dovednosti. Vezměme si například, že někdo chce komunikační výcvik pro obchodníky. Můžete je učit, co je to komunikace a jak funguje. Je dobré to vědět, ale vůbec to neznamená, že to účastníci vzdělávání budou schopni reálně uplatnit. Když designujeme pro získávání dovedností, musíme se zaměřit na procvičování. Tam je formulka Practice, Feedback and Reflection. To znamená, že učící se musí být schopný dovednost trénovat a někdo mu dá zpětnou vazbu, co dělá dobře a co špatně. A je třeba ho vést k tomu, aby získanou dovednost i nadále používal v praxi. Bohužel to obvykle funguje tak, že si firma objedná lektora, ten přijde udělat jednodenní workshop, kde si zaměstnanci zábavnou formou zkouší rozhovory a tím to skončí. Dopad takového školení bude minimální. Protože po školení si zaměstnanci novou dovednost v lepším případě alespoň jednou zkusí, ale pokud nemají feedback od někoho kompetentního, neví, zda to vůbec dělají dobře a snadno tak získají pocit, že to nefunguje. To je jeden z důvodů, proč mám výhrady k tomu, aby se pro navrhování vzdělávání používalo jen Design Thinking. To vám nestačí. Jako designér vzdělávání potřebujete mít penzum znalostí a zkušeností o tom, jak se lidé učí. Design Thinking se dá například použít, když se lidé nehlásí na váš kurz a zjistíte, že proces registrace je zbytečně komplikovaný a dá se vymyslet jednodušeji. Ale designování vzdělávání je velmi komplexní disciplína, pro kterou jsou potřebné i kompetence z oblasti vzdělávání. Umím si představit, tedy je to taková polemika, ale třeba když designuji služby, tak úplně nemusím být expert v té oblasti v které službu navrhuji, protože umím pochopit mechaniky, které lidé používají, když chtějí službu využít. Z toho pohledu je to relativně jednodušší. Ale je úplně jiná věc, když máme lidi něco naučit, když máme změnit jejich chování, změnit jejich mindset. To jsou věci, které pracují s mnohem komplexnějšími prvky. Tolik tedy k modelům, jednoduše čelíme takové komplexitě, že se to nedá redukovat na nějaký jednoduchý přístup, následuj tento proces a dojdeš k výsledku. Tak to bohužel nefunguje. Takže pro Learning Designera je výhodou, pokud má znalosti z andragogiky, z psychologie, celkově ze vzdělávání. A měl by si o těchto oborech udržovat přehled. Ve vzdělávání se bohužel pohybuje mnoho lidí, kteří ten potřebný background ve vzdělávání nemají, a proto vzdělávání vypadá, tak jak vypadá. I když to neplatí univerzálně, protože například ve školství máme jen lidi, kteří mají background a nejsem úplně nadšený s tím, co se tam děje. Když někdo začne s Learning Designem bez potřebného backgroundu, snadno například podlehne vzdělávacím mýtům. Příkladem jsou učební styly, které lidé stále běžně používají i když se už jedná o několikrát vyvrácený mýtus. Ale pokud neznáte souvislosti, tak můžete vidět post na LinkedInu, který se tématem učebních stylů zabývá, přijde vám to logické a začnete to používat a šířit dál. Rozhodně si nemyslím, že je překážka, když vám background chybí, ale je potřeba se v daných oblastech neustále vzdělávat. Výhodou je, že když se věci učíte přímo při práci, tak je můžete ihned aplikovat v praxi. V dnešním světě je spousta lidí, kteří nepracují v oboru, který vystudovali, ale je potřeba se opravdu tématu věnovat a rozumět mu, abych se nedopouštěl takových přešlapů jako je propagování studijních stylů. Image by jcomp on FreepikOblast, která začíná být velkým tématem, je inkluzivní design a téma přístupnosti. Odráží se to i v Learning Designu? Ano, řeší se to a dost toho je řešeno technologiemi. V současnosti se značná část vzdělávacích intervencí děje za pomocí technologií, které lidem hodně pomáhají. Například neslyšící mohou díky titulkům sledovat videa. Nevidící mají hlasové výstupy integrované do operačních systémů. V 90. letech jsem dělal na univerzitě na pozici zodpovědné za inkluzi studentů s postižením. V té době si studenti nahrávali přednášky na magnetofon nebo si dělali poznámky na psacím stroji pro nevidomé, což bylo hlučné a rušilo to ostatní. Dnes je v tomto ohledu situace díky technologiím mnohem jednodušší, protože vám pro nahrání přednášky stačí mobilní telefon. U mezinárodních společností často řešíme, jak udělat vzdělávací obsah přijatelný pro zaměstnance z různých kultur. Velké globální společnosti mají pozice věnující se kulturním rozdílům, s kterými se dá tvorba obsahu konzultovat. Ale jinak se, co se firemního vzdělání týče, lidem s inkluzivními potřebami zatím ve firmách moc pozornosti bohužel nevěnuje, protože takových lidí tam mnoho nepracuje. Na stránkách vaší firmy Õppus máte zajímavý projekt Learning for the 21st Century, jehož cílem je v regionech Malé Karpaty na Slovensku a Rijeka v Chorvatsku pomoci vybudovat otevřené a inkluzivní regionální výukové prostředí, které bude nabízet výuku zelených a občanských dovedností a rozvoj jazykových a mediálních kompetencí. Můžete nám o tom projektu říct víc, proč vznikl, v jaké je teď fázi a jaká je vaše role v něm? Myslím, že jsme zhruba v polovině. Je to celkem zajímavý projekt, který se kromě jiného snaží přibližovat téma vzdělávání dospělých ve zmíněných regionech. Já zajišťuji Learning Design, protože mají vzniknout 4 moduly hybridního vzdělávání, které budou využívat nejen zamýšlená centra, ale chceme je nabídnout i jiným poskytovatelům vzdělávání dospělých. Máme za sebou dva prezenční workshopy v Chorvatsku a na Slovensku, kde jsme měli stakeholdery a snažili jsme se nahradit výzkumnou fázi co-creation workshopem, kde jsme společně přemýšleli nad tématy, která budeme učit. Tím, že tam byli lidé se zkušenostmi z regionů, mohli jsme od nich získat informaci, jaké problémy se tam aktuálně řeší. Dále jsme měli i 5denní online workshop, kde se týmy, které jsou zodpovědné za jednotlivé moduly, naučily, jak by měly vytvářet zajímavý vzdělávací obsah v digitální podobě. Cílem modulů bude přinést Learning Experience, protože to má být nejen naučné, ale účastník modulu by měl změnit svůj mindset a svoje chování a díky tomu být schopen ovlivnit i své okolí. Projekt by měl být dokončený v letošním roce, kdy by měla být zřízená výuková centra a hotové vzdělávací moduly. Dopad projektu bude vidět až v následujících letech, proto se partneři projektu zavázali, že jej budou rozvíjet dál. Co se týče mé role, velmi jsem realizační tým a partnery překvapil, protože očekávali, že se vytvoří nějaký e-learning a to bude celé. Ale díky vstupním workshopům, kde jsem je v uvozovkách trápil, porozuměli tomu, že je třeba se na celou záležitost podívat jinak. Uvědomili si například důležitost výzkumu. My neříkáme uživatelský výzkum, ale Learner Research a uvedu jeden zajímavý příklad. V Chorvatsku jsme identifikovali, že v okolí Rijeky, což je poměrně velké město obklopené horským masivem, žije komunita horalů, kteří jsou odříznuti slavnými chorvatskými dálnicemi a mají tak velmi ztížený přístup do města. Tak jsme si položili otázku: Víme, jak připravit vzdělávací moduly, které osloví i lidi, kteří mají úplně jiné problémy, například vyloučení a izolaci? Udělali jsme si z horalů jednu personu a modul občanské participace by měl nabídnout řešení jejich situace. Umím si představit, že ten modul bude mít vliv i přímo na horaly, kteří si uvědomí, že jsou v izolaci a musí svou situaci začít řešit. Těším se, jak se nám to podaří. To zní, že díky Learning Designu můžete pomáhat měnit svět k lepšímu? Myslím si, že by to tak mělo být. A to se týká hlavně vzdělávání dospělých. Protože dospělí mají možnost aktivně měnit svůj život, případně okolí, ve kterém žijí, nebo společnost. Ve vzdělávání dospělých máme více takových přístupů, které tvrdí, že dospělí by měli být díky možnosti se vzdělávat ta skupina obyvatelstva, která hýbe společností, ale to se snadněji řekne, než dosáhne. Image by rawpixel.com on FreepikTo určitě. Se začátkem nového roku nezbytná otázka. Jaké podle vás budou trendy ve vzdělávání v roce 2023? Jednoznačně bude hype okolo umělé inteligence. Máme ji sice ve vzdělávacích technologiích už docela dlouho a já sám ji běžně používám. Ale bude se o tom hodně mluvit a možná to bude měnit prostředí Learning & Development oblasti. Stále bude trvat téma upskillingu a reskillingu, to je samostatná kategorie. I díky pandemii jsme si uvědomili, že je třeba v rámci vzdělávání pomáhat lidem nejen zvyšovat jejich kompetence, ale také je rozšiřovat. V dnešním světě už nestačí mít zaměření na jednu profesi, musíte mít rozsah. Třetím trendem bude využívání dat, datové analytiky. Měl bych velkou radost, kdyby se s tím podařilo něco udělat. Protože když se nad tím zamyslíme, většina našich pracovních aktivit je v digitálním prostředí, takže pracovat s datovými analýzami je velmi důležité. Moje zbožné přání je, aby se do popředí zájmu dostal i opravdový Learning Experience Design. V současnosti je trend, že ve firmách se specialista na vzdělávání přejmenuje na Learning Experience Designer a je to. Ale bylo by skvělé, kdybychom se dokázali odpoutat od dogmatu, že vše musí být nějaký kurz, a posunuli náš mindset k Learning Experience situacím, ze kterých může učení vyplynout. Každý rok je hlasování o trendech a vypadá to tak, že většina trendů za poslední roky byla technologických, protože přicházeli zajímavé technologické inovace a teď se pozornost obrací ke kvalitě provedení. K tomu pomáhají data i umělá inteligence a Learning Experience může navíc pomoci pracovat se vzděláváním jinak. Doufám, že to nebude jen moje zbožné přání, ale že se to projeví i v praxi. Dá se tedy říct, že co se týče technologií, tak už máme spoustu nástrojů, které můžeme využívat a teď je to spíš o tom, hledat způsoby a cesty, jak vzdělání dělat opravdu přínosné? Že nestačí přidat herní prvky a myslet si, že tím se vše vyřešilo a všichni rázem budou všechno umět? Přesně tak. Dnes jsou navíc technologie natolik levné, že není důvod je nevyužívat, spíš jde o to najít způsob, jak je využít. Často v této oblasti dochází ke srážce s tradičním způsobem vzdělávání, protože i samotní vzdělávající se mívají k technologiím odtažitější přístup. Tradiční prezenční vzdělávání je závislé na lektorovi, jak dokáže lidi namotivovat. Když se podíváme na používání technologií ve vzdělávání, tam je to na samotném účastníkovi vzdělávání. Už se nemá na co vymlouvat. A to mnohým lidem vadí, jak lektorům, tak těm, kteří se vzdělávají. Ale o tom už mluvíme dvacet let, co fungují technologie ve vzdělávání. Myslím si, že i díky pandemii se to tak zlomilo, že si už neumím představit, že by se vzdělávání dělalo jen prezenčně. To už je dnes asi standard, že ve firmách je vzdělávání kombinací prezenční i online formy. Umím si představit, že prezenční vzdělání bude luxus. Zaplatit si lektora, který k vám přijde a bude se vám věnovat osobně, bude nadstandard. S ohledem na náklady se firmy určitě přikloní k tomu dělat více věcí online. Závěrečná obligátní otázka, můžete prosím doporučit, kde hledáte inspiraci pro Learning Experience Design. Nějaké knihy, média, osobnosti. V současnosti je dostatek zdrojů v angličtině. Neustále vychází nové knihy na specifická témata jako umělá inteligence, Learning Experience Design. Světovým bestsellerem je kniha od Julie Dirksen: Design for How People Learn. Dále jsou tu portály, které se věnují digitálnímu nebo online vzdělávání a já si nechávám posílat jejich newslettery. Důležité je také účastnit se oborových konferencí. Velmi dobrým zdrojem informací je sledování expertů z oboru na LinkedInu, díky tomu se dostanete k zajímavým diskuzím, které vás nutí o věcech přemýšlet. Z českého prostředí bych doporučil časopis Firemní vzdělávání, který je zdarma. Z otevřených zdrojů evropskou elektronickou platformu pro vzdělávání dospělých EPALE, která má i českou variantu. Když někdo poví, že neumí najít zdroje, neumí dobře hledat. Dnes není problém najít vzdělávací obsah, je výzva vše dostupné zužitkovat do nějakých konkrétních výstupů. Cílem Learning Experience Designu není navrhovat kurzy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

„Přístupnost je už dnes tématem, které dává smysl.“

Mgr. Radek Pavlíček, odborník na digitální přístupnost ve středisku Teiresiás na Masarykově Univerzitě v Brně. Zakladatel blogu poslepu.cz zaměřeného na přístupnost webu, aplikací a informací, asistivní technologie pro uživatele se specifickými potřebami a inkluzivní design. Je prvním certifikovaným specialistou na přístupnost v České republice. Radek Pavlíček (Autor fotografie: WebExpo), foto: svetluska.netJak dlouho působíte ve svém oborů? Jak jste se k němu dostal? Příští rok budu slavit čtvrtstoletí působení v oboru. S přístupností a asistivními technologiemi pro zrakově postižené jsem začal v roce 1998, ještě při studiu na vysoké škole, a byla to vlastně tak trochu náhoda. V té době jsem hledal praxi, kde bych propojil technologie, pomáhání lidem a učení. Spolubydlící na koleji končil studium a já dostal nabídku nastoupit na jeho pozici ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých. Bylo to něco, co jsem měl zájem dělat a už jsem u toho zůstal. Považuji za velkou výhodu, že jsem si prošel postupně řadu různých rolí, že to není tak, že bych procházel nějakými kurzy, ale že jsem začínal jako lektor obsluhy kompenzačních pomůcek, učil jsem zrakově postižené lidi pracovat s počítačem a postupně jsem se potom dopracoval na pozici vedoucího týmu, stále se věnoval asistivním technologiím a postupně jsem se začal specializovat na oblast digitální přístupnosti. Před 10 lety jsem změnil pracoviště a od roku 2012 pracuji na Masarykově univerzitě ve středisku Teiresiás, kde se plně věnuji právě digitální přístupnosti. Nedávno jsem se o tom s někým bavil, že jsem byl vlastně v oboru dříve, než byla vydána první pravidla přístupnosti :-). Čím se dále zabýváte? Ve Středisku Teiresiás se kromě již zmíněné digitální přístupnosti Teiresiásu se věnuji vedení projektů, případně pořádání akcí (Agora, INSPO aj.), souvisejících s touto tématikou. Působím jako lektor na KISKu, kde vedu kurz Digitální design bez bariér, je to jedna z mých lektorských aktivit na univerzitě, společně s výukou v online programu Designu informačních služeb. Často také přednáším na jiných univerzitách, konferencích či seminářích. A to nejen pro zájemce z řad studentů, ale i široké veřejnosti. Téma přístupnosti začíná být díky legislativě i té, která má přijít, aktuální pro řadu subjektů jako komerčních neziskových, příspěvkových organizací aj. a vzdělávání v této oblasti je velmi důležité. Jak byste hodnotil obecně přístupnost tehdy, kdy jste nastoupil do oboru a dnes? Za těch 25 let došlo k obrovskému pokroku právě na poli technologií. Uvedu to na příkladu. Představme si, že nevidím vůbec nebo vidím špatně, přijde mi na mobilní telefon esemeska a já ji potřebuji někde v terénu přečíst a odpovědět na ni. Tak to je věc, která je dnes naprosto běžná a nikoho ani nenapadne, že bych si ji nemohl přečíst a odpovědět na ni. Ale kdybychom se podívali 20 let zpátky, tak pro nevidomého člověka to nebylo vůbec možné. Telefony v té době neměly operační systém a nebyl v nich k dispozici hlasový výstup. Takže pokud bych chtěl zjistit obsah zprávy, musel bych jet domů, propojit si mobilní telefon s počítačem, tu esemesku stáhnout do speciálního programu a přečíst ji hlasovým výstupem v počítači a teprve pak s ní mohl dál pracovat. Po skončení práce telefon odpojit od počítače atd. Takže spousta práce a velká míra diskomfortu. To se obrovsky změnilo k lepšímu, i ta dostupnost technologií, ještě před pár lety, bylo potřeba i kvůli základním funkcím pořizovat drahý software třetích stran. Dnes už je většina základních nástrojů zabudovaná přímo v operačních systémech — například aplikace Lupa ve Windows. Zpřístupňování je nikdy nekončící proces, přicházejí nové technologie, které tu přístupnost usnadní, ale přináší s sebou také nové výzvy, například se musí vyřešit přístupnost rozhrání, ovládání, kvalita výstupu atp. Jakou literaturu o přístupnosti či zdroje byste doporučil pro knihovníci nebo studenti knihovnických oborů? Materiálů k přístupnosti a kurzů je na webu spousta. Pro řadu zájemců může být ale nevýhodou, že drtivá většina z nich je v angličtině. Pokud hledáte nějaký, který vás uvede do tématiky přístupnosti v češtině, dovolím si odkázat na příručku Přístupné webové stránky: Příručka pro knihovny. Za mě je to skvělý materiál pro ty, kdo chtějí s touto tématikou začít, to bych doporučil jako základ. Zmínil jste projekty AGORA a INSPO, mohl byste mi je představit? INSPO je konference, zaměřená na technologie pro uživatele s nějakým zdravotním postižením tj. tělesným, sluchovým, zrakovým… Zájemci se na ní mohou s tématikou seznámit prostřednictvím přednášek či na vystavovatelských stáncích. Snažíme se, aby řešení, představovaná na INSPO, už byla používána v praxi — či minimálně byla ve fázi prototypu — aby si řešení mohli zájemci vyzkoušet a zjistit, zda bude jejich potřebám vyhovovat. Důležitý je pro nás právě praktický přínos pro uživatele. Více informací o konferenci jsou k dispozici na www.inspo.cz. Agora je zaměřená na technologie pro zrakově postižené a vychází vlastně z toho, že jsme chtěli právě této skupině uživatelům zprostředkovat možnost se s těmito technologiemi seznámit co nejpodrobněji a mít je doslova „pod konečky prstů“. Kromě přednášek totiž nabízí i vystavovatelskou část a hlavně workshopy či webináře, na kterých se mohou s pomůckami či postupy seznámit prakticky pod vedením zkušených lektorů. Je to tedy přínosné pro budoucí designéry? Samozřejmě. Je to klíčové jak pro specialisty na přístupnost, tak i pro ty, součástí jejichž práce je i přístupnost: musí rozumět potřebám uživatelů, musí vědět, co uživatelé potřebují a jaké mají limity. Designéři, vývojáři na ty akce chodí, mají díky tomu možnost seznámit se s tím, co potom používají ti, kteří pracují s jejich digitálními produkty. Takže až pak budou navrhovat nějaký digitální produkt, budou například už vědět, jak funguje čtečka obrazovky, jak zní hlasová syntéza apod. Poznají, na jaké bariéry mohou uživatelé narážet při používání jejich digitálních produktů a jaké technologie nebo postupy použít, aby bariéry překonali. Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat? Tématika digitální přístupnosti se bude čím dál tím víc dostávat do popředí zájmu. V roce 2025 začne platit Evropský zákon o přístupnosti, který bude přístupnost řešit šířeji než stávající legislativa. Doporučuji tedy těm, kdo uvažují o kariéře designéra nebo vývojáře webových nebo mobilních aplikací, aby přístupnost nepřehlíželi, protože si myslím, že v poměrně krátké době to může být velká konkurenční výhoda, bude tu poptávka po lidech, co se přístupností zabývají. Specialistů na přístupnost je nedostatek, trend přístupnosti bude narůstat, a bylo by fajn tomu jít naproti a chystat se na to. Přístupnost je už dnes tématem, které dává smysl. „Přístupnost je už dnes tématem, které dává smysl.“ was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Redesign webové aplikace eBadatelny Státního oblastního archivu v Praze z pohledu uživatele

S pojmem redesign se pojí také další slovní spojení, a tím je UX design neboli User Experience design. Tento pojem zahrnuje to, jak vytvořit uživatelské prostředí webové stránky co nejpřívětivější tak, aby uživatelé nalezli vše, co potřebují, a to nejlépe intuitivně a také jednoduše. Na dobře designovaném webu se cítíte dobře a oceníte rychlou práci a rychlé nalezení požadovaných informací. Redesign pak slouží k tomu, abychom z původního „těžkopádného“ webu, byť se všemi relevantními informacemi, udělali web „přátelský a dynamický“. Ve své praxi se často setkávám s prostředím eBadatelny, který využívám při studiu či při získávání různých informací v tomto oboru. Informace, které poskytuje eBadatelna, organizačně spadají pro Státní oblastní archiv v Praze. eBadatelna poskytuje informace ve formě jednoduchých vyhledávání z matrik, různých archiválií a další historické dokumenty, které jsou digitalizovány. Tato webová aplikace je velice užitečná právě ve vyhledávání informací tohoto typu a využívají ji především odborníci z praxe — archiváři, genealogové, historici a podobně. Státní oblastní archiv v Praze má ještě k dispozici další webovou aplikaci, Archivní VadeMeCum, jenž slouží k vyhledávání základních informací z evidence archiválií. Tímto se ale dnes nebudu zabývat. Výchozí (současný) stav webu Lending page webu eBadatelna je při prvním pohledu nepřehledný, obsahuje množství textu, který vypadá jako stránka v knize. Je rozdělen do několika odstavců s nijak graficky neodlišenými informacemi. A abych zjistila požadované informace, nemohu ho tzv. “prolétnout” očima, ale jsem nucena tento text přečíst celý a informace si tak doplnit čtením. Toto je uživatelsky nepohodlné a odrazující. Design webové stránky je vizuálně zastaralý, neodpovídá designu moderních webů. Je patrno, že SOA Praha nemá nastavený jednotný vizuální styl, se kterým by mohla designově pracovat. Vzhled landing page je uvedený na Obrázku 1. Obrázek 1. Úvodní stránka eBadatelnyNávrh redesignu Na landing page by tedy měl být vytvořen rozcestník formou infografiky. Protože se jedná o web odborného charakteru, nikoliv komerčního nebo zábavního, může být zjednodušení a orientace v něm ve vyhledávání informací (matriky, archiválie, dokumenty) zobrazena jako barevné rozlišené obdélníky, na které uživatel klikne. Poté by již pokračoval na dalších stránkách upřesňujících vyhledávání informací v graficky jednotném vizuálním stylu. Rovněž platné webové odkazy na landing page by mohly být vhodné nahrazeny názvy institucí či jejich logy (ty, které je mají). Taktéž dubIování informací na landing page a na horní liště není vhodné, dochází k pocitu z rozdílných informací, proto bych horní liště ponechala pouze Domů, Aktuality, Statistika a Nápověda, a zároveň bych zde přesunula možnost Přihlášení a Registrace uživatelů. Na lending page by primárně neměly být technické informace, které se vztahují k vyhledávání, ty by měly být přesunuty až k formuláři, nebo přidány na stránku „Nápověda“. Obrázek 2. Náhled stránky “Aktuality”Stránka „Aktuality“ (Obrázek 2) by mohly být doplněna zajímavými fotografiemi archiválií. Obecně celkově web obsahuje pouze jednu fotografii (Obrázek 3), a to je vzhledem k možnostem zajímavých dokumentů jistě škoda a bylo by vhodné toto napravit. Zároveň chybí stránka „Kontakty“, ale vzhledem k tomu, že se na eBadatelnu můžeme dostat přes oficiální stránky archivu, kde tato informace je, v tom nevidím takový problém. Obrázek 3. Umístění obrázku na webu eBadatelny.Je potřeba: 1. Vytvořit jednotný vizuální styl odpovídající modernímu designu (například barevné pozadí odpovídá designu používanému před cca 20 lety), či jej sjednotit s webovou stránkou archivu. Redesign loga. 2. Vytvoření infografiky (v souladu s jednotným vizuálním stylem) 3. Vytvoření odkazů formou infografiky, nebo za využití log institucí, nebo poskytovaných služeb. 4. Vytvořit průřezovou fotogalerii archiválií z uložených fondů. 5. Vytvořit z nápisu Státní oblastní archiv v Praze v hlavičce proklik zpět na oficiální stránky archivu. Odkaz na webovou aplikaci: Státní oblastní archiv v Praze (soapraha.cz) Redesign webové aplikace eBadatelny Státního oblastního archivu v Praze z pohledu uživatele was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Principy dobrého designu

Proto aby služba nebo aplikace byla použitelná a uživatelům se s ní dobře pracovalo (byli schopni ji použít a používali ji rádi), je potřeba, aby měla dobrý design. Způsobů, jakými definovat, co je to dobrý design, je velké množství — jako příklad lze uvést 10 principů Dietera Ramse, který říká, že dobrý design: • je inovativní • činí produkt užitečným • vypadá esteticky • činí produkt srozumitelným • je nenápadný • je upřímný • má dlouhé trvání • je promyšlen do posledního detailu • myslí na životní prostředí • je minimální Nebo 10 principů Jacoba Nielsena: • viditelnost stavu systému • shoda mezi systémem a reálným světem • uživatelská kontrola a svoboda • konzistence a standardy • prevence chyb • poznávání před vzpomínáním • flexibilita a efektivita používání • estetický a minimální design • pomoc uživatelům s problémy/chybami • pomoc a dokumentace Z uvedených příkladů můžeme vidět, že principy jsou poučky/návody, které nám říkají, co dělat nebo nedělat, aby výsledný produkt byl co nejvíce efektivní. Jejich účelem je dát nám lepší porozumění toho, na co vše je potřeba si při designování dávat pozor. Určují, jak design vnímá uživatel a jaký z něj má prožitek. Na tom kolik principů je, se málokdo shodne, a tak se můžeme setkat se vším mezi 5–12 principy. Obsahově se také liší — i v jejich pojetí (jestli se zabývají více funkčností nebo vzhledem). My se dnes podíváme na 12 principů zaměřených spíše na vzhled, jelikož je pro design stejně důležitý jako funkčnost. 12 principů designu Mezi 12 základních principů, které se opakují nejčastěji, patří balanc, kontrast, poměr, důraz, hierarchie, repetice, rytmus, pattern, volný prostor, pohyb, rozmanitost a jednota. 12 principů designu1. balanc: Každý objekt v digitálním světě má svoji „vizuální váhu“ — může být určena velikostí, barvou nebo texturou. Balanc určuje, jak jednotlivé elementy umístíme vedle sebe. Jeho pomocí můžeme dosáhnout toho, že uživatel vnímá design jako harmonický, místo aby v něm vyvolával chaos. Balanc může být buď symetrický nebo asymetrický. U symetrického designu si uprostřed můžeme představit vertikální, popř. horizontální čáru, a objekt na obou stranách bude vypadat stejně. Balanc je tvořen tím, že objekty jsou rovnoměrně vyváženy. Asymetrický design má na každé straně něco jiného — např. na jedné straně se může nacházet jeden velký objekt a na druhé straně tři malé. Tímto způsobem můžeme na konkrétní objekty klást větší důraz (větší objekt přitáhne víc pozornosti). Výsledný balanc je tvořen tím, že objekty na obou stranách mají jako celek stejnou váhu, tj. velikost objektu na jedné straně a objektů na straně druhé je stejná. Setkat se můžeme ještě s tzv. radikálním designem. V něm se v centru designu nachází nějaký významný objekt a z něj vyzařují ostatní elementy. Tímto způsobem se dá designu dodat hloubka a pohyb. 2. důraz: Když chceme, aby se uživatel jako první zaměřil na něco konkrétního, využijeme k tomu důraz. Necháme konkrétní objekt oproti ostatním vyniknout. Dodáme mu nějaký na první pohled rozlišitelný znak — dáme mu jinou velikost, váhu, pozici, barvu, tvar nebo styl. 3. repetice: S repeticí se můžeme setkat u formátu textu, používání stejné barvy nebo obrázku. Je to způsob, jakým můžeme nějakou myšlenku více upevnit. Našemu designu zajišťuje kontinuitu, jednotnost, soudržnost, … Právě opakování vytváří identitu naší značky, odlišuje ji to od ostatních. 4. pohyb: Pohyb označuje cestu, jakou uživatel prochází očima po stránce. Jakým způsobem přesunuje pozornost od jednoho objektu k druhému. V designu tuhle cestu můžeme zdůraznit pomocí linií, okrajů, tvarů, nebo barev — cesta by měla být naznačena pomocí jemných náznaků, neměla by uživatele rozptylovat. 5. poměr: Poměr je vztah mezi dvěma a více elementy v designu vzhledem k jejich velikosti. Když chceme klást důraz na nějaký objekt, uděláme ho větší. Obvykle se s tím setkáváme třeba u nadpisů — očekáváme, že bude větší než zbytek textu. Když vybereme správnou velikost a jednotlivé prvky vhodně poskládáme, dodá to designu estetický vzhled. 6. volný prostor: Volný prostor je místo, ve kterém nic není. Právě díky prázdným místům ostatní objekty vynikají. Dodává jim to pocit důležitosti a luxusu. V našem designu to vytváří hierarchii a organizaci. Pomáhá nám, aby design nebyl nepřehledný. Volný prostor můžeme rozlišovat na mikro a makro. Mikro označuje malé mezery, např. mezi písmeny v textu. Makro označuje mezery větší jako jsou mezery mezi jednotlivými objekty. 7. kontrast: Kontrast vnímáme jako rozdíl mezi dvěma a více elementy v odstínu (světlý x tmavý), tloušťce, velikosti apod. Kromě toho, že je to další ze způsobů, jak přitáhnout uživatelovu pozornost, je také důležitý z důvodu čitelnosti a přístupnosti. Pokud není mezi písmem a pozadím dostatečný kontrast, může se stát, že ho uživatelé nebudou schopni přečíst. 8. hierarchie: Hierarchie řadí jednotlivé elementy na stránce podle důležitosti. Čím výš je daný objekt, tím více je důležitý. Design tím uživateli pomáhá se lépe orientovat, vnímat důležité prvky ve správném pořadí nebo nalézt informace. V hierarchii můžeme rozlišovat F a Z pattern. Oba popisují, jakým způsobem přijímáme informace. Jestli jdeme jako podle písmena F a čteme jednotlivé odstavce zleva doprava. Nebo jdeme po vzoru písmene Z, kdy si prvně prohlídneme levý horní roh, poté pravý a pak jdeme níž. 9. rytmus: Rytmus je určen tím, jak daleko od sebe jednotlivé prvky jsou. Nejde o to, že by se objekty doopravdy hýbaly, ale jejich kompozice by měla vyvolávat pocit akce a pohybu. Rytmus designu dodává opakování linií, tvarů, barev a dalších elementů — určuje flow. Můžeme se setkat s různými druhy rytmu: náhodný, pravidelný, plynulý nebo progresivní (postupná změna nebo sled prvků, které se mění v řadě kroků). 10. pattern: Pattern je opakování určitého elementu stále dokola za účelem dosáhnutí balance, organizace nebo kontrastu. Často se s ním můžeme setkat na pozadích webů nebo aplikací. Za pattern můžeme také považovat set standardů, které slouží k designování jednotlivých elementů. 11. rozmanitost: Rozmanitost je důležitá proto, aby uživatele zaujala. Měla by v nich vzbudit zájem. Kdyby všechen design vypadal pořád stejně, pro uživatele by byl nudný. Rozmanitosti jsme schopni dosáhnout pomocí typografie, barev, obrázků, textur, … 12. jednota: Jednota je způsob, jak všechno ve výsledku pracuje dohromady. Každý element je jasný (předává zprávu, kterou jsme chtěli předat) a stejně důležitý jako ostatní. Každý element má důvod, proč v designu je. Rozlišujeme jednotu vizuální a konceptuální. U vizuální jednoty sledujeme, jestli všechny prvky k sobě ladí vizuálně. Jestli má všechno stejný styl nebo barvy a jestli je design soudržný. Konceptuální jednota zkoumá produkt/službu z uživatelského pohledu. Jestli je pro něj používání pohodlné a přirozené. Závěrem Když při designování použijeme předchozích 12 principů, nemůžeme šlápnout vedle. Design bude vypadat esteticky, bude použitelný a přístupný. Seznam zdrojů: CHAPMAN, Cameron. Breaking Down the Principles of Design (with Infographic). [cit. 2023–01–08] 2020. Dostupné z: https://www.toptal.com/designers/gui/principles-of-design-infographic KEISTER, Ethan. The 7 Principles of Design. [cit. 2023–01–08] 2021. Dostupné z: https://zizzogroup.com/blog/7-principles-of-design/ LOEW, Ian. The 13 Principles of Design & How to Apply Them. [cit. 2023–01–08] 28. 4. 2021. Dostupné z: https://paperform.co/blog/principles-of-design/ Principles of design. Invision [online]. 2021 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: https://www.invisionapp.com/defined/principles-of-design REID, Meg. The 7 principles of design and how to use them. [cit. 2023–01–08] 2022. Dostupné z: https://99designs.com/blog/tips/principles-of-design/#2 Principy dobrého designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Nova Escola: brazilská podpůrná platforma pro vzdělavatele

Brazilská edukační situace a vzdělavatelé Většina inovací ve vzdělávání je zaměřena na studenty (učení se, přístup k online informacím a zdrojům atp.). V Brazílii se naopak rozhodli pro inovaci, takovou, která je zaměřena na učitele (teacher-centric), namísto na studenty (student-centric). Učitelé v Brazílii se však potýkají s velkým množstvím překážek, které jsou důsledkem vzdělávacího systému, který má problémy již desítky let. Nejrelevantnějšími problémy jsou nízké platy a nedostatek finančních zdrojů pro všeobecné vzdělávání. Tato situace ztěžuje udržování nové vyučovací praxe, která využívá technologii a obsah, se kterým se studenti ztotožňují. Učitelé obvykle stráví 60 procent nebo více času přípravou hodin a plněním byrokratických povinností, jako je vyhotovování zpráv. Také stále chtějí držet krok s každodenní rutinou, osobním rozvojem, rodinou atd.¹ Je tak z jejich strany potřeba vynaložit velké úsilí a věnovat sebezlepšování čas. Učitelé jsou nejdůležitější faktor při dosažení úspěchů žáků. Současný brazilský vzdělávací systém je založen na ústavě z roku 1988, která zvýraznila vzdělání jako univerzální právo, které by měla vláda podporovat a chránit. V roce 1996 byly schváleny Národní směrnice a rámce pro vzdělávání, zkráceně LDB (Lei de Diretrizes e Bases da Educação). Od té doby byla přijata novější legislativa, která má pokračovat ve zlepšování brazilského vzdělávacího systému. Některé z těchto změn zahrnují vytvoření Národního systému hodnocení vysokého školství (SINAES), zavedení povinného devítiletého základního vzdělávání a rozvoj dalších příležitostí pro odborné vzdělávání.² Během posledního desetiletí jsme byli svědky revoluce v inovacích souvisejících se vzděláváním dospělých. Vynálezem MOOC (Massive Online Open Courses) společnostmi, jako je Coursera, EdX, Udacity a FutureLearn si miliony dospělých jedinců našly způsob, jak se učit online. Tyto služby jsou možné využít kdykoli, kdekoli a mnohokrát zdarma. Na druhou stranu nemají velkou míru zapojení, mají neudržitelné obchodní modely a americko-centričnost.³ V Brazílii je takový přístup obzvláště naléhavý vzhledem k tomu, že byla v roce 2019 implementována první sada národních vzdělávacích standardů, Base Nacional Comum Curricular (BNCC). Tyto standardy po učitelích požadují, aby nejen přehodnotili pořadí a přístup k výuce různých témat, ale aby nový obsah vyučovali novými způsoby — například pomocí aktivnějších metod učení. Více než 60 procent učitelů však uvádí, že nemá čas zúčastnit se průběžného učení se, 54 procent pedagogů uvádí, že profesní rozvoj, který mají k dispozici, je příliš drahý. A 45 procent uvádí, že workshopy jsou příliš teoretické, a proto mají malý dopad na jejich každodenní praxi.³ Obr. 1 — Plakát Nova EscolaBrazilští vzdělavatelé a společnost rozumí výzvám, které nastávají s nástupem nových technologií a změnou edukačního klimatu. Proto byla představena digitální platforma Nova Escola. V mnoha ohledech to prokázalo vysokou úroveň vyspělosti ve vztahu k nedávným požadavkům, které byly na vzdělavatele kladeny. Nové potenciální kompetence,⁴ které učitelé vidí jako důležité, jsou: * informační technologie * ostré kritické myšlení * respektování diversity * otevřenost k učení, neučení a přeučování se * neustálé hledání kvalifikace a rekvalifikace * interkulturní senzibilita * sociolingvistický rozhled * široké povědomí o nových trendech ELT * ochota dělat chyby a schopnost reflektovat na vlastní praxi Nova Escola Přes tři dekády si Nova Escola vybudovala přímé vztahy s učiteli veřejných škol v Brazílii, nejprve jako vydavatel časopisu pro pedagogy (založen v 80. létech) a od roku 2015 jako nezisková digitální platforma a komunita. Tištěný časopis Nova Escola čte 26 procent učitelů v Brazílii, jejich webové stránky navštíví více než 2 miliony unikátních návštěvníků měsíčně a skupina Nova Escola na Facebooku má téměř 1,5 milionu pedagogů. Je tedy největší komunitou pedagogů v zemi.³ V letech 2017 a 2018 se Nova Escola s podporou Google.org spojila s americkou společností LearnZillion a více než 400 nejlepšími učiteli z celé Brazílie, aby vytvořili více než 6 000 digitálních plánů lekcí. Plány lekcí, které jsou nyní volně dostupné na webových stránkách Nova Escola, mají sloužit jako velmi snadno použitelné zdroje na podporu učitelů v celé zemi. Kurzy zahrnují videa, materiály ke čtení, infografiky, kvízy a případové studie, které učitelům poskytují aplikovatelný a poutavý obsah.³ V tuto chvíli platforma obsahuje více jak 20 000 článků a každý týden přibývají další. Vzdělavatelé si mohou vybrat z materiálů určených pro učitele působící v mateřských, základních a středních školách. Tyto materiály také obsahují více jak 1 milion učebnic. Na výběr také mají z více jak 130 online kurzů. Díky všem těmto faktorům a bezplatnému přístupu bylo vyškoleno 105 000 vzdělavatelů.⁶ Obr. 2 — Příspěvky Nova EscolaZatímco mnoho inovací EdTech je v Brazílii omezeno na soukromé školy, Nova Escola je přístupná celostátně a různorodé uživatelské základně. Je tak pro správce veřejného sektoru demonstrací potenciálu, jak technologie mohou transformovat učení se sníženými náklady a zvýšenou kvalitou.³ „Teachers make the teaching and learning process a powerful and joyful life ride of discovery to kids of all ages — and Nova Escola exists to encourage and empower all teachers to transform Education in Brazil.“⁵ — Guilherme Luz, Executive Director, Nova EscolaNový design Jedním s designerů, kteří vedli projekt, byl Patrick Silveira, který se svým týmem při výzkumu hovořil s více jak 20 učiteli pracujícími ve veřejném vzdělávání. Na základě kombinace využití technologií pro osobní rozvoj pedagogických dovedností a individuální motivaci identifikovali pět jedinečných Person učitelů s oblastmi příležitostí pro každou z nich. Výstupem byl seznam služeb a podnikatelských nápadů uspořádaných podle kariéry, obsahu (tříd), osobního rozvoje, zdraví a politik vzdělávacího systému.¹ Hlavními výzvami, které byly zjištěny z analýzy, byly: * Vytváření a připravování obsah třídy pro heterogenní skupinu studentů * Postup v kariéře (peněžní a profesionální bezpečnost) * Udržování si profesní i osobní motivace v náročných časech * Přijmutí nových technologií spolu se zachováním kvality výuky Obr. 3— Logo Nova EscolaDalším z důležitých faktorů, který umožnil proměnu, byl nový vizuální design. Je samozřejmé, že nejvíce záleží na obsahu (přístupnosti, podpoře a dalších atributech), podstatnou součástí je však i prezentace. Studio Papanapa zahájilo projekt rozhovory s týmy z různých oblastí Asociace. Odtud určilo jasný cíl projektu: přehodnotit a vyvinout novou komplexní identitu. Systém, který bude organizovat jejich produkty a rozšiřovat jejich kreativní možnosti. Jeho tým tak zahájil analýzu současného stavu a historie vizuální prezentace platformy. Respektovali tak její dědictví a zachování struktury. Nový design začlenil nový typ písma a vzdal se svého pevného tvaru, stal se digitálnějším, lehčím a vzbuzujícím pozornost. Nova Escola se zrodila, aby transformovala brazilské veřejné školství. Vývoj její stávající vizuálnosti pro ni byl zásadní. Tím, že toho dosáhne, nabude i reprezentace sebe sama a kreativní flexibilitu. Může tak pokračovat v rozšiřování svého poslání.⁷ Závěr Nova Escola se potřebovala v novém technologicky se kupředu pohybujícím digitálním světě transformovat. Prošla si několika změnami a zlepšeními. Dokázala se však proměnit v neziskovou platformu, která jde vstříc svým uživatelům. Vzdělavatelům, kteří potřebují neustálé zdokonalování, aby mohli napomáhat mladším generacím efektivně je vést smysluplně vstříc budoucnosti. Zdroje ¹SILVEIRA, Patrick. Nove Escola. Patrick Silveira [online]. Brazílie: Patrick Silveira, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: https://patricksilveira.com.br/portfolio/nova-escola/ ²STANEK, Christina. The Educational System of Brazil. IEM Spotlight [online]. Kent: NAFSA, 2013, 10(1), 1–6 [cit. 2023–01–06]. Dostupné z: https://www.commoncorediva.com/wp-content/uploads/2016/07/edu-systems-brazil.pdf, str. 2. ³SIMMONS, Erin a Emily FEENSTRA. Change Starts with Teachers!: Why We Invested: Nova Escola. Imaginable Futures [online]. California: Imaginable Futures Services, © 2023, 2019 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: https://www.imaginablefutures.com/learnings/change-starts-teachers/ ⁴SIQUEIRA, Sávio. Critical Pedagogy and Language Education: Hearing the Voices of Brazilian Teachers of English. Education Sciences [online]. 2021, 11(5), 1–17 [cit. 2023–01–08]. ISSN 2227–7102. Dostupné z: doi:10.3390/educsci11050235, str. 8. ⁵Nove Escola. Imaginable Futures [online]. California: Imaginable Futures Services, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: https://www.imaginablefutures.com/partners/nova-escola/ ⁶Nova Escola: be our partner! In: Youtube [online]. 6. 12. 2022 [cit. 2023–01–06]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=AESqW5HCl9Y. Kanál uživatele NOVA ESCOLA. ⁷Nova Escola. Papanapa [online]. Brazil: Studio Papanapa, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: http://www.papanapa.com/portfolio/nova-escola/ Seznam obrázků 1. Plakát Nova Escola In. Papanapa [online]. Brazil: Studio Papanapa, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: http://www.papanapa.com/portfolio/nova-escola/ 2. Příspěvky Nova Escola In. Papanapa [online]. Brazil: Studio Papanapa, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: http://www.papanapa.com/portfolio/nova-escola/ 3. Logo Nova Escola In. Papanapa [online]. Brazil: Studio Papanapa, © 2023 [cit. 2023–01–08]. Dostupné z: http://www.papanapa.com/portfolio/nova-escola/ Nova Escola: brazilská podpůrná platforma pro vzdělavatele was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Návrh redesignu webového rozhraní Knihovny Jiřího Mahena v Brně

Knihovna Jiřího Mahena v Brně je městskou knihovnou, dokonce největší veřejnou knihovnou Moravy a druhou největší knihovnou v České republice. Když se však podíváme na webové stránky Knihovny Jiřího Mahena v Brně, jako bychom se ocitli pár desítek let nazpět. Dle mého názoru tak není efektivně využit potenciál, která tato služba nabízí. Cílem tohoto článku je poukázat na hlavní nedostatky webových stránek Knihovny Jiřího Mahena v Brně a nastínění možného lepšího řešení. Analýza Webové rozhraní Webové stránky Knihovny Jiřího Mahena v Brně slouží jako prezentace knihovní služby i jako rozhraní pro přihlašování uživatelů knihovny do čtenářského konta. Na stránce jsou připnuté čtyři panely s odkazy na další stránky. Nahoře vlevo se nachází panel s nástroji: DOSPĚLÍ, DĚTI A MLÁDEŽ, SENIOŘI, VZDĚLÁVÁNÍ A VZDĚLÁVÁNÍ NSK. Pod ním se nachází úvodní obrázek s logem knihovny, pod kterým se nachází další panel s nástroji: AKTUALITY, UKRAJINA, 100 LET KJM, O KNIHOVNĚ, PROVOZY, SLUŽBY, KJM BEZ BARIÉR, KALENDÁŘ AKCÍ, OTEVÍRACÍ DOBA a KONTAKTY. V levém záhlaví se nachází další panel s nástroji: Newsletter, Novinky, Nejpůjčovanější, Kalendárium, Databáze, Volná místa, inzerce, Pro média a Mahenova akademie 21. V pravém záhlaví se nachází další panel s nástroji: PŘIHLÁŠENÍ DO KATALOGU, KATALOG IPAC, Knihovny.cz, Předregistrace, Ceník služeb, E-knihy a fotografie. Již jen vypsání všech nástrojů bylo velmi vyčerpávající. Celkově webové stránky působí dosti nepřehledně a zahlceně. Pro uživatele je webové rozhraní nehierarchicky a nelogicky postavené. Je zde připnuto příliš mnoho panelů s odkazy na další stránky, je použita nejednotná typografie, uživatel je po příchodu na stránky zahlcen přílišným množstvím textů a odkazů (viz obrázek níže). Náhled webového rozhraní Knihovny Jiřího Mahena v BrněNejen domovská stránka působí přehlceně. I průchod službou je velmi nekonzistentní a velmi zmatený. I pro uživatele, který se běžně pohybuje na internetu, je poněkud obtížné se zorientovat v množství ikon a najít správný odkaz, který hledá. Persony Na základě analýzy cílových skupin byly vytvořeny dvě persony. Každá z person představuje určitou kategorii uživatelů. První z person, Julie Řeháková, je 23letá studentka vysoké školy oboru Zubní lékařství. Je svobodná a bydlí v Brně. Mezi její zájmy patří jóga, pokojovky, osobní rozvoj, cestování, čtení beletrie či navštěvování kaváren. Jejím cílem při průchodu službou knihovny Jiřího Mahena v Brně je obstarání studijních materiálů a půjčování beletristických knih. Julie se dobře orientuje v internetových zdrojích. Její potřebou při průchodu webových stránek je jednoduché přihlášení do uživatelského konta a intuitivní průchod katalogem Persona 1Druhou personu představuje Michal Starý, 66letý důchodce, který dříve pracoval jako zlatník. Michal Starý je rozvedený, má 2 děti a bydlí v Brně-venkov. Mezi jeho zájmy patří historie, kultura, sběr minerálů, houbaření a sledování dokumentů. Michalovy cíle jsou půjčování historických knih, cestopisů a geologických magazínů. Jeho potřeba při průchodu webovými stránkami je jednoduše se dostat do uživatelského konta a katalogu knihovny a vidět aktuální kalendář akcí knihovny. Persona 2Oba zástupci představují odlišný typ uživatele. Julie představuje mladší uživatele, kteří se snadno pohybují na internetu a nedělá jim takový problém si spoustu informací a odkazů sami dohledat. Michal představuje starší uživatele knihovny, kteří se hůře orientují na internetu a je pro ně důležitá přehlednost a intuitivnost webových stránek, aby jednotlivé úkony dokončili. Uživatelské scénáře Na základě person byl vytvořen uživatelský scénář příhlášení do uživatelského účtu a proklik do katalogu: Aby se uživatel mohl přihlásit do svého čtenářského konta, musí kliknout na „Přihlášení do katalogu“, následně se otevře nové okno, kde uživatel zadá číslo průkazu nebo e-mail a přihlašovací heslo. Poté vidí přehled konta, platby, výpůjčky k vrácení, notifikace, osobní údaje, dokumenty k hodnocení, vybrané dokumenty a formuláře. I na této stránce je přespříliš odkazů a uživatel je zbytečně zahlcen. Navíc ikona „přihlášení do katalogu“ neodpovídá reálnému prokliku na katalog, ale na přihlašovací údaje a následně na stránku uživatelského konta. Aby se uživatel dostal do katalogu, musí se proklikat na další a další stránky, kde si teprve nastaví, z katalogu které pobočky knihovny chce vybírat. Proces je velmi zdlouhavý a troufám si tvrdit, že řada uživatelů dříve odejde než dokončí úkon. Přihlášení do katalogu — Šipka ukazuje na odkaz přihlášení do katalogu, nalezení odkazu trvá poměrně značnou dobuPřihlášení do uživatelského kontaPřehled uživatelského kontaKarta vyhledávání — Teprve zde se uživatel může prokliknout do kataloguRozhodovací matice Na základě zjištění z uživatelských scénářů byla vytvořena rozhodovací matice. Z rozhodovací matice vyplynula prioritizace návrhu redesignu. Mezi méně náročné úkoly s velkým dopadem bylo zařazeno méně buttonů na stránce a jejich lepší rozvržení. Mezi úkoly, které budou mít velké dopady, ale vyžadují větší úsilí, bylo zařazeno nové vytvoření kategorií a podkategorií a barevné schéma. Rozhodovací maticeNávrh redesignu Na základě předchozích zjištění byl vytvořen nejprve low-fidelity a dále high-fidelity prototyp rozhraní domovské stránky Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Low-fidelity prototyp domovské stránky Knihovny Jiřího Mahena v BrněHigh-fidelity prototyp domovské stránky Knihovny Jiřího Mahena v BrněJedná se pouze o prvotní návrh prototypu. Na základě testovaní by se dále upravoval vzhled, architektura webových stránek, logo, záhlaví, jednotlivé komponenty. Důležitá by však byla jednotná identita, hierarchické uspořádání kategorií/podkategorií a intuitivnost průchodu jednotlivými stránkami. Zdroj: Aktuality Návrh redesignu webového rozhraní Knihovny Jiřího Mahena v Brně was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Gamifikace jako součást designového procesu?

Díky velmi rychlému vývoji na poli technologií a znatelným mezioborovým průnikům je možné pozorovat narůstající množství trendů a nových přístupů nejenom v oblasti designu. Jedním z těchto poměrně nových pohledů, které se postupně ukotvily v akademickém i komerčním prostředí je princip gamifikace. Pod tímto cizím slovem vycházejícího z anglického pojmenování pro hru se skrývá v podstatě přesně to, co název evokuje. Jedná o techniku využívající herní prvky, jako jsou například body, žebříčky, odznaky a trofeje, v oblastech, které s hrami nemusí mít vůbec nic společného. Implementace herních prvků může mít různé cíle, nejčastěji se jedná o zatraktivnění produktu/služby, snahu o zvýšení zapojení uživatelů a lepší přístupnost či míru interaktivity. Gamifikace se díky masovému využívání smartphonů a sociálních sítí dostává do čím dál většího množství oblastí, nejvýrazněji je možné tento trend vnímat ve vzdělávání a v oborech jako je marketing, vyvíjení aplikací a s tím související design.[1] Právě pro designéry může být zapojení herních principů skvělou metodou, jak pomoci uživatelům pracovat se službou/produktem a motivovat je. Stejně jako se gamifikace využívá ve školách pro zapojení žáků do výuky, mohou správně využité herní prvky rapidně zvýšit interakci zákazníků se službou, posílit pozitivní emoci, které si uživatele s používáním spojují. Ruku v ruce s množstvím možných benefitů jdou ale vysoké nároky na správné zvolení odpovídajících metod, zpracování a komponentů. Problémy s implementováním gamifikace zahrnují především nutnost vyvážit zábavu spojenou s herními prvky a přínos, které mají mít. Navržení této rovnováhy souvisí právě s motivací uživatele a jeho přístupu ke službě, kterou navrhujeme — je tedy žádoucí chápat alespoň okrajově psychologické jevy, které motivaci člověka ovlivňují.[2] Gamifikace sama o sobě se totiž přímo nerovná zvýšení interakce a není řešením na každý designový problém, který se v procesu tvorby objeví. Jako všechny výzkumné a designové metody musí být pečlivě připravena s předem vytyčeným cílem a i zde, stejně jako u jiných vývojových procesů, není možné předpokládat, že stačí převést úspěšnou strategii jiného produktu/služby. Gamifikace by měla být využívána s rozvahou v množství, které uživatele naopak od používání neodradí.[3] Pokud člověk pod náporem odznáčků, trofejí a nesplněných výzev pomalu nedokáže rozeznat, k čemu má produkt nebo služba sloužit, je gamifikace použita pravděpodobně špatně a celkovému obrazu a značce spíše uškodí. Na co je potřeba z pohledu designéra myslet při práci s gamifikací jednotlivých prvků? V prvé řadě je vhodná co nejdetailnější definice cílové skupiny uživatelů, kteří tyto prvky využijí, protože pro každou takovou skupinu bude smýšlení nad možnými prvky vypadat jinak. Co mají ale různorodé přístupy společné, je především míra autonomie, kterou mají prvky poskytovat — uživatel by neměl být nucen používat něco co nechce, měl by mít možnost si zvolit jakým způsobem bude dodané komponenty využívat. Pokud implementace nových herních prvků u uživatelů pohoří, je to většinou právě z důvodu, že jsou uživatelé manipulováni do určitých vzorců chování a není tak u nich podněcována přirozená motivace a chuť k používání. Uživatelé při využívání služeb vychází z vlastních zkušeností a gamifikace by přesně tento fakt měla reflektovat a dovolovat různé přístupy různých uživatelů. V praxi to může znamenat například to, že přestože by se jedna skupina uživatelů neobešla bez sbírání odznáčků, navržený design neomezuje ty, kteří je vůbec nepoužívají. [4] Jaké prvky a mechaniky se tedy při gamifikaci používají? Odpověď na tuto otázku není přesně daná, designéři neustále přicházejí s novými alternativami, jak komponenty z herního průmyslu přenést i do „neherních“ oblastí. Jednou z takových často využívaných věcí jsou již zmiňované odznáčky. Ty mohou mít rozmanité formy i vizuální podoby. Uživatel má možnost je získávat například po splnění konkrétních činností nebo po dosažení předem určené bodové hranice. Na stejném principu funguje i sbírání trofejí a samolepek. Pokud uživatelé získávají za své aktivity body, jsou pro ně často tvořeny žebříčky, ve kterých mohou soutěžit se svými přáteli nebo lidmi z celého světa. Pozice v žebříčku a případná výhra může mít na emoce a motivace uživatelů při správném provedení velmi povzbuzující vliv. Stejně jako jsou pro některé lidi důležité soutěže s ostatními, najdou se i tací, pro které jsou největší rivalové oni sami. Přesně pro tento typ uživatelů je dobré vytvářet výzvy, které mohou plnit a získávají tak možnost sledovat v přímém přenosu své pokroky. Výzvy mohou být omezeny například časově, čímž se v uživatelích může probudit chuť pokořit časový limit a vše stihnout. Všechny zmíněné prvky se mezi sebou dají volitelně kombinovat — za splněnou výzvu získáváme odznáčky, po získání určitého počtu odznáčků dostaneme trofej a posuneme se tak v žebříčků všech uživatelů dané služby.[5] Příklady konkrétních projektů je možné nalézt napříč obory, ráda bych ale představila jeden konkrétní, který přináší gamifikaci do knihoven. Jedná se projekt „Library Game“, který představila knihovnice Floridské mezinárodní univerzity Bohyun Kim. Kim přišla s myšlenkou, že za opakování konkrétních aktivit by se uživatelům knihovny postupně zvyšovala jejich úroveň, na základě čeho by dostávaly různé statusy dle toho, jak moc knihovnu využívají. K dispozici by byla také knihovní měna, kterou by bylo možné během činností sbírat a následně utrácet. I univerzity v San Diegu a Mercedu využily možností, jak zatraktivnit své knihovny a to používáním platformy LevelUp (https://www.thelevelup.com/), kde byly pro uživatelé definovány výzvy, jejichž plnění jim umožnilo poznávat jednotlivé části knihovny.[6] Gamifikace může být velmi silným prvkem jakéhokoliv projektu, produktu nebo služby. Na výběr máme z mnoha množností použití a alternativ, jak uživatelům zpříjemnit interakci. Právě na maximalizaci uživatelského zážitku stojí herní průmysl, který v této době dosahuje neuvěřitelného rozmachu s neustále se zvyšujícím počtem aktivních hráčů. I tímto argumentem je možné podpořit snahu přetransformovat úspěšné herní prvky do designu služeb a produktů. [1] KIM, Bohyun. Understanding Gamification. Library Technology Reports [online]. American Library Association, 2015, Vol 51(No 2), 5–10 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: doi:10.5860/ltr.51n2 [2] MORSCHHEUSER, Benedikt, Lobna HASSAN, Karl WERDER a Juho HAMARI. How to design gamification? A method for engineering gamified software. Information and Software Technology [online]. 2018, 95, 219–237 [cit. 2023–01–12]. ISSN 09505849. Dostupné z: doi:10.1016/j.infsof.2017.10.015 [3] DETERDING, Sebastian. Gamification. Interactions [online]. 2012, 19(4), 14–17 [cit. 2023–01–12]. ISSN 1072–5520. Dostupné z: doi:10.1145/2212877.2212883 KIM, Bohyun. Designing Gamification in the Right Way. Library Technology Reports [online]. 2015, Vol 51(No 2), 29–34 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: doi:10.5860/ltr.51n2 [4] What is Gamification?. Interaction Design Foundation UX [online]. [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/gamification MARACHE-FRANCISCO, Cathie a Eric BRANGIER. Process of Gamification: From The Consideration of Gamification To Its Practical Implementation. In: The Sixth International Conference on Advances in Human oriented and Personalized Mechanisms, Technologies, and Services [online]. International Academy, Research, and Industry Association, 2013 [cit. 2023–01–12]. ISBN 978–1–61208–306–3. ISSN 2308–3492. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/255708104_Process_of_Gamification_From_The_Consideration_of_Gamification_To_Its_Practical_Implementation [5] Gamification in UX. Fireart studio [online]. 2021 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://fireart.studio/blog/gamification-in-ux-design-designing-fun-experiences-for-serious-situations/ KACHAN, Dana. Gamification in UX Design: Designing Fun Experiences for Serious Situations. UX Magazine [online]. 2021 [cit. 2023–01–12]. Dostupné z: https://uxmag.com/articles/gamification-in-ux-design-designing-fun-experiences-for-serious-situations [6] PRINCE, J. Dale. Gamification. Journal of Electronic Resources in Medical Libraries [online]. 2013, 10(3), 162–169 [cit. 2023–01–12]. ISSN 1542–4065. Dostupné z: doi:10.1080/15424065.2013.820539 Zdroj obrázku: https://blog.bonus.ly/gamification Gamifikace jako součást designového procesu? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Design systém a jeho využití Ministerstvem vnitra

Co je to design systém? Aby Ministerstvo vnitra mělo všechny svoje weby napříč veřejnou správou konzistentní, využívá k tomu design systém. (1) Ten lze využít i při tvorbě jakýchkoli jiných webů a digitálních produktů. Jedná se totiž o soubor dokumentovaných komponent a UI a UX standardů (patternů a postupů), které slouží k tomu, aby práce byla jednodušší a přehlednější. (2) Výhodou používání design systému je šetření času — když nemusíte začínat od základů, jde vám práce rychleji, tudíž šetříte i peníze. Také vám to umožňuje se pustit rovnou do složitějších úkolů. Mezi vašimi weby a produkty udržuje konzistenci — všechny vypadají stejně, což usnadňuje orientaci, používání a soudržnost uživatelského rozhraní. Vybrané komponenty a styly by měly splňovat požadavky ohledně přístupnosti webů. (3) Nápomocné může být, že standardizované postupy vytvoří jednotný jazyk mezi týmy vývojářů, designérů a projektových manažerů. (4) Design systém má samozřejmě i své limity. Jelikož se systém neustále vyvíjí, je potřeba ho udržovat i v jednotlivých webech a aplikacích. Také je potřeba se s ním nejprve naučit pracovat, abyste ho byli schopni správně použít. (5) Design systém slouží designérům, vývojářům, manažerům, klientům i externím pracovníkům. (6) Co design systém obsahuje? Jednotlivé části design systému se mohou lišit na základě toho, kdo ho vytvářel. Je ale velmi pravděpodobné, že v nich narazíte na style guide, UI komponenty, UX patterny a obsahový style guide. Style guide určuje, jak bude výsledný web nebo aplikace vypadat. “Součástí style guide jsou tzv. design tokeny, které hodnoty jednotlivých vizuálních vlastností centralizovaně ukládají. Pro vývojáře jsou design tokeny dostupné jako proměnné v kódu, pro designéry jako styly v jimi používaném designovém nástroji.” (7) UI komponenty se nacházejí v knihovně komponent a UI kitu. Knihovna komponent obsahuje dostupné komponenty a jejich API, aby je vývojáři mohli jednoduše použít. UI kit těmto komponentům odpovídá po designové stránce. Právě to, že knihovna komponentů a UI kit si odpovídají, zajišťuje konzistenci produktů. UX patterny rozhodují o funkčnosti webů a produktů — ovlivňují interakce a postupy, např. funkci přihlašovacích formulářů. “Zdokumentované UX patterny pomáhají designérům navrhovat funkční a prověřená řešení běžných interakcí a nabízejí uživatelům produktu konzistentní dojem z používání produktu či služby.” (8) Style guide je v podstatě příručka pravidel pro psaní textů pro web či aplikaci. Obsahuje nastavení formátování, gramatická pravidla, příklady krátkých textů nebo slovník s výrazy typickými pro daný web/aplikaci. (9) Nejznámější design systémy Mezi nejznámější design systémy patří Material Design od Google, Human Interface Guidlines od Apple nebo Fluent od Microsoftu. (10) Material Design je open-source design systém od Google, který se zaměřuje na frontend — tedy to, co vidí uživatel, když web nebo aplikaci spustí. Soubor obsahuje 28 UI komponent, 1 984 variant a 429 stylů. Lze v něm najít bannery, checkboxy, oddělovače, ikony, tlačítka, ukazatele progresu, vyhledávání, záložky, …). (11)(12) Material Design Home PageFirma Apple vytváří design Human Interface Guidlines, který využívá pro své mobilní telefony, TV, počítače, iPady i chytré hodinky. V souboru můžeme najít i např. dotyková gesta, upozornění nebo hodnocení pomocí hvězdiček. Kromě konkrétních komponent, nabízí také videa, která mohou pomoci s designováním. (13) Human Interfaces Guidlines HomepageTřetím design systémem je Fluent od Microsoftu, který je open-source a vhodný pro všechny platformy. Momentálně ho využívají např. Windows 10 a 11. Tento soubor pracuje hlavně s 5 komponenty: světlem, hloubkou, pohybem, materiálem a měřítkem. Nabízí klasicky rozložení, styly, ovladače, zařízení, použitelnost apod. (14) Fluent HomepageDesign systém Ministerstva vnitra Design systém gov.cz HomepageV Česku se můžeme s Design systémem setkat u Ministerstva vnitra. Jeho systém gov.cz je povinný pro všechny weby a aplikace, které spadají pod eGovernment — ministerstva, ústřední orgány státní správy, organizační složky státu apod. (15) Konkrétně byl tento design využit u https://portal.gov.cz, https://chcidatovku.gov.cz/identita-obcana, https://covid.gov.cz nebo aplikace čTečka. (16) Systém má nastavená pravidla, která určují, co smí a co nesmí ten, kdo soubor používá, upravovat. Možnost změny je u rozložení stránky (layoutu), výběru primární barvy (ale musí být dodržen kontrast z důvodu přístupnosti), velikost písma, … Na druhou stranu se nesmí upravovat vzhled a funkce již existujících komponent, větší změny v barvách nebo typ fontu. (17) Když se podíváte do některé z kategorií, můžete najít např. všechny barvy, které lze využít. Jsou rozděleny podle toho kde — barvy pro pozadí stránky, text, upozornění, chyby apod. Vždycky se zde nachází obdélníček, ve kterém je barvu vidět, a k němu příslušný hexa kód a CSS proměnná. (18) Ukázka barvyDále se zde nachází soubor ikon — od základních jako šipky, hodiny, koš, až po komplexní ikony zobrazující např. formát dokumentu. (19) Ukázka ikonTypografie ukazuje řez písma, jeho velikost a řádkování. Mezi komponentami se dá najít všechno do meny, lišty se souhlasem (cookies), dialogová okna, nápověda, odkazy, vyhledávání, záložky atd. (20) Závěrem Design systémů existuje velké množství. K těm, která zde již byla zmíněna, jde dodat např. Atlassian, Polaris, Carbon Design System, Audi nebo Lightning Design System. Usnadňují vytváření webů a aplikací pomocí souborů komponent, které lze pro web využít, a zajišťují konzistenci. Pokud tedy budete designovat web a nebudete vědět, kde začít, design systém může být jednou z možností. Seznam zdrojů (7)(8)(9) Co jsou design systémy? DesignSystémy.cz [online]. Praha, 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://designsystemy.cz/co-jsou-design-systemy/ (1)(3)(15–20) Design systém [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/ (13) Developer [online]. USA: Apple, 2020 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://developer.apple.com (5) FESSENDEN, Therese. Design Systems 101. 11. 4. 2021. [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/design-systems-101/ (14) Fluent Design System [online]. USA: Microsoft, 2017 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.microsoft.com/design/fluent/#/ (2)(4) HUDÁK, Filip. Jak na efektivní design systémy? 20. 10. 2021 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.ackee.cz/blog/jak-na-efektivni-design-systemy (11) Material Design [online]. Dublin: Google, 2014 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://m3.material.io (12) SPRADLIN, Liam. Material Design at Android Developer Summit 2022. 24. 10. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z : https://material.io/blog/material-ads-2022 (6)(10) STRAKA, Ondřej. Design systémy: efektivnější vývoj vašich digitálních produktů. 14. 9. 2021. [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.eman.cz/blog/design-systemy-all-in-1-vaseho-brandu/ Design systém a jeho využití Ministerstvem vnitra was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Doplňkové metody hloubkových rozhovorů

Photo by Design thinking societyUživatelský výzkum, jak již název napovídá, se zaměřuje na zjišťování informací, testování a pozorování uživatelů naší služby či produktu. Během výzkumu se snažíme pochopit, jak a proč uživatelé jednají určitým způsobem, jaké jsou jejich představy, obavy a motivace. Tento proces se ve valné většině případů nedá omezit pouze na jednorázové využití či jednu unikátní metodu. Každá z metod uživatelského výzkumu přináší jiné příležitosti, slabé stránky a je vhodná pro určité situace nebo cílové skupiny. Jednou z nejběžnějších kvalitativních metod pro sběr uživatelských dat jsou hloubkové rozhovory. Tyto rozhovory probíhají mezi výzkumníkem a participantem většinou dle předem připraveného scénáře nebo okruhů otázek, na základě nichž se postupně snažíme pochopit přístup uživatele, jeho zkušenosti v tématu a názory na konkrétní situace. Hloubkové rozhovory se dají využít v různých částech designového nebo vývojového procesu. Může to být v začátcích projektů, kdy se pomocí dat od uživatelů snažíme zjistit, jak si například službu představují, co od ní očekávají a jaké mají zkušenosti s dosavadními možnostmi. Data nám také mohou pomoci například definovat persony a potvrdit nebo vyvrátit nastavení cílových skupin. Díky uživatelům tak máme možnost ještě před prací nad skicami a prototypy validovat nápady a koncepty služby nebo produktu. Hloubkové rozhovory je samozřejmě možné využívat i v průběhu designového procesu, kdykoliv je pro nás zásadní získat data o uživatelském chování, například pro otestování konkrétních komponentů. Vzhledem k tomu, že jsou rozhovory pouze jednou z mnoha unikátních metod pro sběr dat, je vhodné je pro získání detailního kontextu, ze kterého jsme schopni vycházet při potvrzování hypotéz a navrhování řešení, kombinovat s dalšími metodami. [1] Metody, se kterými lze hloubkové rozhovory kombinovat, mohou být jak kvalitativní či kvantitativní práce v terénu nebo studie ve výzkumné laboratoři. V tomto článku bych se ale ráda zaměřila na některé zajímavé doplňkové metody, které rozhovory nebo testování mohou doplňovat. Představené metody je samozřejmě možné využít i jako samostatný výzkumný panel bez kombinování s dalšími technikami. Pro ucelený obraz v daném tématu je ale kombinování metod minimálně doporučenou praktikou. Card sorting První představenou metodou je card sorting neboli takzvané třídění karet. Jak již název napovídá, obsahem práce s uživatelem bude zadání pojmů/obrázků na kartách v papírové či elektronické podobě a jejich následné třídění. Uživatel má za úkol kartičky roztřídit do předem zvolených nebo vlastních kategorií. U kategorií následně určí hierarchický či jiný vztah. Třídění kartiček nám ve výzkumu může pomoci pozorovat, jak uživatel chápe vztahy mezi jednotlivými pojmy nebo skupinami pojmů, podle jakých znaků tyto skupiny vytváří, jak by je pojmenoval a strukturoval. Mezi výhody této metody patří možnost zpracovávat velké množství pojmů v poměrně krátkém čase a zároveň získávání povědomí o tom, jak uživatelé nad informacemi/pojmy/položkami přemýšlejí. Metoda může mít při rozhovorech i psychologický rozměr — třídění karet může pomoci participantům, kteří mají problém s verbálním vyjádřením. [2] Love/breakup letter Metoda love nebo breakup letter (doslova milostný či rozchodový dopis) je v uživatelském výzkumu využívána v situacích, kdy se zaměřujeme na emoce, které si uživatelé s produktem či službou spojují. Tyto emoce mohou být jak abstraktního charakteru, tak promítnuté do konkrétních problémů nebo komplimentů. Uživatel má za úkol napsat ve stanoveném čase předem zvolený druh dopisu, který je adresovaný produktu/službě/značce. Data z těchto dopisů reflektují především uživatelskou zkušenost a pozitivní či negativní aspekty, které jsou pro uživatele při použití nejvýraznější.[3] Stínování Stínování, v anglickém originále „Shadowing“, je metoda, během které výzkumník pozoruje uživatele při presenčním využívání služby/produktu nebo během pracovního procesu. Cílem je snaha pochopit chování uživatele v kontextu konkrétních situací v aktuálním čase, tedy lidově řečeno „dívat se na to jeho očima“. Stínování může mít mnoho forem jako i rozdílné časové rámce, ve kterých pozorování probíhá. Data, která jsou tímto způsobem získána, nám do výzkumu mohou přinést nové, detailnější pohledy na jednotlivé části průchodu službou nebo využití produktu. Výzkumník má možnost objevit nesrovnalosti, omezení a problémy, které během řízených rozhovorů a jejich analýz neodhalil. Zároveň nám může přirozené prostředí uživatele pomoci lépe definovat příležitosti a najít potencionální řešení problémů. [4] Deníčkové studie Jednou z náročnějších metod jsou deníčkové studie, v literatuře překládané také jako „Výzkumné deníky“. Tato metoda je vhodná například pro analýzu psychologických potřeb, kdy chceme zjistit postoje, názory, zkušenosti a obavy skrze osobní vstupy respondentů. Zadání pro uživatele je již opět napovězeno v názvu — budou mít za úkol si po předem stanovený čas vést deník. Tyto deníky je možné vést v papírové i tištěné podobě a velmi důležité je dostatečně specifikovat pokyny pro jejich vedení a namotivovat uživatele pro pravidelné psaní. Vyhodnocování výzkumných deníků je vedle přípravy to, co řadí metodu mezi náročné. I přes detailní zadání můžou být data od uživatelů velmi nekonzistentní, což pro výzkumníka znamená velkou časovou náročnost. Pokud se tato metoda ale do procesu uživatelského výzkumu implementuje správně, máme možnost získat cenná data o vzorcích chování a celkovém kontextu toho, jak uživatel o činnostech přemýšlí. [5] Tyto čtyři představené doplňkové metody představují pouze velmi krátký vhled do možností, které uživatelský výzkum nabízí. Jak můžeme dle jednotlivých popisů vidět, každá z metod má rozličnou formu, zadání i časovou dotaci, se kterou je třeba počítat při přípravě i vyhodnocení. Mezi další často využívané metody, které zde nebyly zmíněny, patří například mapování zákaznické zkušenosti, emocionální mapování a reakční karty. Před zařazením jakékoliv metody do vlastního uživatelského výzkumu je nutná pečlivá rešerše benefitů a omezení, společně se zamyšlením, zdali je pro konkrétní situaci metoda dostatečně funkční či nikoliv. [1] PERNICE, Kara. User Interviews: How, When, and Why to Conduct Them [online]. Nielsen Norman group, 2018. [cit. 2023–01–05]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/user-interviews/ The UX Research Field Guide: User Interviews [online]. [cit. 2023–01–09]. Dostupné z: https://www.userinterviews.com/ux-research-field-guide-chapter/user-interviews [2] Třídění karet. 100 metod [online]. Katedra informačních studií a knihovnictví [cit. 2023–01–09]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/100metod/trideni-karet-card-sorting HUDSON, William. Card Sorting: The Encyclopedia of Human-Computer Interaction. In: Interaction Design Foundation UX [online]. [cit. 2023–01–09]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed/card-sorting [3] KOSKINEN, Kaisa a Minna RUOKONEN. Love letters or hate mail? Translators’ technology acceptance in the light of their emotional narratives. In: Human Issues in Translation Technology. Routledge, 2017, s. 26–42. ISBN 9781315648934. [4] MCDONALD, Seonaidh. Studying actions in context: a qualitative shadowing method for organizational research. Qualitative Research [online]. 2005, 5(4), 455–473 [cit. 2023–01–09]. ISSN 1468–7941. Dostupné z: doi:10.1177/1468794105056923 [5] SALAZAR, Kim. Diary Studies: Understanding Long-Term User Behavior and Experiences [online]. 2016 [cit. 2023–01–9]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/diary-studies/ Výzkumný deník. 100 metod [online]. Katedra informačních studií a knihovnictví [cit. 2023–01–09]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/100metod/vyzkumny-denik Zdroj obrázku: https://designthinkingsociety.com/services/user-experience-research/ Doplňkové metody hloubkových rozhovorů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Redesign Scrapbooku a podpora sdílení portfolií na KISKu

S magisterským studiem na KISKu se pojí jedno důležité slovo — portfolia. Jedná se o osobní webovou stránku, kterou studenti využívají k reflexi svého studia v rámci KISKové komunity, ale i mimo ni. Důležité je, že do něj zapisují vše, co si ze studia odnášejí, co jim daný kurz dal či nedal a v čem se mohou rozvíjet dál. Slouží tak zároveň k sebeprezentaci a může potenciálně pomoci i s pracovním uplatněním. Portfolia jsou tudíž jedinečným zdrojem inspirace pro samotné studenty i zbylé studující a vyučující na katedře. Na konci podzimu mě oslovil Dalibor Černocký (neskutečně aktivní a zapálený spolustudent) s prosbou o pomoc s vizuálem vznikajícího projektu zvaného Scrapbook, který se snaží portfolia studentů KISKu shromažďovat. Začal tak náš společný proces tvorby autentického vizuálu a zároveň redesignu stávající služby. Scrapbook — O co jde? „Na Scrapbooku shromažďujeme střípky z našeho studia. Cílem Scrapbooku je nebát se sdílet na čem zrovna pracujeme, i když daný výstup zrovna není podle našich představ. Díky vzájemnému sdílení víme, na čem pracují ostatní a můžeme se vzájemně podpořit.“Scrapbook je webová stránka, která shromažďuje a pravidelně zveřejňuje články a blog-posty studentů KISKu. Studenti sami připojí své portfolio (pokud je zveřejněno na jedné z podporovaných platforem — Wordpress, Wix apod.) a tím souhlasí se zveřejněním jeho obsahu. Vše je silně svázáno s Discordovou komunitou KISKu, kde se nad články může diskutovat a zároveň probírat veškeré podněty a pocity, které v nás může vyvolat. Scrapbook je především o sdílení a podpoře napříč naším studiem na KISKu. Celý projekt je zcela otevřený, proto je zdrojový kód spolu se statistikami veřejně dostupný. Skrz roadmapu na GitHubu lze pak číst o aktuálních úkolech a výzvách, do kterých se studenti mohou zapojit. Scrapbook je v zásadě o vytvoření safe-space pro sdílení a vzájemnou inspiraci z našich portfolií. První kroky na KISKu (píšu z vlastní zkušenosti) mohou být matoucí a Scrapbook může být tím místem, který nás propojuje, seznámí a umožní nám dozvědět se, jak studium prožívají ostatní. Scrapbook — Současný design Původní myšlenka a design vychází ze stejnojmenného projektu organizace Hack Club — neziskové organizace sdružující mladé hackery a kódéry. Dalibor se tímto projektem inspiroval a vytvořil velmi podobnou službu na sdílení příspěvků z různých platforem, na kterých portfolia studentů fungují. Původní vizuál KISKového Scrapbooku.Designový proces Moje role: Visual Designer Čas: Se vším všudy okolo 1,5 měsíce (avšak ještě nejsme zcela u konce) Nástroje: papír a tužka, Google Forms, Figma, Adobe Illustrator, Procreate, GitHub a Discord Vzhledem k tomu, že jsem na návrhu nového vizuálu pracovala sama a zároveň se jedná o menší studentský projekt, jsou některé části designového procesu po obsahové stránce kratší. Snažila jsem se však k finálnímu řešení přistupovat pomocí designového myšlení a zároveň si tak celý proces bezpečně projít. Ilustrovat svůj proces budu pomocí double-diamondu, kterým postupně procházím všechny jeho čtyři části. V rámci testování jsem se pak jednou vrátila zpět k ideaci a v současné době s Daliborem pracujeme na dokončení celého procesu a implementování změn. Popis designového procesu.Poznávání Na začátku jsem si s Daliborem (zadavatel a zároveň uživatel) orámovala jeho obecný problém a cíl. Z našich prvních konverzací jsme se bavili primárně o Daliborových potřebách, ze kterých poté vzešel celý komplexnější problém. Orámování jeho potřeb nám oběma pomohlo ujasnit, že se nejedná jen o vytvoření loga, což byl původní plán, ale, že bude třeba vytvořit zcela novou vizuální identitu pro Scrapbook. Rámování probíhalo nejprve pomocí e-mailového rozhovoru, pak jsem využila on-line dotazník v Google Forms, ve kterém jsem se ptala na konkrétní otázky týkající se konkrétní představy vizuálního výsledku. Klíčové potřeby zadavatele: * Vytvořit pro Scrapbook rozeznatelné logo, které lze použít jako ikona záložky na webu a propagační materiály. * Vytvořit prostředí, ve kterém se nebudou studenti bát sdílet a experimentovat. A pomoci jim překonat strach/blok ze sdílení vlastních (byť třeba nedokonalých) příspěvků. * Vizuál by měl být hravý, inkluzivní, přátelský a minimalistický. Díky veřejně dostupnému feeedbacku studentů na GitHubu a Discordu jsem byla schopná lépe pochopit, jak uživatelé dosavadní stránku vnímají a co od ní potřebují. To, co psali, bylo v naprosté většině pozitivní a Scrapbook v nich především podněcuje zvědavost. Několik studentů zmínilo obavy ze sdílení vlastního portfolia, které není ještě hotové nebo v něm nemají dost příspěvků. Tyto komentáře mi pomohly stanovit potřeby a obavy ze strany studentů (=uživatelů). Klíčové potřeby studentů: * Vytvořit místo, které bude shromažďovat portfolia studentů KISKu. * Inspirovat a motivovat se z příspěvků ostatních. * Zdůraznit, že ne všechna portfolia jsou hotová. Jde o proces ne finální výsledek. * Jednoduchý a přehledný design, který ušetří čas proklikáváním portfolií. Obavy studentů: * Nedokonalost svých vlastních portfolií. * Portfolia nejsou hotová a stále na nich teprve pracují, tudíž nemají dost příspěvků. * Správa portfolia zabírá příliš mnoho času. Vyvozování Problém: Stávající vizuál Scrapbooku je převzatý a nemá osobitou vizuální identitu, která by byla spjata s KISKem nebo portfolii. Na Scrapbook je potřeba přilákat studenty, tak aby se nebáli sdílet své příspěvky. Jde tedy o vytvoření přívětivého, hravého prostředí, které vítá chyby a nesnaží se dosáhnout perfekcionismu. Řada studentů má obavy svá portfolia sdílet s ostatními, ale mají zájem si prohlížet portfolia jiných. Cílová skupina: Bakalářští a magisterští studenti KISKu, vyučující KISKu. Cíl: Vytvořit osobitý vizuální styl a logo v křivkách pro stávající Scrapbook. V nové vizuální identitě reflektovat hravost, minimalismus a přátelskost. Pomoci studentům ulehčit proces sdílení portfolia. Toho dosáhnout pomocí hravého designu a evokovat v studentech chuť se zapojit a společně experimentovat. Pomocí dat z výzkumné fáze jsem si si vytvořila mapu klíčových slov/témat. Na Pinterestu, Behance a Dribble jsem začala hledat inspiraci podobných projektů na základě klíčových slov a vytvořila si moodboard. Moodboard a key-words pro nový design.Analýzou stávající stránky jsem identifkovala problematická místa, na která jsem následně mohla směřovat změny v novém designu. Problémová místa stávající stránky Scrapbooku.Ideace Hodiny projíždění inspirace se nakonec přetavily v hodiny kreslení všemožných návrhů, náčrtů a kresbiček. S Daliborem jsme si určili paletu barev, která vychází z KISKového loga, MUNI a Hack Clubu. Z ní jsem pak vycházela se svým návrhem loga. První logo jsem konzultovala nejprve s Daliborem, který mi poskytnul zpětnou vazbu a následně jsme logo zveřejnili na Discordu. Sledovali jsem reakce studentů a jejich podněty. Tam jsem dostala hodnotné poznámky od studentů KISKu. Největším problém s prvním návrhem designu je nedostatečná propojenost na KISK. Nové logo v nich neevokuje KISK. Popisuje například studentka na Discordu: „Vypadá to teda skvěle, ale mě osobně chybí hmatatelné propojení na KISK a logo KISKu které znám. Co tím chci asi říct je, že kdybych přišla na tuhle stránku a viděla tohle logo tak mi nedojde, že to vůbec KISKové…už jsem si asi nějak na ten celý KISKový brand zvykla a mám ho ráda.“Dala jsem to všechno dohromady a začala pracovat no novém vizuálním designu, který by více reflektoval potřeby studentů. Nedostatek kiskového ducha jsem prozatím vyřešila přidáním typicky KISKového pixelového fontu do názvu stránky. Z čehož vznikly finální prototypy. Low-fidelity prototyp: Low-fi prototyp.High-fidelity prototyp: High-fi prototyp nového designu Scrapbooku.Testování Prototypy jsem konzultovala s nezasvěceným člověkem, který mi pomohl odhalit některá problematická místa, která jsem následně opravila. Finální design, který v tuto chvíli s Daliborem implementujeme a spouštíme, konzultujeme se studenty KISKu na Discordu. Závěr procesu Hlavní změny designu leží ve sjednocení barev, vytvoření loga, které lze nyní použít jako ikona stránky a k propagaci na sociálních sítích. Pokusila jsem se vložit KISKového ducha do vizuálu Scrapbooku, bez toho, aby Scrapbook zcela přebíral KISKovou identitu. Rozložení stránky jsem ponechala poměrně stejné, jelikož se zdá být přehledné a jednoduché, což je jedním z důležitých potřeb lidí na KISKu. Osobně si myslím, že by bylo dobré příště do procesu zapojit i hluboký rozhovor s uživateli a následné vytvoření persony, která by pomohla lépe reflektovat jejich potřeby. Vytvoření informační architektury nebo user-flow by pomohlo v dalších krocích zlepšit celkové rozložení stránky. V tuto chvíli s Daliborem přemýšlíme o vytvoření landing page a větší propojení na stránku MUNI KISK, která na Scrapbook odkazuje. Designový proces není zatím u konce! A to je vše — děkuju za přečtení a budu moc ráda, pokud se k nám připojíte právě skrze Scrapbook nebo třeba Discord! 🌞 Redesign Scrapbooku a podpora sdílení portfolií na KISKu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Redesign, udržitelnost a inovace — klíčovými koncepty k obnově zastaralých služeb

Redesign, udržitelnost a inovace — klíčovými koncepty k obnově zastaralých služeb Photo by John Schnobrich on UnsplashČasto hledáme a vytváříme pro uživatele nové služby — a k tomuto procesu nám může sloužit mnoho nástrojů ke zjišťování slepých skvrn v potřebách našich uživatelů — stejně často se však můžeme setkat s tím, že služby, po kterých naši uživatelé touží, již existují a my jakožto designéři musíme ke službě přistoupit, inovovat ji a udělat existující službu znovu přitažlivou pro naši uživatelskou základnu, nebo pro konkrétní cílovou skupinu, jejíž potřeby může služba pokrýt. Proces obnovy zastaralé služby budeme v rámci rozjímání v této eseji označovat jako redesign. Redesign Redesign je taková aktivita, ve které již přistupujeme k existujícím datům spojeným s fungováním určité služby a snažíme se na jejich základě službu upravit takovým způsobem, aby byla i nadále funkční a odpovídala potřebám našich uživatelů. Velkou výhodu případu práce s existující službou vidím v tom, že je možné pracovat s chybou, a to nejen v malých zpětnovazebných cyklech charakteristických pro iterační designové modely, ale také ve velkých datech spojených s fungováním služby v delším časovém horizontu. V případě redesignu máme příležitost se ohlédnout nejen za historií konkrétní služby, ale také na slabá místa konkurenčních příbuzných služeb a předcházet chybám, které jsou po pečlivém obhlédnutí terénu zřejmé. Pro design služeb a jejich inovaci je klíčový co-design a zapojení uživatelů (Patrício et al., 2017). Služba nemůže být nikdy ekonomicky ani neekonomicky úspěšná, pokud neslouží konkrétním uživatelům a nenaplňuje jejich potřeby, proto je z podstaty nesmyslné vytvářet, inovovat nebo redesignovat takovou službu, u níž nevíme, zda existuje skupina uživatelů potřebující tuto službu. Ve své podstatě bude vždy proto design služeb bytostně zaměřený na člověka. Otázka redesignu může být také zajímavá pro problematiku přetváření a úpravy služeb pro konkrétní cílovou skupinu (ať už služeb původně připravených pro jinou skupinu, nebo služeb obecných jejichž záběr zužujeme). V takovém případě se inspirujeme určitou službou a přetváříme ji na míru té uživatelské základně, která ze služby může benefitovat a služba pro ni může mít doposud neobjevenou hodnotu. V určitých případech může ovšem služba existovat, ale konkrétní cílová skupina pro tuto službu, která ji může zoufale postrádat a potřebovat, nemá o existenci této služby ani tušení. V takovém případě bychom se měli zaměřit na oblast marketingu a PR, sledovat jak konkrétní cílovou skupinu přitahuje nebo zastrašuje marketing spojený se službou a než se pustíme do samotného nákladného redesignu zjistit, zda problém neleží jen ve špatně cíleném marketingu.. V případě existence dobré, kvalitní, promyšlené služby může pak nedostatečné vnucování této služby uživatelům službu pohřbít, což by v případě esenciality této služby pro cílovou skupinou bylo strašlivé plýtvání silami designéra i potenciálem pomáhat. Redesign můžeme poeticky označit restaurací služby, naším cílem je však také znovu přinášet skrze redesign hodnotu uživatelům. Ona restaurace je klíčová pro udržitelnost služby, pravidelné opravy či úpravy podmínek, služby samotné či procesů slouží k dlouhodobé relevanci a dosažitelnosti služby pro uživatele. Udržitelnost Role designu se v současnosti rozšiřuje od formování a zavádění produktů a služeb k budování inovativních řešení zdůrazňujících rozumný konzum přírodních zdrojů, včetně recyklování a znovupoužívání materiálů již použitých v procesu (Pandley, P. C., 2020). Pojem recyklace bývá často spojován pouze s materiální výrobou a produkty, v rámci této eseje je však mým cílem dokázat, že je možné koncept recyklace (tedy redesignu služeb) použít i v případě budování služeb, zejména v recyklaci starých nápadů a vylepšení, které mohou pomoci dále budovat lepší a udržitelnější služby, které nemusí mít nutně materiální charakter. Otázka udržitelnosti se dnes často vztahuje k nutnosti služeb a produktů být “co nejzelenější”, což může vést k tzv. greenwashingu (tedy předstírání ekologického cítění ze strany poskytovatele služby či častěji výrobců produktů, které je projevováno změnami v názvech produktů, jejich vzhledu nebo marketingu kolem produktu nebo služby). Samotná myšlenka udržitelnosti se však nevztahuje pouze k ekologické udržitelnosti, avšak i v případě designu služby se jedná o rozměr, na který můžeme myslet. Pod slovem udržitelnost se skrývá idea dlouhodobé funkčnosti, té však není možné dosáhnout bez změn v designu služby, proto v debatě o udržitelnosti navazujeme na ideu redesignu, přispívající k úpravě služby do takové míry, aby mohla být i nadále funkční a užitečná pro své uživatele v delším časovém horizontu. Jak jsme již zmínili, současné designové procesy založené na iteračních strategiích mají ve své podstatě cyklický charakter, skrze práci se zpětnou vazbou a novými uživatelskými potřebami upravujeme službu do takové podoby, aby byla použitelná — měli bychom však také přemýšlet nad tím, jak ji v rámci tohoto procesu udělat dlouhodobě udržitelnou s co možná nejmenšími zásahy designérů a tak šetřit v budoucnu čas i úsilí designérů, kteří se mohou věnovat dalším problémům. V současnosti můžeme narazit na trend tzv. cirkulární ekonomiky, tedy takové ekonomiky, jež podporuje modely omezující plýtvání a minimalizující využívání přírodních zdrojů pomocí recyklace, znovupoužívání a regeneraci produktů (Pandley, P. C., 2020). V kontextu služeb si recyklaci můžeme představit např. jako opravení zastaralé nepoužitelné služby a její znovuzpřístupnění uživatelům, znovupoužití jako úpravu služby pro jinou cílovou skupinu a regenerace může označit opravu nefunkčních částí služby. Ačkoliv při využívání služby nedochází nutně ke stejně zřetelné individuální degradaci, ke které dochází při používání konkrétního fyzického produktu, je nutné pracovat se službou tak, aby nejen nástroje a pomůcky používané při poskytování služby, ale také samotná služba nezestárnula a nestala se nepoužitelnou a nedostupnou svým uživatelům. Již jsme zmínili redesign jako bránu k udržitelnosti služby, aby však tato služba zůstala i nadále relevantní, je pro nás klíčový její inovační potenciál. Inovace Slovo inovace nemá v teorii designu služeb jednotnou definici, bývá však definována jako nebývalá kombinace nové a existující znalost, která je od vynálezu (ať už produktu, služby nebo myšlenky) odlišná tím, že musí po vstupu na trh generovat značný zisk (Gustafsson et al., 2020). V případě otázky designu veřejných služeb pak zisk nebude nejpalčivější metrikou posuzující úspěšnost inovace, například v otázce hodnocení úspěšnosti těch služeb spojených s budování komunity v rámci prostoru městských knihoven můžeme pozorovat mnohé měkčí metriky po delší sobě, za pomoci kterých můžeme odhadovat úspěšnost nebo inovační schopnost služby. Abychom mohli inovaci označit skutečně inovací, nikoliv pouhým redesignem služby, musí splňovat několik podmínek. Inovace služby se musí soustředit na výsledek procesu více než na proces vývoje služby samotný, služba musí být skutečně nová a nejen reprezentovat vývoj stávající služby a v neposlední řadě musí mít inovace ekonomickou či neekonomickou hodnotu pro stakeholdery (Gustafsson et al., 2020). Tímto stakeholderem nemusí být pouze uživatel, ale také komunita, instituce nebo širší společnost. Inovaci je nutné vnínmat jako strategickou prioritu, ve které je klíčová role nejen uživatelů (ať už zákazníků nebo uživatelů služby), ale také ostatních stakeholderů, aby nebyla inovace bezvýznamná (Gustafsson et al., 2020). Právě proto v rámci této eseje klademe velký důraz na zapojení uživatelů do procesu redesignu služby, ale také do hledání inovací. Inovačními službami byly často označují takové služby, které výrazně narušily rovnováhu na trhu (Airbnb, Uber, Spotify,…) (Gustafsson et al., 2020). I na tyto služby můžeme nahlížet jako na myšlenkové nástupce starých služeb, ať už je původní redesignovanou službou hotel, taxi nebo rádio. Otázkou je, jakým způsobem se budou tyto služby posouvat v budoucnu a jaká nová průlomová inovační služba nás čeká v bližší i vzdálené budoucnosti. Závěr Tuto esej bych ráda ukončila úvahou nad budoucností designu. Od úzkého zaměření na zákazníka se design posouvá k myšlení na člověka (Patrício et al., 2017), což mě vede k úvahám nad možným altruistickou budoucností designu, snažící se přispívat k blahu lidstva, a posouvat se k neantropocentrickým vizím naší planety až k myšlení na blaho celého planetárního ekosystému. Použitá literatura: Gustafsson, A., Snyder, H., & Witell, L. (2020). Service Innovation: A New Conceptualization and Path Forward. Journal of Service Research, 23(2), 111–115. https://doi.org/10.1177/1094670520908929 Pandey, P. C. (2020). Circular Designing and Green Growth: Insights on Future of Sustainability. Vision: The Journal of Business Perspective, 24(1), 113–117. https://doi.org/10.1177/0972262920903904 Patrício, L., Gustafsson, A., & Fisk, R. (2017). Upframing Service Design and Innovation for Research Impact. Journal of Service Research, 21(1), 3–16. https://doi.org/10.1177/1094670517746780 Redesign, udržitelnost a inovace — klíčovými koncepty k obnově zastaralých služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Redesign nákupu cestovných dokladov v rámci Železničnej spoločnosti Slovensko

Pre redesign práve tejto služby som sa rozhodla, pretože ju aktívne využívam už asi desať rokov a za ten čas som narazila na veľa problémov. Web spoločnosti využívam pre nákup cestovných dokladov už od strednej školy, kedy som každý deň dochádzala do susedného mesta. Po gymnázium moje cestovanie do školy pokračovalo, tentoraz však nie do susedného mesta, ale do susednej krajiny — Českej republiky. Železničná spoločnosť Slovensko (ďalej len ZSSK) je na Slovensku prevládajúcim železničným dopravcom, v minulosti dokonca dlhú dobu jediným. Preto je väčšina cestujúcich odsúdená cestovať práve so ZSSK, tak ako je tomu aj v mojom prípade. Myslím si, že keď človek nemá na výber, jeho jediná možnosť by mala byť aspoň čo najlepšia. Bohužiaľ v prípade ZSSK tomu tak ani zďaleka nie je. V článku sa zameriam na najväčšie problémy, s ktorými som sa pri nákupe cestovných dokladov opakovane stretla: vypredané lístky na bezplatnú prepravu, študentská zľava, zdĺhavý proces nákupu a zákaznícka infolinka. Bezplatná preprava a jej problémy Bezplatná vlaková preprava na Slovensku platí od novembra 2014, kedy ju vláda vtedajšieho premiéra schválila v rámci sociálneho balíčka. Cestovanie zadarmo malo finančne odľahčiť študentov a dôchodcov a zároveň navnadiť ľudí, aby cestovali viac vlakmi, než autami. Spočiatku skvelý nápad sa časom ukázal byť spojený s množstvom problémov. Pamätám si, keď sa cestovanie zadarmo spustilo. Bola som prváčka na gymnáziu a každý mesiac som si musela kupovať mesačný lístok v hodnote, ak sa správne pamätám, 18€. Po zavedení bezplatnej prepravy si stačilo len vybaviť preukaz študenta a lístky už nebolo potrebné kupovať, stačilo si ich zadarmo „vyzdvihnúť“ za prepážkou. Každý vlakový spoj má však limitovaný počet lístkov, ktoré naň môžu byť vydané bezplatne. S tým sa spája jeden z problémov. Častokrát sa stáva, že si cestujúci zaobstará bezplatné lístky na niekoľko po sebe idúcich vlakov, pretože ešte nie je rozhodnutý, na ktorý pôjde alebo ktorý stihne. V skutočnosti však využije len jeden lístok, ak vôbec. Týmto spôsobom sa kapacita bezplatných cestujúcich virtuálne plní a pre skutočných cestujúcich tak bezplatné lístky nezostanú. Problém by vyriešilo, keby ľudia nevyužité lístky pred odjazdom vrátili. Dnes je vrátenie lístka oveľa jednoduchšie, než pred pár rokmi. Stačí na hlavnej stránke rozkliknúť záložku cestovné lístky, kde sa objaví možnosť vrátiť lístok. Z mojich stredoškolských čias si však pamätám, že to dlho nebolo možné. Lístok sa dal pohodlne vrátiť len na vlakovej stanici, pretože cez internet to bolo zdĺhavé a komplikované. Aj napriek zlepšeniu oproti minulosti, službu veľa ľudí nevyužíva. Myslím si, že by mohlo pomôcť, keby sa dal lístok vrátiť hneď z úvodnej stránky. Na úvodnej stránke by som si vedela predstaviť tlačítko vrátiť lístok, vďaka čomu by cestujúci nemuseli túto možnosť hľadať medzi záložkami. V mobilnej aplikácii by mohla pribudnúť možnosť vrátenia pomocou QR kódu, ktorý by sa niekde na lístku nachádzal. Naskenovanie QR kódu by bolo oveľa pohodlnejšie, než prepisovanie 16 miestneho transakčného čísla, ktoré sa nachádza na lístku teraz. Úvodná stránka webu ZSSK.Aktuálne sa k možnosti vrátenia lístka dostaneme po rozkliknutí záložky “Cestovné lístky”.Návrh na lepšie umiestnenie tlačítka pre vrátenie lístkov.Keď cestujem z Trenčína do Brna, trasa vedie cez Piešťany, Trnavu a Bratislavu, relatívne veľké študentské a turistické mestá. Niekedy sa stáva, že bezplatné lístky bývajú vypredané len po Trnavu, kde vystupuje množstvo študentov. Systém na nákup lístkov však nevyhodnocuje či sú bezplatné lístky vypredané na celú moju trasu alebo len na jej časť. Preto si niekedy, ak chcem ušetriť, na jednej trase jedným vlakom kupujem lístkov hneď niekoľko. Pre lepšie pochopenie uvediem príklad: Chcem cestovať z Trenčína do Bratislavy, no lístky na bezplatnú prepravu sú podľa systému vypredané. Overím si či je tomu tak skutočne na celej trase Trenčín — Bratislava. Vyhľadám lístok na trasu Trenčín — Piešťany a zistím, že tento úsek je bezplatný. Kúpim si naň bezplatný lístok. Ďalej vyhľadám zvyšok trasy Piešťany — Bratislava a zistím, že systém opäť hlási vypredané bezplatné lístky. Skúsim teda vyhľadať úsek Trnava ( zastávka po Piešťanoch, mesto kam chodím mnoho študentov na vysokú školu) — Bratislava a zistím, že úsek je voľný. Kúpim si naň lístok. Teraz mám lístky dva, z Trenčína do Piešťan a z Trnavy do Bratislavy. Stále mi však chýba lístok z Piešťan do Trnavy. Tento úsek má bezplatné lístky vypredané, preto si kúpim klasický spoplatnený lístok. V tejto chvíli už cestujem s troma lístkami: Trenčín — Piešťany za 0 €, Piešťany — Trnava za 2 €, Trnava — Bratislava za 0 €. Namiesto 6,18 € platím len 2 €. Ukážka, ako si cestujúci musí zakúpiť tri lístky na jeden vlak.Určite by pomohlo, keby bol systém schopný vyhodnotiť, v akom úseku cesty sú bezplatné lístky skutočne vypredané. Cestujúci by tak zaplatil len za vypredaný úsek a po zvyšok cesty by využíval cestovanie zadarmo. Preukaz pre žiaka/ študenta Na to, aby mohli študenti využívať bezplatnú prepravu, potrebujú doklad o tom, že sú skutočne študentmi. Pre väčšinu prepravcov, nie len vlakových, stačí preukaz ISIC, ako medzinárodný študentský preukaz. ZSSK však uznáva len ISIC karty vydané školami na Slovensku. Tomuto rozhodnutiu by som rozumela, ak by spoločnosť chcela zamedziť zneužívaniu bezplatnej prepravy turistami alebo inými cudzincami. Slováci študujúci v zahraničí, ale aj cudzinci, však môžu využívať bezplatnú prepravu taktiež, len si musia vybaviť samostatný študentský preukaz - vydaný ZSSK. To v praxi znamená, že ja ako Slovenka študujúca v zahraničí so zahraničným ISICom musím mať samostatný študentský preukaz, pričom moji kamaráti, študujúci na Slovensku, môžu používať namiesto tohto preukazu svoj ISIC. S vybavovaním preukazu je vždy veľa starostí a dá sa vybaviť len na vlakovej stanici. So začiatkom školského roka sú stanice vždy plné študentov, ktorí si potrebujú vybaviť nový preukaz a kapacity zamestnancov za prepážkami nikdy nestačia. Ak prídete počas špičky, kedy si ľudia potrebujú kúpiť cestovné lístky, budete odsunutí na bok s tým, že nákup lístkov je pred vybavením preukazu uprednostnený. Celú situáciu by veľmi uľahčilo, keby bolo možné použiť akýkoľvek ISIC a proces vybavovania by bolo možné realizovať online. Predišlo by sa tak dlhému čakaniu v radách a zdržovaniu ostatných cestujúcich. Zdĺhavý proces nákupu Samotný nákup cestovných lístkov je príliš zdĺhavý. Začína na hlavnej stránke, kde si cestujúci zadá východziu a konečnú stanicu s dátumom a časom odjazdu vlaku. Po potvrdení požadovaných nadstavení sa otvorí nové okno s odpovedajúcimi spojeniami, z ktorých si cestujúci vyberie už konkrétny vlak. Po výbere vlaku však cestujúceho čaká ďalších šesť krokov, kým sa konečne dostane k svojmu lístku. V prvom kroku cestujúci zadá svoju vekovú kategóriu, preukaz na uplatnenie zľavy a zaškrtne, že má nárok na bezplatnú prepravu. V druhom kroku potvrdí, že chce jednorazový lístok do druhej triedy. V treťom kroku sa na obrazovke objaví rekapitulácia o požadovanej ceste: číslo vlaku, dátum, čas, kategória cestujúceho, zvolená trieda a napokon cena. Vo štvrtom kroku cestujúci zadá kontaktné informácie ako meno, priezvisko, email a číslo registrácie preukazu na bezplatnú prepravu. V piatok kroku potvrdí výber platby, ktorý je v tomto prípade bez úhrady, a odsúhlasí obchodné podmienky. V šiestom kroku sa dostávame opäť k ďalšej rekapitulácii cesty s číslom vlaku, dátumom, časom, kategóriou cestujúceho, zvolenou triedou, kontaktnými informáciami a cenou. Na obrazovke konečne vidíme tlačítko zaplatiť. V prípade, že všetok prebehne tak ako má, v siedmom kroku si napokon cestujúci môže stiahnuť a uložiť svoj ťažko vydobytý lístok. Postup nákupu cestovného lístka, krok 1.Postup nákupu cestovného lístka, krok 2.Postup nákupu cestovného lístka, krok 3.Postup nákupu cestovného lístka, krok 4.Postup nákupu cestovného lístka, krok 5.Postup nákupu cestovného lístka, krok 6.Postup nákupu cestovného lístka, krok 7.Myslím si, že celý tento proces je nesmierne zdĺhavý a niektoré kroky by sa dali pokojne spojiť do jedného. Navyše, ak sú lístky na bezplatnú prepravu na vybraný vlak vypredané, systém túto skutočnosť oznámi až v priebehu nákupu, asi pri 3. kroku. Vtedy sa musí cestujúci vrátiť k prvému kroku, kde políčko nárok na bezplatnú prepravu nechá prázdne, nezaškrtnuté. To je veľmi neintuitívne, pretože stránka nijak neinformuje o tom, že v takomto prípade políčko musí zostať prázdne. Zákaznícka infolinka Webová stránka ZSSK veľmi často nefunguje alebo padá. Najhoršia je situácia, keď sa cestujúci ponáhľa na vlak, potrebuje si kúpiť lístok a stránka spadne v kroku platby. V takomto prípade systém vyhodnotí situáciu tak, že lístok bol zakúpený, avšak ku kroku, v ktorom si ho má cestujúci stiahnuť nedôjde. V prípade, že si cestujúci kupuje spoplatnený lístok rieši problém aj z finančnej stránky. Ak sa jedná o lístok bezplatný, viazaný na číslo registrácie študentskej karty, musí cestujúci počkať približne 30 až 40 minút, kým sa systém zresetuje a povolí nový nákup. Ak sa cestujúci pokúsi o zakúpenie nového lístka ihneď po spadnutí stránky, systém vypíše hlásenie, že na zadané číslo registrácie je na daný vlak už lístok zakúpený. S takýmto prípadom som sa stretla už nespočetne veľakrát a veľakrát som kvôli tomu telefonovala na zákaznícku linku, kde som dúfala, že mi budú schopní alebo aspoň ochotní poradiť. Bohužiaľ všetky moje skúsenosti s infolinkou boli len negatívne. Operátor bol vždy nepríjemný a neochotný. Raz sa mi stalo, že operátora v telefóne nebolo vôbec počuť, pričom chyba spojenia bola jednoznačne na jeho strane. Z telefonátu som sa nič nedozvedela, jediné čo som ako tak vyrozumela bolo operátorovo rozčúlenie, pretože som ho niekoľkokrát prosila o zopakovanie toho čo povedal. Ďalší raz som telefonovala na infolinku s tým, že spadla stránka a ja si nemôžem kúpiť lístok na vlak odchádzajúci o pól hodinu. Sťažovala som sa, že to je už niekoľkýkrát za dobu, čo vlakmi cestujem. Operátor sa na mňa nepríjemne ohradil, vraj čo s tým má on robiť. S kúpou lístka mi nepomohol, len mi vynadal, že si nemám kupovať lístky na poslednú chvíľu a bohužiaľ mám smolu, pretože nový lístok si budem môcť kúpiť až o približne 30–40 minút, teda v dobe, kedy bude vlak už odcestovaný z mojej stanice. Myslím si, že ZSSK má veľmi veľa problémov. Ak už nie sú schopní vyriešiť problémy spomenuté vyššie v článku, mali by mať aspoň príjemnejší a ochotnejší personál. Na infolinku ľudia väčšinou telefonujú až vtedy, keď si nevedia rady a sú v nejakej nepríjemnej situácii. Operátori by mali týmto cestujúcim pomáhať alebo ich aspoň upokojovať. Mne telefonát vždy len zhoršil deň a znepríjemnil už tak nepeknú skúsenosť s ich spoločnosťou. Redesign nákupu cestovných dokladov v rámci Železničnej spoločnosti Slovensko was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Rozhovor s herním designérem Zdeňkem Záhorou

Co je to vlastně herní design a co obnáší? Co dělá z člověka herní/ho designéra/ku? Jak se stát herní/m designérem/kou? S čím se herní designér/ka denně potýká? A proč Zdeněk o sobě nerad říká, že je herní designér? Zdeněk mě vyzvedl na dvoře FF, po cestě do jeho kanclu jsme se bavili o tom, jak je fakulta po skončení semestru až neskutečně tichá. Nabídl mi kafe do hrnku s fakultní sovou, vyzkoušel si, jak kliká moje iPad klávesnice a pak jsme si asi tak hodinku hodně otevřeně povídali o herním designu, strastech a radostech tvoření a spletitosti a komplexnosti života, lidí a všeho. Poslechněte si rozhovor se Zdeňkem Záhorou nejen o designu a hrách, ale, možná nečekaně, třeba i o tom, jak píše knihy jako designově přemýšlející člověk, nebo jak tvoří, když už nemůže, ale přesto musí. Zdeněk, ve svých kruzích také známý jako ZZ, je herní a narativní designér, ale taky lektor a učitel herních kurzů na MUNI. Ve volném čase hraje na baskytaru a píše knihy. Bonus: dvě doporučení na fakt super hry. https://medium.com/media/2c27434576b06053afcc7d0df8143358/hrefRozhovor s herním designérem Zdeňkem Záhorou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

Agilní vývoj a nástroj Scrum

Následující článek byl vypracován jako výstup z předmětu ISKM02 Design informačních služeb, rozhraní a interakcí.Pojem design může být pro potřeby tohoto článku definován, jako kreativní a duševní činnost autora nebo kolektivu autorů. Kde tato činnost přináší určitá řešení formovaná podle potřeb klienta. Obecně je design vnímán jako inovační nástroj, který při svém fungování využívá, jak kreativní, tak technologické složky. V současnosti tak slouží jako klíčový prostředek pro vývoj či zdokonalování produktů nebo služeb.[1] Agilní vývoj Efektivního využití designu lze docílit mnoha metodami. V tomto článku bude pozornost věnována jednomu z nástrojů agilního vývoje, Scrumu. Agilní vývoj můžeme definovat jako metodu, která nám říká jak postupovat při hledání nejlepších designových řešení. Metodika agilního vývoje se vyvinula přirozeně a navazuje na tzv. vodopádový model, který přestal být dostačujícím. Nezvládal efektivně fungovat a reagovat na změny v průběhu vývoje designu produktu. Oproti němu v agilním vývoji, mohou být do designové metody pružně zapracovávány nové požadavky. Jedním ze základních principů pro dobrý agilní vývoj je úzká spolupráce mezi vývojářským týmem a klientem. A to například formou konzultací, tvorbou připomínek nebo průběžnými kontrolami. [2] Scrum Pro metodiku agilního vývoje jsou vytvářeny různé přístupy k designovým řešením. Nejčastěji využívaným přístupem je tzv. Scrum. Tento přístup k vývoji tvoří formální rámec, který napomáhá jednotlivcům nebo vývojářským týmům k vytváření hodnotných a adaptivních řešení pro složité problémy. Hlavní funkční a časovou jednotkou scramu je tzv. sprint, který tvoří rámec pro všechny procesy. Sprint obvykle probíhá v časovém úseku jednoho až čtyř týdnů, přičemž jednotlivé sprinty na sebe navazují.[3] Příprava Sprintu Začátku vývojového cyklu scrumu předchází plánování sprintu. Během průběhu přípravy sprintu je navržen plán, který bývá vytvořen všemi členy tzv. Scrum týmu. Přesněji do návrhu plánu zasahují všechny zúčastněné strany ve vývoji produktu. V tomto plánu jsou kolaborativně tvořeny odpovědi na následující témata. Prvním důležitým tématem je určit, v čem spočívá hodnota a tedy i cíl následujícího sprintu. Je tedy důležitá komunikace mezi majitelem vyvíjeného produktu a scrum týmem, kde majitel komunikuje s týmem o svých návrzích pro zvýšení hodnoty a užitečnosti produktu v následujícím sprintu. Na základě těchto návrhů je týmem vytvořen cíl sprintu, který odráží cíle všech zúčastněných stran. Tento cíl musí být jasný před skončením plánování sprintu. Druhý bod řeší počet jednotlivých cílů, které můžou být v rámci sprintu zvládnuty. Práce v následujícím sprintu je určena naplánovanými úkoly. Tyto úkoly jsou pro sprint vybírány z produktového backlogu, kde jsou do programu sprintu zařazeny po komunikaci se zúčastněnými stranami. Ty si kladou za cíl, vybrat vhodné úkoly pro daný sprint ve splnitelném počtu, což se může ukázat jako náročné. V následujícím bodu je důležité určit, pro každý úkol z produktového backlogu, to jak bude rozdělen na jednotlivé části, které bude možné během průběhu sprintu splnit. Jednotlivé produktové backlogy, úkoly, tak jsou rozděleny na menší části, které bývají řešeny například jako jednodenní úkol. Toto bývá značně individuální. [3] Pro proces plánování sprintu bývá v rámci měsíčního sprintu vyhrazeno maximálně osm hodin. Cíl sprintu, úkoly vybrané z produktového backlogu a plán pro jejich naplnění tvoří Sprintový backlog. Produktový backlog Produktový backlog může být definován jako souhrn potřeb, podle kterých je upravován vyvíjený produkt. Pro členy Scrum týmu tvoří produktový backlog seznam práce a úkolů, které se snaží naplnit. Položky v tomto produktovém backlogu bývají dynamické. To se projevuje tak, že položky zde mají tendenci zanikat, vznikat nebo se měnit v závislosti na momentálním zadání, cíly a práci zúčastněných stran. Souhrnně složky produktového backlogu vytváří produktový cíl. [4] Sprintový backlog Sprintový backlog může být definován jako soubor jednotlivých nevyřízených produktových backlogů vybraných pro aktuální sprint. Vytváří tedy přehledný plán, ve kterém je znázorněny cíle, které je potřeba splnit pro úspěšný průběh sprintu. Tento plán je vytvářen pro sprint týmem, který na něm bude pracovat. Pracují na něm jednak vývojáři a majitel produktu, tak zde mohou být pro posudek přizváni odborníci z oblasti vyvíjeného produktu, aby přinesli lepší přehled o jeho aktuální situaci. Hlavním cílem pro sprint je naplnit jeho cíl, tedy splnit vybrané nevyřízené položky produktového backlogu. [4] Denní Scrum Je to každodenní součást sprintu, která je adaptována do procesu vývoje jako prostředek pro komunikaci, rychlejší rozhodování a hodnocení dosavadním pokroku, který byl uskutečněn směrem ke splnění cíle. Scrum probíhá nejčastěji prostřednictvím krátkých schůzek, většinou trvajících okolo patnácti minut. Tyto akce bývají záměrně pořádány ve stejný čas a jednotným způsobem. Scrum je také jedinou částí sprintu, ve které můžou developeři upravovat svůj plán pro probíhající sprint. Existence scrumu značně redukuje počet schůzek, které v rámci sprintu vznikají, protože se ho účastní všichni členové developerského týmu. Další schůzky většinou svým obsahem na scrum navazují a zabývají se operativními řešení jednotlivých problémů, s odpovědnými členy týmu.[3] Recenze Sprintu Recenze sprintu bývá předposlední akcí v jednotlivém sprintu. Časově na tuto akci bývají vyhrazeny maximálně čtyři hodiny pro měsíční sprinty. Pro kratší sprinty bývá tato akce kratší. V této části sprintu členové scrum týmu prezentují výsledky své práce v uplynulém sprintu všem zúčastněným stranám. Cílem této akce je zkoumat výsledek uplynulého sprintu a nastínit budoucí úpravy a plány.[3] Retrospektiva Sprintu Jedná se o poslední akci v probíhajícím sprintu. Časově na tuto součást sprintu bývají vyhrazeny maximálně tři hodiny pro měsíční sprint. Pro sprinty kratší než jedem měsíc bývá na tuto akci vyhrazen kratší čas. Hlavním cílem pro tuto součást sprintu je zvyšování efektivity a kvality navazujících sprintů. Scrum tým kontroluje, jak probíhal uplynulí sprint s ohledem na jednotlivce, interakce, procesy, nástroje a naplnění jednotlivých segmentů produktového backlogu v průběhu sprintu. [3] Členům scrum týmu je tak umožněno identifikovat nejlepší změny pro zlepšení efektivity průběhu vývoje. Nejlepší návrhy jsou následně zakomponovány do následujícího sprintu. Pro úspěšný průběh sprintu je důležité plánování. Proto předmětem jednotlivých sprintů je veškerá práce nezbytná k dosažení designového cíle, včetně plánování sprintu, denních scrumů, recenze sprintů a retrospektivy sprintu, které probíhají v rámci sprintů. Sprint má právo zrušit pouze vlastník produktu, nebo k němu může dojít, pokud se produkt probíhajícího sprintu stal zastaralým. [1] CZECHDESIGN. Co je design a co design není? [online]. [cit. 15.12.2022]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/co-je-design-a-co-design-neni [2] THINKEASY. Co je agilní vývoj a proč ho používáme?[online]. [cit. 17.12.2022]. Dostupné z: https://thinkeasy.cz/co-je-agilni-vyvoj-a-proc-ho-pouzivame/ [3] Schwaber Ken a Jeff Sutherland. The Scrum Guide The Definitive, Guide to Scrum: The Rules of the Game[online]. [cit.20.12.2022]. Dostupné z: https://billlewistraining.com/wp-content/uploads/2017/02/PMP-Agile-Study-Materials.pdf [4] Barbora, Moravcová. Čo je produktový backlog [online]. 2019 [cit. 25.12.2022]. Dostupné z: https://scrum.sk/blog/2019/04/08/co-je-produktovy-backlog/ Agilní vývoj a nástroj Scrum was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2023

UX Design Maturity model

Následující článek byl vypracován jako výstup z předmětu ISKM02 Design informačních služeb, rozhraní a interakcí.Při zapojování designu do organizačních struktur, týmů, projektů nebo podnikání, nás může zajímat, na jaké úrovni je daná organizace schopna pracovat s designovými nástroji, koncepty nebo zásadami. Designová vyspělost tak odráží úroveň designu, který je využíván v byznysu, týmu, projektu nebo organizaci.[1] Pro zkoumání designové vyspělosti jsou využívány modely obsahující hodnotící škálu, podle které je možné určit vyspělost designu. UX Design UX design může být definován jako design zabývající se navrhováním designových řešení, které upřednostňují uživatele a jeho spokojenost při kontaktu s designem. Tento princip je pro UX design důležitý jak ve fyzickém světě, tak i ve virtuálním prostředí. Je tedy kladen důraz na to, aby UX designér produkoval uživatelsky přívětivou fyzické i virtuální tvorbu.[2] “User Experience (UX) neboli uživatelská zkušenost se netýká pouze webdesignu. UX design se zabývá navrhováním různých řešení tak, aby co nejlépe sloužila uživateli.”[2]Vyspělost UX designu Vyspělosti UX designu vykazuje míru dychtivosti a schopností organizace dodávat svým uživatelům design zaměřený na jejich potřeby. To se projevuje tak, že designové postupy směřující k tvorbě produktů a služeb jsou budovány podle potřeb, přání a problémů uživatelů. Poprvé byl tento koncept popularizován počátkem 21. století firmou Nielsen Norman Group. [3] “The UX maturity model provides a profile on how an organization is doing in terms of their commitment to user experience by analyzing its assets and shortcomings. This analysis gives them a clear picture of their position in terms of their competence as a user-centered organization. It also helps them identify the areas where they need to make improvements so that those gaps may be filled and their skillsets worked on accordingly.” [4]Modely vyspělosti UX designu jsou užitečné především tak, že vytváří efektivní způsob, jak pomoci organizacím zapojit do svého fungování UX strategie. V současnosti je počet organizací, které využívají přehledné UX strategie, na vzestupu. Tyto organizace vykazují, že jsou schopny doručit lépe uživatelsky přijímaný produkt, pokud využívají vhodnou a zřetelnou UX strategii, která jim pomáhá správně strukturovat jejich úsilí. Oproti tomu pokud organizace nedosahuje vysokého stupně vyspělosti UX designu, tak se vystavuje riziku nenaplnění očekávání svých uživatelů. Zároveň vykazují, že nejlepším způsobem jak zajistit správnou úroveň vyspělosti UX designu, je klást v rámci fungování organizace důraz na průzkum uživatelských zkušeností. [3] Dosáhnutí vysoké úrovně UX designu je možné pouze v prostředí, kde spolupracuje organizace s UX týmem. Samotná organizace musí ve svém fungování dát pracovníkům UX týmu prostor pro implementaci vhodných UX strategií. Pokud organizace nepodporuje zkoumání uživatelských zkušeností nebo nepovažuje vylepšování úrovně vyspělosti UX designu za důležité, bývá práce UX týmu značně ztížena.[4] Dosáhnutí vysoké úrovně vyspělosti se tak, pro tímto způsobem omezenou organizaci, může ukázat jako nemožné nebo jen velice těžce dosažitelné. The 6 Levels of UX Maturity Jedním z předních modelů v oblasti vyspělosti UX designu je model s názvem The 6 Levels of UX Maturity. Jeho zakladatelem byl Jakob Nielsen, který stál v roce 2006 za myšlenkou jeho vzniku. Vymyslel model, ve kterém každá jeho etapa popisovala přítomnost UX designu v organizacích.[5] Kde na této škále je možné umístit organizace, které neprovádí žádný uživatelský průzkum až po organizace, které se na tento UX design špičkově zaměřují. “The UX-maturity model provides a framework to assess each organization’s UX-related strengths and weaknesses. We can use that assessment to determine which of the 6 stages an organization currently occupies. Further, this model provides insights about how an organization can increase its UX maturity.” [5]Prvním stádiem v tomto modelu je tzv. Absent stádium. Toto stádium je definované tím, že organizace, které pod něj spadají, nemájí o UX designu žádné povědomí nebo jako organizace věří, že průzkum uživatelské zkušenosti pro ně není důležitý.[3] Mezi problémy, které brání organizacím se vymanit z této fáze patří nedostatek vzdělání o UX designu, o výhodách pro organizaci a zákazníky, o možných interních UX procesech a o tom jak s UX designem začít.[5] Druhým stádiem v tomto modelu je tzv. Limited stádium. Toto stádium je definované tím, že v organizacích, které pod něj spadají, probíhá nějaká malá forma průzkumu uživatelské zkušenosti, ale bez systematického přístupu ze strany organizace.[4] Většinou probíhá z důvodu, že je vyžadována zákonem, snahy o zapojení UX designu jsou vedeny jedincem se znalostmi o fungování UX nebo má organizace experimentální UX team, který zkouší UX metody. Hlavním bodem, který je potřeba pro přesunutí se do další fáze překonat je šíření povědomí o UX v organizaci a prezentování si provedených snah v rámci organizace. [5] Třetím stádiem v tomto modelu je tzv. Emergent stádium. Toto stádium je definované tím, že organizace, které pod něj spadají, mají ve svých UX týmech profesionály. V tomto stádiu, ale těmto týmům stále chybí ty správné podmínky v prostředí organizace. Vedení organizace vidí potenciál v UX designu, ale ještě v něj plně nevěří. [3][4] Čtvrtým stádiem tohoto modelu je tzv. Structured stádium. Toto stádium je definováno tím, že organizace v něm zahrnuté uznávají důležitost UX designu a umí pracovat s jeho metodami. Zkoumaní uživatelského průzkumu je zapojeno ve všech fázích života produktu.[4] Pro posunutí se do další fáze je potřeba překonat skryté vnitřní problémy, kterým UX v této fázi stále čelí. V tomto stádiu dochází stále k funkčním neshodám mezi vedením organizace a UX týmem.[5] Pátým stádiem tohoto modelu je tzv. Integrated stádium. Toto stádium je definováno tím, že vedení organizací uznává důležitost UX designu a na základě výsledků uživatelských průzkumů upravuje rozhodnutí pro svou organizaci.[3] “Although user-centered design is respected, understood, and supported, factors other than user-centeredness are truly driving the business. Focus on establishing user-centered outcome metrics at the highest levels of the organization.”[5]Posledním, šestým stádiem, je tzv. User-Driven stádium. Toto stádium je definováno tím, že organizace přemýšlí a dýchá uživatelským výzkumem.[3] Tohoto stádia naprostá většina organizací nedosahuje. [5] “In Stage 6, UX is the norm — habitual, reproducible, and beloved across the organization.”[5]Organizace nepotřebují mít nejvyšší úroveň vyspělosti.[3] I přes nadšení a pozitivní náhled na problematiku čeká organizace, které se chtějí v tomto modelu posouvat na vyšší úroveň zdlouhaví proces. Ten však může přinést mnohé výhody, které by organizace rozhodně měli prozkoumat. Zdroje: [1] Foss, Charlie. Knowing Your Organization’s Design Maturity. In: medium.com [online]. 2015 [cit. 30.12. 2022]. Dostupné z: https://medium.com/swlh/knowing-your-organizations-design-maturity-d708b6739258 [2] Leška, Šimon. Co je to UX a UI design? In: blueghost.cz [online]. 2020 [cit. 30.12.2022]. Dostupné z: https://www.blueghost.cz/clanek/co-je-to-ux-a-ui-design/ [3] Gomez, Jose. The UX Maturity Model. In: koombea [online]. 2022 [cit. 02.01.2023]. Dostupné z: https://www.koombea.com/blog/the-ux-maturity-model/ [4] Kharkatary, J. Manab. Do You Know What Your Company’s UX Maturity Level is? In: 0707.agency [online]. 2022 [cit. 02.01.2022]. Dostupné z: https://0707.agency/insights/do-you-know-what-your-company-s-ux-maturity-level-is/ [5] Pernice, Kara; Gibbons, Sarah; Moran, Kate; Whiteton Kathryn. The 6 Levels of UX Maturity In: nngroup.com[online]. 2021 [cit. 03.01.2022]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/ux-maturity-model/ UX Design Maturity model was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 1. 2023

Pavel Martinovský: Service Design se stává novou konkurenční výhodou

Rozhovor s Pavlem Martinovským, Senior UX Designerem v J&T Bance a absolventem marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Mohl bys stručně představit sebe a svoji cestu k designu? Jmenuji se Pavel Martinovský a jsem digitální designer. Když na to koukám zpětně tak jsem ke grafice potažmo designu tíhnul už jako malý kluk, kdy jsem si kreslil plakáty či se pokoušel o vlastní komiksy a další věci. Velký zlom nastal někdy na střední škole v prvním ročníku, kdy jsem dostal nejen první pořádný počítač, ale připojili jsme se skrze vytáčené připojení k internetu. V ten moment jsem věděl, že to je svět, jehož chci být součástí. A také jsem tomu začal věnovat každou svoji volnou chvíli. Stylem pokus omyl jsem se učil s Photoshopem či kódoval první stránky v HTML. První web, za který jsem dostal opravdu zaplaceno jsem nakreslil a nakódoval někdy v roce 1999 a byla to prezentace firmy co prodávala a snad i vyráběla oděvní zipy. Pak už to šlo docela rychle. Nastoupil jsem do menší lokální reklamní agentury jako grafik, kde jsem navrhoval loga, vizitky, různé tiskoviny, ale třeba i polepy na auta a sem tam jsem vyrobil menší internetovou prezentaci. Chtěl jsem se ale věnovat pouze webům, a tak jsem logicky odešel do Prahy. Prošel jsem si několika digitálními a marketingovými agenturami, spoluzaložil jsem dnes již neexistující webové studio a dnes jsem skoro tři roky součástí digitálního týmu J&T Banky, kde zastávám roli seniorního UX designera. Pavel je absolventem marketingových komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dnes působí v roli Senior UX Designera v J&T Bance, kam jeho cesta vedla z online marketingové agentury H1.czVím, že nejsi žádným nováčkem a máš toho za sebou opravdu hodně. Jak se podle tebe design, respektive digitální design, který jsi akcentoval posunul? Zdůraznil jsem to, ale oba víme, že i digitální design je strašně široké téma. Stačí se podívat co vše to obnáší a kolik různých profesí je možno do tvorby digitálních produktů zahrnout. Pamatuji si doby, kdy jsem klientovi navrhl design webu. A pokud jsem se mu trefil do vkusu, tak to šlo do vývoje. Celý obor byl ve stylu líbí nebo nelíbí. Trochu přeháním, ale tak to prostě bylo. Kdekdo v tom žije do dnes, ale to je jiný příběh. Postupem času už to nebyla jen vizuální disciplína. Jako designer ses začal ptát. Dáváš si věci do souvislostí. Potřebuješ znát své uživatele či zákazníky a nejlíp mít od nich zpětnou vazbu. Jakožto spoustu dalších informací a dat. Zkrátka už je to taková exaktní věda. Tohle je za mě ten hlavní posun. S každým projektem se někam posunu, získám novou zkušenost, kterou mohu a využívám dále, ale pořád je to o tom, že mezi „já si myslím“ a „já vím“ je velký rozdíl. Chápu to tak, že dnešní designer potřebuje mít dostatečný kontext, aby pochopil problém, který má před sebou. Je tedy vlastně i výzkumníkem. Na to bych oslím můstkem navázal na tvé vzdělání. Ty jsi absolventem marketingových komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jak ti studium pomohlo? A třeba v rámci výzkumu? Je to přesně jak říkáš. Můžeš střílet na slepo, spálit spoustu zdrojů a čekat, že jednou něco trefíš. Nebo si dáš tu práci, abys zjistil, jakým směrem mířit a v zásadě, jestli vůbec, pokud se bavíme o komerčních projektech. Co se školy týče, tak já jsem začal studovat dálkově a v pozdějším věku. Jedním ze vstupních parametrů k přijetí byla prokazatelná praxe a zkušenosti, což kvituji, protože díky tomu jsem měl a mám plno zajímavých spolužáků. To je velký benefit, který mi škola přinesla do života. Mnou studovaný obor nemá tak vymezenou specializaci, jako máš možnost studovat ty na KISKu, to ti trošku závidím. Takže mi to zas až tak naruby profesní život neobrátilo. To ale neznamená, že bych toho litoval. To vůbec. Škola mi v mnoha ohledech pomohla dost věcí zarámovat nebo rozšířit. My jsme hodně řešili marketingové výzkumy, psychologii chování zákazníků, etiku nebo argumentaci a další věci. Přišlo spousta „aha momentů“, jakože jsem měl z praxe některé věci naučené a zažité, aniž bych kolikrát tušil, z čeho to vychází. Ale co se třeba právě těch výzkumů týče, tak jsem si díky škole osvojil pár nových metod. Dá se říct, že jsem si takto doplnil několik hluchých míst. Využíváš tedy jako designer ve své praxi znalosti a kompetence z oblastí, které jsou vlastní pro marketingové komunikace? No jasně. Já to vnímám tak, že do jisté míry to jsou spojené nádoby. Komunikace v marketingu je také o tom najít relevantního příjemce, kterému doručíš správnou cestou sdělení, které ho nějakým způsobem ovlivní třeba něco udělat nebo si myslet. Když to velmi zobecním. Takže markeťák a designer se zase tak moc od sebe neodlišují? Jsou to parťáci. Minimálně v našem komerčním prostředí. Pokud jako designer řeším digitální produkt, službu nebo cokoliv, tak oba řešíme v zásadě to samé. Já chci abych produktem uspokojil potřebu, naplnil očekávání, a to vše v jednoduché, příjemné a srozumitelné formě. Nejlépe tak aby se z návštěvníka stal věrný uživatel. Markeťák chce z návštěvníka věrného zákazníka, který nejlépe přivede celou rodinu. Zase to hodně zobecňuji. Byl jsem 7 let součástí výkonnostní digitální agentury H1.cz, takže tam jsme logicky primárně řešili, jak ovlivnit pozitivně dopad na byznys, třeba právě díky UX aktivitám. Díky, že jsi zmínil „Hájedničku“, protože to jsme na začátku v představení mírně opomenuli. Máš letité zkušenosti z agenturního prostředí, jaké to je nyní pracovat na straně velkého klienta? A jak ty sám vnímáš roli designu ve firemním prostředí? Po tolika letech je to samozřejmě velká změna, to bych lhal. I po 2,5 letech v bance mě tu a tam něco překvapí, ale v zásadě je to pozitivní zkušenost. Minimálně z toho pracovního hlediska. I když jsem v rámci agentury měl s klienty blízké pracovní vztahy nedá se to srovnat. Být součástí kmene ti poskytne lepší pohled na věc i možnosti něco ovlivnit. Jako designer vnímám roli designu stále stejně a je jedno, jestli jsem v agentuře, v malé nebo velké společnosti. Design má být důležitou součástí firemní kultury. Pokud se designové principy a myšlení stanou pevnou součástí firemní DNA, pak to má zásadní a pozitivní vliv na to, jak společnost vnímá sama sebe, ale i to, jak ji vnímá okolí. Tak to vidím já, ale co si budeme povídat. Nežijeme v ideálním světě. Takže dlouhodobý úkol designerů ve společnostech je jasný. Vnímáš to tedy jako velkou výzvu? Rozhodně ano. Tedy ono se to už nějakou dobu děje, vše se neustále vyvíjí. Teď nechci, aby to vyznělo cynicky, ale vezmi si jak některé společnosti nebo celá odvětví během nebo díky Covidu zařadili „digitalizaci“ na vyšší rychlostní stupeň. A s tím jde ruku v ruce poptávka po kvalitním UX. Service Design se stává novou konkurenční výhodou. Nás samotné toho v J&T Bance čeká ještě dost. Před pár lety banka našeho typu žádné ryze interní Digital Experience oddělení neměla. Jasná pozitivní ukázka změn. Jak ale přesvědčit klíčové lidi o důležitosti designu a s tím spojených aktivit? Rozhodně nepolevovat. Ta změna se bohužel nestane přes noc. Já se vždy snažil klíčové lidi více zapojit do samotného procesu, aby byli u uživatelských testů a viděli reálné reakce vlastních uživatelů. Aby byli u různých šetření a znali závěry z výzkumů, aby věděli, proč tohle jsme udělali tak a ne jinak. Zkrátka ukázaná platí, ta zkušenost se poté může přenést do dalších projektů nebo snažení. Zní to možná jako klišé, ale ono to často až tak jednoduché není. Nyní trochu odbočím. Já bych si dovolil ještě na závěr jednu otázku. Co by sis jako designer chtěl vyzkoušet nebo na čem bys chtěl pracovat a dosud jsi neměl možnost? To je zajímavá otázka. Je dost možné, že bych ti na ni za nějakou dobu asi odpověděl jinak. Ale když dnes vidíš, jak frčí strojové učení, umělá inteligence, jak Meta tlačí virtuální realitu, tak by to bylo asi něco z tohoto ranku. Líbilo by se mi pracovat nebo být součástí projektu, který má s tímto co dočinění. Na samotný závěr je něco, co bys vzkázal studentům oboru Design informačních služeb na KISKu na Masarykově univerzitě? Rozhodně všem držím palce ať je studium baví a je pro ně velkým přínosem, jak do běžného, tak hlavně pracovního života. Pavel Martinovský: Service Design se stává novou konkurenční výhodou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 1. 2023

Čo čaká junior UX dizajnérov a dizajnérky, keď získajú prácu v LB* štúdiu

Julia Krayevska je UX výskumníčka v LB* štúdiu. LB* štúdio je jedno z najznámejších UX štúdií na Slovensku a venuje sa hlavne dizajnu digitálnych produktov, návrhom zákazníckych služieb a CX transformácii vo firmách. Julia si po prvom roku zaspomínala na začiatky v LB* štúdiu a podelila sa o skúsenosti z obdobia, kedy začala cesta na jej prvej UX pozícii. A nebudú chýbať ani vybrané odporúčania na UX zdroje. Čo Ťa na práci UX výskumníčky najviac baví? Najlepší je pocit, keď dostaneš nový projekt a nič ti nie je jasné, je v tom chaos a ty si sadneš a pomocou nejakého toolu, rozmýšľaním a spisovaním spravíš z toho niečo jasné. Keď dáš informáciám štruktúru, dáš ich do nejakého poradia a vďaka usporiadaniu vznikne niečo nové, je to skvelý pocit. Baví ma získavať nové informácie a zažívať aha momenty, ktoré prinesú niečo, čo by Ti nikdy nenapadlo. A najlepšie je, keď sa začínaš ponárať hlbšie a hlbšie do témy a začínaš lepšie rozumieť tomu, čo skúmaš a objavuješ a prinášaš nové pohľady. Ako bola definovaná na začiatku tvoja práca a náplň práce? Na presné definície si už nespomínam, ale viem, že pôvodne som sa uchádzala o prácu UX dizajnéra, nie UX výskumníka. V náplni práce bolo spomenuté napríklad testovanie, výskum, wireframy, čiže základné činnosti spadajúce pod tzv. general scope UX dizajnéra. Konkrétne pracovné úlohy som presne zadefinované nemala. Najprv som sa trochu zorientovala a skúšala som, čo mi najlepšie sedí a vyhovuje a z toho sa vykryštalizovala konkrétna rola UX výskumníčky. Spomínaš si, ako prebiehali tvoje prvé týždne v LB* štúdiu? Začínala som ako trainee, tak ako každý nový človek v LB* štúdiu. Taký je postup bez ohľadu na to, či je človek junior alebo nie. Hlavnou úlohou prvých týždňov je zaškolenie. Ja som mala veľa stretnutí s členmi rôznych oddelení, aby som sa najprv zoznámila so samotnou organizáciou a prácou, ktorá v jednotlivých oddeleniach prebieha. Potom nasledovali školenia zamerané na základy user experience (UX), double diamond a podobne. Hneď na začiatku som mala stretnutie s tímlíderkou, ktorá mi povedala ako sa pracuje vo firme, aké mám možnosti rozvoja a ako prebieha spolupráca s kolegami na projektoch. Najprv bol mojou hlavnou úlohou shadowing, čo znamená, že som sledovala všetko, čo robili kolegyne a kolegovia. Chodila som s nimi na stretnutia, pozerala som ako pracujú a snažila som sa navnímať, čo sa deje vo firme a pochopiť jej fungovanie. Neskôr som dostala pridelenú prácu na projekte a potom som chodila primárne na stretnutia s ním spojené. Photo by Tim Mossholder on UnsplashAko dlho asi trvalo zaškolenie, ktoré si spomínala? Kedy si začala pracovať na svojich vlastných úlohách? Zaškolenie trvalo niekoľko týždňov. Ja som si približne po dvoch týždňoch začala pýtať prvé úlohy, aby som mohla postupne s projektami pomáhať. Moja skúsenosť bola taká, že všetko bolo pre mňa nové a ešte som nevedela v čom som dobrá. Tipovala som, čo by mi mohlo ísť, keďže som sa predtým veľa učila a keď sa našla vhodná úloha, vypýtala som si ju a pracovala som na nej. Najprv u Teba prebiehal v práci shadowing a až potom si začala pracovať na úlohách samostatne. Ako to prebiehalo? Mohla si pracovať na úlohách podľa seba alebo Ti niekto pozeral cez rameno a radil, čo treba robiť? Už zo začiatku som mohla pracovať samostatne a nikdy to nebolo tak, že by niekto sledoval ako pracujem. Základ bol vychádzať z best practices (tzv. príklady dobrej praxe), ktoré máme v LB* štúdiu spísané a kolegovia mi často odporúčali, ktorú časť si prečítať, pretože sú tam zachytené skúsenosti z mnohých projektov. Táto možnosť mi veľmi pomáhala. A keď som sa na niečom zasekla, mohla som sa vždy obrátiť na kolegov a kolegyne. Prípadne sa spýtať aj ľudí z iných tímov, či riešili už podobný problém, napríklad na internom chate. Mala som voľnosť skúšať a pracovať na úlohách podľa seba. Aký prístup mali k Tebe kolegovia, keď si nastúpila ako junior na UX pozíciu? Ako reagovali na tvoje otázky ohľadom práce a plnenia úloh? Musím povedať, že tím reagoval výborne a všetci boli veľmi otvorení. Nikdy som nemala dojem že niekoho otravujem. Každý si prešiel tým, že bol v oblasti UX nový, takže všetci rozumeli, že sa potrebujem pýtať aj na základné veci. Skôr ja som sa občas cítila trápne, keď som sa pýtala na jednoduché veci. Najviac mi však pomáhali praktické rady od kolegov, tie sú na nezaplatenie. A hlavne väčšinu problémov, s ktorými som sa stretla, už niekto riešil, takže aktívna spolupráca s tímom mi veľmi pomáhala. Funguje v LB* štúdiu mentoring, prípadne stretnutia zamerané na spätnú väzbu? Áno, najprv si vyberieš doménu, v ktorej chceš rásť a rozvíjať svoje schopnosti. Potom si spíšeš plán a svoje ciele a podľa toho dostaneš priradeného mentora. S ním mávaš pravidelné stretnutia, počas ktorých spoločne diskutujete o problémoch a mentor Ťa učí na základe svojej skúsenosti ako rôzne problémy riešiť a ako sa vo vybranej oblasti rozvíjať. Spätnú väzbu dostávaš na stretnutí s mentorom a aj na stretnutiach s tímlídrom. Obaja hovoria o tom, čo dobre funguje, kde sa môžeš zlepšiť a na čo sa máš zamerať. Každý je vedený k tomu, aby si v rámci T-shape zamerania vybral zručnosť, na ktorej chce pracovať do hĺbky. A zároveň je potrebné, aby vedel základy aj z ostatných oblastí UX. Preto je možné dostať aj iného mentora, ktorý sa v danej oblasti vyzná lepšie. Hovorila si o výbere domény, v ktorej sa chce človek rozvíjať v rámci svojej práce. Ako prichádza k výberu tejto UX špecializácie? Najprv sa po nástupe poradíš s tímlídrom a definujete, či sa budeš profilovať viac ako UX výskumník, visual dizajnér alebo interakčný dizajnér. Záleží na tom, kde sama seba vidíš a podľa toho sa rozhodneš. Asi po pol roku je väčšie stretnutie zamerané na spätnú väzbu k tvojej špecializácii a s tímlíderkou aj s mentorom prediskutuješ ako to ide. Vtedy máš šancu špecializáciu zmeniť. Napríklad ja som si na začiatku vybrala jednu doménu, na ktorú som sa chcela zamerať a po pol roku som to zmenila, pretože som sa pôvodne nerozhodla správne. Keď som si zvolila novú špecializáciu, znova som si spísala ciele a našli sme mentora. Keď si začala pracovať prvý raz na UX pozícii, čo bolo pre Teba najťažšie? Asi tie úlohy, v ktorých som mala veľmi málo skúseností. Napríklad vo vizuálnom dizajne som nebola dobrá a dlho mi trvalo vypracovať zadanie. Nevedela som ešte dobre používať nástroje. Veľmi sa to zlepšilo, keď som si v tejto oblasti vypýtala mentoring. Postupne som sa zlepšovala a už pracujem oveľa rýchlejšie. Zo začiatku som bola trochu neistá aj v komunikácii s klientmi. Nepoznala som podrobne projekty, na ktorých sme pracovali a nemala som žiadne skúsenosti, takže sa mi ťažko participovalo na stretnutiach s klientmi. A bolo pre mňa ťažké komunikovať s developermi, pretože som nevedela ako to funguje. Mala som pripravený dizajn, ale nevedela som, čo presne k projektu potrebujú developeri. Postupne som sa s nimi naučila spolupracovať, keďže mali skvelý prístup a všetko mi vysvetlili. Pamätáš si, aký typ podpory Ti najviac v začiatkoch pomohol? Najviac mi pomohlo, že mi na každom stretnutí kolegovia opakovali, že sa môžem na čokoľvek spýtať. Aj moja tímlíderka mi neustále opakovala, že je tu pre mňa a pýtala sa, či mám nejaké otázky. Aj neformálne stretnutia tzv. stand-upy vytvárali pre mňa bezpečné prostredie. Ja som sa najprv nevedela uvoľniť, pretože som všetko nepoznala a veľa vecí bolo pre mňa nových. Preto bol pre mňa najdôležitejší pocit bezpečného prostredia. A ešte bolo dôležité, že boli jasne stanovené očakávania odo mňa ako junior UX dizajnéra. O týchto očakávaniach vedia všetci a je dané, že sa od trainee človeka nečakajú žiadne extra výsledky. Dôležité je, aby sa nový človek veľa naučil a bol proaktívny. A aby mal istotu, že má dosť času na zaučenie. Mne to pomohlo odstrániť tlak na výkon a vedela som, že netreba hneď dodať excelentný dizajn alebo perfektné riešenie. Keď si nastupovala do LB* štúdia, aké boli tvoje očakávania? Cítila som veľmi veľký tlak, pretože som vedela, že som konečne dostala svoju šancu. Že budem konečne robiť to, čo ma baví a musím to dokázať. Sama na seba som si vytvorila tlak, že do toho musím dať všetko. A keď mi niečo nešlo, brala som to veľmi tragicky. Bolo pre mňa náročné sa uvoľniť a prijať, že neurobím všetko na 100%. Povieš mi viac o tvojej ceste k UX dizajnu? Aká bola tvoja motivácia a koľko asi trvala cesta k UX dizajnu u Teba? Pôvodne som robila administratívnu prácu, ktorá ma nebavila. Keď som bola na materskej, začala som rozmýšľať, že by som rada niečo zmenila. Keďže v práci tráviš väčšinu života, chceš mať rada svoju prácu. Začala som sa zaujímať najprv o vizuálny dizajn a išla som na kurz. To nebolo ono a potom som náhodne počula o UX dizajne. Bola som na prvom úvodnom kurze a začala som o tom čítať. Potom som začala robiť praktické zadania. Trvalo mi to asi 3–4 roky, pretože pri dvoch deťoch som bola veľmi limitovaná. Niekedy som mala čas študovať 20 minút za týždeň. Potom som sa prihlásila do programu Butterfly effect. To je 6 mesačné školenie, počas ktorého si členom tímu a pracujete na reálnom zadaní pod vedením mentorov. Avšak prišla pandémia a program sa stopol. Neskôr otvorili online kurz a na ňom mi veľmi pomohli lektori, pretože teóriu som už poznala a oni doplnili poznatky z praxe a dali mi veľa priestoru na otázky. Aj po absolvovaní som bola veľmi neistá a veľmi mi pomohli ľudia z UX komunity, ktorí ma povzbudili a povedali mi, že si mám skúšať posielať životopis na UX pozície. Že sa nemám báť popisov pracovných pozícií, pretože často sú prehnané. LB* štúdio som už poznala z počutia a keď som videla, že majú otvorené pozície, poslala som životopis. Mala si vtedy vypracovaný nejaký svoj skúšobný projekt? Áno, mala som v podstate dva. Jeden fiktívny, ktorý som si vymyslela a spravila som k nemu všetky kroky od začiatku po koniec, teda od výskumu, cez prototyping až po testing. A druhý bol z reálneho prostredia. Oslovila som svojho bývalého zamestnávateľa a ponúkla som mu redizajn webovej stránky. Bol tomu otvorený, takže mi poskytol všetky potrebné informácie a ja som urobila reálne rozhovory, výskum s reálnymi dátami, napríklad z google analytics a pripravila som dizajn. Potom prišla pandémia a prácu na projekte som musela skončiť. Spätnú väzbu, či sa im návrh pozdával alebo nie, už som nedostala. Čo by si odkázala ľuďom, ktorí sa chcú začať venovať UX a váhajú ako to urobiť? Ja som absolvovala nejaké kurzy a čítala si o UX, pretože teóriu samozrejme potrebuješ. Ale hlavne odporúčam veľa skúšať a vymýšľať si projekty. Len tak prídeš na to, či to je pre Teba alebo nie. Užitočné je aj nájsť si UX komunitu, napríklad sú rôzne skupiny na facebooku. Pomáha to človeku dostať sa do toho prostredia. Tiež odporúčam vyhľadať niekoho z tej oblasti, o ktorú sa zaujímaš, nejakého UX dizajnéra. Mne pomohol mentoring od ľudí z UX komunity, lebo predtým som nemala na moje schopnosti a projekty spätnú väzbu. Plus sa v rámci mentoringu môžeš pýtať na praktické otázky, ktoré Ťa zaujímajú. Hlavne sa netreba báť pýtať otázky a skúšať nové veci, lebo inak sa neposunieš. V čom ešte vidíš prínos UX komunity pre ľudí, ktorí sa o UX ešte len začali zaujímať? Pre mňa bola pridaná hodnota to, že som na internete videla aké otázky ľudia dávali, s akými problémami prichádzali a aké riešenia im iní radia. Ja som sa v tom čase ešte bála na niečo spýtať. Pre mňa mala veľký prínos práve rola pozorovateľa. A druhá dôležitá vec boli informácie o rôznych eventoch a prednáškach. Často som sa dostala na prednášku vďaka tomu, že som si o nej prečítala. Na zorientovanie sa v UX na Slovensku odporúčam pozrieť si web Slovenskej User Experience Asociácie, kde sú články pre začiatočníkov, záznamy prednášok, novinky, otvorené pozície a ďalšie užitočné informácie. Ďalej odporúčam diskusie na SUX fórum, pretože sledovanie tejto facebookovej skupiny je mega užitočné. Plus, dostaneš sa k informáciám o eventoch a otvorených pozíciách. Užitočné sú aj naše case studies LB* štúdia. Na zorientovanie sa v UX všeobecne, nielen na Slovensku odporúčam bibliu pre UXákov — Nielsen Norman Group. Články k rôznym témam sú aj na UX Planet a Smashing magazine. Krátke videá, užitočné posty a odkazy na zdroje sa oplatí sledovať aj na Instagrame @uxgoodies. Ďakujem veľmi pekne za rozhovor aj zaujímavé odporúčania. Dúfam, že rozhovor bude inšpiráciou pre všetkých, ktorí sa zamýšľajú nad tým, že by sa chceli UX dizajnu, UX výskumu a celkovo UX oblasti venovať profesionálne, ale nevedia presne ako na to. Čo čaká junior UX dizajnérov a dizajnérky, keď získajú prácu v LB* štúdiu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 1. 2023

Prací designéra je tvořit pro rychle myslící uživatele na základě informací z pomalého myšlení

„Prací designéra je tvořit pro rychle myslící uživatele na základě informací z pomalého myšlení.“ Juraj Bencúr — UX DesignerJuraj Bencúr pracuje jako UX Designer v Martinusu, největším internetovém knihkupectví na Slovensku. UX designu se věnuje již více než 8 let a v jeho životopise najdete také práci pro e-shop MALL.CZ nebo české agentury Picards a H1.cz. Svůj volný čas věnuje pohybu a čtení knih. Jak ses dostal ke své práci UX designéra? Už na střední škole jsem se věnoval tvorbě webových stránek a vytvořil jsem RPG hru pro děti. To mě velmi bavilo, a tak jsem se rozhodl jít na vysokou školu ČVUT, obor Web a multimédia. Tam jsem si uvědomil, že programování není to, co chci dělat. Ale naštěstí tam bylo hodně designových předmětů a poprvé jsem se ve škole také setkal s uživatelským testováním. Zároveň jsem při škole pracoval jako grafik v malé agentuře, kde jsem se poprvé setkal s pojmem UX. Tehdy jsem pro sebe zjistil, že je to obor, který jsem hledal. Překvapilo tě zjištění, že tě baví více ta designová část studia, a ne ta technická? Tehdy mě to asi překvapilo, teď už tolik ne :) V důsledku je to dobře, protože dnes z toho velmi těžím ve své práci. Díky technickému backgroundu se dokážu bavit se svými kolegy programátory na stejné úrovni. Když jsi nastoupil poprvé na pozici UX designéra, co ses musel doučit nebo přehodnotit u sebe? A co ti šlo přirozeně samo? Moje první práce byla v agentuře, kde jsem se musel naučit komunikovat s klienty. S tím jsem vůbec neměl zkušenost. Také se tam psaly různé analýzy webů a doporučení klientům, tato část mi vůbec nešla. A měl jsem seniornější kolegy, kteří mě vedli k UX práci a naučili mě hodně věcí. Samotné designování mi šlo. Posunul jsem se v té roli tak, že jsem raději něco nakreslil, než abych něco sepisoval nebo dělal prezentace pro klienta. Pověz prosím o své současné práci v Martinus. Z jedné části pracuji na e-shopu samotném, kde je uživatelem náš koncový zákazník. A to je taková tradiční e-commerce UX práce — designování typových stránek e-shopu (detail produktu, kategorie, košík atd.), hodně je tam také uživatelského testování, analytiky, dotazníčků, A/B testů apod. Druhá část mé práce je o backoffice systému, který používají mí kolegové, např. na správu sortimentu nebo skladu nebo zákaznické podpory. Uživatelé jsou mí kolegové, a tak může uživatelský výzkum probíhat úplně jinak. A zároveň i témata jsou úplně jiného rázu, např. automatizace a urychlení knihkupeckých procesů. Jaké to je přeskakovat mezi dvěma odlišnými skupinami uživatelů? Je v tom různorodost. Sice jsem v jedné firmě, a přesto mám různorodou práci, podobně jako v agentuře. Takže mám výhody z obou světů. Co je tvůj nejbližší tým kolegů? Jsem součástí produktového týmu spojeného s vývojáři. Pracujeme na principech systému Shape-up od Basecamp, který je založený na 8týdenních cyklech. V rámci jednoho cyklu připravujeme zadání pro programátory na další cyklus, zatímco oni pracují na zadání, které jsme připravili v průběhu předchozího cyklu. Když má někdo nějaký nápad a chce ho zrealizovat, tak to nějaký čas trvá. Když jsou ale nějaké menší věci, které je potřeba opravit nebo doplnit, tak na to máme vyhraněný čas. Každý týden má nějaký programátor službu, opravuje bugy a zároveň řeší menší úkoly, když někdo potřebuje. Co jsou pro tebe klíčové vlastnosti designéra? Úlohou designéra je přepínat z pomalého myšlení do rychlého. Při řešení problému jsou produktový tým a management v pomalém myšlení, zatímco zákazník, který k tomu přijde, je v rychlém intuitivním myšlení. A to je práce designéra — umět se přepnout tak, aby na základě informací z pomalého myšlení tvořil pro rychle myslící uživatele. Celkově je role designéra o té empatii a zvědavosti. Neustále se snažit zjistit, jak uživatelé přemýšlejí a používají produkty, pozorovat je při tom. A hodně kreslit a zkoušet věci, aby mohli vědět, co funguje a co nefunguje, s čím mají problém. Často se stane, že ty chceš něco zlepšit, a zlepšíš to, ale vždycky se tam najde někdo, kdo to možná jinak pochopí, a ten problém vznikne někde jinde. A dovedností designéra je mj. předvídat, co může být problém. A to je na tom krásné, taková zábava. Můžeš uvést nějaký příklad? Pro uživatele, kteří dostanou elektronickou knihu jako dárek, jsme chtěli zviditelnit možnost uložit si e-knihu do své knihovny Martinus. Na první místo jsme k elektronickým knihám dali hezkou knížku jako dárek, na kterou když uživatelé klikli, tak si mohli svůj dárek uložit. Vyřešili jsme tím to, že to uživatelé okamžitě našli, ale zároveň někteří z těch, co dárek nedostali, si mysleli, že tam na ně nějaký dárek čeká. Takže musíš stále zkoušet, jestli tvůj nápad funguje. Mám ještě jedno přirovnání k práci designéra. Když se zeptáš spisovatelů, jak se stát spisovatelem, tak poví, že je potřeba hodně číst a hodně psát. A podle mě je to stejné s designováním, musíš se hodně dívat na weby a aplikace (nebo cokoliv, co designuješ), a prostě designovat. Sledovat, jak se problémy řeší jinde. Protože s těmi řešeními pak přichází do styku také uživatelé a je dost možné, že na tvém produktu budou ke tvému řešení přistupovat úplně stejně jako někde jinde. Je dobré používat stejné principy a standardní prvky. Máš teď pro sebe nějaké osobní cíle, kam by ses chtěl posunout? Někdy mě napadne, že bych se mohl posunout do více produktové role nebo do vedení UX týmu. Ale já se teď cítím velmi dobře ve své pozici. Když říkáš, že je ti dobře, co má na to vliv? Jednak to, že vidím za sebou neustále výsledek. Věci, na kterých pracujeme, se realizují, dávají mi smysl a jsou přínosné pro firmu. Včetně automatizace procesů, které sice nezní moc sexy, ale vidím v nich velký přínos. Mám super kolegy, a navíc knihkupectví je moc krásná práce. Spojujeme lidi s knihami, a to je velmi motivující. Prací designéra je tvořit pro rychle myslící uživatele na základě informací z pomalého myšlení was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 1. 2023

,,Pracujeme duší a srdcem.”

Michal Ševčík BA — Designer & EntrepreneurMichal Ševčík se prezentuje jako australský designér, který pochází z Brna. Díky studiu v zahraničí se posunul hned ve dvou rovinách. V osobní sféře Michal popisuje, že z introverta se z něj stal extrovert, který dokonce interakci vyhledává. A jako designér se v Austrálii naučil, že v dobrém designu je UX samozřejmostí. Michale, než se dostaneme k tomu, jak si odletěl studovat přes půlku země do Austrálie, prozraď nám, jak jsi se dostal k designu? 'Spousta z nás v náctiletém věkovém období mnohdy neví, jakou profesi chceme v životě dělat. U designu tomu není jinak, mnoho designérů a designérek se k profesi dostala přes jiný obor, včetně mě. Na střední školu jsem chodil na elektro-průmyslovku, kde dominovaly spíše předměty technického rázu, jenže některé vizuální podoby projektů a jejich přístupnost mě přitahovaly o něco víc. Dokonce jsem naprogramoval pár webových stránek a aplikací, které se bez designu neobešly. Přes to jsem na vysoké škole pokračoval ve stopách elektrotechniky, konkrétně na VUT na Fakultě informačních technologií, po pár týdnech jsem ale zjistil, že studuji obor, který pro mě není tím pravým. Chvíli na to jsem onemocněl a do školy jsem se už nevrátil. Následně jsem si udělal průzkum, jaké jsou možnosti i mimo domovinu a narazil jsem na Curtin Univerzity v Austrálii, kde mě zaujali inovativním oborem Digital design. Co tě vedlo ke studiu zrovna v Austrálii? Teplo! (vykřikl Michal hned ze začátku — pozn. redakce). Už v dětství jsem se začal věnovat angličtině, takže jsem cítil potřebu někam vycestovat do anglicky mluvící země. Spojené státy jsem ze seznamu okamžitě vyškrtl, protože se mi nezamlouvalo politické dění, později jsem však zjistil, že v Austrálii situace není o moc lepší. Avšak narozdíl od USA mě to do Austrálie stále táhlo, ve finálním rozhodnutí mi nevadila ani velká dálka. Mohl bys ses s námi podělit o nějaké zážitky z pobytu, během studia a zároveň nám prozradit, proč ses vrátil zpět do České republiky? Pobyt v Austrálii pro mě byla výzva, která mě obohatila ve dvou rovinách — první, že mě život v Austrálii posunul jako člověka, kde jsem se z tichého introverta stal během pár měsíců člověkem, který interakce vyloženě vyhledává. Tady bych rád doplnil, že v Austrálii jsem potkal na jednom místě více Evropanů jiné národnosti než v Evropě. Za celý pobyt jsem narazil na spoustu lidí z mnoha zemí po celém světě, do dnes jsem s většinou v kontaktu. Pak je zde druhá rovina ve které jsem rostl coby designér. I když ve výsledku se obě roviny samozřejmě navzájem doplňují. Skoro po sedmi letech v Austrálii jsem zjistil, že moje touha po cestování, poznání, vzdělání a zkušenostech byla naplněna, tehdy jsem si řekl, že je na čase vrátit se domů. ,,Rozdílnost nezná meze.” U tématu studia ještě chvilku zůstaneme. Michale, protože jsi studoval u nás v České republice a také v Austrálii, zaznamenal si rozdílnost ve školství? Rozhodně ano! V Austrálii jsem jednu chvíli bydlel u australské rodiny, která měla mladého studenta, co navštěvoval střední školu. Díky tomu jsem dost vnímal, jakým způsobem je výuka řešena i v nižších ročnících. Pro zjednodušení raději porovnám obecnější pohled na školství. V Česku se v rámci studia zaměřujeme hlavně na teorii. Pamatuji se, že jsem dostával hromady úkolů, které jsem s těžkým odporem vypracovával hned po návratu ze školy až po dlouhé večery, kvůli tomu jsem ztrácel čas, který jsem mohl věnovat i jiným aktivitám a formám vzdělání. V Austrálii jdou na situaci přesně obráceně. Na školách se na studenty zaměřují z pohledu sportu, sebevzdělání a díky menší zátěži úkolů má mnoho studujících ke škole brigádu čímž sbírají pracovní zkušenosti a vydělávají peníze mnohem dříve, než je tomu u nás. Oproti zahraničí máme v Česku školství zadarmo, nicméně kvantita studentů je obrovská a ve výsledku se ztrácí potřebná individualita. Naopak Austrálii jsme měli například spoustu workshopů, kde nás byla jen hrstka lidí a profesoři se nám mohli naplno věnovat. Rád bych zmínil, že na univerzitě se mi líbila právě zmíněná individualita, otevřenost, podpora, protože na skupinových projektech jsme se podíleli všichni rovným dílem, nebylo tomu jako u nás v Česku, kdy skupinovou práci většinou odpracuje pouze jeden člověk. A díky komplexnímu měřítku byla naše třída plná lidí z jiných oborů a profesí, na projektech jsem spolupracoval třeba s architektky, filmaři a přes to jsme všichni měli něco společného. Jak se vyvíjela tvá designerská kariéra během studia i po něm? Po úspěšném absolvování univerzity jsem dostal dva roky speciálního víza, kdy mi dali čas na hledání práce. V té době jsem pracoval pro výzkumnou agenturu, banky, T4V dopravní podnik Viktorie, stavební start-upy, kosmetické obchody. Jenže toužil jsem růst rychleji a nechtěl jsem se zbytečně upsat nějaké společnosti na dva roky, které jsou pro dosažení úplné rezidence klíčové. Po pár nezdarech jsem se podíval, jaká je situace s nabídkami práce u nás. Během procesu hledání jsem narazil na společnost Futured, kde o mě projevili zájem, v ten moment se mi to jevilo jako další znamení, že se mám vrátit domů. ,,Mentoring je práce s celým týmem.” Ve společnosti Futured si zastával pozici leader design týmu. Když jsem přišla k tobě do týmu v rámci stáže, jaké si měl pocity, očekávání? Pamatuji si, když jsi měla první interview s Lukášem (Futured CEO), moc věcí jsem o tobě a tvém projektu nevěděl, ale v obratu za mnou Lukáš přišel a zeptal se mě, jestli bych se tě ti mohl v následujících měsících věnovat. S odpovědí jsem příliš neváhal, protože už dlouho jsem chtěl do týmu zapojit stážisty, stážistky a juniory. Jsem názoru, že v týmu je důležité propojení všech možných pracovních kategorií od juniorů až po seniory. Ve Futured figurovali spíše seniorní lidi, kteří do té doby neměli tolik příležitostí pracovat s juniory a externisty. Během tvého mentoringu jsi mě kariérně i osobně posunul kupředu Michale, moje otázka směřuje tedy k tomu, plánoval sis postupy vedení stáže dopředu nebo jsi dával na svou intuici? Už je to pár let! (Michal s Natálií se zasmáli — pozn. redakce) Možná na okolí působím dost organizovaně, ale až takový puntičkář opravdu nejsem. Osobně bych řekl, že je to podmíněno tím, protože vím, jaký je cíl. Vždy si udělám menší analýzu, vyvodím pár možných variant, které mohou nastat a pak už se nechávám vést procesem, který občas nakloním správným směrem. Každý jsme nějaký a tvůj projekt nebyl jen pouhá stáž, ale práce na reálné aplikaci na které jsme se měli podílet. Jedním z mých hlavních cílů bylo, začlenit tě do Futured Design týmu a přijít s řešením, které má Futured standard aby jej bylo možné naprogramovat našimi vývojáři. Pro práci na projektu, jsem zvolil sytém, aby sis vyzkoušela, co vše je třeba ke vzniku aplikace. V rámci procesu projektu sis například prošla tvorbou myšlenkové mapy, landscape review, vytvářením wireframes, UX designem a testováním, zpětnou vazbu od stakeholderů a klientské strany, UI designem, vizualem, další testováním. Stejný proces nemusí vyhovovat ostatním juniorům, klientům, nebo i projektům. Když se ohlédneme zpět ke spolupráci, našlo by se něco, co bys během mentoringu udělal jinak? Vždy se najde něco, co jde udělat jinak a lépe, obzvlášť v designu, důležité je iterovat, iterovat a iterovat. Výsledek je kompromis, čím více iterací provedeš s klienty a uživateli, tím více to zabírá času, proto je potřeba najít správný balanc, abys vychytala největší problémy a vydala aplikaci co nejdříve a v obratu obdržela zpětnou vazbu od klientů a jejich uživatelů. Co by šlo udělat lépe a více, byl čas, kterého při procesu nebyl dostatek, protože jsem pracoval na několika projektech, ale to je reálný život, prostě byznys. Člověk si to musí umět zorganizovat a prioritizovat, aby dokázal dohromady skloubit čas, kvalitu, která je ve Futured na prvním místě a v neposlední řadě cenu, zároveň praktikovat multitasking a přepínat mezi jednotlivými projekty. Když tvou stáž pod mým vedení shrnu: S tvým pracovním nasazením, odhodláním a výsledným výstupem tvého projektu jsem spokojený, ale budu ještě raději, až tvou aplikaci uvidím na App storu! Co sis z naší spolupráce odnesl? Během tvého mentoringu, co jsem vedl, jsem často vzpomínal na své začátky, protože jsi mi z velké části připomínala mě samotného. Nebála ses za námi přijít se svým nápadem, nezalekla ses nových věcí a hlavně jsi snesla kritiku, což je hlavně pro designéry neodmyslitelnou součástí profese. Díky naší kooperaci jsem se zlepšil, jak ti předávat zpětnou vazbu, aniž bych ti zasáhl do stylizace práce. Zkrátka abys mou zpětnou vazbu brala jako obohacení a možnost se v budoucnu dívat na problém z jiné perspektivy, na oplátku jsi zase učila ty mě přemýšlet jinak. Následující otázka bude směřovat na Michalovu aplikaci Gymber, protože není pochyb, že Michal, co by ambiciózní a znalý designér sebe a všechny své nápady obětoval cizím hladovým společnostem. Nicméně abych nemluvila jen o naší spolupráci, která proběhla v minulosti, jak se vede tvému aktuálnímu start-upu? Díky za dotaz! Gymber vznikl na základě myšlenky, která má spojovat aktivní a hlavně i neaktivní lidi v reálném světě narozdíl od aplikací, kde člověk sportuje sám například doma před televizí nebo někde venku. Gymber se především zaměřuje na zlepšení fyzického i psychického zdraví, protože obě životně důležité složky se dramaticky zhoršily během Covidu. Důkazem toho jsou početné statistiky, ze kterých lze vyčíst, že mnoho lidí trpělo různými zdravotními a psychickými problémy. Jeden z dalších bodů, kterému jsme v rámci projektu věnovali pozornost byla přístupnost. Nebudeme si nalhávat, že je v dnešní době opravdu těžké najít někoho s kým si lidsky sedneš. Hlavně nepostradatelnou otázkou je, kde nějakou lidskou, spřízněnou duši najít, protože seznamky jsou zastaralé, možná i divné a děsivé, Facebook na seznámení skoro nikdo nepoužívá a oslovit někoho bezdůvodně na ulici je dnes považováno za hrubé chování nebo dokonce obtěžování. V této souvislosti jsme provedli výzkum, co nám mimo jiné ukázal, že dvacet až třicet procent lidí nemá s kým cvičit, ale myslím si, že se v realitě jedná o podstatně vyšší číslo. Během tohoto roku jsme udělali kus práce a nyní jsme ve fázi vývoje prvního prototypu, který jsi sama vyzkoušela na TestFlightu. Do budoucna cílíme na první část nadcházejícího roku 2023, aby aplikace Gymber byla dostupná na platformě iOS, později i na Android a pak aby expandovala do desítky zemí Evropské Unie. Michale, ke konci našeho rozhovoru ti chci položit, dvě otázky, které jsem nedávno zmínila v seminární práci v předmětu Role designéra na téma — Teorie a metodologie designu. Jedná se o dotazy, na které lze odpovědět komplexně a jelikož jsi už přes dva roky mým mentorem, o to víc mě zajímají tvé odpovědi na ně. Od kdy ses začal považovat za plnohodnotného designéra? Z počátku jsem použil status “částečného designéra” konkrétně v době, kdy jsem primárně pracoval jako Front-end vývojář a designér v rámci naší tehdejší společnosti (Fuchsia), kde jsme desítce počtu klientů vytvářeli webové stránky, brand identity a stationery a nabízeli design. Označení “úplného nebo plnohodnotného designéra” jsem přijal za své až na Curtin Univerzity v Austrálii, kdy nás profesoři oslovovali designéry už od první hodiny. Nutno ještě dodat, že designérem se člověk nestane přes noc, bavíme se tu o dlouhodobém procesu v řádu let. Jednou si mi řekl, že v designu není nic špatně a že bych nepovedené návrhy neměla mazat. Jak bys popsal definici hypotézy? Hypotézu?! Pro mě v designu není nic špatně, protože jak už jsem zmínil design funguje na bázi iterace, kdy první by rozhodně neměla být finální, ale to neznamená, že prvotní, neúplné nápady nemůžeš aplikovat v pokročilých iteracích. Jenže celý proces, se neobejde bez uložených materiálů, díky kterým se posuneš dál, za mě je to klíčový způsob, který ti stále kladu na srdce. Zmíněný postup přemýšlení jsem nevymyslel a nepracuji s ním jen já, aplikuje ho mnoho designérů a designérek po celém světě. Dokud to nevidíš, tak nevíš! Michala Ševčíka vyzpovídala Natálie Haschková. ,,Pracujeme duší a srdcem.” was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Designové myšlení a uživatelé služeb knihoven

ÚVOD Aby instituce co nejlépe prosperovala, je potřeba sledovat to, zda jsou její služby a produkty oblíbené, aktuální, využívané a efektivní. Jako příklad uvedeme knihovnu: je dynamická, po celá staletí se neustále mění její role, přizpůsobuje se svému prostředí, své době, svému zaměření, svým finančním možnostem, ale především svým uživatelům. Článek se zaměřuje na to, jak designéry těchto služeb inspirují jejich uživatelé, zda jim při své práci naslouchají a zda taková práce s uživatelem přináší výsledky. V článku se zaměřujeme primárně na oblast knihovnictví, přestože existuje nespočet jiných firem, které také svým uživatelům naslouchají a vytváří své služby podle jejich potřeb. Také je potřeba si rozdělit uživatele do skupin tak, aby zaměření knihovny bylo pro uživatele relevantní a knihovna byla co nejefektivnějším poskytovatelem služeb. DESIGNOVÉ MYŠLENÍ Na úplném začátku je zapotřebí definovat a přiblížit tzv. designové myšlení. Bez něj se totiž žádný jedinec se smyslem pro tvořivost neobejde. Co se tedy pod tímto slovním spojením skrývá? „Designové myšlení je kreativní přístup nebo řada kroků, které vám pomohou nacházet smysluplná řešení problémů ve vaší knihovně. (…) Designové myšlení je také způsob uvažování, protože začnete na svět nahlížet jako designér, ačkoliv jím nejste. Myslet jako designér neznamená, že umíte kreslit; znamená to, že se nebojíte udělat krok do neznáma a být kreativní v nejednoznačných situacích.“[1] Proces designového myšlení je úzce spjatý s pojmem „design zaměřený na člověka“, protože obojí vyžaduje významné množství porozumění, empatie a intuice, ale také ochotu řešit problémy, komunikovat s ostatními, přicházet s novými nápady a čelit výzvám (individuálně i ve skupinách). Ve zkratce lze říci, že designové myšlení dovolí člověku měnit překážky na příležitosti. I tento pojem však přináší jistá negativa — například to, že se může jednat o zcela jiné přemýšlení, než na jaké jsme u sebe zvyklí, a těžko se učíme uvažovat jinak. Výsledky designového myšlení také ne vždy přináší ovoce, což ale můžeme brát jako jednu z dalších výzev. Je potřeba si pro začátek nastavit určité hranice, které při uplatnění designového myšlení nepřekročíme, jinak bychom napáchali více škody než užitku. Zvláště pokud naše tělo ovládá více levá hemisféra (která je zaměřena na analytické myšlení, logiku a jasně daná pravidla, která se nesmí porušit), je pro nás složité vypustit na povrch kreativitu, tvořivost, fantazii a neprůstřelnou logiku odebrat do pozadí. Designové myšlení tedy není jednorázovou záležitostí, ale procesem, který celý život zdokonalujeme. Pokud ale odložíme na stranu veškerý strach z neznámého a najdeme si vhodnou motivaci, můžeme se rychle posunout vpřed. „Design is about having ideas. The most essential design capacity is invention, the capacity of envisioning preferred futures. In other words, the main job of designer is to have ideas that change the current reality. Ideas need not neccessarily materialize into solutions ready to be implemented. These ideas can be expressed as hypothetical scenarios that help us think about the future we want.“[2] Jak jsme se mohli dočíst v ukázce z předchozího zdroje, tento fenomén je velmi pružný a lze jej použít při dlouhodobé změně určité situace, ale i v případech, kdy je potřeba provést změnu ihned a co nejdříve. V obou případech je však potřeba neustále myslet na to, jaké výsledky celý proces přinese v blízké i vzdálenější budoucnosti. Na designovém myšlení je nejzajímavější to, že jej lze uplatnit téměř ve všech oblastech lidského působení. V poslední době se využívá také v prostředí vzdělávání, což vede k efektivnější práci v oblasti seberozvoje. Designové myšlení má také značný vliv na vytváření a posilování komunit, které sdílí stejné myšlenky, zájmy a koníčky. Příkladem může být spolupráce studentů univerzit napříč celým světem — každá univerzita může mít nastavené rozdílné metody výuky, ale pokud studenti uplatní designové myšlení, ve výsledku nezáleží na tom, na jaké univerzitě jednotlivci studují[3] a mohou vzniknout zajímavé a užitečné projekty. Photo by Hugo Rocha on UnsplashUŽIVATELÉ KNIHOVEN Každá správně fungující knihovna má přehled o svých uživatelích a jejich informačních potřebách. Již byl zmíněn design zaměřený na člověka, který se v tomto případě uplatňuje nejčastěji na jednotlivé cílové skupiny uživatelů, což slouží k lepšímu přehledu o těchto uživatelích. Uživatele knihoven lze rozdělit globálně do tří skupin: Děti, mladiství a dospělí. Tyto tři skupiny jsou základem, ze kterého poté vychází další, detailnější rozdělení uživatelů knihoven. Tato rozdělení jsou důležitá zejména pro celkové zaměření a poslání knihovny, získání dokumentů, akce a služby knihovny a neustálé sledování struktury knihovního fondu. Knihovna také musí brát v potaz informační chování uživatelů, které má svá specifika: „Experimentálne výskumy psychológie dokázali, že existuje určitá kategorizácia hodnôt, na základe ktorých sa môžu identifikovať typy osobností a z nich vyplývajúce štýly správania. Podľa uprednostňovanie hodnôt jako zmyslovosť (pocitová aktivita) zmyslovosť a imaginácia (myšlienková aktivita) a čistá myšlienková a kognitívna aktivita sa rozlišujú také typy ako „bonvián“, „umelec“, „myslitel“ a priemerný, prevažajúci typ. Hodnotový systém človeka tak podnecuje aj informačné správanie, v rámci ktorého je možné rozlíšiť hraničné hodnoty účelovosti v povrchovej zložke a analýzy v hĺbkovej zložke.“[4] Jak můžeme vidět, osobnost uživatelů ovlivňuje mnoho aspektů, které pak mají vliv také na výběr služeb a produktů, jež knihovna nabízí. Informační chování uživatelů knihovně slouží zejména k přehledu o tom, jaké služby jsou využívané více, jaké méně, o jaké dokumenty je zájem vyšší, o jaké je zájem nižší a podobně. Podle toho pak instituce navrhuje a zlepšuje produkty, služby, ale třeba i nábytek a jiné vybavení v jednotlivých místnostech. Dá se říci, že informační chování uživatelů je nejdůležitějším faktorem, na základě kterého knihovna buduje celý fond a vytváří příjemné prostředí, ve kterém se schází komunita/komunity uživatelů se specifickými zájmy. Knihovna také může využít různé způsoby získání informací (vždy však musí být etické a splňovat podmínky správného zacházení s uživateli) — dotazník, experiment, pozorování, rozhovor apod. Je také potřeba zdůraznit, že nezáleží na tom, zda jsou uživatelé knihovny spíše introvertní nebo spíše extrovertní typ. Některé zdroje mylně uvádí, že od introvertů se dají získat poznatky hůře, což není pravda — introvertní typ uživatele má sice svá specifika a spolupráce s ním je složitější, ale lze od něj získat potřebné informace stejně dobře jako od uživatele, který není stydlivý či uzavřený: „When you search for advice on how to get the right participants for your user research, you will come across all sorts of tips, including avoiding recruiting introverts, shy people, non-talkative and ‘inarticulate‘ people. Please ignore this advice. Almost everyone has something worthwile to contribute to your research, if they have the right characteristics and behaviours that make up your user groups. With some participants, it will be more difficult to get a response, but with patience and skill you can coax valuable information from them. If you start screening for particular personality types, you are in danger of skewing your research data and results.“[5] Budování fondu je však náročný a nikdy nekončící proces, protože vedle specifik samotných prostor musíme současně sledovat i potřeby a požadavky uživatelů. Právě tento případ je ideální pro uplatnění designového myšlení. Tento proces přemýšlení si můžeme rozdělit do několika kroků. Nejdůležitějším krokem je však samotná identifikace cílových uživatelů. Knihovna sleduje své uživatele a analyzuje jejich informační chování v prostorách knihovny a využívání jejích služeb. Většina příruček a manuálů pro knihovny doporučuje začít právě u svých uživatelů, protože se jedná o nejefektivnější způsob redukce nedostatků v prostorách, a zároveň se instituce může o svých uživatelích dozvědět něco navíc, čímž může dále své služby a produkty zdokonalovat. Nejdůležitější je sledovat právě chování uživatelů, abychom pochopili, jaké služby využívají, jaká témata je zajímají, zda navštěvují akce, co jim ve fondu chybí, jestli zpozorovali nějaké nedostatky při návštěvě prostor knihovny, zjistit přístupnost pro uživatele se specifickými potřebami apod.: „Zjistili jsme, že hlubší vrstvy chování, přesvědčení a hodnot uživatele poskytují mnohem bohatší východiska pro design. Mezi příklady chování patří: jak lidé využívají technologii, jak využívají knihovnu, jak dojíždějí a tak dále. (…) Skvělý způsob, jak definovat chování, je identifikovat komunitu lidí ve vaší knihovně. Mezi příklady komunit patří: skupiny, které pořádají genealogická setkání, děti, které do knihovny chodí na vyprávění příběhů, nebo teenageři, kteří hrají videohry na počítačích.“[6] To, jakou metodu ke zjištění informačních potřeb uživatelů knihovna zvolí, záleží pouze na jejích preferencích. Je však potřeba zohlednit faktory, které by mohly ovlivnit nebo narušit a zcela změnit výsledky jejího zkoumání, čímž by celý proces zjišťování nikam nevedl a musel by se zbytečně zopakovat. Nová řešení, nové výzvy a nové služby lze hledat například pomocí brainstormingu, který je navíc finančně i časově nenáročný, což jistě uvítá každá organizace: „Brainstorming je vstupenkou do expanzivního myšlení, které není svázáno žádnými organizačními, provozními ani technologickými zábranami. Někteří lidé mají za to, že brainstorming je nedisciplinovaná debata. Efektivní brainstorming však vyžaduje poměrně dost disciplíny a také trochu přípravy. Možnost vymýšlet i opravdu nepraktická řešení často podnítí vznik nápadů, které jsou relevantní a smysluplné. Může se stát, že bude zapotřebí 100 nápadů (z nichž bude celá řada hloupých nebo neuskutečnitelných), aby vznikla tři opravdu inspirativní řešení.“[7] Knihovny (ale i ostatní instituce) mohou na knižním trhu sledovat mnoho dalších příruček, standardů a metodik, jak pracovat se svými uživateli efektivně a jak zjišťovat jejich informační potřeby. Poté mají možnost uplatnit nově získané poznatky i ve své organizaci, a tím zlepšit své služby. Mohou zvolit například dotazníková šetření, experimenty, mohou uskutečnit rozhovor s uživateli, dále provést pozorování apod. Možností je mnoho, ale záleží na knihovně a jejím zaměření i uživatelích, kteří danou knihovnu navštěvují. To vše musí knihovna zohlednit, aby dosáhla účinných výsledků. Photo by Eliott Reyna on UnsplashZÁVĚR Na základě předchozích kapitol bylo zjištěno, že přestože nejsme designérem, můžeme při své práci uplatnit designové myšlení. Samotný název často lidem napovídá, že by tomu tak nemělo být, ale opak je pravdou — designové myšlení nenabádá pouze designéry ke zdokonalení své práce, ale motivuje kohokoliv, aby v sobě odhalil své kreativní já a pustil se do projektu, při kterém by měl ukázat tvořivost a hravost, čímž může v instituci změnit více, než se na první pohled může zdát. Dále jsme si přiblížili to, že designéři naslouchají svým uživatelům, vyhovují jejich požadavkům, dělají si přehled o jejich informačních potřebách a požadavcích, což jim často usnadňuje práci a zároveň vylepšují služby knihovny tak, aby je uživatelé opět navštívili a obě strany byly spokojené. Je však potřeba nahlížet na všechny skupiny uživatelů, kteří naši knihovnu navštěvují, na což se stále často zapomíná. Na druhou stranu je ale evidentní, že je na uživatele se specifickými potřebami brán daleko větší ohled, než jak tomu bylo dříve a instituce se na tyto uživatele zaměřují více a více. [1] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016, s. 10. ISBN 978–80–88123–11–8. [2] PENIN, Lara. An introduction to service design: designing the invisible. London: Bloomsbury Visual Arts, [2018], s. 147. ISBN 978–1–4725–7258–5. [3] PAPADOPOULOS, Pantelis M., Roland BURGER a Ana FARIA, ed. Innovation and entrepreneurship in education. Bingley: Emerald, 2017, s. 115. Advances in digital education and lifelong learning. ISBN 978–1–78635–068–8. [4] STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: pohl’ady informačnej vedy. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005, s. 78–79. ISBN 80–85165–90–2. [5] MARSH, Stephanie. User research: a practical guide to designing better products and services. Second edition. London: Kogan Page, 2022, s. 29. ISBN 978–1–3986–0357–8. [6] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016, s. 32. ISBN 978–80–88123–11–8. [7] HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, s. 104. ISBN 978–80–905480–1–5. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1) Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016. ISBN 978–80–88123–11–8. 2) HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013. ISBN 978–80–905480–1–5. 3) MARSH, Stephanie. User research: a practical guide to designing better products and services. Second edition. London: Kogan Page, 2022. ISBN 978–1–3986–0357–8. 4) PAPADOPOULOS, Pantelis M., Roland BURGER a Ana FARIA, ed. Innovation and entrepreneurship in education. Bingley: Emerald, 2017. Advances in digital education and lifelong learning. ISBN 978–1–78635–068–8. 5) PENIN, Lara. An introduction to service design: designing the invisible. London: Bloomsbury Visual Arts, [2018]. ISBN 978–1–4725–7258–5. 6) STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: pohl’ady informačnej vedy. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005. ISBN 80–85165–90–2. Designové myšlení a uživatelé služeb knihoven was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Zapojení uživatelů knihoven do procesu vytváření služeb

ÚVOD Předchozí článek mimo jiné okrajově přibližuje uživatele knihoven a tento článek se zaměřuje přímo na to, jak se tito uživatelé mohou podílet na designu služeb knihovny. V následujících řádcích tedy ukážeme, proč je pro knihovny důležité zapojit do svých služeb také své uživatele, k čemu je to dobré, jak se takový proces připravuje a jak probíhá. Představíme si také přípravu a realizaci projektu a klíčové znalosti a dovednosti, které by měla knihovna pro získání relevantních informací ovládat. V neposlední řadě připomeneme i uživatele se specifickými potřebami, kteří mají stejné právo na využívání služeb, jako ostatní. PROČ ZAPOJOVAT UŽIVATELE DO SLUŽEB? Zapojení uživatelů do procesu služeb knihoven je časově velmi náročné, ale výsledky stojí za to. Jako vše, i tento proces s sebou nese jistá rizika. Přestože se jedná celkově o pozitivní činnost, když není správně naplánovaná, může přinést více škody než užitku. Uživatelé mohou například přijít se službou nebo produktem, který knihovna nebude schopna zrealizovat, a tím své uživatele spíše odradí. Dalším problémem může být to, že knihovna naváže kontakt s uživatelem, ale nedokáže si jej udržet a ztratí tak získané informace i další, ještě nevyměněné, které by mohly být pro knihovnu klíčovými. Proto je nezbytně nutné udržet si uživatele, neustále pracovat na získaných poznatcích a zdokonalovat je apod. Nejdůležitější je však to, jak knihovna uchopí nové informace z časového hlediska. Je potřeba plánovat, kontrolovat svůj time management[1] a neztratit pojem o čase, protože jinak budou mít výsledky spíše opačný efekt. Cílem je totiž čas ušetřit, nikoliv promarnit. Je potřeba, aby se firma zaměřovala jak na své zákazníky či uživatele, tak i na své zaměstnance. Takovému procesu se říká human-to-human interaction. Je to jeden z nejdůležitějších faktorů, které mnoho firem bere na lehkou váhu, ale obzvláště v době technologií je zapotřebí sledovat, co se děje mezi zaměstnanci a uživateli — protože jak uvádí následující zdroj: Lidé jsou srdcem služeb.[2] Mnoho manažerů bere své zaměstnance jako stroje a své zákazníky pouze jako konzumenty, kteří přichází a odchází a často přehlíží jejich lidskou stránku: „All decisions in an organization stem from people, and in some form or another, other people interact with them and are affected by them. We are more often aware of this with government policy decisions, but the human outcome is frequently overlooked when business discussions include terms such as “consumers“ or “target groups“, or worse, simply focus on numbers on a spreadsheet.“[3] Photo by Jason Goodman on UnsplashPokud budeme jakožto knihovna správně postupovat, získáme lepší přehled o svých uživatelích (zvláště pokud jsme větší městská knihovna, kterou navštěvuje o poznání více uživatelů než knihovny obecní), o jejich potřebách a požadavcích, uživatelé nám pomohou vylepšit služby knihovny, vytvořit nové aktivity a celkově pěkné a příjemné prostředí, které přiláká další uživatele. Tak se knihovna stane centrem setkávání komunit a bude lépe prosperovat. Ale jak na to? PŘÍPRAVA A REALIZACE Abychom dosáhli předpokládaného cíle, je potřeba si samotný cíl správně určit. Klademe si otázku: Čeho chceme dosáhnout zapojením uživatelů? Stejně jako knihovna, i uživatelé jsou seznámeni s cílem celého procesu, což oběma stranám ušetří nejasnosti a případné otázky. Knihovna by se dále měla zamyslet nad tím, jak získané informace využije a k čemu jsou dobré, zda jsou využitelné apod., zkrátka je potřeba zjistit, zda jsou informace relevantní a knihovna je v blízké budoucnosti použije. V prvním článku také zmiňujeme rozdělení uživatelů do tří základních skupin (děti, mladiství, dospělí), což je důležité připomenout i v tomto případě — knihovna by totiž měla zaměřit na určitou cílovou skupinu uživatelů. Existují však také situace, kdy knihovna cílí na všechny své uživatele, ale pro začátečníky je snadnější vytyčit si pouze zlomek svých uživatelů. Důležitou otázkou, kterou v tomto případě knihovna řeší a je pro ni klíčová, je výběr účastníků. Na koho se zaměřit? Podle čeho vybírat? Kde hledat? Oslovit uživatele osobně, vyvěsit inzerát nebo hledat v online prostředí je pro knihovnu samozřejmostí. Můžeme ale také hledat mimo běžné uživatele naší knihovny. Je však potřeba hledat v blízkém okolí, aby měli potenciální uživatelé dostatečnou motivaci knihovnu navštívit. „Další možností je upozornit na knihovnu na místech, kde každý den proudí davy lidí, například na náměstí, v parku nebo v nákupním centru. V takovém případě musíme zaujmout pozornost kolemjdoucích a poté využít příležitosti a zapříst rozhovor, při němž se budeme moci ptát a sbírat nové podněty. Kolemjdoucí můžeme například pozvat na posezení u kávy či na výstavu, zorganizovat bazar knih, přednášku, večer s poezií nebo diskusi nad přečtenými knížkami.“[4] Když je knihovna dobře připravena a vybrala také účastníky mezi svými zaměstnanci a uživateli, může dojít k realizaci celého projektu. Když je domluvené místo a čas konání, uživatelé se sejdou s tzv. moderátorem, který má celou akci na starost. Jedná se o nejpodstatnější osobu v celém procesu, protože právě moderátor přebírá roli učitele, který účastníky motivuje, sleduje, komentuje a často také uklidňuje příliš dravé jedince, kteří mají mnohdy tendenci převzít slovo: „Úlohou moderátora je mj. událost zahájit, představit přítomné, poskytovat praktické informace, dohlížet na respektování časového harmonogramu, uvádět jednotlivá témata, průběžně shrnovat již řečené a konečně seznámit účastníky s tím, jak bude získaný materiál dále využit. Nejdůležitějším úkolem moderátora je ale vytvořit příjemnou atmosféru, která vybízí k diskusi. Toho nejlépe dosáhne, pokud bude vtahovat účastníky do rozhovoru, usměrňovat debatu a starat se o to, aby se všichni dostali ke slovu.“[5] Z předchozí citace můžeme vidět, že úkol moderátora není snadný. Pokud ale svou roli zvládne udržet, mohou přítomní zjistit více, než by očekávali. Je opravdu důležité, aby byl prostor věnován každému individuálně (vhodné je také rozdělit zúčastněné do skupin, pokud nechtějí mluvit samostatně), případně se mohou chopit situace extrovertní typy, kteří se stanou mluvčími introvertů. Výsledkem vždy musí být správný závěr, ze kterého pak knihovna může čerpat. Na konci každého sezení by mělo dojít k evaluaci, tedy k nějakému vyhodnocení celého procesu, aby byli všichni seznámeni s tím, co jejich příspěvky přinesly. Knihovna průběžně kontaktuje zúčastněné uživatele a informuje je o tom, jak využila jejich návrhy, čímž si získá důvěru těchto uživatelů, a ti budou mít vyšší motivaci pro další diskusi. Uživatelé také potřebují cítit, že jsou jejich názory žádány, a tak by měla knihovna projevit empatii a její zaměstnanci by měli umět naslouchat. Zapojit uživatele do chodu knihovny tedy není až tak snadný proces, ale pokud jsou zaměstnanci správně poučeni, připraveni a motivováni (stejně tak uživatelé), dá se z akce vytěžit maximum a knihovna tak může ušetřit finance, čas i námahu při vylepšování svých služeb. Nezbytné je také neustálé proškolování zaměstnanců knihoven, aby mělo zapojení uživatelů do služeb knihovny patřičný efekt. Pravdou zůstává, že přestože mohou být všichni (zaměstnanci i uživatelé) perfektně připraveni, výsledky sezení nemusí být vždy ideální. Důležitá je tedy trpělivost z obou stran a uskutečnění více sezení, aby se mohly redukovat nedostatky z předchozích akcí apod. UŽIVATELÉ SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI V předchozí kapitole jsme uvedli, že by měli být zaměstnanci instituce pravidelně proškolováni. Dvojnásobně to patří v případě, že se jedná o budovu, která je zaměřena na specifickou skupinu uživatelů, u kterých je potřeba brát v potaz jejich znevýhodnění. Patří sem mentální znevýhodnění, pohybové znevýhodnění, sluchové znevýhodnění, zrakové znevýhodnění apod. Na tyto uživatele se bere čím dál větší ohled, což je oproti minulému století velký pokrok, je dobře, že jsou takoví lidé dnes bráni jako součást společnosti a mohou nalézt útočiště ve všech institucích včetně knihoven, mezi nimiž jsou také specializované knihovny, které se zaměřují právě na tyto návštěvníky, uživatele a čtenáře. Když ale podrobně analyzujeme slovní spojení „uživatelé se specifickými potřebami“, můžeme zjistit, že takovými jedinci mohou být například i děti či senioři. Práce s těmito skupinami také není snadná a je potřeba se jako zaměstnanci instituce průběžně proškolovat a neustále připravovat na změny či rizika, které jednotlivé skupiny mohou přinést. „Senioři jsou tradiční a stále atraktivnější cílovou skupinou vzdělávacích aktivit. Atraktivita této skupiny je dána nejen jejím kvantitativním růstem v populaci, ale také vzájemnými dlouhodobými přátelskými kontakty i vztahem ke knihovnám, větším množstvím volného času využívaného k osobnímu rozvoji a často silnou motivací k sebevzdělávání.“[6] Photo by Vlad Sargu on UnsplashUživatelé se specifickými potřebami jsou také vítáni jako podílníci na službách knihoven. Mnoho knihoven nabízí spolupráci právě těmto uživatelům, aby zjistily, v jakých oblastech či v jakých službách by se mohly zdokonalit a vytvořit tak instituci vhodnou pro všechny kategorie uživatelů, na které se zaměřují. Často uživatelé s knihovnami řeší design služeb, například vzhled a obsah webových stránek, přehlednost a srozumitelnost online katalogu apod. Například uživatelé s mentálním znevýhodněním využívají na webových stránkách knihoven tzv. zjednodušený jazyk, při kterém je výběr slov užší než u běžných stránek (podrobné vysvětlení situací, často je ke slovům připojeno video, obrázek či alespoň piktogram).[7] Další skupinou, kterou bychom mohli označit jako uživatele se specifickými potřebami, mohou být lidé v těžké životní situaci, kteří jsou na tom finančně hůře než ostatní občané, a tak často vyhledávají veřejné instituce, mezi nimiž jsou i knihovny: „Specifickou skupinou jsou bezdomovci, kteří nemají trvalé bydliště. To působí potíže při evidenci uživatelů a výpůjček, neboť je velmi obtížné či nemožné po nich např. vymáhat vypůjčené dokumenty (tento problém se může týkat také osob, které přišly dočasně o domov v důsledku momentální krizové situace, např. týraných osob, osob v azylových domech, osob evakuovaných během přírodní či jiné katastrofy apod.).“[8] ZÁVĚR Článek navazuje na článek předchozí, který se zaměřil na designové myšlení a uživatele knihoven. V několika odstavcích jsme přiblížili fenomén zapojení uživatelů do služeb knihoven. Jedná se o moderní trend, o který se zajímá čím dál více knihoven ve světě i u nás. Celý proces zapojení uživatelů do chodu knihoven je poměrně náročný, ale pokud je vhodně zorganizovaný, může si vedení knihovny ušetřit velkou část práce při vymýšlení nových služeb a produktů. Vedle toho se také utváří komunita kolem knihovny a instituce tak může získat více návštěvníků a potenciálních uživatelů, mezi které patří také uživatelé se specifickými potřebami, na něž je brán čím dál větší ohled. [1] CLEGG, Brian. Time management. Brno: CP Books, 2005. V kostce. ISBN 80–251–0552–0. [2] POLAINE, Andrew, Lavrans LØVLIE a Ben REASON. Service design: from insight to implementation. Brooklyn, N.Y.: Rosenfeld Media, c2013. s. 36. ISBN 978–1–933820–33–0. [3] Tamtéž, s. 37. [4] LINDHOLM, Teresa. Spolupráce knihovny s uživateli: Jak na to?. Brno: Flow, 2015, s. 16. ISBN 978–80–905480–8–4. [5] Tamtéž, s. 19. [6] MAZUROVÁ, Hana a Zlata HOUŠKOVÁ, ed. Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům : metodická příručka pro práci knihoven se seniory. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2016, s. 38. ISBN 978–80–7050–674–5. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/rovny-pristup-knihovna-pratelska-k-seniorum [7] BAKHSH, M. a A. MEHMOOD. 2012. Web Accessibility for Disabled: A Case Study of Government Websites in Pakistan [online]. In: 2012 10th International Conference on Frontiers of Information Technology, pp. 342–347 [cit. 2022–11–26]. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/abstract/document/6424347 [8] CERNIŇÁKOVÁ, E., 2011. Služby veřejných knihoven uživatelům se speciálními potřebami [online]. In: Knihovna, 22.1: 24–33 [cit. 2022–11–25]. Dostupné z: https://oldknihovna.nkp.cz/knihovna111/11124cernic.htm POUŽITÉ ZDROJE 1) BAKHSH, M. a A. MEHMOOD. 2012. Web Accessibility for Disabled: A Case Study of Government Websites in Pakistan [online]. In: 2012 10th International Conference on Frontiers of Information Technology. [cit. 2022–11–26]. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/abstract/document/6424347 2)CERNIŇÁKOVÁ, E., 2011. Služby veřejných knihoven uživatelům se speciálními potřebami [online]. In: Knihovna. [cit. 2022–11–25]. Dostupné z: https://oldknihovna.nkp.cz/knihovna111/11124cernic.htm 3) CLEGG, Brian. Time management. Brno: CP Books, 2005. V kostce. ISBN 80–251–0552–0. 4) LINDHOLM, Teresa. Spolupráce knihovny s uživateli: Jak na to?. Brno: Flow, 2015. ISBN 978–80–905480–8–4. 5) MAZUROVÁ, Hana a Zlata HOUŠKOVÁ, ed. Rovný přístup: knihovna přátelská k seniorům : metodická příručka pro práci knihoven se seniory [online]. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut, 2016. [cit. 2022–11–26]. ISBN 978–80–7050–674–5. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/rovny-pristup-knihovna-pratelska-k-seniorum 6) POLAINE, Andrew, Lavrans LØVLIE a Ben REASON. Service design: from insight to implementation. Brooklyn, N.Y.: Rosenfeld Media, c2013. ISBN 978–1–933820–33–0. Zapojení uživatelů knihoven do procesu vytváření služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Design mezi kulturami

Každá část světa má svou unikátní kulturu. Ta je tvořena tradicemi, sociálními normami, zvyky a tak podobně. Kultura se potom velmi často promítá jak do tamní víry, tak umění. Globalizace a rozšíření internetu navíc přispěli k tomu, že spolu různé kultury častěji komunikují, a přicházejí spolu více do styku. Kulturní rozdíly se v designu mohou promítat třeba do využívaných designových nástrojů, ale také do toho, co uživatelé od služby, nebo produktu požadují, a očekávají. Příklad takového rozdílu může být veřejná doprava. V Česku při cestování vlakem často raději počítáme s 5ti až 10ti minutovým zpožděním, a při využívání určitých spojů to může být každodenní normou. V Japonsku by takové zpoždění bylo však něco nemyslitelného. Zachary L. Rubin (2012) popisuje design jako zrcadlo kultury, ale zároveň jako hybatele změn, které v ní probíhají. Kultura, stejně jako design, provází lidstvo už velmi dlouhou dobu, dokonce delší než existují jejich formální definice. V dnešní době je design multikulturní záležitostí a designeři z různých kultur často spolupracují v jednom týmu, a nebo si berou inspirace z jiných končin světa. Přestože designéři respektují a uznávají hodnotu kulturních potřeb a rozdílů, tak jejich produkty pořád někdy selhávají na zahraničním trhu. Většinou je tomu tak, protože produkt není pro danou kulturu relevantní. Kulturní relevance Kulturně relevantní design je takový, který zohledňuje kulturní prvky cílového trhu a zahrnuje je do designu pro lepší přijetí produktu na trhu. Existují ovšem různé druhy produktů. Některé mohou být tvořeny pro kulturu, pro některé může být původ z určité kultury výhodou, některé pak mohou být do dané kultury exportovány, a nemusí být kulturně relevantní. (Rubin, 2012) Příkladem by mohla být třeba katana. Japonský meč, který má původ v 15. století. Katana je využívána například při tameshigiri. Jedná se o bojovém umění pocházející z Japonska, jehož cílem je ukázat dovednosti s mečem. Dříve se stejným způsobem hlavně testovali katany a nikoliv dovednosti toho, kdo katanu drží. V Japonsku bývá součástí různých kulturních festivalů. Taková katana je tedy produkt, který je v Japonsku kulturně relevantní a je jedním ze symbolů samurajské tradice. Mimo Japonsko je sice možné narazit na lidi praktikující tameshigiri, ale sport a vůbec samotná katana tam kulturní relevanci nemá. Katany mimo Japonsko jsou spíše sběratelským, nebo dekorativním předmětem. V takovém případě, může být katana vyrobená v Japonsku více ceněna než katana vyrobená v zahraničí a produkt tedy těží z toho, že pochází z určité kultury. Geert Hofstede definoval pět kulturních dimenzí. Řadí mezi ně: * Vzdálenost moci * Individualismus vs. kolektivismus * Maskulinita vs. feminita * Vyhýbání se nejistotě * Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace Vzdálenost moci se týká toho, jak je moc rozdělena mezi jednotlivé jedince ve společnosti a jak ti, kteří jí mají méně vnímají toto nerovnoměrné rozdělení. Individualismu vs. kolektivismus je začlenění jedinců do skupin, a odvíjí se od historie a víry konkrétní kultury. Maskulinita je vyšší důraz v kultuře na úspěch, asertivitu a feminita naopak na starostlivost, skromnost a inkluzivnost. Ukazují zda si kultura cení spíše sdílení nebo individuality. Některé kultury se také vyhýbají nejistotám více než jiné a myslí a plánují více do budoucna. Tento faktor může ukazovat rychlost kulturních změn. (Zachary L. Rubin, 2012) Každá kultura může v těchto dimenzích mít jiné priority a ty poté ovlivňují to, co společnost očekává od nabízených produktů. To jak určitý produkt spadá do jednotlivých dimenzí tedy pak může vést k jeho úspěchu, či neúspěchu na určitém trhu. Proces designování Kim Halskov a Bo T. Christensen (2018) ve svém článku uvádí, že jeden z hlavních rozdílů mezi kulturami je například vnímání hierarchie ve společnosti. Lidé ve Skandinávii mají ke svým nadřízeným jiný vztah a přístup než lidé z asijských zemí. Rozdílně u svých zaměstnanců také nadřízení oceňují nezávislost a iniciativu. Tyto rozdíly podle nich mohou vysvětlovat, jak určité designerské činnosti fungují v mezikulturním kontextu. Existují však různé způsoby, které mohou designérům pomoci překonat toto vzájemné mezikulturní nepochopení. Jedná se například o využití person, které mohou vést k lepšímu porozumění potřeb uživatelů. Rozdíl je také v samotném základním pohledu na produkty a služby. Západní kultury se soustředí nejen na celkový výsledek, ale i na jeho komponenty, zatímco asijské kultury zastávají spíše holistický pohled. (Gautam a Blessing, 2007) Základem mezikulturního designu je průzkum trhu. Pokud designér nezná společnost, pro kterou je produkt určen, průzkum trhu mu může pomoci pochopit, čeho si lidé na produktech cení, a co od nich očekávají. Může se jednat o průzkumy celkové populace nebo konkrétních menších skupin. V těchto průzkumech hraje důležitou roli demografie, životní styl, prostředí, artefakty, trendy a vlivy, tradice a kulturní hodnoty. (Zachary L. Rubin, 2012) Průzkum nám pomůže porozumět cílové společnosti, ale je také důležité nezapomínat na další věci, které mohou ovlivnit úspěch designu. Sem patří například to, že si designér musí udržet odstup a nesnažit se aplikovat své vlastní kulturní hodnoty na design produktu. Dále může být velmi nápomocné zahrnout do procesu designování lidi ze samotné kultury a prostředí, kde má být produkt uveden. Mezikulturní design je důležitý také v online prostředí. Kromě už zmíněného modelu od profesora Geerta Hofsteda se jednotlivé kultury liší také například v tom, jak komunikují. Zatímco Itálie, nebo Rusko by mohli být označeny za konfrontační a emocionálně expresivní, tak například Japonsko nebo Korea by mohli být označeny za emocionálně neexpresivní a vyhýbající se konfliktům. Toto můžeme o to více pociťovat v právě v online prostředí. Kultura ovlivňuje také to, jak daná společnost využívá internet, jak věří reklamám, informacím a webovým stránkám. (Shen, 2016) Příklady mezikulturního designu Příkladem může být The Buick GL8. Osobní automobil od General Motors (GM). GM si uvědomovali potenciál čínského trh, a tak zaměstnali designéry z Číny. Díky tomu, že měli zaměstnance, kteří se nacházeli přímo na místě, bylo mnohem jednodušší provést průzkum trhu. Díky průzkumu zjistili, že Buick by byl v Číně vnímán jako luxusní automobil vhodný pro manažery, na rozdíl od Ameriky. Autu byl pozměněn interiér, aby odpovídal vnímanému luxusnímu nádechu a menší změnou prošel také exteriér. Tento nápad se GM velmi vyplatil a automobil se stal v Číně velmi oblíbeným mezi manažery. (Zachary L. Rubin, 2012) Příklady rozdílů mezi kulturami ve svém článku ukazuje Jenny Shen (2016). Uvádí např. příklad z holandské kultury. Pracovala na formuláři pro společnost TravelBird, který uživatel musel vyplnit pro zarezervování letu. Potýkali se s problémem, kdy uživatelé uváděli přezdívky nebo iniciály místo svého celého, skutečného jména. Předtím než formulář přepracovala, v něm bylo uvedeno malé upozornění pod polem pro příjmení. Předpokládala, že uživatelé text přehlížejí a tak před něj umístila ikonu pasu. Toto řešení však nebylo účinné. Proč? Protože Holandská kultura je pragmatická a učí společnost už od školy ušetřit co nejvíce času a peněž. Uživatelé tedy pravděpodobně považovali přepisování už vyplněných polí za ztrátu času. Účinnější řešení používají např. holandské aerolinky Transavia, které uvádějí upozornění o nutnosti vyplnit celé, skutečné jméno před vyplňováním formuláře a navíc uživatele za špatné vyplnění pokutují. Uživatele jsou tedy více motivováni k tomu, aby si na vyplněné údaje dávali pozor, a uvedení požadavků na začátku formuláře také snižuje šanci na jejich přehlédnutí. Zdroje: GAUTAM, Vivek a Lucienne BLESSING. CULTURAL INFLUENCES ON THE DESIGN PROCESS. In: DS 42: Proceedings of ICED 2007, the 16th International Conference on Engineering Design, Paris, France,. Paříž: Design Society, 2007, ICED’07/554. ISBN 1–904670–01–6. HALSKOV, Kim a Bo T. CHRISTENSEN. Designing across cultures. CoDesign [online]. 2018, 14(2), 75–78 [cit. 2022–12–13]. ISSN 1571–0882. Doi:10.1080/15710882.2018.1459101. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/15710882.2018.1459101 RUBIN, Zachary A. A Framework for Cross-cultural Product Design: The Designer’s Guide to Cultural Research and Design. Atlanta, 2012. Master project. School of Industrial Design College of Architecture, The Georgie Institute of Technology. Dostupné z: https://smartech.gatech.edu/handle/1853/52036 SHEN, Jenny. UX Design Across Different Cultures — Part 1. Medium [online]. 2016 [cit. 2022–12–13]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/ux-design-across-different-cultures-part-1-1caa12a504c0 Design mezi kulturami was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Service design a personalizace — jak na dynamickou customer journey?

Service design a personalizace — jak na dynamickou customer journey? V tomto článku jsem původně chtěla představit, jak by měla vypadat personalizace, která by měla být pro každého jednotlivého uživatele užitečná. Nicméně mě můj průzkum zavedl spíše k tématu, co to vlastně personalizace je, jak může vypadat, a jestli vůbec je užitečná, což je také, alespoň myslím, stěžejní bod při zavádění personalizace v našem systému. Při designování našich webů bychom se, podle mě, měli zaměřit hlavně na to, jestli nám prvky personalizace, které jdou implementovat do našeho webu, vůbec v něčem pomohou, jestli pomohou uživatelům, jestli se budou na našem webu cítit vítaní a bezpečně, jestli nebudou mít uživatelé pocit, že jsou vlastně sledováni, že nemají žádné soukromí, a jestli je v pořádku, že někdo rozhoduje za ně, co mají zrovna sledovat, co je nejlepší produkt, který mi jim můžeme nabídnout, a co je to, co si na náš web vlastně přišli koupit, či prohlédnout. Pro každého designéra informačních služeb, je alespoň podle mého názoru, důležité to, aby uživatel měl s danou službou, co nejvíce pozitivní zkušenost. Z logiky věci vyplývá, že každý uživatel očekává, potřebuje a vyžaduje něco jiného. Každý má své postoje, zkušenosti, názory, a mnoho dalších, které jsou stěžejními body pro jejich způsob a důvod užívání našich online služeb. Jistě první věc, která každého napadne je, že je vlastně nemožné vytvářet pro každého uživatele, jeho vlastní webovou stránku, která bude přesně kopírovat všechny uživatelovy požadavky. Nicméně dnes už je svět internetových služeb natolik daleko, že se tomu přeci jen snaží přiblížit. Hned takto bez přemýšlení mě jako příklad napadá personalizovaná reklama. A ano, jistě většině z nás reálně leze na nervy každé vyskakovací okno, které na nás křičí, že ten předmět, co jsme si prohlíželi před měsícem, a možná už jej máme koupený, či jsme si koupi rozmysleli, je zrovna ve slevě, ale na druhou stranu není úžasné, že si náš počítač, či telefon vlastně pamatuje, že jsme o toto zboží měli zájem, a hlídá za nás, že je v akci. Nebo si aplikace pamatují, co jsme v minulosti prohlíželi, a nyní nám nabízí jen tomu podobné věci, takže nemusíme hodiny scrollovat, abychom nalezli to, co hledáme? Jak vlastně lze personalizovat webové stránky? A co si pod touto personalizací představit? Sonja Hoffmann[1] hovoří o personalizaci web designu, jako o uzpůsobení webových stránek, bez přímého přičinění uživatelé. Ten tedy nemusí v systému nic nastavovat, a daný web se upraví sám, podle toho, jakým způsobem uživatel tento web prochází. Tím se personalizace webu odlišuje od běžného přizpůsobování webu samotným uživatelem, když se vrátím zpět k personalizované reklamě, která je velmi dobrým příkladem, jistě si jsme všichni vědomi, že jsme si ji sami nenastavili a vyskakuje na nás sama, aniž bychom si ji vyžádali. Samozřejmě reklama není jediný příklad, kde bychom našli personalizaci. Další, která mě napadá je například aplikace obchodu s oblečením About you, která své uživatele dokonce oslovuje jménem. Víceméně v hodně obchodních aplikacích personalizace velmi dobře funguje, a podle mého názoru také přispívá k prodeji produktů, což také ve svém přehledu zmiňuji Sunnika a Bragge.[2] Bieliková[3] uvádí tři způsoby, jak lze personalizovat internetové služby. Hovoří o personalizaci obsahu, dále pak personalizaci vzhledu, a také o personalizaci navigace daným webem. Myslím, že si každý z nás dovede představit, co jednotlivé typy personalizace znamenají. Personalizace obsahu je taková, která přizpůsobuje položky, které se nám zobrazují jako první, nebo celkově, které se nám zobrazují, vždy podle toho, jak jsme již v minulosti procházeli danou aplikací. Personalizace vzhledu je taková, která upravuje to, jak bude daná webová stránka, či produkt vypadat. A když hovoříme o personalizaci navigace, hovoříme o takové, která způsob, jakým se danou aplikací proklikáváme. Podle mého názoru se však při běžném užívání aplikaci nejvíce setkáváme právě s personalizací obsahu, kdy nám daná aplikace nabízí stejné, či podobné produkty, které jsme si zobrazili již dříve. K zamyšlení však stále zůstává, to, zda má vůbec web designér právo cíleně měnit obsah našeho webu podle toho, na co jsme již dříve klikli, zda je to tak v pořádku, a jestli to není příliš velký zásah do soukromí každého uživatele. Přestože nám může přijít personalizace webu, jako prospěšný tah při navrhování, jakožto designeři si však musíme být vědomi i toho, že personalizace našich stránek nemusí být vždy prospěšná, a někdy se míjí účinkem. Jak uvádí Shen a Ball[4] ne každý uživatel ji ocení, zejména lidé, kteří si zakládají na svém soukromí, mohou mít pocit, že je tímto narušeno, a takto upravený web je může odrazovat. Dalším aspektem, který personalizace nezohledňuje je komplexní situace daného uživatele, ať už se jedná o to, že například neprovádí nákup pro sebe, ale pro své příbuzné, či o to, že zkrátka lidé mění své preference. Dalo by se to shrnout tak, že lidé se mění, mění se i jejich potřeby, a to je něco, co personalizovaný web neumí zohlednit. Což uživateli může celé užívání námi nadesignovaného webu velmi znepříjemnit, a zbytečně komplikovat. Shrnutí a závěr Nyní se pokusím celý text nějak srozumitelně shrnout. Personalizace je složité téma, musíme si uvědomit, že každá osoba, která užívá jakýkoli web je zcela individuální a nelze tedy snadno vytvořit systém, který by vyhovoval každému. Přesto, že se o to můžeme alespoň pokusit, a aktuálně k tomu máme i mnohé nástroje, které nám pomáhají, můžeme se setkat i s tím, že lidé budou shledávat personalizaci jako takovou, jako něco, co je spíše neužitečné a na obtíž. Je tedy nutné si nejprve zjistit, a zvážit, jakou máme cílovou skupinu, zda o personalizaci uživatelé stojí, a zda nám, či uživatelům vůbec může v něčem pomoci, či je pouze na obtíž. Pak je také nutné zvážit, jaký typ personalizace na našem webu se nám může hodit, neboť i to může být při užívání pro jednotlivé uživatele rozhodující. Rozhodně je potřeba si uvědomit, že každá osoba je zcela individuální, a když chceme vytvářet personalizovaný systém, který má být pro každého, můžeme se setkat i s tím, že o něco tak individuálního, v naší cílové skupině, zájem nebude. [1] HOFFMANN, Sonja. Personalizace ve webdesignu: Jak zatraktivnit obsah [online]. 2022 [cit. 2022–12–30]. Dostupné z: https://raidboxes.io/cs/blog/webdesign-development/personalization-web-design/#fazit-zur-personalisierung-im-webdesign [2] SUNNIKA, Anne a Johanna BRAGGE. Applying text-mining to personalization and customization research literature — Who, what and where?. Expert Systems with Applications [online]. 2012, 39(11), 49–58 [cit. 2022–12–30]. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.eswa.2012.02.042 [3] BIELIKOVÁ, Mária. Personalizované webové systémy na podporu vzdelavania [online]. 2006 [cit. 2022–12–29]. Dostupné z: https://kinit.sk/wp-content/uploads/2021/08/BielikovaM-2006-Personalized-web-based-systemas.pdf [4] SHEN, Anyuan a Dwayne BALL. Is personalization of services always a good thing? Exploring the role of technology-mediated personalization (TMP) in service relationships. Journal of Services Marketing [online]. 2009, 23(2), 80–92 [cit. 2022–12–30]. Dostupné z: https://www.emerald.com/insight/content/doi/10.1108/08876040910946341/full/html Service design a personalizace — jak na dynamickou customer journey? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Produkt antiretrovirotik (PrEP) organizace CONRAD pomáhá svým designem v prevenci HIV u afrických…

Produkt antiretrovirotik (PrEP) organizace CONRAD pomáhá svým designem v prevenci HIV u afrických žen AIDS je onemocnění, kterému ročně podlehne až 1 milion lidí na celém světě. V dnešní době stále neexistuje lék, který by toto onemocnění mohl vyléčit. Doposud jsou známé jen antiretrovirotika, která pomáhají bojovat s virem a umožňují lidem žít delší a zdravější život, aniž by jejich imunitní systém zeslábl. Tato choroba je problémové zejména v subsaharské Africe, kde ročně umírá až 200 lidí na 100 000 obyvatel. V Evropě je úmrtnost nižší něž 1 na 100 000 obyvatel ročně. Tým designerů z neziskové organizace CONRAD se zaměřil na přání a potřeby afrických žen a vytvořil produkt tzv. „V“ podporující prevenci HIV. Dostupné z: https://www.dropbox.com/s/wy5t5gz5hgc2rzl/03_Educational%20flipchart.pdf?dl=0Onemocnění AIDS je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome. Jedná se o soubor příznaků, které zapříčiňují státu imunity. Jedinec se nakazí virem zvaným HIV (Human Immunodeficiency Virus). První projevy od nakažení HIV trvají tři měsíce. Vir v organismu napadne bílé krvinky, ty řídí imunitní reakci těla. Opakovaně na ně útočí, množí se v nich a s postupem času je začne zabíjet. Snižuje se tak množství bílých krvinek v těle. Odezvou organismu na tuto skutečnost je jeho slabá obranyschopnost. Dochází tedy k postupné ztrátě imunitního systému a propuknutí onemocnění AIDS. V tomto stádiu už imunitní systém není schopný bránit tělo před HIV a ani před dalšími infekcemi. Pacient je tak náchylný k řadě dalších infekční a nádorových onemocnění. Nakažený následně umírá v důsledku ztráty obranyschopnosti organismu na vedlejší onemocnění, před kterým ho imunitní systém není schopen obránit. Období od nakažení virem HIV do propuknutí onemocnění AIDS trvá několik let. HIV se přenáší výměnou tělních tekutin, včetně spermatu, vaginální tekutiny, krve a mateřského mléka. Tělní tekutiny, jako je pot, slzy, sliny, moč a výkaly mohou obsahovat HIV, ale virus se vyskytuje ve velmi nízké koncentraci, že skrze tyto tekutiny nemůže dojít k přenosu. Nejčastějším způsobem přenosu je vaginální a anální sex. Je také možné přenášet HIV orálním sexem, avšak nakazit se tímto způsobem je mnohem míň pravděpodobné než u vaginálního a análního sexu. Druhý nejčastější způsob přenosu je sdílení jehel nebo injekčních stříkaček kontaminovaných HIV pozitivní krví. HIV pozitivní těhotná žena může přenést virus na své dítě in uter nebo během porodu. K přenosu z matky na dítě může dojít také kojením, při kterém je virus přítomen v mléce. Předpokládá se, že tento virus vznikl v Africe v první polovině dvacátého století z příbuzných virů u šimpanze a opice Mangabey. Jeho rozšíření proběhlo v 70. a 80. let minulého století v Americe, kde byli nejčastěji infikovaní homosexuální muži. Bohužel ani dnes, téměř po 50. let od propuknutí této nemoci, nejsou k dispozici léky, které by toto onemocnění vyléčily. Doposud jsou známé jen antiretrovirotika, které pomáhají oddálit propuknutí onemocnění AIDS. Speciální skupinou antiretrovirotik jsou PrEP, neboli Pre-Expoziční Profylaxe či předléčení. Jedná se o formu prevence před HIV, která spočívá v užívání jedné tablety denně. Chrání tak před rizikem nakažení se HIV. Jedná se o onemocnění, které představuje jedno z nejsmrtelnějších infekčních onemocnění na světě. Silná prevence a budování povědomí o této chorobě snižuje ve vyspělých státech počet nakažených ročně. V České republice za rok 2019 podlehlo na AIDS 19 pacientů. AIDS se nachází až na 23 místě v seznamu nejčastějších příčin úmrtí v České republice. Ve státech subsaharské Afriky, kde vlivem chudoby, nedostatečné lékařské péče, nedostatku prevence a vzdělání, rizikovému a promiskuitnímu sexuálnímu chování, prostituci či sexuálního násilí na ženách dochází k vysokému šíření tohoto onemocnění. K šíření přispívá také fakt, že AIDS je v mnoha afrických zemích tabu. Nakažení lidé jsou vyčleňováni ze společnosti, tudíž případní infikovaní mají tendenci svou nákazu skrývat, což jen prohlubuje míru šíření nemoci. V Jihoafrické republice za rok 2019 umřelo s touto nákazou 143,851 lidí a jedná se o nejčastější důvod úmrtí v zemi. Ze statistik pak vyplývá, že ženy jsou náchylnější k nákaze. Je to zapříčiněno fyziologickým předpoklady ženského těla. Dostupné z: https://ourworldindata.org/hiv-aidsPrávě na problémy spojené s onemocněním AIDS v Jihoafrické republice se zaměřil tým výzkumníku z neziskové organizace CONRAD. Ta se věnuje zlepšení reprodukčního zdraví žen v rozvojových zemí. Snažili se na základě přání a potřeb afrických žen nadesignovat podobu tablety antiretrovirotik PrEP tak, aby se jednalo o produkt, který se tamním ženám bude vhodně užívat. V tomto případě je možné spatřit, jak má design zaměřený na člověka dopad na globální zdraví, posílení reprodukční zdraví afrických žen. Projekt probíhal v několika krocích. Nejprve začali s výběrem konkrétního typu léku a následně volbou vhodného výrobce léku, protože ne každý medikament bude vhodný pro všechny ženy. Následovalo navrhnutí a položení základních představ o projektu. Designéři z organizace CONRAD vedli rozhovory s 51 lidmi z Johannesburgu a přilehlého okolí, pohybujících se v oblastech spojených s problematikou HIV pozitivních lidí. V počátečních stádiích prototypování se zabývali jak antiretrovirotikovou tabletou PrEP, tak vložkou rektálních mikrobicidů. Vrámci výzkumu vedli rozhovor s 237 lidmi z Johanesburku a Durbanu. Zajímali se o názory tamních, aby mohli produkt vytvořit do takové podoby, nechť je ženám příjemný k užívání. Tyto získané poznatky promítly do finálního návrhu produktu. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=oysrfOJyeBg&t=103sPoznatky z výzkumu: * Lidé vlivem chudoby žijí ze dne na den. Řeší existenční problémy jako je práce, bydlení či dostatek financí. Potencionální nakažení HIV pro ně představuje něco vzdáleného, nad čím není potřeba příliš přemýšlet, jelikož se jich to v danou chvíli přímo netýká. Ženy jsou ochotny podstupovat transakční sex. * Lidé důvěřují známým značkám a věcem, které mají anglický název. Důležitou roli hraje důvěra v obal a produkt. * Trendy rychle upadají. V prostoru veřejného zdraví to znamená, že zprávy musí být aktualizovány, aby zůstaly emocionálně relevantní a nadále vytvářely povědomí a reflexi v cílové populaci. * Důležitější je přímá zkušenost lidí z okolí, než jen pouhá neosobní reklama. Doporučení od člověka, ke kterému pěstují důvěru má hlubší dopady a posílí důvěru v produkt. * Vizuální podoba produktu je zásadní. * Pro tamní společnost je typický patriarchát. Avšak objevují se snahy o posílení postavení žen ve společnosti. Produkt by měl odrážet tuto skutečnost. * Rodiče mohou chránit své děti, zejména matky své dcery. Měly by tak pochopit důležitost tohoto léku, aby o něm mohli učit i svoje děti. * Vztahy se točí spíše kolem sexu než intimity a blízkosti. V tom je následně shledáván problém, partneři si nedůvěřují a nemají tendenci si sdělovat věci tzv. případnou nákazu. * Muž určuje pravidla vztahu. Ženy tak poslechnou partnera a nebudou například používat prezervativy, pokud muž o tuto formu ochrany nestojí. * Ženy ze špatných socioekonomických podmínek, které se chtějí finančně zajistit, vyhledávají lukrativní muže a vystavují se riziku nákazy od těchto muži. * Používání prezervativu je v tamní společnosti velmi problematické. Zatímco známosti na jednu noc a raný partnerský sex zahrnují občasné používání kondomu. Prezervativ v dlouhodobém vztahu působí problematicky a není používám. To z toho důvodu, že muži i ženy vnímají nepoužívání prezervativu jako symbolickou značku závazku. Používání kondomu ve vážnějším vztahu se tak stává urážkou. Pro ženy je tak obtížné znovu do vztahu zavést používání prezervativu nebo dokonce nosit jej v kabelce, protože to naznačuje, že je promiskuitní. * Muži se běžně zajímají o aktivity své partnerky a jsou velmi podezdřívaví. Potřebují mít přehled nad tím, kde a s kým tráví tráví jeho žena čas. Nicméně cokoliv, co se jeví jako „ženské věci“, nepoutá jejich pozornost. Muži se obecně nezajímají o čmuchání v make-upu, hygienických výrobcích nebo jiných ženských věcech, protože je již předem považují za neškodné. Tato oblast je tak muži respektována jako jediná soukromá. * Muži mají často milenky. Na základě toho zjištění navrhli produkt, který splňujě požadavky: * Produkt nesmí vypadat jako lék. Pilulky a lékařské obaly znační podvědomě nemoc, i když jsou třeba jen preventivní. Po užití medikamentu musí zbýt co nejméně stop tzv. jednalo by se o platíčko léků, které by bylo po použití potřeba vyhodit, byl by to problém. Pilulky v lahvičce, které vydávají při pohybu zvuk jsou také nemyslitelné. * Motivovat ženy k užívání tohoto medikamentu. Vytvořit strategii, která buduje změnu v jejich způsobu uvažování o problematice HIV. * Produkt by měl vypadat typicky žensky, aby odrazoval pozornost muže a ten neměl tendenci šmejdit a vyzvídat. * Lék by neměl mít vedlejší účinky a měl by být pokud možno, co nejvíce přirozenou částí dne ženy, aby si toho muži nevšimli. * Způsob uchovávání a užívání by měl být co nejjednodušší. * Zjednodušit cestku k získání tohoto léku. * Minimalizovat vedlejší účinky, které by se mohli následně roznést po komunitě a lidé by neměli chuť to užívat. Výsledný produkt “V”: Tým designerů navrhli taštičku na make-up „V“, nálepku s připomínkou, průvodce FAQ a pouzdro na pilulky „V“, které pojme sedm pilulek, což pomáhá ženám zapamatovat si, že si PrEP mají vzít denně. Spolu s produktem vytvořili také podporující metodiku, která infrormuje o celé problematice. * Produkt, který vypadá žensky, lichotí oku a zároveň ani v nejmenším nebudí pocit, že se jedná o lék. 2. Produkt je promován způsoby, které u tamních žen vzbuzují důvěru. Doporučení z důvěryhodných zdrojů, vybudovat sílu značky, promovat na klinikách ve městech, ne na vesnicích. 3. HIV pro ženy v nejisté době nepředstavuje věc, která je poutá. Produktem získat pozornost žen, aby si byly vědomy, že HIV pozitivita je zásadní věc, která ovlivňuje jejich reprodukční zdraví. Posiluje postavení ženy v africké společnosti. Produkt neobsahuje slovo HIV, na první pohled není možné si produkt spojit s něčím lékařským 4. Na základě poskytnutých informací se ženy sami mohou rozhodnout, zda chtějí PrEP užívat. 5. Používání léku je začleněno do denní rutiny ženy, např. při ranním nanášení make-upu. Skrze produkt „V“ lze zpozorovat technické řešení, které poskytuje způsoby, jak začlenit produkt do společnosti, ve které panuje stigma pozitivity HIV. Produkt „V“ je odporštěn od lékařského prostředí, což v tamní společnosti představuje problém a poskytuje ženám kontrolu nad ochranou proti HIV. Zdroje MAHATHIR, M. Women at greater risk of HIV infection. ARROW for Change [online]. 1997, 3(1), 1–2 [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12292992/ CONRAD [online]. [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://www.conrad.org/launchingv/ HIV / AIDS. Our World in Data [online]. [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://ourworldindata.org/hiv-aids Národní program boje proti AIDS [online]. [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://www.prevencehiv.cz/ Pre-expoziční profylaxe je preventivní ochrana před. PrEP POINT [online]. Česká společnost AIDS pomoc, 2022 [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://www.chciprep.cz/co-je-prep Produkt antiretrovirotik (PrEP) organizace CONRAD pomáhá svým designem v prevenci HIV u afrických… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Kognitivní ergonomie pro interakční design

Skutečnost, že digitální zařízení jsou nedílnou součástí lidské společnosti je již považována jako samozřejmnost. Avšak jaké procesy musí při návrhu takového technologického zařízení proběhnout, již pro celou řadu lidí tak samozřejmé není. Jedním z potřebných procesů je návrh podoby vzájemného působení mezi uživatelem a zařízením. Tyto interakce jsou doplněny o poznatky fungování lidského poznání, čím se zabívá obor kognitivní ergonomie. Dostupné z: https://www.ri.se/en/what-we-do/expertises/cognitive-ergonomicsInterakční design je jednou z částí User Experience Designu. User Experience neboli uživatelská zkušenost je aplikovatelná na celou řadu oblastí, kde dochází k interakci člověka s produktem. Pod tímto pojmem se rozumí jakýkoliv typ produktu, často jsou však s tímto termínem spojována technologická zařízení. Může se tedy jednat o ovládání webové stránky, používání pračky, hraní videoher nebo řízení auta. Původ tohoto termínu je datován do devadesátých let minulého století, kdy Don Norman zavedl pojem „uživatelská zkušenost“. Jeho výklad podával následovně: „uživatelská zkušenost zahrnuje všechny aspekty interakce koncového uživatele se společností, jejími službami a produkty.“ User Experience Design představuje návrh uživatelské zkušenosti, uživatelské přívětivosti nebo uživatelského prožitku. Design je v tomto případě zaměřen na to, jak vzhled produktu, po stránce funkční a estetické, ovlivňuje pocity člověka při interakci s produktem. Cílem designu je tedy navrhnout takové podmínky, aby vzájemné působení mezi těmito dvěma činiteli, bylo na straně uživatele co možná nejvíce kladné. Některé z ideálních vlastností produktu popisuje Petera Morvilla jako: * Použitelný: Produkt musí být jednoduchý, snadno použitelný a známý. * Užitečný: Produkt musí být pro uživatele užitečný. Pokud produkt nevyplňuje vnímanou mezeru v životě uživatelů, pak neexistuje žádný skutečný důvod, aby jej používali. * Žádoucí: Vizuální estetika produktu musí být atraktivní a vyvolávat pozitivní emoce. * Najít případné řešení: Pokud má uživatel problém s produktem, měl by být schopen rychle najít řešení. * Přístupnost: Produkt nebo služba musí být přístupná všem, včetně osob se zdravotním postižením. * Důvěryhodné: Společnost a její produkty musí být důvěryhodné. Ve vizualizaci firmy SCORCH jsou znázorněny jednotlivé prvky designu produktu, včetně designu User Experience: Hlavní část tvoří interakční design, na kterém se částečně podílí Human-computer Interaction, Interakce člověka s počítačem, je to druh komunikace, kdy jsou vyměňovány informace mezi člověkem a počítačem. Jedná se o studium toho, jak lidé používají počítače. Sound design je oblastí, kde jsou vytvářeny zvukové stopy pro různé účely. Human Factor, lidský faktor, je souhrn poznatků o tom, jak lidé používají věci. Interakční design se současně propojuje s vizuálním designem, jakožto grafická podoba produktu, na který působí content. Tedy propojení tématu a obsahu s vnímáním uživatele. Na ony dva dominantní prvky user experienece designu, interakčního designu a vizuálního designu, současně působí průmyslový design, kdy se hovoří o fyzických vlastnostech produktu. Díky informační architektuře je tříděn, uspořádáván a pojmenováván souhrn prezentovaných informací. Interakční design je chápán jako návrh interakce, která proběhne mezi uživatelem a produktem. Lze pak hovořit o tzv. dialogu mezi mezi osobou a produktem, systémem nebo službou. Tento dialog je fyzické i emocionální povahy a projevuje se v souhře mezi formou, funkcí a technologií, jak je zažíváme v průběhu času. Interakční designéři při návrhu vzájemného působení se zaměřují na pět hlavních dimenzí: slova, vizuální reprezentace, fyzické objekty/prostor, čas a chování. Tyto oblasti byly formulovány profesorem na londýnské Royal College of Art Gillian Crampton Smith a senior designérem interakcí Kevinem Silverem. První kategorie „Slova“ charakterizuje textovou oblast, kdy je veden popis inteaktivních tlačítek. Tato tlačítka pomáhají uživatelům v orientaci a poskytují potřebnou informaci. Grafické prvky, jako jsou obrázky, typografie a ikony, představují vizuální reprezentaci, jež pomáhá k jasnější interakci. Zprostředkujícími činiteli jako fyzické objekty/prostor komunikují s produktem nebo službou. Položka čas se vztahuje na ta média, která s postupem času proměnují svoji podobu. Poslední oddíl chování spojuje výše zmíněné prvky a určuje předpokládané chování uživatele. Vedle této akce chovanání zahrnuje reakci na vstupy uživatelů. Ergonomie je vědní oblast, která se s User Experience Designem velmi prolíná. Jedná se o obor, který se věnuje poznáním a porozumění vzájemného působení mezi lidmi a prvky systému a profesí. Cílem tohoto studia je přinést poznatky, které budou použity pro návrh produktu, aby byl přizpůsoben pro lidské použití a zároveň neomezil potenciál produktu. Ergonomie, jakožto obor lze rozdělit na fyzickou ergonomii, kdy je brán zřetel na fyzickou aktivitu člověka a tedy na jeho stavbu těla. Ústředními oblastmi jsou pracovní pozice, manipulace, opakované činnosti, návrh pracoviště, bezpečnost a zdraví. Dále se pak dělí na kognitivní ergonomii. Tím se rozumí zkoumání vnitřních procesů, které mají vliv na poznávání prostředí a ve výběru vhodné akce. Ústředními oblastmi jsou pozornost, vnímání, učení, pamět, řeč, řešení problémů, uvažování, rozhodování, a myšlení. Kognitive ergonomie nachází své uplatnění v interakčním designu, kde napomáhá ke zlepší uživatelské zkušenosti, pracovního výkonu a podílí se na vytváření zdravějšího a bezpečnějšího prostředí. Dostupné z: https://www.dsource.in/course/introduction-cognitive-ergonomics-design/introductionS technologickým vývojem, který mimo jiné standardizuje využívání digitálních technologií v každodenním životě jak po soukromé, tak po profesní stránce, se proměnila interakce mezi člověkem a strojem. Dříve bylo pro lidstvo při řešení problému a usuzování správných rozhodnutí charakteristická motorika a svalová zdatnost. Dnes se hovoří o intelektuální a psychické aktivitě. Nově vznikající technologie berou v potaz možnosti a kapacity lidské mysli. Právě spojení kognitivní ergonomie, která studuje tuto oblast lidského vnímaní s interakčním designem navrhuje taková řešení, aby docházelo k aktivnímu sjednocení interakčních vlastností produktů s kapacitou lidské mysli. Je důležité zohlednit omezení uživatelů nebo kontext použití. Závěr Pro dnešní společnost je charakteristické využívání digitálních technologií téměř v každé oblasti lidského života. S vyšší mírou využívání takovýchto zařízení je kladen důraz na jejich efektivní a přívětivé použití. Právě touto skutečností se zabývá User Experience Designu, kdy na základě uživatelské zkušenosti je tvořen vzhled produktu. Jednou z podoblastí User Experience Designu je tj. interakční design. Ten se věnuje návrhu interakcí, tedy jakým způsobem probíhají interakce mezi uživatelem a strojem. Za účelem zpřesnění této disciplíny probíhá spojení s kognitivní ergonomií. Tento obor studuje fungování lidského poznání a tyto poznatky aplikuje do tvorby produktů tak, aby jejich použití co možná nejvíce odpovídalo kognitivním možnostem uživatelů. Zdroje ABD ELMOTAGALY, Abd Elnaby Abo Elmagd a Sara Seif El-Din Sayed TAHA. Modern Trends of Cognitive Ergonomics and in the field of Interactive Design. International Design Journal [online]. 2020 [cit. 2022–12–31]. ISSN edsbas. BABICH, Nick. What You Should Know About User Experience Design. In: Adobe [online]. 2021, 24.11.2020 [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://xd.adobe.com/ideas/career-tips/what-is-ux-design/ FAGERLÖNN, Johan a Anna SIRKKA. Cognitive ergonomics for better interaction design. In: RI.SE [online]. [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://www.ri.se/en/what-we-do/expertises/cognitive-ergonomics Interaction Design. In: Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/interaction-design STEVENS, Emily. What Is User Experience (UX) Design? Everything You Need to Know. In: CareerFoundry [online]. 7.12.2022 [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://careerfoundry.com/en/blog/ux-design/what-is-user-experience-ux-design-everything-you-need-to-know-to-get-started/ The International Ergonomics Association [online]. [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://iea.cc UX Design: What is Ergonomics in Web Design?. In: Pronto Woven [online]. 2022, 10.1.2017 [cit. 2022–12–31]. Dostupné z: https://www.woven.com.au/news/what-is-ergonomics-web-design Kognitivní ergonomie pro interakční design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Service Design Lab v Singapuru

Singapur je jednou ze zemí, které dosáhly průlomu v inovační kapacitě. Staly se tak jádrem světové ekonomiky. Všechny rychle rostou především díky jejich technologické zdatnosti.¹ Nebylo tomu tak vždy. Singapur nebyl vždy samostatným státem. Přes sto let byl pod britskou nadvládou a později se na dva roky spojil s Malajsií. Svoji nezávislost získali v roce 1965, nepřestal však strádat. Nezaměstnanost obyvatel stoupla na 3 miliony a více než dvě čtvrtiny populace žily ve slumech. Singapur postrádal přírodní zdroje, sanitaci, řádnou infrastrukturu a dostatečné zásobování vodou. Nejschůdnějším řešením singapurských ekonomických potíží a potíží s nezaměstnaností bylo pustit se do komplexního programu industrializace se zaměřením na průmyslově náročná odvětví. Singapur bohužel neměl žádnou průmyslovou tradici. Většina jeho práceschopného obyvatelstva byla v obchodu a službách. Neměli proto žádné odborné znalosti ani snadno přizpůsobitelné dovednosti. Kromě toho, bez zázemí a sousedů, kteří by s ním obchodovali, byl Singapur nucen hledat příležitosti daleko za svými hranicemi, aby mohl vést svůj průmyslový rozvoj. Pod tímto nátlakem se rozhodli experimentovat s globalizací.² Aby Singapur přilákal investory, musel vytvořit prostředí, které bylo bezpečné, bez korupce a s nízkým zdaněním. Občané se tak museli vzdát velké míry své svobody pro více autokratickou vládu. Drakonické, ale k podnikání přátelské zákony země se staly velmi přitažlivými pro mezinárodní investory. Na rozdíl od svých sousedů, kde bylo politické a ekonomické klima nepředvídatelné, byl Singapur velmi stabilní. Singapurský model obětování svobody pro podnikání je vysoce kontroverzní a často diskutovaný. Bez ohledu na filozofii je však její účinnost nepopiratelná.² Service Design Lab Singapore Service design lab je organizace, která má působení v Singapuru. Jejich produkty jsou designové projekty založené na spolupráci s vládními agenturami a soukromými společnostmi s cílem dosáhnout inovací služeb zaměřených na člověka. Vyvíjí také vzdělávací programy pro akademickou sféru a průmysl. Jejich návrhy služeb jsou vedeny pomocí holistické logiky, která umožňuje inovace na systémové úrovni, často doprovázené různými nástroji a mezioborovou spoluprací.³ Obr. 1 — Service Design LabJejich přístupy vždy zapojují koncové uživatele, poskytovatele služeb a různé odborníky pomocí návrhových nástrojů. Snaží se o empatické porozumění mezi stakeholdery a o možnost začlenění návrhu služeb do singapurského veřejného sektoru samotnými občany. Přičemž jejich zaměření je převážně na tvorbu politiky a rozvoj služeb.³ Mezi jejich často používané metody a nástroje patří Empathy workshop, 3D mood board, C/O cards, Nudge workshop, Design Probes a Data canvas for service design.⁴ Projekty Future of work Pandemie narušila chod svět, jak jsme jej znaly. Nastala situace nemající obdoby. Téma Future of Work se stalo kritickým. Akcelerovaný posun k práci na dálku povznesl do popředí hodnoty jako wellbeing, důvěru, spolupráci, flexibilitu a udržitelnost. Tyto hodnoty se od té doby staly základními principy pro práci a pracovní prostředí, zejména pro zaměstnance generace Y a Z. V Service Design Lab se zamysleli a postupovali při práci s ohledem na to, jak by technologický postup mohl ovlivnit lidskou zkušenost ze sociotechnického hlediska. Spolupracovali s Johnson Controls, Katedrou psychologie a Technickou fakultou, díky čemuž jejich projekty obsahují řešení na systémové úrovni vyvinutá mezioborovými týmy.⁵ Hlavním aktérem ve Future Work byli studenti, kteří měli za úkol design budoucího pracovního prostředí pro generaci Y a Z. Projekt vedl tým skládající se z psychologa Dr. Li Neng Lee, inženýrky programu inovace a designu A/P Loh Ai Poh a industriálních designérek Dr. Jung-Joo Lee a JiaYing Chew. Při tvorbě byly použity nástroje a aktivity jako Projektová Co-kreační hra, P2P učící se kavárna a vizuální výukové deníky, které zajistily integraci a pochopení vědomostí a podpořily reflexi. Díky kolaboraci s Johnson Control mohli pomoci identifikovat nové příležitosti v podnikání.⁶ Obr. 2— Future of Work 2025+Jejich cílem bylo předpovězení budoucnosti dle trendů v pracovních praktikách, a to především pohled do roku 2025 a dál. Konkretizovali 5 aspektů: Pracování odkudkoliv, Integrace práce-života, Personalizace pracovní zkušenosti, Flexibilita v pracovních praktikách, Decentralizace kanceláří a Ekologičtější dojíždění do práce. Další nedílná součást byla digitalizace, jelikož jsou obě generace, Y i Z, digitálními netizeny. ⁶ Jejich evaluační kritéria byla Inovativnost návrhu (Jak je řešení originální a jak působí?), Relevance pro stakeholdery (Jak dobře řešení odpovídá zadání?) a Reflexe na transdisciplinární kolaboraci (Jak dobře a do hloubky studenti artikulovali jejich učení se z TD kolaborace?).⁶ Projekty, které vznikly ve Future work byly AiDA, Radical Flexibility, iGLOO, Future of Manufacturing, node a Co.Lab. V tomto článku probereme dopodrobna design AiDA a iGLOO. AiDA V tomto projektu šlo o zvýšení produktivity zaměstnanců a umožnění práce odkudkoliv. Pracovali na něm Sarah Tan Wen Hwei, Lawrence Liang Yu De, Natalie Lee Hui Wen a Aye Phyu Thant (Cherryl). AiDA je technologické zařízení, které má za úkol optimalizaci na základě získaných dat o rozpoložení, aktivitě a prostředí, ve kterém se zaměstnanec nachází. Nejenže má informovat jedince o tom, jak na tom statisticky je se svojí produktivitou, ale také si pamatuje jeho preference, které bude automaticky konfigurovat, jak v digitálním prostředí, tak mimo něj. Řekněme třeba, že nastane chvíle, kdy se náš jedinec dostane do krize a nemůže se přinutit k práci. AiDA zjistí jeho tep na chytrých hodinkách, dojde k tomu, že je ve velkém stresu a začne reagovat. Spustí relaxační hudbu, ztlumí světlo a třeba i provoní kancelář levandulovou vůní. Stará se tak i o wellbeing. Obr. 3— AiDAPokud chce zaměstnanec změnit prostředí, stačí otevřít AiDA apku a zarezervovat si některou z kanceláří, která je v nabídce. AiDA samozřejmě bude kontrolovat i největší efektivnost dopravení se na dané místo. Najde nejlepší spoje, vypočítá, kolik, co zabere času, a pokud se nějaký najde, zaplní ho například dobře hodnocenou kavárnou. I kdyby se zastavil v kavárně nebo zůstal v kanceláři, nebo dokonce pracoval z domů, AiDA bude stále držet všechna data a nadále je bude implementovat. Postupně se naučí všechny návyky a informace o jedinci, skupině i celé firmě. Vybuduje se tak pracovní prostředí, které bude centralizované na zaměstnance.⁷ iGLOO Tento projekt byl zaměřen na flexibilitu pracovního prostředí. Pracovali na něm Yeo Jun Peng, Vennessa Stevens, Cherie Peh a Anvitha Rajaram. Skrz období karantény bylo časté vytváření dočasných agilních týmů, do kterých bylo možno vstupovat hybridně. Takové týmy zajišťovaly rychlou organizaci a přeložení zdrojů. Byli také velmi flexibilní a adaptabilní vůči požadavkům a různým změnám. Všechny tyto pozitiva si však s sebou nesla i negativa. Objevovala se fragmentace v komunikaci a kolaboraci, procesy a praktiky byly nekonzistentní skrz různé týmy nebo nastávalo upřednostňování práce před wellbeingem. Proto bylo navrženo iGLOO. Design je jednoduchý, měl by pomocí flexibilní fygitální zdi vytvářet v pracovním prostředí multimodální prostory. Vizibilita informací, dat a členů týmů je klíčová. Proto byl navržen design tak, aby byla možnost informace prezentovat jak na fygitální zdi, tak v digitálním prostředí. Umožňoval by hybridní prostředí, se kterým by bylo lehké manipulovat a přizpůsobit jej potřebám týmu. Jedinci i skupiny by se tak snadno mohli přemístit, přetransformovat prostor, zvětšit jej a zmenšit.⁸ Obr. 4— iGLOOZávěr Transdisciplinární kolaborace v projektu Future work je velmi inspirativní a ambiciózní. Práce singapurských expertů a studentů je nejen atraktivní, ale podložena analýzou a workshopy. I když se některé z projektů zdají být zatím nedosažitelné, jejich návrh může pomoci s dalším výzkumem oním navrhovaným směrem. Zdroje: ¹ MCARTHUR, John W. a Jeffrey D. SACHS. The Growth Competitiveness Index: Measuring Technological Advancement and the Stages of Development. In: The global competitiveness report. Geneva: World Economic forum, 2002, s. 28–51. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/247893515_The_Growth_Competitiveness_Index_Measuring_Technological_Advancement_and_Stages_of_Development, str.30. ² ZHOU, Ping. The History of Singapore’s Economic Development. ThoughtCo. [online]. New York: Dotdash Meredith, 2019 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/singapores-economic-development-1434565 ³ Home. Service Design Lab [online]. Singapur: Service Design Lab SG, ©2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/ ⁴ Methods & Tools. Service Design Lab [online]. Singapur: Service Design Lab SG, ©2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/methods-tools-# ⁵ FUTURE OF WORK. Service Design Lab [online]. Singapur: Service Design Lab SG, ©2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/future-of-work ⁶ TDIP 2021| Future of Work. In: Youtube [online]. 23. 2. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rSG59-ylnjA&t=139s. Kanál uživatele Service Design Lab SG ⁷AiDA. In: Youtube [online]. 23. 2. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=-l6H87-EWqQ&t=176s. Kanál uživatele Service Design Lab SG ⁸ IGloo. In: Youtube [online]. 23. 2. 2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=fC2aFajKPhw. Kanál uživatele Service Design Lab SG Seznam obrázků: 1. Service Design Lab. In. Service Design Lab [online] ©2022 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/future-of-work 2. Future of Work 2025+. In. Service Design Lab [online] 2021 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rSG59-ylnjA&t=139s, 1:32–1:56 3. AiDA. In. Service Design Lab [online] 2021 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/future-of-work 4. iGLOO. In. Service Design Lab [online] 2021 [cit. 2023–01–03]. Dostupné z: https://www.servicedesignlab.net/future-of-work Service Design Lab v Singapuru was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Role empatie v designu služeb

Zdroj obrázku viz konec textuEmpatie je schopnost vidět svět očima druhých lidí. Vidět, co vidí, cítit, co cítí, a prožívat věci tak, jak je prožívají. Samozřejmě, každý člověk je jedinečný a nikdo z nás nemůže plně prožívat věci, jak je prožívá někdo jiný, můžeme se ale pokusit co nejvíce se tomu přiblížit. Tohoto empatického stavu dosáhneme, když odložíme své vlastní předpojaté představy o světě a místo toho se rozhodneme porozumět pocitům, myšlenkám a potřebám druhých. Jen díky empatii můžeme plně ocenit emocionální a fyzické potřeby ostatních. Můžeme díky ní pochopit, jak lidé vidí, chápou a komunikují s okolním světě [1]. Empatie je zásadním prvkem designu služeb, protože umožňuje designerům porozumět potřebám, přáním, emocím a zkušenostem lidí, kteří budou službu používat. Tím, že se designeři dokážou vžít do kůže uživatelů, pro než služby vytvářejí, mohou je vytvářet uživatelsky přívětivější, efektivnější a uspokojivější při používání. Pokud například designer rozumí potřebám uživatelů a dokáže zvážit jejich perspektivu, může navrhnout službu naplňující tyto potřeby takovým způsobem, že uživatelům připadá přirozený a intuitivní. To by mohlo znamenat navržení služby tak, aby byla jednoduchá a přímočará, s jasnými pokyny a snadno použitelnými funkcemi. Usnadněním používání služby mohou designeři pomoci uživatelům, aby se při jejím používání cítili pohodlněji a jistěji, což může zvýšit jejich spokojenost se službou. Například služba určená pro lidi bez domova může zahrnovat prvky založené na empatii, jako je přívětivá atmosféra, podpůrný personál a flexibilní služby, které jsou přizpůsobeny právě této demografii uživatelů. Dalším příkladem může být služba, jejíž cílem je pomoci uživatelům najít zaměstnání. Takováto služba může mít funkce jako personalizované kariérní poradenství, podpora při žádostech o zaměstnání a příležitosti školení. Zvážením perspektiv a emocí lidí, pro něž jsou služby určeny, tedy designérům umožňuje vytvořit takové služby, které efektivněji uspokojují potřeby jednotlivců bez domova nebo práce a pomáhají jim zlepšit jejich životy. Kromě toho může empatie pomoci designerům identifikovat potenciální problémy nebo překážky, kterým mohou uživatelé čelit, a navrhnout řešení, jak je překonat. Pokud například designer pochopí, že uživatelé mohou mít potíže s používáním konkrétní funkce služby, může navrhnout funkci tak, aby byla uživatelsky přívětivější, nebo poskytnout další podporu nebo zdroje, které uživatelům pomohou snáze se s funkcí orientovat. Zvážením potenciálních problémů a překážek mohou designeři vytvořit služby odolnější, které se přizpůsobují měnícím se okolnostem a poskytují tak hladší a příjemnější uživatelský zážitek. Jak už jsem naznačil výše, empatie není jen o porozumění kognitivním nebo racionálním aspektům člověka, ale také o pochopení jeho emocí a pocitů. To je důležité, protože emocionální zážitky lidí mohou mít významný vliv na jejich spokojenost se službou a jejich ochotu ji v budoucnu znovu využít. Zvážením emociálních potřeb uživatelů tedy umožňuje designerům i vytvářet poutavější a působivější služby [2]. Empatie v designu služeb se nevztahuje pouze k uživatelům, ale také k poskytovatelům služby. Pokud designeři vezmou při vývoji služby v úvahu výzvy a omezení, kterým poskytovatelé služeb čelí, může být služba přizpůsobena i jejich potřebám, a tak může být poskytování služby jednodušší a efektivnější. To může pomoci zlepšit celkovou kvalitu služby a učinit ji dlouhodobě udržitelnější. Empatie není jen „měkká dovednost“, kterou je pouze dobré mít, ale kritická kompetence, která je nezbytná pro efektivní design služeb. Začleněním empatie do procesu designu mohou designeři vytvářet služby více zaměřené na uživatele a efektivnější při plnění potřeb lidí, kterým slouží. To může pomoci zlepšit celkovou kvalitu služby a učinit ji úspěšnější při dosahování svých cílů. Empatie by tedy měla být součástí hned začátečních fází designového procesu. Empatie také zlepšuje motivaci pomáhat druhým společensky se vázat, poskytovat podporu a odpouštět. Empatie tedy může zlepšit sociální a fyziologické prostředí ekosystému služeb, což vede ke zlepšení pohody interagujících stran [3]. A ačkoliv je empatie v literatuře jasně označována jako základní a velmi důležitá oblast designu, nenachází se moc v oblasti nástrojů a metod. Tvůrci metod totiž často předpokládají, že se designeři empatii naučili ještě před využitím daných metod [4]. Je důležité nezaměňovat empatii se sympatií. Sympatie je uznání utrpení, nepohody nebo podobného stavu druhých. Cítíme ji často ve formě smutku nebo lítosti jako reakci na těžkosti či strádání druhých, ale na rozdíl od empatie mezi námi a určitým pomyslným jedincem, k němuž sympatii cítíme, stále existuje určitý pocit vzdálenosti. Jejich nepřízeň není něco, s čím bychom plně soucítili nebo ji i chápali. Často si nedokážeme představit, že bychom takovéto problémy sami mohli mít (rozhodně jimi v současné době netrpíme), ale jen rozpoznáme, že tyto problémy existují [5]. Navíc naše lítost nad problémy ostatních může v některých případech působit jako nadřazenost a může přimět uživatele službu opustit, anebo ji alespoň nebudou používat s radostí či spokojeností [6]. V kontextu designu je sympatie omezena na uznání, že uživatelé procházejí obtížným scénářem, úkolem nebo cestou. Pokud jsme vůči našim uživatelům sympatičtí, neznamená to, že se vžíváme do jejich kůže a cítíme jejich bolest nebo mrzutost. Když například navrhujeme přístupné webové stránky pro lidi, kteří jsou nevidomí, můžeme vyjádřit sympatii uznáním jejich potenciálních problémů [7]. Je pravda, že je lepší mít nějakou sympatii než necítit nic pozitivního. Například je lepší sympatizovat s uživateli s omezenými technickými dovednostmi než jimi pohrdat pro jejich nedostatky. Skutečným cílem designu však není být k uživatelům milý, ale umocnit je tak, aby se jejich situace zlepšila [8]. Na závěr je však potřeba vzít v potaz i skutečnost, že ačkoliv je empatie velice důležitou součástí designu služeb, existují i určité problémy, které může využívání empatie způsobit. Největším příkladem je, že designeři mohou v některých případech promítat své předpoklady a domněnky do zkušeností ostatních. Proto je tedy společně s empatií důležitá i osobní zkušenost — přímé, bezprostřední vnímání relevantní situace, stavu nebo identity v každodenním kontextu [9]. Zdroje [1] DAM, Rikke Friis a Teo Yu SIANG. What Is Empathy and Why Is It So Important in Design Thinking? Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2022–12–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/design-thinking-getting-started-with-empathy [2] BOVE, Liliana L. Empathy for service: benefits, unintended consequences, and future research agenda. Journal of Services Marketing [online]. 24. 4. 2019, 33(1) [cit. 2022–12–08]. ISSN 0887–6045. Dostupné z: https://www.emerald.com/insight/content/doi/10.1108/JSM-10-2018-0289/full/html?casa_token=KpgQhTvzZYsAAAAA:fNmboeCjaXlDnxdJlMpjB-jcEyjVcWBPOUqCsZU8hJDeVz-ZV_oGKyfAe5UfO2NY4mKioCVcF6uD5wWTazr6izvOw7Qoe1MYNcuPpHIGLQhpvnrLng4 [3] Tamtéž. [4] SANHUEZA, Camila Holven, 2016. Design Empathy in Service Design Methodology: An analysis of the ATONE method. Norsko, Trondheim: Norwegian University of Science and Technology. [5] GIBBONS, Sarah. Sympathy vs. Empathy in UX. Nielsen Norman Group: World Leaders in Research-Based User Experience [online]. 21. 4. 2019 [cit. 2022–12–08]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/sympathy-vs-empathy-ux/ [6] DAM, Rikke Friis a Teo Yu SIANG. What Is Empathy and Why Is It So Important in Design Thinking? Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2022–12–08]. [7] GIBBONS, Sarah. Sympathy vs. Empathy in UX. Nielsen Norman Group: World Leaders in Research-Based User Experience [online]. 21. 4. 2019 [cit. 2022–12–08]. [8] Tamtéž. [9] VINK, Josina a Anna-Sophie OERTZEN. Integrating Empathy and Lived Experience through Co-Creation in Service Design [online]. [cit. 2022–12–08]. Dostupné z: https://servdes.org/wp/wp-content/uploads/2018/07/37.pdf Zdroj obrázku: How Can I Tackle My Patient’s Deep-Rooted Beliefs in a 30 Minute Clinic Visit? I Can’t (doximity.com) Role empatie v designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Ne-humánní aktéři a jejich role v designu

Zdroj obrázku viz konec textuNe-humánní aktéři jsou nedílnou součástí procesu navrhování, protože hrají významnou roli při vytváření všemožných produktů, služeb a zkušeností. Tito aktéři mohou být přirození nebo umělí a mohou zahrnovat fyzické objekty a materiály, nebo digitální technologie a algoritmy. Zvážením ne-humánních aktérů zapojených do designového projektu mohou designeři vytvářet efektivnější a úspěšnější designy. Jedním z klíčových nelidských aktérů v designu je fyzické prostředí. Prostředí, ve kterém se produkt používá, materiály, ze kterých je vyroben, a podmínky, kterým je vystaven, to všechno má významný vliv na jeho design. Například chytrý telefon musí být dostatečně odolný, aby vydržel každodenní používání, a turistické boty musí být dostatečně robustní, aby zvládly drsný terén. Designeři musí vzít v úvahu fyzické prostředí, ve kterém budou jejich produkty používány, aby zajistili, že budou funkční a efektivní. Dalším důležitým ne-humánním aktérem v designu je technologie. Pokrok v technologii značně rozšířil možnosti designu a umožnil vytvářet složité a sofistikované produkty, které byly dříve nepředstavitelné. Například 3D tisk způsobil revoluci ve způsobu výroby produktů a umožnil designerům rychle a snadno vytvářet prototypy a finální produkty. Pokrok v oblasti umělé inteligence a strojového učení navíc umožnil vytvoření inteligentních systémů, které mohou designerům a uživatelům různými způsoby pomáhat [1]. Digitální technologie, jako jsou algoritmy a analýza dat, jsou také zásadními nelidskými aktéry v designu. Tyto technologie lze používat ke shromažďování a analýze dat o chování uživatelů, preferencích a potřebách, což umožňuje designerům vytvářet efektivnější a více personalizované prostředí. Například maloobchodní web může používat algoritmy k doporučování produktů uživatelům na základě jejich předchozích nákupů, a fitness aplikace může používat analýzu dat ke sledování pokroku uživatelů a poskytování přizpůsobených cvičení. Kromě fyzického prostředí a technologií jsou důležitými nelidskými aktéry také materiály použité v designovém projektu. Volba materiálů může výrazně ovlivnit funkčnost, odolnost a estetiku produktu. Například použití lehkých materiálů v designu jízdního kola může usnadnit jízdu, a použití udržitelných materiálů může učinit výrobek šetrnějším k životnímu prostředí. Designeři musí pečlivě zvážit materiály, které používají ve svých návrzích, aby vytvořili produkty, které jsou efektivní a splňují potřeby uživatelů. Celkově vzato, ne-humánní aktéři hrají v procesu navrhování klíčovou roli. Od fyzického prostředí a technologie po materiály a digitální technologie, tito aktéři jsou nesmírně důležití při vytváření funkčních, efektivních a personalizovaných produktů, služeb a zkušeností. Zvážením nelidských aktérů zapojených do jejich práce mohou designéři vytvářet designy, které jsou úspěšné a působivé. Umělá inteligence jako ne-humánní aktér Jak už jsem naznačil výše, umělá inteligence má potenciál revolucionizovat oblast designu, protože může být pro designery i pro uživatele nesmírně užitečným nástrojem, který jim může mnoha způsoby ulehčit práci. Umělá inteligence může zefektivnit práci designera, sloužit jako zdroj inspirace a pomoct mu tak vytvářet mnohem zajímavější a inovativnější designy [2], nebo může ulehčit interakci mezi službou a uživatelem. Jedním z klíčových způsobů využití umělé inteligence v designu je vytváření inteligentních systémů, které dokáží automatizovat určité úkoly a poskytují designerům cenné poznatky a data. Například může být systém umělé inteligence využit k analýze chování a preferencí uživatelů za účelem doporučení designových řešení nebo optimalizace designu pro konkrétní skupinu uživatelů. To může designerům pomoci ušetřit čas a námahu automatizací zdlouhavých nebo opakujících se úkolů a také jim může poskytnout cenná data, která mohou ovlivnit jejich designová rozhodnutí [3]. Kromě toho lze AI použít k vylepšení kreativního procesu designu. Algoritmy umělé inteligence lze například trénovat na velkém množství dat s žádoucími příklady designu za účelem generování nových nápadů a konceptů. To může designérům pomoci prozkoumat širší škálu možností a vymyslet inovativní řešení, která by je za normálních okolností nemusela nutně napadnout. S pomocí umělé inteligence mohou designeři posouvat hranice své kreativity, rozšiřovat své dovednosti a vytvářet designy, které jsou skutečně jedinečné a působivé. Umělou inteligence lze také využít ke zlepšení účinnosti a přesnosti designových procesů. Algoritmy umělé inteligence lze například použít k rychlé a přesné analýze velkého množství dat, jako je zpětná vazba od uživatelů a výsledky testování za účelem identifikace vzorců a trendů. To může pomoci designerům činit informovanější rozhodnutí. Využitím umělé inteligence k analýze a interpretaci dat mohou designeři získat cenné poznatky, s jejichž pomocí mohou vytvořit designy vyhovující potřebám uživatelů [4]. V neposlední řadě může být umělá inteligence také velice užitečná ke zlepšování uživatelské zkušenosti služby. S pomocí algoritmů umělé inteligence můžeme personalizovat služby na základě individuálních potřeb a preferencí uživatele. To může pomoci učinit službu pro uživatele poutavější a příjemnější a také to může naši službu pomoci odlišit od jejích konkurentů. Dále může být umělá inteligence využita ve formě AI asistenta, který představuje nový způsob interakcí služeb s uživateli. Při přímém kontaktu se zákazníkem může být AI asistent zosobněným zástupcem značky a služby s konzistentní mírou výkonu a kvalitou služeb — umělá inteligence nemívá špatnou náladu nebo nebývá unavená. Nejenom mohou asistenti shromažďovat zákaznická data za účelem vylepšení služeb, ale data shromážděná prostřednictvím rozhovorů mezi asistentem a zákazníkem mohou být cenným doplňkem kvalitativních dat, jako jsou data z rozhovorů nebo uživatelských testů, která se obvykle shromažďují během procesu designu služby. Na druhou stranu ale může být špatně nastavená umělá inteligence pro uživatele frustrující a ovlivňuje tak kvalitu služby. V případě vývoje nových služeb lze umělou inteligenci využít k poznání chování zákazníků na základě předchozích služeb, kanálů sociálních médií, webové konverzace, zpráv a dalších zdrojů dat. Tvorba AI asistenta však zahrnuje určité výzvy a zodpovědnosti. Například je nutné vzít v potaz, že asistent je sice ne-humánním aktérem, ale hodnoty těch, kdo se podílejí na jeho designu a vývoji, se mohou v asistentovi odrazit, což může potenciálně vést k replikaci lidské zaujatosti [5]. Příklad využití umělé inteligence v praxi je představen v článku Service design for artificial intelligence, jehož cílem je prozkoumat potenciál AI aktualizovat a zlepšovat služby poskytované univerzitní knihovnou. Projekt se snažil identifikovat body napětí mezi službami založenými na umělé inteligenci, uživateli a knihovnou. Zjištění projektu naznačují, že použití umělé inteligence v kontextu univerzitní knihovny vyžaduje pečlivé plánování a design, a také zvážení důsledků samoučících se schopností umělé inteligence. Z projektu vyplývá, že pokud je služba propojena s tímto systémem, její design je s největší pravděpodobností nutné přehodnotit. Poskytovatelé služeb musí přijmout řadu předběžných opatření, aby zajistili, že integrace AI bude úspěšná a přínosná pro všechny zúčastněné strany [6]. Umělá inteligence tedy poskytuje nové příležitosti pro interakční design, ale designu stále chybí zkušenosti a znalosti o tom, jak navrhovat ne-humánní aktéry nad rámec zjednodušených představ o antropomorfismu. Pro lepší pochopení různých typů vztahů se stroji jsou zapotřebí nové konstrukční přístupy a metody. I tak ale mohou designeři díky možnostem algoritmů a umělé inteligence koncepčně vymýšlet nové způsoby interakcí [7, 8] Úlohou umělé inteligence v designu je tedy vylepšit a rozšířit designový proces a poskytnout designerům cenné poznatky a data. S její pomocí mohou vytvářet efektivnější a inovativnější designy a služby. Umělá inteligence se pravděpodobně v designu bude více a více využívat, protože designeři budou chtít využít výhod, které nabízí. Zdroje [1] JYLKÄS, Titta, Mikko ÄIJÄLÄ, Tytti VUORIKARI a Vésaal RAJAB. AI Assistants as Non-human Actors in Service Design. In: Proceedings of the … DMI: Academic Design Management Conference. London, United Kingdom, 2018, s. 1436–1444. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326997609_AI_Assistants_as_Non-human_Actors_in_Service_Design [2] HUANG, Ming-Hui a Roland T. RUST. Artificial Intelligence in Service. Journal of Service Research [online]. 2018, 21(2), 155–172 [cit. 2022–12–12]. ISSN 1552–7379. Dostupné z: doi:10.1177/10946705177524 [3] JYLKÄS, Titta, Mikko ÄIJÄLÄ, Tytti VUORIKARI a Vésaal RAJAB. AI Assistants as Non-human Actors in Service Design. [4] The Evidence of Design 2.0: An Impactful Service Identity Designed with AI. Service Design Network [online]. 2019 [cit. 2022–12–12]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/community-knowledge/the-evidence-of-design-20-an-impactful-service-identity-designed-with-ai [5] JYLKÄS, Titta, Mikko ÄIJÄLÄ, Tytti VUORIKARI a Vésaal RAJAB. AI Assistants as Non-human Actors in Service Design. [6] GASPARINI, Andrea, Ahmed Abdi MOHAMMED a Gabriele OROPALLO. Service design for artificial intelligence. In: MERONI, Anna, A MEDINA a Beatrice VILLARI. ServDes2018: Service Design Proof of Concept — Proceedings of the ServDes2018 Conference, Milano, 18–20 June. 2018, s. 1064–1073. ISSN 978–91–7685–237–8. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/333725076_Service_design_for_artificial_intelligence [7] LASCHKE, Matthias, Robin NEUHAUS, Marc HASSENZAHL a Claudius LAZZERONI. Improvising with Machines — Designing Artistic Non-Human Actors. In: CHI EA ’20: Extended Abstracts of the 2020 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems. 2020, s. 1–7. Dostupné z: https://dl.acm.org/doi/pdf/10.1145/3334480.3382825 [8] GASPARINI, Andrea, Ahmed Abdi MOHAMMED a Gabriele OROPALLO. Service design for artificial intelligence. Zdroj obrázku: The Future Of AI Accountability (forbes.com) Ne-humánní aktéři a jejich role v designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 1. 2023

Antikvariát KNIHOBOT: návrh redesignu vybrané služby

Photo by Vasily Ledovsky on UnsplashCílem tohoto článku je redesign služby. Kdy jsem si jednu často využívanou službu vybrala. Pokusím se určit její slabé stránky a vytvořit lepší design. Pro svůj článek jsem si vybrala službu, kterou mám velice ráda a často ji využívám. Jmenuje se Knihobot. Vznikl v roce 2019, a zakladateli jsou Dominik a David Gazdošovi a Pavel Pekař, nicméně počátky sahají do roku 2011. Právě Dominik otevřel se svojí přítelkyní Terezou ve Zlíně vlastní vetešnictví. Vykupovali a prodávali převážně starožitnosti, mince nicméně knihy se staly hlavní artiklem, o který byl velký zájem. Postupně se obchod rozrůstal, vznikl e-shop a občas vypomohl Dominikův mladší bratr David. Ten se také po pěti letech připojil k Dominikovi a Tereze, a opustil vysokou školu. „Díky jeho zkušenostem a nadšení pro všechno, co se dá zbastlit, vylepšit a naprogramovat vznikají první systémy přímo na míru malého podniku.“ [1]Během roku se obchod již zaměřoval převážně na knihy a sklad se stěhoval do většího. První výdejna se otevřela v Baťově institutu ve Zlíně, později v Brně a v Praze. V tuto dobu již vypomáhali první brigádníci. David s rodinou se v roce 2017 stěhuje do Prahy, a tentýž rok kupuje obsah dvou končících pražských antikvariátů. Hlavní sklad se přesouval z Nuslí do Holešovic na Přívozní, a v prosinci stejného roku se otevřela výdejna na Palmovce. Do rodinného podniku se připojil Pavel Pekař, který začínal jako brigádník. Ukončil studium na vysoké škole a přebral pobočku ve Zlíně. Do Prahy se o rok později stěhuje i David. Ten díky svému nadšení vytvořil první terminál na focení a zpracování knih, kterému se přezdívá Nevolník. Vše fungovalo, jak má, antikvariát prosperoval a rostl rychleji, než by si vysnili. „Na podzim 2018 se definitivně ruší osekaná zlínská odnož a také výdej knih v Brně. Pavel se stěhuje za ostatními do Prahy a stráží výdejnu na Palmovce.“[2]Jelikož doba zrychluje i antikvariát bylo potřeba aktualizovat. Týkalo se to zrychlení jednotlivých procesů nabírání a vydávání knih. Od ledna 2019 nastupuje první zaměstnanec, a to provozní Erika. Ještě na jaře se sklad a výdejna přesouvá do holešovického vnitrobloku na Strossmayerově náměstí. Díky tomuto přesunu se zrychlila logistika odesílání knížek. A právě v tuto dobu se mění také jméno. Vznikl Knihobot. Ten perfektně sedí pro jejich produkt a filosofii: „prodej knih s využitím inovací a automatizace tak, aby co nejlépe sloužil zákazníkům.” [3]Zavedli pro zákazníky službu, kdy zákazníci prodají knihy za provizi díky platbě po prodeji knih. Pro hodnocení této služby uvedu jeden příklad, kdy budu vyhledávat knihu, o které neznám všechny údaje. Pokusím se zjistit, zdali jde na Knihobotu vyhledávat podle určitých klíčových slov. Když najedete na web, uvítá vás jednoduchý trojbarevný design. Hlavní barvou webu je světle zelená, která je doplněna žlutou a bílou barvou. Barvy jsou zvoleny dle mého názoru velice dobře, obecně zelená barva představuje klid a jelikož se web zaměřuje na neustálí pohyb používaných knih šetří tím lesy. Web je jednoduchý a intuitivní, i když navštívíte stránku poprvé okamžitě se zorientujete. V horním panelu jsou hlavní dvě záložky (ve vánočním času jsou tři — tipy na dárky). Jsou jimi: chci prodat knihy a kategorie -po rozkliknutí vyhledáváte dál. https://knihobot.cz/Knihobot nabízí nespočet knih, a pro ušetření času jsem raději svoje knihy vyhledala. Zkusím představit jeden příklad, který může nastat, pokud vyhledáváte knihy. První příklad: Vyhledávám knihu, která se nazývá Hana, bohužel si nevzpomenu, kdo ji napsal, nicméně vím že na obalu byl žloutkový věneček.Při vyhledávání názvu knihy mi knihobot nabídl přes 500 titulů, abych zúžila své vyhledávání využila jsem filtry, nicméně ty nabízejí pouze základní informace a to kategorie, jazyk, rok vydání, vazbu, stav a cenu. Zvolila jsem, českou prózu, zde už kniha byla nalezena na 5. místě. Z fotografií lze vidět, že je v dobrém stavu, není poškozená a má pevnou vazbu s přebalem. Z údajů plyne, že je vydána v roce 2017 a nakladatelství je Host, avšak zde chybí popis knihy, což může uživatele odradit při koupi, jelikož se o knize nemůže dozvědět více informací. (U některých knih se popis knihy nachází.) Velice kladně hodnotím, když vám Knihobot oznámí, že je to kniha za nejnižší cenu v rámci nejlepšího stavu. K tomu si můžete zobrazit další stejné knihy, které se liší vydáním, stavem či cenou. Pokud Vám nezáleží na stavu, ale jste omezeni pouze peněžní částkou je tohle výborné řešení. Kdybych mohla vytvořila bych vyhledávání podle klíčových hesel, vždy pod knihou by se nacházely hlavní hesla. Myslím si, že by to ušetřilo čas uživatelům při vyhledávání podobných knih. Například u první vyhledávané knihy, bych rozklikla klíčové slovo věneček a web by mi vyhledal knihy, kde se v textu či na obalu vyskytuje věneček. Druhou možností je napsat do vyhledávače: Hana a věneček a tím by se nalezly všechny knihy, které se pojí k těmto slovům. Další vylepšení bych navrhovala, aby se pod knihou zobrazili další knihy od stejného autora či knihy, které souvisejí s tématem. Jelikož pokud si vyhledáte knihu pod ní se zobrazí dlouhý seznam knih, které nijak nesouvisí. Vybranou knihu vložíme do košíku. Knihobot dodává do čtyř evropských států. Česká republika, Slovensko, Německo a Rakousko. Spolupracuje se společností GLS, dále s Českou poštou a Zásilkovnou. Jestli-že bydlíte v Praze, knihy si můžete také vyzvednout na pobočce v Praze 7 — Holešovice nebo Praze 9 — Vysočany. Navrhovala bych otevření dalších poboček například Brně či Ostravě, nicméně chápu, že to není jednoduchá záležitost. V poslední řadě můžete využít zaslání do výdejen Zásilkovny či České pošty. Tuhle službu velice často využívám, jelikož nejsem vždy doma. Další službu, kterou Knihobot nabízí je prodej vašich knih. Tento proces je velice jednoduchý a zvládne ho úplně každý. Nejdříve zadáte svoji emailovou adresu. Knihy, které chcete prodat nafotíte dle návodu, který je vám k dispozici. Během 24 hodin vám přijde email, zdali knihy od vás odkoupí. Knihobot nepřijímá knihy, které jsou mechanicky poškozené, které mají flíčky (plíseň), staré učebnice a knihy před rokem 1989 (pokud nejsou ve skvělém stavu). Následně knihy zabalíte do krabice a odnesete buď na pobočku Knihobota, do Zásilkovny či k vám přijede kurýr. Doprava je zcela zdarma. Až knihy dorazí, kam mají, do 2 týdnů jsou foceny, popisovány a naceněny. Opět po dokončení jste informováni e-mailem. V Knihobotu naleznete svůj účet, ve kterém máte přehled o osobních údajích, vašich knihách a vyúčtování veškerých transakcí. Po prodeji knihy je vám vyplaceno 60 % z její prodejní ceny, dále sníženo o 29 Kč. Například prodejní cena Harryho Pottera a Fénixova řádu, z roku 2004 je 340 Kč, výdělek je tedy 175 Kč. Peníze jsou posílány na účet do 28 dnů od prodeje. Zajímavou službou, kterou Knihobot nabízí je hlídací pes. Spočívá v tom, že zadáte informace o knize, kterou byste chtěli zakoupit, avšak není např. na skladě. Do tabulky napíšete požadovaný klíčový výraz, název knihy, autora, edici, nakladatele, ISBN, rok vydání, jazyky, kategorie a cenu. Nakonec zadáte svoji emailovou adresu, na kterou vás bude Knihobot informovat, pokud naleznou shodu s vaší knihou, nemusíte se bát, že by chodilo několik emailů, Knihobot vám zašle maximálně 1 mail s celkovým souhrnem všech výsledků. Knihobota mám moc ráda, a využívám jeho služby, líbí se mi, celý koncept antikvariátu. Přečtené knihy mi neleží jen tak v poličkách, ale mohou dělat někomu opět radost. Také se mi líbí jejich rozmanitost knih, našla jsem zde mnoho knih, které se již neprodávají nebo v knihkupectví jsou velice předražené. Zároveň oceňuji, že pokud chci prodat knihy vyzvednout je může kurýr u mě doma nebo je můžu zanést do Zásilkovny. [1] KNIHOBOT. Ze Zlína do Prahy a třeba i dál. In: Byznys deníček [online]. 15. února 2021 [cit. 2022–12–23]. Dostupné z: https://blog.knihobot.cz/ze-zlina-do-prahy-a-treba-i-dal/ [2] Tamtéž. [3] Tamtéž. Antikvariát KNIHOBOT: návrh redesignu vybrané služby was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Rozhovor s lektorem, designerem a ředitelem Tomášem Štefkem

Tomáš ŠtefekTomáš Štefek absolvoval bakalářské studium Informační studia a knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě, magisterské pokračoval ve stejném oboru na FF MUNI v Brně. Pracoval v Městské knihovně Prostějov, pro Vědeckou knihovnu v Olomouci. Od roku 2017 učí na KISKu na FF MUNI kurzy, související s designem služeb. Od roku 2020 je současně ředitelem Mestskej knižnice v Bratislave. V rozhovoru se dozvíte o jeho momentální práci a jejím propojení s designem. Když jsi nastoupil do Mestskej knižnice v Bratislave, nastavovali jste pomocí designového přístupu identitu organizace. Jak je tato identita udržitelná? Jak ji nyní používáte? Co vám přinesla za výhody či nevýhody? Pomocí designového přístupu to bylo vůči kolegyním a kolegům tak trochu na tajňačku. Ta firma, ti profíci, kteří nám s tím pomáhali a kteří nás prováděli tím procesem, tak to to jsou designéři. Pro ně to byl vysoce designový přístup, ale já jsem zároveň nechtěl tím designem jako takovým, designovými principy a metodami plést hlavy našim lidem, takže my jsme tím s nimi proplouvali a nechali se provádět. Nicméně pokud jde o pohled dovnitř organizace, tak o tom nikdo nevěděl, že to děláme pomocí nějakých designových principů. A s tím pracuju vlastně doteď, nejenom pokud jde o organizační identitu. Ale pokud se jedná i o mnohem menší, praktičtější, uchopitelnější projekty, tak je to sice designově, ale není to takto prezentované a verbalizované. Hlavní použití je, že jsme tu řekněme definici naší organizační identity využívali při hledání nové vizuální identity. To znamená, že ta naše organizační identita, která vznikla pomocí designového procesu, byla součástí zadání veřejné soutěže na vizuální identitu. Potom jsme zjistili, že to všichni grafičtí designéři, kteří se té soutěže účastnili, velmi ocenili a vlastně byli často překvapení, že to máme takhle domyšlené. Za celou tu veřejnou soutěž jsme díky tomu dostali poměrně dost pochval. A to nejen proto, že jsme věděli, kdo jsme a co chceme, ale i ta soutěž samotná byla pro designéry zajímavě a férově nastavená. Kromě toho je to něco jako náš totem nebo naše „portfolio“, ke kterému se můžeme vracet, ať už děláme cokoliv. Když si například vezmeme cílovku, kterou chceme oslovit, například lidi v obtížné nebo nerovné sociální situaci či třeba socioekonomicky znevýhodněné, podíváme se na naši identitu, co se v ní objevuje, co tam máme nadefinované a naformulované, a to nás nasměruje k tomu, co bychom té dané cílovce mohli poskytovat nebo dodávat. Nebo je nám užitečná i při úplně obyčejném brainstormingu, když přemýšlíme nad dramaturgií toho, co se v knihovně bude dít v roce 2023. Koukáme se co z naší identity nám nejvíc rezonuje v souvislosti s tím, co se momentálně děje ve světě. Prostě to je taková nápověda, ke které se vracíme, a filtr, když máme dilema. Když člověk neví, není si jistý, tak se prostě podívá na zeď, kde A4 s identitou visí. Jediná nevýhoda, co mě napadá, byla délka toho procesu hledání a formulování identity. My jsme nad tím strávili půl roku. Nepředstavujte si to jako půl roku intenzivní práce, spíše půl roku scházení se jednou za 2 týdny a to v různých složeních, různě velkých skupinách s různými účely schůzek. Ale i to člověka může unavit, protože výsledek může být pořád daleko a nejasný. Navíc výsledek takovéhle povahy, jako je identita, je abstraktní výstup. Většina kolegyň a kolegů vůbec do té doby nebyla zvyklá přemýšlet na takové abstraktní úrovni, jako jsou hodnoty našeho snažení. Asi by to bylo možné zvládnout rychleji, kdybychom knihovnu na nějaký čas zavřeli, ale při běžném provozu to bylo asi nejlepší, jak jsme to mohli udělat. Co je pro tebe nejvíce obtížné nebo nezvyklé na pozici vrcholového manažera? V rozhovoru s Vendulou Pavkovou v roce 2020 si uvedl, že je to nutnost se naučit přenechat práci někomu jinému, tak mě zajímá, jestli se ti to už povedlo. Konkrétně tohle se mi povedlo a daří. Je to i tím, že za tu dobu některé svoje kolegyně a kolegy připravuju na převzetí zodpovědnosti za určité oblasti a měli jsme už prostor to prodiskutovat a nastavit. A dát jim mandát rozhodovat v dané oblasti. Konkrétně jsme si hlavní rozvojové oblasti rozdělili v rámci naší interní strategické skupiny, kde jeden člověk řeší služby a jejich kvalitu, jeden člověk prostory a jeden dramaturgii všeho, co se v knihovně děje, jeden člověk knihovní fondy, jeden člověk komunikaci a já naše interní fungovaní. Tím jsme vytvořili vrstvu vrcholového managementu, který mi na začátku v knihovně chyběl. Jinou aktuální výzvou pro mě je hledat a najít dost času na to, abychom se s těmito lidmi a jejich týmy mohli posouvat dál, koncipovat a plánovat. To je pro mě asi teď největší téma vůbec, vlastní kapacity, abych svým lidem poskytl dostatek opory a svojí vlastní péče. Když už je na ně práce delegovaná, aby neměli pocit, že jsou v tom sami. Řada lidí v tom nejširším týmu, v celé knihovně, je aktuálně velmi rozvojově naladěná, chtěli by věci posouvat, zlepšovat. Zároveň však mají svojí vlastní práci, především ve službách, práci, která je naším základem. Byl bych moc rád, kdyby se nám dařilo vytvářet si více času na rozvojové aktivity. Když už jsme u rozvojových aktivit, dopřáli jsme si vymyslet a zorganizovat něco jako interní rozvojový program. Pro ty, kteří si pamatují projekt Sociální inovace v knihovnách a jeho inkubátory sociálních inovací, tak se jedná v podstatě o takový náš interní inkubátor. Inkubátor záměrů, co my jako knihovna, jako tým, jako organizace nejvíce ze všeho potřebujeme posunout a zlepšit. Má podobu půlročního program, který vede externí organizační koučka. Ta nám ho pomohla namodelovata na míru a provází nás jím, konkrétně 16 kolegyň a kolegů (z celkových 55. Vytvořili 4 týmy, které postupně během půl roku rozvíjí 4 různé projekty, přičemž jednou za měsíc se potkáváme na celý den všichni, společně se učíme týmové a projektové práci a týmy si sdílí svůj postup. Právě tento rozvojový program je taková první vlaštovka, díky které si dopřáváme a garantujeme čas na rozvoj knihovny i seberozvoj. I za cenu toho, že jsme tím nucení knihovnu jednou za měsíc zavřít o pár hodin dřív. Jako ředitel máš roli manažera. Myslíš, že manažerům může designové myšlení něco nabídnout? Co? Určitě, může nabídnout třeba základy projektové práce. Na téhle oblasti mě těší, že když jsme s kolegy a kolegyněmi něco řešili, od navrhování prostoru po pracovní procesy, tak oni sami navrhli postup, který kopíroval typický designový proces. Nejdou do ničeho, co nemají ověřené, ať u uživatelů, pokud to dělají pro ně, nebo u sebe, pokud to dělají pro sebe a svoje pracovní podmínky. Často s radostí hledím, protože já sám jsem takový třeba 10 let zpátky nebyl. Do všeho jsem se pouštěl po hlavě a poučil jsem se až z pilotů. V týmu jsou úžasní lidé, kteří ví, co je uživatelský výzkum nebo testování, a znají jejich význam, že bez něj nemá smysl cokoliv stavět. A pokud jde o manažerskou práci samotnou, nejvíc ze všeho mně designérská praxe pomáhá v průvodcovství. Ve smyslu, že jsem „šéfem“ jen do té míry, kdy člověk udává směr, rozhoduje, zvažuje dilemata a je na něm zodpovědnost vydat se jednou nebo druhou nebo třetí cestou. Vedle toho usiluju o to, být spíš partnerem, mentorem, provádět lidi, procesem realizace. Nerozdávat úkoly, ale dávat na výběr, klást správné otázky, zohledňovat individuální potřeby konkrétních lidí. Být průvodcem, to mě na tom nejvíc naplňuje, v designerské i manažerské pozici. Každopádně na design a průvodcovství mi v té každodenní ředitelské praxi zbývá strašně málo času. Na začátku jsem si představoval, jak je skvělé, stát se z designera manažerem, ale na ředitelské úrovni je tolik jiných povinností, že je mi jasné, že být zároveň designerem není a ani nemůže být moje úloha. Nabízí se přemýšlet do budoucna nad pozicí designera služeb, protože kdybych to chtěl dělat sám, tak bych rozvoj knihovny spíše brzdil, vzhledem ke všem ostatním povinnostem. Takže si z designerské praxe lze pár prvků vzít, ale být zároveň v obou rolích nelze z časových důvodů? Přesně tak. Samozřejmě záleží taky na velikosti týmu. Kdyby nás bylo místo 55 třeba 20, tak jsem v trochu jiné pozici jiných podmínkách. Určitě bych byl s očekáváními aplikace designu do ředitelské praxe velmi opatrný. Spíše bych počítal s tím, že pokud se jedná o designování čehokoliv, tak řediteli nezbydou kapacity na samotný design služeb, ale spíše jen na design týmů. Jsem tu především od vytváření kapacit a, pracovních podmínek, organizační kultury, od toho, aby měl potřebné věci kdo dělat, aby to byli ti správní lidé a aby jim to působilo radost. Používáte design thinking z hlediska uvažování o budoucnosti vaší knihovny? Uvažuješ do budoucna o design thinking jako o vašem pracovním rámci? Spíše ne. Když jsme nastavovali třeba organizační identitu, šlo o „utajený“ designový proces. Zatím zamýšlím tak pokračovat i dál. Určitě nemám záměr z naší knihovny dělat něco jako knihovního design thinking lídra nebo ambasadora a spolupracovat na tom s nějakou agenturou. Což je samozřejmě hodně záslužná role, já však budu rád, když principy designu prosáknou do nás jako do týmu a do naší práce. Asi si nebudeme dávat na prsa placky, že něco děláme designově, i když to tak dělat opravdu budeme. Používá v Bratislavě někdo nebo nějaká organizace designový myšlení? Víš o někom, kdo by byl zářným příkladem? Ano, rozhodně, na bratislavském magistrátu vznikla pracovní skupina Inovácie Bratislava. Její šéfkou je Petra Dzurovčinová s titulem splnomocnenkyňa primátora pre inovácie. Petra i její lidé jsou designéři srdcem i duší. Pro město a jeho organizace navrhují a budují především digitální služby, přičemž design thinking je součástí jejich DNA. My máme to štěstí, že jsme s nimi spolupracovali na vzniku našeho webu, a budeme dál pokračovat na jeho dalších funkcionalitách, třeba na rezervačním systému našich místností. I pro nás jako pro tým je to velmi přínosné, nejedná se totiž o klasickou zakázku na objednávku, ale část našeho týmu je vždy součástí vzniku dané věci. Z jedné strany je to náročnější cesta, protože nás stojí kapacity, na druhou stranu jsme pevnou součástí vývoje, díky čemuž se sami učíme a rozvíjíme. Myslím si, že každé větší město by mělo mít takovouto pracovní skupinu. V rozhovoru s Vendulou Pavkovou jste načali téma spolupráce Mestskej knižnice v Bratislave s KISKem. Tam jsi zmínil, že bys něco vymyslet určitě chtěl. Podařilo se to? Co to bylo? Plánujete něco do budoucna? Nepodařilo se mi to. Podařilo se to kolegyním a kolegům z KISKu zatím alespoň v tom, že přijeli na exkurzi. Nejednalo se o exkurzi ve smyslu prohlídky knihovny, protože pokud jde o prostory, nemáme zatím co zajímavého nabídnout. To nás čeká až v dalších letech. Jednalo se o setkání se mnou jako ředitelem a představení vize našeho rozvoje, taky toho, co jsme dělali doteď, a toho, co plánujeme. Zároveň to byl pro studenty vhled do života organizace. Řada studentů byla překvapená, co všechno jde v knihovně dělat, o čem všem ta práce může být. Z jejich reakcí jsem měl pocit, že to asi děláme dobře a bylo to pro mne velmi povzbuzující. Nic dalšího se bohužel nepodařilo. V jarním semestru v roce 2023 vypisuji svůj předmět Sociální inovace v knihovnách, přičemž ho budu ho lokalizovat do podmínek naší knihovny a Bratislavy. A budu doufat, že se nám podaří pro Bratislavu něco sociálně inovativního, navrhnout, snad i s tím, že tam bude příslib financování do budoucnosti, aby to, co studenti navrhnou, mohlo opravdu vzniknout. Jak zvládáš vyučovat na KISKu a ředitelování zároveň? Ovlivňuje tě nějak práce ředitele při výuce? Jak? Stíhám, protože si na vyučování beru dovolenou. Vracet se na KISK a za studenty je pro mne radost, nakopává mě to. Zároveň mám dobrý pocit, když ve zpětné vazbě na výuku vnímám momenty jako přínos, užitečnost nebo seberozvojový zážitek. Učím už jen Sociální inovace v knihovnách, což je velmi praktický předmět s množstvím terénní práce. Čas na výuku si prostě vždycky rád udělám. Trochu jinak jsem vyučoval dřív, jen s designerskou praxí z projektů na KISKu, a teď. Díky vhledu do toho, jak funguje organizace a lidi v ní, tak v rámci výuky myslím můžu dodat víc zkušeností v tom, co očekávat od spolupráci s různými subjekty, ať s organizacemi, spolky nebo komunitami. Taky jsem schopný předat víc vhledu do týmové práce, externí spolupráce i motivace lidí a mám obecně realističtější pohled. Když jsi nastoupil jako ředitel, musel jsi určitě vytvořit nějaký plán, čeho chceš dosáhnout a dokdy toho chceš dosáhnout. Proběhly nebo jsou v plánu v knihovně nějaké masivní změny? Daří se od doby tvého nástupu jako ředitele dodržovat plán, který jsi vytvořil? Plány jsou především od toho, aby se pak přizpůsobovaly reálným podmínkám. (pousmání s mrknutím oka) Náš aktuální plán je ovlivněný hlavně tím, že v roce 2025 bychom měli část knihovny přesunout do zrekonstruovaných, moderně vybavených prostor. Máme jasno, na co se připravovat, od přechodu na RFID systém, přes transformaci ze studijních na pracovní prostory, po rozvoj naší vzdělávací role. Zároveň jsme začali připravovat koncept rekonstrukce našich stávajících budov. Řada našich plánu sahá také do interního světa organizace. Proto se věnujeme oblastem, jako je interní vzdělávání a seberozvoj, interní komunikace, pracovní procesy nebo práce s dobrovolníky. Žádné masivní změny jsme nedělali. Pokud jde o zaměstnance, personál, jsem spíše zastánce přirozeného organického vývoje týmu. Každému člověku bych chtěl dát možnost rozvíjet se a posouvat tam, kde je to potřeba s ohledem na cíle a budoucnost, organizační i individuální. Masivní bude jedině, jak v knihovně doufáme, krásná nová budova za tři roky. Zdroje: Pavková, V. Rozhovor s Tomášem Štefkem. Design Kisk. https://medium.com/design-kisk/rozhovor-s-tom%C3%A1%C5%A1em-%C5%A1tefkem-eff1d860252a Rozhovor s lektorem, designerem a ředitelem Tomášem Štefkem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Onemocnění aktuálně: redizajn s UX dizajnérom Borisom Turekom

Rozhovor mapuje cestu Borisa Tureka do praxe. Je absoloventom Katedry informačních studií a knihovnictví na Masarykovej univerzite, UX Designer v spoločnosti WebStudio pod záštitou Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a Inštitútu bioštatistiky a analýz Lekárskej fakulty Masarykovej univerzity. V našom rozhovore Boris Turek načrtol ako môže cesta UX dizajnéra vyzerať, s čím sa stretáva vo svojej práci a ako web Onemocnění aktuálně vďaka jeho práci prechádza premenou a stáva sa tak atraktívnejší pre užívateľa. Zdroj: https://webstudio.team/tym/boris-turekAhoj, tak na začiatok by si sa nám mohol predstaviť. Čo si vyštudoval a ako prebiehalo tvoje pracovné smerovanie? Jasné, volám sa Boris Turek, som UX dizajnér, krátku dobu som bol aj servis dizajnér. Pre mňa je to ako mierne synonymum UX dizajn a service dizajn. Neviem, či to tak majú úplne všetci, bol som študent Kisku, študoval som na Masarykovej univerzite bakalársky a magisterský program. Robil som si profiláciu na dizajn informačných služieb, takže vlastne v rámci prerekvizít som sa snažil splniť nejaké predmety k tomuto smerovaniu. Niekedy počas magisterského stupňa som si vytvoril a začal viac zabŕdať do UX a UI dizajnu, úplne kariérne začiatky boli skôr zamerané na grafiku. Chvíľku som pracoval ako brigádnik, ako desktop publisher, takže to boli malé čiastkové úlohy na úpravu obrázkov v grafických programoch, a potom som to prepojil s tými informačnými službami, pretože tam sme mali zameranie na UX dizajn alebo konkrétnejšie servis dizajn. A zistil som teda, že ma to baví a už počas štúdia som si našiel platenú stáž v jednej pražskej agentúre. Bola to taká webová agentúra, úplne by som nepovedal, že reklamná, a tam som pracoval nejaký rok. Konkrétne tam som mal pozíciu nazvanú servis dizajnér, ale moje tasky sa týkali skôr grafických prác, tvorby ilustrácii a pod. Ale samozrejme aj niečo zo servis dizajnu. Po ukončení štúdia som zároveň skončil na platenej stáži a hľadal som si prácu niekde v mojom odbore. Zase som sa rozhodol, že skončím v nejakej podobnej agentúre v menšom tíme, nebol to žiadny veľký korporát. Pracoval som pre X-production, čo je taká reklamná agentúra. Zároveň robia weby, reklamy a dokonca majú aj takú podmnožinu toho, čo robia. Tou je produkcia hudby. Takže to bolo veľmi „punk“ a zaujímavé. No zaujímavá práca. Tam som vydržal tak rok a pol, musím sa priznať, že tam sa UX a UI dizajn častokrát točil okolo základných rozhovorov so stakeholdermi. Tu ti do toho vstúpim. Aké metódy ste využívali? Čo sa týka metodologických procesov, záležalo — projekt od projektu. Niekedy sa tvorili sidemapy, keď sme nemali nejakú jasnú štruktúru. Alebo obsah, potom sa pripravovali wireframe-y a niekedy, keď bol grafik vyťažený, som pripravoval grafické podklady pre niektoré celkom zaujímavé projekty. Rád spomínam na projekt „Provázek.“ Robiť weby pre divadlá je vždy dosť zaujímavá skúsenosť, pretože tam sú tí ľudia otvorenejší nejakým nápadom. Povedal by som, že vizuálom idú na úkor funkčnosti, čo môže byť niekedy na škodu. Vlastne si možno protirečím k odboru, ktorý som študoval. Ale bol to teda zaujímavý projekt. Po roku a pol, teraz presne neviem, som nastúpil na moju terajšiu prácu. Pracujem pre takú skupinu, povedal by som webstudio, čo je vlastne pracovná skupina, ktorá patrí pod Ústav zdravotných informácií a štatistík, zároveň mám časť pracovného úväzku na Masarykovej univerzite pre Lekársku fakultu, takže vlastne moja práca je všehochuť. Nastupoval som tam s tým, že vypukla pandémia a svet sa úplne obrátil, tak projektov bolo o niečo viac. Potrebovali sme nových vývojárov, respektíve oni potrebovali nových vývojárov a v konečnom dôsledku aj mňa ako UX dizajnéra, takže som tam nastupoval s tým, že už majú nejaké projekty rozbehnuté. Bol to aj projekt, o ktorom sa neskôr budeme baviť —”Onemocnení aktuálne,” ale napríklad i NZIP, Národný zdravotný informačný portál. Takže momentálne sú to naše vlajkové, hlavné, weby. Onemocnení aktuálne je stále najvyužívanejší otvorený dátový prehľad pre pandemické štatistiky, a zároveň aj NZIP, čo je web, ktorý by sa chcel stať dôležitým zdrojom zdravotníckych informácií. Ako by si ho charakterizoval? Je to ako náučno-populárna webová stránka s informáciami o zdravotníctve, zároveň je všetko písané odborníkmi, odzdrojované. Zase zaujímavý projekt, kde máme rozplánované nejaké ďalšie fázy, kam ho posunieme ďalej. Do budúcna by sme chceli pridať nejaké hravejšie testy, hry pre používateľov. Máme tam vlastne i mapu všetkých zdravotníkov z verejne dostupného registra a tak. Čo ďalšie projekty? Spomenul by som projekty, o ktorých môžem hovoriť. Neviem, či mám vyložene nejaké embargo na to, čo nemôžem hovoriť, ale napríklad tvoríme simu portfólio, čo je portál pre vzdelávacie aktivity v simulačnom centre v Masarykovej univerzite, ktoré sídli u nás v Bohuniciach, konkrétne na Kamenici. Tam vytvárame skladový systém, databázu učiteľov, žiakov, tvoria sa tam skúšky online a pod. To sú naše hlavné projekty. Ďalšie sa nejako vždy prihodia. Gro sú práve tieto tri projekty. Práve spomínané “Onemocnění aktuálně” sme spúšťali novšiu verziu, takže portál si prešiel nejakými zmenami. Ako prebieha tvoj klasický deň, dostaneš požiadavku/task od nadriadeného? S akými nástrojmi zvykneš pracovať? Tiež sa to dosť líši. Častokrát príde zadanie od zamestnávateľa alebo od niekoho, kto zastrešuje daný projekt, alebo od projektového manažéra, Také zadanie je „konkrétne“, potrebujeme redizajnovať nejaké prvky, komponenty. Niekedy je to aj o tom, že musíme zlepšiť použivateľský zážitok, takže po nejakých rozhovoroch so stakeholdermi alebo na základe testovania. Máme vlastne aj interných testerov, no aktuálne iba jedného, pretože, nám druhý odišiel. Pre neho tvorí naša projektová manažérka nejaké scenáre Usecase-y, on si ich prechádza a zaznamenáva rôzne chyby. A čo ma ženie k tomu, aby som niečo začal robiť, pripravovať môže byť aj z iniciatívy testera alebo tým, že sledujeme naše weby cez google analytics. Sledujeme, porovnávame, vidíme, že máme vysoký bounce rate. Dá sa povedať, vysokú mieru odchodu z webu u nejakých typov prehliadačov alebo pri nejakých typoch rozlíšenia obrazovky. V tom prípade hneď vieme, že vznikla nejaká chyba. Tak si to u seba otestujeme a následne web prejde úpravou. Niekedy vzniknú tasky aj z mojej vlastnej iniciatívy. “Onemocnění aktuálně” bol pre mňa web, kde sme mali veľký trafic, porovnateľný s NZIP-om, cca. 200–300 tisíc návštev týždenne. Ale nechcem zavádzať. “Onemocnení aktuálne” bol projekt, ktorý sme už mali, bol vysoko navštevovaný, ale ja ako niekto, kto sa k nemu dostal neskôr, som si urobil heuristickú analýzu, prešiel som si ten web, prešiel som, či sú splnené prístupnosti a či sú dodržané princípy UX dizajnu. Zistili sme, že ho máme prehltený informáciami, že je potrebné ho lepšie rozdeliť, možno architektúru daného webu znovu prehodnotiť. Redizajn webu “Onemocnení” bol taký, že som si vymyslel pridať technické vylepšenia. Dať možnosť užívateľom lepšie pracovať s dátami. Niektoré veci, ktoré sme si naplánovali z dlhodobého hľadiska, sa nám nepodarilo ešte úplne zakomponovať, pretože ich neoutsorce-jeme. (Čo robíme si s našimi vývojármi a niekedy to môže trochu trvať.) Idú tam veľké objemy dát. Takže vlastne ten proces bol taký, že sa zároveň rozvíjal s interným covidovým dashboardom, ktorý slúži pre kritickú infraštruktúru (pre politikov, hitmanov, armádu a tak pod.) a v rámci toho sme s projektovým manažérom naplánovali sériu rozhovorov zo zástupcami týchto skupín a tieto poznatky nám slúžili aj pre “onemocnení aktuálne”. Je to web tvorený pre laickú verejnosť, je voľne prístupný, voľne sťahovateľný. Aké zistenia priniesli rozhovory? Zistili sme rôzne zaujímavé skutočnosti, aj čo sa týkalo štandardov v písaní grafov, zároveň sme zistili, že google data studio, ktoré sa používa ako dashboard pre armádu, má svoje problémy prístupnosti. Tam sme si uvedomili, že užívatelia často nevedia, kde a ako majú tie informácie hľadať. Pri “Onemocnení” sme chceli mať pekne rozdelené podstránky, moduly. Zároveň sa niektoré informácie skryli, ale museli byť ponechané, pretože sa jedná o oficiálne štatistiky Ústavu zdravotních informací a statistik. Museli sme dodržiavať určité pravidlá, takže niečo sa skrylo, niečo sa presunulo do inej podstránky, kde to dávalo väčší zmysel a pri “Onemocnění aktuálně” sme si uvedomili, že chceme dať viac možností používateľom ako pracovať s grafmi, takže sa doplnili nejaké kalendáre, pripravila sa nová knižnica grafov, ktorá bola pre naše účely vhodnejšia. Čo sme rozplánovali, no momentálne to nie je zatiaľ funkčné, chceme mať pre jednotlivé bloky možnosť zdieľania s priamym odkazom na stránku — jednak formou widgetu, že sú embednuté — každý si môže dať na web nejaké okienko a vybrať si dáta, ktoré sú pre neho relevantné. Asi toľko by som povedal k webu onemocnení aktuálne. Ako prebiehal proces prípravy? Proces prípravy od prvých návrhov, keď sa pripravil wireframe, sme dosť riešili layout — ako budeme mať stránku rozloženú, ako veľmi chceme mať bloky porozdeľované, ako budeme mať rozdelenú navigáciu atď. Riešili sme na wireframe-och a iterovali, ako by to dávalo najväčší zmysel a po tejto fáze sa začali pripravovať všetky stránky. To bolo už viac mesiacov späť, a potom prišla fáza vývoja. My to vždy chystáme ako prvé v testovacej verzii. Voláme to „Na Stage,“ niečo sa prichystá, nie je to ešte produkčný alebo finálny web. Je to pre nás hracie rozhranie, slúži hlave pre testera. Teraz, cca. 2 týždne dozadu, čo sme stihli vychytať, sme vychytali. Mnoho features alebo nástrojov, ktoré chceme mať v onemocnení, máme potom naplánované začiatkom budúceho roku. Kto sú stakeholderi, s ktorými prichádzate do kontaktu? Jednak je to môj priamy zamestnávateľ, sú to ľudia, ktorí zastrešujú projekt doktori, alebo práve ľudia z armády atď. Prvotné rozhovory väčšinou prebehnú medzi projekťákom a product ownerom, niekedy sú ešte súčasťou zadávatelia tohto projektu. Najnovšie riešime register ubytovacích kapacít, čo bude slúžiť ako register ubytovania pre migrantov z krízy na Ukrajine, Tam často prebehnú rozhovory len napr. medzi zamestnávateľom a nikým ďalším. Ku mne sa dostane len hotové zadanie. Vždy je to trochu inak. Záleží, kto je zadávateľ, či na to má čas. Tým najlepším zdrojom informácii je však náš interný testing. Ako vníma verejnosť nový redizajn webu onemocnení aktuálne? Nie je to taký populárny web, aby z toho bola nejaká veľká udalosť, keď sa pripravuje redizajn. Ale z tých „málo názorov,“ pretože ma zaujíma, čo si o tom myslia bežní ľudia, lebo v konečnom dôsledku cieľom projektu bolo, aby sme dáta priblížili laikom. My nemáme z toho žiadnu agendu, maniere, o nič iné nám nejde, len otvoriť zdravotnícke dáta, dať ich užívateľom a nech ich užívatelia spracúvajú, ako chcú. Nie sme nejakí popularizátori očkovania, lebo často sa stretávame aj s týmto názorom. Stretli ste sa s kritikou? Práve po spustení redizajnu som si prešiel nejaké diskusné fóra na Facebook-u. Áno, ja viem, Facebook nie je najrelevantnejší zdroj spoločenských nálad, ale všimol som si, že mnoho ľudí nás obviňovalo, koľko to muselo stáť, ako za to môže vláda aktuálneho premiéra Fialu, že nemajú kde dávať peniaze… pričom ten web funguje už približne 10 rokov. Zároveň aj to, že zase sa musí propagovať očkovanie a tak ďalej. Takže, samozrejme, stretávali sme sa s kritikou na sociálnych sieťach. Vnímal som naopak i názory odborníkov v zdravotníctve, že redizajn veľmi dobre prijali a vnímajú pozitívne aj celospoločenskú informovanosť a otvorenosť dát pre každého. Paradoxne, ľudia to kritizujú. Ty im tie dáta otvoríš a hneď za tým vidia propagáciu očkovania, pričom dáta máme aj o očkovaniach a reinfekciách. Každý si tam môže nájsť, ako to očkovanie fungovalo alebo nie. Ďakujem ti za tvoj čas a priblíženie práce UX dizajnéra. Onemocnění aktuálně: redizajn s UX dizajnérom Borisom Turekom was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Prevence kognitivních biasů pro designery*ky

Princip zní: “Ten, kdo zná druhé a zná sebe, nikdy neutrpí porážku, ani ve stovce bitev.” [1] O nepoznaném těžko dělat závěry a s neviditelným nepřítelem těžko bojovat. Pokud se tento ukrývá v nás samých, je na problém zaděláno. Nebo přinejmenším na bloudění v kruhu neproduktivního procesu, jež zkrátka ne a ne vést ke kýženým výsledkům. Kudy poodskočit? Zdroj: Unsplash — Simon HurryNespolehlivá mysl Výše zmíněný citát pak postavme vedle sebe s následujícím “dokážeme být slepí ke zjevnému a také dokážeme být slepí k naší vlastní slepotě”. [2] To jsou slova Kahnemana, jehož kniha Myšlení rychlé a pomalé, kterou napsal na základě výzkumů provedených spolu s Amosem Tverskym, se stala bestsellerem. V knize je velký prostor věnovaný konfirmačním zkreslením. Oblíbené slovní spojení označuje systematickou chybu v myšlení (systematickou a tedy předvídatelnou), [3] jež vede k iracionálnímu rozhodování v rozličných sférách a činnostech našeho života, což se samozřejmě týká i případu, kdy se živíme designem. Černá díra v procesu Podle přehledové studie výzkumů produktového designu existují tři hlavní oblasti zhruba odpovídající fázím designového procesu: designové aktivity, designové volby a designové výsledky. Ravasi a kolektiv dále definují mnohovýznamový pojem “design” jako soubor voleb, které se týkají jak formy, tak funkce objektu (či služby), stejně tak ovšem zahrnuje aktivity, jež k těmto volbám vedou. [4] Důležitým slovíčkem je zde volba. A volbu děláme vždy na základě informací a znalostí, které ovšem mohou být neúplné, špatně interpretovány, prostě jakýmkoliv způsobem zkresleny. Jaké výsledky nám může takto znehodnocený úsudek přinést? Určitě ne optimální. Jak konkrétně tedy můžou různá zkreslení ovlivňovat designový proces inovativní řešení problému? Vezměme si například takový efekt vlastnictví (endowment effect), což je tendence člověka přikládat větší váhu a cenu věcem, které vlastní. Liedtke jej v kontextu designu interpretuje jako přilnutí k prvotnímu nápadu řešení. [5] Výsledkem takového biasu může být redukce zvažovaných možností k provedení, není těžké si představit odsunutí možná i lepších a efektivnějších řešení, pokud nepochází z naší hlavy, nebo hlav z našeho týmu. Klam dostupnosti (availability bias) je dalším z dobře známých slepot, jež spočívá v tendenci přikládat větší důležitost myšlenkám a informacím, které máme po ruce rychle a snadno. Místo abychom investovali čas a námahu do vyčerpávajícího přemýšlení a generování nápadů se nám pak může stát, že budeme preferovat nápady, které se dají (třeba v kontextu prototypování) snadněji vizualizovat, můžeme ovšem propásnout příležitost docenit opravdu originální řešení. A v případě projekce (projection bias) typu aplikace minulých úspěšnin do řešení současných problémů se může stát, že v jakékoliv inovaci dokonale selžeme. Chtěli-li bychom se vyhnout popsaným svízelím, asi by nás napadla otázka, co můžeme dělat, nebo bychom se měli snažit udělat, abychom se zkreslení vyhnuli? Naštěstí nemusíme znovu vynalézat kolo, neboť přesně takovouto otázku, respektive set otázek s dosazenými zkresleními byly využity ve výzkumu z roku 2017. Finská odhalení Tedy — přesně devět dílčích konfirmačních zkreslení zkoumala Mikki Mustonen ve své magisterské práci: [6] zkreslení projekcí (projection bias), past egocentrické empatie (egocentric empathy gap), změna vřelý/chladný (hot/cold bias), efekt zaměření (focusing illusion), rozpor mezi slovem a činností (say/do gap), omyl plánování (planning fallacy), efekt podpory zvoleného (hypothesis confirmation bias), majetnický efekt (endowment effect) a heuristiku dostupnosti (availability bias). Odpovědi na otázky získávala formou semi-strukturovaných rozhovorů s deseti experti. Sedm z nich pracovali jako designéři služeb, jeden se zabýval vizuálním designem, jeden UX a jeden business designem. Výsledné odpovědi pak sumarizovala do následujících kategorií: osobní rozvoj (self-development), projektový management (project management), týmová práce (teamwork), nástroje pro přemýšlení a ideaci (thinking and ideation tools), principy rozhodování (decision-making principles) a pochopení cílové skupiny (understanding the audience). Výsledky? [6]Jak je z tabulky zjevné, navrhované nástroje pro zmírnění zkreslení se liší, nejčastěji byla ovšem navrhována snaha lépe porozumět uživatelům a práce v týmech. Nejmenší zastání má kategorie “principy rozhodování”, kam spadá například nutnost zajistit rozdílné možnosti, decentralizované rozhodování, dokumentace rozhodování a strukturace rozhodování. [6] Jak kontrovat kognitivní zkreslení? Ve svém závěru formuluje Mustonen konkrétní zobecněné rady k jednotlivým kognitivním zkreslením: * Pro zmírnění projekčního biasu se soustřeďte na hluboké pochopení uživatelů a využijte nástroje pro myšlení a ideaci * Pro vyhnutí se pasti egocentrické empatie se snažte zevrubně pochopit preference a obavy uživatelů. Snažte se nalézt cestu k zlepšení sebeuvědomění. * Hluboké porozumění uživatelů zmírní i hot/cold bias. * Nástroje a principy strukturovaného projektového managementu by mohly zmírnit efekt zaměření. * Analytika a pozorování zmírní problém “say/do gap”. * Projektový management, lepší porozumění uživatelům a týmová práce pomůže s omylem plánování. * Týmová práce pomůže i proti efektu podpory zvoleného. * Týmová práce pak dále spolu s nástroji a principy projektového managementu a se zřetelem na principy rozhodování (viz výše) pomůže při majetnickém efektu. * Proti heuristice dostupnosti utvořte multi-disciplinární týmy a využijte nástroje pro myšlení a ideaci. Miki Mustonen navazuje na studii od Liedtka, a svým způsobem s ní polemizuje, neboť jeden z dílčích závěru, k němuž Mustonen došla, je, že zmírňující účinky designového myšlení by měly být zkoumány a teoreticky uchopovaný po jednotlivých typech zkreslení a ne v agregátech, jak navrhuje Liedtke. [6] Ta totiž ve své studii roztřídila výše jmenovaná zkreslení (Mustonen tedy i v tomto výběru vychází z Liedtke, která sama ovšem zvolila konkrétní fenomény na základě rešerše literatury — jedná se tedy o výběr zkreslení, jež jsou dobře zdokumentovány a prominentní [5]) do tří kategorií: ty, u nichž je zdroj chyby v nás, ty kde je zdroj chyby u cílové skupiny a ty kde je zdroj ve způsobu, jakým nakládáme s informacemi. [7] Mustonen ovšem oponuje, že takto široké kategorie mají za následek příliš obecná řešení. Pro úplnost jen dodejme, že se doporučení z velké části shodovala s návrhy Mustonen, třebaže byla často jinak formulovaná. Návrhy Liedtke zní [5]: * Sbírat hlubší data o druhých * Zlepšit schopnost představy zkušenosti druhých * Pracovat v týmech * Zlepšit schopnost uživatelů identifikovat a zhodnotit vlastní potřeby * Nepoužívat metody, které spoléhají na představy uživatelů ohledně svých potřeb a řešení * Pomoci těm, kteří rozhodují, stát se lepšími testujícími * Pracovat s vícero možnostmi * Vytvořit reflexi k výsledku reálných experimentů Závěrem tak konstatujme: existuje podpora pro tvrzení, že metodologie designového myšlení, pod níž spadají popisované metody, může být účinným lékem na kognitivní zkreslení, jež ohrožuje proces utváření kvality služeb a produktů. Ve srovnání s jinými metodami designové myšlení oddaluje nutnost volby až do nejzazší chvíle ve snaze maximalizovat využití učení a poznávání. A nejlepší z těchto metod se zdají být snaha o velkou hloubku dat a diverzitu názorů. [8] Komplementárním řešením může být využití empiricky osvědčených modelů — ty mohou taktéž při překonávání myšlenkových zkratek pomoci. [9] Ať už si zvolíme jakoukoliv metodu, mějme na paměti záludnost našeho vnímání a nejistotu při krůčcích po inovačním laně. Není od věci si stále znova připomínat slova mudrce: vím, že nic nevím. Zdroje: [1] SUNZI. Umění války: the art of war. Brno: B4U, 2008. ISBN 978–80–903850–6–1. [2] KAHNEMAN, Daniel. Myšlení — rychlé a pomalé. V Brně: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. ISBN 978–80–87270–42–4. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/mysleni-rychle-a-pomale-6874 [3] BLANCO, Fernando. Cognitive Bias. In: VONK, Jennifer a Todd SHACKELFORD, ed. Encyclopedia of Animal Cognition and Behavior [online]. Cham: Springer International Publishing, 2017, 2017–05–08, s. 1–7 [cit. 2022–12–21]. ISBN 978–3–319–47829–6. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–319–47829–6_1244–1. [4] RAVASI, Davide a Ileana STIGLIANI. Product Design: a Review and Research Agenda for Management Studies. International Journal of Management Reviews [online]. 2012, 14(4), 464–488 [cit. 2022–12–20]. ISSN 14608545. Dostupné z: doi:10.1111/j.1468–2370.2012.00330.x. [5] LIEDTKA, Jeanne. Perspective: Linking Design Thinking with Innovation Outcomes through Cognitive Bias Reduction. Journal of Product Innovation Management [online]. 2015, 32(6), 925–938 [cit. 2022–12–22]. ISSN 07376782. Dostupné z: doi:10.1111/jpim.12163. [6] MUSTONEN, Mikki. Mitigating Cognitive Biases in Decision-Making by Design Thinking Methodology: Designers’ Views. [Kuopio] ,2017. Diplomová práce. University of Eastern Finland. Vedoucí práce Andreas FÜRST. [7] BURTON, Catherine. Design Thinking vs. Cognitive Biases: 10 Biases for Innovation to Overcome. In: Ideas to Action. [online]. 10.6.2021. [cit. 2022–12–20]. Dostupné z: https://ideas.darden.virginia.edu/innovators-journey. [8] OWEN, C. Design thinking: Notes on its nature and use. Research Quarterly 2. 2007. (1): 16–27. [cit. 2022–12–20]. ISSN 1752–8445. Dostupné z: https://www.id.iit.edu/wp-content/uploads/2015/03/Design-thinking-notes-on-its-nature-and-use-owen_desthink071.pdf [9] MARINAKIS, D. Yorgos, HARMS, Rainer, a Steven T. WALSH. A test of a Design process Scale. In: 2015 Proceedings of PICMET ’15: Management of the Technology Age. [Portland], 2015, 988-991. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/stamp/stamp.jsp?arnumber=7273091&casa_token=iqx4cGR3uG4AAAAA:B91Q8pePvGDsvsIxVjHnhVuMOB5CznlfULHB4ynL2sHqocQ__uD6vWaP2XuTwm2gTgyTnXLLuLMl&tag=1. Prevence kognitivních biasů pro designery*ky was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Rozhovor s Davidem Kudrnou

David Kudrna pracuje jako designér vzdělávacích aktivit. Donedávna tuto roli zastával na oddělení vzdělávání Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), kde působil čtyři roky a vytvářel osvětové a vzdělávací materiály zaměřené na pestrá témata kybernetické bezpečnosti. Vystudoval jste Masarykovu univerzitu, obor informační studia a knihovnictví v profilaci technologie ve vzdělávání. Proč právě tento obor? Zajímá mě propojování technologických a humanitních okruhů. Jak spolu souvisí, jak se vzájemně ovlivňují, jaká je jejich budoucnost. A baví mě objevovat jejich přesahy. A v mých očích je v tomto propojování KISK lídrem. Co se týká EdTechu, je to zajímavá oblast z různých úhlů pohledu. Jedním z nich je změna paradigmatu. Tradiční škola ztrácí monopol na vzdělávání, už to nemusí být škola, kam si chodíme pro informace, pro znalosti a dovednosti. A současně už nám nestačí, že se něco naučíme ve škole a vystačíme, si s tím celý život. EdTech vnímám mimo jiné jako budování všudypřítomného a celoživotního učení, které dokáže odpovídat na potřeby dnešního způsobu života. Taky je tam stránka modernizace vzdělávání, vyhledávání nových nástrojů pro výuku, které můžou zvyšovat efektivitu učení se, i zde vidím to propojování humanitních a technologických oblastí. Na svých webových stránkách píšete, že jste bořitel vzdělávacích stereotypů, co si pod tím mám představit? Mezi lidmi koluje mnoho mylných představ a mýtů o vzdělávání, hlavně o on-line vzdělávání. Například to, že e-learning je slabá forma vzdělávání. Taková odmítaná a nevděčná. A já se s tím snažím pracovat a ukazovat, že to jde i jinak, že to jde líp. Protože věřím, že když je on-line kurz dobře navrhnutý a funkční, dokáže lidi oslovit a získat si je. U kurzů, které jsme s kolegy navrhovali, se opakovaly zpětné vazby, že student přicházel s předsudkem, ale my jsme ho dokázali strhnout a upoutat. To je můj cíl. Donedávna jste pracoval pro NÚKIB, mohl byste prosím popsat na jakém oddělení a čemu jste se zde věnoval? Začnu zeširoka. NÚKIB má za úkol budovat bezpečný kyberprostor České republiky. O tom si můžete přečíst třeba v Zákoně o kybernetické bezpečnosti nebo ve Strategii kybernetické bezpečnosti České republiky. K budování bezpečného kyberprostoru potřebujete mnoho nástrojů a prostředků, jsou tu právní záležitosti, organizační, technické, nebo právě vzdělávací. To je práce s lidmi a budování kolektivního povědomí o kybernetické bezpečnosti. Na tom jsem s kolegy pracoval právě já. Takové vousaté pravidlo říká, že až 75 % úspěšných kyberútoků je úspěšných z toho důvodu, že koncový uživatel něco podcenil, byl nepozorný, nebo byl nepoučený. Průběžné vzdělávání je klíčové. NÚKIB pracuje i na systémových změnách a na odborném vzdělávání, například na tom, aby byl dostatek odborníků, kteří bezpečnost studují a v praxi řeší. To je taky jedna z tezí té Strategie kybernetické bezpečnosti. Jak probíhal váš běžný den v práci? Moje pracovní činnost byla hodně projektová, bylo to do značné míry o sebeřízení. Na oddělení NÚKIB jsem měl své dlouhodobé úkoly a krátkodobé úkoly. Ty jsem si řešil podle svého uvážení a kapacit. Řídil jsem si čas tak, abych měl prostor pro tvorbu a řešení nových projektů, ale velkou část práce zabírá i nějaká udržitelnost již hotových produktů a projektů. I z toho důvodu, že bezpečnost a technologie jsou obory, které jdou rychle dopředu, tak tyto vzdělávací produkty nemají moc dlouhou životnost. Potřebují péči. Občas do toho přišla služební cesta, třeba za přednáškovou činností. Byl to zkrátka takový rozmanitý mix. S tím, že v plánovači úkolů mám ve zvyku úkoly pečlivě evidovat a spravovat. Mám ve zvyku ráno odbavit administrativní úkony, protože chci mít prostor pro kreativní tvorbu. Někomu vyhovuje tvořit začerstva, ráno. A až odpoledne si udělat tu administrativu. Já ale nemám rád, když to před sebou kopu a musím se celý den soustředit na to, že mě čeká neoblíbená povinnost, které se nevyhnu a budu se jí muset věnovat. Takže si radši udělám čistý stůl a potom se věnuju jenom produktům, projektům. Kolem produktů jsem pak zvyklý si řešit všechno. Grafiku, realizaci, návrh marketingových kampaní a tak dále. A pro jakou skupinu uživatelů vytváříte vzdělávací programy? Máte to nějak vyhraněné, jestli to jsou pouze třeba studenti nebo děti, nebo se věnujete i seniorům? Mám zkušenost s vytvářením vzdělávacích programů a materiálů pro rozmanité cílové skupiny. Od mateřské školky až do důchodu. Tvořil jsem, nebo jsem se podílel na tvorbě produktů, pro celé toto spektrum. Ukotvení to nacházelo znovu ve Strategii kybernetické bezpečnosti. Pokud je cílem budovat odolnou společnost proti kybernetickým rizikům a hrozbám, je potřeba se věnovat i dětem v mateřských školách. Pomoct jim zažít si správné a bezpečné návyky, které mohou dále rozvíjet. Takže se určitě liší designování vzdělávací aktivity pro tyto různé skupiny, máte třeba vytvořeny persony? Když navrhuji vzdělávací aktivitu, tuto metodu používám. Nebudu tvrdit, že s personami nebo jinými metodami pracuju učebnicově. Ale vždycky si v rané fázi vývoje produktu chci ujasnit a nadefinovat, pro koho daný produkt bude. A taky pro koho nebude. To, že si určíme, pro koho produkt bude, je přirozený a logický. Ale podle mě by se nemělo zapomínat ani na to, pro koho tento produkt nebude. A sebevědomě to zarámovat. Je to důležité pro vyhledávání správných respondentů do průzkumu, pro ukotvení toho produktu a vlastně pro jeho celkovou tvář. Protože když ten produkt nebude vědět, čím a kým chce být, tak vznikne kočkopes. A co je tedy podle Vás při vytváření vzdělávacích služeb nejtěžší? Vzdělávací službu vnímám tak, že má tři pilíře. Ten první je právě design, to pro mě znamená, jak objevit a popsat problém nebo nějakou vzdělávací potřebu. Potom didaktiku, to znamená, jak podat a jak připravit vzdělávací obsah, aby to řešilo onen problém, nebo tu potřebu. A potom distribuci, to znamená, jak tu službu nebo produkt dostat k těm, pro které jsme to vytvořili a kterým je určena. To jsou podle mě tři ozubená kolečka, která musí být správně propojena a poskládána, protože, když jedno z nich bude chybět, tak produkt nebude fungovat. Nevím, jestli to je nejtěžší věc, ale pokud jednotlivé pilíře nedostanou čas a energii, účinek produktu nebude takový, jak bychom si představovali. Tak teď bych se zeptala, na ten projekt „Jsem netvor“ tak, jak to vlastně probíhalo, jak takový projekt vznikal a komu je určený? Pro pořádek uvedu, že se jedná o projekt, který jsem sice řídil a vytvořil, ale jeho vlastníkem je NÚKIB. Zasdílím tedy přenositelnou zkušenost s jeho tvorbou. Jedná se videokurz s youtubery, kteří žákům 8. a 9. tříd základních škol představují různá témata kybernetické bezpečnosti. Pro učitele jsou připraveny i metodické listy, podle kterých můžou s produktem pracovat ve své výuce. Jsem netvor znamená „tvor, který žije na netu“. Postupem let jsme totiž na oddělení vzdělávání přišli na to, že se s dětmi ve školách často řeší témata jako kyberšikana, vylákávání na schůzky a další sociálně patologické jevy, ale že se s nimi velmi zřídka řeší otázky uživatelských dovedností, které dokážou zvýšit jejich osobní bezpečnost na internetu. Zjistili jsme také, že o to ty děti na 2. stupni ZŠ mají velký zájem. Na to konto jsme si udělali velký průzkum mezi žáky 8. a 9. tříd napříč Českou republikou. Do průzkumu se zapojilo 3500 žáků a ptali jsme se, co z oblasti kybernetické bezpečnosti a uživatelských dovedností by je zajímalo a chtěli by se o tom učit ve škole. Z toho se ukázalo, že je zajímá proč a jak někdo hackne nemocnici, kolik peněz si vydělá hacker, jestli je někdo může špehovat přes webkameru nebo jestli je natajno odposlouchává Google a tak dál. To jsou technicky orientované věci. My jsme si průzkum interpretovali tak, že jsme vzdělávací potřebu žáků zarámovali do témat kybernetické bezpečnosti. Připravili jsme scénáře pro videa. A potom jsme oslovili 10 známých youtuberů, kteří nám připravili videa podle našeho zadání. Všechno to mělo nějaký příběh, který by byl na dlouho. Kdybych měl zmínit nějaká úskalí toho konkrétního projektu, tak jsme naráželi třeba na to, že nebylo jednoduché najít ty správné youtubery, kteří byli vhodní pro náš projekt. Nebyli nějak kontroverzní, aby měli dobrou reputaci. Na to naráží každá organizace, která chce pracovat s youtubery. Zaslouží si to pečlivý výběr a jeho mantinely má každá organizace jinak nastavené. Nebo z jiného soudku. Později jsem se setkal se zpětnou vazbou, připomínkou, že ten název Jsem netvor, tvor, který žije na netu, může nějaké učitele odrazovat od vyzkoušení ve výuce. Takže když se na to podívám zpětně, asi bych se víc pobavil s těmi učiteli i o těchto věcech. Název je sice primárně pro žáky, má to upoutat je, ale možná tam krátký dialog na toto téma s učiteli vypadnul. Taky jsme intenzivně řešili přístupnost vzdělávacího obsahu. I videokurz by měl být přístupný například pro lidi se zdravotní individualitou, pro lidi slabozraké, neslyšící a tak dál. To má specifika a dobrý produkt na ně dbá. Určitě. Já jsem se dívala, že vy tam na stránkách máte i napsaný vlastně takový designový deníček toho videokurzu. Plus jsem se taky dívala na všech těch 9 videí, které jste natočili, že hlavní tváří je právě youtuber Lukefry, kterého jsem dříve také sledovala, takže věřím, že pro žáky je to hodně lákavé. Ale ještě jsem se chtěla zeptat, máte nějakou zpětnou vazbu o tom, jak moc to ti učitelé využívají a v jakých hodinách, jestli jste dávali nějaké doporučení? Dobrá otázka. Zase ze široka. Produkty pro školní prostředí je vždy dobré ukotvit v patřičném Rámcovém vzdělávacím programu. Aby učitel věděl, s čím si to může ve výuce spojit a jak to využít. Z praktických zkušeností je zřejmé, že to učitelé velmi oceňují. Přirozeně se očekává, že by tohle měl učit informatikář. Jenomže ryzích informatikářů, kteří ten obor vystudovali a jsou aprobovaní, není moc. Je jich zhruba polovina. Takže informatiku učí i učitelé, kteří k tomu někdy sami nemají příliš blízko. Spadne jim to do klína a musí se s tím nějak popasovat. To je školní praxe a slyšel jsem to mnohokrát z různých koutů republiky. Pojďme dále. Každá škola si vytváří svůj školní vzdělávací program, který vychází právě z toho Rámcového vzdělávacího programu. Ona si ho může přizpůsobit do značné míry, třeba podle lokality, kde ta škola je, jaké žáky má, jaké jsou preference a předpoklady toho regionu a tak dál. Takže s tím ta škola může pracovat pružně. A vy nemůžete nikoho nutit, aby povinně ty naše materiály vzal a využíval je ve výuce. Můžete jen motivovat a popularizovat. To znamená, k tomu produktu jsme publikovali mnoho doprovodných textů, mluvili o něm na učitelských konferencích a snažíme se to zviditelňovat. Ta naše hlavní úloha je teda v motivaci učitelů, aby se to nebáli vzít a využít. Sbírali jsme také jednoduchou zpětnou vazbu pomocí anonymních dotazníků. Tam nám učitelé píšou i jak to využili nebo naopak nevyužili. A je tam hezky vidět, jak je to variabilní, že se to snaží přizpůsobovat své třídě. To byl i záměr. A zde se chci vrátit k té otázce, kdo by to měl učit. Česká školní inspekce v jedné své tematické zprávě říká, že je tlak na to využívat digitální technologie ve vzdělávání. A že každý učitel, který nějakou technologii, aplikaci nebo službu využívá, by měl s žáky alespoň letmo projít i pravidla digitální hygieny a bezpečnosti, aby nevznikaly maléry jako například to, že si žák do svého telefonu stáhne aplikaci, kterou potřebuje na domácí úkol a ten telefon se mu zašifruje a nebude k němu mít přístup. Netvrdím, že je to reálný příběh, ale tyto scénáře není dobré ignorovat, je potřeba jim předcházet. Právě proto je vhodné to se žáky probírat. A my jsme připravovali ty metodické listy a aktivity do výuky tak, aby to mohl využít kdokoliv, jakýkoliv učitel. Je to postavené třeba na metodách kritického myšlení, aktivní práce s textem ve skupině, jsou tam věci vhodné do občanské výchovy, jsou tam věci, které se dají využít třeba v češtině. Mělo by to být hodně univerzální. A právě proto, že ve školách funguje výuka informatiky různě, nebylo by úplně prozíravé, kdybychom připravili jen „do informatiky“. Proto je lepší, když je to otevřené a kdo k tomu má předpoklady, chuť, může to využít. A nezáleží na tom, jestli učí občanku nebo informatiku, protože to je sekundární. A ještě bych se k tomu zeptala, jak jste to propagovali? Jak se vůbec k tomu teda ti učitelé dostali? Asi nejsilnější kanál, který jsme objevili, i když to zase může znít logicky, ale byla za tím určitá objevovací fáze, byly informační systémy škol. To znamená ty systémy, kam učitelé zapisují známky, rodiče se tam chodí dívat na známky, omluvenky a tak dále. A vyjednali jsme tehdy, že učitelům, žákům i rodičům ve dvou největších informačních systémech, které se používají a mají na trhu většinové zastoupení, vyskakovaly naše bannery a upoutávky. Tuším po dobu jednoho týdne. To znamená: žákům vyskočila upoutávka na ten videokurz, který si můžou libovolně sami projít. Učitelům vyskočila upoutávka na to, že existují dostupné materiály do výuky. Byla o tom i podrobná tisková zpráva, která je dohledatelná. Měli jste nějakou testovací skupinu, kde jste si sesbírali nějaké děti, žáky a na nich jste trénovali třeba to, co tam dát, jaký jazyk, jak to upravit? Určitě, my jsme měli těch testovacích skupin několik. V podstatě všechno, co vidíte, tak vychází z nějakých testování. Pracujete teď na nějakém dalším projektu? Taková největší věc, kterou jsme pro veřejnost připravovali naposledy, byl Festival bezpečného internetu, který probíhá vždycky v říjnu. To je série rozmanitých akcí, událostí, konferencí a kampaní všeho druhu, do kterých se zapojuje spoustu partnerů komerčních i nekomerčních. A kdybych měl zmínit nějakou konkrétní aktivitu pro veřejnost, kterou jsme vytvářeli jako poslední, tak je to pomůcka SENIOR, která má seniorům pomoci odhalovat a rozpoznávat škodlivé e-maily. Tak toto bych měla doporučit svým prarodičům. Můžete zkusit. Možná u té skupiny seniorů chvilku zůstanu. Je to rozmanitá skupina složená z ještě rozmanitějších lidí. V učebnicích najdete poučku, kdo je to senior a od jakého věku. Ale teď si vemte, že se jedná o člověka, který má 60 let i člověka který má 80 let. Takže je dělí celá jedna generace. Oba můžou používat digitální zařízení — tablet, počítač. Potkal jsem osmdesátníky, kteří se dokázali orientovat na internetu líp než kdejaký šedesátník. Pozor na škatulky. Do toho každý má nějaké své informační návyky a zvyklosti. Někdy od vás lidi očekávají konkrétní rady, jak mají vyřešit svůj konkrétní problém. Jenomže takové rady se těžko dávají. Představte si, že vám někdo řekne: „Já jsem si koupil telefon a už je to teda dva roky a jednou jsem si stáhnul nějakou aplikaci a potom si myslím že mi ten telefon fungoval jinak. Nebo mi to někdo hacknul.“ S takovým požadavkem se těžko pracuje, protože v té komunikaci vzniká spousta bariér. Současně je to náročnější na komunikaci, protože nechcete, aby se ten člověk cítil nějak pohoršeně, že ho nikdo nebere vážně, nebo že někdo zpochybňuje jeho zkušenost. Takže je to velmi zajímavá disciplína. Co byste tedy poradil tomu, kdo by chtěl dělat to, co děláte vy? Tohle je hodně o tom, kde ten člověk působí a pracuje, na tom prostředí hodně záleží. Taky záleží na tom, v jaké pozici se nachází, jak vysoko je v organizační struktuře a tak dále. Ale co jsem vypozoroval ve státní správě plošně, tak je lepší nehledat ideální řešení a malovat vzdušné zámky, ale navrhovat funkční kompromisy. Protože hledání ideálních řešení je zdlouhavé. Často z dané pracovní pozice nedosažitelné, protože mnoho věcí nedokážete ovlivnit. Takže je lepší udělat produkt a potom ho postupně vylepšovat, iterovat, a nesnažit se přijít s dokonale vypiplanou věcí. Protože by to zabralo roky. A lidi mají rádi viditelné výsledky. I kdyby menší věci, ale hotové a funkční věci. Nízko visící ovoce. To je dobré mít na paměti. Rozhovor s Davidem Kudrnou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Dizajn v marketingu

Je dizajn súčasťou úspešného marketingu? Marketing a dizajn sú vzájomne prepojené. Marketingové produkty ako logá, letáky, obaly, nápisy a reklamy produktov dávajú podnet pre kúpu zákazníkom. Častokrát nejde len o výrobky, ale aj o služby, ktorými chce marketing zaujať širokú verejnosť a vzbudiť v nich záujem propagačnými činnosťami. Dá sa povedať, že dizajn je vizuálnou realizáciou marketingu a sprostredkováva spotrebiteľovi hodnotu značky. Avšak dizajn nesúvisí len s marketingom. Pokrýva tiež oblasti ako grafika, kultúrny a kreatívny priemysel, interiér, estetika, atď. Tento článok sa však zameriava na marketing. V marketingu poskytuje dizajn viacero výhod, napr. zvyšuje kvalitu výrobkov a služieb, odlišuje výrobky a služby, zvyšuje všeobecnú mienku o spoločnosti, znižuje náklady na výrobu a údržbu, zvyšuje kreativitu, duševné vlastníctvo a kompetencie spoločnosti. Dôležité je tiež investovať do vízie dizajnu, aby sa podporovala diferenciácia produktov a služieb pre spoločnosť.[1] Reklama tvorí neoddeliteľnú súčasť marketingu a stretávame sa s ňou všade. Je prítomná v televízii, rádiu, nákupných centrách, na internete, obaloch produktov, stenách budov, billboardoch, apod. Napriek tomu, kde všade je možné sa s reklamou stretnúť, častokrát sa jej nedostane želaná pozornosť spoločnosti. V reklame ide o propagovanie nejakého produktu alebo služby, avšak vo veľkom množstve reklám, akými sme zahlcovaní v dnešnej dobe, to ľudí často obťažuje. Photo by Joe Yates on UnsplashVzťah spoločnosti k reklame bol podnetom viacerých výskumov. Napr. v roku 2013 prieskum na Slovensku zistil, že 90% opýtaných ľudí nevyhovovalo množstvo reklám v televízií.[2] V československom výskume z roku 2017 bol zisťovaný vzťah recipientov k vtedajšej reklame. Na otázku, či je reklama nejak užitočná odpovedalo 64% účastníkov, že áno. Čo sa však týka množstva reklamy v médiách, takmer 90% účastníkov výskumu odpovedalo, že je jej priveľa. Výsledky tiež ukázali, že užívateľom najviac prekážajú televízne reklamy. Paradoxne však výskum priniesol fakt, že 99% respondentov považuje reklamu za užitočnú v nejakom ohľade.[3] Podľa Horňáka by mala mať dobrá reklama príbeh, pretože príbeh je to, čo chcú ľudia vidieť a počuť. Príbeh je totiž niečo, čomu ľudia málokedy odolajú a sú ochotní tomu venovať pozornosť. Príbeh by mal byť hlavne v sociálnej reklame, v ktorej ide primárne o propagáciu štátu, jeho tradícií a symbolov.[4] Ďalším dôležitým produktom marketingu je obal. V marketingu sa na obal kladie veľký dôraz, pretože väčšinou ide o prvé stretnutie človeka s (novým) výrobkom. Správne navrhnutý obal vie prilákať viac spotrebiteľov, môže rozhodnúť aj o jeho kúpe a o budúcom vzťahu spotrebiteľa s produktom. Význam obalu ako marketingového nástroja narástol, podľa Banyára je to kvôli viacerým faktorom, a to — „samoobslužnému predaju (výrobky sa predávajú na samoobslužnej báze — impulzívne nákupy = účinný obal, ktorý priláka pozornosť, opíše charakteristiky výrobku, vzbudí dôveru spotrebiteľa a vytvorí celkový priaznivý dojem), bohatstvu spotrebiteľov (spotrebitelia sú ochotní priplatiť si za pohodlie, vzhľad, spoľahlivosť a prestíž lepších obalov), imidžu spoločnosti a značky (obaly používajú identifikačné prvky značky (logo, tvar, farebná kombinácia, typografia, atď.), čím prispievajú k okamžitému rozpoznaniu produktu a k jeho priradeniu ku konkrétnej firme alebo značke) a príležitosti k inováciám (jedinečné alebo inovatívne balenie môže priniesť veľké výhody spotrebiteľom a zisk výrobcom).“[5] Photo by volant on UnsplashIným produktom marketingu je logo, teda grafický symbol. S použitím vhodného dizajnu sa logo môže stať kritériom toho, či si spotrebiteľ produkt kúpi. Logá sa používajú v reklamách, či už televíznych alebo internetových, na obaloch, vizitkách, v emailoch a podobne. Logo by malo v spotrebiteľoch vyvolať emócie a predstavy, urýchliť rozpoznávanie produktov (teda musí byť ľahko rozpoznateľné, zapamätateľné a známe) a v konečnom dôsledku aj ovplyvniť správanie v zmysle vytvorenia pozitívnej reakcie.[6] V ideálnom prípade by mali prvky loga korešpondovať s farbami značky. Tiež je dôležité riadiť sa farebnou škálou tak, aby bol text čitateľný a aby sa zachoval kontrast medzi logom a pozadím. Výber typov písma je ďalším kritériom zapamätateľného loga.[7] Medzi celosvetovo najznámejšie logá patrí Apple, McDonalds, Google, Coca-Cola, Subway, Amazon, Nike, Facebook, Shell, Starbucks, NASA, Pepsi, Adidas,… LESSON FROM WORLD’S TOP TEN MOST FAMOUS LOGOS. In: DesignBro [online]. Copyright DesignBro, 2022, 2022 [cit. 2022–12–15]. Dostupné z: https://designbro.com/blog/industry-thoughts/famous-logos/Dizajn a marketing sa teda prepájajú v rôznych sférach, iné to nie je ani v prípade knižníc. Aj v knižnici je potrebné pracovať s oboma oblasťami, napr. keď sa buduje značka a identita knižnice. Značka knižnice sa buduje postupne, pomocou strategického plánovania, aplikovaním marketingu, využitím dizajnérskych techník, aby bol v knižnici citeľný a viditeľný jednotný zámer. Aké služby ponúka, pre koho, čo sa snažia robiť. Identita knižnice súvisí aj s jej vizuálnou stránkou — farby, logá, písmo, obrazové motívy, ktoré pôsobia ako celok a pomáhajú s ľahkou identifikáciou. Ale najmä ide o kvalitu ponúkaných služieb a množstvo spokojných užívateľov. Napr. logo Moravskej zemskej knihovny znázorňuje „logo v tvare kníh na regáli. Evokuje písmena M a Z. sú variabilné, využívajú lomítko a farebné varianty — identifikácia podlaží.“[8] Marketing a dizajn sa prepájajú na rôznych úrovniach a každý marketingový odborník sa skôr či neskôr stretne s prácou dizajnéra. Avšak v dnešnej dobe sú v spoločnostiach pozície marketingových odborníkov a dizajnérov rozdelené, pretože spolu to tvorí priveľký obnos práce. Dizajnéri spolupracujú s marketingom, aby tak zabezpečili chod nového produktu na trh alebo spolupracujú aj s klientom, aby nedošlo k dezinterpretácií nejakých požiadaviek. Preto dizajnéri často pracujú na dobrých vzťahoch s klientmi, aby pomohli atmosfére, ktorá stimuluje kreativitu a nové nápady, k čomu potrebujú empatiu a dôveru. Či už ide o návrh obalu na čokoládu, re-dizajn webovej stránky alebo návrh novej aplikácie, dizajn tvorí nedielnu časť marketingu. [1] BRUCE, Margaret a Lucy DALY. Design and marketing connections: creating added value. Journal of Marketing Management [online]. 2007, 23(9–10), 929–953 [cit. 2022–12–13]. ISSN 0267–257X. Dostupné z: doi:10.1362/026725707X250403 [2] MEDIAN SK, s.r.o.: MML TGI SR 2013: 1. a 2. kvartál [online]. Bratislava, 2022 [cit. 2022–12–13]. Dostupné z: https://www.median.sk/sk/mml-tgi/ [3] HORŇÁK, Pavel, Vlasta KONEČNÁ, Ján VALTER, Tatiana DEPTOVÁ, Gabriela KOSIBOVÁ a Filip PÚCHOVSKÝ. Marketingová komunikácia a médiá 16: Zborník vedeckých štúdií z oblasti histórie a teórie marketingovej komunikácie a médií [online]. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského, 2017 [cit. 2022–12–13]. ISBN 978–80–89652–20–4. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/uploads/media/Marketingova-komunikacia-a-media-16_01.pdf [4] HORŇÁK, Pavel. Príbeh ako nástroj reklamy I. In: HORŇÁK, Pavel, Vlasta KONEČNÁ, Milan BANYÁR, Tatiana DEPTOVÁ, Miloš RONEC a Henrieta HAČUNDOVÁ. Marketingová komunikácia a médiá 19: Zborník vedeckých štúdií z oblasti histórie a teórie marketingovej komunikácie a médií [online]. Bratislava: Univerzita Komenského, 2020, 2020, s. 5–25 [cit. 2022–12–13]. ISBN 978- 80–223–4800–3. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/uploads/media/MK-a-media-19.pdf [5] BANYÁR, Milan. Obalový dizajn ako nástroj marketingovej komunikácie. In: BANYÁR, Milan, Ema GELNAROVÁ, Pavel HORŇÁK, et al. Marketingová komunikácia Médiá Reklama 21: Zborník vedeckých štúdií z histórie a teórie marketingovej komunikácie, médií a reklamy [online]. Bratislava: Univerzita Komenského, 2022, 2022, s. 35–53 [cit. 2022–12–13]. ISBN 978–80–223–5422–6. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/uploads/media/Marketingova___komunika__cia__Me__dia____Reklama_21.pdf#page=54 [6] LEE, Suman, Lulu RODRIGUEZ a Sela SAR. The influence of logo design on country image and willingness to visit: A study of country logos for tourism. Public Relations Review [online]. 2012, 2012, 38(4), 584–591 [cit. 2022–12–14]. ISSN 03638111. Dostupné z: doi:10.1016/j.pubrev.2012.06.006 [7] MIHÁLOVÁ, Magdaléna. Marketing, Marketingová stratégia golfovej akadémie Dynamic Golf. In: BANYÁR, Milan, Ema GELNAROVÁ, Pavel HORŇÁK, et al. Marketingová komunikácia Médiá Reklama 21: Zborník vedeckých štúdií z histórie a teórie marketingovej komunikácie, médií a reklamy [online]. Bratislava: Univerzita Komenského, 2022, 2022, s. 143–176 [cit. 2022–12–13]. ISBN 978–80–223–5422–6. Dostupné z: https://fphil.uniba.sk/uploads/media/Marketingova___komunika__cia__Me__dia____Reklama_21.pdf#page=54 [8] FOBEROVÁ, Libuše. Moderní manažerské techniky — Budování značky knihovny (2. díl). Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2015, 29(1) [cit. 2022–12–14]. ISSN 1804–4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/moderni-manazerske-techniky-budovani-znacky-knihovny-2-dil Dizajn v marketingu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

AI ako ne-humanný aktér v dizajne

Bc.Ľuboš Peder 488999 Dizajn služieb je holistická oblasť, ktorá sa pozerá na systémy služieb s hlavnými princípmi zamerania sa na človeka a spoluvytvárania. Dizajnéri služieb riešia komplexné výzvy pochopením potrieb všetkých zúčastnených strán, ako aj používaním nástrojov a metód návrhu na analýzu výziev, vývoj riešení a poskytovanie služieb holistickým a na človeka zameraným spôsobom. Prístup k dizajnu služieb zameraný na človeka umožňuje dizajnérovi zahrnúť všetkých aktérov do systému služieb s cieľom zlepšiť stretnutia so službami počas celej cesty služby a podporiť momenty spoluvytvárania hodnoty. Hoci sa dizajn služby zameriava na ľudí ako na svoje jadro, mnohé stretnutia so službami zahŕňajú aj neľudských aktérov, ako sú stroje. Využitie technológie ako súčasti stretnutia so službami vo všeobecnosti nie je novinkou. Konkrétne v oblasti interakcie človek-počítač a dizajnu interakcie sa skúmala úloha technológie v medziľudských interakciách. Na zlepšenie interakcií s technologickými rozhraniami sa už dlho používajú aj usmernenia pre návrh používateľského rozhrania. Dizajnérska prax pre interakciu medzi človekom a technológiou často využíva výskumné rámce, ako sú ľudia, objekty, prostredia, správy, služby a aktivity, prostredia, interakcie, objekty, používatelia, ktorých cieľom je pozorovať všetky ovplyvňujúce prvky okolo interakcie. Mnohé z existujúcich dizajnových rámcov môžu kategorizovať technológiu buď pod objekty alebo interakcie, alebo ju vynechať zo samotnej dizajnovej praxe, pričom technológiu považujú za podporný backendový prvok. [1] Asistent Al je príkladom neľudského aktéra v službách. Al asistenti sú výpočtové systémy, ktoré fungujú ako rozhrania pre služby, informácie a zručnosti. Napríklad Amazon Echo a Siri od Apple sprísnili asistentov Al na trhu zavedením používania hlasového používateľského rozhrania. Asistenti Al sú založené na technológii Al a komunikujú s ľuďmi v prirodzenom jazyku a podporujú používateľov pri ich úlohách. V tomto článku sa na asistentov Al pozeráme ako na neľudských aktérov v služobných stretnutiach. Použitím existujúcich príkladov riešime otázku, ako môžu asistenti Al ovplyvniť stretnutie so službou a ako by sa mali zohľadniť v procese návrhu služby. V tomto koncepčnom príspevku čerpáme inšpiráciu zo štúdií týkajúcich sa služobných stretnutí medzi neľudskými a ľudskými aktérmi. V ďalšej časti predstavíme koncept nehumánneho herca a potom predstavíme Al asistentov ako nehumánnych hercov v dizajne služieb podporovanom digitálnymi médiami. [2] Takmer ku každej interakcii, či už medzi strojom a človekom, človekom k človeku, medzi jednotlivcami alebo službou na sociálnych sieťach, v zásade dochádza medzi ľuďmi, aj keď je sprostredkovaná pomocou technológie. Dá sa tvrdiť, že stroj, akým je Al asistent, nemá ľudské črty, ale jeho dehumanizácia mu nebráni v tom, aby mal zastupovanie. Preto sa prejavuje v praktikách interakcie medzi aktérmi. Pri definovaní nehumánneho aktéra je v prvom rade dôležité položiť si otázku, či existuje možnosť, že neľudia, ako sú Al asistenti, majú zastupovanie. [3] Výskumy nenaznačujú sociálne prepojenie medzi doménou reality alebo nejakú konkrétnu položku, ale týkajú sa „chvíľkovej asociácie“ medzi entitami. Preto je interakcia medzi aktérmi kľúčovým bodom pri uvažovaní. Malafouris sa tiež odvoláva na túto myšlienku, keď uvádza, že namiesto ľudského stavu je identifikátorom činnosti „samotný tok činnosti“. Ak je interakcia a samotná aktivita nevyhnutná, mala by sa rozšíriť mimo ľudského vlastníctva na iné entity, ako sú artefakty. [4] Ako ľudskí herci neustále prehliadame artefakty, ako sú dvere, okná, stoličky a stoly, pretože sa do týchto svetských vecí neustále zapájame prostredníctvom našich rôznych zmyslov. Dokonca aj artefakty, ktoré sú úzko modelované podľa ľudí, zvyčajne nemajú kritériá pre zastupovanie. Avšak chápanie jednania a jeho dôsledkov je úzke a obmedzené, ak je zastupovanie prísne spojené s ľudským vlastníctvom. Preto vychádzame z toho, že herectvo si nevyhnutne nevyžaduje osobu alebo entitu s ľudskými vlastnosťami, ktorá praktizuje svoju činnosť. Tento uhol pohľadu vystupuje z ľudskej sústredenosti tým, že prisudzuje úlohu artefaktom, akokoľvek všedným, alebo podobným ľudskej inteligencii. Keď hovoríme o hercoch, je problematické špecifikovať, kto alebo čo hrá, pretože herec nikdy nie je v hraní sám. Preto stáva otázkou čo, namiesto toho, aby bola kým, inými slovami, všetko čo má vplyv na výsledok. [5] Asistenti Al, ako entity úzko modelované podľa ľudí a ľudskej inteligencie, teda majú zastúpenie. Pri navrhovaní služieb je užitočné považovať asistentov Al za významných aktérov pri skúmaní úlohy iných entít ako ľudí v stretnutiach so službami. Digitálne kanály, ako sú mobilné aplikácie, a zariadenia, ako sú smartfóny, sú už bežnými kontaktnými bodmi v službách. Kombinácia fyzických a digitálnych kontaktných bodov služieb, ako sú mobilné aplikácie založené na polohe, riešenia konektivity alebo obrazovky a digitálne navádzanie v prostredí služieb, sa čoraz viac využíva na poskytovanie pomoci bez potreby úplného spoliehania sa na ľudské zamestnanie. Na druhej strane pribudlo čisto digitálnych riešení, výsledkom čoho je veľký rozsah služieb, ktoré by sa inak nedali dosiahnuť. Rôznorodosť prepojených digitálnych služieb tvorí ekosystémy, ktoré sú čoraz komplexnejšie so širokou škálou ponúk služieb, z ktorých si zákazníci môžu vybrať. [6] Pravdepodobne jednou z najviditeľnejších foriem využitia Al v kontexte služieb je Al asistent, nazývaný aj virtuálny osobný asistent, digitálny asistent, bot alebo chatbot, v závislosti od jeho kapacity a účelu. Asistenti Al sú aplikácie, ktorých cieľom je pomáhať používateľom pri ich každodenných úlohách, pomáhajú nájsť správne servisné riešenie a pomáhajú pri plnení krokov pri stretnutí s digitálnou službou. Asistenti Al používajú prirodzený jazyk a sú schopní komunikovať s používateľmi konverzačným spôsobom buď prostredníctvom textu alebo reči, bez zapojenia ľudských aktérov zo strany poskytovateľa služieb. V posledných rokoch sa na trh dostali mnohí hlasoví asistenti, ako napríklad Siri od Apple, Alexa od Amazonu alebo Cortana od Microsoftu.[7] Podľa Gartner používatelia očakávajú, že VUI bude k dispozícii v ďalších službách a asistenti Al začínajú nahrádzať tradičné dotykové aplikácie pre smartfóny ako preferované kanály interakcie používateľov. Umožnenie konverzačnej interakcie podobnej ľuďom je základným aspektom asistenta Al, ale pri definovaní asistenta Al ako herca by to malo mať aj špecifický účel v službe. Z hľadiska herectva tieto atribúty približujú Al Assistants oveľa bližšie k ľudskej inteligencii, než akým je všedný artefakt, akým je napríklad stolička. Asistentov Al možno preto považovať za zmysluplných aktérov v digitálnych službách. [8] Pri priamom kontakte so zákazníkom je Al asistent zosobneným zástupcom značky a služby s konzistentným výkonom a kvalitou služieb — Al nemá zlý deň. Pre návrh služieb ponúka Al asistent novú možnosť vytvárania interakcií služieb s používateľmi. Asistent Al je nový typ aktéra, ktorý má byť zahrnutý do ekosystému služieb. Ako priamy bod interakcie so zákazníkmi poskytuje asistent aktuálne údaje o zákazníkoch, ktoré môžu rozšíriť znalosti o potrebách a správaní zákazníkov. Údaje zhromaždené prostredníctvom rozhovorov medzi asistentom Al a zákazníkom môžu byť cenným doplnkom ku kvalitatívnym údajom, ako sú údaje z rozhovoru alebo používateľského testovania, ktoré sa zvyčajne zhromažďujú počas procesu návrhu služby. Preto ako neľudský herec môže asistent Al stále replikovať ľudskú zaujatosť, aj keď je neúmyselne prenesený z ľudí zapojených do návrhu a vývoja asistenta. Zdroje: [1] Dix, A. (2009). Human-computer interaction. In L. Liu & M.T. Özsu (Eds.), Encyclopedia of database systems (s. 1327–1331). New York: Springer Science+Business Media, LLC. Dostupné z: https://repositorio.grial.eu/bitstream/grial/1577/1/Cruz-Benito-TEL-Post.pdf [2] JYLKÄS, Titta, Mikko ÄIJÄLÄ, Tytti VUORIKARI a Vésaal RAJAB. AI Assistants as Non-human Actors in Service Design. In: Proceedings of the … DMI: Academic Design Management Conference. London, United Kingdom, 2018, s. 1436–1444. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/326997609_AI_Assistants_as_Non-human_Actors_in_Service_Design [3] Haslam, N., Bain, P., Douge, L., Lee, M., & Bastian, B. (2005). More human than you: Attributing humanness to self and others. Journal of Personality and Social Psychology, 89(6), 937–950. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/7378567_More_Human_Than_You_Attributing_Humanness_to_Self_and_Others [4] Malafouris, L. (2008). At the potter’s wheel: An argument for material agency. In Knappet, C. & Malafouris, L. (Eds.). Material agency: Towards a non-anthropocentric approach (s. 19–36). New York: Springer. Dostupné z: https://www.semanticscholar.org/paper/At-the-Potter%E2%80%99s-Wheel-%3A-An-Argument-for-Material-Malafouris/75d4261a667f3455d42a89b497ab490ab1585c11 [5] Knappett, C., & Malafouris, L (2008). Material and nonhuman agency: An introduction. In C. Knappet & L. Malafouris (Eds.), Material agency: Towards a non-anthropocentric approach (pp. ix-xix). New York: Springer. Dostupné z: https://mycourses.aalto.fi/pluginfile.php/900826/mod_resource/content/1/carl-knappett-and-lambros-malafouris-material-agency-towards-a-nonanthropocentric-approach-1.pdf [6] Sun, M., Chen, Y. N., & Rudnicky, A. I. (2016). An intelligent assistant for high-level task understanding. In Proceedings of the 21st International Conference on Intelligent User Interfaces IUI’16, March 07–10, 2016, Sonoma, CA, USA. (s. 169–174). Dostupné z: https://www.csie.ntu.edu.tw/~yvchen/doc/IUI16_IA.pdf [7] Latour, B. (2005). Reassembling the social: An introduction to actor network theory. Oxford: Oxford University Press. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/308602144_Bruno_Latour_Reassembling_the_Social_An_Introduction_to_Actor-Network_Theory [8] Gartner (2016, December 21). Gartner says by 2019, 20 percent of user interactions with smartphones will take place via VPAs. Dostupné z: https://www.gartner.com/newsroom/id/3551217 AI ako ne-humanný aktér v dizajne was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

„Stačí testovat s pěti lidmi“: Mýtus nebo pravda?

V daném článku se budu více zabývat tím, zda pro uživatelské testování stačí pouze pět lidí, či se jedná jen o mýtus, který se šíří v celé designérské populaci. Zaměřím se na to, jak na danou problematiku nahlíží více autorů, a jak tento názor vlastně vznikl. Dále se také zaměřím na to, jak zajistit, aby nám stačil, co nejmenší počet testerů při testování daného webu, či aplikace. Jistě se shodneme na tom, že testování je neodmyslitelnou součástí při vývoji a upgradu nejen služeb. Pojďme se však nyní společně podívat na to, zda je testování pouze s pěti lidmi skutečně dostačující, nebo se jedná pouze o mýtus, který se masivně šíří napříč designérskou populací. Jak z logiky věci vyplývá, tak by samozřejmě bylo nejlepší provádět uživatelský test se všemi uživateli, kteří danou službu budou využívat, abychom zachytili všechny možné chyby, které se zde budou nacházet. Pravdou však zůstává, že takto rozsáhle testování je téměř nemožné, a i kdybychom našli způsob, jak jej realizovat, tak bude s největší pravděpodobností příliš nákladné a náročné na zpracování. I proto výzkumníci přicházejí s různými nápady, jak celý proces zachovat efektivní, ale zároveň snížit jeho náklady a náročnost. S teorií, že k testování stačí pouze pět uživatelů, se setkáváme u Nielsona, který rovněž popisuje proč. Abych zde dlouze nepopisovala, jak jeho teorie funguje, tak ji zkrátím na základní popis. Největší počet chyb odhalí již první uživatel, každý další znovu upozorní na nesrovnalosti od těch předchozích, a k tomu přidá i další, které jsou způsobeny tím, že má na věc jiný pohled[1]. S přibývajícími testovacími subjekty se tedy dozvídáme méně a méně nesrovnalostí, zde je však nutné podotknout, že daných pět uživatelů, kteří službu testují, neodhalí všechny problémy, ale pouze jejich určitou část, která se může rovnat 85%, a to pouze v případě, že daný problém je problém pro 1 ze 3 uživatelů[2]. Danou teorii reprodukuje spousta autorů a využívá ji také, když o tomto tématu hovoří ve svých pracech. V tuhle chvíli je nutné si uvědomit, že testování neprovádíme pouze jednou, nýbrž opakovaně. Po každém testování vždy naši službu upravíme, a poté znovu provádíme testování. I tohle přispívá k lepšímu odhalení chyb, ale opět nebudeme schopni odhalit všechny, a to zvláště v případě, kdy testujeme se skupinou, pro kterou je snadné se zorientovat v internetovém prostředí. Pokud je naším cílem navrhnout uživatelsky přístupné internetové rozhraní, je v našem největším zájmu testovat na běžných uživatelích, s různými znalostmi v používání internetových služeb. Je tedy patrné, že se můžeme bavit o tom, že by pouze pět uživatelů mohlo být dostačujících pro odhalení většiny problémů, které se v daném internetovém rozhraní nachází. Oproti tomuto názoru, zde však máme Steva Kruga, který ve svém návodu na uživatelské testování, dokonce uvádí, že stačí pouze tři uživatelé. Samozřejmě si všichni dovedeme tu spoustu výhod, jako je, že se tři uživatelé snadněji shání, výsledky se rychleji zpracovávají, a je menší pravděpodobnost, že vás dané testování přestane bavit.[3] Celkově však shrnuje, že vhodný počet testerů se pohybuje mezi třemi a šesti lidmi. Nicméně si zde musíme uvědomit, že při snižování počtu testerů může dojít ke stejnému problému, jako uvádí Nielson u testování s pěti uživateli, a to k tomu, že špatně vybereme vzorek uživatelů, a ti nám nakonec neodhalí téměř žádné množství problémů, které mohou běžným, či nově příchozím uživatelům komplikovat používání našeho webu. Opět se tedy dostáváme k tomu, co je klíčové k odhalení, co největšího množství chyb a problémů v námi nadesignovaném webu. Jedná se o to, kdo bude danou službu testovat, a jak si „správného“ testera zvolit. Samozřejmě to, kdo bude testovat nelze určit jednotně, vždy záleží na tom, co zrovna potřebuji otestovat, a pro koho danou službu děláme. Rovněž je i zřejmé, že třemi, či pěti uživateli nejsme schopni pokrýt všechny možné typy našich uživatelů. Přesto, že je můžeme rozdělit, na začátečníky, běžné uživatele a „profesionály“, nebo jakékoli rozdělení, které nás napadne. I v rámci těchto skupin jsou různé podskupiny uživatelů, kteří mají rozdílné potřeby. Krug[4] uvádí, že pro začátek je pro testování dobré vzít téměř kohokoli. Samozřejmě, když například testujeme nový systém, ve kterém pracují lidé v určité firmě, tak nebudeme pro testování hledat někoho z ulice, ale v rámci firmy se nám hodí téměř kdokoli, i člověk, který není naší cílovou skupinou, a daný systém již nebude v budoucnu požívat, totiž může odhalit spoustu chyb, na které bychom s našimi cílovými uživateli ani nemuseli přijít. Nicméně i naši cíloví uživatelé jsou samozřejmě vhodní pro uživatelské testování, a pokud jsme to schopni zajistit je dobré, právě naše cílové uživatele pro tyto účely využít. Testery by však neměli být přímo tvůrci, či profesionálové. Dalším aspektem při uživatelském testování, které má vliv, na odhalení chyb, je právě úkol, který mají testeři zadaný. Barnum[5] uvádí, že vhodné je zvolit cíl, kterého má daný uživatel dosáhnout, a poté sledovat, jeho vlastní postup, jakým se k danému cíli dopracuje. Naopak vytvářené přímých scénářů by mohlo být problematické a nemuselo by nám ukázat všechny problémy, na které by mohl uživatel narazit při běžném užívání našeho webu. Při testování tedy dáváme přednost cíli, kterého má uživatel dosáhnout, a poté sledování jeho celého postupu, před zadáváním přímých úkolů. Tak jsme schopni lépe odhalit problémy, které se v daném webu nachází. Závěr a shrnutí Když se zamyslíme nad celým tématem, je zřejmé, že vždy záleží na tom, co je našim cílem při testování. V tomto článku se dozvídáme, že nám klidně i mohou stačit pouze tři uživatelé. To jak k tomuto číslu Krug došel, však není jisté. Nielsen svůj názor, že stačí pouze pět uživatelů, obhajuje o něco lépe. U obou těchto autorů však zůstává důležité, být si vědom toho, že velmi záleží na tom, jaké testery zrovna máme k dispozici. Celkově se však shodují, že vhodný počet testerů se pohybuje mezi třemi a šesti lidmi. Ale také zmiňují, že i v případě, že budeme mít sto testerů, pokud budou špatně zvolení, tak nedosáhneme takových výsledků, jako, když zvolíme tři testery správným způsobem. Zároveň si musíme být vědomi toho, že testování musíme provádět opakovaně, ideálně po každé změně, abychom zajistili, co nejlepší výsledky. Našimi testery nemusí být pouze běžní uživatelé, rozhodně by to však neměli být profesionálové, či dokonce tvůrci daného webu. Stejně tak, jako kdo testuje je pro nás důležité to, co je testováno, Barnum nám říká, že je lepší volit spíše cíl, kterého má uživatel při testování dosáhnout, a poté sledovat, celý jeho postup, než vytvářet přímé scénáře, které nám nemusí odhalit všechny problémy. [1] NIELSON, Jakob. Why you only need to test with 5 users [online]. 2000. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/why-you-only-need-to-test-with-5-users/ [2] TRAVIS, David. How to find more usability problems with fewer users [online]. 2017. Dostupné z: https://www.userfocus.co.uk/articles/more-usability-problems-with-fewer-users.html [3] KRUG, Steve. Nenuťte uživatele přemýšlet. Brno: Computer Press, 2010. 165 s. ISBN 978–80–251–2923–4. [4] Tamtéž, str. 46. [5] BARNUM, Carol. N. Usability Testing Essentials: Ready, Set …Test!. 2nd. Morgan Kaufmann Publishers, 2020. „Stačí testovat s pěti lidmi“: Mýtus nebo pravda? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Dáme jídlo-služba, která potřebuje změnu

Úvod V rámci předmětu Design informačních služeb, rozhraní a interakcí jsme se rozhodly udělat redesign služby Dáme jídlo. Tuto službu jsme vybraly především z toho důvodu, protože jsme s ní měly obě špatné zkušenosti. Podle recenzí jsme zjistily, že nejsme samy. V následujícím článku poukazujeme na nedostatky služby, které by bylo vhodné zlepšit. Zaměřujeme se na jednotlivé oblasti služby, které jsme rozdělily do pěti kategorií. Pokud bychom provedly podrobný audit firmy, kategorií by bylo jistě více a redesign by se opíral o mnohem jasnější data. V našem případě jsme na službu nahlížely z pohledu klienta, který nevidí do vnitřních procesů firmy. Kategorie * Vyhledatelnost * Reklamy * Vizuální podoba * Čas doručení * Zaměstnanci Na službu nahlížíme jako uživatel (popř. klient), který si objednává jídlo na určené místo. Firma má dva typy klientů-konzumenta a inzerenta. Konzumenti jsme my, běžní lidé, kteří si objednávají dovoz jídla na místo, kde se právě nachází. Na druhé straně jsou jejími klienti také inzerenti. To jsou restaurace, které na portálu Dáme jídlo inzerují své restaurace a využívají služeb dovozu. Výhodou pro tyto firmy je úspora peněz za rozvoz a vyšší šance výběru jejich restaurace. Dáme jídlo tak funguje současně jako databáze restaurací v okolí. Jelikož rozbor této služby aktuálně nemůžeme hodnotit, rozhodly jsme se ji kompletně vynechat. Pokud se také začtete do recenzí a komentářů k firmě, zjistíte, že i tato služba má své nespokojené klienty. Kategorie na sebe navazují dle kroků klienta. Pokud se klient rozhodne objednat si jídlo, předpokládáme, že se pokusí takovou službu vyhledat. Z toho důvodu jsme začali s vyhledatelností. Následuje rozbor reklamních kampaní. Reklamní kampaně mohou předcházet vyhledatelnosti, ale klienta doprovází průběžně v celém procesu seznamování se službou. Poté si zhodnotíme vizuální stránku celé služby. Velké procento lidí hodnotí služby podle designu. Pokud by prostředí nebylo vizuálně a uživatelsky přívětivé, návratnost klientely by mohla pomalu ale jistě klesat. Kategorie Čas doručení je jedna ze zásadních kategorií celého redesignu. Dále je za nás velice důležité se zaměřit na synchronizaci aplikace/kurýra/zákazníka. Jedna z důležitých kategorií je také samotný dovoz objednávek kurýrem a komunikace se zákazníkem. Na závěr hodnotíme zaměstnance firmy. Samozřejmě není v naších silách hodnotit jednotlivé zaměstnance zvlášť. Takový proces by si zasloužil mnohem důkladnější rozbor. V našem případě se zaměříme na vlastní zkušenosti a zkušenosti jednotlivých klientů, kteří službu hodnotily v komentářích. V průběhu popisu jednotlivých kategorií budeme přidávat odpovídající fotodokumentaci, jak samotného redesignu, tak i recenzí jiných lidí. Analýza stávajícího stavu: Dáme jídlo je největší česká služba, zaměřující se na rozvoz jídel. Funguje po celé České republice ve větších krajských městech (Praha, Brno, Olomouc, Liberec, Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Hradec Králové, Ústí nad Labem). Prostřednictvím této služby si můžete objednat jídla z různých restaurací, nebo i nákupy z mnoha obchodů. Kurýr vám danou objednávku doveze na určenou adresu v rámci jejich rádiusu. Mimo to můžete službu využít i k doručení květin, takže se služba nezaměřuje pouze na jídlo a pití. Nabídka je opravdu pestrá a lze vybírat a objednávat z různých typů restaurací. Služba tak funguje jako databáze restaurací v okolí. Díky tomu se může například nová restaurace více zviditelnit. Objednávat se může, jak přes webovou stránku Dáme jídlo, tak i přes mobilní aplikaci. Struktura firmy je znázorněna v následujícím diagramu. Na jedné straně jsou lidé, kteří stojí za chodem této služby. Na druhé jsou klienti, kteří jsou také součástí. Obrázek 1 : Struktura firmy (vlastní)Jak bylo řečeno, služba má dva typy klientů — inzerenty, což zahrnuje restaurace a obchody a konzumenty — to jsou ti, kteří objednávají jídlo a jsou na samém konci procesu. Pod managementem jsou zaměstnanci, kteří pracují na klasickou pracovní smlouvu. Mezi ně patří kurýři, zákaznická linka a další zaměstnanci jako vývojáři, designéři nebo reklamní analytici. Na druhé straně dáme jídlo využívá externisty, kteří mohou také na různé dohody pracovat pod značkou dáme jídlo jako dovozci jídla. Analýza Samotné analýze předcházelo použití firmy. Obě jsme si objednaly jídlo přes aplikaci. Každá jsme dokonce využily služby v jiném městě. Při samotném doručování nastal alespoň jeden z níže uvedených problémů. Po osobní zkušenosti jsme důkladně pročetly recenze a hodnocení. Nejvíce hodnocení je na mapy.cz. Následně jsme hledaly i na Facebooku, kde bohužel hodnocení není. Dívaly jsme se i na jiné platformy, nicméně největší počet hodnocení byl na zmíněných mapách od Seznamu. V sekci zaměstnanci jsme se zaměřily na hodnocení zaměstnavatelů na portálech atmoskop.cz, vimvic.cz a podobně. Z recenzí je možné vyčíst některé vnitřní procesy, které reflektují vnitřní pohled na situaci ve firmě. Následně jsem komparovaly webové stránky s aplikací. Porovnávaly jsme službu také s jinými podobnými aplikacemi jako je Wolt nebo Bolt. Je nutné podotknout, že zdrojem jsou především vlastní zkušenosti a zkušenosti recenzentů. Uvědomujeme si, že náhled na službu může být zkreslen, jelikož hodnocení píší více nespokojení klienti než ti spokojení. Pro účel a návrh jiných řešení jsme však zhodnotily, že zdroje jsou dostačující a my tak můžeme stavět na určitý základech. Nyní následují jednotlivé kategorie. Hodnocené kategorie a jejich rozbor 1. Vyhledatelnost služby: Pro vyhledání dané služby jsme se rozhodly použít dva nejrozšířenější vyhledávače — světový Google.com a český Seznam.cz. Pro zajímavost jsme vyzkoušely zadat rozvoz jídla i do méně používaného (za to bezpečnějšího a nepersonalizovaného) vyhledávače DuckDuckGo. Po zadání dotazu “rozvoz jídel” na Googlu i Seznamu zaujímá Dáme jídlo přední příčky ve výsledcích vyhledávací reklamy. Zároveň jsme vyzkoušely hledat službu na App Store. Obchod okamžitě doporučil Dáme jídlo. I na tomto místě má služba zaplacenou reklamu. Po vyhledání však zaujímá šestou příčku. Službu je tak velmi jednoduché vyhledat, jelikož služba Dáme jídlo si dává velmi záležet na dobré dohledatelnosti. Zde je k dispozici názorná fotodokumentace. Obrázek 2: Porovnání vyhledávačů Seznam a GoogleObrázek 3: Screenshot vyhledávání služby Dáme jídlo — DuckDuckGoObrázek 4: Screenshot vyhledávání služby Dáme jídlo — AppStoreCelkové zhodnocení kategorie vyhledatelnost služby: V tomto směru jsme se shodly, že si služba dává záležet na dobré dohledatelnosti. Zaujímá přední reklamní příčky vyhledávačů, což se nám jeví jako dostačující. V této kategorii je za nás vše dostačující, a proto bychom nic neměnily. Mimo reklamní kampaně má firma jistě kvalitně nastavené SEO, a zobrazuje se i bez vyhledávací reklamy na prvních pozicích. 2. Reklamy Volně navážeme na první kategorii, jelikož reklamy a kvalitní propagace souvisí i s dobrou dohledatelností. U videoreklam chválíme především to, že jde hned od začátku poznat, o jakou službu jde. Videoreklamy jsou krátké, jasné, výstižné, a především mají zajímavou grafiku. Velké pozitivum vidíme v tom, že na nás reklamy nepůsobí otravně. Kampaň není intenzivní jako například u některých módních značek (Lelosi, About You, Zalando). Zároveň nemá výstřední postavičku, jako Alza nebo Dedoles. Otázku, zda je výstřední postavička dobrý krok pro zapamatování si firmy, už necháme na vás. https://medium.com/media/a9f1618709883efdab695ef863230473/hrefZároveň v rámci reklamních kampaní Dáme jídlo spolupracuje s konkrétními podniky, čímž lákají jak na daný podnik, tak i na vlastní služby. Celkové zhodnocení kategorie reklamy: Marketingovou strategii firmy hodnotíme na základě našich zkušeností velmi kladně a neshledaly jsem žádné nutné úpravy. Kampaně jsou výstižné a mají vysoký potenciál nalákat řadu nových konzumentů. Frekvence zobrazení reklamy je také dostačující. Kompletní analýza reklamní kampaně by si samozřejmě zasloužila mnohem důkladnější a kvalitnější research, avšak ani v komentářích a diskuzích (což je jeden z hlavních zdrojů našeho hodnocení) jsme nezaznamenaly závažná obvinění či nespokojenost. 3. Vizuální podoba služby: Vizuální podobu služby vnímáme jako jednu z nejdůležitějších oblastí pro kvalitní a úspěšnou propagaci. I když si to spousta lidí nechce připustit, tak první dojem a první kontakt s konkrétními věcmi a lidmi je důležitý pro vytvoření názoru o dané oblasti. Tady konkrétně se jedná o první dojem z vizuální podoby jak aplikace, tak webové stránky Dáme jídla. Obrázek 5: Screenshoty log firemKdyž se podíváme na logo této služby můžeme vidět podobný design i u ostatních stejně zaměřených služeb jako je Wolt a Bolt. Designéři si vystačili s názvem služby a barevným polem. Myslíme si, že by bylo užitečné vytvořit po delší době jiné logo, ve kterém by bylo zobrazeno to, na co se služba zaměřuje, a to nejlépe rozvoz a jídlo. Zde přikládáme náš redesign loga. Obrázek 6: Redesign loga — vlastníDalší oblast týkající se této kategorie, je vizuální podoba aplikace. Obě se shodneme na tom, že nám moc nevyhovuje červená agresivní barva, ale chápeme, že to je součást této služby už delší dobu. Na druhou stranu to na nás působí negativně. Kromě tohoto problému je vizuální podoba aplikace navržena minimalisticky, je zde zmíněné jen to podstatné a důležité. Je třeba podotknout, že v aplikaci se musíte registrovat, abyste si mohli objednat jídlo. Vnímáme to negativně, jelikož ne každý tuto službu chce využívat pravidelně. Někdo potřebuje zařídit jen jednorázovou objednávku s tím, že už neplánuje využívat do budoucna službu. Zdá se nám tudíž registrace zbytečná. Bylo by vhodné alespoň použít možnosti buď “jednorázový nákup”, nebo “pravidelný zákazník”. Pokud by se jednalo o pravidelného zákazníka, registrace by už byla vhodná i v rámci nabídek určitých slev a akcí. Zásadní rozdíl vidíme v personalizované nabídce po registraci. Tento krok můžeme vnímat pozitivně v tom smyslu, že jsou nám doporučované restaurace, v kterých jsme již nakoupili nebo mají obdobnou nabídku jako jiná vyzkoušená restaurace. Musíme zmínit, že dopady na personalizovanou nabídku nejsou pouze pozitivní. Problém vidíme v etice. Zpracování dat, které o našem chování v aplikaci firma uchovává a zároveň vnucování určité nabídky. Pokud nejste registrovaní, design a nabídka v aplikaci je omezená. V obrázcích níže je jasně vidět rozdíl mezi registrovaným uživatelem a neregistrovaným. Obrázek 7: Porovnání vzhledu a možností registrovaného a neregistrovaného návštěvníkaWebová stránka je uživatelsky přívětivější než aplikace bez přihlášení. Je sice více barevná, ale to je způsobené barevností samotných jídel. Nejedná se o problém, který bychom chtěly nutně změnit. Zde se také musíte přihlásit, abyste mohli službu využít. Na hlavní stránce můžeme vidět mnoho možností populárních restaurací. Myslíme si, že by se nabídka dala designovat lépe, jelikož restaurace jsou zobrazeny bez jakékoliv kategorizace a hlavní stránka je nabídkami přehlcena. Bylo by vhodné na hlavní stránce dát spíše abecedu s odkazy na konkrétní restaurace, anebo určitý typ pokročilého vyhledávání — jako typ restaurace, vzdálenost, cena apod. Stejně, jako to je v aplikaci s přihlášeným klientem. Člověk by si vybral, co aktuálně chce dle jeho požadavků. Na úvodní stránce chybí uvítání a krátký popis služby. Jako nově příchozí by to mohlo pomoct s orientací a pochopením firemního cíle. Firma velmi spoléhá na aktuální popularitu. Hodnotíme to z pohledu, kdy nejsme přihlášení na webové stránce. Když se podíváme na webové stránky Woltu, zde najdeme jak přivítání, tak i nejčastější dotazy. A právě zde najdeme kategorie restaurací, kde si člověk může navolit, jakou restauraci chce, i když není registrovaný/přihlášený. Dáme jídlo by se rozvržením webu mohlo Woltem velmi inspirovat, jelikož orientace je mnohem jednodušší a uživatelsky přívětivější. Originalita je někdy na úkor kvalitě. Náhled na popsanou webovou stránku Obrázek 8: Náhledy na webové stránky — Dáme jídloCelkové shrnutí kategorie vizuální podoba služby: Služba Dáme jídlo má v této kategorii co zlepšovat. Chápeme, že každý má jiné preference, ale z naše pohledu by bylo vhodné změnit logo, aby to službu odlišilo od ostatních. Služba by tak mohla být na první pohled atraktivnější a originální. Dále bychom neomezovaly přístupy k informacím v aplikaci a webové stránce bez přihlášení. Lidé začínají více přemýšlet na tím, kde jejich data a osobní údaje jsou, a tak může být toto omezení kontraproduktivní. Rozumíme, že jistá registrace pomůže s remarketingem, ale zásah do soukromí člověka může odradit od opětovného použití služby. Člověk musí prvně zkusit, jestli mu daná služba vyhovuje a teprve potom se rozhodne, jestli ji bude nadále využívat. Tento problém jsme nezaznamenaly pouze u této služby. Vzhledem k velkému poklesu úrovně služby, by bylo vhodné držet se trendů a přizpůsobit prostředí aktuálním problémům. Určitě bychom poskytly odpovědi na nejčastější dotazy i nepřihlášeným uživatelům. Zároveň by i nově příchozí jistě uvítali kategorizaci restaurací dle kuchyně nebo času doručení. Vhodné by bylo zamyslet se nad vizuální podobou služby. Agresivní červená může vyvolávat nepříjemné pocity a mít negativní dopad na firmu. Chápeme, že tato barva je u této služby tradicí, ale i změna může přinést pozitiva. Změna může spočívat pouze ve změně odstínu červené. 4. Čas doručení: Kategorie čas doručení, je hlavním pilířem naší iniciativy navrhnout redesign této služby. . Z naší vlastní zkušenosti, ale i zkušeností ostatních, vnímáme čas doručení jako jeden z velmi problematických oblastí služby. V první řadě jde o garance. Služba nám garantuje dovoz jídla do určitého času, ale jen málokdy se povede časový limit splnit. Dále je dost nepřesná synchronizace mezi aplikací a kurýrem. Naše zkušenost — “aplikace mi ukazuje, že kurýr převzal zásilku, ale kurýr mi již volá, že je před domem.” Problém s časem má většina lidí, kteří využili tuto službu. Jelikož časové prodlevy bývají dlouhé, tak jídlo ztrácí na kvalitě. K zákazníkovi se dostane studené a gumové jídlo. Zde jsou konkrétní recenze uživatelů, kteří měli problém s časem doručení. Obrázek 9: Konkrétní recenze nespokojených (ne)konzumentůCelkové zhodnocení kategorie čas doručení: Z našeho pohledu by byla přínosná lepší synchronizace aplikaci s kurýrem, jelikož se podle toho orientuje především konzument. Nejlepším řešením by bylo zavést mapu s aktuální polohou kurýra, abychom byli schopni vidět, kde se naše objednávka nachází. Obdobné řešení má i Wolt. Pod shrnutím naleznete názornou ukázku designu takové mapy. Obrázek 10: Navrhovaná mapa pro Dáme jídlo5. Zaměstnanci V rámci této kategorie bychom chtěli poukázat na problém spojený s chováním a jednáním zaměstnanců této služby. Chování zaměstnanců samozřejmě nemůžeme generalizovat. Počet případů přibývá, a je tak nutné zapracovat i na personálním zlepšení. Kurýři Často se setkáváme s bezohledným chováním řidičů aut Dáme jídlo. Nepřizpůsobují jízdu stavu vozovce a pravidelně vozí jídlo pozdě. Viz. Čas doručení https://medium.com/media/fe0c71212ed8f79e9dfa3fe56e07ba5d/hrefelikož rozvoz jídla je hlavní účel této firmy, je velmi nevhodné, aby jejich řidiči jezdili tímto způsobem (nebo se chovali agresivně a arogantně). Auta jsou většinou polepená logy Dáme jídlo, a tak i způsob jízdy tvoří její image. Na druhou stranu jsou (dle recenzí) kurýři nuceni různými způsoby dodržovat až nemožné časy doručení a při nesplnění úkolu jsou jim odebrány bonusy nebo peníze. Naprosto si uvědomujeme, že tlak způsobený snížením platu, je velmi náročný. Aktuální systém doručování je tak velmi neefektivní a dopadá na pohled celé firmy, i část zaměstnanců. Na portálu vimvic.cz je možné si přečíst více informací o chodu firmy na základě osobních zkušeností jednotlivců. Obrázek 11: Hodnocení firmy dle zaměstnaneckých zkušeností na Vím vícZákaznická pomoc Z průběžného pročítání recenzí a komentářů ke službě vyplývá, že Dáme jídlo si velmi potrpí na vzájemnou interakci mezi klientem a službou. Pod většinou negativních komentářů se snaží situaci řešit a nabízí určitou pomoc. Obrázek 12: Odpověď na hodnocení nespokojeného klientaOceňujeme, že Dáme jídlo dbá na komunikaci a snaží se firmu očistit, popřípadě nabídnout alternativní vyřešení nepříznivé situace. Otázka dořešení situací však stále zůstává otevřená. Popis vlastní zkušenosti se zákaznickou linkou Během horkého června jsem se rozhodla objednat bagetu z nedalekého fast foodu. Bagety bývají rychle připravené a dovoz by měl trvat v průměru 15 minut. Celkový odhadovaný čas doručení byl 40 minut. Během 20 minut jsem se potřebovala dostat do místa doručení. Čekala jsem před domem nejméně 10 minut. Sledovala jsem aplikaci, kde mi najednou vyskočilo “ Zásilka nedoručena”. Byla jsem zmatená, jelikož aplikace hlásila 5 minut do doručení a zároveň jsem žádné auto neviděla ani mi nikdo nevolal. Kontaktovala jsem zákaznickou linku přes online chat. Na zákaznické lince mě požádali o mobilní telefon. Zavolali mi, že kurýr nemohl najít místo doručení a že ho pošlou zpátky. Nicméně má prý další objednávky, a tak to bude trvat nejméně 45 minut. Ohradila jsem se, že bageta bude studená a celá mokrá z omáčky. (jednalo se o bagetu, do které se dává teplé robi maso, které je za studeného stavu opravdu gumové a jí se velmi špatně). Na bagetu jsem dále čekala hodinu a půl. Kurýr dorazil a bez omluvy mi strčil promočený sáček s jídlem do ruky. (na jiném místě než byla moje adresa). Řešení situace Řešením situace byl kredit v hodnotě 100Kč na další nákup. Absolutně neadekvátní řešení vzhledem k nepříjemné situaci způsobené ze strany firmy Dáme jídlo. Celkové zhodnocení kategorie zaměstnanci: Základním kamenem pro tuto službu jsou především dovozci jídla-kurýři. Neadekvátní chování a časté pozdní doručování jídla je nejvýraznějším problémem firmy. Dle recenzí nejsme jediné, které se s problémem setkaly. Management by se měl zaměřit celkové zaškolení nových kurýrů. Měli by jim poskytnout alespoň základní komunikační přehled. Obdobně jako na zákaznické lince disponují univerzální odpovědí na každý častý dotaz, i kurýři by měli znát možnosti řešení problémů. V případě, že není dostatečný rozpočet na taková zaškolení, bychom zvolily alespoň částečný kázeňský pohovor. Samozřejmě si opět uvědomujeme, že do procesů samotné firmy nemůžeme zasahovat, nicméně chování některých zaměstnanců dopadá na celý pohled na firmu. Komunikační dovednosti a adekvátnější řešení požadavků klientů by mnohonásobně podpořilo kvalitu služby. Postupy řešení problémů by také bylo vhodné přehodnotit, jelikož řešení nebývají dostačující. Připsání kreditů na nákup dalšího jídla naopak podporuje opětovné využití služby, což nevnímáme jako správnou variantu. V případě pozdního doručení a chybě na straně kurýra bychom rozhodně uvítaly vrácení peněz na účet. Závěr Služba Dáme jídlo si udržuje svou image a povrchově opravdu působí jako správná volba pro doručení jídla na určené místo. V každé vybrané kategorii je možné si zpětně přečíst konkrétní návrhy řešení problémů. Některé kategorie bychom ponechaly beze změny, jelikož do nich dostatečně hluboce nevidíme, popřípadě se jeví v pořádku. Nejzávažnější problém služby je čas doručení. Firma by měla zvážit naše řešení problému a důkladně se zamyslet nad restrukturalizací a kategorizací v případě nepřihlášeného návštěvníka jejich aplikace či webu. Stále nám zůstává otázka, kam tato firma směřuje a zda má snahu své problémy řešit a zlepšovat. Doposud se zdá, že každý krok, který učiní “k lepšímu” je naopak vrácení se k zaběhnutému trendu chybných řešení. (například nově zavedených poplatků za servis). Částečný redesign služby by firmě pomohl výrazně zlepšit svou image a hlavně zefektivnit vnější procesy, které zásadně dopadají na snížení kvality služby. Rezonují v nás stále otázky typu: Jsou kurýři nedostatečně proškoleni? Funguje jejich aplikace dostatečně dobře? Komu připsat vinu za zhoršení služeb. Je to management? Nebo zaměstnanci? Klademe na doručovatele služeb vysoké požadavky? Autorky: Hana Bělochová a Veronika Šulová Dáme jídlo-služba, která potřebuje změnu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2023

Etika designu

Co mají společného obyčejná psací tužka se zápisníkem a notebook? Odpověď nejspíš tušíte a pokud ne, nebudu vás dlouho napínat. Oba příklady reprezentují technologie určené k zapisování poznámek. Technologie, a to i technologie informační, jsou již běžnou součástí lidských životů a mnozí z nás si své životy bez nich nedokážou představit. Z pohledu etiky, můžeme rozlišovat dva přístupy k technologiím. První vychází z předpokladu, že jsou hodnotově neutrální, a tedy, že neeticky je zneužívají lidé, jak mimo jiné vyplývá z citátu „Zbraně nezabíjí lidi. Lidé jsou zabíjeni lidmi.“, který slouží jako slogan americké Národní střelecké asociace. Druhý přístup pak předpokládá, že technologie nejsou hodnotově neutrální, a tedy že produkty, designové procesy či systémy mohou ovlivňovat lidi a mohou mít pro ně nejrůznější důsledky. To znamená, že hodnoty jsou v technologiích již zabudovány.[1] Hodnoty jsou neodmyslitelnou součástí designu. Přístup, který spojuje technologie a jejich design spolu s hodnotami, nazýváme jako přístup s ukotvenými hodnotami, anglicky „emmbedded values approach.“ [1] Na konci osmdesátých let minulého století představila Batya Friedman spolu se svými kolegy z washingtonské univerzity hodnotově senzitivní design, jehož cílem je implementace lidských hodnot do celého designového procesu. Výsledkem by měl být navržený produkt, který reflektuje hodnoty všech podílníků.[1] HSD předpokládá, že technologie ovlivňují nejen blahobyt ale také celkovou kvalitu lidského života. Upozorňuje na nutnost se těmto vyvstávajícím etickým problémům věnovat, a to za pomoci zahrnutí etické reflexe do všech fází návrhu.[2] Zdroj: pexels.comEtika designu Etika designu z hodnotově senzitivního designu nepochybně vychází a dále jej rozvíjí. Vymezení etiky designu se věnují vědci například v projektu SIENNA, kde uvádí, že se jedná o „systematické začleňování zásad, požadavků a postupů do procesů návrhu a vývoje.“[3] Virginia Dignum, profesorka počítačové vědy specializující se na umělou inteligenci, pak popisuje tři úrovně pro implementaci etiky do návrhů a do vývoje umělé inteligence. Můžeme tedy říct, že etika designu, jak ji chápeme podle projektu SIENNA má v sobě ukotveny všechny části, které popisuje Virginia Dignum. Skládá se tedy z následujících tří částí: V části etika v designu (ethics in design) vývojářské týmy jednodušeji rozpoznávají potenciální důsledky pro společnost i jednotlivce, což jim usnadňuje navrhování řešení těchto problémů. Etika v designu tedy odkazuje na inženýrské a regulační procesy, které umožňují etické důsledky analyzovat a hodnotit.[4] Ve fázi vývoje etika designu (ethics by design), by mělo být do vzorců chování umělých autonomních systémů integrováno etické uvažování a morální aspekty.[5] A konečně, etika pro designéry (ethics for designers), odkazuje na zajištění legislativních požadavků, na které je nutné při vývoji brát zřetel, aby vyvíjená technologie měla minimální, či v ideálním případě, žádný důsledek a nežádoucí vliv na společnost. Mluvíme např. o kodexech chování, standardech a certifikačních procesech.[4] Proč etiku designu potřebujeme? Etika designu je pro nás přínosná z vícera hledisek. Jak vyplývá z projektu SIENNA, „důvod, proč potřebujeme etiku designu je ten, že etické problémy, které nalézáme u technologických produktů, se tradičně objevují až poté, co jsou tyto produkty uvedeny na trh a začnou působit škody. Cílem etiky designu je snažit se zajistit, aby etické problémy ideálně vůbec nevznikaly. To vyžaduje specifické činnosti zaměřené na etiku v každé fázi návrhu, vývoje a zavádění projektu.“[3] S tím souvisí i zkreslené chápání pojmu hodnota, na které upozorňuje Sarah Spiekermann a Till Winkler, členové IEEE, ve článku Value-based Engineering for Ethics by Design.[6] Upozorňují, že v minulém století byl význam pojmu hodnota chápán především z ekonomického hlediska, tedy jako hodnota peněžní, či zisk. V současnosti, což může být zapříčiněno i voláním po udržitelnosti, se význam pojmu hodnota opět obnovuje z etického hlediska. Klade se důraz na to, aby firmy upřednostňovaly blaho společnosti, místo toho, aby jednali na jejich úkor pod zištným záměrem a vidinou zisků.[6] Kde nacházíme využití? Etika designu je, jak již bylo zmíněno výše, uplatnitelná především při vývoji technologických produktů, systémů a také designových procesů. Její primární využití však nalézáme při vývoji umělé inteligence, strojového učení a robotiky, své místo má i v biochemickém inženýrství.[3] Zdroj: pexels.comJak na to? Autoři článku Towards an “Ethics by Design” Methodology for AI Research Projects[7] vymezili čtyři principy, které považují za klíčové při vývoji metodologie pro výzkumné projekty v AI. Nedostatky, na které upozorňují, čerpají z případových studií. 1. Nutnost řešení etiky dat jako konverzaci mezi technickými a sociálními aspekty, v průběhu všech výzkumných fází. Princip vychází ze zjištění, že ve většině institucí se etické schvalovací procesy uskutečňují zpravidla ve fázi návrhu. Cílem těchto procesů je ověřit, že v důsledku aktivit spojených s výzkumem nedojde ke vzniku neřešitelných etických problémů. Právě na základě tohoto zjištění autoři naopak upozorňují na nutnost etické otázky řešit i v pozdějších fázích vývoje. Intervenující proměnné se totiž mohou objevit kdykoliv během procesu. K tomuto řešení by měli být vždy přizváni i vědci ze společenských a humanitních věd, např. sociologové, etici, historikové, filozofové, žurnalisté a politologové. 2. Identifikace a řešení etických otázek skrze reflexi a předvídání. Výzkumníci často považují etické aspekty za méně podstatné než jiné aspekty. Naopak spíše než reaktivní, tedy že se zabývají až případnými problémy a jejich nápravou, by jejich úvahy měly být proaktivní. Měli by si pokládat otázky jako: “Co udělám a jak to ovlivní ostatní/společnost?” Kvůli rozsahu shromažďovaných a dále zpracovávaných dat v oblasti AI a datové vědy může být složité předvídat důsledky konkrétních činností. Zde nalézáme potřebu důsledky předvídat. Pokládáme si otázky s prediktivním záměrem, např. smýšlíme o potenciálním porušení ochrany údajů a ohrožení soukromí a snažíme se tato rizika snížit, ideálně úplně eliminovat. 3. Zahrnutí všech aspektů vývoje Jeden z problémů, se kterým se v rámci procesu etického schvalování setkáváme je ten, že jsou pokryty jen a pouze přímé etické otázky, které by z provádění výzkumu mohly vyplynout. To může být třeba informovaný souhlas od participantů výzkumu či jejich anonymizace. Avšak v oblasti umělé inteligence a datové vědy mnoho potenciálních etických důsledků nevyplývá přímo ze samotného výzkumu. Důsledky se více objevují až při zjištění výsledků a nejvíce jich vyplývá až ze samotného využití navrženého systému, technologie. Etika dat a AI by tedy měla zohledňovat „nejen výzkumné aktivity, ale i jejich dopad; nejen shromážděná data, ale i odvozené informace; nejen soukromí, ale i autonomii, správu, spravedlnost a rovnost; nejen žijící lidské jedince, ale i sociální skupiny, zvířata a digitální stopy zesnulých; nejen naši současnou společnost, ale i formování té budoucí.“[7] 4. Produktivita, ne rušivost Jelikož se etika implementuje skrze administrativní procesy, může se zdát, že samotný výzkum zpomaluje. Proto by měla být metodika etiky dat a AI nedílnou součástí výzkumu, kdy by byla spíše procesem spolupráce. Cílem by mělo být, ostatně jak tomu je i u rizikového managementu, posoudit rizika výskytu etických problémů a dopadů a následně určit strategii, jak rizika a dopady minimalizovat. Autoři tedy popisují, na co je třeba dbát při vývoji, ale nevěnují se přímo tomu, jak by měl být samotný vývoj konstruován. Generalizované a snadno upravitelné metody pro své potřeby představili autoři projektu Sienna[3], ve kterém popisují pětivrstvý model. Jedná se o následující vrsty: 1. Základní etické hodnoty Prvním krokem by mělo být vymezení základních etických hodnot, které se vztahují k oblasti výzkumu. Pro získání jejich výčtu můžeme spolupracovat s etiky, se specialisty v daném oboru. V případě, že by došlo k jejich nedodržení či narušení, systém by byl označen za neetický. 2. Etické požadavky Etické požadavky můžeme definovat jako podmínky, které je nutné splňovat pro dosažení etických cílů. Pro jejich určení neexistuje žádný konkrétní postup nebo pevně daná metoda. S určením požadavků nám mohou pomoci etici, technologové, můžeme je určit i na základě vlastní intuice. V případě, že je základní etickou hodnotou transparentnost systémů AI, její etické požadavky mohou znít následovně: „vysvětlitelnost postupů AI, interpretovatelnost postupů AI, transparentní zveřejňování postupů.“ 3. Metodologie Dále je třeba představit vybranou metodologii. Etika designu pracuje s předpokladem, že metodologie procesu vývoje bude taková, jaká se v dané oblasti či oboru běžně používá. Její popsání by mělo být rozděleno na kroky nebo fáze procesu návrhu. 4. Pokyny pro etiku designu Součástí všech předchozích kroků by měla být existence provozních etických pokynů, kterými se celý proces bude řídit. Pokyny lze utvořit na základě rozdělení etických požadavků na jejich dílčí části a specifikovat činnosti, bez kterých by etické požadavky nemohly být realizovány. Dále je potřebné určit osoby, které tyto úkony budou provádět a uvést konkrétní příklady činností v praxi. 5. Nástroje a metody Aby mohla být etika designu realizovatelná, je žádoucí vyvinout další nástroje a metody nebo je alespoň přizpůsobit etickým požadavkům. Měly by být zavedeny nástroje a metody, které by zapojily všechny podílníky. Dále by měly být spravovány zdroje týkající se této metody a měla by probíhat školení týkající se práce s metodou. Nedílnou součástí by měly být i speciální pokyny, které by se věnovaly technologiím a technikám, u kterých by mohly nastat etické problémy. Pokyny by jejich řešení značně usnadnily. Jak s tím naložit? Implementace etiky do designových procesů se stává velmi žádaným trendem, který může být ovšem vždy úplně vhodně uchopen a utvářen. A právě syntézou vymezených principů a pětivrstvého modelu bychom mohli získat funkční metodologii pro přístup etiky designu. [1] BREY, Philip et al. SIENNA D6.3: Methods for translating ethical analysis into instruments for the ethical development and deployment of emerging technologies. Zenodo, 2021. DOI: 10.5281/ZENODO.5541539 [2] VAN DER HOVEN, Jeroen a Noemi MANDERS-HUITS. Value-sensitive Design. In: The Ethics of Information Technologies. 2017. ISBN 9781003075011. [3] BREY, Philip et al. SIENNA D6.3: Methods for translating ethical analysis into instruments for the ethical development and deployment of emerging technologies. [4] DIGNUM, Virginia. Responsible artificial intelligence: how to develop and use AI in a responsible way. Cham: Springer, 2019. Artificial Intelligence foundations, theory, and algorithms. ISBN 978–3–030–30371–6 978–3–030–30370–9. [5] DIGNUM, Virginia. Responsibility and Artificial Intelligence. In: The Oxford Handbook of Ethics of AI. Oxford, 2020. ISBN 9780190067397. [6] SPIEKERMANN, Sarah a Till WINKLER. Value-based Engineering for Ethics by Design. 2020. DOI: 10.48550/ARXIV.2004.13676 [7] D’AQUIN, Mathieu et al. Towards an „Ethics by Design” Methodology for AI Research Projects. New Orleans LA USA: ACM, 2018. DOI: 10.1145/3278721.3278765 Etika designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 12. 2022

Jak učit designové myšlení?

Tento text byl vypracován jako esej k předmětu ISKM02 Design informačních služeb, rozhraní a interakcí.Photo by Jason Goodman on UnsplashSlyšíme-li slovo design, často si s ním spojíme určitou představu know-how chráněnou úzkou skupinou odborníků — designérů. Design však již není jen chráněné know-how jak vytvářet hezké a příjemné produkty, služby a změny, ale své zaměření posunul z čistě oborových aktivit designérů do práce ne-designérů, používající designové metody ve vlastní praxi, z designu jako vědy se tak stává design jako mindset (Wrigley, C., & Straker, K., 2017). Podobně jako programování již není záležitostí pouze samotných programátorů, pak designové myšlení do budoucna nemusí být strážným know-how čistě designérských profesí, ale může se rozšířit jako mindset k řešení různých problémů. Design jako mindset a potažmo designové myšlení je považováno za nový přístup k řešení problémů, je přístupem kreativním a explorativním, opozičním k racionálnímu nebo analytickému přístupu (Foster, M. K., 2019). Designové myšlení je designéry používáno ke komunikování nápadů a spolupráci, k otevření své mysli odlišným perspektivám, k tomu být si vědom designového procesu řešení problémů, získání povědomí o vlastních myšlenkových modelech, zůstávat klidný a vyrovnaný s nejasností a nejistotou, být sebevědomý a kreativní, získání povědomí o rizicích v případě zapojování nových přístupů a testování nových nápadů, a být odolný v ohledu stát si za svými nápady a nevycouvat při řešení obtížných problémů (Ladachart, L., Radchanet, V., & Phothong, W., 2022). Mnohé obtížně řešitelné a nejasně definované problémy (tzv. wicked problems) se ovšem pokouší vyřešit nejen design samotný, ale další nejrůznější obory. Designové myšlení je proces otevírající se těmto oborům pro své mnohé benefity. Jedním z těchto benefitů, který vnímám jako důležitý, je empatie. Designové myšlení je proces zaměřující se na chápání potřeb uživatelů a podporu učení skrze iterativní proces prototypování a zpětné vazby (Foster, M. K., 2021). Práci se zpětnou vazbou, zejména pak s tou konstruktivní, je klíčový prvek pro zdokonalování nejen designovaného produktu, služby nebo změny, ale také pro vlastní rozvoj studentů, proto je důležité zapojovat učení se práce se zpětnou vazbou již od dětství. Klíčové je také naučit se učit se z vlastních chyb. Slovo chyba je často nahrazeno slovy prototyp nebo pokus (Rao, H., Puranam, P., & Singh, J., 2021), což může napáchat jemnější škody na sebevědomí studenta. Designové myšlení při řešení problému spoléhá jak na kreativitu, tak na kritické myšlení (Foster, M. K., 2021). Klíčové je však dodat, že v průběhu designového procesu pak tyto způsoby myšlení dál pěstujeme, protože zejména kvůli povaze problémů, které řešíme v rámci designového myšlení (jedná se o již zmíněné zapeklité problémy), musíme hledat nové postupy a řešení, která na kreativitě a kritickém myšlení staví a podněcuje další jejich budování. Designové myšlení má také vliv na sebevědomí, což může vést k dalším pozitivním efektům v rámci kreativity (Rao, H., Puranam, P., & Singh, J., 2021), získané sebevědomí může budoucímu designérovi přispět k překonání obav z prezentace nápadu nebo možného řešení, také ale k tomu, aby si student stál za svými nápady a rozhodnutími. Designové myšlení zvyšuje sebevědomí řešitelů zapeklitých problému zejména při sdíleném porozumění toho, že se jedná o skutečně obtížný problém k vyřešení a proto se nejedná jen o personální nedostatky, kvůli kterým je problém zapeklitý (Rao, H., Puranam, P., & Singh, J., 2021). Designové myšlení může být viděno jako sociální technologie, prvním krokem je vždy objevení potřeb uživatelů a jejich světa, než přecházíme ke generování nápadů a vytváření prototypů (Rao, H., Puranam, P., & Singh, J., 2021). Být designérem znamená mít příležitost a odpovědnost formovat svět (Gallico, D., 2021), ale abychom mohli tento svět tvořit, musíme rozumět lidem a jejich potřebám a tomu, co a proč potřebuje změnu a v čem vidí lidé důležitost této změny. Aktuálním trendem ve vzdělávání je vzdělávat lidi ochotné podporovat inovace a změny (Wrigley, C., & Straker, K., 2017). Pro vzdělávání je tak klíčová nejen kreativita, ale také adaptabilita. Budoucí designéři předvádějí novinky, které navrhují a testují na základě potřeb a poptávky uživatelů, často se však stává, že změna, kterou navrhnou a zavádějí, nemusí být přijata pozitivně. V tomto ohledu by měl empatický designér být schopen připravit cestu pro přechod ke změnám a snižovat možné negativní přechody k novinkám a ke změnám. Designér pomyslně dláždí cestu od starého k novému a měl by být schopen zajistit co nejhladší průběh této cesty i pro ty méně přizpůsobivé uživatele. Když již byly vyčteny důvody proč předávat designové myšlení, zaměřme se nyní na to, jakým způsobem designové myšlení předávat studentům. Učit designové myšlení implicitně nebo explicitně? Implicitní výuka designového myšlení je taková výuka, která spoléhá na designové myšlení jako postup, svým studentům však není tento postup podrobně metodologicky popsán. V případě explicitního začlenění designového myšlení se pak můžeme přímo odkazovat k učŕčitému modelu a upozorňovat studenty na to, že právě používají tento mindset či model a proč. Explicitně považuji za vhodné začlenit designové myšlení do projektové výuky. V projektové výuce může být problémem skupinová práce — tedy navržení postupu práce a její rozložení ve skupině. S oběma těmito problémy může pomoci právě designové myšlení. V první řadě nám konkrétní model definuje postup, kterým se máme řídit a neopomenout důležité kroky (můžeme pro to zvolit libovolný model). Designové myšlení ale učí také empatii a to nejen k uživatelům, ale také tvůrcům, čímž může pomoci studentům se vypořádat s procesem skupinové práce a přistupovat společně k problému a snažit se ho efektivněji a kreativněji řešit. Designový přístup k řešení problémů je pak snadným začleněním do projektů libovolných předmětů. Také spektrum problémů, na které můžeme designové myšlení uplatnit je velmi široké, od konkrétnějších k abstraktnějším situacím, od jednoduchých, ve kterých se studenti budou cítit jistě a sebevědomě, k těm spíše složitým a obtížně řešitelným až po takové, pro která řešení nemáme. Designový mindset nepředáváme jako tvrdou teorii, ale jako myšlenkový rámec, zastřešující přístup k práci, nebo univerzální proces použitelný v celém spektru tradičních školních předmětů a oborů. Klíčové je tedy ukazovat, jak k problému přistupujeme, co je na něm případně problematické a v neposlední řadě přibližovat studentům kontext problému, který může dále zarámovat jeho palčivost. Šíři záběru designového myšlení jsme již zmínili, ale musíme také zmínit širokou možnost uplatnění tohoto procesu v různých kategoriích studentů. Modely designového myšlení je možné upravovat pro různé věkové skupiny od raného věku až po tematické profesní vzdělávání. Designové myšlení je možné doporučit i samotným vzdělavatelům, ať už k vytváření vzdělávacích cílů nebo samotných vzdělávacích materiálů.Také je možné učitelům doporučit iterativní proces získávání zpětné vazby a upravování vzdělávacího procesu. Pro proces designového myšlení se objevilo množství různých modelů a jejich variant. Ať už použijeme kterýkoliv model, klíčové body, nad kterými musíme přemýšlet (a které musí každý náš student brát v úvahu ve vlastním procesu přemýšlení nad problémem) zůstávají poměrně univerzálně stejné, ať už se jedná o poznání stakeholderů, nahlížení na problém z různých úhlů pohledu, vytváření prototypů, testování prototypů nebo získávání zpětné vazby. Vzdělávání podložené designem zahrnuje sedm hlavních stádií, sestávající se z tvorby designů, hodnocení výsledků, generování důvodů, testování nápadů, analýzy výsledků, generalizace výsledků a spojování s velkými nápady (Ladachart, L., Radchanet, V., & Phothong, W., 2022). Zejména pak spojování s velkými myšlenkami, trendy, filosofickými směry, socio-politickým kontextem, kulturním kontextem, ekonomickým kontextem, může přispět k lepšímu chápání velkých rozhodnutích i procesů probíhajících na velkých i malých škálách. Důležitou charakteristikou designového myšlení je také jeho holistické zaměření (Gallico, D., 2021). Při ukončení libovolné vzdělávací aktivity, během které je aplikováno designové myšlení, je důležitý debriefing, sloužící k prezentaci výsledků procesu, získání zpětné vazby k výsledku i procesu, gratulaci k použití designového myšlení a otázání se účastníků vzdělávací aktivity na jejich zkušenost s procesem a kdy je vhodné designové myšlení znovu aplikovat (Foster, M. K., 2019). Jak jsme si již ukázali, designové myšlení je poměrně univerzální přístup, aplikovatelný na libovolnou cílovou skupinu, problém nebo situaci. Hodnotu designového myšlení zvedají i jeho benefity, ať už rozvoj kreativního a kritického myšlení, získávání sebevědomí nebo schopnost prezentovat své nápady, nebo chápání širšího kontextu, porozumění uživateli a pěstování empatie. Designové myšlení vidím nejen jako přístup k řešení problémů, ale také jako součást vzdělávání důležitou pro budoucnost. Doufám, že jsem o tom touto esejí přesvědčila i Vás. Seznam použité literatury: Foster, M. K. (2019). Design Thinking: A Creative Approach to Problem Solving. Management Teaching Review, 6(2), 123–140. https://doi.org/10.1177/2379298119871468 Gallico, D. (2021, July). E-Learning Design Thinking and Design Driven Innovation. International Association for Development of the Information Society (IADIS) International Conference: e-Learning 2021. https://files.eric.ed.gov/fulltext/ED621912.pdf Ladachart, L., Radchanet, V., & Phothong, W. (2022). Design Thinking Mindsets Facilitating Students Learning of Scientific Concepts in Design-Based Activities. Journal of Turkish Science Education. https://doi.org/10.36681/tused.2021.106 Rao, H., Puranam, P., & Singh, J. (2021). Does design thinking training increase creativity? Results from a field experiment with middle-school students. Innovation, 24(2), 315–332. https://doi.org/10.1080/14479338.2021.1897468 Wrigley, C., & Straker, K. (2017). Design Thinking pedagogy: the Educational Design Ladder. Innovations in Education and Teaching International, 54(4), 374–385. https://doi.org/10.1080/14703297.2015.1108214 Jak učit designové myšlení? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 12. 2022

Rozhovor s learning designerem Davidem Kudrnou

Označuje se za bořitele vzdělávacích stereotypů. Při studiu na KISKu si vyzkoušel různé role od učitele na SCIO škole až po práci v korporátu. Nakonec se ale rozhodl pro práci ve státní správě. Na Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost pracuje v týmu, který vytváří online vzdělávání pro děti a mládež. V našem rozhovoru David Kudrna zrekapituloval svoji cestu z KISKu do praxe. Pohovořil o tom, co vnímá ve své práci jako důležité. Se studenty, kteří uvažují o práci learning designera, nasdílel pár soukromých tipů. Davida Kudrnu najdete na LinkedIn či Twitteru. https://medium.com/media/83d7640d09e435e43bb98f1db306a651/hrefRozhovor s learning designerem Davidem Kudrnou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 12. 2022

O designe v kultúre s Evou Gartnerovou

G18 Zlín: Galerie fakulty multimediálních komunikací. In: G18.cz [online]. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíne [cit. 2022–12–05]. Dostupné z: https://www.g18.cz/o-nas/Já bych si hrozně přála, abychom zachovávali kvalitu a hodnotu uměleckého výstupu, ale našli ten most a nadesignovali cestu přes ten most různým cílovým skupinám, různým publikům a bez rozdílu.Na začiatok by som Vás chcela poprosiť, aby ste sa predstavili. Ako by ste sa profesne definovali? Mé jméno je Eva Gartnerová a profesně bych se definovala jako taková chobotnice 😊. Každé mé chapadlo má totiž trochu jinou roli, ale hlava směřuje stále ke stejné vizi, kterou je dělat svět lepším místem prostřednictvím kultury. Svou primární profesní roli beru tak, že jsem akademik. Působím na Fakultě multimediálních komunikací TB ve Zlíně, kde mám na starosti ateliér Arts management, ve kterém v podstatě nějakým způsobem propisuji tuto vizi tím, že se snažím vzdělávat nové generace a připravovat je na kulturní lídry a vůdce, kteří budou poté působit v kreativních a kulturních průmyslech. Učím kulturní management, práci s publikem, a do toho všeho se nějakým způsobem snažím protkat udržitelnost, inkluzi, přístupnost, interdisciplinární spolupráci a nějaký mezinárodní přesah. Děláme tady prostě spoustu projektů a mimo univerzitu mám ještě jeden takový komerční projekt. Také máme studio, kde se snažíme pomáhat kulturním institucím nastavovat strategie, cíle, dělat jim různé kapacity, building programy, zaměřovat se tedy na zkvalitnění kultury prostřednictvím vzdělávaní či podpory samotných lidí, kteří už jsou v této praxi, jestli to dává smysl.Určite dáva, momentálne ste mi zabrali niekoľko otázok. :D Ale rada by som sa spýtala, ako ste sa dostali k Vašej súčasnej roli. Vždy ste vedeli, čomu sa chcete v živote venovať, alebo čo Vás inšpirovalo a malo vplyv na výber Vášho kariérneho smeru. Aha, to je zajímavá otázka, musím to trošku zmapovat zpětně. Určitě si myslím, že jsem nikdy neměla nějakou ambici dělat v kultuře, protože moje mamka je mikrobiolog a taťka je procesní inženýr. Takže tam jsme nebyli moc vedeni k nějakým humanitním vědám. Ovšem jako milník nebo nějakým způsobem rozhodovací proces, který mě začal formovat, byla určitě vysoká škola. Já jsem vlastně studovala marketingové komunikace, kde jsme měli možnost se zapojit do jednoho předmětu, kde jsme si organizovali vlastní festivaly a kulturní akce, což mě začalo hrozně bavit, a potom jsem si jeden takový festival zorganizovala u nás na vesnici a začala jsem vnímat, jak je důležité pracovat s těmi komunitami, zapojovat lidi do těch procesů a jak to celý zmanageovat a pak jsem měla potřebu, protože jsem v rámci studií hodně cestovala, byla jsem několikrát na Erasmu freemoveru a tak dál. Měla jsem pocit, že město Zlín je místem, kde bych chtěla zůstat, a byla jsem vděčná Zlínu za to, že mě dostal tam, kde jsem, a že bych mu to chtěla nějakým způsobem vrátit, a tak jsem se rozhodla napsat disertaci na vytvoření kulturního a kreativního centra ve Zlíně, což byl takový první impuls k tomu, že jsem si ty myšlenky dala všechny na papír, dostala jsem se na doktorát, pracovala jsem na tom, ale pak to celé vlastně jakoby vyhořelo na tom, že na ty moje myšlenky a nápady nebyl ten fyzický prostor. Ale dostala jsem nabídku vést, nebo rozjet tady zdejší univerzitní galerii, a to jsem přijala, aniž bych někdy předtím něco v galerii nebo v muzeu dělala. A jak jsem to přijala, tak jsem zjistila, že vlastně moc nevím, jak se dělá taková galerie a co tě vlastně očekává od lidí v muzeu. 😊 Tak jsem si začala prostě zjišťovat věci a zjistila jsem, že fenomén nebo téma univerzitních galerií v České republice je úplně nepolíbené, v Evropě se toho dotýkáme tak nějak zřídka, a tak jsem si říkala že tu disertaci přeměním na to téma, které by mohl být přínosné i té vědě, a že se teda budu zabývat tím fenoménem univerzitních galerii. Což mě dostalo ke spoustě zdrojům, lidem a literatuře z oblasti muzeí a galerií. Jakmile jsem dodělala doktorát, tak tam jsem se nějakým způsobem snažila identifikovat tu svoji roli: nebyla jsem vždy úplně kurátor vzdělání, nebyla jsem ani kunsthistorik a úplně ani umělec a snažila jsem se najít tu svoji roli — co je ten můj přínos a mě vlastně bavila komunikace, bavila mně práce s komunitami, a tak jsem si řekla, že ta moje role, kterou do této sféry budu přinášet, je práce s publikem a audience engagement a audience development, kterému jsem se chtěla začít věnovat. Když jsem mapovala, kde se tomu věnují nejvíc a kde můžu čerpat inspiraci, tak jsem přišla na to, že je to v Americe. Tak jsem si napsala žádost o Fulbrightovo stipendium, které vyšlo, tak jsem odjela do Ameriky a pak jsem přijela zpátky. A teď jsem v takovém stádiu, že muzea, galerie a komunita kolem nich (především zahraničních) je pro mě něco, kde je kultura velmi progresivní a inovativní a kde jsou věci hodně často velmi dobře pojmenovány, a já jsem schopná vlastně tady z těch komunit, ať už je to Velká Británie, Amerika, Austrálie, do které se chystám, si brát inspiraci a věci, které můžu aplikovat jak do vzdělávání, tak do praxe, kdy spolupracujeme s kulturními organizacemi. Takže jsem takový kulturní manažer se záměrem na to, aby publikum a společnost mi dotvořily takový ten trojúhelník toho, že vlastně ve škole učím lidi, co budou do budoucna ovlivňovat kulturu v praxi. V té komerční sféře spolupracuju se zástupci, kteří už mají teď vliv na kulturu, a to třetí kolečko, které to všechno spojuje, je vlastně to, že se snažím všem lidem říkat, ať myslí na návštěvníky, ať myslí na společnost, protože společnost je ta, která absorbuje ty informace a prostě potom tvoří celkový ten vibe a atmosféru, která i díky třeba muzeím a galeriím může být mnohem lepší, protože se to zas snažím propojit na duševní zdraví bla bla bla bla bla a tak no, takže takhle jsem to dlouhosáhle řekla. 😊To znie veľmi inšpiratívne. Keď už spomínate to duševné zdravie, práca s ľuďmi vie byť psychicky náročná. Mali ste niekedy nábeh, alebo ste zažili stav vyhorenia? Alebo ako sa snažíte predchádzať tomuto stavu? Jo, to je skvělá otázka, protože tady ty stavy mám právě tento semestr, přijde mi, že toho mám hodně, intenzivně, a že vlastně jsem v tom taková nekovaná, že se snažím vůbec si ty věci teprve pojmenovávat a zvědomovat, co se mi děje v těle. Teď si uvědomuji, že mám přemíru stresu, že z toho mám stažený žaludek, hrudník a tak dál. Je to vlastně až teď jako poprvé, od nějakého září, kdy jsem dostala na starost ten nový ateliér a je toho spousta, takže jak se tomu snažím předcházet, ještě úplně nevím, s tím bych potřebovala spíš poradit. 😊 Ale ano, ač nerada, tak musím přiznat, že je to teďka v té mojí krátké kariéře poprvé, kdy cítím, že je toho hodně. Kdy to duševní i fyzické zdraví vlastně zaostává, protože veškerou energii věnuji práci a nějakému naplnění vize, která ale nemyslí úplně na můj osobní život a volný čas, takže tady si úplně tak jistá v kramflecích nejsem.Tak verím, že sa Vám čím skôr podarí nájsť čím skôr rovnováhu, pretože to je naozaj veľmi dôležité pre fungovanie človeka. Prejdime radšej k ďalšej otázke: Čo podľa Vášho názoru chýba kultúre v Českej republike najviac? Já si právě myslím, že je to to vnímání publika a vnímání potřeb společnosti a otevírání všech veřejných institucí typu galerie, muzea, kina, festivaly, divadla, opery a filharmonie více lidem. Teď nemyslím otevírat tím (to je vždycky první argument kurátorů nebo kunsthistoriků), že chceme dehonestovat kulturu a chceme dělat spektakulární výstavy a vystavovat místo Van Gogha Jurskej park, protože je to snáze pochopitelný, to jako nechci, určitě. Já bych si hrozně přála, abychom zachovávali kvalitu a hodnotu uměleckého výstupu, ale našli ten most a nadesignovali cestu přes ten most různým cílovým skupinám, různým publikům a bez rozdílu. To, kde vidím ten největší nedostatek, je v podstatě to, že nemyslíme na lidi. A když už na ně myslíme, tak myslíme jenom na specifickou sociální bublinu, většinou je to nějaká vyšší střední třída se vzděláním, rodiny s dětmi, ale pak máme obrovské mezery a obrovský nedostatky v tom, že neumíme předat a nadesignovat to přemostění mezi kulturou a uměním vůči širší veřejnosti, včetně všech minorit a lidí se specifickými potřebami a podobně.A teda aký je váš vzťah k dizajnu? Myslím, že podprahově design používám pořád. V posledních třeba dvou letech se to snažím zasazovat víc do nějakých uchopených frameworků, double diamondů, prostě design thinkingových metod a podobně. Já se cítím v roli designera v tom, že designuju ty mosty, když to tak řeknu jako metaforu, mezi tou kulturní hodnotou a tou ideou a konceptem na tu druhou stranu, kde stojí ten různorodý divák, a že se snažím hledat řešení, jakým způsobem tomu pomoct. A ten most za mě má různé podoby — můžou to být jako různý edukační programy, může to být jenom třeba změna fontu a typografie v kurátorských textech, která něco víc zpřístupní lidem, může to být to, že třeba na Slovensku designuju kapacity building programy, protože jsme zjistili, že v Trenčíně, který bude evropským hlavním městem kultury v roce 2026 je spoustu nápadů, ale neexistuje tam výkonná síla, protože tam nemají ani vysoké školy, které vzdělávají kulturní manažery, takže jim jsme nadesignovali celé akademie, které budou vzdělávat kulturní profesionály, kteří potom budou moct nést ty myšlenky. Takže bych řekla, že design je pro mě nějakým způsobem životní styl, něco, co mě ovlivňuje jako v práci, tak v tom osobním životě. A vlastně pro mě je nejdůležitější funkčnost věcí — to, že design má vlastně stejnou roli jako je ta má vize, že on dělá svět lepším místem, kde designujem proto, aby se nám líp žilo, aby se nám snáze žilo, aby to mělo nějakou estetickou hodnotu, aby to využívalo třeba nějaký inovativní přístupy nebo udržitelný materiály a tak, jestli to takhle stačí.Určite stačí, ďakujem pekne. Mohli by ste popísať svoju rolu v Zlín design weeku, predstaviť v krátkosti Zlín design week a jeho posolstvo? Moje současná role v Zlín design weeku je, že jsem garant toho festivalu, což vzešlo z toho, že předtím, než jsem dostala na starost ateliér Art managementu, tak jsem měla na starosti takzvanou komunikační agenturu, což je předmět u nás na fakultě, který právě motivuje a připravuje studenty na realizaci a propagaci a fundraising veškerých kulturních aktivit, pod které Zlín design week spadá, takže moje role teď je spíš taková drobná, konzultační. Byla nejsilnější myslím v posledních 2 nebo 3 letech, kdy jsme se snažili profesionalizovat tým a najít placené pozice, přenést na studenty tu důležitost a důraz na mezinárodní prostředí, na inkluzi, na univerzální design a tak dál. V tomhle momentu už mám pocit, že má mise byla naplněná a už to přebrali mladší a zdatnější, s tím že poslání Zlín design weeku je tvořit platformu, která nějakým způsobem umožňuje vznik novým a neotřelým nápadům, které jsou z různých oborů a z různých odvětví a prostřednictvím těch nápadů poukazovat na důležitost designu z těch nejméně probádaných perspektiv designu. To znamená, že třeba teď se věnujeme tématu univerzálního inkluzivního designu a snažíme se mluvit ať už k mladým designérům, městským úřadům, k univerzitám, a to téma otevírat, diskutovat a upozorňovat na jeho důležitost i prostřednictvím třeba mezinárodní spolupráce.Na facebookovej stránke Zlín design weeku som si všimla, že bola pridaná nová kategória service designu. Čo Vás viedlo k tomu, aby ste ju zaviedli? Já si myslím, že to bylo způsobené tím, že si všichni uvědomujeme, že design byl doposud v těch našich zlínských vodách vnímaný především jako ten produktový, nebo ten materiální, hmotný, takže jsme si řekli, že chceme design dělat inkluzivní a univerzální a otevírat ho prostě do více směrů, tak konečně se tady pochopilo (i na naší akademické půdě, která je občas velmi zkostnatělá), že ten design není jenom o tom tvůrčím procesu i finálních produktů, ale že design už je ta myšlenka, ten ideový koncept a ten proces načrtávání a draftu a může to být jak produkt, tak služba, tak design myšlenky, tak design třeba toho mostu, o kterým jsem vám mluvila. Každý kreativec může být designér a je potřeba ten design víc dostat pod kůži a brát ho jako samozřejmost a nedívat se na něj jako na něco, co je pro elity nebo pro nějaký specifický a zúžený cílový skupiny.Aké kompetencie podľa Vás nesmú designérovi chýbať? Já myslím, že je to mozková elasticita. Umění propojit zdánlivě nemožné, a tím pádem vytvářet právě ty inovace a progresivní směřování. Mám pocit, že spousta designérů je zajetá v tom, že si řekne, že dělá třeba židle a tak celý život dělá židle, nebo světla, ale už se nedívají na to, jakým způsobem by mohli do designu židle zapojit, já nevím… třeba jakým způsobem by ta židle měla být umístěna v prostoru, jakým způsobem ta židle figuruje třeba jako prvek v architektuře toho bytu a jak je potom využívána, pro koho je a tak dál, a tak dál. Takže myslím si, že je to nějakým způsobem um propojování různých disciplín, různých myšlenek a pak si myslím, že by jim určitě nemělo chybět povědomí o společenských problémech, protože já to beru tak, že design je především od toho, aby řešil a přinášel nějaká řešení problémů nebo nějakou odpověď na různé výzvy, aby vytvářel lepší svět, takže být vlastně v kontextu toho, co se děje ve světě, co se řeší ve společnosti a jakým způsobem já jako designér můžu být tomu světu přínosný ať už tím, že designuju židle nebo navrhuju nějakou novou službu.Naozaj veľmi zaujímavá a inšpiratívna odpoveď. Spomínali ste, že ste boli v USA. Ak by ste mali porovnať služby v USA a v ČR, v čom sa najvýraznejšie odlišovali? Ak by ste ich mali zhodnotiť, kto má v čom napred? Jestli to můžu zúžit na služby v kultuře a v muzeích, kde jsem to sledovala v rámci výzkumu, tak tam je Amerika hrozně moc napřed v tom, že vnímá důležitost participace návštěvníků na tvorbě programu nebo tam zakomponují lidí, kteří jsou právě mimo ty obory, aby přinášeli inovační myšlenky. To znamená, že součástí organizační struktury každého muzea je takzvaný advisory board, kde sedí různí lidé z různých odvětví, kteří přináší svěží vítr a nová propojení. Já jsem jezdila po univerzitních muzeích, a tím pádem tam je definované to, že primární cílovou skupinou jsou studenti, a ti studenti jsou potom přizváni a je z nich sestavená taky taková rada, která reflektuje všechny ty věci. Takže zapojení různých zaměstnanců nebo práce s publikem na několika úrovních, i práce s komunitami je tam mnohem víc napřed, je tam mnohem víc napřed taky sběr a práce s daty, že se zajímají o to, jakým způsobem se kdo na to muzeum dívá, že to nějakým způsobem vyhodnocují, že si to sbírají, není to ještě úplně v ideálním stavu, ale jsou v tom určitě napřed. Další věc, která je určitě velmi inspirativní, je inkluze nebo přístupnost. Že všechna ta muzea jsou samozřejmě bezbariérová, většinou jsou tam texty v Braillově písmě, jsou tam texty, které mají velkou typografii pro lidi, co jsou slabozrací, samozřejmě myslí na lidi, kteří jsou barvoslepý nebo jsou hluchoněmí, veškeré věci jsou otitulkované a spoustu tady těch konkrétních věcí. Jediný, v čem mi přijde, že jsme my v Česku napřed, je přístup k environmentální udržitelnosti. Přišlo mi, že Americe je jim nějaká planeta úplně jedno, takže je tam spoustu zbytečných materiálů, spoustu odpadu, se kterým se nepracuje. To je možná jediný, co bych jim vytkla, jinak ve všech ostatních ohledech je to asi no… o 10 let dopředu.A záverečná otázka, aby som Vás úplne nevyčerpala: ako vidíte budúcnosť designu v ČR? No já bych si přála, aby se design právě přenesl z takové té škatulky jenom pro vyvolené do toho, že se každý bude moct nazvat designérem, protože i tím, že vám někdo uvaří jídlo, musí nadesignovat ten proces: nakoupit potraviny, vybrat si potraviny, dát jich dohromady a tak dál a jenom tím, že si to lidi pojmenují a budou to vnímat, tak si myslím, že jim to může hrozně rozšířit obory, a já bych si hrozně přála aby design, anebo všeobecně kreativní průmysly byly nástrojem toho, že se budeme mít na světě líp, že se k sobě budeme chovat přívětivěji, že se budeme navzájem respektovat, že se bude třeba pomocí designu a pomocí kultury eliminovat nenávist a zášť, která teď ve společnosti je, a že třeba někdo jednou nadesignuje prostě to, aby jsme tady žili v míru a užívali si toho, že se máme dobře a žijeme v prostředí, které nám umožňuje spoustu věcí, který si občas úplně jenom nejsme schopni uvědomit. Takže já to beru hodně tak naivně 😊, možná až utopisticky, ale prostě bych si přála, aby design tvořil příjemné, bezpečné a nějakým způsobem inspirativní prostředí planety nebo světa jako celku.Zakončili ste to naozaj krásne, musím uznať. Som Vám nesmierne vďačná za tento rozhovor a prajem Vám príjemný zvyšok dňa a všetko dobré. O designe v kultúre s Evou Gartnerovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2022

Web design nejen akademických knihoven

Akademické knihovny jsou důležitou součástí společnosti, jelikož pomáhají studentům i akademikům v jejich cestě na univerzitách pomocí zpřístupňování svých zdrojů. Může se jednat o tradiční tištěné zdroje anebo o materiály v elektronické podobě. Zdroje však ale nejsou to jediné, co mohou její uživatelé využívat. Knihovny poskytují prostory ke studiu či mají v nabídce možnost absolvování informačních lekcí pro své uživatele. Co tedy všechno akademická knihovna nabízí a jak se o tom její uživatel může dozvědět? Odpovědí je web knihovny, kde jsou takové informace k dispozici. Webové stránky knihoven se z velice jednoduchých stránek, kde bylo jen pár odkazů posunuli mnohem dál a často poskytují vlastní vyhledávací rozhraní a užitečnou komplexní navigaci. [1] Důležitým faktorem je ale správná podoba předávaných informací uživateli. Dle Rachel Singer se každá knihovna, nejen ta akademická, pokouší implementovat informace do svých webových stránek s ohledem na komunitu, které slouží.[2] Web akademické knihovny bude tedy vypadat jinak, než web městské knihovny v malém městě, a to proto, že každá z těchto knihoven poskytuje úplně jiné služby a cílí na rozdílné skupiny uživatelů. Design webu hraje důležitou roli, protože mnohdy se stává, že informace jsou na webu v podobě zhuštěného nepřehledného textu, kterému uživatel stejně nerozumí. Následně se pak nedokáže dostat k požadovaným informacím například z důvodu toho, že web je seskládán neprakticky. Funkce a procesy akademické knihovny jsou mi blízké, protože sama v jedné pracuji. Ráda bych uvedla dle mého názoru dobrý příklad web designu akademické knihovny. Jedná se o web Ústřední knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Na svém webu [3] knihovna přehledně zprostředkovává uživateli informace o své instituci v šesti základních roletkách, které uživatel může rozkliknout a posunout se blíže k nalezení toho, co potřebuje. Jedná se o roletky s názvy: Aktuálně, Služby, Prostory, Katalogy a zdroje, Podpora studia a vědy, O nás. Přímo pod roletkami se nachází velké pole pro vyhledávání v katalogu společně s otevírací dobou. Jak uvádí Shu Liu ve své studii ohledně webdesignu knihoven, tak mají knihovny často na svých stránkách velké množství textu, které by bylo lepší znázornit více i pomocí grafiky, aby to bylo pro uživatele přívětivější.[4] Například na webu knihovny Filozofické fakulty jsou ideálním způsobem představeny všechny prostory, které knihovna nabízí. U daného prostoru se vždy nachází jeho stručný popis, čím přesně disponuje společně s doprovodnými fotografiemi. Uživatelům to pomůže si lépe prostory představit. Webové stránky knihoven by se v budoucnu měly zaměřovat hlavně na bezproblémové informační prostředí, které umožní uživatelům najít tu správnou cestu při hledání informací. Potřeby uživatelů jsou na prvním místě, a proto by měly být akademické knihovny schopny reagovat na jejich potřeby. [5] Mohou toho dosáhnout například pomocí uživatelského výzkumu, díky kterému se knihovna dozví užitečné informace, které následně může využít k redesignu svých webových stránek. V rámci případové studie na podobné téma se o své výsledky podělila univerzitní knihovna Californské státní univerzity. Výzkumníci zde zjistili, že pro uživatele je složité pochopit knihovnickou terminologii a více jim vyhovují běžné termíny. Dalším zjištěním byla potřeba vyhledávacího pole na webové stránce, díky kterému tak uživatelé snadno najdou požadovanou informaci a nemusí se složitě proklikávat celým webem.[6] Tímto jednoduchým vyhledávacím polem disponuje i zmiňovaná knihovna na FF, která má také k dispozici i vyhledávací pole pro knihovní katalog, jak už bylo řečeno výše. Se správným a efektivním webdesignem se ale potýkají třeba i městské knihovny, které mají jako oporu k dispozici metodické příručky a doporučení. Standard pro dobrou knihovnu, který byl vytvořen ministerstvem kultury má pomoci knihovnám s jejím správným fungováním. Součástí tohoto metodického pokynu je i část, která se týká webové prezentace knihovny. Zprostředkovává informace o tom, co by měla obsahovat správná knihovní webová stránka a že by se také měla řídit pravidly přístupného webu.[7] Výborným podkladem pro to, jak vytvořit přístupný web je prezentace Radka Pavlíčka ze střediska Teiresiás: „Jak na přístupnost knihovních webů“. [8] Zmiňuje zde například, že musíme dávat pozor na to, abychom odstraněním bariér pro jednu skupinu uživatelů nevytvořily omylem bariéry pro druhou skupinu uživatelů. Pro malé městské knihovny může být užitečná metodická příručka s názvem „Webové stránky malých knihoven“, za kterou stojí Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. I tato příručka se odkazuje zpět na Standard pro dobrou knihovnu a zmiňuje čtyři základní sekce knihovního webu, kterými jsou: kontakty, služby, knihovní fondy, odkazy.[9] Je jasné, že tyto příručky jsou pro knihovny velkými pomocníky nejen při tvorbě webdesignu. „Webová stránka knihovny shromažďuje informace, je vstupní bránou k online službám, propaguje knihovnu, vzdělává, vybízí ke komunikaci s knihovnou. Je stejně jako každý firemní web marketingovým a komunikačním nástrojem, dokáže přivádět nové zákazníky. Proto na začátku přípravy webu musí stát otázka, jaké informace návštěvníci hledají, jaký obsah a v jaké formě jim připravit. A přesně to jim nabídnout. Protože lidé nenavštěvují web kvůli jeho líbivé grafice, ale vstupují na něj s očekáváním odpovědí na své otázky.“[10] Suma sumárum by měly knihovny tvořit webové stránky efektivně, přehledně a přístupně všem typům uživatelů. Prostor by měl být dán zpětné vazbě. Knihovny by se proto měly zajímat o to, jak její uživatelé knihovní web využívají a snažit se ho neustále vylepšovat. Zájem knihovníků o problematiku webdesignu knihovny může pomoci ve zlepšení a zefektivnění nalézání informací o knihovně, což dopomůže k větší spokojenosti uživatelů. [1] COMEAUX, David J. Web Design Trends in Academic Libraries — A Longitudinal Study. Journal of Web Librarianship [online]. 2017, 11(1), 1–15 [cit. 2022–10–20]. ISSN 19322909. Dostupné z: doi:10.1080/19322909.2016.1230031 [2] LIU, Shu. Engaging Users: The Future of Academic Library Web Sites. College [online]. 2008, 69(1), 6–27 [cit. 2022–10–20]. ISSN 00100870. Dostupné z: doi:10.5860/crl.69.1.6 [3] Ústřední knihovna [online]. 2022. [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://knihovna.phil.muni.cz/ [4] LIU, Shu. Engaging Users: The Future of Academic Library Web Sites. College [online]. 2008, 69(1), 6–27 [cit. 2022–10–20]. ISSN 00100870. Dostupné z: doi:10.5860/crl.69.1.6 [5] Tamtéž. [6] VARGAS OCHOA, Isabel. Navigation Design and Library Terminology: Findings from a User-Centered Usability Study on a Library Website. Information Technology [online]. 2020, 39(4), 1–15 [cit. 2022–10–20]. ISSN 07309295. Dostupné z: doi:10.6017/ital.v39i4.12123 [7] Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky, 2020. 4. přepracované vydání. Praha: Národní knihovna České republiky — Knihovnický institut. ISBN 978–80–7050–725–4. [8] PAVLÍČEK, Radek. Jak na přístupnost knihovních webů. [online prezentace]. 2017. [cit. 2022–11–19]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/radlicek/jak-napristupnostknihovnichwebu [9] SEMRÁDOVÁ, Eva. Webové stránky malých knihoven: metodické doporučení pro knihovníky v obcích do 3 000 obyvatel. V Hradci Králové: Studijní a vědecká knihovna, 2018. ISBN 978–80–7052–131–1. [10] Tamtéž. Web design nejen akademických knihoven was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2022

Budoucnost service designu

Co je vůbec service design? Service design je proces vytváření udržitelných řešení a optimálních zážitků pro jak zákazníky, tak provozovatele služeb. Designér musí dokázat pracovat jak s user experience designem, tak s customer experience designem a zvážit jak makro, tak mikro-levelové faktory, které mohou jejich zážitek ovlivnit. (1) Service design je interdisciplinární přístup, který kombinuje různé metody a nástroje z mnoha disciplín. Je využíván jak k tvorbě nových služeb, tak k vylepšování služeb již existujících. Skládá se z několika hlavních komponentů a každý z nich v něm hraje svou důležitou roli. Mezi tyto komponenty patří lidé, rekvizity a procesy. Důležití pro službu nejsou pouze samotní zákazníci a partneři, ale také zaměstnanci, kteří službu vytváří a poskytují. Součástí toho, jak zákazník službu vnímá, je i prostředí, ve kterém ji vyhledává, ať už se jedná například o prostředí fyzické prodejny, nebo digitální webové stránky. Jednotlivé komponenty bývají rozdělené na frontstage a backstage podle toho jestli je zákazník vidí, nebo jestli probíhají v pozadí. K frontstage komponentům patří například samotný produkt, anebo interface. K backstage potom náleží například systém, infrastruktury a také politika firmy. (2) Jednotlivé komponenty bývají rozdělené na frontstage a backstage podle toho jestli je zákazník vidí, nebo ne. Mark Stickdorn v knize This is Service Design Thinking (2012) vyjmenoval 5 principů service design myšlení. Mělo by podle něj být, anebo by mělo zahrnovat: 1. Zaměřené na uživatele — protože právě on služby používá a zažívá 2. Co-creative — v procesu by měli být zahrnuti všichni stakeholdeři 3. Sekvencováni — služba jako sled vzájemně souvisejících akcí 4. Evidence — vizualizování nehmotných služeb jako fyzických artefaktů 5. Holistické — je třeba zvážit celé prostředí (3) Historie a současnost service designu Termín byl poprvé použit v roce 1982 Lynnem Shotackem. V počátcích byl servise design povinností marketingu a managementu. Firmy si vytvářely své „service blueprints“, které mapovaly procesy ve firmě a jejich vzájemné interakce. Tyto blueprinty ze začátku sloužily pouze pro potřeby service designu, ale později se staly důležitým nástrojem manažerů pro efektivní provoz společnosti. (4) V roce 1991 bylo navrženo Prof. Dr. Michaelem Erlhoffem, že by měl servise design být považován za designovou disciplínu. Současně také pod jeho vedením vznikl mezinárodní konglomerát univerzit, které v disciplíně servise designu poskytují vzdělání. (4) V současné době je service design uznávaný a rychle se vyvíjejícím odvětvím designu. Jeho důležitost z jak ekonomického, tak sociálního hlediska je uznávána mnoho firmami a institucemi. Budoucnost service designu Birgit Mager popisuje, že za svou pětadvaceti letou kariéru v service designu dokáže jeho vývoj rozdělit na čtyři fáze. První experimentální fáze pro service design znamenala svobodu. Nebyl omezen konstrukty procesů a dával designérům volnost experimentovat s inovacemi služeb. Brzy však byla potřeba druhé fáze — formalizace. Využívané metody byly zkoumány a pečlivě zapsány. Po roce 2010 pak přišla třetí fáze expanze, která přinesla zapojení service designu do organizací. Service design se pro ně stal silným nástrojem a celkově se dostal do povědomí společnosti. Poslední fází je to, kde se nachází teď. Stal se běžnou součástí fungování firem, ve kterých nabírá na důležitosti. Service designéři vedou spoustu projektů, organizují, vyvíjí a testují prototypy a zaučují další zaměstnance a manažery. (5) Mager si také pokládá otázku: Jaké jsou velké problémy pro budoucnost service designu? Je to to, že bude čím dál tím důležitější pro firmy i na strategické úrovni. Service desing je proces, ale také systematicky a metodicky podložený přístup. Přístup, který může mít vliv i na samotnou kulturu a strukturu firem. Tento vývoj nemá vliv pouze na soukromý sektor, ale také na ten veřejný, který si v posledních deseti letech zvykl na to, že služby jsou neustále vyvíjeny a přizpůsobovány novým požadavkům veřejnosti. Toto vytváří tlak na designéra, který musí nejen porozumět fungování firmy, pro kterou službu vyvíjí, ale také zákazníkům a jejich speciálním požadavkům, které se často liší od požadavků samotné firmy. Mager přikládá velkou důležitost vzdělání a tréninku service designérů, aby byly schopni těmto velmi složitým požadavkům vyhovět. (5) Důležitou roli hrají i rychle vyvíjející se technologie. Většina služeb, pokud je to možné, je dnes nabízena i v digitální podobě. Další důležitou kompetencí service designéra je tedy schopnost orientovat se v digitálním prostředí a pracovat s potřebnými nástroji. Existence služeb v digitálním prostředí však s sebou nese potřebu nových způsobů vývoje, testování služeb a také spoustu nových etických problémů. (5) Martin Sistig nabízí pohled na možnou budoucnost service designu v bussinesu. Design v minulosti fungoval ve firmách většinou „bottom-up“. V tomto procesu jsou nejprve definovány detailní dílčí cíle na nižších úrovních organizační hierarchie a ty jsou poté postupně integrovány až do podoby firemních cílů. Design se už ale ve firmách více etabloval a nyní je k němu přistupováno více systematicky. Nabyl dokonce takové důležitosti, že se stal významným nástrojem pro řízení inovací. V budoucnu by servise design ve firmách mohl fungovat „top-down“ — nadřízeným je vypracován firemní plán a jeho cíle jsou postupně integrovány do nižších úrovní. Někteří servise designéři se dokonce specializují na manažerské poradenství, nebo organizační rozvoj a změnu managementu. Proto tuto změnu bude však třeba, aby si servise designéři osvojili nové dovednosti. Mezi tyto dovednosti podle Sistiga patří např. trénink manažerů, komunikace s manažery a vedením firmy, evaluace risku a další. (6) Nesmíme ale zapomenout na již stručně zmíněné technologie. Technologie v posledních dekádách prošly velmi rychlým vývojem a čím dál tím víc se stávají součástí každodenních životů lidí. Rozvoj technologii a rozšíření Internetu se ve velkém promítli také do vývoje služeb. Digitální služby se staly velmi používanými a oblíbenými a získaly na relevanci v globální ekonomice. S tím, jak digitální služby přibývaly začali designeři vyhledávat více feedbacku a vstupů od uživatelů za účelem neustálého zdokonalování služeb. Mezi tyto vstupy může patřit jak sběr dat, tak použití designu generovaného pomocí AI. Aktivity uživatelů v síti — streamování, komentování na sociálních sítích, likování příspěvků atd. — to všechno jsou malé kousky informací, které za sebou uživatelé zanechávají při interakci se službami. Tyto získané informace mohou být následně využity pro odhalování jak silných, tak slabých stránek služeb a k jejich následné úpravě, vylepšení, či odstranění. Pro toto sbírání dat mohou být využity algoritmy. Vhodné použití algoritmů a strojového učení by mohlo umožnit designérům se soustředit na samotný design a nemuset se starat o náročný sběr a uspořádávání získaných dat. Zpracovávání dat s sebou však opět přináší nové etické otázky, na které nesmíme zapomenout. (7) Co dělá službu etickou? Otázka, na kterou mohou zaznít různé odpovědi. Orientace designu na uživatele by mohla budit představu, že budou služby automaticky vyvíjeny tak, aby byly etické. To však není vždy pravda a mnoho služeb je tvořeno tak, aby u nich uživatelé např. strávili co nejvíc času, nebo aby je uživatelé používali každý den, aby náhodou o něco nepřišli. Pro designéry je také těžké být plně etičtí vůči uživatelům a zároveň naplnit požadavky klientů a společností. V současnosti se velmi těžko předpovídá, co etika service designu přinese a jak se bude proměňovat. Service design může mít na lidi obrovský vliv, a proto mnohdy designéři při vyvíjení služeb tráví spoustu času předpovídáním možných výsledků. Není však samozřejmě v jejich silách předpovědět vše. Je možné toto riziko však minimalizovat držením si přehledu současných etických diskusí a zahrnutím specialistů, anebo lidí, kteří by byli daným etickým problémem ovlivněni, do samotného projektu. Při zvažování etických otázek si designér musí pokládat otázky jako: Jaké neočekávané následky může služba mít? Jaký má vliv na okolí? Jak ji udělat atraktivní pro klienty? Jaké vytváří problémy? A mnoho dalších. (8) Shrnutí Budoucnost service designu je propojena s novými technologiemi a vytváří výzvu pro jejich efektivní využití a zapojení. Designu služeb se povedlo si vybojovat ve firmách silnou pozici, která dál nabírá na síle. Jeho nové postavení a nové technologie s sebou přináší další etické i edukační výzvy a klade na designéry požadavky si neustále obnovovat a posilovat stávající a již osvojené kompetence. Zdroje: (1) What is Service Design?. Interaction Design Foundation [online]. Interaction Design Foundation [cit. 2022–09–26]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/service-design (2)GIBBONS, Sarah. Service Design 101. Nielsen Norman Group [online]. © 1998–2022, 2017 [cit. 2022–09–26]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ (3)STICKDORN, Mark a Jakob SCHNEIDER, ed. This is Service Design Thinking: Basics-Tools-Cases [online]. Amsterdam: BIS Publishers, 2012 [cit. 2022–09–26]. ISBN 9789063693169. Dostupné z: https://www.scribd.com/book/271650725/This-is-Service-Design-Thinking-Basics-Tools-Cases (4)Service Design — Design is Not Just for Products. Interaction design foundation [online]. [cit. 2022–09–26]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/service-design-design-is-not-just-for-products) (5)MAGER, Birgit. The Future of Service Design. In: SISTIG, Martin, Yushi CHEN, Kalia RUIZ, Birgit MAGER a Carolina CORONA. The Future of Service Design. Köln: Prof. Birgit Mager, KISD, 2020, s. 14–19. ISBN 978–3–9818990–6–1. Dostupné z: https://www.academia.edu/44459133/The_Future_of_Service_Design (6)SISTIG, Martin. Servise Design Meets Business. In: SISTIG, Martin, Yushi CHEN, Kalia RUIZ, Birgit MAGER a Carolina CORONA. The Future of Service Design. Köln: Prof. Birgit Mager, KISD, 2020, s. 22–31. ISBN 978–3–9818990–6–1. Dostupné z: https://www.academia.edu/44459133/The_Future_of_Service_Design (7)HALBACH, Robert. Servise Design and Technology. In: SISTIG, Martin, Yushi CHEN, Kalia RUIZ, Birgit MAGER a Carolina CORONA. The Future of Service Design. Köln: Prof. Birgit Mager, KISD, 2020, s. 66–77. ISBN 978–3–9818990–6–1. Dostupné z: https://www.academia.edu/44459133/The_Future_of_Service_Design (8)WIESNER, David. Servise Design and Ethics. In: SISTIG, Martin, Yushi CHEN, Kalia RUIZ, Birgit MAGER a Carolina CORONA. The Future of Service Design. Köln: Prof. Birgit Mager, KISD, 2020, s. 80–93. ISBN 978–3–9818990–6–1. https://www.academia.edu/44459133/The_Future_of_Service_Design Budoucnost service designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2022

Jak na uživatelský výzkum pomocí hloubkových rozhovorů?

Co si vůbec můžeme představit pod pojmem uživatelský výzkum? Dalo by se říct, že nemá jednotnou definici a jeho specifikace nejsou jasně ohraničené. I tak o něm lze shrnout pár informací. Uživatelský výzkum je určitý proces, při kterém se snažíme pochopit, jak lidé jednají, co potřebují či jaké jsou jejich motivace. Provádění uživatelského výzkumu probíhá několika způsoby. Začíná u práce od stolu, při které se díváme na cizí data nebo jiné výzkumy, které už byly provedeny. Následně si uživatelský výzkum můžeme lépe osahat díky práci v terénu, kde získáváme lepší představu o daných situacích. Práce v terénu probíhá například metodami jako je pozorování, stínování, mystery shopping, deníčkové studie apod. Dalším typem je práce ve výzkumném labu, kde se dostáváme k výzkumným metodám jako jsou hloubkové rozhovory nebo uživatelské testování. Nejtěžší je rozhodnout, jaký typ výzkumu bude vhodný použít. Výzkumník si může myslet, že chce dělat hloubkový rozhovor, ale je možné, že vzhledem k tomu, co chce zjišťovat, by bylo vhodnější použít uživatelské testování.[1] Pomoci rozhodnout mohou třeba kolegové z výzkumného týmu. Nikdy není dobré nechávat toto rozhodnutí pouze na jednotlivci. Proč se ale na uživatelský výzkum vůbec soustředit? Lidé si mohou myslet, že takový výzkum k ničemu není, ale opak je pravdou a uživatelské výzkumy pomáhají mnoha osobám. Designérům to pomáhá navrhovat užitečné, relevantní, použitelné a přístupné služby či produkty. Zákazníkům ulehčuje nalézání řešení problému, což znamená, že pak netrpí tolik frustrací. V poslední řadě je uživatelský výzkum důležitý i pro majitele nebo určitou značku. Dochází zde k pozitivnímu vnímání brandu, což může pomoci při budování strategií apod. Po krátkém představení uživatelského výzkumu se můžeme pustit do hlavního tématu, kterým jsou hloubkové rozhovory. Hloubkové rozhovory jsou jednou z nejběžnějších metod uživatelského výzkumu a jedná se o kvalitativní výzkumnou metodu.[2] Chceme při ní zjistit, proč se to děje a jak se to děje. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu se neptáme na otázku typu kolik % respondentů… Ale klademe si otázky co, jak, kde, kdy, proč? Při používání hloubkových rozhovorů můžeme jít v tématu skutečně do hloubky a dozvědět se informace, které by nám kvantitativní výzkum nebyl schopen zajistit. Nejedná se však pouze o povídání, ale o řízený rozhovor. Předem jsou připraveny otázky, které potřebujeme zodpovědět. Jedná se o poměrně rychlý a snadný způsob, jak získat představu o tom, jak se uživatelé cítí, jaké jsou jejich myšlenky a jakým způsobem to vnímají. [3] Při hloubkových rozhovorech se jedná o primární výzkum, jelikož sbíráme vlastní data, která přesně pasují na náš projekt. Jako každá výzkumná metoda mají i hloubkové rozhovory svoje výhody a nevýhody. Co se týká nevýhod, tak je zde možnost snadného zobecňování výsledků výzkumu, kognitivního zkreslení nebo životní zkušenosti a představy o světě, které mohou snadno ovlivnit výsledky. Z výhod je určitě podstatné zmínit hluboké porozumění dané životní situace, improvizace během rozhovoru nebo chápání příčin, souvislostí a následků. Typy hloubkových rozhovorů si můžeme rozdělit do tří skupin. Jedná se o rozhovory strukturované, nestrukturované a částečné strukturované. Všechny mají své výhody i nevýhody, které zde nebudou podrobně popisovány. Pravděpodobně nejčastěji využívané jsou částečně strukturované rozhovory. Předem zde výzkumník má připraveny okruhy témat a základní otázky, na které se bude ptát, ale je zde i možnost improvizovat a bavit se s respondenty trochu jiným způsobem, dle reakce na daného člověka. [4] Výhodou právě v souvislosti s čistě strukturovanými rozhovory zde lze vidět v možnosti dozvědět se něco navíc, než výzkumník původně plánoval a možnosti obohacení výzkumu o více informací. Na co by se měl výzkumník soustředit při rozhovorech? V první řadě je pro výzkumníka důležitý kontext. Měl by vědět, kdo je jeho respondentem a co ho zajímá, aby si dokázal představit například jeho životní situaci a s čím se musí potýkat. Určitě je užitečné zjistit zkušenosti s produktem či službou, ale zároveň i s konkurencí. Jak by se měl výzkumník správně ptát během hloubkového rozhovoru? Otázky by měly být srozumitelné, což znamená vyvarovat se profesnímu slangu, odborným zkratkám či anglickým výrazům. Dalším důležitým faktorem je jednoznačnost otázky, aby bylo jasné, na co se ptáme. V záloze je možné mít i upřesňující dotazy, kdyby došlo k nepochopení. Povinností výzkumníka je formulovat otázky tak, aby nebyly návodné. Výzkumník nechce vnucovat správnou odpověď! V poslední řadě by měl výzkumník rozumět tomu, na co se ptá. Znalost cíle výzkumu je prioritou, protože pak není problém klást doplňující dotazy nebo otázky přeformulovat podle potřeby. Vyhnout by se měl výzkumník ptaní se jednou otázkou na více věcí anebo chtít po respondentovi, aby si něco hypoteticky představil a vymýšlel si. Pokud během rozhovoru dojde k situaci, kdy se respondent zasekne a nedokáže nic říct, nebo neví, jak má pokračovat, je dobré mít v záloze obecné otázky. Pokud třeba chce výzkumník o zmiňované situaci ze strany respondenta vědět více nebo se doptat na problém, který ho původně nezajímal, tak využije otázek typu: Řekněte mi o tom víc. Můžete mi říct příklad? Proč si to myslíte? Proč je to pro vás důležité?[5] Respondenta to může pomoci pomalu rozmluvit a pokračovat v hloubkovém rozhovoru. Hloubkový rozhovor je sestavený na otázkách, takže hodně i záleží na tom, jak se správně respondent ptá. Cílem je poslouchat a vnímat respondenta. Výzkumník by měl používat mimoverbální komunikaci jako je kývání hlavou anebo přitakávat, právě aby bylo jasné, že vnímá. Na druhou stranu je ale také důležité nechat respondentům i tiché bloky ve smyslu, počkat až respondent odpoví a napočítat si v hlavě do tří a pak znovu pokračovat. Respondentům tyto tiché chvilky dají možnost utřídit si lépe myšlenky apod. [6] Pro výzkumníka je tedy opravdu důležité udržovat pozornost, aby z hloubkového rozhovoru dokázal zpracovat co nejvíce užitečných informací. Pokud má naplánovaných více hloubkových rozhovorů na jeden den, tak to může být značně vyčerpávající. Není poté v silách výzkumníka ani pojmout všechny informace, které k němu putují od respondentů. Jakou strukturu by teda měl mít hloubkový rozhovor? V úvodu rozhovoru chce výzkumník získat důvěru od svého respondenta. Pro někoho se může jednat o zcela novou zkušenost a nemá například představu, co ho čeká. Na začátku rozhovoru je právě ten moment, kdy se všechny tyto informace dozví. Vzájemně se představí a vysvětlí si celou situaci. Nesdělují si zásadní informace a ani to neprotahují na déle než například deset minut. Po krátkém úvodu chce výzkumník respondenta dostat do tématu, a tak je vhodné pokládat zahřívací otázky, při kterých chce zjistit jeho zkušenost s tématem a většinou se jedná o nejotevřenější otázky. Pro výzkumníka je to určité ověření, že respondent skutečně patří do cílové skupiny. Od obecných otázek pokračuje výzkumník k těm konkrétním otázkám, které se týkají tématu a výzkumník je má předem připravené. Na konci rozhovoru se od konkrétního dostává výzkumník zpět k obecné rovině a formálně ukončuje rozhovor s respondentem. Určitě je výhodné ponechat respondentovi možnost se ještě vyjádřit k tématu, pokud potřebuje doplnit nějaké informace. V rámci hloubkového rozhovoru je možné použít i jiné výzkumné metody, pokud mají smysl. Může to pomoci respondentovi s pozorností a rozhovor mu nebude připadat tak dlouhý. Uživatelský výzkum pomocí hloubkového rozhovoru není jednoduchá záležitost a je důležité se na něj předem dobře připravit. Výzkumníci mohou z tohoto typu uživatelského výzkumu získat opravdu cenná a hloubková data, která jim pomohou zlepšovat a inovovat. Reference: [1] PERNICE, Kara. User Interviews: How, When, and Why to Conduct Them [online]. Nielsen Norman group, 2018. [cit. 2022–11–20]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/user-interviews/ [2] BERG, Bruce Lawrence, 2001. Qualitative research methods for the social sciences. Fourth edition. Long beach: California state university. ISBN 0–205–31847–9. [3] PERNICE, Kara. User Interviews: How, When, and Why to Conduct Them [online]. Nielsen Norman group, 2018. [cit. 2022–11–20]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/user-interviews/ [4] BERG, Bruce Lawrence, 2001. Qualitative research methods for the social sciences. Fourth edition. Long beach: California state university. ISBN 0–205–31847–9. [5] ROSALA, Maria. Why user interviews fail [online]. Nielsen Norman group, 2019 [cit. 2022–11–20]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/why-user-interviews-fail/ [6] ANDERSON, Nikki. Top techniques to level up your qualitative research interviews. In: Dovetail [online]. 2021 [cit. 2022–11–20]. Dostupné z: https://dovetailapp.com/blog/qualitative-research-skills/ Jak na uživatelský výzkum pomocí hloubkových rozhovorů? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2022

Designem k lepším zítřkům?

Design je „všudypřítomná součást našeho světa, (…) určuje, jak se cítíme, co děláme a jak vypadáme, a my si to často ani neuvědomujeme.“ [1] Avšak tento útržek z knihy Zdravím světe od Alice Rawsthorn nám vymezení designu nejspíš příliš neobjasnil. Design ovšem ovlivňuje náš každodenní život. Nepohodlné boty, nepřehledné webové stránky či naše neschopnost nastavit na telefonu budík. To všechno jsou příklady špatného designu, kdy se ve výsledku cítíme naštvaně, zmateně, klidně i poníženě. Design by nám však měl být ku prospěchu, měl by lidem být přínosný. Může nám zprostředkovat pohodlí, slušnost, soucit, potěšení, sílu ale může také přispět k blahobytu, pomoci v boji s chudobou a také při řešení klimatických otázek a dalších.[1] Jako výstižnější definice se nabízí následující: „Design je proces, jehož cílem je co nejefektivněji propojit estetickou a funkční stránku navrhovaného produktu či služby. Kreativita se tak potkává s technickými požadavky a pomáhá nalézt vhodná řešení.“ [2] Na design bylo dříve pohlíženo především jako na komerční, obchodní nástroj, či prostředek. Firmy utvářely strategie, vývoj, branding, plánovaly výrobu, právě s pomocí designu, a proto se mu přisuzovala primárně obchodní role. Ve druhé polovině dvacátého století se na MIT začíná prosazovat přístup využití designu pro zlepšení života. [1] Tento nový přístup tedy odpovídá druhé definici, která design popisuje jako proces, cestu pro nalezení vhodných řešení. Design for good? V současnosti tento přístup k designu není ničím novým. Avšak jeho důležitost a významnost se ukazuje především v posledních letech. Setkáváme se s pojmy jako design pro společenské dobro (design for social good), design se sociálním dopadem (social impact design), impakt design (impact design). O designu pro dobro je možné smýšlet jako o využití specifických designérských schopností a dovedností ve snaze dosáhnout pozitivní změny. Těchto pozitivních změn může být dosaženo při využití např. designu zaměřeného na člověka, dále pak designu humanitárního, sociálního, udržitelného a také environmentálního. [3] Designéři jsou zpravidla schopni identifikovat celý rozsah problému a poukázat na všechny jeho aspekty. Svou kreativitou, která bývává spojena s něčím, co označujeme za selský rozum, mohou vyřešit různé problémy.[1] Významnost a schopnost designérů dosáhnout změny reflektují megatrendy, cíle udržitelného rozvoje vydané OSN a Fjord trendy. Zdroj: pexels.comKde získat odborníky a specialisty? Zde se právě setkáváme s potřebou designérů. Designéři, jak uvádí Mike Tannenbaum, „obvykle slouží nějakému většímu cíli. Pokud pracujete v tomto oboru, jistě věříte, že design a jeho postupy, metodiky a myšlení mohou změnit svět.“ [4] Kdo tedy může „designovat pro dobro“? Například: - UX/UI designéři a produktoví designéři mohou utvářet lepší svět skrze vyvíjené aplikace a webové stránky. - Grafičtí designéři mohou např. za pomoci vizualizací šířit osvětu o dané problematice, informovat společnost. - Architekti mohou pomoci navrhováním staveb šetrných k životnímu prostředí, které využívají obnovitelné zdroje. Zdroj: pexels.comJak vypadá design for good? Zde jsou tři klíčové principy, na které je při designování žádoucí myslet. Díky zohlednění těchto principů mají designéři opravdu možnost dosáhnout společenské změny a konat dobro. 1. Ujasněte si, v čem spočívá úspěch Úspěch není značen kvantitou produkce výrobků nebo dokončením projektu. Měřítkem úspěchu by měla být dlouhodobá spokojenost a pozitivní zpětná vazba. Pozitivní zpětná vazba je totiž klíčová pro dobrý design. Vypovídá o jeho naplnění cíle, kterým je dosáhnout sociální změny a pozitivně ovlivnit společnost.[3] 2. Prozkoumejte systémy Pokud tápete, kde je potřebná pomoc, zkuste se zamyslet nad systémy a prozkoumat je. Ať už se jedná o systém sociální, ekonomický, politický nebo institucionální, nepochybně naleznete někoho, kdo snahu o změnu ocení, ačkoliv může systém na první pohled působit bezchybně. Jak totiž uvádí Alexa Harrison působící v Designlabu, „Ochota zpochybňovat status quo je v designu pro dobro nutností. Jako tvůrci změn musí být designéři připraveni vystupovat proti nespravedlnosti a přicházet s připravenými kreativními řešeními.“ [3] 3. Neupřednostňujte své zájmy před zájmy ostatních Změna, o kterou se snažíte, by měla být prospěšná pro konečné uživatele. Jejím cílem by nemělo být naplnění vašich zájmů. Neměli bychom tedy upřednostňovat naplnění chvilkového úspěchu například na úkor životního prostředí, nebo na úkor nelidských pracovních podmínek. Je třeba myslet na to, jaké dopady naše činnosti mají na ostatní.[3] Práce designérů především umožňuje poznávat a zohledňovat perspektivy a názory ostatních. Snažit se koncovým uživatelům porozumět a na základě toho pak vytvářet to, co opravdu potřebují.[4] Iniciativy, instituce a neziskové organizace Neziskové organizace, instituce a třeba i různé organizace charitativní nejsou ve světě ničím ojedinělým. Existuje jich nepřeberné množství a liší se například tím, kam cílí svou pomoc. Neziskové organizace nejsou jen o hmotné pomoci, nebo sběru odpadků v přírodě. Níže představím několik organizací a iniciativ, které pracují s konceptem design for good. Iniciativa Design for Good Nezisková organizace Design for Good sdružuje designéry z největších světových společností a institucí. Jejich cílem je prostřednictvím designu zaměřeného na člověka vyvinout produkty a služby s otevřeným zdrojovým kódem, které by řešily některé z největších společenských problémů. [5] Iniciativa pracuje s Cíly udržitelného rozvoje, které vydala OSN. Jsou tvořeny sedmnácti body, mají zajistit více spravedlivou a udržitelnější budoucnost pro všechny. Výčet všech těchto sedmnácti bodů je uveden na obrázku níže. Organizace funguje i díky globální spolupráci se světovými společnostmi, jako je Nestlé, Microsoft, Logitech, Philips a McKinsey & Company.[6] Zdroj: https://www.osn.cz/osn/hlavni-temata/sdgs/AIGA Světové sdružení designérů AIGA se svou iniciativou Design for Good zaměřuje na využívání designového myšlení pro podporu hodnot a na dosažení sociálních změn, jak na místní, tak na celosvětové úrovni. Věnují se například: - Designu pro demokracii - Designu pro komunity - Diverzitě a inkluzi - Ženám na vedoucích pozicích [1] Organizace mimo jiné umožňuje designérům celosvětově navazovat kontakty a dále se vzdělávat a školit.[7] Open IDEO Open IDEO je designérská a poradenská platforma, jejíž komunita je tvořena více než padesáti tisíci lidí z celého světa. Zabývá se návrhy a řešeními pro společenské výzvy. Pracují s konceptem otevřených inovací, což znamená, že nevychází pouze ze svých interních znalostí, zdrojů a prostředků, ale také z externích zdrojů, jsou tedy „otevření“. Věří, že tato otevřenost jim umožňuje pomáhat lidem, podporovat je, překonávat nejrůznější bariéry a čerpat z nápadů designérů, a to po celém světě.[8] Design Gigs for Good Jedná se o bezplatný komunitní zdroj, který umožňuje lidem používat designové nástroje a vytvářet pozitivní změny ve společnosti. Komunita je otevřená a je možné se k ní připojit skrze Slack.[9] Otázka tedy zní: „designem k lepším zítřkům?“ Ano i ne. Ano, protože designéři mají kompetence i náležitý vliv, jak společnost, komunity nebo jednotlivce směřovat k lepším zítřkům. Jsou schopni reflektovat jejich potřeby a služby či produkty utvářet na základě těchto potřeb. Mají potenciál vést svět k udržitelnosti, k rovnocennosti, k přípravě na klimatické změny, k možným válečným konfliktům, a tak dále. Ne, protože pokud si lidstvo samo nezačne urgentnost změny uvědomovat a ve svých vzorcích chování reflektovat, designéři s tím nic nezmohou. … [1] RAWSTHORN, Alice. Zdravím, světe: jak design vstupuje do života. Vyd. 1. vyd. Zlín: Kniha Zlín, 2014. ISBN 9788074732263. [2] MATOUŠKOVÁ, Kamila. Co je design a co design není? — CZECHDESIGN. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/co-je-design-a-co-design-neni [3] Design For Good: What It Is & How To Get Started. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://designlab.com/blog/ui-ux-design-for-good-what-it-is-how-to-get-started/ [4] What does designing for good look like? | Inside Design Blog. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://www.invisionapp.com/inside-design/amble-design-for-good/ [5] „Design For Good” Seeks to Address World’s Most Pressing Issues. In: HYPEBEAST [online]. 21. 4. 2022 [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://hypebeast.com/2022/4/design-for-good-united-nations-sustainable-development-goals [6] Design for Good. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://designforgood.org/?section=navGoals [7] Membership & Community | AIGA. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: http://www.aiga.org/membership-community [8] About IDEO’s Open Innovation Practice — OpenIDEO. In: [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://www.openideo.com/approach [9] About. In: Design Gigs for Good [online] [cit. 18.11.2022]. Dostupné z: https://www.designgigsforgood.org/behind-the-board Designem k lepším zítřkům? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Dunningův–Krugerův efekt a informační chování

Dunning-Krugerův efekt je něco, s čím se mnozí z nás již setkali. Mnohokrát jsme totiž jistě slyšeli, jak někdo s neochvějnou jistotou mluví o něčem, o čem má ve skutečnosti jen velmi malé znalosti. Tento efekt totiž můžeme pozorovat na cizích lidech, na svých příbuzných a dokonce také sami na sobě. Pokud bychom tento efekt měli shrnout jednou větou, lze říci, že Dunning-Krugerův efekt je nevědomost, kterou si dotyčný neuvědomuje. Jinými slovy si o sobě lidé myslí, že jsou lepší a chytřejší než ostatní. Tento efekt dostal pojmenování od Davida Dunninga a Justina Krugera, kteří se do probádání tohoto fenoménu pustili v 90. letech (Kruger a Dunning 1999). Inspirace pro výzkum Inspirací pro jejich výzkum se údajně stal bankovní lupič McArthur Wheeler. Ten v roce 1995 přepadl a vyloupil v Pittsburghu dvě banky. Vzhledem k tomu, že ho zachytili bezpečnostní kamery a on neměl na hlavě kuklu, byl poměrně brzy dopaden. Na tomto případu by nebylo nic zvláštního, avšak po dopadení si byl kriminálník jistý, že ho kamery v bankách nemohly vidět, protože se před tím polil citronovou šťávou. Údajně to sám před přepadením banky zkusil a nechal se vyfotit pomocí polaroidu. Na fotce nebyl vidět, proto si byl jistý, že jeho teorie funguje a ani kamery v bance ho nedokáží detekovat. I poté, co byl lupič konfrontován s realitou a byly mu ukázány záznamy z bezpečnostních kamer, odmítal tomu uvěřit a pořád byl přesvědčen o své „neviditelnosti“ (Errol 2010). Výzkum Poté, co si zprávu o tomto bankovním lupiči přečetl Dunning, vyslovil tezi, že pokud byl lupič příliš hloupý na to, aby byl bankovním lupičem, možná byl také příliš hloupý na to, aby věděl, že je příliš hloupý na to, aby byl bankovním lupičem — to znamená, že jeho vlastní hloupost ho chránila před vědomím jeho vlastní hlouposti (Errol 2010). Dunning tedy přemýšlel, zda je možné měřit sebehodnocení úrovně kompetence s něčím trochu objektivnějším — třeba se skutečnou kompetencí. Dunning se následně spojil s Justinem Krugerem a provedli na toto téma výzkum. Výsledky tohoto výzkumu by se daly shrnout tak, že naše neschopnost maskuje naši schopnost rozpoznat naši neschopnost. Konkrétněji řečeno, neschopní lidé mají tendenci přeceňte své vlastní úrovně dovedností, neuznávají skutečné dovednosti a odborné znalosti ostatních lidí a také neuznávají své vlastní chyby a nedostatek dovedností (Kruger a Dunning 1999). Výsledky tohoto výzkumu byly publikovány v dnes velmi známém a často citovaném článku s příznačným titulem „Unskilled and Unaware of“. Také se tomuto efektu nejdříve říkalo „Unskilled-And-Unaware Problem“, později se však začal používat dnešní termín, tedy Dunning-Krugerův efekt. Výzkum samotný probíhal tak, že Dunning a Kruger zkoumali na studentech Cornellovy univerzity úroveň smyslu pro humor, anglické gramatiky a logického uvažování. Tyto jednotlivé studie přinesly vždy velmi podobné výsledky. Účastníci byli podle svého výkonu rozdělení do čtyř kvartilů. Přičemž ti, kteří se nejvíce přeceňovali, dopadli v testu nejhůře. A naopak ti nejlepší se mírně podceňovali. Když byli účastníci konfrontování s realitou (nejnižší a nejvyšší kvartil měl opravovat výsledky ostatních) a dostali možnost upravit své hodnocení, nejkompetentnější lidé své hodnocení zvedli a přiblížili se tak realitě, a nejméně kompetentní lidé svou metakognici (sebereflexi) nepozměnili (Lacko 2015). Další studie Některé další studie se pokusily zopakovat výsledky z roku 1999, přičemž se zaměřili na jinou oblast bádání. Výzkum Khalida Mahmooda z roku 2016 se zaměřil na informační gramotnost u lidí. Výzkumník se snažil dokázat platnost Dunning-Krugerova efektu v oblasti informační gramotnosti. I zde se tento efekt objevil, když se lidé na spodních příčkách testu výrazně přecenili (Mahmood 2016). Další výzkum byl proveden v roce 2012, kdy se výzkumníci zaměřili na studenty letecké školy. Test se skládal ze znalostí gramatiky a pilotních znalostí a dovedností. Stejně jako v původním výzkumu, i zde se méně výkonní studenti přecenily (Samuel R. , Robertson a Harrison 2012). Kritika původní studie V průběhu času se objevila i kritika provedené studie. Jedna z prvních kritik se objevila v roce 2002 od Kruegera a Muellera. „Kritika se v této studii snesla na metodologii a statistiku, neboť autoři kritiky se domnívali, že výsledky jsou způsobeny pouhou regresí k průměru v kombinaci s efektem nadprůměrnosti“ (Lacko 2015). Podle této studie jsou výkonnější lidé oproti nízko výkonným náchylnější k chybám v tom, že s větší pravděpodobností zanedbávali své vlastní odhady výkonu ostatních, když předpovídali, jak si v porovnání se skupinou vedli (Krueger a Mueller 2002). Další autoři v kritice pokračovali a přinesli závěry, že zde není rozdíl mezi nekompetentními a kompetentními, neboť nekompetentní se přeceňují přibližně stejně, jako se kompetentní podceňují. Další autoři pak dokonce přišli s opačným závěrem, tedy že při příliš těžkém úkolu své schopnosti lépe odhadli nekompetentní a nikoliv kompetentní (Lacko 2015). Autoři původní situace a další výzkumníci některé tyto kritiky vyvrátili, i přes to zůstává v tomto efektu dost neznámého. Lze však říci, že původní teorii z roku 1999 lze považovat pořád za platnou (Lacko 2015). Využití pro oblast informačního chování Do jisté míry může být Dunning-Krůgerův efekt neškodný. To, že se přeceňujeme např. v řízení, gramatice, vaření atd. je zcela normální a stalo se to asi každému. Avšak tím, jak je v dnešní době snadné přistupovat k informacím, a hlavně je dále šířit, může tento efekt do budoucna zasáhnout více lidí. Málokdo v dnešní informační době šáhne po knížkách či jiných vědeckých publikacích. Nejčastěji lidé hledají odpovědi na Google. Nelze se tak divit, že každý den na Googlu proběhne zhruba 3,5 miliard vyhledávání (Mohsin 2021). Na jednu stranu je skvělé, že máme k dispozici informace během několika kliknutí. Ovšem jaká je validita těch informací? Vezměme si např. takové šíření dezinformací. Dnes je velmi jednoduché napsat text, který si v krátké době přečtou miliony lidí. Co když je však autor textu tímto efektem zasažen a problematice ve skutečnosti nerozumí? Díky jeho vlastní neznalosti a zároveň přesvědčenosti o své pravdě pomáhá dezinformace dále šířit. U Dunning-Krugerova efektu je třeba říci, že i přes obrovské přeceňování vlastních schopností se stále lidé řadí níže než ti nejvíce kompetentní. Neznamená to tedy, že se považují za ty nejchytřejší. Pouze za více schopné (Lacko 2015). Ve velké míře se to projevilo při pandemii Covid-19. Spousty lidí se na internetu dostalo k informacím, které byly zcela nepravdivé, nebo plné polopravd. Díky tomu tito lidé získali určité znalosti a vědomosti. Avšak tyto svoje znalosti v oblasti přecenily, považovali se za více schopné a tyto informace dále šířily díky sociálním sítím. Koneckonců všichni mohli pozorovat, jak se Češi změnili na vakcinology a epidemiology. Ke koronaviru se tak vyjadřoval úplně kdokoliv. Do jisté míry lze tvrdit, že se tento efekt nevyhnul ani těm vzdělanějším. Např. spousty lékařů (Pirk, Šmucler) ze začátku epidemii bagatelizovalo (Štorkán 2020). Nabízí se tak otázka, zda i oni nepodlehli zmíněnému efektu, kdy nadhodnotili svoje znalosti v oblasti epidemiologie. V dnešní době, kdy má každý přístup k informacím, je nesmírně snadné, aby informační chování lidí bylo tímto efektem ovlivněno. Do jisté míry se tak musíme snažit, aby vliv tohoto efektu byl co nejmenší. Na první pohled se to může zdát poměrně těžké, přeci jenom člověk tímto efektem zasaženým neví, že jeho kompetentnost je malá. Avšak původní studie i na toto našla řešení, vypadá to, že čím víc člověk ví, tím víc si uvědomuje, jak málo toho ve skutečnosti ví (Kruger a Dunning 1999). Závěr I přes to, že ani větší vzdělanost nám nezaručuje, že tomuto efektu podlehneme, díky větší vzdělanosti lze alespoň tento jev mírnit. Na společnosti tak leží nesnadný úkol zajistit, aby lidé byli jednak vzdělaní, a především v informační džungli dokázali nacházet relevantní informace. A zatímco vzdělanost je pro mnohé velice důležitá, informační gramotnost a s tím souvísející používání a vyhledávání informací už takovou prioritu nemá. Avšak pouze důrazem na obě tyto složky se vyhneme tomu, že Dunning-Krugerův efekt nebude mít na společnost v budoucnu špatný vliv. Bibliografie Errol, Morris . „opinionator.blogs.nytimes.com.“ The Anosognosic’s Dilemma: Something’s Wrong but You’ll Never Know What It Is (Part 1). 20. June 2010. https://opinionator.blogs.nytimes.com/2010/06/20/the-anosognosics-dilemma-1/ (přístup získán 8. April 2021). Krueger , J., a R. A. Mueller . „Unskilled, unaware, or both? The better-than-average heuristic and statistical regression predict errors in estimates of own performance.“ Journal of Personality and Social Psychology, 2002: 180–188. Kruger, Justin , a David Dunning . „Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One’s Own.“ Journal of Personality and Social Psychology, 1999: 1121–1134. Lacko , David . „Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem.“ Psychologon, 2015: 9. Mahmood, Khalid . „Do People Overestimate Their Information Literacy Skills? A Systematic Review of Empirical Evidence on the Dunning-Kruger Effect.“ Communications in Information Literacy, 2016: 199–213. Mohsin , Maryam . 10 GOOGLE SEARCH STATISTICS YOU NEED TO KNOW IN 2021. 4. April 2021. https://www.oberlo.com/blog/google-search-statistics. (přístup získán 8. April 2021). Samuel R. , Pavel , Michael F. Robertson , a Bryan T. Harrison. „The Dunning-Kruger Effect and SIUC University’s Aviation Students.“ Journal of Aviation Technology and Engineering, 2012. Štorkán , Martin . „iRozhlas .“ ANKETA: ‚Omlouvat se nemám žádný důvod.‘ Peková, Šmucler a další výroků o koronaviru nelitují. 28. Prosinec 2020. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pekova-ludvik-smucler-zaloudik-pirk-popiraci-covid-koronavirus_2012280705_sto (přístup získán 8. Duben 2021). Dunningův–Krugerův efekt a informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Souvislosti psychologie a UX podle Bottlenecks: Aligning UX design with user pschology

Zdroj: https://www.amazon.com/Bottlenecks-Aligning-Design-User-Psychology/dp/1484225791V rámci designování user experience (UX) je nutné se zaměřit na samotnou osobu uživatele a jeho myšlenky a pohnutky. Z toho důvodu se psychologie jeví jako velmi užitečná disciplína, která nám může přinést mnoho poznatků implementovatelných v rámci designu. Konkrétně kognitivní psychologie je disciplína, zabývající se kognitivními procesy člověka, tzn. vnitřními procesy, které slouží k porozumění okolnímu prostředí a rozhodování, jakým způsobem s ním interagovat. Tyto procesy zahrnují pozornost, vnímání, učení, paměť, jazyk, řešení problémů, uvažování a myšlení. V konečném důsledku se tedy zabývá lidským myšlením jako celkem a jak ho jednotlivé procesy ovlivňují. Jednotlivými aspekty se v knize Bottlenecks: Aligning UX design with user pschology zabývá autor David C. Evans. V jednotlivých kapitolách se věnuje pozornosti, percepci či vnímání, paměti, motivaci, sociálnímu vlivu okolí. Zároveň v úvodu vymezuje limity našeho vnímání, tedy bottlenecks (V češtině by bylo možné přeložit jako “hrdla láhve”, kterými stimuly prochází). Bottleneck limituje příjem vjemů, omezuje naši kapacitu vnímání, což není negativní aspekt, ale spíše aspekt sebezáchovný. Při designu je nutné mít tento aspekt na paměti a brát jej v potaz. Evans v rámci knihy simuluje průchod informace naším mozkem (od vstupu skrz sítnici) a jak tuto informaci zpracováváme až k tomu, zda se rozhodneme ji šířit dál v rámci naší sociální skupiny nebo ji zapomenout. V rámci procesu pozornosti Evans postuluje existenci dvou myšlenkových vzorů: tzv. task-positive network a task-negative network. První z těchto vzorů ilustruje jako proces, který prožíváme při intenzivním soustředění, např. při psaní zprávy nebo procházení neznámým prostředím. Myšlení je orientované na výkon, autor uvádí, že se v tomto nastavení podvědomě rozhodujeme, kam nasměřujeme naši pozornost, abychom dosáhli cíle. Aktivně se vyhýbáme rozptýlení. (Proto autor doporučuje v kontextu designu ustoupit od vyskakovacích reklam a spíš využít předplatné. Naopak druhý vzorec se jeví jako ideální pro miniatury, titulky a vyskakovací okna, kdy vítáme rozptýlení, je pro nás žádoucí.) V rámci percepce Evans pracuje s tzv. gestaltem, což je termín používaný v klasické psychologii. Velmi stručně řečeno se informace, kterou prezentujeme, mění v naší mysli v abstraktní tvar, gestalt, dochází ke zjednodušení. Mozek si vytváří strukturu, se kterou potom může jednoduše pracovat, spojovat informace, které se zdají příbuzné. V kapitole o paměti Evans rozlišuje na paměť senzorickou, operační (working memory) a dlouhodobou. Informace v tomto úseku čelí velkému náporu jiných podnětů a jiných informací. V podkapitole věnované dlouhodobé paměti se Evans věnuje streamovacím platformám a monetizaci opětovného sledování. Tento fenomén souvisí s pocitem bezpečí či nostalgie, který zažíváme při sledování známého filmu. Podle výzkumů lze sledovat korelaci s pocity úzkosti a stresu, které právě sledování známého filmu nebo seriálu snižuje: https://patient.info/news-and-features/why-do-we-find-it-comforting-to-rewatch-our-favourite-movies Pointou knihy je, že pokud chceme, aby si náš “produkt” (v knize je použito slovo meme, původně vymyšleno sociobiologem Richardem Dawkinsem, jako všeobjímající označení čehokoli, co chceme prezentovat) vedl dobře, musí být dobře designován právě v rámci kognitivních kategorií pozornosti, percepce, paměti, dispozice, motivace a sociálního vlivu. Souvislosti psychologie a UX podle Bottlenecks: Aligning UX design with user pschology was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Design psychologické a psychiatrické pomoci a jeho implementace

V době pandemie covidu-19 se do popředí dostalo téma psychologické pomoci a její dostupnost. Terapie se zvláště v době karanténních opatření jeví jako problematická, především v kontextu sociální izolace a rizika přenosu nebo nakažení nemocí. V současnosti existuje několik alternativních cest, jak se dostat k psychologické či psychiatrické pomoci. Můžeme mezi ně zahrnout aplikace, které se zabývají psychickým zdravím nebo chatboty. Specifickou kategorií jsou platformy, přes něž lze najít terapeuta. Z důvodu sociálního distancování se rozmáhá terapie přes platformy Teams nebo Zoom. Interakce se v těchto případech odehrávají v internetovém rozhraní. Samostatnou kapitolou je institucionalizovaná péče. V rámci středoevropského prostředí můžeme sledovat snahy o zlepšení fyzických prostor budov nebo ústup od některých praktik, jedná se o ale hlavně o hnutí “zespodu”. (Např. na Instagramu tímto způsobem upozorňuje Marcela Izakovičová pod nickem Porušená holka na nevyhovující podmínky v Bratislavských psychiatrických léčebnách. Sama má psychiatrickou diagnózu hraniční poruchy osobnosti a sanží se svým působením na sociální síti o destigmatizaci této a dalších psychických onemocnění. Slovenský Denník N s ní udělal rozhovor v roce 2021:https://dennikn.sk/blog/2417360/porusena-holka-psychiatria-nie-je-za-trest-spoznala-som-tam-najlepsich-ludi/.) O úloze internetu a použití digitálních technologií při poskytování širšího přístupu k psychologickým intervencím a péči o duševní zdraví se diskutuje dlouhodobě. Teprve v posledních letech však cenová dostupnost chytrých telefonů a technologie pokročily natolik, že digitální psychologii a psychiatrii umožnily přejít od teoretického konceptu k realistické možnosti globálního rozšíření tradiční péče o duševní zdraví. Tento trend uspíšil vývoj souvisejících technologií, včetně umělé inteligence a algoritmů strojového učení, chatbotů a virtuální reality, spolu s empirickým výzkumem o užitečnosti každé z nich v kontextu duševního zdraví. Zavedení tohoto bylo dále akcelerováno pandemií covid-19, která zdůraznila, jak digitální přístupy mohou nabídnout určitou úroveň adaptivní péče za okolností, kdy je přístup k osobním službám vyloučen. Samozřejmě je pořád co zlepšovat, podle výzkumu Can Mental Health Apps Be Effective for Depression, Anxiety, and Stress During a Pandemic?, který se zabýval možností náhrady běžné terapie aplikacemi, kritizuje nízkou míru klinického testování. Marketing aplikací pro spotřebitele jako potenciální léčba stresu, úzkosti nebo deprese by si měl zasloužit vyšší míru klinických testů jako běžné lékařské standardy péče. Rovněž je zmiňován nedostatek regulačního dohledu při vypuštění aplikace a tím pádem riziko nenahlášení případných negativních dopadů. Zároveň z výzkumu vyplývá, že aplikace nejspíš nikdy nebude mít stejný účinek jako terapie “tváří v tvář”. Designem psychiatrických léčeben se zabýval např. článek Psychiatric ward design can reduce agressive behaviour. Článek byl publikován v roce 2018, takže bohužel nereflektuje pandemickou situaci a aspekty s ní související, ale v kontextu snah Porušené holky zde lze najít mnoho styčných bodů. V textu jsou navrženy designové prvky, které by měly minimalizovat výskyt agresivního chování u pacientů psychiatrických zařízení a tím pádem minimalizovat podání uklidňujících látek či dokonce fyzického omezení. Text se zabývá důvody, z nichž dochází k násilnému chování u pacientů, podle dat se jedná o faktory psychosociální a také vycházející právě z jejich nevyhovujícího životního prostředí. Následuje výčet prvků, které by měly být do těchto zařízení implementovány. Ty jsou rovněž rozděleny do kategorií: redukce stresu vznikajícího ze stísněného prostoru (Reduction of crowding stress), redukce stresu z prostředí (Reducing of environmental stress), stres snižující pozitivní rozptýlení (Stress reducing positive distractions), design pro pozorování. První kategorie (Reduction of crowding stress) navrhuje použití nástrojů, které povedou k většímu pocitu komfortu a soukromí, přičemž jako problém jsou vnímány pokoje pro více osob. Pacient ztrácí svoje soukromí a snižuje se komfort i míra odpočinku. Proto navrhuje vlastní pokoje a soukromé, oddělené koupelny. Jako další návrh jsou uvedeny společné prostory s pohyblivým sezením a dostatečným prostorem pro regulaci vztahů. Tento aspekt by umožňoval pacientům samoregulaci vztahů a interakcí. Druhou kategorií je redukce stresu z prostředí (Reduction of environmental stress). V tomto případě navrhují design redukující hluk, snižující nepředvídatelný a nekontrolovatelný hluk, který je rovněž považován za velký stresor. Tomu lze předejít např. protihlukovým stěnám nebo dveřím. Dalším velmi zajímavým návrhem je design na podporu kontroly prostředí. Podle teorie designu zdravotní péče je možné snížit stres pacienta pomocí designu tak, že podpoříme jeho smysl pro kontrolu nad fyzickým prostředím, tedy tak, že umožníme ovládání a personalizaci pokoje. Jako příklady takových prvků se rozumí okna, která lze částečně otevírat, osvětlení a možnost personalizovat si svůj prostor pomocí obrázků. Stress reducing positive distractions navrhuje zahrady přístupné pacientům, okna situovaná do přírody, vystavení slunečnímu svitu a přírodní umění. (V tomto případě je zajímavé, že jsou podporována díla, která zachycují krajinu nebo přírodu místo abstraktních či surreálních. Podle výzkumu v oblasti neurověd jsou přírodní vizuály mnohem jednodušší na zpracování, zatímco nepřirozené vlastnosti surrealistických obrazů mohou být fyziologicky náročné a stresující pro mozek a zrak.) Design psychologické a psychiatrické pomoci a jeho implementace was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Designové myšlení a uživatelé služeb knihoven

ÚVOD Aby instituce co nejlépe prosperovala, je potřeba sledovat to, zda jsou její služby a produkty oblíbené, aktuální, využívané a efektivní. Jako příklad uvedeme knihovnu: je dynamická, po celá staletí se neustále mění její role, přizpůsobuje se svému prostředí, své době, svému zaměření, svým finančním možnostem, ale především svým uživatelům. Článek se zaměřuje na to, jak designéry těchto služeb inspirují jejich uživatelé, zda jim při své práci naslouchají a zda taková práce s uživatelem přináší výsledky. V článku se zaměřujeme primárně na oblast knihovnictví, přestože existuje nespočet jiných firem, které také svým uživatelům naslouchají a vytváří své služby podle jejich potřeb. DESIGNOVÉ MYŠLENÍ Na úplném začátku je zapotřebí definovat a přiblížit tzv. designové myšlení. Bez něj se totiž žádný jedinec se smyslem pro tvořivost neobejde. Co se tedy pod tímto slovním spojením skrývá? „Designové myšlení je kreativní přístup nebo řada kroků, které vám pomohou nacházet smysluplná řešení problémů ve vaší knihovně. (…) Designové myšlení je také způsob uvažování, protože začnete na svět nahlížet jako designér, ačkoliv jím nejste. Myslet jako designér neznamená, že umíte kreslit; znamená to, že se nebojíte udělat krok do neznáma a být kreativní v nejednoznačných situacích.“[1] Proces designového myšlení je úzce spjatý s pojmem design zaměřený na člověka, protože obojí vyžaduje významné množství porozumění, empatie a intuice, ale také ochotu řešit problémy, komunikovat s ostatními, přicházet s novými nápady a čelit výzvám (individuálně i ve skupinách). Ve zkratce lze říci, že designové myšlení dovolí člověku měnit překážky na příležitosti. I tento pojem však přináší jistá negativa — například to, že se může jednat o zcela jiné přemýšlení, než na jaké jsme u sebe zvyklí, a těžko se učíme uvažovat jinak. Výsledky designového myšlení také ne vždy přináší kladné cíle, což ale můžeme brát jako jednu z dalších výzev a tyto cíle měnit k lepšímu. Je také potřeba si pro začátek nastavit určité hranice, které při uplatnění designového myšlení nepřekročíme, jinak bychom napáchali více škody než užitku. Zvláště pokud naše tělo ovládá více levá hemisféra (která je zaměřena na analytické myšlení, logiku a jasně daná pravidla, která se nesmí porušit), je pro nás složité vypustit na povrch kreativitu, tvořivost, fantazii a neprůstřelnou logiku odebrat do pozadí. Designové myšlení tedy není jednorázovou záležitostí, ale procesem, který celý život zdokonalujeme. Pokud ale odložíme na stranu veškerý strach z neznámého a najdeme si vhodnou motivaci, můžeme se rychle posunout vpřed. UŽIVATELÉ KNIHOVEN Každá správně fungující knihovna má přehled o svých uživatelích a jejich informačních potřebách. Již byl zmíněn design zaměřený na člověka, který se v tomto případě uplatňuje nejčastěji na jednotlivé cílové skupiny uživatelů, což slouží k lepšímu přehledu o těchto uživatelích. Uživatele knihoven lze rozdělit globálně do tří skupin: děti, mladiství a dospělí. Tyto tři skupiny jsou základem, ze kterého poté vychází další, detailnější rozdělení uživatelů knihoven (např. podle genderu, věku, mentality, zájmů apod.). Tato rozdělení jsou důležitá zejména pro celkové zaměření a poslání knihovny, snadnější získání dokumentů, vhodné akce a služby knihovny a neustálé sledování struktury knihovního fondu. Budování fondu je náročný a nikdy nekončící proces, protože vedle specifik samotných prostor musíme sledovat potřeby a požadavky uživatelů. Právě tento případ je ideální pro uplatnění designového myšlení. Tento proces přemýšlení si můžeme rozdělit do několika kroků. Nejdůležitějším krokem je však samotná identifikace cílových uživatelů. Knihovna sleduje své uživatele a analyzuje jejich informační chování v prostorách knihovny a využívání jejích služeb. Většina příruček a manuálů pro knihovny doporučuje začít právě u svých uživatelů, protože se jedná o nejefektivnější způsob redukce nedostatků ve službách, a zároveň se instituce může o svých uživatelích dozvědět něco navíc, čímž může dále své služby a produkty zdokonalovat. Nejdůležitější je sledovat chování uživatelů, abychom pochopili, jaké služby využívají, jaká témata je zajímají, zda navštěvují akce, co jim ve fondu chybí, jestli zpozorovali nějaké nedostatky při návštěvě prostor knihovny, zajistit přístupnost pro uživatele se specifickými potřebami apod.: „Zjistili jsme, že hlubší vrstvy chování, přesvědčení a hodnot uživatele poskytují mnohem bohatší východiska pro design. Mezi příklady chování patří: jak lidé využívají technologii, jak využívají knihovnu, jak dojíždějí a tak dále. (…) Skvělý způsob, jak definovat chování, je identifikovat komunitu lidí ve vaší knihovně. Mezi příklady komunit patří: skupiny, které pořádají genealogická setkání, děti, které do knihovny chodí na vyprávění příběhů, nebo teenageři, kteří hrají videohry na počítačích.“[2] To, jakou metodu ke zjištění informačních potřeb uživatelů knihovna zvolí, záleží pouze na jejích preferencích. Je však potřeba zohlednit faktory, které by mohly ovlivnit nebo narušit a zcela změnit výsledky jejího zkoumání, čímž by celý proces zjišťování nikam nevedl a musel by se zbytečně zopakovat. Nová řešení, nové výzvy a nové služby lze hledat například pomocí brainstormingu, který je navíc finančně i časově nenáročný, což jistě uvítá každá organizace: „Brainstorming je vstupenkou do expanzivního myšlení, které není svázáno žádnými organizačními, provozními ani technologickými zábranami. Někteří lidé mají za to, že brainstorming je nedisciplinovaná debata. Efektivní brainstorming však vyžaduje poměrně dost disciplíny a také trochu přípravy. Možnost vymýšlet i opravdu nepraktická řešení často podnítí vznik nápadů, které jsou relevantní a smysluplné. Může se stát, že bude zapotřebí 100 nápadů (z nichž bude celá řada hloupých nebo neuskutečnitelných), aby vznikla tři opravdu inspirativní řešení.“[3] Knihovny (ale i ostatní instituce) mohou na knižním trhu sledovat mnoho dalších příruček, standardů a metodik, jak pracovat se svými uživateli efektivně a jak zjišťovat jejich informační potřeby. Poté mají možnost uplatnit nově získané poznatky i ve své organizaci, a tím zlepšit své služby. Mohou zvolit například dotazníková šetření, experimenty, mohou uskutečnit rozhovor s uživateli, dále provést pozorování apod. Možností je mnoho, ale záleží na knihovně a jejím zaměření i uživatelích, kteří danou knihovnu navštěvují. To vše musí knihovna zohlednit, aby dosáhla účinných výsledků. ZÁVĚR Na základě předchozích kapitol bylo zjištěno, že přestože nejsme designérem, můžeme při své práci uplatnit designové myšlení. Samotný název pojmu často lidem napovídá, že by tomu tak nemělo být, ale opak je pravdou — designové myšlení nenabádá pouze designéry ke zdokonalení své práce, ale motivuje kohokoliv, aby v sobě odhalil své kreativní já a pustil se do projektu, při kterém by měl ukázat tvořivost a hravost, čímž může v instituci změnit více, než se na první pohled může zdát. Dále jsme si přiblížili to, že designéři naslouchají svým uživatelům, vyhovují jejich požadavkům, dělají si přehled o jejich informačních potřebách a požadavcích, což jim často usnadňuje práci a zároveň vylepšují služby knihovny tak, aby ji uživatelé opět navštívili a obě strany byly spokojené. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1) Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016. ISBN 978–80–88123–11–8. 2) HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013. ISBN 978–80–905480–1–5. [1] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016, s. 10. ISBN 978–80–88123–11–8. [2] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016, s. 32. ISBN 978–80–88123–11–8. [3] HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, s. 104. ISBN 978–80–905480–1–5. Designové myšlení a uživatelé služeb knihoven was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Zapojení uživatelů do designu služeb knihovnen

ÚVOD Předchozí článek mimo jiné okrajově přibližuje uživatele knihoven a tento článek se zaměřuje přímo na to, jak se tito uživatelé mohou podílet na designu služeb knihovny. V následujících řádcích tedy ukážeme, proč je pro knihovny výhodné zapojit do svých služeb také své uživatele, k čemu je to dobré, jak se takový proces připravuje a jak probíhá. Představíme si také přípravu a realizaci projektu a klíčové znalosti a dovednosti, které by měla knihovna pro získání relevantních informací ovládat. PROČ ZAPOJOVAT UŽIVATELE DO SLUŽEB? Zapojení uživatelů do procesu služeb knihoven je časově velmi náročné, ale výsledky stojí za to. Jako vše, i tento proces s sebou nese jistá rizika. Přestože se jedná celkově o pozitivní činnost, když není správně naplánovaná, může přinést více škody než užitku. Uživatelé mohou například přijít se službou nebo produktem, který knihovna nebude schopna zrealizovat, a tím své uživatele spíše odradí. Dalším problémem může být to, že knihovna naváže kontakt s uživatelem, ale nedokáže si jej udržet a ztratí tak získané informace i další, ještě nevyměněné, které by mohly být pro knihovnu klíčovými. Proto je nezbytně nutné udržet si uživatele, neustále pracovat na získaných poznatcích, zdokonalovat je apod. Nejdůležitější je však to, jak knihovna uchopí nové informace z časového hlediska. Je potřeba plánovat, kontrolovat svůj time management a neztratit pojem o čase, protože jinak budou mít výsledky spíše opačný efekt. Cílem je totiž čas ušetřit, nikoliv promarnit. Pokud budeme jakožto knihovna takto správně postupovat, získáme lepší přehled o svých uživatelích (zvláště pokud jsme větší městská knihovna, kterou navštěvuje o poznání více uživatelů než například knihovny obecní), o jejich potřebách a požadavcích, uživatelé nám pomohou vylepšit služby knihovny, vytvořit nové aktivity a celkově pěkné a příjemné prostředí, které přiláká další uživatele. Tak se knihovna stane centrem setkávání komunit a bude lépe prosperovat. Ale jak na to? PŘÍPRAVA A REALIZACE Abychom dosáhli předpokládaného cíle, je potřeba si samotný cíl správně definovat. Klademe si otázku: Čeho chceme dosáhnout zapojením uživatelů? Stejně jako knihovna i uživatelé jsou seznámeni s cílem celého procesu, což oběma stranám ušetří nejasnosti a případné otázky. Knihovna by se dále měla zamyslet nad tím, jak získané informace využije a k čemu jsou dobré, zda jsou využitelné apod., zkrátka je potřeba zjistit, zda jsou informace relevantní a knihovna je v blízké budoucnosti použije při designu nějaké služby nebo produktu. V prvním článku také zmiňujeme rozdělení uživatelů do tří základních skupin (děti, mladiství, dospělí), což je důležité připomenout i v tomto případě — knihovna by se totiž měla zaměřit na určitou cílovou skupinu uživatelů. Existují však také situace, kdy knihovna cílí na všechny své uživatele, ale pro začátečníky je snadnější vytyčit si pouze zlomek svých uživatelů. Důležitou otázkou, kterou v tomto případě knihovna řeší a je pro ni klíčová, je výběr účastníků. Na koho se zaměřit? Podle čeho vybírat? Kde hledat? Oslovit uživatele osobně, vyvěsit inzerát nebo hledat v online prostředí je pro knihovnu samozřejmostí. Můžeme ale také hledat mimo běžné uživatele naší knihovny. Je ale potřeba hledat v blízkém okolí, aby měli potenciální uživatelé dostatečnou motivaci knihovnu navštívit. „Další možností je upozornit na knihovnu na místech, kde každý den proudí davy lidí, například na náměstí, v parku nebo v nákupním centru. V takovém případě musíme zaujmout pozornost kolemjdoucích a poté využít příležitosti a zapříst rozhovor, při němž se budeme moci ptát a sbírat nové podněty. Kolemjdoucí můžeme například pozvat na posezení u kávy či na výstavu, zorganizovat bazar knih, přednášku, večer s poezií nebo diskusi nad přečtenými knížkami.“[1] Když je knihovna dobře připravena a vybrala také účastníky mezi svými zaměstnanci a uživateli, může dojít k realizaci celého projektu. Když je domluvené místo a čas konání, uživatelé se sejdou s tzv. moderátorem, který má celou akci na starost. Jedná se o nejpodstatnější osobu v celém procesu, protože právě moderátor přebírá roli učitele, který účastníky motivuje, sleduje, komentuje jejich příspěvky a často také uklidňuje příliš dravé jedince, kteří mají mnohdy tendenci převzít slovo: „Úlohou moderátora je mj. událost zahájit, představit přítomné, poskytovat praktické informace, dohlížet na respektování časového harmonogramu, uvádět jednotlivá témata, průběžně shrnovat již řečené a konečně seznámit účastníky s tím, jak bude získaný materiál dále využit. Nejdůležitějším úkolem moderátora je ale vytvořit příjemnou atmosféru, která vybízí k diskusi. Toho nejlépe dosáhne, pokud bude vtahovat účastníky do rozhovoru, usměrňovat debatu a starat se o to, aby se všichni dostali ke slovu.“[2] Z předchozí citace můžeme vidět, že úkol moderátora není snadný. Pokud ale svou roli zvládne udržet, mohou přítomní zjistit více, než by očekávali. Je opravdu důležité, aby byl prostor věnován každému individuálně (vhodné je také rozdělit zúčastněné do skupin, pokud nechtějí mluvit samostatně), případně se mohou chopit situace extrovertní typy, kteří se stanou mluvčími introvertů. Výsledkem vždy musí být správný závěr, ze kterého pak knihovna může čerpat. Na konci každého sezení by mělo dojít k evaluaci, tedy k nějakému vyhodnocení celého procesu, aby byli všichni seznámeni s tím, co jejich příspěvky přinesly. Knihovna průběžně kontaktuje zúčastněné uživatele a informuje je o tom, jak využila jejich návrhy, čímž si získá důvěru těchto uživatelů a ti budou mít vyšší motivaci pro další diskusi. Uživatelé také potřebují cítit, že jsou jejich názory žádány, a tak by měla knihovna projevit empatii a její zaměstnanci by měli umět naslouchat. Zapojit uživatele do chodu knihovny tedy není až tak snadný proces, ale pokud jsou zaměstnanci správně poučeni, připraveni a motivováni (stejně tak uživatelé), dá se z akce vytěžit maximum a knihovna tak může ušetřit finance, čas i námahy při vylepšování svých služeb. Nezbytné je také neustálé proškolování zaměstnanců knihoven, aby mělo zapojení uživatelů do služeb knihovny patřičný efekt. Pravdou zůstává, že přestože mohou být všichni (zaměstnanci i uživatelé) perfektně připraveni, výsledky sezení nemusí být vždy ideální. Důležitá je tedy trpělivost z obou stran a uskutečnění více sezení, aby se mohly redukovat nedostatky z předchozích akcí apod. ZÁVĚR Článek navazuje na článek předchozí, který se zaměřil na designové myšlení a uživatele knihoven. V několika odstavcích jsme přiblížili fenomén zapojení uživatelů do služeb knihoven. Jedná se o moderní trend, o který se zajímá čím dál více knihoven ve světě i u nás. Celý proces zapojení uživatelů do chodu knihoven je poměrně náročný, ale pokud je vhodně zorganizovaný, může si vedení knihovny ušetřit velkou část práce při vymýšlení nových služeb a produktů. Vedle toho se také utváří komunita kolem knihovny a instituce tak může získat více návštěvníků a potenciálních uživatelů. POUŽITÉ ZDROJE LINDHOLM, Teresa. Spolupráce knihovny s uživateli: Jak na to?. Brno: Flow, 2015. ISBN 978–80–905480–8–4. [1] LINDHOLM, Teresa. Spolupráce knihovny s uživateli: Jak na to?. Brno: Flow, 2015, s. 16. ISBN 978–80–905480–8–4. [2] LINDHOLM, Teresa. Spolupráce knihovny s uživateli: Jak na to?. Brno: Flow, 2015, s. 19. ISBN 978–80–905480–8–4. Zapojení uživatelů do designu služeb knihovnen was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2022

Klimatické a sociálne témy sú pre mňa srdcové, hovorí Marek Mencl z Pábení

O práci dizajnéra, verejných službách či udržateľnosti sme sa rozprávali s Markom Menclom z Pábení, dizajnového štúdia, ktoré sa zameriava na dizajn udržateľných služieb. Okrem toho, že je CEO Pábení, spoluzakladá Marek aj skupinu dizajnérov a dizajnériek z Česka a Slovenska za klímu, kde sa teraz venujú prispôsobeniu modelu Doughnut economics pre české prostredie. Ďalšou zaujímavosťou je, že chce premeniť Pábení na družstvo. Na Markovi je sympatická ľudskosť, otvorenosť a sebareflexia, s ktorou pristupuje k otázkam. Na konci rozhovoru vás čaká dokonca aj drobný spoiler. Tak príjemné počúvanie! https://medium.com/media/06ec44cf62ed9bf1464214a9177587f2/hrefKlimatické a sociálne témy sú pre mňa srdcové, hovorí Marek Mencl z Pábení was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

15. 8. 2022

Velké otázky dneška — systémové přemýšlení

Velké otázky dneška — systémové přemýšlení Na KISKu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity vzniká bakalářský studijní program, který se zaměřuje na design informačních služeb. Přihlásit se na přijímačky můžete tady. V prvním semestru v jednom z kurzů otevíráme téma velkých otázek, které řeší nebo by měla řešit dnešní společnost. Témata chudoby, klimatické krize, genderové nerovnosti… A už existujících informačních služeb, které v českém kontextu na tohle téma fungují. Tenhle text obsah kurzu shrnuje a je myslím hezkým rozcestníkem k článkům, toolkitům a různým přístupům pro ty z vás, které téma zajímá. No a taky je psaný tak trochu s ambicí, že byste díky němu mohli dozvědět o celém bakalářském studiu a zvážit přihlášku :) Proč právě systémové myšlení? Tvůrcům informačních služeb se hodí mít ponětí o něčem, čemu se říká systémové myšlení. https://medium.com/media/5a62206b40302dee380b3f093fef938f/hrefJe pro ně nezbytné budovat si postupně schopnost pohybovat se mezi komplexním pohledem na problematiku společnosti a přírody a detailem, který nabízejí svým řešením. Svou službou. A nezbytné je to jednoduše proto: * aby nepřinášeli do společnosti už dávno existující služby nebo řešení a tím mimo jiné nepřehlcovali už tak přeplněný prostor třeba dalším informačním balastem, * aby hledali způsoby, jak pomáhat reálným problémům, kterým čelíme, a nesnažili se uměle produkovat další, * a taky proto, aby se pokoušeli domýšlet důsledky své činnosti, aby koukali do budoucna a za roh svých řešení a hledali, co jejich služba přinese lidem a světu za rok, dva nebo deset. Třeba o Airbnb efektu a jeho dopadu na trh s pražskými nemovitostmi už jste slyšeli? Toolkity Pro designéry (nejen informačních služeb) dneska už existují propracované toolkity a metodologie, které se snaží komplexitu a systémové myšlení dostat do rozličných oblastí s rozličným úspěchem. Pár příkladů: * Samotný Systemic Design Toolkit ukazuje, jak robustní může být systémový přístup. * Ale i když se zasoustředíte třeba jen na své město a hledáte příležitosti pro své okolí a nechcete to dělat od stolu, může to být fuška, jak ukazuje práce španělských Cobio Lab. * Na Githubu SpeculativeEdu najdete rozcestník k metodám a přístupům a případovkám, kterým se můžete probírat měsíce. * A komplexitu v toolkitu postihuje taky Terri Irwin a Gideon Kossoff, kteří se soustřeďují na Transition design. * Pod českým projektem Klimavize pak v těchto měsících vzniká toolkit, který systémové myšlení aplikuje do tématu řešení klimatické krize. Na kurzu začneme zlehka Pro účely úvodního kurzu si téma zásahů do systému zjednodušíme. Pomůže nám k tomu výrazně skvělá publikace Re-thinking Activism — A Practical guide for the Great Transition. Ta srozumitelným způsobem upozorňuje na nedostatky tradičních aktivistických přístupů a přináší konstruktivní podněty k systémovému aktivismu, který přispívá systémové proměně. Krom toho nám pomůže model pákových bodů popsaných Doneallou Meadows. A následně budeme hledat na případových studiích (představení si nechám na později do dalších blogpostů) a workshopech paralely, jak přenést systémový přístup do designu informačních produktů a služeb a ukážeme si, jak do systémového přemýšlení zapadá přemýšlení designéra. A nakonec to trochu rozbijeme filozofií Všechny toolkity, metodiky a striktnost postupů jsou pro designéry skvělý sluha. Praxe ale ukazuje, že nestačí. Že strojový přístup k designu bez intuice, vlastní vize světa a vědomí vlastních hodnot může vést k funkčním produktům a službám, otázkou zůstává schopnost napojit je na potřeby přírody a lidí kolem. S jednou fasetou, kam část společnosti začíná směrovat v uvažování o dalším fungování společnosti, nám pomůže Charles Eisenstein s trochu jiným pohledem na komplexitu a systémové přemýšlení, než je to striktně technicistní a precizní. https://medium.com/media/4117e0f242a2c895a299e5d21cccd48d/hrefZkuste štěstí u přijímaček a začněte studovat Zaujal vás výš popsaný předmět? Na bakalářském oboru KISKu, který startuje v září, toho dostanete v průběhu tří let mnohem mnohem víc: * obor designu informačních služeb studovaný celý na dálku, * přístup ke skvělým odborníkům, * v češtině, * s důrazem na praxi, interakci a learning by doing. Stojí za tím stojí: Ladislava Zbiejczuk Suchá a Petr Škyřík jako kápové. S Petrem Kosnarem, Michaelou Stetiarovou, Petrou Štěpánkovou, Petrem Pouchlým, Matějem Káninským, Romanem Novotným, Alžbětou Strnadovou, Terezou Kosnarovou Venerovou… se budete potkávat jako s lektory a garanty. Každý semestr je taky prošpikovaný experty z praxe. Získáte mentory a možnost stáží. A nutno dodat, že klasickou přednášku, jak ji znáte ze škamen, aby v celém studiu pohledal. Že místo zkoušek a esejů bude vznikat portfolio, který toho poví víc než bakalářka. Že nedílnou součástí bude využití virtuální reality… Jo a přihlášky startujou v červenci. Studujte Design informačních služeb | Katedra informačních studií a knihovnictví Vidíme se? Velké otázky dneška — systémové přemýšlení was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 6. 2022

Service Design Workshop | jaro 22

Ahoj! Jsem Emil, KISKový chatbot. 🤘 S čím ti mohu pomoct? Seznamte se s Emilem — chatbotem, který pomáhá studentům KISKu s jejich studiem na MUNI. Tedy spíše s jeho pracovní verzí. Vznikl totiž během tří střed v rámci předmětu Service Design Workshop na jaře 2022, který proběhl ve spolupráci se společností FeedYou. Díky nim jsme se dozvěděli o procesu tvorby chatbota a jejich významu v moderním světě. Na první společné dvouhodině nám zástupci FeedYou představili své rozhraní pro tvorbu chatbotů a krok za krokem nás provedli základy, které by nám při tvorbě vlastního chatbota neměly chybět. Předali i doporučení, na co se zaměřit a čemu se vyvarovat. Následně proběhlo rozdělení na dvě skupiny a zadání prvního úkolu na následující hodinu — vybrat si ve skupině možné využití chatbota a zkusit jej vytvořit. V naší skupince jsme se rozhodli vytvořit chatbota, který by provázel studiem studenty KISKu. Hodně jsme si povídali o zkušenostech ze studia a vzpomínali na naše potíže při hledání informací. V rámci tohoto prvního branstormingu na společném online hovoru jsme nejprve navrhli oblasti a problémy, které studenti KISKu řeší. Následně jsme tyto problémy rozdělili do kategorií, jakými IS reflektuje studium, a tedy „Začátek studia“, „Průběh studia“ a „Závěr studia“. Protože jsme přemýšleli i nad rámcem, kdy by náš chatbot Emil nebyl pouze pomocníkem pro věci týkající se KISKu, ale také obtížnějších situací, které mohou během studia nastat (například potřeba vyhledat Poradenské nebo Kariérní centrum), případně i jiných (kam se jít najíst, do jakých spolků se zapojit, atd.), přidali jsme i kategorie „Mimostudijní věci“, “Něco jiného” a „Na koho se obrátit?“. ukázka základního větvení konverzací chatbotaKvůli různým časovým možnostem nás všech jsme se shodli, že nejlepším řešením bude pracovat na tvorbě Emila asynchronně. Hned po rozdělení kategorií, které kdo bude mít na starost, jsme začali přemýšlet nad Emilovou tonalitou a obecně tím, jak bude komunikovat. Shodli jsme se na tom, že komunikuje s humorem, ale není hanlivý ani příliš sarkastický, tyká, je trpělivý, citlivý a přátelský. Díky tomu jsme pak dokázali tvořit jeho obsah nezávisle na sobě, ale v podobném duchu. Pracovali jsme i s vizuální stránkou konverzací, ale nevyhodnotili jsme ji v prvním prototypu jako prioritu, první návrh chatbota byl tedy spíše hlavně textový. Po prvním představení Emila ostatním v předmětu se k němu zástupci z FeedYou vyjádřili a poradili, jak jej zlepšit. Navíc už jsme byli i všichni lépe seznámeni s rozhraním pro tvorbu chatbotů, mohli jsme tak začít pracovat i na pokročilejších úkolech. Naše týmová spolupráce i v následujícím týdnu byla kromě krátkého organizačního hovoru asynchronní. Přidali jsme více vizuálních prvků jako jsou obrázky, emotikony a gify, opravili jsme ukládání odpovědí, zjednodušili jsme průchod konverzačními větvemi a také jsme přidali vhodnější zakončení konverzace. Service Design Workshop byl zakončen prezentací chatbotů obou skupin a diskuzí o jejich budoucnosti. Přestože byla práce na chatbotovi náročná a intenzivní, máme velkou radost a děkujeme za příležitost si ji vyzkoušet. Service Design Workshop | jaro 22 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

7. 6. 2022

Service design workshop 2022 — Ako sme tvorili chatbota

Service design workshop 2022 — Ako sme tvorili chatbota Service design workshop bol v jarnom semestri 2022 vedený firmou FeedYou, ktorá sa zaoberá poskytovaním služieb v podobe tvorby virtuálnych asistentov pre svojich klientov. Ako účastníci workshopu sme mali možnosť vyskúšať si prácu s chatbotom. V celku sme absolvovali tri výukové bloky, pričom prvý bol venovaný predstaveniu a zaškoleniu vo vývojom prostredí, v ktorom sme neskôr pracovali. Ostatné dva bloky boli tvorené prezentáciou chatbotov od študentov a spätnou väzbou od špecialistov. Našou počiatočnou úlohou bolo vymyslieť, komu by náš chatbot slúžil. Po krátkom brainstormingu ešte počas prvého výukového bloku sme sa prirodzene rozdelili do skupín podľa jednotlivých nápadov. Hlavné zameranie tímového chatbota sme mali v rámci tímu jasné: sprievodca pre prvákov na Filozofickej fakulte MU. Zdroj: feedyou.aiPo absolvovaní úvodného zaškolenia špecialistami z FeedYou sme sa všetci členovia tímu následne stretli osobne. Na základe dát, ktoré nám jeden z našich členov sprístupnil, sme boli schopní identifikovať najčastejšie problémy, ktorým čelia prváci po prijatí na fakultu. Syntézou poznatkov sme nakoniec vybrali nasledovné tri hlavné potiaže: * “Chcem si zariadiť ISIC” * “Chcem si zostaviť rozvrh” * “Chcem si registrovať predmety” Tieto tri piliere tak tvorili počiatočný rozcestník nášho chatbota. Neskôr sme ho doplnili ešte o možnosť riešenia iného problému skrze mailovú komunikáciu so študijným oddelením. Celý brainstorming sme zaznamenávali na virtuálnu nástenku v nástroji Miro. Na druhé stretnutie sme si vo vývojárskom prostredí FeedYou Platform vytvorili prvú verziu chatbota. Personifikovali sme ho do postavy večného študenta fakulty, ktorý za každú výpomoc dostane body potrebné pre postup k záverečnej štátnej skúške. Poľudštenie virtuálneho asistenta nám prišlo užívateľsky prívetivé. Táto prvá verzia chatbota obsahovala dve vetvy, ktoré boli plne priechodné. Jednu vetvu vždy tvorili dvaja členovia tímu — jeden písal obsah, druhý “klikal” a tvoril kostru chatbota. Počas druhého výukového bloku sme obdržali i náš prvý feedback, pomocou ktorého sme spoločne identifikovali miesta, ktoré bolo potrebné vylepšiť. Naša pracovná kostra chatbota v MiroPočas ďalšieho týždňa sme dokončili práce na tretej vetve a ostatné dve sme zefektívnili na základe predchádzajúcej spätnej väzby od profesionálov z FeedYou. Takisto sme k nášmu chatbotovi pridali i konverzáciu, ktorá sa uskutočnila vždy pri ukončení dotazovania zo strany užívateľa a spočívala v rozlúčení a zbere spätnej väzby od užívateľa. Podobne sme si vyskúšali na chatbota implementovať funkciu NLP (Natural Language Proccessing), ktorá sa na základe štruktúry užívateľského dotazu snaží ponúknuť čo najlepšiu odpoveď. Následne sme na záverečnom stretnutí predstavili finálnu verziu chatbota a prebrali sme jeho možné budúce využitie v praxi. Osobne bol pre nás najnáročnejší krok zoznámiť sa s vývojovým prostredím FeedYou, keďže v úvodnom školení sme boli zahltení obrovským množstvom nových informácií. Do určitej miery nám bol nápomocný manuál, ktorý sme mali k dispozícii hneď po prvej hodine. Po mnohých pokusoch založených na metóde pokus-omyl sme sa však do procesu tvorby chatbota zabehli. Oceňujeme, že sme v rámci výukových blokov získavali priebežnú spätnú väzbu, na základe ktorej sme chatbota vylepšovali. Spôsob vedenia i úloh riešených v rámci Service design workhopu za jar 2022 hodnotíme ako veľmi prínosný a inšpiratívny. Service design workshop 2022 — Ako sme tvorili chatbota was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 4. 2022

Service Design Workshop 2021 — Univerzity budoucnosti

Service Design Workshop 2021 — Univerzity budoucnosti V podzimním semestru 2021 jsme absolvovali předmět Service design workshop, který se letos uskutečnil pod vedením Ladislavy Zbiejczuk Suché a zabýval se Transition designem. Transition design se zaměřuje na “wicked” problémy, tedy problémy kterým společnost v 21. století čelí, jako jsou například klimatické změny a globální pandemie. Nesnaží se přitom o řešení aktuálních problémů, ale o návrh změn, které v rámci desítek let povedou k naplnění vize, kterou má být udržitelnější a rovnocennější budoucnost. Než jsme vůbec začali pracovat, tak bylo nutné si vybrat téma, kterému se budeme chtít v rámci Service designu workshopu věnovat. Na výběr jsme měli z celkem pěti témat, nám se však nejvíce zamlouvalo téma “Univerzity Budoucnosti”, které se zabývalo podobou univerzit v budoucnosti. Začali jsme krátkým brainstormingem, abychom přišli na to, co koho zaujalo na tématu Univerzit Budoucnosti a snažili jsme se najít problém, kterému bychom se chtěli všichni věnovat. Společně jsme dospěli k tomu, že bychom se rádi věnovali celoživotnímu vzdělávání, jelikož se jedná o koncept, který není v Česku příliš populární a přišla nám lákavá představa lépe zprostředkovat vzdělání lidem všech věkových kategorií. Navázali jsme tedy PEST analýzou, abychom byli schopni plně porozumět všem faktorům, které celoživotní vzdělávání ovlivňují a ujasnili si, jakou roli v něm má univerzita. Brzy jsme však zjistili, že téma celoživotního vzdělávání není dostatečně konkrétní a tak jsme se rovnou vrhli na další brainstorming. V rámci brainstormingu jsme potřebovali naformulovat jaký problém bychom přesně chtěli řešit a tak jsme sáhli po Concerns & Fears a Hopes & Aspirations frameworcích, abychom zmapovali veškeré obavy a přání všech zapojených stran. Jako designovou výzvu, které bychom se chtěli věnovat jsme nakonec vybrali pomoc univerzitám držet krok s rychle se vyvíjejícími obory, aby lépe připravovaly studenty na praxi. Naší prvotní vizí bylo vytvoření online platformy, které by propojovala univerzity na globální úrovni a umožňovala studentům studovat mikrokurzy z univerzit po celém světě a uzpůsobovat si studium svým potřebám. Abychom zjistili, zda již existují řešení, která by řešila problém, který jsme si vytyčili. Během mapování projektů jsme našli funkční alternativy, které již dnes více či méně řeší problémy, které jsme chtěli vyřešit. Mezi takové alternativy patří některé online programy na univerzitách (Unicorn University, International Open University,…), online platformy (Edx, Coursera for Campus,…). Uvědomili jsme si, že v tomto prostředí není zapotřebí vytvořit novou globální platformu pro on-line vzdělávání. Stále jsme ale vnímali, že plnohodnotné online univerzitní vzdělávání v Česku a na Slovensku zaostává za zahraničím. Pokud má obyvatel Česka zájem studovat na vysoké škole online, je poměrně jednoduché najít si obor na zahraničních univerzitách, ale v československém prostoru možností moc není. Zároveň je české prostředí specifické tím, že je veřejné vzdělávání hrazeno ze sociálního systému, který zde existuje. Globální platforma, která nebude zohledňovat český sociální systém a kde bude vzdělání placeno, není pro české prostředí atraktivní. V této chvíli jsme spolu vypracovali Lean Canvas, pomocí něhož jsme si dokázali vykrystalizovat, což je vlastně problém, který chceme řešit. Načrtli jsme si také cesty, kterými se může projekt v budoucnu rozjet. Rozhodli jsme se, že chceme pomáhat lokálním univerzitám při přípravě a údržbě svých vlastních online programů. Naši vizi jsme změnili v to, že chceme přenést univerzitní vzdělávání do podoby plnohodnotných programů v českém prostředí. Chceme, aby bylo vzdělání v budoucnosti dostupné pro všechny těžko dostupné skupiny obyvatelstva, které mají s docházkou na univerzitu problém dnes. Jde například o rodiče s malými dětmi, lidi z vyloučených lokalit, lidi kteří nemají možnosti žít ve větším městě (kde se typicky univerzity nacházejí), lidi s určitými handicapy a podobně. Při zavádění online programů mohou české (a slovenské) univerzity mít problém vyznat se v legislativě, případně může být problém to, že legislativa na určité aspekty online vzdělávání ještě neexistuje. Další věci, které mohou řešit při přípravě programů je například to, jak to zajistit technicky nebo finančně. Univerzit, které s myšlenkou vlastních online programů „koketují“ už déle může být více, ale nemusí mít ten správný prostor a možnost sdílet mezi sebou zkušenosti a good practice. Naším artefaktem se tedy stala online komunitní platforma (resp. landing page této platformy), která bude vzdělávat univerzity o přípravě, správě a vylepšování online programů a zároveň vytvářet prostor pro spolupráci různých univerzit a odborníků v této tématice. Naše platforma by mohla začít v lokálním, česko-slovenském kontextu. Pokud bychom zjistili, že platforma opravdu plní svůj účel a pomáhá univerzitám zprostředkovávat vzdělávání ve virtuálním světě, chtěli bychom, aby se v budoucnu expandovala i do jiných zemí, kde to bude dávat smysl. Service Design Workshop 2021 — Univerzity budoucnosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 4. 2022

Design Justice a ako ju dosiahnuť

Dizajn je už zo svojej podstaty o zmene. Nie je len o tvorbe nových materiálnych artefaktov, ale aj o spôsobe, akým nové technologické objekty umožňujú nové postupy, zvyky, spôsob života a interakcií (Dombrowski et al., 2016). Viac než obyčajným popisovaním alebo udržiavaním reality, dizajn je vždy zapojený aj do procesu jej premien (Dunne and Raby, 2013). Avšak progresívne zmeny sa nedejú prirodzene. Tým, že sa úsilie vynakladá na dizajnovanie statusu quo — a teda toho, chce alebo potrebuje väčšina zapojených strán (resp. výskumníkov), sa často zakotvujú problematické nerovnosti a mocenské vzťahy, privilegovanie elitných sociálnych skupín a marginalizácia ostatných (Bardzell, 2010). Pred touto tendenciou je možné bojovať zapojením tzv. social justice — sociálnej spravodlivosti, ktorá môže poskytnúť stratégie a záväzky pre usmernenie dizajnérskej praxe. Prijatie tohto prístupu všeobecne znamená venovať pozornosť tomu, ako (ne)spravodlivo sú v našej spoločnosti rozdelené privilégiá, benefity, moc, bremená či povinnosti a ako to môže spôsobovať útlak jednotlivým ľuďom (Dombrowski et al., 2016). Na snahe o dosiahnutie sociálnej spravodlivosti je postavená aj „Design Justice“. Design Justice je prístup k dizajnu vedený marginalizovanými komunitami, ktorý explicitne napáda štrukturálne nespravodlivosti a nerovnosti namiesto toho, aby ich reprodukoval (Chock, 2020). Spája dizajn, sociálnu a mocenskú spravodlivosť. Iniciatíva vznikla skrze rastúcu komunity dizajnérov v rôznych oblastiach, ktorí úzko spolupracujú so sociálnymi hnutiami a komunitnými organizáciami po celom svete. Jednou z najvýznamnejších predstaviteľov hnutia je Sasha Constanza-Chock, ktorá sa sama reprezentuje ako nebinárna transrodová žensky-sa-prezentujúca osoba. Vo svojej knihe (2020) popisuje teóriu a prax dizajnovej spravodlivosti a ukazuje, ako univerzálne dizajnovanie „pre všetkých“ diskriminuje a zabúda na isté skupiny ľudí, ktorí nezapadajú do akéhosi štandardu. Často ide o prejavy zvrchovanosti bielej rasy, kapitalizmu, kolonializmu atď. Chock naopak povzbudzuje k tomu, aby čitatelia pomocou dobrého, na používateľa-orientovaného dizajnu, rôznorodosti zamestnancov v technológiách a dizajne „budovali lepší svet, svet kde sa zmestí veľa svetov; prepojené svety kolektívneho oslobodenia a ekologickej udržateľnosti.“ Je líderkou komunity s názvom Design Justice Network, ktorú tvoria dizajnéri spolupracujúci so sociálnymi hnutiami a komunitnými organizáciami naprieč celou USA a aj vo svete. Okrem dizajnérov spája aj technológov, developerov, novinárov, aktivistov či výskumníkov. Design Justice Network vznikla v roku 2015, keď sa stretlo 30 takýchto ľudí a zúčastnili sa workshopu „Generating Shared Principles for Design Justice“ (Chock, 2020). Ich cieľom je stelesňovať a praktizovať princípy Design Justice Networku. Predstavujú si budúcnosť, v ktorej je dizajn vedený práve systémom marginalizovanými ľudmi, ktorí doň môžu priniesť svoje pohľady a skúsenosti. Pracujú na tom, aby vznikla prepojená komunita, kde si navzájom môžu všetci zdieľať zdroje a sú si rovní. Vlastnými slovami sa charakterizujú takto: „Využívame našu kolektívnu silu a skúsenosti, aby sme vytvorili svety, ktoré sú bezpečnejšie, spravodlivejšie, dostupnejšie a udržateľnejšie. Vyzdvihujeme oslobodzujúce zážitky, postupy a nástroje a kriticky spochybňujeme úlohu dizajnu a dizajnérov. Zakotvení v pocite hojnosti, možností a radosti, poskytujeme spojenie, starostlivosť a komunitu pre odborníkov praktizujúcich Design Justice.“Sasha Constanza-ChockAko dosiahnuť design justice? Design justice si v teórii vyžaduje aj spravodlivé dizajnové procesy, aj spravodlivé výstupy (Chock, 2020). V praxi však majú všetky dizajnérske projekty obmedzené zdroje a obmedzený čas. Inak povedané, takmer vždy je nutné robiť kompromisy medzi inkluzívnosťou projektu a potrebou uspokojiť komunitu. Projekt môže byť úžasne spravodlivý, inkluzívny, no zároveň môže zlyhať v otázke dizajnu a užitočnosti pre komunitu. Naopak neinkluzívny produkt sa môže stať populárnym, užitočným a obľúbeným. Tieto problémy sa nedajú úplne vyriešiť, ale je skvelé, keď im dizajnéri aspoň venujú pozornosť a pokúšajú sa navrhovať spravodlivé produkty či služby. Môže sa zdať, že princípy design justice sú v reálnom svete nerealizovateľné — ak dizajnéri majú brať do úvahy každú podskupinu ľudí, zaberie to veľmi veľa času a nikdy projekty nedokončia. Je síce pravda, že zvažovať každú výčitku, testovať, vyhodnocovať a opäť si vypočuť kritiku by bolo príliš vyčerpávajúce a neproduktívne. Na druhej strane konštruktívna kritika v spojení s alternatívnymi návrhmi môže pomôcť. Chock (2020) si myslí, že aj keď je technicky nemožné vyhnúť sa reprodukovaniu nespravodlivostí v dizajne, jej odpoveď na Voltairovu myšlienku „dokonalosť je nepriateľom dobrého“ (z angl. „the perfect is the enemy of the good“) je „Len to skúste!“. Podobným, ale miernejším argumentom proti design justice je, že je možné ju dosiahnuť, ale extrémne spomaľuje dizajnové procesy a neoplatí sa to. V praxi je však pravda, že dizajnový tím praktizujúci prístupy design justice môže pracovať rovnako rýchlo alebo pomaly, ako bežný dizajnový tím. Čím viac ľudí si tento prístup osvojí, tým jednoduchšie ho bude implementovať. Navyše postupne pribúdajú doménovo špecifické nástroje a postupy, ktoré tento proces uľahčujú. Ak by aj bola pravda, že na niektoré spravodlivé dizajnové procesy je treba viac času, možno je vhodné v tomto prípade pripustiť si, že „pomaly ďalej zájdeš“ a stojí to za to. Existuje viac prístupov k spravodlivému dizajnu. Dizajnér a akademik Carl DiSalvo je zástancom tzv. protistranného dizajnu (angl. adversarial design) — treba tvoriť a ponúkať špekulatívne alternatívy a vzdorovať súčasne prijatým mocenským štruktúram. Hovorí, že „dizajn môže priniesť posun smerom ku krokom, ktoré modelujú alternatívne súčasnosti a možnú budúcnosť v materiálnej a skúsenostnej forme“ (DiSalvo, 2012). Ďalším prístupom by mohlo byť paralelné utopistické poňatie dizajnu (Chock, 2020). To znamená, že popri pragmatickom dizajnovaní produktu by sa paralelne vytvárali aj radikálne, utopistické riešenia vzhľadom na špecifiká projektu. Z dizajnového procesu by sa tak stalo akoby cvičenie, pri ktorom by dizajnéri (ideálne priamo z komunity, pre ktorú tvoria riešenie) objavovali korene problému a okrem realistických nápadov by pri tom brainstormovali aj nápady na systematické zmeny bez ohľadu na ich reálne možnosti. Týmto spôsobom sú klasické výstupy z procesu obohatené o hĺbkové porozumenie problému a nápady na radikálne transformácie, čo pre utláčané komunity môže veľa znamenať a povzbudiť ich. Dombrowski (2016) popisuje rad konkrétnych dizajnových stratégií vzhľadom na šesť rôznych aspektov sociálnej spravodlivosti. Tieto vzorové stratégie pomáhajú ukotviť orientáciu na sociálnu spravodlivosť v dizajnovej praxi. Medzi tieto stratégie patrí dizajn pre transformáciu, rozpoznávanie, reciprocitu, umožnenie, distribúciu a zodpovednosť. * Dizajn pre transformáciu V prvej stratégii Dombrowski zvýrazňuje premenlivosť a tvárnosť konceptu sociálnej spravodlivosti. Ten sa vyvíja tým, ako stále viac odhaľujeme problémy a ich príčiny a reflektuje vždy nové sociálne normy. Preto dizajnovo spravodlivý prístup k transformácii počíta s tým, že sa neuspokojíme dočasne s krátkodobými inováciami, ale budeme sa sústreďovať na dlhodobé zmeny v štruktúrach ako je vláda, kultúra, vzdelanie a dizajnovali ich tak, aby nepodporovali sociálne nerovnosti. Kladie dôraz na systémové zmeny, nie individuálne. * Dizajn pre rozpoznávanie Druhá stratégia tkvie v identifikácii nespravodlivých praktík, pravidiel, zákonov a iných fenoménov a rovnako aj ľudí, ktorí sú nimi najviac postihnutí. V rámci dizajnového procesu je to fáza, keď dizajnéri formulujú a rámujú problém a jeho kľúčové časti. Problémy neexistujú a priori, dizajnéri ich formulujú, keď definujú zámery, na ktoré chcú upriamiť pozornosť. Toto definovanie zároveň vytvára parametre, podľa ktorých vieme problém adresovať a zužujú nám možné riešenia. Čiže problémy môžeme vnímať podľa Dombrowského ako „rozvinuté porozumenia situácií, ktoré nám vymedzujú dizajnový priestor“. * Dizajn pre reciprocitu V nadväznosti na rozpoznávanie, po identifikácii nespravodlivosti je nutná reciprocita. Tá vyjadruje vzťahy medzi tými, ktorým je upieraná spravodlivosť a tým, čo sa musí udiať, aby sa to napravilo. To zahŕňa dohodu, čo môžeme považovať za férové očakávania/povinnosti všetkých zapojených strán. Reciprocita ako dizajnová stratégia sa teda zameriava na vytváranie spravodlivejších vzťahov. * Dizajn pre umožnenie Štvrtá stratégia sa zameriava na umožnenie, uľahčenie a rozvoj príležitostí pre ľudí, aby naplnili svoj potenciál a rozvinuli svoje vlastné schopnosti. „Umožnenie“ ako ideál podľa Dombrowského znamená vytváranie príležitostí na zmenu, ako aj možností rozhodnutia o tom, čo zmeniť. * Dizajn pre rovnomernú distribúciu Ďalšia stratégia je dizajn pre rovnomernú distribúciu výhod a záťaží sociálnych systémov. Medzi výhody patrí blahobyt, tovar, príležitosti, prístup k zdrojom… A pod záťažou rozumieme dane, neadekvátny príjem, znečistenie životného prostredia a podobne. Spravodlivá distribúcia sa nesmie týkať iba fyzických statkov, ale aj nehmotných zdrojov, akými sú moc, vedomosti, privilégiá. * Dizajn pre zodpovednosť Posledná stratégia zahŕňa prevzatie zodpovednosti tých, ktorí podporujú utláčanie druhých alebo z neho neprávom profitujú a udeľovanie primeraných sankcií alebo dokonca trestov. To môže byť niekedy náročné pre ľudí s nízkym sociálnym postavením. Preto je dôležité vytvárať „spojenectvá“ ľudí so spoločným zámerom, aby odolali tlaku a vyvolali požadovanú politickú či etickú reakciu (Dombrowski, 2016). Na záver je treba poznamenať, že dizajnéri, vývojári a technológovia majú veľké postavenie v globálnej ekonómii. Bez nich nefunguje potrebná infraštruktúra na udržiavanie súčasných nespravodlivých systémov (Chock, 2020). Mnohí z nich vyvíjajú tlak na firmy, kde pracujú a vznikajú hnutia ako #TechWontBuildIt či #NoTechForICE, čo už sa dá považovať za veľký pokrok. Samozrejme, nestačí len vzdorovať — Design Justice Network a podobné organizácie sa snažia okrem vzdoru hľadať aj schodné, alternatívne riešenia. Ostáva dúfať, že dizajnérom z rôznych odvetví prístup design justice pomôže v tejto snahe o pretváranie zaužívaných postupov. ZDROJE Bardzell, S. (2010). Feminist HCI: taking stock and outlining an agenda for design. In Proceedings of the SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems (CHI ‘10), 1301–1310. http://dx.doi.org/10.1145/1753326.1753521 Constanza-Chock, S. (2020). Design justice : community-led practices to build the worlds we need. Cambridge, Massachesetts: The MIT Press. Costanza-Chock, S. (2020). Design justice. Retrieved January 16, 2022, from https://design- justice.pubpub.org/ DiSalvo, C. (2012). Adversarial Design. Cambridge, MA: MIT Press Dombrowski, L., Harmon, E., Fox S. E. (2016): Social Justice-Oriented Interaction Design: Outlining Key Design Strategies and Commitments, DIS 2016 companion : proceedings of the 2016 ACM Conference on Designing Interactive Systems : June 4–8, 2016, Brisbane, Australia Dunne, A. Raby, F. (2013). Speculative everything: design, fiction, and social dreaming. MIT Press. Design Justice a ako ju dosiahnuť was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 3. 2022

Koncepce platformy

Koncepce platformy pro rozmanitější a citlivější participaci Service design workshop Daria Nepriakhina. Zdroj: UnsplashPo rozboru obav a aspirací všech zainteresovaných stran v současnosti jsme se rozhodli navrhnout, jak by situace u těchto stran vypadala (či měla vypadat) v roce 2050 po realizaci všech vhodných a přínosných změn. Mimo jiné by se v této ideální budoucnosti dostalo podpory a uznání od města aktivním občanům, ti pasivní by chovali úctu k veřejnému prostoru a ke svému bezprostřednímu okolí, příroda by byla u všech hodnotným aktérem, do utváření podoby veřejných míst by byly zapojeny všechny ohrožené skupiny jako třeba lidé bez domova a odborníkům by nebyly kladeny překážky k tomu, aby byli schopni vytvořit funkční, udržitelné a empatické řešení zelených prostor. K tomuto stavu je však potřeba nějakým způsobem dospět, a proto jsme navrhli tři různé projekty, které by mohly pomoct ke spokojenosti všech zainteresovaných stran. Návrh projektů Prvním projektem je osvětový/vzdělávací program o zeleni ve městě, který by měl zapříčinit posun každého ve vnímání prostoru kolem sebe, což znamená schopnost rozpoznat, jak nejlépe prostor využít, aby byl dlouhodobě udržitelný a také schopnost větší empatie, tedy schopnost vnímat, jak nejlépe prostor pomůže všem zúčastněným skupinám včetně přírody samotné. Dále by měl podnítit intenzivnější práci s nevyužitým místem a vyšší míru zapojení občanů do změny veřejného prostoru. Pro projekt je důležité, aby vznikla jakási dohoda s městem o užívání prostoru, zapojení všech sociálních skupin a aby byly obnovené prostory udržitelné a stále udržované. Pomoc při realizaci projektu by přinesly různé nedostatečně využité zdroje jako třeba lokální firmy, které by se podílely na vzniku komunitních zahrad, například technologicky, personálně či poskytnutím prostoru. Rozvoj na lokální úrovni je pro udržitelnost velmi důležitý. Pomáhá například zmírnit dopravní zátěž či znečišťování ovzduší a zamezuje růstu sociálního vyloučení. Dále to jsou i lokální zemědělci či pekaři, kteří by dodávali potraviny do školních jídelen, umělci, kteří dokáží nabídnout nové perspektivy vidění veřejného prostoru a především děti. Ty se mohou aktivně podílet na vzhledu a využití prostoru okolo školy, následně o něj pečovat a učit se. Tím si budou pěstovat lásku k přírodě kolem sebe a do budoucna se stát aktivními a uvědomělými občany v rámci utváření prostoru ve městech. S tímto projektem souvisí i druhý, kterým je platforma pro rozmanitější a citlivější participaci. Ta bude kontrolovat činnost města, předávat návrhy odborníkům a úřadům a pomáhat různým skupinám obyvatel účastnit se participativních rozhodovacích procesů. Vznik nezávislé platformy propojující odborníky, občany a město zapříčiní více aktivismu, občanské iniciativy, podporu komunit a ohleduplnost a empatie se stane standardem. Navíc velmi pomůže prvnímu projektu v implementaci edukačních aktivit; ve spolupráci s pedagogy a v podílení se na vzdělávání občanů v péči o veřejný prostor. Platforma bude také aktivně podporovat zapojení ohrožených a znevýhodněných skupin obyvatel jako jsou lidé bez domova či lidé s handicapem a to tak, že formu zapojení bude ladit podle jejich specifických potřeb. To se může realizovat za pomoci spolupráce se sociálními pracovníky v pečovatelských domovech apod. Třetí a poslední projekt je zaměřený přímo na zeleň a má zajistit více prostoru a klidu pro městskou přírodu, což znamená především chytřejší organizaci inženýrských sítí. Pod zemí se nachází mnoho těchto sítí, které jsou často umístěny tak, že zabraňují růstu kořenů a stromy v důsledku toho dostávají málo živin. Nepomáhá ani solení silnic, sůl totiž způsobuje usychání stromů, (dá se přitom nahradit štěrkem či popelem apod.) nebo příliš udusaná, utužená půda, která brání kořenům k cestě za vzduchem. Projekt by měl také zajistit zadržování dešťové vody, použití propustných povrchů ve městě, podporu včelaření a budek, méně konzumerismu apod. Tato tematika opět úzce souvisí s oběma předchozími projekty. Jak se vzděláváním o zeleni ve městě, kdy lidé často nevědí, jak se k přírodě chovat, tak i s participací, kdy by občané měli mít možnost vidět do toho, co se s flórou ve městech děje a přispívat se svými návrhy. Projekty nás dovedly k myšlence na jeden souhrnný projekt, který jsme označili jako Empatické město. Abychom mohli Empatické město do detailu zanalyzovat, použili jsme teorii změny, tedy metodu pro plánování, participaci a hodnocení. Tato metoda nám měla pomoct s definicí dlouhodobého cíle, zpětného mapování a k identifikaci nezbytných předpokladů, které jsou potřebné k realizaci. Platformu Empatické město zmiňujeme i v následující části textu, kde jsou její principy rozebírány detailněji. Teorie změny Jako základní problém jsme si zde vydefinovali nevyužívaný městský prostor, ke kterému se nabalují další problémy; bariéry ve veřejném prostoru, zeleň jako druhořadá v územním plánování či ekonomické zájmy a konzumerismus jako priorita. Za cíl jsme si poté stanovili větší empatii, tedy aby byla příroda brána jako rovnocenný partner, aby město podporovalo zapojování obyvatel i odborníků a aby veřejný prostor reflektoval potřeby všech stran, kterých se prostor týká. S tím souvisí i vzbuzení zájmu o veřejný prostor a zeleň u občanů a také možnost jejich zapojení u návrhů. Teorie změny. https://miro.com/Klíčové publikum jsou pro nás v tomto případě naprosto všichni včetně městského ekosystému. Výsledkem by byla platforma, která by propojovala odborníky, občany a město s tím, že by byla schopna reflektovat i potřeby zeleně. Bylo by dobré, kdyby měla platforma státní podporu s určitým oficiálním a systémovým směřováním ke změně hodnot. S tímto by souvisely i vzdělávací programy pro školky, školy a pedagogy. Zároveň by se podporovalo sdílení know how, tzn., že dobré nápady by se neměly ututlávat, ale naopak podporovat a sdílet. Dále nám přijde rozumné podporovat v ekonomice výměnný obchod a reciprocitu. Už jen tím, že zasadíme užitkové stromy ve městě, vzniká hodnotná komodita, se kterou se dá nadále pracovat na lokální úrovni. Co se týče státní podpory, uvítali bychom změnu územního plánování tak, aby do něj mohli zasahovat i občané. Momentálně je realizace jejich zásahu legislativně velmi náročná. Jako dobré řešení vidíme také kratší pracovní dobu občanů, díky níž by lidé měli více času na řešení veřejného prostoru. To, co bychom získali, by byla inkluzivní participace i tolerance a empatie ve společnosti, což jsme si na začátku vytyčili jako cíl. Ideálního modelu je těžké dosáhnout na sto procent, nicméně je možné určitým způsobem pracovat na rozmanitosti života ve městě a na dlouhodobé vizi, které by bylo možné docílit za pomoci iniciace města a kvalitních studií odborníků. Ideální by tedy bylo, kdyby se město stalo pomocnou rukou těchto studií a kdyby nejen ono pochopilo, že příroda je rovnocenným partnerem našich životů. Koncepce platformy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 3. 2022

Směrem k Design Justice: Za hranice diverzity v designových oborech vstříc rozmanitější představě o…

Směrem k Design Justice: Za hranice diverzity v designových oborech vstříc rozmanitější představě o uživateli Photo by Amy Elting on UnsplashNení pochyb o moci, jež v sobě design pojímá ve všech svých oblastech, moci, jež je hromaděná v rukou profesionálních designérů, kteří strukturují naši realitu a dávají vzniknout formám, ovlivňujícím lidské smýšlení i každodenní činnosti. Design má nezměrný dopad na lidský život, přesto mnoho stávajících designových procesů reprodukuje strukturální nerovnost a útlak.[1] Odpověď na tuto situaci představuje Design Justice: oblast teorie a praxe, zabývající se způsobem, jakým design ovlivňuje distribuci rizik a benefitů mezi různorodé skupiny lidí. Design Justice vychází z intersekcionální analýzy Matice nadvlády (v originále Matrix of Domination) a prosazuje designové hodnoty zpochybňující a potírající nadvládu bílé rasy, hetero-patriarchát, kapitalismus a kolonialismus osadníků.[1] Staví přitom na Black Feminist Thought, vnímá rasu, socio-ekonomickou vrstvu a pohlaví jako vzájemně propojené systémy útlaku, jež společně dopadají na jedince stojící na jejich křižovatkách a vymezuje se tak oproti principům a praktikám designu, považujícím rasu, vrstvu, či pohlaví za nezávislé konstrukty. Právě užití toho, co Kimberlé W. Crenshaw, právnička a obhájkyně občanských práv a autorka teorie Intersekcionality, nazývá analýzou jedné osy, vede k opomnění skupin lidí, nacházejících se na výše zmiňovaných metaforických křižovatkách, skupin intersekčně znevýhodněných. [1] Design Justice je rovněž rozrůstající se sociální hnutí, v jehož rámci vzniklo deset principů Design Justice, směřujících odborníky k praktikování designu, jež nebude dále reprodukovat a podporovat existující nerovnosti.[2] V tomto ohledu lze upřít pozornost právě na způsob, jakým Matice nadvlády strukturuje oblasti placeného designu. Zvláště, podíváme-li se na jednu z oblastí nejvýnosnějších, design ICT — právě technologické společnosti považuje Sasha Costanza-Chock za místa systematicky reprodukující Matici nadvlády.[3] Děje se tak prostřednictvím jejich náborových praktik, procesů povýšení, interní politiky a v neposlední řadě také produktů či služeb, jež designují. I v této oblasti obsazují místa profesionálních designérů téměř výhradně lidé, jež v Matici nadvlády zastávají vysoce privilegované pozice.[3] Tuto skutečnost prokazují i data zaměřující se na rozmanitost lidského sektoru v tech. firmách, nepřekvapivě ukazující, že zde v rámci pracovních pozic dominují bílí a asijští muži. V roce 2016 zveřejnilo 23 firem ze Silicon Valley data týkající se svých zaměstnaneckých praktik. Google a Aplle, giganti své doby, měli co se týče ženských pracovnic, jedny z nejnižších čísel. Rovněž ve většině firem tvořily 80 % a více zaměstnankyň bílé a asijské ženy.[4] Z České republiky lze zmínit poslední výsledky sčítání českých UX profesionálů: z 569 respondentů tvořili téměř 82 % muži.[5] Nadějné zítřky v tomto ohledu přináší iniciativy a skupiny posledních let, zaměřující se na rozvoj technických a designových dovedností žen, lidí barevné pleti a LGBT+ jedinců, kupříkladu BlackGirlsCode[6], Girls Who Code[7] či TransTech.[8] V českém prostředí představuje maják naděje nezisková organizace Czechitas.[9] Přestože zaměření se na diverzifikaci pracovních sil v oblasti designu a větší genderovou a rasovou vyrovnanost je v rámci designové spravedlnosti nezbytným prvním krokem, neřeší plně problém výchozího uživatele, ve většině případů představujícího dominantní sociální skupinu — potenciálně vysoce ziskovou, ovšem představující pouze malou část lidstva.[1] Laury Penny ve svém článku, příhodně nazvaném „How San Francisco’s tech boom is widening the gap between rich and poor“ poukazuje na skutečnost, pro koho společnost designuje inovace, na čí přání a tužby se soustředí — mladých, zdravých, gramotných lidí ze střední třídy, oplývající úměrným množstvím financí, aby designovaná řešení byla patřičně výnosná.[10] Právě tato skupina lidí shoduje se s dominantní sociální skupinou tak, jak na ni S. Costanza-Chock nahlíží v rámci USA.[3] Nepochybně bychom ji mohli podobně charakterizovat i co se České republiky týče. Řešením designových řešení reprodukujících Matici nadvlády není plně ani v současnosti široce rozšířený koncept Designu zaměřeného na uživatele (UCD). UCD sice staví do popředí „uživatele z reálného světa“, ovšem problém vyvstává ve chvíli, kdy tento pojem představuje pouze omezený výsek z reálného spektra uživatelů. Navíc „domnělí uživatelé“ jsou často klasifikování v rámci světonázoru strukturovaného právě Maticí nadvlády.[3] Přirozeně zde vyvstává otázka, zda tento problém nevyřeší výše zmiňovaná větší rozmanitost designérů, narušující rovnici, na jejímž začátku (designéři) i konci (uživatelé) se nachází privilegování, bílí, heterosexuální, zdraví, gramotní, vysokoškolsky vzdělaní lidé s vyšším socio-ekonomickým statusem. Bohužel, dle výzkumů i genderově a rasově rozmanité týmy designérů mají tendenci za cílové uživatele považovat členy dominantní cílové skupiny. Soustředění designového průmyslu na sociálně a ekonomicky silnější uživatele má tak za následek prohlubování vyloučení ostatních uživatelů: jednak se snižuje jejich pravděpodobnost užívání dané služby, či projektu, jednak, vzhledem k tomu, že nejsou zastoupeni, nebo pouze minimálně, mezi uživateli, budou jejich potřeby a touhy dále odsouvány mimo zájmové pole.[3] Krom rovnosti v sektoru profesionálních designérů je pro vyřešení výše načrtnutých problémů nutno plné zapojení jedinců s přímou zkušeností s podmínkami, které se designéři snaží změnit — S. Costanza-Chock jej dokonce považuje za nejcennější složku Design Justice.[1] Odráží ji také hned několik DJ principů, zdůrazňujících soustředění “hlasů těch, kteří jsou přímo ovlivněni výsledky designového procesu” (č. 2) a víru, “že každý je odborník na základě svých vlastních prožitých zkušeností a že všichni máme jedinečné a brilantní příspěvky, které můžeme přinést do designového procesu” (č.6).[2] Zahrnutí těchto uživatelů rovněž umožní zpětnovazební smyčku — v rámci designového procesu je možné vytvořit mechanismy odpovědnosti komunity.[1] Je samozřejmé, že změna, ke které Design Justice podněcuje, vyžaduje „redesign“ na mnoha úrovních, od jednotlivých designových firem a projektů, přes univerzity, asociace a normalizační orgány, až po národní politiky.[1] Tyto úrovně, či oblasti, jsou zároveň těsně propojeny — můžeme prosazovat vnitrofiremní politiky nakloněné rovnosti a inkluzi, nelze však vynechat otázku přístupu ke vzdělání a způsoby, jimž je design na univerzitách vyučován. Odráží principy Design Justice? Vzdělává novou generaci designérů, jež bude uznávat komunitně vedené designové praktiky a rozumět důležitosti participace uživatelů, přínosu jejich znalostí a zkušeností, vázajících se k jejich komunitám? Designéry zajímající se o reálné spektrum uživatelů, a ne pouze o jeho část, slibně předvídající ziskovost? A pokud je taková generace skutečně tvořena, bude mít prostor své znalosti, dovednosti a přesvědčení uplatnit v rámci současné kapitalistické společnosti? Nelze nezohlednit potřebu posunu státních politik směrem k designu soustředícímu se na potřeby historicky utlačovaných komunit, podněcujícímu formální komunitní odpovědnost a kontrolní mechanismy, ovšem stejně tak nelze neuvědomovat si dopad menších projektů, jako je zavádění kurzů v rámci univerzit, soustředících se na téma designové spravedlnosti. Právě ty mohou formovat jedince s chutí přispívat k tranzici. Předložená esej poukazuje na problematiku designu, reprodukujícího stávající mocenské strukturální nerovnosti a nabádá k nahlížení za hranice prvotně nabízejících se řešení, jako je zahrnutí členů různorodých — a historicky utlačovaných — skupin do designových týmů, či uplatňování zásad a praktik Designu zaměřeného na uživatele, aniž by bylo zohledněno, na jaký výsek z potenciálních uživatelů je design soustředěný a jakým méně či více efektivně uzavírá brány. Vykresluje slepé uličky těchto řešení, stejně jako se pokouší nastínit — s velkou oporou literatury soustředící se okolo Design Justice Network — kroky, vedoucí k designovým procesům, vytvářejícím spravedlivější budoucnost. Nepokouší se přitom o jejich jasné vymezení, ale zamýšlí se nad jejich vzájemným propojením a ve svém závěru se pokouší naznačit, že i menší změny mohou mít vliv na kompletní tranzici systému. Závěrem by text rád poukázal na další designovou metodologii, která se současnou nepříznivou dynamikou designové praxe pracuje: Transition design. Právě Transition Design Framework otvírá prostor pro vizi nejen udržitelné, ale také rovné budoucnosti, respektující a zohledňující tužby jak živých, tak neživých aktérů.[11] [1] COSTANZA-CHOCK, Sasha. Design Justice: towards an intersectional feminist framework for design theory and practice. Design as a catalyst for change — DRS International Conference 2018 [online]. Limerick, Ireland, 2018, 25–28 June, 529–540 [cit. 2022–01–16]. DOI: 10.21606/drs.2018.679, str. 530 [2] Design Justice Network Principles. The Design Justice Network [online]. 2016, summer 2018 [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://designjustice.org/read-the-principles [3] COSTANZA-CHOCK, Sasha. Design justice: community-led practices to build the worlds we need. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, [2020]. ISBN 9780262043458 [4] EVANS, Will a Sinduja RANGARAJAN. Hidden figures: How Silicon Valley keeps diversity data secret. Reveal [online]. Emeryville: he Center for Investigative Reporting, October 19, 2017 [cit. 2022–01–16]. ISSN 510–809–3160. Dostupné z: https://revealnews.org/article/hidden-figures-how-silicon-valley-keeps-diversity-data-secret/ [5] Výsledky sčítání českých UX profesionálů. Human of UX [online]. Human of UX [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://www.humansofux.com/cz/vysledky-cz [6] Black Girls Code: Women of Color in Technology [online]. OAKLAND: BLACK GIRLS CODE [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://www.blackgirlscode.com/ [7] Programs: GIRLS ARE THE FUTURE OF TECH. Girls Who Code [online]. Girls Who Code [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://girlswhocode.com/programs [8] TransTech Social Enterpriss [online]. TransTech Social Enterpriss, 2016 [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://www.transtechsocial.org/ [9] Czechitas [online]. Praha: Czechitas z.ú., 2016 [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://www.czechitas.cz/?gclid=EAIaIQobChMImtSXkq-z9QIVy-N3Ch3jSQyuEAAYASAAEgJFa_D_BwE7 [10] PENNY, Laurie. Laurie Penny on a tale of two cities: how San Francisco’s tech boom is widening the gap between rich and poor. The New Statesman: International Edition [online]. United Kingdom: New Statesman, 9 April 2014 [cit. 2022–01–16]. Dostupné z: https://www.newstatesman.com/uncategorized/2014/04/tale-two-cities-how-san-franciscos-tech-boom-widening-gap-between-rich-and-poor [11] IRWIN, Terry. The Emerging Transition Design Approach. Cuadernos del Centro de Estudios de Diseño y Comunicación [online]. 2020, 21(87), 27–54 [cit. 2022–01–15]. ISSN 16680227. Směrem k Design Justice: Za hranice diverzity v designových oborech vstříc rozmanitější představě o… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Služby soukromého sektoru: streamovací služba NETFLIX

Když si chtěli naši rodiče před dvaceti lety pustit film, prakticky jedinou možností pro ně bylo zapnout si televizi, popřípadě navštívit kino. Někdo měl později doma možná videopřehrávač a mohl si jít film půjčit. Po éře videopřehrávačů přišla éra DVD přehrávačů. Nyní se nacházíme v době, kdy jsou v suverénním popředí streamovací služby. Za poplatek, nebo mnohdy i zdarma si můžeme prostřednictvím internetu a konkrétní streamovací platformy pustit takřka jakýkoliv film, či seriál nás napadne, a to v podstatě okamžitě. Streamovací služby jsou dostupné, intuitivní a je k nim snadný a rychlý přístup. I v případě placené služby nám stačí pár kliků v našem chytrém telefonu a máme předplaceno. Služba soukromého sektoru O službách obecně lze říct, že se jedná o poměrně širokou oblast lidských činností, které mohou poskytovat jak jednotlivci, jak samozřejmě i firmy. Služby můžeme rozdělit do tří hlavních skupin. První velkou skupinou jsou služby veřejného sektoru. Na poskytování těchto služeb alespoň částečně podporované státem. Další skupinou jsou služby poskytované neziskovými organizacemi, jako jsou různé nadace, církev nebo třeba občanská sdružení. Poslední skupinou, která je pro tento článek nejpodstatnější jsou služby soukromého sektoru. Soukromý sektor nabízí svým zákazníkům velice široké portfolio služeb, se kterými se setkáváme na každém kroku. Soukromý sektor také mnohdy konkuruje svými službami sektoru veřejnému. Hlavním rysem služby poskytované soukromým sektorem je ziskovost. Důležité je, aby služba byla rentabilní, poskytovateli se vyplatila a on tak získal finance na její provoz. Streamovací služby v ČR Streamovací služby v českém prostředí lze pravděpodobně nejjednodušeji rozdělit na zpoplatněné a bezplatné. Do první kategorie, tedy streamovací společnosti, které si musíte zaplatit patří například HBO GO, Apple TV, Videotéka O2 TV, Voyo, Aerovod, NETFILIX. Tyto služby fungují na principu předplacení. Můžete si zaplatit službu třeba na měsíc a celý měsíc využívat veškerého obsahu, který nabízí. Na této bázi funguje například společnost HBO GO. Druhá možnost, kterou služby využívají je, že nabízí zakoupení konkrétního titulu a vy pak máte daný film, či epizodu seriálu k dispozici. Tento systém využívá třeba platforma Aerovod. Weby, které nabízí videoobsah zdarma můžeme rozdělit ještě na soukromé a veřejné. Veřejnou platformou je například ivysílání české televize. Bohatý archiv, který se nachází na webu ČT je zdarma a najdete zde seriály, filmy, pohádky, nebo třeba i dokumenty, a to jak z originální produkce ČT, tak i externí. U některých titulů je ovšem doba, kdy jsou dostupné volně ke shlédnutí omezena. Platforma provozovaná soukromým vlastníkem a která poskytuje videoobsah zdarma je například stream.cz nebo iprima.cz. Nicméně iprima.cz nabízí jak placený obsah, tak i obsah volně zdarma. Obecně o Neflixu Netflix je na českém trhu od začátku roku 2016. Na počátku přišel Netflix na český trh s pouhými 600 titulu. Podle webu filmtoro.cz máme nyní na českém Netflixu něco kolem 3200 titulů. Český Netflix nabízí tituly buďto s českými titulky, nebo dabingem. Pořadu s titulky je ale znatelně více než těch nadabovaných. Photo by Charles Deluvio on UnsplashNetflix filmy a seriály nejen distribuuje do domácností téměř po celém světě, ale dokonce je i sám produkuje. Jako příklad filmů natočené netflixem můžeme uvést The queen gambit v češtině Dámský gambit a ze seriálů La casa de papel neboli Papírový dům. Netflix vytváří ale i vlastní dokumenty. Pravděpodobně tím nejznámějším dokumentárním filmem z netfixové vlastní produkce se v poslední době se stal počin ve spolupráci s Davidem Attenborough Život na naší planetě. Photo by Ayiman Mohanty on UnsplashJak na netflix? Pokud se rozhodnete využívat platformu netflix, ale nejste si úplně jistí, zda je zrovna tato platforma pro Vás, protože jak už jsme si výše ukázali, trh je opravdu bohatý, tak můžete využít možnosti zaregistrovat se na netflixu na jeden měsíc zdarma vyzkoušet si, zda Vám platforma uživatelsky i obsahově vyhovuje. Netflix je obsahově opravdu velice bohatý a vy se někdy můžete cítit až přehlceni tituly, které Vám po každém otevření platforma nabízí. Aby se uživatelům v titulech a nabídce lépe orientovalo už úvodní stránka, kde algoritmy uživateli vytypovali potenciální filmy a seriály na míru, je rozčleněna do několika kategorií. Najdeme tu vždy top deset pořadů ten den v ČR. Jsou tu tituly, které má uživatel rozkoukané a je tedy pravděpodobnost, že v nich bude chtít pokračovat. Dále je tu kategorie „právě letí“ která jak už název napovídá obsahuje ty momentálně nejoblíbenější tituly netflixu. Dále nám platforma nabízí „filmy a seriály v češtině“, „kritiky uznávané pořady“, „čerstvě přidané“, „české filmy“ a spoustu dalších kategorií. Pokud si na hlavní stránce nevyberete nabízí netflix klasické rozdělení pořadů. Hlavní rozdělení je na „seriály“, „filmy“, „nové a oblíbené“ a poslední sekce je „můj seznam“. Do svého seznamu si uživatel může přidávat tituly, které ho zaujali. které se pak dále dělí dle žánrů. Sekce filmů a seriálů se pak dále dělí podle žánrů. Uživatel zde najde například „akční“, „americké“, „krimi“, „komedie“, „věda a příroda“. Kde můžu netflix sledovat? Netflix jde sledovat na jakémkoliv zařízení, kde je dostupný internet. Ať už jde o mobilní telefony, tablet nebo chytrou televizi. Nejjednodušší způsob, jak se na netflix dostat je zapnout počítač a do vyhledávače zadat www.netflix.cz čímž se uživatel dostane na úvodní stránku platformy, kde se zaregistruje a může začít službu využívat. Photo by Sayan Ghosh on UnsplashNetflix můžeme sledovat i prostřednictvím jejich vlastní aplikace, kterou si lze stáhnout do chytrého telefonu, počítače, tabletu nebo televize s přístupem k internetu. Po stažení aplikace se uživatel přihlásí klasicky jako na webové stránce pomocí hesla a emailu a služba je mu k dispozici. Návrhy na zlepšení Netflix je bezpochyby jednou z nejvyužívanějších streamovacích služeb v českém prostředí. Je systematická, přehledná a žánrově velice rozmanitá. Nicméně i přes to všechno jsou věci, které bych (autorka článku) platformě vytkla. Jako první návrh na zlepšení, který zmíním je vytvoření české mutace pro aplikaci v televizi. Ne pro každého je angličtina samozřejmostí a aplikaci v televizi by mohli využívat i generace, které angličtinou úplně nevládnou. Momentálně může být pro spoustu uživatelů například toto důvod si službu nepředplácet. Druhý návrh na vylepšení je bezplatná verze aplikace pro mcbook. Když jsem přecházela z operačního systému Windows na mcbook byla jsem velice nepříjemně překvapena, že je zde aplikace zpoplatněna. Přitom pokud si stáhnete aplikace do iphone aplikace je zdarma. Nijak velká uživatelská komplikace to však není, protože pomocí pár kliknutí se v počítači lze dostat na web netflixu. Třetí návrh na zlepšení se týká zkušební doby. Netflix nabízí 30 dní bezplatného užívání platformy a poté uživateli automaticky měsíčně strhává poplatek z platební karty. Aby mohl uživatel službu vyzkoušet musí ale zadat platební údaje i přes to, že první měsíc mu netflix z karty nic nestrhne. Pro uživatele by bylo možná příjemnější si službu vyzkoušet bez nutnosti zadávat platební údaje. Čtvrtým návrhem na zlepšení služby je poskytnutí více dabovaných titulů. České prostředí není na titulky zvyklé a pokud nemá netflix ambice zlepšovat jazykové schopnosti českých uživatelů, tak by mu poskytnutí více titulu s českým dabingem rozhodně přivedla nové předplatitele. V celku ale hodnotím službu velice pozitivně. Jako uživateli mi vyhovuje možnost legálně sledovat velice rozmanité množství pořadů a díky algoritmům se ke mně dostanou i tituly, které bych sama nikdy nevyhledala. Pozitivně hodnotím i oddělení dětské sekce, která má svůj vlastní účet a pokud chceme tedy netflix poskytnout dětem, můžeme jim jejich účet plně separovat. Zdroje: Vaštíková, M. (2014). Marketing služeb: efektivně a moderně (2., aktualiz. a rozš. vyd). Grada. Netflix Media Center: About Netflix [online], dostupné na https://media.netflix.com Media Guru: Netflix nově vstoupil do 130 zemí včetně Česka [online], dostupné na https://www.mediaguru.cz/clanky/2016/01/netflix-nove-vstoupil-do-130-zemi-vcetne-ceska/ Filmtoro: Netflix s titulky [online], dostupné na https://filmtoro.cz/filmy/netflix-s-titulky Filmtoro: Netflix s dabingem [online], dostupné na https://filmtoro.cz/filmy/netflix-s-dabingem Informace obecně dostupné na www.netflix.cz Obrázky volně dostupné z: https://unsplash.com/s/photos/netflix Služby soukromého sektoru: streamovací služba NETFLIX was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Státem poskytované služby: dopravní infrastruktura — České dráhy

Státem poskytované služby: dopravní infrastruktura — České dráhy Je asi jen málo služeb, o kterých můžeme tvrdit, že je alespoň jednou využil opravdu každý. Troufám si říct, že o službách českých drah to tvrdit s čistým svědomím můžeme. Historie české železniční dopravy se píše zhruba od 20. let devatenáctého století. Vlaková doprava je tedy součástí životů již mnoho generací. Pro spoustu lidí jsou je vlaková doprava provozována Českými drahami služba využívaná na každodenní bázi. Je to způsob zajištění cesty do práce, prostředek, který využíváme pro dopravu svých dětí do školy, nebo je jednoduše fajn změna jet místo autem na výlet vlakem. Pro někoho může být i motivací pro využívání služby vlakové dopravy i ekologický aspekt. Co je to veřejná služba? Co si můžeme představit pod pojmem veřejná služba? Jak už název napovídá, tak se jedná o služby, které jsou poskytovány veřejnosti. Veřejné služby nemají sloužit individuálním zákazníkům, ale společnosti, či jiné komunitě jako celku. Dalším znakem veřejné služby je, že je podporovaná, nebo dokonce zřizovaná státem. Pro tyto služby bývá také typické, že by byli pro komerční sféru služeb finančně nevýhodné, právě proto je nutné zapojení státu. Asi nejjednodušším členěním veřejných služeb je podle jejich odvětvové příslušnosti. Jako příklad si můžeme uvést dopravní odvětví, vzdělávací odvětví nebo i kulturní odvětví veřejných služeb. U veřejných služeb se můžeme setkat s termíny jako zřizovatel a poskytovatel. Jako zřizovatele veřejné služby lze označit subjekt, který iniciuje vznik služby, buď dobrovolně, nebo může být zřízení služby ukládáno zákonem. Zřizovatelem služby může být tedy stát, kraj, nebo naše město ve kterém žijeme. Poskytovatel služby je pak ten, kdo nám službu poskytuje. V případě dopravy například již zmíněné České dráhy a třeba v případě vzdělávací služby školy. České dráhy Trofunu si říct, že kdokoliv čte tento článek, tak minimálně jednou v životě využil službu, která je předmětem našeho zájmu pro tento článek. Vlaková doprava. Do nedávna byly České dráhy jediným poskytovatelem železniční dopravy, dnes je situaci již sice jiná, ale pro tento článek se budeme zabývat výhradně veřejnou službou Českých drah. České dráhy jsou národní dopravní společnost v České republice. Právní formou jsou akciová společnost. Skupina ČD patří k jednomu z největších zaměstnavatelů v České republice Vlaky Jako uživatelé služeb Českých drah se můžeme setkat s různými druhy vlaků a spojů pro přepravu cestujících. Základní rozdělení je na osobní vlaky (Os), spěšné vlaky (Sp), rychlíky (R) a expresní vlaky neboli vlaky vyšší kvality. Osobní vlaky jsou asi pro většinu cestujících nejběžnější. Jsou to tzv. lokálky, tedy vlaky, které fungují mezi různými vesničkami anebo dopravují obyvatelé vesnic do měst. Spěšné vlaky, jak už jejich název napovídá jsou o něco efektivnější než vlaky osobní. Spojují většinou o něco vzdálenější destinace ovšem v jednom regionu, aniž by zastavovali na každé zastávce, kterou projedou. Typickým příkladem může být spěšný vlak renesance, který spojuje Havlíčkův Brod a Dačice s tím, že z Havlíčkova Brodu do Jihlavy nezastavuje na žádné zastávce. No a posledním typem vlaku který České dráhy nabízí jsou rychlíky Rychlíky nás dopravují většinou mezi většími městy, aniž by zastavovaly v menších obcích, čímž se samozřejmě krátí doba jejich cesty. Vlaky Českých drah mají kromě zařazení do kategorie a čísla spoje také své jméno. Všechny dálkové vlaky mají název sjednocený podle linky (např. všechny vlaky Praha — Vídeň — Št. Hradec nesou název Vindobona, vlaky Praha — Budapešť Metropolitan, rychlíky Liberec — Pardubice Ještěd atp.) Cestování s českými dráhami Pokud chceme využít službu přepravy Českými drahami, první, co musíme udělat je určit si kam přesně se vlastně chceme dostat. Výběr destinace můžeme provést buďto přímo na webových stránkách www.cd.cz, nebo lze využít www.idos.cz. Idos i web ČD mají dokonce i své aplikace. V případě, že tedy máte vybranou destinaci, je na čase si říct, kdo vlastně cestuje. Jsem rodina s dětmi? Jsem student? Jsem senior? Mám zdravotní postižení? Jsem normální dospělí? Jsem žena a budu cestovat večer sama? Budu cestovat s dítětem? Pro všechny tyto kategorie osob mohou platit jiná pravidla přepravy a třeba i cena. Pokud se budeme bavit o kategorii osobních a spěšných vlaků, Tak nás pravděpodobně bude zajímat pouze to, zda nemáme nárok na nějakou slevu, popřípadě pokud cestujete jako cyklista, zda Váš konkrétní vlak kola přepravuje. To se může stát v případě, zda je cestující dítě, student, senior, rodina, případně pokud nás cestuje víc, zda je možná skupinová sleva. Jiná situace nastává, pokud využíváme například služby rychlíku. V rychlících je možné zvolit si místo na sezení podle toho, jaké potřeby jako cestující mám. Ať už si kupujete lístek elektronicky, či na přepážce, můžete jako samostatně cestující žena požádat o místenku ve speciálním oddílu vlaku. V případě cestování s dětmi je možnost cestovat v dětském kupé a samozřejmostí je u rychlíku i kupé pro vozíčkáře. Co je to In karta a pro koho je výhodná? Pro pravidelné cestující nabízí ČD takzvané In karty. S kartou lze získat 25%, 50% či až 100% slevy při jízdě vlakem, a to podle zvolené slevové aplikace. In kartu si každý cestující musí zakoupit, a to s platností na tři měsíce, rok nebo tři roky. https://www.cd.cz/jizdne/in-karta/default.htm?gclid=Cj0KCQiAuP-OBhDqARIsAD4XHpeuQzhfFI881OfMzRWIcAh7ZD45iqDDdG4msAVl6tKhik6aUAomCBEaAgNSEALw_wcBAplikace ČD Pokud využíváte služeb českých drah pravidelně, a jste vlastníky chytrého telefonu, určitě se vyplatí stáhnout si do mobilního telefonu aplikaci ČD. Jaké jsou její výhody? Je jich spoustu. Předně můžete aplikaci využívat jako vyhledávač spojů. Na počátku vyhledávání si zvolíte, jaký typ cestujícího jste (student, dospělí, …) a vyhledáváte. Pokud si spoj najdete tak se vám rovnou ukáže i cena jízdenky, jakou byste konkrétně vy zaplatili. Ve chvíli, kdy máte vybraný konkrétní spoj, tak není nic jednoduššího, než si zvolit metodu placení a jízdenku si v aplikaci zakoupit. Ukázka z aplikace ČDZakoupení jízdenky v aplikaci má několik výhod. Předně dostanete většinou (podle toho s jakým předstihem jízdenku kupujete) na výběr z tzv. vázané a flexi jízdenky, z čehož ta vázaná bývá většinou levnější, ne vždy Vám jí na přepážce nabídnou. No a další veliká výhoda jsou notifikace po zakoupení jízdenky. Dostáváte informace o tom, jaké má vlak zpoždění, z jakého nástupiště bude odjíždět, na jaké nástupiště přijíždět. V průběhu cesty si v aplikaci najdete, jakou další stanicí bude vlak projíždět a za jak dlouho. Zkrátka máte dokonalý přehled o cestě. Ukázka aplikace ČDNávrhy na zlepšení služeb ČD Mé (autorka textu) návrhy na zlepšení služeb ČD budou vycházet výhradně z mých zkušeností s tímto dopravcem. Jsem pravidelným uživatelem služeb ČD, a to především díky komfortu, který nabízí vlaková doprava. Pochopitelně ale je mnoho věcí, které by mohly ČD vylepšit a zlepšit tak své služby. První věcí, kterou zmíním je aplikace, je skvělá ve všech výše zmíněných bodech, bohužel, občas se stane, že se jízdenka v podobě QR kódu nepropíše do aplikace a vy jí pak musíte hledat v emailu, k čemuž již potřebujete připojení k internetu, což ne každý cestující má. Nebyl by to ovšem až takový problém, pokud by ČD ve svých vlacích poskytovali Wi-Fi připojení. V dnešní době, je dostupná Wi-Fi síť naprostým standardem a bohužel ne ve všech dálkových vlacích jí ČD nabízejí ZDROJE: Slavík, J. (2014). Marketing a strategické řízení ve veřejných službách: jak poskytovat zákaznicky orientované veřejné služby. Halásek, D., & Lenert, D. (2008). Ekonomika veřejného sektoru: (vybrané kapitoly). VŠB — Technická univerzita Ostrava. Informace dostupné z: www.cd.cz Informace dostupné z: https://www.facebook.com/ceskedrahy/ Mobilní aplikace Můj vlak: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.cd.mujvlak.an&hl=cs&gl=US Státem poskytované služby: dopravní infrastruktura — České dráhy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

SPEKULATIVNÍ DESIGN A DESIGN SLUŽEB

Co si představit pod pojmem spekulativní design? Kde se s ním můžeme setkat? Jak se implementuje design služeb do služeb veřejných poskytovatelů, jako jsou knihovny? Na tyto i mnoho dalších otázek se snaží najít odpověď tento článek, v rámci kterého nám bude více přiblížena problematika spekulativního designu a designu služeb se zaměřením zejména na knihovnictví. Ilustrační foto. Spekulativní design Spekulativní design někdy také označovaný jako kritický design můžeme definovat jako určitý tvůrčí přístup. Jeho záměrem je tvořit, ale i sdílet kritické perspektivy, podněcovat veřejnou debatu, čímž může napomoci směřování pozornosti ke společenským, kulturním nebo politickým či etickým problémům. Se spekulativním designem se můžeme setkat v mnoha disciplínách, které jsou charakteristické svojí kreativitou, jako je například průmyslový design, móda, grafický design nebo architektura. Jak pravila Pešková ve svém článku: „[…] Jakmile designéři odstoupí od průmyslové výroby a trhu, vstoupíme do říše neskutečného, smyšleného nebo do toho, čemu dáváme přednost: koncepční design — design o nápadech. Má krátkou, ale bohatou historii a je místem, kde se odehrává mnoho vzájemně propojených a méně známých a prozkoumaných forem designu — spekulativní design, kritický design, design fikce, design budoucnosti, anti-design, radikální design, tázající se design, diskutabilní design, kontradiktorní návrh, diskursivní design, futurescaping a nějaké výtvarné umění […]“. Tato myšlenka plně vyjadřuje vztah spekulativního designu k dnešním postojům naší doby. Není mnoho designérských přístupů, které by byly tolik spojeny s konkrétními jmény jako je práce spekulativní, případně kritický design. O kritickém designu hovoříme zhruba již od 90. let minulého století zatímco o spekulativním designu zhruba až od 2. desetiletí 21. století. Co je však neměnné jsou jména, která uvedla tento druh designu. Byla to dvojice Anthony Dunne a Fiona Raby. Avšak svou zásluhu na prosazení podobných principů zejména v americkém prostředí má i spisovatel Bruce Sterling, který přichází s pojmenováním „design fiction“. Můžeme se však se tkat i s dalšími různými typy spekulativního myšlení, které rezonují ve strategickém navrhování nebo tzv. „design futures“. Co se týče konceptu, s kterým přicházejí Dunna a Rugby prezentuje poměrně neortodoxní myšlenky. Můžeme v nich zaznamenat i známky poučení z tradice radikálního či konceptuálního designu z období zhruba 60. až 80. let 20. století. Ty byly zprvu pouze reakcí na bezprecedentní komercializaci designu v 90. letech. „[…] Stejně jako se zdálo, že neexistují alternativy ke kapitalismu, skomíraly postupně i vize designu, který by mohl být něčím jiným než nástrojem upevňování stávajícího řádu. Ve stejné době docházelo k rychlému nástupu komputačních technologií a Dunne a Raby tušili, že optimistická korporátní rétorika designu jako „řešení problémů“ může naopak vést k vytváření problémům nových, o to hůře řešitelných. Praxi SCD situovala dvojice zcela mimo rámec konvenčního průmyslu a trhu, a to s vyhlídkou vytvoření nového životního prostoru pro realizaci a distribuci projektů, jež si nárokují jistou míru autonomie — alespoň na úrovni rétoriky a symbolického významu vlastních artefaktů […]“. U nás je spekulativní design stále něčím novým, neznámým. To znamená, že spekulativnímu designu není věnovaná taková pozornost jakou by si zcela určitě zasloužil. Nicméně i kdybychom na tuto problematiku nahlíželi oproštěni od jakési vědomé kontextualizme činností jako je spekulativní design. Jeví se však, že projekty vznikající na našem území jsou silně motivované zájmy jako je potenciální uplatnitelnost výsledného produktů v rámci standardního koloběhu v rámci výroby a spotřeby. Projekty, které jsou od již zmíněné potřeby oproštěny jsou vnímány jako něco nevšedního, co má provokovat nebo pobavit, zkrátka vzbudit emoce a podnítit k zamyšlení. Velmi často se zkrátka jedná o marketing, který se snaží vzbudit zájem o něco co je naprosto obyčejné. Nicméně principem spekulativního designu je naprostý opak a to jít zcela proti logice trhu. Spekulativní design svou identitu nachází v opozici vůči tzv. „afirmativnímu designu“, neboli designu, který reprodukuje tzv. (ekonomický) status quo. Design služeb Jedná se o novou disciplínu v rámci řízení a marketingu. V tomto příspěvku se zaměříme na design služeb v knihovním prostředí, seznámíme se s jeho metodami a se způsobem jeho uvažování a myšlení. Jednou z nejvíce důležitých metod designu služeb je zaměření se na pocity, které z jejich užívání jejich uživatel má. To je jeden z hlavních aspektů, na která se design služeb zaměřuje. Nicméně dále řeší například i to jaké služby a jakým způsobem se tyto služby budou prezentovat návštěvníkům knihovny, tzn. zodpovězení otázek typu budou všechny knihovní služby nabízeny v offline i online formě? Jaké služby může daná knihovna návštěvníkům nabídnout? Na jakých platformách se bude knihovna vůbec prezentovat? a mnoho dalších. Knihovny se staly jedním z prvních poskytovatelů veřejných služeb, která se na své služby dívá i jinou optikou. Tou je tzv. designové myšlení (známé také pod anglickým názvem Human-Centered Design). Knihovny jsou jedny z organizací, které se snaží přiblížit se co nejvíce svým uživatelům. Díky tomu vznikají například služby, které jsou navrženy na míru potřeb svých uživatelů nebo konzumentů. Stále více je kladen důraz na možnost komunikaci prostřednictvím více kanálů. Velkou výzvou pro knihovny a knihovníky byla v současnosti ještě probíhající pandemická situace. Důvod byla velká změna potřeb uživatelů, která však proběhla ve velmi krátkém časovém období a stejně tak se očekávala rychlá reakce knihoven na tuto vyvstalou situaci. Ilustrační foto (Moravská zemská knihovna) SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ŠTEFEK, Tomáš. Design služeb pro každého (knihovníka). Duha: Informace o knihách a knihovnách z Moravy [online]. 2017, 31(3) [cit. 10. 1. 2022]. ISSN 1804–4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/design-sluzeb-pro-kazdeho-knihovnika. PACEK, Samuel. Zásady správného designu služeb [online]. Medium.com, 2021, 1. února. [cit. 9. 1. 2022]. Dostupné z: PELOUŠKOVÁ, Klára. Lesk a bída spekulativního designu [online]. Artalk.cz, 2020, 27. dubna. [cit. 11. 1. 2022]. Dostupné z: PEŠKOVÁ, Siki. Speculative Everything: Design, Fiction, and Social Dreaming [online]. Medium.com, 2019, 19. února. [cit. 9. 1. 2022]. Dostupné z: SEZNAM ZDROJŮ POUŽITÝCH OBRÁZKŮ IMPACT HUB Praha. Výzkum prodesign produktů a služeb [online]. [cit. 11. 1. 2022]. Dostupné z: GOTOBRNO. Moravská zemská knihovna [online]. Gotobrno.cz. [cit. 10. 1. 2022]. Dostupné z: SPEKULATIVNÍ DESIGN A DESIGN SLUŽEB was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

CULTURAL PROBES — KULTURNÍ SONDY V DESIGNOVÉM PROCESU

CULTURAL PROBES — KULTURNÍ SONDY V DESIGNOVÉM PROCESU Kulturní sondy jsou stále poměrně novým tématem a to i přes to, že s prvním využitím kulturních sond přicházejí výzkumníci již na konci 90. let minulého století. Tento článek se bude snažit objasnit danou problematiku z teoretického i praktického hlediska. Příklad kulturní sondy: pohlednice z výzkumu Graver, Dunne a Pacenti (pohled zleva rubová strana a zpráva lícová strana). K tématu design proces již vzniklo mnoho různých diagramů, které nám mohou pomoci lépe se v dané problematice zorientovat. Kulturní sondy jsou poměrně novou metodou sběru dat, nicméně poprvé byly aplikovány již v roce 1999. Týkalo se to studie Billa Gavera, Tony Dunne a Eleny Pacenti při zkoumání starších osob. V rámci zmíněné studie aplikovali metodu kulturních sond. Tato metoda je však vhodná k aplikaci při práci s dětmi, což částečně dokazuje i článek Peta Wyethe a Carly Diercke. Definice pojmu Nejprve si definujme co vlastně pojem kulturní sonda znamená. Kulturní sondy jsou v podstatě kolekce nástrojů, které v rámci výzkumu rozdáme účastníkům výzkumu. Jejich využití je tedy zejména v rámci výzkumů, kdy chceme zjistit data týkající se chování a hodnot uživatelů v jejich kulturním kontextu. Současně tak můžeme i podpořit kreativitu uživatelů. Při aplikaci sondy se nejčastěji používá kamera, zápisník a mapa. Jak již bylo řečeno kulturní sondy jsou inovativním designovým přístupem, který v roce 1999 vyvinuli Bill Gaver, Tony Dunne a Elena Pacenti jako součást projektu Presence na Royal College of Art. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout inovativní technologie, které by bylo možné uplatnit přímo v domácím prostředí. Sondy představují soubor evokujících úkolů pro zkoumání postojů a aspirací a rozvíjení empatického a poutavého porozumění konkrétnímu publiku. Kulturní sondy byly rychle přijaty četnými skupinami průmyslového a akademického designu a výzkumu, jako jsou Rada pro design, Rada pro výzkum inženýrství a fyzikálních věd, Skupina kooperativního inženýrství systémů a Uscreates. Témata výzkumu sahala od navrhování technologických intervencí v domácích prostorách. Nicméně samotný projekt Gravera a jeho kolektivu si více představíme níže. K čemu jsou tedy kulturní sondy vlastně vhodné? Například chceme-li poznat denní rutinu jisté specifické skupiny osob nebo ke sběru podnětů v přirozeném prostředí bez přítomnosti výzkumníka. Dále můžeme díky kulturním sondám poznat jedince prostřednictvím jejich každodenního života, hodnot, emocím nebo tužeb. Studie Graver, Dunne a Pacenti Pro pochopení komentované problematiky je rozhodně dobré přiblížit si studii Gaver, Dunne a Pacenti, jelikož vznik pojmu „kulturní sondy“ se přisuzuje právě těmto výzkumníkům v rámci jejich výzkumu z roku 1999. Jejich výzkum se zaměřoval na respondenty vyššího věku, tedy starší jedince. Právě v rámci výzkumu navrhli využít metodu kulturních sond. Ty byly navrženy tak, aby u respondentů vyvolali inspirativní reakce. V rámci tohoto výzkumu byly použity pohlednice (příklad jedné takové pohlednice je na obrázku výše), mapy, fotoalbum a mediální deník a v neposlední řadě fotoaparát. Nyní si krátce přiližme jednotlivé nástroje. Prvním úkolem. který respondenti měli byly pohlednice. Každý respondent obdržel od výzkumníků 8 až 10 pohlednic, které byly roztroušeny mezi ostatními materiály. Každá pohlednice měla na přední straně typicky obrázek a na zadní straně byly otázky typu: „Sdělte nám prosím radu popř. přehled, který pro Vás byl důležitý? Co se Vám na Peccioli nelíbí? Jaké místo má umění ve Vašem životě? Řekněte nám o svém oblíbeném zařízení?“. Můžeme tedy říci, že se otázky týkali postoje respondentů k jejich životu, kulturnímu protředí i technologiím. Zmíněné sondy obsahovaly zhruba 7 map. Každá mapa byla doprovázena i dotazem, který měl zkoumat postoje respondentů k jejich prostředí. Požadavky výzkumníků se pohybovali v poněkud širokém spektru z hlediska náročnosti. Příkladem můžeme uvést otázku, v rámci mapy světa, „Kde jsi byl?“ k označení odpovědí měli respondenti k dispozici malé kulaté samolepky. Dalším aspektem určité individuality zmíněných map bylo záměrné vytištění na různé druhy papíru. Když respondenti byli hotovi složili mapy dohromady a vložili je do obálek. Příklad mapy, na kterou, v rámci výzkumu, respondenti kladli značky. V případě fotoalba i mediálních deníků se jednalo o malé brožury. Kdy u fotoalba respondenti měli použít 6 až 10 obrázku, aby vypověděli svůj příběh. Respondenti byli vyzváni, aby použili fotky ze své minulosti i přítomnosti, týkající se např. jejich rodiny nebo čehokoliv co považovali za smysluplné. Co se týče mediálních deníku obsahovala je každá sonda v rámci které byly respondenti požádáni, aby zaznamenávali své televizní či rozhlasové aktivity. Součástí toto byl záznam toho co, kdy a s kým sledovali včetně příchozích a odchozích hovorů. V rámci zmíněných hovorů byli respondenti upozorněni aby nebrali zřetel na povahu hovoru nebo jejich vztahu k subjektu hovoru. Každá sonda obsahovala i jednorázový fotoaparát, který byl přebalen tak, aby nebylo vidět původní „reklamní“ balení. Na zadní straně měli respondenti uvedeni požadavky na vytvořené obrázky, jako například „co si dnes obléknete, něco žádoucího, něco nudného, první člověk, kterého dnes uvidíte nebo váš domov“. Kulturní sondy v designu a v praxi V designu známe čtyři následující generace metodologie: řemeslné metody[1], metody návrhu podle výkresu[2], metody tvrdých systémů[3] a metody měkkých systémů[4]. Z tohoto rozlišení bychom mohli zařadit kulturní sondy mezi nástroje, které využívají metody měkkých systémů. Kulturní sondy nacházejí využití v designových procesech vyžadujících zohlednění sociálních nebo kulturních aspektů. Můžeme se setkat s využitím všude tam, kde designéři potřebují dostatek informací, aby dokázali navrhovaný design zasadit do kontextu. V případě, že se rozhodneme, že kulturní sondy budou tím nejlepším nástrojem je nezbytné stanovit si co se z výzkumu vlastně chceme dozvědět a jak dlouho budeme sbírat data. Standardní doba po kterou se data sbírají je týden až 3 měsíce. Následně si musíme připravit jednotlivě předměty, z kterých složíme kulturní sondu, tzn. fotoaparát, kameru, pohlednice apod. Ty poté zabalíme do krabic nebo balíčků, které rozdáme respondentů. Součástí výzkumu je i předání podrobných instrukcí respondentům, aby věděli co s danou sondou mají dělat. Po uplynutí předem stanovené doby, během které si respondenti plně zapisovali potřebné informace si od nich sondy opět vybereme. Následně můžeme analyzovat výsledky. Důležité je hledat především shody mezi jednotlivými sondami, případně rozdíly chceme-li sledovat dvě rozdílné kulturní skupiny. Je nezbytné se zaměřit především na to co nás zajímá a co jsme si na začátku výzkumu vytyčili, jako cíl výzkumu. POUŽITÉ ZDROJE 100 method [online]. 100 method: ©2017 [cit. 10. 1. 2022]. Dostupné z: CELIKOGLI, Ozge Merzali a OGUT, Sebnem Timur a Krippendorf, Klaus. How Do User Stories Inspire Design? A Study od Cultural Probes [online]. Design Issues. 2017, 33(2). [cit. 9. 1. 2022]. ISSN: 0747–9360. Dostupné z: GRAVER, Bill a DUNNE, Tony a PACENTI, Elena. Design: Cultural probes [online]. ResearchGate.net. January 1999 [cit. 10. 1. 2022]. Dostupné z: CHOUKEIR, Joanna. Cultural Probes Coming Soon [online]. Social Designer Joanna Chaukeir. 2009, květen. [cit. 10. 1. 2022]. Dostupné z: TIČAR, Urška. Cultural Probes [online]. Medium.com. 2018, 22. února. [cit. 9. 1. 2022]. Dostupné z: [1] Při těchto metodách se přenášejí informace o produktech prostřednictvím předávání znalostí z e zkušenějších na méně zkušené. [2] V případě těchto metod je design oddělený od výroby. [3] Jedná se o takové metody zaměřené na definování a řešení problémů v systematickém pořadí. [4] Jsou metody založené na přístupu designérů, kteří musejí zohledňovat sociální aspekty každodenního života uživatelů. CULTURAL PROBES — KULTURNÍ SONDY V DESIGNOVÉM PROCESU was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Ontologický design — můžeme využít zpětnovazební smyčky v náš prospěch?

Ontologický design — můžeme využít zpětnovazební smyčky v náš prospěch? Ontologický design vychází z tvrzení, že: „My navrhujeme svůj svět, zatímco náš svět na nás působí a navrhuje nás.” (Willis, 2006) Tím, že designujeme prostor, digitální technologie nebo rozhraní, navrhujeme v konečném důsledku i sami sebe. Existuje jakási zpětnovazební smyčka mezi námi, naším chování a designem. Navrhujeme prostředí, nástroje a systémy. Ty determinují to, jak se budeme dál chovat a to opět ovlivňuje to, jak budeme navrhovat další technologie. Americký antropolog Arturo Escobar zastává názor, že design by se měl stát hybatelem přechodu k jinému společenskému, politickému a ekonomickému uspořádání (Escobar, 2018). K vysvětlení svého postoje využívá právě koncept vztahové ontologie. V jeho pojetí spočívá ontologická povaha designu především v dialogu o tom, co je vůbec možné. Zatímco se spekulativní design zabývá tím, jak nám mohou úvahy o budoucí podobě předmětů každodenní potřeby, pomoci definovat, jak by tato budoucnost mohla vypadat, ontologický design jde v této úvaze ještě dál. Říká, že tyto předměty a naše interakce s nimi jsou tím, co nás, jakožto obyvatele této budoucnosti, definují. (Wikinson, 2015) Šířeji a jednodušeji řečeno, design utváří to, co znamená být člověkem (Escobar, 2018). Ač příklady zpětnovazební smyčky můžeme nejlépe popsat na digitálních technologiích (např. využívání sociálních sítí), tento vztah popsal už Marshall McLuhan, když řekl, že „nejprve sestrojujeme nástroje a ty pak sestrojují nás.“ (Kahana, 2014) Do kontrastu bychom mohli postavit sociální redukcionismus, který poukazuje na to, že zamýšlený způsob užití technologie je jedna věc, praxe, jak s ní člověk naloží a k čemu nástroj využije, je věc druhá. Podíváme-li se ale na design konkrétních technologií, vidíme, že volby uživatele jsou ovšem mnohdy jen domnělé nebo se týkají nepodstatných aspektů jejich používání. Pokud bychom přesto trvali na aspektu „svobodné vůle uživatele“, ignorovali bychom celou řadu jevů, které do našeho vztahu s technologiemi vstupují. Ať už na individuální nebo celospolečenské úrovni. Na té individuální, můžeme zmínit už jen to, že náš mozek je „konstruován“ tak, že v designu odhalíme chyby a překážky, pokud bude ale vše „fungovat, jak má“, mozek nás odmění notnou dávkou dopaminu a příště se budeme chovat stejně. Naše užívání technologie bude probíhat přesně tak, jak zamýšlel její tvůrce. A to bohužel i přesto, že v delším časovém období může mít daná technologie řadu negativních dopadů — kupříkladu na naše duševní zdraví nebo stav demokracie. Na tyto souvislosti nás evoluce zatím nepřipravila. Přesuneme-li se na úroveň společenskou, lze uvést to, do jaké míry technologie prorostly s naší kulturou, jazykem nebo komunikací. Facebook zkrátil vzdálenost mezi libovolnými dvěma lidmi na planetě na 3,5 kontaktů, změnil význam slova „přítel“ a způsobil, že už si nepamatujeme narozeniny ani jednoho ze svých příbuzných. (Wang, 2016) Drží nás aktivní, bezduše scrolující a jakoby mimoděk proměnil to, jakým způsobem editoři formulují novinové titulky nebo jak architekti navrhují interiéry restaurací, aby na této sociální síti správně vynikly. Ovlivnil náš život na tolika úrovních, že to nejsme schopni ani dohlédnout. Přesunuli bychom nárok posoudit, jak a k čemu používat konkrétní technologie, pouze na samotné uživatele, rezignovali bychom na všechny nároky týkající se odpovědnosti jejích poskytovatelů, výrobců nebo designérů. Což by znamenalo, budeme-li se držet příkladu Facebooku, lhostejně přihlížet tomu, že si je tato společnost vědoma dopadů na psychické zdraví dospívajících a přesto připravuje speciální verzi své aplikace zaměřenou právě na tuto skupinu. Diskuse začíná být zajímavá ve chvíli, propojíme koncept ontologického designu s možnou pozitivní sociální změnou. Nechci se pouštět do utopistických úvah, ač ontologický design nemusí mít daleko od sociálního inženýrství, představa, že změnou prostředí, nástrojů a technologií jako takových dosáhneme změny lidského chování „k lepšímu“, je lákavá. Ať už jde o řešení klimatické krize, rostoucích sociálních nerovností nebo lidskoprávních otázek. Ostatně je to právě proměna našeho chování nebo jazyka, kterým mluvíme, po kterém volá např. Kate Raworth při nastínění možné budoucí podoby ekonomicko-sociálního fungování světa (2020). Fry (2012) upozorňuje, že design má velkou transformativní schopnost. Už ale neříká, jestli z této transformace bude profitovat celá společnost, nebo hrstka technologických společností. Vliv designu na socio-politické podmínky, ekonomiku, konzumerismus a kulturu slouží podle něj jako katalyzátor změny. Aby tato změna byla pozitivní, musel by být ontologický design naprosto autonomní. Jen tak totiž dokáže respektovat vazby provázaného okolí. Tím narážím na současné nastavení systému, ve kterém bohužel zmíněná zpětnovazební smyčka někdy funguje nevyváženě jen jedním směrem. Design určuje technologický výrobce — společnost, která má své zájmy, které sleduje — a tím, určuje i naše chování. „Býval to Hollywood, který poháněl kulturu. Teď je to Silicon Valley,“ glosuje Madray (2017). Designér nestojí mimo, v nezávislé pozici, ale na straně svého zaměstnavatele nebo zadavatele, jehož primárním cílem je zisk. Zároveň je i tento přístup stále orientovaný čistě na cílového uživatele a nikterak nerozporuje, zda daný design ze své podstaty jiné uživatele vylučuje nebo jaký má vliv životní prostředí. Je zkrátka antropocentrický. A tak můžeme jen těžko čekat, že budou brány v potaz širší souvislosti a dopady. Jsme v bodě zlomu, ve kterém mají technologie dopad na obrovskou masu lidí, odpovědnost za jejich design ale leží na designérech, podnikatelích a inženýrech, kteří mají v rukou nejen to, jak jejich produkty ovlivní interakci s jejich uživatelem, ale interakce mezi lidmi samotnými. Na stole tak zůstává jedna otázka až příliš podobná té, jestli byla dřív slepice, nebo vejce: Musí nejdříve dojít k proměně ekonomicko-politického modelu, ve kterém žijeme, abychom mohli zpětnovazební smyčky využít k nastartování regenerativních procesů a dostat lidstvo „do koblihy“, nebo musíme začít designovat technologie s jinou motivací než zisk, aby k takové změně mohlo dojít? Použité zdroje ESCOBAR, A., 2018. Designs for the pluriverse: Radical interdependence, autonomy and the making of worlds. Durham: Duke University Press. ISBN 978–0–8223–7105–2. FRY, T., 2012. Looking back, forward and elsewhere. In Design and ethics: reflections on practice. New York: Routledge. ISBN 978- 0415688130. FRAGA, D. The Manifesto of Ontological Design. In: Medium.com [online]. 28. 5. 2022 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://medium.datadriveninvestor.com/the-manifesto-of-ontological-design-7fdb19169107 FRY, T., 2012. Looking back, forward and elsewhere. In Design and ethics: reflections on practice. New York: Routledge, pp. 215–225. ISBN 978- 0415688130. KAHANA, E. First we build the tools, then they build us. In: law.stanford.edu [online]. 18. 9. 2014 [cit. 11. 1. 2022]. Dostupné z: https://law.stanford.edu/2014/09/18/first-build-tools-build-us-marshall-mcluhan/ MADRAY, D. The Ecovolution of Design with Culture Thinking. Why we should think about culture before we design. In: Uxdesign.cc [online]. 1. 6. 2017 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/exploring-how-to-design-meaningful-products-with-culture-31b1fe132bd3 SILVA, J. Are We the Designers or the Designed? In: Bigthink.com [online]. © 2007–2022 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://bigthink.com/videos/jason-silva-on-ontological-design/ RAWORTH, K., 2020. Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století. Praha: Družstevní nakladatelství IDEA. ISBN 978–80–907775–1–4. THACKARA, J., 2015. How to Thrive in the Next Economy: Designing tomorrow’s world today, London: Thames & Hudson. Dostupné z: http://thackara.com/wp-content/uploads/2020/05/PDF-Thrive-Press Copy.pdf WANG, Y. Facebook 12 Years On: How the Social Network Changed the Way We Interact. In Independent.co.uk. 5. 2. 2016 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/features/facebook-12-years-on-how-the-social-network-changed-the-way-we-interact-a6855526.html WILKINSON, J. Ontological Futuring. In: Newschool.edu [online]. 28. 11. 2015 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: http://sds.parsons.edu/transdesign/seminar/ontological-futuring/ WILLIS, A. Ontological Designing — laying the ground. In: Design Philosophy Papers [online]. 2006. Dostupné z: https://www.academia.edu/888457/Ontological_designing Ontologický design — můžeme využít zpětnovazební smyčky v náš prospěch? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

5 veřejných služeb, kterým by pomohl redesign

Photo by Jason Goodman on UnsplashVeřejné služby jsou v mnohém specifické. Oproti komerčnímu či neziskovému sektoru je jejich změna mnohdy časově nákladná, stávající fungování rigidní, jsou závislé na zákonech nebo musí následovat předem dané procesy. Je také poměrně obtížné definovat, která skupina má vlastně z používání veřejných služeb užitek a která ne; protože samotná jejich veřejnost samozřejmě neznamená snadnou dostupnost pro všechny; a stejně tak neznamená, že z existence veřejných služeb či případně změny veřejné služby bude všem daňovým poplatníkům plynout užitek. Veřejné služby může, ale nemusí, využít kdokoli (a v případě, že chce, by k nim měl mít snadný přístup). Veřejná služba také mnohdy přichází na řadu až jako nejzazší řešení (třeba jít na úřad práce). Jindy ji naopak bereme jako přirozenou součást našeho života (třeba vývoz popelnic). Pojďme se ale zamyslet nad možností zlepšení veřejných služeb pomocí designového myšlení. Ač má veřejná správa jako taková pověst spíše konzervativní, veřejné služby můžeme chápat také ve smyslu public. Tím se jejich veřejnost vztahuje nejen k veřejné správě a úřadům, ale hlavně k lidem. Jako veřejný prostor tak bezpochyby můžeme označit třeba město, venkov a jeho komunitu. Níže se zamýšlím nad 5 příklady veřejných služeb, kterým by slušel redesign. Jak bychom mohli… * Odpadové hospodářství …změnit systém odpadového hospodářství tak, aby byly domácnosti motivovány redukovat produkci domácího odpadu? Současný systém odpadového hospodářství nemotivuje uživatele, ani samotné obce, k redukci odpadu. S probíhající klimatickou změnou je možnost změnit i naše nakládání s odpady. Důležitost cirkulární ekonomiky stoupá. Cestou k udržitelnější ekonomice je hledat efektivní řešení tam, kde rozhodují miliony jednotlivců. Odvoz popelnic k tomu jednoznačně patří. Otázka tedy zní: mohou obce motivovat své občany k tomu, aby třídili odpad? A ještě dál — mohou obce nastavením vhodných procesů designovat odpadovou službu tak, aby podpořily významnou redukci tvorby odpadu? Současný stav nemotivuje uživatele této služby dostatečně třídit nebo snižovat produkci odpadu. Uživatelé jsme v tomto případě my všichni a tak může mít Design Thinking přístup dopad skutečně na velmi širokou veřejnost. Zároveň se občanů jednotlivých obcí málokdo ptá, jak k odpadu přistupují, zda jim vyhovují časy svozů, jaké jsou pro ně překážky a zda by třeba chtěli být zvýhodněni nižším svozovým poplatek v případě redukce odpadu... Rozdíly panují také mezi nakládáním s odpadem ve městech a v menších obcích. Ve městě bývají na sídlištích většinou společné kontejnery pro celé bytovky — a jak praví známá ekonomická poučka — to je tragédie obecní pastviny. V menších obcích má každý svoji vlastní popelnici, což odbourává problém s obecní pastvinou; na obyvatele ale klade nároky například v dodržování svozového kalendáře, dovozu popelnice k dostupnějšímu místu apod. Jak by mohli designéři pomoc? Zahájit dialog, iniciovat setkání stakeholderů, spolupracovat s obcemi a zjišťovat motivace při nakládání s odpadem. Služba by v konečném důsledku měla být navržena tak, aby vhodně motivovala uživatele k šetrnějšímu zacházení s odpady. 2. Jednání obecního zastupitelstva …zpřístupnit občanům jednání obecních zastupitelstev, aby byli motivovaní se podílet na správě věcí veřejných? Jednání obecních zastupitelstev bývají zdlouhavá. Může být těžké se do jednání zapojit, ať už aktivně nebo pasivně. Mezi překážky, proč se jich občan čili “běžný uživatel” nemůže účastnit, patří třeba časová náročnost nebo obyčejná obava z veřejného vystoupení či neznalosti procesů při jednání. Jak do jednání zapojit více občanů a především proč? Víc připomínek může samozřejmě ještě více zdržovat konání, ale základem demokracie je otevřenost a občanská participace. Podílet se tak na zvyšování transparentnosti fungování obce, občanské aktivizaci a demokratizaci pomocí designérských metod zní jako výzva. Designové myšlení by možná pomohlo při vymýšlení, co udělat se zarostlým bývalým areálem nefunkční továrny. Důležitější než jednotlivý návrh by však byla metoda, JAK přemýšlet o těchto aktivitách v rámci obce. Také by mohlo pomoci samotnému procesu při jednáních, byť tady se designové myšlení jistě střetává se zákonnými povinnostmi a předem určenými náležitostmi. Nakonec se může jednat o “drobnosti” jako je třeba online přenos jednání, možnost ptát se svého zastupitele online/offline/v jídelně místní základní školy. Může obec pomocí designového myšlení zjistit, co opravdu občané potřebují? 3. Zdraví jako věc veřejná? Debata o tom, jaký je vlastně spravedlivý systém zdravotního pojištění, doprovází společenský prostor celkem dlouho a občas nastane zlomová událost, která diskuzi znovu oživí a otevře. FinMag oslovil odborníky s otázkou, zda by ti, kteří se o svoje zdraví preventivně nestarají, neměli platit více na zdravotním pojištění. Otázka je to velmi komplexní, jak naznačují odpovědi zástupců z řad ekonomů, pojišťoven i lékařů. Kdybychom si však nekladli ambice změnit celý systém zdravotního pojištění a spokojili se s užším okruhem uživatelů, pak by naše designérská výzva mohla znít… …jak změnit přípravu jídel ve školních jídelnách tak, aby nutričně vyvážená jídla vedla k správným stravovacím návykům a snížení rizika obezity? 4. Design thinking při tvorbě eGovernmentu a digitálních služeb státu Tohle je taková stálice. Zkostnatělá. Vrchnostenská. Veřejná správa. A přitom už víme, že nestačí pouze navrhnout technické řešení (o čemž svědčí například (ne)využití aplikace eRouška), ale že řešení musí být především funkční s ohledem na uživatele. Portál veřejné správy bezpochyby klade vysoké nároky na zajištění bezpečnosti a dodržení právních předpisů. Možná by snesl trochu více uživatelského testování. 5. Design thinking ve školství Ve školství se nabízí mnoho příležitostí. Může to být jednak snaha umožnit co nejširší skupině zpřístupnění výukových materiálů nebo umožnit pohyb po škole tak, aby byl skutečně bezbariérový. Může se jednat o nastavení výuky v samotných třídách, vytvoření studijních koutků nebo třeba design podpůrných služeb. Příklady i metody nabízí průvodce designovým myšlením pro učitele z dílny IDEO. Zároveň se můžeme designově zamýšlet nad samotným fungování organizace, vztahy mezi učiteli, vedením i rodiči. Nakročeno ke společným metodám má například tzv. střední článek MŠMT, pilotní projekt odstartoval v lednu 2021. Střední článek má podporovat školy zejména v oblasti managementu a vedení lidí. „Střední článek bude také podporovat činnost místních akčních plánů, spolupráci aktérů ve formálním i neformálním vzdělávání, vzájemné propojování, efektivní koordinaci aktivit, vytváření příležitostí ke sdílení zkušeností, příkladů dobré praxe, ale i personálních kapacit, vybavení, zázemí atd. Za tímto účelem střední článek na místní úrovni vytvoří poradní tým regionálních aktérů.“ (Zdroj citace: edu.cz). Takový přístup slibuje i možnost využít některou z designérských metod. Zdroje a inspirace: 1) FinMag. Mají antivaxeři či kuřáci platit víc? Zdravotní pojištění očima expertů. 21.ledna 2022: https://finmag.penize.cz/penize/431748-maji-antivaxeri-ci-kuraci-platit-vic-zdravotni-pojisteni-ocima-expertu? 2)IDEO. Designérské myšlení pro učitele. https://designthinkingforeducators.com/Designerske-mysleni-pro-ucitele-nahled.pdf 3) MŠMT. Pilotáž středního článku podpory. https://www.edu.cz/stredni-clanek-podpory/#spolecne 5 veřejných služeb, kterým by pomohl redesign was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Service Design Salary Report 2022

Service Design Salary Report 2022 slibuje údaje o platech více než 1000 designérů služeb napříč celým světem. Výsledky jsou čerstvé, data byla sesbírána v listopadu 2021. Případní respondenti z Česka nebo Slovenska se ukrývají pod položkou “ostatní”, což znamená, že se průzkumu účastnilo méně než pět respondentů (určitou nápovědu nám dává fakt, že z Česka se v předchozím roce účastnily jenom 2 respondentky). Report upozorňuje na setrvávající rozdíly mezi platy žen a mužů; zjišťuje, že průměrnému designérovi či designérce je 35 let a snaží se změřit spokojenost vztaženou k různým metrikám. Otázkou tak zůstává: kde se stát či nestát designérem a kolik za to chtít? Photo by Visual Stories || Micheile on UnsplashPár slov o respondentech Online dotazník vyplnilo 35 % mužů a téměř dvě třetiny žen. (Možný háček hned na úvod: je mezi designéry služeb více žen nebo jen radši klikají na online dotazníky?) Přehledné grafy naleznete přímo na webu. K základní charakteristice tedy jen pár slov: * Věkově nejpočetněji zastoupená skupina designérů je mezi 25 a 35 lety, což je řečí procent 48,8 % odpovídajících. Věková skupina mezi 35 a 45 lety tvoří 35 % respondentů. Věková skupina 45 až 55 let odpovídá 10 % odpovídajících. Což je větší zastoupení než respondentů pod 25 let (jen 5 % vzorku). * Co můžeme z věkového rozložení vyčíst? Ovšem velmi opatrně: designéři jsou obecně “mladým oborem”. Pozor ale na limity. Inklinuje k online vyplňování dotazníků spíš mladá generace? Musíme mít pořád na paměti, že se jedná o dohad, který z reportu můžeme vyčíst, ale nikoli potvrdit. * S jakýmkoliv srovnáváním je třeba velká dávka obezřetnosti; můžeme se třeba podívat jaké je věkové rozdělení jiných profesí. U “tradičních” profesí, třeba právníků, je věkové rozložení daleko rovnoměrnější. Právníků mezi 25 a 35 lety je jen 19 %. (Ale opět opatrně na porovnávání — liší se počet respondentů, také lze předpokládat, že právníci déle studují; data pocházejí pouze z USA). Rozdělení respondentů (zdroj: Service Design Salary Report 2022)In — house nebo volná noha? * pouze 7,7 % respondentů se označilo za volnonožce * podobný počet designérů pracuje jak v agenturách, tak “in-house” Důvod býti spokojený Novinkou letošního průzkumu bylo téma spokojenosti. Designéři volili na škále od 1 do 10, jak jsou spokojeni se svými celkovými odměnami. Bez práce nejsou koláče, ale peníze nejsou všechno. Word cloud nám ukazuje, co nejčastěji účastníci ankety označili za důvod ke spokojenosti. Vedle životního standardu a finanční odměny můžeme vidět třeba vliv, team, kolegové, růst anebo třeba Francie (těžko říct, co se za tím skrývá). Zdroj: Service Design Salary Report 2022Gender Pay Gap Existuje i mezi designéry a designérkami. ALE! Neznáme další návaznosti, a tak nelze určit další korelace a vazby například na roky vzdělání, pozici v týmu nebo získanou praxi. Důležitou motivací autorů průzkumu je však transparentnost mezd a platů v této oblasti, která pomůže firmám i designérům lépe odměnit jejich práci s ohledem na vlastní schopnosti nebo zkušenosti. A z tohoto pohledu je měření gender pay gap snadno obhajitelné. Tak jako v tradičně rovnostářských zemích jako je například Finsko nebo Švédsko existují obecně menší mezery, i v oboru designérství existují menší platové rozdíly v severských zemích než například v USA. A ve Švédsku jsou ženy se svým platem stejně spokojeny jako muži. Hm, čím to bude? * Podle průzkumu si ženy vydělají v průměru o 13,7 % méně než muži. A ačkoliv neznáme přesné důvody, je to docela dost. Zdroj: Gender Pay Gap in EU. Eurostat, 2019Vliv pracovní pozice Tady záleží na tom, pro kterou zemi se rozhodneme. Obecně se ale co do výše platů vyplatí nechat se organizací zaměstnat přímo (in-house) anebo být freelancerem. Možná bychom z výsledků mohli odtušit, že v agenturách sbírají zkušenosti mladší designéři a přímo organizace si vybírají už zkušené designéry (z rozložení platů a pokud vezmeme v úvahu další zjištění, že s roky zkušeností roste plat). Další složka výzkumu se věnuje zjištění, nakolik má vliv pracovní zkušenost. Tady se opět ukazuje mladé věkové rozložení zpovídaných designérů. Více než třetina má pracovní zkušenost mezi 3 a 5 roky; 22 % méně než dva roky a skoro třetina mezi 6 a 10 lety. Ale pozitivní zpráva tu je; s věkem (a zkušenostmi) roste odměna (a očividně i spokojenost). Další rozdělení se nabízí i podle typu seniority nebo názvu pracovní pozice. Zdroj: Service Design Salary Report 2022Do farmaceutického nebo IT průmyslu? Report zjišťuje, zda záleží na tom, v jaké ekonomické sekci designér působí. * nejvíc odpovědí se sešlo z oblasti consulting * největší odměnu mají designéři v oblasti zdravotní péče * nejvíc spokojení se svou odměnou jsou v mediálním a zábavním průmyslu (asi jsou to pořád přece jenom kreativci:) Remote work Další část se zabývá otázkami, kterak spokojenost souvisí s počtem hodin a možností práce na dálku. Významné rozdíly tu nepanují. Dozvíme se taky, že 78 % mužů a 80 % žen pracuje remotely. Jedná se o poměrně vysoký podíl, bez bližšího vysvětlení ale nevíme, zda se jedná o práci tzv. na home-office nebo se započítávají i schůzky s klienty, uživatelské testování mimo organizaci atp. Je to celkem zajímavé zjištění vzhledem k tomu, že naprostá většina působí v agenturách nebo jsou zaměstnáni “in-house”, roli tak bezpochyby bude hrát současný masivní příklon k práci na dálku (jakožto důsledek celosvětové pandemie). Závěrem Autoři průzkumu nemají ambici ukázat celkový obrázek situace vykreslující vzájemné detailní vztahy. Jejich motivací je zvyšování transparentnosti informací o platech tak, aby se designérské prostředí otevíralo, firmy i designérští profesionálové měli lepší povědomí o tom, jak nastavit vzájemné podmínky. Jsou si vědomi dílčích nedostatků, které může metodologie a způsob průzkumu mít. Data například nezohledňují paritu kupní síly, i tak ale srovnání mezi zeměmi může ukázat, kde je třeba možné začít svůj designérský život a co od něj očekávat. Celý průzkum sjednocuje jedno téma, kterým je důraz na spokojenost. Všech 10 složek průzkumu můžete proklikat v přehledných grafech a v detailnějším rozložení přímo na webu Service Design Salary Report 2020. Zdroje Service Design Salary Report 2022. https://www.servicedesignjobs.com/salary-report/ Eurostat. Gender Pay Gap, 2019. https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Gender_pay_gap_statistics American Bar Assosiation. ABA Pofile of the Legal profession 2020. https://www.americanbar.org/content/dam/aba/administrative/news/2020/07/potlp2020.pdf Service Design Salary Report 2022 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Cesta službou NOTINO: příklad vybrané služby, kterou používáte, identifikace slabých míst a návrh…

Cesta službou NOTINO: příklad vybrané služby, kterou používáte, identifikace slabých míst a návrh pro zlepšení Cílem zadání pro tento článek je ukázat cestu službou, tedy vybrat si příklad služby, kterou používáme, identifikovat její slabá místa a udělat návrh pro zlepšení. Dlouho jsem rozmýšlela nad tím, jakou službu si vybrat, která má například hodně slabých míst, ale nakonec jsem se rozhodla pro službu, kterou mám ráda a na které jsem nedávno sama dělala menší rešerši. A tato služba se jmenuje NOTINO. https://www.notino.cz/o-nas/Firma Notino vznikla v roce 2004, ale až do roku 2016 jste ji mohli znát pod názvem parfums.cz. Notino patří k významným prodejcům parfémů a kosmetiky v Evropě. Společnost aktuálně působí v 28 zemích, ale chystají se ještě dál. Původně se jednalo pouze o e-shop, ale postupně rozšiřují síť kamenných prodejen, hned dvě se nachází také v Brně (na České a v Campus Square). V Brně se také nachází hlavní sídlo této společnosti.[1] V Notinu věří, že krása má být dostupná pro každého, protože krása dokáže dodávat sebevědomí a měnit. A když se lidé cítí krásní, snadněji dosahují svých cílů, a na oplátku dělají svět kolem sebe krásnější. [2] Společnost nabízí výběr z 82 000 unikátních produktů od 1 500 světových i menších lokálních značek a specializuje se na prodej parfémů a kosmetiky. Na e-shop byla nedávno přidána i sekce “zdraví”, kde najdete produkty pro maminky a jejich děti, doplňky stravy a volně dostupné léky, zdravou výživu či erotické pomůcky. Notino v roce 2021 zaznamenalo rekordní obrat, který zvýšilo o 35 procent na více než 18 miliard korun. Růstu výrazně přispěla expanze v zahraničí. Pomohla i pandemie Covidu-19, kvůli níž byly po určitou dobu zavřené kamenné prodejny a zároveň lidé více kupovali kosmetiku a přípravky pro osobní péči.[3] Abych při hodnocení této služby jenom nebrouzdala stránkou a neříkala, co se mi líbí a co ne, stanovila jsem si jasný cíl. Chci si koupit nový parfém, který bude obsahovat stejné složky jako parfémy, které už mám ráda. Zkusím zjistit, jestli se na Notinu dá vyhledávat podle jednotlivých složek parfému a zda se vůbec tyto složky dají na stránce najít. Po otevření webu vás přivítá jednoduchý, ale elegantní design. Hlavními barvami na webu jsou černá, bílá a pár malých detailů je růžovou barvou. Vzhledem k zaměření stránky se mi design velmi líbí, je jednoduchý, přehledný a nebolí z něj oči. Další velkou výhodou je, že se na stránce v podstatě okamžitě zorientujete. V horní části stránky jsou čitelně vypsané sekce, ve kterých po rozkliknutí můžete hledat dál. Já jsem se tedy vydala do sekce parfémy. Zde na mě vyskočili tyto další možnosti, které mě mají nasměrovat k snadnějšímu nalezení parfému. Já jsem se vydala do sekce “dámské parfémované vody”. Po chvíli jsem se ale kvůli ušetření času rozhodla své oblíbené parfémy vyhledat, protože Notino nabízí parfémů opravdu hodně a než bych v nich našla své tři oblíbence, ztratila bych zbytečně moc času. Vyhledala jsem si tedy parfémy Giordani Gold Essenza od Oriflame, Fleur de Mûrier od Karl Lagerfelda a The One od Dolce & Gabbana. Zde bych ráda ocenila to, že je služba velmi konzistentní v popisu svých parfémů. Vpravo je vždy uvedena sekce zaměřená na složení parfému, což je přesně to, co jsem hledala. Také se mi líbí, že to nemusím složitě hledat v textu. Vytvořila jsem tabulku vlastností jednotlivých parfémů: Nyní jsem získala spoustu atributů, podle kterých bych chtěla vyhledat svůj nový parfém. Vrátila jsem se tedy do sekce parfémy. A přesně v tento moment jsem zjistila, že Notino vyhledávání podle jednotlivých složek parfému bohužel nenabízí. Mohu vyhledávat pouze podle druhu vůně, což je na můj vkus ale příliš obecné. Abych zjistila, zda mi vůně bude příjemná, musela bych postupně rozkliknou jednotlivé parfémy a podívat se na jejich složení, to pak porovnat s tabulkou společných vlastností, a to by zabralo spoustu času. Kdybych mohla, vytvořila bych pro Notino nejen vyhledávání podle jednotlivých složek parfému, ale také srovnávání parfémů. Já jsem si tabulku vytvořila sama, ale kdyby byla možnost to udělat přímo na webu, ušetřilo by to spoustu práce a času. Na konci by také mohly pomocí algoritmu doporučit parfémy, které mají shodné atributy. A nemuseli by porovnávat pouze složení, ale také cenu, velikost flakonu apod. Poté, co si vybereme parfém, přidáme položku do košíku. Notino spolupracuje s Českou Poštou, společnostmi DPD a PPL, a také se Zásilkovnou. Můžete si balíček vyzvednout i na pobočce, pokud bydlíte v Brně, Praze či Ostravě. Já po negativních zkušenostech jak se společností DPD, tak PPL bych určitě volila doručení do Zásilkovny, i když je tato možnost za menší poplatek. Notino nabízí také 3 další služby, které se týkají doručení vašeho balíčku. První z nich je, že si můžete produkt nechat zabalit do dárkového balení. Tato služba stojí 99 Kč. Poté si můžete nechat produkt/y nechat poslat v ekologickém balení, které je úplně bez plastů. Tato služba stojí 25 Kč, což hodnotím jako negativum, protože si myslím, že myslet na přírodu a zvolit šetrnější balení by mělo být zdarma. Třetí službou je pojištění zásilky za 15 Kč, což vám je k něčemu dobré pouze v případě, že se váš balíček ztratí. Zajímavou službou, kterou Notino nabízí u některých parfémů je gravírování. Můžete napsat libovolný text, který se potom objeví na vašem parfému. Tato služba stojí 99 Kč a pokud budete dávat parfém někomu jako dárek, určitě by mu tam krátká zpráva udělala radost. Další ze služeb, které Notino nabízí, je večerní doručení — toto je výborná možnost pro osoby se zaměstnáním, které nejsou doma, aby balík převzali v dopoledních hodinách. A pokud není zrovna sezóna či velká slevová akce (Vánoce, Black Friday, Valentýn apod.), Notino garantuje doručení do druhého dne. Můžete samozřejmě odebírat i newsletter, kde jste na různé akce a slevy upozorněni, to ale nabízí většina e-shopů. Já osobně mám Notino velmi ráda. Líbí se mi rozmanitost produktů a to, že zde najdu spoustu parfémů, které se v jiných parfumeriích vůbec neprodávají. Zároveň oceňuji všechny další služby, které Notino nabízí, to, že mají pobočky ve třech českých městech, kam si můžete dojít parfémy ozkoušet a všechny jejich produkty jsou ve srovnání s konkurencí opravdu cenově dostupné. Celá webová stránka je intuitivní, pokud si nevíte s něčím rady, můžete Notino kontaktovat pomocí chatu, e-mailu či telefonem, a jejich zaměstnanci na call centru jsou z mé zkušenosti velmi milí a ochotní. Co by mohlo Notino vylepšit je mnou výše navrhnuté vyhledávání, které by bylo více zaměřené na samotné složky parfémů. Také by mohli zapřemýšlet nad vyzkoušením jiného dopravce než je DPD a PPL, ale to je můj subjektivní názor kvůli negativním zkušenostem s oběma těmito dopravci. Pokud jste nikdy na Notino nenakupovali, můžu to vřele doporučit. [1] Notino. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Notino [2] O nás. NOTINO [online]. Dostupné z: https://www.notino.cz/o-nas/ [3] Notino si připisuje rekordní obrat. Prodejce vůní utržil 18 miliard korun. IDNES.cz [online]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/notino-parfumerie-kosmetika-obrat-rust.A220201_083225_ekoakcie_vebe Cesta službou NOTINO: příklad vybrané služby, kterou používáte, identifikace slabých míst a návrh… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Fjord trendy 2021: DIY innovations

“Do It Yourself”, tedy v překladu “Udělej si sám” je fenomén, který, pokud jej přiřadíme například ke hnutí Makers, lze vystopovat na počátek druhého tisíciletí. Prvky tvoření, dotváření a domácího kutění jako součásti každodenního života se ovšem objevovaly ve společnosti již v průběhu celého 20. století. Zejména pak v jeho druhé polovině, kdy se začínají objevovat kutilské časopisy a magazíny, a to nejenom v zahraničí, ale i v České republice. [1] V povědomí společnosti se myšlenky (nejenom) domácí kreativity inspirující nové produkty, služby i iniciující podnikání znovu a ve větším rozsahu vynořily na světlo s příchodem krize COVID-19. [2] Lidská domácí tvořivost se stala tématem diskutovaným v médiích i u nás — ať už se jednalo o šití roušek, výrobu obličejových štítů nebo tisk všemožných pomůcek na 3D tiskárnách. Nezůstalo ovšem pouze u domácího kutilství a snahy vyrobit si sám pomůcky, které se staly nutnými pro běžný život. Koronavirová pandemie s sebou totiž přinesla také nové nápady, postupy a prototypy produktů a služeb, které byly žádané nebo dokonce nezbytné. A zde vstupuje do hry slovo inovace.[3] Právě inovace ve spojení s lidskou tvořivostí můžeme nalézt mezi Fjord trendy společnosti Accenture pro rok 2021. Proměna světa způsobená (stále pokračující) koronavirovou krizí má ovšem důsledky dlouhodobé, mít tento trend na mysli i v dalších letech může stále znamenat pochopení potřeb a zájmů uživatelů i lidí jako takových. Význam inovací a fenoménu DIY je pak možné podle Accenture chápat v několika rovinách. První z nich je posouvání celé společnosti díky inovacím vycházejícím z krize — ty často využívají veškerých možných dostupných nástrojů, aby vzniklo něco nového. To také může vést k využívání nástrojů novými způsoby, které nikdo nepředpokládal nebo k objevování jejich slabin a příležitostí pro rozvoj. Jako příklad lze uvést rozvoj platforem pro komunikaci jako je Zoom a další poté, co začaly být masově využívány pro potřeby práce či výuky. [4] Online platformy a jejich rozvoj jsou pak další klíčovou součástí tohoto trendu. S přesunem pracovního prostředí do našich domovů vznikají potřeby hledání nových cest jak pracovat, bavit se a žít v našich domácnostech. Tyto potřeby navíc nadále nemizí, jelikož distanční forma existence ve společnosti je stále v určitých situacích potřeba a místo přechodného řešení na ni dnes nahlížíme jako na jednu z možností fungování. Photo by Christin Hume on UnsplashCo to všechno ale znamená pro design služeb? V první řadě pochopení, že může být hodnotné nechat uživatele podílet se na samotné službě. Pravděpodobně nás v tento moment ihned napadá participativní design, nicméně trend DIY inovací jde až za tuto hranici a přichází s otázkou: “Jak mohou uživatelé dotvářet náš produkt nebo naši službu poté, co jim vše představíme?” Svým způsobem se tedy bavíme o předkládání nehotových řešení, která využívají přirozenou tvořivost a kutilství našich uživatelů a teprve poté jsou dokončena. Také to znamená vytváření služeb s vědomím toho, že mohou být (a je žádané, aby byly) využívány jinými, nepředpokládanými a nečekanými způsoby. Zároveň se posouvá, ztenčuje a smazává hranice mezi tvůrcem a zákazníkem a mezi využíváním služby a jejím inovováním. [5] Na produktech je možné tento trend pozorovat v poslední době poměrně intenzivně. Snaha nechat uživatele dotvářet věci nebo jim skrze produkty poskytovat příležitosti pro tvoření vede k úspěchu různých tvořivých sad a domácích kreativních setů, reagujících i na hromadný návrat k rukodělným koníčkům, ale symbolizujících také snahu přenést některé zážitky zvenku do prostředí našich domovů. Jednoduchým příkladem mohou být vyšívací nebo pletací sady, sety knihařské či grafické, ale také například různé sady pro domácí přípravu kávy či koktejlů. Photo by Jo Szczepanska on UnsplashV případě služeb se pak v první řadě ocitáme ve sféře rozličných kurzů, tutoriálů, lekcí a workshopů, ať už online či offline. Čím více si navíc uživatelé mohou kurz sami přizpůsobit (například zvolením projektu, na kterém chtějí pracovat), tím více je naplněna jejich role spolutvůrce celé služby. Kromě těchto služeb, které mohou mít charakter akce, se pak přesouváme také k poskytování nástrojů, technologií, platforem či prostor, které uživatelům umožňují tvořit. [5] Takové služby mohou využívat například prvky knihovny věcí — zapůjčení nebo poskytování vybavení pro různé kreativní vyžití může být inovativní a nečekaně hodnotnou součástí jejich koncepce. Součástí kavárny se pak může stát dílna jako v bratislavském Lab.cafe nebo mohou vznikat z podstaty multifunkční prostory jako je brněnská Industra. Zde je pak možné nejenom realizovat své projekty, ale také se inspirovat, sdílet nápady, vystavovat výsledky své práce a dále rozvíjet inovativní myšlenky. Součástí designu těchto služeb opět může být myšlenka určité nedokončenosti — v případě, kdy chceme poskytovat uživatelům možnost službu dotvářet, podílet se na ní, musíme počítat s prostorem pro změny a flexibilitou, která je nutná pro přesunutí části kontroly nad designem služby do rukou cílové skupiny či veřejnosti. [3] Photo by Amélie Mourichon on UnsplashPokud si na tomto místě představíme otevřené dílny, zahrnutí uživatelů do chodu a designu celé služby i prostor, není složité si představit. Trend DIY inovací se ovšem týká, jak již bylo zmiňováno v úvodu, stejnou měrou i online služeb (a produktů). Zde je klíčové hledat způsoby a přístupy umožňující širokou paletu jejího využití, vedoucí k nečekaným a inovativním výsledkům nebo které umožňují alespoň dotvářet obsah, propojovat jej a publikovat vlastní. Znamená to jednoduše vytváření online prostředí, které do popředí staví možnost tvorby a uvědomuje si její potenciál, s čímž pracuje například platforma Roblox, umožňující vytvářet hry a sdílet je s ostatními. Ta do svého kréda kromě “propojení světa skrze hru” zahrnula také snahu “dovolovat lidem představovat si a tvořit”. [6] Mohlo by se zdát, že s možným koncem koronavirové krize vlna obratu ke tvoření, podnikavosti a kreativitě utichne. Pohlédněme ale na celou situaci ze široka — problémy a krize není nerozumné očekávat i v budoucnosti, ač možná jiného charakteru. Vědomí, že lidská kreativita může být v těchto situacích zdrojem inovací, [7] je pak příslibem lepších zítřků. Mezitím ovšem stojí za to ji podporovat i využívat v rámci designu (nejen) služeb. Použité zdroje [1] DOUGHERTY, Dale. The Maker Movement. Innovations: Technology, Governance, Globalization. MIT Press, 2012/07/01, 7(3), 11–14. ISSN 1558–2477. Dostupné z: doi:10.1162/INOV_a_00135 [2] Lockdown boredom may prompt ‘greatest period of creativity in history’. CGTN [online]. Beijing: CGTN, c2020, 14-Jun-2020 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://newseu.cgtn.com/news/2020-06-14/Lockdown-boredom-may-prompt-greatest-period-of-creativity-in-history--RgDass7STe/index.html [3] Inspiring Innovation Through People. Accenture: Let there be change [online]. Dublin: Accenture, c2022, 2020 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-do-it-yourself-innovation [4] CURTIS, Mark, Martha COTTON, Nick DE LA MARE, Talya FISHER, Fabio SERGIO a Jussi EDLUND. Fjord Trends 2021. Accenture [online]. Dublin: Accenture, c2022, 2020 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/_acnmedia/Thought-Leadership-Assets/PDF-3/Accenture-Fjord-Trends-2021-Full-Report.pdf [5] SWEENEY, Deborah. Will 2021 Be the Year of Do-It-Yourself Innovation?. Noobpreneur [online]. Tangerang: Noobpreneur, c2008–2019, 24 December 2020 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://www.noobpreneur.com/2020/12/24/will-2021-be-the-year-of-do-it-yourself-innovation/ [6] Roblox [online]. San Mateo: Roblox Corporation, c2022 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://corp.roblox.com/ [7] Constraints Can Be a Catalyst for Creativity. Pacific Standard [online]. Washington: Grist, c2022, JUN 14, 2017 [cit. 2022–02–07]. Dostupné z: https://psmag.com/news/constraints-can-be-a-catalyst-for-creativity Fjord trendy 2021: DIY innovations was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2022

Design služeb v knihovnách: cesta k otevřené dílně

“Makerspace? Tak to potřebujeme hlavně místo, vybavení, peníze, lidi,…” Takhle začínaly možná i vaše myšlenkové pochody, pokud jste někdy uvažovali o budování otevřené dílny, kreativní laboratoře či makerspace (v knihovně, ale i mimo ni). Vybudovat otevřenou dílnu působí jako velmi praktický problém, jde o konkrétní místo, fyzickou službu, kterou si sami můžeme vyzkoušet, na kterou si můžeme sáhnout. Je to také problém, který před nás staví (opět) množství velmi praktických a fyzických kroků, kterými je nutné projít a překážek, které je nutné překonat — jedním příkladem za všechny může být výběr a nákup samotných nástrojů a dalšího vybavení. Otevřené dílny také často, přirozeně, budují nadšenci, makeři, kutilové, kteří sami vidí jejich potenciál a spatřují možnosti jejich využití. Je tedy pochopitelné, že pro samé nadšení občas budování makerspaces začíná tak nějak z druhého konce: rekonstrukcí budovy knihovny, [1] zakoupením určitého vybavení, rozvojem existujících kreativních workshopů a podobně. [2] Tento postup se často nese v duchu samovolného rozvíjení knihovny, jejích aktivit a služeb, na čemž není nic zvláštního. Možná vás už ale také napadla jednoduchá otázka, která se v tento moment nabízí, a to: “A co design?” Na první pohled totiž možná budování kreativních prostor v knihovnách nabízí vše, jenom ne příliš designový přístup. Designový přístup si v tomto případě můžeme vyložit jako přístup, který v sobě obsahuje prvky designového myšlení. Pokud se inspirujeme příručkou Designové myšlení pro knihovny, jež vychází z principů firmy IDEO, soustředíme se hlavně na proces inspirace — ideace — iterace. [3] Můžeme ovšem tyto části nalézt v procesu budování otevřených dílen v knihovnách? A můžeme je do něj dosadit? Z některých dostupných zdrojů se například zdá, že při vytváření makerspace v knihovně, ať už v zahraničí či u nás, neprobíhá významný úvodní výzkum (fáze inspirace), nebo alespoň ne přímo za účelem budování této jedné konkrétní služby. Zájem, postoje a potřeby uživatelů také nemusí být zjišťovány, například z důvodu navázání služby na nějaký další projekt či grantovou výzvu, [2] kdy takový výzkum nemusí být považován za nutnost. Prototypování (fáze ideace) je pak další aktivitou, která se může zdát při budování otevřené dílny opomíjená. Kreativní prostor může vznikat přímo nákupem vybavení nebo je více kladen důraz na samotné slavnostní finální otevření dílny pro veřejnost, které je zároveň překvapením a katalyzátorem “wow efektu”. Fáze iterace je pak závislá na získávání zpětné vazby od uživatelů a v případě, kdy v makerspace nejsou nastavené mechanismy jejího sběru, se může zdát posouvání a iterování služby problematické. [3]Nicméně, pokud částečně změníme perspektivu a podíváme se na procesy zakládání otevřených dílen více ze široka, můžeme zjistit, že prvky designového procesu jsou v nich, i přes případné zmiňované situace, přítomny. Výzkumnice a knihovnice Rachel Ivy Clarke ve své práci věnované designu jakožto epistemologii pro obor knihovnictví a informační vědy dochází na základě příkladu konkrétních produktů a služeb k závěru, že design je ve své podstatě přítomný v celém (americkém) knihovnictví a že knihovníci jsou a byli designéři “odjakživa”, přestože se tak nutně nenazývali. Nachází styčné body mezi designem a tím, jak se ve knihovnictví smýšlelo nad službami, produkty a inovacemi a jak se knihovnictví praktikuje dodnes. [4] Pakliže pro náhled na budování otevřených dílen v knihovnách použijeme tuto optiku a zaměříme se na celkový proces a ne na jednotlivé části, můžeme zjistit, že prvky designového smýšlení jsou často zahrnuty do tvorby této nové služby, ovšem nemusí tak být pojmenovány, případně si jich knihovníci a pracovníci nemusí být vědomi. Většina knihovníků se například pravděpodobně shodne, že centrem kreativního prostoru, jako je makerspace, musí být komunita jeho uživatelů, a tedy komunita uživatelů knihovny. [5] Přestože tedy nemusí být při zakládání otevřené dílny proveden uživatelský výzkum jako takový, potřeby uživatelů mohou být brány v potaz na základě předchozích zkušeností nebo díky jejich účasti na dřívějších akcích či programech knihovny. Stále tedy platí, že se jedná o design služby, který je podstatně zaměřený na uživatele a o postup, kterým prostupuje pochopení, že kromě nakoupení vybavení, jež může využívat i sama knihovna, je jejím posláním nabízet prostory a nástroje veřejnosti a vytvářet tím nové příležitosti. Za součástí výzkumu v designovém procesu kromě rozhovorů a dalších metod zaměřených na uživatele můžeme považovat také metody zaměřené na získání informací, znalostí a know-how od expertů a odborníků v dané oblasti. V této části výzkumu pak naopak knihovníci připravující otevřené dílny často excelují. Přesvědčení, že čerpání zkušeností od ostatních je hodnotné, se poté projevuje propojováním s dalšími knihovnami, které již makerspace či podobnou službu provozují, jejich rešerší a jejich návštěvou. [2] Zejména návštěvy dalších otevřených dílen opět korespondují s celkovým konceptem zkoušení věcí na vlastní kůži a čerpání zkušeností v terénu, typickým pro samotnou tvorbu a kutilství. Vzhledem k rychlému rozvoji technologií a snaze poskytovat dostupné moderní (ale i tradiční) technologie veřejnosti je také s budováním otevřených dílen často spojena nutná flexibilita a adaptabilita. [2] Knihovny mohou pracovat s myšlenkou určité neukončenosti prostoru, s jeho přizpůsobováním rozmanitým aktivitám, programům, ale i posunu celé knihovny a rozvoji společnosti. Toto smýšlení v sobě tedy nese snahu o iteraci, ač možná nevyřčenou, a ne zcela systematicky zapracovanou. Zmiňovaná zpětná vazba pak možná nemusí být naplánovaná zcela vědomě nebo formou rozhovorů a více kontaktních metod, nicméně pokud knihovna již chápe důležitost postavení komunity uživatelů do centra budování služby, může se snažit alespoň o sběr informací a dat, která vyplývají ze statistik. Tyto statistiky mohou zahrnovat jak ty týkající se využívání celého prostoru a jeho částí, tak i ty, které se zaměřují na využívání jednotlivých nástrojů a konkrétního vybavení. [6] Pro rozšíření a zlepšování služby je jistě výhodné zapojit i jiné metody, které umožňují zjistit například jak se uživatelé staví k nástrojům, které v dílně ještě umístěné nejsou a další potřeby komunity, nicméně sběr statistik k iteraci designu služby také přispívá. Příkladem knihovny, která využívá designové myšlení a vybudovala fungující makerspace za využití designového procesu, ačkoli jej tak přímo nepojmenovává, může být McIntyre Library na University of Wisconsin-Eau Claire. V článku nazvaném The ‘stone soup’ approach to creating a library makerspace, popisují příběh geneze jejich kreativního prostoru, který v mnohém připomíná pohádku o sekyrkové polévce. [7] V tomto postupu jsou ovšem patrné i jednotlivé části designového procesu: * v rámci skupiny knihovníků a akademiků, které myšlenka makerspace zaujala, byla definovány výzvy a problémy, stejně jako základní principy, podle kterých se při jejich řešení postupovalo * základní myšlenka byla rozvíjena na základně rozhovorů s odborníky v různých oblastech tvoření, pracovníky knihovny i samotnými uživateli a studenty * při budování makerspace byl zvolen nedokonalý a nehotový prostor, který byl následně rozvíjen podle potřeb uživatelů, kterým byly ukazovány různé nástroje i možnosti nastavení služby * po otevření makerspace byly sbírány příběhy popisující řešení problémů a tvůrčí výzvy, které uživatelé v dílně nalezli — tyto příběhy pak byly použity pro získání informací o jejich dalších potřebách a také při advokacii a snaze zajistit pokračující financování * v návaznosti na data o využívanosti prostoru byla navýšena otevírací doba a mezi budoucí cíle rozvoje dílny byla zařazena restrukturalizace personálního obsazení tak, aby tuto otevírací dobu dokázalo pokrýt Kromě knihoven, kde je designové myšlení zahrnuto tiše a nenápadně v celkovém přístupu k projektům již ovšem samozřejmě nalezneme také i knihovny, které jsou si designového procesu zcela vědomy a cíleně podle něj postupují — takovým příkladem pak může být knihovna univerzity v Berkeley. Tamní pracovníci byli inspirováni iniciativou TechShop’s Makerspace Academy ve spojení s metodologií designového myšlení pro spojení s metodologií designového myšlení pro pedagogy z dílny společnosti IDEO.[8] Ať už tedy designový proces pojmenujeme jako designový nebo ne, v přístupu knihoven k budování nových služeb a konkrétně otevřených dílen se jeho prvky a části stále objevují a pravděpodobně budou objevovat i nadále. Nyní je pouze otázkou, zda by větší zvědomení těchto principů pomohlo knihovnám systematizovat své snahy o vytváření nové služby a dokázalo je dovést například k novým doposud nevyužívaným metodám. Použité zdroje: [1] LI, Ming, Weiguo FAN a Xiaolan LUO. Exploring the development of library makerspaces in China. Information Discovery and Delivery. 2018, 46, 127–135. Dostupné z: doi:10.1108/IDD-08–2017–0061 [2] BURKE, John J., Ellyssa KROSKI, ed. Makerspaces: A Practical Guide for Librarians. Second Edition. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978–1–5381–0818–5 [3] Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016. ISBN 978–80–88123–11–8. [4] CLARKE, Rachel. It’s Not Rocket Library Science: Design Epistemology and American Librarianship. Washington, 2016. Disertace. University of Washington. Vedoucí práce Allyson Carlyle. [5] MCGLYNN BELLAMY, Liz, Jennifer RESOR-WHICKER a Lisa VASSADY, Candice BENJESSMALL, ed. Makerspace or Waste of Space: Charting a Course for Successful Academic Library Makerspaces. In: MUELLER, Dawn M. At the Helm: Leading Transformation: The Proceedings of the ACRL 2017 Conference, March 22–25, 2017, Baltimore, Maryland [online]. Baltimore: Association of College and Research Libraries, 2017, s. 428–436 [cit. 2022–02–13]. ISBN 978–0–8389–8928–9. Dostupné z: http://www.ala.org/acrl/sites/ala.org.acrl/files/content/conferences/confsandpreconfs/2017/MakerspaceorWasteofSpace.pdf [6] WILLINGHAM, Theresa, Chuck STEPHENS, Steve WILLINGHAM a Jeroen DE BOER. Library Makerspaces: The Complete Guide. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978–1–4422–7740–3. [7] MARKGRAF, Jill a Dan HILLIS. The ‘stone soup’ approach to creating a library makerspace. College [online]. 2020, 27(2–4), 305–325 [cit. 2022–02–13]. ISSN 10691316. Dostupné z: doi:10.1080/10691316.2021.1880347 [8] MCGRATH, Owen G. Making a Makerspace ; Designing User Services to Serve Designing Users. Proceedings of the 2016 ACM SIGUCCS Annual Conference [online]. 2016 [cit. 2022–02–13]. ISSN edsbas. Dostupné z: doi:10.1145/2974927.2974949 Design služeb v knihovnách: cesta k otevřené dílně was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2. 2022

Knihovny budoucnosti- Service Design Workshop

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak bude Váš život vypadat za třicet let? Jak bude vypadat Vaše bydlení? A jak bude vypadat třeba knihovna? Knihovna budoucnosti se stala tématem naší práce v předmětu Service design workshop. Nejdříve bylo nutné zanalyzovat současnou situaci v knihovnách a na knihovním trhu, spolu s kterou jsme provedly PEST analýzu, na jejímž základě jsme si stanovily tzv. wicked problems — zapeklité problémy. Během přemýšlení jsme také analyzovaly, jak s tématem udržitelné knihovny pracují v jiných zemích Evropy i v zámoří, z čehož jsme čerpaly inspiraci pro zpracování teorie změny. Z nápadů, které v průběhu semestru zazněly a u kterých se nám líbilo, jak s nimi pracují v zahraničí, jsme se rozhodly vytvořit prototyp naší vysněné knihovny budoucnosti, nebo spíše ideálního modelu, jak by mohla knihovna v roce 2050 vypadat. Pro výsledné zpracování jsme vybraly metodu design games, kdy výzkumníci prostřednictvím her navrhují podobu určité věci — v našem případě budovy knihovny. Současná situace na knihovním trhu Súčasná situácia v knižničnom prostredí je odpoveďou na viaceré koncepcie a manifesty posledných rokov. Viditeľná je snaha udržateľnosti a otázky konektivity, rešpektu a vytvorenia “safe place” pre rozličné komunity a skupiny ľudí. Veľký vplyv na toto prostredie má Medzinárodná federácia knihovníckych združení a inštitúcií, ktorá zastupuje záujmy informačných profesionálov a ľudí, ktorí sa pohybujú v knižničnom prostredí. IFLA sponzoruje každorocný Svetový knihovnícky a informačný kongres, ktorý sa stará o všeobecný, štruktúrovaný a férový prístup k informáciám. Global Vision IFLA 2018 Z vízie, ktorá bola výsledkom kongresu knihovníkov a informačných vedcov bolo známe, že knihovníci sa zhodujú v cieľoch a hodnotách. Po každom kongrese vzniká dokument, ktorý má pomôcť zjednotiť víziu a potrebné kroky. Obsahuje taktiež stratégie ale i Trend Report. Príkladom stratégií IFLA na roky 2019–2024, ktorým heslo bolo: “Schopné a zjednotené knižnice pre vzdelanú, informovanú a participatívnu spoločnosť!” je posilnenie významu knižníc na globálnu úroveň. Alebo rozvoj a podpora profesionality našich služieb, vzájomná spolupráca a posilňovanie knihovníckeho spoločenstva a iné. IFLA TREND REPORT Čo sa týka trendov, ktoré hlásia ako markantné v prichádzajúcich rokoch, sú z väčšej časti namierené na technológie. Napríklad trend report: kde nové technológie rozšíria ale i limitujú prístup k informáciám, online vzdelávanie bude demokratizovať a narúšať globálne vzdelávanie, nanovo sa definujú hranice ochrany súkromia a údajov. Formulovanie trendov slúži ako podklad na potrebné zmeny, ktoré musia byť zvládnuté ak chceme zabezpečiť knižniciam čestné miesto a pri tom užívateľom poskytovať stále inovatívne služby. Knihovnícky manifest pro Evropu Je to dielo viacerých organizácií naprieč celou Európou, v ktorom vyslovujú apel na poslancov Európskeho parlamentu ale i verejnosť o tak potrebnú podporu. Žiadajú Európu v ktorá zaručí, že sa ktokoľvek a kedykoľvek môže vzdelávať a rozvíjať práve v knižničných priestoroch. Chcú Európu, ktorá považuje za fundament svojich aktivít vo vzťahu ku kulture, vede a inováciám, práve prístup k službám knižnice. Európu, ktorá pracuje na dosiahnutí Cieľov udržateľného rozvoja OSN. Koncepce rozvoje knihoven 2021–2027 Úlohov Koncepce rozvoje knihoven 2021–2027 je zapojiť systém knižníc do strategického rámca “Česká republika 2030”. Koncepcia je vo forme dokumentu– všeobecnej povahy, zastrešujúci rôznorodý systém knižníc obcí, krajov, inštitúcií ale i súkromné subjekty. Formulovaná je v nej základná vízia rozvoja systému knižníc v rámci troch základných pilierov: * Knižnice ako piliere občianskej spoločnosti a prirodzené centrá komunit. * Knižnice ako vzdelávajúce a vzdelanosť podporujúce inštitúcie. * Knižnice ako správci kulturneho a znalostného bohatstva. ROLA KNIŽNÍC Pre udržanie podpory musia knižnice byť schopné ukázať čím ešte dokáže prispieť. Internet odstraňuje potrebu u ľudí hľadať relevantné zdroje v inštitúciach knižníc. Musia byť teda schopné ukázať, že nie sú len “ tradícia, ktorú je dobré udržiavať pri živote” ale že sú potrebné ako investícia do budúcnosti komunít, slúžia mestám, dedinám, univerzitám, školám, … Je potrebná zmena paradigmy. * Z Knižnice ako budovy, kam je potrebné prísť → prejsť na súhrn služieb z ktorých je hneď niekoľko dostupných online. * Knihovník= archivár a poskytovateľ dát → analytik, interpret, dodávateľ informácií/ znalostí. * Knihovník ako “arbitr” potrieb uživateľa → existuje aby poskytoval užívateľom informácie, ktoré potrebujú. Ostatné aktivity a inovačné činnosti knižníc, smerom k udržateľnej budúcnosti sú len a len na konkrétnych knižniciach. Práve vtedy prichádzajú na scénu informačné technológie a ich sila konektivity, vďaka ktorej sa knižnice môžu navzájom inšpirovať a podnecovať vpred. Design games jako metoda prototypování našeho modelu Většina z nás dokáže vysvětlit spíše opačný pojem než design games, a to game design — tedy navrhování počítačových her, jejich vlastností a provázaností. Oproti tomu design games spočívá v navrhování či upravování předmětů, oblečení, budov a podobně. Právě tuto metodu jsme také zvolily pro vytvoření našeho artefaktu, tedy knihovny budoucnosti. Naší myšlenkou bylo vytvořit prostor, ve kterém nebudou žádné hranice či omezení, ve kterém se bude každý cítit jako doma a bude to bezpečné místo, kde každý může být sám sebou. Kromě klasické knihovní části s regály, dětskou knihovnou, odbornou knihovnou obsahuje náš model také kavárnu a občerstvení a hlavně technologickou zoo. Technologická zoo, nebo také laboratoř, umožní široké veřejnosti vyzkoušet si nové i známé technologie nebo metody, které by si kvůli ceně, velikosti nebo četnosti užití domů nepořídili. Zoo disponuje prostornou, otevřenou místností, ve které najdeme hned několik sekcí. Hned po příchodu uvidíme obrovskou interaktivní tabuli, hned vedle pódia pro řečníky. Tabuli a pódium je možné využít při přednáškách nebo výukových lekcích. Podél oken najdete knihy s odbornou literaturou, vždy podle sekce, kde jsou tématické sekce. První z nich je výpočetní, kde si mohou návštěvníci vyzkoušet 3D tiskárny, digitální a grafické tablety, roboty nebo zrcadlovky. V další sekci najdeme literaturu zaměřenou na rukodělné činnosti, zde prostoru dominuje ponk a nářadí. Poslední částí jsou krejčovské stoly a šicí stroje. V prostoru jsou také schody, které mohou posloužit i k sezení s vybranou knihou. Uvnitř knihovny najdeme také skryté dveře, které vedou k seminárním místnostem a zimní zahradě. Každá seminární místnost disponuje interaktivní tabulí, whiteboard tabulí a množstvím míst k sezení. Jedna z nich je vybavena i počítači, např. pro kurzy digitální fotografie apod. V zimní zahradě najdeme nejenom rostliny a literaturu o nich, ale i vermikompostér, ve kterém se dá vytvořit žížalí čaj. Využití prostoru je hodně idealistické, ale ne nemožné. Doufáme tedy, že v roce 2050 se alespoň některé z našich myšlenek naplní a budou součástí knihoven. Plagát akcie v knižniciPEST analýza a wicked problems PEST analysis V PEST analýze jsme se podívali na externí faktory, které působí a ovlivňují vývoj knihoven. Jedná se o prvky environmentální, politické, technologické, sociální, kulturní, právní, ekonomické a demografické. Ke každému faktoru jsme následně společnou analýzou určili následující prvky, které budou v budoucnu ovlivňovat fungování knihoven. Environmentální faktor: podpora povědomí o klimatu; udržitelnost knih; výstavy, projekty a semináře na určitou tématiku Politický a právní faktor: přístup a postoj Ministerstva školství a Ministerstva kultury ke knihovnám; finanční podpora od státu; motivace Technologický faktor: technologické zabezpečení a vybavení knihovny; prostředky pro obnovu technologického vybavení; interaktivní zařízení; komunikační a propojovací systémy; zdroj inspirace; e-knihy Sociální faktor: zaměření na všechny věkové, etnické a sociální skupiny lidí; veřejný prostor s možností setkávání; zdroj inspirace a inovací; zároveň místo odpočinku Kulturní faktor: semináře a akce různého zaměření; prostor pro seberealizaci; typ populace (vesnice — více starších lidí…) Ekonomický faktor: finance na obnovu Demografický faktor: * zaměstnanci knihovny: poražení feminizování odboru; zaměstnávání lidí různých věkových skupin a různých národností * uživatelé knihovny: děti; studenti; teenageři; rodiče s dětmi; senioři; menšiny; různé národnost Na základě stanovení dílčích vlivů na jednotlivé externí faktory, jsme následně určili několik wicked problems, u kterých jsme definovali následující vlastnosti: * Proč je důležitý? * Formulace * Souvislosti, příčiny, důsledky * Projevy: lokální a globální * Příležitosti pro intervenci Wicked problems: * věk pracovníků knihoven a s tím možná spojená frustrace, demotivace, neochota dělat něco, co přímo nesouvisí s “tématem” profese a) starší zaměstnanci jsou většinou neochotni podílet se na inovacích, přímo nesouvisejících s knihovnickou praxí b) může jít o demotivaci c) nedostatečný pocit docenění ze stran vedení d) lokální: pohled na knihovnu jako půjčovnu knížek, globálně: bude knihovna zaostávat na ostatními e) motivování, zaškolování, komunikace vedení se zaměstnanci 2. konektivita — nedostatečné šíření informací a poznatků a) je třeba propojování zkušeností, nápadů, informací a inovačních technologií s veřejností a ne jen napříč sítěmi knihoven b) jde o zapojení veřejnosti, organizací, sponzorů, škol pro vznik spolupráce c) je třeba vytvořit prostor kde by mohli všichni zaměstnanci knihovny přispívat do inovativního designového procesu; vytvoření “komunikačního kanálu”, který by vznikal mezi celou komunitou d) nenapředování a zaostalost knihoven na obou úrovních e) vytvoření prostoru pro seberealizaci; komunikace se zaměstnanci knihovny a motivování ke spolupráci 3. zdroje — peníze, čas, materiál, technika, prostory a) jsou důležité pro tvorbu stabilního základu pro perspektivu a inovace b) komunity potřebují místo, kde se budou moci realizovat c) jednotlivé zdroje jsou důležité z hlediska: potřebného zabezpečení menší birokracie; realizace prostor, aktivit, seminářů; technického vybavení d) nenapředování a zaostalost knihoven na obou úrovních e) vytvoření vazeb důležitých pro spolupráci 4. přístup ke knihovnám a) nemají se brát jako půjčovny knížek, ale mají za úkol vzdělávat lidi a poskytovat jim možnost realizovat se, inspirovat či se vzdělávat b) vnímání knihoven c) nedostatečný management; zaměření jen např. na školní prostředí; slabé přeškolování zaměstnanců; nebere se ohled na potřeby a účely kninžic d) lokální: nízký počet uživatelů, nových registrací a výpůjček, globální: pokles čtení, slabé financování, lhostejnost managementu ke zaměstnancům e) pravidelná školení zaměstnanců; motivování; zavedení marketingových oddělení nebo jejich obnova; mapování potřeb lokálních komunit 5. držet “krok s dobou” a) přizpůsobovat se aktuálním podmínkám a okolnostem; zároveň být atraktivním místem a reagovat na posuny společnosti v různých oblastech; pomáhat lidem v kariérní cestě b) lákavost knihoven c) přitažení různých věkových skupin aby neklesal počet uživatelů kvůli nízké propagaci d)snižování počtu uživatelů a neschopnost udržení budov knihoven na obou úrovních e) zabezpečení inovací, pokroku a silného marketingu Knižnice by mali mať stále miesto v spoločnosti, preto je potrebná kontinuálna aktualizácia a konektivita medzi knižnicami. Naštastie digitálna doba v tomto dokáže byť viac než nápomocná! Knihovny budoucnosti- Service Design Workshop was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2. 2022

Prvotní cesty k Empatickému městu

Service design workshop Lorraine Roy. Zdroj: PinterestSoučasnou postmoderní společnost charakterizuje fragmentalizace, masový konzum, hédonismus, instrumentalizace a technokracie. Je společností individualizace a personalizace života, kde na základě absence jednotících hodnotových rámců schází opora pro nosnou strukturu jednotlivých oblastí života, mezi něž patří také podoba a fungování našich měst. Takovou oporou byla v historii mimo jiné existence a role veřejného prostoru ve městě. (Melková, 2016, s. 73) Veřejný prostor není pouze fyzický a ohraničený, zahrnuje v sobě také význam nehmotné, neměřitelné dimenze, ve které probíhají vztahy, události i myšlenky. V ideové rovině utváří veřejný prostor určité společenské kontinuum (Melková, 2016). “Je prázdnem, kde se může odehrát něco nečekaného, a je tedy i prostorem, kde se společnost otevírá směrem do budoucna” (ČVUT, 2011). Jeho kvalita je pak variací na všechny jeho významy, které se ve své každodennosti stávají příliš banálními na to, abychom jim věnovali svůj čas. Avšak právě “třetí místa”, která se nachází na pomezí domova a práce jsou ta, co přináší individuální i společenskou stabilitu (Oldenburg, 1999). Aby stabilita nebyla zdánlivou iluzí na sebestředné lidské potřeby, je smysluplné cíleně pracovat se synergií celého městského systému. Jak výstižně uvádí John Thackara (2005), člověk v postmoderní společnosti není schopen vnímat základní přírodní zákonitosti, jelikož s nimi již není přímo konfrontován. Nevnímáme vazby, kterých jsme součástí, a proto si neuvědomuje křehkost systému i nás samých. Naše úvahy, jak tranzitně rehabilitovat veřejný prostor v českém prostředí, se nejprve zužovaly výhradně k tématu zeleni ve městech, a zeleň tak utvářela pomyslný střed mapy, ke kterému směřovaly definované zúčastněné strany. Mapa stakeholderů. https://miro.com/Ke komplexnější identifikaci vnějšího prostředí vztahující se k zeleni ve městě nám dopomohla také PESTLE analýza. Zjistili jsme, že nám dává mnohem větší smysl uvažovat o městském ekosystému v jeho nejrůznějších podobách, ať už kultivovaném, či vágním, a zeleň se postupně stávala spíše pomyslným symbolem rozmanitosti města, neviditelných vztahů i vzdoru vůči antropocentrismu a naším partnerem v hledání. Aby naše neurčité domněnky získaly statut relevantní potřeby, realizovali jsme sedm rozhovorů, a to se zahradní architektkou, developerem, urbánní socioložkou, architekty, botaniky a odborníky z Veřejné zeleně města Brna a Nadace Partnerství. Přímá komunikace s částí stakeholderů byla klíčová pro adekvátní formulaci konkrétních problémů. Ty se opakovaly napříč rozhovory v různých kontextech a souvislostech, avšak obvykle vycházely z totožných ohnisek konfliktů. Zásadní zjištění plynoucí z rozhovorů bychom mohli shrnout následovně: * Zadavatel velmi často není schopen definovat své požadavky Městu je v podstatě jedno, co tam bude, protože právě vůbec neví, co tam má chtít, takže se rozhodne většinou jen podle té ceny. * Nerealizují se (kvalitní) studie Město musí řešit kanalizace, infrastrukturu a zároveň vědět, že tady bude zeleň. Tohle by měl ideálně vše řešit např. městský architekt, jak jsem říkala, bez kvalitního zadání a studie se nic dobrého neudělá. * Nefunguje mezioborová spolupráce Aby se ukázalo, co a kdo z jejich perspektivy může ovlivnit (…) je potřeba, aby ta spolupráce byla nastavena, aby byla funkční a provázaná. Ne že to to takto udělá jeden a pak to druhý “rozkopá”. * Možnosti občanů ovlivnit územní plánování jsou velmi omezené Ohromný problém je, že lidé tomu nerozumí a zároveň námitky, co lidé podají, s jakoukoliv právní či odbornou pomocí, nejsou vypořádávány — není to průhledný proces. Fakt myslím, že nemá smysl uvažovat jen o technikách, protože reálný život je rozmanitější a má mnohem větší vliv — kdo se s kým kamarádí, kdo kam chodí, kdo komu naslouchá… a tak je to třeba i s projednáváním územního plánu. Já tomu územnímu plánu vůbec nerozumím. To není problém územního plánu, ale toho, jak se s ním nakládá. Je to tak strašné množství materiálů a tak nečitelné. * Vztah o veřejný prostor není systémově podporován Myslím, že u nás se málo lidí zajímá o to, jakým způsobem je ten veřejný prostor utvářený. Určitě je to dané nějakou vzdělaností v tomhle směru. * Zásadní je nedostatečná následná péče a údržba, to souvisí i se ztrátou motivace občanů do něčeho se zapojovat Město opakovaně selhává, že když už tam něco udělají, tak nejsou schopni na to nějak navázat. Ti lidi potom v tom momentu ztratí zájem a v tom si myslím, že tam je problém, který se opakuje a se kterým by se mělo pracovat. * Chybí vize a politická kontinuita Najednou se vám to roztáhne do víceleté plánovací přípravy a ten horizont, kdy byste ty změny realizovaly, je fakt z pohledu té veřejné správy daleko a dát tomu tu personální a finanční kapacitu je pro ně složité. * Lidé potřebují inspiraci Podílet se na tom vymýšlení, pak tam vzniká nějaký vztah k tomu místu a myslím, že někdy potřebujou ukázat ty možnosti, že prostě nemají vůbec nápady. * Veřejný prostor nemá klást bariéry Můžu v bezpečí chodit, jezdit na kole, chodit různými tempy, úzkost chodníku ani rychlost aut mě nerytmizuje. Je to ohromné selhání města, které nějak suplujeme, a dlouhodobě se to daří PRkově komunikovat, že je úžasná věc, že vy “něco můžete”… to je obrovská výhra městského PR a prohra občanské společnosti. Děcka se vyřádí, dospělí budou pěstovat mrkev, staroušci nebudou zavření v bytě a čekat na slevy v Lidlu, budou tam okopávat mrkev. V létě si můžou sednout do stínu. A i v zimě, budou se otužovat, budou zdraví. * Bezdomovectví nelze vyřešit pouhým odstraněním laviček z veřejného prostoru Takže i s lidmi bez domova se může v tomhle počítat jako s regulérními uživateli nějakého drahého veřejného prostoru. Tak ona tady žila bez domova a vlastně se jí podařilo začlenit — dneska tady pracuje jako pomocná zahradnice. * Možnost něco změnit vychází od jednotlivce Například různé punkové zahrady, které vzniknou úplně zespodu a funguje tam nějaký systém výměny produktů, ovoce, zeleniny a celkově komunitní život, to mi přijde být úplně geniální. Ale vždycky to chce mít nějakého silného komunitního lídra, stejně jako tady. Vždy je to závislé na nějakém silném jedinci nebo skupině lidí, kteří to táhnou. (…). Vždy je to o tom jednom míčku, který rozhýbe ostatní. * Každodenní život má své limity Máme nároky ze strany práce, ze strany domácnosti, třeba když zakládáme rodiny, a do toho se po nás svým způsobem chce, abychom byli dobří občané, budovali komunitu, zajímali se o svět, chodili na setkávání a investovali do toho čas. Takže nemůžeme řešit participaci bez životních podmínek v současné době. Když jste hodně chudí a máte řadu existenčních problémů, tak máte úplně jiný časoprostor (…) představa, že byste se měli starat o cokoliv kolem toho, je úplně nepředstavitelná. * Komercialismus jako fenomén Pokud se někde najde území, které se dá zasíťovat a zastavět, tak se to rozparceluje do posledního metru tak, že jsou tam uličky, kde sotva projede auto a je to jeden dům vedle druhého. Ten park je naprosto přetížený, protože lidi tam mají, co chtějí, mají tam hřiště, kde mohou děti vypustit, dají si tam pivo. * Neudržovaná místa ve městě podporují biodiverzitu a mají smysl Ale jsou vnitrobloky, zelené, zarostlé, ptákům to vyhovuje víc než cokoliv, ale moc pro lidi to není, protože se tam nedá dostat nebo tam padají větve. A tady je takových vnitrobloků pořád dost. Je tu něco, co se zdá, že by šlo zhodnotit a vytěžit, a my máme dostupné nástroje na to, jak to využít. Je to postoj, co často opomíjí věci, co jsou nějak nenápadné nebo neviditelné. Realizalizovaný rozhovor s botaniky jsme se rozhodli zpracovat do formy rostlinné persony tak, abychom vyjádřili náš synergický postoj k ne-lidským aktérům městského ekosystému a v duchu posthumanismu naznačili posun v perspektivě vnímání kolektivní identity (Braidotti, 2013). Rostlinná persona. https://www.canva.com/Pojmout město jako komplexní celek znamená vyjít z něj, radikálně se decentralizovat, vytrhnout se z jeho tělesnosti (Mongin, 2017). Vrátili jsme se tedy o krok zpět a uvažovali o veřejném prostoru tak, aby společně sdílené hodnoty nebyly zaměňovány za součet individuálních potřeb jednotlivců. Snažili jsme se v úvahách zachytit ambivalenci veřejného prostoru v kontextu lidí bez domova, kdy veřejný prostor roli domova supluje a hranice se rozplývají. Kladli jsme si otázky, zda jsme vůbec schopni zaznamenat v zrychlených trajektoriích života to, co se děje vně našich domovů či kanceláří, nebo zda dokážeme být natolik uvědomělí, abychom plnohodnotně přijímali soužití všech aktérů městského ekosystému v kontextu celoplanetátních společenstev. Množství nelehkých otázek a jejich odpovědi mlhavě vyvstávají v kontextu transition designu někde na horizontu roku 2050. Definování obav a aspirací zainteresovaných stran mělo za cíl podrobněji rozklíčovat vyslovené problémy, nalézat místa kolizí a hledat tak střípky možných řešení zásadních pro další designové kroky. Snažili jsme se vžít se do role aktivních a pasivních občanů, občanů z ohrožených skupin, odborníků, úředníků, firem, osob se zdravotním postižením a do fauny a flóry v městském prostředí. Vycházeli jsme převážně z realizovaných rozhovorů, ale také z vlastních zkušeností a úvah či z odborné literatury. Zkrátka chodit s otevřenýma očima, vnímat prostor kolem sebe, čerpat z toho, protože to je prostor nás všech a bez zájmu můžeme jednou zjistit, že všechno zmizí. Věřím, že veřejný prostor si tvoříme my sami, jak trávíme den a jaké jsou naše návyky. Stačí si změnit jen plány na zítra (Hanišová & Kubánková, 2021, s. 176). Jako zásadní se nám v této fázi jevilo zjištění, že pasivita občana může být determinována časovým vytížením, zklamáním z participativních projektů bez následné péče, nebo nemožnosti být vyslyšen, a neznamená nutně nezájem. To vede k úvaze o smysluplnosti aktuálních životních stylů. Zajímavým prostorem pro tranzici je také vnímání kultivace ekosystémů v městském prostoru primárně jako superlativ. Nerušený fragment přírody ponechaný sám sobě je považován širokou veřejností i politikou jako neudržovaný, a tedy pro město nepatřičný. V kontextu širších vztahů však mohou mít tato vágní místa mnohem významnější roli, než se na první pohled zdá. Přírodní systémy bez estetizujících zásahů jsou pak možným řešením pro utilitární přístup krajinotvorby a designu, kdy se syntetizuje a spoluutváří příroda a kultura (Gandy, 2013). Zdroje: Braidotti, Rosi. (2013). Posthuman. Cambridge: Polity Press. ČVUT. (2011). Veřejný prostor. http://www.uzemi.eu/pojmy/verejny-prostor Gandy, Matthew. (2013). Entropy by design: Gilles Clément, Parc Henri Matisse and the Limits to Avant-garde Urbanism. International Journal of Urban and Regional Research. 10.1111/j.1468–2427.2012.01164.x Melková, Pavla. (2016). Humanistická role architektury. Praha: Arbor vitae. Mongin, Olivier. (2017). Urbánní situace: město v čase globalizace. Praha: Karolinum. Oldenburg, Roy. (1999). The great good place: cafes, coffee shops, bookstores, bars, hair salons, and other hangouts at the heart of a community. Berkeley: Marlowe and Company. Hanišová & Kubánková. (2021). Beton a hlína. Rozhovory o šetrnosti a udržitelnosti ve městě. Brno: Host. Thackara, John. (2005). In the bubble: designing in a complex world. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press. Prvotní cesty k Empatickému městu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Jak jsme začali učit mediální gramotnost karetní hrou / Případová studie

Internet je zavalený velkým množstvím nepravdivých informací. Novinařina je pro mnohé pouhým “pisálkovstvím” a mediální gramotnost v České republice je dlouhodobě průměrná ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi. Před 3,5 lety jsme se rozhodli, tehdy jako parta bakalářských studentů, že s tím chceme něco dělat. Ke dnešnmu dni jsme pomocí našich gamifikovaných workshopů vzdělali přes 30 000 studentů. V této případové studii bych ráda představila, jak probíhal vývoj a výroba karetní hry, která si dala za cíl zvýšit povědomí o novinařině v Česku i mezi širokou veřejností. Karetní hra Nekrm KachnuZatímco naše předchozí vzdělávací únikové hry se věnovaly zejména školákům, karetní hra měla být jiná. Měla být dostupná široké veřejnosti a zároveň použitelná ve školách a knihovnách. Příběh nelehkého úkolu se začal psát před více než dvěma lety, kdy jsme se ve spolku Fakescape rozhodli, že do toho jdeme. Naše představa byla taková, že vymyslíme vlastní herní design, příběh a obsah, přestože jsme věděli, že to bude těžší než tematicky upravit již existující koncepty her. Jak tedy vypadala cesta za naším dětským snem, vlastní karetní hrou? A s jakými překážkami jsme se museli vypořádat? Krok číslo 1: Koncept Jako první si náš tým zkoušel již existující úspěšné hry, snažil se pochopit jejich mechanismus. To nám pomohlo s prvotními nápady. Samotná příprava konceptu týmu zabrala zhruba rok. Během toho jsme vymysleli téma, první herní design (a tisíckrát jej upravili), vymysleli jsme zběžně obsah karet, navrhli vzhled karet, promysleli pravidla, testovali jsme s cílovkou i přáteli, konzultovali jsme s odborníky. Během této fáze to vždy vypadalo, že “už to máme” a pak jsme po pár testováních zjistili, že něco nefunguje a začínali jsme téměř odznova. Nakonec jsme se rozhodli pro fiktivní souboj novinářů s dezinformačním deníkem Kachna. Hráči si vyzkouší disciplíny jako je rozhovor a psaní titulku, navštíví tiskové konference a objeví datovou žurnalistiku. Kromě toho také musí kriticky zhodnotit již napsané články a novinové titulky, díky čemuž postupně porážejí deník Kachna. Různé pracovní verze hryKrok číslo 2: Finance Tento krok běžel z části současně s krokem prvním. Pro vývoj jsme potřebovali získat partnera, který naše snažení podpoří. Podařilo se nám spojit s Nadací O2, díky které jsme měli finance na někonečnou štafetu tvorby konceptu. Abychom ale hry mohli i vytisknout, potřebovali jsme do začátku více prostředků. Proto jsme se rozhodli, že spustíme kampaň na Hithitu, kde se nám nakonec podařilo vybrat 112 % plánované částky. Díky tomu jsme měli přibližně druhou polovinu financí, které jsme potřebovali na vytištění prvních 1000 kusů karetních her. Hry jsme chtěli rozšířit do škol, a tak začalo další kolečko emailů, telefonátů a grantových žádostí. Nakonec se nám zatím podařilo získat prostředky pro obdarování 75 škol (po 5 kusech hry) a 32 institucí jako jsou knihovny, dětské nemocnice, dětské domovy,… (po jednou kusu hry). Krok číslo 3: Pojďme to stihnout do Vánoc Přestože jsme si byli původně jistí, že celé vydání hry během podzimu 2021 je na spadnutí, nakonec jsme závodili s časem. Nekonečná komunikace mezi námi, grafikem a tiskárnou nám přinášela neustále podněty k tomu, co je ještě potřeba upravit, změnit, předělat. Nakonec se ale zadařilo a týden před Vánocemi vyrazily první balíčky za svými novými majiteli. Křest karetní hry / V-photoJaký je výsledek? S našimi karetními hrami se setká podle údajů od námi obdarovaných institucí v následujících dvou letech přes 20 000 dětí. Každá škola i instituce obdržela i metodickou příručku, díky které je možné hru zařadit jako výukovou pomůcku do hodin českého jazyka, dějepisu, informatky, mediální výchovy, společenských věd i do mimoškolních aktivit. Školy a instituce jsme také poprosily o vyplnění dotazníků. Z prozatimních odpovědí (hry jsou na školách teprve týden, data jsme teprve začali sbírat) nyní víme, že 71,4 % hráčům pomohla hra lépe se zorientovat v prostředí médií, 92,8 % má lepší povědomí o práci novináře, 71,4 % by se chtělo o tématu dozvědět více i mimo výuku a 85,7 % by si hru zahrálo i mimo výuku. O hru projevuje zájem i široká veřejnost. Prvních 121 her jsme rozeslali přispěvatelům z Hithitu, další zájemci se nám zatím ozývají na email nekrmkachnu@fakescape.cz. Nyní navíc pracujeme na e-shopu, díky kterému bude celý proces nákupu ještě jednodušší. Do budoucna bychom hru rádi rozšířili do více škol a institucí a chceme také rozšířit povědomí o hře a tématu médií mezi širokou veřejnost. A za pár let možná bude Nekrm Kachnu možné hrát i ve více jazycích. Díky celému procesu jsme se toho hodně naučili — vývoj hry byl přitom jen zlomek. V průběhu jsme se učili s grafickými programy, fundraising, lepší projektové řízení, řešili jsme logistiku, PR kampaň k HitHitu, design, distibuci, komunikaci s tiskárnou, copywriting, korektury, zkrátka od všeho něco. Našemu spolku tento proces přinesl spoustu zkušeností a pomohl nám přeorientovat se ve stabilnější organizaci. Jak jsme začali učit mediální gramotnost karetní hrou / Případová studie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Případová studie: Vznik kurzu “Jsem netvor na střední”

Kybernetická bezpečnost je novodobý trend. Není se čemu divit, počet kybernetických útoků každoročně stoupá a v ohrožení je prakticky kdokoliv, kdo se na internetu pohybuje. Aby Česká republika dokázala těmto útokům lépe čelit, byl v roce 2017 zřízen Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Tento úřad se mimo jiné zabývá i systematickým vzděláváním uživatelů, protože pouze poučený a vzdělaný uživatel dokáže kybernetickým útokům odolat. V této případové studii bych rád představil, jak probíhal vznik vzdělávacího online kurzu „Jsem netvor na střední“ v rámci mé stáže v NÚKIBu. Zdroj: https://news.microsoft.com/cs-cz/2018/04NÚKIB měl na začátku roku 2021 vytvořeno již několik povedených online kurzů, které cílily na různé uživatele. Mimo jiné byl k dispozici i kurz pro žáky základních škol s názvem „Jsem netvor na základce“. V nabídce však zcela chyběla nějaká aktivita, která by přímo mířila na žáky středních škol. Proto jsem se domluvil s Davidem Kudrnou, mentorem mé stáže, že připravíme osvětový kurz, který bude na tuto cílovou skupinu mířit. 1) Koncept Bylo nutné vymyslet, jak bude tento osvětový kurz vypadat, aby dokázal zaujmout cílové publikum. Udržet pozornost uživatele, aby si celý kurz prošel, bylo klíčové. Z počátku vznikaly poměrně ambiciózní a technicky náročná řešení, které by sice mohly být funkční, nicméně pro naše účely bylo potřeba vytvořit něco jednoduchého, časově nenáročného leč efektivního. Protože se jednalo o činnost v rámci stáže, neměli jsme k dispozici finanční prostředky a vše vznikalo svépomocí. Nakonec tak padlo rozhodnutí, že využijeme již existujícího kurzu pro základní školy. Tento kurz rozšíříme a upravíme tak, aby bylo možné tuto vzdělávací aktivitu uzpůsobit žákům středních škol. Kurz pro základní školy, ze kterého jsme vycházeli.2) Řešení Vzhledem k tomu, že hlavním tahákem kurzu pro základní školy byla naučná videa s populárním Youtuberem Lukefrym, rozhodli jsme se tato videa přenést i do tohoto navazujícího kurzu. Videa jako taková poskytovala solidní základ, nicméně bylo potřeba kurz rozšířit o další informace tak, aby odpovídaly středoškolskému studentovi. V tomto bodě přišla na řadu především moje práce, kdy jsem začal navrhovat a tvořit rozšiřující obsah. Jednotlivé rozšiřující informace jsme vždy rozdělily do šablony, podle které jsme u každého tématu postupovaly. Cílem bylo žákům předat rozšiřující informace nenásilně a pokud možno tak, aby je to bavilo, a přitom se dozvídaly užitečné informace. Hlavní část rozšiřujícího obsahuV celém kurzu jsme pak použili rozbalovací roletky, které skrývají rozšiřující text. Pokud studenta bude nějaká informace zajímat, jednoduše si tuto informaci rozklikne a zobrazí. Po otevření kurzu mu tak na obrazovce nenaskočí ihned hromada textu, což by mohlo uživatele odradit, ale pouze několik roletek. Dále jsme využili i odkazy na zprávy ze světa, které vždy souvisely s tématem. Tím jsme jim jednoduše poskytli další informace a zároveň ukázaly i reálné příklady z praxe. Dále jsme do kurzu zakomponovali tipy a odkazy na různé webové stránky a rozšíření, které jsou jednak svojí funkcí zajímavé, a především dále pomáhají zvyšovat kybernetickou bezpečnost uživatelů. Další rozšiřující část, kde jsme přidali články ze světa a tipy a kuriozity.Na závěr každého tématu jsme pak připravili kvíz, pomocí kterého si kdokoliv může ověřit svoje znalosti z probíraného tématu. Tento kvíz zároveň posloužil jako uzavření celé lekce s tím, že se uživatel může posunout k další kapitole. 3) Výsledek Než šel celý kurz do ostrého provozu, zúčastnilo se testování více jak 300 středoškolských studentů. Na základě jejich poznámek a připomínek byl celý kurz optimalizován tak, aby byl co nejvhodnější pro cílovou skupinu. Vzhledem k tomu, že tento kurz vychází ze svého předchůdce, tedy varianty pro základní školy, můžeme výsledky tohoto kurzu částečně vztáhnout i na toto pokračování. Kurz „Jsem netvor na základce“ obdržel velmi dobrá hodnocení od odborníků z edukační praxe a expertů na vzdělávání. Navíc se mu podařilo dostat do školních informačních systémů Bakaláři a Škola Online. Poutač na tento kurz visel přímo na homepage, takže potenciální zásah tohoto kurzu byl až 140 000 uživatelů. Vzhledem k tomu, že je kurz volně přístupný pro každého, může si tuto aktivitu každý vyzkoušet, zhodnotit její kvality a navíc se i něco přiučit o kybernetické bezpečnosti. Odkaz na kurz naleznete zde. Případová studie: Vznik kurzu “Jsem netvor na střední” was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Tím, že si uděláte dva kurzy, se z vás UXák nestane.

Jak se z člověka stane UX designer? Dominika Mikolášová se k tvorbě toho, co poslední roky nazýváme User Experience, dostala díky grafice. Sama o sobě říká, že jede tak trochu na punk. A tento přístup ji společně s jejím umem přivedl k práci na projektech pro Českou spořitelnu, Big Shock!, 5M fencing nebo Carma project. Dominika MikolášováJak jsi se k UX dostala? Přes grafiku, který byla mým koníčkem. A upřímně řečeno to ani nebyl obor, u kterého bych čekala, že se s ním dá jednou uživit. Na základce jsem hodně hrála počítačové hry, třeba WOWko, a ve stejnou dobu začala vznikat různá herní fóra, kde se řešily postavy a vše kolem. V postech, které člověk do takových fór přidával, byl prostor pro „signature“,což byl v podstatě obrázek. No a právě díky tomu jsem si začala hrát s Photoshopem — chtěla jsem totiž mít ten nejhezčí „signature“. Přes různé fotomanipulace jsem se dostala i k dalším grafickým věcem a pak na gymplu jsem občas někomu z kamarádů nebo známých udělala vizitku nebo logo, a časem jsem se dostala i k základnímu webu. Člověk to ale vnímal hodně dětsky — stačilo něco přebarvit, udělat to hezčí a už se moc neřešilo, jak daná věc funguje. V posledním ročníku gymplu se to pak už docela rozjelo, ale primárně jsem pořád dělala tisk, protože bannery, ppc reklamu a podobné věci ještě v té době (rok 2010) nikdo moc neřešil a ani sociální sítě ještě nebyly naplno rozjeté. Znamená to tedy, že se k Tobě první projekty dostaly přes známé, na osobní doporučení? Přesně tak. Primárně jsem pracovala na svých projektech, které mě bavily, ale i tak se mi při škole povedlo udělat několik designů pro někoho jiného. Tehdy byly také hodně populární soutěže, například 99designs (v Čechách pak Topdesigner), kde mohl člověk vkládat svoje návrhy na různá zadání a díky tomu trénovat tvorbu a třeba i něco vyhrát. A vyhrát jako student tisíc dolarů už byla dobrá motivace na to začít tvořit. 😊 Když jsem skončila gympl, tak jsem nevěděla co dál, ale postupně se začala práce nabalovat až se z toho stala moje profese. Tehdy byly weby teprve na začátku, a proto musel být člověk prakticky full stack grafik/designér — to znamená být schopen udělat vizitku, leták, bannery, tisk atd. Důležité tehdy bylo, že třeba web nějak vypadal byl hezký a byly tam obrázky. Funkčnost byla až druhotná a nikdo ji moc neřešil. „Tehdy se dělalo všechno a UX neexistovalo.“Kdy se tohle změnilo? Až tak sedm let zpátky (cca rok 2014) se začalo přemýšlet nad tím, že web by neměl být jen hezký, ale že by měl být i funkční. A tomu ohromně pomohl příchod telefonů. Boom UX a přemýšlení nad tím, jak se chovají weby, se objevil s příchodem chytrých telefonů (které byly najednou dostupné pro všechny) a hlavně rozšířením mobilního internetu a wifi. Díky tomu se začalo řešit rozlišení, protože z 5 % návštěv webu skrz mobil, se najednou stalo 50 % nebo i klidně 70 %. A to byl podle mě spouštěč toho, kdy se začalo řešit jak weby lidi používají, jak je dát dohromady s business plánem. Pořád to ale bylo, alespoň v rámci Čech, v plenkách. Prakticky tedy UX znamenalo občas se někoho na něco zeptat, udělat wireframe testing a to bylo vše. Za wireframy totiž ještě pár let zpátky nechtěl nikdo platit, nebylo to tak jako dnes, kdy za ně člověku firmy urvou ruce. Dá se říct, že jsme do toho jednotlivé firmy začali jako designéři a grafici svým způsobem trochu nutit. U některých projektů se pak povedlo wireframy prosadit a to byl začátek úspěchu. Kde bylo tehdy možné dozvědět se o UX víc? Postupně k nám začaly pronikat trendy z Ameriky prostřednictvím přednášek, online tutoriálů atd. Existovaly různé Turials+ a podobné weby, které už dnes ani nefungují, a pak přisel boom Youtube a to i mě osobně neskutečně pomohlo. Dá se říct, že Youtube byl, a možná pořád je, jedním z hlavních zdrojů pro informace z oblasti UX? Nejlepší zdroj je podle mě Medium.com a Youtube je byznysovější. Youtube je fajn na naučení se s programy. Na Mediu je zase lépe popsaný UX jako takový, jak se tvoří persony, jak vše vypadá, člověk se naučí základy testování, research. Naproti tomu Youtube je fajn, když člověk potřebuje vědět, jak se co dělá prakticky. Takže tohle jsou asi 2 největší platformy pro učení. Byla jsi vždycky freelancer? Ano, vlastně od začátku působení v grafice jsem freelancer. Dříve jsem i občas dojela do firmy do kanceláře, ale poslední roky už pracuji naplno remote a na několika projektech najednou, což mi maximálně vyhovuje, takže myslím, že už freelancerem zůstanu. 😊 Na čem teď aktuálně pracuješ? Na americkém Carma project, který se věnuje svolávačkám aut. A do toho mám spoustu menších projektů (Starkys, Yadada, Time is Ltd., SmartGuide, Hiremotely). Při výběru nových projektů mám určité zásady — nešla bych proti svým politickým a morálním přesvědčením, ale jinak beru práci prostě jako práci. K jednotlivým projektům se moc nepřivazuju, protože žádný projekt není nesmrtelný — všechny projekty jednou umřou. „Žádný projekt není nesmrtelný — všechny projekty jednou umřou.“Primárně mi jde o lidi, kteří jsou zainteresovaní v jednotlivých projektech a se kterými pak člověk může zajít na pivko. Každý projekt je zajímavý, ale až konkrétní lidé mu dodají šťávu. Máš nějakou vysněnou zakázku? Chtěla bych buď dělat hry nebo auta, konkrétně interface. Máš nějakou radu pro ty, kteří by se chtěli věnovat UX? Nedělejte to pro peníze! Pak je taky pro UXáka důležité mít základy designu, takže běžte na nějaké kurzy, zapište si je třeba online a trénujte. Buďte ale pořád nohama na zemi — tím, že si uděláte dva kurzy se z vás UXák nestane. Za pár let se z vás může stát hodně dobře placený profík, ale tu cestu si musíte projít jako v každém jiném oboru. Nečekejte, že se z vás díky UX po roce nebo dvou stane milionář. Naučte se ve Figmě, v Miru, zkuste si okopírovat web, který už existuje ať pochopíte proč je navržený tak, jak je. Zvykněte si na to, že budete všechno tisíckrát předělávat, protože nikdy není všechno done. Každý projekt je jiný a neexistuje jeden správný postup, jak například udělat landing page. Někdy budou wireframy potřeba a někdy zase ne, tak to prostě je. A jestli budete pracovat jako freelancer, tak si berte zálohy! 😊 Tím, že si uděláte dva kurzy, se z vás UXák nestane. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Přístupné služby

Zdroj obrázku: searchenginejournalCo to jsou přístupné služby? Jsou to služby, které pomáhají překonávat bariéry. Mnohdy se zaměřují na problém menší skupiny, ale mohou pomoci i jiným. Pěkným příkladem jsou titulky, které primárně pomáhají neslyšícím, ale využívat je mohou i cizinci, senioři nebo lidé, kteří mohou přeslechnout rychlejší dialogy nebo tišší promluvy. Podobně i snížené obrubníky, které mají obzvlášť velký význam pro vozíčkáře, mohou posloužit i rodičům s kočárkem nebo lidem s kufrem. [1] V designu služeb se můžeme často setkat s termínem inkluzivní design, který má za cíl vytvořit vhodné prostředí pro co nejširší okruh lidí. V dnešní době je velmi často spojován s vytvářěním přístupnějších webů a aplikací a to už od začátku jejich vzniku. V České republice je zákonem dané, že webové stránky státní správy mají povinnost poskytnout informace všem občanům bez rozdílu. [2] Aktuálně se to týká webových stránek ministerstev nebo státních úřadů, krajů, obcí a městských částí, ale i České národní banky, dopravních podniků, výzkumných institucí a v omezené míře i škol. [3] Na jejich webových stránkách tak často můžeme objevit prohlášení o přístupnosti, ve kterých se mohou osoby se zdravotním postižením dozvědět důležité informace o tom, jaké služby jim jsou přístupné, jaké teprve budou, a na jakou instituci se mohou v rámci dané oblasti obrátit. [4] V tomto článku bych chtěla blíže představit tři příklady přístupných služeb. Inspiraci jsem čerpala z 21. ročníku konference INSPO 2021 (tedy Internet a Informační systémy pro osoby se specifickými potřebami). Zdroj obrázku: nadacevodafone.czVR Vitalis Jedná se o projekt ostravské společnosti VR Life, který využívá virtuální realitu na rehabilitace po operaci, úrazu nebo po dlouhodobé nemoci. Cvičení ve virtuální realitě, kterému asistuje fyzioterapeut, může pacientům pomoci naučit se správné návyky cviků a prostřednictvím prvků gamifikace je motivuje k plnění úkolů navzdory bolesti, kterou při cvičení mohou zažívat. Neobvyklé prostředí pak může pomoci převážně pacientům v nemocnici k tomu, aby se odpoutali od okolního prostředí a soustředili se na provádění cvičení. [5] Cvičení simulující chůzi ve VR mohou pomoci nechodícím pacientům s potlačením spastických bolestí a aktivizací zrcadlových neuronů. Tyto neurony se aktivují, když člověk provádí nějaký úkon nebo jej vidí u někoho jiného, a této jejich vlastnosti se potom využívá k léčbě. [6] Člověk sedící na vozíčku se ve virtuální realitě podívá na nohy, a když vidí jejich pohyb jako by sám chodil, začne povolovat svaly, čímž dojde k potlačení bolestivých křečí. [7] Další cvičení, ve kterém pomocí ovladačů pacient maluje ve vesmíru, pomáhá procvičovat klouby horních končetin a zápěstí. Jiná cvičení se zaměřují na posílení kognitivních funkcí nebo pomáhají proti úzkosti a stresu. [5] Jak jednotlivá cvičení vypadají si můžete přehrát na videu. Zdroj obrázku: forbes.czProjekt reaguje na to, že je v České republice ročně kolem 3 milionů akutních pacientů, kteří potřebují rehabilitaci a mnoho z nich na ni čeká i několik týdnů a měsíců. Přitom je známo, že čím dříve pacient rehabilitaci zahájí, tím více se zvyšuje její úspěšnost. [8] Samotným fyzioterapeutům pak může ulehčit práci tím, že se mohou věnovat více pacientům současně. S pomocí brýlí a ovladačů, může terapeut dohlížet na více klientů zároveň, ale všichni budou mít individuální rehabilitaci. [7] Aplikace záchranka Aplikace Záchranka vznikla v roce 2016 ve spolupráci uživatelů a záchranářů jako studentský nápad Filipa Maleňáka. [9] Jejím hlavním účelem je pomáhat v tíživé situaci. Pokud se do takové situace dostanou neslyšící, lidé s vadou řeči nebo lidé, kterým zranění nebo situace nedovolují hlasově komunikovat, mohou v ní využít tlačítko „Nemohu mluvit“. Po stisknutí tlačítka se objeví tabulka s devíti nejčastějšími tíživými situacemi. Po potvrzení i více možností dojde k vytočení tísňové linky 155. Operátoři ve většině krajích pak mohou s volajícími komunikovat pomocí SMS, nově mají k dispozici i videopřenosy s možností komunikovat i v psané formě v chatu. [10] Pro lidi se zrakovým postižením, je aplikace použitelná díky odečítači obrazovky. Ten po označení jednotlivých tlačítek a textových polí nahlas přečte, co je na nich napsáno, což nevidoucím usnadňuje orientaci v aplikaci. [11] Nevidomí lidé, stejně jako neslyšící a lidé s vadou řeči o sobě mohou tuto informaci uvést ve svém profilu a usnadnit tak následnou komunikaci s operátory. Zdroj obrázku: zachrankaapp.czPolygraf Online Polygraf Online je videokonferenční online systém, který byl vyvinut na Masarykově Univerzitě ve středisku Teiresiás, které se zaměřuje na pomoc studentům se specifickými potřebami. [12] Systém bere zvláštní zřetel na komunikaci ve znakovém jazyce a na přepis mluveného slova, které provádí lidský přepisovatel. Umožňuje zobrazit větší počet řádků přepisu a v rámci jedné videokonference může běžet více přepisů současně, třeba i do jiného jazyka. U tlumočníka do znakového jazyka nastavuje vyšší kvalitu obrazu, aby byly jeho pohyby co nejplynulejší. [12] Zdroj obrázku: teresias.muni.czDále umožňuje libovolné uspořádání oken na ploše a toto nastavení si uložit, aniž by se tím ovlivnilo uspořádání u jiných účastníků. Každé okno se dá v rozhraní takzvaně “odepnout” a zobrazit ho třeba na plátně nebo přenést na druhou obrazovku. U účastníka, kterému bylo uděleno slovo, dojde k automatickému zvětšení okna, což usnadňuje identifikaci aktuálního mluvčího. [13] Systém také poskytuje zajímavé funkce pro online/hybridní výuku. Jeden účastník může sdílet až tři obrazové zdroje, což může mít velkou výhodu pro učitele, který by rád sdílel svůj projev, prezentaci a k tomu například interaktivní tabuli. A podobně je možné, aby více účastníků sdílelo svou obrazovku současně, žáci tak mohou najednou sdílet své pracovní dokumenty. [12] Shrnutí Projekt VR Vitalis mne velmi zaujal, neboť ukazuje využití virtuální reality i mimo zábavní průmysl, s kterým je často spojovaná. Myslím, že pro mnoho pacientů, kteří jsou ochrnutí, může být velmi silným zážitkem prostřednictvím virtuální reality znovu chodit nebo se pohybovat. Aplikaci záchranky mám v telefonu už dlouho, naštěstí jsem ji ještě nemusela využít v tíživé situaci. Líbí se mi, že návrhy na její vylepšení jsou konzultovány s lidmi s různými specifickými potřebami. U webového konferenčního systému Polygraf online mne velmi oslovily jeho velké výhody pro online výuku. Zůstává jen zjistit, zda obstojí i ve větších skupinách. Možná jej pak v blízké době budeme využívat ve výuce místo aplikace MS Teams. Jsem moc zvědavá, jak se všechny zmíněné projekty budou dále vyvíjet. Který nejvíce zaujal vás? Zdroje: [1] CHYTILOVÁ, Mariana. Buďme sobci. Dělejme přístupnost pro sebe. Youtube [online]. 16.12.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=a5AQ-p88MTA&t. Kanál uživatele TEDx Talks [2] Státní správa. Pristupnost.cz [online] Přístupnost webů státní správy. [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: http://www.pristupnost.cz/pristupnost-webu-statni-spravy/ [3] GRYGAŘÍKOVÁ, Michaela. Zákon 99/2019 o přístupnosti internetových stránek: jak se připravit na kontroly? Master.cz [online] 14.10.2019 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.master.cz/blog/zakon-99-2019-o-pristupnosti-internetovych-stranek-a-mobilnich-aplikaci/ [4] Dokumenty Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením. Vláda.cz. [online] Zpráva o přístupnosti veřejné správy a veřejných služeb pro osoby se zdravotním postižením. 29.12.2020. [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/ppov/vvozp/dokumenty/zprava-o-pristupnosti-verejne-spravy-a-verejnych-sluzeb-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim-185863/ [5] TVRDÁ, Jana. Rehabilitace ve virtuální realitě. Youtube [online]. 7.4.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://youtu.be/y2x96yclyQg?t=3505. Kanál uživatele Konference INSPO [6] MOLÁČEK, Petr. Virtuální realita nám pomůže s rehabilitací mozku a těla. Chip.cz [online]. 13.12.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.chip.cz/novinky/virtualni-realita-nam-pomuze-srehabilitaci-mozku-a-tela/ [7] JUREČKOVÁ, Anna, Rehabilitace ve VR pomůže lidem po úrazu či mozkové příhodě. „Čekací lhůty se extrémně zkrátí,“ říká zakladatelka VR Vitalis. Startupjobs.cz [online]. 2.3.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.startupjobs.cz/newsroom/aplikace-vr-vitalis-nastinuje-jak-bude-vypadat-medicina-budoucnosti-cekaci-lhuty-na-rehabilitace-se-extremne-zkrati-rika-zakladatelka-jana-trda [8] TVRDÁ, Jana. Virtual Real Life: Virtuální realita v rehabilitaci. Youtube [online]. 10.11.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://youtu.be/FHzScftFIwg?t=3395. Kanál uživatele Konference INSPO [9] BURDA, Michal. Mobilní aplikace přivolá záchranáře a dovede je přímo ke zraněnému. Valassky.denik.cz. 2.7. 2020. [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://valassky.denik.cz/zpravy_region/mobilni-aplikace-privola-zachranare-a-dovede-je-primo-ke-zranenemu-20200702.html [10] MALEŇÁK, Filip. Aplikace Záchranka: Záchranka — Video přenosy a ovládání hlasem. Youtube [online]. 10.11.2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://youtu.be/FHzScftFIwg?t=8265. Kanál uživatele Konference INSPO [11] GIEBISCH, Karel. ZÁCHRANKA PRO NEVIDOMÉ / VIDEO. Zachrankapp.cz [online] [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.zachrankaapp.cz/cs/zachranka-pro-nevidome-video [12] Vývojové aktivity. Teiresias.muni.cz. POLYGRAF ONLINE (DŘÍVE COUNSIL) [online]. [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.teiresias.muni.cz/veda-a-vyzkum/vyvojove-aktivity/polygraf-online [13] SVATOSLAV, Ondra. Masarykova univerzita: Nový CoUnSiL 2.0 spolupracuje s Polygrafem. Youtube [online]. 12. 11. 2021 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://youtu.be/h2GlPq2_3qY. Kanál uživatele: Konference INSPO Přístupné služby was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Uživatelské testování produktů a služeb: Jak na to?

Uživatelské testování je obecně nejjednodušším způsobem, jak najít nedostatky toho, co vytváříme. Chceme totiž vědět, jak je možné to, co vytváříme, vylepšit. Je důležité pochopit, že smyslem testování je skutečně odhalit chyby, nikoli ověřit nějakou naši hypotézu. Nejedná se o pouhé ověření či validaci předem daných očekávání ani toho, zdali náš produkt řeší nějaký problém (Kara Pernice, 2017). Validace či ověřování hypotéz totiž může vyžadovat docela jiné metody. V tomto článku se nejprve pokusíme ukázat, jak k testování přistupovat. Vzhledem k tomu, že se věnujeme testování produktů a služeb, rádi bychom vysvětlili, jak se od sebe liší produkt a služba, protože z tohoto rozlišení vyplývají důležité závěry pro uživatelské testování. The Studio, Philip Guston 1969Lynn Shostack v článku ‚How to Design a Service‘ (1982) rozlišuje produkt a službu tak, že produkty jsou to, na co si můžeme sáhnout, kdežto služby jsou pouze určité akce a procesy, které nejsou fyzické. Můžeme si to přiblížit na příkladu automobilu, kde samotný vůz je produktem a odpovídající službou je transport; nebo na příkladu fast-foodového řetězce, kde je produktem jídlo a službou je třeba jeho příprava. Produkty se přitom málokdy obejdou bez nějaké služby a stejně tak služba často nefunguje pouze samostatně. Nakonec i zdánlivě samostatné produkty ležící v regálech obchodů musí někdo propagovat, distribuovat a prodávat (Sarah Gibbons, 2017). Rozlišení produktů a služeb nám umožňuje zahrnout produkt i službu a vnímat je jako součásti jednoho propojeného systému. Systémy takových produktů a služeb se mohou uživatelům jevit jako zčásti viditelné či dotknutelné a z části neviditelné. S produkty uživatelé přímo interagují ale služby jsou pouze procesy, které se dějí často na pozadí a uživatel s nimi nemusí přijít vůbec do styku, resp. uživatel je od služeb uživatel často odstíněn. Proto jsou produkty často nazývány kontaktními body služeb. Kontaktní body jsou pro nás důležitým termínem. Nazýváme je kontaktními, protože tyto produkty představují jediné rozhraní pro interakci uživatele se službou. Fyzický či digitální produkt tak může představovat jeden či více kontaktních bodů služby. Zatímco fyzické a digitální produkty lze poměrně přesně specifikovat, u služby je to často složitější. Konkrétní průběh služby nemusí být na na rozdíl od podoby produktu dodržen vždy přesně. Služby jsou často pro produkt stěžejní. Pokud bychom se soustředili pouze na testování našeho produktu a opomenuli složku služeb, zbytečně bychom se omezovali. Dobře to pochopíme, když si představíme situaci, kdy budujeme eshop a věnujeme veliké množství zdrojů pouze na části, se kterými uživatel přímo přichází do styku. Uživatel na našem eshopu jednoduše zvolí zboží, které by si rád objednal. Když nám však položí dotaz a náš tým mu odpoví s týdenním zpožděním, jistě se to podepíše na celkové uživatelské zkušenosti s eshopem. Proto rozlišujeme disciplíny User experience (UX) a service design. UX se zaměřuje na to, s čím se uživatel skutečně setká, tedy s produkty. V digitálním prostředí jsou to nejčastěji webové nebo mobilní aplikace. UX designéři nejčastěji pracují s personami, tvoří wireframy (drátěné modely, různé skicy služeb) nebo prototypy, které se následně pokouší testovat na uživatelích, aby návrh produktu odladili před samotnou implementací. Hranice mezi UX a service designem není zcela jasná. UX se však více zaměřuje na jednotlivé kontaktní body. Service design se zaměřuje více na procesní stránku, je to vlastně „orchestrace technologií, lidí a procesů umožňující uživatelskou zkušenost“. Cílem service designu je primárně vylepšit zkušenost zaměstnanců a osob, kteří službu poskytují nebo vytvářejí koncový produkt. Zkvalitnění uživatelské zkušenosti je pro service design vedlejším efektem (Justin Pybus, 2019; Sarah Gibbons, 2017, 2021). Na rozdíl od UX se Service design nezaměřuje na jednotlivé (většinou digitální) kontaktní body, ale usiluje o vytvoření celistvého pohledu na úrovni celé organizace — mapy našeho celého systému produktů a služeb vedoucích k celkové uživatelské zkušenosti, které se říká Service Blueprint. Současně se v Customer Journey Mapách pokouší mapovat cestu a potřeby uživatelů, a reflektovat je v rámci celého systému napříč produkty. Service designéři „se zaměřují na kompletní komplexní zkušenost, která může zahrnovat digitální kontaktní body — ale také fyzickou infrastrukturu, týmy a věci, které tyto týmy dělají, tj.: procesy“ (Justin Pybus, 2019). Uživatelské testování má blíže k UX, protože často chceme testovat použitelnost našich produktů a zjistit, zdali uživatelé naleznou, co potřebují a dovedou náš produkt kompetentně použít bez velikých obtíží. V takovém případě nejčastěji pracujeme s cíli, kterých chceme pomocí produktu dosáhnout jako „chceme, aby uživatel využil naši servisní službu, poskytl nám potřebné informace a zaplatil za ni“. Dále připravujeme scénáře, které by v případě uživatelů mohly nastat typu: „porouchala se mi lednička a potřebuji zařídit její servis“. Oslovíme několik uživatelů a postavíme je před náš produkt, např. webovou stránku. Vždy se ujistíme, že uživatele s jeho souhlasem nahráváme. Zasadíme ho do jeho imaginárního scénáře nebo mu rovnou zadáme úkoly, které by měl splnit. Dále se jen snažíme uživatele podporovat ve sdílení jeho dojmů a pocitů. Sledujeme, jak se svou situací naloží, ale nijak mu neradíme. V průběhu testování zapisujeme vše, co by nám mohlo pomoci náš produkt zdokonalit, snažíme se identifikovat problémy našeho produktu a lépe pochopit naši cílovou skupinu. Facilitace uživatelů a současný zápis důležitých informací z testování může být pro jednu osobu poměrně náročné, proto může být někdy vhodné pracovat ve dvojici. Pokud testování nahráváme, můžeme záznam později zkontrolovat (Kate Moran, 2019; Krug, 2010). Pokud chceme získat širší obrázek o funkčnosti naší služby, potřebujeme využít metody, které mají blíže k service designu a zaujímají širší pohled na celou službu. Měli bychom vlastně velmi pečlivě naslouchat uživatelům, neupřít jim žádnou možnost dát nám zpětnou vazbu. Zpětnou vazbu musíme být schopni prioritizovat a odhadnout její závažnost, přitom bychom sní však měli pracovat velmi otevřeně. Musíme si ji umět zasadit do kontextu celé naší organizace, včetně procesních záležitostí a spolupráce našich zaměstnanců, přestože se s nimi uživatel nemusí vůbec setkat. Pokud bychom se však chceme zaměřit na metody které nám pomohou službu testovat z perspektivy uživatele, jednou z takových metod je výzkumný deník. Výzkumný deník je opět kvalitativní metodou, tentokrát nám však jde o dlouhodobější sledování uživatelů a jejich interakcí s našimi službami jako s celkem, nikoli pouze jedním produktem. Cílem výzkumného deníku je identifikovat vzory chování našich uživatelů, získat vhled do jejich každodenních rutin a emocí. Oslovené uživatele požádáme, aby v průběhu času např. jednoho týdne zapisovali svou zkušenost s naším produktem, proto jim můžeme opět poskytnout také různé úkoly. Dáme jim k dispozici nástroje, jak mohou svou zkušenost zaznamenávat co možná nejsnáze jako sdílené dokumenty, formuláře nebo video záznamníky. Aby bylo zaznamenávání jednodušší, můžeme uživatelům předem připravit určité otázky. Musíme si však dát pozor abychom nimi příliš nezúžili možné odpovědi a uživatelé neodpovídali jen krátce či jednoslovně ‚ano/ne‘ (Kim Salazar, 2016; Suchá et al., 2016). Na podobném principu staví také metoda stínování. Při stínování nejde ani o to zaznamenávat zkušenosti uživatele v čase, ale o doprovázení a nezúčastněné pozorování uživatele v jako běžném, přirozeném prostředí. Do činností uživatele opět nijak nezasahujeme, některé rutinní činnosti uživatele si však můžeme na vlastní kůži vyzkoušet, abychom uživatele pochopili. Těmito metodami obecně můžeme uživatele lépe pochopit, porozumět jejich situacím, prostředí a kontextu, ve kterém se pohybují. Zejména metodu stínování by však měli provádět zkušenější výzkumníci (Suchá et al., 2016). Vysvětlili jsme si, jaký je rozdíl mezi produktem a službou a pokusili jsme se podat dobrou motivaci pro rozlišování těchto pojmů. Řekli jsme si, jak chápat systémy služeb a produktů jako jeden propojený celek a ukázali jsme, že se disciplína User Experience zaměřuje více na jednotlivý produkt, zatím co Service design zaujímá širší pohled a chce sledovat propojený systém produktů a služeb jako vzájemně se doplňujících částí. Testování tohoto celistvého systému má proto svá specifika, a proto je potřeba v něm postupovat jinak. Cílem není získat náhled na uživatelskou zkušenost s jedním produktem (jednou částí našeho systému) ale se systémem jako celkem. To vyžaduje dlouhodobější pozorování. Uživatel se se systémem setkává postupně, tím nám pomalu odkrývá jeho nedokonalosti a možnosti dalšího vylepšení. Reference Justin Pybus. (2019, August 18). UX vs Service Design: What’s The Difference? UX Planet. https://uxplanet.org/ux-vs-service-design-whats-the-difference-2071fa03c947 Kara Pernice. (2017). Don’t “Validate” Designs; Test Them. Nielsen Norman Group LogoNielsen Norman Group. https://www.nngroup.com/articles/no-validate-in-ux/ Kate Moran. (2019, December 1). Usability Testing 101. Nielsen Norman Group. https://www.nngroup.com/articles/usability-testing-101/ Kim Salazar. (2016, June 5). Diary Studies: Understanding Long-Term User Behavior and Experiences. https://www.nngroup.com/articles/diary-studies/ Krug, S. (2010). Rocket surgery made easy: The do-it-yourself guide to finding and fixing usability problems. New Riders. Lynn Shostack, G. (1982). How to Design a Service. European Journal of Marketing, 16(1), 49–63. https://doi.org/10.1108/EUM0000000004799 Sarah Gibbons. (2017, July 9). Service Design 101. Nielsen Norman Group. https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ Sarah Gibbons. (2021, August 8). UX vs. Service Design [Article]. Nielsen Norman Group. https://www.nngroup.com/articles/ux-vs-service-design/ Suchá, L. Z., Josef Kocurek, Marie Ondrášková, & Petr Kalíšek. (2016, December 25). Stínování. https://100metod.cz/post/47570119211/28-stinovani Suchá, L. Z., Josef Kocurek, Marie Ondrášková, & Petr Kalíšek. (2016, December 30). Výzkumný deník. https://100metod.cz/post/47357779497/10-výzkumný-den%C3%ADk Uživatelské testování produktů a služeb: Jak na to? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 2. 2022

Jak v Rohlíku vytvářejí zážitky

Rozhovor s Michalem Damborským — Jak vypadá práce Senior Product Designera v Rohlik.cz? Michal má s UX bohaté zkušenosti od menších zakázek až po ty velké pro pojišťovny a banky. Teď to bude rok, kdy začal pracovat pro rohlik.cz, a prozradil mi, jak to v Rohlíku, který je pro mnoho lidí lovebrandem, při návrhu služby pro zákazníky vlastně funguje. Jaká byla tvá cesta k UX? Proč jsi se pro tuto oblast rozhodl? V devadesátých letech jsem začal vytvářet webové stránky, později programoval frontendové interní aplikace pro zaměstnance pojišťovny i weby pro jejich zákazníky. Pro UX jsem rozhodl až v průběhu profesní kariéry, když jsem začal s byznys analýzou. Trápilo mě, že spousta aplikací, které se pracně vyvíjí, se pak nepoužívají, nebo na ně lidé nadávají. Přišlo mi to jako zbytečné plýtvání penězi, časem a hlavně energií programátorů, tak jsem se začal zajímat o to, jak navrhovat aplikace tak, aby je lidé používali rádi. Design jsi se tedy naučil až v praxi. V době mého studia na VŠ se v IT vůbec neřešilo něco jako návrhy uživatelských rozhraní. Minimálně v osnovách českých vysokých škol. Tam se řešilo jen “udělejte frontend, který má plnit nějaké funkce” a nějak si ho poskládejte podle sebe. Tím to končilo. Jelikož mě vždycky zajímaly počítače a programování, zkoušel jsem ČVUT FEL. V té době to bylo víc o elektřině než o programování, takže jsem přešel na Univerzitu Hradec Králové. Tam jsem studoval obor Informatiky a managementu, tedy kombinaci netechnických dovedností s programováním. Co ti dalo studium vysoké školy? Vysoká škola je rozhodně skvělá na rozšíření obzoru a rozhledu, co všechno člověk může v budoucí praxi použít. Naučíte se něco o ekonomii, statistice, řízení lidí a to se může hodit. Ukázalo mi to šíři všeho kolem IT i managementu. Na školu vzpomínám v dobrém a jsem přesvědčený, že to bylo účelně vynaložených pět let. Ve výsledku vždycky v budoucnu narazíš na moment, kdy si řekneš “díky VŠ tomu aspoň trochu rozumím”. Je ale třeba to brát tak, že si člověk musí spoustu věcí dostudovat a přijít na to praxí. Rozhodně mi hodně pomohlo to, že jsem už během studia pracoval na part time a tu praxi sbíral. Mě například studium IT naučilo také umět zabrat. To je určitě správný postřeh. VŠ tě “dotlačí” k dotahování věcí, protože bez toho tu vysokou školu prostě neuděláš. Hodí se ti studium IT, i když děláš design? Dokážu si představit, že máš díky tomu lepší vhled do backendu, je to tak? Pomáhá ti vědět, jak to celé funguje na pozadí? Je ti to přínosem v něčem takovém? Rozhodně je přínosem, pokud UX designer ví, jak se to, co on navrhne, poté implementuje. Může navrhovat tak, aby se to vyrábělo jednodušeji, nebo využít danou technologii na maximum. Nespornou výhodou je také to, že dokáže lépe komunikovat s vývojáři. V současné době agilních týmů je nezbytné, aby si vzájemně ti lidé rozuměli, aby vůbec dokázali v rychlosti agilu věci dodávat. Podle mě to je důležité pro každého designéra, který navrhujete frontendy, aby návrh dokázal jasně odkomunikovat vývojářům a bavit se s nimi jako parťák stejně, jako to dělá směrem k byznysu. Jak vypadá tvůj běžný den od chvíle, kdy vstaneš? Vstávám většinou kolem 6 a řídí to náš malý syn. :) Jsem vlastně rád, protože ráno je větší klid na kreativní práci. Přes den je více rušivých vstupů a schůzek, které den rozbíjí, a člověk se hůře koncentruje. V Rohlíku začínáme ráno squadovým stand up, kde řešíme operativní a organizační věci, kdo na čem pracuje, v jakém je to stavu a jestli nepotřebujeme od někoho pomoc. V Rohlíku máme squady rozdělené podle částí produktu. Náš produktový tribe má 5 squadů a každý se specializuje na jinou část služby vůči zákazníkům. V průběhu dne se většinou střídají schůzky, kdy řešíme strategičtější věci v rámci produktového týmu s kreativní prací designéra, ať už je to připrava výzkumů, testování nebo návrhy nových funkcionalit. V kolik musíte být ráno v Rohlíku? Začínáte v 9? To je na každém. Nemáme žádnou pevnou pracovní dobu, ale tím, že máme ranní standupy, tak je toto vlastně oficiální začátek dne. Jak to funguje v tvém týmu? Kolik je v něm designerů a lidí celkově? Náš produktový tribe pracuje pro všechny země. V rámci něj jsou squady, které tvoří product owner, designér a vývojáři. Product owneři jsou hlavami jednotlivých squadů a řídí a plánují rozvoj svojí části produktu. Head of Product má na starost dlouhodobou vizi a strategii produktu. Co se týká designérských profesí, jsme aktuálně tři product designéři. Máme jednoho sdíleného researchera, který má na starost primárně větší výzkumy týkající se spokojenosti zákazníků a customer insights. Jak se ti v Rohlíku pracuje? Jaká je tam atmosféra a jací jsou tam lidé? Rohlík dává určitě lidem, kteří tam pracují, obrovské možnosti se rozvíjet a pracovat na věcech, na které by jinde narazili méně často. U nás se věci řeší opravdu rychle a naše práce má reálný dopad na zákazníky a firmu samotnou. To mě hodně motivuje. Nespornou výhodou je i to, že pokud se pro nějakou aktivitu rozhodneme, už se dál nemusí schvalovat jednotlivé kroky — máme tady delegování zodpovědnosti. Samozřejmě musí být jasné, proč něco děláme a jaký to má dopad. Ale cesta k cíli je do značné míry na samotném týmu. Dalším pozitivem je velký počet opravdu seniorních odborníků z obrovských firem na všechny oblasti naší služby, od kterých se může člověk hodně naučit. Ať už to jsou odborníci na logistiku, management skladů, automatizaci, personalizaci, BI, marketing atd. Tito lidé umožňují firmě rychle se posouvat a neopakovat drahé chyby naší konkurence. Vše je hodně ovlivněné COVIDem, aktuálně pracujeme z osmdesáti procent remote. Jaké metody používáte při návrhu služby? Nemáme jeden striktní proces od discovery/define po delivery. Vycházíme ze standardního design procesu, ale upravujeme ho podle potřeby. Záleží na typu problému, který řešíme. Například jestli jde o vylepšování stávající funkcionality v rámci webu/aplikace, nebo se jedná o úplně novou část služby. Typicky vždy začínáme výzkumem, kdy nám hodně pomáhají hloubkové rozhovory. Máme obrovskou výhodu, že máme zákazníky, kteří nás mají rádi, jak jsi zmiňovala ty. Díky tomu se nám vždy snaží pomoci a když jim nečekaně zavoláme, skoro nikdy nás neodmítnou a udělají si na nás čas. Takovou vstřícnost jsem zatím nikde nezažil a těžíme z toho. Často používáme online dotazníky (např. pro kvantitativní ověření kvalitativních “insights”), což je pro zákazníky trochu náročnější, ale naši zákazníci je vyplňují rádi. I s ohledem na traffic, který máme, jsme schopni nasbírat dost odpovědí i na opravdu dlouhý dotazník, který jsme pouštěli nedávno. Zabral pět až deset minut a za jeden den jsme měli asi 700 odpovědí. Jinde by ho zákazníci buď vůbec nevyplnili, nebo bych na potřebný počet odpovědí čekal měsíce. I to je rychlost, s jakou u nás dokážeme pracovat. Někdy používáme benchmarking, kdy zjišťujeme, jak designové problémy řeší konkurence. V ČR není té konkurence moc, takže se spíš inspirujeme službami v zahraničí. Nemůžu vynechat ani uživatelské testování, které využíváme i v discovery fázi. Ukážeme uživatelům jednoduchý prototyp/koncept nové feature, nebo testujeme, jak interagují se stávajícími funkcemi, abychom identifikovali problémy. Samotné uživatelské testování většinou kombinujeme s krátkým doplňujícím rozhovorem. Ted bych se zeptala na rekrutaci. Kde sháníte lidi pro testování a rozhovory? Pokud potřebujeme stávajícího zákazníka, většinou řešíme nábor pomocí Hotjaru, kdy můžeme použít jednoduchou segmentaci např. jestli je členem Premia nebo jak často nakupuje — dokážeme z backendu posílat základní atributy uživatele pro filtrování zobrazení krátkého dotazníku např. po dokončení objednávky, s termíny i odměnou v kreditech na nákup. Když potřebujeme více specifický segment zákazníků, tak už si je musíme obvolat ručně. Zmínil jsi Hotjar. Používáte na analytiku nějaké další nástroje? Na webovou analytiku používáme Google Analytics 360. Hotjar používáme často na nahrávky návštěv (díky vylepšení filtrování nahrávek se dá rychle podívat na konkrétní místo na webu), heatmapy a nejaktivněji na krátké dotazníky po dokončení nákupu, kdy se potřebujeme doptat na jednu, dvě věci. Je to hodně praktické. Aktuálně jsme implementovali Visual Website Optimizer na A/B testování, což nám výrazně zrychlilo nasazování a zpřesnilo vyhodnocování A/B testů. Původně jsme používali interní tool. Co nástroje pro samotné návrhy (wireframy, sestavování prototypů)? Používáme výhradně Figmu a nijak nás to nelimituje, spíše naopak. Od prvotního wireframu, přes klikatelný prototyp pro uživatelské testování až po finální zadání pro vývojáře, vše je na jednom místě. Používáme a postupně budujeme svůj design systém a všichni, od product ownerů až po vývojáře, jsou schopni s Figmou pracovat. Až máte návrhy hotové, probíráte je finálně s vedením týmu? Tým je u toho, čemu se budeme věnovat, vždycky od první myšlenky, plánujeme na kvartály OKRs. Šéf týmu, product owner, je často iniciátorem toho, co chceme vylepšit/navrhnout. Případně UX designer vidí, že něco nefunguje, nebo je něco potřeba zlepšit. Ale v rámci priorit je finální rozhodnutí vždy na product ownerovi. Mně šlo o to, jestli někdo následně schvaluje, že se změna opravdu nasadí. V momentě, kdy si například řekneme “chceme udělat rezervaci času doručení během objednávky”, kterou jsme nasazovali v minulém roce, zpracujeme výzkum a definujeme si, jak by to mohlo fungovat. Řešíme to v rámci squadu i s vývojáři, aby to šlo jednoduše udělat. Product owner se celého procesu aktivně účastní a průběžně návrh konzultuje se stakeholdery. Nad ním není nikdo, kdo by to musel finálně schvalovat. Konzultujete to někdy i s Tomášem Čuprem? Máme produktová dema pro stakeholdery, kam může přijít kdokoliv, i Tomáš. Prezentuje se tam, co squad udělal za uplynulých 14 dnů nebo měsíc a co plánujeme. Kdokoliv se může vyjádřit. Konstruktivně se o tom můžeme pobavit a feedbacky zahrnout do návrhu. Snažíme se tím minimalizovat překvapení (smích). Zajímala by mne vaše práce se zpětnou vazbou. Říkal jsi, že jsou zákazníci otevření vůči anketám, ale hodnotí vám nákupy? Já po nákupu hodnocení většinou neudělovala. Je to časté? Ano, po doručení objednávky zobrazujeme formulář pro hodnocení nákupu a ne každý zákazník ho použije, čemuž se nedivím, ale kontinuální sledování kvality objednávek a spokojenosti nám ten objem stačí. Se zpětnou vazbou zákazníku pracujeme velmi aktivně. Sbíráme ji přes nástroj Alchemer (Survey Gizmo) a Hotjar, většinou po dokončení nákupu. Naše zákaznická podpora poctivě na všechny komentáře rychle reaguje a snaží se vyřešit případné problémy. Sdílíme si ji i v kanálu na Slacku, takže produktové týmy vidí, jaké problémy naši zákazníci řeší. I podle toho se rozhodujeme, čemu se budeme věnovat (nápady na nové funkce apod.). Jednou za čas děláme NPS. Formulář po posledním nákupu —zřejmě se ještě změní, aby bylo hodnocení výstižnějšíPotkáváte se během designu s nějakou výzvou? Co je časté, ale zároveň obtížné vyřešit? Myslím, že aktuální problém, který neřešíme jen my, je velký nedostatek seniorních designérů/výzkumníků. Což nás brzdí hlavně ve výzkumu, kdy ho nemůžeme dělat tolik, jak bychom chtěli. Také na koncepční a strategickou část je jen omezený prostor. Co tě v práci baví nejvíce? Co naopak méně? Rychlost. Od momentu, kdy si řekneme, že něco jdeme vyřešit, až po spuštění na webu nebo v aplikaci zákazníkům. Takovou rychlost celého procesu, která je v Rohlíku, jsem doposud jinde nezažil. Dále je to šíře problémů, které u nás může designer řešit. Není to jen o webu nebo aplikaci jako jinde, ale i o podstatné offline části služby, která je obrovská. Jsou to sklady, kurýři, kde používají zase svoje systémy. Faktorů, které ovlivňují celkovou kvalitu naší služby, je mnoho a designer se může zapojit do jejich zlepšování. Může to být například zlepšení navigace ve skladech, aby se pickeři lépe orientovali a mohli rychle “napickovat” objednávku. S kurýry můžeme řešit jejich kurýrní mobilní aplikaci, aby nedocházelo ke zbytečným zdržením nebo chybám, aby nezapomínali evidovat vratné lahve. A stejně tak můžeš řešit web pro toho zákazníka. Takže ta šíře je opravdu neuvěřitelná. Asi mě o poznání méně baví řešení chyb na produkci, o kterých dlouhodobě víme, ale není dostatečný prostor je rychle vyřešit. Bohužel nám taková chyba může v budoucnu zbytečně prodloužit implementaci nové funkcionality. V čem je práce pro Rohlík jiná než pro velké banky? Jsou banky něčím specifické? Jsou, jsou to naprosto rozdílné světy. Banky přemýšlí na pět až deset let dopředu a všechno tam většinou trvá déle. Kromě velikosti a způsobu řízení je to dané i tím, že jde o velmi konzervativní a stabilní odvětví a jejich pozice na trhu se za pět let výrazně nezmění. V Rohlíku se jede na měsíce, kvartály a i rok je strašně dlouhá doba, kdy může dojít k dramatickým změnám. Kdyby se v bance něco dramaticky měnilo každé dva měsíce, tak ta banka nefunguje správně. S tím souvisí i rozdílná rychlost implementace. Když jsem pracoval pro banky, navrhoval jsem novou funkcionalitu třeba rok. A další dva roky trvala implementace. To je pro startup nepředstavitelné a pro Rohlík jsou to týdny — od nápadu po nasazení první verze. Je fér zmínit, že náš byznys není tak striktně regulovaný jako u bank. Můžeme si dovolit více experimentovat a testovat různá MVP. Proces designu je ale podobný? Až na tu rychlost oproti Rohlíku? Já v bankách naposledy dělal tak dva, tři roky zpátky a věřím, že se to tam výrazně změnilo. V bankách mají taky agile, triby, atd. Ale je tam víc úrovní schvalování managementu, který tu rychlost ovlivňuje. Takže je těžší tam prosadit myšlenku a přesvědčit stakeholdery, že se tomu máš věnovat, že to má mít nějaký rozpočet, vždy to má velký rozpočet, protože v bance všechno stojí velké peníze. Která fáze je podle tebe v UX klíčová? Vím, že důležitá je každá, ale bez čeho by se to celé neobešlo? Za mě je hodně důležitý výzkum. Jak to vnímáš ty? Taky jsem přesvědčený, že je to výzkum. Bez něj prostě nevíš, jestli řešíš správný problém a jestli to, co navrhuješ, bude mít reálný dopad. Když vyřešíš problém, který reálně neexistuje, nebo ho špatně pochopíš, tak ten design je vlastně k ničemu. Organizuješ si čas tak, aby jsi měl balanc mezi prací a osobním životem? Jak? Snažím se věci více plánovat. Práci product designera plánujeme do sprintů tak, aby byl dostatek času na výzkum i návrh, obvykle minimálně 2 sprinty předem. Vývojářům se návrh předává až v momentě, kdy je dostatečně dobrý pro PO, ale už od začátku u něj jsou i vývojáři. Účastní se i rozhovorů a spoluvytváří koncept. V rámci pracovního týdne je dobré si předem vyblokovat časy na designerskou práci, abych se dokázal focusovat aspoň dvě, tři hodiny v kuse bez rušení, aby člověk mohl začít hlouběji přemýšlet. Máme flexibilní pracovní dobu, Rohlík není úplně startup od nevidím do nevidím. Na druhou stranu, když se něco opravdu pokazí, řeší se to v Rohlíku hned. Nečeká to do pondělí, nebo na ráno. Snažíš se ve svém oboru posouvat? Sebevzděláváš se? Aktivně si svůj rozvoj neplánuju. Mám teď v předsevzetích, že chci mít na to víc času. Na druhou stranu, když začínám řešit konkrétní zadání, které jsem do té doby – nebo dlouho – neřešil, snažím se dozvědět víc. Nejlíp mi funguje nastudovat si teorii a hned ji použít v praxi. Je to lepší, než mít školení na něco, co reálně další měsíc nepoužiješ. Plus čtu kontinuálně články k produktovému managementu, což mě teď hodně zajímá a ihned se dá aplikovat v praxi. Máš tip na web se články, které čteš? Nechodím na jeden web, dobrým zdrojem zajímavých článků je pro mě Twitter a aktuálně i blog o produktovém managementu od veteránů ze Sillicon Valley. Jako další zdroj používám ještě Slack Asociace UX, kde je možné řešit konkrétní témata v rámci UX komunity. Bude to rok, kdy jsi v Rohlíku začal pracovat. Co ti ten rok dal? Naučil ses něco nového? Našel bys nějaké “highlighty”? Strašně rychle to uteklo. Určitě jsem se výrazně zlepšil ve Figmě, výzkumu i produktovém managementu. Rychlost Rohlíku je neuvěřitelná. Máme skvělý tým, kde dokážeme věci řešit společně a i vývojáři se aktivně zajímají o rozvoj produktu. Pak obecně služba Rohlíku. Protože dělat na službě, kterou mají lidi rádi, je vlastně asi ten největší highlight a odměna. Díky, že jsi si na mě našel čas. Rádo se stalo. Jak v Rohlíku vytvářejí zážitky was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 2. 2022

Ambient UX

https://www.softwareadvice.com/resources/what-is-ambient-customer-experience/Ambient = něco, co harmonicky zapadá do prostředí kolem vás a vypadá jako jeho součástí, aniž by vyžadovalo vaši pozornost. Šíření digitálních technologií vyžaduje modernizaci znalostí a dovedností v oblasti designu, a mimo jiné také schopností kreslení. Návrh digitalizovaných služeb, které zlepšují aktivity ve funkčních fyzických prostorech, vyžaduje integraci mnoha návrhářských kompetencí: služby, komunikace, interakce, produktového a architektonického designu. Kromě toho návrh řešení založených na technologiích vyžaduje spolupráci mezi odborníky z různých oborů, jako jsou inženýři a obchodní manažeři, a jejich zapojení do procesů společného navrhování. Aby bylo možné zvládnout složitost těchto fyzických/digitálních řešení a zajistit výsledek návrhu orientovaný na optimální spokojenost uživatelů, jsou zapotřebí nové přístupy k návrhu a techniky mapování zaměřené na zkušenosti a aktivity uživatele.[1] Až půjdete příště do nákupního střediska nebo do obchodu, zkuste se podívat po několika věcech: ukazatele (podrobné informace o tom, kde se položky v obchodě nacházejí), pokladní (jsou připraveni vám pomoci, pokud budete mít nějaké otázky) a hudba (ta, která je dobrá a zároveň i velmi otravná. Myslíte, že byste je dokázali najít. Asi ano, že? Nejsou těžké k nalezení.[2] Těchto věcí si moc nevšímáme, ale jsou užitečné. Jsou to prvky, které ovlivní váš zážitek z nakupování. Nepředstavují zásadní věci, bez kterých bychom nenakoupili — obchody by mohly dobře fungovat i bez směrovek a hudby v pozadí. Tyto prvky jsou ale přesto zakořeněny v naší definici dobrého obchodu, měříme jimi naše zkušenosti s nákupem.[3] Pokud například vlastníte obchod se svíčkami, zkuste je seřadit podle barev tak, aby tvořily duhu. Určitě takový regál přiláká více pozornosti, než obyčejný regál, na kterém jsou svíčky rozmístěny jen tak. https://www.pexels.com/cs-cz/foto/displej-firma-svicky-uvnitr-5801528/Tyto prvky tvoři tzv. ambient user experience, neboli okolní uživatelskou zkušenost a zážitky, které naplňují očekávání uživatelů. Ambient user experience je design aplikovaný na kontext, ve kterém uživatelé dělají věci během používání webu. Poskytování dobré uživatelské zkušenosti na našich webových stránkách znamená začlenění prvků ambient UX. Pokud to uděláme správně, ostatní se uživatelé se na naše stránky budou rádi vracet. Technologie, aplikace a informace, které neustále fungují a tikají na pozadí a reagují na data, která automaticky shromažďuje, aby utvářely vaše prostředí a vaše zkušenosti, aniž byste s nimi vědomě interagovali. I tak by se dala definovat Ambient User Experience.[5] Vývoj návrhových strategií v designu zaměřeném na zkušenost vyžaduje důkladné porozumění uživatelům, jejich cílům, motivacím a myšlenkovým procesům, vedený emocionálními stavy a kontexty. Zážitek lze pozorovat jako epizodu, příběh v určitém časovém úseku, který vyvstává z dialogu člověka s okolním světem prostřednictvím akcí.[6] Internet věcí (Internet of Things) hraje významnou roli při poskytování Ambient User Experience. Internet věcí umožňuje vývojářům mobilních aplikací, výrobcům zařízení a dalším poskytovat ambientní uživatelské prostředí.[7] https://www.pexels.com/cs-cz/foto/bezdratovy-digitalni-dotyk-dotykova-obrazovka-221185/Wikipedie definuje Internet of Things takto: „Internet věcí je v informatice označení pro síť fyzických zařízení, vozidel, domácích spotřebičů a dalších zařízení, která jsou vybavena elektronikou, softwarem, senzory, pohyblivými částmi a síťovou konektivitou, která umožňuje těmto zařízením se propojit a vyměňovat si data. Každé z těchto zařízení je jasně identifikovatelné díky implementovanému výpočetnímu systému, ale přesto je schopno pracovat samostatně v existující infrastruktuře internetu.“[8] Jedním z projektů, který se zabývá Ambient UX je Google Asistent (dříve známý pod názvem Google Now). Tento projekt využívá vaši vyhledávací historii, data senzorů z vašeho smartphonu a historická data, aby detekoval vzorce ve vašem životě. Neustále přidávají nové funkce, například vědí, kdy obvykle odcházíte z práce a jedete domů, aby vás automaticky upozornili na neobvyklý provoz, nebo poskytují připomenutí podle toho, kde se nacházíte („nezapomeňte si koupit mléko“, když půjdete kolem obchod na rohu).[9] Jednou ze společností, která v této oblasti prosperuje, je společnost Nest (vlastněná společností Google). Jejich termostaty nejenže zjišťuje teplotní preference svého uživatele, ale také využívá infračervený senzor vzdálenosti, infračervené senzory pohybu a vlhkosti k automatickému předpovídání nejlepší teploty pro domov. Jejich síť senzorů bude nakonec schopna ovládat každý aspekt vašeho domova, včetně teploty, osvětlení, zámků a alarmů, a bude to dělat způsobem, který vám připadá naprosto bezproblémový.[10] Všechna tato data shromažďovaná v síti zařízení mají také vážné dopady na naše soukromí. Musíme věřit, že společnosti shromažďující data je použijí etickým způsobem. Příkladem, kdy společnost porušila důvěru svých zákazníků je, když americká společnost Target použila zákaznická data k marketingu směrem k mladým ženám, o kterých předpovídali, že by mohly být těhotné.[11] S množstvím senzorů a zařízení, které jsou denně online, možnosti Ambient UX rychle rostou. V budoucnu budou mít společnosti jedinečné příležitosti k vytváření osobních zkušeností a vztahů, vyprávění pohlcujících příběhů v daném prostředí a budou moci zdokonalovat každodenních úkoly do bodu, kdy se všednost stane vylepšenou a bude mít obrovskou hodnotu. Tento fyzický, webový a mobilní vývoj způsobí revoluci v našem každodenním životě, a pokud budou implementovány chytře, my si toho ani nevšimneme.[12] [1] PAVLOVIC, Milica, Henriette BIER a Margherita PILLAN. Aspects of Ambient UX Design Within Design-to-Robotic-Production and Operation Processes. Distributed, Ambient and Pervasive Interactions. 2020, 101–109. [2] MEYER, Eric. Ambient User Experience. UX Booth [online]. 2010 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.uxbooth.com/articles/ambient-user-experience/ [3] MEYER, Eric. Ambient User Experience. UX Booth [online]. 2010 [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.uxbooth.com/articles/ambient-user-experience/ [4] Multicolor store front supermarket candles cups. Shutterstock [online]. [cit. 2022–01–31]. Dostupné z: https://www.shutterstock.com/image-photo/multicolor-store-front-supermarket-candles-cups-1303347022 [5] OKCYGENIO. Ambient User Experience. YouTube [online]. 2016 [cit. 2022–02–02]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=41duWm-z39A [6] PAVLOVIC, Milica, Henriette BIER a Margherita PILLAN. Aspects of Ambient UX Design Within Design-to-Robotic-Production and Operation Processes. Distributed, Ambient and Pervasive Interactions. 2020, 101–109. [7] IOT AND AMBIENT USER EXPERIENCE: 5 KEY TAKEAWAYS. Flatworld Solutions [online]. [cit. 2022–02–03]. Dostupné z: https://www.flatworldsolutions.com/IT-services/articles/iot-ambient-user-experience.php [8] Internet věcí. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022–02–03]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Internet_v%C4%9Bc%C3%AD#cite_note-1 [9] PSCHEID, Julian. Ambient UX will change the way we live, and we will have no idea. EMERGE [online]. 2016 [cit. 2022–02–02]. Dostupné z: https://www.emergeinteractive.com/insights/detail/how-ambient-ux-will-shape-our-everyday-lives/ [10] PSCHEID, Julian. Ambient UX will change the way we live, and we will have no idea. EMERGE [online]. 2016 [cit. 2022–02–02]. Dostupné z: https://www.emergeinteractive.com/insights/detail/how-ambient-ux-will-shape-our-everyday-lives/ [11] HILL, Kashmir. How Target Figured Out A Teen Girl Was Pregnant Before Her Father Did. Forbes [online]. 2012 [cit. 2022–02–03]. Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/kashmirhill/2012/02/16/how-target-figured-out-a-teen-girl-was-pregnant-before-her-father-did/?sh=6e01fea16668 [12] PSCHEID, Julian. Ambient UX will change the way we live, and we will have no idea. EMERGE [online]. 2016 [cit. 2022–02–02]. Dostupné z: https://www.emergeinteractive.com/insights/detail/how-ambient-ux-will-shape-our-everyday-lives/ Ambient UX was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 2. 2022

Od Facebooku přes finanční krizi až po pandemii. Jací jsou dnešní dvacátníci?

Jsou líní, zmatení, sebestřední a odmítají dospět. Takto na ně nahlížejí některá média a v chytlavých titulcích o nich široké veřejnosti vytvářejí nehezký obrázek, který tak mnohdy přispívá do jejího už vytvořeného kognitivního zkreslení. Zas tak špatné to s nimi ale být nemůže, ne? Přeci jen si místo energy drinku dají občas i to ovoce na doplnění energie, zajímají se o klimatickou změnu a chtějí, aby jejich práce měla pozitivní dopad na svět. Dnešní dvacátníci se narodili mezi lety 1993–2002 a podle známých rozdělení generací západního světa tedy pocházejí jak z řad mileniálů, tak z řad generace Z. Hranice mezi mileniály a generací Z bývá vymezená nejčastěji kolem roku 1996, takže bychom dnešní dvacátníky mohli považovat za kombinaci pozdních milenálů a brzkých příslušníků generace Z. Jsou považováni za digitální domorodce (digital natives), protože je technologie provázely už od dětství a na rozdíl od jejich rodičů nebo prarodičů (digitálních přistěhovalců) jsou v jejich používání mnohdy sebevědomější a jsou schopni se dobře orientovat v digitálních prostředích, i když se v nich setkají s radikálně novými designovými vzory [1]. Zatímco zpovzdálí sledovali pád banky Lehman Brothers, která vyvolala finanční krizi, a následně pozorovali jejich rodiče, jak se s ní vypořádávají, surfovali při tom na internetu a propojovali se s ostatními vrstevníky na Facebooku, který zrovna zažíval velký rozmach. Sociální sítě se pro ně pak staly nedílnou součástí života, které využívají na denní bázi hlavně pro to, aby zůstali v kontaktu s ostatními nebo také jako pracovní nástroj. Mezi jejich nejdůležitější hodnoty patří vzdělání a rozvoj, hned vedle rodiny, přátel a partnerských vztahů [2]. Čím se liší od předchozích generací? Faktem je, že dnešní mladí lidé dosahují znaků dospělosti později. Odstěhování se z domu rodičů a založení rodiny odsouvají na později a mluví se u nich o tzv. odkládání dospělosti — v té ale hraje roli i vysokoškolské studium. Dnes totiž chodí na vysokou školu více lidí, než kdykoli dříve. Toto odkládání má však podle Hill & Redding řadu výhod, mezi které patří např. rozšíření si obzorů nebo příležitost přemýšlet o možnostech, jak si vytvořit život podle svých představ [3]. Na to, že mladí lidé dnes opouštějí domovy později mají vliv i jiné okolnosti. Například v důsledku globální pandemie, poprvé od Velké hospodářské krize, žila v září 2020 většina (52 %) mladých dospělých Američanů se svými rodiči [4]. Mimo pandemie se na tom však značně podílí i výrazné zvyšování cen nemovitostí, které nyní můžeme pozorovat. Zdá se ale, že každá generace má špatné mínění o mladých lidech své doby. Na základě archivních rozhovorů s vysokoškoláky z období od 40. do 70. let 20. století, Hill & Redding zjistili, že předchozí generace na tom byly v určitých ohledech podobně. Tehdejší dvacátníci měli stejné nejistoty a obavy ze své budoucnosti, odpovědnosti a dospělosti jako ti dnešní [5]. Toto negativní nahlížení staršími generacemi na mladé však sahá až k Aristotelovi, který o mladých lidech říkal, že „mají přehnané představy, protože ještě nebyli pokořeni životem a nepoznali jeho nutná omezení; navíc se díky své povaze považují za schopné velkých věcí“ [6]. Pramenit to může také z toho, že lidé zapomínají, jaké to bylo, když bylo dvacet jim samotným. Jak to vidí s prací? Průzkum agentury Behavio ukázal, že pro dnešní mladé lidi je důležité, aby jim práce dávala smysl a zároveň byla i jejich koníčkem. Chtějí, aby měla pozitivní dopad na svět a věří, že schopnosti potřebné k práci nejsou závislé pouze na vystudované škole. Pracovní dobu preferují flexibilnější a chtějí, aby k nim nadřízení přistupovali spíše jako k partnerům, než jako k tradičním zaměstnancům [7]. Při výběru práce se rozhodují spíše citem, než rozumem, proto je podle Ipsos důležité, aby je firmy dokázaly rychle zaujmout a to prostřednictvím multimediálního obsahu na sociálních sítích. „Pro dvacátníky je finanční ohodnocení důležité, ale pro výběr zaměstnání není zásadní. Důležitější je volnost a flexibilita, smysluplnost a radost z práce, či zpětná vazba a možnost rozvíjení.“ –Ipsos, 2018 [8]Zároveň jsou přesvědčeni, že jejich generace má větší smysl pro podnikání než ta předchozí. Čtvrtina jich plánuje rozjezd vlastního podnikání, dalších 41 % to alespoň zvažuje [9]. Dvacátníci a design? Podle výzkumu společnosti NN Group dávají dvacátníci přednost textu před vizuálními a interaktivními prvky — na rozdíl od dospívajících totiž interaktivitu úplně neocení, neslouží-li ke splnění jejich úkolu nebo cíle. I když jsou zdatnými čtenáři (zvláště pak vysokoškoláci), tak je přes to nebaví číst velké množství textu online a dávají spíše přednost obsahu, který mohou rychle proskenovat. V online prostředí jsou také více skeptičtější k informacím, které zde najdou a vyžadují více důkazů, pro podporu jejich tvrzení [10]. Do určité míry by se u nich dalo mluvit o multitaskingu — běžně se věnují několika činnostem souběžně, ale vykonávají je spíše lineárně, než současně. Pokud však pracují na jednom konkrétním úkolu, objevuje se u nich tzv. page parking (vyhledávací strategie), kdy mají otevřené velké množství karet v prohlížeči, mezi nimiž přepínají — k tomuto inklinují intenzivněji a častěji než starší dospělí [11]. „Mladí dospělí jsou citliví na tón, kterým s nimi webová stránka komunikuje. Pokud budou mít podezření, že k nim web mluví shora, budou se cítit uraženi. A všimnou si, pokud se web bude příliš snažit působit cool.“ –NN Group, 2016 [12]Zaměříme-li se na sociální sítě, tak nejlepším způsobem jak je prostřednictvím nich oslovit je podle NN Group to, aby jim organizace a značky nabízely skutečnou hodnotu. Měly by s nimi postupně budovat vztah a sdílet s nimi zajímavé a relevantní informace. S podobným tvrzením přichází i společnost Ipsos, podle které „si mladší generace raději koupí produkt, pokud cítí, že k nim daná firma či značka přistupuje s porozuměním“ [13]. Použité zdroje: [1] Young Adults/Millennials as Web Users (Ages 18–25) [online]. NN Group, 2016 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/young-adults-ux/ [2] ‘True Gen’: Generation Z and its implications for companies [online]. McKinsey & Company, 2018 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.mckinsey.com/industries/consumer-packaged-goods/our-insights/true-gen-generation-z-and-its-implications-for-companies [3] What’s the matter with kids today? [online]. The Harvard Gazette, 2021 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://news.harvard.edu/gazette/story/2021/11/why-kids-are-delaying-adulthood/ [4] Collective displacement [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-collective-displacement [5] What’s the matter with kids today? [online]. The Harvard Gazette, 2021 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://news.harvard.edu/gazette/story/2021/11/why-kids-are-delaying-adulthood/ [6] People have always whinged about young adults. Here’s proof [online]. BBC Worklife, 2017 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.bbc.com/worklife/article/20171003-proof-that-people-have-always-complained-about-young-adults [7] Mladí Češi jako zaměstnanci: Cílevědomější, než se zdají [online], Ipsos, 2018 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.ipsos.com/cs-cz/mladi-cesi-jako-zamestnanci-cilevedomejsi-nez-se-zdaji [8] Co chtějí mladí lidé od zaměstnavatele? [online]. Ipsos, 2018 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.ipsos.com/cs-cz/co-chteji-mladi-lide-od-zamestnavatele [9] Mladí a finance: Jen polovina se má lépe než rodiče v jejich věku [online]. Ipsos, 2020 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.ipsos.com/cs-cz/mladi-finance-jen-polovina-se-ma-lepe-nez-rodice-v-jejich-veku [10], [11], [12] Young Adults/Millennials as Web Users (Ages 18–25) [online]. NN Group, 2016 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/young-adults-ux/ [13] Ipsos Update — listopad 2021 [online]. Ipsos, 2021 [cit. 2022–2–2]. Dostupné z: https://www.ipsos.com/cs-cz/ipsos-update-listopad-2021 Od Facebooku přes finanční krizi až po pandemii. Jací jsou dnešní dvacátníci? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 2. 2022

Research through design: co to je, kde se používá a jaké jsou jeho limity

Jak by mohl výzkum prostřednictvím designu fungovat. Převzato z (9) Herriott, 2019Výzkum je neoddělitelnou fází designerského procesu. Zjišťujeme díky němu stav trhu, demografické údaje o uživatelích, stejně jako třeba jejich motivace či chování. Jak ale vypadá výzkum, na který aplikujeme designérské metody? K čemu může být research through design dobrý a jaké jsou jeho limity? A co to vůbec je? Ukotvení výzkumu prostřednictvím designu Výzkum prostřednictvím designu není přímo metodologií, jako spíš konceptem (1), výzkumným přístupem, který využívá metody a procesy designérské praxe jako legitimní metodu zkoumání a kde mohou být získané znalosti implicitní a spočívající téměř výhradně ve výsledném artefaktu (2). Výzkumu prostřednictvím designu uplatňuje designovou praxi v situacích vybraných pro jejich aktuální a teoretický potenciál, výsledné návrhy jsou považovány za ztělesnění úsudků designérů o platných způsobech řešení možností a problémů, které jsou v takových situacích obsaženy, a reflexe těchto výsledků umožňuje řadu aktuálních, procedurálních, pragmatických a koncepčních pohledů, které je třeba formulovat. Výstup této práce má především formu artefaktů a systémů, někdy s přidruženými popisy toho, jak se používají v testech v terénu, ale stále více zahrnuje různé metody, koncepční rámce a teorie prezentované odděleně od popisů praxe. - William Gaver: What should we expect from research through design? (3)Historie pojmu a tři druhy designového výzkumu Samotný termín má bohatou historii: v roce 1993 Sir Christopher Frayling v dialogu s Brucem Archerem a dalšími ve výzkumném studiu designu na Royal College of Art formuloval základní konceptuální napětí, které podněcovalo diskusi na toto téma (1). Totiž rozdíl mezi designérem a výzkumníkem, historickém propojení designu s činností a vědy s výzkumnou praxí a slovy (4). V devadesátých letech také vznikly kategorie designových modelů: Fraylingovo rozlišení na into, through, a for design a about, for a through Archeho. Kde zjednodušeně research into/about design je výzkumem, který jako svůj předmět zájmu má design nebo designéry a research for design si můžeme představit jako fázi výzkumu v designovém procesu — děláme výzkum, aby designování mohlo přijít na řadu. Každopádně tyto schémata byla od 90. let podrobena kritice a v akademickém světě nejsou aktuální (1), jsou však užitečným nástrojem pro praktikující designérskou obec nebo laickou veřejnost (např. (5)). https://medium.com/media/532b31749ea7c173197a0dc7d85df922/hrefVyužití výzkumu prostřednictvím designu Výzkum prostřednictvím designu se využívá v rozličných vědeckých i designových odvětví, jako je například móda (6) nebo lidská emoční vazba na používání mobilních telefonů (7). Zvláštní místo má pak výzkum prostřednictvím designu v disciplíně HCI. Účastnické projekty re-pletení. Převzato z (6) Holroyd, 2015.Výzkum prostřednictvím designu jako metoda pro výzkum interakčního designu v HCI HCI, human computer interaction, je obor, který se soustředí na vzájemné působení lidí a počítačů — na studium, návrh a plánování takových interakcí. V roce 2007 přichází tým pod vedením Johna Zimmermana s metodologií integrující výzkum skrz design do výzkumu v HCI (8). Ilustrace cest a výstupů mezi a mezi výzkumníky interakčního designu a dalšími výzkumníky HCI. Model klade důraz na výrobu artefaktů jako prostředků pro ztělesnění toho, co „by mělo být“, a které ovlivňují jak výzkumné, tak praktické komunity. Převzato z (8) Zimmerman, Forlizzi, & Evenson, 2007.Tento model se dá popsat následovně: interakční designér zakládá své zkoumání na datech, teoriích, modelech a technologiích vytvořenými vědeckými pracovníky z těchto disciplín. Prostřednictvím aktivního procesu vymýšlení, opakování a kritiky potenciálních řešení interakční designéři neustále přetvářejí problém, když se snaží udělat “správnou” věc. Konečným výstupem této aktivity je konkrétní problémové zarámování a artikulace preferovaného stavu a série artefaktů — modelů, prototypů, produktů a dokumentace procesu návrhu (8). Je možno si povšimnout, že se tento model výrazně neliší od pozdějšího zjednodušeného modelu Richarda Herriota (9) v úvodu článku. Dle autorů má model pět hlavních výhod. Prvními dvěma výhodami jsou řešení wicked problems a zpětná vazba o datech, modelech a teoriích pro prvočlánky modelu — antropology, inženýry i behaviorální vědce. Dále model “poskytuje novou metodu pro přenos znalostí získaných při výzkumu HCI komunita praktikující HCI, což potenciálně zvyšuje pravděpodobnost, že se tyto znalosti přesunou do produktů v svět,” ((8): str. 501). V neposlední řadě umožňuje designérům interakce využívat jejich skutečné dovednosti, a konečně, motivuje HCI komunitu k diskuzi o potencionálních dopadech jejich výzkumu na svět. Research through design jako pojítko mezi základním a aplikovaným výzkumem Z výše zmíněného je patrné, že při rozvedení metodologie konceptu výzkumu prostřednictvím designu, lze docílit přidané hodnoty takového výzkumu, ke které bychom tradiční formou výzkumu nedospěli. V případě HCI jde o řešení wicked problems. Hlavním rozdílem mezi danými typy výzkumu je jejich přístup k artefaktům. Vyčíst se to dá z jejich definic: * Základní výzkum: systematické bádání směřující k získávání nových znalostí, aniž by se počítalo s nějakou konkrétní užitečnou aplikací. (10) * Výzkumu prostřednictvím designu: uplatňuje designovou praxi ve výzkumu. Výstup této práce má především formu artefaktů a systémů, někdy s přidruženými popisy toho, jak se používají v testech v terénu, ale stále více zahrnuje různé metody, koncepční rámce a teorie prezentované odděleně od popisů praxe. ((3) upraveno) * Aplikovaný výzkum: systematické šetření zaměřené na získávání, konverzi nebo rozšiřování znalostí pro použití v konkrétních aplikacích. (10) Zjednodušený náčrtek zmíněných druhů výzkumuJak píše Zimmerman: výhoda přístupu k výzkumu skrz design je v tom, že zdůrazňuje designové artefakty jako výsledky, které mohou přeměnit svět ze současného stavu na preferovaný. Artefakty vytvořené při tomto typu výzkumu se stávají designovými příklady, které poskytují vhodný kanál pro výsledky výzkumu, které lze snadno přenést do výzkumných a praktických výzkumných komunit (8). Mluví při tom výhradně o HCI komunitách a výzkumného přístupu při použití v HCI. Dle mého názoru toto může platit i na jiném poli výzkumu za předpokladu úpravy konceptu research through design potřebám a specifikům daného oboru. Kritika výzkumu prostřednictvím designu Výzkum prostřednictvím designu má ale i svá hluchá místa. Kritika se točí hlavně kolem pojmu a jeho vyjasnění. Shrnu zde tři problémy, které rozebírá Richard Herriot ve svém článku What Kind Of Research Is Research Through Design? (9) a jeden obecnějšího rázu ukázaný v knize Design Research Through Practice (11). * výzkumník musí stát mimo výzkum, aby mohl získat objektivní náhled Ano, i ne. Kontextová závislost je často probíraným tématem v přírodních vědách (9). Nicméně v humanitních a sociálních vědách “není diskvalifikující, že výzkumník je součástí studovaného systému. Výzkum prostřednictvím designu je součástí dobře zavedené tradice ve vědě využívající experiment určitého typu k testování hypotézy o X. Tento postup je koneckonců přesně to, co praktikující designéři dělají také: udělat nějaká pozorování o světě, vytvořit hypotézu, že uživatel potřebuje objekt X, a poté hypotézu otestujte vytvořením prototypu X,” ((9): str. 5). * “výzkum prostřednictvím designu pravděpodobně vytvoří teorie, které jsou provizorní, podmíněné a vztahující se k cíli výzkumu skrz postavu výzkumníka” ((3): str. 945) Na to Herriot (9) odpovídá, že se znovu bavíme o stejném argumentu jako v 1. bodě, tudíž že i standartní vědecké teorie jsou tak jako tak provizorní, a proto dané tvrzení neodlišuje výzkum prostřednictvím designu od standardního konstrukčního výzkumu. * návrhářský způsob poznání se odlišuje od vědeckého poznání Jde o myšlenku, že znalosti designéra vyrábějící artefakt jsou s ním vnitřně spjaté — jsou implicitní. Herriot podotýká, že “návrháři nemají žádný jiný zvláštní přístup ke spolehlivým znalostem nebo oprávněnému, skutečnému přesvědčení,” ((9): str. 9) a “pokud nejsou imlicitní znalosti povýšeny na stejnou úroveň jako explicitní nebo sdělitelné znalosti, myšlenka, že existuje návrhářský způsob poznání, je buď nepodložené, nebo slabé tvrzení,” ((9): str. 9). * jakýkoliv výzkum potřebuje silnou teorii, která vede praxi Tento bod souvisí s předchozím. Research through design je založen na osobnosti a přidané hodnotě designéra a jak už jsem zmiňovala výše, jde spíš o koncept než o metodologii — metodologické postupy si musí vyvinout a teorii posílit každé vědní odvětví samo, tak jak se to podařilo HCI. Každopádně v původním Fraylingově textu silná teorie chybí, jak podotýká Findeli a Wolfgang Jonas, čtenáři sice dostanou několik pokynů, jak postupovat, které ale poskytují jen málo vodítek pro budování výzkumné praxe (11). Závěrem: research through design se zdá jako silný koncept, který lze aplikovat při různorodých výzkumech. Před aplikací je ale třeba vyjasnit si, jak přesně jej využijeme a definovat jaké metody a procesy bude aplikace obnášet. Designéři zajisté mohou mít škálu znalostí a schopností, které vědci nemají, ale ve výzkumu nelze mít skryté a nepopsané vědění. K tomu aby byl výzkum replikovatelný musí být i přidaná hodnota designu popsatelná a zopakovatelná. (1) Durrant, A. C., Vines, J., Wallace, J., & Yee, J. S. R. (2017). Research Through Design: Twenty-First Century Makers and Materialities. Design Issues, 33(3), 3–10. https://doi.org/10.1162/DESI (2) Verbeke, J., & Pak, B. (Ed.). (2013). KNOWING ( by ) DESIGNING. (3) Gaver, W. (2012). What should we expect from research through design? Conference on Human Factors in Computing Systems — Proceedings, 937–946. https://doi.org/10.1145/2207676.2208538 (4) Frayling, C. (1993) Research in art and design. In: Grand, S., Jonas, W. (eds.) design research. Birkahuser, Basel. (5) Aydın Baytaş, M. The Three Faces of Design Research: The meanings of “design research” explained: research for, into, and through design. Design Disciplin. Retrieved from https://www.designdisciplin.com/the-three-faces-of-design-research/ (6) Holroyd, A. T. (2015). Re-knitting : exploring openness through design. Research Through Design, (March), 25–27. https://doi.org/10.6084/m9.figshare.1327993.Re-knitting (7) Desmet, P., Overbeeke, K., & Tax, S. (2001). Designing Products with Added Emotional Value: Development and Appllcation of an Approach for Research through Design. The Design Journal, 4(1), 32–47. https://doi.org/10.2752/146069201789378496 (8) Zimmerman, J., Forlizzi, J., & Evenson, S. (2007). Research through Design: Method for Interaction Design Research in HCI. Conference on Human Factors in Computing Systems — Proceedings, 493–502. https://doi.org/https://doi.org/10.1145/1240624.1240704 (9) Herriott, R. (2019). What Kind Of Research Is Research Through Design? IASDR: International Association of Societies of Design Research Conference, 1–11. (10) Archer, B. (1995). The nature of research. Co-design, interdisciplinary journal of design, 6–13. https://doi.org/10.1007/978-0-230-36490-5_2 (11) KOSKINEN, I., ZIMMERMAN, J., BINDER, T., REDSTRÖM, J., & WENSVEEN, S. (2011). DESIGN RESEARCH THROUGH PRACTICE From the Lab, Field, and Showroom. Elsevier Inc. Research through design: co to je, kde se používá a jaké jsou jeho limity was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

Fjord trendy 2021 vyzdvihují důležitost pochopení nového chování v době krize

Globální pandemie takřka přes noc změnila všechno, co jsme považovali za samozřejmé. V jejím důsledku jsme byli nuceni přesunout se z kanceláří a škol do našich domovů, které tím tak získaly nové významy. Pracovali jsme v nich, učili jsme se v nich, a téměř všechny naše sociální interakce se přesunuly do virtuálního prostředí. Do online prostředí se samozřejmě nepřesunuly jen naše pracovní povinnosti a vzdělávání, ale značný dopad to mělo i na společnosti poskytující produkty a služby, které musely hledat nové způsoby v jejich doručování svým zákazníkům a v komunikaci s nimi. Jelikož musela většina obchodů zůstat po dlouhou dobu krize uzavřená, změnilo se tak chování zákazníků, kteří své nákupy prováděli převážně v online prostředí. Na tyto události reaguje firma Fjord, spadající pod společnost Accenture interactive, která každý rok přináší několik trendů. Nebylo tomu jinak ani v roce 2021, kdy společnost představila celkem sedm trendů. Prvním z nich byl trend Collective displacement (kolektivní přesun), na který bych se rád v tomto článku zaměřil. Tento trend reaguje na události a změny způsobené globální pandemií a jeho cílem bylo pomoct najít organizacím nové cesty v komunikaci se svými zákazníky. Důležité je podle Fjord, aby společnosti a značky přemýšlely o měnícím se chování zákazníků a uživatelů v době pandemie, které pravděpodobně do jisté míry zůstane změněné i po jejím překonání. Změnu jsme také mohli pozorovat ve způsobu práce, kdy velká část zaměstnanců přesídlila na home office. Zde Fjord upozorňuje na to, že by se společnosti měly zamyslet nad tím, co o svých zákaznících vědí, ale hlavně také nad tím, kolik toho zákazníci vědí o nich. „Pokud například lidé nepoužívají veřejnou dopravu, neuvidí reklamu, která dříve zdobila jejich každodenní cesty do práce — značky se tak musí novým zvyklostem přizpůsobit novými nápady.“ [1]. Ačkoli se může zdát, že toto tvrzení už je neplatné a lidé v nynější zlepšující se situaci opět jezdí každodenně do práce, tak jako dříve, průzkumy ukázaly, že tomu tak zcela být nemusí. Z průzkumu Future Forum research od společnosti Slack vyplývá, že většina dotazovaných zaměstnanců si práci z domova oblíbila — 72 % dotazovaných by totiž uvítala hybridní formu práce, tedy kombinace práce z domova a kanceláře a 13 % by chtělo pracovat z domova pořád. Pouze 12 % by preferovalo práci čistě z kanceláře [2]. K nastupujícímu trendu práce z domova se také přiklání např. i Ben Pring, zakladatel a ředitel Centra pro budoucnost práce (Center for the Future Work), spadající pod společnost Cognizant, které zkoumá, jak se práce mění a bude měnit v důsledku nástupu nových technologií, nových obchodních postupů a nových pracovníků. Ben Pring si představuje kancelář budoucnosti jako prostor, který plní tři hlavní funkce: předváděcí místnost pro klienty, výzkumnou laboratoř a prostor pro setkávání zaměstnanců pracujících na home office [3]. Práce z domova však nepřináší jen samé benefity, ale nese sebou i celou řadu problémů. Někteří zaměstnanci uváděli zhoršení psychického a fyzického zdravotního stavu v důsledku snížené fyzické aktivity. Významné zhoršení jejich duševní pohody také přineslo časté rozptylování okolními vlivy, zhoršená komunikace se spolupracovníky a pocit toho, že jsou neustále online, což stíralo hranice mezi pracovní dobou a dobou určené k odpočinku [4]. Všechny tyto změny a události vedly k nižším interakcím s fyzickým světem, které v určité formě mohly dochovat i do dnes. V důsledku toho Fjord doporučuje společnostem nacházet nové způsoby, jak lidem poskytovat zkušenosti a zážitky právě z fyzického světa, které nyní mohou být do určité míry omezené. Je také důležité, aby firmy a značky kladly v komunikaci důraz na to, aby se svými zákazníky v těchto těžkých časech komunikovaly nadějným tónem (hopeful tone) [5]. K poskytování těchto zážitků z fyzického světa prostřednictvím technologií je možné využívat celou řadu nástrojů. Může jimi být například augmentovaná a virtuální realita, 3D obsah nebo třeba 360stupňové video. Již jsme mohli zaznamenat organizace, které se této příležitosti chopily a staly se tak v této oblasti inspirací pro ostatní. Patří mezi ně např. Nike, který používá rozšířenou realitu k tomu, aby pomohl lidem správně si vybrat tenisky, aniž by si je museli zkoušet v obchodě. Dalším příkladem je Šanghajské umělecké centrum K11, které lidem umožnilo ho procházet a nakupovat v něm pomocí virtuálního prostředí [6]. Na těchto příkladech můžeme pozorovat, jak se stále více propojuje digitální a fyzické prostředí, v rámci něhož můžeme získat úplně nové uživatelské zážitky, než na které jsme byli zvyklí dříve. V budoucnosti se pravděpodobně tento průnik bude zvětšovat a možná se dokonce uvidíme v obrovském Metaversu, ve kterém se budeme potkávat na přednáškách, poradách, sportovních akcích nebo třeba koncertech a v jehož rámci nabydou služby zcela nových významů [7]. Záležet ale bude jen na nás, které věci přijmeme a začleníme do svého života a které ne. Ať už se ale změní cokoli, některé věci zůstanou pravděpodobně neměnné — lidská touha po praktických, zábavných a smysluplných zážitcích [8]. Použité zdroje: [1] Collective displacement [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-collective-displacement [2] Moving beyond remote: Workplace transformation in the wake of Covid-19 [online]. Slack, 2020 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://slack.com/blog/collaboration/workplace-transformation-in-the-wake-of-covid-19 [3] What are the long-term effects of the COVID-19 pandemic? These 5 trends give us a glimpse [online]. World Economic Forum, 2021 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://www.weforum.org/agenda/2021/08/covid19-long-term-effects-society-digital/ [4] Xiao, Y., Becerik-Gerber, B., Lucas, G., & Roll, S. C. (2021). Impacts of Working From Home During COVID-19 Pandemic on Physical and Mental Well-Being of Office Workstation Users, 63(3), 181–190. https://doi.org/10.1097/JOM.0000000000002097 [5] Collective displacement [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-collective-displacement [6] Collective displacement [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-collective-displacement [7] Everybody Into the Metaverse! Virtual Reality Beckons Big Tech [online]. The New York Times, 2021 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2021/12/30/technology/metaverse-virtual-reality-big-tech.html [8] How COVID-19 changed the way we shop — and what to expect in 2022 and beyond [online]. The Conversation, 2022 [cit. 2022–1–31]. Dostupné z: https://theconversation.com/how-covid-19-changed-the-way-we-shop-and-what-to-expect-in-2022-and-beyond-172973 Fjord trendy 2021 vyzdvihují důležitost pochopení nového chování v době krize was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

Design systémy v governmentu

Několik výrazných a funkčních příkladů design systémů na úrovni veřejné správy Britský design systém je možná komplexnější — ale ne tak přívětivý pro BGU (běžného grafického uživatele), aby nabízel exporty ve FigměS knihovnami Material Design od Googlu nebo Human Interface Guidelines od Applu má zkušenost téměř každý. Stejně snadno identifikujete redmondský Fluent. Nebo design systémy výrazných brandů od IKEA po Wolt. Uživatelský zážitek z používání daného operačního systému, návštěvy obchodu nebo objednání jídla je díky nim celistvý. Ale co uživatelský zážitek z používání státu? Označili byste ho za celistvý? Existují! Government pojímá tolik oblastí a aplikací, že nemůže být pochyb o opakovaném používání určitých komponentů, které tvoří meritum design systémů. Navíc je typickým příkladem standardizovaného, normovaného, byrokratického prostředí, které má (alespoň papírově) jasná pravidla (většinou). Tak proč bychom uživatelský zážitek z používání státu zřejmě neoznačili za celistvý? Znamená to, že zatím žádný government nenapadlo povolat odborníky, sestavit komplexní design systém a vymáhat ho ve svých službách? Napadlo. A další řádky jsou toho důkazem. Hlavní důvody, proč uživatelský zážitek z používání služeb veřejné správy asi neoznačíte za celistvý, jsou různé, ale většinou mezi ně nepatří absence design systémů nebo jejich dílčí nefunkčnost [1]. Dokonce se s různou intencí vymáhají. Takže si jen musíme počkat na dostatečnou úroveň aplikace. Tento článek sumíruje hned několik výrazných (a funkčních!) počinů, jejichž větší rozšíření je otázkou času. Velká Británie 🇬🇧 Modlu všech design systémů na úrovni governmentu zpodobuje Spojené království. Způsob, jakým se kabinetům podařilo zapojit designové kapacity do své organizační struktury, inspiruje další státy i korporáty [2]. Britský design systém obsahuje všechno potřebné k vytvoření digitální služby veřejné správy zaměřené na uživatele, ale jako knihovna zdrojů je mnohem širokospektrálnější. Koruna ho používá od roku 2017, kdy nahradil samostatný service manual a dílčí knihovnu zdrojů [3]. Implementace systému do stávajících struktur byla velmi náročná — došlo k ní až ruku v ruce s publikováním dokumentace k GOV.UK frontendu a především po kolečku mezivládních show and tells, které sjednotily různé přístupy, zdůraznily společné výzvy a zastavily práci dílčích kruhů na vlastních systémech. Autoři systému mluvili s řadou designérů, vývojářů, nezávislých výzkumníků, zástupců vládních oddělení, agentur, externích dodavatelů a hlavně uživatelů z různých komunit, aby navrhli prototyp a postupně vylepšovali jeho navigaci, strukturu i obsah. Až se jim podařilo stvořit opravdu promyšlený a komplexní systém — jak po stránce vizuální, tak technické. Design systém Spojeného království zahrnuje i mřížky nebo layering jednotlivých os (autor: Mark Hurrell, použito dle principu fear dealing)Mark Hurrell (Head of Graphic Design Government Digital Service, který spadá přímo pod britský úřad vlády) zmiňuje, že přes veškerou složitost vznikal design systém iterativně, rychle a s minimální průběžnou dokumentací. Členové týmu komunikovali neformálně přes e-maily, Slack a GitHub [4]. Počet zahrnutých komponentů, stylů a vzorů je ohromující — ale stále přehledný. Všechny fungují rovnou jako fragmenty kódu v HTML, CSS nebo JavaScriptu. 👍 Co je super: Systém je velmi inkluzivní a jeho nedílnou součástí je pečlivě designovaný způsob, jak se ptát na citlivé otázky (jako sexuální orientaci). I původní barevná paleta byla časem aktualizována, aby splňovala accessibility laws Evropské unie. ⭐ Co je ještě více super: Systém nestojí samostatně, ale navazuje na status quo. Neuvěřitelně. Jestli někde můžete mít nejblíž k celistvému uživatelskému zážitku z používání státu, tak ve Velké Británii. Vizuální styl ladí s rozšířenou Johnston-like a Transport-like typografií. Jako by všechno od cedulí nouzového východu v soukromém obchodě přes navigační systém metra po elektronické podání daňového přiznání bylo totéž. 👎 Co je rozpačité: Protože všechny komponenty primárně fungují jako fragmenty kódu, chcete-li využít cokoliv z knihovny zdrojů, musíte rovnou zevrubně instalovat Node.js a zabývat se Gitem i terminálem. Dokumentace s ničím jiným nepočítá. Takový přístup se hodí při prototypování nové služby, ale pro quick use je to poněkud složité řešení. Česko 🇨🇿 Ano, i Česko má na úrovni governmentu vlastní design systém. Vznikl jako manuál pro vytváření webů konzistentních s weby Ministerstva vnitra, ale vyvinul se v systém pravidel, dokumentací, komponentů a nástrojů, který by měly akceptovat všechny služby veřejné správy [5]. Oproti britskému systému není vázán na kabinet — vyvíjí ho a spravuje právě ministerstvo vnitra. Vzhledem k původu systému ministerstvo v první řadě pasivně vysvětluje, jaké jsou výhody jeho používání [6]. Možná proto systém oficiálně používá jen několik málo projektů — Portál veřejné správy, Chci identitu, Covid Portál, Tečka a čTečka. Na druhou stranu: Ve veřejné správě je už v dostatečném povědomí, takže na jeho principech částečně a neoficiálně staví i projekty mimo ministerstvo vnitra — jako ePortál České správy sociálního zabezpečení. A třeba čerstvě zrekonstruovaný web Českého telekomunikačního úřadu se design systémem řídí tak přísně, že by klidně mohl spadat do kategorie oficiální. Český design systém je rovnocenně určen pro designéry, vývojáře a úředníky. Vývojáři mohou rovnou naklonovat repozitář v rámci Portálu otevřeného kódu. Jednotlivé komponenty mají k dispozici i v pattern labu. Integrace umožňuje jak hostování již zkompilovaných souborů, tak zařazení do vlastního build procesu [7]. Designéři to mají stejně jednoduché. Design systém umožňuje export všech komponent do Figmy. A ministerstvo je připraveno konzultovat nově vytvořené prvky, aby se v systému mohly objevit jako nová komponenta nebo modifikace už existující komponenty [8]. Všechny vizuální části českého design systému jsou ready-to-edit ve FigměPoměrně unikátní v rámci design systémů v governmentu je zaměření na úředníky. Design systém je instruuje k genderové neutrálnosti, používání pravidla obrácené pyramidy, dodržování určitého tónu komunikace, a dokonce k SEO [9]. I s lehkou ironií — takže se úředníci mohou dočíst, co v hlavě čtenáře „zní […] jako ‚blablabla‘“. Nebo že je něco „hezké, ale čtenář neví, co má dělat“. 👍 Co je super: Systém myslí na všechno — i na zákon. Kdo se ho bude držet, ví, že dostane požadavkům zákona č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací. 👎 Co je rozpačité: Nikdo ho nevynucuje a nové služby veřejné správy stále vznikají i ve vlastních (vysoutěžených) design systémech. Nebo žádných design systémech. Spojené státy 🇺🇸 Jiný přístup k design systému v governmentu zaujaly Spojené státy. Komplikovaný je už jeho vznik: Design systém vyvinul v roce 2015 společný tým 18F (úřadu federálních zaměstnanců, který spadá pod nezávislou vládní agenturu) & nikterak oficiální skupiny U.S. Digital Service (která skupuje hlavně technology z různých organizací federální vlády, ale přihlásit se do ní může každý americký designér) [10][11][12]. Ale jen vyvinul! Teď je design systém Spojených států open‑source projektem komunity vládních zaměstnanců, nezávislých designérů a content specialistů, do kterého může přispívat každý. Každý může reportovat chybu nebo položit otázku na GitHubu, každý může vyplnit jednoduchý formulář a připojit se ke komunitním kanálům na Slacku [13]. Postup je obdobný, jako když se hlásíte k Česko.Digital. Systém tvoří opět nejen knihovna komponentů, ale i sada různých designových principů a nástrojů. V roce 2019 prošel design systém Spojených států modernizací, která strohým textovým stránkám dodala košatější zážitek (autoři: Dan O. Williams a Maya Benari, použito dle principu fair use)Americký systém je něco mezi britským a českým příkladem. Ačkoliv je zaměřen primárně na vývojáře nebo funkční týmy, nabízí dostatečnou podporu i samotným designérům bez rozsáhlé technické průpravy. Všechny komponenty jsou jako HTML mock-upy exportovatelné a ready-to-edit ve Sketchi, Adobe XD a Figmě [14]. To je docela dobrý balanc mezi zaměřením pouze na vývojáře (🇬🇧) a rovnocenným přístupem ke všem skupinám, který neumožňuje jít do patřičné hloubky (🇨🇿). 👍 Co je super: Systém zahrnuje vlastní maturity model, který zohledňuje reálné fungování americké veřejné správy. Ke každému kroku nabízí open‑source komunita rozsáhlou podporu. 👎 Co je rozpačité: Design systém je poměrně volný a nezahrnuje žádná sveřepá pravidla. Takže i když jej oficiálně dodržují stovky služeb veřejné správy, ve výsledku jsou natolik rozmanité, že je těžší identifikovat příslušnost k témuž design systému. Několik dalších příkladů Pokročilý design systém v governmentu má Singapur. Jeho součástí je i intuitivní theme customizerEvropská unie má strohý design systém pro vlastní použití v governmentu a pro ostatní vyvíjí velmi stroze dokumentovaný systém eUIAustralský příklad sice není výrazný ani funkční, ale třeba jednou k takovému výsledku povede — oficiální design systém se neuchytil a byl vyřazen z provozu, načež vzniklo hned několik iniciativ pokoušejících se o jeho obnovu (vlastní systém vyvíjí vláda Jižní Austrálie a otevřená komunita zase vyvíjí vlastní GOLD Design System pro použití v governmentu)Použité zdroje [1] LOVE, Terence. National design infrastructures: the key to design-driven socio-economic outcomes and innovative knowledge economies. In: IASDR 07: International Association of Societies of Design Research [online]. Hongkong: The Hong Kong Polytechnic University, s. 10 [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://www.sd.polyu.edu.hk/iasdr/proceeding/papers/National%20design%20infrastructures.pdf [2] MAFFEI, Stefano, Elena PACENTI a Beatrice VILLARI. Service design: Perspectives of service design as core to the contemporary innovative production model. Ottagono [online]. Bologna: Compositori Comunicazione, 47(260), s. 53 [cit. 2022–01–29]. ISSN 0391–7487. Dostupné z: https://www.academia.edu/download/46442758/Servicescapes._La_prospettiva_del_design20160613-1883-maifjq.pdf [3] NOAKES, Alice. Building the GOV.UK Design System. In: Government Digital Service Blog [online]. Londýn: Government Digital Service, 30. 10. 2017 [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://gds.blog.gov.uk/2017/10/30/building-the-gov-uk-design-system/ [4] HURRELL, Mark. GOV.UK Design System. In: Mark Hurrell [online]. Londýn: Mark Hurrell [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://mhurrell.co.uk/work/govuk-design-system/ [5] Design systém gov.cz, c2021. Design systém gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/README [6] O design systému, c2021. Design systém gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/zaciname/o-design-systemu [7] Pro vývojáře, c2021. Design systém gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/zaciname/pro-vyvojare [8] Pro designéry, c2021. Design systém gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/zaciname/pro-designery [9] Pravidla pro tvorbu obsahu, c2021. Design systém gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo vnitra [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.gov.cz/#/pravidla/pravidla-pro-tvorbu-obsahu [10] About. U.S. Web Design System [online]. Washington, D.C.: General Services Administration [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.digital.gov/about/ [11] About. 18F: Digital service delivery [online]. Washington, D.C.: General Services Administration [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://18f.gsa.gov/about/ [12] Our mission. United States Digital Service [online]. Washington, D.C.: United States Digital Service [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://www.usds.gov/mission [13] Community. U.S. Web Design System [online]. Washington, D.C.: General Services Administration [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.digital.gov/about/community/ [14] Getting started for designers. U.S. Web Design System [online]. Washington, D.C.: General Services Administration [cit. 2022–01–29]. Dostupné z: https://designsystem.digital.gov/documentation/getting-started-for-designers/ Design systémy v governmentu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

Neetický design služeb

Stalo se vám někdy, že na vás při návštěvě e-shopu vyskakovaly zprávy o tom, kolik uživatelů si zrovna prohlíží nebo zakoupilo produkt? Pátrali jste někdy zdlouhavě po výběru možnosti bez příplatků navíc, protože byla oproti ostatním možnostem skoro neviditelná? Pokud ano, měli jste co dočinění s neetickým designem, v angličtině též známým pod pojmem dark patterns. Dark patterns Termín dark patterns byl poprvé použit v roce 2010 designérem Harry Bringullem. Ten jej definuje jako “triky používané na webových stránkách nebo v aplikacích, které vás přimějí k něčemu, co jste udělat nechtěli.” [1] Bringull aktuálně na svých stránkách darkpatterns.org rozlišil 12 kategorií neetického designu. Věří, že vědět o často užívaných nekalých praktikách lidem pomůže se proti nim bránit. V sekci Síň hanby (Hall of Shame) uveřejňuje tweety lidí, kteří se rozhodli sdílet své zkušenosti se společnostmi, využívajícími tyto nekalé praktiky. Podobně i v Česku existuje web manipulativnidesign.cz, který informuje o neetických praktikách za pomoci interaktivních příkladů. Zdroj obrázku: uxdesign.ccRozdíl mezi špatným a neetickým designem Když porovnáme špatný a neetický design, tak u špatného designu, si spíše řekneme, že designér svou práci odbyl, než že by to tak zle navrhl schválně. Neetický design však vzniká úmyslně, vychází ze znalostí lidské psychiky a slouží k tomu, aby lidem uškodil. [2] Spoléhá se při něm na to, že lidé na internetu při pořizování služeb a produktů pospíchají a orientují se hlavně podle klíčových slov. Pomocí barev, zdůrazňování určitých prvků a komplikovaného jazyka tak designéři vědomě matou uživatele a navádí je k tomu, aby si v nepozornosti pořídili produkt nebo službu, zapsali se k jejich odebírání nebo poskytli své osobní údaje. V tomto článku bych se chtěla blíže zaměřit na kategorie neetického designu, u kterých se mi podařilo nalézt příklady v českém prostředí, nebo jsem s nimi měla osobní zkušenost. Zdroj obrázku: Stefano MalachiPříklady neetického designu Přihození do košíku (Sneak into basket) je praktika, při které jsou do virtuálního košíku přidány položky, aniž by si je nakupující zvolil sám. Podle právníků se jedná o nekalou obchodní praktiku a v minulosti za ni byla Českou obchodní inspekcí pokutována například Alza.cz, která k některým notebookům automaticky přihazovala do košíku MS Office 365 pro domácnost. Podobně dopadla i Kasa.cz, která u vybraných spotřebičů přidávala různá příslušenství, například pohlcovače pachů k lednicím. [3] Společnosti, se hájily tím, že jim z průzkumů vychází, že zákazníci jimi předvybrané položky většinou sami kupují, a tak jim jen šetří práci. Pokud bychom si ale tuto situaci představili v reálném obchodě, je velmi diskutabilní, zda bychom si přáli, aby nám někdo cizí přihazoval věci do košíku. Obdobná praktika, která je podle mne o trochu více tolerovaná, je automatické zaškrtnutí možnosti pojistit zásilku. Nedávno jsem se s ní setkala při objednávání na webu Notino.cz. Tím, že jsem objednávku přebírala na prodejně, přišlo mi velmi nepravděpodobné, že by se balíček mohl ztratit. Dokážu si ale představit situace, kdy je pojištění opodstatněné, i tak bych uvítala si tuto možnost vybrat sama. příklad praktiky přihození do košíkuSkrytá reklama (disguised adds) vypadá záměrně jako jiný obsah, čímž uživatele mate a snaží se jej přimět, aby na ni kliknul. Téma skryté reklamy je aktuálně velmi diskutované zejména v kontextu sociálních sítí a influencerů, kteří vychvalují různé produkty, aniž by informovali o tom, že za propagaci dostali zaplaceno. Podle zákona o regulaci reklamy a zákona o ochraně spotřebitele je influencer vždy povinen placenou spolupráci ve svém příspěvku označit na nějakém viditelném místě.[4] V České republice dokonce padlo i několik pokut, například za nedostatečně označenou reklamu na hazardní hry nebo alkohol. [5] S jinou formou „skryté“ reklamy se můžeme často setkat v online zpravodajských serverech. Záměrně zde dávám slovo skrytá do uvozovek, neboť by někdo mohl namítat, že taková reklama přece není skrytá, když je označena slovem reklama (na obrázku zvýrazněno). Kdyby zde ono označení nebylo, jednalo by se o nezákonnou praktiku [6]. Nicméně, při pohledu na příklad uvedený níže se lze jen těžko domnívat, že by design reklamy nebyl použit záměrně tak, aby si čtenář nevšiml, že už nečte titulky článků, ale reklamu. příklad “skryté” reklamyPotvrzení nebo zostuzení (confirmshaming) je manipulativní technika, která formuluje možnost odmítnutí nabídky tak, aby se uživatel cítil hloupě, anebo nabyl dojmu, že odmítnutí bude litovat. Někdy je volba doprovázena i emočně zabarvenou ilustrací nebo grafickým zvýrazněním potvrzovací možnosti. Příklad jsem nalezla na stránce o Pojištění proti rozbití a krádeži u e-shopu Alza.cz. Po přidání náhodného zboží do košíku jsem zjistila, že od confirmshamingu částečně upustili, o to víc ale upoutá pozornost, když jdou vedle sebe vidět neutrálně znějící možnost „Bez pojištění“ oproti prohlášení „Připevním si televizi na zeď sám“. Přitom by šlo podobně jako u první možnosti napsat „Bez odborné instalace“. Po odstranění zboží z košíku mne pak čekal obrázek smutného maskota Alzáčka, který si zoufal, že je jeho košík prázdný. příklad praktiky potvrzení nebo zostuzeníŠvábí hotel/Svatba (Roach Motel) je situace, do které se lze snadno dostat, ale hůře ji opustit. Anglický název vychází z reklamy na past na šváby, která byl známá sloganem „Mohou se ubytovat, ale ven už nevyjdou.“, který mi připomíná text písně Hotel California od skupiny Eagles. Jako příklad v českém prostředí jsem našla zřizování bankovního účtu, které jde v mnoha případech vyřídit online, jeho online zrušení však většinou možné není a často je potřeba zajít osobně na pobočku. Přitom by se mohlo zdát, že s potřebou banky ověřit identitu klienta bude spíše samotné založení účtu obtížnější, než jeho zrušení. [7] Na serveru peníze.cz je k této problematice uveřejněna velmi pěkná tabulka z roku 2020, která zobrazuje, které banky již online zrušení umožňují a které ne. Situace v bankovnictví se však může měnit, proto ji sem dávám spíše pro ilustraci. příklad praktiky švábí hotel/svatbaOdvádění pozornosti (Misdirection) je taktika, při které je záměrně odváděna pozornost k jedné věci, aby si uživatel nevšiml jiných možností nebo důležitých detailů. Velmi zajímavý příklad jsem našla na webu poskytujícím MOOC kurzy Coursera.org, která nabízí možnost vyzkoušet si kurz zdarma na dobu sedmi dní, po jejímž vypršení se vám začne měsíčně strhávat nemalá částka. Pokud jste ale zvědaví a kliknete na nenápadnou možnost auditovat kurz („audit the course“), zapíšete se do kurzu také zdarma bez nutnosti hlídat si sedmidenní lhůtu. Pro případné získání certifikátu je pak nutná platba a úspěšné splnění testů, avšak bez potřeby zbytečně spěchat ve snaze ušetřit. příklad odvádění pozornostiProč společnosti používají neetický design? Častým a „logickým“ důvodem je samozřejmě snaha zvýšit zisk, nebo jen prodat další zboží či služby. Podle Bringulla: „Designéři v mnoha organizacích často jen implementují požadavky a nejsou zodpovědní za strategii. Mohou tak být nuceni využívat neetického designu k tomu, aby naplnili nějakou metriku, třeba zvýšili čas strávený na stránce či v aplikaci.“ [8] Designéři by v takových případech mohli více informovat o rizicích využití neetického designu, uvádět příklady již pokutovaných subjektů a zdůrazňovat dlouhodobější strategie budující důvěru. Také by mohli apelovat na to, že by neetický design mohl uškodit brandu společnosti. Reputaci má firma pouze jednu a ohrožovat ji testováním pozornosti zákazníků při snaze rychle zvýšit zisky pro ni tak může být velmi krátkozraké. Jak se těmto praktikám bránit? Řešením je jednoznačně osvěta a větší informovanost klientů a zákazníků. Prostřednictvím popularizace technik neetického designu lze dosáhnout zvýšení obecného povědomí o rizicích a využívání i zneužívání těchto praktik. Zde je velký prostor pro média a také různá spotřebitelská sdružení a testovací centra. Zveřejnění konkrétních příkladů neetického designu pak může vyvolat nežádoucí publicitu a naopak ze strany firem povede k zaměření na strategie budující důvěru. Uvažovat lze i o zařazení tématu do výuky ve školách, například informatiky či ekonomiky a společenských věd. Zvýšení informovanosti pak zákonitě povede k tomu, že si lidé začnou na podobné praktiky dávat větší pozor. Podobně jako se to podařilo u praktik tzv „šmejdů“. S jistou dávkou skepse však lze očekávat, že užití technik neetického designu nikdy nezmizí a bude k němu docházet i v budoucnu. Zdroje: [1] BRINGULL, Harry. TYPES OF DARK PATTERNS. Dark Patterns [online]. [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://www.darkpatterns.org/types-of-dark-pattern [2] JAISWAL, Arushi, 2018. Dark patterns in UX: how designers should be responsible for their actions. UX Collective [online]. [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/dark-patterns-in-ux-design-7009a83b233c [3] MORÁVEK, Daniel. Kasa se po pokutě poučila, Alza ale stále přidává do košíku neobjednané položky. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://www.podnikatel.cz/clanky/kasa-se-po-pokute-poucila-alza-ale-stale-pridava-do-kosiku-neobjednane-polozky/ [4] PULGETOVÁ, Tereza. „Přiznej se k té reklamě!” Aneb placená spolupráce na internetu a influencer marketing. Mylaw.cz [online]. [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://mylaw.cz/clanek/priznej-se-k-te-reklame-aneb-placena-spoluprace-na-internetu-a-influencer-marketing-671 [5] KŮDELÍKOVÁ, Kristina. Skrytá reklama na sociálních sítích [online]. Brno, 2020 [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://theses.cz/id/0s9wol/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. [6] TICHÝ, Miloslav. Právní regulace reklamy a nekalé soutěže v odvětví on-line marketingu [online]. Olomouc, 2021 [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://theses.cz/id/732bl6/. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Michal Černý, Ph.D. [7] KUČERA, Petr. Musíte na pobočku. Banky komplikují zrušení účtu. Penize.cz. [online] 13.10. 2020 [cit. 2022–01–28] Dostupné z: https://www.penize.cz/osobni-ucty/420165-musite-na-pobocku-banky-komplikuji-zruseni-uctu [8] BRINGULL, Harry. Dark Patterns. Youtube [online]. 23. 12. 2016 [cit. 2022–01–28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=zaubGV2OG5U Neetický design služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

Design a muzea aneb proč by se i muzea měla orientovat na návštěvníka

“Hodně ředitelů muzeí si poslední roky klade otázku, kde leží jejich budoucnost. Jedním z nejzásadnějších důvodů, proč tu jsme, je, že se svým způsobem staráme o naši kulturu, střežíme sbírky, opatrujeme je, aby byly dostupné také třeba za sto let. Pak ale vyvstává další otázka: Jsme tu jen proto, abychom se snažili udržet sbírky v bezpečí, nebo je spíše důležitější, aby byly dostupné pro lidi, kteří si z nich také něco odnesou?” pokládá řečnickou otázku v rozhovoru pro CzechDesign ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Hamburku Tulga Beyerle (1). Úloha muzeí se proměňuje. Z institucí, jejichž hlavním cílem bylo uchovávat kulturní movité bohatství se zájem přesouvá k návštěvníkovi a jeho zážitku. Už v roce 2007 ICOM, Mezinárodní koncil muzeí, zařadil do definice muzeí i edukaci, studium a zážitek. Tato definice platí do dnes: Muzeum je nezisková, stálá instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, sděluje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví lidstva a jeho životního prostředí pro účely vzdělávání, studium a zábavu.- Museum definition ICOM (2)Národní muzeumDesign thinking, service design a gamifikace jako rámce muzejní práce Jakými způsoby se dá do centra posunout návštěvník a jeho zážitek? Jako jednu z možností uvádí autoři kapitoly A Design Thinking Approach for Museum Institutions (3) právě design thinking. Tento přístup by měl dle nich podpořit inovace nutné k přechodu nahlížení na návštěvníka jako ústřední postavu. Příkladem je Laolongkou Wine Museum, kde se muzejníci prali s malou návštěvností hlavně u mladého publika. Výzkumníci zde pomocí behaviorálního mapování a dotazníků zjistili zásadní nedorozumění mezi očekáváními a zážitkem návštěvníků muzea (4). Navrhli strategie zapojení návštěvníků ve třech fázích: před návštěvou muzea, při návštěvě a po návštěvě. Většina návštěvníků muzeí si vyhledává informace o muzeu než tam jdou (57 % — (5)). Výzkumníci proto navrhli a prototypovali průvodcovskou aplikaci s přístupnými webovými stránkami. Další změnou bylo zavedení interaktivních prvků a digitálních technologií při průchodu muzeem. Pro vybudování vztahu i vybuzení aktivity po návštěvě muzea otestovali gamifikační prvky, jako jsou kvízy a badge (4). příklad průvodce: ukázka z aplikace SmartGuide — město Karlovy Vary si průvodce nechalo vytvořit po přijetí do UNESCODobře zvolenou gamifikaci akcentují i autoři Liu a Zaffwan Idris (5): “Například použití odznaků a bodů může vést hráče k zapojení do systému. Postupem času by však role odměn měla být postupně redukována a nahrazena pokračující smysluplnou angažovaností, protože vnitřní motivace jsou silnější než vnější motivace,” ((5): str. 3), dle nich tak prvky tzv. smysluplné gamifikace podporují hlubší integraci herních mechanismů do neherních kontextů. Nicméně, autoři konstatují, že se muzea soustředí hlavně na průchod návštěvníka expozicí a tolik už nepřemýšlejí nad jinými fázemi, které ale s návštěvou neodmyslitelně souvisí. Totiž na fázi před návštěvou muzea a po ní. Dle nich by právě v tomto byla vhodná integrace prvků servise designu či právě gamifikace. Návrh rámce použití servise designu a gamifikace v muzeích ((5) Liu a Zaffwan Idris, 2018)Odbočka: smysluplná gamifikace Meanigful gamification je pojem spojen s informačním vědcem Scottem Nicholsonem. Stojí na předpokladu smysluplnosti gamifikace pro daného uživatele služby a “aby něco mělo smysl, musí existovat spojení s něčím nebo někým v minulosti jedince,” ((6): str. 4). Smysluplná gamifikace tedy staví, stejně jako design thinking, do popředí uživatele a dle Nicholsona vytváří situace, které uživatelům v reálném světě umožňují najít smysl v aktivitě, což pak může vést k vybudování vnitřní motivace se do aktivity zapojit (7). Zároveň, protože smysluplnost je individuální, by smysluplné gamifikační modely měly být navrhované tak, aby umožnily uživatelům svobodnou volbu zapojení se, poskytovaly nástroje k vytváření vlastních gamifikačních prvků a umožnily schopnost budování sociálních vazeb s ostatními uživateli na základě společných zájmů (7). Tím vším se podporuje už zmíněná vnitřní motivace a dlouhodobé zapojení uživatele. Nicholson zmiňuje právě muzea jako ideální prostředí pro zavádění smysluplné gamifikace (7 a 5). Muzea v České republice Jak se designové myšlení dá využívat při práci v muzeu se ptala Denisa Walterová muzejní pedagožky Muzea Brněnska Moniky Mikuláškové (8). “Protože máme 6 poboček, je potřeba dělat ty věci, které jsou smysluplné. Pak se ptám, jestli k tomu tématu mám muzeálie, muzeálie je prostředek a zdroj, pokud je mám, můžu dělat prakticky cokoli. Pak záleží, co navrhuji, dívám se například z pohledu návštěvníka, u škol se dívám, co mají ve školním vzdělávacím programu, abychom navazovali na jejich potřeby. Funguje to téměř jako příprava hodiny,” přibližuje v rozhovoru Mikulášková. ilustrační foto Zdroj: Profimedia.czOstatně, dá se říct, že muzejní pedagog má v českém muzejnictví nejblíž k designérovi. Zdeňka Kulhánková, také muzejní pedagožka, například ve svém konferenčním příspěvku z konference Perspektivy české muzejní edukace v roce 2016 přirovnává roli muzejního pedagoga k “zprostředkovateli” a zdůrazňuje, že je čím dál tím důležitější, jak a komu jsou sbírky prezentovány (9). Je zcela pochopitelné, že spolu s výraznějším soustředěním na návštěvníka vznikla potřeba „zprostředkovatele“ disponujícího adekvátními znalostmi, dovednostmi a schopnostmi. Pracovníka, který dokáže „přeložit“ odborný jazyk výstav návštěvníkům různých věkových i zájmových skupin a také návštěvníkům s různými vzdělávacími potřebami.- Kulhánková, Muzejní pedagog jako klíčový nástroj v komunikaci s veřejností (9)Valašské muzeum v příroděMuzea mají v České republice dlouhou historii, první návrh na založení Českého muzea byl podán v roce 1775, jejich rychlý rozvoj nastal prvních desetiletích devatenáctého století (10). Celkem na našem území působí 4 828 muzeí, galerií a památníků (k roku 2020, v roce 2019 jich bylo 6 228), jejich hlavní úlohou je uchovávání, sbírání a zpřístupňování kulturního dědictví (11). Většina muzeí je zřizována státem nebo samosprávami, desítky z nich jsou soukromé. Od roku 2015 se návštěvnost muzeí zvyšovala k 15 milionům návštěvníků za rok, z čehož pětinu tvořili návštěvníci z ciziny. Pandemický rok muzejnictví poznamenal a návštěvnost klesla na nejnižší hodnotu za posledních 20 let — cirka 7 milionů návštěvníků za rok 2020 (11). Pomoc přilákat návštěvníky, nové i staré, by mohlo právě soustředění se na ně a zároveň nejen na jejich průchod výstavou či expozicí, ale i na fáze před návštěvou a po návštěvě muzea. (1) Boháčová, P. (2019). Bod zlomu. Muzea musí přehodnotit své fungování, říká Tulga Beyerle, ředitelka muzea v Hamburku. CzechDesign. Získáno z https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/bod-zlomu-muzea-musi-prehodnotit-sve-fungovani-rika-tulga-beyerle-reditelka-muzea-v-hamburku (2) Museum definition. International Council of Museums: ICOM. Získáno z https://icom.museum/en/resources/standards-guidelines/museum-definition/ (3) Nasta, L., & Pirolo, L. (2021). A Design Thinking Approach for Museum Institutions. In P. Jain (Ed.), Creativity: A Force to Innovation. Získáno z https://www.intechopen.com/books/advanced-biometric-technologies/liveness-detection-in-biometrics (4) Lixin, S., & Han, L. (2021). The Computer Assisted Service Design Study of Museum Relying on Internet Multimedia Technology. International Conference on Data Science and Computer Application (ICDSCA), 175–180. IEEE. (5) Liu, S., & Zaffwan Idris, M. (2018). Constructing a framework of user experience for museum based on gamification and service design. MATEC Web of Conferences, 176, 1–5. https://doi.org/10.1051/matecconf/201817604007 (6) Nicholson, S. (2015). A recipe for meaningful gamification. In T. Reiners & L. C. Wood (Ed.), Gamification in Education and Business (1. vyd., s. 1–20). https://doi.org/10.1007/978-3-319-10208-5_1 (7) Nicholson, S. (2012). Strategies for meaningful gamification: Concepts behind transformative play and participatory museums. Meaningful Play, 1–16. Získáno z http://scottnicholson.com/pubs/meaningfulstrategies.pdf (8) Walterová, D. (2019). Design služeb jinak — v muzeu: Rozhovor s muzejní pedagožkou Monikou Mikuláškovou. Medium: Design KISK. Získáno z https://medium.com/design-kisk/design-služeb-jinak-v-muzeu-6bf92d4b43dc (9) Kulhánková, E. (2016). Muzejní pedagog jako klíčový nástroj v komunikaci s veřejností in Kocichová, I., & Žáčková, M. (Ed.). (2016). Perspektivy české muzejní edukace Sborník příspěvků z konference. Národní muzeum. Získáno z http://emuzeum.cz/admin/files/sbornik-Perspektivy-V04.pdf. (10) Koncepce rozvoje muzejnictví v České republice v letech 2015 až 2020. (2015). Ministerstvo kultury ČR. Získáno z https://www.mkcr.cz/doc/dokumenty_file/koncepce-2015-2020-557.doc (11) ZÁKLADNÍ STATISTICKÉ ÚDAJE O KULTUŘE V ČESKÉ REPUBLICE 2020 I. DÍL: KULTURNÍ DĚDICTVÍ MUZEA, GALERIE A PAMÁTKOVÉ OBJEKTY. (2021). Statistika kultury České republiky. Získáno z https://www.statistikakultury.cz/wp-content/uploads/2021/11/ZSU_ID_KulturniDedictvi.pdf Design a muzea aneb proč by se i muzea měla orientovat na návštěvníka was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

DesignOps: Aby designéři zase měli čas designovat

Jak delegovat operativu a znovu se věnovat designu DesignOps je super(wo)man, co svým rozhledem dokáže spasit ostatníTo si takhle firma najme designéra, aby ten web vypadal líp. A povede se! Designér nakreslí několik obrazovek, firma je s jeho prací nadmíru spokojena, návrh se implementuje, změna plní cíle. S designérem se bude spolupracovat dál. Po pár měsících se jiné oddělení téže firmy rozhodne přidat novou obsahovou sekci. Takže si po známostech najme vlastního designéra. Odvede skvělou práci! Firma je nadmíru spokojena, návrh se implementuje, změna plní cíle. S designérem se bude spolupracovat dál. Jenže management ještě potřebuje spustit microsite. Takže přijde třetí designér. Firma je s jeho prací nadmíru spokojena. Návrh se implementuje. Změna plní cíle. Už potřetí! A s designérem se bude spolupracovat dál. Pravděpodobně tedy přišli tři designéři, třikrát použili vlastní nástroje, třikrát spoléhali na vlastní postupy, třikrát vyvinuli nějaké komponenty a výsledek jejich práce mluví třikrát jiným jazykem. Zatím se to dá zvládnout, protože firma je malé až střední velikosti. Ti tři občas spolupracují a občas ne, občas se dohodnou a občas neshodnou, zbytek se předá ústně. Ale co až bude firma větší? To by se teprve mohl rozvinout problém neefektivity & nekonzistence. Každý designér by se v rámci času, který firmě věnuje, zacyklil v kolečku operativy — tu aby se dohodl s dalšími designéry, s jedním oddělením, druhým oddělením, na nic není systém, procesy, čas… Proto je tu DesignOps (Design Operations). Co je DesignOps? Různí designéři vnímají DesignOps různě. Pro některé je to jedna souvislá činnost, pro jiné označení pro jednorožce, kteří se podílí na různých aktivitách souvisejících s designem. Hlasy, které zaznívají napříč komunitou, můžeme sumírovat do pěti základních definic (a jedné bonusové): * DesignOps je pokus o operacionalizaci designu. Je to jeden člověk nebo celý tým, který řídí designové procesy v organizaci [1]. * DesignOps je proces vytváření optimalizovaných design workflows a rozvoj systematického rámce pro dlouhodobě udržitelný design ve velkém měřítku [2]. * DesignOps je zavádění takových procesů a opatření, které podpoří škálovatelnost řešení běžných problémů designérského týmu [3]. * DesignOps je human-centered přístup k budování silných týmů s cílem posílit dopad designu a rychle škálovat a iterovat designové procesy napříč týmy [4]. * DesignOps je páteř úspěchu designování v organizaci, jejíž základní aspekty (obratle?) by měli ovládat všichni, kteří v designu pracují (i ti, co se nazývají prostými kreativci) [5]. * DesignOps je buzzword se spoustou dalších definic a souvislostí. Někteří lidé, kteří DesignOps dělají, nesnáší název své práce — a raději se skrývají za project managery nebo producery [5]. A když už název své funkce opisují, říkají, že „pomáhají firmám integrovat principy kolem designu“ [6]. Proč na tom záleží? Protože je to vysvobození. Pokud jako designéři máte plné ruce práce, prodíráte se džunglí designových výzev, ale zároveň se topíte v e-mailech a nudíte na zbytečných schůzkách. DesignOps dokáže odhalit úzká místa tvůrčích procesů a zefektivnit je [7]. V dlouhodobém měřítku DesignOps adaptuje mnoho pozorovatelných (a zažitých) trendů. Řeší třeba [1][8]: * výzvy distribuované práce (od pandemické práce na dálku po novou kancelář v novém městě v nové zemi, kterou společnost právě otevřela), * izolaci designérských týmů (protože návrhový proces, kdy designérský tým pracuje samostatně, není příliš efektivní), * čím dál tím složitější nástroje (aby designéři nemuseli pokaždé vynalézat kolo, když je budou implementovat do své práce), * čím dál tím větší tlak na rychlost dodání (ať včera není pozdě), * absenci jasné kariérní cesty designéra (z které se v polovině nestane kariérní cesta vývojáře nebo někoho úplně jiného), * jednorožčení designérů (pokud by každý designér měl být také kreativním lídrem, projekťákem a nejlépe i evangelistou designu v organizaci, zbude mu vůbec čas na samotný design?) Ve výsledku se DesignOps zaměřuje především na lidi — designéry — s vědomím, že skvělí designéři jsou vzácným zbožím. Vyplněním tohoto worksheetu zjistíte, nakolik je design ve vaší organizaci škálovatelný — tady je jeho interaktivní verzeCo takový DesignOps-člověk dělá? Všechno, co by zpomalilo (nebo už zpomaluje) designéra. Náplní jeho práce bývá [9]: * operační řízení (tvorba jasného plánu; stanovení dlouhodobých cílů; hodnocení stavu; identifikace případného odbornostního nedostatku v týmu), * procesní řízení (tvorba rámce pro spolupráci s produktovými týmy nebo jakýmikoliv dalšími týmy v organizaci), * projektové řízení (starost o design workflows; přidělení projektu; stanovení časového harmonogramu; identifikace úzkého místa; organizace stand-upů; řízení design sprintu), * řízení komunikace (dělání spojky mezi designérským týmem a zbytkem organizace; evangelizace hodnoty designu; tvorba systému pro ukládání všech zdrojů a výstupů designérského týmu), * onboarding (školení a zaučení nových členů designérského týmu), * budování kultury designérského týmu (organizace rozvojových workshopů; podpora na profesionální i emocionální bázi), * budgeting (hlídání rozpočtu; zdůvodňování nákladů; rozdělování prostředků). V DesignOps se hodí i právní základ (ať se designéři nezdržují aspekty právního ošetření jejich práce), IT základ (pro zajištění kompatibility používaných nástrojů) nebo třeba znalost systému veřejných zakázek (pokud po nich organizace sahá). Co dělá doopravdy? Ptá se designérů, aby zjistil, co vlastně chtějí. A pak jejich požadavky realizuje. Občas (hodně často) to vyžaduje schopnost předstírat, že je nejlepším kamarádem [dosaďte jméno designéra]. Aby mohl kdykoliv poslouchat jeho stížnosti a utěšovat ho [10]. Zvládá spoustu věcí, které nikdo nedocení. Bojuje s budgetem, počtem lidí v týmu, jejich udržením, náborem, nákupem licencí k různým nástrojům, udržováním normální struktury souborů (protože přidat na konec v8_FINAL_FAKT-FINALLL nikomu nepomáhá) a doplňováním časovek (timesheetů) za všechny v týmu. Občas selže i sebeorganizovanější jedinec — a pracujte s takovými soubory ve velkých distribuovaných týmech!Jak vypadá typický člověk v DesignOps? Přišel přímo z designérského týmu, kde fungoval in-house, a má alespoň deset let zkušeností [11]. V DesignOps má nula až tři kolegy a společnost, kde pracuje, je technologickým korporátem s více než dvaceti tisíci zaměstnanci. Stará se o designérský tým, který má dvacet až padesát lidí a jehož workflow zahrnuje Figmu, Miro, Trello, Slack a Google Drive. A kvůli pandemii pracuje na dálku. Sčítáním DesignOps se pravidelně baví Angelos Arnis — jeho report za rok 2021 obsahuje mnoho dalších statistik. Kdy s DesignOps začít? S DesignOps organizace často začínají ve chvíli, kdy už se v designérském týmu objevují první problémy: Když byl náš designérský tým menší, designéři a produkťáci se dobře znali, úzce spolupracovali a kdykoliv se mohli sejít v jedné zasedačce. Většina lidí pracovala na stejném patře a několikrát denně se míjela na chodbě. […] Změny byly normou a tým se potýkal se všemi obvyklými potížemi rychle rostoucích firem.Hodně jsme se opírali o neotřelé talenty a úzké vztahy, které lidem umožňovaly snadno sdílet informace v malých skupinách. Jak se tým rozrůstal, najednou bylo všechno těžší. Tým už se nevešel na jedno patro. Noví lidé přicházeli s novými způsoby práce. Volná struktura, která nám předtím umožňovala držet tempo, přestala být stabilní. To byl bod zlomu.— Adrian Cleave (Director of DesignOps v Airbnb) k tomu, jak DesignOps zavedli v Airbnb [12]Ne každá organizace DesignOps potřebuje. Někdy může být jeho vynucení vyloženě předimenzované rozhodnutí. Je tedy vhodné začít s DesignOps až ve chvíli, kdy se objeví první náznaky roztříštěné struktury práce, komunikačních a koordinačních problémů nebo třeba různorodosti cílů v jednom a tom samém týmu [1]. Ideální je být o krok napřed a vytušit tyto náznaky, ještě než nastanou. Což je samozřejmě velmi intuitivní záležitost. Jak DesignOps nastartovat? Pro všechny zapojené to bude trochu firemně-kulturní šok. Budování DesignOps probíhá ve vlnách [1][3]: * Nejprve vyhodnoťte stávající designové procesy. Posuďte vyspělost designu v organizaci a kulturu designérského týmu. Promluvte si se všemi členy designérského týmu. Pak vyzpovídejte ty, s kterými designéři komunikují nejčastěji (produkťáky, projekťáky, markeťáky). Zjistěte, jaké problémy řeší designéři ve svých workflows. Zamyslete se nad tím, jak by institucionalizované DesignOps mohlo tyto problémy řešit a vyřešit. * Poté vytvořte společnou vizi o roli DesignOps. Když budou mít všichni, kteří jsou zapojení do designérských procesů, stejnou a společnou vizi o fungování DesignOps v organizaci, změnu přijmou snáze. Samozřejmě je také důležité naklonit si všechny klíčové lidi mimo designérské procesy. * Nakonec začněte jedním konkrétním projektem. DesignOps nemusí být hned celý tým nebo jeden člověk na full-time. Může fungovat na různých úrovních. Nesnažte se o revoluci. Pochopte a vyřešte první konkrétní potřeby. A pak další. A další. Testujte, jak by DesignOps mohlo fungovat (mohlo fungovat, mohlo fungovat — a už funguje!) Mnohem podrobnější metodiku k nastartování DesignOps v organizaci zpracovala Nielsen Norman Group. Jako vždy je to běh na dlouhou trať: Vybudování DesignOps trvá většinou jeden až dva roky [11]. A může z toho být i maraton. Tak ať ho uběhnete! Použité zdroje [1] BABICH, Nick. Understanding DesignOps and Their Role in Design Teams. In: Shopify Partner Program [online]. Ottawa: Shopify, 13. 12. 2019 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.shopify.com/partners/blog/designops [2] GRITSENKO, Anastasia. What is DesignOps and how can it benefit your design team’s output? In: WeAreBrain Blog [online]. Amsterdam: WeAreBrain, 28. 9. 2020 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://wearebrain.com/blog/customer-ux-ui/what-is-designops/ [3] KAPLAN, Kate. 3 Steps for Getting Started with DesignOps. In: Nielsen Norman Group [online]. Fremont, CA: Nielsen Norman Group, 15. 11. 2020 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/start-designops/ [4] RHODES, Sean a Albert DANG. DesignOps 101. In: frog [online]. Paříž: Capgemini [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.frogdesign.com/designmind/designops101 [5] INOCENCIO, Almitra. The components of DesignOps. In: UX Collective [online]. Brooklyn, NY: UX Collective, 11. 5. 2018 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/the-components-of-design-operations-75e2f852d9d7. ISSN 2766–5267. [6] RAY, Bryn. What is Design Operations? In: NYC Design [online]. New York: NYC Design, 19. 7. 2018 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://medium.com/nyc-design/what-is-design-operations-66f69eab1098 [7] MYHRE, Ben. DesignOps 101: The Future of Design Operations. In: Superside [online]. Wilmington, DE: Konsus, 21. 12. 2021 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.superside.com/blog/designops-guide [8] MALOUF, Dave. Introducing DesignOps. In: DesignBetter [online]. New York: InVision [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.designbetter.co/designops-handbook/researchops [9] DesignOps: How to Improve Your Design Workflow and Operations. In: Studio by UXPin [online]. Gdaňsk: UXPin [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://www.uxpin.com/studio/blog/designops/ [10] INOCENCIO, Almitra. I’m sorry, but Design Ops is not new. In: UX Collective [online]. Brooklyn, NY: UX Collective, 10. 5. 2018 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/im-sorry-but-design-ops-is-not-new-6c73a1f00e5a. ISSN 2766–5267. [11] ARNIS, Angelos. State of DesignOps 2021 [online]. Joint Frontiers, 2021 [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://designops.report/wp-content/uploads/2021/09/State-of-DesignOps-2021.pdf [12] CLEAVE, Adrian. DesignOps at Airbnb: How we manage effective design at scale. In: Airbnb Design [online]. San Francisco: Airbnb [cit. 2022–01–30]. Dostupné z: https://airbnb.design/designops-airbnb/ Ilustrace: WOOBRO LTD (CC BY 4.0). DesignOps: Aby designéři zase měli čas designovat was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2022

Konferencie pre Service Designérov 2022

Photo by Sigmund on UnsplashService design a disciplíny s tým súvisiace sú v neustálom turbulentom vývine. Vzdelávanie a zdieľanie skúseností je v každom odbore práce dôležité, ale pri service designe to môže byť ešte dôležitejšie. Jedným z populárnych spôsobov ako si rozšíriť obzory bývajú konferencie a meetupy, kde máme možnosť vypočuť si myšlienky profíkov z odboru. Tí majú skúsenosti často s niche témami, ku ktorým sa bežne človek nedostane. V tomto článku som pripravila zoznam konferencií, ktoré môžu byť zaujímavé pre service designérov, ktoré sú buď virtuálne, alebo v “dojazdovej vzdialenosti“ od Českej republiky (takže pražské alebo európske). Väčšina konferencií pochádza zo zoznamu od UXPin, doplnené vlastnou rešeršou. Virtuálne konferencie Photo by Chris Montgomery on UnsplashStretnutie klimatických designérov Česka a Slovenska 2. 2. 2022 Toto stretnutie bude prvým stretnutím pre českých a slovenských service a product designérov, ktorí chcú vo svojich projektoch presadzovať hodnoty udržateľnosti. Stretnutie záujmovej skupiny bude prebiehať s facilitáciou od Mareka Mencla z Pábení. UI/UX Global Summit ‘22 10. — 11. 2. 2022 Konferencia je pre juniorov aj seniorov v odbore. Zaujímavé môžu byť prednášky na témy Čo by mali UX designéri vedieť o Service Designe, Storytelling: Tajná zbraň designéra pri vzdelávaní ostatných, Budovanie Design Systému, Dôležitosť výskumu v teréne a relevantnosť testovania počas designového procesu a mnoho ďalších. UX Discussion: Service Design 23. 2. 2022 Meetup organizovaný Interaction Design Association, respektíve jej pobočkou v Atlante. Diskusia je otvorená pre hocikoho, kto má záujem a mala by byť zdarma. Je potrebné ale počítať s tým, že bude udalosť prebiehať podľa Atlantského času, čo znamená že sa u nás bude začínať o jednej ráno. Interaction 22: One year on, what have we learned? 2.-4. 3. 2022 Konferencia bude nadväzovať na minuloročnú, ktorá sa venovala mimo iné aj dopadu covidu na interaction design. Prednášajúci budú mať možnosť prednášať v ich rodných jazykoch, organizátori pripravili možnosť sledovať živé titulky. Obsah tak bude dostupnejší aj pre ľudí, ktorí sa necítia komfortne s angličtinou Festival of UX and Design 21. 3. — 25. 3. 2022 Tohtoročným zameraním na festivale je Human-centered design, Service design budúcnosti, Design systémov a UX psychológia. Súčasťou programu budú prednášky, Q&A, workshopy a sociálne bloky na networkovanie s ostatnými účastníkmi. Design Matters Pop-up 23. 3. 2022 Toto podujatie sa bude venovať trom zo 17 cieľov trvale udržateľného rozvoja zostavených Organizáciou Spojených národov, čo je tiež smer, ktorým sa spoločnosť Design Matters snaží uberať. UX Copenhagen: Creating a Culture Change 28. — 29. 3. 2022 UX Copenhagen tento rok pripravil prednášky a workshopy zamerané na kultúru a hodnoty, sexizmus, potravinový odpad, transformovanie kultúry na workshopoch a tak ďalej. Časť programu je možné navštíviť zdarma — ide o online chaty s diskutujúcimi z oblastí technológie a designu, ktorí budú hooriť o téme budúcej konferencie. UXDX USA 2022 24. — 26. 5. 2022 UXDX bude mať tento rok 3 konferencie. Prvá je hybriná v New Yorku a online. V rámci programu môžu návštevníci ísť na prednášky, workshopy, fóra a sociálne stretnutia. Prednášky sa budú sústrediť na Design Systems, DesignOps a Data, ale budú tam aj prednášky špecifické pre určitý typ firiem — napríklad inovácie v aplikáciách na randenie alebo zefektívňovanie procesu vývoja liekov. Ďalšie dve konferencie UXDX budú 22. 24. 6. 2022 (tá bude len online) a 12. — 14. 10. 2022 (online a zároveň aj v Dubline). Program pre tieto konferencie sa ešte finalizuje. DesignOps Global Conference 14. — 16. 6. 2022 Štvrtá konferencia DesignOps v poradí sa bude venovať designovaniu pre Metaverse a obehovú ekonomiku. Obsah konferencie môže pomôcť návštevníkom učiť sa, porozumieť a diskutovať o tom, ako sa realizujú výskumné, designérske a inovačné operácie, taktiež ako sa vyvíjajú nové procesy, praktiky, princípy a produkty spolu s tým, ako sa bude design prispôsobovať myslením pre Metaverse a obehovú ekonomiku. UX Australia 2022 23. — 26. 8. 2022 UX Australia je austrálska konferencia o UX, designe produktov a služieb a disciplínach s tým súvisiacich. Štrnásty ročník konferencie bude klasicky obsahovať prezentácie, workshopy a aktivity mierené pre profesionálov so skúsenosťami, ale aj nováčikov. Presný program zatiaľ nie je známy, možnosť prihlásiť sa s témou sa pre prednášajúcich otvorí až prvého februára. World Interaction Design Day September 2022 World Interaction Design Day je udalosť, ktorá prebieha každoročne na niekoľkých miestach sveta zároveň. Minulý rok prebehlo všetko online, a tento rok sa online formát bude opakovať. Diskusie ohľadom tohtoročného programu sa točia okolo týchto otázok: * Aké zakorenené predpoklady ste museli prehodnotiť? * Ako sa zmenil váš pracovný étos alebo zameranie? * Aké zmeny vo vašich spôsoboch práce chcete zachovať/očakávate, že zachováte? * Ako sa zmenili vaše procesy spolupráce? * Navrhujete s ohľadom na nové publikum? Ako táto perspektíva ovplyvňuje vašu prácu? ProductCon London 2. 11. 2022 So štyrmi konferenciami ročne v rôznych mestách, ProductCon vytvára veľa možností pre vzdelávanie a zbieranie inšpirácií. Hoci je konferencia zameraná primárne na product management, Service Designéri si tam stále môžu nájsť niečo, čo by ich zaujalo. Dôvod, prečo túto konferenciu spomínam je taktiež to, že až do 21. septembra je možné si zaistiť prístup ku livestreamu z konferencie v Londýne zdarma. Zaujímavé prednášky sú napríklad Orientácia na zákazníka v čoraz viac remote svete, Leadership v bezprecedentných časoch, panelová diskusia na tému Zvyšovanie výkonnosti tímu prostredníctvom leadershipu a podobne. Osobné konferencie Photo by Matthew Osborn on UnsplashNa záver pripojím aj niekoľko konferencií, ktoré nie sú virtuálne, ale sú v blízkosti Českej republiky. Je teda relatívne jednoduché sa tam dostať, ale kto vie — s tým, ako sa situácia vo svete rapídne mení, sú toto možno ďalšie konferencie, ktoré budú pre všetkých virtuálne! Amuse Október 2022? Budapešť? Konferencia Amuse je zameraná na UXákov, produktových manažérov, frontendových vývojárov, designérov, analytikov trh a pre všetkých, ktorých zaujímajú podobné témy. Konferencia býva typicky v Budapešti, minulý rok ale bola online. Tento rok ešte organizátori nezverejnili podrobnosti, kde, kedy a či sa bude konferencia konať, ale na svojom Twitteri naznačili, že sa bude konferencia znovu diať. Konferencia X4B 2021 19. 5. 2022, Praha Hoci nesie konferencia názov 2021, ide skutočne o konferenciu, ktorá sa (snáď) bude konať tento rok. Organizátori sa rozhodli akciu presunúť z minulého roka, keďže pridanou hodnotou podujatia je stretávanie sa a networking a ten chceli ponechať v osobnej forme. Témy konferencie sa budú točiť okolo Service Designu, závadzania designu do firiem, inovácií a používateľského výskumu. Design 2022 23. 26. 5. 2022, Cavtat, Chorvátsko Sedemnásty ročník chorvátskej konferencie zameranej na excelenciu v designe sa bude konať v malej obci Cavtat, ktorá je približne 20 kilometrov od Dubrovniku. Témy prednášok a plenárnych diskusií ešte nie sú známe, ale organizátori zverejnili názvy workshopov. Na Design 2022 môžete zažiť praktické workshopy na témy kreativity v teórii a praxi, zmeny paradigiem, udržateľného designu, design zdravotníckych systémov a podobne, WebExpo 2022 10. 12. 6. 2022, Praha Konferencia sa venuje technológiám a praktickým témam pre developerov, designérov, produktových manažérov a marketérov. Program tohtoročnej konferencie zatiaľ nie je známy. Konferencie pre Service Designérov 2022 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2022

Eyetracking v praxi

Photo by Arteum.ro on UnsplashEyetracking je metodológia, ktorá pomáha porozumieť tomu, ako funguje vizuálna pozornosť človeka. Eyetracking pomocou prístrojov sleduje, ako sa hýbu oči participanta, kam a ako dlho sa díva. Na základe týchto dát je potom možné analyzovať, čo bolo pre človeka vizuálne zaujímavé napríklad na webovej stránke, v obchode s potravinami, alebo hocikde inde, kde je dôležité vedieť, kam sa zákazník díva. Táto metodológia si teda našla svoje miesto v disciplínach ako sú psychológia, neurológia, marketing, zdravotníctvo, používateľský výskum alebo akýkoľvek odbor, ktorý sa zaoberá interakciou človeka s počítačom. [1] Ako to ale funguje technicky? Predtým, ako si vysvetlíme technické fungovanie eyetrackingu, je potrebné pozrieť sa na to, čo je vlastne pre tento prístroj na oku zaujímavé. Proces pozerania sa skladá z dvoch súčastí — sakád a fixácií. Fixácia je (často veľmi krátke) zastavenie oka na časti zorného poľa. Fixácie sa striedajú so sakádami, čo sú rýchle pohyby oka na iné miesto fixácie. Môže sa zdať, že sú oči relatívne stabilné a hýbu sa málo, ale sakády a fixácie sa striedajú veľmi rýchlo aj bez našeho vedomia. Na zaznamenávanie pohybov oka sa používajú špeciálne kamery. Tieto kamery môžu byť pripevnené na počítač (ak analyzujeme napríklad pohyby očí po webovej stránke), alebo môžu mať formu špeciálnych okuliarov, ktoré sa dajú nosiť, a tým pádom môžeme analyzovať aj počas pohybu participanta. Zariadenie vydávainfračervené svetlo, ktoré je potrebné pri presnom meraní a zaznamenávaní pohybov oka. Toto svetlo sa odráža od zrenice (podobný efekt môžeme vidieť napríklad na kamerách s nočným videním, kde očí ľudí a zvierat odrážajú svetlo a “svietia“ keď sa pozrú do kamery) a na základe toho dokáže zariadenie vypočítať, kam sa človek v daný moment díva. Tento proces funguje aj pri použití klasických webových kamier s vyšším rozlíšením a pri dennom či typickom umelom svetle, ale toto meranie nebýva také presné, ako to urobené so zariadením priamo na eye tracking. Odraz od zrenice v tomto prípade nezaručuje dostatočnú merania. Ďalšou výhodou použitia infračerveného svetla je, že ho ľudské oko neregistruje, a tým pádom participantov nevyrušuje svetelný lúč. [2] Použitie v praxi Eyetracking je metóda, ktorá sa dá využiť v rozmanitých situáciách. Zrozumiteľnosť mapy rýchlovlakov v Číne Výskum Wanga a Lonsdale sa zameriaval na to, či sú pasažieri cestujúci čínskymi rýchlovlakmi schopní porozumieť súčasnému spracovaniu cestovného poriadku a mapám trasy vlakov. Pomocou eyetrackingu sledovali, ako pri konkrétnych úlohách ľudia postupovali, kam sa dívali a kde na mape strávili najviac času. Na základe ich interpretácií boli (s použitím good practice príkladov z iných miest) schopní navrhnúť zmeny do súčasného systému zobrazovania trasy vlakov, a urobiť ich tak prehľadnejšími a jednoduchšími na pochopenie. [3] Photo by m. on UnsplashPorovnanie webových stránok hotelových rezervačných služieb Ďalším príkladom využitia eyetrackingu v praxi môže byť napríklad analýza efektivity webovej stránky. Vo výskume porovnávajúcom hlavné stránky dvoch rezervačných služieb pre hotely (Booking.com a hotels.com) mohli pomocou eyetrackingu výskumníci sledovať efektivitu konkrétnych prvkov na stránke, ako sú fotky, textové elementy, či vyhľadávanie. [4] Porovnávanie fixácií očí u neurotypických detí verzus detí s poruchami autistického spektra To, ako vyzerajú očné fixácie u detí s poruchami autistického spektra (ASD) sa líši od fixácií neurotypických detí. Eyetracking sa dá použiť na sledovanie, aké rozdiely medzi týmito deťmi sú. S týmito vedomosťami je potom možné ďalej pracovať napríklad pri terapiách či pri vývoji hier, ktoré sú smerované pre deti s ASD. [5] Meranie pozornosti detí počas vyučovacej hodiny Hoci používanie tejto technológie môže byť niekedy témou k diskusii, eyetracking sa dá využiť napríklad aj na meranie pozornosti detí. Učitelia vyučujúci predmety, kde študenti pracujú na počítačoch, často nemajú spätnú väzbu o tom, či a ako sa deti počas hodiny sústredia. Systémy, ktorých súčasťou je eyetrackingová technológia môžu byť pripevnené na obrazovky počítačov a v reálnom čase tak dávať každému dieťatu “skóre“ podľa toho, ako dáva pozor, respektíve, či ich pohľad korešponduje s tým, kam v daný moment počas hodiny učitel chce, aby sa dívali. [6] Photo by Jeswin Thomas on UnsplashKedy eyetracking použiť? [7] Web design a development Tak ako bolo spomenuté v štúdii na hotelových weboch, eyetracking je dobre využiteľný pri dizajnovaní webových stránok. Pomocou heatmaps (bodov, na ktoré sa sústredí väčšie množstvo používateľov) môžeme zistiť, ktoré časti webovej stránky pútajú pozornosť, alebo kde sa vlastnosť stránky nestretáva zo žiadanou reakciou Marketing Eyetracking je vhodnou metódou v prípade, že chceme zistiť, či napr. reklama na sociálnych sieťach púta pozornosť používateľov, alebo či scrollujú ďalej bez povšimnutia Psychológia Vedieť, ako a kde sa dívajú na objekty ľudia v rôznych podmienkach, s rôznymi poruchami či chorobami môže pomôcť pre nastavovaní pomocných služieb, alebo pre pochopenie, ako prežívajú život iní ľudia. Interný customer service Eyetracking môže pomôcť sledovať, akým spôsobom zamestnanci interagovali so službou, s ktorou chceli neskôr pomoc od servisného tímu. Postup, akým sa zamestnanec dostane k nežiadúcemu výsledku nemusí byť pre zákaznícky servis na prvý pohľad zrejmý. Preto môže eyetracking byť nástrojom k pochopeniu, ako nejaký produkt používajú zamestnanci. Môže taktiež ukázať chybné kroky, ktoré zamestnanci vykonali, a preto im produkt nefunguje ako by mal. Obchod Predajné tímy používajú eyetracking na identifikáciu potenciálnych zákazníkov a tiež na to, aby videli, ako sa bude produkt používať a ktoré funkcie sú pre rôzne typy používateľov najdôležitejšie. UX/UI design Rovnako ako v iných odvetviach, v dizajne eyetracking pomáha pochopiť, ako vidia produkt alebo artefakt nejakej služby jednotlivé typy zákazníkov a používateľov. Čo eyetracking nedokáže, resp. kedy ho nepoužívať Photo by Danny Lines on UnsplashEyetracking je silná metóda, ktorá nám vie povedať veci, ktoré by sme nikdy nezistili len za pomoci rozhovorov s používateľmi (príp. participantmi vo výskume). Nie je však vhodná do všetkých kontextov a skúšaní. Prvé, čo je potrebné zhodnotiť, je cena. Eyetrackingové systémy sú drahé. Síce sa dajú požičať za menej peňazí, je to stále veľká suma. Je preto vhodné prehodnotiť, či nám táto metóda v našom skúmaní naozaj pomôže. Ďalej je potrebné si uvedomiť, že sa ľudia správajú inak v situáciách, kde sú si vedomí toho, že sa pohyb ich očí nahráva a bude analyzovaný. V kľudovom stave je spôsob, akým sa na veci pozerajú, iný. [8] Pred zakúpením alebo požičaním eyetrackingu sa musíme rozhodnúť, či nemôže bádaniu skôr uškodiť — napríklad, ak by pre nás veľmi dôležitým faktorom bola prirodzenosť a nerušenosť pre používateľov. Eyetrackingy dokážu odmerať pohyby očí. Nedokáži ale zistiť, prečo sa používateľ v určitú dobu díva na element napr. webovej stránky. Je možné teda získať dáta o tom, že sa niečo deje, ale bez ďalšieho skúmania pravdepodobne nezistíme, prečo sa to deje. Ďalšou vecou, ktorú eyetracking neodmeria je, ako sa ľudia pri konkrétnej činnosti cítia. Aj v tomto prípade by mala byť metóda spojená s inou metódou (ak nám záleží na tom vedieť, aké pocity zákazníci majú v súvislosti s produktom/službou). [9] Na záver Eyetracking je silným nástrojom, ktorý sa dá využiť v rôznych disciplínach a kontextoch. Umožňuje nám vidieť zaujímavosti a vzorce, ktoré sme nikdy predtým nemali možnosť odsledovať. Avšak ako každá iná technológia a metóda, má svoje hranice a sú výskumné otázky, s ktorými nám eyetracking nepomôže * Jennifer Romano Bergstrom & Andrew Schall. (2014). Eye Tracking in User Experience Design. Amsterdam: Morgan Kaufmann. Získáno z https://www.sciencedirect.com/book/9780124081383/eye-tracking-in-user-experience-design * Farnsworth, B. (2019, duben 1). What is Eye Tracking and How Does it Work? Získáno 29. leden 2022, z Imotions website: https://imotions.com/blog/eye-tracking-work/ * Wang, Z., Lonsdale, M., & Cheung, V. (2020). An eye-tracking study examining information search in transit maps. Using China’s high-speed railway map as a case study. Information Design Journal, 26. https://doi.org/10.1075/idj.20011.wan * López, M. (b.r.). A comparative study of the perceived visual attractiveness level of hotel websites using the eyetracking technique. African Journal of Hospitality, Tourism and Leisure, 9(2). Získáno z https://www.ajhtl.com/uploads/7/1/6/3/7163688/article_19_vol_9_2__2020_spain.pdf * Bartolomé, N. A., Zorrilla, A. M., & Zapirain, B. G. (2013). Autism Spectrum Disorder children interaction skills measurement using computer games. Proceedings of CGAMES’2013 USA, 207–211. https://doi.org/10.1109/CGames.2013.6632634 * Sanders, A., Boswell, B., Walia, G. S., & Allen, A. (2021). Non-Intrusive Classroom Attention Tracking System (NiCATS). 2021 IEEE Frontiers in Education Conference (FIE), 1–9. https://doi.org/10.1109/FIE49875.2021.9637411 * Vishnuaravi. (2021, srpen 3). Eye-Tracking in Usability Testing — Worth or Not? Získáno 28. leden 2022, z Medium website: https://uxplanet.org/eye-tracking-in-usability-testing-worth-or-not-97b199ac485e * Wong, H. K., & Stephen, I. D. (b.r.). Eye tracker as an implied social presence: Awareness of being eye-tracked induces social-norm-based looking behaviour. Journal of Eye Movement Research, 12(2), 10.16910/jemr.12.2.5. https://doi.org/10.16910/jemr.12.2.5 * Tam, J. (2019, září 10). Visual Tracking: What Eye Tracking Can and Can’t Do. Získáno 28. leden 2022, z Gazepoint website: https://www.gazept.com/blog/visual-tracking/the-capabilities-and-limitations-of-eye-tracking/ Eyetracking v praxi was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2022

Typologie inovací

Pojem inovace se dříve používal spíš jen v ekonomické sféře, ale díky moderní době, ve které žijeme se tento pojmem stal nedílnou součástí našich životů. V minulosti byly inovace vnímány spíše negativně, a to hlavně kvůli konzervativnímu rázu společnosti, ale díky postupnému rozvoji společnosti došlo ke změně lidského názoru na inovace. Na přelomu 19. a 20. století došlo zatím k největšímu rozvoji inovátorství, a to během vědecko-technické revoluce. Inovace nemusí být vždy jen přínosné a některé mohou mít dokonce až ničivý dopad (např. vynález gilotiny nebo atomové bomby). (Rýdl, 2010) V literatuře můžeme nalézt mnoho definic inovace, z toho většina se odlišuje zejména podle toho, v jakém kontextu je o inovacích pojednáváno. Podle dokumentu Národní inovační strategie ČR chápeme inovaci jako obnovu a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek, distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. Inovace má za cíl zvýšit tržní hodnotu konečného produktu. (Úřad vlády ČR, 2004) Podle Druckera (1993) je inovace změna výnosnosti zdrojů, změna hodnot a uspokojení, které z daných zdrojů získává spotřebitel. Stejně jako je mnoho definic slova inovace je i mnoho typů, jak inovace můžeme rozlišovat. Zde je několik za nich uvedeno: Udržitelné versus převratné inovace Rámec navržený Clytonem Christensenem rozlišuje mezi udržitelnými a převratnými inovacemi. Udržitelnou inovací je zlepšování produktu nebo služby na základně potřeb zákazníků, které jsou známé (př. rychlejší mikroprocesory). Na druhé straně převratné inovace se týkají procesu, při kterém nový produkt nebo služba vytvoří úplně nový trh, který nakonec vytlačí již zavedené konkurenty (př. tranzistorové rádio). Christensen tvrdí, že převratné inovace jsou zásadní pro dlouhodobý úspěch v podnikání, jelikož převratné inovace často umožňují převratné technologie. (Christensen, C., Raynor, M. & McDonald, R., 2015) Schumpeterova inovační teorie Joseph Alois Schumpeter byl jedním z nejvlivnějších lidí, kteří začali termín inovace používat ve významu něčeho neobvyklého. Ve svém díle „Teorie ekonomického vývoje“ Schumpeter popsal vývoj jako historický proces strukturálních změn, který je řízen inovacemi. Dále ho rozdělil do pěti typů: 1) uvedení nového výrobku, nebo nového druhu již známého výrobku 2) aplikace nových metod výrob, nebo prodeje výrobků 3) otevření nového trhu 4) získávání nových zdrojů surovin nebo polotovarů 5) nová struktura odvětví (vytvoření nebo zničení monopolního postavení) (Schumpeter, J., 1983) Čtyř typový model inovace Tento rámec navrhli Henderson a Clark, kteří rozdělují inovace do čtyř typů. 1) Radikální inovace * zavádí nový dominantní design a tím i novou sadu základních designových konceptů, které jsou ztělesněné v komponentách, které jsou propojeny v nové architektuře 2) Inkrementální inovace * zdokonaluje a rozšiřuje zavedený design u jednotlivých komponentů, ale základní koncepty a vazby mezi nimi zůstávají stejné 3) Architektonická inovace * inovace, která mění pouze vztahy mezi hlavními koncepty designu 4) Modulární inovace * inovace, která mění pouze základní koncepty designu technologie I když Christensen, Henderson i Clark hovoří pouze o technických inovacích, existují i jiné druhy inovací. Například inovace služeb, udržitelné inovace, zelené inovace a odpovědné inovace. Inovace podle Oslo manuálu Základní definici inovací uvádí OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) v dokumentu „Oslo Manual“. Hlavní dělení zde je následující: - technické inovace * výrobkové inovace (navržení nového produktu či služby, nebo výrazné vylepšení) * procesní inovace (nový, nebo výrazně vylepšený způsob výroby nebo způsobu doručení) - netechnické inovace * organizační inovace (nová metoda v obchodních praktikách, organizaci pracoviště, nebo vnějších vztazích) * manažerské inovace (nová marketingová metoda zahrnující významné změny v designu, balení, propagaci nebo ceně produktu) (Basl, 2010) Inovace podle Frascati manuálu Frascati manuál je dokument, který stanoví metodologii pro shromažďování statistik o výzkumu a vývoji a je připraven a vydán OECD. V tomto manuálu jsou zmíněné pouze technické inovace. Dle tohoto materiálu pod technické inovace patří veškeré vědecké, technické, organizační, finanční a komerční kroky, a to včetně investic do nových poznatků, které skutečně vedou nebo jsou zamýšleny k implementaci technicky nových nebo zdokonalených výrobků nebo procesů. (OECD, 2015) Green Paper on innovation Cílem této knihy je identifikovat faktory — pozitivní či negativní — na kterých závisí inovace v Evropě. Inovace je tu chápána jako synonymum pro úspěšnou produkci, asimilaci a využívání novinek v ekonomické a sociální sféře. Inovace zde má různé role a je definovaná jako: a) obnova a rozšíření škály produktů a služeb a souvisejících trhů b) zavedení nových metod výroby, dodávek a distribuce c) zavedení změn ve vedení, organizaci práce a pracovních podmínkách a dovednostech pracovní síly Inovativní firma, by tedy měla mít řadu charakteristických rysů, které lze seskupit do dvou hlavních kategorií dovedností: a) strategické dovednosti * dlouhodobý výhled; schopnost identifikovat, a dokonce předvídat trendy na trhu; ochota a schopnost shromažďovat, zpracovávat a asimilovat technologické a ekonomické informace b) organizační schopnosti * vnitřní spolupráce mezi různými provozními útvary a externí spolupráce s veřejným výzkumem, poradenstvím, zákazníky a dodavateli; zapojení celé firmy do procesu změn a investice do lidských zdrojů Výzkum, vývoj a používání nových technologií — jinými slovy technologické faktory — jsou klíčovými prvky inovací, ale nejsou jedinými. Jejich začlenění znamená, že firma musí vyvinout organizační úsilí přizpůsobením svých metod výroby, řízení a distribuce. Lidské zdroje jsou tady tedy zásadním faktorem. Mnoho studií a analýz ukazuje, že lépe vzdělaná, lépe vyškolená a lépe informovaná pracovní síla pomáhá posilovat inovace. (Evropská komise, 1996) Inovace jsou jistě naší nedílnou součástí a nevyhnutelně s námi zůstanou nadále a budou nám přinášet stále lepší a rychlejší způsoby, jak vylepšit náš život. Zdroje Basl, J., 2010. Přístupy a trendy v inovacích informačních a komunikačních technologií ve společnosti a ekonomice. WORKING PAPER, 2010(19). Dostupné z: https://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/19Basl.pdf Drucker, P., 1993. Inovace a podnikavost: Praxe a principy, Praha: Management Press. Evropská komise, (1996) Green Paper on innovation. Document drawn up on the basis of COM(95) 688 final, Bulletin of the European Union Supplement 5/95. ISBN 92–827–6084–7 Dostupné z: https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/ad1d6f21-0b2e-423f-9301-c608035e906f Christensen, C., Raynor, M. & McDonald, R., 2015. What Is Disruptive Innovation? Harvard Business Review, 2015. Dostupné z: https://hbr.org/2015/12/what-is-disruptive-innovation OECD (2015), Frascati Manual 2015: Guidelines for Collecting and Reporting Data on Research and Experimental Development, The Measurement of Scientific, Technological and Innovation Activities, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/9789264239012-en. Rýdl, K., 2003. Inovace školských systémů, Praha: ISV. Schumpeter, J., 1983. The Theory of Economic Development, Routledge. Úřad vlády ČR, 2004. Národní inovační strategie ČR, Praha. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/documents/21802/761522/N%C3%A1rodn%C3%AD+inova%C4%8Dn%C3%AD+strategie+%C4%8Cesk%C3%A9+republiky/ccf72753-dbf6-4023-bc20-3bcc0d3f546f Typologie inovací was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 1. 2022

10 knih, který by si měl přečíst každý designer služeb

Úvod Design služeb je disciplína, která se vyvinula z webdesignu a jejíž počátky sahají už do roku 2004. Díky designu služeb můžeme zlepšovat zkušenosti, které zákazníci mají při používání daných služeb. Není divu, že se tato oblast neustále vyvíjí a rozrůstá, jelikož se každý z nás denně potkává s velkou řadou služeb. Designu služeb je zcela jistě věnováno velké množství skvělých knih, já jsem ale pro potřeby tohoto článku vybrala pouze deset z nich. Knihy 1) K čemu je design služeb? 10 případovek z veřejné sféry Obálka knihy dostupná zdeJak už podnázev napovídá, tato kniha se skládá z deseti případových studií, které jsou cíleně vybrány z oblasti veřejných služeb. Mají nám pomoci přiblížit realitu toho, co pro firmu může designér služeb udělat přínosného. Všechny studie jsou psané lehce stravitelnou formou i délkou. Před každou případovkou nalezneme krátké nastínění situace, dále použité metody a také kdo se studie účastní a kde se odehrává. Knihu si můžete přečíst sami zde. (Šmehlík et al. 2014) 2) Skvělé služby Skvělé služby jsou považovány za úplně první českou publikaci, která se pokouší vytváření kvalitních služeb nějak uchopit. Samotnou knihu můžeme rozdělit na dvě části. První část nás seznamuje s rolí služeb a s důvody, proč je neustále zlepšovat. Druhá část pak popisuje devět nástrojů, které nám mohou při vytváření služeb pomoci. (Hazdra et al. 2013) 3) Change by Design V knize Change by Design se dozvíme, co je to designové myšlení, a jak s ním pracovat tak, abychom dosáhli co nejlepších výsledků. Autor Tim Brown tvrdí, že jeho kniha není jen pro designéry, ale je pro všechny, kdo se snaží vnést designové myšlení do všech úrovní služeb nebo organizace, a tak vytvořit nové alternativy pro společnost. (Brown 2009) 4) Designové myšlení pro knihovny. Příručka pro knihovny zaměřené na uživatele Tato publikace není jen obyčejnou knihou, ale jedná se o takzvaný toolkit. Díky tomu v příručce nalezneme nejen spoustu teoretických znalostí, ale také praktická cvičení. A i když je kniha zaměřena na knihovny a jejich každodenní problémy, určitě by si měl knihu přečíst každý, kdo se zajímá o designové myšlení. Příručka má také svou webovou oporu, kde najdeme seznam s další doporučenou četbou, dále také tematická vide a články. Celá kniha zde. (IDEO 2016) 5) The Design of Business: Why Design Thinking is the Next Competitive Advantage Jak už název napovídá, tato kniha se zaměřuje na designové myšlení v poli businessu. Roger Martin ve své knize popisuje designové myšlení jako vyvážení intuitivní originality a analytického mistrovství. Nalezneme zde studie vyvinuté s dostatečnou specifičností, aby mohli sloužit jako plán pro cestu designovým myšlením. (Martin 2009) 6) HCD design zaměřený na člověka Tato publikace má za cíl přiblížit čtenáři co je to design zaměřený na člověka (Human-Centered Design) a provede ho jeho základy. Samotný proces designu zaměřeného na člověka začíná konkrétní designérskou výzvou a následuje třemi hlavními fázemi, kterými vás kniha postupně provede. Konkrétně se jedná o naslouchání (hear), tvoření (create) a realizaci (deliver). Znovu tu tedy používáme zkratku HCD. Kniha neobsahuje pouze teoretické informace, ale také metody, rady a tipy, které lze v procesu využít. Na konci knihy jsou také velice užitečné pracovní listy. Publikaci si můžete prohlédnout zde. (IDEO 2013) 7) Exposing the Magic of Design: A Practitioner’s Guide to the Methods and Theory of Synthesis Designová syntéza a její metody jsou hlavní témata této knihy. Ta je členěná do tří sekcí. První sekce se zaobírá tím, co to vlastně designová syntéza je. Ve druhé části ji pak zasazujeme do business kontextu. Poslední a nejdelší sekce je zaměřená na metody designové syntézy a její použitelnost. (Kolko 2011) 8) Mystery shopping v knihovnách. Podívejte se na služby knihovny očima uživatele Tato krátká kniha nám představí metodu mystery shoppingu, pomocí které se hodnotí kvalita spokojenosti zákazníka. Jedná se o knihovní prostředí, tato metoda se však dá použít v jakýchkoli službách. Dočteme se zde o několika případech ze zahraničí a o tom, jak jim mystery shopping pomohl vylepšit jejich služby. Celou knihu si můžetepřečíst zde. (Jirásková et al. 2013) 9) Cesta za lepším rozhraním knihovních služeb Obálka knihy dostupná zdeJak už sami autoři avizují, tato kniha je inspirovaná knihou Sophie Parker a Joe Heapy, která se jmenuje Cesta za lepším rozhraním. Vydáte-li se na cestu touto knihou, zastavíte se v sedmi různých knihovnách a přečtete si o sedmi velmi důležitých tématech. Kniha je úžasně graficky zpracovaná a neobsahuje jen čistý text, ale je zde také místo na poznámky. (Biernátová et al. 2012) 10) This Is Service Design Doing: Applying Service Design Thinking in the Real World Jak navrhovat design služeb skutečně tak, aby se zlepšovala kvalita a interakce mezi poskytovateli služeb a zákazníky? Na tuto otázku se zaměřuje tato kniha. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o uživatelské zkušenosti, inovace a kolaborativní tvorbu. Uvnitř nalezneme spoustu obrázků, grafů, tipů a případových studií. Věta, která v knize zazněla: „Z knihy se fotbal hrát nenaučíš. S designem služeb je to úplně stejné.“ (Stickdorn et al. 2018, s. 871) mi přišla jako vhodné ukončení tohoto krátkého seznamu knih o designu služeb. Závěr Pokud Vás těchto 10 knih zaujalo a chtěli byste si přečíst další literaturu spojenou s designem služeb, určitě doporučuji navštívit webovou stránku www.servicedesignshow.com kterou založil Marco Fonteijn, nebo se podívat na jeho YouTube kanál. Další možnosti naleznete na stránce Design Thinking for Libraries, která sestavila seznam knih, článků a toolkitů zabývajících se designovým myšlením. Zdroje Biernátová, O. et al., 2012. Cesta za lepším rozhraním knihovních služeb, Brno: PERTSIP. Dostupné z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/PbiDU4w4eksqGDLG/&doc=plnyText.pdf Brown, T., 2009. Change by Design: How Design Thinking Transforms Organizations and Inspires Innovation, California: HarperCollins. Hazdra, A. et al., 2013. Skvělé služby: Jak dělat služby, které vaše zákazníky nadchnou, Praha: Grada. IDEO, 2013. HCD Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. 2.nd ed., Brno: Flow. Dostupné z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/7E8yWu92jVVYlEKc/&doc=plnyText.pdf&wdLOR=c346B76F1-ED40-4834-ABEC-2BC4348A8A10 IDEO, 2016. Designové myšlení pro knihovny: Příručka pro knihovny zaměřené na uživatele, Brno: Flow. Dostupné z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/0UDmPX3ipMRbUfky/&doc=plnyText.pdf. Jirásková, M. et al., 2013. Mystery shopping v knihovnách: Podívejte se na služby knihovny očima uživatele, Brno: Kabinet informačních studií a knihovnictví FF MU. Dostupné z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/aFoKdsgp2PSRGcBg/&doc=plnyText.pdf Kolko, J., 2011. Exposing the Magic of Design: A Practitioner’s Guide to the Methods and Theory of Synthesis, New York: Oxford. Martin, R., 2009. The Design of Business: Why Design Thinking is the Next Competitive Advantage, Harvard Business Review Press. Stickdorn, M. et al., 2018. This Is Service Design Doing: Applying Service Design Thinking in the Real World. 2nd., Canada: O’Reilly Media. Šmehlík, D., Haladová, J. & Hazdra, A., 2014. K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry, Brno: Flow. Dostupné z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/PQjrrOmORiMkuUl8/&doc=plnyText.pdf. 10 knih, který by si měl přečíst každý designer služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Zásady přístupného webu

Webovou přístupnost můžeme definovat, jako myšlenku, kdy se snaží neklást uživatelům překážky v jeho používání. Je zde snaha o to, aby byly odstraněny veškeré bariéry, které by mohly bránit v jeho užívání jakýmkoliv uživatelům. Mínění jsou zde převážně uživatelé s hendikepem, kdy také jim je umožněno plnohodnotné užívání bez ohledu na jejich znalosti, dovednosti či technické vybavení. Každý by měl mít možnost prohlédnout si obsah jakýchkoliv webových stránek. Ačkoliv si většina uživatelů zakládá na grafickém designu webu, tak jej samozřejmě nesmíme upřednostňovat před samotným obsahem, který je pro takovéto uživatele důležitější. Jaké jsou výhody přístupnějších webů? Webová dostupnost není brána pouze jako dobrovolná. Mnoho státních institucí má tuto povinnost dokonce ukotvenou v zákoně, kdy je povinností poskytnout svůj obsah všem uživatelům. Společnost, která se přístupnosti webu věnuje si tímto posiluje svou značku. Jejich webová stránka tímto dává najevo, že nikoho neomezuje v tom, aby se na jejich stránku dostali a prohlídli si ji. Veřejnost, a především poté hendikepovaní uživatelé tento akt mohou vnímat jako jasný signál solidarity a vzbuzuje to tak v nich pozitivní emoce. Kromě toho má také více obchodních příležitostí. Přece jen, pokud náš web zpřístupníme více uživatelům, tak je potencionálně větší šance, že i tito uživatelé budou na našem webu například nakupovat. Pravidla přístupnosti webu vycházejí ze spolupráce hendikepovaných uživatelů a týmu expertů. Ti se společnými silami snaží dojít k cíli a stanovit zásady, které by měli dodržovat tvůrci webu, a hlavně tyto předpoklady následně naplňovat. Tito lidé se se svým hendikepem většinou vypořádávají s nástroji a asistivními technologiemi, které jim pomáhají překonat většinu případných překážek. Mezi znevýhodněné uživatele webu v tomto případě můžeme kategorizovat i návštěvníky webů pomocí mobilních zařízeních (prakticky se jedná o největší kategorii znevýhodněných). Kvůli přístupu na web z mobilního zařízení je důležité mít zejména optimalizovaný layout, správně uspořádaný a rychlý web, ale i dostatečně velké odkazy, které budou dobře ovladatelné pouhým prstem. Základní pravidla přístupnosti Obsah webové stránky je vhodně strukturován pomocí nápisů, čitelný a dostupný * Velké množství uživatelů nedokáže kvůli svému postižení vnímat obrázky nebo jiná multimédia. Zásady přístupného webu mají proto těmto lidem napomoct a veškeré obrázky, které mohou mít informační význam, musí obsahovat taktéž textové vyjádření toho, co může sdělený obrázek znamenat. * Pokud tvůrce/správce webových stránek poskytuje informace pomocí multimediálního prvku (můžeme se zde bavit o audiozáznamu, videozáznamu atd…), kdy tyto informace nejsou jen doplňkovou alternativou, k již existujícímu textovému obsahu, tak musí být uživatelům poskytnuty taktéž textové titulky, anebo jiný textový zápis. * Po technické stránce tvůrce/správce webu musí počítat s tím, že někteří uživatelé mohou narazit na problém s technikou, čímž v tomto důsledku nemohou využívat některé doplňky ve svém počítači. To vede k tomu, že webové stránky musí obsahovat všechny podstatné informace, i když uživatel aktuálně nemůže používat JavaScript, Flash nebo jiné doplňky internetového prohlížeče nebo operačního systému. Zároveň nesmí dojít k tomu, že by webové stránky byly bez těchto doplňků neovladatelné. K dispozici musí být všechny webové stránky, stejně tak odkaz bez ohledu na to, zdali uživatel tyto doplňky má anebo ne. Práci s webovou stránkou řídí uživatel * Uživatel si dle sebe určuje užití vstupních a výstupních zařízení. To znamená, že by se nemělo brát jako samozřejmost to, že uživatel má například barevný monitor, možnost tisku nebo aktivní zvukový výstup. Ovládací zařízení se může mezi uživateli lišit. V tomto případě webová stránka nemůže počítat s tím, že každý uživatel má stejné možnosti a nastavené ovládací prvky stejně. Jednotlivé klávesy na klávesnici například mohou u každého uživatele znamenat něco odlišného. Prohlášení o přístupnosti webových stránek * Každá webová stránka musí zahrnovat sdělení, že informace jsou zde sdíleny s vyhláškou o přístupnosti. Informace jsou srozumitelné a přehledné * Informace na webových stránkách musí být pro návštěvníky co nejsrozumitelnější. Ne každý uživatel, který stránku otevře se vyzná v dané problematice, která je zde prezentována. Je proto lepší, pokud se v textu vyskytují kratší věty, než zbytečně dlouhá a složitá souvětí. Zde samozřejmě záleží na povaze dané stránky. Pokud je stránka věnována danému tématu a navštěvuje ji velké množství odborníků, tak v tomto případě se zde nedá vyhnout ani zvýšené koncentraci odborných slovíček. Ovládání webu je jasné a pochopitelné * Navigace je základním prvkem každého webu. Je proto důležité, aby ovládaní webu bylo jasné a pochopitelné. Právě díky navigačním odkazům se uživatelé pohybují mezi webovými stránkami. Navigační odkazy musí být dobře přehledné, měli by být srozumitelné a uživatel by se v nich měl dobře orientovat. Kód je technicky způsobilý a strukturovaný * Sémantické značky se zde používají pro vyjádření významu např. nadpisu nebo citace. Vstupní zařízení následně dokážou rozeznat význam těchto značek. Při označování je proto důležité, aby byly označovány pouze správné prvky, které odpovídají významu značek. Při nedodržení tohoto pravidla dochází u čtenáře ke skreslení. Iniciativy, které napomáhají v oblasti přístupnosti webu Web Accessibility Initative — iniciativa, která se zaměřuje na zlepšení přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením, které se mohou setkat s problémy při používání počítačů obecně. Zabývají se zde vývojem nových technologií, výzkumem, vzděláváním nebo poskytováním nástrojů. Zaměřují se i na vydávání odborných návodů. Web Accessibility in Mind — jedná se o neziskovou organizaci, která se snaží šířit myšlenku přístupného webu pro všechny. Umožňuje jednotlivcům a organizacím vytvářet přístupný obsah prostřednictvím poskytování znalostí, technických dovedností, nástrojů nebo různých strategií. Mimo jiné se podílí na publikační činnosti, účastní se výzkumů, podílí se na legislativním procesu nebo vytváří softwarové nástroje. Přístupnosti webu v České republice V České republice se můžeme setkat s projektem Blind Friendly Web, což je metodika tvorby přístupného webu a funguje od roku 2000, kdy prochází postupnou aktualizací a modernizací pravidel. Tento projekt vznikl v organizaci SONS, neboli Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých. Nezaměřuje se pouze na rovinu technicko-teoretickou, snaží se brát v potaz i ostatní aspekty, které mají na přístupnost vliv. Byl zde v rámci zkušeností s prací s lidmi se zrakovým postižením vypracován dokument Dokumentace zásad přístupnosti webových stránek pro uživatele s těžkým zrakovým postižením. Skládá se celkem z 25 pravidel, které se rozdělují na základě důležitosti do tří skupin — pravidla s nejvyšší prioritou, pravidla se střední prioritou, pravidla s nejnižší prioritou. Každý tvůrce nového webu má možnost si ověřit, zdali je jeho web přístupný. Metody, kterými si může ověřit svou webovou přístupnost jsou tři — ruční kontrola, automatická kontrola nebo kontrola odborníka. Nejčastěji je užívána ruční metoda kontroly, kdy si každý tvůrce webu může nasimulovat všechny možné situace, které mohou během prohlížení webu nastat. Zdroje: * Blind Friendly Web. Přístupný web nejen pro zrakově postižené [online]. [cit. 2021–12–06]. Dostupné z: http://blindfriendly.cz/ * Dobrý web. Česká pravidla přístupnosti [online]. [cit. 2021–12–06]. Dostupné z: http://www.pristupnost.cz/jak-tvorit-pristupny-web/pravidla-pristupnosti/ceska-pravidla-pristupnosti/ * Henry, Lawton Shawn. Introduction to Web Accessibility [online]. 6. October, 2021 [cit. 2021–12–06]. Dostupné z: https://www.w3.org/WAI/fundamentals/accessibility-intro/ * Přístupnost. O přístupnosti [online]. [cit. 2021–12–06]. Dostupné z: http://www.pristupnost.cz/o-pristupnosti/ Zásady přístupného webu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Digitální etnografie

Etnografie Etnografie se obecně zaměřuje na výzkum v podobě analýzy sociálních skupin, společnosti nebo institucí. Jedná se o studium sociálně-kulturních kontextů procesů a jejích významů. Bavíme se zde o společenské vědě, která zkoumá a popisuje modely chování, zaměřuje se taktéž na zvyky a tradice, ale i na hudbu a umění, kdy každá společnost má tyto znaky odlišné. Jde o otevřený proces, kdy výzkumník nemusí nutně provádět kontrolu. Digitální doba Žijeme ve velmi dynamické době, která aktuálně čelí digitální revoluci, nebo tomu také můžeme říkat čtvrtá průmyslová revoluce, díky nástupu stále novějších technologií a jejímu neustálému vývoji vpřed. Lidé si na tyto nové technologie velice rychle zvyknou a zahrnou je do jejich života. Stávají se tak nedílnou součástí dne, kdy se bez nich prakticky neobejdeme. Setkáváme se zde s výrazem digitální transformace, což je v podstatě změna, která je způsobena příchodem nových digitálních technologií ve všech aspektech lidského chování. Sociální sítě jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Přiznejme si, že každý z nás někdy zažil to, že i když se sotva probudil, tak hned automaticky bral telefon do ruky a začal se dívat, co je nového například na instragramu. Tento zlozvyk se velice těžko odbourává, a také díky tomu je náš čas strávený na sociálních sítích tak velký. Průměrný čas strávený na sociálních sítích se pohybuje okol 2 hodin a 23 minut. Počítá se zde hlavně facebook, youtube, instagram, twitter a nyní nově i tiktok. Poté záleží na věkových skupinách, kdy mladí lidé na těchto sítích budou samozřejmě trávit daleko více času než starší lidé. Narážíme zde také na to, že si lidé pomocí těchto sítí snaží zajistit určitý sociální status ve společnosti. Chtějí před svými kamarády vypadat možná co nejzajímavěji. S tím také souvisí přidávání velkého množství obsahu v podobě fotografií, videí nebo sdílení nejrůznějších příspěvků. Právě díky tomuto má digitální etnografie nespočet výhod. Bavíme se zde o opravdu obrovském množství dat, se kterými mohou výzkumníci pracovat. Právě digitální doba umožnila a provádět tento formát výzkumu, který zaručuje to, že výsledky jsou velice rychle k dispozici, a především díky nezměrnému množství dat, se mohou také velice snadno porovnávat. Digitální etnografie Jedná se stále o populárnější výzkum formovaný prostřednictvím častější digitalizace. Může být také známá pod řadou různých nálepek, jako online etnografie, nebo také virtuální etnografie. Všechny tyto metody mají společné to, že využívají a online prostor. V podstatě se jedná o přechod z klasického zkoumání etnografie do světa technologie. Jsou zde používána data z mobilních telefonů nebo počítačů, kdy se sbírají data o lidech právě skrz internet a poté se vyhodnocují data vztahující se na lidské potřeby, chování lidí atd….. Etnografie byla vždy velice cenným nástrojem během kvalitativních výzkumů. Dochází k pozorování účastníků v jejich reálném prostředí. Jedná se o studium lidí v reálném prostředí, které je konkrétnímu člověku neblíže. Právě díky tomu, že výzkum probíhá v prostředí, ve kterém se člověk cítí bezpečně, tak výsledky zkoumání jsou daleko přesvědčivější. V podstatě se nejedná o způsob, kdy jedince přímo a účelně vyzvete, aby vám vyplnil tento určitý dotazník, ale v tomto případě si osoba nemusí ani uvědomovat, že podléhá výzkumu. Samozřejmě záleží, na co se výzkumník hodlá zaměřit. Možností odkud může získat data v tomto případě je opravdu obrovské množství. Pravděpodobně za největší zdroj informací můžeme považovat sociální sítě. Lidé zde všeobecně tráví velké množství času a využívají je každý den. Taktéž velice často tyto sociální sítě „krmí“ obsahem, který je pro výzkumníka důležitý. Lidé sdílejí fotky, píšou recenze, nahrávají videa, dělá si o své myšlenky a nápady. Těch dat je zde opravdu mnoho a výzkumníkovi jen stačí si z nich vybrat právě ty, které se mu aktuálně hodí. Kromě sociálních sítí se můžeme potkat s různými blogy, fóry a mnoho dalšího. Potřeba sdílet náš život Co nás vede k tomu neustále něco sdílet z našeho života? Jsou skupiny lidí, kteří se v tomto ohledu poměrně dost liší. Je zde skupina, která tvrdí, že obsah, který sdílí má primárně posloužit k tomu, aby byl hodnotný, přínosný, nebo pro pobavení ostatních. Někteří sdílí, protože se chtějí jasně vymezit vůči ostatním. Každý člověk je jedinečný, a proto bude sdílet odlišné věci než ostatní lidé. Tím chce dát jasně najevo co se mu líbí, a jaké jsou například jeho zájmy. Sdílení věcí může mít také záměr k tomu, abychom narazili na skupinu lidí se stejnými zájmy a my se tak s nimi mohli setkat. Umožňuje nám to udržovat kontakt s lidmi, se kterými bychom se jinak nesetkali. Častou příčinou sdílení bývají všeobecně emoce. Ty v tomto případě slouží jako spouštěče, díky kterých se rozhodneme přidat nějaký obsah na naše profily. Moderní technologie, a především digitalizace poskytuje výzkumníkům velké množství možností, kde data získat. Stačí si zde opravdu pouze vybrat a dle povaze výzkumu šáhnout buď na lokální data nebo i globální, nic zde nepředstavuje problém. V jakém případě se jedná digitální etnografii? Za digitální etnografii můžeme v podstatě definovat cokoliv, kdy je sběr dat zprostředkovaný skrz digitální technologie. Výzkumníci sbírají data o účastnících a jejich chování i skrz online prostředí. I v tomto případě tedy hovoříme o digitální etnografii. Žijeme ve 21. století, což znamená, že technologie je opravdu doslova všude kolem nás. Téměř každý z nás si nosíme v kapse jednu takovou technologie. Mobilní telefon má v tomto případě obrovskou roli, především díky toho, že jej využíváme každý den. Zachycená data poté mohou mít podobu obrázků nebo videí, které se jedinec nebojí veřejně prezentovat. Výhoda užití digitální etnografie? Především se zde můžeme bavit o praktičnosti. Výzkumník nemusí tvořit žádný dotazník, nemusí nic rozesílat, a i přesto může mít data prakticky hned ze všech koutů světa. Jedná se především o nezávislost, kterou zde poskytují mobilní telefony, které lidé hojně využívají. Časová dotace výzkumníka v rámci takového výzkumu je taktéž výrazně nižší. Data jsou hlavně v digitální podobě od samotného začátku. Výzkumníci je tedy nemusí pracně přepisovat a až následně s nimi pracovat. Na co si dát pozor? Jako v každém jiném výzkumu, tak i zde mohou nastat určité komplikace, na které se musí během výzkumu myslet. Samozřejmě se zde bavíme o validitě informací získaných během výzkumu. Na internetu může být velké množství informací falešné a než tyto data začneme používat, tak je opravdu důležitý si ověřit jejich platnost. Kromě tohoto je potřeba si dát pozor také na soukromí jedince. Nesmí se zapomínat na fakt, že bez souhlasu dané osoby, by se nikde neměl veřejně publikovat citlivý obsah, ze kterého by mohlo být patrné o jakou osobu se zde jedná. Závěr V digitální etnografii je všechno mezi sebou propojené. Je to neustálá digitalizace a nové technologické prostředky, se kterými se setkáváme. Jsou to sociální sítě, blogy, weby, fóra, která nám umožní sdílet svůj život mezi ostatní. Moderní doba umožnila dělat tyto výzkumu prakticky odkudkoliv a taktéž obrovskou nálož informací, které stačí pouze zpracovat. Stále se ovšem nesmí zapomínat, že i zde nemusí být všechny údaje pravdivé, a proto je důležité si ověřit jejich pravdivost. Zdroje: * Angelfish Fieldwork [online]. [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://www.greenbook.org/marketing-research/What-Is-Digital-Ethnography * VARIS, Piia. Digital Ethnography [online]. [2021–11–26]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=ofMsCgAAQBAJ&oi=fnd&pg=PA55&dq=Varis+P.+digital+ethnography&ots=XPeQz3lDax&sig=LcBngFlJiR1WeX_qHfP2XGvNfLE&redir_esc=y#v=onepage&q=Varis%20P.%20digital%20ethnography&f=false * BUCHBAUER, Petr. Digitální doba si žádá homo digitalis. Poradíme vám, jak se jím stát. [online]. 23. března, 2019 [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://www.peak.cz/digitalni-doba-si-zada-homo-digitalis-poradime-vam-se-stat/5717 * Deyan, G. How Much Time Do People Spend on Social Media in 2021? [online] 23. november, 2021 [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://techjury.net/blog/time-spent-on-social-media/#gref * MORA, Michaela. How to Use Digital Ethnography to Understand Real Product Use [online] 19. february, 2020 [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://www.relevantinsights.com/articles/digital-ethnography-to-understand-real-product-use/ Digitální etnografie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Komentovaný výběr nejnovějších knih o designu služeb

Pokud se zaměřujeme na design služeb a hledáme inspirativní zdroje, knihy a jiné materiály, internet nabízí ty nejlepší možnosti. Existují například fóra pro komunikaci znalostí a problémů. K těmto procesům se využívá třeba komunikační platforma Slack. Diskuze o designu lze nalézt ale i na webu Webdeveloper. Ucelenější variantou může být návštěva některého z blogů, věnující se designu. Mezi ně patří blog Sidlaurea.com, Service-design-network.org nebo Stby.eu. Ale je jich mnohem více a každý může nabídnout odlišně zaměřené informace, podle toho, co člověk zrovna hledá. Nejkomplexnějším zdrojem jsou ovšem knihy, kterých je napsáno o designu služeb též hodně. Vzhledem k vývoji tohoto oboru musí být aktualizovány, přepisovány anebo zkrátka brzy zestárnou. Tady je výběr těch, které jsou momentálně aktuální a mohou nabídnout nové informace. Product and Service Design A Clear and Concise Reference Tato kniha, která se prodává pouze v elektronické podobě, nabízí řešení v oblasti řízení společnosti. Zabývá se definováním, navrhováním, vytvářením a implementací procesů, které mají plnit nastavené firemní cíle. Sedm hlavních kapitol obsahuje celý proces. Jde o rozpoznání, definování, měření, analyzování, zlepšování, kontrolování, udržování. V publikaci je 675 případových otázek, které jsou rozdělený do zmíněných sedmi kapitol. Ty mají pomoci identifikovat oblasti, kde lze zlepšit konkrétní návrhy. K zakoupené knize je možné získat kontrolní seznamy a šablony a příklady, jak generovat výsledky pomocí Excel Dashboard. https://www.amazon.com/Product-Service-Design-Concise-Reference/dp/0655522247Experiencing Design: The Innovator’s Journey Známá autorka mnoha knih o designu, která se touto oblastí zabývá řadu let, vydala její nejnovější knihu s názvem Experiencing Design: The Innovator’s Journey. V její předposlední knize Design Thinking for the Greater Good: Innovation in the Social Sector se tato autorka se svými kolegy zabývala organizací v sociálních sektorech jako je zdravotnictví nebo školství. Popisovala, jaké nástroje a metody používat ve složitých strukturách, které mají dlouhodobou tradici. Důraz by kladen na propojení inovačních strategií a zavedených postupů konkrétních resortů. V nejnovější knize, která je zmiňována, se v kolektivu dalších autorek zabývá více individuálním přístupem. A to poukázáním na chování a reflexi v designérském smýšlení. V knize nejde o zaručené postupy, jak dosáhnout lepších výsledků, ale zaměřuje se na člověka-designéra jako unikátní zdroj nových možností a představ. Dívá se na proces designového myšlení individuálního jedince jako nejvyšší hodnotu. Jeanne Liedtka pořádá též řadu worshopů. Ty se zaměřují na designové procesy jako shromažďování dat, generování nápadů, prototypování atd. V úvodech je však zmiňováno, že kromě základní designových činností je potřeba jít během lekcí více do hloubky. Vyloženě říká, že pokud chce člověk tvořit něco nového, je potřeba se stát také někým novým. V tomto duchu je koncipovaná i její kniha. https://www.amazon.com/Experiencing-Design-Innovators-Jeanne-Liedtka/dp/0231194269Customer Centricity: Focus on the Right Customers for Strategic Advantage (Wharton Executive Essentials) Ve své podstatě se tato kniha zabývá designováním služeb pro zákazníky. Avšak pojímá tento proces netradičně a hned v úvodu na to upozorňuje sám autor. Ten popisuje na reálných příkladech firem typu Nordstorm, jak zacházet se zákazníky. Říká, že není tolik důležité, co prodáváme, ale jak to prodáváme. To je základní myšlenkou knihy. Myšlenka centricity, která provází celou knihu je pak o shromáždění toho nejlepšího ze svých zákazníků. V této knize se dozvíme, jak fungují strategie zaměřené na hodnotné zákazníky. Podle autora to není kniha o customer service. Nedává návod, jak se v obecné rovině zavděčit. Ale naopak jak se zaměřit pouze na ty aktivní a pro danou společnost nejdůležitější zákazníky. Vycítit, co přesně chtějí a na to cílit. V knize je uvedeno mnoho příkladů z různých komerčních oblastí od oděvního průmyslu, letectví nebo hotelnictví. https://www.amazon.de/-/en/Peter-Fader/dp/1613631022/ref=sr_1_1?keywords=Kundenzentrit%C3%A4t%3A+konzentrieren+Sie+sich+auf+die+richtigen+Kunden+f%C3%BCr+strategische+Vorteile&qid=1637500384&sr=8-1I’ll Be Back Shep Hyken je jeden z nejprodávanějších autorů New York Times a Wall Street Journal. Tento odborník v oblasti zákaznických služeb píše knihy o vztazích se zákazníky a zaměstnanci. Představovaná kniha se zabývá stejným tématem. Tedy jak designovat služby tak, aby se zákazníci vraceli. Nosnou myšlenkou autora v této knize je udržení zákazníka v dlouhodobém horizontu jako efektivnější a levnější variantu oproti oslovování dalších skupin nových zákazníků. V tomto ohledu je tato publikace myšlenkově podobná knize Customer Centricity od Petera Fadera. Kniha je plná tipů a postřehů autora, který píše poutavým stylem. Jeho osobnost se neprojevuje jen v knihách, ale i v rozhovorech a podcastech, které jsou v rámci tématu velmi přínosné. https://www.amazon.com/Ill-Be-Back-Shep-Hyken/dp/1640953019/ref=sr_1_1?keywords=Shep+hyken&qid=1637610434&qsid=139-8225985-7106457&sr=8-1&sres=1640953019%2C1640951490%2C1640951539%2C1608321061%2C1626340099%2C1640950524%2C0963782002%2CB006RJ6NCM%2CB00BJCGUOI%2CB07HQJ5TT8%2CB09KZD2599%2C1881342131%2CB0158UDDCS%2CB00Z7BRBTU%2CB00RQJZZUS%2CB0876HN2BP&srpt=CHAIRConversational Marketing: How the World’s Fastest Growing Companies Use Chatbots to Generate Leads 24/7/365 Autoři David Cancel a Dave Gerhardt se v této publikaci zabývají UX z pohledu komunikačního marketingu. Konkrétně jde o využívání chatbotů pro spolupráci se zákazníky. V knize je popsáno, jakým způsobem by měla být tato technologie implementována, co může přinášet a jaké data by se měla vyhodnocovat pro efektivní využití. Formu komunikace prostřednictvím chatbotů autoři knihy staví vedle webových formulářů a emailu jako novodobý rozvíjející se trend. Popisují, jak designovat chatbota, jaké technologie využít nebo naopak kde je chatbot efektivně využitelný. Kromě technologické a implementační roviny se zabývají například cílením robotů na zákaznické potřeby pomocí AI, využitím dat pro další analýzy nebo strategiemi udržení zákazníka pomocí využití chatbota. https://www.amazon.de/-/en/David-Cancel/dp/1119541832/ref=sr_1_1?keywords=Conversational+Marketing%3A+How+the+World%27s+Fastest+Growing+Companies+Use+Chatbots+to+Generate+Leads&qid=1637502231&sr=8-1Designing Experiences (Columbia Business School Publishing) Obecně lze říct, že tato publikace nabízí framework pro design experiences. Autoři v knize popisují, jak aplikovat user experience design, customer, service design a jak tyto jednotlivé procesy správně skloubit, aby vše fungovalo ku prospěchu. Dále se zaměřují na tři základní faktory, které si stanovili jako stěžejní. Jedná se o pochopení záměru a následné efektivity. Lidé udrží pozornost jen na nějaký čas a v každém procesu v jiné intenzitě. Druhým faktorem je zmíněná souhra jednotlivých procesů a třetí time designing. Time designing je důležitý pro pochopení celého konceptu, který je v knize popsán. Dělí se na micro experiences a macro experiences. Kniha je praktickou příručkou shrnující designérské principy v daném tématu. https://www.amazon.com/Designing-Experiences-Columbia-Business-Publishing/dp/0231191685Writing is Designing: Words and the User Experience Kniha představuje problematiku textů, které jsou vytvářeny pro služby a jejich popis. Zabývá se základními prvky jako je analýza nebo cílení, což je pro psaní textů stejně důležité jako designování jiných oblastí. Kniha obsahuje příklady z praxe, rady jak psát texty, poukazuje jak by měly texty vypadat, aby zaujaly. Teoretické výklady jsou podpořeny výzkumy a výsledky zkoumání. Kniha by měla nabídnout znalost psaní textů, zvýšit přehled o tom, jak psát a jak se nad psaním textů zamýšlet z designérského hlediska. https://www.amazon.com/Writing-Designing-Words-User-Experience/dp/1933820667Závěr Zajímavých knih o designu je více a každý rok jsou představovány nové. V tomto výčtu byly zařazeny ty, které rezonovaly v poslední době v diskuzích na internetu a které byly významně doporučovány. Avšak existují seznamy další zajímavé literatury týkající se designu a různých oblastí s ním spjatých. Komentovaný výběr nejnovějších knih o designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Design služeb v rámci frameworku ITIL

Web Vectors by VecteezyTakřka ve všech oblastech IT existují specializované frameworky, které byly navrženy a sestaveny tak, aby zefektivnily konkrétní procesy a nabídly pomoc pro širší skupiny uživatelů. Jak už z názvu vyplývá, je to rámec určitých pravidel, doporučení, platných znalostí, které by měly...

29. 1. 2022

Vylepšení služby pro předprodej lístků na hromadnou dopravu společnosti Arriva

Arriva logoSpolečnost Arriva zajišťuje dopravu ve čtrnácti zemích Evropy včetně České republiky. Zajišťuje příměstskou dopravu ve Středočeském a Plzeňském kraji s přesahem do Libereckého, Královéhradeckého nebo Jihočeského kraje. Společnost dopravuje cestující nejen autobusovými linkami, ale i vlaky. Od roku 2019 také přejala některé linky od ČD, například spoj Kolín — Tanvald. Tento přechod na jiného dopravce se neobešel bez komplikací a zmatení cestujících. Přestože přechod byl avizován dlouhou dobu dopředu, služby umožňující koupit si lístek dopředu od společnosti Arriva nejsou stále i v těchto dnech zcela uživatelsky přívětivé. Například mobilní aplikace pro koupi jízdenky vznikla až na podzim roku 2021. Do té doby cestující museli využívat buď automaty, speciální prodejní místa, anebo si jízdenku koupit až na palubě. Cestující také měli možnost od konce roku 2020 zakoupit One ticket, jež umožňoval přestupovat mezi vlaky různých společností bez vazby na konkrétní vlak. V tomto článku se budu věnovat návrhům zlepšení webového rozhraní a aplikace pro společnost Arriva, jež slouží k prodeji jízdenek. Zhodnocení webového rozhraní pro koupi jízdenky Webové rozhraní prodeje jízdenek je na první pohled příjemné. Barvy jsou laděny do tyrkysové, stejně jako jejich vlaky a vlastní logo společnosti. Web je responzivní a mapa, která zobrazuje, kde všude Arriva jezdí, je příjemně přehledná. V nižší části je nejprve sekce „Co je u nás nového“ a až poté „Dopravní aktuality“. Co bohužel postrádám, je změna webu na další jazyk, pokud by si chtěl jízdenku koupit cizinec, bude mít značný problém. Co se týče samotného aktu zakoupení jízdenky, zákazník se nemusí přihlašovat, aby mohl jízdenku zakoupit. Pokud zapomene vložit slevu (například studentskou) lze jej doplnit v jednotlivých krocích až do doby, než jízdenku vložíte do košíku. Rezervované místo si systém zvolí automaticky, nicméně zákazník jej může změnit. V plánku lze rezervovat místo pouze v jednom z vagonů. Z plánku nelze ani vyčíst, že klidová zóna má větší rozestupy mezi sedačkami na rozdíl od zbytku vagonu. Nelze ani určit směr jízdy, pokud se tedy někomu dělá špatně, když sedí proti směru. V závěrečném kroku má zákazník 6 minut na vyplnění, než bude ze stránky vyhozen. Platit se dá pouze kartou. Pokud měl již zákazník vytvořen účet, může se pomocí něho přihlásit, nicméně čas pro zaplacení se mu po přihlášení nerestartuje, pokud tedy zapomněl heslo a bude mu přihlášení trvat bude opět vyhozen. Jízdenka poté dorazí na email, SMS a pokud je uživatel přihlášen, zobrazí se i v sekci „Vaše objednávky“. Nikde bohužel není uvedeno, jaká část jízdenky bude po zákazníkovi vyžadována při kontrole a v SMS není uveden ani QR kód pro identifikaci, jako např. využívají České dráhy. V emailu zákazník pak obdrží informace s datumem odjezdu, číslem spoje a časem odjezdu, kódem sedadla a číslem objednávky, v příloze pak je celá jízdenka i s QR kódem. Nikde v příchozích údajích není možnost storna nebo jak ho v případě potřeby provést. Pokud má zákazník potřebu stornovat objednávku, k informacím o tom, jak to provést se dostane přes sekci časté dotazy. Zhodnocení mobilní aplikace pro android pro koupi jízdenky Aplikace se opět drží barevného designu Arrivy. Grafické rozhraní je zpracováno pomocí vektorové grafiky s minimalistickými ikonkami. Našeptávač na destinace z nějakého důvodu po napsání počátečních písmen například Ml zobrazuje Plumlov, Bělá pod Bezdězem, a tudíž se často musí dopsat další písmena, aby se zobrazilo vyžadované město. Kliknutím na tlačítko příjezd se tlačítko převrátí na odjezd, čas příjezdu, ale musíte zadat v jiném okénku. Lze si uložit oblíbenou trasu pomocí hvězdičky v pravém horním rohu. Co mi přijde velice nepraktické, je možnost zakoupit si jízdenku max. 15 minut před příjezdem vlaku. Pokud tak člověk cestuje s přestupem a neví, zdali daný spoj stihne, nemůže si danou jízdenku zakoupit a musí tak učinit až ve vlaku, a to bez rezervace na dané místo. Pokud se zákazník dívá v aplikace na jiné položky jako např. na zakoupené jízdenky, aby se vrátil na výběr spoje musí kliknout na ikonku lupy jež ho dokáže zpět na vyhledávání. Pokud se uživatel přeje vrátit zpět na vyhledávání, rozhodně nesmí využít tlačítko zpět jelikož pak bude z aplikace vyhozen. V dalším kroku si uživatel navolí slevy a svůj věk, může si také vybrat automatické přidělení sedadla, nebo po kliknutí na cenu si místo vybrat sám. Při výběru sedadla pak není odlišena klidová zóna od zbytku vlaku, nejsou ani zobrazeny stoly. Opět nelze poznat ani směr jízdy vlaku. Platba je opět možná pouze kartou s omezením časem na zaplacení (15 minut). Aplikace má sice příjemný minimalistický vzhled, nicméně kroky k úspěšnému koupení jízdenky mohou být lehce matoucí. Oblíbené spoje nebo často hledané se sice zobrazují a předvyplní se do vyhledávání, nicméně uživatel sám musí kliknout na tlačítko hledat, ale ne to, co má nejblíže po ruce vpravo dole, ale to, co je pod samotným vyhledávacím panelem. Kredity na nákup jízdenek lze získat pouze stornováním jízdenky, žádným jiným způsobem. Celkový postup zakoupení jízdenky má příjemnou jednoduchou grafiku, nicméně proces je neintuitivní a může uživatele zmást. Jelikož ani ze stažení aplikace nevyplývá prakticky žádná výhoda (věrnostní body, slevy) uživatel nemá dostane ani dostatek motivace mít tuto aplikaci v mobilu. Arriva aplikaceNávrhy na zlepšení Proces kupování jízdenek dopředu funguje relativně správně alespoň prostřednictvím webového rozhraní. Rozhodně by zde měla přibýt možnost zobrazení dalšího alespoň jednoho jazyku. Zákazník bohužel není vůbec motivován ke koupi jízdenky dopředu. To by se dalo vylepšit věrnostním programem. Kupující by si při kupování jízdenky online založil uživatelský účet, a to by mu poskytlo řadu výhod. Za každou jízdu by získal určitý počet věrnostních bodů. Počet bodů by se odvíjel, dle ujeté vzdálenosti při cestování s tím, že by se ujetá vzdálenost sčítala v rámci jednotlivých jízd. Za každých 50 km by pak získal jeden bod. Po dosažení 20 bodů by si mohl vybrat první odměnu nebo šetřit na další. Odměny by se pohybovali v rozmezí 20–200 bodů. Tím, že by byl uživatel přihlášen, mohl by si ukládat oblíbené trasy, které by se mu po kliknutí automaticky načetly s časy jednotlivých odjezdů. Ukládala by se i sleva daného cestujícího (např. studentská) aby na ní nemusel neustále klikat. Po zvolení dané jízdenky by pak měl možnost vybrat si místo, s tím, že na plánku vlaku by byly zobrazeny stoly a klidová zóna společně s popiskem, že obsahuje více místa mezi sedačkami. Po vybrání místa by bylo i připsáno označení zvoleného místa (klidová zóna — stůl). V rámci placení aplikace by krom kreditní karty přibyly další volby jako věrnostní body, GooglePay nebo ApplePay a možnost zaplatit až ve vlaku. Po úspěšném zaplacení by se zákazníkovi objevila věta: „Děkujeme za nákup přejeme příjemnou cestu.“ společně s animací projíždějícího vlaku. Samotná jízdenka by pak přišla na email s instrukcemi, že od zákazníka bude vyžadován přiložený QR kód, anebo kód lístku. Informace o daném spojení se pak zákazníkovi objeví také v sekci moje jízdy, kde se mu po kliknutí na daný lístek zobrazí emotikon zvoleného prostředku (vlak/autobus) QR kód pro načtení společně s kódem lístku. Pokud si zákazník bude chtít ověřit své místo, zobrazí se mu po kliknutí na Moje místo. Tady se mu zobrazí plánek společně s šipkou směru jízdy. Pokud by chtěl své místo vyměnit, musel by se vrátit do jízdenky a kliknout na položku změna jízdenky. Poté se mu zobrazí návrh přidání služeb (kolo nebo pes), změna místa a storno. Tyto změny v postupu by měly zákazníky motivovat ke koupi jízdenek dopředu, aby se dalo dopředu určit plnost vlaku. A zpřehlednit celkový proces předprodeje lístků. Také by to mělo ulehčit práci průvodčím, jenž by stačilo pouze načtení QR kódu k ověření. Může se také stát, že sníží práce na infolince společnosti, jelikož stornování jízdenky nebo např. rezervace místa pro kolo půjde vyřešit pohodlně online a zákazníci tak nebudou muset, kvůli těmto úkonům volat. Zdroje: Profil. [online]. © ARRIVA TRANSPORT ČESKÁ REPUBLIKA a.s. 2022 [cit. 23.1. 2022]. Dostupné z: https://www.arriva.cz/cs/o-spolecnosti/profil [Arriva logo]. In Arriva.cz [online]. [cit. 23.1. 2022]. Dostupné z: https://www.arriva.cz/cs/o-spolecnosti/media/ke-stazeni [Arriva aplikace]. In Play.google.com. [cit. 23.1. 2022]. Dostupné z: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.arriva.arrivapka Vylepšení služby pro předprodej lístků na hromadnou dopravu společnosti Arriva was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Service Design Workshop — Transition design: Nakladatelství bez knih

Service Design Workshop — Transition design: Nakladatelství bez knih Úvod V letošním roce se Service Design Workshop zaměřoval na transition design. Transition design pracuje na změně věci s problematickou udržitelností. Přechodu k udržitelnější možné budoucnosti předchází proces o mnoha krocích, dosažení změny trvá nějakou dobu a vyžaduje velké úsilí. Transition design se zaměřuje na vizi, někdy i desítky let vzdálené budoucnosti. Výstupem bývají strategické návrhy změny budoucnosti, které berou v potaz realitu ale nevěnují se řešení aktuálním problémům. V tomto článku mapujeme naši cestu transition designu v oblasti Knih a knižního trhu. Vize budoucnosti Pro vytvoření vize budoucnosti jsme využily canvas Snapshot of Lifestyles in 2050. Utvořená vize adresovala předem definované problémy, například v roce 2050 nebudou tištěné papírové knihy, bude deficit papíru. Z takto definovaných problémů pramení také nové příležitosti — nebude nutnost mít fyzické sklady a také vznikají nové moderní technologie. Naší vizí je vytvořit nakladatelství bez knih, jedná se o vizi, která bude reagovat na zmíněné problémy i nově vzniknuté příležitosti. Ukázka vytvořeného canvasuExistující projekty Zaměřily jsme se primárně na zdroje, služby, produkty a organizace, které nám pomáhaly naplnit vizi. Našly jsme zajímavé články, které pojednávaly o životě v roce 2050 a také ty, které byly zaměřené na virtuální showroomy, ekologické hledisko. V neposlední řadě jsme se podívaly také na stránky sdružených organizací knihkupců, které nám napomohly k pochopení fungování sdružení pro další práci k vytvoření Profesní Organizace Malých a Nezávislých Nakladatelů (POMaNN). Pro kritické zhodnocení vybraných zdrojů jsme využily volně dostupných tarotových karet The Tarot Cards of Tech. Například u hodnocení zdroje Svět v roce 2050 jsme pomocí karet vyhodnotily, že Zemi již bude v roce 2050 sužovat nedostatek vody, což může mít za důsledek stopku výroby papíru. Mobily již budou pasé a na pořadu dne budou jiná zařízení, např. multifunkční zařízení, inteligentní technologie v brýlích atp. Hodnocení vize světa v roce 2050 pomocí tarotových karetKritické zhodnocení skupiny zdrojů, vztahující se k budoucí podobě trhu a roli, kterou v ní budou zastávat technologie, nám pomohlo načrtnout zřetelnější rysy nakladatelství bez knih, které se dále odrazily v samotném projektu. V souvislostí s predikcí virtuálních obchodů s interaktivními prvky jsme nahlíželi na změny kulturních návyků, jež by takovýto stav doprovázel, ale také na problematiku přístupnosti z řad široké veřejnosti, stejně jako specifických skupin uživatelů. Hodnocení virtuálních showroomů za pomoci tarotových karetV rámci rešerše jsme pracovaly s řadou dalších zdrojů. Jak to bude s papírem jsme mohli vidět ve vizi 2050 společnosti Epson. Dále jsme se zaměřily na asociace sdružující knihkupce, což nám posléze pomohlo při tvoření organizace POMaNN, konkrétně se jednalo o Booksellers Association in the UK & Ireland a American Booksellers Association. Další zdroje se týkaly virtuálních showroomů a ekologické vize budoucnosti. Náš projekt Výsledným artefaktem je instagramový účet Profesní organizace malých a nezávislých nakladatelů, který z hlediska marketingu mapuje cestu vedoucí k naplnění naší vize, tedy Nakladatelství bez knih. Pro jeho vznik jsme tedy nejprve vytvořili příběh, začínající v současnosti a vycházející z aktuálních iniciativ a projektů malých a nezávislých nakladatelů a končící v době, kdy nakladatelé již nebudou vydávat papírové knihy, nebudou existovat kamenné obchody, naopak bude existovat nový obchodní model, jenž bude přímou cestou mezi nakladateli a čtenáři a nebude tak nutný zprostředkovatel, čímž odpadne rabat. Klíčové momenty v příběhu jsme umístili na časovou osu znázorňující období od roku 2030 do roku 2050 a poté jim dali podobu instagramových příspěvků. Na počátku příběhu stojí vznik Organizace malých a nezávislých nakladatelů, která sic stvoří na poli knižního trhu nového hráče, nestvoří monstrózního hybrida typu Amazon, pohlcující malé subjekty a odebírající jejich zisk. Naopak zastřeší malé subjekty, poskytne jim benefity, které dále představíme a nebude ovlivňovat a zasahovat do jejich klíčových rozhodnutí (produkce apod.). Bude vybírán členský poplatek pouze v takové výši, která je nutná pro zajištění chodu organizace a poskytování jejich služeb. Pokud by bylo potřeba zvýšení v případě nárůstu finanční náročnosti služeb, bude muset být odhlasováno větší než 90% většinou členů. Časová osa významných momentůKlíčové příspěvky Jeden z počátečních příspěvků znázorňuje výstupy první konference, tedy především ujasnění si problémů, kterými by se organizace měla dále zabývat a diskutovat o nich. Vzhledem k tomu, že se jedná o první konferenci, tak problémy či témata odráží především současný stav a postupem času uvidíme jejich přerod a vzniklá řešení. Témata pro budoucí diskuzi byla zvolena na základě předchozí analýzy či mapování malých hráčů a obecněji se soustředí především na schopnost konkurovat velkým hráčům z hlediska ceny a propagace a bere do úvahy i možný návrat přísnějších proti pandemických opatření. Tyto proměnné napomáhají predikovat budoucí cestu malých nakladatelů. Příspěvek vyzývá k zapojení se do výzvy „Kniha mého srdce“, přičemž výzva nabádá k tomu, aby se nakladatelství spojila se svým okolím, komunitou či další institucí a vytvořila originální knihu. Výzva vychází z komunitního pojetí nakladatelství jakožto organizací, jež mohou podporovat a být v blízkém kontaktu se svou komunitou, ať už se jedná o komunitu čtenářů, či komunitu vyskytující se v blízkosti sídla nakladatelství. Další příspěvek poukazuje na to, že vzniknul společný e-shop na základě zmíněné konference 3. konference POMaNN (lze vidět na časové ose významných momentů výše). Společný e-shop v této fázi není výsledkem či cílem našeho projektu. Jedná se o přehledné místo, pomocí kterého se mohou nakladatelé prosazovat v online prostoru, zároveň je to místo, kde mohou nakladatelé propagovat své komunitní aktivity. Společný e-shop je tedy pomocníkem k dosažení vize 2050. Příspěvek o virtuální realitě má vzbudit pozornost malých a nezávislých nakladatelů vůči změnám, kterým budou čelit v budoucnosti a otevírá tak debatu. Příspěvek jsme vytvořily na základě předchozí rešerše služeb a zdrojů. Svět v roce 2050 bude velmi odlišný, papírové knihy již mohou být pasé, mobily nebudou, je možné, že se budou muset i nakladatelé uchýlit ke změně a pracovat např. s virtuální realitou — či jinou technologií, je totiž možné, že po roce 2030+ již budou vyvinuty další. Naší vizí je vytvořit virtuální showroom s interaktivními prvky, kde by mohli zákazníci nakupovat digitální tituly z pohodlí jejich domova. Technologii, kterou by při tom využívali jsme nespecifikovaly např. na VR brýle, a to z toho důvodu, že se v roce 2050 budou používat takové technologie a zařízení, která v současné době ještě neexistují. Zaměření na konkrétní technologii či zařízení by tedy bylo omezující. Závěr Na závěr workshopu jsme prezentovaly naši vizi, projekty a artefakt našim kolegům a získaly jsme tak cennou zpětnou vazbu v podobě diskuze. Věříme, že případná realizace našeho nápadu by mohla být v budoucnosti zajímavým a užitečným projektem. Autorky: Alexandra Jakabová, Jana Balajková, Karin Vicianová, Simona Viktória Karásková, Vendula Pavková Service Design Workshop — Transition design: Nakladatelství bez knih was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

UX dizajnérka Katka: “Keď nič nedáš na internet, aby to mohol niekto vidieť, ťažko ťa niekto bude…

UX dizajnérka Katka: “Keď nič nedáš na internet, aby to mohol niekto vidieť, ťažko ťa niekto bude vnímať.” Katka Štefániková je 24-ročná UX/UI dizajnérka, ktorá už v dizajne pracuje od svojich 16-tich rokov. Od tej doby sa vypracovala tak, že teraz pracuje pre úspešný startup Around založený priamo v Silicon Valley troma šikovnými Čechmi a Slovákmi. Around je aplikácia na videohovory zameraná hlavne na B2B – ponúka neštandardnú, light formu videokonferencií a uľahčuje tak prácu v remote tímoch. Pri jej vývoji kladú obrovský dôraz na UX, vďaka ktorému sa produktu darí aj napriek vysokej konkurencii. Around používajú ako komunikačný kanál tímy v známych službách ako je Canva, Ideo, Miro, Netflix, Uber a mnoho iných. Around má slúžiť ako príjemný pracovný nástroj, preto je jeho design viac než podstatný.Ako vyzerá tvoj typický pracovný deň v Arounde?Prídem okolo desiatej, lebo máme s kolegami dve časové zóny – časť tímu je v Európe, časť v Amerike. Vybavím si všetko nekreatívne, nejaké emaily, správy, otázky čo pribudli v noci alebo deň predtým. Poobede začínajú meetingy a až do večera robím kreatívnu prácu. Záleží to aj od toho, či sme pred releasom, vtedy väčšinou celý deň odpisujem developerom. Čo je náplňou tvojej kreatívnej práce?Ak máme zadefinované zadanie, tak na tom začínam robiť ja, potom sa pridá product manager a spolu sa snažíme prísť na riešenia, ktoré by boli možné. Keď sme ako-tak spokojní (aj dizajnér, aj manažér), tak to konzultujeme s developermi. Pracuješ ako Senior Digital Product Designer. Čo tvoja pozícia obnáša?Je to kombinácia UX, UI designu a toho, aby sa to skĺbilo s potrebami nielen našich používateľov, ale aj stakeholderov. Aby sa to stretlo všetko dokopy aj z biznisového hľadiska tak, aby to bolo ideálne pre všetky strany. Niekedy je ale biznisový zámer a smerovanie firmy trochu nadradený tomu, aby mal používateľ skvelú skúsenosť. Občas totiž, keď dáte používateľovi niečo, čo chce, zistí, že to vlastne ani nepotreboval a vás to zbytočne zdržalo. Na čo sa najviac sústredíte pri vývoji Aroundu?Neustále byť o krok vpred pred konkurenciou. Vytvárať funkcie, ktoré používateľ priamo nežiada. Ani nevie o tom, že ich chce... ale keď ich dostane, zistí, že presne to potreboval. Napríklad funkcie Vibes a Games, kde si môžu používatelia pustiť hudbu, zrelaxovať... alebo si pred meetingom dajú počas čakania zopár kôl hry. Vibes používame napríklad na all-hands alebo standup meetingoch, aby tam na začiatku nebolo hrobové ticho :) Čo ťa na tvojej práci baví?Baví ma to, že ako dizajnér môžem pomôcť ľuďom zjednodušiť život, urobiť niečo tak, aby to bežný človek pochopil, aby ho to zaujalo alebo pomohlo mu to v jeho biznise. Zaleží na tom, čo robíte a pre koho, ale väčšinou sa snažíte dizajnom niečo vyriešiť. Čím viac to je komplikované, tým viac sa to snažím urobiť jednoduchšie a pochopiteľnejšie. Čo je naopak najťažšie?Komunikácia s klientom. Vo firme, v akej som ja, je to tá fáza, kedy sa dáva spätná väzba, čo treba ešte upraviť a zmeniť developermi. Je to vyčerpávajúce, lebo jedna vec je navrhnúť design – ten môže byť akokoľvek perfektne premyslený, ale druhá vec je to, ako sa reálne naimplementuje. Čo si študovala?Digitálny dizajn v Ateliéri digitálneho dizajnu na Univerzite Tomáše Bati v Zlíne. Skončila som po bakalárovi, lebo konkrétne u mňa nemalo veľký význam ďalej študovať – pracovala som nepretržite od 2. ročníka na strednej. Zo začiatku som robila pro bono projekty, potom som robila pre agentúru, svoje projekty, školské projekty... všetko sa to tak spojilo, až bola škola len popri tom. Máš pocit, že ti vzdelanie pomohlo v kariére?V kariére ani tak nie, ale vysoká škola vám dáva jednak kontakty, ktoré sa môžu zísť a tiež vám dáva priestor vyskúšať si veci, ktoré by ste si inak nevyskúšali — nebudete mať na to ani čas. V mojom prípade to boli všetky tie digitálne veci, ku ktorým bežne nemám prístup. Napríklad dataprojektor, ktorým sa robí videomapping (premietanie na budovu) a podobne. Už počas strednej školy si začala pracovať. Máš vo svojom portfóliu nejaké zvučné značky, pre ktoré si robila?Napr. O2 Slovensko, agentúra Cleevio a z produktov GoOut, teraz Around. Povedala by som, že práca v agentúre je dobrá škola pre dizajnéra, pretože projekty idú ako na páse, vyskúšate si veľa rôznych vecí. Pre učiaceho sa dizajnéra je oveľa lepšie ísť do agentúry, priamo do officu - medzi ľudí, než robiť vzdialene na pre klientov. Človek sa tým viac naučí a získa cenný feedback, ktorý sa vzdialene tiež dá získať, ale predsa je len trochu iný. Ako dlho už pracuješ pre Around a ako si sa tam dostala?Nastúpila som v septembri 2020. Keď sa prezentujete na internete, nemáte problém niekoho kontaktovať, zbierate kontakty... zistíte, že medzi dizajnérmi je veľmi dobrá komunita, ktorej sa môžete niečo opýtať. Do Aroundu som sa dostala práve vďaka kombinácii práce, ktorú dávam na internet, a komunity. Musho (Michal Šimkovič), šéf nášho dizajnového tímu pôsobiaci v Californii, je z tejto komunity a poznáme sa ako dizajnér dizajnéra asi 7-8 rokov. Akú komunitu myslíš?Povedala by som dizajnérsku komunitu – väčšinou sa slovenskí a českí dizajnéri poznajú. Tým, že sa takto navzájom poznáme, sa často stáva, že firma nenapíše inzerát na pracovnú pozíciu, ale rovno dizajnér kontaktuje dizajnéra, či náhodou nie je voľný alebo nepozná niekoho, kto hľadá prácu. To znie super, byť súčasťou komunity vyzerá byť pre dizajnéra dôležité.Áno, netreba sa báť niekomu napísať o pomoc, feedback. Netreba sa báť dať na internet veci, ktoré nie sú dokonalé. Keď s nikým nekomunikuješ a nič nedávaš na internet, nič nedávaš von, aby to niekto mohol vidieť, ťažko ťa niekto bude vôbec vnímať. Venuješ sa nejakej forme sebarozvoja?Momentálne nemám čas, ale plány sú. Totiž keď človek robí na produkte, robí na jednom jedinom projekte celý čas a je dobré robiť aj niečo pomimo - niečo na rozptýlenie a skúšanie nových vecí, ktoré sa nakoniec môžu zísť aj v práci, ktorú robí. V škole sme mali množstvo kreatívnych projektov, ktoré ale nemali veľký súvis s realitou. Na druhej strane som mala stále klientov, pri ktorých som sa prácou rozvíjala. Zúčastnila si sa nejakých kurzov?Jedného.... ale inak nie. Keď som bola v Cleeviu, mala som tam veľmi dobrého dá sa povedať mentora, product ownera, ten mi dosť pomáhal. Mať nejakého mentora, ktorý ti povie, čo by si mohla zlepšiť, čo je zle, čo je dobre, to je pre mňa oveľa lepšie ako prejsť nejakým kurzom. Ktoré sú podľa teba najdôležitejšie vlastnosti dizajnéra?Komunikatívnosť, zodpovednosť a kúsok sebakritiky. Ale najdôležitejšia je tá zodpovednosť, lebo keď dizajnér nesplní určený deadline, tak si jednak neváži čas ostatných a po druhé, nerobí o sebe dobré meno okoliu, s ktorým pracuje. BONUSOVÁ OTÁZKA: Čo by si poradila začínajúcim dizajnérom?Dizajnér má skvelé možnosti v tom, že má komunitu, ktorá mu môže pomôcť k sebarozvoju a k pracovným príležitostiam. Môžete si dávať rady a pomáhať si niečo vyriešiť. Je veľmi užitočné chodiť na meetupy a konferencie – napr. By Design Conference, Mouvo v Prahe, OFFF v Barcelone a Web Summit. Len niektoré sú drahšie. Ja som väčšinou chodila v Prahe po meetupoch, občas to robia firmy ako Avast, Kiwi, ale aj jednotlivci – my máme napr. skupinu „Slovenskí dizajnéri v Prahe“ a tam sa vždy stretávame asi dvadsiati. Katke ďakujem za rozhovor a čitateľom pripájam link, kde sa môžu dozvedieť niečo viac o Katke a jej portfóliu: https://dribbble.com/kstefanikova/projects https://neviditelne.sk/katka-stefanikova UX dizajnérka Katka: “Keď nič nedáš na internet, aby to mohol niekto vidieť, ťažko ťa niekto bude… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

“Není nic více inspirativního než lidi, kteří dělají to, co je skutečně od srdce baví, a v čem se…

“Není nic více inspirativního než lidi, kteří dělají to, co je skutečně od srdce baví, a v čem se snaží být jiní než ostatní.” Foto: Romana Slovák BláhováRozhovor s Romanou Slovák Bláhovou, produktovou designérkou, která pracuje šestým rokem u firmy Baťa a bydlí v bývalém areálu Baťových továren. Je to tedy příkladná Zlíňanka tělem a duší. Rozpovídala se o tom, jaká je její práce v korporátu, jakou má zkušenost s UX designem, i jak se její kariéra, založena na botách, přelévá do osobního života. Jaká je vlastně náplň tvé práce? Jak je u nás ve firmě oblíbené rčení “taková holka pro všechno”. Když je člověk ve firmě šestým rokem, dostane se ke spoustě věcem i nad rámec své pozice. Primárně však navrhuji kolekce Weinbrenner (inhouse brand Baťa) pro Bata Česko, a také pro Bata Italy. Dále pak vybrané vzory přímo pod brandem Baťa. Mám na starosti přípravu nových vzorů a kolekcí. Jejich vizualizace v grafickém programu. Přípravu materiálového složení jednotlivých vzorů. Nutná je komunikace s dodavateli materiálů, jako jsou nové podešve, usně, textílie a další komponenty. Je potřeba na nové vzory dořešit ty nejmenší detaily jako jsou zdrhovadla, šněrovadla, kroužky. Mnoho dodavatelů těchto materiálů je v zahraničí, takže člověk aspoň angličtinu využívá na denní bázi. Pokud je to však možné, využíváme maximálně také české dodavatele, aby se výroba držela co nejblíže a pořád se dalo mluvit o lokální výrobě. Nyní jsem se také nově leader Baťa design studia. Je to projekt v počátcích, který jsem nyní převzala od kolegyně. Jedná se o projekt zaměřený na zpracování zbytkových usní z naší továrny, na personalizované návrhy našich ikonických “farmářek” Weinbrenner. Zákazník si na naší flag ship prodejně na Václavském náměstí v Praze může navrhnout vlastní design těchto bot. Primární myšlenka byla využívat zbylé materiály a omezit tak “odpad” z výroby továrny. Zájem zákazníků narůstá a bude to chtít rozvíjet dál. Kromě tohoto spolupracuji na kolekcích také se svými kolegy z oddělení nákupu. Pomáhám ji s vizualizacemi jejich již rozpracovaných vzorů — doladit barevnost, detaily. Dostala jsem se taky k návrhům prinntům, které se pak prolínají kolekcemi obuvi, ale taky doplňků -kabelky, peněženky, atd. Jak vypadá tvůj běžný den u Bati? Svůj den se snažím začít dobrou kávou, pozdravení se s kolegy. Pak se vrhnu na přečtení emailů. Většinou mě čekají emaily z továrny a pak od dodavatelů komponentů a materiálů na obuv. Vyjedu si výsledky prodejů, naše bestsellery v daném období. Když projdu tyto věci, domluvíme se s kolegy a šéfem, co je prioritně potřeba vyřešit. Běžné dny se hodně mění v závislosti na tom, v jaké fázi sezóny se zrovna nacházíme s kolekcemi. Ze své pozice spolupracuji s více odděleními, hlavně s oddělením nákupu, marketingu a e-commerce , takže během dne probíhají konzultace a meetingy, na kterých řešíme tvorbu kolekcí a věnujeme se jednotlivým projektům detailněji. Mezi těmito věcmi si musím najít čas i na samotné návrhy a tvorby vizualizací nových projektů. Takže takový běžný den na mé pozici je většinou hodně rozlítaný a je potřeba být připravený skákat z jedné věci na druhou. Co tě na tvé práci baví nejvíce? Nejkrásnější věc je vidět, jak se z počátečního návrhu stane finální produkt. Vidět svůj návrh na nohou zákazníka na ulici ve městě. Baví mě ta kreativní strana této práce. Mám kolem sebe spoustu inspirativních lidí, od kterých se každý den učím něco nového. Co pro tebe bylo během kariéry designéra zatím nejtěžší? Nejtěžší je myslím práce v korporátu. Každé oddělení má své vlastní pravidla. Také továrna se kterou spolupracujeme je takový malý stát ve státě. Někdy projekty váznou pouze na komunikaci a papírování. Nejtěžší je když kreativní člověk narazí na pravidla, nařízení a neochotu. Co bys doporučila člověku, který by se chtěl stát produktovým designérem? Doporučila bych mu, aby nikdy neztratil nadšení a takovou tu počáteční naivitu, že je všechno možné. Každý designér by se měl držet hesla — může to být pěkné, ale musí to být funkční! Setkáváš se s pojmy design informačních služeb nebo jen design služeb? Zabývá se tím přímo někdo u Bati? Vím že ve světě práce české Republice je toto relativně nový pojem, ale s těmito pojmy jako UX a UI design se setkávám již od vysoké školy. Jako produkťák samotný bych se s tímto pojmem nesetkala. Ale v rámci již zmíněného projektu Baťa design studio, pracuji s tzv. konfigurátorem pro vytvoření návrhu obuvi z jednotlivých zbytkových materiálů. Zatím je to pouze velice jednoduchá věc, která vznikla trošku ve spěchu a s omezeným budgetem. Nyní však spolu s marketingovým oddělením a vývojáři pracujeme na nové podobě, jak tento konfigurátor pro zákazníky připravit, tak aby byl user friendly a splňoval vše co od něj očekáváme. Přímo v tomto odvětví designu informačních služeb v rámci naší firmy, konkrétně našeho webu se zabývá naše oddělení e-commerce ve spolupráci s vývojáři. Design služeb pak využívá oddělení marketingu, např. u našeho Baťa klubu, při analýze chování zákazníků a konkrétně našich “klubistů” v této chvíli však pouze externími firmami. Proč jsi si zvolila zrovna firmu Baťa? Po přestěhování do Zlína po vysoké škole, jsem při hledání práce oslovila prvotně strojařské firmy na základě svého vzdělání. Nabízené pozice však nesplňovala mé očekávání. Měla jsem představu, že budu dělat konstruktéra, nebo designéra ve strojírenství. Narazila jsem tehdy však na krutou realitu, že v mnoha těchto firmách si představují převážně muže, nebo člověka s letitou praxí. Tak jsem se dostal do retailu a více se začala zabývat fashion odvětvím. Skrze tuto zkušenost, jsem se dostala právě do firmy Baťa. Zlín a Baťa, byl to osud. Co jsi studovala za obor na vysoké škole? A jsi ráda za to, co jsi studovala? Jak jsem nakousla již dříve. Jsem v základu strojař. Studovala jsem Průmyslový design ve strojírenství na Vysokém učení technickém v Brně. Jsem za to neskutečně ráda. Já jsem k technickým oborům tíhla odjakživa, mám za sebou také strojní průmyslovku. Matematika, deskriptivní geometrie to bylo moje. Zároveň jsem byla ale duší umělec. Takže pro mě to bylo ideální spojení. Čerpám z toho do dnes. Navrhovat pěkné věci může být krásné, pokud však nefungují nedává to smysl. Na našem oboru byl kladen hlavní důraz na funkčnost a až potom na vzhled. To si myslím, že bylo nejdůležitější do budoucí praxe. Ač jsme byli technický obor měli jsme široký záběr. Od pochopení a návrhů obrovských strojů, přes návrhy interiérů, po návrhy typografického zaměření. Byl ti zvolený obor přínosem v práci designéra? Myslím, že toto jsem obecně obsáhla vše v předchozí otázce. Já se zatím plně nezaměřuji na konstrukci obuvi. Na těch pracuje můj kolega s mnohaletou praxí s konstrukcemi obuvi. Já jsem více přes vzhled. Pro finální návrh je však nutné chápat jak navrhovaný produkt vzniká, jak funguje, a jaké náležitosti a normy je potřeba při výrobě dodržet. Proto jsem vděčná za své technické vzdělání, které mě naučilo zaměřovat se právě na funkčnost a i ty nejmenší detaily. Kdyby jsi mohla studovat kterýkoliv další obor, jaký by sis vybrala? Kdybych si měla vybrat možnost dalšího vzdělání ke svému již “dostudovanému” pravděpodobně bych chtěla prohlubovat znalosti v obuvnictví. Již jsem se o tyto obory zajímala na Univerzitě Tomáše Bati přímo tady ve Zlíně. Všechny tyto obory jsou však možné pouze prezenční výukou, což bohužel spolu s práci na plný úvazek není proveditelné. Pořád mám v záloze doplnění studia v marketingu. Myslím si, že dobrý marketing je v dnešní době klíčem ke všemu. Sebevzděláváš se teď prostřednictvím kurzů nebo nějakých školení? V rámci práce se snažím vzdělávat stále. Obuvnictví je v základu hodně specifický obor. Snažím se držet krok s módními trendy, sleduji módní návrháře a jejich poslední kolekce high fashion, protože ty se následně promítnou do módních trendů i běžného oblékání a obouvání nás “běžných” lidí. Stejně tak se zajímám o obuvnickou historii. Mnoha trendů se stále vrací, takže je potřeba mít obecný přehled o ikonických modelech, které vídáme do dnes v různých obměnách. Stejně tak se vzdělávám v materiálech. Jen usně (kůže) jsou věda sama o sobě. Jak do toho člověk přidá textily, koženky, nové eco materiály, je toho spousta s čím je potřeba držet krok. Nyní mám rozjedený také intenzivní kurz konstrukce obuvi s jedním z vyhlášených profesorů obuvnictví ve Zlíně. Je vás produktových designérů ve firmě více a pracuješ spíše v týmu? Naše oddělení je tří členné. Já, kolega přes konstrukci a náš šéf, který je naše spojka s italským týmem. Má pod sebou také implementaci speciálních technologií do naších produktů — vylepšení našich produktů díky speciálním materiálům a technologiím. Na těchto a dalších věcech spolupracujeme celosvětově nejen s Itálií, ale také např. s Indií, Čínou, Chille atd. Spolu v rámci oddělení spolupracujeme na denní bázi. V úzké spolupráci jsme pak nejvíce s týmem nákupu. Ti nám zadávají své požadavky a představy pro další sezóny a kolekce pak tvoříme všichni společně. Další úzká spolupráce musí také být s výrobou. Spolupracujeme vždy až do vytvoření konfirmačních vzorků, než se bota pustí do výroby. Takže dalo by se říct, že produktový designer jsem v naší firmě pouze já, je to však vždy týmová spolupráce na finálních kolekcích. Ještě před Covidem jsem viděla ve výloze Bati na České vystavené upravené gumáky, a jeden z nich jsi designovala ty. Měla jsi u tohoto tvoření zcela volnou ruku? V rámci jakého projektu to bylo uskutečněno? Zrovna toto byl skvělý projekt. Jednalo se o návrh holínky — přetvoření klasické podoby gumáky jak ji známe v umělecké dílo. Já a jiní kreativci, jsme ztvárnili jeden půl pár gumáků dle své fantazie. Tyto výtvory pak byly vystaveny na naší moravské flag ship prodejně v Brně na České ve výloze. Následně se tyto díla pak vydražily v dražbě pro Nadaci DRFG. Celý tento projekt svázán s umístěním deštníků na České v Brně a dotvořil, tak kompletní “dešťový komplet” kolínky a deštník. Plánuješ dál pracovat u Bati? Ano, myslím že u Bati jsem si prošla již určitým vývojem kariéry — od navrhování výloh a prezentačních prvků, až po produktové návrhy. Věřím, že zde mám stále kam se vyvíjet a co se učit. Jaká je tvá vysněná práce/kariéra? Popravdě nevím jak na tuto otázku odpovědět. Vždy jsem si říkala, že jednou přijde ten den, kdy budu moct s jistotou říct “teď chci dělat toto, to je můj cíl”. Ten den ale stále nepřišel. Moje sny a plány se stále vyvíjejí. Asi jsem za to i svým způsobem ráda, protože jsem nezůstala ještě sedět na zadku a pořád se snažím někam posunout a hledat. Pozice designera byla můj sen. Slovo designer však obsahuje mnoho, pořád se to mění a vyvíjí, a pro každého to znamená něco jiného. Takže jsem za to ráda, nejsou nastaveny mantinely, za které by nešlo jít dál. Promítá se tvá práce designéra nějak i do tvých koníčků a osobního života? Myslím, že se nedá vydat na cestu “designera” nebo jinak řečeno “kreativce” bez toho aniž by to ovlivnilo jen pracovní stránku života. Je to povolání, koníček, životní styl. Je to něco co je s tebou pořád. Aplikuješ to v dennodenním živote prakticky u všeho. Je to součástí života. Promítne se to v oblečení, vybavení bytu, v tom jakými lidmi se obklopuješ. Samozřejmě pak ve volně “koníčků” a trávení volného času. Konkrétně má práce produktového designera přímo u Bati má jeden vedlejší účinek — záliba v obuvi. Když je v tom člověk každý den, nejde mít jedny boty na sezónu. Člověk si pořídí jedny, dvoje, desatery. Samozřejmě to začne znalostí produktu, osvětou ohledně chování se nohy v uzavřené v obuvi. Víš, že obuv je potřeba střídat alespoň ob den, aby se zachovala správná hygiena. Zjistíš, že syntetické neprodyšné materiály za pár korun, není něco co chceš mít v botníku. No a tak se “sbírka” začne rozrůstat. A tot se pak začne dít celé rodině a lidem okolo tebe, které zásobuješ obuvnickou osvětou. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha z oblasti designu? Nemůžu říct, že mám pouze jednu. Z “designérských” knih čerpám inspirace stále. Mezi oblíbené pak patří např. Designové myšlení (Gavin Ambrose, Paul Harris), Tak nám prý forma sleduje funkci (Jan Michl), Příběh umění (Gombrich), Brněnský architektonický manuál. A mnoho dalších. Je to celoživotní studium, objevování a studování nových inspirací již vytvořeného. Nejvíc mě vždy inspirovala architektura. Není potřeba ležet v knížkách, člověk je venku, kde sleduje lidi co mají na sobě — doplňky, obuv (nemoc z povolání), zároveň však může obdivovat architektonické skvosty své doby, které tu máme dodnes se svým odkazem. Líbí se mi kontrast architektury-trvalé, oproti fashion designu, který přichází a odchází ve vlnách. Máš nějakého oblíbeného designéra(ku)? Je to stejný případ jako u oblíbené knihy. Nejde říct jedno jméno. Je to obrovská skupina lidí, kterými se inspiruji a snažím se sledovat jejich práci. Od designérů, návrhářů, architektů. Baví mě lidi, kteří mají zápal pro to svoje ❤. Není nic více inspirativního než lidi, kteří dělají to co je skutečně od srdce baví, a v čem se snaží být jiní než ostatní. Ať už navrhují oblečení, dům, nebo třeba praží kávu — jde o ten zápal. Jak ovlivnila pandemie Covidu tvou práci? Myslím že Covid byl pro mou kariéru i práci samotnou docela zásadní. Prvotně to bylo z důvodu, že jsem chtěla změnit zaměření a začala jsem se orientovat na práci nákupce. Chtěla jsem se jako nákupce pro Baťu vydat do světa. Objíždět dodavatele a tvořit kolekce přímo u nich, jak tomu dříve bylo zvykem. To však s příchodem Covidu skončilo a mně to stoplo tyto plány. Další velkou změnu nám to přineslo ve výrobě. To co se dříve vyrábělo nebo dováželo z Číny a Indie, se vlivem pandemie vrací zpátky do Evropy. Tohle je možná jeden z mála přínosů Covidu, že se tyto věci vrací zpátky k nám. Vyhovuje ti homeoffice a byl by pro tebe jako designéra dlouhodobě možný? Homeoffice je hodně horké téma. Pro mnoho firem, je to již díky Covidu samozřejmost. U nás je to zatím pořád kontroverze. Mnoho lidí je “pro”, mnoho lidí, hlavně z vedení, je “proti”. Pro mě konkrétně by homeoffice byl možný jen omezenou dobu. Pracuji hodně s fyzickými materiály — podešve, svršky, další komponenty. Je to něco bez čeho se doma neobejdu. Jsou dny, kdy je potřeba řešit pouze administrativní věci, nebo pracovat na návrzích. Pak je home office bez problému možný. Pokud to však situace nevyžaduje, snažím se pracovat v office. Abych mohla efektivně vše řešit na místě s kolegy. Někdy se hodně věcí tzv. ”ztratí v emailech” a řešení problémů je delší než by bylo nutné. Na tvém Instagramu jsem viděla, že jsi byla pracovně v Kodani. Co ti taková „pracovní cesta“ přinesla? Tato cesta byla v rámci mého “přechodu” na pozici nákupce. Jednalo se o pracovní cestu za dodavateli obuvi z této části Evropy. I když kariéra nákupce nevyšla, tak tyto cesty do zahraničních měst beru jako takové “window shoppingy”. Člověk vždy v jiných městech Evropy načerpá inspiraci a povědomí o trendech mimo Českou republiku. Práce designera nejde dělat pouze od stolu a počítače. Je potřeba vyrazit za inspirací ven, ale také za hranice. Vidíš se u Bati i za několik let nebo máš vysněnou jinou práci? Člověk nikdy neví. Baťa a Zlín jsou již srdcové záležitosti. Jak to jednou člověk zažije, těžko se odchází. Kdyby se mé pracovní cesty však rozdělily s firmou Baťa, tak doufám, že pořád budeme udržovat pracovní, ale také přátelské kontakty. “Není nic více inspirativního než lidi, kteří dělají to, co je skutečně od srdce baví, a v čem se… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 1. 2022

Jak přemýšlíme při navrhování produktu, tak můžeme uvažovat i o vlastní kariéře

Designový proces se nemusí týkat jen produktů a služeb, ale můžeme jej aplikovat i na život a práci. O tom, jak prototypovat vlastní kariéru i proč práci v IDEO vyměnila za Web3 projekty, jsme si povídaly s Charlotou Blunárovou. Vícekrát jsem tě slyšela mluvit o vztáhnutí jednoho z designových principů, prototypování, na kariéru. Mohla bys krátce popsat, co si pod tím představit? Jsem designér a když říkám designér, tak to znamená několik různých zaměření, kterými jsem prošla za posledních 10 let. Začínala jsem studiem průmyslového designu v Brně na VUTčku, tam jsem si uvědomila, že mimo navrhování strojů nebo spotřebičů, mě baví k tomu chystat plakáty nebo dokumentaci. Takže jsem sklouzla ke grafickému designu. Pak jsem se začala bavil s lidmi, kteří se soustředili na design služeb, o kterém se tehdy v Česku začínalo mluvit. Takže tam jsem přičichla zase k něčemu dalšímu. To formovalo můj vhled do designu, který nebyl ukotvený jenom v jednom médiu nebo jenom jednom odvětví. Už na vysoké škole jsem si uvědomila, že se nevidím jako průmyslový designér. Zrovna jsem měla psát diplomku a přitom jsem si nebyla jistá, jestli chci zůstat v oboru. To mě donutilo se začít rozhodovat, kudy se vydat. To byl můj první krok k prototypování kariéry. Když jsem seděla v dílně mezi pěnovými a hliněnými prototypy ke své diplomce, ve které jsem navrhovala elektronickou pokladnu, tak jsem si uvědomila, že tak jak přemýšlím nad produktem, můžu přemýšlet i o práci. Nebyla to nová nebo inovativní myšlenka — existuje i hodně knížek o tom, jak využít designérský proces, který známe z designu služeb nebo produktů, a uplatnit ho sami na sobě. Například Designing Your Life Book od Bill Burnetta a D. Evanse. Jak to v tvém případě probíhalo? Já jsem se tehdy rozhodla na rok přerušila studium a šla jsem na tři stáže. Rozeslala jsem spoustu portfolií a modlila se, aby mě někdo vzal. Měla jsem štěstí a mohla jsem tak jít na stáž do tří různých firem. Jedna se týkala produktového designu, jedna spíš UX a designu služeb a jedna vizuální komunikace a grafického designu. Na každé z nich jsem byla tři až šest měsíců a zjistila jsem, že i za tak krátkou dobu, se člověk může hodně naučit o oboru, prostředí i sám o sobě. Kdybych to takto neudělala, možná bych pořád směřovala jedním kariérním směrem, ve kterém bych pak nebyla spokojená. Představovala bych si to totiž třeba úplně jinak, než to ve skutečnosti je. Z toho jak to popisuješ, to vypadá jako hodně řízený proces, který byl z tvojí strany hodně uvědomělý a během kterého jsi hodně pracovala s reflexí a celý proces řídila. Bylo to skutečně tak, nebo to bylo hodně i o tom, jak jednotlivé příležitosti přicházely? Myslím, že v tomhle to máme my, designéři, dost zjednodušené — jsme nuceni dělat si portfolia. Takže kromě nějakého CVčka musíme popsat sami sebe, naši práci a zdůvodňovat, proč a jak ji děláme. To neustále vytváří takovou krizi identity a osobnosti. *smích* Člověk s ním nikdy není spokojený, třicetkrát to předělává a pak se stejně další den probudí s tím, že to vůbec nereflektuje, kým je. To pro mě byl moment, kdy jsem si říkala: „OK, jsem ve škole, zatím jsem neměla prostor setkat se s tím, jak můj obor skutečně funguje v praxi. Takže se potřebuju dostat do praxe, zároveň nechci ze školy odejít. Tak jak to teď udělám?“ Kdykoliv nemám dostatek informací pro rozhodnutí, tak hledám způsob, jak je co nejsnáz získat.Když jsem se začala dívat po stážích a začala jsem dělat svoje portfolio, tak jsem přesně zjistila, že mám pět verzí, kde jedno bylo Charlota, grafický designér, jedno Charlota, produktový designér a tak dál. Bylo mi jasné, že prostě nevím, která verze je ta správná. *smích* A že to zjistím, jedině, když se dozvím víc o sobě — co jsou moje silné a slabé stránky, co mě baví a nebaví, a o samotném oboru. To jsou dvě věci, které musí jít ruku v ruce. Prototypování je princip, který si snažím vnést do každodenních činností. Kdykoliv nemám dostatek informací pro rozhodnutí, tak hledám způsob, jak je co nejsnáz získat. Můžeme se trošku vrátit, kam tě kolečko stáží napříč odvětvími dovedlo? Strávila jsem dva měsíce v Londýně v Pearlfisher, což je agentura, která dělá hodně obalový design, značky a kampaně. Tam jsem byla jako produktový designér. Co pro mě bylo důležité, tak že jsem se dostala mimo Česko, byla jsem ve velkém městě a taky jsem si uvědomila, jak různé role v kreativním odvětví existují. Pak jsem byla v Praze v studiu Q Designers Jindřicha Fialky, které se zaměřuje na inovace a design služeb a pak jsem se dostala na stáž do IDEO. Půl roku jsem strávila v Cambridge v Massachusetts. Tam jsem byla jako grafický designér. Byl to pro mě úplně jiný svět, inspirativní, multikulturní město s Harvardem i MIT… Typ projektů i klientů, na kterých IDEO pracuje je hodně rozmanitý. Z Londýna, kde jsme řešili, jak navrhnout lahev pro dětský džus, jsem se přesunula sem, kde briefem najednou bylo The Future of Food s klienty jako Target nebo MIT. Grafický design a ilustrace pro H&MZe stáže se pak stal full-time v mnichovské pobočce. Jak těžké bylo se do IDEO dostat? Vždycky je to mix štěstí. Neřekla bych, že je to 100% jen o tom, co člověk umí. V Cambridge to byla kombinace, že zrovna hledali někoho na stážistickou roli, byli otevření tomu, mít tam někoho z Evropy, což kvůli vízům taky nebývá pravidlem. Posílala jsem přihlášku během jednoho roku asi dvacetkrát, kdykoliv nějakou stážistickou roli vypsali. Vždy jsem se přihlásila, pak se mi nikdo neozval, tak jsem si řekla, že příště to zkusím znova a zase udělám přihlášku o něco lepší. Člověk samozřejmě najde hodně věcí online, začne si zjišťovat víc o té firmě, vlastně designérsky se začne zamýšlet, co zajímá lidi na druhé straně. Vzpomínám, že požadavkem bylo poslat tzv. chindōgu. Strávila jsem nad tím hodně času, protože jsem se tam chtěla hodně dostat. Když to pak klaplo, měla jsem ohromnou radost. Chindōgu (z japonštiny) jsou předměty, které jsou sice ideálním řešením nějaké dílčí potřeby, ale způsobují víc problémů, než samy řeší.Kdybych to dneska dělala znovu, šla bych na LinkedIn, podívala se, jestli tam někdo v mojí síti nepracoval nebo nezná někoho, kdo tam pracuje. Poptala bych se, koho vlastně typově hledají a zjišťovala bych si víc detailů. IDEO se i navenek prezentuje hodně skrze hodnoty, ať už je to udržitelnost nebo inkluze v designu. Jak to bylo zevnitř? Do jaké míry to prostupovalo i tvou prací? Jak IDEO komunikuje navenek a jak funguje, je hodně na stejné vlně. Komunikace navenek je limitovaná tím, že většina projektů je pod NDAčky. Když se objeví něco veřejně, jsou to třeba pět let staré projekty. Což není na škodu, v tu chvíli už je možné hodnotit a měřit i jejich dopad a úspěšnost. Spekulativní výstava o produktech využívající AIAť už jsem tam byla na stáži, nebo když jsem pak dostala nabídku pracovat tam na fulltime a nakonec vedla týmy, překvapila mě jedna věc. A to, že prostředí tam vůbec nelimituje jednotlivce. Měla jsem skvělé prostředí pro rapidní růst, během čtyř let přišla čtyři povýšení, ze stážisty na design leada. Na jednotlivých projektech jsme pracovali v cross-disciplinárních týmech. Vizuální designéři, výzkumníci, business designéři, interakční designéři — všichni jsme pracovali společně. To je ohromná příležitost učit se od šikovných lidí, dívat se jim pod ruce, pochopit, jak přemýšlí. Nikdo mi například nebránil v tom, abych si během práce v IDEO udělala d.MBA. Když jsem přišla za svým šéfem, že to je rozvojová věc, která by mě zajímala, neřekl mi, že jsem vizuální designér a proč bych se měla učit více o byznysu, ale naopak mě podpořil a povzbudil. Přístupu, jak firma přistupuje k rozvoji vlastních lidí, jsem si tam hodně vážila. Byla naopak nějaká věc, co tě překvapila v negativním smyslu. Co pro tebe byla větší překážka, kterou jsi musela překlenout? Když jsem se přestěhovala do Bostonu, měla jsem angličtinu celkem v pohodě — mluvila jsem, četla jsem bez problému. Ale přesto je to jiný pocit být najednou v prostředí rodilých mluvčí. Jsou momenty, kdy společně diskutujete, vymýšlíte nápady nebo jdete dělat uživatelský rozhovor… V těch chvílích mě mrzelo, že angličtina je až můj druhý jazyk, že v ní nejsem tak přirozená a pohotová jako kolegové, kteří v ní vyrůstali. Asi po roce se to srovnalo a pak už člověk v angličtině přemýšlí a má naopak problém zformulovat myšlenku v češtině, zvlášť když se to týká pracovního kontextu. Komunikace je určitě něco, co si člověk osvojí až časem a neustále se učí.Druhou věcí byly kulturní rozdíly, jak pracují jednotlivé týmu různě po světě. Hodně jsem cestovala, měli jsme projekty s klienty v Asii, v Arabských emirátech, Evropě i Americe. Spolupráce v evropském prostředí je hodně přímočará, ve skandinávských zemích hodně demokratická a každý se potřebuje vyjádřit, v Americe je vše zase hodně optimistické. Pro mě jako člověka z Evropy bylo občas těžké rozpoznat, jestli když mi americký kolega řekne, že je něco super, jestli to tak skutečně je. Komunikace je určitě něco, co si člověk osvojí až časem a neustále se učí. Co tě přitáhlo zpět do Česka? V IDEO jsem byla čtyři roky, kdy jsem pracovala v Mnichově a částečně v Londýně. Během toho jsem se ze stážistky dostala na pozici Design Lead, takže moje práce začala být více manažerská, ale pořád se velká část mojí práce věnovala přímo designu jako takovému. Došlo mi, že prostředí konzultantské firmy je ideální, obzvlášť na začátku kariéry. Člověk má příležitost nakouknout do spousty odvětví, mezi různé klienty a na různé projekty. Dá to člověku rozhled. Zároveň přichází frustrace z toho, že designér v konzultantské agentuře žije jednotlivými projekty velice krátce. Často člověk vypiplá projekt jako miminko a po dvou–třech měsících ho předá a doufá, že u klienta pak vyroste a neskončí v šuplíku. Během své práce v IDEO jsem bokem pracovala i se start-upy jako konzultant. Hodně mě bavilo start-upové prostředí, kde všichni mají vyhrnuté rukávy a vše se hodně rychle iteruje a buduje. To mi v IDEO chybělo. Rozhodla jsem se, že s další věcí, na které budu pracovat, chci strávit delší dobu a chci v ní mít i podíl. V normálním zaměstnaneckém poměru tohle nejde. Zastávám názor, že by člověk měl mít skin in the game na tom, na čem pracuje. Vizuální identita značky SnuggsTakže to je teď další směr, který si osaháváš a prototypuješ, jak si to nastavit dál? Z IDEO jsem odešla, aniž bych měla další práci. Všichni v okolí, kolegové, kamarádi se samozřejmě v tu chvíli ptali, co budu dělat. *smích* Jsem ale strašně ráda, že jsem to tak udělala. Jeden z principů, kterým věřím, je, že je těžké hledat si novou práci, když je člověk pořád v té stávající. Nemůže totiž jen tak na LinkedIn napsat, že přemýšlí o změně a zajímají ho tato témata. Vidí jen špičku ledovce — co je v inzerátech, co nabízí existující firmy, které zná a z těch vybírá. Nedohlédne pod hladinu. Takže já jsem odešla, na LinkedIn jsem napsala, že mě zajímají tyto čtyři oblasti: creator economy, digitální móda, technologie pro wellbeing/ageing/mentální zdraví, kreativní využití AI (GPT-3, GANs, …). 3D modely vytvořené ve VRChtěla jsem si vyzkoušet, jestli mě zajímají dostatečně, abych se jim mohla věnovat a co to vlastně v jejich případě znamená. Najednou jsem měla spoustu nezávazných nabídek a callů s lidmi se stejným zájmem. To mi pomohlo si ujasnit, jestli se chci vydat mezi start-upy, jestli mě zajímá AI a design nebo víc femtech a healthcare. Během jara a léta jsem začala pracovat na krátkých projektech, kde jsme si vždy řekli, že si to spolu vyzkoušíme. Se svou kamarádkou Mollie Amkraut jsem začala psát blog Captain Career o kariérním designu. Sešlo se to tím, že jsme zrovna sama přemýšlela, co se svojí kariérou a tady jsme se to snažily shrnout do nějakých principů a aktivit. Momentálně pracujeme s pár bývalými kolegy z IDEO a budujeme kolektiv designérů, kteří pracují na projektech ve Web3 a cryptu. Budujeme kolektiv, kde dostáváme zaplaceno nejen za náš čas, ale i formou podílu v projektech. Společně tak vytváříme portfolio investic, které sdílíme. Je to rozdíl oproti třeba start-upu, kam člověk vstoupí, dostane nějaký zaměstnanecký podíl, třeba čtyři roky na něm pracuje a pak doufá, že zrovna tento start-up bude unicorn a ten člověk vydělá pár milionů. My se snažíme minimalizovat riziko. Tím, že máme těch investic víc, tak se nemusím bát, že projekt, na kterém já trávím půl roku, nevyroste. Pořád můžou třeba uspět tři jiné projekty mých kolegů. Co tě na na web3 technologiích chytlo? Zajímá mě téma creator economy — jaké mají lidé možnosti s obsahem, který tvoří. Web3 vytváří nové prostředí, kde můžou jak tvůrci, tak uživatelé, tento obsah vlastnit. Přiznám se, že crypto šlo dlouho úplně mimo mě. Viděla jsem tam jenom finanční spekulaci, což pro mě nebylo zajímavé téma. Takže jsme si bohužel kdysi dávno žádný bitcoin nekoupila. *smích* Asi před rokem a půl začala vlna NFT — do prostředí plného day traderů a najednou přišla skupina kreativců, digitálních umělců, 3D umělců, kteří vytváří věci, které neexistují v našem fyzickém světě. A najednou našli způsob, jak mohou monetizovat svoji tvorbu a začít formovat nové komunity. Zároveň pro lidi, kteří takto sledují umělce a tvůrce, pro kurátory a trendsettery, to najednou znamenalo, že si na ně mohou vsadit, investovat do nich. Do té chvíle to nebylo možné — člověk nemůže jen tak přijít za svým oblíbeným tvůrcem a říct: „Tady ti dám tisícovku a když budeš úspěšný, vyděláme na tom oba.“ Web3 Divoký západ. Což přitahuje kreativní lidi, umožňuje nám to rychle iterovat.Baví mě, že se najednou řeší ownership internetu — co to znamená vlastnit digitální média na internetu a nové formy koordinace lidí na internetu. Z pohledu digitálního designu je zajímavé, jak se vše teprve formuje — názvosloví, UX patterny, metafory. Co je to vlastně peněženka a co jsou decentralizované finance? Nikdo nemá správnou odpověď. Na Web2 už tyhle odpovědi máme, existují osvědčené patterny, best practices, šablony. Oproti tomu je Web3 Divoký západ. Což přitahuje kreativní lidi, umožňuje nám to rychle iterovat. Je to globální prostředí, přitom těch lidí v tom bohužel není tolik. Na jednu stranu říkám „bohužel“, na druhou stranu je to zajímavé a vzácné období. Člověk jakoby měl kostky lega, z nich něco stavěl, mohl se dívat, co staví ostatní a mohl si od nich půjčovat kostky a začít to stavět taky. Všechno je zrychlené, protože spousta protokolů je open source a spousta produktů je stavěná veřejně — týmy za nimi dokumentují jejich vývoj a design krok za krokem. Nemůžu si jen tak jít sednout do kanceláří Googlu nebo Facebooku a poslouchat, o čem se baví a co plánují. Oproti tomu u Web3 protokolů a decentralizovaných organizací můžu přesně tohle udělat — můžu se přidat na jejich Discord a vidět, o čem se baví, jak nad tím přemýšlí přímo zakladatelé. Aby to nebylo tak abstraktní, můžeš zmínit konkrétní projekty, na kterých ty nebo tví kolegové z kolektivu pracujete? Jeden z větších projektů, který jsme spustili v prosinci je decentralised exchange. Jmenuje se Astroport, je to postavené na blockchainu Terra. Během tohoto procesu pro mě bylo zajímavé nahlížet pod pokličku tokenomics, ekonomie tokenů, a designu incentiv. Zároveň bylo nutné řešit i hodně právních otázek — co je možné, co je regulované a jak s tím být v souladu. A pro mě to bylo i poznání, jaké to je pracovat v decentralizovaném týmu napříč mnoha časovými zónami. Projekt AstroportDalším naším projektem, na kterém spolupracujeme, je nový typ decentralizovaná sociální sítě. Lze si to představit jako Twitter, ale na blockchainu. Pro uživatele to znamená, že vlastní svůj social graph, tzn. svoje followery i obsah. To, co teď na Facebooku nebo Instagramu nejde, že by člověk odešel a přešel na nějakou alternativní platformu a zároveň si sebou vzal svoje sledující i obsah, bude tady možné. Dále se ve WE3 zabýváme i ReFi, regenerativními financemi, nebo nástroji pro DAO (decentralizované autonomní organizace). V současnosti tedy prototypuji, jaké to je být zároveň designérem, advisorem a investorem a jsem zvědavá, kam mě tato cesta zavede dál. Charlota Blunárová je multidisciplinární designérka, která pomáhá firmám vymýšlet nové služby, digitální produkty a značky. Zkušenosti sbírala zejména v IDEO, kde pracovala na projektech klientů jako jsou H&M, MIT či Target nebo připravovala spekulativní výstavu o produktech využívající AI. Stojí mimo jiné za vizuální identitou české značky Snuggs. Kam dál? Portfolio Instagram Blog Captain Career Jak přemýšlíme při navrhování produktu, tak můžeme uvažovat i o vlastní kariéře was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2022

Design není o tom, jak věci vypadají ale jak fungují

Foto: archiv Martina Hoffmanna, Domorodá škola v džungli, Ecuador.Martin Hoffmann, v současnosti vedoucí design thinking teamu, který funguje jako součást user experience týmu v jedné z největších farmaceutických firem Dozvěděla jsem se o vás, že jste (nebo jste byl) vedoucím konzultantem, UX designerem na volné noze, digitálním expertem, co je v současnosti náplní vaší práce? Podílím se na definování strategie týmu, hodně se věnuji people managementu — část týmu ani nevedu projektově, ale řeším to, aby se jim dobře pracovalo, aby se ve firmě cítili dobře a aby měli všechno, co pro svoji práci potřebují — včetně potenciálu růstu a dalšího rozvoje. A především se věnuju vedení design thinking teamu, který v rámci firmy funguje trochu jako taková malá agentura. To tedy koukám, kolik máte rolí…kolik hodin denně pracujete? Normálně (smích) — musel jsem se naučit prioritizovat, co si dovolit dělat můžu, a co nemůžu. Snažím se fungovat dlouhodobě udržitelně. A nesnažím se vyhrát sprint, když vím, že běžím maraton. Pro bližší představu prosím o nějaký konkrétní příklad, čím se takový design thinking team ve farmaceutické firmě zabývá… Naše firma se zabývá výzkumem nových léků a její klíčovou část proto tvoří vědci, kteří pro svoji práci, aby mohli být efektivní, potřebují software, který používají pro specializované úkony, takže typicky není dostupný na trhu. A jedním z častých typů projektů, které řešíme, je design software, který usnadňuje práci vědcům. Kromě pomoci vědcům, co dalšího řešíte? Často se zaměřujeme i na optimalizaci procesů. Typický scénář je, že za námi někdo přijde, že potřebuje nějakou aplikaci, a my řekneme OK, ale co by ta aplikace měla řešit? Neptáme se na to, jak by ta aplikace měla vypadat, ale na problém, a zkoumáme, v jakém kontextu se nachází. A pak díky tomu, že zmapujeme proces, jehož součástí ten problém je, se často ukáže, že skutečný problém leží někde jinde nebo je komplexnější. O tom je design thinking — snažíme se objevit příčinu problému a až potom se pouštíme do hledání správného řešení. Studoval jste filozofii, jak se stane, že se z filozofa stane třeba konzultant nebo UX designér, nebo šéf design thinking teamu v nadnárodní společnosti? No, v jednu chvíli jsem se prostě rozhodl, že filozofem být nechci, pořídil jsem si domů vysokorychlostní internet, což byla v té době novinka, a začal jsem si hrát se softwarem a zkoumat IT svět. Naskočil jsem do toho v době, kdy byli IT odborníci vzácnost a každý mladý muž do 30 let byl automaticky považovaný za IT odborníka, takže jsem po krátké době, kdy jsem si něco šmrdlal v Linuxu a učil se HTML, mohl nastoupit do neziskový organizace a mít tam na starost veškeré IT. Tam jsem se to naučil — včetně toho jak se dělají webové stránky, jak se dělá online marketing a jak funguje hardware. Takže jsem do toho během několika let dost intenzivně vplul… A pak mě to nasměrovalo k digitálnímu marketingu, začal jsem dělat SEO, a pak jsem pokračoval tímhle směrem, takže posledních 20 let se zaměřuju na digitální marketing a různé věci spojené s weby apod. Vypadá to, že teď šéfujete týmu lidí a každým z těch lidí jste v minulosti byl? Že to vše jste někdy v minulosti sám dělal… Nikdy jsem ale nebyl zásadně specializovaný, spíš mne zajímala ta stránka, která je blízká k byznysu. Takže řekněme, že když vezmu design nějaké aplikace, tak mne bavilo to, jak se to dojednává s majiteli těch firem, jak se nastavují cíle a spíš jsem typicky vedl týmy, který to někam posouvaly. Co pro vás znamená design? A jste designér? Co udělá filozof, když dostane takovou zapeklitou otázku? Rozloží si ji do pojmů. Jedna z definic, kterou používáme, říká, že design není o tom, jak věci vypadají, ale jak fungují — a to je součást toho, co dělám a nemusí se to týkat jen aplikací — designujeme procesy, workshopy,… tak v tomhle smyslu jsem designér. Jakým způsobem se ve své práci vzděláváte — podle mne jste asi spíš už ve fázi, kdy vzděláváte své okolí? Co jste naposledy četl? Musím říct, že moc nečtu — není na to v poslední době kapacita. Knížek jsem v životě přečetl dost, ale větší část mojí knihovny teď spí v garáži v mnoha krabicích. Vlastně mě už moc nebaví ani většina školení a podobně. Spíš se učím za chodu, jednak tím, že pomáhám ostatním lidem se učit, hlavně mým kolegům, kdy děláme různé aktivity, které člověka nutí, aby si věci v hlavě srovnal. Třeba učení někoho jiného člověka nutí, aby věci sám pořádně pochopil a byl schopný je vyložit v kontextu. Snažíme se učit i z toho, co jednotliví lidé řeší v rámci svých projektů nebo v rámci workshopů… Jaké řešili problémy, jak přistoupili k řešení? Jaké udělaly chyby a tak podobně… takhle se učíme vzájemně. Pak je to samozřejmě prostředí, který mě učí hodně — musím říct, že pro mě je to první angažmá v korporaci a je pro mě nesmírně zajímavý to prostředí studovat, zkoumat, jakým způsobem funguje, jaký tam jsou zákonitosti a jak vlastně přistupovat k řešení problémů, třeba definici strategií a podobně… to jsou věci který se člověk učí za pochodu, pozorování od ostatních pozorováním a zkoušením. A protože ten systém je komplexní, tak už z podstaty není úplně predikovatelný, a někdy je potřeba si vytvořit hypotézu a tu pak testovat. Tohle je pro mě extrémně bohatý zdroj učení se… Když se vrátíme do doby, kdy jste byl sám za sebe na volné noze, jak jste se tehdy vzdělával? Bylo to zase interakcí třeba s ostatními designéry? Já nic nedělám moc dlouho. Jasně, mohl jsem někdy před 15 lety začít dělat SEO a dělat ho doteď, ale já jsem to dělal pár let, pak jsem to učil další lidi, pak jsem si k tomu přidal další věci jako analytika a podobně a pak jsem se úplně přepnul do konzultantské role, takže jsem vedl projektové týmy, pak jsem začal naplno designovat, mezitím jsem vedl výzkumný oddělení, takže vlastně pro mě je to pořád učení se za chodu. Vždycky se objeví výzva která je spojená s něčím co je potřeba se naučit tak se to naučím a použiju k tomu jakýkoli prostředky. Samozřejmě, když jsem se učil něco nového, tak jsem si přečetl dostupnou literaturu a podíval jsem se na všechna možná videa a snažil jsem se pohltat kde co. Po určité době většinou člověk dospěje do stádia, kdy má do oboru určitý vhled a začne se učit jiným způsobem v rámci toho, co dělá, ale po chvíli zase přijdou nový výzvy… Teď se třeba docela dost zabývám psychologií a podobnýma věcmi — tam patří třeba somatický koučování — a to je pro mě zase nový zdroj jiného typu informací. Jak mě to nějak vede, tak narážím na neprozkoumaný oblasti a ty prozkoumávám jakýmkoli dostupným způsobem. Líbí se mi, jak říkáte, že vás to vede a že reagujete na výzvy…máte i přes to nějaký konkrétní plán svého dalšího směřování, nebo necháváte život kolem sebe plynout? …sebou plynout. Já jsem už rezignoval na to, abych si dělal plány na to, co bude za pět let. Nějakou dobu jsem nechápal, že to nedělám — a když, tak to stejně nefunguje. Ale uvědomil jsem si, že kdybych si třeba stanovil to, kde chci být třeba za 5 let a opravdu k tomu cíli beze změny a neochvějně šel, tak bych se vlastně ukotvil v nějaké fázi svého vývoje a jenom naplňoval tu původní představu. Takže stanovovat dlouhodobý cíl sice někdy může dávat smysl, ale vždycky je to projekce současného stavu, extrapolace toho, jak to vidím teď. Zatímco když prostě člověk někam jde, tak se mu pohled na svět mění. Tím, jak se člověk vyvíjí, začíná rozumět jiným věcem a začnou ho bavit jiný věci, a pořád se mění nejenom člověk, ale i prostředí, ve kterém žije. Proto mi přijde, že nejdůležitější schopnost dneška je schopnost adaptace. Když se nabízí něco, co je pro mě zajímavý, baví mne to a mám pocit, že mi to něco přinese, tak po tom prostě jdu a zkoumám to… Co se vám při designování třeba nepovedlo? Je něco takového? No jasně! Vždycky když jsem si myslel, že je něco jasný a že vím, jaký je správný řešení, tak to bylo blbě. Třeba jsem si řekl: ok já se tady bavím s majitelem firmy, který má jasnou představu o svých zákaznících a tu představu je schopný mi předat. Já si udělám analýzu z dat, která jsou dostupná, a protože prostě mi ten klient nechtěl dát peníze na to, abychom udělali nějaký pořádný výzkum na zákaznících, tak jsem se spolehl na ty vstupy. Samozřejmě, nebylo by profesionální, kdybych to řešení žádným způsobem neotestoval. Ale otestoval jsem to až na konci a zjistil jsem, že ten design je úplně špatně prostě proto, že ten zadavatel znal svoje stávající klienty, jenomže chtěl expandovat. Chtěli jsme tu značku z lokální firmy rozšířit do několika zemí, kde to funguje úplně jinak. Takže jsme to navrhli jen pro ty stávající zákazníky a nevzali v potaz, že to je právě ta skupina, na kterou s tím řešením necílíme. Moje zkušenost je, že když si myslím, že vím, tak většinou nevím. Stejný to je u koučování — vždycky když někoho koučuju a u toho si myslím, že vím, jaké je řešení nějaké jeho otázky, tak ten člověk pro sebe stejně vždycky najde lepší řešení … Tedy nepředjímat? V designu nemůže být řešení bez cesty k řešení? Ale ano, v některých případech může zafungovat zkušenost nebo intuice, ale to se týká spíš dílčích řešení. A vzhledem k tomu, že ten proces máme k dispozici, byť jeho aplikace není nikdy ideální a vždycky ho nějakým způsobem modifikujeme, tak by bylo chybou ho nepoužívat. Protože ze zkušenosti víme, že s velkou pravděpodobností přijdeme na něco, co bude klíčový…. Je teď součástí vašeho týmu někdo, kdo studuje nebo studoval Informační studia a knihovnictví? Jo jsou, třeba i Laďka Suchá byla součástí našeho týmu (pozn. PhDr. Ladislava Zbiejczuk Suchá, Ph.D. Odborná asistentka KISK FF MU) Někde jsem četla, že jste skvělý šéf…já bych vás za šéfa asi brala… No to mi podsouvají…(smích). Mají šanci studenti z KISKu, kteří by chtěli do vašeho týmu? Jasně že mají šanci, strašně rádi přivítáme lidi, kteří se chtěj něco naučit. Dalo by se říci, co nejčastěji studovali členové vašeho týmu nebo co je takovou typickou průpravou? Je to tým lidí s různým backgroundem. Jsou určité studijní obory, který člověka líp predisponují pro některý z věcí, který děláme, ale většina těch věcí se stejně nedá úplně studovat (nebo alespoň se nedala studovat do nedávna, nebo alespoň ne v Čechách). Lidi, který ze školy umějí dělat výzkum, což jsou třeba sociologové nebo psychologové, se dobře kvalifikují do research týmu. Co se týče UX designu, tak je to relativně nová věc, která se rychle vyvíjí a zároveň je tam nízká vstupní bariéra (člověk se to fakt může naučit sám), tak tam potkáte většinou lidi, co to prostě někdy začali dělat. Myslíte si, že může dělat designéra každý? Nebo kdo by třeba designéra rozhodně dělat neměl a nemohl? No nemůže, ale budete se možná divit, co je podle mne největší překážka… Pokud se bavíme o user experience designu, tak ten uživatel je tam stejně důležitý jako design — takže pokud se ten člověk nebude zajímat o lidi, nebude ochotný se bavit s uživateli a se zadavateli, a nebude schopný unést zpětnou vazbu a bude si ji brát osobně, tak má dost špatnou výchozí pozici. Protože my UX designéři nedesignujeme proto, abychom vytvořili nejkrásnější dílo a pak za to získali nějakou cenu, ale často začínáme designovat proto, abychom nějakým způsobem vizualizovali výstupy toho, co jsme se dozvěděli v počáteční fázi projektu, a na základě toho získali zpětnou vazbu. A někdy se ukáže, že jsme to celý pochopili špatně… Celý ten UX design proces je vysoce interaktivní a my musíme počítat s tím, že vůbec nejsme ti, co všechno vědí nejlíp. My jsme tady od toho, abychom správným způsobem posbírali informace — nějakým způsobem je strukturovali a na základě toho se pokusili udělat nějaký designový rozhodnutí. Což vůbec neznamená, že přijetí našeho návrhu bude pozitivní, ono z velký části prostě nebude, alespoň ne na poprvé. Takže schopnost zpracovávat feedback a komunikovat, ptát se a zároveň poslouchat, je extrémně důležitá. Designový proces je learning proces. Design není o tom, jak věci vypadají ale jak fungují was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2022

FJORD Trendy 2021: Team work

Alamy pictureKdyž si vytváříme představu o různorodých jednotlivcích, kteří tvoří organizaci, posuzujeme, jak jsou týmy vytvářeny: Jsou autonomní? Dokážou se rychle přizpůsobit? Mají dovednosti potřebné k řešení svých úkolů? Ze zkušeností víme, že lidé jsou více oddáni svým povinnostem a cílům, pokud jim je svěřena odpovědnost. Týmy, které se dokáží rychle přizpůsobit, jsou produktivnější a dosahují podstatně kvalitnějších výsledků. A mělo by být také pohlíženo na to, jak jsou v organizaci zaměstnávány potřebné talenty. Většina firem se při obsazování týmu stále zaměřuje na pevně stanovené role. Ale aby bylo možné se zaměřit na zaměstnance, směrem zdola nahoru a na základě dovedností, dává mnohem větší smysl sestavovat týmy na základě dovedností. Proto se často ukazuje jako užitečné aplikovat plánování založené na dovednostech, tedy jakési párování mezi dovednostmi zaměstnanců a příležitostmi. Mezi způsoby, jak umožnit práci týmů, zvýšit kvalitu a produktivitu, patří agilní metodiky, jako jsou Scrum, Lean a Kanban. Podobné koncepty mohou revolučně změnit rozhodování v síti samoorganizujících se týmů. Stále více lidí očekává svobodu ve způsobu práce a chce se vymanit z omezení práce od devíti do pěti. Chtějí žít životním stylem, který lépe vyhovuje jim, jejich rodinným poměrům a koníčkům, které je baví. Proto se mnohem častěji objevují týmy na dálku, včetně externích pracovníků, konzultantů, a dokonce i zaměstnanců na plný úvazek, a to zejména u nové generace firem založených v posledním desetiletí nebo dvou. Nový styl práce s sebou samozřejmě přináší nové výzvy. Důvěra, kultura, linie podřízenosti a vlastnictví projektů musí být ještě jasnější. Je třeba kultivovat nové způsoby a nástroje efektivní komunikace v těchto prostředích. Důvody pro práci na dálku Ačkoli se angažovanost zaměstnanců často uvádí jako důvod, proč udržet lidi v kancelářích, je zajímavé, že podle zkušeností firem, které pracují na dálku, se zapojení , a v důsledku toho i produktivita, v dobře vedených týmech na dálku skutečně zvyšuje. Skvělými příklady společností, které pracují se vzdálenými (nebo distribuovanými) týmy po celém světě, jsou Basecamp, Zapier a Buffer. Tyto společnosti jsou považovány za jedny z průkopníků modelu “remote-first”, který dává členům jejich týmů možnost pracovat odkudkoli, nezávisle na časovém pásmu. Jason Fried, spoluzakladatel společnosti 37signals (která stojí za aplikací pro produktivitu Basecamp), ve své přednášce na TEDxMidwest velmi dobře poukázal na to, že práce je jako spánek: Stejně jako musíme projít několika fázemi, abychom se dostali k hluboké práci, musíme projít několika fázemi, abychom se dostali k hlubokému spánku. Pokud jsme během prvních fází přerušeni, nemůžeme jen tak pokračovat tam, kde jsme skončili. Musíme se vrátit na začátek a začít znovu, abychom nakonec dosáhli hlubší úrovně. Proto podle něj není kancelářské prostředí ideální pro to, abychom mohli něco udělat, protože jsme neustále přerušováni. Zejména úkoly, které jsou složité nebo tvůrčí povahy, vyžadují, abychom měli dlouhé úseky nepřerušované práce, abychom mohli vstoupit do plně soustředěného hlubokého pracovního stavu. Práce na dálku umožňuje zaměstnancům vypnout všechny potenciální rušivé vlivy a prostě se ponořit do práce, tvořit a řešit problémy způsobem, který není možný při neustálém vyrušování. Jak zajistit, aby práce na dálku fungovala? Vzhledem k tomu, že svoboda a flexibilita jsou pro zaměstnance stále důležitější, mohou společnosti, které nabízejí pozice na dálku, učinit nabídku, které mnozí neodolají. Zaměstnanci mohou pracovat, kdy a kde chtějí. Pracovní doba je často flexibilní, nezávislá na časových pásmech a kancelářské době. V některých společnostech jde vedení tak daleko, že podporuje lidi v tom, aby si brali volno. Zdraví a vyrovnaní zaměstnanci jsou přece produktivnější. V minulosti se pracovníci museli rozhodovat mezi bydlením tam, kde chtějí žít, nebo bydlením tam, kde mohou mít skvělou kariéru. Díky možnostem práce na dálku mají nyní mnozí možnost mít vysněný domov v klidné lokalitě a zároveň pracovat v dynamickém a náročném prostředí. Některé společnosti dokonce svým zaměstnancům hradí domácí kanceláře se stojacími stoly a technickým vybavením, aby jim zajistily ideální pracovní prostředí. Peníze, které firmy ušetří na nemovitostech, mohou dokonce použít na pokrytí cestovních výdajů. Vzhledem k tomu, že společnosti, které se zaměřují na vzdálenou práci, se snaží najímat zaměstnance s podnikatelským duchem a pracovní morálkou, bývají jejich zaměstnanci odvážnější. Najímání týmů z celého světa přidává další úroveň rozmanitosti, kterou společnosti potřebují. V úvahu se bere širší škála potřeb a perspektiv. Výměnu a spolupráci usnadňuje množství nástrojů, které usnadňují spolupráci napříč zeměkoulí a časovými pásmy. Další výhodou je, že v každém časovém pásmu vždy někdo pracuje, takže firma je vždy “v provozu”. Samozřejmě je nezbytné jasně sdělit, jaké reakční doby jsou přijatelné a jak mají zaměstnanci při práci na dálku komunikovat. Na jedné straně by zaměstnanci měli mít co nejčastěji nepřerušovanou pracovní dobu, což znamená, že by se měla často a efektivně využívat asynchronní komunikace, aby byli všichni v obraze bez ohledu na to, v jakém časovém pásmu se nacházejí. Na druhou stranu jsou důležité i osobnější formy komunikace, které pomáhají budovat vztahy se spolupracovníky. Toho lze dosáhnout využitím neformálnějších platforem, jako je Slack, a také osobním propojením prostřednictvím videokonferencí. Zejména při řešení emotivních témat je písemná komunikace velmi omezená a limitující, protože chybí veškerý podtext, který je v lidském kontaktu tak důležitý. Potřebujeme slyšet hlas a vidět mimiku, abychom získali všechny další informace, které nám samotná slova neposkytnou. Stejně tak je nezbytné, aby měl každý jasně určenou osobu pro záležitosti týkající se lidských zdrojů, osobu pro každý projekt, na kterém pracuje, atd. I když vzdálené týmy nemusí chtít pracovat v rámci tradiční hierarchie, musí být jednotlivým zaměstnancům jasné, jak velkou odpovědnost a rozhodovací pravomoc mají a na koho se mají obrátit, pokud mají otázky nebo potřebují rozhodnutí, které nespadá do jejich oblasti odpovědnosti. Aby se vytvořily hlubší vazby a otevřely kanály pro lepší komunikaci, mohou pracovní výjezdy nebo výjezdní zasedání týmu skutečně zvýšit morálku a motivaci. Tyto akce také pomáhají prohloubit spojení s firemní kulturou a hodnotami, kterými se řídí rozhodování. I vztahy na dálku se po výjezdním zasedání obvykle zlepší, protože lidé mají lepší představu o tom, jak komunikovat s kolegou. V článku Fjord Trends 2021, Sweet dreams are made of this, je rozveden dopad milionů kancelářských pracovníků, kteří stále pracují z domova. Tento nový způsob práce s sebou přináší i své nové vlastnosti a výzvy, ale pro organizace existuje mnoho příležitostí, jak inovovat a nově si představit zkušenosti zaměstnanců. „V prosinci 2020 miliony kancelářských pracovníků stále pracovaly doma, což fakticky znamená, že žijí v kanceláři.“ Pro značnou část pracovníků se práce z domova stala životem v kanceláři. To má velký vliv na vzájemnou dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. A i když zaměstnanci stále dostávají mzdu, okrajová hodnota fyzické přítomnosti na pracovišti, sociální kapitál, předávání znalostí a praktické zkušenosti, se ztratila. Mezitím služby, které umožňují spolupráci na dálku, zaznamenaly nepřekvapivě nárůst počtu uživatelů. Kancelář jako pracovní místo není mrtvá, ale různé organizace nyní zvažují jiné možnosti. Můžeme s jistotou předpokládat, že budoucnost nebude univerzální, ve skutečnosti je možné, že zkušenosti zaměstnanců budou pro každou organizaci vypadat jinak. V jednom globálním průzkumu tři čtvrtiny zaměstnanců uvedly, že chtějí, aby se novým standardem stala kombinace práce v kanceláři a práce na dálku, přičemž za ideální rovnováhu považují rozdělení půl na půl. Podle nedávného průzkumu společnosti GetApp dokonce 53 % zaměstnanců malých firem uvedlo, že by zvažovali hledání nové práce, pokud by jim nebyla nabídnuta flexibilita hybridního pracoviště. S nástupem nových hybridních týmů se zajisté mění také nástroje, které jsou nutné k jejich efektivnímu fungování. Níže si uvedeme některé příklady možných trendů. * Tvořit za pochodu. Základními programy pro kvalifikované pracovníky jsou textový editor, prezentační programy a tabulkové procesory. Mělo by být zváženo, zda je přizpůsobit mobilním zařízením pomocí desktopového prostředí pro mobily. Jedním z lepších řešení je Dex od společnosti Samsung, který promění telefon v superproduktivní prostředí podobné systému Windows na libovolné obrazovce. * Uzavření obchodu odkudkoli: Vzdálené týmy nebudou muset chodit do kanceláře podepisovat dokumenty a procházet dokumenty o právních záležitostech. Tyto rozhovory budou probíhat přes WebEx nebo Zoom. DottedSign od začínající společnosti Kdan Mobile (která je klientem Wireside Communications) je jedním z nové generace cloudových nástrojů, které firmám umožňují podepisovat a spravovat obchodní dokumenty z jakéhokoli zařízení. * Správci úkolů se organizují jinak: Nástroje jako Asana a Monday.com mění způsob řízení týmů a sledování projektů. Monday.com je zajímavý zejména pro hybridní týmy, protože poskytuje vizuální způsob, jak přizpůsobit pracovní postupy pro téměř jakýkoli typ týmu nebo projektu. Nové způsoby komunikace Zatímco nástroje jsou jedním ze zřejmých způsobů, jak se týmy mění, musí se vyvíjet i způsoby, jak komunikovat. Vzdálené a hybridní týmy nemohou jednoduše napodobovat tradiční vzorce práce; spíše si musí vyvinout asynchronní způsoby komunikace a práce. * Iterace vs. setkávání: Vzdálené a hybridní týmy si musí uvědomit, že produktivita může u různých lidí probíhat v různou denní dobu. Nástroje a postupy, které pracovníkům umožňují iterovat, sdílet a spolupracovat podle vlastních časových plánů, a nikoli na tradičních schůzkách přes Zoom, zefektivní a zlepší pracovní postupy. * Důvěra: Nejdůležitější součástí řízení hybridního nebo vzdáleného týmu je důvěra. Manažeři se musí dívat na výsledky a úspěchy, ne na čas, který někdo stráví za monitorem. Staré představy o řízení podle docházky se na dnešní pracovníky nevztahují. Nová očekávání a metriky Musí se také vyvinout způsob, jakým měříme úspěch v hybridním pracovním prostředí. Mnoho nových typů nástrojů, které hybridní týmy používají, přichází s novým myšlením o měření úspěchu. Nyní více než kdy jindy firmy hledají nástroje, které pomáhají zvyšovat provozní efektivitu. Umělá inteligence dokumentů od společnosti Kdan Mobile například umožňuje týmům pochopit, kde jsou v podnikovém procesu úzká místa. Tento nový typ vhledu jim umožňuje upravovat programy za běhu a urychlovat tak obchody. Stejně tak nástroje, jako je Asana, poskytují dashboardy, které umožňují sledovat, jak projekty postupují, a upravovat pracovní postupy podle posunů v plánech nebo jiných věcí, které se objeví. Virtuální teamy — tajemství sui generis Problém virtuálních týmů spočívá v jejich asynchronnosti, což je dvousečná zbraň. Členové týmu spolu fyzicky nekomunikují nepřetržitě a virtuální hovory mohou být periodické, což vede k tomu, že většinu iniciativ a úkolů vykonává každý člen týmu sám. Nevýhodou je, že každý člen týmu může být rozptýlen svým vlastním lokálním prostředím a vedoucí týmu nemusí mít úplný přehled o situaci a pracovní náplni. Vedoucí týmů se chtějí vyhnout přílišnému mikromanagementu, což popírá účel a záměr virtuálních týmů. Jak udržet dynamiku a synchronizaci týmu směrem k většímu růstu a výkonnosti by měla být určující otázka, kterou si musí položit každý vedoucí týmu, aby virtuální týmy uspěly. Tajemství spočívá v pochopení psychologie a behaviorálních věd o virtuálních týmech. Iniciativa a vlastní motivace musí vycházet zevnitř a pro udržení této dynamiky musí členové týmu pracovat pro vyšší cíl a účel, aby se posunuli k většímu růstu výkonnosti. Tajemství spočívá v odhalení sui generis každého virtuálního týmu. Jaký princip sui generis by si měl osvojit každý virtuální tým, pokud chce vybudovat tým, který vydrží? Princip sui generis spočívá v tom, že jste třídou sami pro sebe; jde o to, aby každý jednotlivec v týmu usiloval o spoluvytváření týmu, jaký se jen tak nevidí. Vyžaduje pocit identity, který přesahuje vlastní já, a pocit, že jsme třída, která je oddělena od ostatních. To v týmu podpoří pocit hrdosti a sounáležitosti. A protože každý jednotlivec přemýšlí a roste ve svých vlastních kompetencích, nevidí se jako jednotlivci, kteří přicházejí pracovat společně, ale vidí se jako systém, jako jeden celek, který buduje stroj, jenž vždy obstojí tváří v tvář jakékoli konkurenci. Týmové soutěžení žene každého jednotlivce k většímu smyslu pro dokonalost v tom, co dělá, protože nechce tým zklamat. A přitom společně spoluvytvářejí tým, který obstojí sám o sobě, pokud jde o jeho výkonnost, inovace, odolnost a dravost. Sladění směrem k této vizi, i když členové týmu pracují asynchronně, jsou sjednoceni jako jeden celek ve vizi a činnosti. Přijmout přístup sui generis znamená přijmout princip růstu, který obstojí ve zkoušce času a sil, které na něj působí. Jak se lze, jako vedoucí pracovníci, kteří vedou virtuální týmy, naučit integrovat princip sui generis do týmů? 1. Vedoucí pracovníci musí při rozvoji virtuálních týmů zaujmout koučovací přístup. Pro fungování virtuálních týmů je důležité, aby spoluvytvářely. Každý člen týmu chce, aby byl jeho hlas slyšet a oceněn. To neznamená, že každý nápad by měl být přijat, ale znamená to, že vedoucí musí aplikovat koučování prostřednictvím kreativního a myšlenkově podnětného procesu, aby inspiroval změnu zevnitř, pomohl každému členu týmu vidět jeho vnitřní potenciál a inspiroval ho k dalšímu postupu směrem k jeho cílům. 2. Kultura koučování začíná vždy jedním rozhovorem. Vedoucí pracovníci musí budovat kulturu koučování, která posiluje a umožňuje každého jednotlivce, respektuje jeho individualitu, nápady a rozmanitost. Kultura je pro virtuální týmy klíčová. Přijetí koučovacího přístupu při budování kultury odliší tým od ostatních. 3. Vidět dál, mluvit do existujícího a vykročit vzhůru. Příliš často jsou týmy krátkozraké; vidí pouze úkoly, které je třeba splnit, místo aby budovaly pevné vztahy a spojení, které přesahují rámec úkolů. Skvělé týmy, které vynikají, jsou týmy, které jsou nejen dobré v tom, co dělají, ale mají přátelské vztahy a důvěru, které jim dávají onen náskok. Smysluplná přátelství v osobním i pracovním životě jsou jedním z klíčových faktorů dlouhodobého štěstí. Mohou být odrazovu stěnou během stresových situací. Následně mají také vliv na výsledky organizace z hlediska absencí, docházky, kvality práce a loajality k zaměstnavateli. Budování silných komunit na pracovišti může také pomoci s pocity osamělosti, které se v souvislosti s pandemií rozšířily. Podle průzkumu Americké psychologické asociace Organizational Stress in the United States of America Research and Practice 61 % dotázaných pociťuje od začátku pandemie nežádoucí změny hmotnosti a 65 % respondentů ve věku 18–23 let uvedlo, že se uprostřed pandemie cítí velmi osaměle. Tyto stresory mají dopad na zaměstnance v práci i doma. Zaměstnavatelé to berou na vědomí a vytvářejí nové nabídky, které zaměstnancům přinášejí společenské zážitky i při jejich další práci na dálku. Společnost HP vytvořila skupiny zaměstnanců (Employee Resource Groups, ERG) pro pracovníky na dálku a pro pracující rodiče, kteří zajišťují svým dětem domácí výuku, aby zajistila, že se tito pracovníci navzájem propojí a budou sdílet zdroje, které potřebují, když budou pokračovat v koordinaci při práci na dálku a domácí výuce. Zdroje: New ways of working. Is it worth it? A case study | Fjord (fjordnet.com) Fjord Trends 2021 — Sweet Teams Are Made Of This | Accenture — Bing video https://youtube/cmhn6c-6jI0 The Future Of Work Is Employee Well-Being (forbes.com) Despite the Challenges, Small Businesses Are Embracing Hybrid Work (getapp.com) It’s Time To Rethink Innovation And Resilience: Three Trends Shaping The Future Of How Teams Work (forbes.com) Quick, J. C. (2021). Organizational Stress in the United States of America Research and Practice. In Organizational Stress Around the World (pp. 303–317). Routledge. How To Make Remote Teams Work (forbes.com) FJORD Trendy 2021: Team work was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2022

Příklad zajímavých služeb fungujících na blockchainu

Ve slově blockchain si spousta lidí představí kryptoměny a těžaře. Byť se v současnosti jedná o nejznámější využití této technologie, není jediné. Postupně se objevují další a praktičtější uplatnění této distribuované sítě. Co je to blockchain? Blockchain je technologickou platformou, jejíž původní myšlenkou bylo umožnění všestranně důvěryhodné výměny aktiv na internetu. Samotný pojem značí buď softwarové protokoly, které její chod umožňují, nebo databázi, na které protokoly běží. Blockchain je někdy popisován jako decentralizovaná distribuovaná databáze — není řízena z jednoho bodu, neboť žádný centrální bod, žádné konkrétní místo, kde by ležela všechny data, nemá, stejně jako centrální autoritu [6]. Lze si jej představit jako síť, její chod zajišťují všichni její uživatelé, kteří ji též mohou spravovat na základě domluvených podmínek (například na povolení transakcí je třeba určité procento souhlasu všech členů či výpočetního výkonu). A nemají nad sebou žádného šéfa. Jednotlivé účty uživatelů jsou zajištěné pomocí asymetrické kryptografie. Výhodou je, že taková síť je od určité velikosti prakticky nezničitelná a soběstačná. V základu funguje síť tak, že pro schválení transakce je potřeba potvrzení nadpoloviční většina uživatelů dané sítě nebo (například u kryptoměn) nadpoloviční většina výkonu strojů (například počítačů) zapojených do sítě. Potvrzení je možné udělat na základě ověření elektronického podpisu a dalších podmínek a následné zapojení tohoto bloku (potvrzení) do řetězce ověřených transakcí. V praxi toto potvrzení vyžaduje velké výpočetní výkony a s tím jsou spojené určité náklady. Za ověření transakce pak tedy tzv. těžař získává odměnu ve formě dané kryptoměny a tokenů [3]. Má ale i své nevýhody. Blockchain umožňuje na jednu stranu fungování v naprosté anonymitě — není možné s jistotou dohledat, komu daný účet patří. Na druhou stranu jsou všechny transakce viditelné — je tedy dokonale transparentní, ale pokud se k nám z jiného směru nedostane informace, kdo dané operace provádí, nemáme, jak to zjistit. Dalším úskalím je možnost zadat dvě validní platby najednou s tím, že potvrzení a provedení jedné uvede v neplatnost tu druhou. Například kdybych poslala z účtu dvakrát 100 korun, ale reálně tam měla jen 110. Banka, jako centrální dohled, tento problém rozezná a druhou platbu zruší, v rámci validace skrze decentralizovanou síť jej však poznat nelze (nejsou vidět obě naráz), v praxi tedy dochází k tomu, že se provede transakce, za kterou se naskládá více dalších bloků (potvrzených transakcí) a kratší řetězec bude zapomenut [6]. Kladu si též otázku, co by se stalo s menší sítí, kde by jedinec vlastnil víc než 50 % výkonu. Dostupné z: https://pixabay.com/cs/vectors/blockchain-kryptom%C4%9Bna-s%C3%AD%C5%A5-virtu%C3%A1ln%C3%AD-3277336/Zajímavé služby využívající blockchain Nejznámějším využitím blockchainu jsou nepochybně kryptoměny, ale o těch už bylo napsáno hodně. Méně známým užitím jsou takzvané smart contract, česky chytré smlouvy. Jedná se o systém, který má zaručit férové digitální transakce mezi dvěma subjekty. Funguje to tak, že se smlouva nahraje do sítě a spolu s ní se zablokuje oběma stranám poměrně značná jistina v kryptoměně dané sítě (zde konkrétně Ethereum). Poté, co obě strany potvrdí, že smlouva proběhla, jak měla, dostanou obě strany svou jistinu zpět. Pokud některá ze stran svou část nesplní, nevrátí se jistina nikomu, nevyplatí se tedy snahy o podvody [2]. Vzhledem k transparentnosti blockchainové sítě, díky které se smlouva nedá jednostranně změnit tak, aniž by to bylo vidět, je daná transakce velmi bezpečná. Minimálně dokud je velikost jistiny pro obě strany dostatečně závazná Další zajímavé služby se týkají internetu věcí. Internet věcí (Internets of Things, IoT) je síť fyzických zařízení, které umožňují sběr a sdílení dat (počítače, vozidla, hodinky atd.). Využití technologie blockchainu, takzvaný TrustChain, umožňuje zabezpečit na síti soukromí, zvýšit důvěru lidí a částečně i redukovat množství náročnost technologie na zařízení a spotřebu [4]. Využití opět nachází ve férových transakcích, konkrétně například ověřování pravosti diamantů, zlata a šperků v kterýkoli okamžik jejich výroby (https://www.trustchainjewelry.com/) nebo pro sledování jednotlivých přepravních kontejnerů. Blockchainu využívají i nezaměnitelné tokeny (Non-Fungible Tokens, NFTs). S rozmachem internetu se vynořilo mnoho velkých otázek, jedna z nich se týká otázky vlastnictví. Online zveřejněná díla je velmi snadné kopírovat či si přivlastnit a dohledat původního majitele je mnohdy nereálné. Právě z tohoto důvodu vznikly NFTs. Jedná se o transparentní doklad vlastnictví digitálního objektu, lze si to představit jako nefalzifikovatelné razítko s informací, komu daný digitální objekt patří. A už je jedno, jestli se jedná o video, obrázek, herní předmět nebo příspěvek na nějaké síti. NFT umožňuje dokázat vlastnictví daného objektu, a i když je daný objekt nadále dostupný, existuje k němu vždy jen jeden token dokládající vlastníka — daný objekt tedy nemůže prohlásit za svůj nikdo jiný než vlastník tokenu. Tokeny ovšem lze přeprodávat (obvykle za nějakou kryptoměnu). Důležitou připomínkou je zde i fakt, že vlastnictví tokenu se nemusí rovnat vlastnictví autorských práv. Autor a vlastník mohou být jiné osoby — například u obrazu je autorem malíř, který ho namaloval, ale vlastníkem je ten, komu obraz visí doma na stěně. Podobně to funguje i s NFT, které fungují jako držitelé hodnoty, ukazují, že tohle je opravdu ten originál [5]. Služby, které na plné využití blockchainu teprve čekají Existuje ale také spousta oblastí, pro které bude zavedení této technologie velmi výhodné, ale na vytvoření služby se teprve čeká. Asi nejtypičtějším zástupcem je systém, který by zamezil manipulaci výsledků voleb. Volby jsou prozatím vždy řízeny centrálně, což dává možnosti s výsledky manipulovat (ať už ze strany například vlády v nedemokratických zemích, hackerů z jiných států nebo určité větvi snažící se prosadit svůj názor). Vytvoření decentralizovaného hlasovacího systému by tomu mělo zabránit vzhledem k ukládání výsledků na mnoha místech [3]. Z podobného důvodu se uvažuje i o zavedení systému na bázi blockchainu pro katastry nemovitostí. Zápis v takovém katastru nemovitostí by byl nesmazatelný a celý systém by byl značně odolný vůči podvodům, zároveň by snížil náklady na zápis a provoz databáze. Další aplikací může být digitální identita založená na blockchainu, která by mohla zabránit krádežím identity a hackerským útokům například na bankovní účty právě skrze centrální uzly, v tomto případě banky [3]. Budoucnost blockchain možná čeká i v oblasti energetiky, kde by mohl vzniknout systém skládající se například ze slunečních panelů a jiných zdrojů. Přeprodej elektřiny by pak mohl být více lokálního charakteru [1]. Další možností je jeho využití pro zdravotnická data [2]. Celkově ale bude služeb, které blockchain využívají, pravděpodobně rychle přibývat, neboť se jedná o originální technologii umožňující snadno řešit spoustu současných problémů. Zdroje [1] BASDEN, James a Michael COTTRELL. How utilities are using blockchain to modernize the grid: Welcome to a new era of decentralized power. Energy Journal. 2017(3), 1–3. Dostupné z:https://www.oliverwyman.de/content/dam/oliver-wyman/v2/publications/2017/may/How_Utilities_Are_Using_Blockchain_To_Modernize_The_Grid.pdf [2] BARKER, Pam. Today’s blockchain use cases and industry applications. Techtarget. [online]. 2021 [cit. 2022–01–20]. Dostupné z: https://searchcio.techtarget.com/feature/Todays-blockchain-use-cases-and-industry-applications [3] Blockchain — Co je blockchain a jak funguje?. Finex [online]. 2018 [cit. 2022–01–20]. Dostupné z: https://finex.cz/blockchain/ [4] JAYASINGHE, Upul, Gyu Myoung LEE, Áine MACDERMOTT a Woo Seop RHEE. TrustChain: A Privacy Preserving Blockchain with Edge Computing. Wireless Communications and Mobile Computing. Wireless Communications and Mobile Computing. 2019(1), 1–17. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/334326297_TrustChain_A_Privacy_Preserving_Blockchain_with_Edge_Computing [5] Mühlfeit, František. NFT přehledně: Kde koupit a jak vytvořit token, jenž hýbe kryptosvětem. E15. [online]. 2022 [cit. 2022–01–20]. Dostupné z: https://www.e15.cz/kryptomeny/nft-prehledne-kde-koupit-a-jak-vytvorit-token-jenz-hybe-kryptosvetem-1383564 [6] SEIDL, Jan. Blockchain pro začátečníky. IT Systems. 2018(1–2), 2–5. Dostupné z: https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/cz/Documents/technology/Blockchain-pro-zacatecniky-Jan-Seidl.pdf Příklad zajímavých služeb fungujících na blockchainu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2022

“Nemám pocit, že jsem kdy promarnil nějaký čas.”

ROZHOVOR S MICHALEM HRUBÝM (leden 2022) FB archiv Michal HrubýMichala znám přes dvacet let, potkáváme se převážně v osobním životě. Je velmi kreativní podnikatel, s velkými ambicemi a dalo by se říct, že potvrzuje rčení, “Bez práce nejsou koláče”. Michal Hrubý je v současnosti strategickým projektovým ředitelem ve společnosti Energetická správa s.r.o., také je jedním ze zakladatelů zážitkové společnosti Doubleagency, která vznikla před jednadvaceti lety. V letech 2011 až 2019 zastával Michal pozici regionálního ředitele sítě podnikatelských klubů Business for Breakfast. Michal má za sebou také nespočet projektů v oblasti školení zaměstnanců, vytváření teambuildingových setkání, nebo zážitkových eventů. Michale, jak se dneska máš? Mám se pracovně, dopoledne bylo pracovní. Musel jsem řešit nějakou nepříjemnou věc v rámci kompetencí a delegování práce, ale teď si jedu do Prahy pro dceru a budeme spolu trávit čas, tak na to se těším. Co jsi četl naposledy zajímavého? Četl jsem článek o záchodu Billa Gatese. Jde o to, že investoval přes svou nadaci strašně velkou částku na vývoj energeticky úsporného záchodu. Který by byl prostě nezávislý na přírodních zdrojích a založený na nějaké obnovitelnosti zdrojů. Pověz mi tři věci, které ti v minulém roce udělaly největší radost? Celkem nedávná radost byla, když jsem u Mii (Michalova pětiletá dcera), dokázal i přes počáteční nevoli probudit zájem o činnost, kterou nechtěla dělat a viděl jsem, jak potom dělá ve svých pěti letech obrovský pokroky a chce se dál učit. Konkrétně se jedná o lyžování, kdy za 3 hodiny získala sebevědomí a jezdila pak „fakt hustě“. Druhá věc byla moje čtrnáctidenní práce a celkově pobyt v Portugalsku. To jsem fakt potřeboval, změnu v tom Portugalsku, která mě hodně posunula. Jak to, že jsem si tam vyčistil hlavu, surfoval a dokázal se zaměřit na to, co se teďka děje, na tu pracovní příležitost, co jsem dostal. A ta poslední věc, co mi od loňska dělá radost, v osobním životě, že jsme s partnerkou Šárkou nějak zapracovali na vztahu a ten funguje. Pracuješ raději z kanceláře, nebo z domu? Tak i tak. V kanceláři jsou lidi, mnohem lépe se tam řeší věci s nimi, když je k té práci prostě potřebuješ a máš je hned k dispozici. Z domu se docela dobře dělají ty introvertní věci, ale zase máš výhodu v tom, že když se ti chce, tak jdeš třeba umýt nádobí. Úskalí je v tom, že mě celkem dost rozptyluje nepořádek, jak v pokoji, tak na pracovním stole. Nechám se rozptýlit a odbíhá mi pozornost od práce. Musím tam mít prostě stoprocentní pořádek a na stole mít jen počítač, klávesnici, myš, papír na poznámky a tužku. Klidně to může být za rohem, ale nesmím to vidět. Takhle to u mě funguje. Ale jenom z domu a jenom z práce to nejde, chci to mít propojený. Na čem v současnosti pracuješ? Dělám pro Energetickou správu na pozici strategického projektového ředitele. Určuji strategii a vytvářím milníky a business plán pro fungování firmy. Vytvořil jsem „workboard“ pro všechny posty ve firmě. My tomu říkáme klobouky, ty si vlastně můžeš dát na hlavu a tu pozici pak zastáváš. Vymyslel a popsal jsem celkem asi 80 pozic, takže máme 80 klobouků a v desetičlenném teamu jsme si ty klobouky rozdělili. Zatím to zvládáme, ale až vyrosteme podle toho našeho business plánu, tak zas někoho najmeme a rozšíříme kloboukový team. Sepsal jsem ty pozice a kdybys přišla k nám do firmy třeba na pozici analytika, tak dostaneš vlastně složku se svým kloboukem, 8–15 stránkový dokument, a dozvíš se v ní účel pozice, proč jsi ve firmě, jaké jsou tvoje rutinní povinnosti, za co a jak jsi hodnocena, jaké máš pravomoci, s kým bys měla komunikovat, koho můžeš úkolovat, kdo jsou tvoji nadřízení a podřízení. Jaký máš vytvořit produkt, jak se měří a kam ho máš doručit tak, aby se s ním dalo pracovat. Takže jsi nadesignoval proces u vás ve firmě? Ano. Potkávám se s majitelem a několikrát týdně máme schůzku, na které se vlastně bavíme o tom, jak si představuje, aby to fungovalo, občas si ty věci představuje odtržený od reality, protože už tam tak není, někdy má dobrý náhled zvenku a já hledám a vytvářím nějaký optimální proces, který je pak předatelný a samozřejmě mám konzultanty, se kterými to probírám, aby to bylo kvalitní, ten výstup. Jde v podstatě o startup, začínající firmu. Jsme na začátku, kdy to všechno vzniká, procesy, strategie, nějaká infrastruktura. Firma je sice založená čtyři roky už, ale neměla vůbec nastavené žádné procesy, tak nějak se to jen zkoušelo, bez nějakého kvalitního backoffice, analytiků, techniků a podobně. Jak ses k této práci dostal? Kamarád si spletl číslo a zavolal jinými Michalovi H. Ale já jsem věděl, že dělá v energetice a řekl jsem, že mě to zajímá a potřebuju se sám v tom vzdělat, protože sám platím fakt dardu za energie a chci si to líp nastavit, protože rád věcem rozumím a chci si to udělat líp a sám. Ona jeho firma dělá energetické poradenství, tak jsem chtěl proškolit jako poradce. Covid mi dost ztížil fungování a já jsem s těmi energiemi potřeboval něco udělat. Sám jsem si náklady dokázal snížit asi o 30%, ale chtěl jsem líp. No a on mi řekl, že je rád, že mu to říkám takhle na rovinu a že mi rád pomůže a naučí mě to, no a že třeba spolu pak něco vymyslíme. No a tak jsme nakonec něco vymysleli. To mi zní, jako taková šťastná náhoda. No, můžeš se na to dívat i takhle. Nicméně, já jsem se o to zajímal už o několik měsíců dřív, kdy jsem chtěl kontaktovat jiného svého kamaráda, abych se právě u něj zaškolil. Ale tady se to tak sešlo, že mi vlastně zavolal přímo jeho nadřízený a tak jsme se začali o tom bavit. Nakonec, po tom školení jsem se o to začal zajímat ještě víc a začal jsem se vyptávat. Jak to vlastně má nastavený a podobně? Dozvěděl jsem se, že to je vlastně takový spící projekt, protože mu zatím nikdo nenadesignoval, jak by to mohlo fungovat. Poprosil jsem ho o nějaké podklady, že se na to podívám. Začal jsem vytvářet nějaké základní boardy a posílat mu to, jako návrhy. Jeho to dost zaujalo a snažil se u mě zjisti, jestli bych pro něj nechtěl převzít řízení a tak celkem celý ten nápad. Tak jsem mu řekl, že mám jet do Portugalska a že se tam na to podívám. A tam jsem byl něco mezi poradcem a asistentem. Po návratu z Portugalska mě začal lámat a nabízet mi, abych vstoupil do firmy. Tak jsem začal specifikovat ty pozice, klobouky, a nějak mi tam to místo generálního ředitele zůstávalo neobsazený a to mě dost zaujalo. No a vymysleli jsme spolu nějaký plán, pro mě a pro něj a dohodli se. A příští půl rok ukáže, jestli to byla strategie, nebo pošetilost, co nás k tomu vedly. To je celkem zajímavé. Jednak to, jak ses k tomu dostal a taky to, jak sis vytvořil pro sebe pracovní místo takovým způsobem, že ta nabídka nepřišla od tebe, ale od toho majitele. Využil jsi nějaké tvoje zkušenosti z minulosti? Hmmm, no jasně. Třeba navrhování procesů, návrh vzdělávacího systému, možná správné analyzování věcí. Spousta lidí se učí něco vytvářet různými technikami, ale mnohem důležitější něž umět něco vytvářet, je umět to analyzovat. Ona spousta lidí, kteří mají nějaké know-how ve vzdělávání, tak vytvoří několikadenní školení a tím jejich koncepce vzdělávání končí. Ale já jsem se ses tímhle nespokojil, já se dál vyptával na detaily a zjistil jsem průzkumem, co není správně nastavené, dotažené do konce, že chybí mezikroky, které celkově třeba nesouvisely přímo s tím vzděláváním, ale přišel jsem na to, že musím nejdřív nastavit a zjistit konkrétní a přesné požadavky na to školení, aby se dalo efektivně nastavit a byly prokazatelné výsledky. Zjistil jsem, že v předchozích letech sice získali zákazníka, který měl zájem o nabízené služby, ale nebyli schopni mu ty služby dodat. Já jsem svojí analýzou vlastně vytvořil uvědomění té firmy, že potřebují někoho, kdo ty věci dokáže jednoznačně rozseknout. Majitel měl sice nějaký draft, který si nechal vytvořit od externí firmy za desítky tisíc, ale nebylo to vůbec použitelný v tomto jeho případě. Chyběly tam u jednotlivých postů popsané tzv. produkty, aby to pomáhalo životaschopnosti firmy, aby na tom vydělávala. Nakonec to nechal celkově tak nějak na mně. Nechtěl už rozhodovat o všech těch věcech a tak je prostě delegoval na mě. Když viděl, že mám jasno, jak to má fungovat a kde je potřeba co nastavit. Takže takový trochu dream job? No spíš trochu i hell job. Je to strašně časově náročný, nemám kromě firmy a Mii čas skoro na nic. Ale je tu vážně velký potenciál vytvořit prosperující společnost. Majitel vlastní více firem a je to vizionář. On vlastně od začátku, co vydělává od let 2010/2011, tak ty vydělané peníze vrací zpět do firem na vývoj. Hodně podporuje startupy a jedním z nich je vývoj technologie, která mění a čistí vodu. Recyklaci vody, pomocí zařízení, které si namontuješ do domu a ono recykluje vodu z úrovně kanalizační vody a za 3 týdny ji umí vyčistit až na úroveň pitné vody. Pro mě je to naprosto fascinující a zajímavý. Existují systémy a jsou i v České republice, které ti mění vodu bez výkalů na vodu užitkovou. Ale my jdeme dál. Dalo by se tedy říct, že ze své pozice máš možnost nahlížet do fungování a zákulisních informací i takovýchto ekologických projektů. Ano, a je to skvělý. A přišel jsem na to, že to je občas hodně punk. Máš celkem široké spektrum kompetencí a zkušeností, jaké máš vzdělání? Základku. Já jsem střední školu nedodělal. Byl jsem trochu rebel a zjistil jsem, že mi ta střední nedává to, co potřebuju. Tak jsem odešel. On to dost těžko nesl můj otec a říkal mi, že mě nikdo nezaměstná. Dělal tehdy ve velkém korporátu na PR pozici a tak jsem mu řekl, ať mě zaměstná. Jediný, kam mě dle tabulek vzdělání mohl vzít a zrovna tam byla volná pozice, bylo jako pomocného dělníka na výdeji nářadí. Tak jsem tam nastoupil, no a za čtyři měsíce přišla na PR, takže mému otci, žádost, jestli by mě mohli přeřadit na oddělení kalibrace, kde byli jen tři inženýři. Já jsem totiž nejen vydával nářadí, ale když jsem neměl co dělat, tak jsem vytvořil evidenci toho nářadí, taky nějaký systém, jak hlídat, kdy se má to nářadí kalibrovat. Vytvořil jsem tabulky a ony se zanedlouho dostaly k těm inženýrům a líbilo se jim to, zjistili, že tam takový systém chybí. Tam jsem teda začal dělat na projektu, který nějakým způsobem zavedl řád v existujících postupech. Dál se to dostalo k ajťákům, a přizvali mě k projektu nastavení systémového postupu, jmenoval se Databázový systém Microsoft Access a začal mít celkem slušný dosah napříč různými odděleními. Když jsem z té firmy odešel, tak si mě ještě najali externě z oddělení IT, abych jim pomohl dokončit to, na čem jsme tehdy pracovali spolu. Protože oni ti ajťáci to uměli naprogramovat, ale nevěděli ty souvislosti mezi procesy. No a já tím, že jsem tehdy na té výdejně nářadí zavedl evidenci, pak jsem byl na jiným oddělení, kde se s tou databází pracovalo zase jinak, tak jsem byl ta kompetentní osoba nakonec pro IT. Proč jsi odešel? Nechtěl jsem vstávat brzo ráno a chodit přesně na 8,5 hodiny do práce a mít dost omezené kompetence a když jsem měl hotovo, tak jsem neměl co dělat. Chtěl jsem pracovat právě na tom nastavování procesů, evidenci, zjišťovat, jak spolu různé souvislosti fungují a věděl jsem, že prostě nechci dělat ve fabrice. Jakým způsobem získáváš znalosti? Vytváříš a realizuješ vzdělávací kurzy, ale jak se vzděláváš ty sám? Já jsem za svoje vzdělávání a kurzy, který jsem během posledních patnácti let absolvoval, mohl zaplatit víc než půl milionu. Ale to byly vždycky kurzy, který mě zajímaly a chtěl jsem je sám absolvovat. Michale, jaké jsou tvoje stopy v tom business světě? Co jsi po sobě za ty roky zanechal? FB Michala HrubéhoNejvíc jsem pyšný na to, že jsem založil a rozjel franchizu Bussines for Breakfast (BFB) podnikatelských klubů v Brně. V roce 2020 jsem sice svůj podíl prodal, ale vím, co jsem vytvořil a navzdory Covidu BFB stále funguje a prosperuje. Jde o to, že je to největší franchiza BFB v republice. Jeden čas jsme měli dokonce 120 členů. A princip BFB je ve zprostředkování a osobním kontaktu, sdílení a pomoci si navzájem různých podnikatelských subjektů. To, co jsem za ty roky prošel, tak si teď uvědomuju, že každý nový projekt byla pro mě zkouška toho, co jsem se naučil v předchozí práci. Sám jsem se utvrzoval v tom, že rostu. A to, co dělám teď, v Energetické správě mě prověří v tom, jestli jsem dospěl do bodu, že dokážu vybudovat firmu o dva řády výš, než bylo BFB. Jde o to, že buduju stamilionovou firmu a využívám všechno, co jsem se kdy, kde naučil. Nemám pocit, že jsem kdy promarnil nějaký čas. I ten statek a renovace bytu v Praze se mi zúročily v tom, že při budovaní Energetické správy dokážu využít nějaký time management a plánování. Původně jsem totiž myslel, že byt v Praze budu rekonstruovat čtvrt roku, nakonec z toho bylo dva a půl roku, statek jsem myslel, že budu opravovat tři roky a teď vidím, že to bude tak deset. Víme teď o tobě, že vlastníš a renovuješ statek, není to při tvém způsobu života příliš velké břemeno? Je to velké břemeno, párkrát jsem si fakt uvědomil, že jsem si vzal velký sousto. Ale teď mám možnost těch deset let díky tomu, co dělám v Brně za práci, snížit na ty původní plánovaný tři. Vidím ve statku vyšší smysl, že to bude místo, kde se budou právě lidi potkávat na inspirativním místě, kde budou psát svoje knížky, vymýšlet business plány, meditovat o životě, filozofovat a potkávat se s jinými zajímavými lidmi. Já takových míst moc neznám, kde je to možné. A když jsem o tom vyprávěl svým kamarádům, například Petrovi Ludwigovi, který napsal Konec prokrastinace, tak on mi na to řekl, že až budu mít hotový a volný pokoj, tak si ho na několik měsíců pronajme a napíše tam svoji další knížku. Chci tam mít letní artový kino, získat licenci a pouštět kvalitní filmy. Se statkem mám prostě velký plány. To zní dost romanticky. Těším se na to. Děkuji Ti moc za zajímavý rozhovor. ……………………………………………… Zdroje: Bill and Melinda Gates Foundation spends $200M on toilet technology (nbcnews.com) Michal Hrubý | LinkedIn Business for Breakfast Brno město — Business for Breakfast — obchod na doporučení — BforB.cz “Nemám pocit, že jsem kdy promarnil nějaký čas.” was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2022

Information Behaviour of People with Visual Impairment During the Covid-19 Pandemic

Picture: a woman with her eyes covered by another person's hands; Source: https://unsplash.comThe Covid-19 pandemic forced many people around the globe not only to change their day-to-day activities but also their information behaviour. The measures implemented by the Czech government to limit the spread of Covid-19 were changing frequently, sometimes even daily, and many people found it difficult to know what rules and restrictions are currently in force. The situation was even more challenging for people with different types of disabilities, whose access to information may be limited by their disability. Introduction of the Research To understand how this situation affected people with visual impairments, we conducted research on the information behaviour of people with visual impairments during the Covid-19 pandemic in the Czech Republic. We were mainly interested in the accessibility of information sources (especially those managed by the government), potential barriers that people with visual impairments may have faced, and the most frequently used sources. The research was conducted by a team of four people consisting of Teresa Bilanová, Zuzana Hlisnikovská, Hana Malinová and Monika Teichmanová as part of their studies at Masaryk University and in collaboration with the Teiresiás Centre. The research consisted of two research activities. First, we conducted four semi-structured interviews with visually impaired respondents to get a deeper understanding of the challenges they face. Based on the analysis of these interviews, we then constructed a research questionnaire. In total, 85 respondents over the age of 18, the majority of which (70) were either completely or practically blind, participated in the survey. The data collection took place between May and July 2021. Graph: representation of the types of visual impairment of the participants. Of the 85 respondents: 36 had total visual impairment, 34 near-total visual impairment, 7 profound visual impairment, 7 severe visual impairment, and 1 did not specify.Obstacles Encountered by People with Visual Impairment The first group of questions in the questionnaire related to the barriers that the visually imapaired faced when searching for information about the government’s actions in response to the Covid-19 pandemic. Approximately a quarter of respondents reported that they had encountered obstacles and barriers that made it difficult for them to react to the newly introduced measures adequately and in a timely manner. The most frequently cited barrier was the inaccessibility of information to screen readers. This was common with interactive maps, infographics, but also the government’s Twitter account (where text was often inserted as an image), or PDF files on the Ministry of Health’s website. Another significant issue perceived by our respondents was the incompleteness of information, due to unclear and often chaotic communication from the government and incorrect or misleading interpretation in the media. Visually impaired people, for instance, often lacked information about the exemptions for people with disabilities, and whether these exemptions applied to them or not. A quarter of respondents (across all types of visual impairment) needed help from another person to get information about current government regulations. Awareness was also poor amongst staff in supermarkets, where they did not know how to approach visually impaired people, especially when it came to keeping physical distance or obeying the one-shopping cart-per-person rule. Respecting visual impairment was, therefore, a subjective decision of the shop assistant rather than a measure clearly defined by the government. Most Frequently Used Sources of Information People with visual impairments used a variety of information sources: websites, TV news, mobile apps, radio and text messages sent by the Ministry of Health of the Czech Republic. The most frequently listed source was the online news service Novinky.cz, followed by the TV channel ČT24 and the E-rouška app. None of the respondents mentioned the website of the Ministry of Health of the Czech Republic as a source of information they use. One of the respondents commented on the choice of information sources as follows: “Because of the lack of clarity in the pandemic-related information on the Ministry of Health website, I usually preferred other sources, such as www.novinky.cz, where the information was presented in a much clearer and understandable manner.” Almost half of the respondents were not satisfied with the accessibility of the Ministry of Health website. The problem was not exclusively with the accessibility of information, but also with the clarity and logic of the government’s measures in the various stages of the pandemic. As one respondent aptly put it: “In situations like this, where everything can change from one day to the next, it is necessary to create or designate one information source where all relevant information is published in a concise and clear way, so that it is not time-consuming to search for it.” Picture description: we included a question about emotions felt when searching for information during the pandemic, as we believe that emotions are a valuable, yet often underrated, source of knowledge. This word cloud presents the most frequent answers (higher frequency is represented by bigger font). The respondents most frequently felt disgust, powerlessness, sadness, anger, reconciliation and hope.Suggestions for Improvement The main suggestion for improvement emerging from our research is to comply with legislation and to pay attention to website accessibility rules, e.g., where possible, eliminate double headings, advertisements, capcha, infographics, and the use of pdf files. Surprisingly, it turns out that these basic accessibility criteria are not always adhered to. About half of our respondents appreciated being informed about government regulations via text messages. However, due to network congestion, these messages were sometimes delayed by many hours. Here, it might be worth considering sending these messages only on demand to those who want to receive them, as this was clearly an effective and accessible source of basic information for the visually impaired. Other Insights Finally, we would like to present some insights from the respondents, which were not primarily related to information behaviour, but are nonetheless worthy of attention. For example, the respondents indicated that they faced problems with the acquisition of new technological aids due to unreasonably long waiting times in the approval procedure. In the initial interviews, a university student also pointed to problems with accessibility of documents through the Kramerius National Library. The library made some publications available to students in a digital form as part of the Covid programme, as libraries were closed. However, due to copyright protection, these documents were not provided in a format compatible with screen readers. Visually impaired students could, therefore, not access these documents, which made studying difficult for them. The respondents were also asked if they would like websites to have a special section for the visually impaired. Only ⅓ of the respondents would like this, the remaining ⅔ said that websites should be accessible to all. Majority of respondents expressed a worry that the information in the section for the visually impaired would not be updated regularly. Lastly, we found that half of our respondents across all types of visual impairment who wanted to register for vaccinations needed assistance from another person. In terms of vaccination centres, the majority of respondents arrived with an escort. If they did not have an escort, they often had problems with orientation, especially in large hospitals, and they needed assistance. Staff in vaccination centres were, however, generally perceived as very positive and helpful. Picture: close-up image of someone using a Braille note-taker; Source: https://unsplash.comConclusion To conclude, we are aware that our research does not cover all problems that visually impaired people have encountered and are encountering — we focused mainly on information behaviour and related topics. This was aptly expressed in the questionnaire by one of the respondents: ‘The questionnaire does not address several important things. What also affected some people significantly was the loss of employment, the loss of the feeling of security, so the visually impaired had to cope not only with this crazy chaos, but also with existential problems. Also, the questionnaire doesn’t address the fact that a sighted person living with a blind person might have a sighted child, and it was also a huge burden for blind parents to manage distance education for their children and the information involved, both technically and psychologically. The questionnaire only takes up a very small range of problems that blind people have encountered and unfortunately still encounter.” Although we are aware of the limitations of our research, we believe it opens a range of important topics that may be addressed in greater detail in further research. Information Behaviour of People with Visual Impairment During the Covid-19 Pandemic was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2022

Transition Design as a Strategy for Addressing Mental Health Stigma

Let’s talk about mental health care. The COVID-19 pandemics brought various niche topics into the mainstream discussion — and mental wellbeing was one of them. According to OECD, the rates of anxiety and depression increased and even doubled in some countries with the COVID-19 outbreak. In spring 2020, more than 20% of adults experienced mental distress in countries like the United States, Canada, the United Kingdom, France, and Australia, among others. In the Czech Republic, a survey from 2021 shows that 75% of people experienced worse mental state due to the current crisis. While only 10% of people would seek support in therapy in 2020, it was almost 25% in early 2021. Similar to other health care domains, finding support in mental health became rather difficult during pandemics. People were trapped in their homes, often without a reliable internet connection or enough personal space to attend online therapy. Technical difficulties were not the only thing keeping people from appropriate help — many wouldn’t seek mental health support because of the prevalent stigma. There seems to be something shameful about caring for one’s mental wellbeing, something shameful in going to therapy. Mental health stigma exhibits on multiple levels. First, there is social stigma: seeking mental health support can be socially discrediting, and those struggling with mental health issues may face stereotypes, discrimination, and labeling. In practice, this leads to the typical “What would others think?”. When an individual agrees with social stigma or even reinforces it, they may experience self-stigma. Self-stigma makes people think that the stereotypes apply to them; for example, they might believe that seeking support is a sign of weakness and refuse to see themselves as weak. In other cases of self-stigma, they can experience very low self-esteem and feel like their mental health is not worth other people’s effort. Lastly, there is the structural stigma that is embedded in our social structures and systems. It includes “societal-level conditions, cultural norms, and institutional practices that constrain the opportunities, resources, and wellbeing for stigmatized populations.” All three kinds of stigma are complex and widespread among individuals, communities, nations, and cultures. Mental health stigma is rooted deep in our history and embedded within our systems, which makes it demanding to untangle its origins and foresee a path to its correction. Complex problems like mental health stigma are often called “wicked problems.” To address wicked problems, we need to adopt new methods and holistic thinking; and then we can envision a path to a future without mental health stigma. “A wicked problem is a social or cultural problem that’s difficult or impossible to solve — normally because of its complex and interconnected nature. Wicked problems lack clarity in both their aims and solutions, and are subject to real-world constraints which hinder risk-free attempts to find a solution.”Characteristics of wicked problems. Adapted from CMUThe first time I pondered about a future without mental health stigma was back in October 2020 when I joined a mental health care start-up Terapie.cz. The team’s goal was to make mental health care more accessible by connecting people who want therapy to therapists who can help them. As we were getting to know our users (clients), we encountered three prevalent mindsets, two of which were strongly affected by the mental health stigma: * They acknowledge they need/want help, and they seek it. * They acknowledge they need/want help, but they won’t seek it. (Stigma may keep them from seeking help. They also may not know where to find help or struggle financially to afford it.) * They don’t acknowledge they need help, but they need it. (Stigma may cause them to turn a blind eye to their mental health problem.) There are several mental health care platforms on the Czech market, and more are emerging. It becomes easier to find a therapist or other kind of mental health support; however, a lot more needs to change before we reach the ‘ideal’ future of mental health care. (And what would that look like, anyway?) In summary, the COVID-19 pandemics brought previously unseen attention to mental health care and laid out the ground for change. That gave rise to innovative services and digital tools that make mental health support more accessible. Despite the increase in accessibility of mental health care, many people still hesitate to ask for support — they are deterred by the stigma connected to mental health issues. To overcome mental health stigma and pursue a future of better mental health care, we need to adopt new approaches to design and strategy planning. And this is when Transition Design comes in. When Transition Design Comes In As the founders of Transition Design say, wicked problems cannot be resolved using traditional design approaches because they “tend to frame problems within relatively narrow spatio-temporal contexts and do not offer a comprehensive approach for identifying all stakeholders and addressing their conflicts.” Wicked problems (like mental health stigma) are often rooted deep in our history and will take many years or decades to overcome. We need to recognize their complex nature and address them with a holistic approach. Transition Design is a new design approach focused on systems-level change. It “refers to design-led societal transition toward more sustainable futures and the reconception of entire lifestyles. It is based upon an understanding of the interconnectedness and interdependency of social, economic, political and natural systems. […] Transition Design challenges existing paradigms, envisions new ones, and leads to radical, positive social and environmental change.”Essentially, Transition Design offers a framework to deal with complex problems and move society towards better futures. It emphasizes a holistic approach and long-term visions and acknowledges that some problems cannot be entirely defined, or their definition changes as we address them. Issues related to mental health care can be labeled as wicked problems, and as such, we can approach them with Transition Design methods. In the rest of this article, we will talk about the process of designing transitions, which includes: * Mapping the problem and its stakeholders. What is wrong with current mental health care? What role does the stigma play? And who is affected by the problem? * Mapping the evolution of the problem. Where does mental health stigma come from? What influenced how people perceived mental health throughout history? And how far to the past do we need to go to identify the roots of the problem? * Visioning the future. Can we imagine a future with no mental health stigma? What would it look like? * Backcasting. If we have a vision of a favorable future, can we go back and imagine what steps lead to such a future? What needs to happen on micro-, meso-, and macro-level to facilitate the transition? Next, we would propose specific interventions on multiple levels (e.g., local, national) that would move us towards the vision. We would start implementing changes and monitor how the problem evolves. Transition Design emphasizes that we cannot fully anticipate how a system will react to our interventions — it is crucial to observe the evolution and be ready to change our plan. Transition Design process. Based on CMUTransition Design uses participatory methods: it’s not the designers who map the problem and design transitions; instead, representatives of diverse stakeholder groups are invited into the process, and the designers act more as guides through that process. Transition designing is not a job for one; therefore, the following part will merely outline how we might address mental health care issues (such as stigma) without delving into concrete definitions and visions. Mapping Wicked Problem & Stakeholders In the first activity, we would use PEST analysis to map the wicked problem. PEST stands for political, economic, social, and technological — four external factors that influence the problem. If we were dealing with a problem connected to ecology and the environment, we could use STEEP analysis instead: it includes the same four factors as PEST and adds an extra environmental factor. Mapping wicked problem. Based on CMU.Next, we would map the stakeholders. The goal is to identify as many stakeholder groups connected to the problem as possible and describe their conflicting needs and opinions. In practice, mapping the problem and its stakeholders requires extensive qualitative research and continuous stakeholder involvement. Mapping the Evolution of a Problem The objective of this activity is to form a multi-level timeline of the problem’s evolution. It uses Geels’ Multi-Level Perspective framework, which distinguishes three system levels: the landscape (macro), the regime (meso), and the niche (micro). Essentially, the framework describes how socio-technical systems change on different levels and how the levels interact. For example, the COVID-19 pandemics (landscape event) put pressure on the ‘status quo’ of mental health care: more people needed help and were willing to use new tools to get it (change in the regime level). That endorsed innovation that before existed only at the niche level, such as online therapy or meditation apps. Multi-level perspective mapping. Adapted from CMU.Visioning the Future In this step, we would develop long-term future visions at five different levels of scale: the household, the neighborhood, the city, the region, and the planet. According to the Transition Design Seminar at CMU, “the objective of this step is to try and envision a long-term future in which lifestyles are sustainable and place-based and in which relations among the levels of scale of everyday life are symbiotic and mutually reinforcing.” Visioning the future at multiple levels of scale. Based on CMU.Backcasting When we have long-term future visions, we can start looking back and imagine what interventions would lead to such a future. We would assess existing practices (Which should we keep and which should be left behind?) and suggest new ones that could emerge during the transition period. Backcasting can take on many forms. The essential objective is to develop a pathway from now to the envisioned distant future and design specific interventions on that pathway. Backcasting by T. Irwin.Afterword The COVID-19 outbreak caused a secondary outbreak of mental health issues and a decrease in mental wellbeing. It brought the topic of mental health into mainstream media and started a discussion about the future of mental health care. In the words of Transition Design, the landscape of mental health care is changing, and the regime is opening up to innovation. One single innovation won’t change the status quo — but a series of interventions on multiple levels could lead us towards better mental health care. The Transition Design approach helps us specify the interventions and develop a strategy for transition. After outlining the complex approach of Transition Design, I will leave you with a perhaps more straightforward question to ponder: How can mental health care services (products, apps) contribute to our transition pathway to a stigma-free future? And how can we contribute as individuals? The process was inspired by the CMU Transition Design Seminar and Masaki Iwabuchi. For a practical case study, I highly recommend Masaki’s work on Adolescent Depression in Kyoto. Transition Design as a Strategy for Addressing Mental Health Stigma was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

13. 1. 2022

Rozhovor s Otakarem Hypšem, UX freelancerem a lead designerem mobilní aplikace Loono

Otakar Hypš působil pět let jako UX designér v Oracle, nejdříve v Brně a pak v Barceloně. Před rokem přešel na volnou nohu (v době rozhovoru se jako správný nomád přesouval z Portugalska do Maroka). Kromě toho Otakar pomáhá jako expertní dobrovolník s vývojem mobilní aplikace, jejíž záměrem je změnit přístup Čechů k prevenci. Aplikaci připravuje neziskovka Loono ve spolupráci s Česko.Digital, platformou pro expertní dobrovolníky. Jak ses vůbec dostal k UX? Asi v sedmnácti jsem se sám naučil programovat weby. Bral jsem to spíš jako takovou srandu, ale když jsem své weby ukazoval lidem, začal jsem si všímat, že občas nechápou, co se po nich vlastně chce. Nejdřív jsem nechápal, kde je problém, ale krůček za krůčkem jsem se dostal k tomu, že ti lidé za to nemohou a že jsem to já, kdo by to mohl udělat trochu lépe. Během studia informatiky na MU jsem se pak začal více vzdělávat v oblasti user experience design a vůbec se dozvěděl, že je to obor, do té doby jsem to netušil. Využíval jsem toho, že na informatice jsme neměli příliš striktní rozvržení předmětů, a zapisoval jsem si kurzy napříč fakultami, třeba kognitivní psychologii, psychologii přesvědčování nebo semináře web designu. Snažil jsem si vytvarovat univerzitní profil tak, aby nejvíce seděl na UX, protože v té době, asi sedm nebo osm let zpátky, se tento obor nikde neučil v podobě uceleného kurzu. V tvém CV jsem zahlédla, že jsi pracoval i v Barceloně. Jaká to pro tebe byla zkušenost? Když jsem pracoval pro Oracle v Brně, velká část designového týmu byla v Barceloně, a tak jsem dostal nabídku od šéfa, jestli bych nechtěl pracovat poblíž, s ostatními designéry. V Brně jsme byli čtyři designéři v domě, kde bylo asi 800 programátorů, takže občas bylo těžké tam prosazovat svou práci. V Barceloně bylo deset designérů a čtyřicet programátorů. Skoro žádný projekt tam nezačal bez kvalitního výzkumu nebo bez toho, aniž by se nejdřív nerozkreslila user journey. Druhou změnou bylo to, že jsem seděl v jedné kanceláři s těmi deseti podstatně zkušenějšími designéry, potkával je dennodenně a mohl se ptát na cokoliv. Konkrétně jsem třeba seděl vedle designérky, která dříve navrhovala experience operací mozku, při kterých je člověk při vědomí — zabývala se tím, jak postavit celou journey, aby ze zákroku lidé nebyli vystrašení. Kontakt s takovými osobnostmi, co již prošli náročnými projekty, pro mě byl velmi obohacující a kariérně mě to posunulo. Pro začátek kariéry proto určitě doporučuji se obklopovat lidmi, co toho umí podstatně víc, nebát se jim přiznat, že si s něčím nevíš rady, a na cokoliv se jich doptat. Každému bych přál, aby si mohl vyzkoušet žít v zahraničí, Barcelona je krásné město a evropský technologický hub. Žití v zahraničí se mi ostatně dost zalíbilo, teď jsem v Portugalsku a za týden se stěhuju do Maroka. Nyní pracuješ jako UX freelancer. Jak vypadá tvůj běžný den na volné noze? Vstávám asi v sedm ráno, chvíli si čtu knížku a u toho popíjím čaj, pak si zacvičím jógu. Poté pokračuju ve čtení nebo dělám sport, teď jsem v Portugalsku, tak chodím surfovat. Pracovat začínám kolem desáté nebo jedenácté. Kolem poledne si dám snídani (ano, snídám dost pozdě). Odpoledne se dobře soustředím a pracuji až do čtyř nebo pěti, většinou končím nějakými meetingy. A večer… určitě nechci pracovat po večerech, ale občas mě to baví. Na šestou mám nastavený budík, co mi oznamuje, abych vypadl od počítače, někdy to dodržím, někdy ne. A o tom je pro mě freelancerství — nepamatuji si, že bych ve své dřívější práci pracoval do tří do rána, ale jako freelancer na to občas mám chuť a baví mě to… Když jsem přešel na volnou nohu, měl jsem strach, že se nebudu schopen zkoordinovat a pracovat, jak bych si představoval, ale musím říct, že se mi to celkem daří. Co tě vedlo k tomu, že ses přidal k Česko.Digital, komunitě a platformě pro expertní dobrovolníky? Česko.Digital jsem nějakou dobu sledoval, ale kvůli poměrně náročnému full time úvazku jsem nikdy neměl odvahu se do něčeho zapojit. Když jsem se před rokem rozhodl stát freelancerem, chtěl jsem dělat především na menších projektech, zažít větší variabilitu a rozmanitost. Dobrovolnictví s Česko.Digital do toho určitě spadá. Kromě toho jsem také získal větší možnost rozvrhnout si práci podle sebe. Konkrétně mě motivovalo to, že mám rád Českou republiku, a Česko.Digital podporuje projekty, co působí dlouhodobě pozitivně na společnost. Zároveň svým dobrovolníkům zajišťuje vše okolo, takže pro mě jako designéra bylo lehké přijít a hned začít pracovat na projektu. Také se mi líbí to, že při dobrovolnictví člověk zpravidla není ve své práci příliš limitován, hodně věcí si může rozhodnout a vyzkoušet podle sebe. Konkrétně jsi zapojen do vývoje mobilní aplikace, kterou Česko.Digital zaštiťuje s neziskovkou Loono. Jak spolupráce s těmito organizacemi funguje? V Česko.Digital mají vše dobře zorganizované, promyšlené a lidé to tam dělají s láskou. Je tam obohacující, podporující atmosféra, kdykoliv s něčím potřebuješ poradit nebo chceš probrat nějaké řešení či problém, najde se někdo, kdo má chuť pomoct nebo spolupracovat. Stejně tak v Loono jsou super lidi, se kterými se dobře pracuje. Konkrétně v našem týmu fungujeme hodně asynchronně, což se mi líbí a jsem na to zvyklý i z jiných projektů. Vždy se sejdeme na hodinu týdně, bavíme se o tom, co kdo udělal, co by se dalo udělat lépe. Kromě toho je kolem Česko.Digital i širší komunita, se kterou se propojujeme na kratší momenty, všichni komunikujeme přes Slack. Aplikace bude uživatele informovat o preventivních prohlídkách a celkově má být takovou studnicí informací o prevenci. Proč je podle tebe taková aplikace potřebná? Jak říkáš, aplikace bude lidem připomínat, kdy mají chodit na preventivní prohlídky. Ty jsou pouze první krok v cestě za zdravým životním stylem. Osobně to vnímám tak, že civilizační onemocnění ztěžují život lidem v produktivním věku, kteří, pokud budou zdraví, by mohli mít pozitivnější přínos pro svoje okolí. Nálada jednotlivců ve společnosti tvoří celkovou náladu společnosti. Když bude společnost zdravější, bude i pozitivnější a bude se jí lépe dařit. Rozhodně nechci, aby naše aplikace byla pouhým budíkem nebo kalendářem, co bude pípat jednou za dva roky. Tohle řeší jen jeden problém, zachycení nemoci co nejdřív. My ale chceme aplikaci posouvat dál, dávat lidem nějaké výzvy, například “tenhle týden nepoužívej výtah, ale choď jen po schodech” nebo jim pomáhat nastavovat jídelníček. Chodit na preventivní prohlídky vnímáme pouze jako první krok, za kterým následuje snaha o změnu životního stylu české společnosti. Co máš na projektu konkrétně na starost? Nastoupil jsem jako lead designer aplikace. Měli jsme zadání od Loono (připomínat lidem preventivní prohlídky) a research, ale neměli jsme koncept, tedy to, jak by to aplikace měla dělat. Spolu s Jirkou z Qusion, který má hodně zkušeností s webovými aplikacemi a pomáhal mi jako konzultant, jsme vymýšleli koncept aplikace, příběh, kterým člověka chceme provést, a také gamifikační principy, aby to lidi bavilo. Postupně se má role vyvíjela. Když jsem na práci zůstával sám, začínal jsem cítit, že nestíhám. Ono navrhnout aplikaci ve Figmě je poměrně rychlé, ale hodně času zabírá komunikace s vývojem nebo testování. Teď mám tým tří designérek a práce jde mnohem rychleji kupředu. Dohlížím na to, aby aplikace byla konzistentní, každý totiž máme na starost něco jiného, a abychom dosáhli toho, co bylo vytyčené na začátku. S kým ještě spolupracujete na vývoji aplikace? Kromě nás, designérů, máme v týmu programátory, markeťáky, product ownera, stakeholdery z organizace, zkrátka vše, co mívá standardní produktový tým. Spolupracuje se nám dobře, všichni si sebe navzájem vážíme a je to přátelské. Moc se mi také líbí, že na projektu nejsou namotané žádné peníze, takže nikdo se nesnaží nijak strategizovat a politikařit, jak to občas bývá například v korporátech. My pracujeme otevřeně a efektivně, protože všichni do práce věnujeme náš volný čas. Co tě na dobrovolnictví nejvíce baví? Hrozně mě bavilo vymýšlet koncept aplikace, příběh a gamifikaci. Měl jsem na to úplně volnou ruku, společně s copywriterkou a markeťačkou. Teď mě zase baví to, že se učím, jak se starat o tým designérů. Vždy jsem byl zvyklý zastávat roli koncového designéra, takže vedení týmu a mentoring je pro mě nová věc. Všechny mé kolegyně dostávají na starost i něco, co se nejprve musí naučit, a tento vzdělávací aspekt projektu je prý hodně baví. Narážíš/narážíte na nějaké výraznější výzvy? Na výzvy narážíme pořád… programátoři mají neustále s něčím problém (smích), ale to je samozřejmě úplně v pořádku. Každou chvíli objevujeme, že jsme na něco zapomněli, například pokrýt nějaký case. A vzhledem k tomu, že se jedná o dobrovolnickou práci, nedá se vždy spoléhat například na to, že všichni dodají svou práci včas, v takovém prostředí nejde po ostatních práci “vymáhat” obdobně jako v nějaké firmě. Přijde ti v něčem práce na veřejně prospěšném projektu specifická? Asi to, co už jsem říkal. Člověk má hodně volnou ruku, spoustu věcí si může dělat podle sebe. Je to také skvělá příležitost, jak si vyzkoušet nové věci a něco nového se naučit. Všichni se snaží být hodně efektivní, pracují na tom totiž ve volném čase. Jinak bych to přirovnal k práci u malého startupu, který má velké sny a snaží se produkt co nejlépe uvést na trh. Lákala by tě spolupráce i s jinými neziskovkami? Od té doby, co spolupracuji s Loono, se to celkem rozkřiklo a už jsem dostal několik nabídek práce na obdobných projektech. Nemůžu ale celý týden dělat jen pro neziskovky (smích), musím si i nějak vydělat. Spolupráce s Loono mě navíc moc baví, jak aplikace, tak tým. Chci se našemu projektu pořádně věnovat a rozvíjet aplikaci dál, máme s ní velké plány. A otázka na závěr — jak se dál znalostně/kariérně posouváš v UX? Je pro tebe sebevzdělávání důležité a daří se ti na něj najít čas? Pro mě osobně je vzdělávání velké téma — přijde mi, že nejlépe můžeme děti vzdělávat tak, když jim ukážeme, jak se mohou učit samy. Za mě je to nejlepší způsob učení a vždy jsem se snažil jej uplatňovat i při své práci. Když řeším nějaký problém, sám si najdu, jak jej vyřešit, uvedu to do praxe, a tak si to nejlépe zapamatuji. Jak jsem již zmiňoval, každé ráno si snažím číst. I kdyby to bylo hloupých patnáct minut a přečetl jsem tři stránky, to je jedno, důležitější je to, že člověk si v pravidelném rytmu sedne a přečte si knížku nebo se třeba koukne na nějakou master class. Také mám moc rád podcasty, baví mě třeba ty zaměřené na neurovědy nebo psychologii, jako je český Brain We Are nebo Huberman Lab. Hodně jsem poslouchal Masters of Scale, podcast o startupech a organizacích, co vyrostly. Často se tam mluvilo třeba o tom, jak od začátku nastavovat produkty a připravovat je na to, aby byly škálovatelné… z toho asi vychází i ten název. Obecně na Youtube je asi miliarda informací. Pro designéra je velmi důležité se vzdělávat vzhledem k tomu, jak se vyvíjí technologie a objevují se stále nové věci. Dnes je vše dohledatelné online, přístupné k nastudování. Třeba já jsem se naposledy učil skrze videotutorialy Figmy — nejen že dělají jednoduché návody zaměřené na to, jak používat dílčí nástroje, ale také vysvětlují dopodrobna například to, jak vytvářet celé designové systémy. Snaží se tak, aby jejich uživatelé pochopili, jakým způsobem a v jakých situacích nástroje vůbec využívat. Tímto mockrát děkuji Otakarovi za jeho čas a organizaci Česko.Digital za pomoc “ulovit” k rozhovoru designéra se zkušeností na veřejně prospěšném projektu. Rozhovor s Otakarem Hypšem, UX freelancerem a lead designerem mobilní aplikace Loono was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 1. 2022

Uživatelský výzkum ve VR

V tomto článku představím poměrně nový fenomén v dnešní době, a to je uživatelský výzkum ve virtuální realitě ve zkr. VR, který je mi osobně velmi blízký, poněvadž jsem se v tomto podzimním semestru 2021 osobně zúčastnila jednoho uživatelského výzkumu v imerzivní virtuální realitě pořádané KISKem v předmětu ISKB73, která měla experimentální formu výukových metod angličtiny pro neanglisty ve virtuální realitě. O této mojí osobní zkušenosti se zmíním závěrem tohoto článku, poněvadž nejdříve si musíme vymezit několik pojmů, kde si řekneme, co to je virtuální realita a její základní vymezení, v čem spočívá uživatelský výzkum ve VR a zmíním zde i využití VR ve vzdělávání, které souvisí s mojí zkušeností s uživatelským výzkumem ve VR z pohledu účastníka. O virtuální realitě obecně K úvodu si nejdřív musíme objasnit, co se skrývá v oblasti virtuální reality. Virtuální realita v sobě skýtá mnoho podob a tudíž existuje několik souvisejících VR definic, jejíž počet neustále roste a vyvíjí se spolu s dobou. Je velkou prioritou, aby se postupně standardizovaly termíny ohledně VR z důvodu jejího dalšího vývoje a výzkumu prostřednictvím informovanějších uživatelských vstupů.[1] A já zde zmíním několik vybraných definic virtuální reality. K virtuální realitě taktéž spadá tzv. augmentovaná realita ve zkr. AR neboli též rozšířená realita, která bývá často zaměňovaná za VR a je taktéž považována za jedinečnou formu simulace.[2] Obecně se o virtuální realitě mluví jako simulacích, které využívají vysoce imerzivní vizuální 3D objekty umožňující replikaci skutečných reálných situací. Tyto virtuální simulace se liší svým virtuálním rozhraním od té tradiční počítačové, která zahrnuje fyzické rozhraní jako je klávesnice, myš, rozpoznávání řeči, pohybové senzory a jiná haptická zařízení.[3] Existuje několik typů virtuálních simulací, které pomáhají například se cvičením motorických dovedností u simulace létání s letadlem nebo při rozvoji strategických dovedností s využitím simulace akčních zbraní nebo při rozvoji komunikačních dovedností jako členové týmu řízení letového provozu.[4] Zkrátka řečeno těch možností pro využití VR je skutečně mnoho. Nyní se zaměříme na virtuální prostředí, které tvoří širokou škálu počítačových aplikací ve spojení s vysoce imerzivními vizuálními 3D objekty, které dovolují uživateli pohybovat se ve zdánlivě skutečném nebo fyzickém světě. Toto prostředí používá technologie s využitím headset displeje, stereoskopické činnosti, vstupního zařízení a počty nasimulovaných smyslových systémů.[5] Je zapotřebí si ještě vymezit rozdíly mezi imerzivní, neimerzivní VR a rozšířenou realitou AR. Imerzivní virtuální realita je spojená s pocitem být uvnitř virtuálního prostředí [6] a lze ji nejlépe chápat jako soubor technologií, které uživatelům umožňují efektivně interagovat s 3D počítačovými databázemi v reálném čase za pomocí jejich přirozených smyslů a dovedností.[7] Příkladem imerzivní virtuální reality může být např. aplikace Engage, která je dostupná prostřednictvím virtuálních brýlí a uživatel si vytvoří svého virtuálního avatara, se kterým následně interaguje s ostatními připojenými uživateli a můžou spolu realizovat nějaký projekt nebo i výuku ve VR. Pro názornou představu, jak takové virtuální rozhraní vypadá, tak můžete níže vidět screenshoty, který jsem pořídila ze svých virtuálních brýlí při spuštění aplikace Engage. Mimo jiné s tímto virtuálním prostředím jsem se prvně seznámila z mé zkušenosti na tom uživatelském výzkumu. Mé screenshoty pořízené z Oculus Quest 2Ve neimerzivní virtuální realitě na rozdíl od imerzivní virtuální reality uživatel interaguje s 3D objekty za pomocí běžného fyzického rozhraní počítače jako je monitor, klávesnice a myš, ale toto virtuální prostředí jako je perspektivní pohled, barva, textura, osvětlení, stínování apod. působí stejně jako u imerzivní virtuální reality. Příkladem takové neimerzivní VR může být počítačová hra nesoucí název like dota 2[8], která umožňuje uživateli interagovat s objekty ve virtuálním prostředí, avšak nepřímo.[9] A třetí varianta je rozšířená neboli též augmentovaná AR realita, ve které jsou překrývající virtuální objekty v reálném světě, jejíchž digitální informace jsou jinak lidskými smysly nepostřehnutelné, nevnímatelné.[10] Tyto AR technologie, které překrývají informace o objektech nebo místech v reálném světě, jsou vytvořené za účelem vylepšení uživatelské zkušenosti. Je kombinací reality a překrytí digitálních informací navržených tak, aby zlepšila proces učení. Obecně řečeno se jedná o spektrum simulace smíšené reality, které leží na pomezí mezi skutečným a virtuálním světě.[11]Příkladem rozšířené reality můžou být 3D objekty zvířat od Google[12], které si uživatel může vygenerovat ze svého chytrého mobilu pomocí svého fotoaparátu. Pro představu, jak takový 3D objekt vypadá, můžete níže vidět mé foto, které jsem pořídila z mého mobilu. Pořízeno z mého mobilního fotoaparátu jako příklad AR reality z Google vyhledávačeNás však bude zajímat imerzivní virtuální realita, která je v mém článku nejvíce spjatá s uživatelským výzkumem spolu s mou osobní zkušeností, kterou na závěr článku stručně zreflektuji. Uživatelský výzkum v imerzivní virtuální realitě Nyní přejdu už k samotnému uživatelskému výzkumu ve VR, který bude pojednávat o tom, jak je vnímán uživatelský zážitek ve výzkumu realizovaný ve virtuální realitě, jaké jsou jeho výhody a nevýhody a jaké má nástroje pro hodnocení UX. A na závěr jako příklad jednoho uživatelského výzkumu uvedu svoji osobní zkušenost s jedním uživatelským výzkumem pro realizaci nových edukačních metod zasazených do výuky angličtiny z pohledu účastníka. Předtím než přistoupíme k výzkumu realizovaném ve VR, tak si musíme vymezit základní koncept uživatelského zážitku ve zkr. UX. Důležitost UX tkví v interaktivitě technologických produktů, která se stává čím dál větší pozorností vědecké komunity, ačkoli ještě stále chybí jasná univerzální definice UX. V dnešní době můžeme oblast UX chápat jako tzv. přístřeší používané k motivaci výzkumu interakce mezi člověkem a počítačem, které se zaměřují na aspekty přesahující použitelnost a instrumentální hodnoty orientované na úkoly, kdy špatná použitelnost může zhoršit uživatelský výkon a dobrá použitelnost může být naopak nedostatečná k vytvoření dobrého uživatelského rozhraní.[13] Z těchto důvodů se doporučuje, aby uživatelský faktor k designu zahrnoval jejich afektivní potřeby, kde právě estetická přitažlivost produktu, stejně jako potěšení a spokojenost nabízená uživateli, určuje úspěch produktů a služeb.[14] Nyní si vysvětlíme, jaká je interakce UX mezi člověkem a počítačem. UX je důsledek mezi uživatelem a produktem v rámci fyzického, sociálního a kulturního kontextu, kde je zapotřebí si uvědomit, že v závislosti na daném kontextu mohou mít uživatelé se stejným produktem různé zkušenosti. Z toho důvodu je velkou výzvou najít a vytvořit tyto adekvátní kontexty, která se nedá moc v laboratorních podmínkách kontrolovat, poněvadž je extrémně náročné korigovat propracované experimentální situace, které mají zvýšit ekologickou validitu výzkumné studie, ale tím také zvýšit náklady jako jsou čas a peníze a to může pak vést ke ztrátě kontroly nad experimentem. Mimo jiné je extrémně náročné udržet verbální a neverbální chování výzkumníků a dalších účastníků pod přísnou kontrolou.[15] A jaké jsou výhody VR výzkumu? V kontextu UX rozhraní může naopak virtuální realita pomoci tím, že umožní vytvořit realisticky vypadající virtuální prostředí s takovou výhodou, že může poskytnout větší kontrolu experimentálních podmínek a zároveň dobré ekologické validity. Další výhodou výzkumu ve virtuální realitě je dostupnost avatarů či jiných vtělených agentů, kteří mohou převzít roli výzkumníka, ale s přísně kontrolovaným chováním. Ve spojení s VR jsou dále možné téměř přesné replikace studií.[16] Celkově můžeme výhody VR uživatelského výzkumu seskupit do tří hlavních oblastí a to je dostupnost, bezpečnost a poskytování dat.[17] Dostupnost ve VR poskytuje přístup do téměř všech míst a ve specifikovaných podmínkách prostředí bez času a nákladů spojených s nastavením v reálném životě. VR dále nabízí možnost umožnit lidem se zdravotním postižením účastnit se studií.[18] Druhá oblast bezpečnosti ve VR se týká toho, že účastníci můžou bezpečně interagovat s prostředím a komunikovat se všemi druhy virtuálních objektů, i když jsou vystaveni kontrolovaným kritickým podmínkám. Tato výhoda je relevantní především tehdy, když se od účastníků vyžaduje interakce s nebezpečnými objekty nebo prostředím, které může představovat riziko zranění pro ně nebo pro ostatní nebo poškození majetku.[19] A třetí oblast se týká poskytování dat ve VR, která poskytuje příležitost ke sbírání dat z raných fází návrhu designového procesu s vysokou přesností a dobrou ekologickou platností, která není snadno dostupná v reálném prostředí. [20] A jaké jsou naopak nevýhody a limity VR výzkumu? Nejvíc omezení souvisí s dostupností technologií. Avšak je na trhu k dispozici řada VR zařízeních s různým stupněm technologické vyspělosti, tak závažnost inherentních omezení závisí na kvalitě technologie, aby si člověk mohl dovolit podstoupit takový výzkum, a také na požadavcích dané studie.[21] Ačkoli VR technologie zažívá velký rozmach ve své době, tak je brzděn vedlejšími účinky ze strany účastníků, které u nich vyvolávají obavy ze zdraví a bezpečnosti, což může způsobit u účastníků různé kybernetické nemoci související s nevolností, dezorientací až po únavu očí či rozmazaného vidění. [22] Obecně nejsou příčiny virtuálního prostředí vždy jasné, poněvadž jeho výskyt může být ovlivněn velkou řadou množství různých faktorů, které zahrnují technologické problémy jako je zpoždění, omezené senzorické podněty až po návrh systému jako je strategie uživatelského ovládání a obsah scény a v poslední řadě jsou tu také individuální rozdíly u účastníků jako je věk, pohlaví a individuální vnímavost.[23] Hodnocení uživatelského výzkumu ve VR A závěrem se zaměříme na uživatelský výzkum ve VR jako z hlediska nástroje pro hodnocení UX, kde VR může být užito ve dvou dimenzích a to jako uživatelský výzkum a interakci mezi člověkem a počítačem. V těchto obou případech nabízí VR prostředky ke sledování interakce, které jsou správně kontextualizované, a zároveň poskytují ekologickou platnost.[24] Při uživatelském výzkumu lze VR použít ke shromažďování informací o uživatelských potřebách a očekáváních. V tomto případě je uživatelské chování vyhodnocováno během interakce s produkty nebo v prostředí s přesnou kontrolou.[25] A ve druhé dimenzi, která je zaměřená na interakci člověka s počítačem se UX hodnocení provádí s využitím přístupu návrhu zaměřeného na uživatele ve zkr. UCD. V tomto případě jsou emocionální reakce či behaviorální reakce uživatelů hodnoceny v kontrolovaných virtuálních prostředích.[26] Má osobní zkušenost s VR uživatelským výzkumem Na závěr tohoto článku se s vámi chci podělit o svou vlastní zkušenost s jedním uživatelským výzkumem, kterého jsem se účastnila v tomto podzimním semestru v předmětu ISKB73 a měl právě charakter imerzivní virtuální reality, kde se testovaly experimentální výzkumné metody výuky angličtiny. Zúčastnila jsem se celkem čtyř VR setkáních pokaždé s jiným virtuálním prostředí, kde každé to setkání mělo charakter hodinové výuky angličtiny s různými interaktivními prvky např. že nás lektorka transportovala na Měsíc, kde jsme vedli konverzaci. Každý z nás byl na setkáních přítomný v podobě svého VR avatara, kterého jsme si mohli buď sami vytvořit nebo nám byl přidělen. A mimo těch čtyř setkáních, které jsem absolvovala, jsem se ještě zúčastnila dvakrát metody focus group, kde se nás sešlo vždycky pár lidí, kde jsme sdíleli své postřehy a zážitky a zároveň to byla moje první zkušenost, kdy jsem se takhle účastnila focus groupu a musím říct, že ačkoli jsem velice uzavřený člověk, tak mě v ní interakce s ostatními vůbec nevadila, poněvadž facilitátor skupiny na mě působil velice příjemně a uvolněně, což je velmi důležité a navíc nás tam bylo přítomných málo. A celkově tuto svou zkušenost s uživatelským výzkumem z pohledu účastníka hodnotím velmi přínosně, poněvadž jsem si z něj odnesla plno nových postřehů a určitě vnímám zasazení výuky angličtiny jako jeden z možných potenciálů pro zkvalitnění edukace, poněvadž tato možnost přináší spoustu benefitů jako je např. větší účast u žáků všech osobností, kteří se v normálních třídách příliš nezapojují, tak v tom virtuálním prostředí můžou ztratit ostych, protože se skrývají za svého avatara a jako další možnou přidanou hodnotu do výuky řadím zatraktivnění probírané látky, kterou lektor může obohatit vizuální strukturou a různých množství interaktivních objektů, se kterými můžou žáci interagovat a tím si lépe a zábavnou formou zapamatují např. nová slovíčka. Zkrátka virtuální realita nabízí velmi rozmanité možnosti ve vzdělávání. A pro představu, jak takové VR setkání probíhalo, můžete níže vidět ukázkový screenshot z prvního setkání na Měsíci, který jsme dostali na památku za účast. Pořízeno jako foto z mého mobiluZdroje [1] KARDONG-EDGREN, Suzan Suzie, et al. A call to unify definitions of virtual reality. Clinical Simulation in Nursing, 2019, 31: 28–34. [2] Tamtéž. [3] Tamtéž. [4] Tamtéž. [5] Tamtéž. [6] REBELO, Francisco, et al. Using virtual reality to assess user experience. Human Factors, 2012, 54.6: 964–982. [7] KARDONG-EDGREN, Suzan Suzie, et al. A call to unify definitions of virtual reality. Clinical Simulation in Nursing, 2019, 31: 28–34. [8] Different Types of Virtual Reality: Non-immersive Virtual Reality. Stars and Strikes [online]. [cit. 2022–01–07]. Dostupné z: https://www.starsandstrikes.com/blog/different-types-of-virtual-reality/ [9] KARDONG-EDGREN, Suzan Suzie, et al. A call to unify definitions of virtual reality. Clinical Simulation in Nursing, 2019, 31: 28–34. [10] Tamtéž. [11] Tamtéž. [12] Google 3D animals: how you can see AR tigers, dogs, lions, and penguins on Google. THE SCOTSMAN: News you can trust since 1817 [online]. [cit. 2022–01–07]. Dostupné z: https://www.scotsman.com/education/google-3d-animals-how-you-can-see-ar-tigers-dogs-lions-and-penguins-google-2519546 [13] REBELO, Francisco, et al. Using virtual reality to assess user experience. Human Factors, 2012, 54.6: 964–982. [14] Tamtéž. [15] Tamtéž. [16] Tamtéž. [17] Tamtéž. [18] Tamtéž. [19] Tamtéž. [20] Tamtéž. [21]Tamtéž. [22] Tamtéž. [23]Tamtéž. [24] Tamtéž. [25] Tamtéž. [26] Tamtéž. Uživatelský výzkum ve VR was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 1. 2022

Etická dilemata designérů/ek (zamyšlení)

Úvahy o etických zásadách by měly být součástí každé služby a každého jedince. Téměř nikdy to ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za část profesí může ve většinu dilemat vyřešit etický kodex. Ale co když kodex chybí nebo je nejednotný jako například u designérů? Tento článek je mou úvahou nad tím, jaká etická dilemata může práce designéra/designérky přinášet. Bohužel nejsem designérem, mé zamyšlení tedy bude čistě teoretické. Bariéry tržního prostředí Svět je odjakživa plný bariér. Některé jsou přítomny přirozeně (například řeka, která nejde přebrodit) a jiné jsou vytvořeny člověkem (zpoplatněný most přes tu řeku, když nemám ani floka). V životě designéra je tvůrcem bariér většinou zákazník. To on přichází se zadáním odpovídajícím jeho zájmům, stejně tak jako s časovým a finančním rámcem. Byť o těchto omezeních lze komunikovat, nikdy nezmizí. Designér nikdy nemá dostatek času a prostředků, aby výsledek jeho práce byl perfektní ze všech úhlů pohledu (zde je samozřejmě na místě otázka, jestli vůbec lze dosáhnout bezchybného pohledu). To nejlepší, v co může doufat, je nejlepší možný výsledek v daných limitech. S tím nutně musí přicházet jistá dilemata — kde ubrat? Pokud ubereme ve fázi výzkumu, snadno se může stát, že přehlédneme potřeby menších či méně výrazných skupin, na které by ovšem výsledná služba či produkt měl také cílit. Že nevezmeme v úvahu dostatek různých pohledů na věc a že náš vzhled do dané problematiky bude zkrátka příliš zkreslený. Můžeme si dovolit přehlédnout určité skupiny? A pokud ano, co určuje, která skupina bude přehlédnuta? Nakolik je vlastně náš výsledný vhled odrazem skutečných uživatelů a nakolik našich představ o nich? Nevytváříme nakonec produkt či službu, která odpovídá potřebám nás samotných a naší sociální bubliny? Ubrat můžeme i ve fázi analýzy, pokud ji uděláme rychle a pořádně se na ní nepozastavíme. Data však mohou být zrádná a najít v nich to, co se nám hodí a co v nich najít chceme, může být i otázkou formátování grafu, neporozumění cizím datům a metodice jejich sběru nebo nekorektní filtrace. Je tedy nutné se ptát, od koho naše data pocházejí? V případě, že nejsou naše, potom — jak jsou stará a jak probíhal jejich sběr? Odpovídají vůbec našim uživatelům? Ani pokud jsou data naše a dobře je známe, není vyhráno. Nepřehlíželi jsme nějaký pohled? Kódovali jsme objektivně a kódování v případě potřeby rozšiřovali? Máme dostatek dat od různých uživatelů na to, abychom mohli usuzovat závěry? V dalších fázích je pak třeba se ptát, zdali námi vybrané řešení skutečně odpovídá výsledkům předchozího výzkumu nebo jsme nějakou jeho část pominuli. Je třeba testovat, jestli bude výsledek použitelný a prospěšný. Ale koho se na to budeme ptát? Odpovídá tento vybraný vzorek lidí našim budoucím uživatelům? Nebo se ptáme na názor lidí, kteří nic takového nepotřebují? Či dokonce naší vlastní sociální bubliny? Za těmito (a mnohými dalšími) otázkami se skrývá mnohem víc než jen snaha o co nejlepší design. Skrývá se za nimi nutnost vybalancovat požadavky a prostředky s osobní odpovědností vůči okolnímu světu. Výsledek práce designéra totiž ovlivní ty, kteří jej uvidí. Jak to, co dělám, ovlivní ostatní? Vraťme se teď zpět k zákazníkovi, který přichází s určitým zadáním. Jeho obsah by měl být to první, nad čím se designér zamyslí. Co vlastně zákazník žádá? Jaké bude mít vaše práce dopady? Jak může ovlivnit životy lidí okolo? Nestojí to náhodou proti mým vlastním hodnotám, mému osobnímu etickému kodexu? Právě zde vidím velké dilema — peníze versus kodex. Co když se jedná o design produktu, který lidem nutně uškodí, ale zákazník za něj nabízí úžasné peníze? Nebo hůř — co když jsem dostal od vedení firmy zadaný projekt, jehož obsah neodpovídá mým hodnotám? Co když jde o produkt, který je reálně k ničemu, nikomu nepomůže, a vedle toho leží hůře zaplacený a složitější úkol, který ovšem může mít velký dopad? Další velké dilema může vznikat v představách o službě, tedy představa zákazníka versus potřeby budoucích uživatelů. Co se zákazníkem, který si ani za nic nenechá svoji vizi vymluvit, i když absolutně neodpovídá reálným potřebám a požadavkům? Jak potom odvést svou práci, abych se za ni nemusel stydět, protože jsem vlastně navrhnul něco, co mnoha lidem ztíží život (například interní software firmy)? V tomto místě je dobré podotknout, že klást si otázky je jedna věc a odpovídat na ně druhá. Můžeme se tedy ptát opakovaně sami sebe, jak svou aktuální práci vnímáme, odpovídat však budeme stále jen my z našeho pohledu. Jiné úhly nám můžou snadno uniknout, pokud se čas od času nezeptáme i někoho jiného, co si o dopadu naší práce myslí. Je třeba si ale dobře uvědomit, koho se ptáme a do jaké míry je tento člověk objektivní a reprezentuje jiný názor. A nenechat se svést k přesvědčení, že to nejsem já, kdo je za důsledky mé práce zodpovědný, nýbrž její zadavatel. Přece jen, co když design produktu někomu způsobí zranění či smrt? Co když uděláme chybu, která způsobí množství nehod? Nebo produkt designovaný a vytvářený pro užitečné účely někdo zneužije a způsobí pohromu? Je možná i pak předstírat, že je v tom design nevinně? Designér by se bezpochyby měl snažit, aby do světa nevypustil věci, které jsou potenciálně škodlivé či nebezpečné. Bohužel zneužít lze prakticky vše a zabránit tomu není v ničích silách. A některé věci budou nebezpečné, ať se snažíme sebevíc (nejde vymyslet funkční nůž, o který není možné se pořezat). I tak by měl ale designér dělat co nejvíc proto, aby jeho práce neškodila druhým. A zdali udělal dost vlastně může posoudit jen jeho vlastní svědomí. Nedosažitelnost ideálu Vytvořit design tak, aby byl perfektní, není možné. Velmi snadno se může stát, že co bude vyžadovat jeden, bude pro druhého důvod produkt nepoužívat, vražedným nástrojem se nakonec může stát i plastová lžička a nikdy není možné prozkoumat a vyhovět potřebám opravdu všech skupin využívajících navrhovanou službu. Takže, ač by bylo správné se opakovaně ptát na výše zmíněné otázky, je zároveň nutné se smířit s tím, že odpovědi na ně nebudou nikdy stoprocentně uklidňující. Vždy ale stojí za to vědět, kde dané mezery jsou, a zvážit, zda se nacházejí v oblastech, kde si je můžeme dovolit. Nakonec, hlavní je se z toho nezbláznit. Může se totiž zdát, že nároky na designéra jsou obrovské a srovnat se s nimi náročné. Z mého pohledu nezbývá než nevěšet hlavu a nad věcmi kriticky přemýšlet. Dále si ujasnit vlastní zásady či přímo kodex. Ten může mít například podobu věcí, které nikdy neuděláte, pokud na tom nebude záviset vaše fyzické přežití, nebo seznamu otázek, na které si potřebujete odpovědět, kdykoli se máte rozhodovat a máte pochybnosti. Takový papír či dokument pak můžete vytáhnout v situacích, kde máme pochybnosti a nevíme, kudy dál pokračovat. A možná bych na něj i připsala, že i když je to náročné a člověk by v některých momentech nejraději zahodil vše, jedná se o práci, která má smysl. Zdroje COUSINS, Carrie, 2014. Why Every Designer Needs a Code of Ethics. Design Shack [online]. [cit. 2021–12–15]. Dostupné z: https://designshack.net/articles/business-articles/why-every-designer-needs-a-code-of-ethics/ D’ANJOU, Philippe, 2010. Beyond Duty and Virtue in Design Ethics. Design Issues [online]. 26(1), 95–105 [cit. 2021–12–15]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/20627845 MONTEIRO, Mike, 2017. A Designer’s Code of Ethics. Mule [online]. San Francisco [cit. 2021–12–15]. Dostupné z: https://muledesign.com/2017/07/a-designers-code-of-ethics Etická dilemata designérů/ek (zamyšlení) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 1. 2022

“Moji kamarádi někdy říkají, že jsem naivní v tom svým optimismu, ale já si vážně myslím, že je…

“Moji kamarádi někdy říkají, že jsem naivní v tom svým optimismu, ale já si vážně myslím, že je život skvělý.” -Pavlína Louženská Ako vyzerá tvoj najbežnejší deň? Každý můj den vypadá jinak. Obzvlášť teďka, protože dělám více věcí naráz. Dělám Holky z Marketingu, pracuji pro Grow with Google a Google for startups a částečně dělám nějaké free-lance věci. Prostě všechno možné. Pokaždé se to naskládá úplně jinak a je teda velice těžké na to odpovědět.Dobre tak, bez čoho by sa tvoj deň nezaobišiel? Čo v ňom má stabilnú pozíciu? Jednoducho, čo ti robí radosť keď sa tam objaví? Hodně záleží, ale to, co mi dělá radost, pokud se tam objeví je, když jsme s týmem a vymýšlíme nové věci. Mám ráda, když se naučím něco nového, nebo potkám někoho nového. Třeba když mentoruji startupy, často mi lidé začnou něco vyprávět. Například, kde bych se jen tak dozvěděla, jak funguje telemedicína v Ghaně? Najednou se dovím různé věci, a to úplně zbožňuji. Současně teď chodím do školy, studuji Investiční bankovnictví a Policy making, takže mám radost, když se z toho něco do toho dne dostane. Určitě mám radost když mám čas sama pro sebe, protože jsem introvert. Je to takový moment pro načerpání energie.Takže, tvojou prioritou je zabezpečovať vo svojom živote určitú vyváženosť medzi činnosťami a sama sebou? Vlastně, když si dáváš za podstatné důležitost chápat sám sebe a jak funguješ jako člověk, podle toho si dokážeš do dne zakomponovat určité činnosti. Já vím, že jsem introvert, tak si do toho dne vkládám momenty, kdy mužů vypnout. Když se například někdo cítí, když někomu pomáhá, snaží se to do toho dne vkládat činnosti které k tomu vedou. Takže když znáš sama sebe a znáš svou osobnost, víš typicky jak si to ideálně poskládat.Keďže ťa už dlhšie sledujem, viem, že toho robíš veľmi veľa. Hovorím dobre, ak poviem, že máš ešte viac seba-realizačných činností pred sebou? Čaká ta niečo v budúcnosti na čo sa veľmi tešíš? Já se těším na hodně věcí, o kterých vím, že se stanou, ale i na ty, o kterých ještě nevím. Protože o čemkoliv co přijde vím, že to bude skvělé. Moji kamarádi někdy říkají, že jsem v tom mém optimismu naivní, ale já si vážně myslím, že je život skvělý. Ale zpět, co vím, že se stane a těším se na to, je akcelerátor, který s #HolkyzMarketingu připravujeme. Těším se na web summit v Lisabonu, kam jedu i s mojí kamarádkou a rovnou tam zůstaneme na surfování. Ještě nikdy jsem nestála na surfu. Teda se těším na spoustu věcí. Tím, že jsem zpět ve škole, těším se na celý vyučovací proces od začátku, jak to všechno bude probíhat a tak.Spomenula si, že pracuješ v tíme holek. Čo je podľa teba najlepšie na takomto type spolupráce? To, že jsme každá jiná. Díky tomu dostáváš jiný perspektivy. Třeba Aneta s Luckou, se kterýma vedu #HolkyzMarketingu, je každá úplně jiná, než jsem já. Líbí se mi jak se vzájemně posouváme dopředu. Já jsem poměrně chaotická, vrhám se do všeho, mám v sobě tu naivitu, optimismus a vizi. Na druhé straně je Anet, která školí něco, čemu se říká „Organizační porno“. Je totálně zorganizovaná, má na všechno tabulky, a to je právě věc, která mně chybí. Pak je tam Lucka, která zastává roli finanční ředitelky, takže ona má takový ten pragmatický přístup. Říká: „Okay no a jak to uplatíme? Co budeme dělat?“. Vidíš, takže mě hrozně baví ta dynamika těchto vztahů. Když já přilítnu a řeknu co všechno bychom mohli dělat, je tam někdo, kdo má realistický pohled a obrysy té věci a pak někdo kdo najde konkrétní způsoby realizace a potřebné prostředky. Takhle si můžeme vzájemně pomáhat a díky této pomoci se věci můžou dít. Kdybych byla sama, tak si dovedu představit, že většina věci se nikdy nestane anebo se stane ale v hrozným bizáru. V týmu je lehčí byt sám sebou a nehrát si na něco co nejsi, protože každý element je přínosem.Tým pádom sa cítiš úplne slobodne a vo výsledku ti to umožňuje realizovať sa bez prílišnej kontroly a nezmyselných pochybnostiach. Ja som síce vo svete UX len pár mesiacov no často počúvam, že ľudia v mojom okolí majú plán, ktorým chcú prejsť kým sa „pracovne neusadia“. Napríklad chcú skúsiť prácu v malej organizácií, vo veľkom korporáte ale aj prácu remote. Mala si aj ty nejaký plán, ako sa bude vyvíjať tvoja pracovná cesta? Já mám stále nějaký plán, který je vždycky extrémně ambiciózní. Neznamená to nevyhnutelně, že se to stane, ale pomáhá mi to rozhodovat se a vybírat si co vlastně chci. Například, má ambice byla mít certifikát Delta, což je asi nejlepší certifikát pro lektora, který můžeš mít. Rozhodla jsem se pro to jenom chvíli po tom, co jsem začala vyučovat angličtinu. Pak jsem začala pracovat v marketingu a chtěla jsem být šéf digitálu, pro značku Burberry. A to jsem pracovala v marketingu tři měsíce. No, a tak jsem začala chodit po konferencích a říkat lidem, že tohle budu v budoucnu dělat a ty lidi jenom přikyvovali. Nejvtipnější bylo, že pravě proto, že jsem to říkala, mi jednoho dne zavolal kámoš a řekl, že dělá projekt pro Burberry a nabídnul mi, zda se tam nechci s někým seznámit. Aktuálně říkám, že bych chtěla mentorovat projekt YCombinator, což je nejslavnější starupový inkubátor na světě. K tomu bych chtěla pracovat v Policy teamu technologický platformy TikTok. Úplně vtipný je, že jsem byla venku s kamarádkou a řekla jsem jí to a ona „Hej, tak to tě seznámím s týpkem, který zakládá office v Praze pro TikTok!“. Dlouhodobější ambice je, že budu jednou prezidentka. Takže, já mám vždycky plán. Mám pocit, že právě proto se mi věci dějí. Není to takové, „budu nejdřív v agentuře, budu tohle, budu tam, …“. Mám takový ten LONG “stretch”, ten se mění a já jsem ráda, že se mění. Byla jsem taková už od mala. Máma mi říká, že když mi byli čtyři, oznámila jsem ji, že nejdřív budu modelka, tím si vydělám a pak budu doktorka a až budu stará, stanu se prezidentkou. Tato moje naivita mi zůstala doteď. Je pro mě důležité mít ten “north star” o dost dál, než kam reálně dojdu.Dobre, takže si sa naučila upúšťať z prvotnej predstavy života? Vedela si si povedať, že síce opúšťaš niečo čo sa ti zdá isté a stabilné (niekto by povedal dobré) na to, aby si skúsila niečo nové a neisté, no potenciálne ťa môže viac naplňovať? Možná si četla Designerem vlastního života, doporučuji přečíst všem mladým lidem. Je to o tom, jak použít design thinking na design své kariéry. Hlavní idea knihy je, že je potřební neustále iterovat a pilotovat. Vlastně prototypuješ svoji karieru místo toho, aby si jsi řekla, „Budu podmořský biolog!“. Osm let to studuješ a po pár letech se ocitneš na Antarktidě, avšak tam zjistíš, že ryby zapáchají a je tam velká zima. Místo toho, abys zkoušela různé aktivity, stínovala nějakého biologa, našla si brigádu v zoo a postupně nasbírala zkušenosti, měla by si šanci se rozvíjet a měnit původní plán. Proto nemám ten pocit, že to, co se stalo byl „fail“ nebo, že jsem to vzdala. Dostávám tímhle způsobem feedback sama od sebe, a taky od okolí. Dám příklad to, že chci pracovat ve zmíněném policy teamu pro Tiktok. Existuje na to profilace na Oxfordu. Je to jedna z mála škol na světě, kde se studuje internet. Na to abych zjistila, jestli tam mám jít, jsem se přihlásila na studium Inovations and policy making v Praze. Takže teď chodím na Karlovu univerzitu a testuji, zda mi to za to stojí. Jestli mě to bude bavit a zda to bude správní krok. Tím chci povědět, že ta vize se na konci klidně může změnit, a to je v pořádku.Kedy si začala túto metódu iterácie praktikovať? Jedna z mých nejlepších a zároveň nejhorších vlastností je, že jsem extrémně zvědavá. Když mě něco zajímá, tak jdu a zkoumám to. Ptám se každého, kdo by o tom mohl něco vědět. To, že jsem v tomhle oboru je kvůli mému bráchovi, který mě zavolal na IT konferenci a já jsem tam nic jiného nedělala , jen se ptala všech těch kluků, co dělají a ať mi to vysvětlí. Ne takové to “sedím v koutě a doufám, že nikdo nezjistí to, že nevím, co je to hashtag”. Tohle je podle mě přirozené zkoumání toho, co cítíš a co tě muže bavit. Já bych si přála být ten člověk, který má přímý fokus a pracovat jen na tom, mám ale stálou chuť zkoumat. Mám štěstí, že moje práce typicky funguje tak, že mužů potkat hodně lidí. Takže abych ti odpověděla, je to nejspíš mé mentální nastavení než aplikace konkrétního vzorce do života.Keď si teraz načrtla IT konferenciu, kde boli „kluci“, máš pocit, že byť ženou v tomto odvetví je podporované? Zažila si niekedy sexistické narážky alebo naopak „jemné“ zaobchádzanie? Studie LeanIn mluví o tom, že v okamžiku, když si jedna z mála anebo jediná na pracovišti nebo v oboru, tak o mnoho častěji si terčem mikroagrese. My si to často vůbec neuvědomujeme, jaké to je tvrdé a složité, až ve chvíli, když jsme toho součásti. V tu chvíli ty reprezentuješ celé pohlaví, a to je velice tvrdý oříšek. Když uděláš chybu na nějaký konferenci, kam si pozvaná, je možné, že si řeknou, že „ženský“ už nepozvou. A i když si to neřeknou, ten tlak, který cítíš, je intenzivní. Není to přímý sexismus. Nikdo za tebou nepřijde a neřekne: „protože máš prsa tak tě tady nechceme.“ Je to něco, co se nedá tak lehko popsat, ale zažíváš to. Další část téhle odpovědi je, že v tom mým oboru je hodně holek. Vlastně 63 % absolventů britských kreativních univerzit jsou ženy, ale současně ve vedení je těch žen velmi málo. My se „ztratíme po cestě“. To, že je náš obor na první pohled holčičí, nic neříká, když vidíme, že chybí ženská reprezentace. Ženy chybí ve společnostech, na těch vysokých místech, v těch asociacích, chybí nám holky jako spíkři na konferencích. Chybí nám holky při přebíraní cen za něco. Chybí nám holky v technických částech marketingu. Co já slýchávám často je: „Proč teda se ty holky nepřihlásí? Tak když tam chtějí být ať tam jsou.“ Ale to je zase chyba systému. Při pohovorech jsou špatně nastavené otázky, špatně je vypsaná pozice, špatně je nastavený systém toho zaměstnávaní, špatně je nastavená mysl zaměstnavatele, protože v tom oboru nikdy holku neviděl. Je špatně nastavený, jak se střetají asociace. Myslím, že nejsem jediná, která zažila, že se chodí na jednání do sauny. No a třetí věc: vidím často, že se lidé ptají žen na otázky, na které by se mužů zeptal jen málokdo. Já, když něco moderuji nebo jsem hostem, nikdy se neptám ani neodpovídám na takový typ otázek, a když už se na něco zeptám, položím stejnou otázku i mužům.Takže interakciami a pozorovaním si naučila, ako sa správne pýtať a ako by to malo fungovať ale nefunguje? Podle mě jsem se to ještě nenaučila. Mě pořád vždycky šokuje, když se s tím potkám. V šoku jsem i z toho, že je rok 2021 a v mém okolí je kopa holek, které jsi svou hodnotu neuvědomují. V jednom citátě, který jsem nedávno četla bylo, že bychom měli vynechávat pojmenovávaní feminista, protože to bychom měli být všichni. To by byl axiom té konverzace a místo toho bychom pro lidi, co nejsou feministi, měli začat používat slovo sexisti a tak regulovat zbytek konverzace.Je skvelé, že máme niekoho ako ty, kto reprezentuje naše pohlavie a bojuje za nás. A to je jako delší věc, která mi přijede zajímavá. Ta fráze „bude za nás bojovat“. Moje máma vždycky říkala, že nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci svého ramena. Pro mě slovo empowerment znamená, že JÁ ti dám POWER, ale TY musíš současně taky NĚCO UDĚLAT. Já neumím pomoct lidem, kteří nechtěj něco i sami udělat. Mohli bychom i v #Holkáchz Marketingu udělat hodně věcí víc „user friedly“ a víc to za ně odmakat, ale já nechci.Teraz sa ťa určite spýtam to, čo sa ťa pýta každý a tým prejdem k ďalšiemu okruhu otázok. Aká bola tvoja študijná a kariérna cesta? Zaujímajú ma skôr tvoje ašpirácie, myšlienky, pochybnosti, motivácie, jednoducho situácie počas tohto procesu. Mám za to, že tento proces je hlavne o tom, ako sa človek cíti a to mu je motiváciou pre určité rozhodnutia. Já jsem studovala na Masarykové univerzitě, protože když je ti devatenáct, si z Prahy a nechceš bydlet u rodičů, tvoje jediná kvalitní šance je jít do Brna. Není v tom žádná romantika. Já jsem během toho začala studovat i v Praze– to je zase k mé naivitě, že budu zvládat studovat dvě vysoké školy, ve dvou odlišných městech najednou. Nastoupila jsem na anglistiku v Brně a na komparastiku v Praze. Chtěla jsem byt literární vědec. Po čase jsem to vzdala a zůstala jsem jenom v Brně. Na anglistiku jsem šla trochu jako fuck-off, protože když mi bylo deset, dali mi papír, že se nikdy nenaučím cizí jazyk – jsem těžkej dyslektik. To ale nepřipadalo v úvahu, protože moje babička byla polyglotka a umínila jsi, že mě bude učit, dokud to nebudu umět. Výsledek byl ten, že jsem maturovala ze dvou jazyků. Bavilo mě učit ostatní a hlavně ty, nad kterými už někdo „zlomil hůl“. Už jsem říkala, že jsem neustále nasraná? Pracovala jsem už od patnácti, protože moji rodiče na tom nebyli finančně dobře, a rozhodovala jsem se hodně pragmaticky. Zjistila jsem, že za učení angličtiny je nejvíc peněz na hodinu a tak jsem šla učit. Tehdy se objevily první známky mého workoholismu, který tkvěl v neustálém dožadování vyšších nároků na sebe samu. Tím jsem se dost rychle dostala na vysoký posty. Bylo mi čtyřiadvacet, když jsem vedla metodiku Tutor & Caledonian School, pro celou Moravu. Měla jsem pod sebou asi sto dvacet lektorů. Protože jsem byla takovýto magor, přišla jsem k mému prvému vyhoření. V tom období, jak jsem už vzpomínala, mě můj bratr vzal na IT konferenci, kde jsem se všech na vše ptala, no a na základě toho jsem dostala svou první práci v marketingovém oboru. Sice jsem měla dělat jenom chlebíčky a zabezpečovat komunikaci se světem „tam venku“, ale vzala jsem to. Nasedli jsme do auta a spolu s osmi kluky jsem jela na tour po Evropě promovat WebExpo konferenci. Tím, že jsem tam poznala hodně lidí, jsem dostala jsem svou první práci v oboru. Jeden z kluku rozjížděl Food StarUp a hledal někoho, kdo má rád jídlo a viděl, že já ho ráda mám, a zbytek že mě naučí. Noc před pohovorem, jsem se naučila, co to znamená konverze, protože můj tehdejší kluk mi řekl „když nebudeš vědět co říct, opakuj slovo konverze“. Dostala jsem ji. Současně jsem šla na stáž do PR agentury. První den co jsem tam přišla, mi řekli, že jsem jediný člověk, který ví, co je hashtag – já jsem to slyšela pár týdnu zpátky na té konferenci, že jo, tím pádem budu jich expert na digitál. Vzala jsem i to, vždyť co se může stát! Do příštího dne jsem měla zpracovat SEO analýzu webu, napsala jsem si to na papírek, přišla domu a načetla si o tom. Druhý den jsem přišla s analýzou klíčových slov a oni jen: „Tak jo.“ A bylo.Spätne, bola nejaká pozícia, ku ktorej by si sa nevrátila? Chvíli jsem dělala pro letuška.cz SEO copywritera a idea makera a to bylo špatné. Psát všechny variace „letenky levně, s levnými letenkami, …“ mě nebavilo. Byla jsem hodně smutná. Můj brácha v té době nastoupil do agentury H1.cz a jednoho dne mi zavolal, že tam shánějí někoho na PR a marketing. Na tu pozici se tehdy nahlásilo hodně CVček. Tamější šéf ale řekl, že hrozne rád nabírá sourozence a můj brácha se mu zdá skvělý, takže jsem dostala pozici. A zanedlouho mi nabídli pozici manažerky marketingu. Zas jsem to přijala. Učila jsem se fungování za jízdy.Si veľmi nebojácna. Ja by som začala hľadať výhovorky typu, že nie som kompetentná, nemám skúsenosti, len aby som ich nesklamala a sebe neukázala ďalšiu vec, ktorú som nezvládla. No tohle holky typicky dělají, ale co nejhoršího se mohlo stát? Dejme tomu, že by to bylo špatný a v tu chvíli bych spadla na tu pozici, na které jsem už dávno byla. Ale minimálně bych byla chytřejší v tom, co jsem udělala za chyby. Když řeknu ano, dostanu víc datových imputů do budoucího rozhodováni. Vždy mě naštve, když holky řeknou ne, protože samy sebe připravují o data do dalšího rozhodováni.Mám taký pocit, budem hovoriť za seba, že väčšinou musím vedieť, aké kompetencie sú potrebné či ich vlastne mám. Pozerám sa na to, či som už niečo také robila a kto zastupoval tu pozíciu predo mnou. Vieš aby som sa mohla porovnávať a dopredu odsúdiť posun na zánik. Bojím sa sklamania. Zabúdam, že nikto „hotový“ z neba nepadol, že všetci k tomu nejako kontinuálne museli dôjsť. Podle mě se na takou dynamickou věc díváme moc staticky. No a co, tak zjistíš, že ti to nejde.Akým spôsobom sa osobne prenášaš cez „neúspech“? Zažila jsem spoustu selhání, kdy jsem na něco kývla a pak se zjistilo, že to je úplný průšvih a musela jsem odejít. Naučila jsem se to pojmenovávat jako zkušenost, ne selhání či neúspěch. Byla jsem o to chytřejší pro budoucnost, na co se trápit.Vnímaš pri svojej práci alebo v poskytovaných službách, potrebu užívateľského výskumu? Máš pocit, že sa služby približujú k vytváraniu Human-Centered design? Tato otázka bude mít zas dvě roviny. První je, že já mám úplnou posedlost zákazníkem. Implementuji to i při školení, které dělám o design thinkingu a vlastně při všech mých workshopech je to postavený kolem zákazníka. Přesto si myslím, že děláme chybu a ve službách se jim nevěnujeme víc. Ne jenom uživatelským testováním, ale celkově naciťováním zákazníka. Dnes jsme posedlí produktem a byznys modelama, ale zákazník má být absolutním středobodem. Naopak se střetávám i s firmami, které právě tím výzkumným procesem tráví až moc času, kdy si nejsou jistí a stále hledají co zlepšit a zapomínají vydávat věci ven. Druhá rovina je v poslední době citát: „Náš spotřebitel netráví život spotřebou, ale životem.“ Na to mi často zapomínáme. Sledujeme všechny ti customer journey mapy a ty touchpointy, modelujeme persony a jobs to be done. Zapomínáme při tom na to, že jsme hrozně emocionální a vypadává nám tam častokrát lidskost. My řešíme ten jogurt a jeho brand positioning, ale upřímně, já jim jogurt, protože mám hlad a nestíhám.Čo je optimálne riešenie tohto problému? Je to takový mnohostěn. Když použiješ vícero metod dohromady, dává ti to určitě víc, než jen jedna nebo dvě konkrétní metody. Já ale vždy budu preferovat metody, při kterých můžu toho zákazníka potkat, nejen koukat na analytics. Pro mě jedna z nejzajímavějších zkušeností, kterou jsme dělali při mapování zákazníků v Zootu byla, když jsme šli k nim domu. Chtěli jsme vědět, jak žijí. Souvisí to s tím oblečením, ale ne přímo, no najednou ti to dává jinou perspektivu. Zjistili jsme, že hodně našich zákazníku žilo v malých prostorech, a proto jsme jim nemohli prodat víc oblečení.Ako si presvedčila stakeholderov, aby ti poskytli priestor a budget na takýto typ výskumu? Nie je to vôbec ľahké, prehovoriť niektorých stakeholderov, aby investovali do hĺbkových rozhovorov, nie to na vytvorenie priestoru, času a financií na návštevu zákazníka. Mela jsem štěstí, CEO chápal význam tohoto výzkumu. Obecně je třeba jenom apelovat na významnost prevence a přínosu informací pro službu z konkrétního výzkumu. Oplatí se hlavně zmiňovat kolik peněz stojí náprava, pokud jí nepředchází prevence. Proto já teď pracuji víc v kontextu produkt – nastavení organizací. Hrozne mě štvalo, jak špatně postavené produkty se ke mně dostávaly. Na mně jako marketérovi pak bylo prodat. Všichni na tebe tlačí, aby byla jistá konverze, což znamená více peněz, ale při tom kdyby ten produkt byl správně postavený, by je to mohlo vyjít mnohem levněji.Akoby si preložila WICKED PROBLEM? Bavili sme sa o tom na hodine a celkom dobré nápady tam zazneli. Když překládáš básničku sice jdeš slovo po slově, ale snažíš se hlavně zprostředkovat ten pocit, který z toho máš ty. Tím pádem to asi možná i trochu přebásníš. Proto bych hledala, co pro mě ten výraz znamená. Je to prostě problém, kvůli kterému „mlátím hlavou do zdi.“ Hah. Takže bych to ani nepřekládala, jenom vysvětlovala.Keďže viem, že si tak driven person viem predstaviť, že keď niečo potrebuješ, prečítaš si o tom všetko, nájdeš si niekoho kto do toho vidí, začneš sa ho pýtať. Snažíš sa sama naštudovať nové metódy, prístupy, techniky. Čo je ale pre teba najviac „enjoyable” spôsob zisťovania? Máš na to vyhradený čas alebo k tomu pristupuješ skôr prirodzene– keď sa to v tej konverzácií objaví? Můj modus operandi je neustále iterovat a sosat. Není to tak, že mám alokovaný nějaký čas na „učení se“, já to dělám fakt bez časového limitu – neustále. Když mě něco zajímá, mám tím úplnou posedlost. Povídám si o tom s kýmkoliv, zvu lidi na kafe, ať si o tom popovídáme. No není to jenom z oblasti vzdělávací, marketingový nebo designerský, je to častokrát jen něco ze života. Například, co znamená pro lidi pravda. Třeba je ale určitě podotknout fakt, že mě to nezajímá úplně do hloubky. Mám laťku kde mi informace o objektu zájmu začnou stačit.Prichádzame k mojej poslednej otázke: keby si mohla pozvať niekoho žijúceho alebo mŕtveho na večeru, kto by to bol? Pro mě by to byla moje babička, která už nežije. To je ta babička se sedmi jazyky a disponovala nejen tím. Měla také několik manželů. Byla taková originální GirlPower! Říkala například, že každá inteligentní žena se naučí vařit za čtrnáct dní, ale ona zbytečných čtrnáct dní ve svém živote neměla. Já bych s ní teď hodně ráda mluvila a zeptala se jí na nějaké věci. Například na její perspektivu na životní fázi, ve které teď jsem, protože si myslím, že by mi k tomu měla co říct. Ona stojí za hodně věcmi, které dělám. Podporovala mě, ptala se mě co potřebuji, či chci někam jet, protože mi na to chce přispět. Jednoduše tam od ní byla citová i hmatatelná podpora. Současně pro mě byla inspirativní v tom, že nikdy nebyla stará. Když jsme začali používat počítač tak za námi došla, že by chtěla taky počítač. Ne, že by jsme ji museli přemlouvat, ona sama vyvolala iniciativu. Naučila se Skypovat a volala bratrancům do Kanady. Nebo když jsme začali zkoušet nějaký lehký omamný látky, řekla: „Hej, já bych taky chtěla toho jointa vyzkoušet, když mi o tom vyprávíte.“ Další příklad je, když zjistila, že můj bratranec má přítele. Přišla za ním řekla mu, že to je skvělý, že má někoho, kdo ho má rád a je tam pro něho. Víš a já bych chtěla vědět, jako se tohle dělá. Mít osmdesát a být úplně fresh.Můj kámoš běhá každý den několikrát do schodů, a tak jsem se ho zeptala, proč to dělá. Jeho odpověď byla, že se bojí, že do nich zapomene běhat. Já se taky bojím, že zapomenu nějaké věci.Myslím, že viacerí sa bojíme zabudnúť, na všetko to, čo nám teraz príde úplne prirodzené prijímať a robiť. Ak náhodou, na ten recept „nezabudnutia“ prídeš, budem rada, ak sa s ním podelíš! Já se bojím, že přestanu být nasraná, že se s věcmi srovnám a přestanu si věcí všímat. Vidím okolo sebe lidi, který nemají tu otázku na status quo.Rozumiem. Tiež poznám živé mŕtvoly. Jsme celkem temné.Nevadí mi to. Ďakujem, Pavlíno. “Moji kamarádi někdy říkají, že jsem naivní v tom svým optimismu, ale já si vážně myslím, že je… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2022

Service Design Maturity Model

Ať už malý start-up nebo stabilní firma s tisíci zaměstnanci, organizace, bez ohledu na velikost, oblast působení či obrat, začínají stále více věnovat svou pozornost designu služeb, často jej dokonce posouvají do popředí jako hlavní prioritu organizace. Design služeb už přitom není alokován pouze do jediného oddělení, ale stává se strategickou a klíčovou oblastí na úrovni celé organizace. Tato postupující změna není náhodná, důsledek můžeme hledat na straně zákazníků, kteří porovnávají své zkušenosti se službami jiných organizací, a to nejen ze stejné sféry jejich působnosti, stejně tak se ruku v ruce začíná design služeb stále více stávat formou konkurenční výhody. Organizace se různí s ohledem na jejich dosavadní praxi designu služeb, a proto je možné nacházet velmi odlišnou vyspělost v této oblasti napříč organizacemi. Společnost Koos service design, jež se v rámci svého portfolia věnuje též konzultaci ve sféře designu služeb, zaznamenala u svých klientů určitý, opakující se vzorec v procesech zavádění či budování designu služeb. Její designéři ze získaných zkušeností a dat vytvořili hierarchickou posloupnost vyspělosti v oblasti designu služeb v organizacích, v UX sféře se objevující pod pojmem service design maturity model (v překladu model vyspělosti desingu služeb). Service design maturity model je pětistupňovým modelem dotýkajícím se integrace designu služeb do organizace, přičemž poukazuje na posloupnost při transformaci organizace ke stavu, v němž bude organizace designem služeb plně řízena. Fáze modelu jsou prozkoumávání, přesvědčování, měření, integrace a prosperování, přičemž se postupně podíváme na charakteristiky každé z nich. Vlastní tvorba (inspirace v angl. modelu)1. Fáze prozkoumávání První úroveň při budouvání designu služeb je fáze prozkoumávání a objevování. Touto fází si prochází ty organizace, kde nejsou rozdané žádné odpovědnosti v oblasti designu služeb, není vyčíslený budget, nejsou připravené nástroje a podobně. Osoby, které mají být za design služeb odpovědné, prozkoumávají možnosti a čerpají jak potřebné informace, tak žádoucí inspiraci. Už v této první fázi je možné zaznamenat určitou přípravu na integraci designu služeb, a to například ve vytváření mapování cesty uživatele. 2. Fáze přesvědčování Ve fázi druhé už zainteresovaní vytváří první projekty, shání potenciální sponzory a snaží se přesvědčit další kolegy o hodnotě svých nápadů. Často mají problém skloubit vznikající projekty se svou stávající prací a každodenními úkoly, neboť jen zřídkakdy mají čas vyhrazený extra pro tuto činnost. Většina prvotních blueprint návrhů vzniká v této fázi. 3. Fáze měření Do třetí fáze se organizace dostane za součinnosti získávání si více lidí v organizaci na svou stranu. Během třetí fáze dochází též k šíření jak znalostí, tak zkušeností, a to napříč skupinami či týmy. Někteří ze zainteresovaných se přitom začínají specializovat. Může i docházet k utváření tzv. CX (customer experience) oddělení s CX specialisty, jež se mohou věnovat několika činnostem a úkolům — příkladem monitorovat a analyzovat metriky a data, odpovídat za designování, interní komunikaci a podobně. Toto oddělení často vytváří KPIs (klíčové ukazatele výkonu), kterými si získávají na svou stranu i potřebnou část businessu. Zejména v této fázi však může docházet k nepochopení ze strany zbývajících kolegů, kteří vnímají práci CX týmu či jiných spíše jako zábavu než práci, k čemuž mnohdy přispívá přítomnost různých skicových návrhů či vylepené post-ity po místnostech. 4. Fáze integrace Jak už sám název vypovídá, čtvrtá fáze je prostorem pro integraci, systematickou integraci, designu služeb do chodu organizace. Integrace s sebou přináší potřebu po změně organizační struktury, a proto velmi často dochází k restrukturalizaci týmů, potažmo celé organizace. Vědomí hodnoty service designu je již tak ukotvené, že si majorita pracovníků uvědomuje dopad své práce na zákaznickou zkušenost a usiluje o její zlepšení ze své pozice. Většina pracovníků má též za sebou již určitý počet školení v designu služeb, takže jsou potřebné znalosti k designu služeb decentralizované a přítomné ve všech týmech. Ve čtvrté fázi ještě stále dochází k postupnému získávání vyššího uznání ze strany top managementu či nejvyššího vedení, aby se organizace stala řízenou designem služeb. 5. Fáze prosperování Poslední fáze, v angličtině pojmenovaná jako “thrive”, by mohla být přeložena jako prosperování, budování či růst. Design služeb má již své zakotvené místo v organizaci, pracovníci mají jasně dané úkoly či vymezené role související s designem služeb. Již etablovaná nová struktura umožňuje efektivní komunikaci a spolupráci napříč týmy. Nevychází se pouze z nastavené metodologie, ale k přispění v oblasti designu služeb hojně přispívá nastavení mysli zainteresovaných, dochází též k využití značného množství znalostí v tétp oblasti. Service design je klíčovým ukazatelem úspěchu už nejen pro jedno či více oddělení, ale pro celou organizaci. Jak je možné si povšimnout, v každé fázi modelu dochází ke změně v určitých oblastech. Tyto Koos service design jmenuje jako lidé a zdroje, nástroje a schopnosti, organizační struktura a pracovní role, metriky a výstupy. Vlastní tvorba (inspirace v angl. modelu)Service design maturity model vytvořený roku 2019 se zaměřuje specificky na design služeb, možné je však zaznamenat jeho podobnosti například s osmistupňovým UX design maturity modelem od Jakoba Nielsena z roku 2006, případně jeho možnými modifikacemi. S ohledem na unikátnost modelu pro design služeb se stal service design maturity model tématem několika médií i eventů. Společnost Koos service design sdílí své know-how a představuje model detailněji i například skrze UX komunitu SDN (Service design network). Vhodným doplňujícím zdrojem k service design maturity modelu je například video od Koosu v zastoupení Nielse Corstena, ve kterém se hlouběji věnuje oblastem změny a ty specificky pojmenovává v každé fázi service design maturity modelu. Reference https://www.cmswire.com/customer-experience/what-do-customer-experience-teams-actually-look-like/ https://www.koosservicedesign.com/blog/the-service-design-maturity-model-an-introduction/ https://medium.com/touchpoint/the-service-design-maturity-model-84e0b8c82cec https://www.nngroup.com/articles/ux-maturity-stages-1-4-original/ https://www.youtube.com/watch?v=H8q6-vBXV20 Service Design Maturity Model was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Uživatelské testování podle Steva Kruga

by Vangel NaumovskiUživatelské testování je zřejmě nejlepší způsob, jak odhalit chyby či nedostatky v použitelnosti produktů a služeb. Takové nedostatky mohou mít za následek, že část uživatelů nebude schopna produkt či službu využít nebo bude od jejího využívání jednoduše odrazena. Jejich konsekvence nejvíce pocítí služby, jejichž úspěch se dá snadno změřit a závisí na dokončení nějaké konkrétní akce uživatelem. Pokud například uživatel eshopu na stránce produktu nenajde tlačítko pro jeho zakoupení, je ihned jasné že to pro eshop není dobrá zpráva. Abychom podobným problémům předešli, snažíme se zpravidla při návrhu naší služby vždy zohlednit charakteristiky a potřeby (potenciálních) uživatelů a vycházet z osvědčených principů použitelnosti. Ne vždy se nám však podaří znát všechny potřeby uživatelů předem a odhadnout jejich prioritu. V neposlední řadě se potřeby a očekávání uživatelů také mohou v čase měnit. Budeme-li tedy uživatele pozorovat při používání služby, získáme tak zpětnou vazbu na použitelnost našeho produktu. Důležité je, že se jedná o někoho nezávislého, tedy někoho, kdo se na přípravě produktu nepodílí a není do ní emočně ani jinak vtažen. Steve Krug je v oblasti použitelnosti a testování skutečně nepřehlédnutelnou osobou. Jeho kniha „Nenuťte uživatele přemýšlet“¹ z roku 2000 o základech použitelnosti webu se v průběhu let stala bestsellerem, dočkala se řady aktualizací a stala se takřka biblí všech začínajících designérů webových stránek ale i jiných produktů. Na knihu dále navazuje publikací², která je zaměřena více prakticky a nabízí nám konkrétní rady a materiály pro situaci, kdy uvažujeme o testování nebo se rozhodneme testování vyzkoušet na vlastní pěst. Protože ze zkušenosti víme, že se testování může jevit jako složitý problém, myslíme si že nám Krug nabízí zajímavou perspektivu. Ukazuje totiž, že k testování nemusíme přistupovat příliš sofistikovaně a pomáhá nám se ve věci zorientovat a udělat první kroky bez velikých nejistot a obav. Právě Krug říká že, testování použitelnosti je v podstatě sledování lidí, jak se snaží používat to, co vytváříme přičemž záměrem je, abychom lidem umožnili snazší používání. Tento jeho, velmi jednoduchý, pohled na uživatelské testování je současně velmi účinný. Jeho přístup k testování bývá někdy označován jako Krugova metoda³. Jak testování podle této metody vypadá a čím je jednoduchost této metody tolik specifická? Asi nejdůležitější myšlenkou, kterou se pokouší sdělit je, že bychom měli s uživatelským testováním začít co nejdříve a to i na úkor toho, že testování provedeme nedokonale. I velmi jednoduchý test bez velikých vstupních investic může odhalit zásadní chyby v použitelnosti produktu. Nejde nám to abychom prokázali, že se náš produkt používá snadno. To by bylo nesmírně složité. Jde nám o to odhalit zásadní chyby v použitelnosti na začátku a v průběhu vývoje, kdy je pro nás jednodušší na ně reagovat a udělat potřebné změny abychom používání usnadnili. Pokud necháme testování na pozdější fázi vývoje produktu, hrozí nám, že na odstranění chyb nebudeme mít dostatek času a prostředků nehledě na to, že pro náš tým bude emočně velmi náročné si v takto pokročilé fázi vývoje si nedostatky vůbec připustit.³ Krug proto doslova píše „Začněte dřív než o tom budete přesvědčeni“². Samotné testování tedy nemusí být zvlášť složité. Protože cílem je sledovat lidi při používání našeho produktu, je důležité připravit si relevantní úkoly pro testování a sepsat si k nim scénáře. Rozdíl mezi úkolem a scénářem je v tom, že úkoly jsou konkrétní kroky kterých by měl uživatel dosáhnout, kdežto scénář je reálný příběh který by mohl nastat na straně uživatele a zahrnuje kontext reálné situace. Scénář tedy poskytuje vše důležité, co uživatel potřebuje znát, neměl by být příliš složitý aby jej uživatel pochopil a nesmí poskytovat žádná vodítka, jinak by byl úplně zbytečný. Nejprve si tedy připravíte úkoly a ty přepíšete do scénárů. Příklady úkolů mohou být např. „1) objednat si rychlovarnou konvici, 2) přihlásit se do kurzu matematiky 3) zjistit, kdo jsou mí spolužáci v kurzu“. Krug dále uvádí následující příklad scénáře: > „Potřebujete zamluvit návštěvu u fyzioterapeuta pro svého 11letého syna. Musí to být po škole, odkud se dostane ve 14 hodin. Návštěvu si zamluvte online.“² Na začátku testování musíme účastníkovi vysvětlit jeho důvod — proč vlastně testujeme? Měli bychom jej ujistit, že testován není on, ale služba a že nemá důvod mít obavy, že při testování udělá chybu. Poté mu zadáváme úkoly ve formě scénářů. Abychom si z testování odnesli užitečné informace, nestačí uživatele pouze pozorovat. V ideálním případě chceme být schopni vidět naši službu jeho vlastní perspektivou. Jinými slovy chceme aby nám vždy sám sděloval na co se dívá, o co se pokouší a co má na mysli. Musíme ho proto poprosit, aby myslel nahlas. Naší hlavní náplní při samotném testování bude ovládat naše vlastní nutkání poskytnout uživateli jakoukoli nápovědu. Naše role je být facilitátorem, tedy být neutrální a povzbuzovat účastníka testu ve sdělování svých myšlenek. Tyto myšlenky můžeme se souhlasem účastníka nahrávat a/nebo zapisovat. Pokud se testování účastní také další lidé z našeho týmu, musíme dbát na to aby do testování nijak nezasahovali dokud je o to nepožádáme. Hrozí totiž že budou účastníkovi radit, hodnotit jej, nebo odbíhat od úkolu a předmětu testování (zejména pokud jde o lidi, kteří se podílejí na vývoji produktu)². V duchu předešlých bodů se nese také další rada. Testování by nám nemělo zabrat příliš mnoho času. To se týká jak samotného uživatelského testování tak zpracování jeho výsledků. Budeme-li příliš dbát na kvalitu testů, veliké množství participantů a kvalitu výsledného reportu pro náš tým, hrozí nejen že začneme testovat pozdě, ale také že budeme příliš zaneprázdněni vyhodnocováním testů, přípravou reportů a tak dále. Testování včetně jeho vyhodnocení by nám nemělo zabrat více než jedno pracovní dopoledne, mělo by zahrnovat 3–4 participanty a k vyhodnocení výsledků by mělo dojít bezprostředně po posledním testovaném uživateli zhruba do hodiny. V tomto čase je potřeba probrat vypozorované problémy v použitelnosti a identifikovat konkrétní změny, ke kterým musí dojít k zlepšení použitelnosti produktu aby všichni relevantní designéři a vývojáři měli jasné úkoly a věděli co mají dál dělat³. Při vyhodnocování bychom měli vždy identifikovat pouze ty opravdu nejzávažnější problémy v použitelnosti a odvodit od nich další kroky v designu produktu. Opět nejde o to abychom dospěli k zásadním designovým změnám. Naopak. Steve Krug uvádí, že lidé vypozorované problémy často zveličují a jsou lidé sváděni udělat veliké zásahy s vidinou „začít od znovu a tentokrát správně“. Měli bychom tedy nemilosrdně vybrat jen malé množství skutečně důležitých problémů, soustředit se pouze na ty, které jsme skutečně vypozorovali a měli bychom se snažit design ladit těmi nejmenšími změnami, protože takové změny jsme schopni udělat velmi rychle bez zapojení velikého množství osob a zbytečných komplikací. Druhou radou, jak efektivně řešit vypozorované problémy, je něco ubrat ². Jak říká Dieter Rams, dobrý design znamená často co nejméně designu⁴. Jak vidíte, testování může být velmi jednoduché a nemusí být příliš nákladné. Důležité je s testováním hlavně začít a udělat z něj součást týmové kultury, aby se všichni kolegové naučili ocenit perspektivu nezasvěcených uživatelů a uvědomili si jejich skutečnou hodnotu. S přibývajícími zkušenostmi v testování postupně zjistíte jaká jsou specifika vaší služby, co vám při testování funguje a co ne. Pro ucelenější a pohled na Krugovu metodu testování doporučujeme jeho praktickou publikaci: Nenuťte uživatele přemýšlet! Praktický průvodce testováním a opravou chyb použitelnosti na webu². Tuto příručku zvládne přečíst na jedno posezení a získáte detailnější rady a tipy ke všem fázím testování včetně rad k tomu, jak testování správně komunikovat v týmu. Doporučit můžeme také webové stránky Steva Kruga⁵, kde najdete videoukázku testování a řadu užitečných materiálů ke stažení. Reference * Krug, S. (2014). Don’t make me think, revisited: A common sense approach to Web usability (Third edition). New Riders. * Krug, S. (2010). Rocket surgery made easy: The do-it-yourself guide to finding and fixing usability problems. New Riders. * Chang, A. R., & McGinn, J. (Jen). (2013). RITE+Krug: A Combination of Usability Test Methods for Agile Design. 8(3), 61–68. * Jong, C. de, Klemp, K., Mattie, E., & Rams, D. (Eds.). (2017). Ten principles for good design: Dieter Rams: the Jorrit Maan collection. Prestel. * Krug, S. (2021). Steve Krug | Usability, mostly. https://www.sensible.com Uživatelské testování podle Steva Kruga was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Srovnání procesních modelů pro design thinking

Slovy výkonného předsedy IDEO Tima Browna je „design thinking přístupem k inovacím, který se zaměřuje na člověka (human-centered) a který pomocí designerských nástrojů spojuje potřeby lidí, možnosti technologií a požadavky na úspěšný byznys [1]“. V současnosti existuje několik druhů procesních modelů pro design thinking, některé společnosti mají dokonce své vlastní. Například Google zakládá svůj „The Design Sprint“ na šesti fázích — pochop, definuj, načrtni, rozhodni, prototypuj a ověř. Není však nutné postupovat přesně takto, konečný výběr fází se má vždy přizpůsobit našemu cíli designového procesu. Google tedy vyzývá k tomu, aby každý využíval metodologii a přístup, který nejvíce vyhovuje problémům, co obvykle řešíme [2]. Tímto se vlastně přiklání k tomu, na čem design thinking vlastně stojí — je zaměřený na člověka, respektive na uživatele. Nejlepším procesní modelem pro design thinking je tedy právě ten, který nejvíce vyhovuje vaší společnosti, vašim produktům, a hlavně vašim uživatelům. A tak má svůj vlastní procesní model IBM, Microsoft jich využívá hned několik a najdete stránky, které se snaží o jejich celkový přehled [3]. Tento článek se pokusí o jejich srovnání. Double Diamond podle Design Council Tato metoda je založena na čtyřech fázích — objevuj (discover), definuj (define), tvoř (develop), uskutečni/dodej (deliver). Fáze 1 discover a 3 develop slouží k co nejširšímu uchopení problému, zatímco 2 define a 4 deliver vzniklé nápady konkretizují a řeší v závislosti na limitech řešení. Jinými slovy aplikujeme 2 typy myšlení — divergentní, kdy vytváříme možnosti, a konvergentní, kdy možnosti volíme. Nejedná se o lineární proces, je tedy možné určité fáze opakovat nebo různě měnit jejich pořadí v závislosti na situaci a výstupech [4]. zdroj: https://www.designcouncil.org.uk/sites/default/files/asset/document/Double%20Diamond%20Model%202019.pdfDesignový proces podle IDEO Také IDEO zakládá svůj proces na střídání divergentního a konvergentního myšlení. Oproti metodě Double Diamond však rozlišují pouze tři fáze — inspirace (inspiration), ideace (ideation), implementace (implementation). Nevýhodou této procesní metody může být fakt, že během druhé fáze — ideace — je zapotřebí jak konvergentního, tak divergentního způsobu přemýšlení nad problémem. Zatímco v předchozí fázi — inspirace — jsou sbírány podklady pro samotné designování produktu nebo služby, druhá fáze se věnuje jak vymýšlení nápadů, tak tvorbě prvních prototypů. V poslední fázi se už řeší partnerství, byznys model a další způsoby, jak rozšířit výsledné řešení mezi veřejnost. Velký důraz je také kladen na iteraci, tedy neustálé sbírání zpětné vazby a opakování celého nebo některých částí procesu za účelem zlepšování řešení [5]. Zdroj: The Field Guide to Human Centered Design by IDEODesigning For Growth Stejně jako Double Diamond, i tato metoda se skládá ze čtyř fází. První fáze „What is?“ má mapovat současnou situaci, následující „What if?“ řeší možnou budoucnost a vymýšlí se různá řešení. Jak je znázorněno i na obrázku, je to právě v průběhu této fáze, kdy by se mělo přepnout na divergentní myšlení a nechat kreativitu pracovat na 1000 %. Během „What wows?“ se vybírají nejvhodnější možnosti vyplývající z přechozích fází. Ty by měly splňovat určitá kritéria, teď se totiž může řešit finanční stránka projektu, názor stakeholderů apod. Závěrečná fáze „What works?“ zjišťuje, jestli byl dosavadní postup správný a jestli lze projekt spustit [6]. Designing for Growth může být dobrou cestou pro ty, kteří potřebují trošku více připomínat zapojení stakeholderů a nebo jim předchozí metoda přijde příliš abstraktní. Zdroj: https://static1.squarespace.com/static/590a5acf15d5dba8afd18da5/t/5944211aff7c50f1152ac021/1497637150062/D4G_FieldBook+Preview.pdfDesign Thinking Bootleg Desing Thinking Bootleg rozděluje první fázi procesů od Desing Council a IDEO na fáze dvě, čímž tak ještě více akcentuje důležitost vcítění se do požadavků a potřeb budoucích uživatelů služby/produktu. Z nákresu ale nemusí být tak jasné, kdy je vhodné se k jaké fázi vracet či kdy kterou opakovat, a Bootleg tak působí jako lineární proces. Jedná se o sadu nástrojů a metod design thinking o pěti fázích. První fáze je určena empatii. V druhé fázi se pak ze získaných potřeb budoucích uživatelů definuje problém, tzv. úhel pohledu, který představuje „jedinečnou designovou vizi“ orámovanou potřebami uživatelů. Následuje fáze procesu — ideace — sloužící ke generování co nejvíce nápadů na možná řešení, z nichž ta nejvhodnější jsou pak v další fázi prototypována. V závěrečné fázi procesu je nejlepší prototyp testován uživateli a upravován na základě jejich zpětné vazby. Testovací fáze tedy fází iterativní a měla by se opakovat [7]. Zdroj: https://static1.squarespace.com/static/57c6b79629687fde090a0fdd/t/5b19b2f2aa4a99e99b26b6bb/1528410876119/dschool_bootleg_deck_2018_final_sm+%282%29.pdfDesign Thinking 101 podle Nielsen Norman Group Tento model rozděluje design thinking proces na tři etapy — porozuměj (understand), objevuj (explore) a vytvoř (materialize), z nichž každá se skládá ze dvou fází. Rozdíl oproti Bootleg je v tom, že explicitně přidává fázi implementace, kdy otestovaná řešení implementujeme. Zároveň (stejně jako Double Diamond) ukazuje, že proces je cyklický, a tedy že žádný výsledek není konečný. Také znázorňuje, že ke každé fázi se dá vrátit a opakovat ji [8]. Desing Thinking 101 tak může pomoci s komplikovanějšími projekty a jejich vedením. Zdroj: https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/Zdroj: https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/Stage-Gate Zatímco předchozí metody si jsou vcelku podobné, Stage-Gate nabízí trošku odlišný pohled na procesní modely pro design thinking. Je založen na pěti fázích (stages), přičemž každou z nich předchází brána (gate), kterou musí projekt „projít“. Každá brána je strukturována podobným způsobem, kdy je průběh projektu evaluován na základě poznatků z předchozí fáze. Určuje se, zda splňuje kritéria úspěchu (ta si společnost volí sama, nebo může využít kritérií přímo od Stage-Gate, mezi které patří například ziskovost, konkurenční výhoda, apod.). Závěrem každé brány je rozhodnutí, jestli se v projektu bude nebo nebude pokračovat. Během první fáze — rozsah (scope) — se dělá rychlý průzkum a načrtávají nápady za účelem ukotvení konceptu projektu. Této fázi předchází tzv. nultá fáze, do které spadají různé aktivity stvořené k identifikování nových příležitostí v rámci produktů, služeb a technologií [9]. Brána následuje před i po první fázi, a pokud získá projekt souhlas stakeholderů, přechází se do fáze druhé — obchodní případ. Úkolem této fáze je podrobný průzkum trhu s návrhem plánu vývoje. Pokud je i ten odsouhlasen, v třetí fázi se začíná řešit podrobný design a vývoj nového produktu/služby, včetně prototypování a designu výrobního procesu. Po dalším souhlasu stakeholderů je možné pokračovat do čtvrté fáze — testování a ověřování prototypu. Jak ve třetí, tak ve čtvrté části se počítá s tím, že dojde k několika iteracím prototypu. Jakmile je fáze testování a ověřování dokončena, prochází produkt posledním schvalovacím procesem (bránou/gate) a do poslední fáze — spuštění. Jejím cílem je komercializace produktu. Stage-Gate tedy počítá s větším zapojením stakeholderů, kteří mohou projekt kdykoli zastavit. Může být proto využíván jako ucelenější návod k řízení projektu, jehož součástí (nebo cílem) je design produktů či služeb. Zároveň může být vhodný při velkých, nákladných nebo riskantních projektech. Zdroj: https://designthinkingmethodology.weebly.com/methodologies.htmlPentathlon Dalším rozdílným procesním modelem je Pentathlon. Je lineární, takže má přesně daný postup, a je postaven na principu „naplánuj a zdokonal“ [10]. Oproti tomu lean modely, jako je Double Diamond nebo NN Group, jsou založeny na opakování, učení a neustálém upravování. Na druhou stranu, Pentathlon akcentuje důležitost prostředí a inovační strukturu (nejen) společnosti při designu. „Příliš mnoho společností se soustředí pouze na jeden aspekt řízení inovací — většinou generování nápadů, a přitom ostatní aspekty [společnosti] jsou stejně důležité.“ [11]Pentathlon upozorňuje, že společnosti musí dosahovat dobrých výsledků v pěti oblastech: generování nápadů, selekce, implementace, inovační strategie a také v oblasti lidí, firemní kultury a organizace. Je tedy nástrojem, který má společnostem pomoci identifikovat silné a slabé stránky jejich řízení inovací, skrze které pak společnost dosáhne růstu. Zdroj: Understanding Innovation and Innovation ManagementWaterfall Waterfall je lineární procesní metoda založená na tom, že všechny náležitosti projektu jsou známy a zanalyzovány předem. Nenaviguje tedy celým designerským procesem, ale slouží spíše jako postup pro projektové manažery, který jednotlivé fáze a týmy koordinuje. Waterfall se využívá až ve chvíli, kdy je jasné, čeho má projekt dosáhnout. Nedokáže totiž dostatečně dobře reagovat na změny parametrů v průběhu procesu [12]. Ve srovnání s modely NN Group a Bootleg přeskakuje fáze vcítění se, definování a ideace. Ty nahrazuje fází požadavky, které jsou zaměřeny na výkon projektu (náklady, předpoklady, risky, časový harmonogram,…), z níž přechází do fáze design (nebo prototypování, jak je známo z jiných modelů). Během následující fáze jsou prototypy implementovány do cílového prostředí. Pokud se objeví chyba nebo jsou potřeba změny, vrací se tým zpět do designové fáze. Teprve po úspěšné implementaci začíná testování, po kterém nastává finální fáze — údržba. Výhodou tohoto modelu je zaměření na byznysovou stránku projektu — umožňuje stanovit termíny a sledovat postup, plus projekt jasně ohraničuje v rámci in-scope a out-of-scope požadavků. Toto však může být ve výsledku někdy nevýhodou, protože klienti musí už na začátku přesně vědět, co potřebují. Navíc nejsou ani zahrnuti v designové a implementační fázi. Výsledek projektu tak nemusí být v souladu s jejich představami a požadavky. Zdroj: https://www.workfront.com/project-management/methodologies/waterfallJaký procesní model pro design thinking využít? Záleží na tom, kdo jste, jak vaše organizace funguje, pro koho vyvíjíte i jaké jsou cíle projektu. Pro srovnání a rozhodování by vám mohla pomoci následující tabulka, ve které jsou u každého z výše uvedených modelů popsány výhody, nevýhody i kdy je daný model vhodný. Modely jsou ještě rozděleny do kategorií lineární a nelineární, přičemž nelineární modely jsou často i iterativní. U dvou modelů není příliš jasné, do jaké kategorie spadají, proto jsou označeny „?“. Zdroje: [1] IDEO Design Thinking [online]. Design Thinking Defined. Dostupné z: https://designthinking.ideo.com/. Citováno 2021–12–12. [2] Google Design Sprints [online]. Design Sprint Methodology. Dostupné z: https://designsprintkit.withgoogle.com/methodology/overview. Citováno 2021–12–12. [3] StrengthScape [online]. Dostupné z: https://strengthscape.com/16-types-of-methodologies-in-design-thinking-and-innovation/. Citováno 2021–12–12. [4] Design Council [online]. What is the framework for innovation? Design Council’s evolved Double Diamond. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond. Citováno 2021–12–12. [5] Design Kit by IDEO.org [online]. Dostupné z: https://www.designkit.org/. Citováno 2021–12–12. [6] LIEDTKA, Jeanne, OGILVIE, Tim. The Designing for Growth Field Book: A Step-by-Step Project Guide. Columbia University Press, 2014. ISBN: 978–0231164672. [7] d.school [online]. Design Thinking Bootleg. Dostupné z: https://dschool.stanford.edu/resources/design-thinking-bootleg. Citováno 2021–12–12. [8] Nielsen Norman Group [online]. Design Thinking 101. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/. Citováno 2021–12–12. [9] Stage-Gate [online]. Overview of the Stage-Gate® Innovation Performance Framework. Dostupné z: https://www.stage-gate.com/discovery-to-launch-process/. Citováno 2021–12–12. [10] MASON, Hugh. Guilds for Geeks: Describing Business Acceleration Using Grounded Theory Methods. 2014. PhD Thesis. Thesis. St. John University, York, UK. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/340601016_Guilds_for_Geeks_Describing_Business_Acceleration_using_Grounded_Theory_Methods. Citováno 2021–12–12. [11] GOFFIN, K.; MITCHELL, R. Understanding innovation and innovation Management. K. Goffin, & R. Mitchell, Innovation Management, Effective strategy and implementation, 2017, 440. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/316335397_Understanding_Innovation_and_Innovation_Management. Citováno 2021–12–12. [12] Adobe Experience Cloud [online]. Dostupné z: https://www.workfront.com/resources/solve-the-pain-of-mixing-agile-and-waterfall. Citováno 2021–12–12. Srovnání procesních modelů pro design thinking was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Výsledky Service Design Survey 2020–21

Service Design Survey je názvem každoročně pořádaného průzkumu trhu společnosti International Service Design Institute, organizace pro profesionální rozvoj, jejíž výhradním zaměřením je zlepšování znalostí a dovedností profesionálů v oblasti návrhu služeb.[1] Průzumy se v letech 2020–2021 prováděly dva s názvem “Voice of the Community Designers”, podnázvem “Second Community Survey” a “Third Community Survey”. “First Community Survey” se prováděl již v roce 2019. V tomto článku se budu věnovat průzkumu nejnovějšímu — Voice of the Community Designers — Third Community Survey Respondenti Díky možnosti zúčastnit se průzkumu online se průzkumu zúčastnilo velké množství respondentů různých kompetencí a zkušeností, pohlaví i věku. V otázce, zda-li by se respondenti popsali jako začátečníci, mírně pokročilí či pokročilí byly výsledky víceméně rovnoměrně rozloženy — nejvíce respondentů se označilo za začátačníky (34,62 %), druhý nejvyšší počet patřil pokročilým (30,77 %) a v neposlední řadě 27,88 % tvoří mírně pokročilí. Necelých 10 % poté tvořili lidé, kteří se nepovažují za designéry služeb. Nadpoloviční počet tvořily ženy a to s 67% podílem. 30 % poté byli muži a 2 % respondentů zvolila možnosti nebinárního či genderově neutrálního pohlaví, případně možnost neodpovědět. Věk Do celkem 5 věkových skupin se respodenti zařadili následovně — 21–29 let je v současné době 36,89% respondentům, 30–39 let je nejpočetnější věková skupina s 43,69% respondenty. Dále s věkem počet designérů služeb klesá — 40–49 let zvolilo 12,62 % designérů, 50–59 let už jen necelých 5 % a pouhým 2 % respondentům je 60 či více let, což je upřímně pro tento typ profese obdivuhodné. Kompetence Druhá skupina otázek je věnována kompetencím, které jsou žádoucí pro vykonávání práce designéra služeb — empatie, kolaborace, zkušenosti s vizualizací a prezentací , práce s komplexní problematikou, zkušenosti s výzkumem a analýzou, strategické a analytické myšlení spolu s holistickým přístupem, UX, kreativita a představivost, řešení problémů, naslouchání, vedení a rozhodování, porozumění lidského chování, obchodní procesy a strategie, technické znalosti v podobě digitální ekonomiky, internetu věcí či informační architektury a v neposlední řadě management podílnictví. Průměrně největší množství respondentů napříč zkušenostmi zvolilo jako klíčovou kompetenci strategické a analytické myšlení společně s holistickým přístupem. Jako další velmi důležité kompetence byly zvoleny empatie, zkušenosti s vizualizací a prezentací, zkušenosti s výzkumem a analýzou, vedení a rozhodování. Naopak nejméně hlasů získala kolaborace, práce s komplexní problematikou, UX, řešení problémů a management podílnictví. Vzdělání Možností odpovědí na otázku, co museli respondenti udělat pro to, aby se stali profesionálními designéry služeb, je celkem 6 — dokončení vysokoškolského vzdělání v oboru design služeb, dokončení kurzu na vysoké škole, školení za pomocí workshopů či online, mentorování jiným designérem služeb, přechod z podobného oboru a žádné vzdělání v oboru. Poměrně podobně si ve výsledcích vedou vysokoškolské vzdělání v oboru (38 %) a přechod z jiného oboru (33 %). Pouze minimum respondentů poté nemá v oboru žádné předchnozí vzdělání či zkušenosti (3 %) či byli mentorováni jiným člověkem v oboru (3 %) Více pracovních pozic? Naprostá většina respondentů na výzvu, aby doplnili větu “Věřím, že je v současné době ____ pracovních možností v oblasti designu služeb než v minulosti” zvolila možnost “více” s celými 77,88%. Necelých 8 % potom zvolila možnost “méně”, 10 % respondentů neví a asi 5 % si myslí, že se situace nezměnila. Podobně byla formulována i další otázka, ve které měli respondenti za úkol doplnit další větu ve znění “Věřím, že design služeb____” s možnostmi roste, upadá, je stále stejný a nevím. Stejně tak jako v předchozí odpovědi většina zvolila první možnost, tedy že design služeb roste. Minimum s necelými 3% naopak věří, že upadá. Po zhruba 8% potom získaly ostatní odpovědi. COVID Ovlivnil Covid-19 práci respondentů? Na otázku s možností odpovědi ano/ne odpovědělo 65 % ano a 35 % ne. Hlavní náplň práce Konzultant pro manažerskou konzultační firmu, agentura zajišťující klientům služby designérů služeb, freelancer, zaměstnanec korporátního prostředí, lektor na plný úvazek či lektor na částečný úvazek. Z těchto možností měli designéři zvolit, co je jejich primární náplň práce. Třetina respondentů je součástí korporátního prostředí či firmy, která najímá designéry služeb, v zástupu jsou si poté rovni konzultanti pro manažerské konzultační firmy a freelanceři s 20,48 % a hned za nimi 19,28 % respondentů, kteří jsou součástí agentur zajišťujících designéry služeb. Lektorů jak na plný tak poloviční úvazek je minimum. Odvětví působnosti V jakém odvětví působí klienti či zaměstnavatelé? Jelikož má následující otázka velké množství možností odpovědí, vyjmenuji pouze 3 nejčastější a 3 mejméně časté odpovědi. Nejčastějšími, které byly zvoleny více než 30% respondentů, jsou služby orientované na zákazníky (36,63 %), technologické služby (33,66 %) a zdravotnické služby (32,67 %). Minimum potom získalo odvětví transportace a pohostinství (10,89 %), o něco více potom akademické služby (15,84 %) A co nás všechny zajímá? Plat. Do celkem 7 průměrných mzdových kategorií se designéři měli zařadit v poslední otázce tohoto průzkumu. Nejpočetnější skupina (22,45 %) zvolila druhou nejnižší možnost výběru, tedy plat mezi €13,500 a €29,000. Nejnižší plat z vybraných možností, pod €15,000 dostává 16,33 % respondentů. Do nejvyšší platové kategorie se poté, jak asi všichni očekáváme, řadí minimum designérů. V tomto průzkumu to dělá zhruba 4 %. Závěrem Z dat získaných průzkumem Service Design Survey, The Voice of Service Designers, Third Community Survey můžeme odvodit, že práce designéra služeb je v současné době na vzestupu a v blízké budoucnosti tomu tak i nadále bude. Jedná se o práci uplatnitelnou v nejrůznějších průmyslových odvětvích a je kompetenčně velmi bohatá, čímž se ale stává náročnou na vzdělání či předchozí zkušenosti. Přestože se zcela určitě nejedná o práci pro každého můžeme z průzkumu odvodit, že odpovídající designéři jsou skutečně lidé na svém místě a práci, kterou vykonávají, velmi dobře rozumí. [1]2020–2021 Service Design Survey. International Service Design Institute [online]. [cit. 2021–12–10]. Dostupné z: https://internationalservicedesigninstitute.com/2020-2021-survey-design-survey-excerpt/ [GRAFY] The Voice of Service Designers Third Community Survey — 2020. International Service Design Institute[online]. [cit. 2021–12–10]. Dostupné z: https://internationalservicedesigninstitute.com/blog/the-voice-of-service-designers-3/ Výsledky Service Design Survey 2020–21 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Rozhovor s Marianou Chytilovou — konzultantkou přístupnosti, inkluze a diverzity

Rozhovor s Marianou Chytilovou — konzultantkou přístupnosti, inkluze a diverzity Mariana vystudovala dramatickou výchovu pro neslyšící. Ve svém doktorském výzkumu se věnovala přístupnosti kulturních institucí. V rámci svých studií se vydala načerpat zkušenosti do Švédska na Mittuniversitetet, kde studovala inkluzivní vzdělávání, a na Syracuse University School of Education v USA, kde se věnovala inkluzivnímu designu a Disability Studies. Vyvinula aplikaci pro děti s potížemi ve čtení Tableto. Rozjela Jeden svět pro všechny, čímž dělá filmový festival o lidskoprávních dokumentárních filmech Jeden svět přístupnější pro všechny bez rozdílu. Aktuálně pracuje jako inkluzivní designérka pro Člověka v tísni, pro Centrum architektury a městské plánování (CAMP) hlavního města Prahy, a pro Českou televizi. Jak byste se sama popsala, kdo tu se mnou momentálně sedí? To je vzhledem k inkluzivnímu designu a přístupnosti dobrá a rafinovaná otázka. (smích) Popsala bych se jako bílá Evropanka s krátkými hnědými vlasy v béžové mikině, která má za sebou na stěně nápis. Každopádně jinak se popíšu jako člověk, který svým klientům pomáhá překonávat nebo nevytvářet bariéry. Ať už ve službách nebo v prostředí — v prostoru fyzickém i virtuálním. Přečetla jsem si o vás, že momentálně pracujete pro Člověka v tísni, pro Českou televizi a pro Magistrát hlavního města Prahy. Čemu přesně se v těchto organizacích věnujete? Dobré detektivní schopnosti. (smích) Dlouhodobě i aktuálně pracuji pro tyto tři klienty. Zpřístupňuji Filmový festival Jeden svět, myslím, že už sedmým rokem. Nicméně to nemám na starost už jenom já, ale také kolegové z festivalu. Potom pracuji pro Centrum Architektury a městského plánování (CAMP), které spadá pod Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR). A také pracuji pro tým videoplatformy České televize, který teď v pondělí šestého (6.12.) spustil novou formou iVysílání. Tedy webovou, televizní a mobilní aplikaci iVysílání České televize. Jak vypadá váš běžný pracovní den, když pracujete takhle na třech různých projektech zároveň? Začínám brzkým vstáváním, které není nutné, ale prostě se vzbudím. Potom se nasnídám a pak buď odvádím děti do školky anebo cvičím. Potom si sednu doma ke stolu a rozvrhnu si kdo je ten den na jakou hodinu na řadě. Práci mám rozdělenou tak, abych měla jak víc interaktivní dny, tak dny, kdy mám víc soustředěný blok práce. Odpoledne pak vyzvedávám děti ve školce. Případně když se s někým prostřídám, tak můžu dál pracovat. Ale to většinou už nepracuji na takových koncepčních nebo reflexivních věcech, ale spíš na vyřizovací agendě a přípravě na další den. Pracujete tedy hlavně z domu a pak pendlujete mezi klienty? Pracuji hlavně z domu. Na druhou stranu i kvůli tomu, že pracuji pro ty tři vyjmenované klienty už více let, tak můžu mít zázemí v Člověku v tísni anebo částečné zázemí i v CAMPU, tudíž mám kam jít. Nicméně i vzhledem k dlouhotrvající pandemii se pro plno z nás dost zajelo částečné pracování na dálku. Na druhou stranu, ta možnost být v práci s ostatními a cítit svůj tým, je samozřejmě zase jiná zkušenost, než když je člověk úplný solitér. Rozumím. Ještě by mě blíže zajímala vaše práce pro Jeden svět, jak jste se k tomuto projektu dostala? Pro Člověka v tísni jsem pracovala již dříve, a to ve vzdělávacím programu Varianty. Což je původně moje profese, řešit inkluzivní vzdělávání. Tehdejší ředitelka festivalu Hana Kulhánková přemýšlela se svým týmem, jak rozvinout festival někam dál. Většinou se festivaly zaměřují třeba na téma udržitelnosti, ekologie, větší podporování rovnosti genderu a tak dál. Oni si ale řekli, že by tím tématem mohla být vlastně přístupnost. Tehdy na mě odkázal Ondřej Liška, který věděl, že se přístupnosti, obzvlášť pro neslyšící, věnuji. Postupně jsme začali vytvářet koncept přístupnosti, který jsem první rok měla na starost já. A ten se postupně začal přelévat do náplně práce zbylých členů týmu. Přijde vám něco těžkého na tom sladit takto práci na třech projektech najednou? Upřímně mi to přijde netěžké. Myslím, že v každé té práci se naučím něco, co můžu použít v té druhé. Každá práce je trošku jiná, pracovní atmosféra i pracovní kolektiv je trošku jiný. Takže si člověk může vyzkoušet odlišné prostředí. Zároveň v každé té práci jsem externista, který má jedinečnou pozici. Jsem tam na ideové, metodické uvažování, a nemusím se vypořádávat s hromadou byrokracie. Což vidím jako unikátní možnost mít z toho všeho jenom to nejlepší. Je pravda, že někdy si člověk může připadat osamělý, že je na to sám. Nicméně možná i díky tomu naladění jednotlivých týmů a tomu, že je teď už mnohem běžnější si vycházet vstříc, co se rodinných povinností týče, ale i toho někam dojet, nesetkat se přímo na pracovišti, ale někde jinde, tak se to dá skloubit hrozně hezky. A mně to tedy připadá jako spousta pozitiv vedle nějakých drobných negativ, než naopak. Jaký největší fuckup se vám v práci přihodil? Přemýšlela jsem o tom těsně před tím, než jsme se tady propojily skrz Teamsy. (zasmání se) A vlastně jsem na jeden přišla. Před pár lety jsme s festivalem Jeden svět promítali velmi zajímavý film o neslyšící rakouské poslankyni — uživatelce znakového jazyka. To znamená, že celý ten dokumentární film byl hodně o ní, o znakovém jazyce, o advokacii neslyšících a o tématech spojených s přístupností a o neslyšící komunitě v Rakousku. K filmu jsme se rozhodli uspořádat panelovou diskuzi na téma přístupnost. Kromě toho, že jsme to pojali velkoryse, v tom smyslu, že se akce konala samozřejmě v přístupném prostředí, bylo zajištěné tlumočení do znakového jazyka. Pozvali jsme neslyšící diváky a divačky formou videopozvánky ve znakovém jazyce, a tak dál. Tak jsme měli také hodně hezky obsazený diskuzní panel. Byl v něm nevidomý právník z Ministerstva financí, tehdejší náměstek, člověk z DOXu, který se věnuje přístupnosti pro školy a pro rodiče s dětmi a žena na vozíku — aktivistika, která se přístupnosti také věnuje. Celá diskuze byla hrozně dobře moderovaná, ale ukázalo se, že jsme opomenuli dvě významné věci. Za prvé to, že je nějaký prostor přístupný pro diváky, neznamená, že je přístupné i jeviště/pódium, na které se musela zmíněná panelistka na elektrickém vozíku dostat. A elektrický vozík nevyřešíte DIY rampou, protože ho prostě neunesete. To byl ten fyzický fuckup, který se stává. Ten podstatnější byl ten, že panelová diskuze o přístupnosti po filmu, který byl celý zaměřený na neslyšící, byla celá obsazená lidmi, kteří neslyšící nebyli. Byla sice tlumočena do znakového jazyka, ale mezi panelisty nebyl žádný neslyšící člověk, který by tu zkušenost reflektoval anebo zprostředkoval. Myslím, že jsem si to pěkně vyžrala. Hlavně od publika, které se ptalo „My jsme tady, kde je tady náš zástupce v tomto panelu?“. A jak je neslyšící komunita v České republice čím dál tím víc hrdá, zplnomocňující se, tak se ozvala hlasitě. To byla dobrá lekce. „O nás bez nás.“ Jak často se tohle stává? Že se zaměříte na řešení jednoho problému a unikne vám jiný? Bohužel často. Logicky, stejně jako kdokoliv jiný mám určitý set charakteristik, dovedností, zkušeností a způsobů, s jakými nahlížím na svět a na prostor kolem sebe. Přestože se snažím být si tohoto předsudku vlastních schopností i vlastních privilegií vědomá a hodně se snažím zaměřovat na to, jak se dá vnímat/zkoumat/používat jinak, tak na něco zapomenu. Mám totiž jen úzce zaměřený úhel pohledu, ale to má každý. Stává se to vlastně podle mě každý den v drobnostech, v takhle větších projektech málokdy. Je klíčové, aby součástí inkluzivního designu/návrhu/služby byl hodně různorodý tým. Různorodý nejen co do barvy pleti, jazyka, životní zkušenosti, věku, ale právě i co se způsobu orientování se v prostoru, vnímání věcí týče. Fackupy se dějí pořád. (smích) Člověk se tedy při takovém plánování učí buď chybami anebo je užitečné mít k sobě více lidí, kteří vám zprostředkují odlišné pohledy na věc? Oboje, plus klidně zkusit si zuby vyčistit kartáčkem, který budete držet druhou rukou než obyčejně. Nebo si můžete zkusit telefon nastavit tak, abyste všechny barvy měla jen v odstínech šedi. Nebo zkusit svůj telefon jenom poslouchat, namísto toho se na něj dívat. Zkoušet si sama přes softwary, které máte jednoduše k dispozici, trošku jiný úhel pohledu. A potom pořád zpochybňovat, že to, co já hlásám je teď aktuálně pravda. Zpochybňovat sebe. Díky za tipy. Dál bych se chtěla zeptat, jestli vidíte posun v České republice v rámci inkluzivního designu? Myslím, že se situace určitě zlepšuje, protože téma inkluzivní designu je na pořadu dne. Před rokem jsem tu nikoho o inkluzivním designu mluvit neslyšela. Ale nyní se jen v tomto týdnu konají tři akce zaměřené na inkluzivní design. Zajímavé pro mě je, že každý řeší inkluzivní design trochu jinak. Hezky to ukazuje tu různorodost. UX designérská komunita řeší inkluzivní design s ohledem na jeho vývoj na západ od nás a na to, jakým způsobem ho technicky ale i návrhově zapojit tak, aby vyhovoval všem. Oproti tomu pražské kulturní organizace mají nyní (6.-10.12.) Týden dostupnosti kultury pro osoby se specifickými potřebami. Každý inkluzivní design pojímá jinak, ale ano, řeší se. Připadá mi fajn, že si víc lidí uvědomuje, že ta opatření, která dělají, nedělají pro lidi s konkrétní diagnózou, ale spíš pro skupinu lidí, kteří se mohou ocitnout v určité situaci, ve které mohou mít určitou potřebu. Může to být tím, že jsou nevidomí, tím, že používají jiný mateřský jazyk nebo protože mají extrémně silnou migrénu. Je to vlastně jedno. Důvody, proč tu potřebu mají a proč se v dané situaci ocitli, jsou různé, a to opatření na to mohou nasedat. Důležité je, aby přístupná opatření byla přehledná a návodná. A i to se lepší. Na druhou stranu u nás stále přetrvává pojetí zpřístupňování ve vztahu k lidem s postižením, jako nějaké pomoci nebo jako způsob nějaké charity. Například, že řešení vypadá tak, že danému člověku dáme v divadle slevu a máme tady pro něj rampu. Namísto toho, abychom vytvářeli službu otevřenou pro kohokoli, kdo ji potřebuje. Je důležité uvědomit si, že přístup ke kultuře, k veřejnému životu není nějaká pomoc, ale má to být právo. Existuje tady stále rozdíl, jak se pojímá přístupnost anebo inkluze v České republice a například ve Švédsku, ve Francii nebo ve Státech. Jak často se stává, že se vám kulturní instituce ozývají samy od sebe s prosbou o radu ohledně inkluzivního designu a jak často se jim ozýváte vy sama? Během mého studia jsem zpracovávala výzkum a konkrétní projekty právě na přístupnost kulturních institucí, protože mi to dávalo velký smysl, a protože jsem věděla, že se přistupnost moc neřeší. Instituce i lidi v nich chtějí něco změnit, ale moc neví jak. Myslím, že se nějaká chuť hledat přístupná řešení, případně se navzájem oslovovat, tu je. Ozývají se i samotné instituce, často jsou to knihovny. Většinou to však nepojmenovávají inkluzivní design, ale spíše přístupnost anebo nějaká přístupná opatření. Často řeší fyzický prostor, občas řeší přístup k informacím anebo konkrétní služby — příklad: Teď budeme potřebovat něco tlumočit do znakového jazyka. Málokdy se ale zabývají přistupností informací tak, aby je protlačili k cílové skupině. A málokdy řeší takové věci, jako že přístupný knižní fond neznamená mít v něm knížky o postižení, ale díla autorů s postižením. Respektive, klidně si přečtu o tom, jaké jsou nové kompenzační pomůcky, ale možná by mě více zajímal pohled člověka s postižením na svou vlastní zkušenost anebo jeho příběh. Beletrie autorů s postižením. Té tady zatím moc není. A jak je na tom přístupnost webů? Přístupnost webu se vyvíjí hodně především kvůli většímu tlaku shora, jak z Evropské unie, tak zákonem č. 99/2019 Sb. o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací. To znamená, že minimálně veřejné instituce, začaly být tlačeny k řešení tohoto problému. To, že výsledky někdy nejsou dobré, anebo to, že to tento předpis není moc vymahatelný, je bohužel pravda. Ale přístupnost webu rozhodně zažívá obrovský boom. Je to asi nejvíc citované téma. Jak byste vyvedla z omylu člověka, který si myslí, že uvažovat o bezbariérovosti jeho podniku/webu/aplikace je zbytečné, protože se jedná pouze o minoritní skupinu lidí, kterých se to týká? Můžu začít tím, že ta minoritní skupina lidí, je největší minorita na světě. Největší minorita v naší společnosti. Lidí se zdravotním postižením může být 15–20 %, což je obrovské číslo. Můžeme to rozšířit na počet lidí, kteří by mohli mít profit z jejich služby, to znamená, že jsou to možní platící zákazníci. Pokud to rozšíříme, tak je tu přibližně 40 % lidí, kteří mohou mít obtíže s pohybem nebo orientací ve fyzickém nebo virtuálním prostoru. Česká data pro to bohužel neexistují. Nicméně například z britských dat vyplývá, že z 64 milionů obyvatel, kteří v Británii žijí, máte asi 7 milionů, kteří bezpodmínečně potřebují přístupný web, proto, aby si mohli online nakoupit. Pokud to majitelé e-shopu neřeší, tak přijdou přibližně o 17 miliard liber, které leží ladem. Pokud by někdo potřeboval ekonomický argument, tak je k dispozici. Další věc je, že přístupná řešení většinou používá víc lidí a mají tedy větší dopad. Což může zahřát u srdíčka, ale může to taky znamenat právě větší výdělek nebo dobré PR. A úplně sobecky…Stárneme a naše schopnost se hýbat, se v průběhu našeho života vyvíjí. A když tedy ne pro někoho jiného, tak přístupná opatření můžeme dělat sami pro sebe. Popsala byste mi prosím vaši studijní cestu, co vás dovedlo ke studiu speciální pedagogiky a dramatické výchovy? Myslím, že to začalo tak hezky tradičně, tím, že se mi někde zalíbil znakový jazyk. Od znakového jazyka a uvědomění si toho, že to je to pro mě vlastně další cizí jazyk, který se můžu naučit, jsem se dostala k tomu, že se dá pracovat s neslyšícími lidmi a od toho ke speciální pedagogice. Nevím, jestli znáte ten vtip: Sejde se skupina kamarádů na školním srazu a říkají si co, kdo dělá. „Já jsem právník, když budeš potřebovat, poradím ti.“ „Já jsem ortoped, doporučím lékaře, když budeš potřebovat.“ Co chudák řekne učitel? „Když budeš mít štěstí, tak budu učit tvoje dítě.“ Tohle speciální pedagog moc říkat nemůže. Došlo mi, že mě neuspokojuje věnovat se jedné skupině lidí. Že bych potřebovala dělat věc, která má dopad na všechny. Zároveň na základě mých zkušeností s těmi konkrétními skupinami lidí, ať už to byli neslyšící nebo nevidomí lidé nebo lidé s mentálním postižením, jsem si uvědomovala, že vnímám potřeby, které se navzájem mezi těmito skupinami propojují. Poté jsem si díky studiu dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU jsem si zažila jedinečnou zkušenost, která se bílé, heterosexuální Evropance v životě často nepodaří. A to, zažít si, jaké to je být minorita — slyšící člověk ve znakujícím prostředí. Jaké to je cítit se úplně normálně, a přitom pořád narážet, muset se pořád přizpůsobovat, pořád trošku nerozumět, pořád být trošku outsider. Přestože jsem úplně v pohodě, ne? (smích) A tato kombinace mě společně s odlišnými přístupy, které jsou v České republice nebo ve Francii nebo ve Švédsku, kde jsem dělala výzkum, dovedla jak k tématu přístupnosti kultury, tak k uvědomění si odlišného pojetí toho, co to znamená. Mám namysli například to, že se nemusí jednat o charitu anebo arteterapii pro člověka s postižením, ale může to být přístup, ze kterého mohou mít prospěch všichni. A od přístupnosti kultury přes samotnou přístupnost jsem se dostala k inkluzivnímu designu. Jak jste se naučila znakový jazyk? Znakový jazyk jsem se učila od tlumočnice znakového jazyka, se kterou se setkala moje maminka, která je tlumočnice francouzštiny, angličtiny, na jedné konferenci. Přes znakový jazyk jsem se dostala k uměleckému tanečnímu projevu neslyšících. Mě tam tolik nezajímaly ty speciálně-pedagogické aspekty, ale spíš kulturní a identitární disciplíny. Někteří neslyšící se totiž nepovažují za lidi s postižením, ale za příslušníky jazykové a kulturní minority Neslyšících. Jak byste hodnotila vaše vysokoškolské studium, bylo prakticky zaměřené? Myslím, že na tehdejší poměry byla speciální pedagogika vlastně vcelku praktická. Ale i tak to byl obrovský nepoměr, když jsem to porovnávala s JAMU. Musím se přiznat, že jsem velmi spokojená se vzděláním, které jsem mohla v České republice na MUNI a na JAMU získat. Ale upletla jsem si ho sama do jedinečné kombinace. Myslím, že v akademickém senátu vystupovalo hodně lidí proti tomu, aby lidé kombinovali výrazně různé obory. „Jako k čemu dělat chemii a k tomu třeba umění? Co vlastně chcete být? Vy to nevíte. Vy to nemyslíte vážně.“ Nicméně teoretická pedagogika, jakkoli vlastně praktická, ale oproti JAMU teoretická, když se navázala na velice praktické vyučování na Divadelní fakultě se státnicemi z akrobacie a se zápočty ze žonglování, najednou dávala úplně jiný smysl. Na JAMU jsem čerpala z velkého teoretického základu z peďáku. A na peďáku z velice praktických zkušeností, které jsem si mohla získat z hromady praxe, komunikace s lidmi — třeba z vedení workshopů v Rakousku s neslyšícími tureckými imigranty, kteří pořádně neuměli německy. Já německy neumím vůbec, rakouský znakový jazyk je také odlišný. Stálé vystavování se odlišnosti je hezká cesta, jak si uvědomit, že jeden recept nefunguje, že to musíme vymyslet jinak, že se musíme nějak domluvit. A tohle mi moje vzdělání dalo. Kam směřovaly vaše kroky po škole? Ony se prolínaly s těmi ve škole. (smích) Myslím, že už v průběhu magisterského studia, kde byla jedinečná možnost studovat kombinaci surdopedie a znakový jazyk, jsem se vykašlala na logopedii a studovala jsem surdopedii se znakovým jazykem. Dostala jsem se víc právě k těm kulturním tématům. To se protáhlo do doktorského výzkumu, kdy v rámci PhD jsem zkoumala přístupnost kulturních institucí. A pak se vše propojilo s prací v Člověku v tísni. Jedno ovlivňovalo druhé. Co byste doporučila studentům designu služeb, kteří by se po škole chtěli vydat podobnou cestou jako vy, cestou inkluzivního designu? — Například většina studentů designu se příliš často nesetkává s někým, kdo má nějaký druh postižení, a proto pro ně může být těžší opravdu porozumět potřebám těchto lidí. Co byste jim poradila, aby tuto bariéru prolomili? Jedna úplně základní věc je dostat se mezi lidi, kteří jsou jiní než my. V rámci inkluzivního designu se nemusí jednat pouze o lidi, kteří mají nějaké postižení. Jednoduše, dostat se do jiné skupiny a zajímat se, jaké potřeby se v ní objevují a zkusit na to naroubovat služby. Uvažovat, jaká proměna existující služby by měla přijít. Ptát se na to, co tahle skupina potřebuje a chce řešit. Podle mě má veliký smysl hledat možnost studovat inkluzivní design v zahraničí. Budete tam opečovaní, jak teoretickým základem a východisky, tak se se dostanete k různým projektům, kde nejdete rovnou s kůží na trh. Neriskovala byste třeba jedinou práci pro startup, který neuspěje. Naopak, ale vyzkoušela byste si hodně různých cílových skupin zákazníků. Ať už je to veřejná správa, malá vesnice, malá organizace, rychle se rozvíjející firma nebo jednotlivec. Může to být hodně různé. To mi připadá super. Zároveň pak budete mít argumentační výhodu v tom, že budete vědět, proč a jak věci děláte. Na druhou stranu je hrozně moc kurzů nebo skupin, ve kterých lidé sdílí zkušenosti, zkoušejí pracovat metodou pokus — omyl a dostávají se k nějakému know-how. K těm se dá připojit hrozně jednoduše. A nemusí to být jenom české skupiny, mohou být i mezinárodní. Kolik lidí se v České republice věnuje práci, které se věnujete vy? Myslíte nějakého sparing partnera? (smích) Ano. Moc ne. Jsou tu lidé, kteří řeší UX design a v rámci výzkumu řeší inkluzivní design, ale není to jejich hlavní téma. Jsou tu lidé, kteří řeší inkluzi a diverzitu na HR úrovni, vím o dvou lidech. A potom jsou tu lidé, kteří se věnují přístupnosti. Těch je rozhodně víc. Například přístupnosti webu, přístupnosti technických řešení. Ať už je to Radek Pavlíček, kterého pravděpodobně znáte — guru internetových stránek, technologií, který sídlí na Moravě a mimo jiné pracuje pro Teiresiás. Anebo to jsou i konkrétní jednotlivci, kteří řeší přístupnost webu jako součást nějaké nabídky. Ale inkluzivní design jako takový? (odmlčení a pousmání se) Já? Nevím o člověku, který by to dělal jako hlavní náplň své práce tady v Čechách. Asi je, ale já o něm nevím. Předpokládám, že je náš do pěti lidí, kteří to řeší jako svou převažující pracovní náplň. Řekněte mi o dalších, já budu ráda. (smích) Myslím, že je to i tím, že se ten obor teprve utváří a buduje. A možná tady tito lidé jsou, jen se ještě nehlásí pod ten anglicky znějící název. Co vás ve vaší kariéře posouvá dál? Co Vás nakopává? Z lidského hlediska mě nakopává, když zjišťuji, že přestávám být ten člověk, který je potřeba, protože téma inkluzivního designu přebírá tým lidí, pro který jsem to původně začala dělat. Že jsou to oni, kdo si tu kompetenci, to know-how a tu zodpovědnost za to přebírají. To je úplně neuvěřitelně jedinečný pocit. Protože využívat externistu nebo toho jednoho člověka, který tohle má na starost, to se dělá ve službách všude možně a s jakýmkoli tématem. Ale, aby si to tým lidí připustil jako vlastní hodnotu a prioritu, že to začnou dělat sami, to je super. To mě posouvá hodně dál. Obsahově mě posouvají lidé, kteří jsou z jiného oboru a dokážou mi zprostředkovat pohled, který jsem já nedokázala mít. Lidé z jiného oboru anebo s jinou životní situací, jinou zkušeností. Lidé, kteří mi ukážou, že i tam se dá něco najít, i tam se dá něco řešit. Mentorsky, i když s ní nemůžu být v osobním kontaktu, ale alespoň na dálku, mi připadá naprosto přelomová práce Kat Holmes. Kat Holmes je žena, která iniciovala inkluzivní design u Microsoftu, potom u Googlu. Je to ta, která hodně zpropagovala, velmi srozumitelnou formou, myšlenku, že můžeme mít různé diagnózy nebo jsme v různých životních situacích, ale v jednu chvilku, můžeme mít z různých důvodů stejnou potřebu. Že přístupnost není diagnóza nebo situace, ale ta potřeba. Představte si to jako obrázek člověk, který má v jedné ruce berli nebo má zlomenou ruku. Člověka, který je na vozíku a má parézu ruky. Člověka, který v té ruce drží miminko a člověka nebo který v té ruce anebo ramenem té ruky si přidržuje telefon. Jsou na tom v rámci životního vývoje úplně jinak, ale v jednu chvilku potřebují úplně stejnou věc. Zvládnout všechno tou druhou rukou. A nenarazit přitom třeba na schody. Způsob přemýšlení o přístupnosti a inkluzivním designu takhle, je tady pořád poměrně vzácný. A Kat ho ve své naprosto skvělé knize Mismatch: How Inclusion Shapes Design, podle mě dobře přibližuje komukoli, kdo by se o inkluzivní design zajímal. Tím jste navázala na mou další otázku. Jaké knížky vás v rámci kariéry ovlivnily nejvíce a doporučila byste je proto lidem, kteří se o inkluzivní design zajímají? Já bych klidně vzala tu jednu knížku od Kat Holmes. Je skvělá a umožňuje hrozně jednoduše nasáknout úplně nový pohled na věc. Mám ráda i Narativní protézy od Mitchella a Snyder. Narativní protéza mi spolu s poznámkami mých vtipných kolegů, kteří postižení mají, umožnila nahlédnout na to, jakým způsobem se zprostředkovává mediální obraz o lidech s postižením nebo o lidech jinakostí. Většinou si to potřebujeme zašablonovat do něčeho pro nás srozumitelného. Výsledkem je, že člověk s postižením je hrozně často představován buď jako chudák nebo jako někdo, komu zázračný lék nebo zázračná operace nebo zázračná medicína pomohla a on najednou uslyšel, uviděl a tohle všechno. Nebo naopak jako superhrdina, který to prostě všechno utáhne a je inspirací pro nás pro ostatní. Nebo všechny ty filmové reprezentace lidí s postižením či jinakostí/nějakou protézou na ruce musí být ve filmu záporáci.Tato zjednodušování a používání postižení jako nějaké berličky pro zprostředkování nějaké zprávy se děje hodně. A proč to teď říkám? Děje se to potom i při naší vlastní práci, když o ní mluvíme a prezentujeme jí. Je hrozně těžké se prodat, když nepoužijte obrázek chudáčka, kterému jste pomohli, a zkusíte to vymyslet nějak líp. Tomuto problému se říká inspirační porno. Doporučuji naprosto skvělý TED Talk I’m not your inspiration, thank you very much od Stelly Young. To, co říká, je podle mě zásadní. A kniha Disability Aesthetics od Tobina Sieberse je taky parádní. Jinak všechny možné věci jako „5 postupů, jak něco dělat nebo nedělat. Někde už je to běžné, ale v Čechách tyto přístupné a inkluzivní rady zatím moc nefrčí. Uvědomit si, že můžu dělat těchto 5 věcí na sockách a budu přístupnější a inkluzivnější, je super. A vlastně to vydá za nějaký velký traktát. Odkud čerpáte aktuality z oblasti inkluzivního designu? — Jaké kanály/média byste doporučila sledovat, pokud má někdo o dění z oblasti inkluzivního designu zájem? Ohledně inkluzivního designu spíš z LinkedInu, ohledně přístupnosti spíš z Twitteru — Accessibility News jsou hezký zdroj informací. Potom existují zajímavé newslettery různých větších institucí, třeba britských, které informují o výzkumech. Příkladem může být výzkum Time to Act, Thank You for Attending, který je zaměřený na to jak bariéry a nedostatek informací znemožňují, jak publiku s postižením, tak umělcům s postižením účastnit se kulturního života. Potom se dají najít i hrozně dobré podcasty od lidí s postižením. Disability Visibility Project je úplně skvělý. Je to trošku náročnější na poslech, protože autorka toho podcastu Američanka, na vozíku má vývod z hrtanu, takže mluví takovým tím Darth Vaderovským způsobem a není to snadné poslouchat. Na druhou stranu, je přístupna, inkluzivní, takže má u každého dílu transkript celého podcastu, a vy si celý díl můžete přečíst. A podcastů na téma přístupnosti nebo disability je vlastně vcelku dost. Na inkluzivní design už tolik ne. Jaké jsou vaše tipy pro každého z nás do našeho každodenního života pro minimalizaci bariér? Sockama bych klidně začala, protože je každý hodně používá. Můžete používat například CamelCase — hashtag, kde by každé slovo mělo začínat velkým písmenem. Udělá to takový velbloudí hrb. Slovíčka se tak neztrácejí v jednom dlouhém řádku a je to líp čitelné pro kohokoli. Zároveň to je jednoduchý a hezký opatření, které nestojí moc práce. Opatření, které stojí trošku víc práce, je právě dělat alternativní texty k obrázkům. Je to ale fakt klíčový. Buď pokud jste nevidomá anebo pokud ztratíte signál a ten obrázek se vám nenačte, tak o něm víte úplný prd. Což tak nevadí, když tam máte vysmátý obličej s avokádovým toastem, ale vadí to, když se jedná třeba o informace o tom, kam se máte jít očkovat nebo kdy se spouští očkování třetí dávkou. Klíčové informace ze strany státu, který jsou v PDFku nebo v JPEGu bez alternativního textu…Přitom to může udělat každý z nás, jak na Instagramu, tak na Twitteru, tak na LinkedInu, tak na Facebooku. Máte možnost vložit alt text a jednoduše popsat, co na tom obrázku je. Představit si to jako tweet. Deset slov a je to. Tak tohle je druhá věc. Potom zaparkovat svoje kolo, koloběžku, případně kočárek, tak aby na chodníku zbylo dost místa. A ideálně ne kolem stěny, kterou někteří z nás používají k orientaci. Ta linie podél budovy by měla být čistá. Slouží jako vodící linie — někdy pro ty, kteří mají kocovinu, jindy prostě pro ty, kteří mají bílou hůl. Pak pojmenovávat odkazy je super. Pokud člověk nevidí anebo chce vědět, co ho na tom odkazu čeká a kam ho to odvede…To je věc, kterou je jednoduché udělat a nedělá ji skoro nikdo. Ať už v emailové komunikaci anebo na webu nebo právě v nějakých instrukcích anebo v zápisech z porad a tak dále. Dále barvy. Zkontrolovat si například dostatečný kontrast barev. Potom nepoužívat kurzívu (smích), blbě se čte. (zamyšlení se) Všichni teď budete ve škole psát různé práce, že? Tak třeba serifové písmo je hůř čitelné. Stejně jako text zarovnaný do bloku. U fontu si třeba můžete zkontrolovat si, aby -a- bylo členité -a-, které není podobné -o- nebo -g-. Stejně tak jednička 1, -l- a velké -I-. Aby byly rozpoznatelné, když jsou vedle sebe. Existují fonty, které tohle rozlišují a umožňují člověku sledovat text snáz, ale jsou fonty, které dělají některá písmena hrozně podobná a význam textu se pak ztrácí. To jsou hrozné technikálie. (smích) Možná ještě: prostě se zeptat. Když nevíte, tak se zeptejte. Míněno, když nevím, jak někoho oslovit, tak se zeptám. Mám říkat člověk s postižením, mám říkat vozíčkář? Prostě se zeptám, jak to tomu člověku vyhovuje. Díky za doporučení, to by bylo ode mě všechno. Děkuji za rozhovor! Rozhovor s Marianou Chytilovou — konzultantkou přístupnosti, inkluze a diverzity was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Rozhovor s Kateřinou Mašlovou

Kateřina Mašlová je vystudovaná archeoložka, která momentálně působí jako ředitelka městské knihovny v jihočeských Vodňanech. pod jejím vedením se knihovna postupně transformuje moderní instituci a svým způsobem i komunitní centrum. Ahoj Kateřino, ty jsi vystudovala historii a archeologii na JČU, což není úplně knihovnický obor, byť nějaká vazba tu určitě je. Jak se stalo, že jsi se s tímto oborem dostala k místu ředitelky Městské knihovny ve Vodňanech? Ve vodňanské knihovně jsem pracovala jako klasická knihovnice během studia doktorátu. Tehdy jsem k tomu přistupovala hlavně tak, že to byla příležitost být součástí něčeho zajímavého, vydělat si peníze a k tomu studovat, protože v té době pro mě byla archeologie stále prvořadá. Po dvou letech, kdy jsem v knihovně pracovala a postupně vnímala, co všechno se dá v knihovně dělat, že je to místo pro vytváření různých aktivit i hodnot pro lidi, jsem po vyhlášení výběrového řízení neváhala a do konkurzu se přihlásila. To bylo v roce 2019. Jak vypadala vodňanská knihovna, když jsi nastupovala a jak se během tvého působení změnila? Když jsem nastupovala, tak knihovna měla asi 850 čtenářů. Začínali jsme ve třech lidech a knihovna fungovala v klasickém režimu, kdy se pouze půjčují knihy a občas se zorganizuje exkurze pro školy. Od letošního září se tým obměnil, přišli noví lidé a je nás teď šest a dvě studentky vysoké školy na dohodu. Několik zaměstnanců je jen na částečný úvazek. V tom vidím jistý potenciál. Začaly s námi spolupracovat například matky na mateřské dovolené a nebo studenti. Každý z těch lidí se stará o své zájmové téma a míra efektivity je vysoká. Začínala jsem s vizí a přáním knihovnu otevřít veřejnosti. Z počátku jsem sama organizovala různé akce a přednášky. A to vedlo k tomu, že lidé začali knihovnu více navštěvovat, vnímat jako hravé místo a spontánně se začali do programů a akcí sami zapojovat. To vše postupně vedlo k navýšení nově registrovaných čtenářů. Když říkáš, že se každý věnuje svému tématu, tak ty témata sama vymýšlíš, a nebo se ozývají sami lidé? Nevymýšlím, funguje to organicky. Jednou jsem například dala možnost aktivní mamince, aby zde začala dělat program “S knihou do života”, který je určen pro malé děti od 0 do 3 let. V rámci toho se zde začaly scházet další maminky, které si následně vytvořily vlastní klub. Dál se nám například ozvali studenti, zda pro ně nemáme práci, nebo studenti, kteří si potřebovali splnit praxi v rámci školy. Chtěla jsem dát nadšeným studentům možnost zapojit se a vymyslela příměstské tábory v duchu dobrodružného pátrání po vodňanské historii. Další student příští rok povede naopak pravidelné setkávání se seniory. Takže tvým cílem je udělat z knihovny svým způsobem komunitní centrum? Ano, to je podle mě způsob, jak by měly knihovny v menších městech fungovat. Celková myšlenka byla a je, knihovnu zatraktivnit a udělat ze členství něco, co je in. A to se nám daří. Není týden, kdy by se někdo nový neregistroval. Co tedy kromě běžné agendy patří k tvojí pracovní náplni? Díky zmíněné obměně a zvětšení týmu už teď nemusím všechno oddřít já a tak se můžu zaměřovat na celkový plán směřování knihovny. Komunikuji také s městem, s různými spolky a řídím velké akce. Momentálně také hodně řešíme různé granty a dotace, velkou část pak zabírá propagace knihovny. Věnuji se také facebookové stránce knihovny, která je poměrně dost sledovaná. Od nového roku bude naše knihovna zaštiťovat také propagaci města. Když říkáš, že komunikuješ se spolky, znamená to, že část programu knihovny děláš ve spolupráci s nimi? Ano, je to součást zapojování společnosti do chodu knihovny. Například se nám nabídl vodňanský spolek krampusáků, že by chtěli s knihovnou nějak spolupracovat. Napadlo mě, že máme v knihovně k dispozici velký sklep a spoustu dobrovolníků a tak jsme ve sklepě vybudovali únikovou hru. Zatím teda není v provozu, jelikož jsme ji museli přesunout na únor. Nově je pod knihovnou také spolek Fotoklub Vodňany, se kterým úzce spolupracujeme např. při příměstských táborech. Dělat ředitelku knihovny je určitě velký závazek a vaším velkým záběrem musíš mít velmi velký přehled. Jaký způsobem se vzděláváš? Sebevzdělávání jsou pro mě v první řadě konference a různé semináře. Mohu se zde setkávat s dalšími knihovníky, kteří jsou na stejné vlně. S nimi pak rozvíjím diskusi, z čehož vyplývá další inspirace pro nové věci. Hodně pak také jezdím do dalších knihoven na exkurzi. V neposlední řadě pak také musím sledovat různé směrnice a obecně legislativu. Poslední rok a půl je o něco složitější kvůli koronavirové situaci, jak Vás poznamenala? Zaváděli jste kvůli ní nějaké speciální služby? Všechno zlé je k něčemu dobré. Nám se v téhle situaci povedlo najít určité pozitivum. Měli jsme najednou dost času na dělání věcí, na které by jsme normálně čas neměli. Svépomocí jsme přestavěli dětské oddělení a vytvořili hernu, také jsme vytřídili staré knížky, které nikdo nečetl a vytvořili více místa pro prezentaci těch novějších. Jinak jsme během lockdownu vydávali knížky na objednání “z okénka” a zavedli jsme službu rozvozu knih. Jak fungoval rozvoz knih? Z počátku se lidem službu využívat nechtělo. Na první výzvu se nikdo neozval. Když jsme poté osobně obvolala všechny důchodce v databázi, ukázalo se, že nás nechtějí obtěžovat. Povedlo se mi je přesvědčit, že to tak není a služba začala být využívána a je využívána dodnes. Dále se nám povedlo navázat spolupráci s domovem důchodců, kde jsem během lockdownu pár dní pomáhala. Neustále jsem slyšela, že nemá smysl tam knihovnu propagovat, protože tam nikdo nečte. V té době tam nastoupila nová pracovnice, která si to vzala za své a teď každý měsíc chodí půjčovat tři tašky knih, neboť tam začali ve velkém číst. Co plánujete v knihovně za další služby nebo změny? Je teď něco co bys hodně chtěla vyzdvihnout? Momentálně je to asi projekt dvorku. Když jsme během lockdownu vyklízeli dvorek, zjistili jsme, že je to krásný prostor a teď se s ním snažíme pracovat. Zatím tu proběhly různé přednášky, koncerty, měli jsme tu noc Pecha Kucha a již zmíněný příměstský tábor. Na úpravy a provoz dvorku jsme na jaře dostali grant od Nadace Via a teď plánujeme co dál. V září jsme měli plánovací setkání, kde nám lidi sami navrhovali, k čemu by měl dvorek sloužit a jak by měl vypadat. Na základě toho už máme vypracovanou architektonickou studii a příští rok nás čeká první etapa. Plánujeme taky rozšířit otevírací dobu, neboť teď máme otevřeno od pondělí do středy, což svádí k režimu “půjč si knížku a jdi dom”. To nechceme, cílem je, aby zde zejména děti a teenageři trávili čas při čekání na autobus nebo mezi kroužky. V rámci knihovny jste pořádali i dost kurzů, jako je hraní na kytaru nebo jazykové kurzy. Byly jazykové kurzy pořádány s nějakou společností ve městě? Jazykové kurzy byly naše iniciativa, ale covid nám zpřetrhal kontakty, které jsme už neobnovili, takže momentálně tyto kurzy neprobíhají. Dřív k nám ale chodilo asi devět cizinců, takže nějaká potřeba tu očividně je. Jenom rychlý dotaz, co internet v knihovně? Využívá se tahle služba ještě? Ano, určitá skupina lidí internet využije, ale je jich pár. V dětském oddělení jsme počítače už zrušili úplně, v dospělém se využívají hlavně pro tisk, což je naše další služba. Tu jsme rozšířili o nabídku vazby například seminárních prací, to ve Vodňanech do té doby nebylo. Spolupracujeme taky s pánem, který se věnuje vyloženě vazbě a opravám starých knih. Můžeš mi nějak shrnout, co tě na téhle práci nejvíc baví a čeho si nejvíc vážíš? Nejvíc mě baví, že mám možnost tvořit a vtahovat do dějství lidi, kteří jsou nadšení a šikovní. Baví mě probouzet Vodňany, ve kterých se do teď nic moc akčnějšího nedělo a vážím si toho, že to lidi zajímá. Závěrem se ještě zeptám, ty děláš i městskou kronikářku. To je v rámci pozice ředitele, nebo je to separátní funkce? Je to separátní funkce. V době kdy jsem ještě studovala a měla tu knihovnu na poloviční úvazek se objevila tahle možnost, tak jsem do toho šla. První rok jsem opravdu poctivě zpracovala a přinesla na úřad pět plných šanonů. Bohužel už tomu teď nemůžu dávat tolik času, kolik bych chtěla a tak přemýšlím nad novým režimem, jak to dělat. Už jsem do toho vtáhla kolegyni, která studuje historii, tak uvidíme, jak to bude. Je něco co bys chtěla říct závěrem? Důležitá věc kterou bych chtěla zmínit je, že od ledna se naše knihovna přejmenuje. Už rok si hraju s myšlenkou propagace Havla Gelasta Vodňanského, vodňanského rodáka, od jehož narození uplynulo 500 let a který svým dědictvím nepřímo založil první veřejnou knihovnu ve střední Evropě a to právě tady ve Vodňanech. Na jeho počest tak bude knihovna od ledna přejmenována na Knihovnu Gelasta Vodňanského. Rozhovor s Kateřinou Mašlovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Inováciami k lepšiemu svetu

Rozhovor s positive impact designérom Jindřichem Fialkou Jidřich Fialka je designér a zakladateľ inovačného štúdia Q Designers, ktorého cieľom je tvoriť projekty s pozitívnym dopadom na ľudí a svet. V článku sa dočítate o jeho ceste k designu, o postoji k spolupráci s veľkými firmami a o tom, z čoho čerpá inšpiráciu. Pokiaľ ste začínajúci designér, môžete sa inšpirovať pár radami, ktoré pre vás Jindřich v závere článku má. Zdroj: https://www.qdesigners.co/about-czNa tvojom LinkedIn profile stojí, že si designér s pozitívnym dopadom. Mohol by si priblížiť, čo je náplňou tvojej práce? Snažím sa stavať lepší svet bez ohľadu na to, akú formu to nakoniec dostane. Môže ísť o nový produkt, službu alebo firmu, ako napr. The Greenest Company alebo Contiqua. Snažím sa dostať od myšlienky na papieri až k fungujúcemu business modelu. Otázka je, ako dobre sa nám to (pozn. v rámci štúdia Q Designers) darí. Máme sa určite ešte veľa čo učiť. Nie všetko, čo sme skúsili sa nám podarilo postaviť, ale to je za mňa súčasť procesu. Väčšina vecí skončí v skutočnosti ako pokrčená myšlienka niekde v koši a iba relatívne málo nápadov, ktoré máme sa nakoniec vyskytne na verejnosti. Samotný pozitívny dopad je mimochodom vec, ktorú sa snažíme objavovať. Vždy si musíme položiť otázku: kde je v tejto veci pozitívny dopad na ľudí a na svet a ako ho budeme merať? Nechcem to teda uzatvárať do príliš úzkych koľají a hovoriť, že budeme napr. iba zachraňovať materiály, pretože design má na viac — design je nástroj, pomocou ktorého sa dá robiť oveľa viac ako len nové fyzické produkty. Zámerne teda formu nechávame otvorenú. Na Karlovej Univerzite si študoval hru na husle a neskôr sociálne vedy, vidíš prínos týchto štúdií v designe? Vidím. Ohromný v skutočnosti. Spojenie s hudbou, to bude skôr filozofická linka. Antropológia a sociológia sú ale nástroje pre pochopenie ľudí a civilizácie. Snažia sa pochopiť človeka a skupiny ľudí — ich motivácie a rozhodnutia v konkrétnych situáciách a to je to, na čom stojí dobrý design. Potrebuješ rozumieť ľuďom a ich problémom. Bola to skvelá príprava pre design. Ako si sa teda dostal k designu? Uvažoval som, že by som design študoval. Vo chvíli, kedy som ale zistil, ako výuka designu vyzerá, rozhodol som sa, že ho asi študovať nechcem. Po niekoľkých rokoch štúdia sociológie a antropológie som to nevydržal a založil som Contiqu, moju prvú firmu. Snažili sme sa navrhovať nové veci z priemyselného odpadu. Naša myšlienka bola: Poďme zachrániť svet od odpadu, že áno? Lebo ho je tu strašné množstvo. Nástroj, ktorý sme na to použili bol design — chceme navrhovať nové veci tak, aby sme zachránili materiály, ktoré sa úplne zbytočne vyhadzujú. Na prvý pokus sa mi to ale nepodarilo. Ešte som toho veľa nevedel a nemal som skúsenosti. Dotiahli sme to až do bodu, kedy sme mali 3 produktové rady… Mali sme veľký mediálny úspech a boli sme v roku 2015 na Expu v Miláne, čo je najväčšia celosvetová výstava. Vyšiel o nás článok vo Forbes, písali o nás Hospodárky a robili sa so mnou rozhovory. Ja som mal ale zároveň dlh a vôbec to nefungovalo. Bola to ohromná, v antropológii, sociológii a psychológii známa, kognitívna disonancia. To, čo si ľudia myslia vôbec nesúviselo s tým, aká bola realita. Bolo to utrpenie a nefungovalo to, takže som sa musel rozhodnúť niečo zmeniť. Prestal som tlačiť na to: „Poďme predávať produkty“, ale nechajme si len to, čo nám na tom ide a to bol design… A tak sme sa posunuli od role producenta vecí do role designérskeho štúdia, ktoré sa najskôr zaoberalo designom produktov a služieb a neskôr inovačným designom. Momentálne sa na KISKu zaoberáme témou Transition designu, ktorý sa snaží riešiť tzv. wicked problémy. Najviac rezonujúcim je klimatická zmena. Vnímaš ako poslanie svojej práce dopomôcť k jej riešeniu? V skutočnosti nie. Založil som Q Designers a Contiqu ešte pred tým, než to začalo byť vôbec témou. Inovácie s pozitívnym dopadom na ľudí a svet, to je to, čo chcem robiť od začiatku. Pozitívny dopad však nie je len to, čo znižuje CO2, zvyšuje biodiverzitu alebo zachraňuje oceány. Jasné, že tieto veci sú dôležité, pozitívny dopad môže byť ale veľa iných vecí. Nechceme zabiehať do tzv. Carbon vision tunnelu— celá téma sa zmrzkla len na uhlíkovou stopu. Všetci sa snažia vydávať uhlíkové reporty o tom, či sú CO2 negatívny alebo neutrálny. To ale zmenšuje komplexnosť problému, na ktorý je potrebné sa sústrediť. Takže nie, nie je to tak, že by sme robili design, len aby sme naplnili klimatické ciele. Robíme design preto, aby sme mohli posunúť svet o kúsok k lepšiemu. Existujú na to meradlá? Najpoužívanejšie sú Ciele udržateľného rozvoja od OSN — väčšina vecí, ktoré urobíme do nich zapadá a dajú sa zaradiť do nejakého zo 17 cieľov… Je to ale framework, ktorý používajú korporácie k tomu, aby dokázali pripraviť svoju výročnú správu. Nie je to dôvod, prečo veci robíme. Samozrejme je ale fajn, že to existuje — zjednodušuje to diskusiu, čo je určite dôležité. Ako inovačné štúdio ste vytvorili projekty pre Ikeu alebo Českú sporiteľňu. Ako ste sa k spolupráci s tak veľkými firmami dostali, oslovili vás? Dnes už firmy oslovujú nás a IKEA aj Česká sporiteľna prišli priamo za nami. Ale na začiatku to tak nebolo — ty musíš osloviť ich. Mal som šťastie a možno je to aj dôsledok mojej naivity. Keď som začínal s Contiqou, prišiel som do Hubu. Impact Hub Praha — je to co-working s komunitou ľudí, ktorí si pomáhajú. Ak máš problém a potrebuješ poradiť, tak sa opýtaš. Oni možno nevedia, ale povedia ti : Pozri, tento podobný problém riešil aj náš ďalší člen… spoj sa s ním a on by ti mohol poradiť. A tak som si nechal poradiť od Davida Brady, ktorý je profesionálny markeťák a má 2 mediálne agentúry. Postupne som sa dostal k ďalším ľuďom, ako napr. k spoluzakladateľovi Hubu alebo community manažerke, ktorá poznala všetkých, bola perfektná v moderovaní akcií a komunikácii s ľuďmi. Vystupovanie na verejnosti, to bola napr. jedna z vecí, ktorú som nevedel a nešla mi. Naučiť sa to bolo utrpenie. Takže pomoc od druhých je správna odpoveď. Vnímaš projekt s Ikeou — Druhý život nábytku ako váš najznámejší a najúspešnejší? Najľahšie sa o ňom hovorí, lebo Ikeu všetci poznajú. Samotná služba ale nie je až tak známa, pretože na ňu ako firma netlačia… Na druhú stranu, momentálne na ňu beží kampaň a je vtipné vidieť reklamu v metre na niečo, čo človek sám vytvoril… Je to určite jedna z najväčších vecí, čo sme robili. Pravdepodobne ju ale preskočí Deň pre školu, ktorý sme spustili s Nadáciou českej sporiteľne. Ten je iba na začiatku a do pilotného prevádzky sme ho spustili v októbri. Čo je cieľom projektu Deň pre školu? Spája učiteľov s dobrovoľníkmi z praxe. Učiteľ si môže vybrať dobrovoľníka a pozvať ho na svoju hodinu — na jeden deň do školy. Učiteľ matematiky si môže pozvať napr. architekta, aby prišiel povedať žiakom, jak sa používa matematika v praxi — ako sa napr. využíva štatistika pri návrhu mosta. To je vlastne niečo, čo som si vždycky prial počuť. Vedel by som, či chcem študovať architektúru alebo nie. Je ťažké dozvedieť sa tieto veci v škole. Učitelia majú na práci milión vecí a bohužiaľ musia robiť aj administratívu. Občas si niekoho na hodinu zavolajú, ale veľmi rýchlo narazia na to, že im dôjdu kamaráti. Nemôžu zavolať po štvrtý krát kamaráta architekta, aby prišiel do školy. Takže sme im tento proces zjednodušili a rozšírili na úroveň celej Českej republiky. Deň pre školu teda tvorí komunitu dobrovoľníkov, ktorých učitelia môžu osloviť. Sú tam veľmi zaujímaví ľudia. Nie len architekti, hasiči ale napr. aj zlatník, adiktológ, markeťáci, analytici, vývojári a dokonca aj tatér. Môže žiakom rozprávať o tom, aké je to živiť sa tetovaním. To je teda cieľ — inšpirovať deti. Nebojoval si niekedy s pocitom, že nie si dostatočne vzdelaný v danom odvetví na to, aby si v ňom navrhoval nové produkty alebo služby? Teraz už tak nie, ale prvé roky neustále. Imposter syndróm, že áno? Desil som sa okamžiku, kedy ľudia zistia, že som vlastne vôbec neštudoval designe— človek, čo založil designérske štúdio a neštudoval design? A ešte k tomu nevie kresliť?… Na druhú stranu som mal začiatočnícku naivitu. Keď človek ešte nevie, ako je v skutočnosti všetko komplexné — napr. bankovníctvo alebo svet veľkého businessu Ikei, má odvahu sa do toho pustiť. Povedať si: Jó! Tak ja to budem robiť lepšie ako Ikea!. Ak je človek dosť naivný, drzý a má nekonečno energie a je tak trochu blázon, tak to možno vyjde. Strach postupne prechádzal. Teraz už máme skvelý tím ľudí a sme si istí, že sme schopní riešiť zložité problémy. Zároveň si ale musíme vyberať problémy, o ktorých vieme, že ich dokážeme vyriešiť. Nevzali by sme si napr. projekt, ktorý je založený na tech-managementu, pretože na to nie sme špecialisti — v celom tíme máme jedného programátora. Sme tu, aby sme riešili iné problémy, nie tie v kóde. Odmietol si spoluprácu na nejakom projekte kvôli tomu, že nesúznil s tvojimi hodnotami? Ano, opakovane…Nie je to ale tak, že by sme mali black list firiem, s ktorými nebudeme nikdy spolupracovať. Tieto firmy tu sú a pravdepodobne ešte nejaký čas budú, nadnárodné korporácie nezmiznú do zajtra… Riešenie je nutné hľadať s nimi, pretože oni majú prostriedky na to, aby zmeny implementovali vo veľkom. Kedysi som sa smial Adidasu za to, že urobili Adidas Parley ako prvé topánky z plastov z oceánu. Hovoril som si: Ty brďo! To je marketingová samovražda. Všetci vedia, že ste Adidas a z vašich 1000 topánok je udržateľná jedna. Plus ste ich vyrobili asi tak 200 párov. To bol marketingový bullshit. Všetci to vedeli a dali to Adidasu zožrať — právom. Adidas sa buchol do čela a dnes je z toho celá kolekcia udržateľného oblečenia, ktorá je veľká a má konkrétne, reálne ciele. Takže zmena môže nastať aj na úrovni nadnárodných korporácií. My sme tu na to, aby sme pomohli a nie na to, aby z nás boli pozéri, ktorí povedia: Nie, s vami robiť nebudeme, lebo ste moc veľký a máte čiernu karmu. Myslíš si, že by mal designér pracovať interdisciplinárne? Mal by to byť človek, ktorý proste navrhuje a nezáleží na tom, v akom odvetví? Mám pocit, že design sa ako téma, ako remeslo, ako kategória, ako skill sa veľmi rýchlo vyvíja. Čo je fajn. Pred 50 rokmi existovali iba produktoví a priemyselní designéri, ktorí navrhovali autá, vlaky a vysávače. Postupne sa však designérska paleta rozšírila. Začali sa objavovať designéri ďalších kategórií produktov — interiéroví, záhradný designéri a teraz nedávno UXáci — všetci teraz musia mať svojho UXáka, ak ho nemáte, ste out-of-date. Našťastie už začína fungovať aj etablovaná profesia Inovačný a CX — costumer experience designér. Mať vlastného CX designéra už je vo veľkých firmách celkom normálne. To však pred 5 rokmi ešte vôbec neexistovalo… Ako sa postupne rozvíja táto téma, tak vznikajú aj nové designérske role a každá z nich potrebuje málinko iný uhol pohľadu a iný skill set. Vyzerá to, že prežijú a budú tu s nami naďalej produktoví aj priemyselní designéri a tak je to správne. Je predsa len ťažké navrhnúť auto… Tá odpoveď by teda nebola, že si myslím, že designéri by mali vedieť všetko — to je nezmysel. Myslím si, že design sa začína špecializovať. Podľa toho, akú optiku si vyberieš, taký skill set potrebuješ získať. Inovačný design je jeden z tých najširších. To, čo robíme my predpokladá znalosť veľkej časti všetkých ostatných typov designu. Do veľkej miery taktiež businessu, marketingu a výskumu. Celá naša práca je tiež založená na kvantitatívnom a kvalitatívnom výskume. Mimo iné vedieš v štúdiu aj Design thinking workshop, môže na neho prísť ktokoľvek? Áno, robíme to tak zámerne. Naša rola je vysvetliť, k čomu design je a pomôcť ostatným pochopiť, k čomu môže byť im. Design ako metóda má veľa šikovných a prenositeľných vecí do ďalších profesií, životov a projektov… Z čoho si čerpal pri jeho tvorbe? Jeden zdroj bol Ideo design toolkit — 101 metód, ktoré sú voľne k dispozícii. Ktokoľvek môže prísť a naučiť sa ich. Je to fajn, akurát to málo kto robí. Predsa len nemáte čas na to, vyskúšať si 101 metód v praxi a zistiť, ktoré vám fungujú. …Vzali sme teda to, čo funguje nám a prispôsobili si to — na Ideo nenájdeš napr. hybridný výskum, ktorý používame najčastejšie — na pol UX test a na pol hĺbkový rozhovor. Isté veci teda vznikli spontánne v štúdiu a my ich potom predávame ďalej s tým, že si ich dokážeme obhájiť. Skúsenosť a naša prax bola teda druhým zdrojom. Tretí zdroj bola knižka od Chipa a Adama Heatha — Made to stick. Je to skvelá knižka o marketingu, ktorá pekne popisuje proces toho, ako designovať kurz, lekciu alebo workshop. Umožnila mi pozrieť sa na design kurzu optikou Learning designera. A to ma veľmi baví. Čo je pre teba osobne zdrojom inšpirácie a seba-vzdelávania? Neviem, či na toto viem odpovedať. Rád čítam, bohužiaľ nestíham čítať tak často, ako by som si prial. Knižka pre mňa nie je proces objavovania, ale je to kreatívny proces. Myšlienka na papiery + myšlienka, čo mi práve behá hlavou = myšlienka, ktorá je inováciou. Hĺbkové rozhovory a výskum v praxi je takisto neuveriteľný zdroj inšpirácie. Akurát to stojí hrozne moc času, ktorý tomu nemôžem vždy dať. Potom mám ľudí, ktorí sú pre mňa ohromná inšpirácia a ktorých sledujem. Väčšina z nich nie sú designéri. Aké majú teda zameranie? Jeden z nich je Pavel Macek, čo je môj Hung Kyun mistr. Cvičím Hung Kyun už nejakú dobu a niektoré metódy, ktoré používa Pavel vo výuke, v podstate využívam v kurze Design thinkingu. Ďalší človek, ktorého sledujem a ktorý ma fascinuje je Nassim Nicholas Taleb. Pôvodne bol obchodníkom na New Yorkskej burze a neskôr vyučoval 20 rokov na akadémii… Globálne známa kniha, ktorú napísal sa volá The Black Swan — Čierna Labuť. Myslím si, že ešte zaujímavejšia je kniha Antifragilita. Jeho teória sa týka vplyvu asymetrie javov. Je to fenomenálne, neuveriteľné a fascinuje ma o tom čítať. Dočítavam teraz celú jeho radu, ktorá sa volá Incerto. Ide o 5 kníh, ktoré dohromady tvoria celú jeho teóriu. Mám pocit, že Nassim Nicholas Taleb je v tejto chvíli jeden z najinšpiratívnejších žijúcich ľudí. Keď hľadáte do Q Designers nového junior designéra, aké charakteristiky alebo zručnosti sú pre teba rozhodujúce v tom, koho vezmeš do tímu? …Nabrať nového človeka je ohromná práca a časová investícia — naučiť ho, ako veci robíme a naučiť ho zapájať sa do aktívne tímu. Ja rád vidím v ľuďoch to dobré a rád by som dal ľuďom šancu, aj keď by som možno nemal. Takže to na úvod. Zmienim 3 veci. Prvá je pre mňa motivácia. Nemyslím motiváciu v zmysle, že je ten človek do všetkého hrrr. To je fajn. Dôležité ale je, prečo chce veci robiť. To, čo hľadám je zhoda s tým, čo chceme robiť my a to je pomáhať. Stavať inovácie s pozitívnym dopadom na svet a ľudí, nech už to znamená čokoľvek. Druhé, čo hľadáme je — nemám pre to jednoduchý názov — hľadáme ľudí, ktorí si proste nemôžu pomôcť a musia veci robiť. To sú ľudia, ktorí napr. na strednej škole založili študentský spolok, organizovali akcie, hrali v študentských kapelách, organizovali skautské výlety alebo boli v študentských parlamentoch. Ľudia, ktorí nevydržia a neposedia, pretože veria, že veci, ktoré robia sú dôležité. Nie len preto, aby si ich užili. Najzaujímavejšia motivácia je: Tento festival je potrebné založiť, pretože to ešte nikto neurobil, poďme to urobiť. To nevadí, že máme 14 rokov… Tretie je učenie sa. Potrebujem vidieť v človeku potenciál naučiť sa čokoľvek. Je to vysoká ambícia, ale design nie je ľahký. Tak, ako ho robíme my je pre väčšinu ľudí príliš komplexný, je to príliš veľa chaosu v jeden okamžik. Našou rolou je zvládnuť väčšiu mieru chaosu, ako zvládne priemerný človek, zorientovať sa a postaviť z neho fungujúci produkt alebo službu. Vo svete, ktorý je nekonečne komplikovaný a už nikdy nebude jednoduchší. Keby si mohol dať jednu radu začínajúcemu designérovi, aká by to bola? Dám dve. Jedna je: prečítaj si knižku The art of game design od Jaseeho Schella. Hneď teraz. Potom sa zamysli, či chceš ďalej študovať alebo začneš niečo prakticky robiť. Druhá je: Vytvor niečo vlastného. Vlastný produkt, službu, značku, udalosť alebo workshop. Urob niečo vlastné a dotiahni to až do konca, to znamená: Predaj to ľuďom. Znie to ako business rada, ale je to strašne dôležitá designérska rada. Pretože ak ti za to ľudia nie sú ochotní zaplatiť, tak si nedokázal pochopiť správne ich potreby. Nedokázal si správne navrhnúť produkt, ktorý rieši aktuálne problémy ľudí v ich situácii. Nie je nič lepšie, než starať sa o vlastný produkt, zbierať spätnú väzbu a skúsenosti tým, že ho človek ďalej buduje a vylepšuje. Nedávno sa k nám prihlásilo dievča na pozíciu marketing stážistky. Vybrali sme ju z asi 30tich kandidátov nie preto, že by vyštudovala lepšiu školu a bola najskúsenejšia. Vybrali sme ju preto, že robí vlastné workshopy na výboru domácej kozmetiky. Vymysleli to spolu s kamarátkou, naštudovali si, ako sa to robí a vytvorili si značku. Usporiadali workshop, na ktorý prišli ľudia a zaplatili im. To urobilo dievča vo svojich asi 22 rokoch a teraz má fungujúci produkt a business model. Nič také neexistovalo — štvalo ma to, tak som to vytvorila sama — yes, to je presne ono. Poznámka od autorky: Pokiaľ sa radi vzdelávate a čítate o designe, môžete si prehliadnuť Inovačnú knihovnu na stránkach Q Designers. Nájdete v nej super tipy na knižky. Inováciami k lepšiemu svetu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 12. 2021

Service Design a IoT

Pokud se alespoň trochu zajímáte o informační a jejich pokrok, zcela jistě jste se již setkali s pojmem Internet of Things (IoT), kterému se česky říká také “internet věcí.” Tento termín označuje novodobý fenomén v podobě sítě technologických zařízení, které mezi sebou mohou komunikovat či je možné je vzdáleně ovládat za pomocí bezdrátového internetového připojení. S IoT jste se mohli setkat i ve své domácnosti, anižby jste třeba věděli, že se jedná právě o IoT — dálkové ovládání na osvětlení, online přenos kamerových záznamů nebo dokonce horké espresso z kávovaru, které na vás doma čeká, když dorazíte domů po dlouhém a náročném dni. Samoržejmě se ale nejedná pouze o domácí spotřebiče, ale také o všechna ostatní eletronická zařízení vybavená síťovou konektivitou, díky které si technologie mezi sebou mohou vyměňovat žádoucí data a tím zlepšovat svoji funkčnost. Jednoduchá a stručná definice IoT může tedy znít např. jako “globální informační architektura na bázi internetu usnadňující výměnu zboží a služeb” či “svět, kde jsou fyzické objekty bez problémů integrovány do informační sítě a tím se mohou stát aktivními účastníky v rámci procesu, komunikují sostatními zařízeními, samozřejmě spřihlédnutím k bezpečnosti a ochraně soukromí.” [1] Jako v každém jiném průmyslovém odvětví se objevila i reakce na pohodlí využívání těchto chytrých zařízení, a to zejména v podobě nesčetného množství levných alternativ IoT, jejichž cena úměrně odpovídá času vynaloženému systémového designu těchto řešení a s tím spojené skutečné užitečnosti daného řešení. Za tímto mimo jiné stojí silně konkurenční prostředí mezi firmami, které se jako následek vysoké lukrativnosti tohoto odvětvní neustále snaží předhánět — a není divu, odhaduje se totiž, že v roce 2022 bude hodnota trhu dosahovat. více než 53 miliard dolarů.[3] Mezi snahou vymyslet nové zařízení a produkty se ale ztrácí hlavní faktor IoT — komunikace mezi člověkem a počítačem (HCI). Právě z důvodu lidského aspektu v otázce využívání IoT je design služeb klíčovým prvkem, v procesu vývoje nových levných zařízení je bohužel ale často opomínán. Tvrzení, že firmy kladou samotné technologie na pozice před HCI podporuje i prohlášení společnosti Cisco, která tvrdí, že pouze 26 % společností považuje svoji iniciativu a nasazení IoT za úspěšné. [4] Přestože je vývoj technologií, získání financování, dodavatelů nebo zabezpečení důležité, měly by plynout z jasného základu, kterým je odpověď na velmi jednoduchou otázku — jaký problém chceme vlastně vyřešit? Bez předchnozí znalosti potřeb uživatelů potenciálního produktu je velmi obtížné vytvořit úspěšné a hlavně užitečné řešení. V tento moment přichází řada na designéry služeb, kteří za pomocí kvalitativních metod výzkumů vyrazí do terénu zjistit, zda-li je navrhované řešení skutečně užitečné a zda-li je iniciativa za vytvořením tohoto produktu řešením reálných problémů, které uživatelé mají. Tyto informace jsou poté předány ostatním zainteresovaným stranám za účelem sjednotit nejen cílovou rovinu produktu, ale také cestu k danému cíli. Kvůli neustále se rozrůstajícími trhu s chytrými technologiemi a rostoucí potřebou uživatelů po těchto službách je bezpochybně jasné, že designéři služeb mají v procestu vývoje IoT velmi důležitou, nebojím se říci, že snad i klíčovou pozici pro vytvoření smysluplného, užitečného a nápomocného řešení IoT. — — — — — — — — — — — — — — — — [1] KRAUSOVÁ, Veronika. Internet věcí (Internet of Things) a jeho bezpečnost. Brno, 2014. s. příl. Bakalářská diplomová práce. Ved. práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. [cit. 2021–12–12]Přístup také z: https://is.muni.cz/th/d0hvz [2] Tamtéž [3] Home Smart IoT Home: Domesticating the Internet of Things. Toptal [online]. [cit. 2021–12–12]. Dostupné z: https://www.toptal.com/designers/interactive/smart-home-domestic-internet-of-things [4] The Case for (Service) Design in IoT. Reve Consulting [online]. [cit. 2021–12–12]. Dostupné z: https://reveconsulting.com/case-service-design-iot/ Service Design a IoT was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Základy vizuální komunikace pro designéry v sektoru služeb: vybrané principy, metody a nástroje

Tento článek reflektuje následující otázky. V čem spočívá vizuální komunikace? Co pro designéry služeb znamená mít dobrou vizuální komunikaci? Jaké nástroje využívají? A v čem tkví její důležitost v designu služeb? Pro designéry služeb tvoří vizuální komunikace stěžejní bod pro jejich tvorbu, aby si mohli snáze představit jednotlivé designové fáze, které jim pak pomůže s následnou realizací. Vymezení vizuální komunikace Jaké principy by si měli osvojit designéři při vývoji svých služeb? Na začátku si musíme vymezit, co všechno spadá do vizuální komunikace. Do vizuální komunikace spadají různé formy od fotografií, videí a animací až po různé diagramy, skeče a grafy. Tyto formy tvoří fundamentální základ pro takový designérský proces, kdy potřebujeme zkoumat jeho koncepty a sdílení informací, které jim pomáhají ke zlepšení jejich porozumění, paměti a úsudku. Je to dáno tím, že jim tyto vizualizace pomáhají rychleji analyzovat jednotlivé vzorce z velkého souboru informací a pomoci tak rychleji pochopit složité myšlenkové pochody. [1] Nyní přejdu ke konkrétním designérským principům, které si kladou za cíl propojovat vizuální komunikaci s kognitivním vnímáním uživatele, kde se snaží vizuální komunikace pomoci s porozuměním informačního obsahu. Tyto designérské principy zahrnují tři úrovně poznání. První se věnuje identifikaci designérských principů, která identifikuje hlavní designérské principy analýzou ručně navržených vizualizací.[2] Druhý designérský princip se zaměřuje na zakódování těchto designérských principů do algoritmů a rozhraní pro tvorbu vizualizací. A třetí princip se zabývá hodnocením designérských principů, kdy dochází k měření informačního procesu, komunikace a rozhodujícího procesu, které jsou výsledkem vizualizačního procesu. Tato hodnocení slouží také k ověření platnosti těchto designérských principů.[3] Tyto tři principy vytvoří automatizované vizualizační designérské systémy pro dvě klíčové oblasti. Pro oblast kartografické vizualizace, která slouží pro modelové znázornění projektu. A pro oblast technické ilustrace, kde dochází už k vyvíjení konkrétních technik pro uskutečnění realizační fáze projektu. Tento třífázový princip umožní designérům lepší pochopení strategií a pomoci s vyvozováním závěrů z těchto vizualizací.[4] Vizuální komunikace v sektoru služeb V této části si musíme položit otázku, jakou hodnotu můžou přinést designéři vizuální komunikace do CX designu neboli zákaznického designového procesu. Vizuální design v sektoru služeb nabízí zcela pragmatický způsob, jak popisovat složitost návrhových scénářů dané služby. A z toho důvodu je stále větším trendem využívání vizualizačních technik pro výzkum a komunikaci ve službách, kde je vizuální komunikace považována za tzv. metadisciplínu.[5] V této souvislosti chci zmínit jeden velmi příhodný citát.[6] “Design si představuje budoucnost tím, že vezme pociťovanou potřebu nebo problém, který je vágní a tvoří abstraktní myšlenku a snaží se ji učinit hmatatelnou — učinit ji ve světě tak, aby různé zúčastněné strany si mohou sociálně a interaktivně společně představit, jaká to může být myšlenka.”Historický exkurz do designu služeb Vizuální komunikace tvoří důležitou součást v procesu designového myšlení, která výrazně napomáhá s řešením komplexních problémů na systémové úrovni, kde se poprvé objevil na úrovni v technologicky orientovaných disciplínách, které se pak posléze rozšířily do ekonomického sektoru mapující výzkum lidského chování. Můžeme říct, že se designový proces změnil z materiálně orientovaných systémů až po nehmotné objekty, které se zabývají správou rozhodovacích systémů, kde důležitými faktory hrají lidské zdroje a tím začala éra ekonomiky postindustriálních služeb od materiálních až po nehmotné objekty.[7] A od této doby, co se začal proměňovat designový proces od hmotných objektů po nehmotné, tak se začaly měnit i způsoby, jak řešit designové problémy a tím výrazně došlo i ke změně designového myšlení. Řešení designových problémů přestalo být viditelné jako to bylo typické u hmotných objektů, ale vyvinuly se nové designové metody, které se soustřeďují na intuici a představivost, které lépe pomáhají designérům, aby se na ně mohli více spolehnout.[8] Nyní si zodpovíme otázku, jaký je základ vizuální komunikace. Do vizuální komunikace spadá vizuální vnímání, vizuální paměť a vizuální reprezentace, které jsou základními složkami v procesu designového myšlení a tvoří předpoklad pro práci se složitými komplexními problémy na systémové úrovni pro rozvoj taxonomie abstraktních vizuálních reprezentací, kde součástí této taxonomie jsou různé vývojové diagramy a jiné další mapující vizuální techniky apod.[9] Designové metody Pro designéry služeb je zapotřebí, aby znali jednotlivé designové metody pro konkrétní vizuální reprezentaci taxonomie. Tyto designové metody zahrnují řadu těchto vizuálních reprezentací od fotografie, videa až po různé digramy, tabulky, grafy apod., kde většina těchto metod byly právě použity k reprezentaci pojmů, vztahů a k dalším proměnným. Z toho důvodu jsou tyto vizuální reprezentace považovány za ústřední bod výzkumu designu a praktik, které se týkají abstraktní sféry nápadů a zkušeností.[10] Z těchto důvodů byly tyto designové metody vyvíjeny k řešení vztahů mezi produkty, ve kterých jsou produkovány a kterými cirkulují v závislosti na politických a sociálních aspektech uživatelského chování v rámci společnosti postindustriálních službách.[11] Souhrnně řečeno se vizuální taxonomie designových metod používá ve výzkumných přístupech k designu, která mapuje odklon od racionalistického přístupu k používání vizuálních metod poskytující interpretační využití běžně zažitých těchto vizuálních forem v každodenním životě designérů a uživatelů.[12] Vizuální techniky Nyní představím několik vizuálních technik aplikovatelné do designu služeb. Dříve než představím jednotlivé vizuální techniky si musí každý designér služby před tím, než začne něco vytvářet, položit čtyři základní otázky.[13] * Co vím? 2. Co ví někdo jiný? 3. Co nyní vím? 4. Co si teď představuju? První tři otázky pomáhají zmapovat znalosti a poznatky, které má designér o dané problematice výzkumného tématu před, během a po výzkumném procesu. Celkově tyto tři otázky mapují sociologickou znalost v dané oblasti. A poslední mířená otázka nutí designéra, aby vytvořil designové interakce na předešlé otázky a vizuálně je vyjádřil.[14] A nyní přejdu už k vyjmenování konkrétních vizuálních technik v závislosti na odpovědi předešlých otázek. První technikou jsou metody vizuálního mapování mysli, které může designér použít u první otázky a pomáhají s produkcí nových nápadů, které jsou uspořádané do struktury napomáhající identifikovat vztahy mezi nápady. Taková struktura připomíná myšlenkové mapy. Takové vizuální mapování může umožnit identifikaci komplexních symbiotických vztahů mezi problémy.[15] Druhá vizuální technika se bude týkat odpovědi na druhou otázku, kdy je zapotřebí získat názory druhých nejčastěji prostřednictvím zpětné vazby od uživatelů. V tomhle případě může designérovi pomoci technika vizuálního průzkumu, která poskytuje obrazový rozměr ke klíčovým tématům. Tato technika zastává několik forem, kdy si uživatel vybírá různé vizuální položky nebo nakreslí svou vlastní vizualizaci.[16] Mezi dalšími aplikovatelnými metodami můžou být například třídění karet, slovní asociace nebo mapování scénářů. U metod třídění karet a slovních asociací designér získává vhled přes analýzu aktivního procesu a učení se z tohoto aktivního procesu. A vizuální metoda mapování scénářů se snaží zmapovat vztahy, kde designér zachycuje lidi, události nebo předměty pro poskytnutí jakéhosi obrazu těchto vztahů napříč prostorem a časem. Souhrnně řečeno mapování scénářů představuje jasnou a zjednodušenou vizualizaci něčeho, co je jinak často neviditelné a pro designéry obtížně představitelné.[17] A poslední zmíněnou technikou je vizuální vyprávění příběhů, na jehož základě je tvorba persony, kde si designér navrhne ideálního zákazníka své služby a vytvoří mu jeho vlastní příběh, kde představí například kolik má let, z jakých pochází poměrů, jaký je jeho status nebo jaké jsou jeho cíle apod. a na základě těchto vytvořených informací dojde k sestavení jeho příběhu, který může například připomínat, jak daná persona prožívá svůj den.[18] Seznam nástrojů pro designéry služeb Na závěr představím několik dostupných digitálních nástrojů, které by si měl osvojit každý designér. Některé nástroje jsou dostupné na všech typech zařízení od Apple, Android či Windows, ale převážná většina skutečně kvalitních nástrojů jsou dostupné jen na zařízeních od Apple a z toho důvodu doporučuju všem začínajícím designérům, aby si pořídili ke své práci spíše Apple zařízení, konkrétně iPad s Apple tužkou nebo Macbook. Nyní přejdu už k samotnému výčtu aplikací, které jsem zvolila dle mého výběru na základě výše popsaných vizualizačních technik a ukázky z fotek aplikací jsem pořídila sama ze svého iPadu. Doporučené nástroje * aplikace ThinkSpace pro tvorbu myšlenkových map doporučené k technice mapování mysli: 2. aplikace Explain Everything Whiteboard pro tvorbu sdílené prezentace doporučené k technice vizuálního průzkumu: 3. aplikace Zoom Cloud Meetings pro tvorbu videokonference doporučené k technice vizuálního průzkumu nebo pro komunikaci s dalšími designéry. 4. aplikace Microsoft Whiteboard pro tvorbu vizualizačních konceptů doporučené k technice třídění karet, mapování scénářů nebo i ke tvorbě vizuálního příběhu. Použité zdroje [1] AGRAWALA, Maneesh; LI, Wilmot; BERTHOUZOZ, Floraine. Design principles for visual communication. Communications of the ACM, 2011, 54.4: 60–69. [2] Tamtéž. [3] Tamtéž. [4] Tamtéž. [5] ROXBURGH, Mark; COX, Stephen. Visualisation and the service sector: Why visual communication design is central to designing the immaterial. Studies in Material Thinking, 2016, 15: 1–19. [6] Tamtéž. [7] Tamtéž. [8] Tamtéž. [9] Tamtéž. [10]Tamtéž. [11]Tamtéž. [12]Tamtéž. [13]Tamtéž. [14]Tamtéž. [15]Tamtéž. [16]Tamtéž. [17]Tamtéž. [18]Tamtéž. Základy vizuální komunikace pro designéry v sektoru služeb: vybrané principy, metody a nástroje was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

„Design pouze pro všestranné lidi“.

„Design pouze pro všestranné lidi“. Ksenia Zhavoronok o rutině designérky, zdrojích inspirace a sebevzdělávání Ksenia Zhavoronok Art-director & Chief designer komunikační agentury SETTERS (zařazena mezi 3 nejlepší agentury podle Tagline), mluvčí a autorka kurzů Setters Education, Speaker TEDx ‘21. Kreativní agentura SETTERS působí v oblasti reklamy a marketingu od roku 2015. Kanceláře společnosti se nacházejí v Moskvě a Petrohradu. Mezi klienty SETTERS patří Sberbank, L’Oréal, Chupa Chups, Calzedonia Group, Asus, Lancome, Gucci, United Colors of Benetton a mnoho dalších. Agentura pracuje na vývoji webových stránek a reklamních kampaní, rozjíždí značkové sítě a velké speciální projekty. Jaké momenty ve své práci máte rádi a které jsou nejtěžší? Nejlepší součástí je první komunikace s klienty, kdy jim vysvětluji, co je čeká, jakými fázemi projdou. Obvykle se v těchto chvílích klienti inspirují, pozorně naslouchají a sdílejí to nejintimnější. Ráda prezentuji výsledek, když vidím překvapené oči klienta, jejich úsměvy a ještě příjemnější je od nich slyšet: „Líbí se mi všechny možnosti, ani nevíme, co si vybrat.“ Jako vedoucí oddělení designu opravdu ráda sleduji, jak moji specialisté rostou. Včera to byli junior specialist a dnes jsou to senior specialist, kterým se daří lépe, než jsem od nich čekala. Také mám ráda programy, zvláště když jsou aktualizovány. Nové funkce vám pomohou udělat práci mnohem rychleji, to, co bylo možné udělat za 10 minut, lze nyní provést za 1 minutu. Nejtěžší chvíle v mé práci jsou ty, kdy je zákazník zpočátku skeptický. Tedy když začne o všech návrzích pochybovat. Taky se mi nelíbí, když klient začne žádat o radu všechny kolem. Pro vedoucího oddělení je nejtěžší propustit zaměstnance. Někdy je to pro člověka užitečné, ale pro mě je mnohem jednodušší, když pracovník odejde sám, než když ho vyhodím. Rutina v práci designéra — co to je? Rutina a designér — úpravy. Neustále žádají něco opravit a někdy to není vůbec nutné. Provádíte miliontou revizi jen proto, abyste se ujistili, že klient ví, že první možnost je lepší. Je to nepříjemné, ztrácíte čas. Popište, jak děláte svou práci? Máte od začátku jasnou představu o tom, jak bude každé dílo vypadat? Opravdu často mám představu o tom, jak bude finální dílo vypadat. Z tohoto důvodu je pro mě proces velmi jednoduchý. Již mám zkompilovaný standardní Play Plan. Jedná se o správný, dobře strukturovaný proces schválený mnou, týmem a klientem. Play Plan se vždy skládá minimálně z 9 částí, kde je briefing, debriefing, analýza aktuální situace klienta, analýza konkurence, studie nákladů, závěry, sběr mind map a moodboard. Po každé fázi následuje interakce s klientem. Klientovi nabízíme tři designové koncepty. Poté, co si klient vybere jeden koncept, dokončíme jej. Jmenovitě se nejprve vytvoří první možnosti designu, rozložení a náčrtů loga. Sbíráme guide-line, poté je schvalujeme s klientem. Shromažďujeme v průvodci a také připravujeme soubory k použití a pokyny pro klienty. Někdy nastanou situace, kdy vytvořím možnost návrhu a mohu si pohrát s funkcemi Photoshopu, náhodně použít efekt a získat něco jedinečného. Například se to stalo s kreativním kapitálem tvůrců loga. Tam jsem omylem otočila prvek S pod jiným úhlem. Jak pracujete se svými úkoly? Jak určujete priority? Díky mé asistentce Dáše je pro mě snazší určit priority. Pracuji přes Google kalendář, kde si značím všechny své úkoly. Tyto úkoly si zadávám sama, ale někdy mi tým zadá termín realizace projektů. Proč jste se rozhodl stát se grafičkou? Kdo nebo co vás ovlivnilo? Kreslím celý život a chtěla jsem, aby tato profese byla spojena s kreslením. Moji rodiče mi tedy pomohli najít univerzitu, kde bych mohla spojit kreativitu a podnikání. Jaké máte vzdělání? Absolvovala jsem Petrohradskou polytechnickou univerzitu Petra Velikého s titulem grafický inženýr, navštěvovala jsem uměleckou školu a kurzy související s grafickým designem. Byla vaše kariéra náročná nebo jste snadno zapadli do prostředí designu? Trvalo mi méně než 10 let, než jsem byla úspěšná. Vzhledem k tomu, že většinu vysokoškolských úkolů jsem brala jako objednávku svých přátel a známých. To mi umožnilo rychle se zacvičit a po absolvování splynout s pracovním prostředím. Samozřejmě jsem se potýkala s tím, že znalosti dané univerzitou se vůbec neshodovaly s tím, co vyžadovala praxe. Neučili mě psychologii designu, jak se prezentovat, jak být finančně gramotný, jak se prodat. Musela jsem si to všechno nastudovat sama. Byly tam chyby, slzy, zklamaní zákazníci, byli tam bezohlední zákazníci a partneři. Bylo to těžké, ale měla jsem štěstí, že jsem byla v dobré firmě SETTERS, kde jsem mohla realizovat své ambice a vytvořit velké designové oddělení a vyzkoušet si spoustu projektů (více než 400 objektů). Co byste ve své kariéře udělali s ohledem na vaši minulost jinak? Nebo byste chtěli něco změnit? Samozřejmě, že ano. První je vzdělání. Vybrala bych si jiné předměty a celkově jinou vysokou školu. 100% by šla studovat výměnou do různých zemí a zůstala tam. Jsem si jistá, že by pak bylo více příležitostí pro kariérní růst. Také bych změnila postoj ke své práci, konkrétně bych brala více peněz za objednávky, platby předem a odmítala bych klienty, se kterými jsem se psychicky necítila. Jaké jsou vaše budoucí profesní plány? Chcete si založit vlastní studio? Studio již spadá pod společnost SETTERS. Plány jsou velké — souvisí s objemy, se složitostí projektů a prací se strojovým učením. Samozřejmě plánuji pokračovat ve spolupráci s mezinárodními společnostmi. Jak jste se rozhodl učit? Byla to přirozená náhoda. Vzhledem k tomu, že se firma SETTERS vyvíjela a potřebovala rozšířit konstrukční oddělení. Většina nových zaměstnanců, které jsme najali, byli studenti. Mladí designéři měli málo praxe a znalostí. Minimálně půl roku jsem musela každého z nich učit. Přineslo mi to potěšení a uvědomila jsem si, že je možné to zpeněžit. Tak jsem se stala učitelkou, ale často vedu mistrovské kurzy zdarma na univerzitách a na vzdělávacích platformách. Souhlasím s Maslowovou pyramidou, že na hlavním vrcholu je pro člověka potřeba seberealizace. Můžeme říci, že výuka není jen uvědomění si sebe jako odborníka, ale také určitá příležitost k růstu, protože musíte znát trendy, rozumět tomu, o čem mluvíte? Skvělá otázka, v zásadě to je také odpověď. Jako učitel musíte nejen znát trendy, ale musíte umět kompetentně studentům vysvětlit, jak práci odvést. Díky těmto dovednostem je pro mě mnohem snazší chránit své projekty pro klienta. Jak důležité je v této profesi sledovat trendy? A jak je sledujete? Trend nemůže vyřešit obchodní problém, ale analýzy a jasný výzkum může. Honit se za trendy je zbytečné, ale je potřeba vidět, co se v designu často používá. Pak můžete sami vytvářet trendy. Existují společnosti, které se specializují na trendy prostřednictvím analýzy velkých dat. Například EDIF. Jak se vzděláváte? Jaké jsou vaše zdroje inspirace pro design? Jsem zvědavá, protože to neustále vyvíjím. I v práci, kdy firma potřebuje například 3D specialistu. Vždy se ponořím do volného místa, abych věděla, jak profesionální je nový zaměstnanec. Zajímám se také o psychologii, sleduji Big Data. Pomáhá i praxe a vzdělání například pracovala jsem ve Fab lab, absolvovala jsem kurzy v Německu BBDO GROUP. Nyní chodím na kurzy od SETTERS. V mé práci mi vždy pomáhá diverzifikované sebevzdělávání. A inspiruje mě úplně všechno. Jak se zbavit designérského ega? Za prvé, ego je užitečné pouze pro umělce a showmany. Profesionální designér vychází z potřeb spotřebitele produktu. Svou kreativitu tedy musíte nasměrovat k dosažení cíle klienta. Knihy, které by si student měl přečíst o designu. * Vladimir Laptev “Typography. Order and Chaos”. * Beirut Michael “Now You See This And Other Design Essays”. * Visual Grammar: A Design Handbook (Visual Design Book for Designers, Book on Visual Communication) (Design Briefs). * Craig Oldham “Oh Sh*t… What Now?”. Jaký je váš osobní top designér? Moji nejlepší designéři jsou Paul Rand, Paula Scher, Josef Müller-Brockmann. Co byste poradila studentům, kteří se zajímají o design? Rady které by studentům dala — vědomě si toto povolání vybrat. Díky tempu vývoje designu se nikdy nebudete nudit. Jelikož budete nuceni se neustále učit nové věci, měnit své návyky, hodně číst, zkoušet různé techniky a využívat moderní technologie. Pamatujte, že design je pouze pro všestranné lidi. „Design pouze pro všestranné lidi“. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Vysoká škola v kreativním odvětví není všechno — Rozhovor se Zdenkěm Boureanu

Vysoká škola v kreativním odvětví není všechno — Rozhovor se Zdenkěm Boureanu Mladý dvaceti čtyřletý kreativec z Prahy. Již rok vede své vlastní kreativní studio. Navrhuje aplikace po technologické firmy ze západu. Snaží se redefinovat pohled na kreativce a celkově změnit způsob spolupráce na velkých projektech. To je Zdeněk Boureanu. (Čte se to, jako když se to slabikuje. Bou-re-a-nu). Zde v rozhovoru se dozvíte jeho příběh úspěchu. Kdy jsi se poprvé dostal k designu? V které době jsi zjistil, že designování je cesta, jíž se chceš v životě vydat? Úplně poprvé? To byl nějaký šílený pokus o logo eSportového týmu v nějakém hrozně primitivním editoru.Vlastně už kolem puberty design bylo něco, čemu jsem se velmi intenzivně věnoval, ale žil jsem s tím, že se tím nedá uživit. Nikdo v okolí to nedělal, a tak má představa o výdělcích byla dost divoká. Že je to ta cesta, po které vážně půjdu a neuhnu z ní, jsem si byl jist až po maturitní zkoušce, když mě vyhodili z umělecké vysoké školy. Vysokoškolské studium tě nelákalo nebo to při své práci nepovažuješ za nutné, aby designer měl titul? Lákalo, vlastně jsem ho zkusil celkem třikrát a třikrát jsem skončil vyhozen v prvním roce. Rozhodně ho ale nevnímám jako nutnost u kreativce. To byla spíše nějaká osobní touha. Třeba ještě někdy… Jaký byl tvůj první velký projekt? A jaký byl tvůj dosud nejoblíbenější? První velký projekt byla rozhodně kompletní korporátní identita pro německou IT firmu Compacer. Nejoblíbenější je bezpochyby ten aktuální, na kterém již rok intenzivně pracuji. Jde o vznikající chytrou aplikaci pro sektor účetnictví, Capitain.io. Ale samozřejmě mám hezkých projektů plno, proto to přeci dělám. Věnuješ se i zahraničním projektům? Můžeš nějaké jmenovat? Vím, že každý projekt je svým způsobem jedinečný ale našel bys nějaký zásadní rozdíl mezi Českou a zahraniční poptávkou služeb? Věnuji se primárně zahraničním projektům. Vše zmiňované bylo dělané pro zahraničí. Rozdíl je primárně v komunikaci. Nechci generalizovat, ale v Česku se více setkávám s takovým až opovrhováním kreativci. V zahraničí je to standardně více o respektu. Co se týče přímo poptávky, tak mi to přijde podobné, jen se mi v zahraničí více snadno prodávají větší objemy hodin. Vidí v tom tu přidanou hodnotu, že se nebudu věnovat jinému projektu, jen tomu jejich. Pracuješ raději v týmu nebo sám? Když už jsi nucen pracovat s týmem, působíš na vedoucí pozici nebo máš raději když nemusíš mít tolik zodpovědnosti? Preferuji sám, ale uvědomuji si, že to není škálovatelné, takže pracuji se svým nadstandardně schopným týmem, který jsem stavěl, když jsem firmu zakládal… Takže co se týče zodpovědnosti, tak se jí vyhýbat na mé pozici ani nelze. Ale mám to tak rád. Používáš nějaké specifické metody nebo nástroje při tvoření projektu? Můžeš prosím popsat celý postup od zakázky od klienta až po finální výtvor? Jmenuj 5 věcí které nesmí chybět při tvorbě projektu. Bezpochyby agilní vývoj, kterým jsme ve “výběrkách” přeskočili nespočet agentur. Proces je takový, že se snažíme vyvíjet přímo s klientem, takže je to velmi intenzivní práce založená na velmi intenzivní komunikaci. Řídím se tím, že netvořím pro sebe, a tak by u toho měl mít možnost klient být. Samozřejmě, když jsou finance na to každou elementu několikrát ladit k dokonalosti. 5 věcí jež nesmějí chybět při tvorbě projekt jsou pro mě určitě “Budget”, komunikace, ambice, agilita a můj playlist. Online svět se opravdu rychle mění, jak si udržuješ povědomí o současných trendech v UX světě? Jaká forma vzdělávání ti pomáhá udržet si know how? Osobně se trendům snažím dost vyhýbat. Držím se spíše ověřených postupů. Trendy se hrozně rychle točí a měnit dvakrát ročně vzhled aplikace, protože zrovna „trenduje“ něco jiného je pro mě katastrofální představa. Snažím se dělat projekty, které fungují dnes, ale budou i rok. Co se týče know-how, tak samozřejmě mám za sebou povinnou literaturu jako “A Designer’s Art” od Paul Randa, “Layout Essentials” nebo třeba “The Art of Looking Sideways”, ale jinak nejvíce know-how získávám rozhodně ze sbírání zkušeností i chyb. Co se týče té podnikatelské strany vzdělávání, tak rozhodně kniha “Teorie a praxe firemních financí”. To je k podnikání nutnost. Kdybys měl tedy poradit budoucím designerům, kam bys je poslal pro získání zkušeností? Rozhodně do západních technologických firem pod tvrdé ředitele. To byla bezpochyby nejcennější zkušenost v mém životě. Nakonec by mě zajímalo, jaký je tvůj současný cíl? Aktuálně připravujeme již zmíněnou aplikaci capitain.io, kde již máme první milník za sebou. Takže rozhodně prorazit s ní. A dále se nacházíme v procesu rebrandingu mého studia, kde si ještě trochu vyjasňuji svou vizi o budoucích krocích. Takže tyto dva praporky na své budoucí časové ose vidím jako hlavní. Vysoká škola v kreativním odvětví není všechno — Rozhovor se Zdenkěm Boureanu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Co má v popisu práce service designer?

Obrázek 1: Service designer [13]Na začátku je nutné vědět, kdo nebo co service designer a service design vlastně je. Do češtiny bychom mohli tyto výrazy přeložit jako design služeb či designera služeb. Já zůstávám v tomto článku u anglického výrazu, protože v češtině dochází velmi často ke zmatení jednotlivých pojmů. Plete se service designer, UX designer, UI designer a někdy se do toho zapojuje i CX designer a samozřejmě i spousta dalších možností. Stejně jako nepřekládám CX designer jako designer zákaznické zkušenosti, rozhodla jsem se nepřekládat ani service designer. V článku se věnuji popisu service designu, porovnávám rozdíly mezi service designerem, UX a UI designerem. Kde je pomyslná hranice mezi prací UX designera a service designera. Dále se věnuji detailnějšímu popisu, jaké schopnosti potřebuje dobrý service designer a krátké ukázce, jaké nástroje může service designer využít pro odvedení, co nejlepší práce. Service design Service design se zaměřuje na zlepšení zkušenosti uživatele i zaměstnanců snahou o optimalizaci činnosti organizace. Důležitou částí service designu je správně navrhnout více složek. Vizuální stránku, funkce a příkazy, copywriting, informační architekturu a spoustu dalších. Každá složka musí správně fungovat nejen samostatně, ale musí být také správně zaintegrována mezi ostatní, aby dohromady tvořily celkový uživatelský zážitek. Tři hlavní složky service designu jsou následující: · Lidé — každý, kdo službu vytváří nebo používá a osoby, které mohou být službou nepřímo ovlivněny · Rekvizity — které mohou být fyzické nebo digitální a jsou potřebné k tomu, aby služba byla provedena úspěšně · Procesy — veškeré postupy, procedury nebo rituály, které zaměstnanec nebo uživatel provádí, pokud využívá službu [4] Jaký je vlastně rozdíl mezi UX a UI design a jak do toho zapadá service designer? UX design (user expirience) je na první pohled viditelný návrh služby, tak, aby splnil požadavky uživatele. Tento název by se dal přeložit jako uživatelská přívětivost. Zaměřuje se na uživatelské potřeby a cíle a může se týkat všeho možného. Na stránkách cojeuxui.cz je velmi pěkné přirovnání k lidskému tělu. UX jsou vnitřní orgány a pokud nebudou funkční, tak celé tělo (služba) nebude fungovat a uhyne.[1] UX design je zkušenost, kterou každý uživatel nebo zákazník zažívá při každé interakci s poskytovatelem služeb. UX se zabývá veškerými momenty, kde dochází ke střetnutí uživatele a služby. [3] UX designer musí hlavně přemýšlet. Je nutné plánovat a chystat, aby všechny části procesu správně fungovaly. Začíná to již u struktury služby. V této fázi je nutné seřadit postup služby tak, aby byl snadno pochopitelný a intuitivní. Uživatel nesmí bloudit, cesta k cíli nesmí trvat příliš dlouho, protože jakékoliv zdržování může uživatele odradit. U této části může designer využít různé procesy například card-sorting. [2] Dále vytváří hrubou strukturu aplikace nebo webové stránky. Může být navržena ve specializovaných programech nebo může UX designer dodat návrh kreslený rukou. Další vhodným krokem je vytvoření „persony“. Persona je vymyšlený typický klient. Optimální je mít okolo 5-ti person, kdy každá představuje jeden druh uživatele. Téměř posledním krokem je testování služby. Vždy je nutné službu otestovat, aby se odhalily poslední problémy. Závěrečným krokem je oprava zjištěných chyb neboli bugů a již se služba může předávat nebo představit reálným uživatelům. [2] UI design (User interface) je to, co vidíme na první pohled. Toto můžeme přeložit jako uživatelské rozhraní. Naplňuje UX a týká se pouze webů a aplikací. UI opět můžeme přirovnat k lidskému tělu, ale tentokrát je to pokožka. Ta je důležitá, protože pokud lidské tělo (služba) nebude mít příjemný vzhled, bude uživatele odstrašovat. [1] Service designe je výrazně širší pojem. Malá část service designu je UX designe, a ještě menší část je UI design. Service designer ovlivňuje veškeré oblasti služby, od praktických věcí (co jak má být veliké) přes rozšiřování služby, platby a samozřejmě i vzhled služby.[3] Hranice mezi UX designer a Service designer Přestože se jejich práce částečně překrývá, můžeme pomyslnou dělící čáru přece jenom vytvořit. UX designer se zaměřuje u služby na jednotlivé touchpoints, neboli kontaktní místa, která bývají většinou digitální, service designer řeší každou službu end-to-end. To znamená, že řeší digitální touchpoints (zde se práce překrývá s UX), ale také fyzickou infrastrukturu a různé procesy v týmu. Service designer využívá pro svou práci velmi podobné metody jako UX designer. Pokládá otázky lidem, pozoruje uživatele, jestli mají nějaké problémy během využívání služby, zjišťuje potřeby uživatelů a jak je optimálně splnit, navrhuje nejrůznější prototypy touchpoints. Dále využívá nástroje, které mu pomáhají zlepšit nejen vzhled služby, ale celkový obraz funkční služby. [3] Dobrý service designer musí umět najít kompromis mezi dobrou službou, která bude uspokojovat uživatele, a přitom stále přinášet zisk pro podnik. [3][5] Service designer, jeho dovednosti a problémy Service designer se snaží pracovat stylem end-to-end. Tento proces provádí službu od začátku do konce a poskytuje kompletní funkční řešení. Nabízí klientovi řešení pro všechny aspekty. V rámci end-to-end se snaží snížit množství mezikroků na co nejnižší číslo a tím dosáhnout co nejlepšího výsledku. Service designer potřebuje zejména tyto dovednosti. Na prvním místě je nutné zdůraznit agilní práci. Musí znát metodiku agilní práce, a hlavně zvládnout uplatnit agilní myšlení ve všech aspektech své práce. Měl by ovládat některé z agilních metod jako je Scrum nebo Kanban. Musí rychle reagovat na všechny změny, umět se přizpůsobit a mít výrazný flexibilní přístup. Také je nutné, aby uměl velmi dobře komunikovat, vyjadřovat, vysvětlovat a obhajovat své myšlenky a zvolený postup. Je nutné klienta přesvědčit o tom, co je nutné změnit, aby služba mohla správně a úspěšně fungovat. [10] [11] Mezi největší problémy service designerů patří většinou nedostatek času a peněz od klienta. Klienti chtějí okamžitá řešení, nechtějí čekat na průzkum (user research) a vytváření návrhů. Většinou očekávají, že přednesou nějaký problém, service designer navrhne řešení, klient se podle toho zařídí a zdvojnásobí se příjem peněz. Takto to bohužel nefunguje. I když jsou osvědčená řešení, každý problém je hodně individuální a speciální, a je nutné řešení přizpůsobovat. [12] Je důležité si uvědomit, že service designer se nevěnuje pouze designu a nedělá věci krásné a vizuálně přitažlivé. Service designer se zabývá tím, jak věci a služby okolo fungují do nejmenších detailů a snaží se je vylepšit a zdokonalit. Nástroje, které service designer používá V této části se věnuji popisu několika základních nástrojů, které by měli service designerovi pomáhat v práci. Service Ecology Map Service Ecology Map (mapa ekologie služeb) je zobrazení znázorňující všechny klíčové role, které nějakým způsobem ovlivňují prostředí uživatele, organizace a služby. Při vytváření této mapy nejprve zobrazíme všechny subjekty a poté je propojujeme podle typu hodnot, které si vzájemně vyměňují. Mapa se využívá pro odhalení existujících mezer a možnosti nalezení nových spojení, které služba může využít. [6] Obrázek 2: Service Ecology Map [14]Service Blueprint Service Blueprint (plán služeb) je zmapování celého procesu poskytovaných služeb, zahrnující i to, co není na první pohled viditelné. Popisuje do detailů jednotlivé aspekty a dílčí části. Rozlišuje, co uživatel vidí a co mu zůstává skryté. Uvádí veškeré činnosti, které se odehrávají v jednotlivých fázích. Plán služeb se využívá pro identifikaci problémových míst a pro navrhování nové služby nebo zlepšení již stávající. Plán služeb je většinou zobrazen jako tabulka, kdy každý sloupec představuje jednotlivý krok v cestě zákazníka a každý řádek představuje jiný aspekt fungování služby. [7][8] Obrázek 3: Service Blueprint [15]User Journey Map User Journey Map (mapování zákazníka) popisuje komunikaci zákazníka se službou ve všech touchpoints (kontaktních bodech). Proces je zmapován z pohledu uživatele a popisuje, co se děje v jednotlivých fázích setkání se službou, zda tam jsou nějaké překážky, či bariéry, které by mohly zákazníka odradit. V rámci mapování zákazníků dochází k integraci dalších vrstev, které představují úroveň pozitivních, popřípadě negativních emocí, které zákazník prožívá během využívání služby. Obrázek 4: User Journey Map [16]Zdroje [1] Co je UX a UI design. Co je UX a UI design [online]. Dostupné z: https://www.cojeuxui.cz/ [2] UX designer — co dělá, a jak poznat skvělého | ILINČEV. ILINČEV [online]. Copyright © 2021 ILINČEV. All Rights Reserved. [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.ilincev.com/ux-designer [3] [online]. Dostupné z: https://uxplanet.org/ux-vs-service-design-whats-the-difference-2071fa03c947 [4] Service Design 101. Nielsen Norman Group: UX Training, Consulting, & Research [online]. Copyright © 1998 [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ [5] [online]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/service-design-and-ux-design-whats-the-difference-508c41c65217 [6] Ecosystem Map | Service Design Tools. Service Design Tools | Communication methods supporting design processes [online]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/ecosystem-map [7] Service Blueprint | Service Design Tools. Service Design Tools | Communication methods supporting design processes [online]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/service-blueprint [8] 100 metod — #49 Service blueprint. 100 metod [online]. Copyright © 100 metod 2013 [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156711605374/49-service-blueprint [9] Journey Map | Service Design Tools. Service Design Tools | Communication methods supporting design processes [online]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/journey-map [10] Welcome to GOV.UK [online]. Copyright © Crown copyright [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.gov.uk/guidance/service-designer [11] END-TO-END | meaning in the Cambridge English Dictionary. Cambridge Dictionary | English Dictionary, Translations & Thesaurus [online]. Copyright © Cambridge University Press [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/end-to-end [12] [online]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/what-is-to-be-a-service-designer-8da332640366 Zdroje obrázků [13] Home — brightspot strategy [online]. Copyright ©X [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.brightspotstrategy.com/wp-content/uploads/2020/04/brightspot-service-design-approach-600x567.png [14] Service ecology map | Behance. Search projects | Photos, videos, logos, illustrations and branding on Behance [online]. Copyright © 2006 [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.behance.net/gallery/5675459/Service-Design-e-PunarJanam-/modules/44563283 [15] Strengthening the Health of Historically Underinvested Communities | CCI [online]. Copyright © [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://www.careinnovations.org/wp-content/uploads/Catalyst_Current-State.png [16] Professional PowerPoint Templates & Slides — SlideModel.com [online]. Copyright © [cit. 08.10.2021]. Dostupné z: https://cdn2.slidemodel.com/wp-content/uploads/FF0324-02-free-customer-journey-template-1.jpg Co má v popisu práce service designer? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Card sorting a jeho místo v designovém procesu

Foto UX Indonesia (licence Unsplash)Co je card sorting? Card sorting je jedna z mnoha metod, které můžeme použít v rámci designového procesu. Stojí na jednoduchém principu — účastníkovi, který na této aktivitě participuje, poskytneme kartičky s nadepsanými pojmy (důležité je zvolit správné množství, abychom respondenta nezahltili a neodradili), ten je následně rozděluje do kategorií tak, jak mu přijde logické. Znamená to, že postupně vytváří několik skupin či kategorií, které obsahují lístečky s pojmy, které dle něj spolu souvisí. Na kartičkách mohou být uvedeny pojmy, fráze, konkrétní produkty.[1] Velkou výhodou této metody je její jednoduchost na pochopení a příprava samotné aktivity. Využít můžeme obyčejné nastříhané lístečky, post-it papírky, popř. různé online nástroje — záleží na způsobu, jaký si vybereme, podrobněji budou typy card sortingu popsány v další části tohoto článku. Foto Kelly Sikkema (licence Unsplash)Proč je to dobrý nápad? * Jednoduché a levné — jak je zmíněno výše, k samotné aktivitě není potřeba rozsáhlá příprava ani velké množství materiálu, není proto těžké si aktivitu připravit dodatečně, pokud jste se rozhodli ji zařadit do vašeho projektu neplánovaně nebo na poslední chvíli * Rychle proveditelné — samotná aktivita není časově náročná, záleží především na tom, kolik lístečků se rozhodneme účastníkovi dát. * Zavedená metoda — v případě, že si nejste moc jisti přesným postupem, možnostmi atd., na internetu je dostupné velké množství podkladů, odkud můžete čerpat. * Zahrnuje uživatele — důležitým faktorem jsou samotní uživatelé, kteří jsou nejčastějším důvodem, proč nový design nějaké (nejen) služby děláme — chceme zpříjemnit a zjednodušit jejich průchod naší službou. Je proto logické, že nejcennějším a nejpodstatnějším zdrojem dat jsou samotní uživatelé. * Získáme nový vhled — card sorting je skvělý způsob, jak získat povědomí o tom, jak konkrétní věc vnímají přímo naši zákazníci, získáváme možnost porozumět tomu, jak přemýšlí a přizpůsobit jim naši službu. Ale na co si dát pozor * Rychlá metoda, zdlouhavá analýza — v pozitivech je napsané, že výhodou této metody, je její rychlost — nachystání i provedení. To ale nemusí platit o následném vyhodnocování získaných dat. Může to být tím, že jsme měli hodně účastníků nebo se nám podařilo získat kvalitativní i kvantitativní data, takže potřebujeme více času na jejich vyhodnocení. * Analýza dat samotných — stejně jako se i naše způsoby třídění a kategorizování informací může lišit od způsobu našich uživatelů, můžou se velmi lišit i jednotliví respondenti mezi sebou. Může se tedy stát, že bude těžké najít nějaké společný vzor, klíč, podle kterého bychom mohli dále postupovat nebo se jej brát v potaz v dalším části designu projektu. * Hloubka — měli bychom si promyslet a stanovit, co konkrétně chceme pomocí card sortingu zjistit a přizpůsobit tomu konkrétní podobu této metody. Např. pokud využijeme online verzi card sortingu, tak sice máme šanci získat více respondentů, nezískáme ale další kvalitativní data, která bychom mohli získat při face-to-face otevřené verzi. Měli bychom proto zvážit, jestli jsou i tato data pro nás přínosná. Foto Kelly Sikkema (licence Unsplash)Jaké druhy/typy existují? V případě card sortingu můžeme mluvit o několika jeho druzích, respektive způsobech, jak jej v rámci našeho projektu můžeme praktikovat. Jako první bychom mohli zmínit rozdělení na otevřený, uzavřený a hybridní card sorting. Otevřený card sorting („open card sorting“) znamená, že účastníci této aktivity mohou sami vytvářet a pojmenovávat kategorie, do kterých kartičky roztřiďují. Výhodou tohoto způsobu práce může být větší flexibilita a možnost, že objevíme nové spojitosti a související termíny. Nevýhodou však může být volnost procesu, kde naopak můžeme získat mnoho odpovědí, které pro nás nejsou relevantní. Uzavřený card sorting („closed card sorting“) spočívá v tom, že účastník je omezen pouze na kartičky, které mu jsou poskytnuty zadavatelem/vedoucím této aktivity. Znamená to, že dostane sadu kartiček, které má za úkol rozdělit do předem stanovených kategorií dle jeho úsudku. Hybrdiní card sorting reaguje na diskuze o tom, která z výše uvedených variant je lepší. V tomto případě se zpočátku postupuje stejně jako u uzavřeného card sortingu, na konci je však účastníkovi poskytnuta možnost nějakou kategorii dotvořit. Cílem je tak omezit úplnou volnost (jako v open card sortingu), ale zároveň bereme v potaz, že může být nějaký prvek, kategorie atd., kterou jsme doposud nebrali v potaz, ale měli bychom.[2] Další rozdíl spočívá v tom, zda je součástí moderátor či nikoliv. V případě moderovaného card sortingu se našich účastníků ptáme na myšlenkové pochody a důvody, proč vytvořili konkrétní kategorie nebo na základě čeho do nich rozdělili přidělené kartičky.[3] Tímto způsobem můžeme získat data do případného kvalitativního rozboru získaných dat. Ptá se jich na konkrétní otázky můžeme po dokončení jejich aktivity, popř. je poprosit a průběžné komentování během rozdělování. V případě absence moderátora se jedná o tzv. „unmoderated card sorting“ a probíhá nejčastěji online za pomoci nějakého digitálního nástroje. V tomto případě nedochází k žádnému přímému kontaktu s účastníkem. Můžeme to považovat za rychlejší a levnější metodu, zejména pokud máme do výzkumu zapojit větší skupinu lidí. Nezískáme však kvalitativní informace jako v předchozím případě.[4] Rozlišovat také můžeme, zda card sorting probíhá digitálně nebo pomocí papírových kartiček. Výhodou papírových kartiček je jejich jednoduchost, účastník k tomu nepotřebuje nějaké speciální schopnosti nebo dovednosti a jednoduše skládá kartičky do sloupců a může je jednoduše přemisťovat. Tato forma je ale náročnější pro zadavatele, který musí všechny výsledky manuálně dokumentovat a může jednoduše udělat nějakou chybu. U digitálního card sortingu se využívá software nebo webový nástroj, který zobrazuje kartičky, kterými můžeme posouvat a rozmisťovat je do kategorií. Výhodou je, že poměrně snadno můžeme získat základní analýzu dat rovnou z nástroje, může však dojít k technickým problémům a je potřeba se zařízením seznámit respondenta.[5] V jakých případech můžeme card sorting využít? Card sorting je nejčastěji spojován s otestováním a ověřením informační architektury nebo při navrhování struktury např. webových stránek, online obchodu atd. Důvodem je ověření rozvržení a rozdělení do kategorií, které nám mohou připadat jako logické a přirozené, ale uživatelé stránek to tak nemusí vnímat. Můžeme tak docílit zlepšení jejich uživatelské zkušenosti a na základě zjištěných informací zapracovat na vylepšení struktury webu, popř. se zamyslet nad reorganizací informací. V podstatě můžeme o card sortingu uvažovat pokaždé, když potřebujeme zjistit více o tzv. mentálních modelech našich uživatelů, abychom věděli, jak správně zorganizovat informace, aby se v nich lépe vyznali. V případě, že zvolíme uzavřený card sorting si můžeme ověřit „správnost“ námi zvolených jmen kategorií a informací/produktů v nich zařazených. V případě otevřeného card sortingu můžeme přijít i na nějaký nový způsob roztřízení (nebo alespoň částečný), který nás dříve nenapadl. [1] Card Sorting [online]. [cit. 2021–11–10]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/card-sorting [2] OLSEN-LANDIS, Cary-Anne. Card sorting: a powerful, simple research method. Medium [online]. [cit. 2021–11–12]. Dostupné z: https://medium.com/design-ibm/card-sorting-a-powerful-simple-research-method-9d1566be9b62 [3] Card Sorting: Uncover Users’ Mental Models for Better Information Architecture. Nielsen Norman Group [online]. [cit. 2021–11–12]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/card-sorting-definition/ [4] Tamtéž [5] Tamtéž Card sorting a jeho místo v designovém procesu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Ako vytvoriť personu (podľa Kim Goodwin)

Kim Goodwin je dizajnérka, rečníčka a lektorka, ktorá sa stala priekopníčkou tvorby person a scenárov v kontexte dizajnového procesu. Mnohé skúsenosti, ktoré nadobudla ako dlhoročná viceprezidentka pre dizajn spoločnosti Cooper, zužitkovala pri písaní publikácie Designing for the Digital Age. V súčasnosti prednáša na konferenciách venovaných dizajnu a poskytuje konzultácie v tejto oblasti. Persona Kim Goodwin považuje personu za určitý archetyp reprezentujúci ciele či správanie budúceho užívateľa produktu, ktorý prechádza dizajnovým procesom. Vedomosti o danom archetype získavajú dizajnéri prostredníctvom rozličných metód, ktoré predchádzajú tvorbe persony. Medzi najčastejšie metódy zaradené do tohto prieskumu potenciálnych užívateľov či zákazníkov patrí rozhovor. Goodwin zdôrazňuje, že je oveľa dôležitejšie sústreďovať sa na ciele danej persony než na jej demografické údaje. — @kimgoodwin Počet person, ktoré by si mal produktový tím vytvoriť, je rôzny a mal by odpovedať množstvu dát, ktoré sa mu podarilo zozbierať. Persony je takisto možné recyklovať, avšak len pri vývoji podobných produktov. Tvorba persony Kim Goodwin nám vo svojej knihe Designing for the Digital Age predstavuje detailný postup tvorby person v niekoľkých krokoch. Knihu možno chápať ako recept pre dizajnérov, ktorí si lámu hlavu nad vývojom person pre svoj produkt. Text nižšie je akýmsi zjednodušeným prehľadom daného postupu. 1. Rozdeľte participantov podľa role Rola pomenúva činnosť, resp. súbor činností, ktoré ľudia vykonávajú. V tomto kroku je potrebné identifikovať role, na ktorých by sa mal koncový užívateľ podieľať. Počet rolí sa môže líšiť, avšak je vhodné vytvoriť minimálne jednu. Následne sa k roliam pridelia konkrétni participanti z rozhovorov. Niekedy môže byť takéto priradenie veľmi náročné pre nejednoznačnú výpoveď opýtaného, preto sa niekedy podľa Goodwin hodí rolu zovšeobecniť. Praktickým príkladom produktu môže byť digitálny fotoaparát, pričom do rolí budú patriť fotograf a zákazník kupujúci fotoaparát. 2. Identifikujte behaviorálne a demografické premenné typické pre každú rolu Ku každej role zozbierame všetky postoje a vzory správania, ktoré participant prejavil počas rozhovoru. Tieto behaviorálne premenné sa dajú reprezentovať ako kontinuum, teda sú škálovateľné, napr. od nepravidelných zdravotných problémov po vážne ochorenie. Podobne sa dajú ilustrovať i demografické premenné, napr. mladší — starší. Špecifickým príkladom behaviorálnych premenných sú ciele, ktoré by opýtaný rád dosiahol používaním daného produktu. Tie sa dajú prezentovať prostredníctvom multiple-choice odpovedí (viacero možností). Výstupom druhého kroku by malo byť podľa Kim Goodwin približne 20 behaviorálnych a demografických premenných. zdroj: unsplash.com3. Namapujte participantov na premenné Na realizáciu mapovania využijeme škály alebo možnosti, ktoré nám vznikli v priebehu predošlého kroku. Dôkladne preskúmame odpoveď konkrétneho participanta a vložíme jeho meno (či iný identifikačný údaj) na príslušné miesto v premennej. Ak v niekoho odpovedi budú dáta nejednoznačné a mali by sme problém so zaradením, Goodwin radí, aby sme napr. otáznu polohu účastníka na škále riadne vyznačili. Pokiaľ zistíme, že nám na určitých miestach dáta chýbajú, mali by sme v rámci tímu rozhodnúť, či by nebolo užitočné výskum zopakovať. 4. Rozpoznávajte vzorce V tomto kroku je dôležité pozrieť sa na zobrazované škály a účastníkov z diaľky a vypozorovať opakujúce sa udalosti. Jednoduchý spôsob na rozpoznávanie vzorcov je všímanie si výskytu združených skupiniek participantov (dvojice, trojice) a jeho zvýraznenie. Ak sa daná skupina vyskytuje vo viacerých premenných, môžeme začať skúmať vzťah medzi danými premennými a skúsime odhadnúť ich prepojenosť. Pokiaľ dôkladným skúmaním zistíme, že dané premenné medzi sebou súvisia, identifikujeme fenomén ako vzorec. Samozrejme, vzorcov bude určite viac než jeden. Keď si myslíme, že viac vzorcov nevypozorujeme, vrátime sa k rolám z prvého kroku. Ku každej roli priradíme jeden či viac vzorcov, čím začíname formovať prvotnú podobu budúcej persony. zdroj: unsplash.com5. Zadefinujte ciele Je viac než pravdepodobné, že účastníci výskumu zadefinovali počas rozhovorov nemalé množstvo cieľov. Našou úlohou je vybrať tie, ktoré sú relevantné k produktu, ktorý navrhujeme. Kim Goodwin rozdeľuje ciele na základné, životné, koncové a ciele v podobe skúseností, pričom v dizajnovom procese sú najdôležitejšie posledné dve skupiny. Koncový cieľ predstavuje niečo, čo chcú ľudia dosiahnuť používaním daného produktu, resp. ako by im mal produkt pomôcť pri naplňovaní konkrétneho cieľa. V prípade cieľov v podobe skúseností ide skôr o pocit, ktorý si užívatelia želajú zažiť pri využívaní produktu. V ideálnom prípade by sme mali mať ku každej persone priradený viac ako jeden cieľ. 6. Uvádzajte detaily Z predošlého postupu nám vzišli akési kostry person. Je žiaduce, aby sme ich viac poľudštili pre potreby ďalšieho dizajnového procesu. Pri rozhovoroch s participantmi si potrebujeme všímať a zaznamenávať ich správanie, frustrácie, postoje, ašpirácie, ich zručnosti a v neposlednom rade stav okolia, v ktorom sa rozhovor odohráva. Pomocou týchto rozličných dát sme tak v pokročilom stave vývoja persony schopní doplniť jednotvárnu kostru kvetnatými opismi. Takisto dávame novovzniknutej persone meno, ktoré by malo byť jednoduché a ľahko zapamätateľné pre ostatných členov tímu. 7. Pridajte ďalšie typy person podľa potreby Tento krok je voliteľný a závisí od rozmanitosti všetkých možných koncových užívateľov produktu. Našu množinu person môžeme obohatiť napríklad o doplnkové persony (eng. supplemental persona). Goodwin spomína zdravotnícky produkt, ktorý bol vyvíjaný pre zdravotné sestry, avšak od zadávateľov sa dozvedela, že produkt budú z času na čas využívať i lekári. Lekári tak boli počas vývoja reprezentovaní ako doplnková persona. Medzi ďalšie druhy person, ktoré možno využiť pri vývoji, patria negatívna užívateľská persona (eng. negative user persona) alebo neskutočná persona (eng. nonexistent persona). zdroj: 99designs.com8. Vytvorte skupiny person a prioritizujte ich Z nami vytvorenej množiny person sa snažíme vybrať primárnu a sekundárne persony. Primárna persona pokrýva v najväčšej miere ciele a potreby všetkých ostatných a slúži ako hlavné zameranie pri návrhu produktu; pracujeme s predpokladom, že produkt bude spĺňať ciele primárnej persony a tým uspokojí požiadavky i takých užívateľov, ktorí by inak spadali do opisu sekundárnych person. Špecifické potreby sekundárnych person môžeme do produktu zapracovať, ale iba v prípade, že nebudú v konflikte s dizajnom pre primárnu personu. 9. Vypracujte naratív a iné komunikačné nástroje V závere procesu tvorby persony ju obdarujeme reálnou ľudskou podobou a príbehom. Takýto výsledok najlepšie dosiahneme použitím fotografie, ktorá zachytáva osobu spĺňajúcu rolu a vlastnosti zadefinovanej persony. Fotená osoba by sa mala vyskytovať v prostredí prirodzenom pre jej rolu (napr. v prípade lekára nemocnica) a mala by byť zachytená pri vykonávaní relevantnej činnosti (napr. lekár pracujúci s pacientom). Ďalším prostriedkom pre priblíženie persony realite je storytelling. Prostredníctvom rozprávania príbehu danej persony dokážeme vyvolať v tíme väčšiu empatiu s personou, a tým vylepšiť celý dizajnový proces. Príklad persony, zdroj: pinterest.comZdroje GOODWIN, Kim a Jared SPOOL, 2011. Kim Goodwin: Developing Effective Scenarios. In: UIE.fm: The SpoolCast [online]. Dostupné z: https://uie.fm/shows/spoolcast/kim-goodwin-developing-effective-scenarios GOODWIN, Kim. Perfecting Your Personas. In: Center Centre [online]. Dostupné z: https://articles.uie.com/perfecting_personas/ GOODWIN, Kim, 2009. Designing for the Digital Age: How to Create Human-Centered Products and Services. Indianapolis, IN, USA: Wiley Publishing. ISBN 978–0–470–22910–1. Kim Goodwin. In: UX Magazine [online]. Dostupné z: https://uxmag.com/contributors/kim-goodwin Ako vytvoriť personu (podľa Kim Goodwin) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Aplikace, které by měl/a mít service designer/ka v mobilu

Úvod Než se pustím do výčtu vhodných mobilních aplikací pro service designery, je důležité si uvědomit, co vůbec práce service designera obnáší. Bez jednoznačného vysvětlení popisu práce by se těžko doporučily relevantní aplikace. Nakonec i samotným designerům služeb z povolání, přijde obtížné definovat vhodně svoji činnost. [1] Asi nejjednodušší vysvětlením se jeví následující: „Service design je implementace nových služeb nebo vylepšení stávajících.“[2] UK Design vysvětluje service design jako: „proces vytváření [servisních] kontaktních bodů a definování toho, jak interagují mezi sebou a s uživatelem.“[3] Odprostím-li se od definic, zkrátka service designer vylepšuje či navrhuje službu ku spokojenosti zákazníka i organizace. Hledá kompromisy, přičemž klíčovým prvkem je práce s lidmi a neustálá analýza vznikající služby. Prakticky, service designer musí neustále modelovat nová řešení, analyzovat data z výzkumů, kreativně vymýšlet nápady, spolupracovat, a pomocí různých nástrojů (např. časové osy) pochopit, jak vlastně jeho zákazníci nebo uživatelé služby přemýšlejí. A od těchto požadavků se odvíjí i moje doporučující mobilní aplikace pro ulehčení jejich elementárních činností v různých fází procesu. Aplikace pro běžné prototypování Marvel — Design and build Apps — aplikace s nenáročným rozhraním, která hned v úvodní fázi nabízí možnost práce s nahranými soubory (PNG, JPG, GIF) ze zařízení nebo předkládá možnost tvorby vlastní struktury wireframu. Aplikace je schopna do několika minut udělat z klasických obrázků či screenshotů klikací interaktivní materiál. Lze pracovat s klasickým grafickým materiálem, ale také s pouhým papírovým náčrtkem. Aplikace podporuje tvorbu jednotlivce i kooperaci skupin (ty jsou ovšem již zpoplatněny). Pro úplný základ práce s nástrojem Marvel si můžete pustit moji ukázku té nejzákladnější funkce. Canva — tuto aplikaci nemusím představovat dlouho — troufám si říct, že téměř každý druhý student s aplikací nějakým způsobem pracoval. Nabízí spoustu možností: tvorby plakátů, poukazů, příspěvků na sociální sítě nebo fotokoláží. V Canvě se dá samozřejmě i prototypovat, totožně nabízí možnost udělat z pouhých obrazových snímků klikací prezentaci neboli interaktivní formu. Adobe Comp x Adobe XD — produkty od firmy Adobe Systems jsou dnes také základem. Adobe Comp slouží spíše pro jednodušší náčrtky webových prvků, které jsou poté přeměňovány na obrazce, linie, texty a jiné formy.[4] Oproti tomu Adobe XD se svým vizuálem spíše podobá již zmíněné Canvě. Podporuje prototypování s využitím dotykových gest, hlasu, času, klávesnice nebo gamepadu. Je zde možnost vytvoření přechodů nebo automatických animací a podporuje hlasové odpovědi. Prototypy lze i sdílet, a to rovnou třem stranám: kolegům, vývojářům a stakeholderům.[5] Podobně jako u předchozích nástrojů Adobe umožňuje tvorbu pouze jednoho projektu, poté následuje zpoplatnění. Výhodou Adobe produktů obecně je, že podporují synchronizaci s ostatními svými produkty. Proto.io — je prototypovací aplikace založená na webovém rozhraní, tudíž v mobilu nebude zabírat tolik místa. Po přihlášení mi byla nabídnuta 15denní verze zdarma, poté je celá aplikace zpoplatněná. Působí na mě docela jednoduše, bez zbytečných složitostí. Uživatel si může vybrat ze spousty předvytvořených návrhů (šablon). Jedinou záhadou pro mě je to, proč má v Google Store aplikace tak malé hodnocení (pouhé 3,5 hvězdičky). Aplikace pro analýzu dat Google Analytics — velmi rozšířený nástroj sloužící pro zisk statických dat o uživatelském chování na webu. Service designer může pomocí webové analytiky zjistit zásadní chybu v designu služeb, a prototyp tak upravuje k dokonalosti. Část analýzy dat je velmi přínosná, jelikož designer přijde častokrát na souvislosti, které předtím považoval za bezproblémové. Google Analytics je správný nástroj pro dolování maxima dat. Pokročilé činnosti v nástroji nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled mohou zdát. Instrumentů pro analýzu dat je nepochybně více, ovšem aplikací podporující mobilní rozhraní již tolik není. Zároveň se domnívám, že žádný z dalších dohledatelných nástrojů se počtem funkcí Google Analytics jen tak nevyrovná. “Kodesign“ aplikace Trello — se prezentuje jako vhodný nástroj pro spolupráci — spravuje projekty, úkoly, schůzky a další. Je tedy dorozumívacím prostředkem v rámci celého týmu, avšak lze ho využít i v uživatelsky průzkumných částech. Například funkce hlasování umožňuje lidem volit ty nejzajímavější nápady, které podněcují service designera k tvorbě.[6] Zeplin -vypadá jako pokročilý nástroj pro spolupráci mezi designery a vývojáři. Vývojáři nemusí čekat na zhotovení návrhu, ale mohou se aktivně zapojovat a sledovat postup. Aplikace podporuje také prototypovací službu Sketch, Photoshop a další. [7] MURAL Viewer -velmi pěkná aplikace na realizaci tzv. „digitálních tabulí“. Její velmi významnou funkcí je sledování návrhů druhých totožně v jednom čase. Slack -v podstatě Slack můžeme nazvat jako sociální síť, typicky populární v pracovním prostředí. Slack nabízí nespočet tutoriálů pro začátečníky, v posledních dvou letech jsem si všimla v okolí čím dál více lidí, kteří Slack používají a opravdu si ho chválí. Slack je ideálním místem pro centralizaci složitých projektů s rozvětvenými vztahy a dělbou práce. [8] Nástrojů pro spolupráci taktéž existuje celá řada, někteří service designeři spíše podlehnou kouzlu Basecampu nebo jeho alternativám Redbooth a Asana. Klasického sdílení souborů lze využít přes Google Drive, Dropbox či OneNote. Také metody online sdíleného kalendáře posilují týmovou spolupráci a mohou být užitečné, jedná se např. o Google Calendar, Remember The Milk, Doodle (pro hlasování o termín schůzky) a spousty dalších. [9] Aplikace pro návrh diagramů a brainstormingové aplikace Learn OmniGraffle — service designer může tuto aplikaci využít různorodě: při prototypování, tvoření map nebo diagramů. Aplikace je dostupná zdarma po dobu 14 dní. Idea Generator — funguje na bázi generování náhodných slov a představování si je ve větných celcích. Vzniknou nám základní triády pojmů, dotykem prstu můžeme slova měnit/vyřadit. Cílem by mělo být tzv. vymyšlení celého příběhu. Hlavní funkce aplikace je tedy prosté rozvíjení kreativity, které však může být velmi užitečné pro trénink mozkových buněk. Solo Brainstorming App — tato aplikace se představuje jako nejrozšířenější nástroj pro brainstorming, kterou používá přes 10 000 uživatelů. V prvé řadě je zde prostor pro nastavení hlavního problému jehož se brainstorming bude týkat. Poté dochází k samotné tvorbě nejrůznějších nápadů (dobrých i špatných) — kreativitě se meze nekladou. Posledním bodem je hodnocení samotných výsledků. Bonusem je podporované rozhraní v českém jazyce. Závěr Tento článek je pouhým výčtem možných nástrojů. Při rešerši odpovídajících mobilních aplikací jsem si všimla pro mě, jakožto Windows uživatele, jednoho znepokojivého nešvaru. Drtivá většina aplikací, která mě nějakým způsobem zaujala se prezentovala pouze na Mac zařízeních, v Google Store nebyla dohledatelná. To může být jedním z primárních vysvětlení toho, proč jsem některé významné nástroje nezmínila. Zdroje: [1] CARNASA, Eleonora. What is to be a service designer. SDN | The Service Design Network [online]. Service Design Network, c2021 [cit. 2021–11–01]. 4 Dostupné z: https://www.service-design-network.org/community-knowledge/what-is-to-be-a-service-designer [2] Tamtéž [3] COLLINS, Stephen. Day in the life of a Service Designer. Digital Transformation Agency [online]. Australia: Commonwealth of Australia., 21 October 2020 [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.dta.gov.au/blogs/day-life-service-designer [4] CATALANOTTO, Daniele. Prototyping Apps for Service Designers. Apps for Service Design: Tools for Service Designers and UX practionners [online]. 2016, 5 May 2016 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://apps.service-design.co/prototyping-apps-for-service-designers-8f73a4a212e9 [5] Adobe XD: UI Design. Adobe XD | Design do kapsy [online]. Design do kapsy, c2021 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://designdokapsy.cz/nastroje/ui-design/adobe-xd/ [6] CATALANOTTO, Daniele. User Research Apps for Service Designers. Apps for Service Design: Tools for Service Designers and UX practionners [online]. 2016, 5 May 2016 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://apps.service-design.co/user-research-apps-for-service-designers-efd145aee58b [7] Mobile App Design: 24 Of The Best Tools For App Designers. App Builder [online]. [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://buildfire.com/tools-for-mobile-app-designers/ [8] CATALANOTTO, Daniele. Collaboration Apps for Service Designers: Collaborate and codesign more easily. Apps for Service Design: Tools for Service Designers and UX practionners [online]. 2016, 6 May 2016 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://apps.service-design.co/collaboration-apps-for-service-designers-18f41f0e598f [9] ČERNÝ, Michal. Komunikace a spolupráce: Nástroje a úkoly. Kurz rozvoje digitálních kompetencí: The Digital Competence Framework [online]. Brno: Masarykova univerzita, c2021 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/komunikace-a-spoluprace/nastroje-a-ukoly Aplikace, které by měl/a mít service designer/ka v mobilu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Rozhovor s Ľubicou Revákovou — stredoškolskou učiteľkou, spoluzakladateľkou komunity UX Košice a…

Rozhovor s Ľubicou Revákovou — stredoškolskou učiteľkou, spoluzakladateľkou komunity UX Košice a odboru Dizajn digitálnych aplikácií na Strednej škole umeleckého priemyslu v Košiciach a v neposlednom rade členkou Slovenskej UX asociácie Rozprávali sme sa o jej štúdiu, pracovných príležitostiach a skúsenostiach, ktoré ďalej odovzdáva v UX Komunite a študentom UX dizajnu, ktorých práce sú k dispozícii v tomto článku. Ďalej nám Ľubica Reváková prezradila čo má vo svojej pracovnej sfére najradšej a aké zdroje jej pomáhajú sa zlepšiť v oblasti UX. Na začiatok, mohli by ste sa nám stručne predstaviť? Moje meno je Ľubica Reváková a v prvom rade som stredoškolskou učiteľkou na Strednej škole umeleckého priemyslu v Košiciach, kde som pred piatimi rokmi založila odbor Dizajn digitálnych aplikácií. V minulosti som pracovala v médiách a vyštudované mám masmediálne štúdiá. Ako Vás viedlo Vaše štúdium práve k učiteľstvu a do sféry UX dizajnu? Tým, že masmediálne štúdiá obsahujú veľmi veľa disciplín, nie je to vyslovene len jedna sféra (napríklad je to len film, je to len reklama, len marketing, len žurnalistika a podobne), ale je to veľa vecí dokopy, čo mne veľmi vyhovovalo. Ja som práve na tejto škole (pozn. Strednej škole umeleckého priemyslu v Košiciach) začala pracovať ako učiteľka mediálnych predmetov, ako sú napríklad dejiny kinematografie alebo dejiny divadla. K umeniu som mala vždy blízko vzhľadom na to, že aj moja sestra je absolventka Strednej školy umeleckého priemyslu. Všetci vieme, že médiá sú hlavne o komunikácii, a práve jedna veľká oblasť je aj UX Research, ktorý je založený práve aj na spomínanej komunikácií a získavaní dát, a podobne. Istým spôsobom po čase zistíte, že všetko so všetkým súvisí a snažíte sa to nejakým spôsobom prepájať. Celkovo to spojenie dizajnu prišlo, pretože pracujem v kreatívnej sfére, venujem sa komunikácií aj médiám. Tým, že UX je veľmi obšírny — nie je vyslovene zameraný len na technickú stránku, len na výtvarné umenie, len na dizajn a podobne. Je tam veľmi veľa od psychológie po sociológiu, ako aj veľkú časť tvoria médiá. Všimla som si Vás práve na stránke Slovenskej UX asociácie (ďalej len SUXA), ako ste sa stali jej členom? Asi treba začať úplne od začiatku, ako to celé začalo a možno, že nájdete odpovede na mnohé otázky. Na Školu umeleckého priemyslu v Košiciach, som nastúpila ako učiteľka mediálnych teoretických a odborných predmetov. Našim žiakom sme chceli ponúknuť akúsi nadstavbu na grafický dizajn. A tak sme sa s kolegyňou rozhodli, okrem toho prišla aj požiadavka z kraja, že by bolo fajn spraviť na umeleckej škole aj taký odbor, ktorý by bol súčasný a prepájal by viacero zručností. Rozmýšľali sme, čo by sme vytvorili. Najprv nám napadla možnosť webdizajnu. Košice majú „IT Valley,“ a preto sme oslovovali firmy v Košiciach (a bolo ich celkom dosť). Ozvala sa nám jedna firma z toho množstva, že by mali záujem o spoluprácu a participáciu. Je dôležité, že vždy keď zakladáte nejaký nový odbor, musíte najprv osloviť zamestnávateľov, či by mali vôbec záujem o budúcich absolventov. Firma nám povedala, že webdizajn je už stará vec, ale dajú nám kontakt na niekoho, kto sa tomu venuje a vidí do toho viac. Išlo o firmu GlobalLogic, ktorá pôsobí priamo v Košiciach a vtedajší riaditeľ pobočky v Košiciach, Ivan Hruška, nám povedal, čo je dizajn zameraný na používateľa. Odchádzali sme odtiaľ s úplne novými informáciami a rozmýšľali sme, aký by bol veľký záujem o takých absolventov, ktorí by vyštudovali UX a UI dizajn. Po tomto rozhovore sme, aj s kolegyňou Jankou Nálepkovou, začali študovať a riešiť možnosti vzniku nového odboru. Keďže ide o experimentálne overovanie, ktoré prebieha počas vzniku a testovania nového odboru, tak podmienkou je účasť minimálne dvoch škôl, prvou bola naša a druhá je, taktiež, umelecká škola v Trenčíne, s ktorou sme sa dohodli o spolupráci. Ďalej sme vypracovali osnovy, boli rôzne schvaľovačky a podobne. Vo výsledku celý odbor prešiel, a následne sme mali jeden rok na jeho prípravu. Za ten rok som navštívila rôzne školenia a workshopy a vtedajší riaditeľ pobočky GlobalLogic ma prepojil s dizajnérmi v tejto firme. Títo dizajnéri taktiež pomáhali aj ďalším učiteľom, aby svoje schopnosti zdokonalili. Prešiel rok, a mali sme už prvých prvákov. V tomto čase, úplne prirodzene sme spolu s dizajnérmi s GlobalLogic-u založili UX / Košice. Najprv to bola komunita, teraz sme už OZ (pozn. občianske združenie). Našim cieľom je podpora vzdelávania v oblasti UX, spájanie ľudí z tejto oblasti a organizácia podujatí. Ľubica Reváková a Ľuboš Kostík zo spoločnosti GlobalLogic (zdroj: Ľubica Reváková a UX / Košice)Po tomto ma zavolala SUXA na jednu konferenciu, kde sme sa dohodli, že keďže na Slovensku máme takúto veľkú UX asociáciu, tak by bolo fajn, že UX / Košice bolo súčasťou tejto asociácie. A práve toto bola moja cesta do SUXA aj s dizajnérmi (na priložených fotografiách), s ktorými som zakladala UX / Košice. Peter Leško zo spoločnosti Tatra banka a Ľubica Reváková (zdroj: Ľubica Reváková a UX / Košice)Momentálne mám v SUXE na starosti celú oblasť vzdelávania v oblasti UX, som súčasťou aj skupinky marketing a eventy. Momentálne pracujem aj na konferencii World Usability Day, ktorá bude 11.11.2021. (Momentálne máme za sebou veľkú konferenciu World Usability Day a do konca roka nás čaká ešte jeden offline event, UX Pivo #9 v Košiciach.) Viete povedať, čo je z Vašej pracovnej sféry nezabudnuteľné? Bolo veľa takých zážitkov, že si poviem, že fajn, bolo to super. Ale, keď sa na to tak spätne pozriem, tak ja, primárne, ako učiteľka, tak je to pre mňa…ani neviem nájsť ten správny výraz…založili sme v Košiciach komunitu UX / Košice a snažíme sa študentov dostať, podporovať, vzdelávať práve v UX. Je skvelé, že sme sa nejak stretli. Samozrejme, museli sme si dobre rozumieť, pretože keby sme si nerozumeli a nedôverovali si, tak by sme sa nikam neposunuli. Našli sme sa profesne, ale aj osobnostne a vedeli spoločne vybudovať UX / Košice. Pre mňa je to niečo ako osud, zážitok, že aj učitelia a profesionáli dokážu spolupracovať. Keď človek chce, tak si človek vie nájsť tú spoluprácu. Taktiež veľmi dobre spomínam aj na pražskú UX komunitu, kde som absolvovala niekoľko vzdelávacích workshopov. Prejdeme k odboru Dizajn digitálnych aplikácií. Ste jeho spoluzakladateľkou, a tak určite viete aký je o tento odbor záujem a či majú mladí ľudia vedomosť o tom, že existuje takáto možnosť štúdia? Budem úprimná…Tento odbor nie je ľahký. Mnoho uchádzačov, bavíme sa o takých, ktorí teda prichádzajú zo základnej školy na strednú, si myslí, že na našej škole sa len kreslí. Nie je to pravda, síce ide o kreatívnu školu, je to náročné. Každý uchádzač, ktorý k nám ide, musí mať estetické cítenie, má dva roky výtvarnú prípravu, musí vedieť kresliť — 4 roky má kresbu, vizuálnu komunikáciu, musí zvládať to, čo zvláda študent na grafickom dizajne plus má aj ďalšie povinnosti. Jednou z nich je napríklad nutnosť ovládania základy programovacích jazykov. Náš odbor spája kreatívne zručnosti s novými technológiami, o to je to náročnejšie. Veľa uchádzačov má obavy, ale hlásia sa aj takí, ktorých rodičia pracujú v IT sfére a istým spôsobom ich naviedli, že toto je budúcnosť a s týmto odborom si budeš vedieť nájsť prácu. Avšak, stále takýchto prípadov je málo. Snažíme sa oslovovať študentov na základných školách, pretože si chceme naplniť cieľ, že naši študenti majú možnosť sa uplatniť hneď po strednej škole na trhu práce. O pozície je záujem, niektorí študenti už počas strednej školy majú stáže v dizajnových štúdiách. Skúste nám bližšie priblížiť, aké predmety učíte na tomto odbore. Učím UX dizajn, stratégiu digitálnych produktov, kde sa venujeme od výskumu až po testovanie, ďalej učím aj digitálny marketing. Okrem toho učím aj dejiny digitálnych médií a teóriu reklamy. Gro tvorí práve Stratégia digitálnych produktov. Vybrané výstupy študentov z predmetu Stratégia digitálnych produktov v prepojení s Umeleckou praxou, ktorý vedie Ľubica Reváková aj so svojimi kolegyňami (zdroj: Ľubica Reváková a UX / Košice): Aplikácia TripMusicAplikácia — Ako sa naučiť hrať na hudobnom nástrojiAplikácia hudobný nôt/listovČo máte na práci v UX komunite a v školstve najradšej a čo nemáte príliš rada? Na práci v UX / Košice ma najviac baví, že vždy príde niečo nové, spoznávam nových ľudí a nové možnosti, hľadám riešenia na problémy. A ako veľké negatívum beriem pandémiu, pretože nám nedovolí realizovať offlinové aktivity. UX /Košice je postavené najmä na stretávaní, networkingu a budovaní rôznych vzťahov. Či vzťahy študenti, pokročilí alebo profesionáli, a zároveň tieto vzťahy prepájať. Kvôli pandémii sme museli veľa našich aktivít zrušiť a presunuli sme sa do online priestoru. Avšak, ten online priestor zo začiatku bol dobrý, ale teraz sama na sebe pociťujem, že som unavená a vyčerpaná z toho online sveta. Museli sme zriediť naše aktivity v online prostredí a to nás veľmi veľmi mrzí, pretože sme mali plány. Snažíme sa stále byť pripravení na to, keď pandémia skončí a budeme sa môcť začať stretávať a realizovať naše plány. V školstve mám veľmi rada prácu so žiakmi, aj keď je to niekedy veľmi náročné. Uvedomujem si fakt, že tú spätnú väzbu a energiu od žiakov, ktorú od nich dostávam nie je na každom pracovisku. Pri študentoch mladnete, keď ste obklopený mladými ľuďmi, tak aj vy dušou, telom, rozumom mladnete. Cítim veľkú silu a optimizmus pri práci so študentmi. A čo je náročné v školstve? Jednoznačne byrokracia. Niekedy mám pocit, že som viac administratívny pracovník ako učiteľ, čo ja chcem byť viac s tými žiakmi, chcem s nimi robiť aj dizajnové aktivity. Aké máte plány máte do budúcnosti s UX Košice a s odborom Dizajn digitálnych aplikácií? UX / Košice sa nezameriava len na školy, začiatočníkov, ale aj na podporu UX profesionálov. Snažíme sa im ponúknuť prostredie na spoluprácu, vedieť im ponúknuť výmenu skúsenosti, vzdelávacie aktivity a tak ďalej. Cieľom je aj prepájanie vzťahov medzi UX profesionálmi a začiatočníkmi, práve kvôli pomoci a vzájomnej podpore. Čo sa týka odboru, Dizajn digitálnych aplikácií, tak uvidíme ako prebehne schvaľovací proces. My by sme boli, samozrejme, radi keby tento odbor pokračoval ďalej a aby boli absolventi úspešní a žiadaní na trhu práce. Samozrejme, tento odbor nie je len o mne -ja ho síce vediem, ale je dôležité mať dobrých kolegov, odborníkov a tím ľudí, ktorých mám. Keby neboli tak by sa nepodarilo tento odbor založiť a rozvíjať ho. Ďalej spolupracovať s profesionálnymi dizajnérmi, nielen s GlobalLogicom, v súčasnosti spolupracujeme aj s dizajnérmi z Tatra banky na dizajnových projektoch. Dúfam, že spolupráce sa budú viac a viac ďalej budovať a presúvať sa aj do prostredia základných škôl a na iných stredných školách. Vidím veľký zmysel dobrovoľníctva, a tak sa snažím zapojiť väčšinu študentov do UX / Košice. Pri nejakých vizualizáciách či eventoch a tak. Posledných pár rokov sa aktívne venujete UX. Určite ste sa stretli so zdrojmi či literatúrou, ktorá je zaujímavá a poskytuje nejaké tipy, triky zo sveta UX. Vedeli by ste nám niečo odporučiť? Zo začiatku mi veľmi pomohla kniha Web ostrý ako břitva od Jana Řezáča, na základe ktorej som sa zorientovala v oblasti UX a webdizajnu. Potom klasika, od Steva Kruga mi pomohla knižka Nenuťte uživatele myslet, skôr je zameraná na testovanie, prečo je dôležité realizovať UX Research. Začala som čítať aj knižku Design na každý deň od Dona Normana, to je skôr na to pochopenie o čom je použiteľnosť, prečo je dôležitá a podobne. Ďalej čo sa týka pochopenia používateľa a jeho myslenia je 100 Things every designer needs to know about people od Susan Weinschenk. Pre mňa „Biblia,“ teda kniha, ktorá mi najviac pomohla a pomáha po odbornej stránke je This is Service design doing od skupiny autorov Marc Stickdorn, Markus Edgar Hormess a Adam Lawrence.Teraz, v súčasnosti je to pre mňa taká top. Je to skôr na pochopenie dizajnových procesov, ako ich riešiť a podobne. Na SUXA stránke máme sekciu ako začať s UX, ďalšie zdroje aj pre začiatočníkov, ale nielen pre nich, linky, zdroje, videá, aké existujú UX komunity na Slovensku. Komunita UX Košice má aj vlastný YouTube kanál, ktorý môžete nájsť pod týmto linkom. A na záver, chcete niečo povedať alebo odkázať budúcim alebo súčasným študentom UX dizajnu? Ak by som to mala zhrnúť, prečo UX, tak je to z toho dôvodu, že UX nás, ľudí, učí byť empatický. Človek si uvedomí až pri UX, aké je dôležité myslieť nie na to, čo chcem ja, ale to čo chce ten používateľ. Povedala by som, že základným pilierom UX je empatia. Ďalej, určite keď idete navrhovať stoličku, či aplikáciu pre slabozrakých alebo navrhovať nejakú reklamu, je nutné vždy myslieť v prvom rade na to, kto to bude používať. Nejde o to, či sa to páči mne, ale či to používateľ vie používať. Dôležité je uvedomiť si, že musím myslieť na používateľa, a že je na prvom mieste. Galéria Ľubice Revákovej a Komunity UX Košice (zdroj: Ľubica Reváková a UX / Košice) Ľubica Reváková s Peťom Leškom na Workshope Service DesignĽubica Reváková s kolegyňami na Figma meetup KošiceĽubica Reváková so svojimi žiakmiRozhovor s Ľubicou Revákovou — stredoškolskou učiteľkou, spoluzakladateľkou komunity UX Košice a… was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Karetní metodiky pro design služeb

Jaké karetní metodiky existují? Kdy a jak se dají při designování využívat? A co vlastně jsou? Pod karetní metodikou se skrývá vše, co je vytvořeno v karetním formátu a vztahuje se k dané oblasti — v tomto případě designu služeb. Karetní metodiky jsou velmi oblíbeným pomocníkem (nejen) při designovém procesu, a podle Robina Roye s Jamesem P. Warrenem [1] je to dáno právě tím, že jsou kartami. Umožňují tedy „přehledně shrnout informace, metody nebo ověřené postupy“, které pak designéři mohou snadno aplikovat [1]. A jak to funguje? To už záleží na jednotlivých balíčcích. Roy a Warren ve své analýze karetních metodik odkazují na kategorie, do kterých své balíčky dělí Ola Möller v MethodKit. Jsou jimi „framework cards“ (tedy karty se seznamem úkolů), „index cards“ (přehledy informací/metod), „libraries cards“ (důležité údaje), „strategy cards“ (myšlenkové strategie), „grid cards“ (kritéria výběru) a „visual inspiration cards (obrázky s textem) [1]. Toto rozdělení podle formátu ale je z roku 2014. Dnes jsou už balíčky na stránkách MethodKitu rozděleny do kategorií, které reflektují spíše jejich účel než formát. Mají tak balíčky pro: - mapování a plánování, - plánování workshopu, - práci s architekturou a městy, - nebo tzv. „labs“, které slouží pro různé situace i mimo projekty [2]. Takovýchto rozdělení je spousta, třeba zmiňovaní Roy a Warren na základě dělení MethodKitu a své analýzy vytvořili kategorie „systematické designové metody a postupy“ pro analýzu a řešení designu, „human-centered design“ pro design zaměřený na uživatele produktu, systému nebo služby a „design specifický pro určitou oblast“, například pro grafický design, designování pro muzea, designování služeb vedoucích ke snížení kriminality apod. [1]. Posledním rozdělením, které tu zmíním, jsou kategorie vytvořené Haritaipan [3]. Podle ní se dají karetní metodiky pro design služeb rozdělit do dvou hlavních kategorií — 1) poskytující inspiraci a širší záběr a 2) vyzývající k akci. Obě se pak dělí ještě do dalších podkategorií. Po docela dlouhém úvodu se konečně dostávám k přehledu různých karetních metodik a jejich zařazení do kategorií. MethodKit V současnosti má již 82 různých karetních balíčků, ať již k service designu, brandingu, behavior design nebo i třeba gender equality. Jejich slovy „tvoří nástroje, které jsou sluhy, nikoli pány“ [2]. Kvůli svému provedení by je Haritaipan zařadila do kategorie „poskytující inspiraci a širší záběr“, pomáhají totiž s mapováním, plánováním i nahlížením na projekt z jiných úhlů. Values by Carreras Při práci na projektu můžete pracovat s hodnotami jeho budoucích uživatelů. Může se vám hodit, abyste žádnou důležitou nevynechali, případně si s týmem zkonkretizovali, co jaká hodnota představuje. I tyto kartičky by spadaly do kategorie „poskytující inspiraci a širší záběr“. A kvůli zaměření na hodnoty uživatelů, se dá mluvit o Human-centered design kategorii Roye a Warrena. Constraints Balíček přímo pro webdesignéry. Pracovat s ním můžete na víc způsobů — například vybrat 3 karty, které musíte v ten den „splnit“. Zasekli jste se na problému? Kartičky vám pomohou zamyslet se nad ním i jinak. 75 Tools for Creative Thinking Celkem obsahuje 5 různých balíčků barev, rozdělených podle fáze designování. Formátem jsou velmi podobné KISKovým Libdesign kartám. Obsahují grafiky ke konkrétním metodám na jedné straně, přesný návod s dalšími podrobnostmi na straně druhé. Libdesign sada Od 75 Tools se liší tím, že proces rozdělují proces do 4 fází namísto 5. Jinak mají ale podobný formát — konkrétní metody s návodem, časovou náročností a vším, co byste mohli potřebovat. Taky je můžete libovolně kombinovat a namyslet si postup projektu. Na webu si jimi můžete rovnou prolistovat. The Design Deck Chcete porozumět grafickému designu? Nebo hledáte inspiraci pro váš vizuál? Edukativní balíček 52 karet by vám mohl vytrhnout trn z paty. Věnuje se od typografie, přes vzory, po barevné palety. Celý designový proces s ním sice nevytvoříte, ale pro ty grafické části na projektu poslouží dobře. A také si s ním zahrajete Prší. 18F Methods Dalším z balíčku, který obsahuje různé metody rozdělené do 5 fází projektu. Přidává i fázi „fundamentals“, ve které se například věnuje náboru zaměstnanců nebo soukromí. Oproti 75 Tools a Libdesign sadám, je tato sada plná textu. Spíše než na workshop se hodí na porozumění jednotlivým metodám. Také neobsahuje žádné grafické prvky. Desing Thinking Method Cards Jedná se sice o e-book, ale je plný 40 „kartiček“ se 40 metodami, které se vám mohou při designovém procesu hodit. Nedohledala jsem, jestli existuje i analogická verze — což může být někdy výhoda, jindy naopak. Nemůžete je třeba poskládat vedle sebe, ale zase je můžete mít vždy při ruce. Circular Design Guide Tento balíček vám přímo neprozradí jednotlivé metody, ani z něj nepřipravíte postup designování vašeho projektu. Místo toho vám ale napoví, co řešit a na co nezapomenout při cirkulárním designování. A proč bychom měli designovat hlavně tak. Designing for and with Girls Také e-book, ale i v něm je popsáno 20 metod způsobem, který by balíčkem karet klidně mohl být. Přestože je kniha zaměřená na reproduktivní práva dospívajících dívek, dá se aplikovat na více projektů, které problémy dívek řeší. Metody už jsou totiž navržené/upravené přímo pro ně. PLEX Cards Tento balíček můžete využít například pro rychlý brainstorming nápadů nebo vytváření příběhů. Jedná se o hravější formu designování, může dopomoci při přemýšlení nad situacemi, ve kterých bude projekt fungovat. COOPER HEWITT Collection Trošku jiný pohled na designování můžete získat pomocí tohoto balíčku, ve kterém je 12 jmenovek, 12 otázek a 36 taktických karet. Díky tomu můžete lépe identifikovat, co můžete zlepšit, a případně rovnou i metody, jak. Oproti například 75 Tools nebo 18F Methods, mají tyto karty minimum textu, máte tedy více prostoru k interpretaci. Design Play Cards Karty o udržitelném designu, které si můžete stáhnout a připravit sami. Provedou vás metodami z kategorií strategie, problém a inspirace. Stejně jako cirkulární design, i toto bychom měli řešit všichni. Gamestorming Rozhodně by se v tomto přehledu měl objevit i projekt Gamestorming, a to proto, že i on se dá využívat jako karty. Na ozvláštnění designového procesu super, navíc tím můžete zase jinak zapojit představivost. Třeba pomocí Show and tell. Pitchdeck Pomocí dvou skupin karet — společnosti a produkty/služby — můžete vytvořit svůj business plán. Jeden člověk bude hrát investora, ostatní podnikatele, kteří se snaží svými nápady (začínajícími „It’s like the *Netflix* of *plants*“) investora oslovit. Ten nejlepší nápad s plánem vyhrává. Možná váš vlastní business plán nenapadne hned, ale proč nevyzkoušet další způsob, jak jej vytvořit? Oblique Strategies A na konec kartičky, které vznikly už v roce 1975. Nevíte už, co ani jak? Na překonání kreativního bloku doporučuji. Oproti předchozím zmiňovaným balíčkům nemáte na těchto napsaný konkrétní postup a veškeré sdělení předají v 1 větě, někdy ani to ne. Třeba „think of the radio“ nebo „cluster analysis“. P.S.: a jejich generátor je i online. Víckrát. Toto není přehled veškerých karetních metodik pro design služeb nebo jejich kategorizací. Pro něco takového doporučuji pročíst Robina Roye a Jamese P. Warrena, ti jich analyzují rovnou 155. Nebo Laritu Haritaipan, ta se zabývá 112 existujícími balíčky. Případně Christian Wölfel s Timothy Merrittem. Zdroje: [1] ROY, Robin; WARREN, James P. Card-based design tools: A review and analysis of 155 card decks for designers and designing. Design Studies, 2019, 63: 125–154. Dostupné z: https://reader.elsevier.com/reader/sd/pii/S0142694X19300171?token=A08086CC1560378DDA333B003BCA8617BC40265E005D7F448331B952B5E2DA177558E0E17F3E3D2076EEEBA6D71F7DFC&originRegion=eu-west-1&originCreation=20211110124221 [2] MÖLLER, O. (2021). 82 creativity card decks. MethodKit. Dostupné z: https://methodkit.com/research-method-cards/. [3] HARITAIPAN, Lalita. Towards the creation of creativity tools for real-practice: A review of 112 design tools in the market. The Design Journal, 2019, 22.4: 529–539. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/14606925.2019.1613800 [4] WÖLFEL, Christiane; MERRITT, Timothy. Method card design dimensions: A survey of card-based design tools. In: IFIP conference on human-computer interaction. Springer, Berlin, Heidelberg, 2013. p. 479–486. Dostupné z: https://link.springer.com/content/pdf/10.1007/978-3-642-40483-2_34.pdf Karetní metodiky pro design služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2021

Výběr nejzajímavějších článků z Design Issues za 2021

Úvod Design Issues je první americký akademický časopis, který zkoumá historii designu, teorii a kritiku. Tento časopis nabádá ke zkoumání kulturních a intelektuálních otázek provázejících design. Pravidelnými příspěvky jsou teoretické a kritické články profesionálních a vědeckých přispěvatelů, rozsáhlé recenze knih a výstav a vizuální sekvence. Do časopisu přispívají často i hosté jejichž příspěvky se soustředí na konkrétní témata, jako je historie designu, rozhraní mezi člověkem a počítačem, návrh služeb, návrh organizace, návrh pro vývoj a metodika produktového designu [1]. Obálku nejnovějšího dílu časopisu si lze prohlédnout na obrázku níže [2]. Jednotlivé díly Design Issues jsou vydávány čtyřikrát ročně Massachusettským technologickým institutem. Každý díl je k dispozici i online skrze MIT Press Direct. Pro přečtení článku je nutné si ho koupit, ale je možné i koupit pouze vybraný příspěvek, který čtenáře zajímá. Jako ukázku obsahu jsou některé příspěvky dostupné i zdarma. New Perspectives on Swiss Graphic Design Článek staví na výsledcích výzkumného projektu, „ Switzerland Graphic Design and Typography Revisited.” Do projektu se zapojilo 12 výzkumných pracovníků ze 7 švýcarských univerzit a 13 přidružených výzkumníků. Výzkum trval po 4 roky. Byl to tedy největší akademický výzkumný projekt v oblasti designu, který kdy financovala Švýcarská národní vědecká nadace — organizace na podporu vědeckého výzkumu pověřená švýcarskou federální vládou. Tento výzkumný projekt byl zaměřený na švýcarský grafický design a typografii a její stále se rozvíjející odkaz, reputaci a status ve třech dílčích projektech: „Zásady vzdělávání,” „Sítě praxe,” a „Strategie šíření.” Projekt nepovažoval švýcarský grafický design a typografii jako monolitický styl, ale jako mnohastrannou konstrukci v rámci mezinárodního diskurzu. Tato perspektiva byla vzata v úvahu naskrz výzkumnými skupinami, které byly vytvořené ze švýcarských a zahraničních výzkumníků. Skupiny vymyslely různé drobné příběhy, které společně nabízely více ucelenou a flexibilní interpretaci „švýcarského grafického designu a typografie“ než dosavadní literatura. Tyto příběhy zpochybnily existující zavedené chápání švýcarského grafického designu v různých směrech [4]. Split-Screen: Videogame History Through Local Multiplayer Design Tento článek poskytuje historický pohled na evoluci vývoje produkce videoher tím, že zkoumá, jak byly role dvou herních vzorů „spolupráce“ a „soupeření“ změněny ve hraní videoher se sdílenou obrazovkou (SSP) během posledních pěti desetiletí. V současném kontextu SSP odkazuje na návrh více lokálních „pozic hráčů,” které nabízí možnost hráčům přímo ovlivnit mechaniku videohry, která je hraná na jedné obrazovce. Christopher Alexander a jeho kolegové vytvořili designové vzory jako řešení designových problémů u těchto videoher. Vzory staví na dvou vektorovém modelu designu videoher. Tento model se na praxi dívá prostřednictvím řešení problémů souvisejících se sdílenou obrazovkou. Ekonomické a technologické vektory výroby videoher představují dvě síly, které ovlivňují proces návrhu a konečnou volbu vzorů návrhu. Ekonomická síla představuje potřebu, aby videohra byla zisková. Technologická síla představuje omezení, která daný stroj (nebo hardware) klade na designéra. V souladu s tím článek ukazuje, jak rovnováha mezi těmito dvěma vektory kolísá napříč třemi historickými érami designu videoher. Autoři ve článku dospívají k názoru, že sdílená obrazovka byla dříve obzvláště žádoucím faktorem v raném komerčním designu videoher, ale ten se postupně stal problematickým kvůli hospodářskému a technologickému vývoji v průmyslu [5]. “Fashions of the Future”: Fashion, Gender, and the Professionalization of Industrial Design Vztah mezi módou a průmyslovým designem jako profesemi nebo diskurzivními obory byl jen zřídkakdy zkoumán z historické perspektivy. Tento článek zkoumá dynamiku mezi oběma obory v klíčovém okamžiku kulturní historie USA, před vypuknutím druhé světové války. Článek uvádí, že časopis Vogue poskytl průmyslovým návrhářům příležitost využít kulturní vzdálenosti mezi módou a průmyslovým designem jako diskurzivními oblastmi. Tyto oblasti kontrastují mezi profesionálním mužským postavením průmyslového návrháře a ženským čtenářem módy. Docházelo takto k vytvoření jasné genderové hranice mezi profesionálním a neprofesionálním výrobcem a spotřebitelem. Vogue nabídl průmyslovým designérům ideální platformu, na níž se mohli při stimulaci spotřebitelských výdajů spojit se ženami. Tímto způsobem byla profesionalizace designu utvářena interakcí a závislostí na ženském spotřebiteli způsoby, kterými se historici designu dosud plně nezabývali. Historik módy Christopher Breward zkoumal, jak módní časopisy rásovali genderovou hranici mezi veřejnou a soukromou sférou. Breward tvrdí, že módní časopis Vogue zprostředkovával genderovou vzdálenost mezi producentem (mužem) a spotřebitelem (ženou), a to prostřednictvím jazyka a obrazů, které posilovaly rozdíl mezi domácí ženskou sférou a veřejným mužským světem. Feminizace konzumní kultury proběhla souběžně s profesionalizací a následně pomohla utvářet nerovnoměrné rozložení sil napříč designovými disciplínami. Profesionalizaci lze obecně definovat jako proces, kterým povolání získává profesní postavení ve společnosti. Nejběžnější trajektorií profesního statusu je akreditace vysokých škol jako vstupního místa a instituce profesních organizací, které ukládají etické kodexy pro regulaci profesního chování a stanovují hranice kolem profese. V polovině dvacátého století by se prostřednictvím založení profesionálních projekčních organizací po celé Evropě a Spojených státech dalo říct, že design dosáhl jakéhosi „poloprofesionálního statusu.” Nicméně, v roce 1939 byl průmyslový design stále nejasné a neznámé zaměstnání pro většinu populace [6]. Knowledge Design-Visual Rhetoric in Science Communication Tento článek se zaměřuje na grafický design ve vědecké komunikaci jako podobor obecnější oblasti znalostního designu. Vědci i vědečtí komunikátoři používají grafický design ke sdělování svých poznatků ať už jiným vědcům, zájmovým skupinám nebo široké veřejnosti. Používání grafů a dalších vizuálů, včetně diapozitivů, plakátů a podobně, se stalo základem vědecké komunikace. V posledních letech se v důsledku digitalizace enormně zvýšila dostupnost obrazů a vizuálů i možnost vytvářet si vlastní vizualizace. Vizuální prvky se tak staly životně důležitým prostředkem pro předávání informací a zpřístupňování znalostí. V oblasti informačního designu již byla vykonána důležitá práce na ztvárnění faktů a dat, která je z velké části ovlivněna příspěvky od Otta Neuratha a Edwarda Tufteho. Pokud jde o vzhled vizuálů, tak Josef Müller Brockmann nabízí koncepční základy. Článek se převážně věnuje rétorickému přístupu ke grafickému designu ve vědecké komunikaci, který se pouští do všech oblastí grafického designu. Grafika ve vědecké komunikaci není pouhým prostředkem k elegantnímu přenosu, kondenzaci či systematizaci faktů. Stejně jako u všech forem jsou komunikace vázány nebo registrovány v diskurzivním kontextu předchozích použití. Grafika tak nejen vizualizuje informace (ikonickým nebo symbolickým způsobem), ale také indexuje postupy, komunity a žánry konkrétních oborů, čímž slouží jako účinné emblémy vědecké identity. Jürgen Spitzmüller se tímto argumentem zabývá ve své analýze typografie v akademické komunikaci. Vychází ze socio-lingvistické teorie společenské polohy a identifikace. Spitzmüller ukazuje, jak je grafický design disciplinární praxí ve dvojím smyslu slova vizualizující i indexující [7]. Zdroje: [1] Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): Massachusetts Institute of Technology, [2021] [cit. 2021–12–08]. Dostupné z: https://direct.mit.edu/desi [2] M. SUSANKA, Thomas a Olaf KRAMER. Knowledge Design-Visual Rhetoric in Science Communication. Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): The MIT Press, 2021, 2021, 37(4), 1 [cit. 2021–12–08]. ISSN 1531–4790. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1162/desi_a_00653 [3] About [online]. Cambridge (Massachuttes): The MIT Press, [2021] [cit. 2021–12–09]. Dostupné z: https://direct.mit.edu/books/pages/about [4] FORNARI, Davide, Robert LZICAR, Sarah OWENS, Michael RENNER, Arne SCHEUERMANN a Peter J. SCHNEEMANN. New Perspectives on Swiss Graphic Design. Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): Massachusetts Institute of Technology, 2021, 37(1), 7 [cit. 2021–12–09]. ISSN 1531–4790. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1162/desi_e_00620 [5] KARHULAHTI, Veli-Matti a Pawel GRABARCZYK. Split-Screen: Videogame History Through Local Multiplayer Design. Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): Massachusetts Institute of Technology, April 2021, 8 April 2021, 37(2), 1 [cit. 2021–12–09]. ISSN 1531–4790. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1162/desi_a_00634 [6] ARMSTRONG, Leah. “Fashions of the Future”: Fashion, Gender, and the Professionalization of Industrial Design. Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): Massachusetts Institute of Technology, 2021, 23 June 2021, 37(3), 5–7 [cit. 2021–12–09]. ISSN 1531–4790. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1162/desi_a_00644 [7] M. SUSANKA, Thomas a Olaf KRAMER. Knowledge Design-Visual Rhetoric in Science Communication. Design Issues [online]. Cambridge (Massachuttes): The MIT Press, 2021, 2021, 37(4), 5–7 [cit. 2021–12–08]. ISSN 1531–4790. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1162/desi_a_00653 Výběr nejzajímavějších článků z Design Issues za 2021 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Service design ve vzdělávání

I přesto, že je redesign vzdělávání diskutovaným tématem již několik desetiletí, realita je taková, že se jeho podoba od doby Marie Terezie bohužel zase tolik nezměnila. Majorita vzdělávacích institucí praktikuje zastaralou či zastarávající vzdělávací teorii i praxi bez reflexe potřeb soudobé společnosti. Nejčastějším typem výuky zůstává výuka frontální, jež je zaměřena směrem ke vzdělavateli, nikoli vzdělávajícím. K využití technologií ve výuce dochází spíše minimálně či ad hoc z důvodu nenadálých potřeb — příkladem je přesun k online výuce za pandemických opatření. Ve většině případů též nedochází k dostatečné orientaci na budoucí praktické využití studijních poznatků, což potažmo prohlubuje propast mezi sférou studijní a profesní, s dopadem jak na samotné vzdělávající, tak pracovní trh i celou společnost. Jako v mnoha dalších oblastech soukromé i veřejné sféry, nabízí service design i v oblasti vzdělávání několik nástrojů a metod, které reflektují paletu potřeb všech stakeholderů, a pomáhá tyto přetrvávající problémy měnit. Podstatou a hlavním principem service designu je změna za účelem zlepšení aktuálního stavu. Pro to, aby ke změně však vůbec mohlo dojít, vyvstává potřeba po několika komponentách, mezi nimi zejména po tvorbě prostředí, jenž svou atmosférou podporuje a podněcuje k využití inovací, a to jak na úrovni fyzické (zdroje), tak psychické (morální podpora). S tím souvisí i dostatek kreativity, která odbourává nechuť měnit stereotypní a ověřené praktiky a svádí k poznávání a zakoušení nových řešení. Změna ve vzdělávání není nikterak jednoduchá, neboť vyžaduje otevřenou mysl, potřebné nástroje, znalosti a dovednosti, a zejména zájem a chuť k tomu ji provést. Důležité je též, aby změna vycházela z konkrétní vzdělávací organizace a jejích členů, nikoli ze strategie externího dodavatele designové služby, neboť každá změna, má-li být plně funkční, nestačí být pouze přijata. Její integrace je nezbytnou součástí a je potřebné, aby vznikala na základě aktivit a spolupráce mezi zaměstnanci vzdělávací organizace a těmi, kterým vzdělávací organizace slouží, tedy studenty. Service design ve vzdělávání přináší spolupráci všech stakeholderů s vidinou benefitu pro všechny zúčastněné. Podporuje nahlížení na vzdělávání z perspektivy vzdělávajících a podněcuje k reflexi vhodných metod i forem jejich vzdělávání, které pramení ať už z osobnosti studentů, jejich sociálně-kulturního zázemí či generačního vlivu. Neopomíjí však ani vzdělavatele, jež se snaží podpořit zejména ve vyšší interakci napříč komunitou vzdělavatelů, sdílení best practice, ale i materiálů a zdrojů, a dalších iniciativách pro lepší výkon jejich profese. V neposlední řadě service design zohledňuje i přínosy pro zaměstnavatele vzdělávací organizace či stát, a to například ve vyšší účasti studentů na vzdělávacích aktivitách, podpoře dobrého jména organizace, její atraktivitě a uznání, ať již v měřítku státním, tak světovém. Benefity, jež kvalitní a efektivní vzdělávání přináší pro společnost jako celek, jsou též značné, a to jak z hlediska ekonomiky, tak při řešení zásadních globálních problémů (chudoba, kriminalita,…). Byť hned v úvodu vyzněla jistá kritika stavu současného vzdělávání, existují jisté výjimky — konkrétní jedinci, vzdělávací organizace, sdružení a ziskové či neziskové iniciativy, které pojí touha po změně status quo na poli vzdělávání. Některé praktiky jsou již aplikovány v praxi, jiné se diskutují, testují či pilotují. Jedním z možných příkladů praktikování service designu pro změnu vzdělávání byla iniciace výzkumu, jenž proběhl na střední škole Credo v Kalifornii a univerzitě Buenos Aires Institute of Technology (ITBA). Výzkum byl postaven na dotazování studentů o jejich ideálu vzdělávání, a tedy získání lepších představ o jejich potřebách. Výzkumné otázky přitom byly rozděleny do několika okruhů: * Co by se dle mého názoru měla moje generace učit? * Jak bychom se měli dané věci učit? * Jaký by měl být vzdělávací systém? * Jak by vypadalo moje vysněné vzdělávání? * Jak se domnívám, že bude vypadat vzdělávání v budoucnu. Během dotazování zazněly konkrétní otázky jako “Co je pro mne důležité vědět, abych byl připraven do budoucna a proč?”, “Co bych se chtěl ve škole učit?”, “Jak se nejlépe učím a jak by mohli učitelé přispět k tomu, abych se učil co nejlépe?”. Některé otázky se dotýkaly i představ studentů o vzdělávání k roku 2035, které však zároveň značily i jejich požadavky na vzdělávání aktuální. Vzhledem k věku dotazovaných byl výzkum obalen příběhem, tudíž byl hravý a podněcoval k větší otevřenosti při sdílení. Byť není možné dohledat další kroky obou vzdělávacích institucí při redesignu vzdělávání, výzkum mohl každopádně posloužit jako právní fáze pro změnu vzdělávacích praktik. Příkladem redesignu vzdělávacího programu je též Entrepreneurship Education centrum při Salentské universitě v Itálii, u kterého je možné pozorovat, oproti příkladu prvnímu, již druhou část double diamond modelu. Vyučující zmíněného programu byli z důvodu pandemie nuceni přetvořit výukové moduly tak, aby byli funkční i v online prostředí. Přesun programu do online podoby nesl, s ohledem na aktivity zaměřené na kreativní myšlení, kooperaci či tvorbu projektů, zejména při zachování hodnoty jednotlivých aktivit, jisté výzvy. I proto byla více než žádaná zpětná vazba od studentů i po již přetvořené online podobě programu, aby co nejvíce korelovala jak s cílem kurzu, tak s potřebami studentů. Zmíněny byly dva příklady využití service designu ve vzdělávání konkrétních vzdělávacích organizací, avšak redesign vzdělávání může být podnícen i na úrovni celosvětové či celostátní. Takovým příkladem je, nyní již ukončený, program Building schools for the future (BSF), iniciovaný britskou vládou, zaměřený na redesign středních škol. K vyhlášení BSF došlo roku 2003 s ideou přetvořit fyzické prostředí vzdělávacích zařízení (modernizace budov i jejich vybavení) tak, aby korelovala s potřebami a výzvami 21. století a angažovala jak studenty, tak vyučující, v novém způsobu vzdělávání a dávala jim najevo jejich hodnotu ve vzdělávacím procesu. Do roku 2010 přitom bylo přestavěno 178 škol a dalších 231 v procesu přestavby. Zpětné vazby jak od vyučujících, tak studentů, byly přitom velmi pozitivní. Další iniciativou, jež stojí za zmínku, je Minerva project, která je ziskovou organizací napomáhající s designovým procesem ve vzdělávací praxi. Mezi její hlavní myšlenky spadá podpora interdisciplinárního kurikula a uvědomělého učení. Minerva project zohledňuje měnící se potřeby trhu i generací, během výuky se snaží o maximální podporu interakce mezi vyučujícím a studenty, podněcuje k diskusi, usiluje o získání praktických znalostí a dovedností. Intervencí Minerva projectu vzniká customizované řešení, jenž bývá napojené na klasickou výuku, a to buď v online či hybrid podobě. Více o této iniciativě je možné načerpat z jejich velmi UX friendly webových stránek či z rozhovorů s jejím zakladatelem Benem Nelsonem jako hostem na některém z podcastů či jiném médiu. Jak několik výše zmíněných iniciativ naznačuje, service design ve vzdělávání má své místo a zaslouží si patřičnou pozornost. Změny ve vzdělávání však nemusí přicházet jen od dlouholetých odborníků z dané oblasti, z iniciativy vlády či vlastníků vzdělávacích institucí. Každý z nás se může určitým způsobem podílet na redesignu vzdělávání skrze šíření inspirace či povědomí o tomto tématu. V aktuální době již existuje několik komunit, které se service designu ve vzdělávání věnují a jež věří, že ve skupině je síla. Komunitou věnující se designu jako celku, tedy i problematice ve vzdělávání, je například SDN, komunitou zaměřenou specificky na vzdělávání SDinEd, ale jistě lze nalézt i mnoho jiných, stačí pohledat. Zdroje a další inspirace: https://edukatescotland.wordpress.com/writing/discovering-the-value-of-service-design-within-education/ https://www.brightspotstrategy.com/service-design-thinking-transform-higher-education/ https://www.designingbuildings.co.uk/wiki/Building_Schools_for_the_Future_BSF https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond http://infonomics-society.org/wp-content/uploads/ijcdse/published-papers/volume-6-2015/Pioneering-a-Design-led-Approach-to-Transform-Higher-Education-Services.pdf https://www.minervaproject.com https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/sres.2568 https://open.spotify.com/episode/1nyJi7S7ofO7DcWbX1RArT?si=zGr3c1ctS2CMsK08TSZS0A https://open.spotify.com/episode/5wz8SACGjpZbc1V88HeR2m?si=zTp2sn2JRb6KKcwOoMwFOg http://publications.cetis.org.uk/wp-content/uploads/2011/02/Service_Design.pdf https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0040162520313913 https://thelearningcounsel.com/article/what-education’s-redesign-strategy https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2014/09/the-future-of-college/375071/ https://www.uxmatters.com/mt/archives/2020/12/exemplifying-service-design-principles-a-schools-reopening-strategy.php https://open.spotify.com/episode/5wz8SACGjpZbc1V88HeR2m?si=zTp2sn2JRb6KKcwOoMwFOg https://youtu.be/zAVLmjckxIQ Service design ve vzdělávání was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Nejlepší design služeb 2021: Od žádostí o azyl po nízkokontaktní restaurace

Service Design Network oznámil výherce šestého ročníku Service Design Awardu 21. října 2021 na celosvětové Service Design konferenci. Oceněné projekty vybrala mezinárodní porota expertů na design služeb, a to ve třech kategoriích: komerční design služeb, design služeb ve veřejném a neziskovém sektoru, a studentské projekty. Které projekty byly oceněné? V čem jsou výjimečné? Čtěte dál a nechte se inspirovat dobrou praxí zahraničních kolegů! Opakujícím se tématem tohoto ročníku je nepřekvapivě COVID-19 a specifické problémy pro design služeb, které s sebou přinesla. © 2021 Service Design NetworkOdvolání se proti zamítnutým žádostem o imigraci a azyl ve Spojeném království Designové studio Engine Group získalo SD Award za design služeb ve veřejném a neziskovém sektoru za jejich projekt pro Her Majesty’s Courts and Tribunals Service ve Spojeném království. Designovali v něm reformu procesu odvolávání se proti zamítnutým žádostem o imigraci a azyl, co-design přitom hrál stěžejní roli během celého designového procesu. Prvním krokem bylo detailní zmapování současných procesů a stakeholderů. Podniknut byl rozsáhlý uživatelský výzkum, v rámci kterého zjišťovali trápení a potřeby žadatelů. Principy univerzálního designu se například ukázaly být zvlášť důležité, jelikož angličtina obvykle není mateřským jazykem žadatelů. Zprostředkování jejich reálných zkušeností úředníkům a soudcům vedlo k větší empatii a porozumění jejich nelehkým životním osudům během vyřizování žádostí. V rámci projektu vznikla online platforma, jenž výrazně zjednodušila a zefektivnila proces odvolávání se, což šetří čas a nervy jak žadatelů, tak úředníků a soudců, a také peníze daňových poplatníků. Rozsah projektu však byl širší, designeři se také věnovali designu služeb poskytovaných fyzicky a ovlivnili relevantní procesy nejen u zadavatele, ale i u dalších vládních úřadů. V neposlední řadě designéři klientům předali také designové myšlení, které nadále využívají k udržování a zlepšování služby. https://medium.com/media/a3e81b14dc6d2a24726e0723f91e3e02/hrefDetailně se o projektu dočtete na webu SDN. Customer Experience a zdravotní pomůcky pro nedoslýchavé Smart Design bylo oceněno za nejlepší design služeb v komerční sféře za jejich projekt pro Amplifon se sídlem v USA. Amplifon je nadnárodní firma dlouhodobě se zaměřující na zdravotní pomůcky pro nedoslýchavé. S pomocí designu služeb se jim podařilo radikálně proměnit cestu zákazníků službou od chvíle, kdy si lidé uvědomí, že mají problém se sluchem, přes proces výběru a nastavení svého prvního naslouchátka, až po chvíli, kdy začnou zvažovat jeho upgrade. Ztráta sluchu je společensky stigmatizované a spojované se stářím. Může trvat roky, než si lidé uvědomí a připustí, že neslyší dobře a ještě déle, než vyhledají pomoc, tato prodleva může mít negativní následky na jejich zdraví i kvalitu života. Designéři se sešli se 160 uživateli a potenciálními uživateli z USA a Evropy a na základě poznatků od nich vytvořili 3 persony a formulovali 5 makro výzev. Ve spolupráci s uživateli pak byly utvářeny priority pro zlepšování služby tak, aby Amplifon mohl celým procesem co nejlépe podporovat své zákazníky. Došlo také k sjednocení vizuální identity napříč zeměmi a aspekty služby, a to včetně webu, marketingu, mobilní aplikace, výzdoby prodejen a proškolení zaměstnanců ve službách. Výsledná služba je tak inovativnější a orientovaná na prožitek skutečných zákazníků, díky čemuž si firma udržuje náskok před konkurencí. https://medium.com/media/433f17ea86460ae57732651c47dc37ae/hrefDetailně se o projektu dočtete na webu SDN. Viditelné výsledky designu služeb v pojištění odpovědnosti zaměstnavatele v Kanadě Workplace Safety and Insurance Board, jedna z největších pojišťoven v Severní Americe, letos byla oceněna za organizační impakt designu služeb ve veřejném a neziskovém sektoru. Od roku 2016 se pojišťovna cíleně zaměřuje na uživatelský výzkum a co-design. Design služeb se stal integrovanou součástí institucionální hierarchie a zaručuje, že zájmy a potřeby klientů budou ústřední při rozhodování pojišťovny. Design se opíral o rozsáhlý výzkum zaměřený nejen na indisponované zaměstnance, ale také odpovědné zaměstnavatele, lékaře a interní zaměstnance, a byl realizovaný mimo jiné prostřednictvím 12 celodenních workshopů v rozmezí 16 měsíců. Nápady, které se osvědčily v prototypech a byly odsouhlaseny právníky a IT pracovníky se následně realizovaly v souladu s principy UCD. Re-design služeb doprovázela digitalizace procesů, které lockdown spojen s pandemií COVID-19 ještě uspíšil a podtrhl jejich klíčovost pro budoucí udržitelnost a kvalitu služby. Po změně na designový přístup pozorovala pojišťovna 80% nárůst spokojenosti svých klientů. https://medium.com/media/05d94cc65acffa4ab0a792dcadb5d63a/hrefDetailně se o projektu dočtete na webu SDN. Škola bez bariér: Integrace dětí imigrantů v Chile Catalina Hepp z Designové školy na Pontificijské katolické univerzitě v Chile byla oceněna za její studentský projekt Škola bez bariér. V posledních letech se zvýšil počet imigrantů do Chile, což vedlo ke kulturním rozdílům ve všech sférách života. Tento projekt se zaměřoval na školství, na rozdíl od jiných projektů se však nezaměřoval primárně na děti imigrantů, ale na přístup místní komunity a školy vůči nim. Studentka nejdřív prozkoumávala problém prostřednictvím pozorování situace během výuky a o přestávkách a skrz rozhovory s učiteli a lidmi z neziskových organizací v oblasti integrace cizinců. Poznatky přenesla do deskové hry, kterou si stakeholdeři zahráli během designového workshopu, ze kterého vzešla myšlenka využití divadla pro zprostředkovávání interkulturního porozumění a empatie. Prototypování a testování navrhovaného řešení probíhalo formou co-designu se studenty. Výstupem byl blueprint a design brief služby. Navržený program se díky financování z grantu mohl uskutečnit na šesti školách a měl trvat šest měsíců, byl však přerušen kvůli epidemii COVID-19. https://medium.com/media/1d0725761b24e9d30efc38cb1c71269c/hrefDetailně se o projektu dočtete na webu SDN. Nízkokontaktnost: restaurace v postcovidové době Projekt Marie Salové z National College of Art & Design v Irsku byl oceněn jako nejlepší studentský projekt v soukromém sektoru. COVID-19 měl zásadní vliv na restaurace, které ve velmi krátkém čase přišly o možnost poskytovat své služby klasickým způsobem a s tím také o 80% svých příjmů. Cílem tohoto projektu bylo navrhnout a prototypovat službu, kterou by během nouzového stavu mohly restaurace poskytovat jen s minimálním přímým kontaktem se zákazníkem. Z výzkumné části na začátku designového procesu vzešlo, že je důležité nabízet služby dodržující striktně protiepidemická opatření, tak, aby se lidé cítili bezpečně, až se budou vracet do restaurací. Obrácenou stránkou problému je však skutečnost, že jakmile se lidé cítí bezpečně, tak opatření nebývají tak pečlivě dodržována. Přitom je však zodpovědností restaurací zajistit svým návštěvníkům hygienické prostředí. Studentkou navržené řešení tohoto problému přenáší 70% interakce mezi zákazníky a zaměstnanci restaurace do digitálního prostředí, čímž je minimalizované riziko nákazy pro obě strany. Objednávku podávají návštěvníci prostřednictvím vlastního mobil, což snižuje počet věcí, kterých se návštěvníci restaurací dotýkají, šetří čas číšníků a umožňuju poskytování jídla rychleji, čímž šetří peníze restauraci, která tak může po znovuotevření částečně kompenzovat ušlý zisk. https://medium.com/media/f54b207e5aaa90b3740f97fe0efb2830/hrefDetailně se o projektu dočtete na webu SDN. Reference Service Design Award 2020/21 Winners & Finalists [online]. Service Design Network, © 2021 [cit. 12. 11. 2021]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/service-design-award-finalists. Nejlepší design služeb 2021: Od žádostí o azyl po nízkokontaktní restaurace was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Představení konceptu Planet Centric Design

Zdroj: Anna Shvets (licence Pexels)Výkyvy počasí, jako třeba vlny veder nebo extrémní srážky, nejsou dnes již žádnou raritou. Ostatně projevy klimatické krize lze vypozorovat i v české krajině. Zejména jižní Morava se dlouhodobě potýká s nebývalými epizodami sucha. Vliv lidské činnosti na klimatickou změnu je nezpochybnitelný. Jak vyplývá z šesté zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, planeta se od předprůmyslové doby bezprecedentně oteplila o 1,1 °C. Tento trend pokračuje i nadále, aniž by došlo k výraznému omezení produkce oxidu uhličitého. Dle prognóz se globální teplota může při aktuálním tempu vyšplhat na hraniční 1,5°C už kolem roku 2030, což je o desetiletí dříve, než předvídala vědecká obec ještě před třemi lety (McGrath, 2021). Není tak divu, že odborníci bijí na poplach. Velké naděje jsou vkládány do přechodu na uhlíkovou neutralitu. Ta by měla být dosažena nejpozději do roku 2050, aby globální oteplení zůstalo pod hodnotou 1,5–2 °C. Zapotřebí jsou k tomu komplexní změny prakticky ve všech sférách lidského života (Otevřená data o klimatu, © 2021). Také v rukou designérů je nyní budoucnost naší planety. Aktuálně před nimi stojí nelehká výzva transformovat obor v udržitelnější variantu v souladu s environmentálními cíli. Základní otázkou je, jak najít vyváženou cestu, která udrží svět lidí i přírody v rovnováze. Jako řešení se nabízí Planet Centric Design. Jde o nové hnutí navrhující metodologii, která umožňuje vytvářet produkty a služby přátelské k životnímu prostředí. Základním východiskem je nesoulad mezi přírodou, společností a technologiemi. Mnohé přírodní systémy jsou velmi komplexní a jako společnost zatím nemáme dostatek nástrojů jim plně porozumět. Jisté je však to, že náš moderní způsob života je dlouhodobě neudržitelný (Planet Centric Design, 2021). Cílem hnutí je tudíž podporovat šetrný vznik inovací prostřednictvím spoluvytváření produktů a služeb, které uspokojí potřeby, touhy a očekávání uživatelů, a integrovat do procesu návrhu i realizace služeb ekosystémy (Wataya, 2021). Designové myšlení tradičně staví na třech principech: žádoucnosti, životaschopnosti a proveditelnosti. V prvé řadě je třeba, aby o danou službu zákazníci projevili zájem. Nadto musí být řešení technicky proveditelné a finančně dostupné. Výše zmíněné Planet Centric Design obohacuje o odpovědnost, transparentnost a systematický přístup. Při navrhování designu služeb je nezbytné chovat se zodpovědně vůči společnosti i přírodě. Je nutné, aby si instituce byly vědomy svého dopadu na životní prostředí předtím, než podniknou změnu k lepšímu. Zároveň by o všech procesech a postupech mělo být průběžně a otevřeně informováno. Uživatelé si mnohdy neuvědomují, jaké zdroje musí být vynaloženy na poskytování produktů a služeb. Vnímají pouze své pohodlí, avšak neuvědomují si dopad na planetu. Vždy je potřeba brát v potaz komplexitu systémů i vzájemnou provázanost všech zainteresovaných stran (Planet Centric Design, 2020, s. 38–41). Planet Centric Design představuje obrat od uživatele ke globálnímu ekologickému systému. Slovy Samuela Hubera (2021) je nutné postoupit od egoismu k planetě Zemi. Neznamená to nutně, že je člověk odsunut z centra do ústraní, naopak jsou jeho potřeby nazírány z perspektivy širších ekologických systémů. Koncept se neorientuje výlučně na životní prostředí, nýbrž pokrývá na strategické úrovni také sociální otázky či ekonomickou stabilitu. V kontextu klimatické krize je totiž design orientovaný primárně na člověka nedostačující. Hlavní problém tkví ve skutečnosti, že je svou povahou antropocentrický. Soustředí se tak na individuální potřeby, touhy a stanoviska, a to bez zvážení dlouhodobých horizontů (Bölz, 2021). Kromě toho je uvedený pohled rovněž problematický co do nedostatečné reflexe nezamýšlených důsledků jednotlivých zásahů (Sevaldson, 2018, s. 518–519). Jeho protikladem je systematický přístup zahrnující celoplanetární potřeby. Daný koncept umožňuje navrátit planetu do procesu navrhování produktů a služeb (Huber, 2021). S podobným paradigmatem jako Planet Centric Design pracuje rovněž multicentrický designový přístup, který umožňuje na problém nahlížet různou optikou a uvědomit si přehlížené souvislosti mezi jednotlivými prvky. Design zaměřený na uživatele je pouze jedním z pohledů a nepřevyšuje ostatní (Sevaldson, 2018, s. 521–522). Zdůraznění sociální a ekologické spravedlnosti v designu lze pozorovat též v transdisciplinárním přístupu Transition design (tzv. design přechodu) s tím rozdílem, že je více radikální a otevřeně antikapitalistický (Peloušková, 2020, s. 5). Zůstává však otázkou, zda se obrat k planetě v designu vůbec může odehrát na pozadí současné středoproudé ekonomie, která je do velké míry zdrojem dnešních sociálně-ekologických problémů. Podle Jacksona (2019) se přijetí nového konceptu neobejde bez hlubších hodnotových změn, způsobů myšlení a vizí společnosti, k čemuž je nezbytné vyvinout velké vzdělávací úsilí. Pro Planet Centric Design jsou charakteristické čtyři základní pohyby ve směru: od lidí k planetě, od kvantity ke kvalitě, od krátkodobých řešení k těm dlouhodobým a v neposlední řadě od striktního přizpůsobení se trhu k přizpůsobení se planetě jako celku (Huber, 2021). Zdroj: Markus Spiske (licence Pexels)Proces navrhování designu v souladu s filozofií Planet Centric Design (2020, s. 10–11) sestává z pěti fází: 1. Příprava — V designerském týmu musí panovat shoda, co se motivace k udržitelnosti týče. Nezbytnou součástí této etapy je prohlubování znalostí a organizace jednotlivců do širších celků. 2. Porozumění — Ve druhém kroku dochází k pochopení, jak daný podnik nebo instituce vytváří hodnoty pro své zákazníky. Během toho jsou odhaleny nedostatky v oblasti udržitelnosti. 3. Definování představ — Organizace definuje, co pro ni znamená udržitelnost a jak souvisí s její strategií. 4. Tvorba — Následuje navržení nových udržitelných a odpovědných konceptů produktů a služeb. 5. Uvedení na trh — Nakonec je novinka v podobě produktu či služby nabídnuta zákazníkům, přičemž klíčová je především komunikace. S environmentálně šetrným designem souvisí cirkulární ekonomika, jež spočívá v designování kvalitních produktů s dlouhou životností, jejich údržbou a opravami, případně v nacházení nových využití pro již existující produkty a materiály, aniž by docházelo ke ztrátám. Jednoduše řečeno, poměr materiálových i energetických vstupů a výstupů by měl směřovat k rovnováze. (Geissdoerfer et al., 2017, s. 766). To platí i pro služby, protože ani ty se neobejdou bez určitého vybavení. Příkladem je hotel či kavárna sestavené z vyřazených lodních kontejnerů. Ačkoli se nám budoucnost jeví nevlídně, nabízí řadu příležitostí pro environmentálně příznivé inovace. Média stále naléhavěji referují o klimatické změně a většina veřejnosti tuto realitu již přijímá, aniž by se k ní stavila skepticky. S tím roste poptávka po udržitelných produktech a službách (Planet Centric Design, 2020, s. 28–29). Společnosti s udržitelným přístupem získávají konkurenční výhodu, dokáží se lépe odlišit a přilákat perspektivní zaměstnance (Dimai a Casaca Lemos, 2020). Významnou oblastí, která nabízí prostor pro zlepšení, je digitalizace. Provází lidskou společnost takřka ve všech aspektech života, avšak kvůli její nehmotné povaze si uživatelé leckdy neuvědomují nezbytnost zdrojů a materiálů pro její existenci. To může změnit aplikace principů udržitelnosti (Planet Centric Design, 2020, s. 32–34). „Zelený“ design se stává čím dál větším trendem. Řada uznávaných zahraničních organizací se dnes již otevřeně hlásí k principům udržitelnosti. Řeč je třeba o Snook, Frog Design, Vincit, SPACE10 nebo Idean a několika dalších. Konkrétně Vincit na svých webových stránkách nabízí sadu nástrojů, opírající se o koncept Planet Centric Design. Na závěr si dovolím uvést také příklad dle mého úsudku zajímavého projektu z české praxe, který razí heslo environmentální a sociální odpovědnosti — Pábení. Tito pionýři předzvěstují změny, jimž se design služeb v následujících letech pravděpodobně nevyhne. Dosud však není jisté, jak rozsáhlých zásahů budeme svědky a zejména zda budou implementovány pohotově, aby přispěly k odvrácení těch nejméně nadějných scénářů vývoje klimatu. Zdroje: BÖLZ, Jonathan, 2021. What is planet-centric design? Futurice [online]. Oct 6, 2021 [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://futurice.com/blog/taking-the-high-road-towards-sustainable-mobility DIMAI, Kathrin a Joana CASACA LEMOS, 2020. Creating a Planet Centric Future. Medium [online]. Jul 24, 2020 [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://medium.com/impossible/creating-a-planet-centric-future-a29fde7d85d7 GEISSDOERFER, Martin et al., 2017. The Circular Economy — A new sustainability paradigm? Journal of Cleaner Production [online]. 2017, 143, 757–768 [cit. 2021–11–13]. ISSN 09596526. Dostupné z: doi:10.1016/j.jclepro.2016.12.048 HUBER, Samuel, 2021. What is planet-centric design? Medium [online]. Jan 28 2021 [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://medium.com/goodpatch-global/what-is-planet-centric-design-8d1754b52fba JACKSON, Chris, 2019. What is planet-centric design? We Create Futures [online]. [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://www.wecreatefutures.com/blog/what-is-planet-centric-design MCGRATH, Matt, © 2021. Climate change: Five things we have learned from the IPCC report. BBC [online]. [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/science-environment-58138714 OTEVŘENÁ DATA O KLIMATU, © 2021. Slovník pojmů. Fakta o klimatu [online]. [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://faktaoklimatu.cz/slovnik¨ PELOUŠKOVÁ, Klára, 2020. Možnosti designu jako transformativní praxe. Artalk Revue. Podzim 2020, (5), 1–8. Planet Centric Design, 2020 [online]. Vincit [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://planetcentricdesign.com/wp-content/uploads/2020/04/Planet_Centric_Planet_web_v3.pdf Planet Centric Design, 2021. Planet Centric Design [online]. Vincit [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://planetcentricdesign.com/ SEVALDSON, Birger, 2018. In: Proceedings of RSD7: Relating Systems Thinking and Design 7 [online]. Turin (Italy) [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/338712689_Beyond_user_centric_design WATAYA, Helena, 2021. Designing for change through life centered approach. Bootcamp [online]. Jul 8 2021 [cit. 2021–11–13]. Dostupné z: https://bootcamp.uxdesign.cc/designing-for-change-through-life-centered-approach-debf6413013e Představení konceptu Planet Centric Design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

„Sbírej zážitky, ne věci.“

To musíš zažít! Zažij svět! „Zažij svět nevidomých.“ [1] „Vyberte vánoční dárky tak, abyste nekupovali hromadu blbostí, ale abyste dopřáli zážitek a krásnou vzpomínku.“ [2] Zážitek — společný jmenovatel předchozích vět je od 90. let minulého století skloňován v nejrůznějších kontextech stále častěji. Vysvětlení se k tomu dá najít celá řada. V lidské společnosti dochází k neustálému vývoji a nejinak tomu je i v oblasti ekonomiky. Co bylo pro naše babičky nemyslitelné, je pro nás běžnou součástí života. Dnes už každý nosí v kapse mobilní telefon, který nejen že není pevně připojen v domácnosti, ale naprostou samozřejmostí je, že má v sobě zabudovaný fotoaparát, WIFI, celou řadu aplikací atd. Chceme víc. Nebo naopak chceme méně? Nelze si nevšimnout rostoucího trendu minimalismu. Minimalisté více přemýšlí o tom, jaké věci si kupují a proč. A ušetřené peníze za věci pak mohou investovat do zážitků. Stále více jsou zážitky tím, čím se lidé definují. Zatímco produkty a služby jsou dodávány zvnějšku a jsou tedy do značné míry externí záležitostí, zážitky jsou čistě osobní, niterní záležitostí daného člověka, jsou neopakovatelnou a jedinečnou součástí každého jednotlivce. Není proto divu, že na to reaguje i ekonomika a přichází se zážitkovou ekonomikou. Pojem zážitková ekonomika je už staršího data, nicméně zpopularizovala ho především dvojice amerických autorů, B. Joseph Pine II a James H. Gilmore, kteří v roce 1998 publikovali článek Welcome to the Experience Economy, tedy přeloženo do češtiny Vítejte do zážitkové ekonomiky. [3] Cesta k zážitku Ekonomika obecně by se dala jiným slovem označit jako hospodaření. Může se jednat o hospodaření jednotlivce, domácnosti, organizace i celého státu. Pro pochopení celého kontextu je dobré si uvědomit, že podobně jako řada jiných oblastí lidského života, i ekonomika se neustále vyvíjí a mění. V zásadě můžeme rozlišit tři základní ekonomické sektory — suroviny, výrobky a služby, které doplňují právě zážitky. Podle nich můžeme vymezit i etapy vývoje. Tím nejstarším sektorem je tzv. primární sektor či prvovýroba. Jedná se o oblast, která zahrnuje veškeré lidské činnosti, kterými lidé z přírodních zdrojů získávají suroviny. Zařadit sem lze zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivost. Na počátku lidé získávali převážně suroviny přímo z přírody. Postupem času přichází sekundární sektor neboli druhovýroba, který lze označit jako výrobu a průmysl. V této oblasti jsou činnosti, kterými se základní suroviny přeměňují na výrobky. Příkladem jsou různá odvětví průmyslové výroby. S dalším vývojem pak přichází terciární sektor, sektor služeb. V této oblasti se již nevytváří hmotné statky, ale poskytují se nehmotné služby. Tyto tři sektory se vyvíjeli postupně s vývojem lidské společnosti, avšak nemůžeme to vnímat tak, že by jeden nahrazoval druhý. Do dnešní doby můžeme sledovat všechny tři sektory. Avšak s narůstajícím číslem roku v kalendáři dochází ke změnám v zastoupení těchto sektorů. Zatímco v době počínajícího zemědělství převažoval primární sektor, s nástupem průmyslové revoluce dochází k výraznému nárůstu sekundárního sektoru a postupem času oba tyto sektory výrazně převažují služby. Není dort jako dort Služby však vývoj ekonomiky neukončují. Často zmiňovaným příkladem, jak se vyvíjí dál, je ukázka, jak se změnil přístup lidí k přípravě narozeninového dortu. V agrární společnosti bylo přirozenou možností, že maminka vzala základní suroviny (mouka, vejce, cukr) a upekla doma vlastní dort. S postupem času a nastupujícím obdobím výrobků a zboží se v obchodech objevily předpřipravené dorty v prášku, kterou stačí jen smíchat s vodou a upéct. Později dochází ke stále větší oblibě služeb, díky kterým můžeme uspořit čas, který je tolik cenný, a dort jednoduše koupíme v nejbližší cukrárně. V tuhle chvíli nám cukrárna poskytuje službu, za kterou už zaplatíme několikanásobně více, než za základní suroviny i než za dort v prášku, ale dort je prakticky bez práce. Moderní doba jde však ještě dále. Nejen že dort nebudeme péct doma ze surovin ani „z prášku“, ani si ho nezajdeme koupit do cukrárny, ale rovnou si objednáme oslavu narozenin v podniku, kde se nám postarají o dort, catering, výzdobu, zábavu a poskytnou nám tak celý zážitek. A zde se dostáváme k zážitkové ekonomice. [3] Od zrna k šálku Jiný, často popisovaným, způsobem, jak ukázat posun od primárního sektoru ke kvadrátnímu, je káva. A to, jak se bude měnit její cena a postoj k zákazníkovi. V primárním sektoru si můžeme koupit kávová zrna a podle svého s nimi naložit a udělat si kávu. Takový šálek kávy nás vyjde ze všech nejlevněji. V sekundárním už kávu někdo upraží a zabalí. Cena za takový šálek kávy se mírně zvedne. Už dostáváme hotový produkt, který je do jisté míry standardizovaný. Kdokoli si kdykoli může koupit sáček kávy stejné značky a docílí stejného efektu. V terciálním sektoru se dostáváme ke službě. V takovém případě si v restauraci či kavárně kávu objednáme a barista nám ji uvaří. Cena takového šálku kávy pak několikanásobně převyšuje náklady spojené s jeho přípravou, zde už platíme za službu. Aby se z šálku kávy stal zážitek, je k tomu třeba dodat něco, co pro daného zákazníka bude silným a zapamatovatelným. Může se jednat o tentýž šálek kávy jako v předchozím příkladu, ale pokud bude podáván například v unikátním prostředí (např. kavárna v Dolních Vítkovicích na věži) nebo pokud bude káva speciálně připravena na míru danému zákazníkovi, je pak tento zákazník ochotný za šálek zaplatit ještě o něco více. [4] Služba je jevištěm a zboží rekvizitou pro zážitek [5] Zážitková ekonomika se vyvinula z potřeb moderní doby. Zboží a služby začínají být nudné. Ne, že by se přestávaly kupovat, ale s ohledem na to, že jsou běžně dostupné, stávají se jakýmsi standardem a lidé chtějí něco víc. Pine a Gilmore rozlišují dva přístupy k zážitkové ekonomice. Ten první je jakousi nadstavbou k produktům a službám. Už okoukanou službu či produkt můžeme zabalit do atraktivního zážitku a zvýšit tak její prodej. Jako zážitek můžeme vnímat službu, která je perfektně přizpůsobena potřebám daného konkrétního zákazníka. V takovém případě je zákazník ochoten si za takový produkt či službu připlatit. Druhý způsob nahlížení na zážitkovou ekonomiku je vytvoření zážitku přímo. Zážitek můžeme vnímat jako to, že dáme přednost návštěvě restaurace, cestování či návštěvě festivalu před nákupem hmotných věcí. [3] CXM Ačkoli by se mohlo zdát, že zážitky jsou primárně spojeny s oblastmi jako je cestovní ruch a gastronomie, stále více firem přichází na to, že zážitky jsou pro zákazníky důležité i v jiných oblastech a snaží se proto na budování zážitku pro své zákazníky pracovat. S narůstající potřebou řešit tuto problematiku, se vytvořil Customer experience management (zkratka CXM), což je jakýsi systém marketingových strategií a technologií, které mají napomoci společnostem zaměřit se na svého zákazníka a jeho zážitek. Jedná se o přístup k zákazníkovi, který už se nezaměřuje pouze na prodej zboží či poskytování služeb, ale posunuje se ve svém uvažování dál a nabídnout zákazníkovi neopakovatelný a výjimečný zážitek. [6, 7] Podle Jonathona McKaye není důležité, co chceme od zákazníka, ale co můžeme my udělat pro něj. A svůj úspěch by tedy firma měla měřit tím, jak může být nápomocna svým zákazníkům v uspokojování jejich potřeb. [8] Čtyři oblasti zážitků Zážitky lze podle Pinea a Gilmorea rozdělit podle dvou dimenzí — míry aktivity a participace spotřebitele na zážitku (na škále od pasivní po aktivní) a míry působení zážitku (absorbující až pohlcující). Na základě toho vymezují autoři 4 typy zážitků — zábava, poznání, estetika a únik. [3] Zábavné zážitky jsou ty, které vyžadují nejmenší aktivitu spotřebitele, pouze vnímá a nechává se bavit. Sem lze zařadit divadelní představení, koncert vážné hudby. V oblasti poznání se jedná o zážitky, které už vyžadují jistou aktivitu, ale stále spotřebitel spíše vstřebává, příkladem je online webinář, kde se dozvíme, jak efektivněji uspořádat svůj denní režim. Estetická sféra je v oblasti pasivní, ale pohlcující. Příkladem je návštěva galerie a pohled na obrazy v ní. Poslední kategorie — únik je oblastí, ve které je spotřebitel aktivní a pohlcen daným zážitkem. Zařadit sem můžeme třeba únikové hry. Design zážitku Design se netýká pouze zboží a služeb, ale i zážitků. Pine a Gilmore už v 90. letech ve svém článku navrhovali 5 klíčových principů, kterými by se měli podnikatelé řídit, aby dosahovali úspěchu v designování zážitku. Podle jejich názoru je důležité, aby byl celý zážitek spojen jednotícím tématem, které je dobře definované a snadno rozpoznatelné. Dále by měli harmonizovat celkový dojem pomocí pozitivních narážek a naopak eliminovat ty negativní. Vhodné je zakomponovat nejrůznější suvenýry spojené s daným zážitkem. A jako poslední princip uvádí zapojení všech smyslů. [3] Autorka novějšího článku, Ekaterina Walter, přichází s jiným pohledem a pro úspěšný zážitek uvádí jiných 5 principů. Píše o tom, že je velmi důležité vybudovat si komplexní pohled na svého zákazníka, znát ho, znát jeho potřeby a touhy a snažit se jim vyjít vstříc. Dále že je třeba pozorně naslouchat tomu, co zákazník říká a co opravdu chce a následovat jeho potřeby. Budovat si se zákazníky vztah a v neposlední řadě se nebát adaptovat na nové podmínky a změnit se. [7] Zážitky v lockdownu Současná pandemická doba silně zasáhla podnikatele v oblasti zážitkové ekonomiky, kteří výrazně pocítili její dopady, kdy zaznamenali až 90% pokles tržeb, a stáli před výzvou, jak nenadálou situaci zvládnout. Řada z nich tak své služby přesunula do online prostoru, takže kupříkladu degustační balíček přišel zákazníkovi domů poštou a sommeliér se s ním následně spojit online, aby ho degustačním zážitkem provedl. Je tedy patrné, že jsme ještě zdaleka nevyčerpali všechny možnosti, kam se dále posunovat. Zdroje: [1] Technické muzeum v Brně. Zažij svět nevidomých [online]. 10. 10. 2021 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://www.tmbrno.cz/akce/zazij-svet-nevidomych/ [2] Svět úspěšných. Sbíráme zážitky, ne věci [online]. 2020 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://svetuspesnych.cz/sbirame-zazitky-ne-veci/ [3] PINE, B. Joseph II a James H. GILMORE. Welcome to the Experience Economy [online]. Copyright ©2021 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://hbr.org/1998/07/welcome-to-the-experience-economy [4] MACMAN, Paul. What Is The Experience Economy? [online]. April 29, 2020 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://mackman.co.uk/experience-economy/ [5] Localist. What is the Experience Economy [online]. March 1, 2021 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://www.localist.com/post/what-is-the-experience-economy [6] Microsoft. What is customer experience management? [online]. ©2021 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://dynamics.microsoft.com/en-us/marketing/what-is-customer-experience-management-cxm/ [7] WALTER, Ekaterina. The Experience Economy: The 5 Pillars Of Successful CXM [online]. Mar 9, 2015 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://www.inc.com/ekaterina-walter/the-experience-economy-the-5-pillars-of-successful-cxm.html [8] MCKAY, Jonathon. The Experience Economy: Rethinking Business. In: Youtube [online]. 24. 4. 2019 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=FnrteTNmoco&ab_channel=TEDxTalks [9] BĚLOHLÁVKOVÁ, Veronika. Pád a vzestup zážitkového byznysu. Bez osekaných nákladů by nepřežil [online]. 26. srpna 2021 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/zazitky-adrenalin-byznys-pandemie.A210816_150324_ekonomika_vebe [10] PINE, Joe. Joe Pine overviews The Experience Economy. In: Youtube [online]. 26. 8. 2016 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=M7rGBgn9jAI&ab_channel=StrategicHorizonsLLP [11] VANDĚLÍK, Jakub. Zážitková ekonomika. Dánský přístup ke kulturním a kreativním průmyslům. Praha, 2013. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta podnikohospodářská. Katedra Arts managementu. Dostupné z: https://vskp.vse.cz/39633 [12] Střípky z mého života. Co je zážitková ekonomie [online]. 10. 10. 2007 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://vituvblog.estranky.cz/clanky/zazitkova-ekonomie-_experience-economy_/co-je-zazitkova-ekonomie.html [13] NOVÁK, František. Mladá generace mění trh. Chce se bavit [online]. 15. únor 2016 [cit. 2021–11–09]. Dostupné z: https://www.dotyk.cz/byznys/mlada-generace-meni-trh-chce-se-bavit.html [14] Zdroj obrázků: www.pixabay.com „Sbírej zážitky, ne věci.“ was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Value Proposition Canvas jako metoda pro inovace služeb

V oblasti designu služeb se využívají různé nástroje, které mohou sloužit k prozkoumání zákazníků, zkritizování stávající služby nebo vymýšlení nových nápadů a možností jejich realizace. Příkladem může být metoda Persony zaměřená na uživatele, která umožňuje vytvářet profily různých typů zákazníků založených na jejich typickém chování a potřebách.[1] V oblasti kritizování stávající služby nebo řešení problémů se využívá například metoda 5 proč, díky které by měli designéři pochopit původ problému spojeného se špatnou uživatelskou zkušeností.[2] Při (re)designu služby se také může hodit například Business Model Canvas, nástroj, který znázorňuje celkové nastavení firmy či produktu a umožňuje naplánovat a pochopit business model dané služby a omezení, která mohou nastat. Obrázek 1: Business Model CanvasNástroj Business Model Canvas můžeme zařadit do skupiny modelů, které v zásadě umožňují vytvořit jednoduchý a praktický podnikatelský plán. Hlavní myšlenkou je ušetřit čas a energii nad sepisováním podnikatelského plánu, který nemá praktický význam. Základem těchto modelů je jednostránková šablona, do které jsou zaznamenány jen nejdůležitější informace. Do této oblasti nástrojů patří i Lean Canvas, který je jednodušší verzí Business Model Canvas a je určen pro začínající i stávající podnikatele.[3] Obrázek 2: Lean CanvasValue Proposition Canvas Mezi další modely využívající šablony s důležitými body patří i Value Proposition Canvas. Value Proposition Canvas vychází z Business Model Canvas, konkrétně z části Value Propositions a z části Customer Segments. Model vymyslel Alexander Osterwalder a Yves Pigneur.[4] Jeho cílem je zjednodušeně popsat hodnotu služby, která prochází (re)designem. Umožňuje získat detailní pohled na vztah mezi zákaznickým segmentem a hodnotovou nabídkou (Value Proposition). Value Proposition Canvas se využívá v případě, že chceme ověřit a posílit řešení problému předtím, než budeme pokračovat ve vývoji služby. U tohoto modelu se doporučuje vnímat přínosy, přání či očekávání (Gains) jako skryté ambice a cíle.[5] Value Proposition Canvas je zaměřen na zákazníky. Jeho cílem je pochopit, kdo je náš zákazník a proč by měl mít zájem o naši službu. Nástroj umožňuje porozumět potřebám a obavám jednotlivých zákaznických segmentů.[6] Obrázek 3: Value Proposition CanvasStruktura Value Proposition Canvas Value Proposition Canvas se skládá z několika částí. Prvním bodem je Persona, tedy zákaznický segment, kterému se v modelu věnujeme. Pravá strana modelu je řešena z pohledu zákazníka (Customer Segments/Customer Profile). Skládá se z Customer Job(s) (někdy také Job-to-be-done), což jsou „základní potřeby zákazníka, problémy, které se snaží vyřešit a úkoly, co chce splnit“.[7] Potřeby, o kterých se zde mluví, mohou být osobní a/nebo emocionální. Příkladem takových úkolů může být například vybírání si nového auta, učení se nové dovednosti nebo návštěva restaurace.[8] Další části pravé strany modelu tvoří Gains, tedy to, co zákazník očekává a/nebo co by ho udělalo šťastným. Zde se jedná například o sociální nebo finanční přínos. Naproti Gains stojí Pains, tedy obavy zákazníka, to, co mu přináší problémy, co ho omezuje, z čeho má strach a/nebo co je překážkou. Levá strana modelu se soustředí na samotnou službu (Value Propositions/Value Map). Obsahuje Gain Creators, tedy to, co můžeme v rámci služby nabídnout z kvalitativního a kvantitativního hlediska zákazníkům, abychom uspokojili jejich potřeby či očekávání (Gains). Jak již vyplývá z názvu další části modelu, Pain Relievers odpovídá na otázku, jak můžeme pomocí služby vyřešit obavy zákazníka a jak mu můžeme pomoci. Poslední částí levé strany modelu je Products and Services, samotná nabízená služba (produkt).[9] Jak s modelem pracovat Společnost Business Models nabízí na svých webových stránkách návod, jak pracovat s Value Proposition Canvas.[10] Prvním bodem je vytvoření příjemného prostředí, kde se bude tým pracujících cítit pohodlně. Dále se doporučuje mít k dispozici vytištěný nebo namalovaný model, papíry, zvýrazňovače a barevné lístečky. Práce by měla trvat přibližně 45 minut. Je vhodné rozdělit model na dvě poloviny a zpočátku ukázat jen jeho pravou část (Customer Segments), aby se tým zaměřil nejprve na ni. Doporučuje se soustředit se na různé zákaznické segmenty, které chceme brát v potaz, a přemýšlet o nich. Je dobré použít jeden model na jednu Personu. Tým se nejprve zaměří na Customer Job(s), poté na Gains a Pains, přičemž by měl identifikovat u každého alespoň pět položek. Vždy je dobré ptát se na otázku „proč?“. Důležité je zmínit, že Gains nejsou pouhým opakem Pains, ale jak již bylo řečeno, jsou to skryté ambice, které by měl designér odkrýt. Užitečným tipem je zkontrolovat Customer Job(s) se skutečnými zákazníky, protože se může stát, že jejich odpovědi budou překvapivé. Po vyplnění pravé části modelu je třeba se podívat na levou část. Je dobré si sepsat řešení, která lidi z týmu napadli, a určit si, jak mohou tato řešení uspokojit zákazníka. Je důležité, aby Gain Creators a Pain Relievers přímo reagovaly na jednotlivé Gains a Pains. Výsledná služba (produkt) zároveň zahrnuje Gain Creators a Pain Relievers. Je důležité otestovat hodnotovou nabídku se zákazníky, abychom věděli, že jsme postupovali správně. Je zároveň potřeba přemýšlet jako zákazník a snažit se vžít do jeho pozice.[11] Kdy použít Value Proposition Canvas Model lze použít, pokud plánujeme vytvořit nový prvek v již existující službě (produktu). Pomocí modelu můžeme zjistit, zda tento prvek vyřeší problém nebo uspokojí uživatele. Model se hodí i v případě, kdy chceme se službou expandovat na nový trh. Value Proposition Canvas nám umožňuje zjistit, zda trh potřebuje naši službu či nikoliv. Zároveň můžeme díky modelu najít nejvhodnější službu pro daný trh. Model pomáhá porozumět trhu a vyvinout službu tak, aby vyhovovala potřebám trhu. Shoda mezi zákaznickým segmentem a hodnotou nabídkou naznačuje, že služba odpovídá trhu. Value Proposition Canvas může také pomoci zlepšit marketingovou strategii firmy. Pomáhá vidět marketing firmy v jiném světle. Model lze využít k vytváření hodnotových nabídek. Tímto způsobem lze oslovit zákazníky a zaměřit se na výhody služby, spíše než na vlastnosti služby. Vezmeme-li v úvahu funkční, emocionální a sociální úkoly, které zákazníci řeší, můžeme vytvořit hodnotovou nabídku, která vyvolává emoce. Value Proposition Canvas umožňuje zmapovat zákazníka a službu, aby bylo vidět, co je motivuje. Pomocí modelu lze najít nové způsoby, jak prezentovat to, co firma prodává, a také identifikovat nové zákazníky, kteří by firmu mohli mít rádi.[12] Závěr Nástrojů, které lze použít při (re)designu služby je velké množství. Mají různé funkce a zaměření a mohou nám pomoci se vznikem nových služeb, inovací těch stávajících nebo s řešením problémů. Value Proposition Canvas se zdá být velice populárním nástrojem. Existuje o něm množství článků a návodů na použití. Kromě toho si lze na internetu stáhnout množství vizuálně odlišných šablon tohoto modelu. Value Proposition Canvas je skvělý nástroj pro firmy a produktové týmy. Lze pomocí něj analyzovat strategie firmy a zlepšovat služby. Pomáhá porozumět trhu a službě a povzbuzuje firmu ke kladení otázek, které si běžně neklade. Hlavním účelem je pochopení toho, proč firma vyvíjí službu. To může pomoci dosáhnout lepšího souladu mezi službou a trhem. Použité zdroje [1] Personas. Service Design Tools [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/personas [2] #5 5 proč. 100 metod [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156755325449/5-5-proč [3] NOVÁKOVÁ, Gabriela. Lean Canvas: Byznys plán, který vám ušetří čas, peníze i energii. SYNETECH [online]. 24. 9. 2020 [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://synetech.cz/cs/blog/lean-canvas-cs [4] How To Use The Value Proposition Canvas — 10 Step Guide Plus Free Templates. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/value-proposition-canvas-guide/ [5] Value Proposition Canvas. Service Design Tools [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/value-proposition-canvas [6] MOCEK, Tomáš. Value Proposition Canvas jako skvělý pomocník při plánování marketingové strategie. Digichef [online]. 22. 3. 2019 [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://digichef.cz/value-proposition-canvas-jako-skvely-pomocnik-pri-planovani-marketingove-strategie [7] Tamtéž. [8] How To Use The Value Proposition Canvas — 10 Step Guide Plus Free Templates. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/value-proposition-canvas-guide/ [9] Value proposition canvas. Business Models [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.businessmodelsinc.com/about-bmi/tools/value-proposition-canvas/ [10] Tamtéž. [11] How To Use The Value Proposition Canvas — 10 Step Guide Plus Free Templates. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/value-proposition-canvas-guide/ [12] VARGA, Daniella. How to Use Value Proposition Canvas: The Definitive Guide. DIGITAL NATIVES [online]. 08.10.2020 [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.digitalnatives.hu/blog/value-proposition-canvas/ Použité obrázky Obrázek 1: Business Model Canvas How To Use The Business Model Canvas — A Step By Step Guide. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/how-to-use-business-model-canvas-guide/ Obrázek 2: Lean Canvas Lean Canvas Business Model — How To Create A Lean Startup Business. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/lean-canvas-model/ Obrázek 3: Value Proposition Canvas How To Use The Value Proposition Canvas — 10 Step Guide Plus Free Templates. Gary Fox [online]. [cit. 2021–11–01]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/canvas-models/value-proposition-canvas-guide/ Value Proposition Canvas jako metoda pro inovace služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Rozhovor s Gorazdom Ratulovským

Gorazd Ratulovský je digitálny designer a kóder, s vášňou pre čistý a funkčný design. Okrem toho milovník cestovania, prírody a príležitostný fotograf. Kde si študoval a na akej pozícií pracuješ? Študoval som v Zlíne na Univerzite Tomáša Baťu, na fakulte multimediálnych komunikácií. Bol som na ateliéri digitálneho dizajnu, ktorý sa špecializuje na UX, weby, aplikácie ale aj motion grafiku a rôzne multimediálne inštalácie. Každý z nás sa mohol špecializovať nato, v čom sa cítil dobre, ja som sa snažil viesť moje štúdium k tomu, že chcem robiť weby a užívateľské rozhrania pre digitálne obrazovky. Začínal som ako front-end developer, neskôr ako dizajnér v rôznych agentúrach. Po škole som sa dal na freelance, nakoľko sa mi podarilo dostať sa k zaujímavým klientom. Nedefinoval by som sa ako čistý UX dizajnér, skôr interakčný dizajnér, zároveň sa zameriavam aj na User Interface design. Ako si sa dostal k UX? Asi pred 10 rokmi som sa začal viac zaujímať o webové technológie v pozícii kódera. Vtedy boli pozície multifunkčnejšie a ako kóder som si častokrát design aj navrhoval. Samozrejme princípy, čo je dobré a čo nie som nepoznal. Čiže začal som ako kóder, ktorý neskôr začal vŕtať viac a viac do vizuálneho designu. No a keď som sa dozvedel, že je nejaké UX, tak ma to hneď zaujalo. Zaujal ma celý ten dizajnový proces okolo a to, že sa tam môžem zamerať na použiteľnosť webov/aplikácií, čo ma koniec koncov baví viac ako vizuálny dizajn. Prišlo mi fajn, že tam môžem skĺbiť to, že viem kódovať, mám nejaký technický background a vedel som využiť aj znalosti z vizuálneho dizajnu (teória farieb, princípy v kompozícii a typografii). Ako vyzerá tvoj bežný deň? Ak taký máš To záleží. Ako freelancer a teda aj živnostník nemám úplne typický deň. Mám dni, kedy napríklad riešim viac byrokraciu alebo rôzne meetingy/cally. Ale v zásade väčšinou sa pozriem, či niečo klienti nepotrebujú, aké mám deadliny a podľa toho si rozvrhnem deň. Trávim nejaký čas nad zadaním, snažím sa dať časový odhad klientovi, potom začínam pracovať na projekte systematicky. Ak sa jedná o niečo nové robím si výskum od stola. Pozerám sa ako to robí konkurencia alebo hľadám iné služby, ktoré riešia podobné funkcie. Niekedy tvorím len koncepty, robím si research, niekedy zas celý deň strávim vo Figme, tvorím wireframy a pracujem napríklad na designe systému alebo na vizuáloch. Niekedy je to veľmi hektické, niekedy je to zase pohoda. Myslím, že sa stále učím ako k tomu pristupovať a ako to robiť lepšie. No na konci dňa/týždňa je pre mňa dôležité, či to podstatné sa stihlo. Máš nejaký proces alebo metódy, ktoré najčastejšie využívaš pri práci? Snažím sa minimálne robiť výskum od stola. To znamená, že zhŕňam informácie z analytických nástrojov, čítam štúdie a reflektujem overené vzorce správania. Ak sa jedná o nového klienta, tak sa snažím od začiatku spolupráce pochopiť jeho vnímanie businessu, nacítiť sa na jeho zákazníka a hľadať kompromisy v našich postojoch — v designovom procese tomu hovoríme empathy. Ideálny stav by bol, ak by som mohol robiť vždy celý dizajnový proces, ale tak to žiaľ úplne nefunguje. U niektorých klientov zas robím len nejakú určitú časť z procesu. Najčastejšie som súčasťou prototypovania, návrhu interakcií, alebo UI. Ktoré veci máš na svojej práci rád? A naopak, aké zažívaš negatíva ? To čo ma baví najviac, je asi interakčný dizajn, prototypovanie a vymýšľanie konkrétneho riešenia, ako by to mohlo fungovať v praxi. Nebaví ma spomínaná byrokracia, to je asi jediné negatívum. A z dizajnového procesu — nedefinoval by som to ako negatívum, no nie som úplne človek, ktorý sa rád zahlcuje dátami. Radšej tie výstupy z nich čítam už spracované. Čo je ešte trochu mimo moju komfortnú zónu, je robenie užívateľských rozhovorov, ale je to len taký skôr prvotný strach a potom to väčšinou opadne. Myslím si, že UX research treba spraviť, pretože je to veľmi dôležitá empatická zložka toho, aby sme chápali potreby koncového zákazníka a jednak aj biznisu. Bolo pre tvoju pozíciu prínosom tvoje akademické vzdelanie? Škola mi dala to, že som pochopil, o čom vlastne ten dizajn je a že ho chcem robiť. V tom to bolo pre mňa zásadné. Pomohla mi pochopiť potrebu dobrého dizajnu, dala mi veľmi dobré základy v grafických princípoch a marketingu, z ktorých často čerpám. Myslím si že ten môj obor bol skvelý a vznikali tam veľmi zaujímavé projekty, bol však zameraný viac na praktickú časť. Niekedy mám pocit, že sa mohlo trochu viac dbať na teóriu napríklad v UX designe, ale na druhej strane som mal možnosť zúčastniť sa rôznych workshopov so skvelými ľuďmi z oboru, mal som aj predmet Design Thinking a to bolo skvelé. Poznám množstvo ľudí z oboru čo nemajú buď akademické vzdelanie alebo ak majú, tak nie z oboru a sú skvelí a inšpiratívni, takže záleží od človeka, ale u mňa to bolo určite prínosné. Ak sa niekto veľmi snaží tak si myslím, že sa zaobíde aj bez školy a doženie to sebavzdelávaním, ale mne tá škola dala veľa. Vzdelávaš sa aj naďalej, ako? Áno, snažím sa naďalej edukovať, teraz som bol na UX kurze, ktorý bol veľmi zaujímavý. Snažím sa veľa čítať, čítam si výskumy a štúdie, napríklad na interaction-design.org si robím kurzy. A neviem teda či sa to dá definovať ako vzdelávanie, ale snažím sa robiť si taký debreefing, takú spätnú väzbu na projekty, na ktorých som robil. Častokrát ma to niečo naučí, čo fungovalo, čo nefungovalo a hlavne prečo to nefungovalo. Na akých projektoch si pracoval, ktoré ti prišli zaujímavé, vieš ich trochu predstaviť? Tých projektov bolo veľa a ťažko sa vyberá niečo konkrétne. Počas môjho pôsobenia na škole som oceňoval možnosť experimentovať v rámci projektov, bolo to viac-menej nevyhnutné. Spomínam si napríklad na projekt pre Českú televíziu, kde bolo našou úlohou prísť s konceptom, ako by televízia mala osloviť mladé publikum, ktoré sa čoraz viac odvracia od tradičných médií, prípadne ich mení za platformy typu Netflix. Môj projekt bol založený na rozšírenom obsahu pre divákov programu Hyde Park Civilizace. Na základe štúdií, aj môjho správania pred TV a mojich blízkych my vyšlo, že ľudia si celkom radi a často informácie dohľadávajú. Respektíve to bola moja hypotéza, z ktorej som vychádzal. Takže v jednoduchosti, pri sledovaní by vám aplikácia zasielala rozšírený obsah k tomu čo sa práve deje v TV, po prípade by ste si ho mohli vyžiadať. Keď sa k tomu spätne vraciam, tak myslím, že by to mohlo pekne dopĺňať spravodajstvo zdrojmi a rovnako aj ďalšie šírenie obsahu by nebolo len vytrhnuté z kontextu. Veľmi ma bavili aj obidve moje záverečné práce. V bakalárskej práci som sa zaoberal vizualizáciou mojich dát z Facebooku, ktorému predchádzal pre mňa zaujímavý research o tom, ako tieto spoločnosti s našimi dátami zaobchádzajú. Projekt sa volal “10 rokov na Facebooku” a snažil som sa nejak autorsky zobraziť dáta, ktoré som zo svojho Facebooku vytiahol. V diplomovej práci som sa zas zaoberal tým, ako by sme mohli bežným ľuďom a návštevníkom galérií predstaviť prácu kurátora, kto to je, čo je náplňou jeho práce a tak ďalej. Zvolil som si netradičnešiu formu chatbotovej aplikácie, ktorá komunikovala s návštevníkom. Samozrejme mali tieto projekty kopec múch, ale bola to skvelá možnosť si trochu uletieť. Prečo nie. Jeden z našich profesorov nám vždy hovoril, že kedy, keď nie počas školy. Z komerčných projektov ma bavia veľmi ecommerce projekty. Mam pocit, že sa pri nich môžete veľa naučiť o webe ako takom, o návštevníkoch a zároveň o biznise. Prelínajú sa tam očakávania užívateľských cieľov, a teda to ,aby sa návštevník cítil na webe príjemne a dokázal naplniť konkrétne ciele s tými biznisovými. Zároveň nie je internetový obchod ako internetových obchod. Každá oblasť má svoje špecifiká a tie treba reflektovať. Napríklad inak som sa pozeral na veľkoobchod s produktami pre stavbárov a inak na obchod zameraný na predaj snubných prsteňov, ktoré kupujeme v lepšom prípade raz za život. K tomu mám dobrý príklad, ktorý rád spomínam. Keď som začal robiť na redesigne webu Brilas (jeden z najväčších predajcov snubných v ČR) nevedel som aký je rozdiel medzi snubným a zásnubným prsteňom a popravde stále si to niekedy pletiem. Pracoval som s takou hypotézou, že ľudia a teda skôr muži, to tiež nevedia. V užívateľskom teste sme zistili, že nie som jediný, kto s tým má problém a tak sme v navigácii pridali jednoduché ikonky, ktoré to rozlíšili. Je to banalita ale aj takto jednoduchá vec vie pomôcť k lepšej informačnej architektúre webu. Aké znalosti a schopnosti by mal mať podľa teba človek pracujúci v UX oblasti, máš nejaké rady, ktoré by si odkázal študentom? Čo má učí prax, s čím som mal asi aj ja trošku problém a podľa mňa stým bojuje veľa dizajnérov, je nemať veľké dizajnérske ego. Často si myslíme, že to vieme spraviť najlepšie, ale až užívatelia nám ukážu či to tak naozaj je. Určite by mal dobrý designér vedieť komunikovať — aj pre neho to bude ku prospechu práce. A potom záleží v akej UX oblasti chce daný človek pôsobiť. Napríklad u interakčných dizajnérov by bolo fajn mať zvládnuté rôzne remeselné činnosti ako grafické programy, prototypovacie nástroje, poznať rôzne patterny a trendy, ktoré fungujú a samozrejme každá ďalšia znalosť v digitálnom prostredí je plus. No to sú veci, ktoré sa dajú naučiť, dôležité je chcieť a zaujímať sa o to. Pri designe je dôležité premýšľať, výstupom práce designéra nie je len pekný, ale hlavne funkčný a inšpiratívny design. Inšpiráciu je potreba hľadať aj v iných oblastiach ako je design, jednoducho mať stále otvorené oči. Rozhovor s Gorazdom Ratulovským was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Fjord trendy 2021 připomínají důležitost rituálů

Období pandemie výrazně zasáhlo do všemožných oblastí našeho života. Celá společnost se ocitla v nejistotě pevné půdy pod nohama, najednou se jevilo jako problematické i zachování rituálů, které jsou součástí našeho každodenního života. Právě hledání způsobů, jak dané rituály udržet i přes omezené podmínky, se pro společnost stalo určitou berličkou, jak si v nelehké situaci udržet duševní pohodu. V článku se zaměříme na to, jak se tyto podmínky odrážejí v aktuálním pojetí designem služeb.[1] Světově vyhlášená firma Fjord, spadající pod společnost Accenture interactive, se již po dlouhou dobu od svého vzniku v roce 2001 zaměřuje nejen na design služeb a jeho inovace. Společnost se prezentuje svým neustálým rozvojem, chtíčem po zkoumání nového myšlení přinášejícím nová řešení a touhou po objevování nových možností. Tyto vlastnosti považují za důvod, proč stále zůstávají světovým lídrem v designovém průmyslu.[2] S touto charakteristikou jde ruku v ruce to, že firma Fjord přichází každý rok s odhadem nových trendů, které považuje za tematicky zásadní v celospolečenské oblasti, a převážně v oblasti designu, technologií a obchodu. V roce 2021 představila firma již po 14. seznam sedmi trendů, které budou doprovázet společnost, spolu s meta-trendem Mapping out the new territory (Mapování nového území), v letošním roce. [3] 1. Collective displacement (Kolektivní přesun) 2. Do it yourself inovation (Udělej si sám inovace) 3. Sweet teams are made of these (Sladké týmy jsou vyrobeny z tohoto) 4. Interaction wanderlust (Interakce toulavostí) 5. Liquid infrastructure (Přizpůsobitelná infrastruktura) 6. Empathy challenge (Výzva empatie) 7. Rituals lost and found (Ztracené a nalezené rituály)[1] Sedmým trendem se stalo téma Rituals lost and found, čili Ztracené a nalezené rituály, kterému bude článek věnován. Podle ředitele Institutu pro výzkum štěstí v Kodani, Meika Wikinga souvisí právě rituály s úrovní štěstí v lidském životě. Jako příklad uvádí, jak silně dokáže vytvořit atmosféru a spojit komunitu společné stolování či posezení u ohně. Potenciál shromáždit lidi, který v sobě jídlo a zapálení svící ukrývá, považuje za téměř univerzální fenomén napříč hranicím a kulturám. Jídlo přijímané ve společnosti druhých, není pouze výživou pro tělo, ale má také funkci nasytit naše přátelství a udržovat či posilovat sounáležitost.[2] Cílem trendu se v souvislosti s rokem prožitým v pandemickém prostředí stává zaměření se na to, jak se vlivem pandemie oslabily naše rituály, které jsme jinak považovali za samozřejmé, na narušení vazeb mezi lidmi, a naopak na emocionální prohloubení mezilidských vztahů díky jejich nedostatku. Fjord si dává v roce 2021 za úkol hledání nových způsobů, jak dané vazby znovu obnovit a podporuje firmy v tom, aby přicházeli s novými inovacemi, které by lidem pomohly najít ztracená pouta a zvyky. Řešení: Uchopení rolí rituálů 1. Rituál jako portál 2. Rituál jako pocit sounáležitosti 3. Rituál jako komfort 4. Rituál jako kotva Pro firmy by se mělo stát zásadní porozumět prázdnému místu zbývajícímu po ztraceném rituálu, a přijít se snahou zaplnit tento prostor zážitkem, který by dokázal daný rituál nahradit. Výše zmíněné body mají podle Fjordu pomoci firmám při navrhování nových designů. Rituál jakožto portál má sloužit vzájemně jako přechod mezi ostatními rituály, což ocení zejména kosmetické značky. O rituálech jako pocitech sounáležitosti jsme se již zmínili, firmy se v souvislosti s nimi musejí pokusit o začlenění těchto pocitů mimo fyzickou úroveň. Rituál jako komfort je spojený s novými rituály, jako jsou např. coctail hours, a úkolem značek je snaha o vylepšení těchto zážitků. Poslední se seznamu je rituál v podobě kotvy, jehož účelem je přiblížit offline zážitek do nefyzického prostředí. Značky by se měly pokusit spojit vytvořené rituály se svým vlastním účelem a umožnit tak uživatelům zapojit se do dění, na kterém jim záleží.[3] Rituály ve spojitosti s designem se zabývá také Kursat Osenc. Společně s Margaret Hagan zpracovali návrhy dávající dohromady design služeb s rituály, cílící na odborníky pracující v oblastech designu produktů a služeb. Ve své studii se mimo jiné zabývají i zdánlivě nepatrnými rozdíly mezi rituály a rutinami. Liší se zejména v tom, že u případu rituálu pociťujeme silnější význam, zatímco rutiny tento zvláštní význam postrádají.[4] Podle univerzitního profesora Benjamina Lakera jsou rituály na rozdíl od pouhých rutin také zárukou pracovní produktivity.[5] Rutiny a rituály se ovšem mohou vzájemně doplňovat a obohacovat, z přínosné rutiny se po dosazení do určitého rámce dokonce může stát rituál. Osenc a Hagan, stejně jako firma Fjord, uchopují role rituálů, za stěžejní pojmy, které s nimi souvisí, považují komunitu, záměrnost a spiritualitu. Ve článku pracují také s pojmem behavior change (změna chování), který může být pro dané služby velmi důležitý — úkolem designérů je totiž pokusit se díky vybudovanému rituálu pomoci uživatelům rychleji dosáhnout změny chování a jejího udržování a díky tomu přispět k uživatelově spokojenosti. Modely změn chování se zaměřují zejména na motivaci, schopnosti a zpětnou vazbu. Jako příklad aplikace, které se daří pracovat se změnou chování, uvádějí aplikaci Fabulous, v jejímž narativu má člověk možnost stát se tou nejlepší, nejzdravější a nejmocnější verzí sebe sama tím, že si zvolí pravidelné denní rituály, ke kterým se bude opakovaně vracet. S příjemným vizuálním vystupováním a hudbou poté uživatele doprovází v průběhu dne. Velmi zajímavým produktem, spojeným s rituálem ranní kávy, jenž uvádím na závěr spíše pro pobavení, je budík propojený s kávovarem od londýnského designéra Joshuy Renoufa.[6] Použité zdroje: [1] LEGARE, Cristine. Why rituals are important survival tools during the COVID-19 pandemic [online]. The Conversation, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://theconversation.com/why-rituals-are-important-survival-tools-during-the-covid-19-pandemic-152371 [2] About us: What we do [online]. Fjord, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://www.fjordnet.com/about-us/what-we-do/ [3] Rituals lost and found [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-rituals-lost-and-found [4] Fjord Trends 2021 [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends [5] WIKING, Meik. Malá kniha Lykke: Dánska túžba po šťastnom živote. Praha: LUKA, 2018, s. 34–38. ISBN 978–80–8203–046–7. [6] Rituals lost and found [online]. Accenturate Interactive, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-rituals-lost-and-found [7] OZENC, Kursat. Introducing Ritual Design: meaning, purpose, and behavior change [online]. Medium: Ritual design, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://medium.com/ritual-design/introducing-ritual-design-meaning-purpose-and-behavior-change-44d26d484edf [8] LAKER, Benjamin. 3 rituals to adopt during the coronavirus crisis that increase productivity [online]. Forbes, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/benjaminlaker/2020/05/04/3-rituals-to-adopt-during-the-coronavirus-crisis-that-increase-productivity/?sh=35dea9e77c39 [9] OZENC, Kursat. Introducing Ritual Design: meaning, purpose, and behavior change [online]. Medium: Ritual design, 2021 [cit. 2021–9–28]. Dostupné z: https://medium.com/ritual-design/introducing-ritual-design-meaning-purpose-and-behavior-change-44d26d484edf Zdroje obrázků: https://i.pinimg.com/originals/80/d1/45/80d145a069b3fb63cf983a605053c547.jpg https://www.horizont.at/news/media/7/Fjord-Trends-2021-62511.jpeg https://medium.com/ritual-design/introducing-ritual-design-meaning-purpose-and-behavior-change-44d26d484edf Fjord trendy 2021 připomínají důležitost rituálů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

“Design games” jako nástroj pro prototypování služby

Pojem „design games“ lze chápat více způsoby. Prvním způsobem jsou hry, ve kterých uživatel navrhuje podobu určité věci. Může se jednat o jakýkoliv přednastavený předmět, který je součástí hry a uživatel si dotváří design předmětu podle svých představ. Při hledání informací o pojmu „design games“ jsem se setkávala s pojmem s opačným pořadím slov. Druhým způsobem je tedy pojem „game design“, kterým se označuje celý proces navrhování nové počítačové hry. Při tomto procesu je důležité dbát na čtyři základní technické vlastnosti. První vlastností jsou úhly pohledu zobrazení jednotlivých scén. Dále jsou to všechny důležité předměty vyskytující se ve hře. Třetí důležitou vlastností je vlastní naprogramování celé hry. Poslední a možná nejdůležitější částí je určení systémů pro které je hra určená.[1] Třetím způsobem náhledu na pojem „design games“ je způsob, který je použitý v tomto článku, což je využívání her v designerském procesu. Samotný pojem „design games“ v obecném pojetí označuje všechny nápomocné hry používané v designovém kontextu bez ohledu na použití. Mohou být používané při sbírání dat, navrhování produktu nebo služby, vytváření prototypů či prototypovacích interakcí.[2] „Design games“ ve virtuálním prostředí použité jako nástroj pro prototypování služby nejsou příliš využívané, protože možnosti aplikací jsou přizpůsobeny designu domácností a jejich vybavení a příliš nepočítají s designem veřejných prostor. Po vymezení pojmu „design games“ je vhodné si blíže představit proces prototypování. Prototypování Prototypování je součástí designerského procesu. Používá se v závěrečné fázi navrhování, kdy je již navržená poměrně přesná funkčnost a vzhled produktu či služby. V této fázi se převádí návrh do reality. Je přitom důležité, jak přesně bude prototyp odpovídat budoucí realitě aby byl výsledný produkt či služba představitelný všem kdo se na designerském procesu podílí a koncovým uživatelům. Jedním z cílů je, aby si všichni koncoví uživatelé vyzkoušeli produkt či službu, proto by měl prototyp obsahovat části, které je potřeba posoudit. Je vhodné si stanovit důležitost jednotlivých posuzovaných částí a zvolit kompromis mezi velkým množstvím detailů ve zpracování a cenou za takto detailní prototyp. V případě, že prototyp produktu nebo služby se nepodobá současnému provedení anebo je navržená nová služba či produkt, je prototyp nezbytný pro pochopení účelu, efektivnosti a nezbytnosti navrhovaného produktu či služby hlavně ze strany uživatelů. V některých případech může také nastat stav, kdy v zadání prototypu došlo k nepochopení způsobu jeho použití. V takovém případě pouze praktickým vyzkoušením prototypu za účasti jak navrhovatele, tak realizátora lze tato skutečnost odhalit. Zabrání se tím zbytečným finančním a časovým ztrátám v případě pokračování vývoje nevhodně pochopeného projektu. Pokud existují pochybnosti či nedůvěra ve fungování navrženého produktu nebo služby, je nutné tyto sporné body pomocí prototypu objasnit před samotnou realizací. Tím si lze také zajistit větší zájem o produkt či službu ze strany uživatelů. Prototyp tedy slouží k odstraňování všech výše popsaných nedostatků již ve fázi prototypování, kdy jsou jakékoliv zásahy nesrovnatelně levnější než až po realizování. Prototyp může mít jakoukoliv podobu. Může to být komiksový scénář, nákres, model postavený z dětské stavebnice či hraná role, kdy konkrétní scénář je ztvárněný dramaticky. Při vytváření prototypů proto není důležitá estetická stránka produktu či provedení služby a lze tedy použít jakýkoliv relativně levný materiál — například krabice, látky či tvarovatelné hmoty. Je hlavně důležité mít vytvořené něco s čím může při posuzování prototypu uživatel interagovat a své myšlenky komentovat a tím dosáhnout shody ve společných závěrech.[3] Existuje mnoho her, které se věnují navrhování nějaké věci či prostředí, ale jsou mnohdy spojené s plněním úkolů. Takové hry nejsou pro prototypování vhodné, protože účelem prototypování není získat body ve hře, ale vytvořit vhodnou podobu pro posouzení. Vybrala jsem proto ty aplikace a hry, ve kterých má uživatel v tvorbě vyšší volnost. Bohužel rozšířené možnosti tvorby v těchto aplikacích jsou často placené. Vyzkoušela jsem si alespoň neplacené verze aplikací a her. Při prototypování služby je značně důležitý návrh samotného prostředí, kde je služba uskutečňovaná. Pokud je uživatel vystavený zmatenému systému členění prostor a jeho nedůslednému značení, je reálná možnost, že uživatelé službu nevyužijí a dají přednost známějšímu prostředí. Vytváření architektonických celků pomocí náhradních materiálů je velmi obtížné až téměř nemožné, proto se s úspěchem využívají aplikace a hry ve kterých je možné vytvářet virtuální prostředí a doplňovat jej příslušným vybavením. Začneme tedy první, která je určená primárně pro navrhování prostor místností. Room Planner Tato aplikace je dostupná pro různé typy zařízení s operačním systémem iOS, macOS, Android a Windows. Vyzkoušela jsem si zdarma verzi aplikace dostupnou pro iPad. Aplikace umožňuje pracovat ve dvou režimech. V prvním si uživatel vybere již hotový návrh prostředí, které si upravuje dle svých představ. Nabízené návrhy se týkají převážně místností v obytném domě, ale lze je použít také při návrhu přestavby domu na kavárnu nebo bar, obchod s drobným zbožím, menší knihovnu či knihkupectví nebo ubytovnu či kanceláře. Ve druhém režimu si uživatel vybere půdorys místnosti s danými rozměry (ty lze měnit až v placené verzi) a vybavení do těchto místností si už vybírá sám. Upravovat místnost lze ve dvou zobrazeních. Do 2D prostoru je pohled do místnosti možný jen v půdorysu a nezohledňuje se tedy výška nábytku. Ve 3D režimu je místnost znázorněna z pohledu stojícího člověka a vyobrazení veškerých předmětů je uzpůsobeno tak, aby odpovídaly tomuto pohledu. Sortiment nábytku v neplacené verzi je omezený a lze vybírat pouze z nabídky konkrétních reálných obchodů (nejčastěji obchodu IKEA a Amazon). Po ukončení návrhů je možné si zobrazit současnou výslednou cenu nábytku a údaje o hlavních rozměrech a plochách (např. plocha podlahy nutná pro nákup podlahové krytiny). Návrh vybavené místnosti ve 3D podobě lze zaznamenat v libovolných směrech a tyto snímky uložit a sdílet. Ukázka snímku vytvořeného návrhu z aplikace Room PlannerRoom Styler Podobné možnosti jako předchozí aplikace má nástroj Room Styler, který je volně dostupný na webu. Zde, na rozdíl od předchozí aplikace je možné volně upravovat velikost místnosti. Návrh je možný sledovat jak ve 2D pohledu, tak trojrozměrně. Základní prostor, ve kterém lze vytvářet prototyp může dosahovat opravdu velkých rozměrů, například 100 x 100 metrů, a proto v tomto prostředí lze modelovat i prostory pro velký počet lidí. Do těchto prostor lze umisťovat také zdi a tím je členit na menší místnosti. Z toho plyne, že si designér může udělat přibližný model reálně existující budovy. Do ní pak lze zasazovat například návrhy na sebe navazujících služeb. Je možné vybírat z poměrně široké nabídky vybavení a doplňků místností, kterou lze filtrovat dle rozměrů a barev. Druh vybavení je zaměřený na obytné prostory. Všechny rozmístěné předměty uvnitř místností lze zobrazovat v nastavitelných úhlech záběrů při pohledu ve 3D. Po přihlášení může uživatel pořízené záběry publikovat či sdílet. Plan your room Další alternativou výše zmíněným aplikacím pro navrhování prostředí místností je online nástroj Plan your room. Tento nástroj umožňuje pouze zobrazení v půdorysu a nabízený nábytek je pouze dvoubarevný. Zobrazit lze pouze jedna místnost, která však může dosahovat i nereálných rozměrů. Pro použití při prototypování je tedy nutné každou místnost navrhovat samostatně. Není zde příliš široký sortiment nabízeného vybavení, ale spíše běžné vybavení domácnosti. Výsledný návrh je možné vytisknout či po přihlášení uložit. Nevýhodou tohoto nástroje je, že rozměry jsou pouze v jednotkách používaných v Angloamerickém prostředí, tzn. ve stopách a palcích. Což v našich podmínkách je téměř nepoužitelné. Ukázka návrhu v nástroji Plan your roomSecond life (https://secondlife.com) Tato aplikace se liší od výše popsaných aplikací a nástrojů ve způsobu tvorby prostředí. Second life je k dispozici ve dvou verzích: základní a premium. Vyzkoušela jsem si možnosti v základní verzi, protože premium je placené. Pro přístup k oběma verzím je nutná registrace na stránkách projektu. Pro spuštění je nutné si stáhnout a nainstalovat „Second Life Viewer“ do počítače. Aplikace je dostupná pro operační systémy Windows, Mac OS a Linux. Stažená aplikace slouží jako 3D prohlížeč virtuálního prostředí projektu. Označení „projekt“ souvisí s tím, že virtuální prostředí tvoří všichni registrovaní uživatelé. Všechny virtuální budovy a jiné objekty a jejich úpravy jsou tedy společným dílem všech uživatelů. To jsem ale neměla možnost vyzkoušet, protože vytváření svého prostředí je možné jen v premium verzi a také je nutné ovládat skriptovací jazyk „Linden Scripting Language“. Základní verze umožňuje pouze upravovat vzhled avatara, procházet již vytvořené 3D prostředí a interagovat s ostatními uživateli. Zdroje: [1] Game Development for Noobs: Beginner Guide. In: Youtube [online]. 3. 4. 2020[cit. 2021–11–26]. Dostupné z: http://youtu.be/dR8SAFRBmcU. Kanál uživatele Flow Studio. [2] HANNULA, Otso a J. Tuomas HARVIAINEN. Efficiently Inefficient: Service Design Games as Innovation Tools. 2016, , 241–252. Dostupné z: https://ep.liu.se/ecp/125/020/ecp16125020.pdf [3] VESELÁ, Lenka a Marta FEDORKOVÁ. Human centered design v sociálních službách: Příručka metodiky [online]. [cit. 2021–11–26]. Dostupné z: https://www.lepsisocialnisluzby.cz/frontend/storage/files/HCD_v_socialnich_sluzbach.pdf “Design games” jako nástroj pro prototypování služby was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

GPT-3 ve službách designérů

Technologie GPT-3,Generative Pre-trained Transformer, je třetí generací modelu strojového učení neuronové sítě. Tento model je trénovaný skrze internetová data a slouží pro tvorbu jakéhokoli typu textu. [1] Tyto texty jsou originální a fakticky správné (dle dat, která do ní vložíte) a mají v sobě i kreativní složku. Nástroje s využitím technologie GPT-3 generují texty na základě hlubokého učení již existujících textů, výsledky těchto nástrojů jsou závislé na těchto vstupních datech. [2] To znamená, že takto vytvořené texty se nikdy nedostanou dál než jejich již vytvořené předlohy a nesou si od nich to dobré i to špatné. Produkce textu je jen základní složkou pro nové nástroje, které využívají rychlou produkci uměle vytvořených textů pro různé typy činností ať už jejich automatizace a usnadnění nebo rozvoj a podpora kreativních složek různých profesí. Profesní kreativci nemusí brát tyto technologie jako konkurenci, ale pomocníka pro svoji práci. Využití GPT-3 jako autora beletrie nalezneme u Digitálního spisovatele, je to ukázka, jak kvalitní text zvládne technologie vytvořit. Využití umělé inteligence pro tvorbu beletristických textů je jedna z mnoha možností, jak využívat technologie GPT-3. Vedle strojového spisovatele, existuje také strojový malíř. Využití technologie image GPT je známo z projektu TheNextRembrandt, kde byla použita technologie, která tvoří na základě originálních obrazů malíře Rembrandta van Rijna nové obrazy v jeho stylu. V běžném užívání je technologie implementována do nástrojů, které uživateli dokreslují rozkreslené obrázky nebo zničený obrazový materiál opraví. [3] Pro ty, kteří mají rádi karty a vizuální informace. V čem může být GPT-3 užitečná a prospěšná? Možností ve prospěch nejen kreativců existuje celá řada. Dále se budu věnovat již možnostem implementace GPT-3 do nástrojů pro potřeby práce (nejen) designéra služeb. Nástroje pokrývají pole činností od sběru a analýzy dat až po kreativní složku práce designéra služeb. Psaní Generování textu umělou inteligencí může sloužit jako inspirace pro člověka sedící před bílou stránkou. Technologie může pomoci v rozepsání se, získání inspirace, může stát na počátku kreativní tvorby člověka, sama vznikla na základě těchto textů. Nebo si můžeme nechat vygenerovat celé reklamní titulky, marketingové texty pro konkrétní záměr, dle zadání klíčových slov. Vyhledávání Technologie GPT-3 je také cestou k sémantickému webu. Například nástroj Algolia může být cestou k vyhledávání dle významu slov nikoli pouze dle klíčových slov. Zvýšením kvality vyhledávání v rámci online služby je důležitý krok pro zvýšení spokojenosti jejích uživatelů a efektivního používání dané služby. Podpora uživatelů/zákazníků Nástroj chatbot, technologie, která za nás může vykonávat každodenní rutinní práci, například odpovídat na dotazy klientů určité služby. Ušetřený čas můžeme věnovat tvorbě, zlepšování a testování služeb apod. Vyšším vývojovým stupněm chatbota je personalizovaná komunikace. Tu získáme vložením dat z textové komunikace určité osoby, lze mít svého osobního chatbota, který zastupuje přímo konkrétní osobu. Představuje její znalosti a způsob komunikace. Nebo naopak nám technologie umožní komunikaci například s vědcem, spisovatelem… Takový rozhovor může být inspirací a zdrojem nápadů. Další pomoc v cestě za kvalitní webovou službou jsou nástroje k rozpoznání potřeb uživatelů v reálném čase a poskytnutí podpory. Technologie zašle zprávu uživateli, kterou v daný okamžik potřebuje ve vztahu s využíváním služby. Existují také nástroje pouze jako podpora pro psaní zpráv klientovi, které píše živý člověk, paradoxně pro tvorbu více osobních zpráv a zlepšení tak uživatelského zážitku. Výzkum a vývoj Nástroje s GPT-3 pomáhají také v analýze spokojenosti zákazníků. Přístupem ke zpětné vazbě zákazníků, datům ze zákaznické podpory (chatbota) aj. nástroj analyzuje nedostatky služby a řekne designérům, kde je prostor pro zvýšení spokojenosti jejich zákazníků. Testování/tvorba webu Vytváření webu nebo implementace nové aplikace na již stávající webové rozhraní je třeba otestovat. Díky stále dokonalejším technologiím nemusí být nutně designér služeb programátorem, stačí popsat slovy, co by na stránce mělo být a na základě takového popisu AI vytvoří konkrétní prvky. Pro designéry takový nástroj může dobře sloužit jako rychlá ilustrace jejich myšlenek. [2] Konkrétní nástroje a příklady jejich využití a odkazy na ně naleznete zde. Limity GPT-3 Jak již z názvu vyplývá, jedná se o síť „před-trénovanou“, to znamená, že se neustále neučí. Nemá průběžnou dlouhodobou paměť, která by se učila z nových interakcí. Dalším omezením je, že síť byla trénovaná na textech z internetu, které jsou zkratkovité a zkreslující. Pokud uživatel chce kompilaci svého textu, je omezen na vkládání pouze krátkých textů. [1] Etické otázky GPT-3 vyvolává kvůli své schopnosti dobře generovat radikální texty, napodobující konspirační teoretiky nebo bílé rasisty. Dalším etickým problémem je vysoká kvalita generovaného textu přináší nemožnost rozlišení, zda text vytvořil člověk nebo stroj, generování fake news textů apod. [1] [1] SCHMELZER, Ronald. GPT-3: Definition. TechTarget [online]. 2021, , 1 [cit. 2021–11–27]. Dostupné z: https://searchenterpriseai.techtarget.com/definition/GPT-3 [2] VERDUZCO, Eric. 21 Best GPT-3 Tools, Examples and Use Cases. Nogood [online]. 21.6. 2021 [cit. 2021–11–24]. Dostupné z: https://nogood.io/2021/06/25/gpt-3-tools/ [3] HAMOSOVA, Lenka. Collective Vision of Synthetic Reality | Digital Card Deck: Card №01. Image GPT.Dostupné na: https://shop.hamosova.com/Collective-Vision-of-Synthetic-Reality-Digital-Card-Deck-p273478629 GPT-3 ve službách designérů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

Service design jako akademická disciplína

Servis design Na českých vysokých školách se běžně vyučují předměty i celé studijní obory, které se věnují designu nejrůznějších druhů produktů, od oděvů nebo obuvi, přes sklo, porcelán, až po nábytek. Z toho lze usuzovat, že i na akademické půdě je design vnímán jako důležitá součást vzdělávání potřebná k rozvoji naší společnosti. Donedávna bychom však na našich vysokých školách jen marně hledali byť jen zmínku o oblasti označované jako service design. [1] Service design neboli design služeb by se dal obecně označit za proces, ve kterém se designér snaží vytvořit službu tak, aby poskytl zákazníkovi co nejlepší zážitek a současně, aby byla služba i co nejoptimálnější pro aktéry na straně poskytovatele služby. [2] Design služeb má široké uplatnění ve společnosti, jelikož služby představují významnou část ekonomiky a každodenní součást našeho života. První zmínka o designu služeb je z roku 1982. A teprve v roce 1991 přišel Michael Erlhoff s myšlenkou, že by měl být service design považován za designérskou disciplínu. Díky jeho iniciativě také začal soubor univerzit poskytovat akademické vzdělání v oblasti designu služeb. [3] Je pravdou, že se design služeb v některých místech může překrývat s jinými designérskými disciplínami, avšak odvětví služeb je v porovnání s produkty v řadě bodů odlišné, tudíž je design služeb jakožto samostatná disciplína žádoucí. Jedná se o postupně se rozvíjející disciplínu, která může dramaticky zlepšit produktivitu a kvalitu služeb. [3] Service design jako akademická disciplína V řadě zahraničních zemí se již service design etabloval jako samostatný studijní obor. Naproti tomu u nás se do univerzitního prostředí teprve začíná dostávat. Design služeb u nás zatím jako studijní obor neexistuje, a to ani na státních, ani na soukromých vysokých školách. Průkopníkem v této oblasti se u nás zatím jeví Katedra informačních služeb a knihovnictví (KISK) na Masarykově univerzitě a její designová profilace, na kterou je možné se zaměřit v rámci bakalářského nebo magisterského studia informačních věd a knihovnictví. Nicméně i na jiné vysoké školy se design služeb pomalu dostává, a to v různých podobách — jako studijní předmět, jako zajímavé přednášky navíc či jako téma závěrečných prací. Designérské předměty Předmětů, které se zabývají designem obecně, případně některým aspektem designu, který má přesahy do service designu, lze na českých vysokých školách najít poměrně dost. Příkladem může být UX web design, který lze studovat na Vysoké škole ekonomie a managementu v Praze [4], Design of Leisure Time Activities na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde se studenti zaměřují na plánování, tvorbu a realizaci projektů z oblasti volného času [5], Design WWW aplikací, Web Design či Design WWW stránek na Českém vysokém učení technickém (ČVUT), pokud budeme webovou aplikaci a stránku vnímat jako typ služby [6]. Na ČVUT v Praze v tomto semestru probíhá přednáškový cyklus Design Experiences, který se mimo jiné dotýká i oblasti service designu. Výše uvedené příklady se však designu služeb jako takovému věnují pouze okrajově. Přímo na design služeb se zaměřuje několik předmětů v rámci zmiňované designové profilace na KISKu, ať už se jedná o Design informačních služeb, rozhraní a interakcí, Service design workshop či Lepší služby: designové myšlení a designový proces. [7] Z jiných vysokých škol lze zmínit Service Design Management, který je možné si zapsat na Vysokém učení technickém v Brně. Cílem tohoto předmětu je „poskytnout studentům základní znalosti z oblasti service designu, a to jak v podnicích zabývajících se službami jako hlavní podnikatelskou činností, tak i v podnicích, kde jsou služby poskytovány jako doplněk nabídky hmotných produktů.“ [8] Předmět je zařazen v navazujícím magisterském studijním programu Strategický rozvoj podniku. Na Vysoké škole ekonomické v Praze je pak možnost studovat předmět Design služeb. Cílem tohoto předmětu „je seznámit studenty s disciplínou Service design (Design služeb) v kontextu řízení podniků a nastavování firemních procesů.“ [9] I zde je předmět doporučován studentům navazujícího magisterského programu, přičemž pro studenty specializace UX výzkum a design je to povinný předmět, pro jiné studijní programy může být předmětem volitelným. Designérské závěrečné práce Zájem o oblast service designu je však na vysokých školách viditelná bez ohledu na to, zda se na školách vyučuje, což lze vypozorovat na závěrečných pracích studentů, kteří si service design vybírají jako své téma. V tuto chvíli pomineme závěrečné práce z KISKové designérské profilace, kterých každoročně přibývá, jelikož úspěšné ukončení studia v této profilaci předpokládá, že závěrečná práce studenta bude zaměřena právě na design, a zaměříme se pouze na práce z jiných studijních oborů. Příkladem může být diplomová práce Design služeb ve zdravotnictví Michaely Štetiarové z ČVUT [10], Inovace ve službách: Využití designu služeb v praxi od Kateřiny Kánské z Vysoké školy ekonomické v Praze [11], Návrh designu služeb nákupního centra Sandry Vítkové z Vysoké školy báňské v Ostravě [12] nebo z bakalářských prací třeba Design služeb ve veřejných knihovnách od Jakuba Šnýdla z Univerzity Karlovy [13]. I z těchto pár závěrečných prací je viditelné, jak široké uplatnění design služeb může mít. Zaměření na design informačních služeb, tak jak je na KISKU, tak zdaleka nemusí být jediným možným způsobem, jak design služeb na univerzitní půdu přivést. Možností, které by mohly přijít, je celá řada, od obecného zaměření na služby, přes jednotlivé specializace na služby v cestovním ruchu, obchodu, úřadech, zdravotnických zařízeních a seznam by mohl pokračovat dál. Studium service designu v zahraničí Na zahraničních školách a univerzitách se service design zabydlel nepoměrně víc než je tomu zatím u nás. Najít lze nejen jednotlivé předměty či práce a studie pojednávající o service designu, ale daleko častěji se můžeme setkat i s oborem zaměřeným přímo na service design. Při pátrání po tom, kde by se dal studovat tento obor v zahraničí, mohou být velmi nápomocné webové stránky Service Design Network (SDN). Jedná se o neziskovou organizaci z oblasti designu služeb, která na svých webových stránkách mimo jiné nabízí seznam škol, na kterých lze service design studovat. Je zde nabídnuto celkem 22 škol, z nichž nejvíce se nachází v oblasti Skandinávie (pět ve Finsku a po jedné v Dánsku, Švédsku a Norsku). Z anglicky mluvících zemí se nabízí studium na dvou školách ve Velké Británii a jedné v USA a v Irsku. Další čtyři školy jsou podle webu dostupné ve Švýcarsku, jedna pak v Estonsku, v Litvě a v Německu. [14] Seznam těchto škol rozhodně není definitivní a při důkladnějším hledání lze nalézt řadu dalších škol v mnoha jiných zemích, kde se service design na akademické půdě objevuje. Velmi přehledně o tom pojednává ve svém článku Kde všude lze studovat Service Design, který mi nezbývá než sdílet a doporučit, Kamila Ježová. [15] Význam designu služeb jakožto akademické disciplíny Poskytovatelé služeb mohou do jisté míry intuitivně hledat cesty ke zlepšení svých služeb, ale ve stále větší konkurenci je nespornou výhodou mít aktuální informace a znát nejnovější nástroje a efektivní způsoby, jak svoje služby posunout na vyšší úroveň, a to nejen pro spokojeného zákazníka, který se bude rád vracet, ale i pro jednotlivé zaměstnance, kteří tak budou službu daleko raději nabízet. Vzít v potaz přínosy designu v oblasti služeb a zaměřit se na jeho studium na vysokých školách, pak může přinést mnoho pozitivních dopadů pro celou naši společnost. Zdroje: [1] Service design. Czech design. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/ [2] Service design. Interaction-design. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/service-design [3] Service design — design is not just for products. Interaction-design. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/service-design-design-is-not-just-for-products [4] UX Web design. Vysoká škola ekonomie a managementu. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.vsem.cz/ux-web-design.html [5] Design of Leisure Time Activities. Univerzita Palackého v Olomouci. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://stag.upol.cz/portal/studium/prohlizeni.html?pc_pagenavigationalstate=AAAAAQAENzY3MRMBAAAAAQAIc3RhdGVLZXkAAAABABQtOTIyMzM3MjAzNjg1NDc2ODAyMgAAAAA*#prohlizeniSearchResult [6] Předměty. Univerzita Karlova. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/studium/predmety https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=OKB2319413 (design www aplikací) https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=OB1319304 (designing web sites) https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=MZ370P38 (web design) [7] Předměty. Masarykova univerzita. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://is.muni.cz/predmety/ [8] Service Design Management. Vysoké učení technické. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.vut.cz/studenti/predmety/detail/243422 [9] Service design. Vysoká škola ekonomická. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://insis.vse.cz/katalog/syllabus.pl?predmet=167065;zpet=/katalog/index.pl?obdobi=321,jak=dle_jmena [10] ŠTETIAROVÁ, Michaela. Design služeb ve zdravotnictví. Praha, 2020. Diplomová práce. České vysoké učení technické v Praze. Fakulta architektury. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: .https://www.fa.cvut.cz/cs/galerie/diplomove-prace/16786-design-sluzeb-ve-zdravotnictvi [11] KÁNSKÁ, Kateřina. Inovace ve službách: Využití designu služeb v praxi. Praha, 2011. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta podnikatelská. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://vskp.vse.cz/31519_inovace_ve_sluzbach_vyuziti_designu_sluzeb_vpraxi [12] VÍTKOVÁ, Sandra. Návrh designu služeb nákupního centra. Ostrava, 2013. Diplomová práce. Vysoká škola Báňská. Ekonomická fakulta. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://dspace.vsb.cz/handle/10084/96810 [13] ŠNÝDL, Jakub. Design služeb ve veřejných knihovnách. Praha, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/56051 [14] Study service design. Service Design Network. [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/study-service-design [15] JEŽOVÁ, Kamila. Kde všude lze studovat service design. In: Medium. [online].Oct 29, 2020 [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://medium.com/design-kisk/kde-v%C5%A1ude-lze-studovat-service-design-400342840171 Service design jako akademická disciplína was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 12. 2021

(Deskové) hry pro výuku designu služeb

Deskové hry jsou zábavné, vzrušující a společenské. Mohou ovšem skutečně zlepšit naše schopnosti a dovednosti, které využíváme v každodenním profesním životě? Mohou být deskové hry a design služeb sobě nějak navzájem podobné či dokonce být na podobném principu? A dají se deskové hry také využít pro samotnou výuku designu služeb? [1] Na všechny tyto otázky si dnes nalezneme odpověď. Designové hry Hry pro více hráčů usnadňují sdílení informací, ale i vytváření nových znalostí, ať už jsou k tomu přímo určeny či nikoliv. Designové hry jsou příkladem flexibility designu služeb. Existují na hranici mezi hrou a spoluvytvářením. [2] Designové hry mohou být ve formě karetních her, deskových her, nebo se může jednat i o tzv. role-play hry. V každém případě se v nich obvykle nachází fyzické komponenty.[3] “A system in which players engage in an abstract challenge, defined by rules, interactivity, and feedback, that results in a quantifiable outcome often eliciting an emotional reaction.”— Anne Feldthaus —V tomto článku se podíváme na to, jak se můžeme díky designovým deskovým hrám stát lepšími designéry, a také jak lze využít hry pro výuku designu služeb. Uvedeme si i některé konkrétní příklady deskových her, které jsou přímo určené pro zlepšení našich designérských dovedností. Ještě než se pustíme do praktických příkladů, povíme si něco o tom, jak z nás mohou tyto hry udělat lepší designéry služeb. Hraní deskových her z nás může udělat lepšího designéra služeb, protože: Naučíme se pochopit složité systémy a chování a jak se v nich přizpůsobit Při seznamování se s novou hrou je potřeba umět rychle porozumět systému dané hry a dobře si naplánovat svou vlastní strategii. Tento typ iterativního myšlení, schopnosti rychle reagovat na nové situace a přizpůsobit se nečekaným změnám jsou součástí každodenního života designérů. Zlepšíme svůj smysl pro strategii Snažili jste se někdy vyhrát deskovou hru bez zvolené strategie? Pak jistě víte, že takový pokus bývá často neúspěšný. Mít vlastní strategii a dokázat ji rychle implementovat, to je ovšem věc, kterou designéři bohužel často neumí. Je to zejména z důvodu omezení času a nákladů. V deskových hrách je ovšem to kouzlo, že tuto schopnost lze donekonečna procvičovat. A to poměrně zábavnou formou. Zvýšíme svou kognitivní flexibilitu Kognitivní flexibilita pomůže našim designérským dovednostem tím, že nám umožní učit se rychleji, přepínat mezi jednotlivými koncepty současně a podpoří kreativitu a schopnost řešit problémy. [1] When facing a challenge with many players, a physical space and a race against time, a board game can help designers and stakeholders illustrate and iterate on different collaboration models.— Emily Eagle —Topaasia Topaasia je jedna z her, kterou můžeme považovat za designovou. Je navržena finskou společností Gälliwashere. Zajímavostí je, že ani jeden z tvůrců hry není designérem služeb. I přesto to ale funguje. Hra kombinuje dialog s jednoduchými herními pravidly, která strukturují diskuzi na nejrůznější sdílená témata. Hru Topaasia je ideální hrát v několika krátkých sezeních během delší doby. Hra obsahuje balíčky s různými tématy, například týkající se prodeje, zákaznických zkušeností nebo úspěšných projektů. Jako nespornou výhodu můžeme brát i to, že výrobci se snaží tyto balíčky neustále aktualizovat a obměňovat. Každá hra může být tím pádem úplně jinak tematicky zaměřená. Pro usnadnění dialogu během hry jsou využívány kartičky s nejrůznějšími tématy. Během celé hry tak hráči projdou několik témat, které sami považují za důležité. Na některá témata se ovšem nemusí vůbec dostat, proto je doporučeno hru zopakovat v určitých intervalech, například jednou za měsíc. I přes to hráči během hraní prodiskutují opravdu širokou škálu témat a přijdou na nové nápady a myšlenky. [3] V současné době lze hru zakoupit v těchto variantách: * Topaasia: Purpose * Topaasia: Lean Change Management * Topaasia: Work Community * Topaasia: General Pack * Topaasia: Successful Project * Topaasia: Retrospective * Topaasia: Agility * Topaasia: Self-organizing Teams * Topaasia: Customer Experience * Topaasia: Systems Intelligence [4] TopaasiaParticipation Game Participation Game je participativní hra, která pomáhá zaměstnancům města zvážit, jak by bylo možné naplánovat provoz a služby ve městě tak, aby byla zajištěna lepší spolupráce s obyvateli. Zároveň pomáhá zavést helsinský model participace a vybudovat konkrétní participační plán se zapojením veškerého obyvatelstva. Hra byla vyvinuta v roce 2017 pod vedením výkonné kanceláře města Helsinky ve spolupráci s agenturou pro design služeb Hellon. Na vývoji a testování se podílela rozsáhlá skupina zaměstnanců. Dále bylo vyškoleno asi 30 zaměstnanců z různých divizí, aby usnadňovali nebo vedli herní situace. Do začátku roku 2018 hrálo participační hru více než 2000 zaměstnanců města. Participation Game byla vytvořena jako desková hra, kterou může hrát každý, koho zajímá chod města a jeho rozvoj. Materiál je všem dostupný na webu. Hráči při hře průběžně vyhodnocují, které věci se ve městě aktuálně dělají dobře, a ve kterých oblastech je potřeba nalézt lepší řešení. Na konkrétních opatřeních se hráči domluví na konci hry. [5] Participation GameATLAS Runo Melkko, vlastním jménem Otso Hanulla, je uznávaným výzkumníkem her a herním designérem. Je autorem hry ATLAS, kterou si (společně ještě s jednou jeho další hrou) nyní představíme. [6] ATLAS je desková hra, se kterou mohou designéři služeb plánovat své projekty. ATLAS umožňuje hráčům přenést své skutečné problémy z reálného života, analyzovat je, a následně přizpůsobit projekt těm správným účastníkům. Hra může být také určena pro výukové účely. [7] A jak to tedy funguje? Na začátku hry se hráči navzájem představí vepsáním svého jména na lísteček kolegů. Kromě jména představí i svou roli či zkušenosti. [2] Hráči si následně definují cíl svého projektu. Přesněji řečeno, jaký je účel daného projektu. Odpověď se napíše na lepicí papírek a umístí se společně se zelenou motivační kartou doprostřed hrací desky. Následně hráči vybírají jednu šestiúhelníkovou kartu ze čtyř kategorií — definice projektu, účastníci, metody a nástroje a výzva. Každá kartička obsahuje otázku, na kterou musí hráči odpovědět. Jak hra postupuje, hráči sdílejí své znalosti z praxe a společně přichází na nové nápady a řešení. Nejlépe se tato hra hraje v multidisciplinárních týmech. [7] ATLASCECO Hub Game Na podobném principu jako hra ATLAS funguje i tato hra od stejného tvůrce — CECO Hub Game. I přesto, že se hra netýká úplně přímo designu služeb, stojí určitě za zmínku. Tato hra vznikla za účelem přemýšlení nad tím, jak by měla vypadat plánovací centra, kde se schází malé i velké společnosti, které chtějí vytvářet nové příležitosti. Důvodem, proč tuto hru zmiňuji je i to, že hra vychází z hry ATLAS, především používá stejné klíčové mechanismy, ovšem s jednodušším začátkem a shrnujícím koncem. Obsah hry je založen na výzkumném projektu CECO — Creative Ecosystems and Collaborative Operators, kde byly studovány požadavky na zřízení co-workingových prostor pro malé firmy, ale i podnikatele, kteří by mohli spolupracovat, a především si poskytovat navzájem větší hodnotu než jen samotné sdílení kanceláře. [8] CECO Hub GameZávěrem Jak můžeme vidět, v deskových hrách a designu služeb lze opravdu vidět určité souvislosti. A stejně tak se nám na praktických příkladech potvrdilo, že existují i hry, které nás mohou naučit jak se stát lepším designérem služeb. Je to zejména díky principům, které jsou u designu služeb podobné jako u klasický deskových her: měli bychom dokázat pochopit složité systémy a zorientovat se v nich, měli bychom být schopni rychle reagovat, tvořit novou strategii a být flexibilní. Není to skvělé, když máme tu možnost si procvičit své profesní dovednost poměrně zábavnou formou, a to prostřednictvím deskových her? Zdroje: [1] FELDHAUS, Anne. How board games will improve your service design skills. Linkedin [online]. 2018 [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.linkedin.com/pulse/how-board-games-improve-your-service-design-skills-fyhring [2] HANNULA, Otso a J. Tuomas HARVIAINEN. Efficiently Inefficient: Service Design Games as Innovation Tools. Fifth Service Design and Innovation conference [online]. 2016, 241–252 [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://ep.liu.se/ecp/125/020/ecp16125020.pdf [3] HANNULA, Otso a J. Tuomas HARVIAINEN. User perceptions of design games as settings for organizational learning: Case Topaasia. ServDes2018 — Service Design Proof of Concept Politecnico di Milano [online]. 2018, 427–439 [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://servdes.org/wp/wp-content/uploads/2018/07/34.pdf [4] Web Shop for Topaasia. Topaasia Itd. — Serious games for effective team dialogue [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://topaasia.com/en/shop/ [5] Participation Game. City of Helsinki [online]. 2019 [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: https://www.hel.fi/helsinki/en/administration/participate/channels/participation-model/participation-game/ [6] Runo Melkko. Runo Melkko [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: http://runomelkko.com/ [7] ATLAS. Runo Melkko [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: http://runomelkko.com/atlas [8] CECO Hub Game. Runo Melkko [online]. [cit. 2021–11–29]. Dostupné z: http://runomelkko.com/games-1#/ceco-hub-game-1 (Deskové) hry pro výuku designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 12. 2021

BUDOUCNOST JE PLANET-CENTERED DESIGN

ROZHOVOR S ROMANEM HŘEBECKÝM (říjen 2021) Roman Hřebecký je designér a facilitátor, zakladatel firmy Pábení, jejíž vizí je podporovat klienty v rozvoji udržitelných služeb a zodpovědném fungování. Toto zaměření odráží i životní postoj jejího zakladatele, kterého jsem při zahájení on-line rozhovoru zastihla na jihočeských pastvinách. foto: Roman HřebeckýKudy kráčíte, okolo Brna? Kdepak, já jsem se s rodinou přestěhoval do Jižních Čech, do Pomalší. To je velká změna, gratuluji! Jak se vám bydlí? Zatím je to takové punkové, domek je před rekonstrukcí, je to taková cesta k soběstačnosti. Topíme si ještě pořád dřevem, máme tady velkou zahradu. Se ženou jsme si řekli, že když už děláme udržitelné projekty, tak by stálo za to tou cestou i žít. Jsme tady teprve od dubna, zatím se sžíváme a snažíme se pochopit, jak tady všechno funguje — lidé, krajina, země, a to ještě chvíli potrvá. Vy jste svým pozitivním vztahem k udržitelnosti znám, líbí se mi, že ho nejen prosazujete, ale i žijete. Ještě než se k tomu dostaneme hlouběji, mám jednu ne zcela plánovanou otázku — krátce před rozhovorem jsem zjistila, že na webu Pábení nejste uveden mezi členy týmu. Uniklo mi něco? Je to možná tím, že na konci roku z Pábení odcházím. To je… překvapivé! Smím se zeptat na důvod? Smíte. Důvod je jednoduchý — v průběhu posledního roku a půl se událo hodně změn, ať už v souvislosti s covidem nebo i s tím, jakým způsobem jsme v Pábení pracovali. Bylo třeba být neustále v zápřahu. Z vedení firmy přepínat do projektů a otevřením dveří z ložnice do pokoje z práce do rodiny. Koncem minulého roku nebo možná začátkem tohoto jsem “vyhořel” Prioritou pro mě byla rodina, ne firma. A pak i já a vlastní zdraví. Když si to trochu sedlo, už se mi nepovedlo nakopnout se zpátky pro tým. Ani jsem moc nevěděl, kudy se vrátit. Energii jsem začal dávat do Pomalší. Přestal jsem být v Pábení rád. Proto jsem usoudil, že nejlepší bude nechat ho jít si vlastní cestou, zejména když tam je Marek (Mencl, spoluzakladatel, pozn. aut.), který má chuť ho dál rozvíjet. Jaké tedy máte profesní plány do budoucna? Byl bych rád, aby nás místní kraj přijímal a my byli jeho součástí. Proto mi přijde nejrozumnější, nejhezčí a hodnotově nejčistší pracovat tady pro něj. Rozvíjet lokální projekty, řešit problémy — sociální či environmentální témata, péče o krajinu, vyloučené lokality. Chci zkrátka věnovat to, co jsem se za několik posledních let naučil, tomuto místu a jeho obyvatelům. Takže v podstatě budete dál rozvíjet své designérské dovednosti ke zlepšení místa, ve kterém žijete. Kdy jste se vlastně rozhodl být designérem? Tam nebylo rozhodnutí, spíše důsledek nějakého vývoje. Studoval jsem novinařinu a češtinu, pak jsem se dal na PR a v podstatě přesvědčoval novináře, aby psali adorační zprávy o firmách, pro které jsem pracoval. To mi ale po několika letech přestalo dávat smysl, tak jsem se začal věnovat copywritingu. Úkolem copywritera je hlavně dobře chápat — jak firmu, její byznys model a fungování služeb, tak zákazníka a klienta. Nicméně copywriter je od toho, aby psal texty, já se ale vždycky snažil pochopit věci do hloubky. To mě přivedlo k vymýšlení různých metod a výzkumů, jak pochopit a poznat všechny tyto aspekty. Začal jsem pak mnohem lépe chápat fungování firmy a zjistil, že v každé firmě jsou nějaké díry, nějaké nedostatky, že poskytovaná služba by mohla být lepší — a dávalo smysl to klientovi říct, poukázat na to. Postupem času jsem nabíral zkušenosti a promýšlel, jak zlepšovat služby, jak motivovat zaměstnance nebo jak do řešení daného problému zapojit experty. A tam někde došlo k té proměně — jak jsem říkal, nebylo to rozhodnutí. Spíše reakce na zvědavost. Máte velmi zajímavou práci — zlepšování služeb, kooperace, komunikace, celkového fungování firem. Zajímalo by mě, zda musí mít člověk vykonávající tohle povolání nějaké specifické vlastnosti. Dokázal byste je definovat? Může to být vůbec práce pro introverta? Já bych zrovna o sobě řekl, že jsem introvert. Výrazný introvert (smích). Pokaždé, když přijdu z workshopu nebo design sprintu, tak si musím na den dát nohy nahoru a jen odpočívat. Co se vlastností týče, myslím, že je důležité komplexní myšlení — schopnost vyznat se v cizích prostředích, do kterých designér vstupuje, vidět souvislosti mezi strategickým řízením ve firmě a exekucí a umět zoomovat, dívat se na celek, a umět se ponořit do dílčího problému, který lidé řeší. Pak je důležitá empatie vůči jednotlivcům i strukturám, které v organizaci jsou — rád to pojmenovávám jako plány v plánech cizích plánů — jestli znáte Dunu, tak Vám bude jasné přirovnání, že každá firma je vlastně malá Arrakis. Lidé mají své touhy a záměry, jsou tam mocenské a společenské tlaky, které pak mohou vést ke strategickým rozhodnutím. Čím dříve tohle pochopíte, tím snáz tam pak prosadíte nějakou změnu. A nakonec respekt, či spíše pokora. Mnohokrát se mi stalo, že některé myšlenky byly pro firmu příliš nové a pokrokové a ona je nebyla s to v daný moment přijmout. Ta vize byla moc rychlá. Člověk to může snadno odsoudit — nebo se to naopak snažit pochopit. V čem je problém, proč to nejde, kde se to zasekává. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že na druhé straně jsou lidé s jiným smýšlením, přístupy, plány. Že je nutné dát jim čas, aby se s těmi inovacemi sžili. A v tom je ten respekt a pokora — v uznání toho, že oni mají pravdu, oni s těmi inovacemi budou žít a to rozhodnutí, zda je přijmou, je na nich. Jako introvert — měl jste někdy problém například s trémou před cizími lidmi? Vždycky, pořád (smích). Máte nějaké metody, jak to zvládat, jak se vnitřně zklidnit a neutéct? Jde o to mít zvládnuté úvodní rutiny. Na workshopech bývá maximálně 6 lidí, to je zvládnutelné, větší skupiny bývají stejně neproduktivní. Jde o to najet si na začátku na svůj rytmus — zvyknout si, že začínáte několika podobnými otázkami, check-iny, icebreakery, které ostatně uklidní nejen vás, ale i účastníky. Pak je také zásadní mít dobře naplánováno, co na tom daném workshopu chcete dělat — alespoň po půlhodinách, mít tam cvičení, canvasy. Důležité je také vědět, čeho chcete dosáhnout — a hlavně mít od začátku ten společný cíl potvrzený od ostatních. Co Vás vedlo k založení Pábení? Přišel Marek, zeptal se: “Nebudeme spolu podnikat?” a já jsem řekl: “Jo”. Druhým impulsem, neméně podstatným, bylo to, že jsem jako freelancer měl strašně moc práce. Jak vznikl název Pábení? Tak to je taky jednoduché — byla volná doména! (smích) Jedna z prvních zakázek, které jsem dělal, byla marketingově komunikační kampaň pro jelení lůj. Ta kampaň stála na příbězích — jelení lůj byl takový Forrest Gump, ovlivňoval dění v Česku, vyprávěl třeba, jak se pomocí malé tubičky Remek dostal do vesmíru. Kampaň se vydařila, otevírala dveře na různé konference — mimochodem na konferencích jsem opravdu echt nervózní, pořád! — a na jedné z nich jsem si uvědomil, jak pěkná je příběhovost té kampaně, že by to mohla být propozice toho, co dělám — dělat to hravě, spojovat literaturu a psaní, které jsem studoval. Přišlo mi, že to je vlastně takové pábení. Zadal jsem slovo do vyhledávače, který kromě Hrabala nenašel nic, takže jsem registroval doménu a Pábení bylo na světě. Pábení prošlo před pár lety zásadní proměnou, zjednodušeně řečeno přeneslo svůj zájem od marketingu k rozvoji udržitelnosti a cirkulární ekonomice. Bylo to týmové rozhodnutí? Co Vás k němu vedlo? Ta proměna byla spojená s tím, že od nás odcházela kolegyně, která byla hodně zaměřená na marketingovou komunikaci. V týmu jsme se rozhodli, že tohle téma opustíme a zaměříme se více na design služeb. V té době jsme také s mou ženou Janou rozjížděli aktivitu mikrokroky, která reflektovala téma cirkulární ekonomiky a SDG’s, a přáli jsme si sehnat v této oblasti nějakého klienta, nebo ještě lépe, dostat se do té komunity. Začali jsme to spolu rozvíjet, udělali pár akcí a mě to hodně bavilo a dávalo mi to smysl. Když už designovat služby, tak se sociálním a environmentálním dopadem. V týmu jsme uspořádali interní hackathon na téma SDG’s, promýšleli, co by se s tím tématem dalo dělat směrem ven, a to vedlo k myšlence napsat konečně vlastní vizi. Tak jsme ji napsali a vyšlo nám z toho, že chceme podporovat udržitelnost, že chceme do organizací dostávat udržitelný rozvoj právě pomocí designu služeb a strategického plánování. Pak jsme začali dělat vše pro to, abychom si vyčistili portfolio, jednak od marketingových klientů a pak i od projektů, které udržitelnost z našeho pohledu nerozvíjejí. Takže jste úplně přerušili spolupráci s některými organizacemi, případně jste i odmítali poptávky? Ono si to vzájemně moc nesedlo. V momentě, kdy jsme začali prezentovat, že naše téma je udržitelnost a zodpovědnost, tak někteří klienti v podstatě přestali chodit. U poptávek to bylo spíše tak, že když jsme tam ta témata necítili, tak jsme se je tam snažili dostávat. Ostatně se zcela minimálně stává, že by za námi přišla firma, která by chtěla přímo rozjet udržitelnou službu. Dokázal byste ve zkratce popsat, jak funguje celý systém — od poptávky přes designérský proces po vyřešení problému? Jsou dva typy poptávky. Za prvé, chceme rozvést konkrétní službu konkrétním způsobem. Těch naštěstí chodí čím dál tím méně, protože následně obvykle následuje nějaké přerámování, protože onen cíl bývá často vytržen z kontextu. Za druhé, rozvíjíme službu/organizaci a potřebujeme k tomu průvodce. Chceme navrhnout službu, která bude řešit téma např. záplav, prenatální ztráty, násilí na dětech a potřebujeme k tomu dojít řízeně, procesem. Tam se snažíme stanovit čas potřebný k zarámování spolupráce, definice zadání, procesu a milníků, kterých budeme postupně dosahovat. Plus zkusíme vytáhnout jeden konkrétní bod a soustředit se na jeho řešení, například najít všechny experty, kteří se danou problematikou zabývají a přizvat je ke kulatému stolu. Takže stanovíme milníky, definujeme cíl projektu, rozpočet, interní tým na straně klienta, u nás, přizveme experty a pak se pouštíme do práce, která spočívá v počátečním výzkumu, ve workshopech, setkávání, zkrátka designovém procesu. Dokázal byste definovat jaké jsou největší překážky firem na cestě k udržitelnosti? Já se domnívám, že je to dáno v prvé řadě tím, že téma udržitelnost je vnímáno hrozně rozdílně a široce. Dalším důvodem je to, že udržitelnost je pořád vnímána jako jakýsi přílepek, CSR aktivita, není to jádro. Tím je pořád například vývoj nějakého systému, který se kompenzuje třeba posílám peněz pro africké děti nebo se sázením stromů, to je teď hodně oblíbené. Je to forma odpustků, nemění se chování. A další důvod vidím v tom, že když už je v týmu někomu to téma vlastní, tak postrádá dovednosti a nástroje, jak motivovat další členy firmy. Jak členy firmy tedy správně namotivovat? Ve firmě je zapotřebí světlonoše, někoho, kdo má onu myšlenku a šíří jí dál. Pak se nejvíc osvědčuje zapojit ji do procesu — máme nějaký úvodní dílčí projekt, který vyřeší náš problém, pojďme ho uchopit tak, aby přinesl nejen něco nám, ale i světu venku. Příklad — jako distributor elektrické energie řeším problém s rostoucími cenami energií. Uvědomuji si, že za to nemůže green deal, že rostoucí ceny jsou navázány na odběratelsko-dodavatelský řetězec a taky to, že odklon od uhlí a fosilních paliv je společensky žádaný. Mohu to uchopit tak, že začnu vymýšlet, jak implementovat soláry a větrníky, jak to odprezentuji veřejnosti a jak donutím spotřebitele, aby pro něj byl tento typ energie první volbou. Zapojuji technologii, marketing, behaviorální ekonomii. Zkrátka, může to být dílčí projekt, který nemění celou firmu. Jen otestuji, zda to bude fungovat, přizvu k tomu lidi, kteří mají chuť se do toho pustit (ti tam vždycky jsou), vytvořím multioborový tým a zkusím to rozjet. Navážu na to tématem knihovny a udržitelnost. Knihovny se veřejně přihlásily k udržitelným cílům rozvoje — udržitelnost je nedílnou součástí koncepce rozvoje knihoven do roku 2030, udržitelnost byla celorepublikovým tématem loňského roku, v rámci SKIP funguje pracovní skupina Udržitelnost v knihovnách. Přesto mám dojem, že se v tom trochu plácáme, že nedokážeme najít systematický přístup a nástroje, jak toto téma implementovat a propagovat. Měl byste nějaký nápad? Knihovny jsou z podstaty o udržitelnosti, alespoň v té rovině půjčování knih. Na tom se dá hrozně moc stavět a dá se to rozvíjet. Knihovny dávají věcem bohatší život — kniha půjčená 20x za rok má bohatší život než ta, co leží v něčí domácí knihovně. Takže by mi přišlo smysluplné převyprávět tento příběh a dál ho rozšiřovat — půjčovat věci, nářadí a podobně. Půjčování je navíc jen jedna z aktivit, knihovny mají být vzdělávacími a komunitními centry, nabízet prostory pro práci, co-working, to jsou všechno koncepty, které vedou k udržitelnosti. Zásadní je dobře je komunikovat — děláme to, protože věříme tématu udržitelnosti, je to pro nás klíčové, je nám to z podstaty dané. Kdyby tohle knihovny pojmenovaly a mluvily o tom nahlas, ohromně tomu prospějí. Jde opravdu jen o to dobře to popsat a prodat. A nevymýšlel bych nic navíc, tohle podle mě úplně stačí. Proč se více designérů nezabývá udržitelným rozvojem? Designér je v první řadě služba, designér plní zakázky klienta. Vaší vizí může být spokojenost klienta. Nebo vaší vizí může být jak spokojenost klienta, tak snaha o realizaci vlastní vize — klient je pak někým, kdo vám tu vizi pomáhá realizovat, je pak ale tak trochu rukojmí. Mění se pak i vztah mezi vámi — namísto klient-dodavatel je z toho partner-partner. Sehnat partnery může být náročné. Nicméně když přijde poptávka po rozvoji udržitelné služby, tak to designéři umí, bez ohledu na to, zda je udržitelnost součástí jejich vize. Myslíte, že designéři jsou ti, kteří by měli podněcovat změnu společnosti směrem k udržitelnosti? Mohou být, ale není to jejich povinnost. Někteří to tak vnímají, považují se za “lékaře společnosti, zachránce planety”, ale nemusí. Stejně tak to mohou být osvícení CEO’s, politici. Designéři to musí umět hlavně odmakat. Sledoval jste klimatickou konferenci v Glasgow? Ona ještě probíhá, mám v plánu seznámit se s výstupy po jejím ukončení. Jaký je obecně váš názor na tyto konference? Mají deklarovaná velká slova, vize a záměry smysl? Smysl to má z hlediska otevírání témat a ukazování prstem na problémy. Jakmile tam ale není nastaven princip vymahatelnosti a trestů a povýšení a pochval — k tomu se státy nezavázaly a asi nezavážou — tak ta konference nebude mít dopad. Je to vždy jen na dobré vůli lidí, politiků a států a to je ten problém. Vzděláváte se dál ve své profesi či v jiných oborech, například i v udržitelnosti? Jako designér už tolik ne, spíše se zaměřuji na rovinu souvislosti v klimatické krizi, hledám metody, jak udělat dobře byznys plán, který reflektuje tuto problematiku apod. Tam se inspiruji především u klientů, u rozjetých projektů — vlastně v konfrontaci designérského pohledu s pohledem podnikání, pro které v daný moment pracuji. Na vašem blogu jsem zaznamenala jistou kritiku human centered designu — podle vás uzavírá jedince do vakua, soustředí se pouze na produkci nového a umí stavět pouze na zelené louce. Na základě jakých zkušeností jste k tomuto názoru došli a jaké jiné metody přístupy designového procesu by HCD mohli nahradit? Planet-centered design! Tedy nemyslím, že by to byla vyloženě alternativa, HCD je stále základ. Nicméně je potřeba slovo human nahradit či doplnit, člověk není tím, kolem něhož se má všechno točit. Hlavním úkolem člověka je přežít, při tvorbě person se tak nesmí zapomínat na jeho základní potřeby (dýchat, jíst, pít apod.). Když tohle doplníme do mozaiky tvůrčího procesu, tak přece nejde designovat nové auto se spalovacím motorem. Human může pořád platit, ale je nutné nezapomínat na naše základní potřeby, které vyžadují zdravou a fungující planetu. Covidová krize nadnesla otázku dalšího směřování společnosti — měli bychom se vrátit zpět a pokračovat tam, kde jsme skončili, nebo se naopak zastavit, zamyslet a přehodnotit ekonomiku věčného růstu? Hlavně se nevracet! My se nechceme vracet, není kam. Z krize bychom si mohli vzít třeba to, že nemusíme pořád někde za něco utrácet. Že vysoké ceny energií a materiálu jsou normální — když vytěžím zdroj, který se nevrátí, tak má přece nedozírnou hodnotu. Buď si to nebudu moct dovolit, nebo budu, ale za jiných podmínek — například za podmínek sdílení. Mělo by nás to vést k tomu, že majetek by se neměl kumulovat u půl procenta lidí, ale že by měl být distribuovaný, aby si lidé mohli dovolit alespoň základní bydlení. To by se z té pandemie dalo vytáhnout. To by se mi líbilo, vracet se nechci. Pandemie nastínila mnoho souvislostí, které si nikdo neuvědomoval — jak funguje odběratelsko-dodavatelský řetězec, kolik věcí se dováží z Číny apod. Líbilo by se mi, kdyby přišel někdo moudrý a dokázal to zreflektovat, poukázal na všechny souvislosti, vysvětlil je lidem a ukázal, jak je řešit. Já jsem zastáncem nerůstu a toho, že kumulování majetku není to, za čím by se měl člověk hnát, firma se nemá hnát za vyšším ziskem a obratem. Má se hnát za tím, že dělá práci hezčí, lepší, že je pro lidi zábavnější, že je pro ně naplňující. Přeji všem firmám, aby k tomuto postoji dospěly. Poslední otázka — odcházíte z Pábení, když se ohlédnete zpátky, co myslíte, že se Vám v Pábení nejvíc povedlo? Já myslím, že je to proměna lidí uvnitř Pábení, jejich vnitřní posun včetně mého, rozjezd naděje, že udržitelnost a zodpovědnost a zábavnost je mnohem důležitější než zisk a obrat. Děkuji za rozhovor! — — — — — — — — — — — - zdroje: https://hrebecky.cz/ https://www.zitpomalsi.cz/ https://cz.linkedin.com/in/hrebecky https://a2larm.cz/2017/05/uvedomely-konzumerismus-je-lez/ https://medium.com/pabeni https://medium.com/@hrebecky https://svetneziskovek.cz/komunikace/jak-vznika-kit-pro-lidi-ktery-pomuze-ceskym-lesum https://zajimej.se/ekonomika-podle-koblihy-zapomenme-na-rust-a-zamerme-se-na-prosperitu/ BUDOUCNOST JE PLANET-CENTERED DESIGN was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 11. 2021

Designové myšlení v IBM

IBM neboli International Business Machines Corporation, je mezinárodní technologická společnost zabývající se poskytováním řešení, která ovlivňují informační technologie. IBM vyrábí počítačový software i hardware, kromě toho však také poskytuje poradenské služby a provádí rozsáhlé výzkumy v oblasti IT. Designové myšlení neboli Design Thinking, je podle Everetta (2019) důležitým nástrojem mnoha společností, které mají snahu držet krok s rostoucí konkurencí na trhu. Jedná se o techniku, která je v rámci organizace určena k nastolení kultury zaměřené na zákazníka. Nicméně, k tomu, abychom se přiblížili tématu tohoto článku, je třeba tyto dva pojmy propojit. Jak jsem již uvedla, IBM je mimo jiné takovou společností, která se zabývá poradenskými službami a poskytováním technologických řešení. Jedním z takových řešení je i model designového myšlení pocházející právě od této společnosti. Designové myšlení IBM je škálovatelný rámec, který pomáhá týmům rozumět a dodávat — nepřetržitě (překlad vlastní).[1] Jak uvádí Everett (2019), jedná se o takový model, který se odklání od tradičního procesu designového myšlení, a to z toho důvodu, aby se stal vhodnějším pro velké podniky. Nutno podotknout, že tradiční model designového myšlení je lépe aplikovatelný na menší či střední podniky než ty velké, které stojí na komplexních procesech (překlad vlastní).[2] Na druhou stranu, tradiční model má s IBM modelem společné například definování problému a hledání řešení pomocí brainstormingu. Přínosem modelu designového myšlení dle IBM je především rychlost, s jakou dochází k vytváření nových nápadů. Říká se, že konečným cílem je „změnit způsob, jakým IBM přistupuje k problémům a řešením tak, aby se zlepšily životy lidí, kterým sloužíme (překlad vlastní).[4] IBM Design Thinking Model a jeho principy Jak uvádí Everett (2019), IBM se zabývá designovým myšlením ve větším měřítku od roku 2013. Společnost říká, že od roku 2013 najala více než 750 designerů a přinesla principy designového myšlení více než 10 000 IBM zaměstnanců (překlad vlastní).[4] Nicméně, stále je zde patrná podobnost tradičnímu procesu designového myšlení, jehož součástí je kupříkladu prototypování, testování či vymýšlení. Výsledkem bylo připojení strategií, taktik a aktivit za účelem vytvoření takového rámce, který sestavuje designové myšlení napříč nejrůznějšími týmy, bez ohledu na to, zda pochází z jedné oblasti či pracují odděleně. Model designového myšlení IBM je postavený na třech principech: výsledek zaměřený na uživatele, multidisciplinární úsilí o spolupráci a proces smyčky… (překlad vlastní).[2] Výsledek zaměřený na uživatele Podle Cutlera (2016) je důležité začít tím, že se jako tým vědomě zavážete, že upřednostníte své uživatele před jinými, někdy konkurenčními, obchodními zájmy. Designové myšlení by nemělo být kontroverzní — je to jednoduše představa, že každý v týmu by se měl soustředit na své zákazníky, a to v prvé řadě (překlad vlastní).[3] Podle tohoto principu je nutné stanovit potřeby uživatel jako nejvyšší prioritu. V praxi to znamená, že každé rozhodnutí musí korespondovat se spokojeností všech uživatelů. Tento model klade důraz na empatii a porozumění tomu, co zákazník chce, a je třeba nahlížet na problematiku z jeho perspektivy. Týmová spolupráce Proces designového myšlení IBM uznává, že velká část řešení problémů je na týmové spolupráci (překlad vlastní).[2] Designové myšlení podle IBM stojí také na práci dynamicky seskládaného týmu. Tím se rozumí, aby každý člen disponoval určitými schopnostmi, pocházel z odlišného prostředí a dokázal do problematiky vnést svůj vlastní, unikátní pohled. Abyste se pohybovali rychle, sestavili jste všestranný, multidisciplinární tým. To je nezbytné pro rychlejší pohyb a chytřejší práci ve službách vašich uživatelů (překlad vlastní).[1] Diverzitou v týmu tedy dochází k tomu, že nové nápady přichází rychleji. Jak uvádí Everett (2019), velké společnosti užívají týmy, jejichž členové jsou součástí různých zakázek. Díky jejich spolupráci pak nacházejí komplexní řešení mnohdy velice složitých problémů. Proces smyčky Pro designové myšlení IBM je také důležitým aspektem neustálé inovování výsledných produktů. Vše je prototyp. Být nezbytný — a zůstat nezbytný — vyžaduje neustálou konverzaci s našimi uživateli a klienty, reagovat na jejich měnící se potřeby prostřednictvím rychlého prototypování a neustálého opakování (překlad vlastní).[3] Proces smyčky jistě známe i z jiných oblastí. Jedná se o neustále se opakující proces, na jehož konci se zároveň nachází začátek. V případě designového myšlení podle IBM je tou smyčkou neustálé inovování, které znázorňuje cestu, kterou daná společnost postupuje v rámci svého designového myšlení. Smyčka se konkrétně snaží odhalit potřeby uživatelů a donekonečna prototypovat řešení pro lepší budoucnost (překlad vlastní).[3] Celá smyčka se skládá ze tří procesů, a to pozorování, reflexe a tvorba. Pozorování spočívá v ponoření se do problematiky, kdy je třeba vyhledat takové potřeby a očekávání zákazníka, jaké bychom jinak snadno přehlédli. Klíčové je srovnat představu uživatele s tím, jak se na věc dívá designér. Reflexe napomáhá především tvorbě dobrého plánu, podle kterého bude prováděn vývoj. A nakonec je tvorba, která představuje transformování nápadů v reálný produkt. Sponzor-uživatel, přehrávání a kopce Jedná se o tři klíčové praktiky, užívané během designového myšlení podle modelu IBM. Přehrávání představuje kritický pohled na danou problematiku. Během přehrávání představí členové týmu svou práci, získávají zpětnou vazbu a evaluaci projektu. …časté, otevřené dialogy, kde se během desetiminutového přehrávání menších týmů reflektují a konstruktivně kritizují koncepty a nápady (překlad vlastní).[5] Kopce (v originálním znění hills) jsou dle Schmiedgena a Rautha (2018) odvozeny od fráze „vezmi ten kopec“. Ta představuje překonání překážky a stanovení přesného směru bez toho, aniž by bylo určeno, jakým způsobem to má být provedeno. V designu IBM jsou kopce formulovány jako max. tři věty, které popisují hlavní cíle výsledku zaměřeného na uživatele a pomáhají týmu soustředit úsilí (překlad vlastní).[5] Sponzor-uživatel je pak způsob, jakým zhodnotit, zda byl onen pomyslný kopec skutečně překonán. Jedná se o metodu co-designu, kdy se na vývoji produktu spolu s designéry podílí také uživatelé, kteří se k tomu zavázali na určitý počet hodin. Jsou přidáni do týmu, protože nejen reprezentují problém, ale mohou také pomoci s ověřováním řešení a doplněním terénního výzkumu a osobností týmu o jejich postřehy na místě (překlad vlastní).[5] Prvky designového myšlení IBM Designové myšlení IBM se dále skládá z několika prvků. Prvním z nich jsou podle Everetta takzvané persony. Design produktu vyžaduje perfektní znalost uživatelů, pro které je určený. Právě k tomu slouží persony, které spočívají ve sběru informací ohledně potřeb a očekávání uživatelů. Sem mohou patřit demografické údaje, motivace či problémy. Toto omezí trhlinu mezi vašimi předpoklady a realitou (překlad vlastní).[2] Empatické mapy slouží k hlubšímu porozumění cílové skupiny, pocitům a myšlenkám uživatelů. Toto je cestovní mapa k rozvoji empatie, která vám pomůže určit, co uživatele nejvíce trápí (překlad vlastní).[2] Mapy scénářů pak slouží k záznamu veškerých kroků, které už byly v rámci designu podstoupeny. Podle Everetta (2019) slouží tato fáze k prohloubení porozumění personám a jejich problémům a vytvoření hlubší empatie. Fáze návrhu a stanovení priorit už slouží k tvorbě konkrétních nápadů. V této fázi už známe cílovou skupinu, její potřeby a pocity a dokážeme se vžít do toho, jaký produkt pro ni bude vhodný. V této fázi je třeba metodou brainstormingu přijít s co nejvíce nápady, bez ohledu na to, zda je bude možné proměnit v realitu. Následně je třeba všechny nápady seřadit podle toho, které z nich se jeví jako ty nejslibnější. Mapa budoucích scénářů zkoumá možný dopad, jaký budou nápady mít. Budoucnost je možno vidět pomocí informací, které již máme o nápadech a personách. Následuje fáze náčrtu, který ovšem nepředstavuje finální produkt. Je třeba vytvořit nejrůznější alternativy, a o těch pak získávat zpětnou vazbu od cílové skupiny. Následuje fáze designu řízeného hypotézou. Designové myšlení IBM se snaží vytvořit sadu měřitelných a testovatelných hypotéz o čemkoli, co navrhnete a dodáte (překlad vlastní).[2] Poslední fází je tvorba takzvaného minimálního životaschopného produktu (MVP, v originálním zdění minimum viable product), který se snadno a rychle tvoří a slouží především k testování hypotéz vytvořených během předchozí fáze. Závěr Proč tedy vznikl model designového myšlení IBM? Jednoduše proto, abychom pomohli zlepšit kvalitu produktů, spokojenost zákazníků a organizační agilitu — nejen pro IBM, ale i pro další organizace, které se rozhodnou pracovat stejným způsobem (překlad vlastní).[1] Designové myšlení IBM je nový způsob, jak vytvářet uživatelsky přívětivé produkty, který se odklání od tradičních modelů, nicméně stále právě z nich v lecčem vychází. Tento model stojí především na kvalitní týmové spolupráci, kdy je třeba pečlivě volit členy takovým způsobem, aby každý z nich vnesl do problematiky svůj vlastní, unikátní pohled. Zároveň je důležité neustále dbát na potřeby a pocity uživatelů, kteří se mohou i zapojit do samotného vývoje produktu. Uživatel a jeho požadavky je kladen na první místo, což vede k lepším, kvalitnějším výsledkům. V neposlední řadě je třeba myslet na neustálé inovování a prototypování, aby bylo dosaženo maximální spokojenosti na všech stranách. Model designového myšlení IBM vede kombinací všech těchto zásad k rychlejším výsledkům a velkému množství nápadů, které mohou přicházet jak od samotných designérů, tak i od koncových uživatelů. Zdroje: 1. CUTLER, Adam, 2016. IBM Design Thinking: A Framework To Help Teams Continuously Understand & Deliver. LinkedIn [online]. [cit. 2021–11–22]. Dostupné z: https://www.linkedin.com/pulse/ibm-design-thinking-framework-help-teams-continuously-adam-cutler 2. EVERETT, R., 2019. IBM Design Thinking. ToolsHero [online]. [cit. 2021–11–15]. Dostupné z: https://www.toolshero.com/creativity/ibm-design-thinking/ 3. IBM Design [online], 2021. [cit. 2021–11–15]. Dostupné z: https://www.ibm.com/design/ 4. MONTGOMERY, Angus, 2016. IBM launches design thinking principles “for the modern enterprise”. Design Week [online]. [cit. 2021–11–22]. Dostupné z: https://www.designweek.co.uk/issues/18-24-january-2016/ibm-launches-design-thinking-principles-for-the-modern-enterprise/ 5. SCHMIEDGEN, Jan a Ingo RAUTH, 2018. IBM: Design Thinking Adaptation and Adoption at Scale. This is Design Thinking [online]. [cit. 2021–11–22]. Dostupné z: https://thisisdesignthinking.net/2019/07/ibm-design-thinking-adaptation-adoption-at-scale/ Designové myšlení v IBM was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 11. 2021

České firmy v oblasti designu služeb

V posledních několika letech začíná růst poptávka po takovém designu, který bere v potaz lidské potřeby, přesněji řečeno potřeby uživatelů, kteří mají danou službu nebo produkt využívat. Mnoho firem poskytující službu nebo produkt si do svých řad nabírá zaměstnance, kteří jim s touto složkou pomáhají. Jejich pozice jsou většinou pojmenovány jako UX designer (většinou v souvislosti s webem a softwarem jako takovým), Design researcher apod. Ovšem, nejsou to pouze zaměstnanci jednotlivých firem, kteří pracují na designu služeb/produktů, ale vznikají i celé firmy, které s designem pomáhají. Jednou z nejznámějších takových firem/organizací/společností je IDEO ve Spojených státech. I když se fenomén designu může zdát velmi nový, funguje IDEO na trhu desítky let, za které už pomohla vytvořit nespočet produktů a služeb, jenž lidé milují. Jejich postup je totiž pozorování lidí při činnosti, kterou designují a pak se sami ponoří do zkušenosti, aby cítili, co cítí jejich uživatel. [1] V českém prostředí není takový systém vývoje ještě tak masivně rozšířen, aby bylo na trhu více firem, kterým bychom mohli takový design služby přenechat. Nejvýznamnější firmou je Pábení, která nabízí návrh udržitelné služby pomocí designového myšlení, tak aby pomáhali řešit klimatické i sociální výzvy. O co všechno se Pábení snaží? Jejich elementárním cílem je, aby se organizace dívaly kolem sebe, uvědomovaly si dopad na společnost, uměly se připravit na budoucí změny, které čas od času přichází a některé organizace s nimi neumí pracovat. Aby na trhu a ve společnosti byly takové organizace, které finančně prosperují, ovšem jejich zisk není cíl a snaží se pomocí něj prospívat společnosti. Dále si váží svých lidí, pro které práce nebude jen obživa, ale seberealizace. V neposlední řadě, aby to byly takové organizace, které se budou podílet na řešení planetárních problémů a její vedení si bude vědomé důležitosti partnerství napříč obory. Pábení pracuje jak pro soukromý, nevládní, tak veřejný sektor, kde hledají cesty k dlouhodobé udržitelnosti. Ve veřejném prostoru pomáhají navrhovat vstřícné a přístupné služby. Jejich cesta k takové změně začíná u mapování potřeb pomocí designového myšlení. Na základě širokého kontextu uživatelů pak tvoří. Ať už je to služba, strategie, rozvoj týmů a jednotlivců, adaptace a rozvoj byznysu, lepší přijetí veřejností, zapojení občanů do rozvoje, digitalizace a zjednodušení procesů nebo sociální inovace. Do jejich myšlenek se snaží zapojit lidi uvnitř organizace a získat tak prostor pro udržení změny. Mezi nejznámější organizace spolupracující s Pábení patří Kooperativa, kde probíhal „design prevenčního programu, který má za cíl podpořit vznik přírodě blízkých opatření v krajině, která povedou k přirozenému zadržování vody a zároveň snižování rizika bleskových záplav a povodní„.[2] Dále pak Česká spořitelna, Harmann, Hnutí Duha nebo Komerční banka. Další firmy zabývající se designem služeb S tak širokým záběrem jako je Pábení už mnoho firem v českém prostřední nepřichází. Většina se pak pohybuje ve světě softwaru — aplikací, webů nebo v marketingových službách. I z těchto firem ale některé zajímavé představím, jelikož jejich práce je založena na designovém myšlení, které pak dalo vzniknout některé známé službě/webu/produktu. House of Řezáč Firma se zabývá řízením digitálních projektů, přesněji designem, výzkumem a analytikou marketingových webů, e-shopů a digitálních aplikací. Poznávají zákazníky, navrhují řešení, testují funkčnost a měří skutečné dopady na byznys. Zároveň se v této oblasti zabývají mentoringem, konzultacemi a vzděláváním. Jejich klienti jsou například Konica Minolta, kde došlo ke změně v přístupu k vývoji zákaznického portálu, dále pak Plzeňský Prazdroj, Hartmann, Knihy Dobrovský, VUT, město Brno a nakonec MUNI. Pixelfield Jedná se o pražskou vývojářskou a inovační agenturu. Na trhu působí od roku 2013, kdy začali u malých webů pro zábavu, SEO, dále pak v roce 2017 přišly první aplikace, rozšířili své působení do Evropy a nyní zastávají roli technologického partnera pro široké spektrum organizací. Zaměřují se na VR, design a uživatelský zážitek. Snaží se držet několikaho hodnot, kterými jsou nekonečná zvídavost k progresivním technologiím, dlouhodobá udržitelnost a všeobecné dobro společnosti, komplexní a promyšlený design nahlížený ze všech stran. Chtějí podněcovat debatu o budoucnosti práce, navazovat silná partnerství. Konkrétně lze mluvit o práci na strojovém učení a AI, vývoji chatbotů, VR, AR, Design sprinty, CRM na míru, mobilních a webových aplikacích, hrách. Významnými zákazníky jsou například Palmknihy, kde designovali a vyvíjeli nové mobilní aplikace pro čtení a poslech audioknih. Pracovali také pro ČVUT, Seznam, ČT, CineStar, Raiffeisen bank. Q Designers Mottem Q Designers je „Měníme svět pomocí designu, aby věci kolem nás dávaly smysl a dělaly lidem radost“. Cílem je uspokojit jak firmu, tak lidi a okolní svět. Vyvíjejí jak produkty, tak služby. Jejich uskutečněné projekty jsou například ve spolupráci s IKEA, kde designovali službu prodlužující život nábytku nebo The Greenes Company, kde díky technologiím zlepšují pracovní prostředí. Mimo projetky uskutečňují také kurzy Design Thinkingu spolu s širokým kurátorským výběrem odborných designových a inovačních knih. DesignDev Specialisti na návrh a vývoj vedoucí k lepšímu internetu. Hledají rovnováhu mezi cíly klienta a potřebami zákazníků, u nichž si zakládají na detailní analýze jejich chování, aby přání naplnili. Konkrétně se specializují na návrh a vývoj webů, e-shopů a aplikací. Jejich práce stojí už na 10 letech zkušeností a mezi jejich klienty patří Ulož.to, Komerční banka, Škoda, Harley-Davidson nebo Heureka. Významným projektem, na kterém spolupracovali byla e-Rouška, kde se snažili o uživatelskou přívětivost. Digital Deer Agency Firma bpromotion, nově Digital Deers Agency je taktéž na trhu 10 let a zaměřuje se na komplexní digitální projekty a výkonostní online marketing. Pracují s metodikami Design Thinking, Human Centred Design, Material Design a UX výzkum. Jejich práce začíná workshopem s klientem, kde nastaví společná očekávání, následuje UX výzkum, přičemž celý projekt je řízen agilně. Na základě prototypů a dat, které posbírají dochází k testování, optimalizaci, analytice a hodnocení. Společnosti Naturhouse pomohli s kampaní „Hubni jako hvězda“, Bytové správě vytvořili novou identitu a responzivní webovou prezentaci tak, aby se odlišili od konkurentů. Spolupracovali také s firmami T-mobile, Tommy Hilfiger nebo Penta. V posledním roce během pandemické krize například pomohli Vinařství Skoupil zvýšit počet objednávek o 232 %. To bylo pouze vypíchnutí několika firem na českém trhu, které pomáhají designovat služby, především v digitálním odvětví. Takové služby, tedy pomoc s designem produktů a služeb, jsou stále na vzestupu a je velmi pravděpodobné, že další firmy budou vznikat čím dál častěji. A to nejenom ty zaměřující se na digitální prostředí, ale i na design všech jiných služeb. Zdroje [1] IDEO’s human centered design process: How to make things people love. User testing [online]. Germany: Impressum UserTesting, 2021 [cit. 2021–11–19]. Dostupné z: https://www.usertesting.com/blog/how-ideo-uses-customer-insights-to-design-innovative-products-users-love [2] Pábení [online]. Brno, 2020 [cit. 2021–11–19]. Dostupné z: https://www.pabeni.cz/ České firmy v oblasti designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 11. 2021

Online nástroje pro journey map

Než budeme nástroje pro tvorbu porovnávat, je nutné si formulovat co vlastně journey map je, proč je dobré jej používat, jak by měl správně vypadat a co by měl obsahovat. Poté jsem si vybrala 3 editory, které mě nejvíce zaujaly. Journey map nebo customer journey nebo customer journey map Všechny názvy jsou pojmenováním stejného procesu. Můžeme je přeložit jako cestu zákazníka nebo mapování cesty zákazníka. Neznamená to ovšem, že zkoumáme, zda zákazník v pořádku dorazil z Brna do Prahy a neujel mu navazující autobus. Nyní se bavíme o průchodu naší službou, která sice může zahrnovat i reálné cestování, pokud řešíme, zda zákazník bez problémů našel naši pobočku a byl schopný se zde zorientovat. Také však řešíme i kontaktní body, emoce a spoustu dalšího. Nástroje pro tvorbu využíváme na výzkum, zda tato cesta proběhla hladce od začátku do konce. Pokud je zákazník vystaven slepým uličkám nebo překážkám může se rozhodnout pro využití služby u konkurenční společnosti. Pokud je klient spokojený, naopak dělá vybrané službě pozitivní reklamu a může tím pomoci rozšířit klientskou sekci. Pomocí journey map je možné najít problémová místa, která následně můžeme odstranit. Při využití vizuálních pomůcek je celá situace mnohem přehlednější a může se zlepšovat. Journey map umožňuje přizpůsobit zkušenost zákazníka tak, aby odpovídala jejich potřebám. Zachovat si stávající klientelu a získání nových zákazníků. Upravení stávajících procesů tak, aby fungovaly efektivněji. Identifikovat nedostatky, které můžeme opravit a tím celou službu zlepšit. Vytvořit proaktivní opatření v oblasti služeb zákazníků, více se zaměřit na to, aby byl zákazník u nás spokojený. V první části si můžeme vytvořit personu, která bude představovat typického klienta a vyzkoušet, kde může nastat problém. Také se můžeme dotazovat reálných klientů na jejich zkušenosti a kontaktní body, kde jsou nějaké problémy a jaké emoce probíhali během využívání služby. I vlastník služby by si měl projít celou cestu, aby zjistil, jak na něj vše působí.[1] Whiteboard Velmi levnou variantou s jednoduchou instalací a nekomplikovaným ovládáním je klasická bílá tabule, fixy a lepící lístečky. Bohužel je to offline verze, nemůžete sdílet postup a všichni účastníci musí být na jednom místě. Existuje online varianta od Google: Jamboard. Ta má všechny varianty jako klasická whiteboard — fixy (více barev než většinou v reálném prostředí), lepící lístečky (které se Vám jen tak neodlepí), vložení základních tvarů (kruh, čtverec, trojúhelník a šipku), vkládání textů, a dokonce i laserové ukazovátko. Ovládání je trochu kostrbaté, přece jenom se myší špatně maluje rovná čára, ale můžete si na pozadí vložit mřížku, která Vám pomůže se základním rozdělením a správnou velikostí. Výhodou je spolupráce online, možnost sdílení pomocí odkazu, uložení ve formátu PDF a samozřejmě nulová pořizovací cena. [2] Prezentace od Google Základní journey map se dá vytvořit i v Prezentaci. Výhodou a zároveň i nevýhodou je naprostá volnost při tvorbě. Což sice znamená, že si můžete tvořit jakékoliv umístění, jakékoliv barvy, jakýkoliv text, ale všechno tvoříte od začátku, takže Vám to zabere docela dost času. Nicméně Prezentace obsahuje všechny důležité části pro tvorbu journey map, podporuje animace a má lehké ovládání. Další výhodou je možnost spolupráce v reálném čase, průběžné ukládání a přístup pouze povoleným osobám. Také je vidět, kdo co upravoval a můžete ostatním účastníkům povolit pouze omezené možnosti změn. UXPRESSIA https://uxpressia.com/customer-journey-map-online-tool Asi nejznámější online editor pro tvorbu journey map. Do aplikace je nutné se přihlásit, buď si můžete vytvořit nový účet přímo pro Uxpressia, nebo se přihlásit přes Gmail, Facebook, LinkedIn anebo Microsoft účet. V rámci customer journey map si můžete vybrat některou z kategorií. Blank CJ (default) obsahuje základní sadu fází, vhodné pro většinu služeb. Mobile app user journey je podrobnější, obsahuje veškeré fáze mobilní aplikace od nainstalování až po smazání aplikace. Popisuje akce, cíle, zkušenosti uživatele v každé fázi, možné problémy a jejich řešení. Employee journey můžeme využít pro životní cyklus zaměstnání, od hledání práce po odchod z firmy. Zahrnuje cíle, očekávání, procesy, zkušenosti, problémy a nápady na jejich řešení. E-commerce customer journey je vytvořená pro elektronický obchod, obsahuje klíčové kroky, kde se zákazník na internetu potkává s firmou. Service blueprint neboli plán služeb má základní i volitelné prvky, velmi podrobná vizualizace vztahů mezi složkami služeb. UXPRESSIA — Vytvořená journey map pro TelecomJá jsem si vybrala Blank CJ, která obsahuje spoustu různých variant. Na první pohled mě zaujal příjemný vzhled a velmi intuitivní ovládání. Můžete přidat jakoukoliv sekci, jakýkoliv sloupeček, přizpůsobit velikost, či počet oken, změnit barvu, písmo nebo podbarvení. UXPRESSIA — Blank CJMůžete uploadovat vytvořenou personu, kterou lze také vytvářet v Uxpressia. Za mě vzhled 10 bodů z 10, ale důležitá je i funkčnost. Je zde velký výběr dalších sekcí, které lze přidávat. Můžete přidat user expectation, think&feel, text section, quote section. Pokud si připlatíte za upgrade na placenou verzi můžete přidat i touchpoints. V rámci grafů můžeme vytvořit Process and channels, Experience, Chart, Personas. Možno přidat i obrázky nebo videa. Dle mého názoru velmi pěkně zpracovaný editor. Při tvorbě lze nastavit spoustu požadavků a variant. Nejvíce se mi líbí propojená „smajlíková“ možnost znázornění Experience. Nejenže můžete použít smajlíka, který znázorňuje vybranou emoci, ale dají se i posouvat nahoru nebo dolů, aby bylo na první pohled vidět, kde nálada zákazníka poklesla a tím pádem zjistit kde jsou problémová místa. Samozřejmě má i nevýhody. Lze tvořit pouze jeden projekt. Pokud ho smažete, můžete vytvářet další. Takže je dobré si třeba prvně vytvořit personu, tu si uložit na počítači a až poté vytvářet journey map. Za mnohem větší nevýhodu považuji NEMOŽNOST historie. Takže pokud něco omylem překliknete nebo smažete, máte smůlu a musíte vytvářen danou část znovu. Pro možnost historie je nutné si službu zaplatit. Výsledný projekt se dá exportovat v PNG. UXPRESSIA — ceníkVenngage https://venngage.com/features/customer-journey-map Opět je nutné se přihlásit buď přes vytvořený účet nebo přes Gmail, Facebook. Oproti předchozí aplikaci můžete vytvářet 5 designů zároveň, po smazání se počet obnovuje. Venngage má v základní nabídce spoustu možností, které lze poté upravovat a přizpůsobovat svým potřebám. Náhled několik variant v VenngageTato aplikace má docela příjemný vzhled, ale funkčnost a ovládání nejsou úplně ideální. Lze přidat velký výběr různých textů, včetně barevných nadpisů, bublin a podobně. Je zde obrovský výběr všech možných a i nemožných ikon, které jsou rozdělené do kategorií a vidět jsou až po rozkliknutí kategorie. Dále zde je velký výběr grafů, a dokonce i mapy, kde si můžete nastavit hodnoty u různých zemí, které se pak vyobrazí v různých odstínech. Takže pokud potřebujete geografické zobrazení, tato aplikace je pro Vás dobrá volba. Bohužel ve verzi zdarma máte mapu pouze Kanady a USA. Venngage — geografické znázorněníSamozřejmě můžete nahrávat i vlastní obrázky. Z nějakých záhadných důvodů nelze dát ikonu, graf nebo mapu vedle hlavní plochy, ale poté, co ji vložíte do journey map, již ji můžete přesunou kamkoliv mimo vyobrazenou mapu. Celkově mi přišlo, že stránka se velmi dlouho načítá a jakákoliv úprava trvá docela dlouhou dobu, hlavně v porovnání s podobnými aplikacemi. Takže můžete se obrnit trpělivostí, vytvořit krásnou, barevnou a přehlednou mapu, kde budou grafy, mapy a spousta ikonek, bohužel si mapu v bezplatném režimu nemůžete zveřejnit, nasdílet, stáhnout nebo uložit. Takže pak jedině ve špatné kvalitě udělat PrintScreen nebo využít „výstřižky“. Venngage — ceníkMiro https://miro.com/app/board/o9J_ll5uOas=/ Do Miro je opět nutné se přihlásit, tradičně máme možnost vytvořit si nový účet nebo se přihlásit přes Gmail a Facebook. Miro má velký výběr možností, co můžete s jeho pomocí tvořit, od Mind Maps přes Flowchart až po Kanban. V bezplatném režimu jsou všechny vytvořené projekty přístupné všem členům. Pokud chcete mít svůj projekt soukromý je nutné si program zaplatit. Při tvorbě můžete využít předpřipravené projekty, které si upravíte, nebo začít na prázdné ploše. Začátek tvorby v MiroMiro funguje s vypadá jako velká elektronická whiteboard. Obsahuje spoustu funkcí. Na poznámky lze využít Sticky note, které mají různé barvy a můžete na ně psát poznámky. Sticky note nalepíte kamkoliv na „tabuli“. Věci, které nepotřebujete vidět na první pohled nebo k něčemu chcete vyjádřit svůj názor, můžete napsat do komentářů. Na komentářích je vidět jméno komentátora a čas, kdy komentář napsal. Dále můžeme přidávat šipky, grafy nebo emotikony, které nám pomůžou znázornit náladu klienta. Další členy týmu lze pozvat pomocí odkazu a celý tým může na mapě pracovat on-line v reálném čase. V rámci aplikace lze využít i video chat, a tím pádem nemusíte mít zapnutou další aplikaci jako Zoom nebo Teams. V pravém dolním rohu je navigační okénko, kde je vidět „stín“ aktuální lístečků a sloupečků, to může pomoci v rychlé orientaci a přejetí na vybranou část projektu. V rámci Miro můžete využít i Note, kde lze zaznamenat To Do List, agendu setkání, sumarizaci projektu a další. Projekt se dá exportovat jako obrázek, pdf, CSV do spreadsheetu, do JIRA a další varianty. Miro je relativně roztáhnuté, takže na menší obrazovce můžou nastat problémy s orientací a způsobit nepřehlednost. Ovládání je jednoduché, ale není úplně intuitivní. Občas při snaze o posunutí se na jinou část projektu může způsobit posunutí některých částí, je nutné dávat pozor, na co klikáme. Miro — ceníkShrnutí Na vytvoření journey map existuje spousta online editorů, ale většina funguje na podobné bázi. Já jsem vybrala 3 varianty, které mě nejvíce zaujaly. Výběr je veliký a záleží, co přesně potřebujete. Já bych volila Uxpressia anebo Jamboard. Zdroje [1] Co je mapování cesty zákazníka (Customer Journey) | Anodius. [online]. Copyright © 2007 [cit. 11.11.2021]. Dostupné z: https://www.anodius.com/cs/definujte-customer-journey-co-nejdrive-sap-salesforce/ [2] [online]. Dostupné z: https://jamboard.google.com/ [3] https://uxpressia.com/customer-journey-map-online-tool [4] https://venngage.com/features/customer-journey-map [5] https://miro.com/app/board/o9J_ll5uOas=/ Online nástroje pro journey map was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 11. 2021

Poskytování služeb v galeriích specifickým skupinám návštěvníků

Galerie a muzea již dávno neplní pouze roli instituce uchovávající umělecká díla a zpřístupňující prohlídky. Zároveň musí splňovat i sociální úlohu a poskytovat své služby tak, aby se do nich chtěl návštěvník vracet. Mnohdy může galeriím pomoci inovativní design budovy, avšak zároveň je podstatné myslet i na pohodlí (např. akustiku, teplo, světlo) a především je důležité, jak daná instituce funguje, jak poskytuje své služby a jak přistupuje k návštěvníkům. S evolucí galerií zároveň přichází nutnost poskytovat další doplňkové služby, jako je například pořádání vzdělávacích a komunitních akcí, provoz obchodu se suvenýry i občerstvení.[1] Co konkrétně může pomoci galeriím přilákat nové uživatele, je rozšíření svých služeb o služby zaměřené na specifické skupiny návštěvníků, jakými jsou děti či fyzicky znevýhodnění lidé. Následující text představí projekty, které se na tyto návštěvníky zaměřily a poznatky, které jejich úsilí přineslo. Návštěva galerie s fyzickou indispozicí Právě fyzicky znevýhodnění lidé, ač se to tak nemusí zdát, tvoří velké množství populace a tudíž i potencionálních návštěvníků. Toto znevýhodnění v kontextu návštěvy galerie přitom nemusí mít pouze podobu upoutání na vozík či jiné pohybové omezení, ale můžeme za něj považovat i více běžné fyzické potíže bránící si naplno užít výstavu a to zhoršený zrak či sluch. Tito lidé totiž rovněž mohou narazit v galerii či muzeu na důvod, proč si nemohou vychutnat prohlídku stejně, jako nijak neznevýhodnění návštěvníci, a tento důvod je může odradit či jim přímo zamezit návštěvu. Pohybově omezení lidé mohou mít problém s pouhým procházením výstavy, lidé, kteří mají určité zrakové omezení zase mohou mít problém přečíst vysoko umístěné či drobným písmem psané cedulky a neslyšící nemusí zcela zřetelně či vůbec slyšet výklad. Pomoci mohou v tomto případě prohlídky ve znakovém jazyce, audioprohlídky nebo třeba možnost dotknout se exponátů. Muzea se však mnohdy při plánování expozicí na tuto skupinu lidí příliš nesoustředí a tím, aniž by to tušily, přicházejí o velké množství potenciálních návštěvníků. Mezi konkrétní projekty zaměřené na toto téma patří např. projekt soustředící se na starší návštěvníky se ztrátou zraku uskutečněný v roce 2017 v the National Centre for Craft & Design ve Velké Británii. Dále projekt The Victoria and Albert Museum nazvaný „Sensory Backpack“ z roku 2016, v rámci nějž mohli návštěvníci prozkoumat výstavu všemi smysly. Připraveny pro ně byly různé objekty vytvořené převážně z keramiky, které měly různou texturu, vůni či zvuk a dohromady předávaly ucelené znalosti o porcelánu z Číny a z Nizozemí.[2] Obrázek: Sensory Backpack v The Victoria and Albert Museum The Quai Branly Museum v Paříži vymyslelo „hmatové mapy“, aby se návštěvníci mohli v muzeu pohybovat bez pomoci. Problémem je, že navzdory tomu, že takovéto vylepšení výstavy může potěšit nejen nějak indisponované návštěvníky, ale i návštěvníky bez obtíží, kteří lépe čitelné texty, lepší osvětlení nebo možnost zapojit více smyslů než jen zrak, rovněž ocení, je většina takto směřovaných projektů krátkodobá, jelikož je tyto instituce vnímají jako něco navíc, co se „navrství“ na např. aktuální výstavu, nikoli jako něco, co se dá dobře začlenit do stávající nabídky.[3] Galerie a nejmladší návštěvníci Další specifickou skupinou, která v rámci galerií a muzeí potřebuje odlišný přístup v poskytování služeb, jsou rodiny s dětmi. Tuto skupinu může od návštěvy muzea nebo galerie odradit velké množství věcí. Typickými překážkami je strach, že dítě něco rozbije nebo že se bude nudit. Rodič se rovněž může obávat, že nebude schopný vysvětlit dítěti, co kolem sebe vidí, a zvláště rodič, který se v umění neorientuje, pokud nemá po ruce stručně a pochopitelně napsané informace (např. na kartičce u exponátu či v brožuře), může mít obavu, že nepředá dítěti základní a důležité myšlenky spjaté s vystavovaným uměním, protože je sám nezná. Projekt uskutečněný v The Art Centre Sillicon Valley je dobrým příkladem toho, jak se dá dítě vést k umění hravou metodou, u níž se nenudí, a zároveň získává společné zážitky se svými rodiči. Tento projekt se uskutečnil v roce 2016. Po fázi brainstormingu, z nějž vznikly nápady na zajímavé aktivity uskutečnitelné v prostředí muzea, se organizátoři projektu rozhodli vytvořit kartičky s aktivitami pro rodiny. Rodiny následně v testovací fázi mohly vybírat z 24 karet, z nichž každá popisovala buď venkovní nebo vnitřní aktivitu. Počet karet byl odvozený od myšlenky, že by měli mít návštěvníci i po několika návštěvách z čeho vybírat a neopakovat tedy stejné činnosti. Během tříměsíční fáze testování byly zúčastněné rodiny dotazovány na zpětnou vazbu (např. co jim připadalo náročné, čemu nerozuměly, co je bavilo) a rovněž byly při plnění aktivit pozorovány. Karty se osvědčily a následně se staly součástí nabídky v této instituci.[4] Obrázek: Karty s aktivitami v The Art Centre Sillicon Valley Dalším zajímavým projektem je projekt uskutečněný v Denver Art Museu. Ten byl zajímavý především proto, že se snažil zapojit nejmladší věkovou kategorii a to děti už od tří do pěti let. U těch rodiče často zvažují, zda je pro ně návštěva muzea či galerie vůbec vhodná a zda jim něco vzhledem k jejich věku a mentální vyspělosti přinese a právě součástí projektu bylo vymyslet aktivity, u nichž si rodiče budou jistí, že takto malé dítě umělecky rozvinou. Projekt se také pokusil identifikovat, jak smýšlejí rodiče, kteří dítě do muzea přivedou a určil dva protipóly, kdy jsou na jedné straně rodiče, kteří se svým dětem snaží v muzeu vysvětlovat informace a chtějí, aby je děti pochopily. Na druhé straně jsou rodiče, kteří vodí dítě do muzea jen z toho důvodu, aby si splnili společnou aktivitu a nějak ho zabavily. Proto je důležité poskytnout jim jak prostor pro pochopení v podobě přehledných a dobře pochopitelných informací, které mohou dítěti přečíst nebo svými slovy vysvětlit, tak dát zároveň prostor pro společné zážitky (např. společné hry) a dopřát jim možnost vychovávat i uvnitř galerie dítě tak, jak si sami přejí. Zároveň se, stejně jako předchozí projekt, nesoustředili v Denver Art Museu toliko na využití technologií, ale více na to, aby se dítě samo zapojilo a použilo své myšlení i smysly a odneslo si z návštěvy galerie zážitek. Také je důležité pro rozšíření okruhu dětských návštěvníků necílit pouze na děti a rodiče, ale i na lidi ve věku mezi 20 a 35 lety, kteří mohou v budoucnu přivést do muzea svoje děti.[5] Moravská galerie v Brně Nabídku pro nejmenší děti má i Moravská galerie v Brně, která nabízí dětem setkávání ve výtvarné dílničce s názvem Barevná odpoledne, kde se ve společnosti svých rodičů zlepšují ve svých výtvarných schopnostech, a zároveň pro starší kategorii od pěti do dvanácti let organizuje Sobotní ateliér, tedy sobotní kurzy, které jsou spojené s aktuálními výstavami. Jedno měsíčně probíhá v Moravské galerii také Tématické rodinné odpoledne, během nějž se děti s rodiči účastní komentované prohlídky.[6] Zdroje [1] ENGINEER, Altaf a Sandra BERNAL. Toward a Human-centered Approach to Art Museum Design: Learning from Volunteers’ Perceptions and Experiences. The International Journal of Architectonic, Spatial, and Environmental Design [online]. 2019, 13(3), 1–12 [cit. 2021–11–02]. ISSN 2325–1662. Dostupné z: doi:10.18848/2325–1662/CGP/v13i03/1–12 [2] MADGE, Claire. Sensory Backpacks at the V&A with Abigail Hirsch ~ Claire Madge, V&A [online]. 26. července 2016 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: https://www.musedcn.org.uk/2016/07/26/sensory-backpacks-at-the-va-with-abigail-hirsch-claire-madge-va/ [3] HESSELDAHL, K., C. MCGINLEY a G. MONK. Using Design Thinking to Develop New Methods of Inclusive Exhibition Making. Studies in health technology and informatics [online]. 1. 1. 2018, 258(1), 151–160 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: doi:10.3233/978–1–61499–923–2–151 [4] LARSON, Lucy. Engaging Families in the Galleries Using Design Thinking. Journal of Museum Education [online]. 2017, 42(4), 376–384 [cit. 2021–11–02]. ISSN 1059–8650. Dostupné z: doi:10.1080/10598650.2017.1379294 [5] Kids & Their Grownups: New Insights on Developing Dynamic Museum Experiences for the Whole Family [online]. Denver Art Museum, 2017 [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: http://www.musynergyconsulting.com/Musynergy/About_files/IMLS_Report_final.pdf [6] Dílny pro děti. MORAVSKÁ GALERIE [online]. [cit. 2021–11–02]. Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/moravska-galerie/vzdelavani/vytvarne-dilny/dilny-pro-deti.aspx Zdroje obrázků [1] https://www.kudyznudy.cz/files/06/06d522c0-cce8-4733-951f-b660c3f1f880.jpg?v=20200828063753 [2] https://i0.wp.com/www.musedcn.org.uk/wp-content/uploads/2016/07/photo-2-.jpg?resize=768%2C1365&ssl=1 [3] LARSON, Lucy. Engaging Families in the Galleries Using Design Thinking. Journal of Museum Education [online]. 2017, 42(4), 376–384 [cit. 2021–11–02]. ISSN 1059–8650. Dostupné z: doi:10.1080/10598650.2017.1379294, str. 7 Poskytování služeb v galeriích specifickým skupinám návštěvníků was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

5. 11. 2021

Základy psychologie pro designéry služeb v knihovnách

Práce v knihovně může být velmi pestrá a multioborová, knihovník může zastávat roli správce, učitele, recenzenta, designéra, programátora a mnohé další… Vždy to bude služba lidem, která pomáhá neztratit se ve světě informací. Pro zodpovězení otázek, co vlastně lidé chtějí a potřebují, a jak nejlépe jim to zprostředkovat, se knihovník stává psychologem-designérem informačních služeb. Knihovník směřuje lidi k cíli, kterým je uspokojení informační potřeby nebo samotné její nalezení. Pro vytvoření kvalitních služeb, které budou lidmi využívány, musí knihovník naslouchat lidem, být empatický a být schopný nalézt vhodné řešení jejich problému. (1) Prvním krokem vyvíjení nové služby nebo inovace stávající, je důležité poznat a porozumět potřebám lidí, konkrétně cílové skupině dané služby. Zapojení lidí do výzkumu a přípravy nové služby zvyšuje její budoucí používání a zvyšuje spokojenost lidí, kteří tuto službu budou používat. (2) Metody uživatelského výzkumu pomáhají zodpovědět otázky, které si designér potřebuje zodpovědět pro vytvoření kvalitní služby. Ale ještě před aplikací samotných metod je dobré seznámit se s tím, jak se lidé chovají, jak myslí, jak vnímají, jak se rozhodují, a jak je můžeme pomocí designu ovlivňovat, motivovat a dovést k požadovanému cíli. Psychologie v designu Následují řádky jsou věnovány poznatkům, které designér (služeb) může využít na své cestě k vytvoření kvalitní služby pro lidi. Vycházejí z knihy 100 things every designer needs to know about people od Susan Weinschenk. Jak lidé myslí? Pochopit, jak lidé myslí, je zásadní pro navržení fungující služby. Lidský mozek je schopný přijmout a vědomě zpracovat pouze malé množství informací. Zde proto platí pravidlo méně je více. Je důležité nezahlcovat zbytečně dlouhými texty, ale dát lidem pouze ty informace, které v daný okamžik potřebují. Správné rozdělení a dávkování informací je rozhodující například při designování webové služby. Uživatelský výzkum ukáže, co lidé potřebují, samotná služba je poté dovede k cíli, a to získání požadované informace. (3) Lidé mají mentální modely Mentální model reprezentuje lidskou představu o tom, jak něco funguje. Lidé vždy predikují na základě svých zkušeností, ale zkušenosti jednotlivých lidí se liší. Uživatelský výzkum nám pomůže porozumět mentálním modelům cílové skupiny, pro kterou je služba vyvíjena. (3) Lidem dáváme konceptuální modely Konceptuální model je dáván lidem skrze design konkrétní služby. Pokud nastane nesoulad mezi mentálním a konceptuálním modelem, bude např.: webová služba příliš složitá a uživatel musí investovat hodně času pro její pochopení, taková služba nebude využívána. Pokud služba, kterou vyvíjíme bude navazovat na mentální modely cílové skupiny, tím budou v souladu s modely konceptuálními, bude služba intuitivní a její využívání bude snazší a příjemnější. Pokud je vyvíjena taková služba, která nenavazuje na mentální modely nikoho z cílové skupiny, je nutné vytvořit cílové skupině nové mentální modely. (3) Lidé naučíte nejvíce, když jim to ukážete Pokud je vyvinutá služba příliš nová nebo složitá a cílová skupina neví, jak ji používat, vyvarujte se zdlouhavému vysvětlování nebo navádění textem. Místo toho ukažte lidem, jak službu využívat. Natočte krátké video, použijte obrázky, pozvěte potencionální uživatele na seminář, a ukažte jim to. (3) Jak se lidé rozhodují Nejčastěji nevědomě. Nevědomě nemusí znamenat iracionálně. Většina procesů v naší myslí probíhá nevědomě, přijímáme obrovské množství dat z okolí, která nejsme schopni zpracovat vědomě. Mnohá rozhodnutí jsou výsledkem nevědomého zpracování dat v našem mozku. Proto, když se někoho zeptáte, proč se rozhodl, jak se rozhodl, nemusíte dojít k jednoznačné odpovědi a může dojít spíše ke zmatení a nejistotě. (3) Jak lidé vidí Lidé vždy nemusí vidět to, co předpokládáme. Co vidíme, na co se naše pozornost soustředí závisí na našich vědomostech, na tom, co hledáme, na našich očekáváních apod. Designér může ovlivnit, jak lidé uvidí určité věci, tím, jak je bude prezentovat. (3) Lidé a ikonky Skrze vizualizaci můžeme rychle a srozumitelně sdělit lidem určitou informaci. Lidé rozeznávají kreslené objekty rychleji a lépe si je zapamatují než text. U vizualizace, skrze kterou informujeme, je dobré držet se známého. Přílišná kreativita a originalita, by mohla vést k nepochopení a zmatení, zde mějme na paměti mentální modely. (3) Co lidi motivuje Lidé rádi vyhledávají informace, když jim zjednodušíme cestu k informacím, budou tím více motivovaní je hledat a pracovat s nimi. Pokud cesta k informacím nebude mít slepou uličku a informace budou dávkovány po malých částech, lidé budou pokračovat v hledání kýžené informace. Lidi motivuje pokrok a úspěch. (3) Jak lidé čtou Čtení je pro většinu lidí nejčastějším typem komunikace. Jak by měl text vypadat? Je známo, že lidem se čtou hůře KAPITÁLKY, proto bychom se jim v dlouhých textech měli vyhnout a použít je výhradně na nadpisy, to stejné platí o příliš ozdobných písmech. Nezapomeňte na dobře čitelnou velikost písma a řádkování, nezapomeňte na lidi se zrakovým postižením. (3) Propagace služby Když už víme, co lidé chtějí a potřebují, a co jim zvýší spokojenost a kvalitu života a na základě toho vytvoříme pro ně službu. Zbývá ještě jeden důležitý krok, říct jim to! I ta nejlepší služba, jakou knihovník-designér vymyslel a vytvořil nebude k ničemu, když o ní bude vědět jen pár vyvolených. Nespoléhejme se, že to dobré si zákazníky vždy najde, najděme je my a motivujme je využívat naše služby. Nebojme se hledat inspiraci u komerčních služeb, pro ně je zájem lidí rozhodující faktor jejich existence. Zdroje: (1) ŠTEFEK, Tomáš. Design služeb pro každého (knihovníka). Duha [online]. 2017, 31(3), 5–9 [cit. 2021–10–5]. ISSN 18044255. (2) SUCHÁ, Ladislava. UŽIVATELSKÉ VÝZKUMY V KNIHOVNÁCH Z POHLEDU DESIGNU SLUŽEB: 5+3 METODY, KTERÉ MOŽNÁ (NE) ZNÁTE. Sdruzeni Knihoven CR Ustredni Knihovnicka Rada: Knihovny Soucasnosti 2012 [online]. 2012, , 106–114 [cit. 2021–10–14]. ISSN 18056962. (3) WEINSCHENK, Susan. 100 things every designer needs to know about people. Berkeley, CA: New Riders, voices that matter, 2011, s.4–203, ISBN 978–0–321–76753–0 0–321–76753–5. Základy psychologie pro designéry služeb v knihovnách was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Výběr online kurzů zdarma pro service designery

Úvod Service design (design služeb) je relativně nový obor, který se v akademickém prostředí prosadil až v polovině 90. let,[1] jeho postup je však pozvolný. V Evropě je vyučován většinou jako samostatný obor zejména při magisterských studií, české prostředí zatím oblast service designu zahrnuje do kurikula vysokých škol z oblasti informační vědy a knihovnictví,[2] zastoupení z hlediska českých univerzit není tedy příliš velké. O tom vypovídají i (předběžné) výsledky Human of UX I. aHuman of UX II., kde se u designově orientovaných zaměstnanců projevuje diverzita absolvovaných vzdělávacích oborů,[3] mnohdy zdánlivě souvisejících se současným povoláním. Od servisního designéra se přitom očekává hned několik klíčových dovedností, při mé osobní rešerši nabídek pracovních pozic pro service designery jsem nalezla jako nejčastěji zmiňované schopnosti: znalost stávajících a vznikajících nástrojů a metod pro navrhování služeb,[4] agilní práce (tzn. znalost agilní metodiky a schopnost agilního myšlení), týmovost a komunikační schopnosti, digitální perspektivu, prototypování, strategické myšlení a rovněž zaměření na uživatele.[5] Jak si můžeme všimnout, tyto nároky nejsou nemalé, a to jich je zdaleka více viz Co má v popisu práce service designer? Právě v důsledku dříve zmiňované vystudované oborové různorodosti může v České republice i na Slovensku vznikat větší potřeba zisku certifikace potvrzující způsobilost v dané oblasti/profesi. Jedním ze způsobů řízeného seberozvoje jsou online kurzy či MOOC kurzy, které vytvářejí a zpřístupňují zdarma nebo za poplatek prestižní světové univerzity. Tento článek analyzuje pouze kurzy zdarma, a to na 3 rozšířených platformách: Coursera, edX a Udemy. COURSERA 1) Product and Service Development: Empathy Mapping with Miro Tento krátký online kurz je vhodný pro (service designery) začátečníky, kteří se teprve učí pracovat v nástroji Miro. Zaměřen je konkrétně na vytváření „map empatie“. Empatické mapy nám pomohou zjistit, co si uživatelé o problému myslí, jak se v souvislosti s ním cítí, co o něm říkají a jak se v souvislosti s tím chovají.[6] Kurz jsem shledala vhodný pro service designery zejména proto, že procvičuje elementární dovednosti agilního řízení a rozvíjí schopnosti vývoje produktu. Sám instruktor Jasper Albert uvádí, že student kurzu bude schopen plynule identifikovat a vytvářet mapy empatie na základě osob pro nové produkty a služby[7]. 2) Agile Project: Product Prototype Touchpoint Analysis in Miro Kurz lze koncipovat jako nástavbu na kurz předešlý, protože rozvíjí práci ve stejném nástroji a rovněž je zařazen do středně pokročilých kurzů, vyžadující od studentů alespoň orientační znalost problematiky a základní zkušenosti s nástroji. Výstupem celého projektu je vytvoření wireframu tzn. definování rozvržení prvků na webových stránkách. Student si mimo jiné osvojí dovednosti prototypování, mapuje hodnoty zákazníka[8] a prochází jako správný service designer celkovým cyklem produktu od výroby po konečný produkt. 3) Build a low-fidelity prototype for a mobile app in Adobe XD Výsledkem práce v nástroji Adobe XD je zhotovení prototypu pro mobilní aplikace. Prototypování slouží k vylepšení a připravení služby na skutečné používání. [9] Vizualizací inovací dochází k odhalení slabin dříve, než se stanou skutečným prostředím. Prototypování patří taktéž k základním činnostem service designera, poněvadž jeho hlavním cílem práce je vytvoření ideálního produktu k obrazu zákazníka. Adobe XD je pro tvorbu prototypů dokonalým nástrojem, nicméně na první pohled se může zdát, že některé jeho funkce jsou náročnější pro tvorbu[10], tento online kurz věnuje proto práci v Adobe XD úvodní kapitolu. edX 1) Product Design, Prototyping, and Testing University of Maryland vyvinula kurz procházející postupně celým procesem designového myšlení. Kurz umožňuje studentům rozvíjet svoje nápady v prototypy, testující efektivnost produktů či služeb. Zároveň přináší jakýsi managementový nadhled, jak nákladný a časově náročný proces prototypování vytvořit rychleji a efektivněji. Online kurz je vnímán jako úvodní přehled do problematiky. [11] 2) Culture of Services: Paradox of Customer Relations Prototypování a testování již bylo dostatek, pokud bychom se chtěli více zaměřit na služby jako takové, tento úvodní kurz zaručeně upoutá již podle lákavého názvu. Prostřednictvím diskuzí o různých službách se student naučí analyzovat interakce se zákazníky a prozkoumá základní teorie služeb jako jsou spokojenost zákazníků nebo kvalita služeb.[12] Kurz funguje na bázi absolvování několika úkolů analyzujících služby. 3) Design in Healthcare: Using Patient Journey Mapping Oblast designu služeb je velmi široká, jelikož služby zasahují snad do všech odvětví přes zemědělství až po lékařství. Výborným příkladem využití designu v lékařství je právě tento kurz, který zkoumá interakci mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče. Tento kurz je úvodem do mapování cest pacientů; vyvinut na Delft University of Technology,[13] který je vyučován bez předpokladu širších znalostí. Udemy 1) Service Co-design for Libraries: Xlibris Approach Obzvláště pro náš obor je velmi potěšující vidět spojení designu a knihoven ve formě online kurzu. Hlavním cílem tohoto kurzu je naučit se spoluvytvářet služby knihovny zapojením uživatelů a používat různé nástroje a techniky k řešení jejich potřeb a nápadů. [14] Kurz je členěn do několika částí, přičemž zahrnuje například i problematiku týmového přístupu a tvorby týmů či oblast Crowdsourcingu. Kurz je jedním z výstupů projektu Xlibris, který plní funkci vzdělávání dospělých v rámci programu Erasmus + .[15] 2) How to design your Customer Journey Tento typ kurzu je poněkud specifický, protože je cílen na majitele malých podniků, které vytvářejí služby pro své zákazníky. Žádoucím požadavkem je stálé zákaznictvo, na kterém se vizualizuje cesta zákazníka vedoucí k předvídatelné a pozitivní zkušenosti. [16] 3) GAP Model of Service Quality V dnešním konkurenčním světě se každá organizace snaží upoutat pozornost svého cílového zákazníka a uspokojit jeho potřeby a přání. Proto je naprosto nezbytné porozumět očekáváním zákazníků, zejména v odvětví služeb. [17] Design služeb byl ještě v 80. letech vnímán jako jednou z podoblastí marketingu,[18] nyní se sice design služeb vyčlenil na samostatný obor, stopy marketingového a managementového charakteru však jen tak neodstraníme. Právě tento kurz nabírá lehce marketingový nádech, ale jelikož posláním service designera je ve své podstatě naplňování zákazníkových očekávání a vyvolání spokojenosti, považuji tento kurz za více než užitečný. Rešerše vhodných online kurzů z oblasti designu ukázala celkovou rozmanitost nabídek na všech platformách. Je znatelné, že design služeb patří k mladým, rozvíjejícím se, a hlavně populárním oborům, vyžadující sebeřízené učení. Zájem o tuto problematiku podtrhuje i množství úvodních kurzů, které jsou mnohdy určené pro úplné nováčky. A který kurz vhodný pro service designery zaujal vás? Zdroje: [1] HAKOKÖNGÄS, Eemeli a Anna ASIALA. Image of the Human in ServiceDesign: An Interview-Based CaseStudy. Journal of Usability Studies [online]. 2020, February 2020, 15(2), 71–84 [cit. 2021–10–10]. Dostupné z: https://uxpajournal.org/human-service-design-case-study/ [2] JEŽOVÁ, Kamila. Kde všude lze studovat Service Design. DESIGN KISK — Medium: Články lidí z KISKu o výzkumu a designu informačních služeb [online]. Brno: Masarykova univerzita, 29.10.2020 [cit. 2021–10–10]. Dostupné z: https://medium.com/design-kisk/kde-v%C5%A1ude-lze-studovat-service-design-400342840171 [3] BARTOŠOVÁ, Jitka a Jáchym KUBÁČEK. Předběžné výsledky Humans of UX II [přednáška]. Brno: Filozofická fakulta MU. KISK, 1.10.2021. [4] Guidance: Service designer. Welcome to GOV.UK [online]. United Kingdom, 7 January 2020 [cit. 2021–10–10]. Dostupné z: https://www.gov.uk/guidance/service-designer [5] Fjord London: Service designer. FJORD: Design and Innovation from Accenture Interactive [online]. Fjordnet Limited, c2021 [cit. 2021–10–10]. Dostupné z: https://www.fjordnet.com/vacancy/service-designer/ [6] Empatická mapa | Libdesign. Libdesign: Od Kisku pro knihovníky [online]. Brno: Masarykova univerzita, KISK, c2016 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://libdesign.kisk.cz/metody/empaticka-mapa [7] ALBERT, Jasper. Product and Service Development: Empathy Mapping with Miro. Coursera [online]. Coursera, c2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.coursera.org/projects/product-empathy [8] ALBERT, Jasper. Agile Project: Product Prototype Touchpoint Analysis in Miro. Coursera [online]. Coursera, c2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.coursera.org/projects/agile-prototype-analysis-miro [9] HAZDRA, Adam a Petr MICHL. Design služeb prakticky III: Prototypování (závěrečný díl). PR a digitální agentura s garancí výsledku|Focus Agency [online]. Focus Agency, c2021, 20.11.2013 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.focus-age.cz/m-journal/praxe/design-sluzeb-prakticky-iii--prototypovani--zaverecny-dil-__s284x10231.html [10] KRÁLOVÁ, Tereza. Nejlepší UX nástroje pro wireframy a prototypy: zkušenosti a porovnání. Strategická reklamní agentura [online]. RobertNemec.com, c2001–2018, 9. března 2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://robertnemec.com/ux-nastroje-wireframy-prototypy/ [11] Product Design, Prototyping, and Testing. EdX | Free Online Courses by Harvard, MIT, & more [online]. edX, c2021, 11 October 2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.edx.org/course/product-design-prototyping-testing?index=product&queryID=067828cd5d271ca20932cbfccf70c2a5&position=3 [12] Culture of Services: Paradox of Customer Relations. EdX | Free Online Courses by Harvard, MIT, & more [online]. edX, c2021, 11 October 2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.edx.org/course/culture-of-services-paradox-of-customer-relation-2?index=product&queryID=bf80382844553663e1bcb6597d703d95&position=10 [13] Design in Healthcare: Using Patient Journey Mapping. EdX | Free Online Courses by Harvard, MIT, & more [online]. edX, c2021, 11 October 2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.edx.org/course/design-in-healthcare-using-patient-journey-mapping?index=product&queryID=bf80382844553663e1bcb6597d703d95&position=2 [14] Service Co-design for Libraries: Xlibris Approach. Online Courses — Learn Anything, On Your Schedule | Udemy [online]. Udemy, c2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.udemy.com/course/service-co-design-for-libraries-xlibris-approach/ [15] Tamtéž [16] JENKINS, Gregory. How to design your Customer Journey. Online Courses — Learn Anything, On Your Schedule | Udemy [online]. Udemy, c2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.udemy.com/course/customer-journey-design/ [17] PARMAR, Saurabh. GAP Model of Service Quality. Online Courses — Learn Anything, On Your Schedule | Udemy [online]. Udemy, c2021 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://www.udemy.com/course/gap-model-of-service-quality/ [18] BAJER, Daniel. Service design jako obor: historie a vývoj. DESIGN KISK — Medium: Články lidí z KISKu o výzkumu a designu informačních služeb [online]. Brno: Masarykova univerzita, Kisk, 11 November 2020 [cit. 2021–10–11]. Dostupné z: https://medium.com/design-kisk/service-design-jako-obor-historie-a-v%C3%BDvoj-28a6e2bd3809 Výběr online kurzů zdarma pro service designery was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Základy sociologie pro designéry služeb: vybrané techniky sociologického výzkumu

Zdroj: Pixabay.comProč je sociologie pro designéry služeb důležitá Protože služby jsou primárně vytvářené pro lidi a je vhodné znát jaké jsou specifičnosti určitých skupin lidí využívajících příslušné služby a jaké jsou mezi těmito lidmi vzájemné sociální interakce. Na základě těchto znalostí můžeme pro ně navrhnout službu, kterou budou moci efektivně využívat. Aby služby nebyly navrhované jen na základě osobních názorů a pocitů, ale aby byly odhalovány opravdové potřeby a přání uživatelů, jsou k tomu využívané výzkumné techniky, které vychází z metodologie využívané v sociologii. Metody sociologického výzkumu V základě existují dvě metody výzkumů: kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní výzkum odhaluje neznámé skutečnosti o jevech a odhaluje jejich obsah, zejména: * „Existenci těchto jevů a jejich strukturu * Jejich vlastnosti a funkce * Faktory, které jevy ovlivňují nebo s nimi jinak souvisejí“[1] Techniky z této výzkumné metody aplikované v designerském procesu mohou být využity na počátku designerské výzvy, kdy je využíván kontakt s lidmi pro zjištění jejich potřeb. Kvantitativní výzkum je používán v případě, kdy zkoumané jevy lze jednoznačně popsat a je možné na ně použít nástroje pro zpracování hromadných dat.[2] Mezi základní charakteristiky kvantitativního výzkumu patří: * Rozsah výskytu, zastoupení — zahrnuje typy subjektů u kterých se zkoumaný jev vyskytuje (např. muži nebo ženy, věkové rozpětí a cizojazyčné zastoupení) * Frekvence — pojem označuje výskyt určitého sociologického chování v závislosti na čase * Intenzita — označuje velikost daného jevu ve srovnání s ostatními souměřitelnými jevy[3] V procesu designu služeb jsou techniky z kvantitativní metody využitelné ve fázi definování problému, kdy můžeme například zjišťovat kolika lidí se problém (který jsme zjistili v kvalitativním výzkumu) týká. Techniky sociologického výzkumu Technik sociologického výzkumu existuje několik. Článek se zaměří na tři, které Reichel ve své knize “Kapitoly metodologie sociálních výzkumů” uvádí jako nejčastěji používané v sociálních výzkumech a jsou tedy využitelné i při procesu designu služeb. Rozhovor (interview) Spočívá ve verbálním kontaktu mezi výzkumníkem a dotazovaným. „Cílem je získat informace prostřednictvím otázek, které klade tazatel.“[4] Rozhovory jsou využívány jak v kvalitativních, tak kvantitativních metodách výzkumů. Vzájemně se liší mírou standardizace, která určuje míru předem připravených otázek a možných odpovědí. U kvantitativních rozhovorů je míra standardizace vyšší než u kvalitativních. Rozdíl mezi těmito metodami je také v počtu tazatelů realizující výzkum. Zatímco kvalitativní rozhovory uskutečňuje jeden tazatel, kvantitativní provádí skupina tazatelů. Rozdílné je také užívané názvosloví. V případě kvalitativního šetření se dotazované osoby nazývají informátoři či informanti, u kvantitativního rozhovoru jsou to respondenti.[5] Dále jsou ukázány příklady konkrétních forem rozhovoru v kvalitativním a kvantitativním výzkumu. Rozhovor v kvalitativním výzkumu Mezi formy rozhovoru v kvalitativním výzkumu patří: * volný rozhovor * narativní rozhovor * polostrukturovaný rozhovor * strukturovaný rozhovor Volný rozhovor Někdy je také označován jako neformální či nestrukturovaný rozhovor. Otázky nejsou předem stanoveny a vznikají v průběhu přirozeného rozhovoru. Výhodou této formy je, že podporuje spontánnost odpovědi informanta a tazatel se může dozvědět podrobnější informace o svém zkoumaném jevu. Na druhé straně však na tazatele vzniká vyšší náročnost zvládat improvizaci a následně výsledky vyhodnocovat.[6] Narativní rozhovor V této formě rozhovoru je informátor vyzván k povídání svého příběhu, zkušenosti či zážitku na nějaké téma. Při zpracovávání výsledků z takového rozhovoru se vychází z předpokladu, že každé vyprávění má logickou posloupnost a je pak možné jednotlivé vyprávění porovnávat s dalšími. Události z příběhů je možné také porovnávat v historickém a politicko-kulturním kontextu.[7] Polostrukturovaný rozhovor Někdy je nazýván také jako rozhovor pomocí návodu či částečně řízený. Tazatel má předem připravený soubor témat nebo otázek které budou předmětem rozhovoru, jejich pořadí není striktně stanované. Formulace jednotlivých otázek může tazatel modifikovat, ale vždy musí být zodpovězeny všechny. Další varianty polostrukturovaného rozhovoru například umožňují pokládání doplňujících otázek či jsou některé témata stanovená přesně a v jiných oblastech se tazatel může doptávat více. Kromě předepsaných otázek či témat může být stanovené prostředí, kde se rozhovory uskuteční. Tento způsob rozhovoru vyvažuje nevýhody volného a strukturovaného rozhovoru.[8] Strukturovaný rozhovor Někdy také řízený rozhovor či strukturovaný s otevřenými otázkami. Jsou zde předem stanovené otázky i jejich pořadí na které informátor odpovídá. Obvykle tazatel nezjišťuje podrobnější informace. Z toho vychází jistá nevýhoda této formy, protože taková míra formalizace brání v přirozeném průběhu rozhovoru a nejsou brány v potaz podobnější specifika konkrétního informátora. Běžně bývá stanovené místo rozhovoru i časový limit. Výhodou tohoto typu rozhovoru je jeho jednodušší vyhodnocení oproti volnému či polostrukturovanému rozhovoru. [9] Rozhovor v kvantitativním výzkumu V kvantitativních výzkumech se často pracuje se standardizovaným rozhovorem. Jsou jasně předepsané formulace dotazů, jejich pořadí i varianty odpovědí. V průběhu dotazování tazatel nenápadně provádí respondenta tzv. filtračními otázkami (na základě odpovědi respondenta tazatel přeskočí nerelevantní otázky a přejde k vhodný otázkám). Rozhovor v kvantitativním výzkumu je tvořený převážně uzavřenými otázkami s kombinací s polouzavřenými a výjimečně jsou používány otevřené otázky. Stejně jako u strukturovaného rozhovoru v kvalitativním výzkumu je stanovený časový rámec společně s místem konání. Tato technika na jedné straně nepřináší podrobné informace o jednom respondentovi, ale na druhé straně jsou pak výsledky snáze vyhodnotitelné.[10] Specifické typy rozhovorů Skupinová diskuse Jedná se o specifický typ rozhovoru, kdy je v jednu chvíli dotazováno 3–15 osob. U skupinových diskusí bývá využívána volná či polostrukturovaná forma rozhovorů. Své využití má při kvalitativním výzkumu, protože komunikace může být pro informátory přirozenější a tazatel získá informace od více osob v jednu chvíli.[11] Ohniskové skupiny (focus groups) Na rozdíl od skupinové diskuse je zde podporována interakce účastníků. Tazatel celou debatu moderuje a udržuje ji v tématu, tzv. ohniska, které je předmětem zkoumání. Důležitým znakem ohniskových skupin je, že součástí debaty jsou členové cílové skupiny (tedy například v procesu designu služeb uživatelé dané služby, či cíloví uživatelé). Všechny uvedené typy rozhovorů mohou být spojovány s technikou pozorování. V případě kvalitativních metod pozorování může provádět i jiná osoba než tazatel. U kvantitativních metod dotazování i pozorování mnohdy provází tatáž osoba a zaměřuje se na jeden konkrétní sledovaný znak.[12] Pozorování Pozorování jako výzkumná metoda je definována jako „technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd.“ [13] V knize, která je zdrojem k následujícímu textu je pojem standardizace uváděn jako synonymum ke strukturalizaci. V textu článku bude dále používáno pouze slovo strukturalizace. Podobně jako u rozhovorů má pozorování tři úrovně strukturalizace: * Nestrukturované pozorování * Polostrukturované pozorování * Strukturované pozorování Nestrukturované pozorování Má nízkou úroveň formalizace. Často je určený cíl nebo předmět pozorování, ale samotná realizace záleží na provedení pozorovatele. Podle potřeby je možné změnit způsob pozorování, místo a čas a pozorovací kategorie. V některých případech nestrukturovaného pozorování může dokonce dojít i ke změně cíle či předmětu pozorování. Nestrukturované pozorování je využívané převážně v kvalitativních výzkumech, protože je obtížné tímto způsobem sledovat větší počet objektů. Provádění tohoto pozorování je náročné pro pozorovatele při tvorbě záznamu. Problematické je pak také následné vyhodnocování.[14] Polostrukturované pozorování Při tomto typu pozorování je možné určité projevy sledovaného fenoménu předvídat a rozdělit do kategorií a jiné popsat dle pozorování. Používá se tedy arch s přesně předepsanými pozorovacími kategoriemi jen pro určité předem vymezené oblasti.[15] Strukturované pozorování Je opakem nestrukturovaného pozorování. V tomto typu je vše předem naplánován „cíl/předmět pozorování, jeho podoba, místo, čas, pozorované fenomény a jejich očekávané projevy, též soubor objektů pozorování“. Výhodou strukturovaného pozorování je, že nenastává problém se záznamem pozorování — je předem připravený arch s pozorovanými fenomény a jejich projevy (pozorovací kategorie), které se zde zapisují. Takový stupeň formalizace je vhodný při kvantitativních výzkumech. Je tedy možné sledovat větší počet objektů a do výzkumu zahrnout více pozorovatelů.[16] Existují další aplikační varianty pozorování — např. pozorování zúčastněné, pozorování zjevné či pozorování skryté, ty už v tomto článku nebudou podrobněji rozebírány. Dotazník Podobně jako u rozhovorů se jedná o rozšířený způsob sběru dat. Jedná se o písemné dotazování. Používá se jak u kvalitativního, tak u kvantitativního výzkumu. Způsoby provedení jsou obdobné jako u rozhovoru.[17] Dotazník v kvalitativním výzkumu Volný (nestrukturovaný) dotazník Představuje volný papír či počítačový dokument na který informant začne psát. Ve srovnání s rozhovorem má tento způsob výhodu zejména v tom, že si informant může utřídit své myšlenky a dokument je pak přehlednější. Ztrácí však oproti rozhovoru svoji spontánnost odpovědi, která může být součástí výzkumu. Polostrukturovaný dotazník Má určitý soubor otázek a témat, na které informant může odpovědět v libovolném pořadí. Tento způsob podobně jako volný dotazník vyžaduje však od informanta jisté úsilí, proto použití techniky by mělo mít své opodstatnění. Strukturovaný dotazník Tento typ dotazníku se z uvedených tří technik používá nejčastěji. Informant zodpovídá na předem stanovené otázky. Protože se jedná o kvalitativní výzkum, převažují otázky otevřené, případně polootevřené a minimum je uzavřených. [18] Dotazník v kvantitativním výzkumu V kvantitativním výzkumu je užívaný strukturovaný dotazník, ve kterém převažují otázky uzavřené, méně je polouzavřených a téměř se nevyskytují otevřené. [19] Délka dotazníku je udávaná na 40–50 otázek a odhadovaná délka vyplňování by neměla přesáhnout 60 minut.[20] Dotazník v kvantitativním výzkumu zpravidla nemá velkou návratnost (shromáždění vyplněných dotazníků), pokud není dotazník adresný. Pro zvýšení návratnosti je vhodné zaměřit se na vizuální stránku dotazníku, kdy volíme spíše jednodušší nevtíravou grafickou úpravu. Důležitá je také uživatelská vstřícnost.[21] Například pokud distribuujeme dotazník v elektronické podobě, rozdělíme dotazník spíše na logické menší části než jeden dlouhý. Příznivý vliv má také úvodní seznámení s účelem výzkumu, počtem otázek a časovou náročností. Závěr Z výše uvedeného textu lze vyvodit závěr, že metody výzkumu používané v designu služeb byly převzaté ze sociologie, protože cíl sociologie a designu služeb je podobný v podobě zkoumání lidského chování a potřeb. Design služeb navíc dodává aplikační rovinu v podobě navržení či vylepšení stávající služby. Zdroje: [1] SURYNEK, Alois. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80–7261–038–4, str. 26 [2] Tamtéž, str. 25 [3] Tamtéž, str. 26 [4] POMAZALOVÁ, Nataša. Sociologie. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. ISBN 978–80–7375–762–5, str. 85 [5] REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. Sociologie (Grada). ISBN 978–80–247–3006–6, str. 110 [6] Tamtéž. [7] Tamtéž, str. 111 [8] Tamtéž. [9] Tamtéž, str. 112 [10] Tamtéž, str. 113 [11] Tamtéž, str. 114 [12] Tamtéž [13] Tamtéž, str. 94 [14] Tamtéž, str. 94–95 [15] Tamtéž, str. 96 [16] Tamtéž, str. 95 [17] Tamtéž, str. 118 [18] Tamtéž [19] Tamtéž, str. 119 [20] Tamtéž, str. 107 [21] Tamtéž, str. 122 Základy sociologie pro designéry služeb: vybrané techniky sociologického výzkumu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Ako sa učí service design na univerzitách v zahraničí: vybrané programy

Potreba ukotvenia dizajnu služieb v podobe akademického programu sa na univerzitách začala prejavovať v priebehu 90. rokov minulého storočia. Prvou akademickou inštitúciou, ktorá ponúkla študijný program dizajn služieb, bola Kolínska medzinárodná škola dizajnu patriaca pod Kolínsku univerzitu aplikovaných vied (Mager, 2009). Tento trend nasledovali v ďalších rokoch mnohé univerzity po celom svete, vrátane Laurea University of Applied Sciences vo Fínsku, kde bol v roku 2009 spustený prvý magisterský program v odbore dizajn služieb (Ojasalo, 2012). Najviac študijných programov v odbore dizajn služieb som bola schopná identifikovať v Európe, konkrétne v štátoch severnej Európy. Väčšina z uvedených programov je zaradená do magisterského stupňa vysokoškolského štúdia a predpokladá, že uchádzač má základné znalosti z oblasti designu, informačných technológií, podnikania, prípadne marketingu (Becermen, 2019). Všetky programy spája vysoká miera praktickej činnosti zahrnutá do osnov štúdia skrze spolupráce s rôznymi inštitúciami či firmami. Nižšie sa dočítate o konkrétnych zaujímavostiach z výučby dizajnu služieb na rozličných zahraničných univerzitách. Zdroj: unsplash.comEurópa Laurea University of Applied Sciences (Fínsko) — Service Innovation and Design Magisterský program je vhodný pre všetkých uchádzačov, ktorí majú záujem o zdieľanie vlastných skúseností z oblasti designu služieb na báze peer-to-peer. Kurzy vyučované v rámci programu sú vo väčšej miere orientované na podnikateľský či obchodný aspekt designovania služieb. V kurikule však nechýbajú ani predmety, ktoré majú za úlohu ukotvenie designového myslenia a metód či procesov potrebných pre úspešný návrh alebo úpravu služieb. Halmstad University (Švédsko) — Digital Service Innovation Program je orientovaný na design a inováciu digitálnych služieb, ako napovedá aj jeho samotný názov. Univerzita ponúka program pre bakalársky, ale i magisterský stupeň. Študenti sa v kurzoch venujú otázkam digitálnej spoločnosti či etiky a udržateľnosti digitálnych služieb. Kurikulum programu prepája teoretické skúsenosti študentov s praktickými, a preto sa počas štúdia povinne podieľajú na projekte v spolupráci s firmami či výskumníkmi. Výsledkom kolaborácie je prototyp či koncept novej digitálnej služby. Aalborg University (Dánsko) — Service Systems Design Program magisterského štúdia sa na servis služieb pozerá z troch perspektív: priemyselný dizajn, informačné technológie a management. Týmto odvetviam takisto zodpovedajú kurzy vyučované v rámci študijných osnov programu. Z praktického hľadiska sú študujúci prepojení s praxou v dánskych service design firmách už od prvého semestra. Študenti majú takisto príležitosť zapojiť sa do dizajnérskych komunít v rámci rôznych stáží či tvorby záverečnej práce. Komunitný projekt študentov — Aalborg UniversityUniversity of Tartu (Estónsko) — Wellness and Spa Service design and Management Relatívne netradičný a úzko zameraný magisterský študijný program predstavuje participantom škálu služieb ponúkaných v oblasti wellness. Študenti v priebehu navštevovania kurzov dostanú možnosť spolupracovať s konkrétnymi kúpeľnými zariadeniami či hotelovými rezortmi, kde sa môžu podieľať na tvorbe ponúkaných služieb. V rámci štúdia nekooperujú iba s miestnymi zariadeniami, ale dostanú tiež možnosť vycestovať na estónsky ostrov Saaremaa alebo do wellness zariadení v susednom Fínsku. Royal College of Art (Veľká Británia) — Service design Študenti sa počas výučby v rámci tohto programu strednú s kurzami, ktoré zodpovedajú trom hlavným témam. Prvou z nich je tvorba novej zákazníckej služby v odvetviach maloobchodu alebo bankovníctva. Ďalšou témou je vývoj verejnej služby v oblasti zdravotníctva, dopravy či vzdelávania. Posledným bodom programu je vzbudenie študentského záujmu o prekonávanie environmentálnych a sociálnych výziev, ktorým budú čeliť ako budúci dizajnéri služieb. Účastníci programu absolvujú rôzne semináre a školenia, ktoré sú im nápomocné pri tvorbe záverečného projektu. Bonacity (záverečný projekt), Andrea Diaz — RCALucerne University of Applied Sciences and Arts (Švajčiarsko) — Master Service Design Magisterský program motivuje študentov na participáciu v projektoch, ktoré spájajú design, ekonómiu, technológie a spoločnosť, čím sa učia pracovať v transdisciplinárnom prostredí, ktoré je podľa zástupcov programu už teraz realitou. Študujúci majú možnosť absolvovať kurzy venujúce sa rozličným témam, ako napríklad human-centered design či metódy a princípy designu služieb. Takisto sa v programe kladie dôraz na rozvíjanie líderských zručností, ktoré budú študenti schopní využiť pri plánovaní a riadení práce na svojich budúcich projektoch. National College of Art and Design (Írsko) — MA Service Design Program je zaujímavý v tom, že je rozdelený do viacerých modulov, ktoré sú vyučované v priebehu štyroch semestrov, pričom posledný semester je nepovinný. Po absolvovaní modulov v konkrétnom semestri získa študent určitú formu ocenenia; po prvom semestri je možné získať Graduate Certificate (Absolventský certifikát), po treťom magisterský titul v dizajne služieb a po štvrtom (voliteľnom) získava študent k titulu naviac absolventský certifikát z vybranej špecializácie. Edukačné moduly začínajú najskôr na teoretickej rovine (základy designu služieb, výskumné metódy), neskôr sa preklenú do praxe skrze výskum a implementáciu študentského projektu. HubLoc (záverečný projekt), Sindhu Ganapathi Bhat — NCADÁzia The Hong Kong Polytechnic University (Čína) — Smart Service Design Pojem smart z názvu programu súvisí s kurzami, ktoré sa venujú Data-driven dizajnu služieb, kde je študentom predstavovaná dôležitosť zberu a analýzy dát pri vývoji novej služby. Program tohto štúdia však nedisponuje len kurzami zameranými na design služieb. Lektori sa snažia študentom dokázať, že dôležitou vlastnosťou dizajnéra služieb je takisto vedomosť o human-centered designe. V kurikule programu sa preto vyskytujú rôzne predmety, ktoré rozvíjajú tieto požadované vlastnosti študentov. Budova Polytehnickej univerzity, Hong KongSeverná Amerika OCAD University (Kanada) — Design for Health Krajne špecializovaný magisterský program sa venuje designu služieb v oblasti zdravotníctva. Študenti sa na začiatku zoznamujú s dostupnosťou zdravotníckych úkonov pre pacientov, skúmajú formy komunikácie a technológie využívané v zdravotníckom sektore. Na základe evidence-based štúdií vykonávaných na určitej vzorke populácie sú študenti schopní navrhnúť vylepšenie či vytvorenie nových zdravotníckych služieb. Pri tomto procese sú študenti motivovaní brať ohľad nielen na pacientov, ale i na zamestnancov a vedúcich zdravotníckych zariadení. Svoje návrhy si študenti overujú v praxi v spolupráci s nemocnicami či inými poskytovateľmi zdravotnej starostlivosti v krajine. Savannah College of Art and Design (USA) — Service Design Program je ponúkaný nielen pre magisterský, ale aj bakalársky stupeň štúdia, pričom kurikulum je prirodzene na každom stupni odlišné. Bakalárske kurzy slúžia ako základ pre ďalšiu designérsku prax. Študenti absolvujú predmety z rôznych oblastí, ako napríklad princípy marketingu, úvod do antropológie či umenie 20. storočia, poprípade vizuálne umenie. V priebehu magisterského programu sa študujúci stretnú s kurzami, ktoré sú viac špecializované — finančná analýza, prototypovanie, udržateľný branding apod. Oba stupne sú však sprevádzané študentskými projektami, ktoré vznikajú v rámci spolupráce medzi viacerými odbormi na univerzite. Študentský projekt, Nicholas Remis, Izac Ross — SCADZdroje BECERMEN, Begüm a Luca SIMEONE, 2019. Exploring the landscape of service design education: A preliminary review of current programmes in higher education. In: International Association of Societies of Design Research Conference 2019 [online]. Dostupné z: https://iasdr2019.org/uploads/files/Proceedings/le-s-1089-Bec-B.pdf MAGER, Birgit a , ed., 2009. Service Design — An Emerging Field. MIETTINEN, Satu a Mikko KOIVISTO. Designing Service with Innovative Methods [online]. Helsinki: University of Art and Design, s. 27–43. Dostupné z: https://www.academia.edu/20566424/Service_Design_-_An_Emerging_Field OJASALO, Katri, 2012. Designing and implementing an innovative master’s degree programme: A case study. International Journal on New Trends in Education and Their Implications [online]. 3(3), 136–147. ISSN 1309–6249. Dostupné z: http://www.ijonte.org/FileUpload/ks63207/File/14.ojasalo.pdf Ako sa učí service design na univerzitách v zahraničí: vybrané programy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Patnáct Twitter účtů z designu služeb, které by neměly uniknout vaší pozornosti

Sociální sítě nejsou pouze komunikačním kanálem, ale i bohatým zdrojem inspirace. Nejinak je tomu u designu služeb, který do velké míry využívá informační technologie. Pro service designery i UX specialisty je výměna informací skrze virtuální prostředí běžnou praxí. Díky kyberprostoru se mohou jednotliví experti propojit bez ohledu na fyzickou vzdálenost. Jednou z nejvýznamnějších platforem, kde dochází k takovéto interakci, je právě Twitter. Ten je zaměřený především na sdílení textových příspěvků (tzv. tweetů), na něž mohou sledující daných uživatelů reagovat a tím zvyšovat jejich dosah. V následujícím článku uvedu patnáct zajímavých účtů na Twitteru z prostředí service designu, které mohou posloužit jako odrazový můstek pro začínající designery. Zdroj: Oleg Magni (licence Pexels)1. Service Design Network Jeden z nejsledovanějších účtů patří přední neziskové organizaci Service Design Network. Založena byla roku 2004 v Německu, dnes jde ale o společnost s mezinárodním dosahem. Jejím primárním cílem je výměna informací, spolupráce napříč členskou sítí a rozvoj oboru. Instituce je velmi činorodá — organizuje konference, vydává publikace a propojuje odborníky z akademického prostředí s praxí ve veřejném i soukromém sektou. Prostřednictvím Twitteru primárně informuje o připravovaných akcích i jednotlivých přednášejících, jež na nich vystoupí (Service Design Network, © 2021). 2. Dartington Service Design Lab V centru zájmu Dartington Service Design Lab stojí péče o potřeby dětí, mládeže a rodin. Tato nezávislá výzkumná a charitativní organizace úzce spolupracuje se státními i soukromými společnosti, které tvoří a poskytují služby zaměřené na mladou generaci. Portfolio jejich aktivit je velmi široké od doporučení, jak zapojovat děti do digitální komunikace během období karantény, po konkrétní tipy na designování přístupných a atraktivních služeb. Správci twitterového účtu společnosti sdílejí nejnovější studie, odborné články a pozvánky na přednášky (Dartington Service Design Lab, © 2020). 3. Livework studio Dalším favoritem je anglické studio Livework. Za svou devatenáctiletou zkušenost v designu služeb se společnost podílela na více než tisíci projektů a rozšířila své pobočky za hranice Spojeného království do Nizozemí a Brazílie. Množství inovací implementovalo například do sektoru zdravotnictví, školství, dopravy nebo energetiky. Heslo studia zní „změnit svět a zlepšovat život všem“. Významný prostor věnuje také otázce ekologie a udržitelnosti (Livework designs better services, © 2021). 4. Snook Pozornost si zaslouží rovněž profil dalšího anglického designového studia s názvem Snook. Dlouhodobě spolupracuje s britskou vládou, tamní Národní zdravotní službou i charitativními organizacemi, komunitami a podobně. Také Snook klade důraz na design šetrný k životnímu prostředí. Na svém Twitteru pomocí osobitého vizuálu referují o úspěších i aktuálních spolupracích (Snook, 2021). 5. Lauren Currie Neméně zajímavý je profil spoluzakladatelky společnosti Snook Lauren Currie. Ta přednáší o designu na předních vzdělávacích institucích i na pódiu před širokou veřejností. Za své služby v designu získala v roce 2017 Řád britského impéria. Je také členkou Design Council. Za zmínku také stojí fakt, že Lauren vytvořila feministickou platformu UPFRONT, která formou sady kurzů pomáhá ženám získat sebevědomí a sebedůvěru. Kromě designu na jejím profilu najdete příspěvky věnující se genderové rovnosti (Currie, 2021). 6. Birgit Mager Účet na Twitteru má i „matka zakladatelka“. V roce 1995 začala učit na Köln International School of Design. K rozšíření povědomí o designu služeb přispěla spoluiniciováním vzniku Service Design Network roku 2004, kde dodnes zastává post prezidentky. Svými texty Birgit přispěla do řady knih, z nichž nejnovější nese název The Future of Service Design. Její twitterový obsah se věnuje zejména chystaným událostem a tipům na inspirativní články (Mager, © 2021). 7. Olof Schybergson Olof Schybergson je spolutvůrce úspěšné světové poradenské společnosti věnujících se designu služeb — společnosti Fjord. Po téměř dvaceti letech svého působení firmu opustil a nyní působí ve firmě Accenture Interactive. Pravidelně přispívá do globálních publikací, jako je Wall Street Journal, Fast Company, Fortune a WIRED, a vystupuje na globálních konferencích (Schybergson, © 2021). 8. Andy Polaine Jako školitel a konzultant pracuje také Andy Polaine. Během své téměř třicetileté kariéry akademického a nezávislého poradce v oblasti designu a inovací spolupracoval s klienty z celé řady průmyslových odvětví, včetně finančních služeb, veřejných služeb, věd o životě, telekomunikací, automobilového průmyslu, médií, designu či vzdělávání. Kromě desítek odborných článků publikoval knihu Service Design: From Insight to Inspiration. Téma designu otevírá mimo jiné ve svém podcastu Power of Ten a na blogu Doctor’s Note. Před pár dny rovněž spustil online kurzy. O konkrétních aktivitách průběžně informuje právě na Twitteru. Občas si neodpustí ani vtipný komentář k současnému dění ve světě designu (Polaine, © 1996–2021). 9. Marc Stickdorn Marc Stickdorn je rakouský konzultant pro design služeb, coach a jeden z autorů oceněné knihy This Is Service Design Thinking i jejího pokračování This Is Service Design Doing a This Is Service Design Methods. Své bohaté zkušenosti z oboru sdílí na workshopech pro soukromé i veřejné organizace a také na školách obchodního či designového zaměření. Marc je spoluautorem dvou service designových start-upů — Smaply a Experience Fellow. V případě Smaply jde o webový software určený pro vytváření map cest zákazníků, stakeholderů a person. Experience Fellow je pak nástrojem kombinujícím aplikace pro chytré telefony a webový software. Slouží na průzkum zákaznických zkušeností z průchodu celou službou, a to napříč online i offline kanály (Stickdorn, 2021). 10. Adam StJohn Lawrence Významnou roli při přípravě posledních dvou výše uvedených publikací sehrál i Adam StJohn Lawrence. Tento konzultant s neobyčejným hereckým pozadím kombinuje zkušenosti z divadelního prostředí se znalostmi psychologie a marketingu při pomoci organizacím v jejich růstu. Stál u zrodu významné události designu služeb Global Service Jam i oceněné agentury WorkPlayExperience, která nabízí poradenství zaměřené na inovaci služeb a zkušenost zákazníků. Zároveň přednáší na univerzitách designu a podnikání. K tomu všemu o svých projektech Adam aktivně tweetuje (WorkPlayExperience, 2021). 11. Daniele Catalanotto Designérem služeb se stal, protože pomáhání druhým pro něj představuje nejkrásnější koníček. Švýcar Daniele Catalanotto má na kontě dvě publikace A Tiny History of Service Design a Service Design Principles 1–100. Připravuje k tomu e-learningové kurzy na Swiss Innovation Academy, kterou spravuje. Na Twitteru se dělí o postřehy z praxe a sdílí tam své aktuální články (Catalanotto, © 2021). 12. Lou Downe Výčet projektů, v nichž se Lou Downe angažoval, je rozsáhlý. Lou je bývalým ředitelem designu britské vlády, kde stanovil mezivládní standardy pro návrh a poskytování služeb. Během šestileté práce pro vládu se zasloužil o vznik disciplíny designu služeb a vytvořil silnou komunitu designérů, výzkumníků a návrhářů. Za svou činnost obdržel ocenění Designs of the Year a D&AD lifetime achievement award. Před rokem otevřel The School of Good Services, navazující na jeho knižní bestseller Good Services (Downe, © 2021; Good Services, © 2020). 13. Cat Drew Na seznamu nesmí chybět ani Cat Drew, výkonná ředitelka designu v Design Council, což je britská nezávislá charita, která poskytuje své služby i vládě Spojeného království. Na starost má Cat strategické vedení projektů zahrnujících design a sociální inovace ve veřejném i soukromém sektoru. Předtím zastávala vysoké pozice ve společnostech FutureGov a Uscreates a podílela se na vzniku Policy Lab, jež se snaží zlepšit zkušenost lidí s veřejnými službami. Vystupuje také na přenáškách, třeba pro TEDx (Cat Drew, © 2016–2020). 14. Lara De Sousa Penin Lara De Sousa Penin, představitelka programu Transdisciplinary Design na Parsons School of Design, upírá svou pozornost hlavně na občanský design služeb a veřejný sektor. Na téže škole spoluvytvořila Design for Social Innovation and Sustainability Lab, která syntetizuje odborné znalosti ze strategického designu, managementu a sociální teorie a aplikuje je při tvorbě udržitelných postupů a sociálních inovací. Před třemi lety Lara publikovala učebnici An Introduction to Service Design: Designing the Invisible (The New School, © 2021). 15. Leisa Reichelt Poslední na seznamu je známá service designérka Leisa Reichelt. Ta vede oddělení Research and Insight v softwarové společnosti Atlassian, kde vytváří oblíbené nástroje pro projektové řízení, firemní komunikaci a další užití. Dříve mimo jiné spolupracovala na modernizaci veřejných služeb pro australskou a anglickou vládu. Jakožto zkušená odbornice se často účastní různých konferencí. Leisin Twitter dává nahlédnout do zákulisí Atlassian, avšak nechybí na něm ani střípky z osobního života (Reichelt, © 2021). V tomto článku jsem postupně představila patnáct Twitterových účtů z prostředí designu služeb. Záměrně jsem do výběru zahrnula pouze ty účty, jejichž uživatelé jsou v současnosti aktivní a sdílí vlastní obsah, ne pouze tweety jiných přispěvatelů. V případě zájmu neváhejte do komentářů přidat další tipy na hodnotný twitterový obsah z designu služeb. Zdroje: CATALANOTTO, Daniele, © 2021. Daniele Catalanotto — Innovation Coach and Swiss Innovation Academy. Linkedin [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://ch.linkedin.com/in/danielecatalanotto Cat Drew, © 2016–2020 [online]. Service Design Days [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://servicedesigndays.com/work/cat-drew/ CURRIE, Lauren, 2021. Lauren Currie OBE — Founder. CEO. Speaker [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://laurencurrie.co/ DARTINGTON SERVICE DESIGN LAB, © 2020. Dartington Service Design Lab [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.dartington.org.uk/ DOWNE, Lou, © 2021. Lou Downe Founder and Director at The School of Good Services. Linkedin [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://uk.linkedin.com/in/lou-downe-757a83b GOOD SERVICES, © 2020. About. Good Services [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://good.services/about Livework designs better services, © 2021 [online]. Livework [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.liveworkstudio.com/ MAGER, Birgit, © 2021. Birgit Mager. SDN | The Service Design Network [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/community/birgit-mager-4178 POLAINE, Andy, © 1996–2021. Andy Polaine [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.polaine.com/ REICHELT, Leisa, © 2021. Leisa Reichelt Head of Research and Insights at Atlassian. Linkedin [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://au.linkedin.com/in/leisareichelt SERVICE DESIGN NETWORK, © 2021. SDN | The Service Design Network [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/ SCHYBERGSON, Olof, © 2021. Olof Schybergson Chief Experience Officer, Accenture Interactive. Linkedin [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://uk.linkedin.com/in/olofschybergson Snook, 2021 [online]. We are Snook [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://wearesnook.com/ STICKDORN, Marc, 2021. Marc Stickdorn [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: http://www.marcstickdorn.info/ THE NEW SCHOOL, © 2021. Lara Penin. Parsons School of Design [online]. [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: https://www.newschool.edu/parsons/faculty/lara-penin/ WorkPlayExperience, 2021 [online]. WorkPlayExperience [cit. 2021–10–21]. Dostupné z: http://www.workplayexperience.com/about Patnáct Twitter účtů z designu služeb, které by neměly uniknout vaší pozornosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Design služeb v dopravě: vybrané příklady

Foto Marc-Olivier Jodoin (licence Unsplash)Designový proces je velmi rozmanitý, nelze jej popsat tak, aby platil stejně ve všech situacích, kdy je využíván. Každý projekt si vyžaduje individuální přístup, kterým se snažíme dosáhnout stanovených cílů. To platí i v případě, že se pohybujeme v oblasti využívání service designu v dopravě. Pro podrobnější popis toho, jak design služeb v oblasti dopravy může vypadat, lze zmínit článek „Service Design Case Study: Redesigning The Future Of Public Transport“, který napsal Justin Pybus. Autor zde popisuje průběh devítitýdenního projektu v několika fázích, které obsahují i konkrétní aktivity, které byly využity. Zmiňuje také úskalí, která během designování mohou nastat (pozměnění plánu práce, rozhodování nad tím, kdo je cílovou skupinou, dodržování časového harmonogramu atd.), ale i výhody toho, pokud dokážeme najít informace a data, která někdo zpracoval už před námi a jsou pro nás relevantní. Je to tedy skvělý příklad toho, co se pod „design služeb v dopravě“ může skrývat. Cílem tohoto článku je představit několik příkladů využití designu služeb v dopravě. Výčet příkladů není nijak obsáhlý a nemá ani ambici veškeré dostupné příklady popsat. Snahou je spíše poskytnou vhled do dané problematiky a přiblížit jednu z mnoha oblastí, kde design služeb můžeme najít. Ve článku jsou nejčastěji zmiňované příklady, které se týkají železniční dopravy, není to však jediný způsob dopravy, kde je service design využíván. Holandsko Jako první příklad můžeme uvést dánskou národní železnici (zkráceně DSB), která chtěla vylepšit své služby, které klientům poskytuje — vlakové spoje, kupování jízdenek, informační tabule atd. Za tím účelem v roce 2012 zahájila železnice spolupráci s Is it a Bird, která trvala několik let (poslední uvedený výzkum je z roku 2019). Každý rok se výzkum zaměřuje na konkrétní téma, které se týká spokojenosti zákazníků s poskytovanými službami. Na základě pozorování účastníků a rozhovorů výzkumníci stanovují problematické aspekty a vytváří návrhy, jak lze „třecí plochy“ odstranit. V roce 2013 např. řešili, co vytváří pohodlí pro cestující kromě jejich míst k sezení. Snažili se vystihnout, co vůbec komfort pro cestující znamená (což se může lišit dle cíle naší cesty — využíváme službu proto, abychom se dostali do zaměstnání, pro každodenní dojíždění nebo jen v rámci volnočasové aktivity — na tomto základě Is it a Bird rozlišuje tři skupiny uživatelů) a následně DSB navrhli změny, kterými by mohla společnost zlepšit jejich vnímání veřejností. Uvádí např., že lze mluvit o dvou hlavních faktorech komfortu: předvídatelnost a osobní prostor. Jedním ze zjištění např. bylo, že samotný konkrétní spoj navozuje v jeho uživatelích jistá očekávání průběhu cesty (dvoupatrové vlaky jsou např. vnímány jako hlučné a nejméně pohodlné). Celkově však návrhy na změny pro zvýšení pohodlí zaměřila agentura na čtyři stěžejní kontaktní body s pasažéry: ve vlaku, na nástupišti, prostřednictvím zaměstnanců a na komunikaci časů. [1] Anglie Několik příkladů designu služeb nalezneme i v Anglii. Např. spolupráce mezi obdobnými subjekty — železniční dopravce Virgin Trains a agentura Inviqa. Cílem tohoto projektu bylo transformovat zkušenosti zákazníků (customer experience) a zároveň zvýšit příjmy z online prodeje (prodej lístků přes webové stránky a navýšit prokliky na rodinné nabídky).[2] Jak sami uvádí na svých stránkách, celý výzkum probíhal v úzké spolupráci se zaměstnanci Virgin Trains. Vycházeli z dat z dřívějšího výzkumu, ke kterým přidali i získané svou prací (např. rozhovory s cestujícími) a analyzování Google Analytics a Hotjar.[3] Výsledkem této spolupráce bylo také např. zavedení tzv. „Alexa Skill“. Ta umožňuje zákazníkům Virgin Trains nákup jízdenek pouze pomocí jejich hlasu a přes internet. I tento proces zavedení měl oporu v uživatelském výzkumu, který měl za cíl zjistit, jaké jsou priority zákazníků a jaký typ klientů (pravidelní cestující a dojíždějící) je pro společnost nejdůležitější v tomto směru.[4] Dalším z příkladů může být metro v Londýně, nejstarší podzemní dráha na světě. To se snaží reagovat na rozšiřující se trend nákupu jízdenek pomocí chytrých telefonů a kreditních karet. Rozhodlo se proto ve spolupráci s Livework přetransformovat možnosti nabízení svých služeb tak, aby uspokojilo co nejvíce cestujících a zároveň reagovalo na poptávku po bezkontaktních platbách. Za tím účelem muselo dojít k definování potřeb klientů a návrhu nového prodejního systému. Tento proces probíhal nejdříve ve spolupráci s dvěma desítkami zaměstnanců, kteří následně vedli skupinové workshopy, jejichž cílem bylo společně navrhnout aspekty nového prodejního systému. Konkrétně se zaměřovali na podporu prodeje jízdenek z automatů, jejich zviditelnění a dostupnost. Výsledkem těchto aktivit bylo uzavření bezmála tří set pokladen a nainstalování sto padesáti nových přístrojů. Práce zaměstnanců spočívá především v poskytování informací a pomoci v metru, čímž podporují pocit bezpečí a komfortu cestujících.[5] Jedná se tedy o příklad designu služeb, kdy velkou roli hrají nejen cestující, kteří tento dopravní prostředek využívají, ale také zaměstnanci tohoto dopravce. Francie Transilien je pařížská příměstská železniční dopravní společnost, která měla za cíl na svých zastávkách v regionu Île-de-France instalovat nové terminály, které mají sloužit nejen v nouzových situacích (spojení se vzdáleným dispečerem), ale také pro předávání aktuálních informací cestujícím. Důležitým bodem tedy bylo nadesignování celkového rozhraní terminálu tak, aby bylo pro uživatele jednoduché k porozumění, a zároveň aby si každý našel informace, které v daný moment potřebuje. Na tom Transilien spolupracoval s agenturou Attoma. Vzhledem k typu projektu velkou roli hrálo vytváření prototypů a jejich následné testování (guerilla testování) přímo na zákaznících tohoto dopravce, přičemž se zaměřovali na srozumitelnost sdělení a zájem o další funkce. Na základě tohoto výzkumu poté bylo vytvořeno několik klíčových prvků a pravidel pro poskytování relevantních informací cestujícím (časy odjezdu, zpoždění…).[6] Dánsko Původem dánská agentura Designit v rámci své práce v oblasti service designu spolupracovala např. s leteckou společností Lufthansa. Zde bylo cílem zlepšit zážitek cestujících pomocí zlepšení služby poskytování jídla a pití i na krátkých kontinentálních letů. Za tím účelem byla vyvinuta nová služba „Delights to Go“, která poskytuje cestujícím v případě zájmů občerstvení v blízkosti vstupu do letadla. Designit v tomto případě pomáhala s návrhem konceptu této služby, využito k tomu bylo prototypování na základě vytvořených person. Poté proběhlo pilotní testování na letišti v Mnichově. Služba měli zpříjemnit cestování především těm, kteří k letadlu přichází na poslední chvíli a nemají čas se stavit pro občerstvení v rámci areálu letiště.[7] Závěr Cílem tohoto článku bylo poskytnout několik příkladů designu služeb v oblasti dopravy. Těch je možno najít mnoho, neboť stejně jako i jiné oblasti služeb, i tato se velmi rychle vyvíjí a pokud chce konkrétní firma/dopravce zůstat konkurenceschopná, musí sledovat nové trendy a přizpůsobovat se jim tak, aby poskytované služby byly stále přívětivé pro jejich uživatele. [1] What creates personal comfort during travel, beyond seating? Is it a bird [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://isitabird.dk/cases/dsb_comfort [2] Helping Virgin Trains transform the customer experience. Inviqa [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://inviqa.com/case-studies/virgin-trains [3] Tamtéž [4] Creating an industry-first Alexa Skill. Inviqa [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://inviqa.com/case-studies/virgin-trains-alexa [5] Engaging staff for successful change. Livework [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://www.liveworkstudio.com/cases/engaging-staff-for-successful-change/ [6] SNCF Transilien — Interactive emergency and passenger information terminal. Attoma [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://attoma.eu/en/project/sncf-transilien-bauiv/ [7] Lufthansa. Designit [online]. [cit. 2021–10–19]. Dostupné z: https://www.designit.com/work/lufthansa Design služeb v dopravě: vybrané příklady was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2021

Design služeb v knihovnách na příkladu v dánském Aarhusu

Článek se věnuje případu dánské knihovny ve městě Aarhus, kde se pomocí designového myšlení snažili najít cestu k “nečtenářům”. Dokk1 er bibliotek og borgerservice, beliggende på havnen i Aarhus. Dokk1 [online]. [cit. 2021–10–24]. Dostupné z: https://dokk1.dk/om-dokk1/bygningenAarhus je pobřežní, zároveň druhé největší, dánské město se zhruba 300 tisíci obyvateli. V přístavu se nachází budova Dokk1, kde sídlí občanské služby, archiv, inovační centrum města, komerční firmy, ale právě také centrální městská knihovna, která má pod sebou dalších 18 knihoven po celém městě. Jedná se tedy o místo kde dostáváte “příležitost k zážitkům, aktivitě, ale i klidu a ponoření”. 1 Knihovna nabízí nejmodernější služby, které z knihoven známe — studovny, zábavné dětské oddělení spolu s hřištěm, různé možnosti využití mediální produkce od hudby až k filmům, makerspace spolu s nabídkou využití širokého spektra moderních technologií. Pracuje na mnoha rozvojových projektech — SmartLibrary, Digitální občan, Učení se, Prostor fyzické knihovny, Digitální knihovna. Důležitý projekt v kontextu designu služeb je Designové myšlení v knihovnách na kterém pracuje společně s IDEO a veřejnými knihovnami v Chicagu. “V tomto projektu vytvořili sadu nástrojů, které využívají design zaměřený na uživatele k urychlení inovací v knihovnách.” 2 Tyto nástroje designového myšlení byly pak využity v konkrétním projektu knihovny, kde se snažili najít cestu k nečtenářům a neuživatelům. Tento projekt byl uskutečňován mezi lety 2017 a 2019 ve spolupráci s městskou knihovnou ve Vejle. Knihovníci si kladli otázku, jestli možné nečtenáře nějak zapojit do nabídky knihovny a jak přehodnotit jejich nabízené služby tak, aby i tací obyvatelé města získali o knihovně přehled. Za nečtenáře zde považovali ty občany, kteří nečtou literaturu, nezajímají se o ni a také ty, kteří mají s dánským jazykem, ale i obecně čtením problémy. Před celým projektem ovšem stál ještě příchod nových kolegů v roce 2016, kteří se zaměřovali na občany s problémy se čtením a společně se začali zabývat třemi oblastmi: “Chodí tito lidé na prezentace knihovny? Jestli ano, jak to tam funguje? Máme nějaké akce pro dyslektiky? Jak to vypadá s našimi “lehkými knihami” (pozn. 1) pro dospělé?”3 Na všech třech oblastech začali pracovat pomocí designového myšlení, kde využili výzkum pomocí rozhovorů a pozorování, inspiraci odjinud, designové nástroje a prototypy. Při pozorování se dívali na návštěvníky, kteří byli v knihovně vůbec poprvé. Podívali se na to, jak se v knihovně orientují, jak vybírají knihy a jakou mají bezprostřední zkušenost. Z tohoto pozorování jim vyvstalo několik odpovědí: * průchod byl výhradně vizuálně orientovaný, * neměli smysl pro rozdělení materiálů/informací, * jen se dívají, jestli tam nejsou nějaké vzrušující titulní stránky, * nenapadlo jich zeptat se knihovníka, protože nic konkrétního nehledali, * nejzajímavěji podle nich vypadaly knihy v odborné literatuře, * chtěli by více vystavených knih. 4 V rozhovoru se snažili objasnit otázky, aby získali takové informace, které hledali. Zároveň díky dialogu získali ke skupinám bližší vztah včetně základu pro následnou spolupráci při testování prototypů. Domluvili si hned několik typů respondentů, např. bilingvní ženy, studenti z různých oborů, studenti s dyslexií, vydavatelský editor, knihkupec, muzejní inspektor. Designové myšlení doprovázelo i další systematické řízení procesů — nástroje, které jim pomohly vyvozovat závěry. Stanovili si otázku “Jak můžeme…” pomocí které konstruovali konkrétní cíle. Např.: * Jak můžeme přimět dyslektiky, aby využívali nabídky knihovny? * Jak zajistíme zviditelnění nabídky knihovny pro dyslektiky? * Jak můžeme udělat oblast lehkých knih pro dospělé lépe zvládnutelnou, aniž bychom ji stigmatizovali? * Jak můžeme přimět uživatele z prezentací knihovny, aby ji znovu navštívili? * Jak můžeme vytvořit větší výběr lehkých knih pro dospělé? 5 Následně vytvořili několik prototypů reagující na konkrétní otázky. Například prostřednictvím malých výstavních ukázek reflektovali pátou otázku ohledně lehkých knih pro dospělé. Testovací uživatelé mohli vyjádřit svůj názor zaškrtnutím příznačného políčka. Zároveň zde řešili jiné otázky jako — Jak označit knihu, ke které je zároveň dostupná elektronická verze? Jak integrovat odbornou literaturu, ale i běžnou literaturu? aj. Spolupracující knihovna ve Vejle vytvořila prototyp akce, kde se uživatelé setkali s personálem a nabídkami ve vstupní hale. Byl zde prostor na popovídání, ukázku digitální nabídky a celkovou prezentací možností knihovny. Na takovou akci spolu s šálkem kávy přišlo více než 100 lidí. Prototype på fysíske arrangementskort, Dokk1. AarhusBiblioterekne [online]. Aarhus [cit. 2021–10–24]. Dostupné z: https://www.aakb.dk/file/udstilling-graphicnovelspng-0Na základě poznatků, v dialogu s cílovou skupinou a partnery, vytvořili různé akce. Některé vznikají ve spolupráci s konkrétní skupinou, na kterou je pozvána, jiné vznikají jako otevřené akce. V celém seznamu akcí rezonují především ty o dislexii. Tematický den o dislexii — Byl součástí mezinárodního týdne věnovaný tomuto tématu. Vystoupilo zde několik příhodných řečníků — herec, který si problémem prošel povídal o výzvách, jenž mu přináší. Oborový poradce o možných pomůckách. Celá akce měla velký úspěch a i opakované uspořádání bylo vyprodáno. Děti, rodiče a dislexie — Na knihovnu byla vznášena poptávka na hlubší vhled do dislexie a nástroje, které pomáhají, ze kterého vzešel čtyřhodinový kurz pomůcek pro rodiče a jejich děti. Organizátoři popisují velmi silný zážitek z akce, díky sdíleným příběhům a předáváním vědomostí. Mládež a dislexie — Studenti se zde obecně velmi zapojovali do popisovaných procesů a i u této skupiny vyvstaly požadavky na práci s dislexií. Reagovali na ně nabídkou široké škály konkrétních lekcí jak s tímto problémem bojovat. Technická prohlídka pro 3F (pozn. 2 )— převážně technické profese necítili potřebu takový typ služeb jako je knihovna využívat. Knihovna se ale rozhodla tyto “nečtenáře” oslovit jinak než nabídkou knih. Vytvořili tedy něco, co takovým lidem bude dávat smysl a využili rozsáhlou infrastrukturu budovy Dokk1. Zavedli návštěvníky do skrytých míst, kam by se normálně nedostali, následně ukázali i prostory knihovny a její “lehkou” část o které bude řeč v následujících řádcích. V knihovně se nezaměřili na knihy, ale zajímavé akce a služby, které jim mohou nabídnout. Na událost byly velmi pozitivní ohlasy a cíl přilákání nové skupiny uživatelů se naplnil. Nové lehké oddělení Velká část projektu byla o vytvoření lépe zvládnutelné a příjemné oblasti s lehkými knihami pro dospělé. Oblast se širokou škálou materiálů, která by měla sloužit jako „malá knihovna ve velkém“ je centrálně umístěna v knihovně a má vlastní navigační obrazovku “Light books”. Bylo zásadní, aby se oblast dala snadno najít, ale aby vizuálně vypadala jako zbytek knihovny — abyste se jako uživatel necítil stigmatizován. Udstíllíng í let. AarhusBiblioterekne [online]. Aarhus [cit. 2021–10–24]. Dostupné z: https://www.aakb.dk/file/udstilling-graphicnovelspng-0Na prototypu se ukázalo, co cílová skupina potřebuje, že jsou to konkrétní žánry, které je zajímají. Knihovna se tedy rozhodla obsah setřídit do kategorií: Beletrie: Láska a přátelství, Historické knihy, Válka a útěk, Život, Zločin a napětí, Dobrodružství a fantazie, Rodina a příbuzní Literatura faktu: Tělo a zdraví, Dějiny, Dánsko, Zeměpis a cestování, Společenství, Sport a volný čas, Hobby 6 Je to směs jak lehkého, tak obyčejného čtení, které je odděleno červenou značkou na hřbetě knihy. Kromě kategorií vytvořili i oblast tréninku čtení a dánského jazyka, kde jsou zařazeny knihy na podporu této problematiky. V lehkém oddělení ještě výrazně proměnili zobrazení samotných knih, kdy se soustředili na prezentaci přebalů, jelikož to vycházelo z již popsaných vizuálních potřeb. Tento výčet není kompletní, udělali dalších několik změn, uskutečnili mnoho akcí a zavedli další služby. Knihovně se tak díky designovému myšlení, jeho systému, procesům a spolupráci jak s uživateli, tak mezi knihovníky a partnerskou knihovnou, podařilo přivést do knihovny nové uživatele, pracovat se studenty a jejich potřebami a v neposlední řadě pomohli mnoha lidem s problémem dislexie a to ať na úrovni rodič — dítě, tak pracujícím dospělým. Je zde tedy vidět, jak důležitá je komunikace v poskytování služeb a že to může přinášet potěšení na obou stranách. pozn. 1 Lehká, je taková kniha jejíž obsah není příliš spletitý, maximální počet stran je mezi 200–300, obsahuje krátké kapitoly a odstavce a jazyk je snadno srozumitelný. pozn. 2 3F je pojmenování technických pozic — administrativní pracovníci, zástupci odborů, skladníci, vrátní, domovníci, elektrikáři apod. Zdroje: Aarhus Bibliotekerne [online]. Aarhus [cit. 2021–10–24]. Dostupné z: https://www.aakb.dk/ Dokk1 [online]. Aarhus [cit. 2021–10–24]. Dostupné z: https://dokk1.dk/ Design služeb v knihovnách na příkladu v dánském Aarhusu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 10. 2021

Service Design Award: Tři oceněné projekty z veřejného sektoru, které stojí za to znát

Service Design Network každoročně od roku 2015 uděluje Service Design Award za vynikající projekty uplatňující design služeb, a to ve třech oblastech: profesionální komerční, profesionální v neziskovém a veřejném sektoru, a studentské projekty. V tomto článku společně nahlédneme do archivu tohoto prestižního ocenění a připomeneme si tři výjimečné projekty z oblasti veřejného a neziskového sektoru. U každého oceněného projektu se pokusíme pochopit, proč se odborná porota SDN rozhodla zrovna tento projekt ocenit a v čem může inspirovat nás. Výběr veřejné zakázky na dopravu v Rotterdamu pomocí person Fotografie od Ayelt van Veen (licence Unsplash)Designové studio MUZUS specializující se na veřejný sektor bylo v roce 2017 oceněno SD Award za jejich projekt pro město Rotterdam, kde usilovali o lepší pochopení potřeb jejích obyvatel ve vztahu k dopravě. Ve veřejném sektoru je vždy výzvou vymezit uživatelskou skupinu, protože veřejná služba musí dobře sloužit všem, a to i ve městě s velice různorodým obyvatelstvem. V tomto projektu se k tomu rozhodli přistoupit tak, že se zaměřili zejména na seniory a lidi s postižením, protože inkluzivní design bývá použitelnější pro všechny. S koncovými uživateli i klíčovými stakeholdery byly vedeny strukturované rozhovory. Na strategických místech ve veřejném prostoru byly navíc umístěny pohlednice s obecnými dotazy na kvalitu městské dopravy, prostřednictvím kterých mohli občané poskytnout zpětnou vazbu. Městu se z 2500 pohlednic umístěných do veřejného prostoru vrátilo kolem 250 vyplněných pohlednic, díky nimž si mohli částečně i kvantitativně prověřit, zda rozumí potřebám a zkušenostem obyvatel. Na základě těchto poznatků vytvořili persony ilustrující potřeby lidí na dopravu. Výjimečný je však tento projekt zejména v tom, že se persony (a prostřednictvím nich potřeby uživatelů) staly ústřední součástí tendru při výběru dopravní společnosti, která měla získat veřejnou zakázku na dalších sedm let. Dopravní společnosti musely samy přicházet s návrhy řešení reálných potřeb občanů, spíše než konkurovat přímočaře náklady, tento přístup také motivuje k inovativnějšímu přístupu ze strany dodavatelů než konzervativnější specifikace požadavků v tendru. Město si od tohoto přístupu slibuje v dlouhodobém horizontu zajištění kvalitnější a inkluzivnější městské dopravy. Vedení města Amsterdam se nechalo tímto projektem také inspirovat, zaměřilo se však na specifické potřeby na dopravu dětí ve školním věku a jejich rodičů. Ve spolupráci s Rotterdamem také testovali, nakolik jsou vědomosti nabyté z uživatelského výzkum přenositelné mezi nizozemskými metropolemi. Jde tedy nejen o ukázkové aplikování metod designu služeb na velkém měřítku za účelem zlepšení této konkrétní veřejné služby, ale i o zásadní krok směrem k udržitelnému prosazení designového myšlení napříč městskou správou v Nizozemsku. Zjistěte si více o projektu MUZUS přímo z primárních zdrojů: popis na webu Service Design Awardu, podcast (Castbox), web oceněného designového studia MUZUS. 👀 Design služeb na australské základní škole Fotografe of Max Fischer (license Pexels)Design Managers Australia byli v roce 2017 oceněni za experimentální projekt, jenž realizovali spolu s Macquarie Primary School na prvním stupni této australské základní školy. Cílem bylo v žácích školy ve věku 10 – 11 let podpořit kreativitu, zvídavost a empatii, seznámit je s procesem designu služeb na příkladu ne zcela bezpečného školního parkoviště, a zjistit, jak aplikovatelné metody designu služeb jsou při práci s dětmi v tomto věku. Designéři služeb s podporou učitelů a vedení školy spolu s dětmi prošli celým designovým procesem od definice problému přes prototypování až po implementaci navrhovaného řešení, podobně jako u běžných klientů. Žáci byli v celém procesu rovnocennými partnery a každé něčím přispělo k řešení problému. Ve srovnání s dospělými se pracovalo v kratších workshopech, děti však měly větší důvěru k designovému procesu než obvykle mívají dospělí. Tato zkušenost v žácích podpořila sebevědomí být aktivní součástí společnosti a pomohla jim si uvědomit, že jsou schopny nefungující věci ve svém okolí společným úsilím zlepšit. Projekt byl velice úspěšný a jeho autoři se teď zaměřují na to, jak koncept rozšířit na další školy, aniž by se ztratila hlavní myšlenka. Celý proces projektu byl dokumentovaný a vznikla na základě něho metodika pro design služeb na základní škole. Za klíčové předpoklady úspěchu považují autoři projektu mít plnou podporu vedení školy, know-how zkušeného designéra služeb a dostatečný prostor pro flexibilitu v rozvrhu a kurikulu, což ne na všech školách umožňují. Ředitelka však argumentuje, že jsou to právě zkušenosti jako tyto, které nejlépe naplňují vyšší cíle školního vzdělávacího plánu a které toho děti nejvíc naučí. A jako bonus designový přístup ke vzdělávání navíc zlepšuje podmínky ke studiu na dané škole. Macquarie Primary School na projekt hravě navázali a implementují design služeb i na další problémy v rámci školy. Zjistěte si více o projektu Design in Schools Australia přímo z primárních zdrojů. 👉 Popis na webu Service Design Awardu, podcast (Castbox). Design digitální platformy pro občany obracející se na policii Fotografie od King’s Church International (licence Unsplash)V roce 2018 byl Service Design Award udělen designovému studiu Fjord za jejich práci pro policii hrabství West Midland (Spojené království). Pro policii designovali digitální platformu, kam by lidi mohli nahlašovat porušení zákona. Platforma měla ulehčit policejnímu call centru a nabídnout službu, která by lépe vyhovovala potřebám občanů a zároveň šetřila finance a čas. Implementace platformy umožňující vyřízení administrativních úkonů online zásadně ulehčila call centrům a tím napomohla lidem potřebující naléhavou pomoc ji získat rychle. Také napomohla transparentnosti procesu vyšetřování případů. Nadstandardní v tomto projektu byla práce s daty a jejich vizualizace. Policie dlouhodobě evidovala anonymizované údaje o lidech, kteří se na policii obraceli, výzkumníci tedy měli k dispozici rozsáhlá kvantitativní data. Ta umožňovala lépe reprezentovat celé spektrum lidí potřebující pomoc od policie, čehož by pouze kvalitativními daty nebylo možné docílit, přitom potřeby žádného potenciálního uživatele v tomto případě nejsou zanedbatelné. Agregovaná data tým designérů vizualizoval mimo jiné také do pěti uživatelských cest dle typu nahlašovaného zločinu, ty se však dále větví, aby reprezentovaly rozmanité zkušenosti obětí. Tyto vizualizace sloužily nejen jako klíčový podklad pro design informační architektury webu, ale vytvářela i společný jazyk mezi designéry a policii, který oběma stranám pomáhal lépe porozumět lidem potřebující jejich služby. Propojením dat s metodami designu služeb se Fjordu povedlo ve spolupráci s policií a občany codesignovat a implementovat službu vycházející ze skutečných potřeb lidí do míry vyšší, než by bylo možné jinými metodami. Vhled do potřeb uživatelů služby zároveň umožnilo policii lépe empatizovat s oběťmi a efektivněji jim pomáhat. Součástí spolupráce bylo i proškolení pracovníků na straně policie v metodách designu služeb a vizualizace dat, čímž napomohli dlouhodobé udržitelnosti projektu a systematickým změnám v interním fungování policie. Zjistěte si více o projektu přímo z primárních zdrojů. 🗒️ Popis na webu Service Design Awardu, podcast (Castbox), více o Fjordu a webová stránka West Midland Police. Všichni už jsme se setkali se službami veřejného sektoru, které jsou neefektivní, zastaralé a v některých případech i nepoužitelné. Příklady ze zahraničí jako tyhle však dokazují, že inovativní designové přístupy i ve veřejném sektoru možné jsou a že mohou vést k dlouhodobým systematickým změnám v přístupu k veřejným službám. To v každé sféře nabývá specifických podob, efekt je však stejný — lepší služby pro všechny. Pokud vás tyto tři projekty zaujaly, vřele doporučuji si projít i další oceněné projekty v této i dalších oblastech na webu SDN. Vyplatí se také poslouchat rozhovory s laureáty na Service Design Podcastu 🎧. A kdo ví, třeba jsem vás inspirovala a bude to zrovna váš tým, kdo bude příště poctěn tímto profesním oceněním! Zdroje Service Design Network. Service Design Award [online]. Service Design Network, © 2021 [cit. 11. 10. 2021]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/award-about Service Design Podcast [online]. Service Design Network. [cit. 11. 10. 2021]. Dostupné z: https://www.servicedesignpodcast.com/ a také z: https://castbox.fm/channel/Service-Design-Podcast-id2956843 Service Design Award: Tři oceněné projekty z veřejného sektoru, které stojí za to znát was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 10. 2021

Základy etiky pro designery služeb

Ačkoliv je plnění etických zásad nezávazné, jsou předmětem cti designerů služeb a je tedy zřejmé, že etika má i v této oblasti své právoplatné místo. Na jedné straně máme designové myšlení, zatímco na druhé etické uvažování. Jak uvádí d’Anjou (2010, s. 95), etika je v rámci designu záležitostí ctnosti a povinnosti, což úzce koresponduje s pohledy Kanta či Aristotela. Lloyd (2009, s. 166) dále pohlíží na definici etiky v této oblasti ve třech směrech — jednání ve světě za účelem změny chování, představivost alternativních jednání a jejich důsledků a hodnocení těchto důsledků z hlediska dobra a zla. Nejzásadnější etická otázka týkající se designu je tato: Do jaké míry je tento nový způsob bytí ve světě žádoucí nebo dobrý?[5] Etika designu podle etických kodexů Jak uvádí Steen (2015, s. 410), design může napomáhat spolupráci nejrůznějších společenských výzev, od zdraví a vzdělávání po bezpečnost a udržitelnost. Cílem je navrhovat a vyvíjet praktická řešení, a vytvářet produkty a služby, které napomáhají smysluplnému a naplněnému životu lidí. Klíčové tedy je uvědomit si, že práce designera a její výsledky ovlivní celou řadu lidí, ať už pozitivně nebo negativně. Kromě právních zájmů neexistuje mnoho konkrétních správných či nesprávných odpovědí, pokud jde o etiku.[1] Existuje ovšem celá řada příruček a doporučení, která jsou založena na individuálním přístupu jednotlivých organizací. Problémy s designem nejsou jen technické nebo estetické, ale také etické.[5] Mnoho profesí má své vlastní etické kodexy, které pomáhají ve správném rozhodování. Podle Cousins (2014) by se designeři měli řídit mnohdy i několika etickými kodexy zároveň. Jedná se o takové kodexy, které jim uloží zaměstnavatel, dále kodexy stanovené profesními organizacemi, a v neposlední řadě sem samozřejmě spadá osobní sestava pravidel, postojů a příruček každého designera. Jak říká d’Anjou (2010, s. 105), pro řešení morálních dilemat v etice designu není podstatné poskytování technického či jednoznačného vedení, ale zkoumání podstaty lidského charakteru a svobody. Etické kodexy jsou velice často zaměřeny na odpovědnost designera vůči klientům, chování designerů ke svým kolegům a jejich odpovědnost vůči veřejnosti a zdravé konkurenci. Jak už bylo zmíněno, designeři by se měli řídit i zásadami týkajícími se vzájemné interakce se svými kolegy. Důležité je ctít práci druhých, včetně dodržování zásad copyrightu. Pokud je designer součástí týmu, ovlivňuje jeho jednání i ostatní členy. Etické kodexy zahrnují i problematiku ceny a platby či aplikaci zákonů a praktik byznysu. Sem spadá například přijímání takových zakázek, které nejsou v souladu se zákonem či přijímání darů za práci. Autentické řešení dilemat v designu znamená, že designer konfrontuje otevřenost a neurčitost designové situace.[2] Podle Monteira (2017) je součástí dovedností designera umění říct ne, stejně jako dopátrávání se po důvodech pro plnění dané zakázky. Designéři by také měli myslet na to, jak jimi vyprodukovaná práce ovlivní lidi, kteří ji uvidí. (…) Mezi věci, které je třeba zvážit, patří přijímání projektů, které by mohly mít za následek určitý stupeň poškození veřejnosti, komunikované sdělení a jeho pravdivost, vzájemný respekt k publiku, diskriminační akce a povinnost sloužit komunitě.[1] Podle Cousins (2014) existuje etických kodexů pro oblast designu celá řada. Jako příklady uvádí etické kodexy vyvinuté společnostmi, jako je AIGA, tedy profesionální asociace pro design, dále The Academy of Design Professionals, Society of Grapthic Designers of Canada, Graphic Artists Guild nebo AGDA (Australian Graphic Design Association). Designer a jeho vlastní etické zásady Podle d’Anjoua (2010, s. 102) je v etice designu důležitá svobodná vůle designéra. To, co designer dělá, jak jedná, určuje jeho zdánlivý charakter. …designer se vyznačuje tím, že volí a jedná určitým způsobem, ale v každém okamžiku se může svobodně rozhodnout jednat jinak, a to bez ohledu na minulost. Nikdo, kdo praktikuje design, nemá být chápán jako objekt.[2] V etice designu by tedy měla být nejdůležitější autenticita designera. Podobně na problematiku nahlíží i Monteiro (2017), který říká, že designer je lidská bytost, která svou prací ovlivňuje řadu jiných lidí, kterým jeho činy mohou pomoci stejně jako uškodit. Často je to právě intuice designera týkající se správného a špatného jednání, která rozhoduje o výsledku jeho práce. Žádné etické kodexy by neměly vaši práci chránit před kritikou, ať už od klientů, veřejnosti či jiných designérů. Namísto toho byste měli podporovat kritiku v zájmu zlepšení své vlastní práce v budoucnu.[6] Vedle dodržování etických kodexů daných zaměstnavatelem či profesní organizací je tedy důležité dodržování vlastních pravidel, která si stanoví sám designer. Kromě jeho stanovení je samozřejmě třeba takový osobní etický kodex dodržovat, což může být ovšem v určitých situacích obtížné. Cousins (2014) radí, že je třeba etický kodex čas od času aktualizovat, podobně jako jsou neustále revidovány a upracovány „oficiální“ etické kodexy profesních organizací. Důležitou součástí práce designera je tedy i pravidelná sebereflexe. Etické otázky v oblasti designu Navzdory dodržování etických kodexů se však i v oblasti designu lze setkat s rozporuplnými situacemi, kdy je rozhodování velmi složité a zdlouhavé. Lloyd (2009, s. 157) hovoří o takovém etickém dilematu, kdy je třeba zvážit, zda by nový design měl spíše podpořit existující způsoby chování a být tedy založený na praxi lidí. Na druhé straně stojí takový design, který mění lidské chování za účelem jeho zlepšení v nějakém ohledu. Etické otázky se v rámci designu služeb mohou zaměřovat na jeho použitelnost versus životní prostředí. Příkladem takového designu může být veřejné parkoviště. To, jak design ovlivňuje životní prostředí, se stává stále větším problémem a často se výslovně řeší v návrhových zprávách.[4] Estetická stránka designu může také často vést k morálním důsledkům, které si designer zprvu nemusí vůbec uvědomit. Na takové etické otázky, kdy na jedné straně stojí technologie a na druhé morálka, upozorňuje Findeli (1994, s. 66). Etika se tedy v oblasti designu může nacházet například v problematice sociálního rozvratu, nebezpečných strojů či produktů, které poškozují životní prostředí. Etika designu ve spolupráci a rozdělení moci Etické přístupy také mohou klást důraz na kooperaci mezi různými lidmi, kteří se podílí na daném projektu. Potenciál designu spočívá v podílení se na inovaci. Podle Steena (2015, s. 396) se v rámci participativního designu se můžeme řídit etikou ctností, která se mimo jiné vyznačuje hledáním zlaté střední cesty mezi dvěma krajními přístupy. Za klíčové ctnosti jsou pak považovány kolaborativní zvědavost a kreativita. Ty podporují především otevřenost vůči nápadům ostatních a jejich kombinování nebo vůli přijímat od spolupracovníků nové zkušenosti. V participativním designu je také potřebnou ctností posílení: schopnost sdílet moc a agendu s jinými, včetně lidí vně projektu, kteří, například, budou profitovat z jeho výsledků.[7] Posílením je možné proměnit pasivní recipienty v aktivně se podílející členy týmu, kteří mohou naplno využívat svoji kreativitu. Naopak v rámci etiky codesignu Steen (2015, s. 406) poukazuje především na dialog, vizualizaci a imaginaci, které napomáhají zkoumání dané problematiky a hledání možných řešení. Pro codesign je také důležité, aby participanti sdíleli své zkušenosti a cítili empatii k druhým. Během procesu je klíčové umět si představit nejrůznější situace a jejich alternativy, kterých se snažíme dosáhnout. Etika codesignu nastává, když jsou zúčastnění lidé schopni společně dosáhnout výsledků a kriticky je vyhodnotit a jsou schopni produktivně vyjednávat a kombinovat své různé zájmy.[7] Podobně i Findeli (1994, s. 60) hovoří o postupu, kdy nejprve stanovíme problém, následně proběhne analýza, dále navrhneme řešení, a nakonec provedeme evaluaci. Výsledné rozhodnutí by pak mělo být veřejně zdůvodněné. Závěr Můžeme tedy vidět, že problematika etiky bezpochyby spadá do oblasti designu. Výsledky práce designera služeb mohou zasáhnout obrovské množství lidí, a mnohdy i způsobit značné škody, nehledě na původní úmysl designera. Je tedy třeba při práci dodržovat stanovené zásady, ať už vychází z etických kodexů sestavených odborníky pro danou oblast, nebo z vlastní intuice a cítění pro dobro a zlo. Etika v oblasti designu služeb se může týkat nejrůznějších oblastí, od vlivu na životní prostředí, širokou veřejnost, dále sem spadají oblasti technologií, estetická stránka designu či vzájemné vztahy mezi jednotlivými designery. Je to bezpochyby rozsáhlý dopad, který může výsledek designu služeb mít, co určuje potřebu etiky v této oblasti. Zdroje: 1. COUSINS, Carrie, 2014. Why Every Designer Needs a Code of Ethics. Design Shack [online]. [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://designshack.net/articles/business-articles/why-every-designer-needs-a-code-of-ethics/ 2. D’ANJOU, Philippe, 2010. Beyond Duty and Virtue in Design Ethics. Design Issues [online]. 26(1), 95–105 [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/20627845 3. FINDELI, Alain, 1994. Ethics, Aesthetics, and Design. Design Issues [online]. 10(2) [cit. 2021–10–7]. ISSN 07479360. Dostupné z: doi:10.2307/1511628 4. LLOYD, Peter, 2009. Ethical imagination and design. Design Studies [online]. 30(2), 154–168 [cit. 2021–10–4]. ISSN 0142694X. Dostupné z: doi:10.1016/j.destud.2008.12.004 5. MITCHAM, Carl, 1995. Ethics into Design. BUCHANAN, Richard a Victor MARGOLIN, ed. Discovering Design: Explorations in Design Studies [online]. Chicago: The University of Chicago Press, s. 173–189 [cit. 2021–10–7]. ISBN 0–226–07815–9. Dostupné z: https://nissenbaum.tech.cornell.edu/papers/EthicsDesign.pdf 6. MONTEIRO, Mike, 2017. A Designer’s Code of Ethics. Mule [online]. San Francisco [cit. 2021–10–4]. Dostupné z: https://muledesign.com/2017/07/a-designers-code-of-ethics 7. STEEN, Marc, 2015. Upon Opening the Black Box and Finding It Full. Science, Technology & Human Values [online]. 40(3), 389–420 [cit. 2021–10–4]. ISSN 0162–2439. Dostupné z: doi:10.1177/0162243914547645 Základy etiky pro designery služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 10. 2021

Dopady pandemie COVID‑19 na služby

Obrázek 1: COVID-19 s grafem [1]Stávající pandemie COVID‑19 postihla všechny na světě. Postihla jak nás jako uživatele služeb, tak i provozovatele služeb a služby jako takové. V tomto článku se budu zaobírat dopady pandemie na služby z několika hledisek. Budou popsány změny, kterými si služby kvůli pandemii prošly a také jaké ekonomické dopady na různé služby dolehly. Pro správné uchopení tohoto článku je nutné si prvně vydefinovat, co je to služba. Služba je něco, co pomáhá někomu něco udělat [2]. Služba je výstup práce nebo poskytnutých zdrojů poskytovatele, který má pro zákazníka hodnotu. Služby jsou produkty, tedy výstupy tzv. produkčního procesu, podobně jako výrobky [3]. U některých služeb pandemie COVID‑19 uspíšila jejich transformaci do modernějšího prostředí nebo v jejím důsledku došlo k přeměně jejich využívání. Pro služby nově začala platit různá pravidla ve formě vládních opatření, či nová nastavení parametrů provozovatelů služby, za účelem ochrany svého zdraví a zdraví lidí využívajících ony služby. Ekonomické dopady na služby jsou různorodé. Některé služby v rámci různých průmyslových odvětvích musely svoji činnost pozastavit, jiné naopak díky této pandemii získaly více na své popularitě. Organizace Eurostat, která se zabývá statickými údaji v rámci Evropské unie, udává, jak pandemie COVID‑19 dopadla na služby za druhý kvartál roku 2021. V tomto kvartále došlo k celkovému nárustu obratu služeb v rámci Evropské unie o 3,2 % oproti prvnímu kvartálu tohoto roku. Největší obrat v tomto kvartále měly služby poskytující ubytování a stravování a dohromady jejich obrat dělá 28,4 % z celkového obratu. Celkový obrat za tento kvartál dosahuje 94 % obratu, který byl před pandemií COVID‑19 ve stejném období. Vývoj obratu v druhém kvartále roku 2021 si lze prohlédnout na obrázku 2 [4]. Obrázek 2: Graf zobrazující obrat služeb za druhý kvartál roku 2021Aby mohly být služby v průběhu pandemie COVID‑19 transformovány, bylo nutné je na to řádně připravit. Řada služeb, ale nebyla navržena na rychlou a agilní transformaci, což vedlo buď k omezení činnosti daných služeb nebo k jejich zániku. Značnou výhodu v tomto směru měly služby, které využívaly digitální technologie. Služby, které digitální technologie do té doby nevyužívaly, byly donuceny tyto technologie začít alespoň z části používat nebo pozastavit svoji činnost. Služby, které už využívaly digitálních technologií, vyšly z této pandemie nejlépe, jak z hlediska ekonomického, tak z hlediska nárustu jejich popularity. Mezi tyto služby lze zařadit rozvážení jídel zákazníkům. Tato služba se během pandemie rozrostla i o rozvoz nápojů. Toto lze pozorovat na podniku Ugo i Fruitisimo, které svou novou službu dokázaly rychle připravit. Síť Fruitisimo spustila za pomoci svých zaměstnanců vlastní rozvoz ovocných nápojů a ovoce 17.3.2020, a to nejprve po Praze, následně přidala i Brno [5]. Tato služba nyní přetrvává do dnešního dne, kdy lze tyto položky stále objednat. Lze tedy hovořit o tom, že dopad na tuto služby byl pro uživatele i provozovatele kladný, protože uživatel získal novou položku k objednání a provozovateli se zvýšil zisk. Další služby, které zažily nárůst uživatelů v době pandemie byly telefonické a online služby. Příkladem mohou být linky důvěry, ad hoc krizové linky i centrální informační linky 1212, které využívaly v době nouzového stavu desetitisíce občanů ČR. Tento systém se ukázal jako plně funkční pro snižování dopadů mimořádné události a nouzového stavu do duševního zdraví populace. U velkých linek důvěry docházelo k velmi vysokému náporu a převisu hovorů [6]. Díky dopadu Covidu-19 na tuto službu bylo nutné navýšení pracovních pozic pro obsluhu této služby. V oblasti školství došlo k velikému nárustu využití online služeb, zejména skupinových videohovorů. Skrze videohovory začala být vedena výuka a žáci tak mohli zůstat v kontaktu s vyučujícím a mezi sebou. K těmto videohovorům byly využívány aplikace jako Zoom, Google Meet a Microsoft Teams. Microsoft Teams byl státem doporučený nástroj, protože kromě služeb ve formě videohovorů bylo možné tuto aplikaci využít, jako službu pro zasílání vyučovacích materiálů žákům. Žáci mohli naopak zasílat vyučujícím vypracované úkoly. Dále skrze tuto aplikaci bylo možné využít službu elektronické evidence docházek jednotlivých studentů. Tato aplikace umožňovala jako službu vytvořit i skupiny žáků, které fungovaly defacto jako třídy. Dopadem pandemie je, že aplikace a služby s ní spojené se stále využívají i nyní, kdy už je možné chodit do škol prezenčně. Příkladem může být pedagogická i filozofická fakulta Masarykovi univerzity v Brně. Na pedagogické fakultě dochází k vyučování některých předmětů výhradně online, zatímco na filozofické fakultě byla poprvé v historii Masarykovi univerzity zavedena hybridní výuka. Hybridní výuka umožňuje studentům na výuku přijít jak prezenčně, tak ji vzdáleně absolvovat online. V době pandemie byly rozšířeny služby dopravního podniku města Brna. Nyní je možné využít elektronické jízdenky, které je možné zakoupit pomocí platebních karet. Na tyto karty je nově vynucené vázání tzv. šalinkaret, které dříve byly vydávány v papírové podobě. Dopadem Covidu-19 na tuto veřejnou dopravní službu v městě Brno je zavedení digitálních jízdenek a možnost zakoupení digitálních šalinkaret. Zároveň je možné digitálně ověřit status studenta pro uplatnění slevy na šalinkartě, tedy dochází k využití další služby, a to elektronického ověření osoby. Vůbec nejhůře postiženou službou je zdravotnictví. Zdravotnická služba nebyla na pandemii v začátcích vůbec připravena a bylo nutné rychle reagovat na měnící se podmínky při využívání této služby. Příkladem může být nečekané zavedení nošení ochrany nosu a úst, dodržování rozestupu mezi lidmi a kontroly lidí, zda nejsou nakaženi. Pro tyto kontroly byly zřízeny speciální místnosti a navrženy metody efektivního otestování na nemoc způsobenou virem COVID‑19. Kromě speciálních odběrových místností vznikala celá nová oddělení pro pacienty, kteří měli pozitivní test na tento virus. Při kontaktu s pacientem pozitivním na COVID‑19, či podezřením na tuto nemoc byli zaměstnanci povinni nosit ochranné pomůcky. Kvůli výskytu nového viru bylo nutné nakoupit nové vybavení nemocnic. Příkladem můžou být plicní ventilátory, ochranné obleky, covidové testy, dezinfekce… Toto vybavení je nyní už připraveno pro budoucí pacienty a jsou připravené postupy a metody, jak se o pacienta starat. Kvůli nedostatku personálu byli povoláni i studenti zdravotnických škol, kteří nyní mají praktické zkušenosti s chodem služby a budou moci v budoucnosti tuto službu poskytovat kvalitněji. Pandemie ovlivnila z velké části i kulturní služby. Například divadelní představení nemohla být nacvičována a následně předváděna. Tím, že nemohla být předváděna došlo k přesunu divadelních termínů nebo k vrácení peněz zákazníkům, čímž došlo k ekonomickým ztrátám. Filmové odvětví mělo obdobné problémy, které přetrvávají doteď. Různé filmové premiéry jsou kvůli pandemii odkládány na další roky z důvodu zajištění výdělku filmu. Film, který v této souvislosti zažil zvýšené finanční nároky je například nejnovější snímek ze série filmů agenta 007 Jamese Bonda (Není čas zemřít). Tento film obsahuje řadu reklamních produktů. Film byl kvůli pandemii odsunut na letošní rok a společnosti se začaly dožadovat přetočení některých scén a reklam, protože propagované produkty začaly být zastaralé. Dopady pandemie COVID‑19 na služby ještě nejsou u konce. Pandemie stále probíhá na celém světě a populace není dostatečně proočkována. Pandemie má na služby negativní i pozitivní efekt. V tomto případě záleží, na které konkrétní odvětví se zaměříme. Ekonomické dopady jsou ve většině případů negativní nicméně pandemie vynutila transformaci určitých odvětví. Jakožto student filozofické fakulty Masarykovi univerzity mi hybridní výuka velice vyhovuje. Umožňuje mi lépe časově zvládat studium, které lze nyní snadněji zkombinovat s případnou prací a sociálním životem, který zase utrpěl z důvodu omezení kulturních služeb. Otázkou do budoucna zůstává, jaké další služby vzniknou nebo budou donuceny se transformovat? Zdroje: [1]Corona virus economic impact concept image. 3d illustration [online]. New York (USA): Shutterstock, 2020 [cit. 2021–10–7]. Dostupné z: https://www.shutterstock.com/image-illustration/corona-virus-economic-impact-concept-image-1654034092 [2] DOWNE, Lou. Good Services: How to Design Services that Work. London: Laurence King Publishing, 2020. ISBN 978–9063695439. [3] Služba (Service) [online]. Plzeň: ManagementMania’s Series of Management, 2016 [cit. 2021–10–7]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/sluzba [4] Impact of Covid-19 crisis on services. Impact of Covid-19 crisis on short-term statistics [online]. 2020 [cit. 2021–10–7]. ISSN 2443–8219. Dostupné z: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Impact_of_Covid-19_crisis_on_services [5] Pandemie nastartovala mimo jiné i rozvoz nápojů [online]. Praha: PHD, a.s, 2020 [cit. 2021–10–7]. Dostupné z: https://www.mediaguru.cz/clanky/2020/05/pandemie-nastartovala-mimo-jine-i-rozvoz-napoju/ [6] Dopady krize způsobené koronavirem SARS-CoV-2 a duševního zdraví populace ČR — zpráva pracovní skupiny Rady vlády pro duševní zdraví [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2021 [cit. 2021–10–7]. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/01/Dopady-krize-zp%C5%AFsoben%C3%A9-koronavirem-SARS-CoV-2-a-du%C5%A1evn%C3%ADho-zdrav%C3%AD-populace-%C4%8CR.pdf?fbclid=IwAR3Ek9NV2VHzK3jkuMpM_Co5gTKEO0mkSNRs45_aSX1RDBUJbqt1WUfysbw Dopady pandemie COVID‑19 na služby was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

7. 10. 2021

Budoucnost designu služeb

Úvod V dnešní době již nevidíme jasné rozlišení mezi produkty a službami. Existuje zde určité kontinuum s množstvím kombinací produktů a služeb. Zatímco uživatel nevnímá takový rozdíl mezi produktem a službou, procesy na pozadí, které uživatel nevidí, jsou odlišné. Služby se v poslední době stávají propracovanějšími. Spolu s tímto trendem roste potřeba podpory těchto služeb.[1] Zároveň se v posledních letech objevují požadavky k inovacím v rostoucím sektoru služeb. V této souvislosti můžeme mluvit o designu služeb (ang. Service Design).[2] „Organizace všech tvarů a velikostí stále více soutěží na základě zkušeností zákazníků.“[3] Design služeb je považován za nástroj pro poskytování inovativních zákaznických zkušeností v podnicích. Množství lidí z designerských komunit věří, že design služeb zaujímá významnou roli ve stále dominantnějším procesu terciarizace. Service designéři mají unikátní pozici, protože mohou pomoci řešit komplexní společenské problémy, což může vést ke změnám ve způsobu poskytování veřejných služeb.[4] Jak uvádí Bason: „design má významný, ale do značné míry neprozkoumaný potenciál.“[5] Nabízí se otázka, zda si design služeb tuto pozici udrží a jaký je jeho potenciál do budoucna. Budoucnost service designu podle The Moment Společnost The Moment, která svou činnost zaměřuje na Innovation and Service Design, se zeptala zaměstnanců působících na pozici Innovation Designer na budoucnost designu služeb.[6] Chenny Xia uvádí, že budoucnost designu služeb se bude odvíjet od minulých zkušeností zákazníků a společností a od očekávání, která mají. Budoucnost designu služeb může být podle Julie Sommerfreund také v designování či vytváření služeb, které řeší základní výzvy, s nimiž se lidé ve svém každodenním životě potýkají. V souvislosti s tím je potřeba do designu služeb začlenit systémové myšlení a systémový design. Vzhledem k tomu, že se svět stále více propojuje a více organizací začíná vnímat celkové zkušenosti z každodenního života člověka, budou se podle Sommerfreund rozšiřovat příležitosti pro zajímavá partnerství a navrhování ekosystémů služeb, a potřeba designu služeb bude stále důležitější napříč společností. Karen Oikonen vidí potenciál designu služeb v řešení komplexních lidských zkušeností. Podle ní má design služeb jedinečnou schopnost zasahovat do aspektů života, kde se lidé cítí nejzranitelnější. Jako příklad uvádí Karen Oikonen proces umírání jako lidskou zkušenost. Budoucnost designu služeb zahrnuje prozkoumání všech aspektů lidského života při navrhování systémů a služeb, které lidem pomáhají. Simon Mhanna uvádí, že design služeb bude umožňovat humanizaci ve světě, kde se šíří technologie a umělá inteligence. Objevují se zde nové výzvy pro design služeb. Mhanna spojuje design služeb s řešením předpojatosti algoritmů, etiky umělé inteligence, změnou klimatu a problémů spojených se soukromím či zabezpečením. Budoucnost service designu podle Service Design Network Service designérka Signe Bek sepsala šest klíčových bodů vycházejících z konference o budoucnosti service designu pořádané společností Service Design Network, které dle Bek reflektují, jak bude vypadat budoucnost designu služeb.[7] Jako první bod zmiňuje skutečnost, že životy zákazníků jsou čím dál tím více neuspořádané, komplexní a proměnlivé a že tyto vlastnosti má i trh. Designéři by se na toto měli zaměřit a snažit se usnadnit služby pro zákazníky. Bek dále uvádí, že design je potřeba provádět pro „reálné“ lidi. Je dle ní potřeba, aby se zákazníci mohli chovat přirozeně a tak, jak se chovají ve skutečnosti. Zmiňuje, že je třeba v rámci služeb zavést systémy, dle kterých se může uživatel vědomě rozhodovat. Dalším důležitým bodem týkající se budoucnosti designu služeb je vytváření systémů, které jsou bezpečné a transparentní. V poslední době je stále více kladen důraz na ochranu dat a na soukromí uživatele. Signe Bek zmiňuje důležitost soukromí a skutečnost, že uživatele v poslední době stále více zajímá, jak se data ukládají a jak se s nimi pracuje a obchoduje. Ohledně budoucnosti designu služeb uvádí Bek, že se nestačí soustředit pouze na uživatele, ale důležitá je spolupráce se všemi zúčastněnými stranami v procesu designu. Je třeba také umět naslouchat a být empatický. Signe Bek spojuje design služeb s business designem a uvádí, že je to jedna z nejdůležitějších součástí budoucnosti service designu. Na začátku procesu designování je potřeba jasně formulovat obchodní kritéria a cíle. To zvyšuje šance na vytvoření funkčních systémů, které budou použitelné pro uživatele. Stanovení obchodních cílů na začátku procesu designování může poskytnout měřitelný parametr po implementaci systému. Budoucnost service designu podle Birgit Mager Birgit Mager je nazývána „matkou“ service designu. Této oblasti se věnuje od roku 1995, propaguje ji po celém světě a nyní je předsedkyní společnosti Service Design Network.[8] V článku, který pojednává o budoucnosti service designu podle Mager, se autorka krátce věnuje pohledu do minulosti designu služeb. Zmiňuje, že teprve až v roce 2015 si začaly být společnosti vědomy toho, co je to design služeb a jakou má hodnotu. Dnes je design služeb vnímán jako potřebný a důležitý. Autorka článku Catarina Silva uvádí, že budoucnost designu služeb je v rukou komunity, která se této oblasti věnuje, aby byl design služeb stále potřebný a důležitý a vyvíjel se správným směrem. V již zmíněném článku jsou uvedena některá prohlášení o budoucnosti designu služeb podle Birgit Mager. Ta vychází z výsledků intenzivního výzkumu a diskuse několika designérů služeb a zaměstnanců oboru. Myšlenky o budoucnosti designu služeb vychází z knihy The Future of Service Design. Podle Mager bude hrát design služeb větší roli v oblasti obchodního a organizačního rozvoje. Designéři se musí naučit mluvit jazykem svého klienta a porozumět procesům v organizaci — tomu, jak fungují systémy klienta nebo jací jsou jeho zaměstnanci. Také je třeba respektovat strukturu organizace. Je dle ní potřeba, aby se designéři dívali se na klienty jako na uživatele, spojili se s jejich hodnotami a způsobem práce. Birgit Mager se dále v souvislosti s budoucností service designu zmiňuje o etických aspektech této oblasti. Uvádí, že v dnešní době se společnosti i jednotlivci stále více zabývají faktory týkající se etiky, udržitelnosti, rovnosti nebo různorodosti. Service design je totiž zaměřený na člověka a dle Mager je potřeba se těmito záležitostmi zabývat. Designéři by také měli zajistit aktivní ověřování toho, zda je jejich práce v souladu s těmito etickými aspekty. Další oblast, kterou se Mager v článku zabývá je vzdělávání v oblasti designu služeb. Zmiňuje, že „v dnešní době jsou možnosti školení v oblasti designu služeb nekonečné“.[9] Dovednosti designérů služeb se tak stávají transparentnějšími, což vede k vybudování lepší pověsti u jejich klientů. V již zmíněné knize The Future of Service Design je uvedeno několik dalších myšlenek o budoucnosti service designu nebo příležitostí, které může service design přinést. Autoři se v knize věnují například otázce použití technologií v rámci designu služeb a zmiňují, že je to příležitost pro designéry. Toto je spojeno s obdobím pandemie Covid-19, kdy lidé více využívali různé technologie.[10] Závěr Je zřejmé, že ohledně budoucnosti designu služeb se objevují různé názory a myšlenky. Zdá se, že je téměř jasné, že design služeb má jako obor potenciál do budoucna a již teď hraje důležitou roli v oblasti sektoru služeb. Z názorů odborníků vyplývá, že je zde v rámci designu služeb řada příležitostí a výzev do budoucna. Podle Birgit Mager se budoucnost designu služeb děje již teď. Mění se od pouhé sady nástrojů ke způsobu uvažování, ve kterém je vždy na prvním místě výzkum a lidé.[11] Použité zdroje [1] GIBBONS, Sarah. Service Design 101. Nielsen Norman Group [online]. July 9, 2017 [cit. 2021–10–6]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ [2] SUN, Qian a Carolyn RUNCIE. Is Service Design in Demand? Design Management Journal [online]. 9 June 2017, s. 1 [cit. 2021–10–6]. ISSN 1942–5074. Dostupné z: https://core.ac.uk/download/pdf/131009095.pdf [3] Tamtéž, s. 2. [4] Tamtéž. [5] Tamtéž. [6] DAAM-ROSSI, Heather, Tiffany ELLIOT, Greg JUDELMAN, Chenny LITTLE, Simon MHANNA, Karen OIKONEN a Julie SOMMERFREUND. Perspectives on the Future of Service Design. The Moment [online]. [cit. 2021–10–6]. Dostupné z: https://www.themoment.is/perspectives-on-the-future-of-service-design/ [7] BEK, Signe. 6 Insights on the Service Design Future. Medium [online]. Sep 28, 2018 [cit. 2021–10–6]. Dostupné z: https://medium.com/spotless-says/6-insights-on-the-service-design-future-1b6f0f06745d [8] SILVA, Catarina. The Future of Service Design with Birgit Mager. Koos Service Design [online]. [cit. 2021–10–6]. Dostupné z: https://www.koosservicedesign.com/blog/the-future-of-service-design/ [9] Tamtéž. [10] ARBELAEZ LLANO, Sara Lucia et al. The Future of Service Design [online]. KISD, TH Köln, 2020, s. 60 [cit. 2021–10–6]. ISBN 978–3–9818990–6–1. Dostupné z: https://www.academia.edu/44459133/The_Future_of_Service_Design [11] SILVA, Catarina. The Future of Service Design with Birgit Mager. Koos Service Design [online]. [cit. 2021–10–6]. Dostupné z: https://www.koosservicedesign.com/blog/the-future-of-service-design/ Budoucnost designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 10. 2021

Přizpůsobitelná infrastruktura aneb změny v dodavatelských řetězcích ve 21. století

Čtrnáctá výroční zpráva celosvětového seskupení designerů a kreativců ze společnosti Accenture interactive nesla název Fjord trends 2021. V dynamicky se měnící době pro převážně podnikatele nabízející své služby, bylo pro výroční zprávu klíčové ukázat, jaké trendy ve službách mají největší potenciál se stát významnými pro úspěch na trhu v době pandemie a po ní. Téma výroční zprávy se konkrétně nazývalo „mapping out the new territory“, čili „mapování nového území“. Tento název je vzhledem k tomu, jak drasticky se změnilo v důsledku vládních opatření spojených s pandemií Covidu-19 poskytování služeb a v jakém množství se transakce přesunuly do digitálního prostoru, opravdu výstižný, či přímo doslovný. Skutečně teď máme všechny důvody k tomu, začít v podnikání experimentovat a začít vytvářet služby jinak, než dřív. Trendů, které společnost považuje za důležité nejen pro rok 2021, ale i pro celé 21. století, je celkem sedm a jedním z nich, konkrétně pátým, je právě trend, pro který se v češtině hodí např. pojmenování přizpůsobitelná infrastruktura. Tzv. liquid infrastructure, což můžeme doslovně přeložit jako „tekutá infrastruktura“, souvisí s narušením dodavatelských řetězců, kdy se služby a výrobky už nedostávají k zákazníkovi stejným způsobem jako doposud.[1] Se zavřením kamenných prodejen se spotřebitelé přesunuli do online obchodů a namísto dojíždění do obchodů nakupovali zboží od lokálních firem. Podniky už nemohly předvídat jejich obchodní chování stejným způsobem a také musely změnit způsob výroby, skladování i dodávání zboží. Dodavatelský řetězec se často ve snaze ušetřit zkrátil o mezičlánky. Taktéž se zvýšily náklady na dezinfekční prostředky a další výdaje související s ochranou zdraví zákazníků i personálu.[2] Rozdíl mezi fyzickým a digitálním prostředím Velké množství firem se přesunulo do digitálního prostředí. Kvůli odlišnému způsobu prodeje však musí prodejce změnit i strategii, jak si zákazníka získat. Nákup ve fyzickém obchodě má na zákazníka efekt okamžitého štěstí při uspokojení jeho potřeb. Zákazník má šanci si produkt detailně prohlédnout, osahat či vyzkoušet. Při online nákupech zákazník o tento pocit přichází a je tedy na prodejci, aby zákazníkovi nabídl něco, co jej odliší od jeho konkurence, a vytvořil pro zákazníka zážitek dříve, než mu objednávka vůbec dorazí. V případě digitálních služeb mu pak prodejce umožní v online prostředí službu využít. Firmě jde o to, aby si na dálku bez osobního kontaktu s nakupujícím vytvořila loajálního zákazníka, který si ji oblíbí a bude se k ní znovu vracet.[1][3] Aby společnost zaujala zákazníka, který například tráví většinu dne na počítači při home-office a i část svého volného času věnuje zíráním do obrazovky, která je reklamami zahlcena, musí být obzvláště kreativní.[4] Na co se zaměřit v digitálním prostředí? Do výhod, které mohou firmy nabídnout a tím se odlišit od konkurence, patří např. možnost si produkt vyzkoušet v pohodlí domova a až poté se rozhodnout pro koupi, či třeba komunikovat s odborně proškolenou obsluhou, která dovede dobře poradit i na dálku, nebo pomůže zákazníkovi s objednávkou. V této oblasti se hojně využívá i chatbotů.[5] Dalším způsobem může být i poskytnutí zážitku ve 3D nebo ve VR, jež se stále zdokonalují. Zajímavými využitími virtuální reality jsou i v době covidu např. možnost vyzkoušet produkt na svém avatarovi, dále doslova si skrz počítač projít prostor prodejny a virtuálně si „prolézt“ např. stojany s oblečením, či vidět, jak by zvolený kus nábytku zapadal do zákazníkova interiéru.[6] Potenciál VR lze taktéž využít v oblasti cestovního ruchu a poskytnutí kulturního zážitku např. z divadel či muzeí, která právě v době pandemie byla doslova přinucena hledat nové způsoby, jak se dostat k zákazníkovi.[7] Otázkou je, zda služby, kterých hlavním cílem je poskytnout především uživatelský zážitek, dovedou v digitálním prostředí nabídnout zákazníkovi alespoň z části tak intenzivní a potěšující zážitek, jaký by získal ve fyzickém prostředí třeba při osobní cestě do Říma nebo při návštěvě činohry v Národním divadle, nebo se jí alespoň přiblížit. Jako příklad firem, které tento trend chytře využily ke svému prospěchu, uvádí společnost Accenture např. firmu se sportovním oblečením Lululemon Athletica v USA, jejíž pracovníci i přes uzavření prodejen dál navštěvovali své pracovní místo, jen na něm namísto osobního prodeje pomáhali rychleji vyřešit online objednávky. Velkého boomu, který zažil zájem o služby v oblasti marketingu, doručování a logistiky, se chytila společnost JD.com působící v Asii a přes své webové stránky začala nabízet právě tento druh služeb podnikům, které potřebovaly dopravit své výrobky k zákazníkům. S přechodem do digitálního prostředí začíná být důležitým tématem i měření uživatelské zkušenosti a udržitelnosti rozvoje. Jak říká Mark Curtis, vedoucí inovací ve společnosti Accenture interactive: „Dodavatelský řetězec se začíná měnit a vyvstává otázka, jak změříme rozvoj a zkušenost stejně, jako měříme efektivitu.“[1] Uživatelská zkušenost přitom staví při poskytování digitálních služeb na jiných pilířích, než poskytování těch osobních. Důležitou se stává např. rychlost doručení.[4] Co se týče udržitelného rozvoje, v tom spatřuje důležitou otázku, kterou se firmy budou jistě do budoucna zabývat.[1] Je změna v doručování ke spotřebiteli trvalá, či pouze přechodná? Dalším prohlášením Marka Curtise, které stojí za zmínku, je: „Napříč časem, po globálních krizích přichází nová éra myšlení.“[8] Curtis svým tvrzením naznačuje, že se služby nezměnily pouze dočasně po čas pandemie, ale restrikce s ní spjaté přímo odstartovaly novou éru směřování služeb, která bude nezávisle na konci pandemie pokračovat. Kromě dalšího se změní právě i způsob, jakým celý dodavatelský řetězec velkého množství společností funguje a do budoucna fungovat bude. Pandemie donutila firmy hledat způsoby, jak se dostat k zákazníkovi jinými cestami, rychleji, s menšími náklady atd. a jak se přetransformovat, aby mohly dál nabízet kvalitní služby a vyniknout i bez nutnosti osobního kontaktu. Taktéž je přinutila navázat a udržet kontakt s novými dodavateli, jejichž služby či produkty se pro ně staly v rámci poskytování digitálních služeb důležité. Význam digitálních služeb vzrostl rychlostí blesku. Otázkou však zůstává, jak významnou roli budou hrát do budoucna, a jak velké množství spotřebitelů, kteří si, když měli jen málo jiných možností, zvykli nakupovat z domova, jim po konci pandemie zachová svou přízeň.[1] Zdroje: [1] Trend 5: Liquid Infrastructure. Accenture [online]. [cit. 2021–9–25]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/insights/interactive/fjord-trends-liquid-infrastructure [2] MANSIKKA-AHO, Timo. The new slices of the pie. Nordic business forum [online]. 15. 6. 2021 [cit. 2021–9–26]. Dostupné z: https://www.nbforum.com/nbreport/the-new-slices-of-the-pie/ [3] B&T MAGAZINE. DIY INNOVATION AND LIQUID INFRASTRUCTURE: ACCENTURE LAYS OUT THE TRENDS FOR 2021. Bandt [online]. 16. 12. 2021 [cit. 2021–9–25]. Dostupné z: https://www.bandt.com.au/diy-innovation-and-liquid-infrastructure-accenture-lays-out-the-trends-for-2021/ [4] WEINSWIG, Steve. Cost vs. customer experience: With liquid infrastructure, you don’t have to choose. Bizjournals [online]. 8. 3. 2021 [cit. 2021–9–25]. Dostupné z: https://www.bizjournals.com/houston/inno/stories/partner-content/2021/03/08/liquid-infrastructure.html [5] LECLERCQ, Thibault. Fjord Trends 2021 — Episode 5/7 — Liquid Infrastructure. Linkedin [online]. 1. 2. 2021 [cit. 2021–9–25]. Dostupné z: https://www.linkedin.com/pulse/fjord-trends-2021-episode-57-liquid-infrastructure-leclercq [6] KOVAL, Vojtěch a Anna DUCHKOVÁ. Virtuální realita je budoucnost e-shopů, věří někteří vývojáři. Kdy si s pomocí VR koupíte třeba první auto? IROZHLAS [online]. 5. 5. 2018 [cit. 2021–9–26]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/virtualni-realita-e-shop-nakupovani-online-vr-obchod_1805051450_dp [7] KEJLOVÁ, Lenka. „Virtuální realita má v byznysu řadu využití.” Robin Pultera o možnostech zapojení VR do podnikání. Startupjobs [online]. 15. 1. 2020 [cit. 2021–9–26]. Dostupné z: https://www.startupjobs.cz/newsroom/VR-AR-technologie-budoucnosti-nebo-realne-reseni-pro-firmy [8] 2021 Will Redefine the 21st Century, According to “Fjord Trends 2021” Report from Accenture Interactive. Accenture [online]. 15. 12. 2021 [cit. 2021–9–26]. Dostupné z: https://newsroom.accenture.com/news/2021-will-redefine-the-21-century-according-to-fjord-trends-2021-report-from-accenture-interactive.htm Zdroje obrázků: [1] https://4.cdn.optusdigital.com/content/dam/optus/images/enterprise/ContentHub/article-banner/liquid-infrastructure1300x732.jpg/renditions/version-1605591240670/original.jpeg [2] https://business-review.eu/wp-content/uploads/2020/12/Accenture-Fjord-Trends-2021.jpg [3] https://www.google.com/url?sa=i&url=https%3A%2F%2Fwww.lifewire.com%2Fthe-ultimate-guide-to-shopping-online-4800184&psig=AOvVaw2MsLcPyLjI-TQF4n9bHviA&ust=1632777736486000&source=images&cd=vfe&ved=0CAsQjRxqFwoTCICU2JvJnfMCFQAAAAAdAAAAABAR Přizpůsobitelná infrastruktura aneb změny v dodavatelských řetězcích ve 21. století was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 9. 2021

Designová profilace na podzim 2021

Na MUNI startuje nový semestr, je na čase shrnout, co se na designové profilaci na KISKu dělo na jaře a co nás čeká na podzim 2021 — třeba zahraniční hosté, nové designové metodiky, nové předměty a také nový obor. Nejdůležitější zprávy na začátek. Máme nové absolventky: Danielu Luňáčkovou a Kamilu Vaňkovou. Diplomku na designérské téma v minulém semestru obhájili také Laura Ménová a Štefan Kukla. A na KISKu se zase potkáváme ve 3D. Lidé jsou zpět! První hodina Designu informačních služeb, rozhraní a interakcíVýuka: jaro bylo online Všechny kurzy jarního semestru — Interakce člověk — počítač, Projektový management, Leadership, Digitální design bez bariér, Sociální inovace v knihovnách i Service Design Workshop — proběhly online. Distanční online formát je výzva, ale ne vždy musí znamenat nevýhody: * hned v lednu jsme díky tipu od Honzy Veselého z Inovační laboratoře spojili síly s Varšavskou univerzitou a vyslali naše studenty na Eduhack 2021. Tým z KISKu s projektem KLIC skončil ve velké mezinárodní konkurenci na třetím místě. * V rámci kurzu Informační chování realizoval tým studentek (Hana Plichta Malinová a kol.) ve spoupráci s Centrem Teiresiás rozsáhlý výzkum Informovanost zrakově postižených o vládních opatřeních během pandemie covidu-19, jehož výsledky budou snad brzy publikovány. * Rozšířili jsme seznam online toolů pro výzkum a výuku. Naši studenti teď mohou nově používat např. Miro, Dovetail nebo Lookback.io. * V Service Design Workshopu jsme zkoušeli pod taktovkou Yadada možnosti GPT-3. Na dálku se k nám přidal i Tomasso Caselli z univerzity v Groningenu. V tomto článku od našich studentů se například dozvíte, jak by se dalo GPT-3 použít například pro generování high-fidelity prototypů. Rozhraní GPT-3 od OpenAI. Uhodli byste, jaké kurzy na designové profilaci jsou reálné a jaké vygenerovalo automaticky GPT-3?Podzim ve znamení transition designu Podzimní kurzy právě začínají: * V Digitálním marketingu Markéta Bartoníčková projde témata od marketingové strategie přes Google analytics, PPC, SEO až po PR. * Uživatelský výzkum nově přebírá Tereza Kosnarová Venerová, která si k sobě zve řadu hostů: Jana Valdera (Moneta), Jitku Bartošovou (KISK, VŠE), Jitku Čurdovou (Seznam.cz) a další… * Digitální hry se Zdeňkem Záhorou nabídnou možnost aplikovat designový proces na oblast herního průmyslu. * Kurz Commons, P2P a digitální identita s Jakubem Lancem nabídne aplikaci “commons-based” přístupů do designového procesu v kontextu platformové ekonomiky. * V Designu v souvislostech a Service Design Workshopu se letos budeme věnovat teoreticky i prakticky transition designu. Oba předměty budou letos v novém hávu, proto jim věnujeme trochu víc prostoru. Transition design je přístup k návrhu změn na úrovni celých komunit, se kterým přišel tým z Cornegie Mellon University, a postupně se dostává do osnov designových škol po celém světe. Na KISKu chceme na podzim s podporou grantu z Norských fondů prozkoumávat jeho přínosy i limity. V Designu v souvislostech, který bude transition designu letos věnovaný, vystoupí Cameron Tonkinwise s tématem politických souvislostí designu, Dan Lockton s novými designovými metodologiemi, Joanna Boehnert bude mluvit o heterodoxních ekonomiích a designu, Sasha Costanza-Chock o Design Justice, Grace Turtle o novém způsobu designování v době umělé inteligence a Klára Peloušková o teoretických východiscích designu tranzice. V letošním Service design workshopu si zase vyzkoušíme metodiky a přístupy kritického a spekulativního designu v kontextu tranzice v praxi. S metodickou podporou kurzu nám pomáhali kolegové z University of Oslo, ale také například studentky Daniela Luňáčková nebo Šárka Matoušková. V mentorských rolích se v kurzu objeví například Klára Peloušková (UMPRUM), Josef Kocurek (next-book, KISK), Tereza Navarová (House of Řezáč, Klimavize), Eliška Bartošová (SDRUK) a další. Na studenty obou kurzů navíc čeká na konci semestru malé překvapení. Těšíme se! Připravujeme nový magisterský kurz, chystáme online bakaláře a spolupracujeme s VŠE… Magistry bude od příštího akademického roku čekat nový kurz zaměřený na komunity a technologie. Bude v angličtině, chystáme spoustu zajímavých zahraničních hostů a povede jej náš externí kolega Roberto Cibin. Čekání na kurz si můžete zkrátit čtením článku o tom, co Roberta přivedlo na KISK a do Čech. A v rámci interního projektu MUNI se chystáme na akreditaci online profesně orientovaného bakalářského programu s pracovním názvem Design a management informačních služeb. Na KISK se jako koordinátorka vzniku programu vrátila zkušená UX výzkumnice Tereza Kosnarová Venerová (přečtěte si i rozhovor s ní). Zajímá vás k chystanému studiu více informací? Chcete nám předat nějaké podněty? Přijďte na schůzku! Připravujeme nový bakalářský online programNa Katedře multimédií VŠE vznikla i ve spolupráci s KISK nová specializace — UX výzkum a design, který garantuje Jitka Bartošová. Gratulujeme a přejeme hladký start. Co se děje na projektech? Podíleli jsme se na sčítání lidí kolem UX Humans of UX 2021. Na začátku září jsme ukončili sběr dat a první výsledky představila Jitka Bartošová a Lukáš BoB Marvan na letošním Webexpu. Poděkování patří celému týmu, spoustě konzultantů a také Jáchymovi Kubáčkovi z KISKu, který zpracovává kvantitativní data. Ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze nasazujeme v rámci projektu Redesign knihovních služeb 2020 formát next-book jako alternativu pro čtení v prohlížeči. Na zlepšování next-booku se nově podílí i Dalibor Černocký a konverzí knih nám pomáhají i studentky Gabriela Godišková a Adéla Weidischová. Zkuste, jak se vám bude číst v mobilu Čapek. “Obálka” next-booku Bílá nemoc od Karla Čapka je ve skutečnosti animovaná — https://books-are-next.github.io/bila-nemoc/Tento rok nám končí spolupráce s Přírodovědeckou fakultou MUNI a magistrátem města Brna na projektu Strategické nástroje pro utváření bezbariérového prostoru města. Pracujeme na textech pro chystanou knihu a dokončujeme informační systém pro řešení požadavků na odstraňování bariér ve městě i web, který odprezentuje služby Poradního sboru pro bezbariérové Brno. Web Bezbariérové Brno vyvíjel Jan Martinek a graficky navrhoval Matěj Málek, přístupnost testuje tým Radka Pavlíčka.Magistrátu města Jihlava jsme předali výsledky smluvního výzkumu, který se týkal rozmístění klíčových pracovišť a orientace v budově. Data byla podložena dotazníkovým šetřením, pozorováním a eye-trackingovým výzkumem, na kterém se podíeli mimo jiné kolegové Bedřich Musil, Kateřina Jochecová a Jitka Bartošová či absolventka KISKu Daniela Luňáčková. Návrhy na prostorová řešení pro projekt chystala Jana Matyášová. Po několika letech chceme oživit projekt Libdesign. Chystáme dotisk prvních kartiček i třetí edici s tematikou designu tranzice. S copy originálních karet nám pomáhá Maru Kortanová a na nové edici bude výtvarně spolupracovat Matěj Málek a Veronyka Jelinek, takže už se moc těšíme, až budou obě sady hotové. Obrázek: Jeden z návrhů na design nové edice karet Libdesign Na Institu forenzního interdisciplinárního výzkumu, sociálně emancipačního designu a architektury mezi KISKem a FaVU VUT se odehrál na jaře první společný kurz a v současnosti projekt vyvinul karetní hru Péče z budoucnosti, která se snaží napomoci imaginaci budoucích starostlivých řešení palčivých problémů dneška. Na podzim budeme realizovat výzkum uživatelských potřeb pro Ministerstvo spravedlnosti pro redesign jednoho z webů portálu Justice.cz. Čeká nás výzkumnický a testovací sprint, který vedou Petra Kutálková a Marek Malík a přidají se do něj i další studenti z KISKu. Na projektu se mimo jiné potkáváme i s naší absolventkou Terezou Navarovou a agenturou House of Řezáč. Kromě toho měříme úspěšnost minulých běhů kurzu Od UČO k IČO a chystáme nový běh pro jarní semestr 2022. Zapojte se! Pro jarní běh kurzu Od UČO k IČO v současné době hledáme zájemce o pomoc s koordinací kurzu a moderování přednáškových bloků. Máte-li zájem, ozvěte se prosím Jitce na jitka.bartosova@phil.muni.cz, ráda vám k tomu řekne víc. Chcete se zapojit do jakéhokoliv ze zmiňovaných projektů nebo poslat komentář k věcem týkajícím se profilace? Napište třeba na sucha@phil.muni.cz. Designová profilace na podzim 2021 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 9. 2021

Transition design in context — Course introduction

Transition design in context — Course introduction Today, we no longer have to consider design only as an object-oriented practice aimed at creating graphics, products or websites, but as a process approach leading to the innovation of structures, services, organizations or policies. Dominant approaches to design, such as human-centered design, but also circular or cradle-to-cradle design, are now criticized, reflecting the fact that instead of tackling today’s most pressing issues such as climate change or growing inequality, they exacerbate them. On the other hand, the critical and speculative design trying to point out these problems lacks a methodological apparatus and intention at all to solve them. In the space between these approaches, the Transition design approach has begun to emerge in recent years, trying to combine the effectiveness of the mainstream design with the political awareness and reflexivity of the critical ones. In the environment of Carnegie Mellon University in Pittburgh, a methodologically and theoretically grounded design approach is created, taking into account the long-term consequences of the designers’ work. The course Design in Context will focus on Transition design through lectures from TD and related fields as AI, techhnologies, non-human actors or urbanism. Lectures will be given by both foreign and Czech lecturers. We can also look forward to experts from Carnegie Mellon University itself, from Umea University in Sweden, University of Oslo and TU Delft. Who you can look forward to: Klára Peloušková — Designing a Transition: On the Political Multivalence of Change — 23 September (FB event) Cameron Tonkinwise — From Craft through Service to Transition: The nature of the Designers’ powers— 30 September (FB event) (video) Alma Leora Culén — Making to learn transition design: the role of research through design — 7 October (FB event)(video) Dan Lockton — Imaginaries, metaphors and futures: methodologies for designing transitions— 14 October (FB event)(video) Grace Turtle — Embodying transitions within different space-time contexts— 21 October (FB event)(video) Klára Peloušková — (Un)sustainability in design — 4 November Amela Karahasanovic — Case studies on mental health, rural transport — 11 November Roberto Cibin — case studies in rural environment— 18 November Heather Wiltse — Design and more-than-human technologies — 25 November Sasha Costanza-Chock — Design Justice — 2 December Joanna Boehnert — Anthropocene Economics and Design: Heterodox Economics for Design Transitions — 9 December There will be FB events and Zoom links for each week. The course was created thanks to the project EHP-CZ-ICP-2–019 Transition design: A new challenge for service and interaction design education financed from the EEA Funds and Norwegian Funds. Pictures: Transition Design in Healthcare https://www.researchgate.net/figure/Transition-Design-draws-upon-the-concept-of-the-Multi-Level-Perspective-Geels-2006-to_fig8_329155155 Transition design in context — Course introduction was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 9. 2021

The power to name

Autorka teórie The Power to Name, Hope Alene Olson dodnes pôsobí na Wisconsinskej univerzite v Milwaukee ako profesorka na Fakulte informačných štúdií [1]. Do informačnej vedy prispela viacerými dielami. V odbore informačnej vedy sa najviac preslávila svojim feministickým prístupom k organizácii znalostí, ktoré spomína v jej viacerých publikáciách [2]. Hope A. Olson (Wiki.knihovna.cz)Najznámejšia práca od Hope Olsonovej je „The power to name: Locating the Limits of Subject Representation in Libraries“, ktorú si následne predstavíme [2]. Olsonová sa v knihe zaoberá predmetovou klasifikáciou od Mevila Deweyho a Charlesa Cuttera. Popisuje tu svoj pohľad na štýl zápisov klasifikácie v rôznych knižniciach, ktoré Dewey a Cutter udali, no zároveň chceli aby bol jazyk zápisu univerzálny. Autorka však v ich štýle zápisov univerzálnosť nevidí. „Ich charakter klasifikácie označuje za škodlivý, v zmysle že prehliada a vylučuje iné koncepty mimo biele, mužské, Eurocentrické („Eurocentrizmus je všeobecne definovaný ako kultúrny fenomén, ktorý sa na dejiny a kultúry nezápadných spoločností pozerá z európskej alebo západnej perspektívy.“ [3]), Kristocentrické (teologicky zamerané na Krista [4]), heterosexuálne, zdatné a buržoázne prúdy [2]“. V knihe sa autorka ďalej zaoberá predmetovými heslami od DDT (Deweyho desatinné triedenie) a od Library of Congress Subject Headings (LCSH), ktoré analyzuje prostredníctvom rôznych ukazovateľov. Ukazovatele boli pritom vybrané na základe toho, či sa zmieňujú o rase, etnickom pôvode alebo pohlaví. V závere knihy autorka teórie dôrazne apeluje na knižnice, ktoré by podľa nej mali svoje klasifikačné systémy prehodnotiť a upraviť ich na viac otvorené, dynamickejšie [2] i excentrickejšie [1]. Knižničná klasifikácia (allpurposeguru.com)Výskumy V oblasti knižničnej klasifikácie spravila autorka teórie niekoľko výskumov. Jeden z nich popisuje v článku s názvom „The Power to Name: Representation in Library Catalogs“. V ňom popisuje dôležitosť univerzálnosti pomenovania informácií, ktorá je nevyhnutná pre ich čo najľahšie vyhľadávanie a získavanie. Pri odporúčaniach ako systém klasifikovania zlepšiť pritom vychádza od Drucill Cornellovej, ktorá určila limity v klasifikácii informácií. V článku pozitívne hodnotí jednotnosť klasifikačného systému, ktorý využívajú všetky knižnice a nemusí si tak každá zvlášť tvoriť svoj vlastný systém, čo by bolo pre používateľov chaotické. Zároveň však upozorňuje na problémy klasifikovania od Cuttera týkajúce sa ignorovania používateľov patriacich do menšín, čo znamená že jeho systém je zameraný len na určité skupiny ľudí zdieľajúce určité rovnaké hodnoty a jazyk katalogizácie nie je známy všetkým ľuďom v spoločnosti. Tým pádom sú jednotlivci a ľudia nezdieľajúci rovnaké hodnoty vylúčení a vyhľadávanie informácií je pre nich obťažnejšie, nepozerajúc na to, že Cutterov systém je celkovo nelogicky usporiadaný [5]. Svoj výskum ďalej venovala klasifikačným systémom od LCSH, Deweyho, kde rozoberá možnosti klasifikovania slova „Ženy“ a jeho možné zaradenie v systéme podľa ukazovateľov náboženských, etnických, jazykových a ďalších [5]. Ďalší výskum s názvom „How We Construct Subjects: A Feminist Analysis“ je venovaný analýze feministickej kritike logiky, ktorá naznačuje rodovú povahu a tomu, ako súvisí s organizáciou informácií. Olsonová sa vo výskume tiež zaoberá možnosťami klasifikovania s ohľadom na rodovú povahu, nakoľko knižnice využívajú v organizácii informácií hierarchiu, lineárnosť a delenie, ktoré vychádzajú z Aristotelovej logiky. V závere uvádza odporúčania pre ďalšie výskumy a tvorbu nových, či reorganizáciu tých starých klasifikačných systémov [6]. Z feministického hľadiska sa na organizáciu informácií Olsonová zameriava aj v jej ďalších výskumoch. Ako môžeme vidieť, zaoberá sa najmä otázkami tvorby nových metód pre organizáciu znalostí, ale tiež pre ich vyhľadávanie a uchovávanie. V záveroch výskumov prináša nové odporúčania klasifikácie pre knižnice, nakoľko je jej cieľom reálna univerzálnosť v triedení informácií a ich jednoduchšie vyhľadanie pre každého jedného používateľa [7]. Photo by Erol Ahmed on UnsplashSilné stránky Olsonová vo svojej teórii silno presadzuje svoju pravdu o extrakcii žien a menšín z klasifikačných systémov knižníc. Zároveň tiež vo svojej práci upozorňuje na pôvodný systém organizovania informácií, v ktorom je neeticky usporiadaný pojem „Ženy“. Autorka uvádza, že tento pojem často krát v katalogizácii nezahŕňa všetky témy a oblasti spojené s týmto pojmom a neetickosť klasifikácie spočíva v prevedení podpojmoch, ktoré je sexistické [8]. Slabé stránky Boj za úpravu klasifikačných systémov, ktorý Olsonová ukazuje vo svojej najznámejšej publikácii má však nedostatok od ktorého sa odvíjajú ďalšie slabiny jej predloženej teórie. V tejto práci nie je preskúmaná história klasifikačných systémov a dôvod prečo z nich boli od začiatku vynímané ženy [8]. Historický kontext sa snažila zachytiťť až v neskoršom výskume [6]. V konečnom dôsledku nemohla autorka ani ďalej rozpracovať a uviesť relevantné dôkazy, prečo problém presadzovania maskulínna v klasifikačných systémoch stále pretrváva. Okrem historického kontextu je v jej práci nedostatočne rozpracovaná analýza DDT a klasifikačného systému od Cuttera. Nedostatok v jej teórii sa odzrkadľuje aj vo fakte, že nedefinuje univerzálnosť klasifikačných systémov a môžeme sa tak len domnievať čo si pod týmto pojmom predstavuje [8]. Môžeme tak skonštatovať že jej „pohoršenie sa“ nad danými klasifikačnými systémami, je viac menej v pôvodnej práci neoprávnené a neobhájené. Teória v informačnom správaní Využitie teórie v informačnom správaní by si z nášho pohľadu v prvom rade vyžadovalo preskúmanie historického kontextu organizácie informácií. Bolo by potrebné presne určiť, prečo bol v klasifikačných systémoch od začiatku odstraňovaný feministický koncept a či to autori robili zámerne. Ako ďalšie by sa muselo preskúmať prečo je klasifikácia pojmu “Ženy” nedostatočne rozpracovaná a či je jej aktuálne rozpracovanie v súlade s dnešnou etikou. Z hľadiska informačného správania by sa malo preskúmať, ako tento problém vidia a vnímajú používatelia knižníc. Preskúmanie by malo prebehnúť aj na úrovni spoločnosti, nakoľko sa autorka teórie usiluje o jednotnosť a univerzálnosť zápisu, ktorý by mal brať do úvahy každého jedinca v spoločnosti. Napriek zložitosti a zdĺhavosti by sa mal systém klasifikácie následne podľa toho postupne prepracovávať a meniť. Zdroje: [1] Wikipedia. 2020. Hope A. Olson [online]. [cit. 2021–04–02]. Dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Hope_A._Olson#The_Power_to_Name [2] WikiKnihovna. 2019. Hope A. Olson [online]. [cit. 2021–04–02]. Dostupné na: https://wiki.knihovna.cz/index.php/Hope_A._Olson#S.C3.ADla_jm.C3.A9na [3] Pokhrel A.K.. 2011. Eurocentrism. In: Chatterjee D.K. [online]. Springer, Dordrecht. [cit. 2021–04–02]. Dostupné na: https://doi.org/10.1007/978-1-4020-9160-5_25 [4] “Christocentric.” Merriam-Webster.com Dictionary, Merriam-Webster [online]. 2021. [cit. 2021–04–02]. Dostupné na: https://www.merriam-webster.com/dictionary/Christocentric [5] Olson, H. A.. 2001. The Power to Name: Representation in Library Catalogs. In: Signs [online]. 26(3), 639–668. [cit. 2021–04–03]. Dostupné na: http://www.jstor.org/stable/3175535 [6] Olson, H. A.. 2007. How We Construct Subjects: A Feminist Analysis. In: Library Trends [online]. 56, 509–541. [cit. 2021–04–03]. Dostupné na: https://www.semanticscholar.org/paper/How-We-Construct-Subjects%3A-A-Feminist-Analysis-Olson/c64c9e3ff27f023489e9657696b5322a8daed4fd [7] Olson, H. A. 1997. The feminist and the emperor’s new clothes: Feminist deconstruction as a critical methodology for library and information studies. In: Library & Information Science Research [online]. 19(2)181–198. [cit. 2021- 04–03]. Dostupné na: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0740818897900426 [8] Miksa, F. (2007). The Power to Name: A Review Essay. In: Libraries & the Cultural Record [online]. 42(1)75–79. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na: http://www.jstor.org/stable/25549382 The power to name was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 6. 2021

Teorie difuze inovací a informační chování

Tato seminární práce se zaměřuje na teorii difuze inovací. Nejprve představí samotný koncept od Everetta Rogerse, poté další relevantní navazující výzkumy, kritické slabiny a silné stránky teorie a její další možnosti využití v oblasti informačního chování. Teorii difuze inovací ve své knize popsal Everett Rogers už v roce 1962. Podle Rogerse je adoptování jakékoli inovace velmi náročné, i když viditelně přináší spoustu výhod. Proto u mnoha inovací trvá poměrně dlouho, i roky, než si je osvojí širší skupina obyvatel. (Rogers 2003) Difuze inovací Difuze je proces a specifický typ komunikace, během kterého je inovace komunikována určitými kanály v časovém rámci mezi členy společenského systému. Pomocí difze může dojít ke společenské změně. Rogers ve své práce uvádí pět prvků, které rozšíření nové myšlenky ovlivňují. Jedná se o inovaci, osvojitele, způsob komunikace, čas a sociální systém. Inovace je v tomto případě činnost nebo předmět, který jednotlivec nebo skupiny považují za nový a inovativní (Sahin 2006). V případě osvojitelů Rogers rozděluje pět skupin: Inovátoři (2,5 %) rádi zkouší různé inovace, mají navíc dostatek peněz. Nevadí jim investovat do inovace, která nakonec nebude úspěšná, zároveň jsou tyto inovaci v prvních fázích mnohem dražší, jelikož se ještě nevyrábí masově. Inovátoři také mají vysoký společenský status. Časní osvojitelé (13,5 %) mají schopnost ovlivňovat názory druhých a společnost si jich váží. O případném pořízení inovace se s nimi radí i další osvojitelé. Brzká většina (34 %) potřebuje k rozhodnutí více času, málokdy jsou na vedoucích pozicích. Jejich rozhodnutí funguje jako spojka mezi časnými osvojiteli a pozdní většinou. Osvojují si inovaci dříve než průměr. Pozdní většina (34 %) si naopak inovace osvojuje později než průměr a vyčkávají, dokud si inovaci neosvojí většina. K samotnému osvojení je motivuje tlak okolí a systémové normy. Opozdilci (16 %) jsou často sociálně izolovaní, vyznávají tradiční hodnoty a vzhlížejí k minulosti. Osvojení jim trvá nejpomaleji a může se stát, že v době osvojení už je inovace překonána jinou technologií. Co se týče způsobu komunikace, zde záleží, jakými kanály a způsoby se povědomí o inovaci šíří. V tom mohou mít velkou roli zejména masové způsoby komunikace. Mezilidská komunikace pak pomáhá vytvářet a měnit názory jedinců. Čas je podle Rogerse ve většině výzkumů chování ignorován. On ale tvrdí, že zahrnutí časové dimenze do difuzního výzkumu ilustruje jednu z jeho silných stránek. Ve své práci časový rámec využívá pro měření míry přijetí inovací mezi jednotlivci. Za poslední faktor difuze Rogers označuje společenský systém, který definuje jako „soubor vzájemně propojených jednotek zapojených do společného řešení problémů za účelem dosažení společného cíle“. Tento systém difuzi ovlivňuje, stejně tak povaha systému může mít vliv na inovativnost jedinců (Rogers 2003). Využití teorie Na Rogerse samozřejmě navázali další akademici. Zkoumána z pohledu difuze inovací tak byla třeba sociální média (Kocak, Kaya a Erol 2013, Barnes a Jacobsen 2013) i využívání hashtagů na Twitteru nebo oblast networkingu (Pelc 2017, Peslak, Ceccucci a Sendall 2010). Rostoucí trend v podobě osvojení si inovací můžeme pozorovat právě u již zmiňovaných sociálních sítí a internetu. Meziročně v letech 2019 a 2020 vzrostl počet uživatelů internetu o 7 % na 4,54 miliardy. A počet uživatelů sociálních sítí vzrostl o 9 % na 3,8 miliardy (Kemp 2020). Kocak, Kaya a Erol popisují nástup sociálních médií za příklad rychlé difuze. Je to asi poprvé v historii, kdy si uživatelé mohou kompletně rozhodovat o tom, jaký obsah se jim bude zobrazovat nebo dokonce kterého obsahu se stanou aktivní součástí. Díky sociálním médiím se čím dál více lidí může vyjádřit, vydávat obsah a mít své sledující. Rychlý přístup k informacím a šance na sociální interakci, kterou nabízejí sociální média, lze podle autorů studie považovat za další klíčové prvky pro jejich úspěšnou difuzi (Kocak, Kaya a Erol 2013). Ze zajímavého úhlu se na difuzi inovací podívali Karakaya, Hidalgo a Nuur, kteří zkoumali difuzi v ekologických inovacích. Upozorňují, že důraz na tyto inovace stoupá, Evropská unie, mezinárodní organizace a mnoho zemí podporuje snižování environmentálních rizik prostřednictvím inovačních politik zaměřených na využívání ekologických inovací (Karakaya, Hidalgo a Nuur 2014). V Česku se difuzí inovací zabývá třeba práce akademiků, která se věnuje difuzním procesům v prostředí českého maloobchodu. Podle této práce vedl proces difuze inovací k zásadním změnám v maloobchodě na našem území po roce 1989 (Szczyrba, a další 2007). Kritika teorie a silné stránky Teorie difuze inovací má i svá slabá místa, na která upozorňují třeba Lyytinen a Damsgaard (Lyytinen a Damsgaard) v oblasti síťových a komplexních technologií. Podle MacVaugha a Schiavona teorie nezohledňuje fakt, že zároveň může působit více než jedna technologie a jejich přijetí či nepřijetí se může vzájemně ovlivňovat. Nejedná se tedy svým způsobem jen o jednu technologii, ale o síť více technologií (MacVaugh a Schiavone 2010). Šíření inovací je podle autorů (2010) ovlivňováno technologickými, sociálními a učebními „podmínkami“. Naopak silné stránky teorie je dle mého názoru její snadná aplikovatelnost a možná další využití. Pokud berou autoři v potaz výtky MacVaugha a Schiavona, kteří upozorňují i na třetí proměnné, které přijetí technologií ovlivňují, mohou tyto vlivy lépe odfiltrovat a získat i přesto poměrně relevantní závěry výzkumů. Aplikovatelnost teorie Využití teorie v oblasti informačního chování můžeme vidět v několika oblastech. Prvně se můžeme zaměřit například na to, jaké nástroje lidé k vyhledávání informací vyhledávají, jelikož i to se v čase mění. Zatímco ještě před 30 lety bylo běžné dohledávat informace v offline zdrojích, v roce 2018 už 76 % Čechů používalo k vyhledávání informací internetovou encyklopedii Wikipedia (Zachte 2018). Každý den na Googlu proběhne 3,5 miliard vyhledávání (Mohsin 2021). Nárůst dotazů vyhledávaných přes Google přitom poměrně jasně kopíruje křivku přijímání inovací podle Rogerse. V prvních letech pomocí Googlu vyhledával informace jen zlomek dnešních uživatelů. Zároveň se poslední roky počet vyhledávacích dotazů poměrně vyrovnává a nejdramatičtější nárůst má nyní Google za sebou (zejména ten mezi lety 1999 až 2011). Nyní je vyhledávání informací ve světě, kde se můžeme k webu připojit kdykoli a z libovolného počtu zařízení, exponenciálně rychlejší a jednodušší. (Freitas 2013). Že zájem o novou technologii přečíslil „zastaralé“ listování v papírových encyklopediích ukazuje i fakt, že po 244 letech v roce 2012 oznámila encyklopedie Britannica konec tisku a kompletně se přesunula do online prostředí (Kearney 2012). Zajímavým faktem také je, že existuje přímo pojem „Generace Googlu“, tedy lidí narozených v 90. letech, kteří si už jen těžko vybavují, jaký byl svět bez Googlu, který je pro ně samozřejmý (Feather 2013). Porovnání nárůstu vyhledávacích dotazů na Google (Google Search Statistics 2021) a křivka přijetí inovací podle Rogerse (2003).Změny v informačních chování v souvislosti s tím, jak lidé informace vyhledávají a jak využívají nové technologie, můžeme pozorovat i na samotném způsobu vyhledávání informací. Podle dat z USA meziročně přibylo 9,5 % lidí, kteří pro vyhledávání využívají funkci „hlasového vyhledávání“ — je jich nyní více než třetina (Lin 2020) celosvětově pak 27 % (Metev 2021). A 20 % všech vyhledávání z mobilních telefonů je provedeno pomocí hlasového vyhledávání (Metev 2021). Těmto trendům v našem informačním chování mohou nahrávat i samotné statistiky o tom, jak nové technologie přijímáme. Podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2018 připojeno k internetu 81 % českých domácností, 78 % mělo počítač a sociální sítě používalo více než 50 % Čechů. Mění se i náš postoj k nakupování, které on-line provádí 54 % Čechů starších 16 let. Kolik lidí používá v Česku sociální sítě (ČSÚ 2018)Pro další výzkum by mohlo být zajímavé aplikovat teorii difuze na téma přijetí hlasového vyhledávání pro získávání informací, jakožto jednoho z trendů, které postupně stoupají. Podobně by mohl zajímavá data přinést i výzkum zaměřující se na proměnu informačního chování vzhledem k využívání sociálních sítí. Zaměřit by se mohl na to, kolik lidí postupně přechází k čerpání informací od televize k digitálním technologiím jako k primárnímu zdroji získávání informací. Třetí téma, které by stálo za další rozpracování, je pohled opozdilců na rychle se měnící prostředí získávání informací a k porovnání, jak velkou informační propast mohou nové trendy způsobovat v porovnání například s přechodem k televizi nebo počítačům. Závěr Tato seminární práce představila teorii difuze inovací od Everetta Rogerse, která se zaměřuje na přijímání inovací v čase a mezi různými skupinami lidí. V další části práce poukázala na další výzkumy, které teorii difuze dále rozpracovaly. V poslední části jsem představila možná východiska, jak se lze na teorii difuze inovací dívat z pohledu změny informačního chování a navrhla jsem možná témata, která by mohla být předmětem dalšího výzkumu. Zdroje ČSÚ. 2018. „Informační technologie.“ Český statistický úřad. https://www.czso.cz/csu/stoletistatistiky/oblasti-statistiky/informacni-technologie/. Barnes, Nora Ganim, a Stephanie Jacobsen. 2013. „Adoption of Social Media by Fast-Growing Companies: Innovation Among the Inc. 500.“ Journal of Marketing Development and Competitiveness 11–17. Feather, John. 2013. The Information Society. Londýn: Facet Publishing. Freitas, Clive de. 2013. „The Meaning of Search: How It Shapes Our Lives and Builds Brands.“ Think Wirh Google. 10. https://www.thinkwithgoogle.com/marketing-strategies/search/meaning-of-search/. 2021. „Google Search Statistics.“ Internet Live Stats. https://www.internetlivestats.com/google-search-statistics/. Karakaya, Emrah, Antonio Hidalgo, a Cali Nuur. 2014. „Diffusion of eco-innovations: A review.“ Renewable and Sustainable Energy Reviews, 5: 392–399. Kearney, Christine. 2012. „Encyclopedia Britannica ends print, goes digital.“ Reuters. 14. 3. https://www.reuters.com/article/net-us-encyclopediabritannica-idUSBRE82C1FS20120314. Kemp, Simon. 2020. „DIGITAL 2020: 3.8 BILLION PEOPLE USE SOCIAL MEDIA.“ We Are Social. 30. 1. Přístup získán 22. 3 2021. https://wearesocial.com/blog/2020/01/digital-2020-3-8-billion-people-use-social-media. Kocak, Gizem, Secil Kaya, a Evrim Erol. 2013. „Social Media from the Perspective of Diffusion of Innovation Approach.“ The Macrotheme Review 22–29. Lin, Ying. 2020. „10 VOICE SEARCH STATISTICS YOU NEED TO KNOW IN 2021 [INFOGRAPHIC].“ Oberlo.17. 11. https://www.oberlo.com/blog/voice-search-statistics. Lyytinen, Kalle, a Jan Damsgaard. 2001. „ What’s Wrong with the Diffusion of Innovation Theory?“ IFIP Advances in Information and Communication Technology , 173–190. MacVaugh, Jason, a Francesco Schiavone. 2010. „Limits to the diffusion of innovation.“ European Journal of Innovation Management, 197–221. Metev, Denis. 2021. „2020’s Voice Search Statistics — Is Voice Search Growing?“ Review 24. 8. 3. https://review42.com/resources/voice-search-stats/. Mohsin, Maryam. 2021. „10 GOOGLE SEARCH STATISTICS YOU NEED TO KNOW IN 2021 [INFOGRAPHIC].“ Oberlo. 3. 4. https://www.oberlo.com/blog/google-search-statistics. Pelc, Karol I. 2017. „Diffusion of Innovation in Social Networking .“ Technology, Society and Sustainability 3–13. Peslak, Alan, Wendy Ceccucci, a Patricia Sendall. 2010. „An Empirical Study of Social Networking Behavior Using Diffusion of Innovation Theory.“ Conference on Applied Information Systems Research (CONISAR). Nashville, TN., 3(1526) Available at: https://scholarworks.merrimack.edu/mgt_facpub/21. Rogers, Everett M. 2003. Diffusion of Innovations. New York: The Free Press. Sahin, Ismail. 2006. „Detailed Review Of Rogers’ Diffusion Of Innovations Theory And Educational Technology-Related Studies Based On Rogers’ Theory.“ The Turkish Online Journal of Educational Technology, 4: 14–23. Szczyrba, Zdeněk, Pavel Klapka, Josef Kunc, a Petr Tonev. 2007. „Difúzní procesy v prostředí českého maloobchodu.“ Regionální studia, 8–12. Zachte, Erik. 2018. „Pageviews per capita to any Wikipedia in September 2018.“ Wikipedia.https://stats.wikimedia.org/wikimedia/animations/wivivi/wivivi.html. Teorie difuze inovací a informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

17. 6. 2021

Maslowova hierarchie potřeb

Maslowova hierarchie potřeb spatřila světlo světa v roce 1943 a stala se jedním ze základních kamenů tehdejší psychologie.[1] Hierarchie byla vytvořena Abrahamem Maslowem, který si dal za cíl, poznat všechny aspekty lidského života, po nichž jedinec touží, a které mu navozují stav spokojenosti. Forma pyramidy byla těmto potřebám dána právě proto, aby vizuálně představovala základní kameny, na nichž by měl být zdravý lidský životní styl stavěn. Každý blok pyramidy má představovat část lidských potřeb, na nichž musí být postaven další blok této pyramidy. V případě, že jsou jednotlivé bloky v nerovnováze, existuje možnost destabilizace pyramidy, což může mít pro jedince negativní následky. Z tohoto důvodu jsou potřeby znázorňovány právě tvarem pyramidy, jejíž jednotlivé kameny tvoří stabilní celek. Maslowova hierarchie potřebHierarchie potřeb Fyziologické potřeby Základní fyziologické potřeby každého člověka jsou nám na první pohled zjevné. Náleží sem potřeby, které umožňují naše přežití. Mezi příklady fyziologických potřeb patří: jídlo, voda, dýchání, teplo, přístřeší, sex, spánek a popřípadě i oblečení Může se nám jevit, že některé z těchto potřeb nejsou až tak nutné k přežití jedince, avšak souvisí se základními fyziologickými potřebami. Například potřeba přístřeší, jež se na první pohled nemusí jevit jako nezbytná, je však z dlouhodobého hlediska významným prvkem, který umožňuje jedinci lépe přežívat, vést kvalitnější život. Sám Maslow také zahrnoval na tuto úroveň hierarchie potřeb sexuální rozmnožování, protože je nezbytné pro přežití a šíření druhu.[2] Potřeba bezpečí a jistoty V případě, že jsou naplněny fyziologické potřeby jedince, stává se klíčovou potřeba ochrany před vnějšími vlivy a kontrola nad vlastním životem. Lidé chtějí ve svém životě pociťovat řád, na jehož základě mohou očekávat stabilní budoucnost a s ní spojený pocit jistoty. Snaží se tedy zabezpečit svůj způsob žití, eliminovat hrozby, které by jim mohly jejich plány do budoucnosti narušit. Potřebu bezpečí a jistoty uspokojuje jak rodina, tak i společnost. Pod společností si můžeme představit organizace a skupiny lidí, mezi něž patří například škola, obchody, nemocnice, ale také skupiny přátel. Dále se do těchto potřeb zahrnuje i pocit bezpečí po finanční či emocionální stránce. K naplňování této potřeby také pozitivně přispívají faktory jako je právní stát, svoboda jedince, sociální stabilita ve společnosti, možnost libovolně nakládat se svým majetkem, ale také pocit osobní pohody jedince a jeho zdraví.[3] Potřeba lásky a sounáležitosti Třetí úroveň hierarchie se zaměřuje na sociální potřeby jedince. Ty směřují především k potřebě člověka být milován a akceptován svým okolím. Tato potřeba zahrnuje jak romantické vztahy, tak i vztahy s přáteli a členy rodiny. Také zdůrazňuje naši potřebu cítit, že náležíme do různých sociálních skupin, mezi něž mohou patřit například různé sportovní skupiny, kulturní spolky nebo náboženské komunity. Maslow tvrdí, tato potřeba lásky a sounáležitosti zahrnuje jak cit lásky z naší strany vůči ostatním, tak i její opětování ze strany bližních. Absence této lásky může mít za následek pocity osamělosti, úzkosti a deprese. Člověk potřebuje blízké vztahy se svým okolím, nežije jen sám pro sebe. Podle svého založení dává přednost většímu či menšímu okruhu svých blízkých osob.[4] Potřeba uznání a sebeúcty K výše postaveným potřebám zobrazeným v Maslowově hierarchii patří touha po uznání a respektu. Na tomto stupni se jedinec snaží dosáhnout úspěchů, které mu zaručí určitý status, respekt a uznání. Tuto potřebu můžeme rozdělit na dvě části. V první jedinec vnímá sám sebe v pozitivním světle a cítí se dobře ve své vlastní přítomnosti. Zároveň při dosažení naplnění těchto potřeb se mu dostává pocitu sebevědomí. Druhá část se zaměřuje na respektování a uznání úspěchů jedince ze strany jeho vnějšího prostředí. Toto uznání může přicházet například při dosažení akademických či pracovních úspěchů nebo také při naplnění v oblasti zájmové činnosti jedince. U osob, kterým se nedostává respektu od ostatních, může docházet k pociťování vlastní podřadnosti, což se v mnoha případech projevuje ve formě nízkého sebevědomí.[5] Potřeba seberealizace a sebeaktualizace Poslední úroveň Maslowovy hierarchie se soustředí na potřebu seberealizace. Skrze proces seberealizace jedinec naplno využívá svých schopností a svého potencionálu k dosažení svých cílů. Snaží se tedy stát tím nejlepším, jakým může být.[6] Dosažení seberealizace může být naplněno téměř ve všech směrech lidského konání, ať už se jedná o získání vytouženého zaměstnání, vzdělání, nebo ovládnutí chtěných dovedností. Avšak může se jednat i o zcela jednoduchá přání nebo dokonce taková, která splnit nelze. Obecně je seberealizace snahou o osobní růst. Maslowova pyramida potřeb je rozdělena do pěti částí. Avšak toto členění nemusí být konečné, existují různé varianty její podoby. Je možné ji členit na jiné celky. Například můžeme pyramidu rozdělit do dvou částí, přičemž do první části by náležely ty potřeby, které v původní Maslowově hierarchii představovaly nutnosti, které vznikají na základě nedostatku (avšak jakmile jsou uspokojeny, potřeba zmizí) a do druhé části náleží potřeba seberealizace, představená vrcholkem pyramidy (jedná se o touhu, která pramení z dychtivosti po růstu a poznání).[7] Kritika Maslowovy hierarchie potřeb Maslowova hierarchie potřeb, stejně jako jiné teorie, byla také podrobena kritice. Na základě několika provedených výzkumů bylo odhaleno, že některé negativní dopady nenaplněných potřeb, které Maslow uvádí, se nutně nemusí odrazit v životě jedince.[8] Kritizována je také za to, že nebyla podpořena dostatkem empirických dat, nebere v potaz předchozí zkušenosti lidí a považuje jedince za příliš sobě podobné.[9] Využití Maslowovy hierarchie v oblasti informačního chování Maslowova hierarchie potřeb souvisí významným způsobem s oborem informačních studií, jelikož poskytuje náhled na to, jaké informační potřeby mají osoby na jednotlivých úrovních Maslowovy hierarchie. Na základě těchto znalostí je možné předvídat, jak se budou jednotlivci s určitými potřebami chovat. Například je možné předpokládat, že skupiny jedinců se stejnými potřebami budou mít v některých situacích podobné informační chování. [1] MASLOW, A. H. A theory of human motivation. Psychological Review [online]. 1943, 50(4), 370–396 [cit. 2021–3–27]. ISSN 0033295X. Dostupné z: doi:10.1037/h0054346 [2] Viz. pozn. 1 [3] TAORMINA a GAO, 2013. Maslow and the Motivation Hierarchy: Measuring Satisfaction of the Needs. The American Journal of Psychology [online]. 126(2) [cit. 2021–3–27]. ISSN 00029556. Dostupné z: doi:10.5406/amerjpsyc.126.2.0155 [4] Viz. pozn. 1 [5] Viz. pozn. 3 [6] Maslow, A. H. (1951). HIGHER NEEDS AND PERSONALITY. Dialectica, 5(3–4), 257–265. doi:10.1111/j.1746–8361.1951.tb01056.x [7] NOLTEMEYER, Amity, Kevin BUSH, Jon PATTON a Doris BERGEN. The relationship among deficiency needs and growth needs: An empirical investigation of Maslow’s theory. Children and Youth Services Review [online]. 2012, 34(9), 1862–1867 [cit. 2021–3–28]. ISSN 01907409. Dostupné z: doi:10.1016/j.childyouth.2012.05.021 [8] KAUR, Avneet. Maslow’s need hierarchy theory: Applications and criticisms. Global Journal of Management and Business Studies. 2013, 3(10), 1061–1064. [9] NADLER, David, 1979. Managing Organizational Behavior. Scott Foresman & Co. ISBN 978–0316596794. Maslowova hierarchie potřeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

31. 5. 2021

We tried GPT-3! Service design workshop 2021

Disclaimer: This text is written purely by human beings. It may sound funny, but this kind of disclaimer might be necessary in the future and GPT-3 is one of the reasons why. What it is? GPT-3 is a language model released by the company OpenAI’s that has the ability to generate natural language texts that can be remarkably hard to distinguish from human-authored content. Although this model cannot be accessed by anyone, as a part of the course Service design workshop, we had an opportunity to interact with it and to witness its power. Ethical issues With knowledge of the TV series Black Mirror, we approached GPT-3 with caution. It is a powerful tool, and it is capable of changing human lives. Question if for better or worse is up to us. Every designer should think about the consequences his product has on the lives of humankind. This language model read almost the entire internet in 2019. That means it gained not only strong knowledge about kittens but also some biases and prejudices. And by using our GPT-3 powered prompts, we can unconsciously spread these incorrect mind settings further in society. For example, a human’s most favorite animal is a dog. But which animal is the most popular for single women in their fifties? Of course, it is a cat. That can be true for some women in this demographic group, but certainly not for all of them. The text GPT-3 produces is, as mentioned, indistinguishable from text written by a human. This attribute can be abused by internet trolls, students cheating in their seminar papers, and more. It is possible that in the future, there will be a disclaimer similar to the one above, that the text you are reading was written by humans. Continuous automation of certain areas of our life results in job losses. Everyone who produces text can be affected by GPT-3 and other language models. On the other hand, there will be a lot of new jobs created. For example, prompt writers, which is a role we got to try while creating our prompt-powered application. But there will always be some people, who need unspecialized jobs and these people can be in danger of detaching from employed society. Prompts The typical use of the API involves providing a prompt and some initial text to get the model going, along with some optional parameters. The biggest art of prompting is hidden in the depths of proper language usage, that basically means, that you have to tell GPT-3 what you need, but also give it some freedom to be “creative”. Description is a powerful tool to have on your toolbelt while working with GPT, since it somehow (even devs don’t know for sure how) understands what you need, if you are able to describe it properly. For example: You need a tool to write an abstract of your work, or maybe a paragraph, so you start with: This is a tool for creating an abstract of the given text. After that you provide the text, it is good if “Original text:” precedes it. Then you write “Abstract:’’ and let GPT do it’s magic. In the best scenario, you get a good abstract (you can also limit output length). Sometimes GPT needs more information to give you the output you want. In those cases you need to show GPT an example or more examples. Given the example of abstract creation you put in “Text: Exemplary text you have with an abstract done” and “Output: Exemplary abstract you have” and then input your text. That gives GPT a better understanding of its task. but you also limit it’s output, because it learns to do the abstract “your way” and tries to mimic it. Applications There are a lot of possibilities of GPT-3 usages. It can be generating poetry, playing chess, doing arithmetic, or writing web interface code based on requirements expressed in natural language. It is hard not to be impressed with the results GPT-3 provides. However, the fact that it is untethered to the truth implies that some use cases are appropriate and some are not. Our idea of GPT-3 usage As an output of the Service design workshop, each team had to create one prototype of the application which uses GPT-3. We as a team (called Parmigiana) decided to design a web application that generates text for high-fidelity prototypes. While designers are making the prototype of an app or website, they want it to be as realistic as possible so that the stakeholders can imagine the final product. Considering the text that should be used in these prototypes, it can be challenging and exhausting for the designers to come up with long and meaningful texts that match the purpose of the app. And this problem is where our idea came from. The prompt creation was fairly simple. We started with a basic description of what we need GPT to do: “This is the tool for generating content inside interface prototypes. Based on App and Section topic”. It goes without saying that we gave GPT an example, because it is not an ordinary task to do. So we asked GPT is separate prompt to tell us something about London Tower and used that in example as follows: “Section topic: London Tower App topic: Tourist guide Generated text: London Tower is a skyscraper in London, United Kingdom. It was designed by architect Norman Foster and built between 1990 and 1994. The tower is 180 metres (591 ft) tall, has 42 floors and is the second-tallest building in the City of London (after the Shard), and the eighth-tallest building in London. It stands on the former site of the Baltic Exchange, which was destroyed in the Baltic Exchange bombing of 1992.” Then we went through testing to find out that GPT was giving us quite short answers no matter the room we gave it. So we decided to add more examples (one short and one long to be exact), for GPT to know it has space to work it’s magic. Also the second example given was on much more lines than the original one. The final prompt is quite long, you can see it in the picture below. We called our app Content generator and its main (and only) use case is to generate the text that matches the topic entered by the user. There are two modes, one generates plain text and the other one fills the component copied from Figma with the generated text. Figma is now the top 1 designing tool which is the reason why we decided to add this feature. The user flow consists of entering the topic of the app and describing the details of the section for which the text will be generated. It is possible to adjust the length, mood, and randomness of the generated text. (Mood = how formal / informal the text should be, Randomness = creative and random ideas or more typical opinions about the topic). Then, the user clicks the Generate button and here we go! The meaningful text is written in the output field. Low-fidelity prototype of the applicationWe used Figma to make the final clickable prototype (you can try it here). There are added buttons that allows the user to copy or download the generated text or the filled Figma component. Final prototype of the applicationFinal prototype of the application with the generated text in pasted shapeOn the final day of the workshop, we presented our prototype and the prompt to our colleagues and got some valuable feedback. We believe that the realization of our idea could result in a very useful and handy tool. Authors: Natália Bebjaková, Ondřej Řepka, Martina Baláková We tried GPT-3! Service design workshop 2021 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 5. 2021

Afordance

99percentinvisible.com: Norman Doors [8]S pojmem afordance (v angličtině affordance) přišel poprvé již psycholog James J. Gibson ve své publikaci The theory of affordances v roce 1977, poté ještě v publikaci The Ecological Approach to Visual Perception v roce 1979. Afordanci definoval jako možnou akci, která je dostupná volně v okolním světě aktérovi, nezávislá na schopnostech a vědomostech onoho aktéra. [1] Gibson tedy tvrdí, že afordance je nezávislá na schopnosti aktéra afordanci vnímat a že je afordance vztah mezi aktérem a objektem. S pojmem afordance pracovali další významné osobnosti, jako například Bill Gaver, který afordanci v roce 1991 rozčlenil do 3 kategorií. První je vnímatelná — vnímané charakteristiky objektu samy o sobě prozrazují, jaké interakce jsou s objektem možné a žádané. Druhá zahrnuje afordance skryté, kde aktér musí spoléhat na svou zkušenost a na metodě pokusu a omylu, aby nalez a pojmul možné akce. Pod třetí kategorii patří falešné, matoucí charakteristiky, které naznačují akce, které není možné s objektem vykonat [2]. S afordancí pracoval i Don Norman ve své knize Design of Everyday Things. Norman pracuje s afordancí spíše jako s aspektem designu, který říká, jak má být objekt používán. Měla by fungovat jako vizuální vodítko. Afordance je tedy vjem skutečných vlastností objektu a pochopení, jak by s objektem mělo být nakládáno. Pokud při vytváření objektu designéři berou v potaz afordance, aktér může s objektem interagovat bez jakýchkoliv popisků, gest a názorných ikon. Aktér sám od sebe ví, že kliku má stlačit a tlačítko zmáčknout. [3] Norman vnímá afordanci jako možné akce a činnosti, jak s objektem reagovat, ale i skrze vlastnosti objektu — materiál, tvar, atp. Norman naopak rozlišuje od termínu objektivní afordance tvz. „perceived affordance“, tedy vnímanou afordanci uživatelem. Ten může objektu totiž přisuzovat i vlastnosti a možnosti dle své zkušenosti, které objekt ale objektivně nemá. [3] V roce 2001 afordance rozlišil Rex Hartson, nyní emeritní profesor na Virginia Tech University [4], navazuje ve své studii Cognitive, physical, sensory, and functional affordances in interaction design na Gibsona i Normana, konkrétně na Normanovu výzvu k diskuzi nad termínem afordance. Ještě před svým vlastním rozdělením ujasnňuje, jak pracuje Gibson, Norman, McGrenehe & Ho a Gaver s pojmy fyzické afordance, kognitivní afordance a senzorické afordance. Hartson, R. (2003): Porovnání terminologie afordance [5]Hartson rozšiřuje a navazuje na oba předešlé autory a rozděluje afordanci do čtyřech dalších kategorií: Kognitivní, fyzická, senzorická a funkční. [5] Kognitivní afordance je designový prvek, který pomáhá, podporuje, usnadňuje nebo umožňuje přemýšlet a / nebo vědět o něčem. Jako příklad uvádí jasný, smysluplný a krátký popisek tlačítka, který uživateli naznačuje, co se bude dít po kliknutí a jaký bude výsledek. [5] Fyzická afordance je designový prvek, který pomáhá, podporuje, usnadňuje nebo umožňuje fyzicky něco udělat. Pokud zobrazíme dostatečně veliké tlačítko na očekávaném místě, umožníme uživateli funkci snadno a rychle najít. Fyzická afordance nemusí nutně probíhat jen v mimo-digitálním světě, pracujeme s ní i v rozhraní počítače. I tak pracujeme s tím, že má být tlačítko adekvátního rozměru an očekávaném místě, aby uživatel neměl potíže s používáním systému. Hartson dále tvrdí, že správný wording a použití symbolů nejsou nutně fyzickou afordancí, ale pokud jsou správně přiřazeny a pojmenovány, výrazně pomáhají uživateli v orientaci v prostředí. [5] Senzorická afordance je designový prvek, který pomáhá, podporuje, usnadňuje nebo umožňuje uživateli něco cítit (např. vidět, slyšet, cítit). Senzorická afordance objímá vjemy vizuální, zvukové, haptické (odezva mikrovibracemi), dotekové (různé povrchy a materiály), a podobně. [5] Poslední, funkční afordance, slučuje tři předešlé a zasazuje je do kontextu reálného světa. Afordance musí být funkční ne každá nezávisle na další, ale všechny dohromady musí působit na uživatele, aby pro něj byla snadná práce s objektem nebo se systémem. [5] Na afordanci není mezi designéry tedy zcela jasný pohled a v čase se měnil a měnit se bude podle zařízení a objektů, která budeme v nadcházejících letech vyvíjet a jak se postupem času bude měnit naše vnímaná afordance na základě naučených znalostí o světě a fungování v něm. V současné době mají ale designéři, ale i veřejnost přístup k funkčním modelům, jak přistupovat k vývoji nových produktů, ať už jsou digitální, nebo fyzické. V současné době je opět o trochu těžší mít jasno v tom, jak s kterými kategoriemi afordancí pracovat. S demokratizací povolání designéra a s minimální vstupní bariérou do odvětví se opět častěji stává, že si designéři, povětšinou grafičtí, definují svoje vizuální afordance. Třídí je například na grafické — fotografie, ilustrace, branding, [7] ale v těchto případech se již nejedná o terminilogicko-sémantickou definici, jakou se zabývali Gibson, Norman i Hartson, ale o pojmenování konkrétních typů objektů, které se ale v čase mění a ohýbají tak význam slova afordance. Afordance je stále významný pojem, u nějž platí, že by se mu měl věnovat každý, kdo tvoří. Může se jednat o fyzické objekty jako dveře s koulí nebo klikou, aby bylo jasné, na kterou stranu je otevřít, nebo o design digitálních prostředí, ve kterých pak fungují další uživatelé. Každým vyrobeným produktem totiž tvůrce učí své uživatele, jak užívat objekty dané kategorie a mění tak jejich vnímanou afordanci a ohýbá tak jejich další chování s podobnými produkty. V tomto zcela podporuji Dona Normana, který si vzal za své myšlenku afordance masově rozšířit. I když se s Normanem Harston v třídění a chápání pojmu místy mírně rozchází, nelze Normanovi upřít evangelizaci pojmu mezi designéry, ale i mezi užší veřejnost. [1] McGrenere and Ho (2000). Affordances: Clarifying and Evolving a Concept, conference. Proceedings of Graphics Interface 2000, p. 179–186. [2] Affordances [online]. Interaction Design Foundation. [cit. 30. 4. 2021] Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/affordances [3] Norman, D. A. (2013). The design of everyday things:Revised and expanded edition. New York: Doubleday. [4] Rex Harton [online].[cit. 2. 5. 2021] Dostupné z: https://www.linkedin.com/in/rexhartson/ [5] Hartson, R. (2003). Cognitive, physical, sensory, and functional affordances in interaction design. Behaviour & Information Technology, 22(5), 315–338. doi:10.1080/01449290310001592587 [6] Affordances [online]. Interaction design foundation: The Encyclopedia of Human-Computer Interaction, 2nd edition. [cit. 2. 5. 2021]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-encyclopedia-of-human-computer-interaction-2nd-ed/affordances [7] UX Design Glossary: How to Use Affordances in User Interfaces [online]. UX Planet. [cit. 10. 4. 2021] Dostupné z: https://uxplanet.org/ux-design-glossary-how-to-use-affordances-in-user-interfaces-393c8e9686e4 [8] Norman Doors: Don't Know Whether to Push or Pull? Blame Design. [online]. 99 percent invisible. [cit. 2. 5. 2021] Dostupné z: https://99percentinvisible.org/article/norman-doors-dont-know-whether-push-pull-blame-design/ Afordance was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Self-efficacy

Pojem self-efficacy zavedl poprvé v roce 1997 do psychologie Albert Bandura během práce na své studii o teorii sociálního chování (social learning theory). Self-efficacy bychom mohli definovat jako pojem “moc mít efekt”, kdy jsme si vědomi vlastní působnosti, věříme vlastním schopnostem, dovednostem a jejich efektu. Podle Bandury bude u dvou lidí, stejně vzdělaných a se stejnými schopnostmi, rozhodujícím faktorem vymezujícím rozdílné výsledky provedení úkolů, jejich osobní přesvědčení o vlastních schopnostech vytvořit požadované výsledky. Při pohledu z tohoto úhlu by se dalo říci, že je osobní výkon člověka založený spíše na tom, čemu sám věří, než na tom, co je pravdivé. [1] Badura dále zmiňuje, že existují dva faktory ovlivňující zapojení jedince do určité činnosti, nebo úkolu: očekávání výsledků a self-efficacy. Jinak řečeno, naše schopnost dosáhnout cíle nebo dokončit úkol závisí na tom, zda si myslíme, že to dokážeme (self-efficacy) a zda si myslíme, že to bude mít dobré výsledky (očekávaná délka výsledku). Důležitým faktorem při pohlížení na self-efficacy je to, v jaké oblasti ji uplatňujeme. Například budeme mít vysoký dopad self-efficacy v orientaci v místě našeho bydliště, než v místě, kde jsme nikdy nebyli a neumíme místní jazyk. Dalo by se tedy konstatovat, že úroveň self-efficacy v jedné oblasti nelze aplikovat a předvídat výsledky v oblasti jiné. Self-efficacy formuje několik hlavních faktorů — osobní zkušenost, pozorování, přesvědčování a emoce. Vizualizace faktorů Self-efficacy* Osobní zkušenost Faktor osobní zkušenosti vysvětluje, proč může být obtížné zvýšit vlastní self-efficacy. Když má jedinec její nízkou úroveň pro určitý úkol, obvykle se vyhýbá plnění tohoto úkolu, což mu brání v hromadění pozitivních zkušeností, které by nakonec mohly vybudovat pozitivní self-efficacy. Když se daný jedinec pokusí o nový úkol a uspěje, tato zkušenost může vybudovat jeho sebedůvěru, čímž vytvoří větší úroveň self-efficacy spojenou s podobnými úkoly. * Pozorování Své vlastní schopnosti posuzujeme podle úspěchů druhých. Představme si, že pozorujeme u našeho spolužáka, že napsal velmi zdařilý úkol do předmětu Informační chování. Jelikož studujeme stejný obor a předmět, můžeme nabýt dojmu, že napíšeme také velmi zdařilý úkol. Jestliže uvidíme, že někdo uspěje na základě vlastní tvrdé práce spíše než na základě vrozených dovedností a schopností, pravděpodobně to zvýší také naší vlastní self-efficacy, tím více, pokud si myslíme, že dosahujeme stejné úrovně. Efekt pozorování má nižší dopad na růst vlastní self-efficacy, než zkušenosti spojené s naší vlastní osobou. Pajares a Schunk poukazují ve své studii (Self and self-belief in psychology and education: A historical perspective) na to, že již malé děti se od útlého věku intuitivně zaměřují na své vlastní schopnosti v dosahování cílů. To, jak se děti vnímají sami, věří ve své vlastní schopnosti, velmi ovlivňuje jejich schopnost dosahovat úspěchů nebo neúspěchů. Předpokládá se tedy, že dětská sebedůvěra (sebehodnocení) je neoddělitelně spjata s jejich myšlením a fungováním. Vědci předpokládají, že dětské sebevnímání je z velké části založeno také na tom, co odpozorují u svých vrstevníků a ve svém okolí. [4] * Přesvědčování Zvýšit někomu self-efficacy lze také tím, že se mu nabídne podpora a povzbuzení. Například motivování studentů základní školy k plnění složitých úkolů a povzbuzování je s tím, že jistě řešení zvládnou, povzbuzuje jejich sebedůvěru a roste tím jejich self-efficacy a následně se zvyšuje pravděpodobnost, že v daném úkolu uspějí, i přesto, že se mohlo zdát, že daný úkol nebudou schopni splnit. Čím dříve začneme děti povzbuzovat a zdravě budovat jejich sebevědomí a vlastní přesvědčení, že každý úkol má své řešení, tím více je pravděpodobné, že dokáží zvyšovat svou self-efficacy a dosahovat svých cílů v pozdějším věku. Tento faktor však nemá takový dopad jako vlastní zkušenosti.[6] * Emoce Badura také upozorňuje na faktor dopadu emocí na self-efficacy. Jestliže budeme mít strach, nebo pociťovat úzkost s daným úkolem, může to snížit naši sebedůvěru. V opačném případě můžou kladné emoce generovat větší míru self-efficacy.[3] Uplatnění self-efficacy Badurova teorie self-efficacy má mnoho uplatnění, například v oblasti léčby fobií, pro dosahování akademických úspěchů, nebo při uplatňování zdravého životního stylu. * Léčba fobií Ve studii z roku 1977 Badura vysvětluje předvídání psychologických změn dosažených různými způsoby léčby. Tato teorie uvádí, že: “…psychologické postupy, bez ohledu na jejich formu, mění úroveň a sílu self-efficacy. Předpokládá se, že očekávání osobní účinnosti určují, zda bude dosaženo zvládání chování, kolik úsilí bude vynaloženo a jak bude stálé tváří v tvář překážkám a negativním zkušenostem. Vytrvalost v činnostech, které jsou subjektivně ohrožující, ale ve skutečnosti relativně bezpečné, produkuje prostřednictvím zkušeností další zvýšení self-efficacy a odpovídající snížení obranného chování. Faktory ovlivňující kognitivní zpracování informací o účinnosti vznikají z uzákoněných, zástupných, exhortativních a emotivních zdrojích . Diferenciální síla různých terapeutických postupů je analyzována z hlediska postulovaného kognitivního mechanismu operace. Nálezy jsou hlášeny z mikroanalýz uzákonění, zástupných a emotivních léčebných režimů, které podporují hypotetický vztah mezi vnímanou self-efficacy a změnami chování.” [2] V jednom svém pokusu Badura pracoval se skupinou lidí, kteří dříve uvedli svou fobii z hadů. Zjistil, že když jedna část pacientů pozorovala ostatní, kteří překonali stejný strach z manipulace s hady, tito pacienti s větší pravděpodobností překonali také svůj strach. Ve srovnání s přesvědčováním a pozorováním psychologa, který se staral o hady, byla vlastní zkušenost nejúčinnější.[6] * Dosahování akademických úspěchů Studenti s vysokou mírou self-efficacy jsou připraveni se zapojit do samoregulace učení (např. stanovit si cíle, používat efektivní strategie učení, sledovat porozumění, vyhodnocovat pokroky při dosahování cílů) a vytvářet efektivní prostředí pro učení (např. eliminovat nebo minimalizovat rozptýlení, najít efektivní studijní partnery, apod.). Na druhé straně může být self-efficacy ovlivněno výsledky chování (např. pokrok v cíli, dosažené úspěchy, apod.) a vstupy z vnějšího prostředí (např. zpětná vazba od učitelů, sociální srovnání s vrstevníky). Výkony studentů poskytují nejspolehlivější informace pro posouzení vlastní účinnosti, protože jsou hmatatelnými ukazateli schopností. Úspěšné výkony zvyšují self-efficacy, zatímco selhání ji mohou snížit, i když občasné selhání (úspěch) po mnoha úspěších (selháních) nemusí mít velký dopad.[7] * Zdravý životní styl Dosahovat lepších výsledků při uplatňování zdravého životního stylu se nám bude lépe v případech, kdy budeme přesvědčení o vlastní schopnosti dosáhnout stanovených cílů. Bude pro nás méně obtížné dodržovat zdravý jídelníček, pravidelně cvičit, nebo přestat kouřit tehdy, pokud budeme přesvědčeni o tom, že danou činnost dokážeme vykonávat.[8] Další studie self-efficacy Jedním z psychologů, kteří se také zaměřují na budování Self-efficacy je James Maddux, který navrhl pátý faktor self-efficacy — vizualizaci, jež popisuje schopnost jedince umět si představit efektivní a úspěšné chování v dané situaci. Jinak řečeno, umět si představit své cíle jako dosažitelné. Tím, že si představíme sebe, nebo někoho jiného, jak je úspěšný v řešení problémů a úkolů, vzroste self-efficacy a zvýší se pravděpodobnost skutečného úspěchu. [9] Měření self-efficacy Všeobecnou stupnici sebehodnocení (GSE) vyvinuli Matthias Jeruzalem a Ralf Schwarzer — stupnice se skládá pouze z 10 položek, hodnocených na stupnici od 1 (silně nesouhlasí) do 4 (silně souhlasím). 1. Vždy se mi podaří vyřešit obtížné problémy, pokud se dostatečně snažím. 2. Pokud se mi někdo postaví, mohu najít prostředky a způsoby, jak získat to, co chci. 3. Je pro mě snadné držet se svých cílů a dosáhnout svých cílů. 4. Jsem přesvědčen, že bych se mohl efektivně vypořádat s neočekávanými událostmi. 5. Díky své vynalézavosti vím, jak zvládnout nepředvídané situace. 6. Většinu problémů mohu vyřešit, pokud investuji potřebné úsilí. 7. Mohu zůstat klidný, když čelím obtížím, protože se mohu spolehnout na své schopnosti zvládání. 8. Když jsem konfrontován s problémem, obvykle najdu několik řešení. 9 . Když mám potíže, obvykle vymyslím řešení. 10. Obvykle zvládnu vše, co mi přijde do cesty. Negativní dopad vysoké self-efficacy Existují studie, které poukazují na negativní vliv vysoké self-efficacy. Například W.T Powers také uvádí ve své studii (Perceptual control theory), jíž se účastnilo 87 vysokoškoláku, jev, při němž bylo u 43 ze zkoumaných subjektů prokázáno, že důvěra ve vlastní self-efficacy ovlivnila jejich následující výsledky negativně. V jiném experimentu, kterého se účastnilo 104 vysokoškoláků, jež plnili analytické úkoly, bylo prokázáno, že jejich self-efficacy, kterou vyslovili před každým úkolem, v návaznosti na zpětnou vazbu, vedla k přílišné sebedůvěře a tím se zvyšovala pravděpodobnost, že při plnění úkolů udělají nějakou logickou chybu. [5] Významné studie ukázaly, že pozitivní vzdělávací prostředí může hrát klíčovou roli při budování self-efficacy mezi studenty všech věkových kategorií. Výzkum výukových metod a self-efficacy zjistil, že když učitelé postupovali interaktivnějším a nápomocnějším přístupem ke vzdělávání, studenti měli vyšší skóre self-efficacy, než když se učili v přísných nebo uzavřených podmínkách ve třídě. Přestože studie byla provedena na skupině studentů zabývajících se určitým předmětem, výsledky byly ověřeny a konzistentně potvrzeny při pozdějším přezkoumání na různých věkových skupinách.[10] Self-efficacy a informační chování Během online průzkumu (Information Seeking Self-Perception Scale (IRSPS)), kterého se anonymně účastnilo 250 studentů, bylo prokázáno, že jejich informační chování mělo vliv na úroveň jejich self-efficacy. Zjištění prokázala vysoký stupeň self-efficacy u zapojených respondentů a také to, že tři ze čtyř zdrojů informací o self-efficacy byly pro studenty významné při budování jejich přesvědčení o vlastní účinnosti. Korelace mezi znaky vlastní self-efficacy a několika sociodemografických proměnnými neodhalily žádné rozdíly na základě pohlaví. Byla zjištěna významná korelace mezi věkem a stupněm vzdělání a zdroji s větším vlivem. Starší postgraduální studenti uvedli, že jsou více ovlivněni svými vlastními zkušenostmi, jejich emocemi a sociální zpětnou vazbou. Výsledky této studie jsou důležitou součástí implementace postupů pro akademické programy zaměřené na informační služby a knihovnictví.[11] Kristin Page Hocevar a kolektiv ve své studii zavádí koncept self-efficacy do prostředí sociálních médiií neboli vnímanou schopnost člověka dosáhnout požadovaných výsledků v prostředí sociálních médií a zkoumá vztah mezi self-efficacy sociálních médií a tím, jak lidé hodnotí informace nalezené online. Výsledky výzkumu na reprezentativním počtu zkoumaných jedinců (3568) poukazují na fakt, že uživatelé s vyšší self-efficacy vyhledávají prostřednictvím sociálních médií sdílené informace z důvěryhodnějších online zdrojů, než osoby s nižší úrovní social media self-efficacy. Tito uživatelé sociálních médií více spoléhají na názory ostatních uživatelů, konkrétně při hodnocení a ověřování informací, které najdou online.[12] Lidé věřící ve své schopnosti, vycházející ze zkušeností, uplatňující nabyté vědomosti při řešení úkolů, budou pravděpodobně úspěšnější v rozličných oblastech života, než ti, kteří nebudují svou self-efficacy, složitým úkolům se vyhýbají a nesnaží se nastavovat a plnit žádné cíle. Uplatnění je tedy obsaženo od běžných denních úkolů až po dosahování pracovních a studijních úspěchů ve vysokých pozicích. Dosahovaní cílů je jistě snadnější, jestliže věříme sami sobě - tomu, že uspějeme. „Úspěch nemá konce, neúspěch není osudem: na prvním místě je odvaha.“ Winston Churchill Zdroje: [1] BANDURA, Albert.; Self-efficacy: The exercise of control.; Stanford University; W. H. Freeman and company; New York (1995). [2]BANDURA, Albert; Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change. Psychological Review; [online]; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1037/0033-295X.84.2.191 [3] HOOPER, Elizabeth; Understanding Self-Efficacy; ThoughtCo [online] 2019; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://www.thoughtco.com/self-efficacy-4177970 [4] PAJARES, E., & SCHUNK, D. H. (2002). Self and self-belief in psychology and education: A historical perspective. In J. Aronson (Ed.), Improving academic achievement impact of psychological factors on education; Amsterdam: Academic Press. [online] 2009; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: http://dx.doi.org/10.1016/B978-012064455-1/50004-X [5] VANCOUVER, J.B., THOMPSON, Ch.,M., TICHNER, E.C., PUTKA, D.J., Two studies examining the negative effect of self-efficacy on performance, [online] 2021, [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12090608/#affiliation-1 [6] FRITSCHER, Lisa; Behavior Modeling for the Treatment of Phobias; Verywellmind; [online] 2020; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: Using Behavior Modeling Theory for Phobic Patients (verywellmind.com) [7]SCHUNK, D. H., DIBENEDETTO, M. K.; Self-Efficacy: Education Aspects; Science Direct; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/B978-0-08-097086-8.92019-1 [8] CONNER, Mark.; Health Behaviors; Science Direct; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/B978-0-08-097086-8.14154-6 [9]LOPEZ GARRIDO, G.; Self-efficacy. Simply Psychology.; [online] 2015; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://www.simplypsychology.org/self-efficacy.html [10] FENCL, H., SCHEEL, K.; Engaging Students: An Examination of the Effects of Teaching Strategies on Self-Efficacy and Course Climate in a Nonmajors Physics Course; Journal of College Science Teaching v. 35, issue 1, p. 20–24. [11] BRONSTEIN, Jenny; The Role of Perceived Self-Efficacy in the Information Seeking Behavior of Library and Information Science Students; Science Direct; [online] 2014; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.acalib.2014.01.010 [12] HOCEVAR, Kristin Page, FLANAGYN, Andrew J., METZGER, Miriam J., Science Direct; Social media self-efficacy and information evaluation online; [online] 2014; [cit. 07–04–2021]; dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.chb.2014.07.020 Self-efficacy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Kognitívna záťaž- Cognitive load

Ľudská pamäť je považovaná za živý procesor, ktorý sa nachádza v mozgu každého človeka. Nie je možné sa jej dotknúť a ani si ju kúpiť no predstavuje to najcennejšie čo človek vlastní. Jej hlavná úloha spočíva v ukladaní a organizovaní informácií, no niekedy z nekonečného množstva stimulov sa môže zaťažiť a prestať fungovať. Tento psychologický jav sa nazýva kognitívna záťaž. Photo by Siora Photography on UnsplashPamäť a kognitívna záťaž Ako sme už v úvode spomenuli kognitívna záťaž je prepojená s ľudskou pamäťou. Musíme však povedať, že v tomto ponímaní rozlišujeme tri hlavné typy pamäte. Prvou je senzorická (ultrakrátka) pamäť, ktorá má za úlohu uchovávať informácie prichádzajúce zo zmyslov. Ľudia sú každý deň atakovaní senzorickými informáciami. Tie ktoré sú pre nich dôležité sa dostávajú do pracovnej pamäte (working memory) a naopak tie menej významné ľudia zabudnú. V pracovnej pamäti sa tieto informácie spracovávajú alebo sa tiež zabudnú. Činnosťou tejto pamäte je krátkodobé uloženie informácií, ktoré je kapacitne obmedzené a preto si človek zapamätá v priemere 7+/- 2 položiek informácií naraz. Následne mozog tieto informácie spracováva, kategorizuje a presúva ich do dlhodobej pamäte, kde sú uložené do vedomostných štruktúr nazývaných „schémy“. Prostredníctvom vytvorených schém si dokáže človek spätne vybaviť informácie a použiť ich v danom kontexte. [1] Väčšina kognitívnych vedcov sa domnieva, že úložná kapacita dlhodobej pamäte je nekonečná a ide o záznam všetkého čo sa človek naučil.[2] https://www.barefootteflteacher.com/blog/what-is-cognitive-load-theoryKognitívne preťaženie sa primárne viaže na pracovnú pamäť, a nastáva vtedy keď sa do nej dostáva viac informácií ako je schopná spracovať. Tento jav je častokrát sprevádzaný u človeka frustráciou, dlhým rozhodovaním a zabúdaním informácií.[3] Kognitívna záťaž sa častokrát uvádza v spojitosti hlavne s procesom učenia, v ktorom sa vyžaduje, aby sa informácie dostali až do dlhodobej pamäte človeka a slúžili mu ako vedomosti. Častokrát dôsledkom práve kognitívnej zaťaže k dokončeniu tejto úlohe nedôjde, čo môže spôsobovať podstatný problém. Teória kognitívnej záťaže Teória kognitívnej záťaže bola založená v 80. rokoch 20 storočia austrálskym vzdelávacím psychológom Johnom Swellerom. Hlavným cieľom Swellorovým návrhom teórií bolo, podporiť aktivitu študentov a zlepšiť ich intelektuálnu výkonnosť. Sweller v teórií spomína, že krátkodobá pamäť je obmedzená, a preto by sa mali skúsenosti s učením navrhnúť tak, aby sa znížilo „zaťaženie“ pracovnej pamäte, a aby sa podporilo získavanie schém. To ďalej naznačuje, že dve z primárnych „činností“ spracovania informácií (získavanie vedomostí a riešenie problémov) by sa tu mali posudzovať osobitne. To znamená najskôr sa zameriavať na schému, a potom na riešenie problémov prostredníctvom schémy. Teória kognitívnej záťaže sa najlepšie uplatňuje v oblasti inštruktážneho navrhovania kognitívne zložitých alebo technicky náročných materiálov. Sústreďuje sa na dôvody, pre ktoré majú ľudia ťažkosti s učením sa tohto druhu. Teória kognitívnej záťaže má veľa dôsledkov pri navrhovaní učebných materiálov, ktoré musia byť, ak majú byť účinné, udržiavať kognitívne zaťaženie študentov na minime. Zatiaľ čo v minulosti sa teória aplikovala predovšetkým na technické oblasti, v súčasnosti sa uplatňuje na viac jazykovo založené oblasti.[5] Typy kognitívnej záťaže Kognitívnu záťaž rozdeľujeme na tri hlavné typy záťaží: Vnútorná kognitívna záťaž- Označuje zložitosť materiálu alebo zručností, ktoré je potrebné sa zo strany študenta naučiť. Inými slovami, vnútorná záťaž závisí od zložitosti učebného obsahu, ktorý je relevantný pre úroveň predchádzajúcich vedomostí študenta. Pre minimalizovanie vnútornej záťaže je potrebné zabezpečiť, že zložitosť učebného obsahu je primeraná úrovni predchádzajúcich schopností a vedomostí študenta.[6] Vonkajšia kognitívna záťaž- Je zaťaženie pracovnej pamäte, ktoré zažívajú študenti s externými vplyvmi ako je napríklad interakcia s učebnými materiálmi. Pomerne veľký vplyv na daný typ záťaže majú inštruktážni návrhári, ktorý navrhujú učebné materiály. [7] To znamená, že ak je študijná látka náročná, študijné materiály by mali byť navrhované tak, aby bolo znížené vonkajšie zaťaženie.[8] Generatívna kognitívna záťaž- Znamená to ako ľahko môžu študenti prepojiť svoje súčasné vedomosti s ďalšími informáciami. Je to súčasť spracovania, ktoré prebieha, keď mozog kóduje informácie do dlhodobej pamäte. Pri tejto záťaži ide hlavne o konštrukciu schém, ktoré opisujú spôsoby myslenia, vytvárania informácií a vzťahy medzi nimi.[9] Ako redukovať kognitívne preťaženie Pre zníženie mentálneho úsilia pri získavaní informácií bolo navrhnutých niekoľko možných riešení: 1. Odstránenie šumu- Pri tejto stratégií ide o odstránenie zbytočnej zložitosti a rozptýlenia od správy, ktorá potrebuje byť komunikovaná, tým že sa odstráni časť vonkajšej kognitívnej záťaže. Napríklad môže ísť o mätúce používateľské rozhranie vizuálne nepriehľadné rozloženie textu, nadmerné množstvo obrázkového obsahu, čo môže odpútavať pozornosť od dôležitého. 2. Priestorová a časová blízkosť- Znamená, že je potrebné informácie, ktoré sú súvisiace združovať spolu. To isté sa týka aj napríklad obrazového materiálu a jeho vysvetlenia, ktoré by sa nemalo nachádzať v inej kapitole ako je obrázok. 3. Písať stručne- Súvisí s vyvarovaním sa písaniu obšírneho obsahu, ktorý si zo strany študenta vyžaduje väčšie úsilie pochopiť celý text. Naopak stručné písanie znižuje kognitívne zaťaženie. Všeobecným pravidlom je používať iba slová, ktoré sú potrebné na vysvetlenie alebo definovanie pojmu alebo princípu. 4. Segmentácia obsahu- Zameriava sa na rozdelenie celku na menšie časti. Môže ísť napríklad o rozdelenie študijnej látky na jeden celok s podkapitolami. 5. Poskytnutie podpory- Ďalším spôsobom, ako znížiť kognitívne zaťaženie, je poskytnúť dočasnú pomoc počas úlohy. Napríklad v online kurzoch poskytnutie takejto pomoci môže vyzerať tak, že sa identifikujú časti úloh, ktoré spôsobujú najväčšie ťažkosti a k nim vloží dočasná pomoc (vodítko), ktoré môže študent v prípade nejasností využiť. 6. Vytvorenie príležitosti pre spoločné učenie- Podľa teórie kognitívnej záťaže je známe, že ak narastá náročnosť obsahu, stáva sa individuálne učenie menej efektívnym v porovnaní s učením v skupine. Ide o to, že za určitých podmienok skupinové učenie rozdeľuje kognitívne spracovanie medzi niekoľkých jednotlivcov. Aj keď je potrebné informácie znovu integrovať a učenie koordinovať, spoločné učenie sa považuje za efektívnejšie. [10] [11] Možnosť využitia pre oblasť informačného chovania V súčasnosti s aplikovaním teórie kognitívnej záťaže, stretávame v rôznych oblastiach. Ako sme už spomenuli táto teória je úzko spätá s edukačnou oblasťou, v ktorej zohráva dôležitú rolu pri konštruovaní a navrhovaní vzdelávacieho procesu. Dôležitým aspektom v tejto oblasti je praktizovať efektívny výučbový dizajn, ktorý redukuje kognitívnu záťaž. Existujú však aj iné oblasti kde sa uplatňuje táto teória. Napríklad sa s ňou môžeme stretnúť v oblasti používateľskej zážitku v spojení s webovými a inými typmi rozhraní. Teória sa viaže na interakciu používateľ vs. rozhranie, ktorá by mala prebiehať bez záťaže. Používatelia sa musia naučiť ako interagovať s rozhraním, čo obnáša aj zistenie aké funkcie majú prvky v rozhraní.[12] Počas interakcie však môže používateľ obsiahnuť väčšie množstvo informácií ako dokáže jeho pracovná pamäť spracovať čo môže viesť k nedokončeniu jeho cieľu. Vtedy platí pravidlo, že čím menej musia používatelia myslieť na rozhranie alebo dizajn, tým viac sa môžu sústrediť na dosiahnutie svojho cieľa. Úlohou dizajnéra je preto poskytnúť priamu cestu k dosiahnutiu cieľa používateľa vopred odstránením prekážok. Záver Ľudská kognitítvna záťaž sa v priebehu života mení, napríklad u detí a seniorov je podstatne vyššia ako u ľudí v najproduktívnejšom veku.[11] Práve z toho dôvodu je nutné pozerať zo strany dizajnérov aj na iné faktory, ktoré kognitívnu záťaž ovplyvňujú. Stále však platí staré známe príslovie, že menej je niekedy viac. Zdroje 1. Cognitive Load Theory: Helping People Learn Effectively. © 2021. Mind tools.com [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na internete: https://www.mindtools.com/pages/article/cognitive-load-theory.htm 2. KIRSCHNER, Paul A. Cognitive load theory: implications of cognitive load theory on the design of learning: 2002. In: Learning and Instruction [online]. 12. [cit. 2021–04–09]. DOI: https://doi.org/10.1016/S0959-4752(01)00014-7 3. HALAREWICH, Andrew. Reducing Cognitive Overload For A Better User Experience. In: Smashingmagazine [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na internete: https://www.smashingmagazine.com/2016/09/reducing-cognitive-overload-for-a-better-user-experience/ 4. SWELLER, John. Cognitive load during problem solving: Effects on learning. Cognitive Science [online]. 12(2): 257–285 [cit. 2021–04–10]. DOI: https://doi.org/10.1016/0364-0213(88)90023-7. 5. SOLOMAN, Howard. © 2021. Cognitive Load Theory (John Sweller). In: Instructional design.org [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na internete: https://www.instructionaldesign.org/theories/cognitive-load/ 6. HAWTHORNE, Benjamin S., Dianne A. VELLA-BRODRICK a John HATTIE. Well-Being as a Cognitive Load Reducing Agent: A Review of the Literature. In: Frontiers in Education [online]. [cit. 2021–04–09]. DOI: https://doi.org/10.3389/feduc.2019.00121. 7. CHANDLER, Paul a John SWELLER. 1991. Cognitive Load Theory and the Format of Instruction [online]. [cit. 2021–04–10]. Dostupné na internete: https://doi.org/10.1207/s1532690xci0804_2 8. GINNS, Paul. 2006. Integrating information: A meta-analysis of the spatial contiguity and temporal contiguity effects. In: Learning and Instruction. [online]. [cit. 2021–04–09]. DOI: doi:10.1016/j.learninstruc.2006.10.001. 9. MAYER, Richard E. 2009. Multi-media Learning [online]. 2. Cambridge: Cambridge University Press [cit. 2021–04–09]. ISBN 978–0–511–50070–1. 10. MALAMED, Connie. © 2021. Six Strategies You May Not Be Using To Reduce Cognitive Load. In: The eLearning coach [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na internete: https://theelearningcoach.com/learning/reduce-cognitive-load/ 11. Ako minimalizovať kognitívnu záťaž. In: E-learnmedia [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné na internete: https://www.e-learnmedia.sk/podcast/epizoda/ako-minimalizovat-kognitivnu-zataz-3 12. WHITENTON, Kathryn. Minimize Cognitive Load to Maximize Usability. In: Nielsen Norman Group [online]. [cit. 2021–04–10]. Dostupné na internete: https://www.nngroup.com/articles/minimize-cognitive-load/ Kognitívna záťaž- Cognitive load was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Not Invented Here efekt

“To jsou lžičky, které vyvinuli výzkumníci z NDR”. [8]Takzvaný Not Invented here efekt je fenomén, s ktorým sa potýkalo ľudstvo vždy. Keď Alexander Graham Bell prišiel so svojím návrhom na telefón za telegrafickou spoločnosťou Western Union, poslali ho preč s tým, že jeho nápad je “len hračkou“. Štandardom boli telegrafy a z pohľadu Western Union nedávala technológia prenosu hlasu na diaľku zmysel. Zároveň ale WU podporovala Bellovho profesného rivala Elisha Graya, ktorý pracoval s podobnou technológiou, lenže jeho cieľ bol aplikovať ju na telegrafy. [1] Kodak nedokázal prekonať tento efekt hneď niekoľko krát. Firma si bola vedomá toho, že nástup digitálnej fotografie zmení svet fotoaparátov, ale niekoľko rokov po sebe odmietla inovovať svoje produkty aby sa vyrovnali technológiám iných spoločností. V roku 1989, keď si vyberali nového generálneho riaditeľa, mali dve možnosti. Phil Samper — fascinovaný digitálnou fotografiou — a Kay R. Whitmore, ktorý chcel zostať pri jadre spoločnosti — firma na fotografické filmy a vyvolávacie chemikálie. Whitmore vyhral a spoločnosť naďalej odmietala posun technológie na digitálne fotoaparáty. V dobe keď sa snažili dohnať náskok konkurencie už bolo pozde a firma v roku 2012 vyhlásila bankrot. [2] Not Invented Here efekt značí nevôľu určitej skupiny ľudí prijímať inovácie, ktoré neprišli “od nich“. Narozdiel od IKEA efektu, ktorý hovorí o tom, že ľudia preferujú výrobky ktoré fyzicky vyrobili sami, NIH efekt popisuje neochotu prijímať myšlienky na ktoré sme neprišli my. Môže mať viac rovín — odmietavosť voči ideám ľudí z iných kultúr, krajiny, ale aj iného postavenia vo firme alebo príslušnosť k inej sekcii firmy. [3] NIH efekt sa dá dobre vysvetliť na príklade softvérového developera, ktorý vyhodnocuje komunitné nápady od používateľov softvéru. Niektoré nápady môžu byť neuskutočniteľné či neekonomické, v tomto prípade nejde o NIH efekt, ale o objektívnu analýzu. Niektoré nápady ale môžu byť zamietnuté preto, lebo používatelia softvéru používajú iné vyjadrovanie ako developeri. Návrh teda pre developera môže vyzerať príliš laický, alebo naopak príliš “bifľošský“ (nerdy). Dôvodom zamietnutia môže byť aj to, že nadriadení od zamestnanca očakávajú vlastnú kreativitu a bol by pokarhaný za to, že preberá nápady iných. V tomto prípade už o NIH efekt ide. Zdroj: Dillo, Ingrid. ‘Not Invented Here: Reuse in the Research Data World’. Online presented at the Symposium Digital Preservation, Koninklijke Bibliotheek, 5 February 2020. https://zenodo.org/record/3666655#.YG9j8egza70.Zaujímavé výskumy Napriek tomu, že ide o relatívne známy fenomén, výskumov venujúcim sa priamo NIH je málo. Oveľa častejšie je NIH spomínaný v rámci hypotéz alebo kontextu k inému efektu. Je zajímavé, že NIH berú často výskumníci ako ustálený pojem a nepolemizujú nad tým, či je definícia NIH aktuálna alebo správna. Výskumníci Pilller a Antons spracovali prehľad literatúry z vyše 600 publikácií, kde sa spomína NIH efekt. 65% z nich pri NIH necitovali žiadnu literatúru, ale brali to ako všeobecne známy koncept. [3] Hoci najznámejšie príklady NIH v praxi pochádzajú z biznisového prostredia, tento efekt má dosah aj medzi akademikmi. Pre vedcov pôsobiacich základnej vede (takej, ktorej jedinou motiváciou je poznanie nového, nie praktickosť poznatkov) je veľmi dôležité uznanie a ocenenie jednotlivcov. Populárnou je taktiež predstava osamelého, ale briliantného vedca. Preto by sa dalo očakávať, že základní vedci budú podliehať NIH efektu viac, než vedci orientujúci sa na aplikovanú vedu (ktorá sa snaží o praktické poznatky, vytváranie nových vecí), kde je vo všeobecnosti väčší dôraz na spoločnú prácu. Napriek tomu sa ale ukazuje, že vedecké zameranie neurčuje náchylnosť k NIH. Čo sa ukázalo ako určujúce je presvedčenie jednotlivca — kam by sa podľa nich veda mala uberať (teda nie ich profesia, ale ich hodnotové východiská). Vedci ktorí sú viac vnútorne zžití s princípami základnej vedy sú viac náchylní na NIH ako vedci, ktorí veria, že veda by mala mať praktické dopady. Okrem hodnotového presvedčenia taktiež hralo rolu to, koľko rokov každý výskumník pracuje vo svojom odbore — čím dlhšie, tým menej prejavovali dôveru v informácie od iných zdrojov. Ukázalo sa ale, že toto je skôr známkou hrdosti na vlastnú organizáciu ako viera v nadradenosť.[4] Ako NIH súvisí s otvorenou vedou a informačným chovaním Na jednej strane existuje nedôvera zo strany vedcov k zisteniam niekoho iného, na druhej strane je od vedcov veľký dopyt po otvorených dátach a kolaborácii medzi výskumníkmi. 69% opýtaných vedcov prehlásilo, že by financovanie výskumov malo byť naviazané na to, aby sa výsledné dáta zdieľali verejne. Na druhú stranu, 36% vedcov sa obáva, že ak svoje dáta budú zdieľať medzi ostatnými vedcami, budú zneužité či vytrhnuté z kontextu. Prekážkou k otvorenému zdieľaniu dát sa teda zdá byť (ne)dôvera — či už v to, že výsledky skúmaní budú využíté nesprávne, alebo to, že sa výsledkom skúmania iných vedcov nedá dôverovať. [5] Poznanie NIH efektu a jeho vplyvu je veľmi dôležité pri porozumení toho, prečo určité skupiny ľudí majú odmietavý postoj k novým informáciám. Ak chceme zamedziť tejto nedôvere, je potrebné dávať dôraz na medzispoločenskú kooperáciu — tak, aby myšlienky pracovníci nedelili na “náš nápad“ a “ich nápad“, ale aby brali externé podnety za niečo bežné a normálne. [6] Na záver Samozrejme, nedôvera v externé myšlienky nie je v každom prípade negatívna. Pri vyhodnocovaní cudzích (a svojich) nápadov je vždy dôležité racionálne si vyhodnotiť kritériá, na ktorých nám záleží. Ak sa firma dobrovoľne vyhýba určitej inovácii v jej odbore, neznamená to že jej manažéri sú zaseknutí v interných myšlienkach. Úlohu zohrávajú aj finančné, personálne, časové a iné možnosti. Odmietnutie inovácie by malo byť založené na racionálnych, neosobných dôvodoch a dôslednej analýze silných a slabých stránok. Osobne si ale myslím, že pri rozhodovaní vždy bude hrať významnú rolu aj intuícia samotného výskumníka, manažéra či iného rozhodujúceho človeka. Hoci intuícia podlieha NIH efektu, je taktiež založená na predchádzajúcich skúsenostiach a nevedomých myšlienkových pochodoch. Na záver ešte tip od Seana Kehenana na to, ako rozoznať kedy vy alebo ľudia okolo vás podliehajú NIH efektu: keď ste v skupine ktorá sa rozhoduje medzi interným a externým nápadom, požiadajte každého z nich, nech vysvetlí v čom vidia hodnotu interného nápadu. Je to objektívna kvalita, reflektovanie vlastných hodnôt alebo fakt, že s nápadom prišli oni? Ak je to tretia možnosť, vaša skupina podľahla NIH efektu. [7] [1] Kaijser, Arne. ‘Bell, Gray and the Invention of the Telephone’. Ericsson.com, 30 August 2016. https://www.ericsson.com/en/about-us/history/communication/early-developments/bell-gray-and-the-invention-of-the-telephone. [2] Mui, Chunka. ‘How Kodak Failed’. Forbes, 18 January 2012. https://www.forbes.com/sites/chunkamui/2012/01/18/how-kodak-failed/. [3] Piller, Frank, and David Antons. ‘Opening the Black Box of “Not Invented Here”: Attitudes, Decision Biases, and Behavioral Consequences’. Academy of Management Executive 29 (1 May 2015): 193–217. https://doi.org/10.5465/amp.2013.0091. [4] Grosse Kathoefer, David, and Jens Leker. ‘Knowledge Transfer in Academia: An Exploratory Study on the Not-Invented-Here Syndrome’. The Journal of Technology Transfer 37, no. 5 (1 October 2012): 658–75. https://doi.org/10.1007/s10961-010-9204-5. [5] Dillo, Ingrid. ‘Not Invented Here: Reuse in the Research Data World’. Online presented at the Symposium Digital Preservation, Koninklijke Bibliotheek, 5 February 2020. https://zenodo.org/record/3666655#.YG9j8egza70. [6] Pop, Oana-Maria. ‘Does Your Organization Have the Not Invented Here Syndrome?’ Hype Innovation, 26 March 2015. https://blog.hypeinnovation.com/the-not-invented-here-syndrome. [7] Kenehan, Seán. ‘Not Invented Here Syndrome Explained’. Learnosity, 11 December 2019. https://learnosity.com/not-invented-here-syndrome-explained/. [8] Hřebejk, Jan. Pelíšky. Komédia/Dráma, 1999. Not Invented Here efekt was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Kognitivní zkreslení: in-group favoritism

Zdroj: https://pixabay.com/vectors/association-community-group-meeting-152746/Předstvení konceptu In-group favoritism (také in-group bias, in-group preference, in-group love) je typ kognitivního zkreslení, jehož základem je nahlížení na skupinu, se kterou se člověk ztotožňuje, tzv. vztažnou skupinu (in-group), ve více pozitivním světle než na lidi mimo ni, tzv. nevztažnou skupinu (out-group) [1]. Toto zkreslení bylo poprvé popsáno v roce 1970 [2] a za posledních 50 let studie prokázaly jeho přítomnost v mnoha oblastech našeho chování. Bylo například zjištěno, že in-group favoritism ovlivňuje distribuci zdrojů [2], paměť (lidé si lépe pamatují události spojené se vztažnou skupinou [3], tváře členů vztažné skupiny [4] a také informace zprostředkované členy vztažné skupiny [5]) nebo zpracování jazyka [6]. In-group favoritism byl prokázán i ve studiích, ve kterých se skupiny formovaly na základě neutrálních, předem neznámých prvků (např. barev nebo geometrických tvarů), takže se nejedná pouze o preferenci známých vlastností [7]. Jinými slovy, preference pro vztažnou skupinu není nutně podmíněna sdílenými vlastnostmi, na které jsou jedinci ze svého prostředí zvyklí, jako je např. barva pleti, jazyk, státní příslušnost, socioekonomický status atd. Kritické zhodnocení konceptu To, že člověk ve svém chování upřednostňuje vztažnou skupinu, nutně neznamená, že jeho chování je motivováno pouze pozitivním nastavením k jejím členům — může být taktéž motivováno negativním nastavením k nevztažné skupině [8]. Buttelmann a Bohm [8] zkoumali motivaci k preferenci vztažné skupiny u dětí (6 a 8letých) pomocí speciálně navržené počítačové hry: děti byly náhodně rozděleny do dvou skupin a každá z nich měla přiřazenou barvu (zelená x žlutá). Následně se dětem na obrazovce počítače zobrazovaly objekty, které účastníci mohli buď přiřadit zelené nebo žluté skupině, nebo přesunout do neutrálního koše, který nepatřil ani jedné skupině. Ukázalo se, že zatímco mladší děti (6leté) jednaly hlavně na základě pozitivního nastavení ke vztažné skupině, u starších dětí (8letých) se ve větší míře projevovalo i negativní nastavení k nevztažné skupině (např. přiřazení pavouka, rozbitého skla nebo plesnivého jídla nevztažné skupině místo přesunutí těchto nežádoucích objektů do neutrálního koše)[8]. Výzkumy s dospělými účastníky ukazují, že u dospívajících a dospělých lidí vysoce převažuje altruistické nastavení ke vztažné skupině nad snahou poškodit nevztažnou skupinu — např. Halevy et al. ve své studii [9] dali účastníkům na výběr mezi možností, která pomáhá vztažné skupině, a možností, která pomáhá vztažné skupině a zároveň poškozuje nevztažnou skupinu. Účastníci téměř vždy zvolili první variantu [9]. Motivace pro preferenci vztažné skupiny se proto pravděpodobně vyvíjí a mění s věkem a nemůžeme automaticky předpokládat, že se vždy jedná o in-group favoritism — může se taktéž jednat o dispreferenci nevztažné skupiny (out-group hate) nebo kombinaci obou. Je třeba si také uvědomit, že in-group favoritism není rigidní vlastnost, která je aplikována ve všech kontextech ve stejné míře. Schuhmacher a Kartner [10] například zkoumali, jak se děti (4–6leté) rozhodují v situaci, kdy členství ve skupině soupeří z informací o morálním chování. Předchozí studie ukázaly, že děti vnímají morální konformitu jako velmi důležitý faktor při posuzování ostatních [11]. Jednoduše řečeno, děti preferují lidi, kteří se chovají v souladu s morálními pravidly společnosti. Schuhmacher a Kartner [10] proto vystavili děti různým kombinacím členství ve skupině a morálního chování — člen vztažné skupiny se choval nemorálně, nebo naopak člen nevztažné skupiny se choval morálně. Ukázalo se, že zatímco mladší děti (4leté) se rozhodují primárně na základě informací o morálním chování jedince, a informace o členství ve skupině je upozaděná, starší dětí (6leté) kladou větší důraz na členství ve skupině. Ani tyto závěry však nelze aplikovat stejně ve všech kontextech — jiné výzkumy [12] ukazují, že zatímco morální chování jedince je pro předškolní děti důležitým faktorem při rozhodování o sdílení zdrojů, jejich rozhodnutí o tom, od koho se budou učit, se opírá pouze o členství ve skupině. Je proto nutné si uvědomit, že in-group favoritism je flexibilní fenomén, který interaguje s dalšími faktory a chová se v různých kontextech různě. V neposlední řadě je důležité zmínit, že v některých kontextech lze pozorovat i opačný fenomén, a to out-group preference. Zejména u skupin s nižším sociálním statusem se projevuje preference pro nevztažnou skupinu, která je společností vnímána jako více žádoucí/hodnotná [13]. Out-group favoritism můžeme také pozorovat v souvislosti s genderem: ačkoliv ženy obecně vykazují in-group favoritism vůči ostatním ženám, jejich postoj se mění, když se jedná o vedoucí pozice — v tomto případě ženy vykazují out-group favoritism vůči mužům [14]. Jinými slovy, ačkoliv ženy běžně ve svém chování preferují ostatní ženy, když se jedná o obsazení vedoucích pozic, preferují muže. In-group favoritism proto není univerzální — nelze předpokládat, že se projeví ve všech kontextech. Shrnutí dosavadních zajímavých výzkumů Mezi zajímavé výzkumy, kromě již výše popsaných, lze zařadit například studii Iacozza et al. [6], ve které se ukázalo, že míra in-group favoritismu jedince negativně koreluje s mírou detailu, který si člověk zapamatuje o členech nevztažné skupiny. Autoři této studie zkoumali in-group favoritism z psycholingvistického hlediska a zjistili, že dlouho přijímaný model reprezentace slov v mentálním lexikonu, který předpokládá, že stejná informace bude zapamatována ve stejné míře, nezávisle na tom, kdo ji subjektu zprostředkuje, není přesný [6]. Naopak, autoři studie poukazují na to, že ukládání slov do mentálního lexikonu závisí také na identitě mluvící osoby a míře in-group favoritismu subjektu. To znamená, že in-group favoritism zasahuje i do toho, jak zpracováváme jazyk. Další zajímavý výzkum se zaměřil na míru in-group favoritismu v článcích na Wikipedii. Autoři studie [1] vycházeli z Linguistic Intergroup Bias Model [15], podle kterého pozitivní chování členů vztažné skupiny je často popisováno více abstraktním jazykem než stejné chování nevztažné skupiny. Opačná tendence je pozorována u negativního chování. Maass et al. [15] tento jev vysvětlují tím, že více abstraktní jazyk sděluje méně o situačním kontextu a nižší míra specifikace zajišťuje, že je složitější dané tvrzení vyvrátit. Álvarez et al. [1] zkoumali, jestli podle Linguistic Intergroup Bias Model vykazují in-group favoritism články na Wikipedii. Pro svoji studii vybrali anglické a španělské verze článků o konfliktech, kterých se účastnily španělsky a anglicky mluvící skupiny lidí. Autoři studie zjistili, že i když se na tvorbě článku podílelo široké spektrum přispěvatelů z různých zemí, většina z nichž neměla žádnou souvislost (kromě jazyka) s konfliktem popisovaným v daném příspěvku, použitý jazyk přesto vykazoval určitou míru in-group favoritismu [1]. To znamená, že i pouhá příslušnost ke skupině hovořící určitým jazykem může vést k in-group favoritismu, přestože většina členů této skupiny nesdílí žádné další sjednocující vlastnosti relevantní v dané oblasti. Možnosti využití in-group favoritismu pro oblast informačního chování Vliv in-group favoritismu na informační chování můžeme pozorovat v několika rovinách: * Zaprvé, in-group favoritism může ovlivnit jak vyhledávání informací, tak míru zapamatování informací na základě statusu členství v určité skupině. Jak bylo popsáno výše, mladší děti se u výběru lidí, od kterých se budou učit, řídí hlavně informací o členství ve vztažné skupině [12]. Taktéž paměť je ovlivněná in-group favoritismem [4] [5]. Vliv tohoto kognitivního zkreslení v oblasti vyhledávání a zpracování informací je proto značný. * In-group favoritism může také ovlivnit naše chování při sdílení informací. Jak se ukázalo v několika výše popsaných výzkumech [9] [8], je pravděpodobnější, že hodnotné zdroje, tedy i informace, budeme sdílet se vztažnou než s nevztažnou skupinou. Naopak v kontextech, kde se projevuje kromě in-group favoritismu i out-group hate, může docházet k tomu, že ve snaze poškodit nevztažnou skupinu budeme sdílet zdroje, které mají zápornou hodnotu [8]. * Zatřetí, in-group favoritism podle výše zmíněného výzkumu [6]ovlivňuje způsob, jakým ukládáme slova do mentálního lexikonu. Ve jiné studií se [16] ukázalo, že děti si lépe zapamatovaly informace, které slyšely od rodilého mluvčího, než informace, které jim zprostředkoval nerodilý mluvčí jejich mateřského jazyka. Navíc Álvarez et al. [1] potvrdili přítomnost in-group favoritismu v jazyce článků na Wikipedii, které byly hodnoceny jako obsahově nezaujaté. In-group favoritism může proto ovlivnit informační chování i prostřednictvím vnímaného a použitého jazyka, který je nedílnou součástí nespočtu činností a kognitivních procesů. Je ale nutné podotknout, že to, že naše informační chování je ovlivněno nějakým kognitivním zkreslením, nutně neznamená, že je tento vliv negativní. Primární motivací pro in-group favoritism je pomoc vztažné skupině spíše než poškození nevztažné skupiny [9]. Můžeme se proto domnívat, že v oblasti informačního chování in-group favoritism podporuje sdílení hodnotných informací v rámci vztažné skupiny (i když je otázkou, jakými principy by se sdílení informací řídilo, kdyby byl in-group favoritism zcela eliminován, a jestli by ve srovnání s tímto “neutrálním” scénářem byl in-group favoritism přínosný). Pro komplexní pochopení in-group favoritismu a jeho vlivu na informační chování je také potřeba zaměřit se na jeho interakci s ostatními kognitivními zkresleními a dalšími aspekty skupinového chování. Jak již bylo zmíněno, in-group favoritism je velmi flexibilní a do velké míry závislý na kontextu — je proto pravděpodobné, že existuje spousta faktorů, které ovlivňují jeho chování a intenzitu. Zdroje: [1] G. Álvarez, A. Oeberst, U. Cress, and L. Ferrari, “Linguistic evidence of in-group bias in English and Spanish Wikipedia articles about international conflicts,” Discourse, Context and Media, vol. 35, Jun. 2020, doi: 10.1016/j.dcm.2020.100391. [2] H. Tajfel, “Experiments in Intergroup Discrimination,” vol. 223, no. 5, pp. 96–103, 1970, doi: 10.2307/24927662. [3] C. A. Meissner and J. C. Brigham, “Thirty Years of Investigating the Own-Race Bias in Memory for Faces: A Meta-Analytic Review,” Psychology, Public Policy, and Law, vol. 7, no. 1. American Psychological Association Inc., pp. 3–35, 2001, doi: 10.1037/1076–8971.7.1.3. [4] J. P. Wilson and K. Hugenberg, “When under threat, we all look the same: Distinctiveness threat induces ingroup homogeneity in face memory,” Journal of Experimental Social Psychology, vol. 46, no. 6, pp. 1004–1010, Nov. 2010, doi: 10.1016/j.jesp.2010.07.005. [5] D. E. S. Frable and S. Lipsitz Bern, “If You Are Gender Schematic, All Members of the Opposite Sex Look Alike,” 1985. [6] S. Iacozza, A. S. Meyer, and S. Lev-Ari, “How In-Group Bias Influences the Level of Detail of Speaker-Specific Information Encoded in Novel Lexical Representations,” Journal of Experimental Psychology: Learning Memory and Cognition, 2019, doi: 10.1037/xlm0000765. [7] Z. Z. Moradi, J. Sui, M. Hewstone, and G. W. Humphreys, “In-group relevance facilitates learning across existing and new associations,” European Journal of Social Psychology, vol. 47, no. 6, pp. 763–774, Oct. 2017, doi: 10.1002/ejsp.2257. [8] D. Buttelmann and R. Böhm, “The Ontogeny of the Motivation That Underlies In-Group Bias,” Psychological Science, vol. 25, no. 4, pp. 921–927, 2014, doi: 10.1177/0956797613516802. [9] N. Halevy, G. Bornstein, and L. Sagiv, “A New Game Paradigm,” 2008. [10] N. Schuhmacher and J. Kärtner, “Preschoolers prefer in-group to out-group members, but equally condemn their immoral acts,” Social Development, vol. 28, no. 4, pp. 1074–1094, Nov. 2019, doi: 10.1111/sode.12380. [11] D. Abrams, A. Rutland, J. M. Ferrell, and J. Pelletier, “Children’s judgments of disloyal and immoral peer behavior: Subjective group dynamics in minimal intergroup contexts,” Child Development, vol. 79, no. 2, pp. 444–461, Mar. 2008, doi: 10.1111/j.1467–8624.2007.01135.x. [12] C. Hetherington, C. Hendrickson, and M. Koenig, “Reducing an in-group bias in preschool children: The impact of moral behavior,” Developmental Science, vol. 17, no. 6, pp. 1042–1049, Nov. 2014, doi: 10.1111/desc.12192. [13] N. Dasgupta, “Implicit Ingroup Favoritism, Outgroup Favoritism, and Their Behavioral Manifestations,” 2004. [14] L. A. Rudman and S. E. Kilianski, “Implicit and Explicit Attitudes Toward Female Authority,” 2000. [15] A. Maass, D. Salvi, and L. Arcuri, “Language Use in Intergroup Contexts: The Linguistic Intergroup Bias,” 1989. [16] K. D. Kinzler, K. H. Corriveau, and P. L. Harris, “Children’s selective trust in native-accented speakers,” Developmental Science, vol. 14, no. 1, pp. 106–111, Jan. 2011, doi: 10.1111/j.1467–7687.2010.00965.x. Kognitivní zkreslení: in-group favoritism was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Teorie kulturních dimenzí podle Geerta Hofstedeho

Člověk je tvor společenský, tím pádem je každý z nás součástí širší společnosti a kultury. Není žádný pochyb o tom, že prostředí, ve kterém žijeme, nás může do velké míry ovlivnit a formovat naši osobnost. Abychom se více dozvěděli o vlivu kultury na naše každodenní životy, tak si v článku podrobněji představíme Teorii kulturních dimenzí, se kterou přišel nizozemský vědec Geert Hofstede. Obr. 1 — grafické znázornění Hofstedeho kulturních dimenzíPředstavení teorie kulturních dimenzí Jako první se teorií kultury začali systematičtěji zabývat psycholog Daniel Levinson a sociolog Alex Inkeles v roce 1954. Ti na základě studia literatury o kulturní antropologii rozpoznali základní problémy, které se vyskytují v každé kulturní společnosti: vztah k autoritě, sebepojetí jedince (vztah jednotlivce ke společnosti, vnímání maskulinity a feminity) a způsoby zacházení s konflikty.[1] V druhé polovině 60. let byl holandský vědec Geert Hofstede americkou mezinárodní společností IBM pověřen k provedení výzkumu, který byl zaměřený na zaměstnance pracující v několika desítkách poboček této organizace po celém světě. Jako nejvhodnější metoda pro sběr dat bylo určeno dotazníkové šetření. Tyto dotazníky se zaměřovaly na nejrůznější aspekty chování lidí v prostředí velké nadnárodní korporace a jejich ochotu spolupracovat s ostatními zaměstnanci.[2] Tento průzkum byl realizován v letech 1967–1973 a Hofstede v něm potvrdil hypotézu, se kterou předtím přišli Inkeles a Levinson. Na základě výzkumu určil čtyři dimenze kultury, které jsou měřitelné ve vztahu k jiným kulturám. Za čtyři hlavní dimenze považoval: * Vzdálenost k moci * Kolektivismus vs. individualismus * Maskulinita vs. feminita * Vyhýbání se nejistotě Jak pokračovaly další výzkumy v této oblasti, tak byly později přidány ještě další dvě dimenze:[3] * Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace * Požitkářství vs. zdrženlivost Dimenze vzdálenosti k moci — (Power distance, PDI) V kulturách s velkou mocenskou vzdáleností, jsou charakteristické pevně nastavené hranice mezi sociálními vrstvami a nerovnosti považovány za přirozené a tato společnost uznává privilegia vybraným skupinám. Předpokládá se, že elita užije svoji moc ke rozšíření svého bohatství. Jejich postavení je posilováno symbolickým chováním, které pomáhá, aby působili co nejmocnějším dojmem a jejich hlavní zdroje moci představují loajální rodinní příslušníci a přátelé, osobní charisma či schopnost dát ukázat navenek sílu. Mocenský systém lze změnit pouze pomocí revoluce. I když revoluce proběhne úspěšně, tak nedojde ke změně mocenského systému. Nová elita totiž začne časem opakovat chování svých předchůdců, v čemž jsou podporováni převažujícími hodnotami, které jsou silně spjaty s nerovností. V kulturách s nízkou mocenskou vzdáleností je naopak kladen důraz na rovnost. Politická moc je zde založená více na praktické ohledy než na tradice. V těchto společnostech převažuje názor o nutnosti oddělení politiky a náboženství a užití moci musí být podřízeno právním zákonům. Nerovnost je v zásadě považována za nežádoucí, a i když je nevyhnutelná, tak by měla být politickými prostředky minimalizována. Zákon musí zaručovat každému stejná práva na bez ohledu na jeho postavení. Většina zemí zařazených do této kategorie jsou poměrně bohaté se silnou střední třídou a příjmy bývají méně nerovnoměrně rozděleny než v zemích s velkou vzdáleností moci. Mocenský systém se zde mění postupným vývojem společnosti, aniž by musela proběhnout násilná revoluce. Hofstede dimenzi vzdálenosti moci definuje jako „rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně“. Z výzkumu zaměstnanců IBM, kteří zastávali stejné pozice, ale pocházeli z různých zemí, umožnil každé ze zkoumaných zemí přiřadil tzv. Index vzdálenosti moci (PDI). Tabulka hodnot PDI ukázala, že rozdíly mezi povoláními byly největší v zemích s nejnižšími hodnotami PDI a poměrně malé v zemích s vysokými hodnotami PDI. Není bez zajímavosti, že méně vzdělaní zaměstnanci v povoláních s nízkým statutem v západních zemích zastávají více konzervativní a autoritářské názory než jejich spoluobčané v zaměstnáních s vyšším statutem. Tato skutečnost byla již objevena a popsána několika sociology. Tyto autoritářské hodnoty se neprojevují jen na pracovišti, ale také v domácnostech těchto lidí, například tím, že rodiče pocházející z nižší třídy vyžadují od svých dětí více poslušnosti než rodiče ze střední třídy.[1] Dimenze individualismu a kolektivismu — (Individualism vs collectivism, IND) Převážná část lidstva ve světě žije ve společnostech, ve kterých zájem skupiny převazuje nad zájmem jednotlivce. Tyto společnosti se nazývají kolektivistické. Ve většině kolektivistických společností tvoří rodinu skupina lidí žijící v těsném společenství. Rodinu tak netvoří pouze rodiče a jejich děti, ale i širší příbuzenstvo či jiní spolubydlící. Když se pak dítě vyrůstávajíc v tomto prostředí stane dospělým, naučí se o sobě přemýšlet jako o části skupiny. Nevnímá sám sebe jako samostatnou jednotku. Takové životní smýšlení nevzniká na základě volby, ale je dáno přirozeně. Menší část lidí zase žijí ve společnostech, v nichž zájem jednotlivce převládá nad zájmy skupiny a nazývají se tak individualistické. Tyto společnosti bývají tvořeny z nukleárních rodin — rodiče a jejich děti. Další příbuzní se vyskytují zřídka a nemají na chod nukleární rodiny velký vliv. Děti z takových rodin se, jak vyrůstají, brzy naučí myslet o sobě jako o samostatném individuu. Cílem výchovy dítěte je naučit ho samostatnosti a očekává se, že jakmile bude samostatné, tak rodiče opustí. Není neobvyklé, že dítě po opuštění domova omezí styky s rodiči na minimum. Když byly v rámci výzkumu zkoumány pracovní síly mezi zaměstnanci IBM, tak z nich vyplynulo, že lidé ze zemí s více individualistickou společností preferovali mít práci, která jim ponechá dostatek volného času na jejich osobní život. Zároveň si přáli mít v práci velkou míru volnosti a aby pro ně byla výzvou a osobním naplněním. Na druhé straně pro zaměstnance pocházející ze zemí s kolektivistickou strukturou společnosti bylo důležité mít možnost se učit a rozvíjet své dovednosti, mít kolem sebe přívětivé pracovní prostředí a plně uplatnit své schopnosti. Hofstede definuje individualismus jako „stupeň samostatnosti ve společnosti“. Vyjadřuje, v jaké míře lidé jednají jako jednotlivci. V opačném případě jde o kolektivismus, kdy jednotlivci jednají převážně jako členové sociálních skupin a přemýšlejí o sobě více jako o skupině než jako jednotlivci. Individualismus se vyznačuje volnými svazky mezi jedinci a lidé upřednostňují ve svém zaměstnání osobní nezávislost a naplnění než loajalitu k nadřízenému. Na druhé straně pro zaměstnance pocházející ze zemí s kolektivistickou strukturou společnosti bylo důležitější mít možnost se učit a rozvíjet své dovednosti, mít kolem sebe přívětivé pracovní prostředí a plně uplatnit své schopnosti.[2] Dimenze maskulinity versus feminity — (masculinity versus femininity, MAS) Třetí dimenze souvisí s tím, zda v dané společnosti převažuje vliv hodnot spojených s mužským, či ženským pohlavím. Které chování a činnosti je považováno za „maskulinní“ či „femininní“ se liší nejen v tradičních, ale i v moderních společnostech. Tyto rodové role jsou pevnou součástí každé společnosti. Na základě Hofstedeho výzkumu bylo určeno skóre indexu maskulinity (MAS) pro všechny zastoupené země. Zeměmi, které v rámci indexu MAS skórovaly nejblíže femininnímu pólu, byly Švédsko, Norsko, Holandsko a Dánsko. Naopak nejblíže k maskulinnímu pólu se nacházely některé země latinskoamerické (Venezuela, Mexiko, Kolumbie, Ekvádor) a asijské (Japonsko, Čína, Filipíny). Maskulinně orientované společnosti mají tendenci více prosazovat agresivní a ambiciózní přístup, naproti tomu femininní společnosti jsou spíše umírněnější a snaží se o nalezení vhodného kompromisu. Hofstede určil několik hlavních odlišností, jimiž se vyznačují maskulinní společnosti od femininních. Mezi ně lze zahrnout potřeba být asertivní a ambiciózní jako podmínka úspěchu, upřednostnění zaměstnání nad rodinou, vzhlížení k silným vůdcům a jasně vymezené genderových rolí ve společnosti.[4] Dimenze vyhýbání se nejistotě — (uncertainty avoidance, UAI) Podle Hofstedeho je tato dimenze jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“. Byla vymezena na základě otázek, který se týkaly pracovního stresu, postojů k dodržování předpisů a zájmu setrvání v pracovní organizaci po dlouhou dobu a jejich odpovědi u respondentů ukazovaly úroveň úzkosti ve vztahu k nejisté budoucnosti. Pocity nejistoty nejsou jen osobní, ale mohou být i sdíleny s jinými členy téže společnosti. Stejně jako hodnoty popsané v předchozích třech dimenzích, jsou pocity nejistoty získané a naučené. Tyto pocity a způsoby patří ke kulturnímu dědictví společností a jsou přenášeny a upevňovány základními institucemi (rodina, škola, stát). Nacházejí svůj obraz v hodnotách, které kolektivně vyznávají členové dané společnosti. Jejich kořeny nejsou racionální, ale jsou důsledkem společenských vzorců chování. Krajní nejednoznačnost vytváří v lidech úzkost, tak si každá společnost vytvořila způsoby, jak ji zmírnit. Tyto způsoby patří do oblasti techniky, práva a náboženství. Technika lidem pomáhá vyhnout se nejistotám zapříčiněnými přírodou. Právo a zákony se pokoušejí omezit nejistoty v chování druhých lidí. Náboženství je způsob nacházení vztahu k nadpřirozeným silám, o nichž se předpokládá, že určují budoucnost člověka a pomáhá přijmout nejistoty, kterým se jedinec nemůže ubránit. Výsledný index vyhýbání se nejistotě (UAI) měl také vliv na politické postoje a občanskou angažovanost ve zkoumaných zemích. Občané ve státech se silným vyhýbáním nejistotě se méně zajímali o politiku a projevovali menší důvěru politikům a vládním úředníkům své země. Naopak občané ze zemí se slabým vyhýbáním nejistotě se častěji podílejí na činnosti dobrovolných sdružení nebo na činnostech, které jejich společnosti prospívají.[1] Dimenze dlouhodobé versus krátkodobé orientace — (long-term versus short-term orientation, LTO) Pátá dimenze byla přidána později. Objevil ji sociální psycholog Michael Harris Bond, který žil dlouho v Asii, když srovnával hodnotové orientace obyvatel evropských zemi a Číny. Zároveň zjistil, že dimenze vyhýbání se nejistotě, není zejména pro čínské prostředí příliš důležitá. Bond nově objevenou dimenzi původně označil za konfuciánský dynamismus, ale Hofstede ji přejmenoval na dlouhodobou a krátkodobou orientaci, aby zněla univerzálněji a nevyvolávala dojem, že se vztahuje pouze na kultury ovlivněné konfucianismem. Tato dimenze je zaměřena na schopnosti plánovat vzdálenou budoucnost. Znaky dlouhodobé orientace je například cílení na budoucí výsledky, dlouhodobé investice, v případě krátkodobé orientace lze hovořit o preferenci okamžitých výsledků a plnění závazků. Dlouhodobě orientované společnosti se dle Hofstedeho vyznačují očekáváním nejdůležitějších událostí v budoucnu, přizpůsobením člověka okolnostem, posuzováním špatného a dobrého dle aktuální situace, snahou učit se od ostatních, vytrvalostí či soutěživostí studentů i zaměstnanců. Na vrcholu indexu dimenze dlouhodobé a krátkodobé orientace (LTO) jednoznačně dominují východoasijské země — Čína, Hongkong, Tchaj-wan, Japonsko, Jižní Korea a Vietnam jako země s dlouhodobou orientací. Evropské země zaujímají pozice ve středu tabulky a anglicky mluvící země skórují na straně krátkodobé orientace.[2] Dimenze požitkářství versus zdrženlivost — (indulgence versus restraint, IND) Poslední a zároveň nejnovější dimenzi kultury Hofstede přidal do teorie až v roce 2010 ve spolupráci s bulharským lingvistou Michaelem Minkovem. Vychází také z dotazníkových šetření a částečně navazuje na předchozí, pátou dimenzi. Z výzkumu vyplynulo, že dlouhodobě orientované společnosti jsou spíše zdrženlivé a krátkodobě orientované kultury více požitkářské. Požitkářství souvisí se svobodným uspokojováním vlastních potřeb a tužeb jedinců užívat si života. Naproti tomu zdrženlivost se pojí s potíráním individuálních tužeb a potřeb jedinců prostřednictvím velmi přísných sociálních norem. K rysům, jenž můžeme zařadit do zdrženlivé kultury, patří například: nižší počet lidí cítící se šťastně, menšího počtu šťastných lidí, vnímání vlastní bezmocnosti, nižší význam volného času, tendence vzdělané populace plánovat rodičovství, menší podíl sportovních aktivit či vyšší počet policistů v populaci. Obecně zdrženlivější jsou kultury v Asii, muslimské země či státy východní Evropy, naproti tomu požitkářské společnosti můžeme naleznout v Severní a Jižní Americe, západní Evropě a vybraných státech subsaharské Afriky.[3] Výzkumy pracující s teorií kulturních dimenzí * Revisiting Hofstede’s Dimensions: Examining the Cultural Convergence of the United Stated and Japan Tento výzkum byl veřejně publikován v roce 2012 a pracovali na něm vědci z University of West Georgia. Studie se věnuje kulturní konvergenci mezi Japonskem a USA. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaký vliv měly společenské změny v posledních desetiletích na mezinárodní vztahy mezi těmito zeměmi a jak velké kulturní změny v nich proběhly. Výsledky studie ukázali konvergenci mezi oběma zeměmi ve vyšší míře, než výzkumníci čekali. Zjistilo se, že zatímco USA byla v době původního výzkumu více individuální, femininní s nižší vzdáleností k moci, v průběhu posledních let se poměr mezi zeměmi obrátil a nyní je v této pozici Japonsko. V dimenzi dlouhodobé orientace byla taktéž zaregistrována konvergence. Výzkum tedy ukázal, že s rostoucí globalizací se nutně zvyšuje i vzájemný vliv různých zemí.[5] * An exploratory study of Hofstede’s cross-cultural dimensions in construction projects V rámci tohoto výzkumu z roku 2002 byla teorie kulturních dimenzí použita na vzájemnou komparaci dvou zemí, v tomto případě autoři studie Low Sui Pheng a Shi Yuquan porovnávali kulturní dimenze Číny a Singapuru. Primárními důvody ke vzniku této studie těchto zemí byly ekonomické a pracovní aspekty, kdy pochopení obou kultur představuje do budoucna lepší porozumění a spolupráci. Ignorace kulturních rozdílů by mohlo znamenat pro obchodním odvětví finančně nevýhodné. Singapurská stavební firma si tyto fakta dobře uvědomila a provedla tento výzkum zaměřený na Čínu, která představuje lukrativní stát s širokým spektrem nabídek. Cílem studie je tedy zefektivnění vzájemné komunikace a získání lepší pozici na trhu. Z výsledných dotazníků se vypočítaly kulturní modely a tím byly zjištěny i požadované hodnoty. Získané informace ukázaly rozdíly ve vedení společností v Číně oproti Singapuru. Celá tato práce především poskytuje dobrého průvodce pro manažery k analýze kulturních dimenzí v kontextu stavebních projektů.[6] Kritika teorie kulturních dimenzí Žádná teorie není v praxi dokonalá a ani Hofstedeho teorie kulturních dimenzí neušla kritice. K největším kritikům této teorie patří britský vědec Brendan McSweeney. McSweeney zmiňuje, že Hofstedeho pojetí teorie je příliš generalistické. Podle jeho názoru není možné z tak malého vzorku respondentů pracujících v jedné lokalitě vytvářet závěry chování celé společnosti. Podle McSweeneyho není výzkum národně reprezentativní a Hofstede automaticky předpokládá automatické sdílení společné národní kultury.[7] Využití teorie v informačním chování Ačkoliv teorie kulturních dimenzí spadá spíše do oblasti sociologie, tak i zde můžeme najít souvislost s informačním chováním. Tato teorie nám může posloužit jako dobrá pomůcka při zkoumání informačního chování jedinců. Podobné dotazníkové šetření můžeme dobře využít v každé instituci, ať už je veřejná či soukromá. Není nutné ji aplikovat pouze na jednotlivé národy, ale můžeme ji vyzkoušet i v menším měřítku a zhodnotit tak své zaměstnance či klienty. Použitá literatura: [1] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE: Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. [2] HOFSTEDE, Geert: Culture’s Consequences: International Differences in Work-Related Values. Cross Cultural Research and Methodology Series. 1984. [3] HOFSTEDE, Geert, HOFSTEDE Gert a Michael MINKOV: Cultures and Organizations: Software for the Mind. McGraw Hill. 2010. [4] Geert Hofstede and associates: Masculinity and Femininity: The Taboo Dimension of National Cultures. Thousand Oaks CA: Sage Publications, 1998. [5] BERGIEL, Erich B., Blaise J. BERGIEL a John W. UPSON: Revisiting Hofstede’s Dimensions: Examining the Cultural Convergence of the United States and Japan. American Journal of Management. 2012, Vol. 12, No. 1, pp. 69–79. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/284043384_Revisiting_Hofstede's_Dimensions_Examining_the_Cultural_Convergence_of_the_United_States_and_Japan [6] PHENG, Low Sui, YUQUAN Shi. An exploratory study of Hofstede’s cross-cultural dimensions in construction projects. Management Decision. 2002, Vol. 40, №1, pp. 7–16, ISSN 0025–1747. Dostupné z: http://dao.anhviet.free.fr/Doc/Du%20hoc%20Ba%20Lan/Cross%20Culture%20management/hofstede.pdf [7] MCSWEENEY, Brandon. Hofstede’s Model of National Cultural Differences and their Consequences: A Triumph of Faith — a Failure of Analysis. Human Relations [online]. 2002, vol. 55, no. 1, s. 89–118. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/247717730_Hofstede's_Model_of_National_Cultural_Differences_and_their_Consequences_A_Triumph_of_Faith_-_a_Failure_of_Analysis Teorie kulturních dimenzí podle Geerta Hofstedeho was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

…no a tu gorilu jste viděli?

Jak to, že si při sledování filmů většinou nevšimneme naprosto očividných blooperů? Proč si jen málokdy všimneme nějaké absurdní divnosti v pozadí fotky? A proč jsme tak snadno oklamatelní kouzelnickými triky? Může za to vnímavostní slepota. Photo by Mike Arney on UnsplashVnímavostní nebo také percepční slepota, anglicky inattentional blindness, patří do oblasti selektivního vnímání, které je jedním z předmětů studia kognitivní psychologie. Toto sousloví bylo poprvé použito poměrně nedávno, a to v devadesátých letech minulého století psychology Arienem Mackem a Irvinem Rockem, kteří tento koncept představili ve své stejnojmenné knize z roku 1998. Podobným fenoménem chybné lidské percepce prostředí spadajícím do stejné kategorie je change blindness, tedy slepota vůči nově nastalým změnám v nám dobře známém prostředí (Rensink, 2009), která může mít na náš život nemilý dopad — od uraženého partnera, když přehlédneme jeho nový účes, případně až k možnému uhoření, když si nevšimneme změny stanoviště požárního přístroje v domě, ve kterém dlouho žijeme. Je třeba říci, že tato „slepota“ není slepotou v pravém slova smyslu, tedy ztrátou vizuálního vjemu vlivem poškození zraku, nýbrž pouhým nárazem na hranice možností lidského vnímání a pozornosti, který čas od času zažije každý z nás. Pro svůj název by se také možná mohlo zdát, že se vnímavostní slepota týká pouze ušlých vizuálních vjemů, kterým se náš mozek rozhodl „nevěnovat pozornost“. Opak je ale pravdou, existuje již řada výzkumů, které dokazují, že vnímavostní slepota může postihovat stejně tak i auditivní vnímání (Dalton a Fraenkel, 2012) — v tomto kontextu je užíván termín inattentional deafness. Existují ale i studie, které se věnují případům jakési hmatové otupělosti srovnatelné s výše popsanou chybnou percepcí vizuální a auditivní (Murphy a Dalton, 2016). Nejčastěji je ale vnímána právě ve vztahu k vizuálnu. Koncept vnímavostní slepoty je veskrze prostý. Možnosti lidské pozornosti jsou velmi limitované. I když se teoreticky můžeme soustředit na více věcí naráz, schopnost soustředění se na cokoliv jiného mimo jednu zvolenou hlavní činnost při náročnějších úkonech rapidně klesá. A i oněch několik málo činností, u nichž se zdánlivě domníváme, že je vykonáváme naráz, mozek většinou stejně vyhodnocuje ve velmi rychlém sledu po kouscích za sebou, čehož si člověk většinou ani není vědom. Člověk má tedy většinou tendenci se intenzivně soustředit pouze na jeden aspekt komplexnější scenérie, pročež mu mohou unikat i naprosto očividné — nicméně neočekávané — věci, které se dějí okolo, na které se ale jedinec právě nekoncentruje, a to jak při příjmu statických vizuálních informací, tak při příjmu informací dynamického charakteru (Rensink, 2009). Celý koncept by se dal vlastně shrnout trefným úslovím: pro stromy nevidí les. Patrně nejznámější studií, která se tomuto psychologickému fenoménu věnovala, a na které je tato chybná kognitivní percepce nejlépe demonstrovatelná, je studie s názvem Gorillas in Our Midst: Sustained Inattentional Blindness for Dynamic Events (Simons a Chabris, 1999). Účastníci výzkumu byli požádáni o to, aby sledovali video, na němž si mezi sebou přihrává míč skupinka lidí, přičemž část z nich měla na sobě tričko černé barvy a přihrávala si navzájem s lidmi v černém, druhá část tričko bílé, která si rovněž přihrávala pouze s lidmi v tričku bílé barvy. Participanti měli konkrétně za úkol počítat, kolikrát si lidé v bílém tričku přihrají míč mezi sebou. Po skončeném pozorování účastníci výzkumníkům oznámili své počty a byli dotázáni, zda si v průběhu pozorování všimli něčeho neobvyklého. Jen půlka z nich si však v průběhu plnění tohoto zadaného úkolu povšimla, že mezi lidmi, kteří si přihrávají míč, pobíhá gorila a pěstmi se tluče v hruď. Ostatně, originální zadání testu, jež měli účastníci studie za úkol pozorovat, je zveřejněno na Youtube jedním z jejích autorů. Všimli byste si gorily? https://medium.com/media/2999c7dcdfb2e8c412cb784cc87a97e7/hrefVýše zmíněné příklady vnímavostní slepoty jsou vlastně celkem neškodné, možná úsměvné, je ale zřejmé, že vnímavostní slepota v praxi může mít až fatální následky, a to i při zcela běžných každodenních činnostech. Typickým příkladem, který někdy zažil snad každý, je nepozornost při řízení. Hovor se spolujezdcem, ladění rádia a především jakákoli manipulace s telefonem a obdobnými zařízeními, to všechno jsou činnosti, u kterých se často zdánlivě domníváme, že jsou relativně automatické a tudíž zvládnutelné v rámci multitaskingu. Právě tyto činnosti si na sebe ale v danou chvíli strhnou většinu naší pozornosti, která by však měla být plně věnována úplně jiné činnosti, tedy řízení. Řízení je totiž velice náročný proces pro naše kognitivní zdroje, mozek musí během krátkého času sledovat enormně velké množství informací a vyhodnocovat jejich důležitost, proto skutečně není radno jej okrádat o tolik potřebnou kapacitu řešením dalších úkonů. To potvrzuje i studie s názvem Allocating Attention to Detect Motorcycles: The Role of Inattentional Blindness (Pammer et al., 2017), která měla velmi podobné výsledky jako proslulý gorilí experiment — 48 % procent respondentů by si na silnici nevšimlo neočekávaných objektů, zejména však motorek. A to i při plné pozornosti. Jak již bylo zmíněno výše, nevýhodou konceptu vnímavostní slepoty a další práce s ním je to, že je poměrně těžké predikovat její výskyt, protože čas od času postihne prakticky každého z nás, bez ohledu na naše přirozené percepční schopnosti. Z realizovaných výzkumů je pouze patrné, že k podlehnutí vnímavostní slepotě jsou náchylnější starší lidé (Graham a Burke, 2011), naopak lidé s některými duševními poruchami nebo paradoxně i poruchami pozornosti, například s ADHD, jsou vůči tomuto fenoménu o něco imunnější, než zbytek testovaných bez diagnostikovaných poruch (Grossman et al., 2015). Vedle jednoduché smyslové percepce, jaká byla studována ve výše zmíněných experimentech, se samozřejmě vnímavostní slepota projevuje i ve složitějších formách informačního chování. Kolikrát se vám už stalo, že jste při vyhledávání informací přehlédli možná nedocenitelné zdroje jen proto, že jste měli jinou představu o tom, jak by vyhledávaná informace mohla vypadat? Jak často nechápeme obsah textu jen proto, že je v něm to, co se chceme dozvědět, vyjádřeno jinou formou, než bychom očekávali, nebo proto, že se příliš zaměříme na určitý aspekt? Kolikrát nám už někdo neporozuměl jen proto, že se v naší komunikaci soustředil na něco jiného než na to, co jsme mu chtěli sdělit? I na těchto příkladech je patrné, že vnímavostní slepota naši interakci s informacemi zásadně ovlivňuje na vícero úrovních a že bychom tento přirozený limit našich kognitivních schopností neměli ztrácet ze zřetele. Použité zdroje: DALTON, Polly a Nick FRAENKEL. Gorillas we have missed: Sustained inattentional deafness for dynamic events. Cognition [online]. 2012, 124(3), 367–372 [cit. 2021–04–01]. ISSN 00100277. Dostupné z: doi:10.1016/j.cognition.2012.05.012 GRAHAM, Elizabeth R. a Deborah M. BURKE. Aging increases inattentional blindness to the gorilla in our midst. Psychology and Aging [online]. 2011, 26(1), 162–166 [cit. 2021–04–09]. ISSN 1939–1498. Dostupné z: doi:10.1037/a0020647 GROSSMAN, Ephraim S., Yaakov S. G. HOFFMAN, Itai BERGER a Ari Z. ZIVOTOFSKY. Beating their chests: University students with ADHD demonstrate greater attentional abilities on an inattentional blindness paradigm. Neuropsychology [online]. 2015, 29(6), 882–887 [cit. 2021–04–02]. ISSN 1931–1559. Dostupné z: doi:10.1037/neu0000189 MURPHY, Sandra a Polly DALTON. Out of touch? Visual load induces inattentional numbness. Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance [online]. 2016, 42(6), 761–765 [cit. 2021–04–01]. ISSN 1939–1277. Dostupné z: doi:10.1037/xhp0000218 PAMMER, Kristen, Stephanie SABADAS a Stephanie LENTERN. Allocating Attention to Detect Motorcycles: The Role of Inattentional Blindness. Human Factors: The Journal of the Human Factors and Ergonomics Society [online]. 2017, 60(1), 5–19 [cit. 2021–04–03]. ISSN 0018–7208. Dostupné z: doi:10.1177/0018720817733901 RENSINK, R.A. Attention: Change Blindness and Inattentional Blindness. Encyclopedia of Consciousness [online]. Elsevier, 2009, 2009, s. 47–59 [cit. 2021–04–02]. ISBN 9780123738738. Dostupné z: doi:10.1016/B978–012373873–8.00006–2 Selective attention test. In: Youtube [online]. 10. 3. 2010 [cit. 2021–04–02] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo SIMONS, Daniel J. a Christopher F. CHABRIS. Gorillas in Our Midst: Sustained Inattentional Blindness for Dynamic Events. Perception [online]. 1999, 28(9), 1059–1074 [cit. 2021–04–01]. ISSN 0301–0066. Dostupné z: doi:10.1068/p281059 …no a tu gorilu jste viděli? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Vyhľadávanie informácií: Model interaktívnej spätnej väzby (SPINK)

From Unsplash by Roman KraftSystémy elektronického vyhľadávania informácií(IR -Information Retrieval) ľudia používajú už viac ako 50 rokov. Vyvinuli sa z experimentálnych systémov a dnes ich poznáme ako plnohodnotné webové vyhľadávače alebo digitálne knižnice. Výskum, ktorý sa snaží modelovať interakciu človeka s IR systémom pre všetky druhy správania, ktoré súvisí s (vyhľadávaním) informáciami, je historicky založený na nasledujúcich disciplínach: oblasť knihovných a informačných vied, kognitívnych vied, ľudský faktor a počítačová veda. Podľa Amandy Spink je výskum kognitívnych informácií(CIR), zameraný na interakciu IR systémov nedostatočný a konštatuje, že designéri webového vyhľadávania v akademickej sfére si uvedomujú, že tento výskum správania používateľov môže priniesť cenné poznatky o dizajne a informácie ohľadom hodnotenia týchto systémov.[1] Informačné správanie(IB -Information behaviour) od Information seeking behaviour(ISB) líši. ISB predstavuje jeden komponent informačného správania(IB) a môže obsahovať zložky ako napríklad charakteristika informácie, jej konkrétny kontext, formát, cieľovú skupinu a ďalšie premenné spojené s vnímanou užitočnosťou informácie alebo jej relevantnosťou pre používateľa a taktiež jeho(vyhľadávajúceho) charakteristiky ako je napríklad jeho/jej kognitívna úroveň.[2] Desaťročia výskumu vyhľadávania informácií pomohli k vytvoreniu interaktívnych modelov správania používateľov.[3] Interaktívne modely vyhľadávania informácií Spink a Knight[4] vytvorili sadu nasledujúcich modelov. Sú spoluzoskupené kvôli ich dôrazu na dynamickú interakciu medzi informačnou potrebou, používateľom a informačným prostredím. Interakcia bola pravdepodobne vždy implementovaná aj v predošlých(starších) modeloch , zatiaľ čo integračný vplyv na stratégie, procesy a výsledky vyhľadávania nebol vždy jednoznačný. Marchionini: Information Seeking in Electronic Environments Model Model ukotvený v teóriách sociálneho poznávania a osobného konštruktu. Bates: Berrypicking Model Oproti tradičným lineárnym modelom užšie predstavuje skutočné správanie používateľa, ktorý vyhľadáva informácie; najmä v tom, že zvyčajne začína jendnou témou, funkciou alebo odkazom a pohybuje sa rôznymi smermi, pracuje s rôznymi zdrojmi a novými informáciami, ktoré prinášajú nové nápady a pokyny a vracia sa k pôvodnému problému. Ingwersen: Cognitive IR Interaction Model Práca Ingwersena je zjednodušene syntéza väčšiny preskúmaných modelov. Modelácia systému je prenášaná do globálnej perspektívy, hovorí o tom, že všetky faktory, ktoré ovplyvňujú a interagujú s používateľom, by mali byť vzaté do úvahy pri IR výskume. Medzi ne patrí napríklad typ vyhľadávača, sprostredkovateľ informácie, IR systémy a texty.[5] Saracevic: Stratified Interactive IR Model Model je založený na predpoklade, že používatelia interagujú s IT systémom s cieľom využitia informácií spojené s poznaním a následnou situačnou aplikáciou. Ide o dialóg medzi dvoma účastníkmi — používateľom a počítačom prostredníctvom jeho rozhrania. Každé z nich má rozdielne úrovne/vrstvy a ich hlavným účelom je ovplyvniť kognitívny stav používateľa, aby mohol efektívne použiť danú aplikáciu. Saracevic si “požičal” koncepčný model z modelu interakcie človeka s počítačom(HCI). Taktiež poznamenal, že pochopenie dôvodu, prečo používateľ danú informáciu vyhľadával, bola dôležitou súčasťou rozlišovania faktorov, ktoré ovplyvňujú interakcie.[6] Spink: Search Process Model Spink: Search Process Model A. Spink uskutočnila empirický výskum zameraný na mapovanie typov a frekvencie interaktívnej spätnej väzby. Jeho cieľom bolo identifikovať úsudok používateľa, jeho vyhľadávacie stratégie a interaktívne spätné väzby v rámci vyhľadávacieho procesu. Medzi hlavné zamerania výskumu patrilo pochopenie úlohy spätnej väzby v súvislosti s interakciami. Predchádzajúce modely potvrdili existenciu spätnej väzby, najmä vo vzťahu — úsudok používateľa s relevantnosťou informácií a počtom výsledkov. Výskum konceptu interaktívnej spätnej väzby priniesli kybernetiku a teóriu systémov do oblasti informačnej vedy. Vyhľadávacie procesy zahŕňajú ľubovoľný počet cyklov, kde cykly sú definované ako procesy dokončené medzi každým vyhľadávacím príkazom. Výsledok výskumu identifikoval päť typov interaktívnej väzby[7]: · Content Relevance Feedback (CRF) Pozostáva z dotazu, za ktorým nasleduje jeden alebo viac relevantných rozhodnutí na základe zistených informácií a pomocou nich sa používateľ rozhoduje či upraviť svoju oblasť/termín vyhľadávania. · Term Relevance Feedback (TRF) Používateľ použije termín/slovné spojenie pre svoje prvotné vyhľadávanie a následne použije termín z práve získaných informácií, ktorý mu v rámci svojho rozhodovania o relevantnosti vyšiel najprijateľnejšie a následne upraví svoju vyhľadávaciu stratégiu. Spink konštatuje, že práve tento typ interakcie nastala u 60% pozorovaných pri online vyhľadávaní. · Magnitude Feedback (MF) Spätná väzba pozostáva z objemu informácií. Používateľ využíva objem výsledkov na pomoc pri hľadaní informácií, resp. pri ich spresnení. Tento typ interakcie sa vyskytlo u 45% pozorovaných pri online vyhľadávaní. · Tactical Review Feedback (TCF) Spočíva v rozhodovaní používateľa využívať strategické súvisiace príkazy, ako napríklad zobrazenia. Príkazy, ktoré sa týkajú výstupu systému, napríklad prezretie histórie vyhľadávania. Tento typ sa vyskytol len pri 7% pozorovaných. · Terminology Review Feedback (TMR) Podobné ako TCF. Každá z vyššie uvedených stratégií vyhľadávania by sa mohla skladať z viacerých než z jedného cyklu užívateľkých otázok(obr. 1). Obr. 1 Toward a Web Search Information Behavior ModelZhodnotenie a záver Kognitívny koordinačný framework pre HIB(Human Information Behavior) komplexne modeluje ľudský proces počas multitaskingu. Skúmanie koordinácie je rozhodujúce pre rozvoj informačnej vedy. Dôležitým teoretickým základom informačnej koordinácie správania je proces informačnej spätnej väzby. Spätná väzbä je dôležitá ako teoretické základy pre informačne kooridované správanie a jeho procesy. Vďaka cyklusu spätnej väzby, používateľ dokáže vyhodnotiť, či má pokračovať v práci alebo zmeniť HIB a zvoliť alternatívny, či nechať prácu na neskôr.[8] Spink tvrdí, že časť dôležitosti feedbacku je multitasking, pretože rozhodnutie o zanechaní úlohy automaticky premení jednu úlohu a jeden proces hľadania/vyhľadávania informácií na proces viacerých úloh. Pri vyhľadávaní a hľadaní informácií tiež môže prenechanie prvej úlohy na druhú obohatiť procesy spojené s dokončením prvej úlohy.[9] Modely Berrypicking (Bates 1989), Cognitive (Ingwersen 1996), Stratified (Saracevic 1997) a Feedback process (Spink 1997) poskytli základy pre vznikajúce online užívateľské a informačné prostredie IR systémov už začiatkom 90tych rokov. Rovnako ako lineárnejšie modely pred nimi aj tieto vyžadujú ešte dôkladnejšie prehodnotenie a premyslenie a v neposlednom rade rozsiahle testovanie. Pochopenie kontextového zloženia IR na webe je dôležité z pohľadu výskumníkov, ktorí sa snažia porozumieť tomu, ako používatelia vyhľadávajú a nachádzajú informácie. Podľa Spink by praktická aplikácia tohto výskumu mala zahŕňať návrh vhodných algoritmov a rozhraní webových vyhľadávačov, ktoré by lepšie reflektovali kognitívne procesy typického používateľa hľadajúceho informácie.[10] Zdroje [1] SPINK, Amanda a COLE, Charles. New directions in cognitive information retrieval [online]. Dordrecht : Springer, 2005. [cit. 2021–04–5]. ISBN 1–4020–4014–8. Dostupné z: https://download.e-bookshelf.de/download/0000/0035/19/L-G-0000003519-0002333512.pdf [2] SPINK, Amanda a ZIMMER Michael. Toward a Web Search Information Behavior Model[online]. 2008[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: doi: 10.1007/978–3–540–75829–7_12 [3] SPINK, Amanda a ZIMMER Michael. Toward a Web Search Information Behavior Model[online]. 2008[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: doi: 10.1007/978–3–540–75829–7_12 [4] SPINK, Amanda a ZIMMER Michael. Toward a Web Search Information Behavior Model[online]. 2008[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: doi: 10.1007/978–3–540–75829–7_12 [5] ROBINS, David. Interactive Information Retrieval: Context and Basic Notions. Researchgate. 2000[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: http://inform.nu/Articles/Vol3/v3n2p57-62.pdf [6] SPINK, Amanda a SARACEVIC Tefko. Human-computer interaction in information retrieval: nature and manifestations of feedback. Researchgate. 1998[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: doi: 10.1016/S0953–5438(98)00009–5 [7] SPINK, Amanda a COLE, Charles. New directions in cognitive information retrieval [online]. Dordrecht : Springer, 2005. [cit. 2021–04–5]. ISBN 1–4020–4014–8. Dostupné z: https://download.e-bookshelf.de/download/0000/0035/19/L-G-0000003519-0002333512.pdf [8] SPINK, Amanda a COLE, Charles. New directions in cognitive information retrieval [online]. Dordrecht : Springer, 2005. [cit. 2021–04–5]. ISBN 1–4020–4014–8. Dostupné z: https://download.e-bookshelf.de/download/0000/0035/19/L-G-0000003519-0002333512.pdf [9] SPINK, Amanda a COLE, Charles. New directions in cognitive information retrieval [online]. Dordrecht : Springer, 2005. [cit. 2021–04–5]. ISBN 1–4020–4014–8. Dostupné z: https://download.e-bookshelf.de/download/0000/0035/19/L-G-0000003519-0002333512.pdf [10] ROBINS, David. Interactive Information Retrieval: Context and Basic Notions. Researchgate. 2000[cit. 2021–04–5]. Dostupné z: http://inform.nu/Articles/Vol3/v3n2p57-62.pdf Vyhľadávanie informácií: Model interaktívnej spätnej väzby (SPINK) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Flesch Readability Formula v minulosti a dnes

Rudolph Franz Flesch se v roce 1955 proslavil neobvyklou publikací nazvanou Why Johnny Can’t Read — And What You Can Do About It. [1] Kniha byla reakcí na kamaráda Fleschova syna, který zdánlivě nezvládal čtení. Jelikož Flesch synova kamaráda dobře znal, věděl, že chlapec není nijak zaostalý a nemá žádnou poruchu učení. Rozhodl se proto, že celou záležitost prozkoumá a ponořil se světa amerického školství — konkrétně do hlubin výuky čtení. Během hledání příčiny problematiky čtení u amerických dětí Flesch zjistil, že není problém v dětech, ale ve formě, jakou je jazyk, a konkrétně čtení, na školách učeno. [2] Stejně jako tomu bývalo v Evropě před více než sto lety, k dětem se k americkém vzdělávacím systému nepřistupovalo jako k dětem, ale k malým dospělým. Tomu odpovídal i materiál, který se na hodinách četl. Texty obsahovaly slova, která byla dětem cizí, ale namísto chápání kontextu příběhu šlo o naučení se výslovnosti a schopnosti číst nahlas. Namísto učení se celých slov zpaměti, jako by to byly znaky, podporoval Rudolf Flesch metodu fonetického učení se jazyka. Metoda spočívá v tom, že se slovo rozdělí na zvuky, které jsou přiděleny k hláskám ve slově a žák se neučí celé slovo, ale pouze části, které postupně skládá dohromady při dalším setkání se s nimi. Aktivita, která toto učení podporuje, je právě čtení. Výsledkem celého Fleschova výzkumu se stala „Flesch Reading Ease Readability Formula“ čili vzorec, který hodnotí, jak snadný je text ke čtení. Jelikož byl Flesch nejen výzkumníkem v oblasti čtení, ale také autorem, ponořil se analýzy textů a vytvořil tuto formuli orientaci v úrovni složitosti textu. Takový přehled může být velmi užitečný nejen pro stanovování úrovně textu pro děti, ale také pro širokou veřejnost. Celý výpočet je poměrně jednoduchý. RE = 206.835 — (1.015 x ASL) — (84.6 x ASW) RE = Readability Ease = Složitost čtení ASL = Average Sentence Length = Průměrná délka vět, tedy počet slov podělený počtem vět v textu ASW = Average Syllables per Word = Průměrný počet slabik ve slově, tedy počet slabik podělený počtem slov v textu Dosazením těchto čísel do Fleschova vzorce pak získáme hodnotu RE, která na stupnici odpovídá úrovni složitosti textu. Mezi základní hodnoty stupnice patří hraniční hodnoty 90–100, kde by text měl být srozumitelný pro průměrného žáka páté třídy. Střední hranice 60–70, kdy text odpovídá schopnostem průměrného žáka 8. a 9. třídy. A konečně spodní hranice 0–30, kdy je text srozumitelný pouze pro absolventy vysokých škol. Pokud tedy chceme zaujmout a udržet průměrného čtenáře u čtení, mělo by vyhodnocení textu spadat do středních hodnot 60–70. Pro bližší vyhodnocení všech stupňů můžeme použít i následující rozdělení skóre: 90–100 : Velmi snadné 80–89 : Snadné 70–79 : Poměrně snadné 60–69 : Standard 50–59 : Poměrně složité 30–49 : Složeté 0–29 : Velmi složité [2] Mimo Fleschovu formuli se však objevují i jiné. Například The Dale-Chall formula pracuje i s faktorem složitosti některých slov. Edgar Dále vytvořil seznam, který obsahuje na 3000 slov, která zná a rozumí jim 80% žáků čtvrté třídy. Tento seznam potom zakomponoval do svého vzorce, který je o něco složitější, než Fleschův. Pro výpočet tohoto vzorce je třeba v textu vybrat několik výsečí, které obsahují na 100 slov. Poté je třeba přepočítat průměrnou délku věty ve slovech — tedy podělit počet slov počtem vět. V následujícím kroku je třeba spočítat procento slov, které se nevyskytují na zmíněném seznamu a nakonec dosadit tyto hodnoty do vzorce, který volíme podle toho, je-li výskyt slov, která nejsou na seznamu, menší než 5%. Pokud je počet slov, která nejsou na seznamu, nižší než 5%, počítáme vzorec: Raw score = 0.1579*(PDW) + 0.0496*(ASL) Pokud je počet slov, která nejsou na seznamu, vyšší než 5%, je třeba vzorec třeba upravit přičtením hodnoty 3.6365: Raw score = 0.1579*(PDW) + 0.0496*(ASL) + 3.6365 V těchto vzorcích pak platí, že: Raw score = neupravené hodnocení čtení žáka, který dokáže odpovědět na polovinu otázek k vybrané části textu PDW = Procento složitých slov, které se nevyskytují na seznamu ASL = Průměrná délka věty Výsledek je potom aplikován podle tabulky[4]: V roce 1940 vytvořil Robert Gunning společnost, která měla za účel odstraňovat komunikační „mlhu“ v novinách a obchodních textech. Jeho The Gunning Fog Formula je jednou z nejjednodušších v této oblasti. Počítáme úroveň složitosti jako 0.4*((průměrná délka věty) + (procento Težkých slov)) Kde se za Těžká slova považují všechna slova, které mají více než dvě slabiky. [5] O generaci později se ke slovu dostal Harry McLaughlin s poněkud komedickým názvem pro svůj vzorec, kde skóre stanovuje raději násobením délky slov a vět, než sčítáním. Jeho vzorec nazval SMOG, který je akronymem pro Simple Measure of Gobbledygook, což můžeme s nadsázkou přeložit jako Jednoduché měření hatmatilky. SMOG skóre se počítá jako , kde počet mnohoslabičných slov je počet slov o více než dvou slabikách z vzorku 30 vět. [6] Existuje i několik dalších vzorců, jak vyhodnotit a vypočítat jednoduchost čtení textu, ale tyto vybrané patří mezi ty nejpopulárnější a nejpodobnější té, kterou vytvořil Rudolph Flesch. Kritiky většiny těchto přístupů se opírá především o absenci schopností čtenáře ve vzorci. Ta se jako taková dá jen velmi těžko zařadit a pokud jde o přibližnou náročnost textu jako takového, nemusí být nutně podstatná. Co je ovšem opodstatněné na této kritice je i fakt, že se čtenářské schopnosti společnosti mění na všech úrovních vzdělání i věku. Další kritikou je časté opomíjení stylistiky, formátování a organizace textu, která nemůže být zakomponována jako proměnná ve výpočtu. I tyto faktory jsou však důležité pro určení jednoduchosti či složitosti čtení textu a přiřazená hodnota tak může být zkreslená. Organizace myšlenek a konceptů v textu může být stejně tak zavádějící v orientaci v textu a také není ve výpočtech nijak zakomponována. Struktura věty tak může být ve skutečnosti matoucí, ale neexistuje způsob, jak tento aspekt vyjádřit číselně bez zbytečné komplikace metody. Dahlia Janan a David Wray ve studii Readability: The limitations of an approach through formulae porovnávali různé vzorce hodnocení textů a zjistili, že v některých případech dochází k poměrně velkým rozdílům mezi získanými skóre. Mezi limity vzorců řadí především jejich původní určení a to k použití na materiály pro základní školy a ne na materiály pro dospělé nebo akademické texty. [7] I přesto, že tito dva autoři tvrdí, že není dobré používat tyto vzorce na weby a jiné texty, než ty pro žáky, objevuje se i chvála a doporučování používání těch to metod. V oblasti copywritingu nastal s růstem webů, které společnostem vytváří lidštější a vlídnější tvář, velký boom. Stránky všech druhů od kosmetiky, přes cestovní kanceláře nebo finanční služby nabízí jako doprovodný program ke svým službám i blogy, kde často zmiňují své produkty. K tomu, aby takové texty byly čtivé a aby si je přečetl průměrný návštěvník interneut, je nutné zaujmout. Paige Toomes doporučuju ve svém článku „Speaking human: 12 best examples of copywriting in tech“ metody, které se shodují s měřitelnými parametry ve Fleschově vzorci a jeho strategii pro stanovení snadno čitelného textu. Mimo jiné však radí i ohledně faktorů, které jsou dle již zmíněné kritiky, neměřitelné. [8] Velmi podobně se Samuel Becher věnuje online smlouvám a zmiňuje jejich důvěryhodnost v závislosti na čitelnosti v textu „Are Online Agreements Readable?“. Becher přímo doporučuje online nástroje pro měření Flesch Reading Ease. [9] Dina Acklin a Megan H. Papesh použily Fleschovu kvalifikaci textu k vzkumu porozumění textu a došly k alarmujícím výsledkům ohledně omezeného pohybu očí při čtení z aplikací, které podporují rychločtení. [10] V současnosti tak tyto vzorce nachází nové uplatnění, a to ve světě informací a výzkumu v informačním prostředí. Využití nachází jak v zábavním prostředí marketingu a reklamy, tak u výzkumu současné čtenářské situace. Texty, které jsou na první pohled jednoduše čitelné a nenáročné mají větší šanci upoutat pozornost běžného návštěvníka internetu a podpořit tak například produktivitu online obchodu. Mimo jiné ale mohou takto hodnocené texty najít uplatnění i v oblasti informování široké veřejnosti o věcích z oblastí, které se jich přímo týkají. Například v současné pandemické situaci je velmi kritizován způsob, jakým komunikuje vláda. V případě, že by existoval informační zdroj, který by tyto informace převáděl do jednodušší verze na skóre Fleschovi škály 60–70, byl by jistě velmi navštěvovaným. I v dalších oblastech tak může dojít k zjednodušení komunikace a upuštění od složitých výkladů třeba právních ustanovení nebo smluv. Komunikace informací tak může být po použití Fleschova vzorce jednodušší a pohodlnější. — — — — — - [1] Why Johnny can’t Read — and what you can do about it by Rudolf Flesch. (1986, January 07). Retrieved April 09, 2021, from https://www.goodreads.com/book/show/821826.Why_Johnny_Can_t_Read_And_What_You_Can_Do_About_It?ac=1&from_search=true&qid=Kv5NiI7qlU&rank=1 [2] Education: Why johnny can’t read. (1955, March 14). Retrieved April 09, 2021, from http://content.time.com/time/subscriber/article/0,33009,807107,00.html [3] THE flesch reading ease readability formula. (n.d.). Retrieved April 09, 2021, from https://readabilityformulas.com/flesch-reading-ease-readability-formula.php [4] Dale, E. and J. S. Chall. 1948. ‘“A formula for predicting readability” from Educational research bulletin Jan. 21 and Feb 17, 27:1–20, 37–54. [5] Gunning, R. 1952. The Technique of Clear Writing. New York: McGraw–Hill. [6] Doak, C. C., L. G. Doak, and J. H. Root. 1996. Teaching patients with low literacy skills. Philadelphia: J. P. Lippincott Company. [7] Janan, D., & Wray, D. (2012, September). Readability: The limitations of an approach through formulae. Retrieved April 09, 2021, from http://www.leeds.ac.uk/educol/documents/213296.pdf [8] Toomes, P. (2017, February 17). Speaking human: 12 best examples of copywriting in tech. Retrieved April 09, 2021, from https://www.articulatemarketing.com/blog/human-copywriting-in-tech [9] Becher, S. (2019, March 04). Are online agreements readable?S. Retrieved April 09, 2021, from https://www.theregreview.org/2019/03/04/becher-online-agreements-readable/ [10] Dina Acklin, & Megan H. Papesh. (2017). Modern Speed-Reading Apps Do Not Foster Reading Comprehension. The American Journal of Psychology, 130(2), 183–199. doi:10.5406/amerjpsyc.130.2.0183 Flesch Readability Formula v minulosti a dnes was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 4. 2021

Teorie odcizení Karla Marxe

Teorie odcizení a informační chování Pojmem odcizení označujeme situace, kdy jako tvůrci sociální reality získáváme pocit, že ztrácíme kontrolu nad svými výtvory a stáváme se obětmi sil, které jsme sami uvedli do chodu. Zdroj obrázku communicationtheory.orgGeneze teorie Termín odcizení prošel jako filozofický terminus technicus v podstatě celou dosavadní západní tradicí, počínaje novoplatonismem přes křesťanskou filozofii a teologii, novověkou politickou filozofii, hegelovský idealismus až po marxismus a neomarxismus. Zhruba od 2. poloviny 20. století se stává předmětem zájmu empirických věd, konkrétně sociologie a sociální psychologie. Pvní zpracování pojmu odcizení v dějinách filozofie můžeme přiřknout G. W. F. Hegelovi, pro kterého jsou dějiny lidstva příznačné neustálým růstem lidského poznání, prostřednictvím něhož dochází k sebepoznání. K povaze člověka lze proniknout pouze prostřednictvím porozumění jeho dějinám, které si sám utváří. Hegel taktéž prohlašoval, že každá filozofie odráží zkušenosti své doby, dostává se do ní praktické a historické jednání lidí a jejich společností.[1] Na Hegelovo pojetí navazuje Ludwig Feuerbach, který tento fenomén spojuje především s odcizením náboženským, kdy se lidé zbavují svých nejlepších vlastností, které projektují mimo své bytí a zpředmětňují z nich boha, čímž se v důsledku odcizují své lidské podstatě. Feuerbach tvrdí, že jediným způsobem, jakým lze toto odcizení překonat, je zrušení náboženství.[2] Z hegelovsko-feuerbachovského pojmu odcizení vychází Karl Marx. Marxova teorie odcizení Marxismus je stále živým, studovaným a rozvíjeným myšlenkovým proudem. Stejně jako fenomenologie a existencialismus i marxismus je určitou odpovědí na postavení člověka ve světě v době, která může být pocitována jako krizová. Jedná se především o humanistickou filozofii řešící společenské problémy, které můžeme pro potřeby tohoto článku zjednodušit na zvěcnění vztahů mezi lidmi a vzájemné odcizení. Marx formuluje teorii odcizení v několika rovinách. Pod vlivem Feuerbacha hovoří mladý Marx o náboženském odcizení, kdy se člověk oprošťuje od své vlastní podstaty projektované do ideje boha, odcizení je živeno neschopností člověka kontrolovat podmínky své existence. V souvislosti s kritikou Hegelova pojetí státu, jako instituce stojící nad občanskou společností, hovoří o politickém odcizení. Byrokratická státní správa je tak odcizena jednotlivcům, kterým má prvoplánově sloužit. Primárně však Marx nehledá příčinu lidského odcizení v náboženství nebo ve státu, ale pátrá po jeho sociální příčině, která může vést ke konkretizaci problému a způsobu jeho odstranění. [3] https://medium.com/media/33c3554da916427d03fc3b919af5121a/hrefJak tedy Marx teorii odcizení vykládá? Materialisticky. V ekonomické rovině považuje za odcizující takovou práci, která je vynucena jako prostředek fyzické reprodukce, která svým aspektem nevede k rozvoji člověka. Pracovník ztrácí schopnost určovat svůj život a osud, je zbaven práva koncipovat sám sebe jako majitele svých činů a ztrácí možnost definovat si vztahy s ostatními lidmi. Pracovní proces má odcizující charakter v podmínkách soukromého vlastnictví výrobních prostředků, přílišné míry dělby práce a zbožního charakteru výroby — pojem odcizení je nahrazován koncepcí zbožního fetišismu.[4] Marx svá tvrzení postavil na myšlence, že se lidstvo ztratilo v Hegelových dějinných obdobích a jeho politické ideologie mají představovat návrat invdividuí k sobě samým jakožto bytostem společenským. Odcizení rozlišuje na 4 základní druhy: od podstaty člověka (Gattungwesen), z jejich produktu, z výrobního aktu a od ostatních pracovníků. [5] Frankfurtská škola Moderní koncepci odcizení představují příslušníci sociálně filozofické školy vznikající ve 20. století. Představitelé frankfurtské školy kritizovali kapitalistickou i socialistickou soudobou společnost, řešení viděli v očištění kulturních i mravních hodnot a v novém pojetí sociální stránky člověka. Cílem školy bylo emancipovat člověka od společenských tlaků, demystifikovat ideologické argumenty obhájců kapitalismu a liberalismu a připravit radikální společenské změny. Erich Fromm, jeden z nejznámějších představitelů frankfurtské školy, definuje odcizení jako druh zkušenosti, kdy dotyčný vnímá sebe samého jako cizince, nevnímá se jako bod svého vesmíru, původce svých činů, ale cítí, že se jeho činy a jejich důsledky staly jeho pány, které poslouchá (a možná adoruje). Takto odcizený člověk ztratil kontakt sám se sebou i s ostatními lidmy. Příčinu odcizení člověka sobě samému hledá Fromm v lidské orientaci na modus vlastnění, který převládá nad modem bytí. Člověk tak vzniká teprve prostřednictvím věcí, které vlastní, svojí společenskou úlohou; vnímá se jako zboží, směnou hodnotu. K tomu, aby se člověk odcizený sobě opět přivedl k plnohodnotnému životu musí vědomě změnit způsob života v souladu s proměnou charamkteru.[6] Sociologický a sociálně-psychologický pojem odcizení V sociologii lze obecně označit odcizení jako situace, kdy člověk pociťuje bezmocnost, izolovanost, cizost vůči druhým lidem i své vlastní práci, vůči místu, kde žije i vůči sám sobě. V 60. letech se tímto pojmem začíná zabývat empirická sociologie, která se snaží rozlišit jednotlivé dimenze odcizení a formulovat je způsobem, který by umožnil jejich operacionalizaci a formulaci základních otázek určených k řešení. Ze sociologického pracovního odcizení Marxe vychází například teorie odcizení od politiky. Narozdíl od Marxe, který spojuje odcizení s fenoménem ekonomickým, kdy hlavní příčinu vidí v kapitalismu a v soukromém vlastnictví, se další odborníci začali zabývat spíše jeho subjektivním vnímáním. Významným představitelem, který teoreticky vymezil jednotlivé dimenze odcizení, byl americký sociální psycholog Melvin Seeman. Jeho práce vychází ze sociálně psychologického modelu, kdy je hlavním bodem konceptu odcizení pohled samotných aktérů, jejich subjektivní prožívání, očekávání a hodnoty. Ve své teoretické stati (1959) vymezil pět základních dimenzí odcizení: bezmoc, bezvýznamnost, beznormnost, sociální izolaci a odcizení od sebe sama. Na Seemana navázali svým výzkumem americký sociolog Robert Blauner (1964) a Lars Tummers (2009). Tummers vychází z předpokladu, že veřejní profesionálové pociťují odloučení od politiky, kterou mají implementovat, protože nemohli být součástí procesu rozhodování o její podobě. Dalším předpokladem je neztotožnění se s cíli politiky, a to především, je-li postavena na ekonomických hodnotách a chybí v ní cíle poskytování kvalitní péče a služeb, solidarita či autonomie pracovníků. [7] Odcizení v moderní společnosti Modernizaci společnosti můžeme velmi zjednodušeně popsat jako produkt radikálních změn, ke kterým došlo v oblasti ekonomiky, mocenských vztahů, sociálního uspořádání, stylu života a výkladu světa. Koncept odcizení zachycuje určité problematické stránky fungování moderní společnosti a postavení člověka v ní. Jedná se hlavně o neprůhlednost sféry moc, o důsledku strojové velkovýroby i vlivu trendu konzumu na lidskou psychiku. Odcizení člověka můžeme spojovat s procesem globalizace a konzumerizace současné společnosti. Postupným zanikáním místní lidové kultury, sílícím hodnotovým vlivem globálně mediálně šířené masové kultury a stále rostoucí hodnotovou orientací na výkon a úspěch roste obava z prohlubování propasti ve společnosti, v níž se stal konzum dominantní kulturní hodnotou. Problematika konceptu odcizení Každá teorie odcizení překládá odlišnou představu o pravé lidské podstatě, od níž se člověk vzdaluje a implikuje vlastní představu autentické společnosti. Často je termín odcizení užíván příliš vágně a jeho užití vyvolává řadu otázek. Jako protest proti jisté dehumanizaci společnosti může snadno sklouzávat do ideologických klišé. Pojem odcizení je často užíván v souvislostí s bezmocí, ztrátou smyslu nebo izolací. Ve 20. století se stal jedním z hlavních pojmů kritické sociální teorie a existenciální filozofie. Silně rezonuje s Marxem a jeho popisem kapitalistického výrobního procesu. Obvykle je používán se záměrem kritizovat, nikoliv neutrálně hodnotit či analyzovat. Hlavní konceptuální rozepře směřuje k tomu, zda je nasnadě vnímat odcizení jako subjektivní nebo objektivní jev. Ze sociálně-psychologického hlediska lze odcizení chápat jako subjektivní pocit nebo zkušenost. V objektivistickém hledisku lze najít odcizení spíše ve struktuře sociální dynamiky, které si nemusí být jedinec vědom. Karl Marx a digital labor Se stálým příchodem nových digitálních médií dochází ve společnosti ke znatelným změnám, které ovlivňují i specifika nově vzniklého informačního průmyslu. Paralel mezi současným vysoce automatizovaným výrobním procesem a tehdejší továrnou modernizovanou první průmyslovou revolucí lze spatřit vícero. V obou případech se jedná o nahrazení práce člověka strojem, zjednodušení jednotlivých úkonů, které vedou k přílišné specializaci pracovníka, zvýšení konkurence mezi zaměstnanci a s tím spojené prohlubování třídních rozdílů. Hovoříme-li o Marxově procesu výroby, musíme mít na paměti, že se jedná zároveň o proces spotřeby. Tuto tezy lze například zjednodušeně aplikovat na prostředí sociální sítě — pokud jako uživatelé poskytneme svá osobní data ke sběru, svávají se spotřebním zbožím (reklamní agentury přetvoří data do cílené reklamy). Uživatel svou aktivitou online dává podnět k možné spotřebě produktu, který mu pak bude nabízen. Stejně jako dělník v továrně, který prodává několik hodin svého času denně tomu, kdo mu zaplatí nejvyšší sumu, i uživatel sociální sítě prodává svůj čas jako komoditu, za kterou dostane zaplaceno kvalitou dané služby, jejíž hodnota je měřitelná ve formě společenského vlivu a získaných informací. Stejným způsobem funguje i odcizení v kontextu informačního chování. Každý uživatel sociální sítě je formován prostředím, ve kterém se nachází, je tedy otázkou, do jaké míry je ovlivněn okolím při produkci dat a shromažďování informací.[8] [1] [2] KUŽEL, Petr. Marxovo pojetí člověka. In: Sok.cz [online]. ©2021 [cit. 08.04. 2021]. Dostupné z: . [3] RIEDEL, Gustav. Srovnání Feuerbachovy a Marxovy koncepce “odcizení”. Rozdílné pojetí “odcizení” u Hegela a u Marxe. Kritika Lukácsovy koncepce “Marxizace” Hegela. In: Ludvík Feuerbach a mladý Marx. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. str. 115–143. Dostupné z: . [4] MARX, Karl. Zbožní fetišismus a jeho tajemství. str. 49–55. In: MARX, Karl. Kaitál I. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954. 902 s. ISBN 21516/53. Dostupné z: . [5] LOWE, Dan. Karl Marx’s Conception of Alienation. In: 1000-Word Philosophy.com[online]. 13.03. 2015 [cit. 08.04. 2021]. Dostupné z: . [6] FROMM, Erich. Mít, nebo být? Praha: Portál, 2020. str. 53–79. ISBN 978–80–262–1646–9. [7] HIEKISCHOVÁ, Michaela. Pracovní spokojenost na úřadech práce v České republice z perspektivy teorie odcizení od politiky. Sociologia. 2018, 50(2), str. 119–148. ISSN 0049–1225. [8] FUCHS, Christian; SEVIGNANI, Sebastian. What is Digital Labour? What is Digital Work? What’s their Difference? And why do these Questions Matter for Understanding Social Media? TripleC. 2013, 11(2), str. 237–293. Dostupné z: . Teorie odcizení Karla Marxe was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 4. 2021

Shared Information Bias in Group Decision-Making

Photo by Leon on UnsplashAt the beginning of a Design Sprint week, a team of stakeholders, designers, and developers gather to gain as much information from each other as possible. Their shared goal is to develop a working prototype of a product by the end of the week, and they need all the relevant information to support their decision-making during the process. Each team member can contribute the discussion with their individual expertise, and a sprint facilitator will ensure that the expertise is shared and decisions are made within a given timeframe. A part of the facilitator’s role is to foster open discussion and direct the team away from group biases that could compromise their information sharing and decision-making. Groups are thought to take better key decisions than individuals — group members can look at a given problem from diverse perspectives and give specific insights based on their expertise which should make them together more capable than an individual alone [1]. However, when the group members fail to share their expertise or integrate others’ opinions, they can arrive at erroneous decisions despite deciding as a group. In a design sprint, the facilitator ensures that the team benefits from its enhanced group decision-making ability and avoids common pitfalls of group work — such as biases. Bias is an inclination to a particular opinion or behavior that is objectively considered unfair or disproportionate, and it can manifest in many ways in the interaction of both individuals and groups. In this article, we will discuss three of the most frequent biases that occur during group decision making: * Groupthink occurs when the group members agree to a dysfunctional solution as they suppress their critical thinking in order to reach a consensus with the rest of the group. [3] * Shared information bias is a tendency of group members “to discuss information that they all have access to while ignoring equally important information that is available to only a few of the members.” [1] They will spend more time and effort on discussing information that is familiar to most members of the group and will tend to consider that shared information more significant. [6] * Hidden profiles occur when a group together has all the necessary information to make a decision, but no group member alone has all the information. A hidden profile is a knowledge that needs to be shared among the whole group to foster informed decision-making. [2] How biases harm group work To mitigate the natural group biases, the team members and their facilitator need to learn to recognize the symptoms. Each team has a different background and group dynamics, affecting the way biases manifest in the group work [5]. When a team knows which bias they are most prone to, they can continuously mitigate it in their discussions. Generally, group biases manifest themselves in the following ways: Shunning the critical thinkers and praising the conformists Under the influence of groupthink, groups seek conclusions and consensus. Consequently, they prefer opinions consistent with the group’s majority over disrupting opinions of critical thinkers — they prefer consensus over the right decision. When a critical thinker attempts to discuss unshared information that could delay reaching consensus, the other group members tend to ignore the disruptor. On the contrary, members who present opinions in accordance with the group’s general mindset will get praised and acknowledged. [3, 4] Repeated information seems more important Due to the shared information bias, groups tend to discuss more information that most members are already familiar with and omit unshared information. As “the shared information is discussed repeatedly, it is likely to be seen as more valid and to have a greater influence on decisions as a result of its high cognitive accessibility” [1] False sense of confidence As a group tends to discuss information that is already familiar to its members and omits information that would challenge the group’s shared believes, the group members can experience a false sense of well-being and confidence. Consequently, they will consider the group overly competent or infallible and neglect fact-checking and critical thinking. [3] Abilene paradox When individual members fail to share their expertise and preferences with the group, the group may collectively agree on a decision that is counter to the preferences of the majority of its members. In other words, the paradox occurs when individual members think they are the only ones who would disagree with the group and decide to remain silent or vote for (what they perceive as) the majority opinion, while they are actually voting for the more discussed minority opinion. Research of group biases Intuitively, a group’s inclination to biases can be affected by the relationships and hierarchy within the group, the structure of the organization the group belongs to, or the discussion’s situational context [3]. Numerous scientific research has been conducted to examine what causes and influences the way groups share information and make decisions. However, experimental studies are limited by their artificial setting: a real group solving a real problem may behave differently from a group given a task to solve during an experiment session. In their research from 1985, Strasser and Titus [6] simulated a situation when a group should collectively choose the best candidate for student body president. They “defined three experimental conditions according to how the information about the candidates was distributed over the 4 group members before discussion. In the shared condition, participants read descriptions that contained all of the profile information about each candidate. Two unshared conditions were used; in both, a participant was given only partial information about each candidate. However, the distribution of information across a group’s members was designed so that a group, collectively, had all of the information and potentially could recreate the complete candidate profiles during discussion.”[6] The experiment helped to define the shared information bias — information about the candidates that was shared among all the discussion members was discussed more frequently with greater emphasis, while the unshared information was discussed less. Furthermore, analysis of the research “also suggests that this failure to consider unique information is most likely when the unique information counters the prevailing sentiment in the group and could change its final decision.” In other words, if the group members held an opinion about a candidate before the discussion, they were less likely to integrate unshared information that would be against their preferred candidate. The influence of information distribution prior to the discussion was further explored in a study by Reimer and Hinz in 2010 [5], where they created “a new condition, in which group members received their information regarding the choice alternatives at the beginning of their group session”[5] and compared them with groups that were informed before the discussion. The research focused on the groups’ ability to detect hidden profiles and integrate unshared information. The study found that “presenting information at the beginning or prior to a discussion influenced when group members processed their information, as well as how they processed it.” In accordance with previous studies, they also concluded that group members who had formed opinions before the discussion were less likely to change them after receiving additional information. Furthermore, as indicated by research by Mojzish and Schulz-Hardt [2], when group members express their preferences at the beginning of a discussion, the group is less likely to uncover hidden profiles and integrate unshared information, and that knowing other’s preferences prior to the discussion. “reduces the attention devoted to encoding the information exchanged, which, in turn, negatively affects decision quality.”[2] Prevention and control During the design process, a facilitator can use various design methods for ideation and problem definition to suppress the group biases. Furthermore, they can consider the group’s characteristics and choose such methods that will suit the group dynamics. Some of the commonly used methods are: * Acknowledging an expert’s role. People who have unshared information often do not realize that the information is not commonly known. Hence they do not share the information because they consider it obvious. When a group member is granted the role of an expert, they are encouraged to share their specific knowledge and explain even what might seem obvious to them. [7] * Choosing the devil’s advocate. To support critical thinking, a facilitator can assign a group member the role of a devil’s advocate. The member’s task will be to challenge the group’s assumptions and provide alternative perspectives. [8] * Group heterogeneity. Homogeneous groups are more prone to groupthink; by increasing diversity among the group members, the group will be more likely to consider diverse perspectives and make better decisions. In practice, this could mean having enough diversity within existing teams or inviting people from outside of the teams to provide their insight. Conclusion In the design process of a new product, it is essential to gather information from various sources; subsequently, the information is used to support the decision-making process of a team or a workgroup. The way information is shared with or among the group members will influence their discussions and, consequently, their decisions. When some information remains unshared, groups can come to erroneous conclusions and make decisions that will later prove dysfunctional. Information sharing in a group can be affected by group biases that stem from the group’s need or cohesion and consensus. A facilitator of a group discussion can use various methods to mitigate these biases and support an open climate. Finally, it is the responsibility of the group members, the facilitator, and even the organization to create processes that will decrease the probability of erroneous decisions. References [1] R. Jhangiani and H. Tarry, “Group Decision Making,” Opentextbc.ca, Sep. 26, 2014. https://opentextbc.ca/socialpsychology/chapter/group-decision-making/ (accessed Apr. 09, 2021). [2] A. Mojzisch and S. Schulz-Hardt, “Knowing others’ preferences degrades the quality of group decisions.,” in Journal of Personality and Social Psychology, 2010, vol. 98, no. 5, pp. 794–808, doi: 10.1037/a0017627. [3] E. Griffin, “Groupthink of Irving Janis,” in A First Look at Communication Theory, New York: McGrawHill, 2008, pp. 235–246. [4] R. Brenner, “Effects of Shared Information Bias: I,” Chaco Canyon Consulting, Dec. 05, 2018. https://chacocanyon.com/pointlookout/181205.shtml (accessed Apr. 08, 2021). [5] T. Reimer, A. Reimer, and V. B. Hinsz, “Naïve Groups Can Solve the Hidden-Profile Problem,” Human Communication Research, vol. 36, no. 3, pp. 443–467, Jun. 2010, doi: 10.1111/j.1468–2958.2010.01383.x. [6] G. Stasser and W. Titus, “Pooling of unshared information in group decision making: Biased information sampling during discussion.,” Journal of Personality and Social Psychology, vol. 48, no. 6, pp. 1467–1478, Jun. 1985, doi: 10.1037/0022–3514.48.6.1467. [7] D. D. Stewart and G. Stasser, “Expert role assignment and information sampling during collective recall and decision making.,” Journal of Personality and Social Psychology, vol. 69, no. 4, pp. 619–628, 1995, doi: 10.1037/0022–3514.69.4.619. [8] R. T. Hartwig, “Facilitating problem solving: A case study using the devil’s advocacy technique,” Nov. 2010, Accessed: Apr. 09, 2021. [Online]. Available: https://brainmass.com/file/274163/Research+Article+-+DA.pdf. Shared Information Bias in Group Decision-Making was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 4. 2021

Standpoint theory

zdroj www.pixabay.comStandpoint theory je teorie, která tvrdí, že to, jak se díváme na svět, jaké máme názory a stanoviska, je zásadním způsobem ovlivněno naším sociálním postavením, našimi životními zkušenostmi. Což ovšem neznamená, že všichni zástupci určité skupiny budou mít naprosto stejná stanoviska. Svět vnímáme a události vyhodnocujeme každý individuálně, navíc podle svých dosavadních životních zkušeností a tradic společnosti, ve které žijeme apod. Teorie vychází z původní Hegelovy myšlenky o rozdílu v tom, jak pohlíží na svět otrok a jak jeho pán. Otrok je obohacen o životní zkušenost otroka, a navíc ještě zná pohled na život i z pozice svého pána, kdežto jeho pán zná život pouze jako boháč a nemůže vědět, jaké to je být chudým. Je o jednu zkušenost chudší. Na tuto myšlenku navázal Marx, dle nějž to, jaká stanoviska zaujímáme a jak svět vnímáme, je ovlivněno pracovním prostředím. Jistě se bude na život dívat jinak dělník a jinak továrník. [1] V zásadě, dle teorie stanovisek, ti, kdo mají moc, mají výhodu ve svém postavení, ale ti bezmocní, leckdy utlačovaní, mají větší rozhled, jsou bohatší o zkušenost života na konci společenského žebříčku. [2] Sandra Harding tento koncept použila jako základ pro feministickou teorii stanoviska, ve které se zaměřovala na problematiku utlačovaných a diskriminovaných žen. O všem rozhodovali muži, to ale znamenalo jen jeden pohled na svět, jen jedno stanovisko, a to to mužské. Kdyby se ženy mohly podílet na utváření společnosti a jejich názory a zkušenosti byly zohledněny, bylo by to velmi přínosné. Kolektivní zkušenosti jsou užitečnější než zkušenosti jen jedné skupiny. Dle Harding byla Feministic Standpoint Theory také metodologií využitelnou pro zkoumání mocenských vztahů. [3] Také Nancy Harstock se snažila využít Feministic Standpoint Theory při řešení nerovného postavení žen a mužů, například ve vědě. Také Nancy Harstock se snažila využít Feministic Standpoint Theory při řešení nerovného postavení žen a mužů, například ve vědě. [4] Výzkumy vycházející z Standpoit theory Feminist standpoint theory and science communication, Megan Halpern Autorka ve své práci řeší, jakým způsobem je věda komunikována, zda vědci přistupují ke své práci zodpovědně a z jaké perspektivy vlastně výsledky výzkumu hodnotí. Závěr je takový, že je nutné dělat vědu bez předsudků, objektivně, zapojit členy různých sociálních skupin, aby bylo zajištěno široké spektrum pohledů na danou problematiku a do výzkumů nezapojovat jen určité privilegované skupiny. [5] Tématem vědecké komunikace v souvislosti s postavením žen také se ve své práci Feminist Standpoint Theory: Conceptualization and Utility [6] zabývá Gurung Lina a klade za cíl přiblížit FST a předložit fakta o prospěchu používání této metody při vědeckých výzkumech. Dále také ukázat, že názory žen ve vědecké oblasti jsou nepostradatelné a obohacující, a že zapojení žen do výzkumů přináší další a přínosný pohled pro bádání. Také poskytuje pohled na utlačování žen ze strany mužů a snaží se vysvětlit přínos vzájemné spolupráce, která je důležitá při tvorbě znalostí. Standpoint theory, realism and the search for objectivity in the sociology of education [7], Gail Edwards Tato studie se zabývá tématem týkajícím se výuky ve školách, rovnému přístupu k informacím a také pravidlům pro tvorbu osnov. V práci jsou porovnávány protichůdné názory na to, zda má být přístup k informacím zajištěn všem studentům bez rozdílu, bez ohledu na to, z jaké sociální skupiny pocházejí, zda mají mít možnost studia všichni, včetně dětí z dělnických rodin. A také, jak mají být tvořeny osnovy, co vše mají zahrnovat a pro koho mají být vlastně určeny. Ze studie však vyplývá, že nejen informace, které jsou studentům předkládány, hrají roli ve vzdělávání, ale je také nutné, aby se sami studenti do svého vzdělávání zapojili a na získání znalostí byli zainteresováni. Společnost a školy jako takové, určitým způsobem formují to, jaké znalosti studenti získávají, ale ti nemohou jen nekriticky informace přijímat, musí se také na tvorbě znalostí podílet a nadále je rozvíjet. Jistě také záleží na prostředí, ze kterého studenti přicházejí a škola by se tak měla snažit rozdíly v úrovni získaných znalostí vyrovnávat. Whither Standpoint Theory in a Post-Truth World? [8], Yin Paradies Hlavním tématem této studie je zjištění, jakým způsobem je vlastně vytvářena pravda, a to za využití Standpoint theory jako kritického nástroje. Kdo, jakým způsobem, a v čím zájmu vyrábí informace a ovlivňuje tak jimi názory ve společnosti. Kritizován je zde také fenomén postpravdy, kdy lidé spíše vyhledávají informace, které v nich vyvolají emoce. Takové informace jsou pak považovány za pravdivé. Objektivní, ale bohužel málo šokující zprávy, tak zapadnou, což ve výsledku vede ke změně ve vnímání reality. Také se zde autor zabývá možným ovlivňováním mínění ostatních ze strany mocných či médií. Z práce vyplývá, že by nikdo neměl ostatním vnucovat svou realitu jako tu jedinou možnou a správnou, a ani informace z úst velmi vzdělaného či mocného člověka nemusí být vždy ty správné. Proto je potřeba informace kriticky zhodnotit a posuzovat jejich důvěryhodnost. Obzvlášť v době využívání digitálních technologií, díky kterým si může každý psát co chce. zdroj www.pixabay.comZhodnocení slabých a silných stránek teorie stanoviska Standpoint theory i výše představené výzkumy se snaží osvětlit to, jakým způsobem je konstruována realita, jak mohou být ovlivňována naše stanoviska, co utváří naši pravdu a naši individualitu. Tato problematika je nazírána z různých stran, ať už jde o pohlaví, rasu, vzdělání, sociální zařazení apod. Myšlenka, že každý z nás vnímá realitu jinak a náš vlastní názor a pohled na svět, pokud je umožněno jej zveřejnit, může obohatit jednotlivce i celou společnost, je zásadní. Každé stanovisko každého jedince může být důležité a přínosné. S tím se nedá než souhlasit. Ovšem názor, že i lidé chudí, nevzdělaní, vyloučení, mají větší rozhled, protože poznali to, jaké je to být vyřazen ze společnosti, se mi nezdá být přesný. Dle mého názoru, každý, nejen diskriminovaný člověk, ale i někdo mocný, vysoce postavený, bohatý a vzdělaný, zná život jen ze svého vlastního pohledu, má jen svou vlastní realitu, a to, co by se dle teorie stanoviska mělo považovat za větší rozhled a schopnost vidět více, jsou jen pouhé domněnky onoho jedince na to, jaké to asi je, být někým jiným. Otrok zná svůj život, ví, jaké to je být otrokem, ale o tom, jaké je to být pánem a boháčem, si může pouze vytvářet dohady, spekulovat. Pokud to nezažije na vlastní kůži, skutečnost nepozná. A i ta jeho skutečnost bude jiná, než člověka žijícího v naprosto stejných podmínkách. Využití konceptu pro oblast informačního chování Tato teorie souvisí značně s oborem informačních studií, jelikož poskytuje náhled na to, že každý vnímá realitu jinak, že záleží na tom, v jakém jsme postavení, jaké máme životní zkušenosti, vzdělání. Na základě těchto okolností si pak informace vyhledáváme, přijímáme je, vyhodnocujeme a necháváme se jimi ovlivňovat. Uvědomění si toho, že jsme manipulovatelní, a že to, co považujeme za pravdu, je čistě naše subjektivní stanovisko, je zásadní. Společnost utváří naši realitu, my utváříme společnost. Jedno bez druhého není možné. Seznam literatury [1] Teorie stanoviska: Standpoint theory. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2020, 27. 8. 2020 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_stanoviska [2] BAJRACHARYA, Shraddha. Standpoint Theory. In: Businesstopia [online]. 2018, 6. 1. 2018, s. 1 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.businesstopia.net/mass-communication/standpoint-theory [3] Teorie stanoviska: Standpoint theory. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2020, 27. 8. 2020 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_stanoviska [4] ROLIN, Kristina. Standpoint Theory as a Methodology for the Study of Power Relations: Hypatia [online]. 24. 4: JSTOR, 2009, 218–226 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/20618192 [5] HALPERN, Megan. Feminist standpoint theory and science communication. In: Journal of Science Communication [online]. 4. JCOM, 2019, 30. 9. 2019 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.22323/2.18040302 [6] GURUNG, Lina. Feminist Standpoint Theory: Conceptualization and Utility. In: Dhaulagiri Journal of Sociology and Anthropology: Tribhuvan University Central Library [online]. 14. Nepal: JOL, 2020, 30.12.2020, s. 106–115 [cit. 2021–04–08]. ISSN ISSN 1994–2664 Dostupné z: doi:https://doi.org/10.3126/dsaj.v14i0.27357 [7] EDWARDS, Gail. Standpoint theory, realism and the search for objectivity in the sociology of education. In: British Journal of Sociology of Education [online]. 35. 2, 2014, 20.12.2012, s. 167–184 [cit. 2021–04–09]. Dostupné z:doi:https://doi.org/10.1080/01425692.2012.747588 [8] PARADIES, Yin. Whither Standpoint Theory In A Post-Truth World? In: Cosmopolitan Civil Societies: an Interdisciplinary Journal [online]. 10. 2: UTSePRESS, 26.7.2018, s. 119–129 [cit. 2021–04–09]. ISSN ISSN1837–5391. Dostupné z: doi:10.5130/ccs.v10i2.5980 Standpoint theory was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 4. 2021

Fittsův zákon

Fittsův zákon je prediktivním modelem pohybu, který je dnes především díky rozvoji grafických uživatelských rozhraní jedním z nejdůležitějších principů, využívaných při designu různých interakcí člověka s počítačem. I přes tento fakt, však nebyly první experimenty v 50. letech 20. století žádným způsobem spojené s HCI, ale spíše mohly být zaměřené na problémy spojené s efektivitou pracovníků výrobních a montážních linek v průmyslu.[1] Tento model poprvé formuloval v roce 1954 Paul Morris Fitts, který svou práci založil na analogii lidského motorického systému se Shannon-Hartleyovou větou o kapacitě komunikačního kanálu. Vytvořil tedy rovnici, dnes známou jako „Fittsův zákon“: * MT = čas pohybu k objektu * a, b = konstanty dané typem zařízení * A = amplituda, vzdálenost od počáteční lokace ke středu cílového objektu * W = šířka objektu P. M. Fitts ve své práci z roku 1954 uvádí tři experimenty. V prvním a zároveň nejznámějším pokusu je využito dvou kovových destiček, které mají vždy stejnou šířku a jsou ve stejné vzdálenosti od počátečního bodu. Dále jsou vedle cílových destiček umístěny další tzv. „chybové“ destičky, které jsou dostatečně široké, aby pochytaly veškeré neúspěšné pokusy. Úkolem bylo dotýkat se pomocí jehlice co nejrychleji určených destiček bez dotyku prostoru kolem nich. Šířka destiček a jejich vzdálenost se v průběhu pokusu měnily.[2] Zdroj: https://us.humankinetics.com/blogs/excerpt/understanding-fitts-lawDruhý experiment spočíval v přesouvání kruhových podložek z jednoho kolíku na druhý a třetí experiment v přesouvání kolíků z jedné sady děr do druhé. V těchto úkolech nebyly povoleny žádné chyby a opět se v průběhu pokusu měnila jejich pozice.[2] Zdroj: https://us.humankinetics.com/blogs/excerpt/understanding-fitts-lawZ těchto pokusů bylo vyvozeno, že čas potřebný k přemístění ukazovacího zařízení k cíli je funkcí poměru mezi vzdáleností a velikostí cíle. Jinými slovy, čím bližší a větší je cíl, tím rychlejší a také snazší je cíl zasáhnout a naopak. Fitts také zavádí takzvaný „index obtížnosti (ID)“ v bitech, který definuje obtížnost zasáhnutí cíle v závislosti na jeho vzdálenosti a šířce a „index výkonu (IP)“ v bitech za sekundu jako kombinaci indexu obtížnosti s časem pohybu k cíli.[2] Nad Fittsovým zákonem se v průběhu let, vedly kontroverzní diskuse ohledně jeho validity a přesnosti, přičemž se několik dalších vědců pokusilo o navržení několika jeho úprav. Například A. T. Welford ve své knize „Fundamentals of Skill“ z roku 1968 navrhoval vhodnější model, díky oddělení A (vzdálenosti) a W (šířky), jelikož vzdálenost a šířka cíle mají různý efekt na MT (čas pohybu k objektu), což v původní formulaci není bráno v potaz.[3] Také Scott MacKenzie v roce 1992 dále navrhuje stabilnější model pro původní Fittsův zákon a jeho „index obtížnosti (ID)“, který je bližší Shannon-Hartleyově větě.[1][4] Zajímavým výzkumem, který pracuje s Fittsovým zákonem je dále takzvaný „error model“ (Jacob O. Wobbrock, Edward Cutrell, Susumu Harada, I. Scott MacKenzie), díky kterému lze kromě predikce rychlosti předvídat také chybovost. „An error model also has practical applications. For example, it allows us to estimate text entry error rates given different tapping speeds on a stylus keyboard, or to ensure that buttons are big enough in a safety-critical system where speed is crucial. In computer games, as another example, designers may want to predict how many targets a player can hit in a given amount of time.”[5]V současné době je Fittsův zákon užitečným a často využívaným modelem například v ergonomii, UX designu nebo HCI především v souvislosti designu uživatelských rozhraní, jelikož pomáhá s přizpůsobováním objektů tak, aby bylo jejich umístění pro uživatele co možná nejlepší. Klíčové je v tomto případě snížení vzdálenosti z jednoho místa na jiné, když se uživatel pohybuje v rozhraní a udržení dostatečných rozměrů interaktivních prvků. Důležitá je také organizace navigačních prvků, nabídek a tlačítek tak, aby byly často používané prvky blíže k neutrální pozici kurzoru. Také je podle charakteristiky Fittsova zákona nevhodné například využívání velmi úzkých a dlouhých hierarchických nabídek, malých odkazů apod.[1] Využití Fittsova zákona v rámci HCI se nejčastěji vztahuje k pohybu kurzoru myši nebo jiného ukazovacího/vybíracího prvku při pohybu v grafickém uživatelském rozhraní. Díky dvou-dimenzionálnímu zobrazovacímu zařízení, jehož plocha je tvořena pixely a které má omezenou plochu pohybu pro uživatele, lze s Fittsovým zákonem pracovat také zajímavými způsoby, které by nebylo možné jinde realizovat. Příkladem může být takzvaný „prime pixel“, který je místem ze kterého vychází uživatelská akce, a tudíž místo ze kterého chceme vycházet při aplikaci Fittsova zákona na GUI. Nicméně díky volnosti uživatele pohybovat kurzorem kdekoli na obrazovce, není možné takové místo přímo identifikovat, a i kdyby ano, znamenalo by to reorganizaci GUI pokaždé, když uživatel pohne kurzorem. Lze však odhadnout pravděpodobnou pozici „prime pixelu“ ve chvíli, kdy uživatel vykoná nějakou akci. Tedy pokud klikne na tlačítko, lze toto místo označit za výchozí bod pro Fittsův zákon a následné akce a možnosti přizpůsobit svou velikostí a vzdáleností k tomuto bodu. Také je možné využít neurčitosti „prime pixelu“ a vytvořit akční prvek na kterémkoli místě, kde se kurzor nachází pomocí pravého tlačítka a pop-up menu, jako vždy nejbližším místem se kterým lze interagovat. Dalším případem využití vlastností obrazovky jsou „magic pixels“, které se nachází v každém rohu obrazovky a poskytují tak hranice, za které se nelze pohnout kurzorem. Jelikož jsou nejdále od středu obrazovky, byly by podle Fittsova zákona nejméně vhodné pro umístění objektů. Nicméně právě díky tomuto ohraničení, vyžadují tyto místa nejmenší přesnost a lze se na ně přesunout mnohem rychleji než kdekoli jinde na obrazovce.[6] Dále je také důležité uvědomit si, že přestože Fittsův zákon říká, že kromě vzdálenosti je také důležitá velikost cíle, je zásadní brát v potaz také použitelnost. Fittsův zákon je binární logaritmus, a tedy zatímco zvětšení malého objektu má velký dopad, zvětšení již velkého objektu má dopad mnohem menší.[7] Zdroj: https://www.smashingmagazine.com/2012/12/fittss-law-and-user-experience/Přestože je tedy patrné, že je Fittsův zákon velmi využívaným a užitečným modelem predikce lidského pohybu, potýká se také s několika nedostatky. Jak již bylo řečeno, model počítá s velikostí a vzdáleností, jako se sobě rovnými veličinami v rámci ID, na což poukázal ve své práci už A. T. Welford v roce 1968.[3] Dále také ve studii již zmíněného „error modelu“ bylo prokázáno, že velikost (W) má větší vliv na chybovost než vzdálenost (A).[5] Dalším problémem je fakt, že byl Fittsův původní model v průběhu let několikrát upravován a není zcela jasné, která verze je vhodnější či přesnější. Dle mého názoru je také v souvislosti s Fittsovým zákonem poněkud opomíjen faktor lidského učení stejně tak, jako specifičnost každého člověka. Také různé věkové skupiny a gender mohou hrát určitou roli v rychlosti či přesnosti. Fittsův zákon jako takový, dále často nelze samotný aplikovat v designu bez kombinace například s tvarovou psychologií a dalšími principy jako je symetrie.[1] Také v informačním chování má nepochybně Fittsův zákon své místo, a to například ve fázi vyhledávání informací. Především v případě internetu a jeho nejrůznějších webových stránek a vyhledávácích enginů, může hrát zásadní roli blízkost a velikost odkazů, či jiných prvků k výchozímu bodu uživatele. Tím je nejen ulehčen proces vyhledávání, ale také může pomáhat dalšímu „řetězení“ informačních zdrojů, které jsou opět přizpůsobeny tak, aby svou velikostí a blízkostí ulehčovaly vytváření souvislosti. Internet je zaplaven informacemi a Fittsův zákon je určitě jedním z mnoha principů, který je možné využít pro lepší orientaci a rychlost při vyhledávání informací. Zdroje: [1] GOKTÜRK, Mehmet. Fitts’s Law. Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-glossary-of-human-computer-interaction/fitts-s-law [2] FITTS, Paul M. Journal of Experimental Psychology: THE INFORMATION CAPACITY OF THE HUMAN MOTOR SYSTEM IN CONTROLLING THE AMPLITUDE OF MOVEMENT. 1954. Vol. 47, No. 6. The Ohio State University. [3] WELFORD, A. T. Fundamentals of Skills: Movement: RELATIONSHIPS BETWEEN SPEED AND ACCURACY [online]. Printed in Ctreat Britain by Butler & Tanner Ltd Frome and London, 1968 [cit. 2021–04–09]. SBN 416 03000 9. Dostupné z: https://www.gwern.net/docs/psychology/1968-welford-fundamentalsofskill.pdf [4] MACKENZIE, I. Scott. Fitts’ Law: Refinements to Fitts’ Law [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://www.yorku.ca/mack/hhci2018.html [5] WOBBROCK, Jacob O., Edward CUTRELL, Susumu HARADA a I. Scott MACKENZIE. An Error Model for Pointing Based on Fitts’ Law [online]. Florence, Italy, 2008 [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://faculty.washington.edu/wobbrock/pubs/chi-08.01.pdf [6] SOEGAARD, Mads. Fitts’ Law: Tracking users’ clicks. Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/fitts-law-tracking-users-clicks [7] CRAIG, William. Improving Usability with Fitts’ Law. WebFX [online]. 2011, May 17 [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://www.webfx.com/blog/web-design/improving-usability-with-fitts-law/ Fittsův zákon was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 4. 2021

Information Grounds: spontánní sdílení informací

Zdroj: PinterestVaše blízké okolí má v sobě jakousi mystickou svébytnost, kterou sotva tušíte, natož abyste si ji dokud tam žijete, uvědomovali, neboť život sám vás připravuje o všechen váš čas i pozornost. (W. Saroyan, 1996) Jádro a kontext vzniku teorie Information Grounds (Informační zázemí) Karen E. Fisherové Nezáměrné interakce člověka a informace v dočasně utvářeném společenském prostředí vedly na konci 90. let ke vzniku teorie informačního zázemí Karen E. Fisherové (t. č. Pettigrewové). V kontextu s tehdejšími teoriemi se již reflektuje neformální informační výměna mezi lidmi, jako například v modelu informačního chování T. Wilsona (1999) nebo J. Krikelase (1983), avšak nezahrnují právě aspekt náhodnosti zisku hodnotné informace označované jako tzv. serendipita. https://medium.com/media/3e6432aa796cc251f4f35bb383d7e521/hrefDo jaké míry je informace “hodnotná” záleží vždy na příjemci, a proto serendipita zahrnuje také onu schopnost informaci vůbec zachytit a využít. Sandra Erdelezová uvádí, že existují jedinci, kteří mají určité předpoklady ke “střetu” s informací a zároveň reflektuje náhodné objevení informace (information encountering), ke kterému může dojít prakticky kdekoliv, včetně online prostředí (1997, 2004). Můžeme tak vysledovat určitou provázanost ekologického přístupu Erdelezové s teorií informačního zázemí, avšak “encountering” není nutně navázán na náhodně utvářené sociální skupiny, je spíše širším rámcem, konstatováním a připuštěním podstatnosti serendipity v procesu informačních toků. Nezáměrnost a nahodilost pak úzce souvisí s vlivem časoprostorovosti. Prostor a čas představují nutné determinanty lidského chování a jsou elementárními dimenzemi reality každodenního života (de Certeau, 1988), nejen rámcem společenských dějů, nýbrž samotným produktem, sociální konstrukcí. V pojetí teorie informačního zázemí není jedinec chápan pouze jako nositel časoprostorové lokace, nýbrž jako interagující individuální i sociální bytost. Bohumuil Kubišta, Kavárna, 1910. WikipediaViditelnou paralelu bychom tak mohli najít u Raye Oldenburga (1999) a jeho konceptu tzv. třetího místa, tedy místa, kde se nacházíme mezi domovem a prací, místa veřejná a neformální, poskytující nám určitou osobní rovnováhu. Kyvadlová trasa z domova, do práce a zpět nevytváří úplnou sociální pohodu, stav naší psychiky je do jisté míry závislý na kontaktu s komunitou. Oldenburg demonstruje stabilitu systému na trojnožce —třetí místa tedy odrážejí jak lokální sociální stabilitu, tak i tu individuální, která do komunity vstupuje, sjednocují sousedy a jsou záchytným bodem pro nováčky a návštěvníky, sdružují skupiny se společnými zájmy, propojují generace a podporují místní kulturu (Oldenburg, 1999). Typickým příkladem takového místa může být naše oblíbená kavárna, kde se cítíme komfortně, scházíme se zde s přáteli nebo se zaposloucháváme do cizích hovorů. Takové místo může zlepšovat a ukotvovat náš osobní a sociální život (Oldenburg, 2013). Nejsme zde pod tíží pracovních i domácích stereotypů a ten šálek kávy, jako pomyslný symbol stability, ukotvuje naše bytí. V nemocnici, kam Akiko dochází, je prosklená kavárna s výhledem na parkoviště. […] Zatímco Akičinými žilami koluje toxický koktejl ničící přemnožené rakovinné buňky, ona se dívá z okna a neznatelně se usmívá. Nechodí do nemocnice na chemoterapii, ale do kavárny. (Katalpa, 2017)Přirozený vedlejší produkt naší návštěvy v kavárně — spontánní informační tok — spoluutváří kontext pro teorii informačního zázemí. Ve spojitosti obou konceptů však nalezneme rozdíly, které jim poskytují zcela relevantní autonomii. Třetí místa nesou mnohem více každodennosti a mnohem méně nečekané nahodilosti, odkud posléze plyne i podstatná “trojnožková” stabilita. Více reflektují časovou geografii a psychologický rozměr, než samotný obsah toku informací, byť je mnohdy přítomen. Nabízející se varianty překladu information “grounds” jako “zázemí”, nebo “území” pak přirozeně plynou. “Zázemí” nutně nemusí asociovat fyzickou přítomnost místa, je spíše vyjádřením předem nekonkretizovaného prostoru, kde může docházet k náhodným informačním tokům, ať už se jedná o kavárnu, kostel, nebo frontu u lékaře. “Mít zázemí” pak do určité míry evokuje také optimální klima a psychický komfort. Brian Stauffer, Body Count. Zdroj: PinterestKaren Fisherová (2006) ve svých studiích přímo odkazuje na Elfredu Chatmanovou a koncept malého světa, tedy svět ohraničený, kde je většina událostí předvídatelná a princip transferu informací probíhá mezi jeho členy za určitých normativních pravidel (Chatman, 1999). Chatmanová definuje základní čtyři oblasti zájmu teorie malého světa: sociální normy, pohled na svět, sociální typy a informační chování (Chatman, 1999). Studie Life in the Round (Život v kruhu) reflektující informační chování žen v americké věznici, výstižně ilustruje ohraničenost, sociální hierarchii i informační propojení této marginální skupiny. To vše můžeme přirozeně pozorovat také během studia informačního zázemí. Oba přístupy diskutují roli “prostoru”, avšak malé světy chápou prostor více jako omezení, naproti tomu informační zázemí spíše jako otevřenou arénu. Ačkoli oba koncepty pracují s odlišnou kontextovou rovinou, mohou se vzájemně vhodně doplňovat (Savolainen, 2009), narušují zdánlivou zřejmost informačních horizontů a k momentu změny dochází proliferací etnografických či kvalitativních metodologií zaměřených na inherentní holistický přístup (Fisher & Naumer, 2006). Terénní výzkumy informačního zázemí ● A Day at the Clinic (1999) Pilotní studií, která poprvé zadefinuje informační zázemí, je A Day at the Clinic. Fisherová užívá principů etnografického výzkumu a sleduje všechny formy informačního sdílení v prostředí kliniky mezi 108 seniory a 24 členy zdravotního personálu. Dalo by se předpokládat, že informační tok plyne převážně směrem od zdravotníků k seniorům. Ukázalo se však, že sami senioři jsou plnohodnotnými informátory zdravotníků a v prostředí kliniky vznikají neformální kontaktní a dočasná místa, například při čekání na léčebné procedury. Informační zázemí tak vyplynulo de facto zcela nečekaně a Fisherová si klade v průběhu pozorování zcela nové výzkumné otázky. Prostředí kliniky se stává informačním zázemím, které jak fyzicky, tak sociálně umožňuje a podporuje neformální a spontánní informační výměnu (Pettigrew, 1999). Synergické předpoklady, které identifikují prostředí a možné podmínky vzniku informačního zázemí, shrnuje Karen Fisherová na základě výzkumu na klinice do sedmi stěžejních bodů (Fisher, Erdelez & McKechnie, 2005, s. 187): * Informační zázemí vznikají kdekoliv a jsou nespecifikovaně dočasná. Nutná je přítomnost osob. * Lidé se nacházejí v informačním zázemí primárně z jiných důvodů, než je sdílení informací. * Do informačního zázemí vstupují různé osobností typy a s tím související sociální role, což ovlivňuje informační tok. * Sociální interakce je v informačních zázemích stěžejní činností a informační tok je vedlejším produktem těchto interakcí. * Lidé se zapojují do formálního i neformálního sdílení informací a informační tok tak probíhá různými směry. * Informace, které lidé získávají v informačních zázemích, jsou využity nejrůznějšími způsoby a zároveň poskytují benefity fyzických, sociálních, emočních a kognitivních dimenzí. * V informačních zázemích vzniká mnoho subkontextů plynoucí z dílčích stanovisek osob i dalších přítomných faktorů. Tyto subkontexty posléze formují a spoluutvářejí celkový kontext. Canva.com● Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective (2008) Online dimenze informačního zázemí se z pochopitelných důvodů více reflektují až o dekádu později. Scott Counts a Karen Fisherová (2008) ve studii Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective popisují fungování virtuální komunity v aplikaci SLAM. Výzkum se primárně zaměřuje na komplexní virtuální “ekosystém” sdílení informací v kontextu výše zmíněných sedmi pravidel informačního zázemí. Přenosnost mobilního zařízení podporuje přístupnost a okamžitou možnost sdílení, což by mohlo “tradiční” fyzické informační zázemí funkčně reprezentovat. Studie se účastnilo 19 osob, průměrně po dobu 16 měsíců, všichni se vzájemně znali a pravidelně komunikovali i osobně. Přibližujeme se každodennosti a pravidelnosti, se kterou jsou sociální sítě používány, a mohli bychom tak zde vidět přítomnost virtuálního “třetího místa”. Jak uvedli sami autoři, ve výzkumu byl zahrnut velmi malý vzorek respondentů (Count & Fisher, 2008). Propojenost účastníků “kdykoli a kdekoli” je de facto extrémní verzí fyzického prostoru a výsledky výzkumu rozšiřují fyzické chápání informačního zázemí na virtuální prostor. Objevili se potíže s identifikací osob, které participanti osobně znali, ale na základě přezdívek a ztrátě vizuálních podnětů, měli problém “známé tváře” identifikovat (Counts & Fisher, 2008). Potvrdila se také přítomnost sociálních typů a dva participanti měli funkci komunitních uzlů. Fakt, že se členové znali, však významně ovlivňuje sociální strukturu a dochází k určité ztrátě náhodnosti, jak si můžeme demonstrovat na komentáři jednoho z účastníků výzkumu: It is a “chosen” group, so there is not a lot of information being passed around that doesn’t apply to me or interest me. Also, due to the nature of texting, the messages are usually short and specific. (Counts & Fisher, 2008)Náhodnost nevyžádaných zpráv, které se objevovaly, nebyly vnímány informativně a přínosně a pro informační zázemí nejsou příliš relevantní. Kavárna otevřena i za covidu v Second Life. Zdroj: QUARTZ● Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior (2010) Virtualita a informační zázemí se objevuje ve studii Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior (Lin et al, 2010). Second Life je 3D virtuální prostředí, ve kterém lidé ztrácejí svou fyzickou identitu a stávají se avatary ve vlastním ideálním světě. Přítomnost fiktivního fyzického světa, lidí a komunit přirozeně vede ke vzniku informačních toků. Reflektovaná informační mediace je jakési přínosné, náhodné nasměrování nebo poskytnutí rady (Lin et al, 2010). Lidé přicházejí do Second Life obvykle za účelem socializace a hledání zájmových komunit a končí hledáním, sdílením a používáním informací. Pozitivní emoční faktory, jakými mohou být atraktivita prostředí, přívětivost či velká míra svobody, informační zázemí významně podporují, aniž by si toho účastníci museli být nutně vědomi. V tomto kontextu může být Second Life vnímám jako místo informačního zázemí a objevují se nové designérské otázky, jak tyto informační toky cíleně podpořit. Na druhé straně individuální inklinace k vlastním členům komunit a konfrontace s osobami podobného smýšlení vedou k preferenci určitého typu informací a do určité míry ztrátě serendipity. Virtuální prostředí jistě nabízí výzkumnou příležitost informačního zázemí, avšak informační tok zde nabývá nových specifik, která je třeba brát na zřetel. ● The Conference as an Information ground for Information encoutering (2018) Studie informačního zázemí v prostředí konference OpenAlt na VUT v Brně The Conference as an Information ground for Information encoutering (Lorenz et al, 2018) reflektuje podmínky vzniku informačního zázemí podle K. Fisherové a definuje klíčová místa s největším informačním potenciálem mimo rámec hlavního programu. Takovými místy byly zejména prezentační stánky nebo kavárna a potvrdila se tak důležitost společnosti i atmosféry místa. Neformálně sdílené informace se převážně týkaly tématu konference a pouze 15% respondentů si odnášelo zcela “náhodný” poznatek. Většina dotazovaných získala subjektivně hodnotnou a využitelnou informaci. Významnou roli sehrál také čas, který účastníci konference měli mezi hlavním programem na neformální kontakty (Lorenz et al, 2018). Potenciál vedlejšího informačního toku by byl podpořen delší pauzou mezi přednáškami a kultivovaným prostorem k diskuzi. Nabízí se tak komplexnější design vědeckých konferencí, kde informační zázemí zcela přirozeně vznikají a významně se tak podílí na sdílení informací i pozitivním naladění účastníků. Výhledy Obsažená entropie ve spontánnosti informačního toku naznačuje, že přítomné informační zázemí nabývá nejrůznějších podob a povětšinou nám proklouzne mezi prsty, aniž bychom ho zachytily. Teorie i výzkum K. Fisherové do jisté míry umožňuje konstruktivně definovat i tyto náhodné vazby a potvrzuje jejich společenskou validitu. Inter i trans disciplinární průniky vědních oborů do zkoumání informačního zázemí umožňují nalézat nové spojitosti a otevírají prostory k diskuzi. Zajímavý by byl například vliv informačního zázemí na difúzi inovace jakožto „procesu, v němž je inovace přenášena prostřednictvím určitých kanálů v průběhu času mezi členy sociálního systému“ (Rogers, 2003, s. 11). Zatímco difúzní proces probíhá na úrovni sociálního systému, tak proces přijímání inovace probíhá na úrovni jedinců nebo sociálních skupin (Rogers, 2003). Britský sociolog Anthony Giddens (2003) upozorňuje na nezamýšlené důsledky lidského jednání: lidé přetvářejí svět zpravidla neúmyslně. Každodenní myšlení a jednání je nejen odrazem světa, ale současně ho i vytváří. (Toušek, Kunc & Vystoupil, 2008). Myšlenky, nápady a poznatky jedné skupiny mohou vyřešit problémy skupiny druhé, ale jen za předpokladu existence vzájemných vazeb.“ Tyto kombinace znalostí vytváří novou kvalitu, neboť vznikají na základě existujících, ale dříve navzájem nepropojených poznatků” (Hardagon & Sutton, 1997, s. 716). Princip transferu znalostí vychází z předpokladu, že znalosti jsou nedokonale sdíleny v čase a mezi lidmi, organizacemi a odvětvími. Diverzifikace sociálních interakcí realizovaných v rámci kyberprostoru jako místa informačního zázemí, může nabídnout zcela nové perspektivy. “Meet Me At MoMA”, 2020. Zdroj: art-sheep.comVazby informačního zázemí a fyzického třetího místa mohou vést k širším otázkám vhodného urbanistického plánování, které informační chování obyvatel úspěšně ignoruje. Byť si těchto zákonitostí všímá již Christopher Alexander (1977) v knize A Pattern Language: tedy, že městský design by měl primárně podporovat vztah lidí a místa a zároveň vztah mezi lidmi samými. Dostát hlubší zodpovědnosti někdy znamená vzdát se okamžitých módních trendů, dílčích a krátkodobých zájmů, stejně jako zdánlivých samozřejmostí, ve prospěch dlouhodobého, podstatného, komplexního a společenského. (Melková & Cikán, 2020, s. 71)ALEXANDER, CH., ISHIKAWA, S., SILVERSTEIN, M., JACOBSON, M., FIKSDAHL-KING I. & SHLOMO, A. (1977). A Pattern Language: Towns, Buildings, Construction. New York: Oxford University Press. COUNTS, S. & FISHER, K. E. Mobile Social Networking: An Information Grounds Perspective. Proceedings of the 41st Annual Hawaii International Conference on System Sciences (HICSS 2008), Waikoloa, HI, USA, 2008, pp. 153–153. https://doi.org/10.1109/HICSS.2008.320 DE CERTEAU, M. (1988). The practice of everyday life. University of California Press, Berkeley. Dostupné z: https://monoskop.org/images/2/2a/De_Certeau_Michel_The_Practice_of_Everyday_Life.pdf ERDELEZ, S. (1997). Information encountering: a conceptual framework for accidental information discovery, In P. Vakkari, R. Savolainen and B. Dervin (Eds.), Information seeking in context, Proceedings of an international conference on research in information needs, seeking and use in different contexts, (14–16 August, 1996, Tampere, Finland). 241–412. London: Taylor Graham. ERDELEZ, S. (2004). Investigation of information encountering in the controlled research environment, Information Processing and Management, 40(6). FISHER,K. E., DURRANCE, J. C. & HINTON, M. B. (2004). Information grounds and the use of need‐based services by immigrants in Queens, New York: A context‐based, outcome evaluation approach. Journal Of The American Society For Information Science And Technology, 55 (8), 754–766. https://doi.org/10.1002/asi.20019 FISHER, K. E., ERDELEZ, S. & MCKECHNIE, L. (2005) Theories of information behavior. Medford, N.J.: Published for the American Society for Information Science and Technology by Information Today FISHER, K. E. & NAUMER, C. M. (2006). Information Grounds: Theoretical Basis and Empirical Findings on Information Flow in Social Settings. In: Spink A., Cole C. (eds) New Directions in Human Information Behavior. Information Science and Knowledge Management, vol 8. Springer, Dordrecht. https://doi.org/10.1007/1-4020-3670-1_6 GIDDENS, A. (2003). Social Theory and Modern Sociology. Malden: Polity Press. HARDAGON, A. & SUTTON, I. R. (1997). Technology Brokering and Innovation in a Product Development Firm. Administrative Science Quarterly, 42 (4) 716–749. https://doi.org/10.2307/2393655 CHATMAN, E. A. (1999). A theory of life in the round. Journal Of The American Society For Information Science And Technology, 50 (3), 207–217. https://doi.org/10.1002/(SICI)1097-4571(1999)50:3<207::AID-ASI3>3.0.CO;2-8 KATALPA, J. (2017). Doupě. Brno: Host. s. 40. KRIKELAS, J. (1983). Information-seeking behaviour: pattern and concepts, Drexel Library Quaterly, 19 (1). LIN, P., EISENBERG, M. B. & MARINO, J. (2010). Second Life as an Information Ground: Implications for Collaborative Information Behavior. Proceeding Of 2Nd International Workshop On Collaborative Information Seeking, Florida. http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.575.1395&rep=rep1&type=pdf LORENZ, M. KUBALÍKOVÁ, E., WÖLFELOVÁ, V., VOZÁROVÁ, V. & HABARTOVÁ, N. (2018). The Conference as an information ground for information encountering. ProInflow: časopis pro informační vědy, 10(1), 24–48. https://doi.org/10.5817/ProIn2018-1-3 MELKOVÁ, P. CIKÁN, M. (2020). Architektura Reciprocity. Praha: Kant. OLDENBURG, R. (1999). The great good place: cafes, coffe shops, bookstores, bars, hair salons, and other hangouts at the heart of a community. Berkeley: Marlowe and Company. OLDENBURG, R. (2013) The Café as a Third Place. In: Tjora A., Scambler G. (eds). Café Society. Palgrave Macmillan, New York. https://doi.org/10.1057/9781137275936_2 PETTIGREW, K. E. (1999). Waiting for chiropody: contextual results from an ethnographic study of the information behaviour among attendees at community clinics. Information Processing and Management, 35(6), 801–817. https://doi.org/10.1016/S0306-4573(99)00027-8 ROGERS, M., E. (2003). Diffusion of Innovations. New York: Simon and Schuster. 5th Edition. SAROYAN, W. (1996). Náhodná setkání: vzpomínky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 96–97. SAVOLAINEN, R. (2009). Small world and information grounds as contexts of information seeking and sharing. Library & Information Science Research, 31(1), p.38–45. https://doi.org/10.1016/j.lisr.2008.10.007 TOUŠEK, V., KUNC, J. & VYSTOUPIL, J. (2008). Ekonomická a sociální geografie. Plzeň : Aleš Čeněk. WILSON, T. D. (1999). Models in information behaviour research, Journal of Documentation, 55 (3). Information Grounds: spontánní sdílení informací was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Mutlitasking jako klíčová složka informačního vyhledávání

Vymezení terminologie V dnešní době je problém informační přehlcenost, kdy informací je nadbytek a člověk se snaží rozlišovat relevantní, aktuální, pravdivé informace v nepřetržitém toku. U jedince vzniká informační potřeba, která vede k příčině informačního chování. Informační chování je v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy definováno jako “Souhrnné označení pro aktivity člověka v informačním prostředí. Zahrnuje řadu informačních rolí a činností: roli tvůrce, uživatele, zprostředkovatele informací a jejich aktivity a strategii při uspokojování informačních potřeb. Informační chování se projevuje prostřednictvím informačních zájmů, informačních potřeb a informačních požadavků. [1] Informační chování je složkou informační vědy, kdy právě informační chování zkoumá člověka, procesy a vlivy, které působí na jeho chování při informačním procesu, uspokojování informačních potřeb jedince atd. Právě při uspokojování informačních potřeb na jedince působí mnoho faktorů, ke kterým patří vnitřní psychické procesy člověka, přemýšlení nad kontextem informační potřeby, využití různých nástrojů pro vyhledávání různých zdrojů, prostředí, ve kterém se jedinec nachází, sociální prostředí atd. Hlavní příčinou pro informační chování člověka je informační potřeba, která se v procesu informačního chování vyvíjí. Multitaskingem je nejčastěji označován běžný jev provádění více úloh najednou. Multitasking provádí lidé i stroje. Tradiční multitasking spojovaný s lidskou činností může být provádění triviálních činností (konverzace při provádění společenského hobby), náročnější činnosti (řízení dopravního prostředku) nebo také lidé dokáží provádět velké množství odlišných aktivit, které spolu nesouvisí. V informatice je pojem multitasking označován za schopnost operačního systému současně spouštět a udržovat v běhu více programů — např. grafiku, tabulky, zpracování textu nebo formáty softwaru — např. kódování, kompilace, testování. [2] Právě multitasking umožňuje uživateli libovolně přepínat v reálném čase mezi spuštěnými programy bez nutnosti zavírání předchozího programu/úlohy. Multitasking znamená jak pro člověka, tak pro počítač vykonávání více úkolů nebo zabývání se více úkoly najednou. Člověk, popř. počítač, provádí multitaskingové činnosti, které jsou rozpracované v jednom časovém okamžiku. Buď se těmto činnostem dokáže věnovat souběžně nebo se jimi zabývá střídavě. Výzkumy v oblasti multitaskingu v informačním chování Článek Multitasking information behavior and information task switching: an exploratory study [3] od A. Spinkové se zabývá multitaskingovým informačním chováním, kdy lidé, převážně vyhledávající v knihovnách, mají více informačních úkonů. Hlavním cílem této studie bylo provést případovou studii, která by empiricky prozkoumala povahu multitaskingového informačního chování a přepínání informačního úkonu jedince, který hledá informace. [4] Na tabulce níže můžeme vidět, jak se participantka zachovala při dvou návštěvách veřejné knihovny při hledání informací. Studie připomíná, že existuje mnoho modelů, které se zabývají informačním chováním, ale málo z nich pracuje s konceptem multitaskingového informačního chování a tzv. “information task switching behavior”, které je zobrazeno v tabulce níže. Ze studie vyplývá, že tyto fenomény jsou ovlivněny povahou a složitostí obsahu ve vztahu ke znalostem člověka, který vyhledává informace a množstvím a hloubkou zpracování informací, které jsou požadovány pro různé informační úkony, úrovní zájmu o informace jedince, včetně jeho pozornosti, úrovní předchozího plánování a priorit jedince, plusy a mínusy efektivního využití střídání činností při naplňování informační potřeby a serendipitou (štastnou náhodou nalezení informace). SPINK, Amanda. Multitasking information behavior and information task switching: an exploratory study. Journal of Documentation [online]. 2004, 60(4), 336–351 [cit. 2021–04–08]. ISSN 00220418. Dostupné z: doi:10.1108/00220410410548126Další práce Amandy Spinkové, na které pracovala společně s M. Park a Ch. Colem Multitasking and Co-ordinating Framework for Human Information Behavior [5] se zabývá vymezením rámce informačního chování člověka, které pracuje s konceptem multitaskingu. Studie, které jsou klíčové pro fenomén multitaskingu při informačním chování člověka naznačují, že vyhledávání uživatelů může mít více cílů nebo témat a může se vyskytovat v širším kontextu jejich chování při hledání informací. [6] Toto staví fenomén multitaskingu jako klíčovou složku modelování širšího obrazu informačního vyhledávání. Studie vychází z toho, že lidé si tvoří jejich vlastní úkony, které využívají při informačním vyhledávání a používají je při tomto procesu. Studie uvádí příklad vyhledávání informací, které souvisí se zdravím, kdy člověk využívá více úkonů ke zjišťování informací (telefonát svému doktorovi, internet, knihovna, …). Multitasking při procesu informačního vyhledávání je důležitou složkou, kdy se musíme snažit pochopit, jak lidé získávají multitaskingové informační schopnosti a dovednosti v oblasti informačního chování obecně a nejen při informačním vyhledávání. Článek Toward a Web Search Model: Integrating Multitasking,Cognitive Coordination, and Cognitive Shifts [7] se zabývá kognitivní koordinací při vyhledávání na internetu a jak multitasking souvisí s tímto jevem. Kognitivní koordinace na různých úrovních umožňuje lidem spravovat různé závislosti mezi dostupnými úkoly a prostředky [8]. Hlavními výzkumnými otázkami článku jsou: “Jak uživatelé provádějí vyhledávání na webu na více IP adresách?”, “K jakým úrovním kognitivní koordinace dochází při vyhledávání na webu?” a “K jakým typům kognitivních posunů dochází při vyhledávání na webu?” [9]. Výzkumu se zúčastnilo 42 participantů, kterým při studijní relaci v laboratoři, trvající přibližně 1,5 — 2 hodiny, byly ukládány jejich vyhledávací postupy, které poté byly vyhodnocovány. Z výzkumu vyplývá, že kognitivní koordinace a vědomá kontrola jsou zásadní při multitaskingovém vyhledávání. Nevýhody multitaskingu v informačním vyhledávání Multitaskingová činnost může nutit člověka k častému přepínání mezi vyhledáváním, kdy je člověk odlákán jiným směrem nebo si nedokáže usměrnit na jakou činnost se zaměřit v danou chvíli. Multitasking také může vést k podporování prokrastinace u člověka, který má na dosah pár kliknutí jiné nástroje, webové stránky atd., které ho odlákají od prováděného vyhledávání. Ve výzkumu Perceived Academic Effects of Instant Messaging Use 93% vysokoškolských studentů uvedlo, že během vypracovávání školních prací zároveň chatuje, z nich 57% přiznalo, že chatování má nepříznivý vliv na výslednou podobu úkolu i na studium samotné [10] Výhody multitaskingu v informačním vyhledávání Multitasking se dá naučit a trénovat. Z výsledků článku Mitigating Disruptive Effects of Interruptions Through Training: What Needs to Be Practiced? [11] vyplývá, že multitasking se v čase stává pro člověka činností, která se ukotvuje a člověk se v ní zdokonaluje. Přepínání mezi primární a sekundární činností se zrychluje a stává efektivnějším. Díky zlepšení se v multitaskingu může člověk při střídání činností začít využívat poznatky, které získává při provádění jedné činnosti a aplikovat je při provádění dalších činností. Zdroje: [1] Jonák, Zdeněk. informační chování. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000463&local_base=KTD. [2] The Free Dictionary [Internet]. “multitasking”. Gale Encyclopedia of Medicine, The Gale Group, Inc., 2008 [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://medical-dictionary.thefreedictionary.com/multitasking [3] SPINK, Amanda. Multitasking information behavior and information task switching: an exploratory study. Journal of Documentation [online]. 2004, 60(4), 336–351 [cit. 2021–04–08]. ISSN 00220418. Dostupné z: doi:10.1108/00220410410548126 [4] Tamtéž. [5] SPINK, Amanda, Minsoo PARK a Charles COLE. NEW DIRECTIONS INHUMAN INFORMATIONBEHAVIOR: Multitasking and Co-ordinating Framework for HumanInformation Behavior. Information Science and Knowledge Management [online]. The Netherlands, 2006, (8) [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: http://www.ndl.ethernet.edu.et/bitstream/123456789/20073/2/85.pdf#page=136 [6] SPINK, Amanda, H. Cenk OZMUTLU a Seda OZMUTLU. Multitasking information seeking and searching processes. Journal of the American Society for Information Science [online]. 2002, 53(8), 639–652 [cit. 2021–04–08]. ISSN 15322882. Dostupné z: doi:10.1002/asi.10124 [7] DU, Jia Tina a Amanda SPINK. Toward a web search model: Integrating multitasking, cognitive coordination, and cognitive shifts. Journal of the American Society for Information Science [online]. 2011, 62(8), 1446–1472 [cit. 2021–04–08]. ISSN 15322882. Dostupné z: doi:10.1002/asi.21551 [8] MIYATA, Yoshiro a DONALD A. NORMAN. Psychological Issues in Support of Multiple Activities. User Centered System Design ; page 265–284 ; ISBN 9780367807320 [online]. 1986 [cit. 2021–04–09]. ISBN 9780367807320. ISSN edsbas. Dostupné z: doi:10.1201/b15703–13 [9] DU, Jia Tina a Amanda SPINK. Toward a web search model: Integrating multitasking, cognitive coordination, and cognitive shifts. Journal of the American Society for Information Science [online]. 2011, 62(8), 1446–1472 [cit. 2021–04–08]. ISSN 15322882. Dostupné z: doi:10.1002/asi.21551 [10] JUNCO, Reynol a Shelia R. COTTEN. Perceived academic effects of instant messaging use. Computers [online]. 2011, 56(2), 370–378 [cit. 2021–04–09]. ISSN 03601315. Dostupné z: doi:10.1016/j.compedu.2010.08.020 [11] CADES, David M., Deborah A. BOEHM-DAVIS, J. Gregory TRAFTON a Christopher A. MONK. Mitigating disruptive effects of interruptions through training: What needs to be practiced? Journal of Experimental Psychology: Applied [online]. 2011, 17(2), 97–109 [cit. 2021–04–09]. ISSN 1939–2192. Dostupné z: doi:10.1037/a0023497 Mutlitasking jako klíčová složka informačního vyhledávání was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Efekt nadřazenosti obrazu

Efekt nadřazenosti obrazu: Proč si obrázek zapamatujeme lépe než text… Úsloví „obraz vydá za tisíc slov“ je dnes notoricky známé a mnozí mu nemusí dávat velkou váhu jakožto bůhví odkud pocházející říkance či snad argumentačnímu faulu, zákeřně vybrané třešničce hrající na city. Zároveň přišla velká z nás do styku s grafem znázorňujícím tvrzení, že si zapamatujeme 10 procent přečteného, zatímco viděného procent 30. I když důkaz o přesné verbální kvantifikaci obrazu stále chybí, pro lepší uchopení grafiky pamětí evidenci máme. Zdroj: Unsplash — Leonardo YipTento dnes již poměrně dobře zdokumentovaný fenomén nazýváme efekt nadřazenosti obrazu. Podstata efektu tkví v tom, že pokud za stejných podmínek přijdeme do styku k informacím, které jsou zobrazeny pomocí obrazu a k těm vyjádřených pomocí slov, naše paměť si lépe zapamatuje a vybaví ty obrazové. Prvotní důkazy experimentů dokazující tuto nadřazenost pochází z konce šedesátých a pak sedmdesátých let. Studie, v níž byl pojem poprvé představen, vyšla v roce 1967 v časopise Journal of Verbal Learning & Verbal Behavior. (1) V sérií tří experimentů podstoupili subjekty test na rozpoznávání starých a nových stimulů majících podoby slov, vět a obrázků. V praxi byly účastníkům nejprve ukazovány stimuly k zapamatování, které byly později kombinovány ve dvojících se stimuly dosud neviděnými, přičemž úlohou bylo správně určit, zda jsou položky nové či nikoliv. Dle výsledků byli respondenti schopni určit starý stimulus v 88 % u vět, 90 % u slov a 98 % u obrázků. Podobné výsledky pak měla studie z roku 1976, navíc s poznatkem nadřazenosti konkrétních slov nad abstraktními (2), a v roce 1980 byl efekt pozorován i u malých dětí. (3) Ačkoliv je efekt dobře podložen evidencí, otázka po vysvětlení dosud uspokojivě zodpovězena není . Teorie, které mohou vysvětlit tuto nadřazenost, co se ukládání do paměti týče, existují tři: teorie duálního kódování (dual-encoding theory) a teorie distinktivity (distinctiveness account), přičemž ta může popisovat odlišnosti fyzické (physical-distinctiveness) a konceptuální (conceptual-distinctiveness). Podstata rozdílu mezi teoriemi spočívá v tom, zda se opírají o vlastnosti paměti, nebo povahu reprezentace. Příčina efektu: Tři teorie Nejstarší z nich je teorie duálního kódování, jež byla formulována kanadským profesorem Allanem Paiviem na začátku sedmdesátých let minulého století. Teorie pochází z oboru kognitivní psychologie — Allan Paivio se jakožto psycholog zabýval výzkumem fungování paměti. Podstata teorie je fakt, že pro ukládání vizuální a verbální informace existují ve struktuře paměti dvě cesty a o zpracování se tedy starají dva systémy. (4) Jednotku reprezentace slova nazývá logogenem a jednotku obrazu imagenem. Tyto dva systémy spolu ovšem můžou komunikovat, což umožňuje verbálnímu systému evokovat obrazy a naopak. Paivio pak na tomto základě nabízí dvě vysvětlení efektu nadřazenosti. Buďto mají imageny větší schopnost evokovat verbální kódování, nebo je to obrazové inherentně silnější. Druhým přístupem je hledat příčinu efektu nikoliv ve způsobu jakým pracuje paměť, ale v rozdílu mezi povahou verbální a grafické reprezentace. Teorie fyzické distinktivity říká, že důvodem lepší zapamatovatelnosti obrazu jsou jeho inherentní senzorické a sémantické charakteristiky, díky nimž je paměti umožněno vjem opatřit unikátnějším zakódováním. (5) Zatímco slovo je vždy sestaveno určitou kombinací písmen a jiné slovo může používat tatáž písmena pouze v jiném pořadí, v případě obrázku vyjadřujícího stejný koncept se bude jednat o reprezentace mající zcela odlišný tvar, proporce a barvy. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že teorie si nejsou navzájem protiřečící a mají spíše komplementární vztah. Explicitně tak říká i Hamilton a Geraci, zejména při představení vlastní hypotézy konceptuální distinktivity. Podle ní je důvodem efektu fakt, že obrázek má jedinečné rysy, díky kterým se od sebe v paměti navzájem konceptuálně odlišují: „ (…) hypotetizujeme, že vizuální informace přispívá ke konceptuální nápadnosti obrazu.“ (6) Limity efektu Existují ovšem podmínky, při nichž je efekt nadřazenosti obrazu „vyrušen“. V rámci studie z roku 2018 byly provedeny 4 experimenty, v nichž byly respondentům předkládány obrázky a slova, jejichž fyzická variabilita se měnila. V praxi to znamená, že byly respondentům předkládány dvojice, ve kterých se v některých případech jednalo o obrázky zbavené jejich silně odlišujících rysů, například obrázky černobílé a k tomu natočené tak, že jejich tvary působily zdánlivě podobně, se slovy, jejichž vizuální odlišnosti byly naopak zdůrazněny. Jednalo se o jiné typy fontů, využití kapitálek a hlavně barevných výplní, leckdy i s využitím přechodu. Nejen, že výsledky podpořily teorii distinktivity a neshodovaly se s teorií duálního-kódování, v praxi došlo de facto k vyrušení, či dokonce obrácení efektu. (7) Stejně tak existuje evidence případů, kdy efekt prokázán nebyl. Ve sféře Human-Computer Interaction jsou výsledky porovnávání grafických a textových prvků rozporuplné a lze se setkat s varováním před nadměrným zobecňováním platnosti takové nadřazenosti. Experiment zaměřený na zlepšování rozhraní pro neslyšící, při němž byly textové odkazy nahrazeny grafickými, ukázal větší rychlost a orientaci při interakci s rozhraním založeném na slovech. (8) Takové výsledky nejsou ojedinělé a navazují na dřívější studie jako například experimenty provedené Susan Wiedenbeckovou, která zkoumala rozdíl mezi efektivitou ikon, ikon s popiskem a popiskem samotným, přičemž subjekty výzkumu dosahovali nejhorších výsledků při interakci se ikonami samotnými. (9) Informační chování Na rozdíl od oblasti psychologie, kde je efekt nadřazenosti popisován jako fenomén paměti, proniká do diskurzu informační vědy jako typ kognitivního zkreslení, a to konkrétně jako typ dle kodexu kognitivních zkreslení spadající do kategorie „příliš mnoho informací“. (10) Zde je nutno podotknout, že v kontextu informačního chování existuje prozatím jen nevelké množství výzkumů na toto téma — Behimehr a Jamali používají výraz „tenká literatura“. (11) Ve své kvalitativní studii, která spadá pod paradigma kognitivního přístupu, se zaměřili na efekt zkreslení u informačního chování absolventů vysoké školy při práci na výzkumném projektu. Jako teoretický rámec byl použit model informační gramotnosti Big 6 (12) nad nímž byly vedeny rozhovory s 25 respondenty. Model Big 6 tedy popisuje šest kroků informačního chování: definování potřeby, strategie informačního vyhledávání, lokace a přístup, využití informace, syntéza a evaluace. Behimehr a Jamali byli na základě rozhovorů schopni identifikovat celkem 28 kognitivních zkreslení a přiřadit je k fázím modelu Big 6. Ve srovnání s jinými typy zkreslení se efekt nadřazenosti vyskytoval poměrně zřídka — pouze u pěti účastníku (nejčastěji se vyskytovalo konfirmační zkreslení, a to u 15 respondentů, efekt podpory zvoleného a heuristika dostupnosti pak u 14). Zajímavější je poznatek, že se efekt objevil ve fázi 4 a 5 modelu Big 6, tedy ve fázích využití informace a syntéza. Ve stupni 4 se efekt projevuje upřednostňováním obrazové reprezentace ve styku s novou informací, ovšem efekt se následně projevil i při syntéze a využití obrázku ve vlastní práci za účelem prezentace informace srozumitelným způsobem. Upřednostňování obrazové reprezentace při konzumaci mediálního obsahu bylo dokázáno i kvantitativně. Při analýze dat 79 567 zpráv Hongkongského agregátoru zpravodajství „Headline News“ vyplynulo, že větší poměr obrazového materiálu měl za následek větší návštěvnost. (13) Sledování pohybu očí při brouzdání také ukázalo, že uživatelé při výběru videí věnovali skoro dvakrát tolik pozornosti miniaturám než názvu videí, a co víc, před výběrem měli tendenci nahlédnout nejprve na obrázek, a až poté si přečíst titulek videa. (14) Zde citované studie tvoří jen výběr z celého objemu publikovaných zdrojů a slouží mimo jiné i k výzvě. Je-li téma teprve objevováno, neznamená to jen, že mu rozumíme zatím poměrně málo, ale otevírá se tím i nový horizont, v němž je možné vytušit nové cesty dosud neprozkoumané a skrývající mnohé perly v podobě fascinujících poznatků. A každá z těchto cest je výzkumnou příležitostí. Použité zdroje 1. SHEPARD, Roger N. Recognition memory for words, sentences, and pictures. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior [online]. 1967, 6(1), 156–163 [cit. 2021–04–09]. ISSN 00225371. Dostupné z: doi:10.1016/S0022–5371(67)80067–7 2. YARMEY, Daniel A. Hypermnesia for pictures but not for concrete or abstract words. Bulletin of the Psychonomic Society [online]. 1976, 8(2), 115–117 [cit. 2021–04–09]. ISSN 0090–5054. Dostupné z: doi:10.3758/BF03335098) 3. RITCHEY, Gary H. Picture superiority in free recall: The effects of organization and elaboration. Journal of Experimental Child Psychology [online]. 1980, 29(3), 460–474 [cit. 2021–04–09]. ISSN 00220965. Dostupné z: doi:10.1016/0022–0965(80)90107–1 4. PAIVIO, Allan a Kalman CSAPO. Picture superiority in free recall: Imagery or dual coding?. Cognitive Psychology [online]. 1973, 5(2), 176–206 [cit. 2021–04–09]. ISSN 00100285. Dostupné z: doi:10.1016/0010–0285(73)90032–7 5. MINTZER, Miriam Z. a Joan Gay SNODGRASS. The Picture Superiority Effect: Support for the Distinctiveness Model. The American Journal of Psychology [online]. 1999, 112(1) [cit. 2021–04–09]. ISSN 00029556. Dostupné z: doi:10.2307/1423627 6. HAMILTON, Maryellen a Lisa GERACI. The Picture Superiority Effect in Conceptual Implicit Memory: A Conceptual Distinctiveness Hypothesis. The American Journal of Psychology [online]. 2006, 119(1) [cit. 2021–04–09]. ISSN 00029556. Dostupné z: doi:10.2307/20445315 7. ENSOR, Tyler M., Aimée M. SURPRENANT a Ian NEATH. Increasing word distinctiveness eliminates the picture superiority effect in recognition: Evidence for the physical-distinctiveness account. Memory & Cognition [online]. 2019, 47(1), 182–193 [cit. 2021–04–09]. ISSN 0090–502X. Dostupné z: doi:10.3758/s13421–018–0858–9 8. FAJARDO, I., J. J. CAÑAS, L. SALMERÓN a J. ABASCAL. Improving deaf users’ accessibility in hypertext information retrieval: are graphical interfaces useful for them?. Behaviour & Information Technology [online]. 2006, 25(6), 455–467 [cit. 2021–04–09]. ISSN 0144–929X. Dostupné z: doi:10.1080/01449290500331180 9. WIEDENBECK, Susan. The use of icons and labels in an end user application program: An empirical study of learning and retention. Behaviour & Information Technology [online]. 1999, 18(2), 68–82 [cit. 2021–04–09]. ISSN 0144–929X. Dostupné z: doi:10.1080/014492999119129 10. BENSON, Buster. Cognitive bias cheat sheet. In: Better Humans. [online]. 1.11.2016 [cit. 2021–04–09]. Dostupné z: https://betterhumans.pub/cognitive-bias-cheat-sheet-55a472476b18 11. BEHIMEHR, Sara a Hamid R. JAMALI. Cognitive Biases and Their Effects on Information Behaviour of Graduate Students in Their Research Projects. Journal of Information Science Theory and Practice [online]. 2020, 8(2), 18–31 [cit. 2021–04–09]. eISSN: 2287–4577. Dostupné z: doi: 10.1633/JISTaP.2020.8.2.2 12. EISENBERG, Michael B. a Robert E. BERKOWITZ. Information Problem Solving: The Big Six Skills Approach to Library [online]. 1990 [cit. 2021–04–09]. ISBN 9780893917579. 13. MA, Yingying. Can More Pictures Bring More Readership?: An Examination of the “Picture Superiority Effect” in the News Consumption Process. Procedia — Social and Behavioral Sciences [online]. 2016, 236, 34–38 [cit. 2021–04–09]. ISSN 18770428. Dostupné z: doi:10.1016/j.sbspro.2016.12.012 14. YANGANDUL, Chaitra, Sachin PARYANI, Madison LE a Eakta JAIN. How many words is a picture worth? In: Proceedings of the 2018 ACM Symposium on Eye Tracking Research & Applications [online]. New York, NY, USA: ACM, 2018, 2018–06–14, s. 1–5 [cit. 2021–04–09]. ISBN 9781450357067. Dostupné z: doi:10.1145/3204493.3204571 Efekt nadřazenosti obrazu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Tísnivé údolí (Uncanny valley)

Photo by Maximalfocus on UnsplashShrnutí konceptu Koncept tísnivého údolí představil v roce 1970 poprvé Masahiro Mori ve svém článku The uncanny valley. Zprvu se textu nevěnovala téměř žádná pozornost a svůj obdiv získal teprve nedávno v oblasti robotiky a vědeckých kruhů.[1] Mori v tomto článku představil reakce osob na roboty, kteří byli svým vzhledem a chováním podobní lidem. Mezi lidskou podobností robotů a příjemným pocitem člověka (v rámci interakce s robotem) existuje pozitivní vztah. Níže na grafu můžeme vidět, že lidé mohou strmě ztratit pocit komfortu v momentě, kdy jsou roboti téměř podobní lidem a tehdy jim roboti připadají děsiví — tento propad označujeme jako tísnivé údolí. Po tomto momentu se ale postupně vztah lidí k robotům zlepšuje v závislosti na zvyšující se hodnotě lidské podobnosti robotů a dochází k proměně lidských pocitů v příjemné.[2] Závisí tedy na dvou proměnných, a to na blízkém vztahu, tedy na tom, jaké emoce vzbuzuje v člověku interakce s robotem (affinity) a lidské podobnosti robota s člověkem (human likeness). Zdroj: https://ieeexplore.ieee.org/stamp/stamp.jsp?arnumber=6213238 [3]Ve vědecké komunitě panuje neshoda ohledně původu tohoto fenoménu — existuje přístup evoluční, percepční a kognitivní.[4] Koncept tísnivého údolí je přínosný v oblasti psychologie, umělé inteligence, robotiky, studia chování lidí a robotů např. při interakci člověk-robot (HRI nebo human-robot interaction). K lepšímu pochopení konceptu může posloužit také níže uvedené video. https://medium.com/media/0fb7e4543c59d6cbd78904d47168a562/hrefVýzkumné práce Tísnivé údolí bylo a je předmětem výzkumných prací mnoha jedinců a skupin. Pro potřeby této práce byly vybrány čtyři výzkumy z posledních pár let, přičemž jsou níže více popsány: Eliza in the uncanny valley: anthropomorphizing consumer robots increases their perceived warmth but decreases liking.[6] Tento výzkum se zaobírá problematikou umělé inteligence, antopomorfismu, fenoménu zvaném Eliza effect a také tísnivému údolí. Ve výzkumné práci jsou představeny celkem čtyři experimenty. V rámci první studie se autoři snažili ověřit, jakým způsobem vnímají konzumenti spotřebitelské roboty a jejich vlastnosti — podobnost lidem, rysy, … Ve druhé studii se posouvají k dalšímu zkoumání — jak ovlivňuje antropomorfní chování robotů vnímání konzumentů a jejich úsudek. Třetí studie je zaměřena na zkoumání postojů konzumentů vůči spotřebitelským robotům ve spojitosti s hypotézou tísnivého údolí. Konečně čtvrtá studie je taktéž zabývá zkoumáním tísnivého údolí ve spojitosti s chováním spotřebitelských robotů. Moral Uncanny Valley: A Robot’s Appearance Moderates How its Decisions are Judged.[7] Výzkum zkoumá to, jakým způsobem lidi hodnotí morální rozhodnutí robotů v závislosti na vzhledu robotů. Výzkum obsahuje dvě studie — první studie probíhala s menším počtem respondentů (150 osob), zatímco druhá byla rozšířena o větší počet (398 participantů) s tím, že měla podpořit zjištění v původní studii. Obě studie si kladly za cíl prozkoumat morální efekt tísnivého údolí za předpokladu, že lidé hodnotí rozhodnutí robotů, kteří jsou velmi podobní lidem za méně morální či nemorální oproti lidem či robotům bez lidské podobnosti. V rámci výzkumu bylo využito tzv. vinět — tato metoda slouží pro průzkum citlivých témat, jedná se o krátký příběh o určité osobě či události.[8] V tomto případě participanti pod každou vinětou posuzovali nakolik morální jim přijde chování robota, a to na Likertově 7-bodové škále. The Exploration of the Uncanny Valley from the Viewpoint of the Robot’s Nonverbal Behaviour.[9] Výzkum spočívá v pozorování hodnocení participantů, konkrétně se jedná o hodnocení vztahu mezi lidskou podobností (human likeness) a blízkému vztahu (affinity) k neverbálnímu projevu chování robotů. V rámci výzkumu byl definován bod, kdy obě hodnoty (human likeness a affinity) poklesnou a kopírují tak fenomén tísnivého údolí.[10] Experiment probíhal tak, že robot přednesl tzv. TED talk participantům celkem v 15 opakováních, přičemž robot pokaždé změnil jednu z 15 podmínek chování. Participantů bylo celkem 20, výzkum proběhl dotazníkovou formou. The Uncanny Valley Everywhere? On Privacy Perception and Expectation Management.[11] Autorka zkoumá efekt tísnivého údolí na soukromí v prostředí sociálních sítí, nikoliv v souvislosti s roboty, přičemž svá tvrzení podkládá řadou názorných příkladů. Dále se zaměřuje na význam tísnivého údolí v budoucnosti ve vztahu k technologiím, které vznikají. Možnosti využití pro oblast informačního chování Human-robot interaction Tísnivé údolí a výzkumy s ním spojené jsou důležité v tzv. interakci člověk-robot (human-robot interaction nebo HRI) — v této oblasti hraje důležitou roli to, jaké mají lidé potažmo uživatelé postoje vůči humanoidním robotům. Výsledky výzkumů tísnivého údolí mohou být prospěšné pro potřeby interakčního designu a napomoci tak ke zmírnění negativních projevů tísnivého údolí v praxi.[12] Herní svět I ve světě počítačových her apod. hraje efekt tísnivého údolí důležitou roli. Pro příjemný a přesvědčivý hráčský požitek ze hry je důležité, aby byly herní postavy určitým způsobem vytvořeny a vyvarovali se tak efektu tísnivého údolí.[13] Níže uvedené video sice není akademickým zdrojem, nicméně nám může opět blíže přiblížit problematiku tísnivého údolí na konkrétních příkladech, a to právě v herním světě. https://medium.com/media/74f3ed0163c064b840ca04d0c4dd62fb/hrefSlabiny a silné stránky tísnivého údolí Slabiny Dle mého názoru patří mezi slabé stránky celého konceptu nejasná terminologie hlavních termínů, o dvou jsem se výše zmiňovala. Pro potřeby a jednotu tohoto článku jsem zvolila označení lidská podobnost (human likeness) a blízký vztah (affinity). Nicméně jak je zřejmé z přiložené tabulky níže jen samotný blízký vztah lze vyjádřit hned několika způsoby — tento fakt mi působil obtíže při zpracování rešerší a při pročítání zdrojů. Zdroj: https://www.researchgate.net/publication/342835935_A_Literature_Review_of_the_Research_on_the_Uncanny_Valley [15]Silné stránky Domnívám se, že hlavní silnou stránkou tísnivého údolí je to, že se z něj stává stále více aktuální téma. To, že je tísnivé údolí současným problémem je zmiňováno ve výše uvedených výzkumech, a to především kvůli tomu, že jsou v rámci každodenního života častěji využívaní roboti. Literatura [1] MORI, Masahiro, Karl MACDORMAN a Norri KAGEKI. The Uncanny Valley [From the Field]. IEEE Robotics & Automation Magazine [online]. 2012, 19(2), 98–100 [cit. 2021–04–07]. ISSN 1070–9932. Dostupné z: doi:10.1109/MRA.2012.2192811 [2] ZHANG, Jie, Shuo LI, Jing-Yu ZHANG, Feng DU, Yue QI a Xun LIU. A Literature Review of the Research on the Uncanny Valley. Cross-Cultural Design. User Experience of Products, Services, and Intelligent Environments [online]. Cham: Springer International Publishing, 2020, 2020–07–10, 255–268 [cit. 2021–03–23]. Lecture Notes in Computer Science. ISBN 978–3–030–49787–3. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–030–49788–0_19 [3] MORI, Masahiro, Karl MACDORMAN a Norri KAGEKI. The Uncanny Valley [From the Field]. IEEE Robotics & Automation Magazine [online]. 2012, 19(2), 98–100 [cit. 2021–04–07]. ISSN 1070–9932. Dostupné z: doi:10.1109/MRA.2012.2192811 [4] RATAJCZYK, Dawid. Uncanny Valley in Video Games: An Overview. Homo Ludens [online]. 2020, 1(12), 135–148 [cit. 2021–04–08]. ISSN 2080–4555. Dostupné z: doi:10.14746/hl.2019.12.7 [5] Google Arts & Culture, 15. 5. 2019, Why people find humanoid robots so creepy: the uncanny valley explained, YouTube video. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=lTcvWLtGtDA [6] KIM, Seo Young, Bernd H. SCHMITT a Nadia M. THALMANN. Eliza in the uncanny valley: anthropomorphizing consumer robots increases their perceived warmth but decreases liking. Marketing Letters [online]. 2019, 30(1), 1–12 [cit. 2021–03–23]. ISSN 0923–0645. Dostupné z: https://link.springer.com/content/pdf/10.1007/s11002-019-09485-9.pdf [7] LAAKASUO, Michael, Jussi PALOMÄKI a Nils KÖBIS. Moral Uncanny Valley: A Robot’s Appearance Moderates How its Decisions are Judged. International Journal of Social Robotics [online]. 16 February 2021 [cit. 2021–03–23]. ISSN 1875–4791. Dostupné z: doi:10.1007/s12369–020–00738–6 [8] GOURLAY, Annabelle, Gerry MSHANA, Isolde BIRDTHISTLE, Grace BULUGU, Basia ZABA a Mark URASSA. Using vignettes in qualitative research to explore barriers and facilitating factors to the uptake of prevention of mother-to-child transmission services in rural Tanzania: a critical analysis. BMC Medical Research Methodology [online]. 2014, 14(1) [cit. 2021–04–07]. ISSN 1471–2288. Dostupné z: doi:10.1186/1471–2288–14–21 [9] The Exploration of the Uncanny Valley from the Viewpoint of the Robot’s Nonverbal Behaviour. International Journal of Social Robotics [online]. 03 January 2021 [cit. 2021–03–23]. ISSN 1875–4791. Dostupné z: doi:10.1007/s12369–020–00726-w [10] Graf tohoto fenoménu lze nalézt v sekci Tísnivé údolí v tomto článku. [11] The Uncanny Valley Everywhere? On Privacy Perception and Expectation Management. FISCHER-HÜBNER, Simone. Privacy and Identity Management for Life [online]. Helsingborg: Springer International Publishing, 2010, s. 178–191 [cit. 2021–03–23]. ISBN 978–3–642–20769–3. Dostupné z: https://link.springer.com/content/pdf/10.1007%2F978-3-642-20769-3.pdf [12] ZHANG, Jie, Shuo LI, Jing-Yu ZHANG, Feng DU, Yue QI a Xun LIU. A Literature Review of the Research on the Uncanny Valley. Cross-Cultural Design. User Experience of Products, Services, and Intelligent Environments [online]. Cham: Springer International Publishing, 2020, 2020–07–10, 255–268 [cit. 2021–03–23]. Lecture Notes in Computer Science. ISBN 978–3–030–49787–3. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–030–49788–0_19 [13] RATAJCZYK, Dawid. Uncanny Valley in Video Games: An Overview. Homo Ludens [online]. 2020, 1(12), 135–148 [cit. 2021–04–08]. ISSN 2080–4555. Dostupné z: doi:10.14746/hl.2019.12.7 [14] Zoomin Games, 19. 10. 2019, 10 GAMES THAT ENTER THE UNCANNY VALLEY | #ZOOMINGAMES, YouTube video. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ug5s79moDjw [15] ZHANG, Jie, Shuo LI, Jing-Yu ZHANG, Feng DU, Yue QI a Xun LIU. A Literature Review of the Research on the Uncanny Valley. Cross-Cultural Design. User Experience of Products, Services, and Intelligent Environments [online]. Cham: Springer International Publishing, 2020, 2020–07–10, 255–268 [cit. 2021–03–23]. Lecture Notes in Computer Science. ISBN 978–3–030–49787–3. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–030–49788–0_19 Tísnivé údolí (Uncanny valley) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Hickův zákon

https://medium.muz.li/hicks-law-in-user-experience-design-bb7440a204e3Hickův zákon, většina zdrojů uvádí také název Hick — Hymanův zákon, vytvořili americký psycholog Ray Hyman a britský psycholog William Edmund Hick. Jedná se o zákon, který popisuje čas strávený člověkem při rozhodování v důsledku různých možností.[1] Zákon, je založen na principu, ze kterého vyplívá, že čas, který potřebujeme k rozhodování je delší v závislosti na počtu možností a složitostí. Je vztahován především na situace, kdy je rozhodnutí jednoduché nebo založené na okamžité (rychlé) reakci.[2] Můžeme ho vyjádřit logaritmickou rovnicí. RT = a + b log 2 (n) RT znázorňuje reakční dobu potřebnou k rozhodnutí a, b konstanty znázorňující okolnosti přijímaného rozhodnutí n znázorňuje počet možností Použití Hickova zákona v praxi znamená snížit počet možností, mezi kterými se rozhodujeme a tím zkrátíme čas rozhodování. Na principech Hickova zákona je tvořena velká spousta činností, na které je aplikováno rozhodování lidí. Například menu v pizzerii neobsahuje výčet všem možných pokrmů, které může kuchař připravit zákazníkům, ale jsou v něm uvedeny nejoblíbenější možnosti, které si zákazník může upravovat podle vlastních preferencí.[3] Hickův zákon[4]Co říkají o Hickovu zákonu výzkumy? Na lidskou mysl můžeme pohlížet jako na komunikační systém, který zpracovává informace od vstupu po výstup. Hickův zákon vychází z článku W.E. Hicka, publikovaného v roce 1952 „O rychlosti získávání informací“. V článku autor demonstroval hodnotu teorie informace pro studium lidského výkonu a reakční doby člověka. Na jeho teorii je dodnes založen přístup k reakční době. Hickův zákon můžeme jako jeden z mála zákonů nalézt při řešení interakci člověka s počítačem, principy zákona jsou uplatňovány při návrhu displeje, ovládání a rozhraní aplikací. Robert Proctor a Darryl Schneider publikovali v roce 2018 článek z výzkumu s názvem „Hickův zákon pro volbu reakční doby: recenze“. V první části je, kromě výše shrnutého, popsán také vznik zákona a jeho rovnice. První testování prováděl sám na sobě s pomocí přístroje o 10 lampách spojených s klávesnicí, ve zkušebních blocích prováděl reakční úkoly — go/no-go. Konečný model zákona, je založený na hierarchické posloupnosti rozhodnutí o binární kvalifikaci. Reakční doba je vypočitatelná, pokud se na počet stimulů může použít logaritmus k základně 2, nejvíce se uvádí 8 alternativ. Označení zákona jako Hick-Hymanův pramení z Hymanova článku, který vydal Ray Hyman v roce 1953, v němž popsal experimenty, které měly podobné výsledky jako experimenty W. E. Hicka. Výzkumy Hickova zákona byly do praxe zaváděny už v 50. a 60. letech minulého století, zaměřovali se také na použití zákona pro výzkum inteligence. Výzkumy a studie zaměřené na Hickův zákon ve velké míře zahrnovaly požadavky na manuální stisk příslušných kláves při zaznamenání určitého stimulu. Také byly realizovány pokusy se slovy — úkolem pro výzkumný subjekt bylo například přiřazovat slova do příslušných kategorií. Takový výzkum představil v roce 1963 Irwin Pollack. V roce 1985 prováděli Longstreth, El-Zahhar a Alcorn experimenty, při kterých bylo třeba na numerické podměty reagovat různou délkou stisknutí klávesy. Zajímavý výzkum zaměřený na proměnlivou velikost souborů, provedl v roce 2016 Tim Wifall. Spolu s dalšími odborníky prováděli experimenty, které zahrnovali čínské znaky a jednoslabičná slova jako hlasové odpovědi. V jednotlivých experimentech potom používali stimuly v různých poměrech. Součástí výzkumu Proctora a Schneridera je spojitost Hickova zákona s informační teorií, kterou si přiblížíme později.[5] Zajímavou studií zaměřenou na reakční dobu člověka publikovali Gilles E. Gignac a Philip A. Vernon v roce 2004. Tato studie se zaměřila na zkoumání rozdílu reakční doby mezi dominantní a nedominantní rukou. Výzkum vycházel z experimentálních důkazů, které naznačovali, že u praváků by měla levá ruka produkovat delší reakční čas k verbálním podmětům. Testování v rámci tohoto výzkumu se zúčastnilo 53 žen a 28 mužů, jednalo se převážně o vysokoškolské studenty prvního ročníku. Průměrný věk studentů byl 20,1, průměrné měřítko IQ pro celý vzorek bylo 110,1. Úkoly pro testování byly spravovány na počítači. Účastníci výzkumu prošli celkem 4 různými testy, které byly zaměřené na jejich: - Jednoduchou reakční dobu — studenti reagovali na body, které se objeví na obrazovce - Synonyma a antonyma — 2 slova na monitoru, student rozhoduje o jejich vztahu - Ověření věty — správné seřazení vět označených písmeny (A, B) - Shoda kategorií — účastník rozhoduje, zda předmět patří do dané kategorie Výsledky výzkumu ukázaly, že rozdíly v reakčním čase mezi dominantní a nedominantní rukou nebyly prokázány. Dalšími výsledky výzkumu je stejně dobrá korelace inteligence s reakčním časem dominantní i nedominantní ruky a také, že velikost rozdílu naměřeného mezi rukami silně koreluje s průměrnou reakční dobou obou kombinovaných rukou. Tvůrci výzkumu, na základě výsledků předpokládají, že obě hemisféry mohou vyhovět kognitivním nárokům i náročných úkolů. [6] Hickův zákon můžeme použít i v případech, které nás mohou překvapit a kde bychom výzkum založený na reakční době při rozhodování nečekali. Jedním takovým výzkumem je výzkum Hai Qiu a Shuping Xiong, kteří se zaměřili zpracování informací u starších lidí, kteří díky stárnutí ztrácí schopnost včas reagovat, zvyšuje se u nich reakční doba a při chůzi se může zvyšovat možnost pádu. Výzkumníci zaměřili studii na výzkum aplikace pro hodnocení kognitivních funkcí u starších lidí. Očekávanými výsledky vyvinuté aplikace je možnost využití pro hodnocení rizika pádů starších pacientů, použitelná bude také pro pravidelné sebehodnocení doma. V pilotní fázi bylo fungování aplikace testováno se studenty vysokých škol. Hlavní testování probíhalo se skupinou 100 korejských žen. Skupina byla složena z žen různého věku, část skupiny starších žen „důchodkyní“ zahrnovala i ty, které už měly zkušenosti s „pádem“. Aplikace obsahuje 4 testy, v každém testu se musí vykonat 10 pokusů. Testy jsou složeny ze zakrytých políček a otevřených políček, úkolem testovaného je vybrat z nabídky stejný symbol jaký ukáže skryté políčko, testy obsahují barvy, znaky a čísla. Výsledky testování prokázali u starších žen delší reakční dobu a nižší rychlost zpracování informací.[7] Návrh rozhraní čtyř reakčních testů ve vyvinuté aplikaci. [8]Kritické zhodnocení Hickova zákona Hickův zákon je jedním ze základních podkladů pro kognitivní psychologii. Jeho vznik je výsledkem práce dvou psychologů, kteří tak přispěli k pochopení rozhodování člověka s ohledem na faktory, které mohou prodlužovat nebo zkracovat čas potřebný k rozhodnutí nebo reakci. Studie a experimenty zkoumající Hickův zákon, prováděny už od jeho formování v letech 1952 a 1953, se dotkly spousty zajímavých témat (například možnost pádu seniorů). Hickův zákon byl také společně s dvěma dalšími zákony na počátku 80 let představen jako součást psychologického příspěvku k návrhu rozhraní mezi člověkem a počítačem. Při kontaktu člověka s počítačem dochází na straně člověka k rozhodování nad jednotlivými kroky. Používání Hickova zákona je však často vyvraceno výzkumníky, kteří tvrdí, že v HCI není dobře použit a bývá často zneužíván. V závislosti na konstantnosti vykonávání úkolů s počítačem, není Hickův zákon v plné míře aplikovatelný na HCI, i když vezmeme v úvahu proměnlivost možností, aplikování zákona je možné v omezených případech pro jedince, kteří s technologiemi přišli do styku poprvé. Principy Hickova zákona jsou také používány designéry, jejich cílem musí být designovat co nejjednodušeji a nabízet uživatelům co nejméně položek k výběru. Designéři používají pravidla Hickova zákona při návrhu hierarchických struktur nabídek pro zjednodušení rozhodování. I tento způsob použít zákona je v článku How relenat is Hicks lax for HCI? částečně vyvracen.[9] Hickův zákon a Human Computer Interaction (HCI) V článku R.Proctora a D.Schneidera je kladen důraz na Hickův zákon jako na součást zakládajících zákonů HCI (Human Computer Interaction). S Hickovým zákonem se v tomto případě pracuje jako s principem informační teorie. V kapitole HCI and interface design najdeme zmínky o výzkumech a studiích, které použití zákona v oblasti HCI potvrzují. Využívá se například v oblasti designu, kde jsou metody zákonu používány ke zjednodušení rozhodování v situacích, kdy se designéři rozhodují mezi různými možnostmi. Dále zákon poskytuje zásady pro navrhování struktur hierarchických nabídek, kategorizování a vizualizaci dat. Na Hickův zákon se také odvolávají pokyny pro navrhování aplikací pro mobilní zařízení a jeho principy jsou zmiňovány i v knize o koučování Startupů. S ohledem na potřebu minimalizovat možnosti a zkrátit čas k rozhodování, se setkáme s názorem, že použití Hickova zákona je neomezené.[10] [1] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users [2] Hick’s Law. In: Laws of UX [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://lawsofux.com/hicks-law/ [3] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users [4] SOEGAARD, Mads. Hick’s Law: Making the choice easier for users. In: Interaction design foundation [online]. [cit. 2021–04–08]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/hick-s-law-making-the-choice-easier-for-users [5] PROCTOR, R. W. a D. W. SCHNEIDER. Hick’s law for choice reaction time: A review. Quarterly journal of experimental psychology (2006) [online]. 2018, 71(6), 1281–1299 [cit. 2021–04–07]. ISSN 17470226. Dostupné z: doi:10.1080/17470218.2017.1322622 [6] GIGNAC, Gilles E. a Philip A. VERNON. Reaction time and the dominant and non-dominant hands: an extension of Hick’s Law. Personality and Individual Differences [online]. 2004, 36(3), 733–739 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01918869. Dostupné z: doi:10.1016/S0191–8869(03)00133–8 [7] QIU, Hai a Shuping XIONG. New Hick’s law based reaction test App reveals “information processing speed” better identifies high falls risk older people than “simple reaction time”. International Journal of Industrial Ergonomics [online]. 2017, 58, 25–32 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01698141. Dostupné z: doi:10.1016/j.ergon.2017.01.004 [8] QIU, Hai a Shuping XIONG. New Hick’s law based reaction test App reveals “information processing speed” better identifies high falls risk older people than “simple reaction time”. International Journal of Industrial Ergonomics [online]. 2017, 58, 25–32 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01698141. Dostupné z: doi:10.1016/j.ergon.2017.01.004 [9] LIU, Wanyu, Julien GORI, Olivier RIOUL, et al. How Relevant is Hick’s Law for HCI? CHI ’20: Proceedings of the 2020 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems ; CHI ’20 — CHI Conference on Human Factors in Computing Systems ; https [online]. 2020 [cit. 2021–04–07]. ISSN edsbas. Dostupné z: doi:10.1145/3313831.3376878 [10] PROCTOR, R. W. a D. W. SCHNEIDER. Hick’s law for choice reaction time: A review. Quarterly journal of experimental psychology (2006) [online]. 2018, 71(6), 1281–1299 [cit. 2021–04–07]. ISSN 17470226. Dostupné z: doi:10.1080/17470218.2017.1322622 Hickův zákon was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Kognitívna slepá škvrna

V danom príspevku sa budeme venovať téme „kognitívna slepá škvrna“. Kým sa dostaneme k samotnej definícií kognitívnej slepej škvrny, tak by som chcela na úvod definovať, kam vlastne kognitívna slepá škvrna patrí, resp. pod akú oblasť spadá. Kognitívna slepá škvrna patrí medzi kognitívne skreslenia. Kognitívne skreslenie môžeme definovať ako tzv. systematickú, opakovanú chybu v myslení, rozhodovaní, hodnotení, ale aj v zapamätaní (Cognitive Bias, 2016). Taktiež podľa výskumu Timothyho J. Legga a spísania Rebeccy Joy 2020 (Joy Rebecca, 2020) je „kognitívne skreslenie chyba v našom uvažovaní, ktorá vedie k nesprávnej interpretácií a k nepresnému záveru“. V dnešnom neustále rozvíjajúcom svete sme neustále zahltení a obklopení nespočetným množstvom informácií a my ako ľudia nemáme kapacitu nato, aby sme každú jednu informáciu prijali, vyhodnotili, uložili a naďalej využili. Podľa určitých kritérií ( u každého z nás iných) vyhodnocujeme informácie, ktoré dostávame, či sú pre nás zaujímavé, využiteľné, ale aj či sú pravdivé a z akých zdrojov pochádzajú. Zdroj: akademiapsychologie.skPre zaujímavosť si predstavíme ešte niekoľko druhov kognitívneho skreslenia. Prvým takým druhom je napr. konfirmačné skreslenie. To spočíva v sklone prijímania len takých informácií, ktoré potvrdzujú naše už v minulosti vytvorené názory. Pri tomto druhu skreslenia je ťažké rozprávať sa s niekým o niečom, čo sa neustále mení. Ďalší druh kognitívneho skreslenia je pštrosí efekt. Pštrosí efekt spočíva v nevnímaní a neprijatí negatívnej či nebezpečnej informácie. Tvárime sa akoby nič, radšej sa k tomu nevyjadrujeme. Heuristika dostupnosti spočíva v tom, že ľudia preceňujú dôležitosť informácií, ktoré sú im dostupné ((Kognitívní zkreslení kazící naše rozhodování, 2016). Ako bolo vyššie spomenuté, tak jedným z druhov kognitívneho skreslenia je aj kognitívna slepá škvrna. V infoslovníku (Digital Infospace Security Initiative, 2021) je definovaná slepá škvrna alebo aj bias blind spot takto: „Neschopnosť identifikovať vlastné chybné myslenie. Jednotlivci si všímajú kognitívne skreslenia u iných viac, než u seba. Dotyčný tak môže vytvárať chybné závery dané svojím presvedčením, ktoré považuje za bezchybné, správne a objektívne“. Druhá definícia podľa psychologického slovníku APA 2020 je kognitívna slepá škvrna definovaná takto: „tendencia ľudí vidieť samých seba ako menej náchylných na nevedomé predispozície a kognitívne vplyvy než ostatní“ (APA, 2020). zdroj: aesc.orgPodľa vyššie uvedených definícií môžeme v jednoduchosti povedať, že kognitívna slepá škvrna je tzv. chyba, alebo omyl, kde veľmi rýchlo spoznáme iné názory, alebo zmýšľanie u druhých, no u seba samých to nevidíme, alebo nerozpoznáme. Emily Pronin spolu s kolegami Danielom Y. Linom a Lee Rossom zo Standfordskej University v roku 2002 ako prví popísali a spravili výskum na daný sklon nášho myslenia. V dokumente z roku 2002 sú spomínané tri zaujímavé štúdie, kde sa poukázalo nato, že ľudia o sebe tvrdia, že niektorým kognitívnym skresleniam (vyššie spomínané) podliehajú v porovnaní iných omnoho menej. Napr. šlo o „priemerného Američana“, „náhodnú skupinu“, alebo „spolucestujúcich v lietadle“ v San Franciscu. Títo autori tvrdia, že príčinou efektu kognitívnej slepej škvrny bola najmä súhra medzi inými kognitívnymi skresleniami spolu s motiváciou byť lepší, alebo tváriť/pôsobiť lepšie. V danom výskume nájdeme aj to, že ľudia, ktorí sa preceňovali a trvali na tom, že ich hodnotenie je presné a dobré dokonca aj potom, ako im ukázali faktory, ktorými mohli byť ovplyvnení rôznymi omylmi v myslení. Jednoducho si stále trvali na tom svojom, nezmenili svoj postoj, ba tvrdili, že dané omyly v myslení sa mohli týkať iných, no ich nie. Myslím si, že je veľmi dôležité ako vnímame, prijímame, vyhodnocujeme a využívame získané informácie, či ich aj v daných momentoch rozlišujeme, keď tak ako a podľa čoho, či vieme dané informácie ďalej obohacovať, rozvíjať, alebo ostaneme len pri jednej verzií. Či si vieme priznať chybu, alebo omyl, alebo to vieme vidieť len u ostatných. Všetko súvisí s tým, ako vieme s informáciami pracovať. Táto téma je pre mňa veľmi zaujímavá a myslím si, že otvára dvere rôznym výskumom napr. na porovnanie žiakov stredných a vysokých škôl, dospelých ľudí s tzv. puberťákmi, či medzi rôznymi pracovnými pozíciami. Vždy je dôležité, vedieť si pripustiť chybu či omyl 😊 Bibliografický zoznam: APA, 2020. Dictionary of Psychology,. In: American psychological association [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: https://dictionary.apa.org/bias-blind-spot Cognitive Bias, 2016. In: Chegg Study [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: https://www.chegg.com/homework-help/definitions/cognitive-bias-13 Infoslovník, 2021. In: Digital Infospace Security Initiative [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: https://disi.stratpol.sk/en_GB/infoslovnik/ Joy R., 2020. Is Cognitive Bias Affecting Your Decisions? In: Healthline [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: https://www.healthline.com/health/mental-health/cognitive-bias#cognitive-bias Kognitivní zkreslení kazící naše rozhodování, 2016. In: Kritické myšlení [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: https://www.krimys.cz/kriticke-mysleni/ Pronin E., Lin D. Y., Ross L., 2002. The Bias Blind Spot: Perceptions of Bias in Self Versus Others. In: Personality and Social Psychology Bulletin, vol. 28 (3), 369–381 s., [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné na: http://www.overcominghateportal.org/uploads/5/4/1/5/5415260/2002_bias_blindspot.pdf Kognitívna slepá škvrna was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 4. 2021

Vyhýbání se informacím

Photo by Matthew Guay on UnsplashZískávání informací je běžnou součástí lidského bytí. Přesto se v rámci informačního chování lze u člověka setkat s chováním svou podstatou zcela protikladným k hledání informací. Jedná se o vyhýbání se informacím (angl. Information avoidance). Kořeny tohoto pojmu sahají do oblasti psychologie — lze po nich pátrat ve spisech Williama Jamese pojednávajících o vůli a pozornosti a zcela jistě je můžeme nalézt ve Freudových teoriích zahrnujících obranné mechanismy.[1] Vyhýbání se informacím zmiňuje také A. H. Maslow, autor Maslowovy pyramidy lidských potřeb, v souvislosti s potřebou bezpečí a jistoty. Podotýká, že lidé vyhledávají informace za účelem redukce úzkosti, zároveň se ovšem mohou pro snížení úzkosti informacím vyhýbat.[2] V posledních desetiletích bylo vyhýbání se informacím zkoumáno primárně v kontextu zdravotních informací — výzkumníky je pojímáno především jako copingový mechanismus pro zvládání relevantních, ovšem pro člověka potenciálně nežádoucích informací. Zároveň jej jako předmět studia pojímá vícero oborů: psychologie, komunikace, informační věda a různá odvětví lékařských věd. [3] V roce 2010 představil Sweeny et al., ve své studii Information avoidance: Who, what, when, and why, Rámec pro pochopení rozhodnutí vyhýbat se informacím, ve snaze integrovat poznatky z různých oborů do jednotného konceptu.[4] Rámec pro pochopení rozhodnutí vyhýbat se informacím Who? Rámec zobrazuje dvě základní proměnné, ovlivňující u jedince tendenci k vyhýbání se informacím (Individual differences): orientace na nejistotu (uncertainty orientation) a styl zvládání (coping style). Lidé orientovaní na nejistotu pociťují větší potřebu získávat informace, které mohou jejich nejistotu snížit, naopak lidé více orientovaní na jistotu projevují snahu vyhýbat se situacím, poskytujícím nové informace, přestože tyto informace mohou nejistotu snížit. Styl zvládání poté označuje u jedince převažující styl při vyhledávání informací: monitorování (monitoring), nebo oslabení (blunting). [4] Dělení vychází z typologie řešící emocionální složku informace přinášející hrozbu, vyvinuté v 80. letech psychology, zabývajícími se lidským chováním při zvládání zátěže (coping behavior). Dle této typologie lidé s převažujícím stylem monitorování — „monitors“ — preferují tváří v tvář ohrožující situaci více informací, zatím co takzvaní „blunters“ mají tendenci se potenciálně ohrožujícím informacím vyhýbat. [1] When? Další proměnou, od které se vyhýbání informacím odvíjí, jsou situační faktory (Situational factors): vnímaná kontrola nad důsledky informace (control), rozsah dostupných zdrojů pro zvládání informace (coping resource), jednoduchost získání a interpretace informace (ease) a očekávání ohledně obsahu informace (expectations). [4] Why? Identifikovány jsou rovněž tři hlavní motivy pro vyhýbání se informacím, které mohou působit jak samostatně, tak souběžně: 1. informace, nebo rozhodnutí dozvědět se informace může vést k nepříjemným emocím (regulating emotions) 2. informace mohou vyžadovat nevítanou změnu či akci (obligations to act) 3. informace mohou ohrozit přesvědčení člověka o své osobě, ostatních nebo světě (threats to beliefs). [4] Rámec pro pochopení rozhodnutí vyhýbat se informacím[4]Výzkumy zaměřené na vyhýbání se informacím Vyhýbání se informacím je fenomén, kterému v českém výzkumném prostředí není věnováno mnoho pozornosti. Naproti tomu v zahraničí proběhla v posledních šedesáti letech řada výzkumů, různorodých teoretickým rámcem, prioritami i metodikou, do značné míry v závislosti na oboru, ke kterému se daný výzkumník, či výzkumníci provádějící výzkum, řadí. Zatím co informační vědci mají dle L. Manheima sklon upřednostňovat terénní výzkum a kvalitativní výzkumné metody, vědci z oblasti psychologie užívají především psychometrických stupnic pro měření osobnostních rysů studovaných subjektů (The Monitor/Blunter Style Scale) a kontrolovatelných laboratorních experimentů. [3] Jak již bylo zmíněno, velká část uskutečněných výzkumů z posledních let stavěla do centra své pozornosti vyhýbání se informacím souvisejícím se zdravím. A. Sairanen a R. Savolainen zkoumali v roce 2007 vyhýbání se zdravotním informacím v kontextu řízení nejistoty.[5] Empirická data byla shromážděna prostřednictvím devíti polo-strukturovaných rozhovorů s finskými univerzitními studenty a podrobena kvalitativní obsahové analýze. Analýza odhalila dvě kategorie diferencující rozsah vyhýbání se informacím: Komplexní vyhýbání se informacím, kdy se jedinec vyhýbá jakýmkoliv informačním zdrojům, které by mohly poskytnout nežádoucí informace o jeho zdravotním problému a Selektivní vyhýbání se informacím, kdy jedinec má zájem o některé informace, ovšem převažuje motivace k vyhýbání se informacím. Komplexní vyhýbání se informacím bylo charakteristické zejména pro situace, kdy jedinci očekávali, že v nich informace vyvolá silné negativní emoce (úzkost, strach) — např. v případě blížící se operace respondenti projevovali neochotu o vizualizaci průběhu zákroku. V případě selektivního vyhýbání jedinec pociťoval informační potřebu, na jejímž základě začal vyhledávat informace, ovšem proces vyhledávání přerušil v bodě, kdy byl nucen čelit nepříjemným informacím, nebo jejich nadměrnému množství. Jedna z respondentek se v minulosti rozhodla pro odběr časopisu pojednávajícím o její nemoci — od tohoto rozhodnutí ovšem následně upustila, protože nebyla ochotna číst realistické příběhy lidí s totožnou diagnózou.[5] Na vyhýbání se informacím v širším kontextu každodenního života nahlíží studie The role of information avoidance in everyday‐life information behaviors.[6] Výzkumný vzorek tvořilo 34 participantů z 6 zemí, kteří si po dobu dvou týdnů vedli skrze zabezpečený weblog podrobný deník. Byli požádání, aby si do něj zapisovali své myšlenky a činnosti souvisejících s informacemi (včetně chování při hledání informací online a offline). Sesbíraná data byla následně podrobena analýze užitím metody Zakotvené teorie. Deníky odhalily, že přestože participanti vyhledávali informace o tématech, která je v každodenním životě zajímají, v určitých oblastech se informacím vyhýbali. Jednalo se o konkrétní záležitosti, se kterými měli účastníci výzkumu buď předchozí zkušenosti, nebo se chtěli v souvislosti s nimi vyhnout jakýmkoliv novým informacím, které by mohly narušit jejich současný stav smýšlení. Toto chování se projevovalo především v oblastech finančních záležitostí, určitých lékařských záležitostí, ale také v oblasti náboženských a politických otázek. Vyhýbání se informacím se přitom sestávalo jak z pasivního, tak aktivního vyhýbání. Pasivní vyhýbání se informacím zahrnuje dlouhodobé vyhýbání se informacím vztahujícím se k hluboce zakořeněným vírám jedince v sebe sama a svou identitu, které by mohly způsobit kognitivní disonanci. Jelikož se těmto informacím nelze plně vyhnout, jedná se dle autorů studie u člověka spíš o odmítnutí nalezené informace kognitivně zpracovat. Aktivní vyhýbání se informacím představuje krátkodobé odmítnutí informací. Jedná se v podstatě o copingový mechanismus, typicky v reakci na informace týkající se zdravotního stavu (vážná nemoc) nebo osobních záležitostí (vztahy, finance), které již byly efektivně zpracovány a na krátkou dobu u jedince zablokovaly jakékoliv další hledání informací. [6] Poslední z výzkumů, který zde představím, je zároveň tím nejaktuálnějším. Reaguje na současnou pandemickou situaci ve světě a zkoumá informační chování během pandemie COVID-19 ve Finsku. Autoři studie navrhli na základě rámce Stimulus-Organism-Response (S-O-R) model pro pochopení vlivu vyhledávání informací (vnitřní stimul), informačních zdrojů a informačního přetížení (environmentální stimuly) na informační úzkost (vnitřní stav jedince) a následnou behaviorální reakci — vyhýbání se informacím. [7] Výzkumný model založen na rámci S-O-R [7]Studie From information seeking to information avoidance: Understanding the health information behavior during a global health crisis se tedy nezabývá primárně vyhýbáním se informací jako samostatným fenoménem, ale dává jej do spojitosti s informačním přetížením a informační úzkostí. Pro ověření této souvislosti (a uvedeného modelu) byla v dubnu 2020 shromážděna data pomocí webového dotazníku, pokrývajícího 4 hlavní konstrukty studie — vyhledávání informací, informační přetížení, informační úzkost a vyhýbání se informacím. Dotazník zodpovědělo 321 respondentů, jednalo se o členy (studenty, zaměstnance) tří finských univerzit. Následná analýza potvrdila, že informační přetížení mělo u jedinců za následek informační úzkost. Jedinci pociťující informační úzkost se poté vyhýbali dalším informacím souvisejícím s COVIDEM-19. [7] Kritika výzkumů a současného stavu bádání v oblasti vyhýbání se informacím Množství výzkumů v oblasti informačního chování a související literatury se zaměřuje především na aktivní proces získávání informací. Řeší otázky týkající se fází, mechanismů, procesů, kanálů, zdrojů a občasně překážek v procesu získávání informací. Vzhledem k tomu, že celá tato oblast stojí na předpokladu, že se lidé rozhodnou informace získat, je myšlenka vyhýbání se informacím v kontextu informačního chování jako celku zohledňována pouze zřídka.[1] O tom svědčí i fakt, že většina modelů informačního chování nevěnuje vyhýbání se informacím žádnou pozornost. Výjimku tvoří Wilsonův model informačního chování [8] a model J. D. Johnsona, Comprehensive Model of Information Seeking.[9] Wilsonův model bere v úvahu vyhýbání se informacím a odkazuje na psychologickou literaturu zaměřenou na zvládání stresu (zaznačeno modře). Další intervenující proměnné (zaznačené červeně) nemusí v případě, že je povaha potřeby nebo informace příliš ohrožující nebo stresující, vůbec přijít v úvahu.[1] Wilsonův model informačního chování (1996) [8]Johnsonův model zohledňuje vyhýbání se informacím v rámci faktorů seskupených pod názvem “personal relevance“ (zaznačeno modře). Spadá zde strach, popření, vyhýbání se a ignorování informací.[1] Comprehensive Model of Information Seeking [9]Ostatní modely zohledňují spíše tendenci při selekci informací upřednostňovat určité informace před jinými.[1] Rovněž oproti studiím zaměřeným na získávání informací můžeme mluvit o poměrně malém poli výzkumu zaměřeném na vyhýbání se informacím — proč, jak a kdy k tomuto jevu u jedinců dochází.[6] Dle L. Manheima studie zaměřeny na získávání informací zcela zastiňují výzkum zaměřen na vyhýbání se informacím a do značné míry jej ovlivňují. Přetrvává předpoklad, že lidé budou vždy upřednostňovat získávání informací ve snaze snížit vlastní nejistotu, nehledající chování je tak v mnoha případech konceptualizováno pouze jako odchylka od získávání informací a není mu věnována dostatečná pozornost.[3] Přesto je nutno znova podotknout, že v posledních letech zájem o tento fenomén napříč obory vzrostl. I v této rovině ovšem vyvstává problém, na který částečně odpovídá Rámec pro pochopení rozhodnutí vyhýbat se informacím. U vědců nedochází k vzájemné integraci a komunikaci poznatků — jejich linie výzkumů jsou dle Sweeny et al. zcela oddělené a není tak jasné, kde se výzkumný zájem v různých oborech protíná a kde naopak liší. Neexistuje žádný systematický přehled poznání, zaměřený na vyhýbání se informacím, zahrnující poznatky z oborově odlišně ukotvených výzkumů.[4] “Není překvapivé, že vzhledem k těmto okolnostem je současný stav výzkumu v této oblasti nesouvislý, nesystematický a neuspořádaný.”[10] Možnosti využití pro oblast informačního chování Vyhýbání se informacím je druhem informačního chování — věřím, že jeho využití v této oblasti se mi podařilo nastínit již ve výše popsaných výzkumech. Nabízí se otázka, proč je vyhýbání se informacím studováno především v kontextu managementu zdravotních informací. Tento jev ovlivňuje nejen mnoho oblastí zdravotní komunikace (mezi lékařem a pacientem, osvětové kampaně), ale zároveň může mít značný dopad na well-being jedince, na jeho psychický i zdravotní stav.[11] V literatuře se lze rovněž setkat s přesvědčením o nutnosti zaměření výzkumu v komunikaci a informační vědě na vyhýbání se informacím z genetického testování na rakovinu.[1] Vyhýbání se informacím se ovšem u člověka neobjevuje pouze v souvislosti se zdravotními informacemi, jak ukazuje druhý blíže popsaný výzkum. Jeho zjištění naopak prezentují vyhýbání se informacím jako obvyklý jev v každodenním životě — tedy ne jako anomálii informačního chování, ale jeho běžnou součást — projevující se v nejrůznějších sférách života (finance, politika, náboženství…). [6] Přínos pro oblast informačního chování nabízí bezesporu také případné výzkumy zaměřené na vyhýbání se informacím v kontextu mimořádných událostí, jako je například současná celosvětová pandemie. Právě v těchto situacích hraje informovanost jedince klíčovou roli nejen v osobní, ale také celospolečenské rovině Seznam použitých zdrojů: [1] CASE, D. O., J. E. ANDREWS, J. D. JOHNSON a S. L. ALLARD. Avoiding versus seeking: the relationship of information seeking to avoidance, blunting, coping, dissonance, and related concepts. Journal of the Medical Library Association: JMLA [online]. 2005, 93(3), 353–62 [cit. 2021–04–02]. ISSN 15365050. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1175801/#i0025-7338-093-03-0353-b7 [2] MASLOW, A. H. The need to know and the fear of knowing. Journal of General Psychology [online]. 1963, 68(1), 111–125 [cit. 2021–04–06]. ISSN 00221309. Dostupné z: doi:10.1080/00221309.1963.9920516, str. 122. [3] MANHEIM, Lilach. Information non-seeking behaviour. Information Research [online]. 2014, 19(4), 210–220 [cit. 2021–04–02]. ISSN 13681613. Dostupné z: http://informationr.net/ir/19-4/isic/isic18.html#.YGwo8OgzY2w [4] SWEENY, Kate, Darya MELNYK, Wendi MILLER a James A. SHEPPERD. Information avoidance: Who, what, when, and why. Review of General Psychology [online]. 2010, 14(4), 340–353 [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://journals-sagepub-com.ezproxy.muni.cz/doi/pdf/10.1037/a0021288, str. 341. [5] SAIRANEN, Anu a Reijo SAVOLAINEN. Avoiding health information in the context of uncertainty management. Information Research [online]. 2010, 15(4), 7–7 [cit. 2021–04–04]. ISSN 13681613. Dostupné z: http://informationr.net/ir/15-4/paper443.html [6]NARAYAN, Bhuva, Donald O. CASE a Sylvia L. EDWARDS. The role of information avoidance in everyday-life information behaviors. Proceedings of the American Society for Information Science and Technology ; volume 48, issue 1, page 1–9 ; ISSN 0044–7870 [online]. 2011 [cit. 2021–04–04]. Dostupné z: https://asistdl.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/meet.2011.14504801085 [7] SOROYA, Saira Hanif, Ali FAROOQ, Khalid MAHMOOD, Jouni ISOAHO a Shan-e ZARA. From information seeking to information avoidance: Understanding the health information behavior during a global health crisis. Information Processing and Management [online]. 2021, 58(2) [cit. 2021–04–04]. ISSN 03064573. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S030645732030933X [8] WILSON, T.D. Models in information behaviour research. Journal of Documentation [online]. 1999, 55(3), 249–270 [cit. 2021–04–04]. ISSN 00220418. Dostupné z: doi:10.1108/EUM0000000007145, str. 257. [9] JOHNSON, J. DAVID, WILLIAM A. DONOHUE, CHARLES K. ATKIN a SALLY JOHNSON. A Comprehensive Model of Information Seeking. Science Communication [online]. 1995, 16(3), 274–303 [cit. 2021–04–04]. ISSN 1075–5470. Dostupné z: doi:10.1177/1075547095016003003, str. 276. [10] SWEENY, Kate, Darya MELNYK, Wendi MILLER a James A. SHEPPERD. Information avoidance: Who, what, when, and why, str. 340. [11] BARBOUR, J. B., L. S. RINTAMAKI, J. A. RAMSEY a D. E. BRASHERS. Avoiding health information. Journal of health communication [online]. 2012, 17(2), 212–29 [cit. 2021–04–05]. ISSN 10870415. Dostupné z: https://www-tandfonline-com.ezproxy.muni.cz/doi/full/10.1080/10810730.2011.585691, str. 225. Vyhýbání se informacím was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 4. 2021

Sociální nerovnosti v informačním chování

Pod pojmem sociální nerovnost si většina z nás představí zejména majetkové rozdíly mezi chudými a bohatými — mrakodrap vedle chudinské čtvrti ve Vilniusu, olympijské hry v Riu nebo bezdomovce žebrající v nákupních promenádách. Existují v podstatě od nepaměti — vždyť už v primitivních civilizacích vznikaly sociální nerovnosti — například kvůli věku nebo pohlaví. Nerovnosti se ale netýkají pouze hmotných věcí. Můžeme je najít i v oblasti vzdělání, informační gramotnosti a s tím spojeným informačním chováním. Než se však zaměříme na prolínání nerovností a informačního chování, je důležité si oba pojmy vysvětlit. Sociální nerovnosti nám obvykle evokují hmotné rozdíly, ale mohou být i duševní (Foto: Pixabay)Informační chování Všechny způsoby chování, kterými se člověk při vyhledávání informací projevuje, se nazývají informační chování. To probíhá nejen při vyhledávání, ale i při následném zpracovávání nebo vyhodnocování informací (Kvapilová, 2010). Podle Forda (2015) je informační chování nepřetržitým procesem, protože informace zpracováváme a používáme stále. Pokládá otázku, proč máme tedy informační chování zkoumat, když je to něco, co děláme pořád? Informační chování můžeme přirovnat k péči o výživu a lidské tělo — čím více totiž podle Forda budeme vědět o jeho fungování, potřebách a různých dopadech různých potravin, tím spíše budeme moci ostatním radit o dietách, trénovat sportovce a předcházet chorobám. Informace se dnes dají získat i šířit různě (Foto: feedly.com)Stejně jako potraviny jsou výživou pro tělo, informace jsou výživou pro mysl — je to pohon k učení se a rozšiřování znalostí. Pokud mysl nedostává výživu formou informací, můžeme u jedinců hovořit o informační chudobě či informační propasti (knowledge gap). Informační chudobaO informační chudobě hovoříme v souvislosti s lidmi, kteří jsou určitým způsobem znevýhodněni v šíření informací — ať už vlastní nebo cizí vinou. Podle Černého (2020) zasahuje toto znevýhodnění všechny společenské dimenze, ve kterých se jedinec pohybuje. Příčin vzniku informační chudoby je několik. Tou první je bezesporu vzdělání, tedy činnost, která by nás měla provázet celý život. Druhou příčinou je podle Černého technologická gramotnost — tedy jak člověk umí zacházet s prostředky, díky kterým může nacházet nové informace a pracovat s daty. Z výzkumů vyplývá, že nejhorší kompetence mají v této oblasti staří lidé, protože nové technologie rostly v posledních letech raketovým tempem a nebylo pro ně snadné a někdy i reálné udržet s nimi tempo.Jediným způsobem jak překonat informační propast je učením se (Foto: iStock)Sociální nerovnosti Podle sociologické encyklopedie (Keller, 2020) jsou sociální nerovnosti principem uspořádání společnosti, kdy jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování. I vlivem socioekonomických událostí se pomyslné nůžky mezi jednotlivými vrstvami společnosti rozevírají a nerovnosti se prohlubují. Můžeme ale sociální realitu stavět do přímé úměrnosti s edukační realitou? Nerovnosti ve vzdělání Vztah mezi sociální a edukační realitou je nazýván sociální determinant vzdělávání. Právě vzdělání ve velké míře ovlivňuje naší informační gramotnost, jejíž míra je signifikantní pro informační chování. I v dnešní době je bohužel často vzdělání otázkou financí (Foto: psu.edu)Nerovnostmi ve vzdělávacích příležitostech se zabývají sociologové napříč celým světem. Jan Průcha (2003) ale komentuje tuto problematiku v českém prostředí jako opomíjenou. V zahraničí se podle Průchy (tamtéž) odborníci shodují, že úroveň vzdělání působí na zařazení do určité sociální vrstvy — vzdělání se tak stává samo o sobě faktorem společenské nerovnosti. To, v jaké sociální vrstvě se poté pohybujeme, totiž také ovlivňuje naše informační chování. Laicky řečeno, pokud se budu jako jedinec pohybovat mezi lidmi doktorského studia, budu se při práci a vyhledávání informací chovat jinak, pravděpodobně více kritičtěji, než kdybych se pohybovala mezi lidmi stejného věku, ale pouze s absolvovanou základní školou. Nerovnosti způsobené technologiemi a internetem Když se staly počítače dostupnějšími a již nezabíraly polovinu místnosti, objevovaly se přesto rozdíly v jejich pořizování si. Mnoho lidí si je jednoduše nemohlo dovolit. I přesto si například první počítač od IBM pořídily během jednoho roku dva miliony uživatelů (Kůst, 2003). Ačkoliv byly počítače prvnotně určené jako prostředek do výzkumných laboratoří, oblíbily si je i domácnosti, a to zejména po spuštění internetu. Technologie dnes vládnou světu a mají vliv na zisk aktuálních informací (Foto: scmp.com)Internet měly původně používat jen místní počítače na výměnu programů a databází, uživatelé si ale oblíbili posílání si emailových zpráv. I díky nim se stalo jednodušším vyměňovat si informace, multimédia nebo se prostě jen bavit s lidmi na dálku. Došlo však k zajímavé paralele. Stejně jako si první noviny, rádia nebo telefony mohla dovolit na počátku jejich fungování pouze vyšší třída a aristokraté, opakovala se tato situace i v případě internetu. Mnoho jeho oblastí navíc v prvních letech fungování nebylo přeloženo do češtiny, takže se ještě více zúžila skupina jeho uživatelů. Jak už bylo zmíněno u informační chudoby, velký vliv na tvorbu a rozšiřování nerovností mají také technologie a udržování tempa s jejich rozvojem. Právě internet je jednou z technologií, kterou lidé na jeho počátku odmítali. Jako typický příklad můžeme použít anketní hlášku z konce minulého tisíciletí, kdy důchodkyně uvedla, že by „všechny ty internety a počítače zakázala.“ Ačkoliv se mezi dnešními důchodci (paní z ankety by dnes bylo 93 let) najdou tací, kteří používají internet, počítač nebo chytrý telefon, stále jsou spíše světlou výjimkou. Při pátrání po informacích tak lidé odmítající technologie sahají po „bezpečných“ zdrojích — tedy po těch, které znají a jsou na ně zvyklí. Jsou to zejména knihy, odborné časopisy nebo zkušenosti jejich známých. Dalo by se tedy říci, že hlavní příčinou sociálních nerovností promítnutých do informačního chování jsou lidé sami. Ať už vlastním odporem k technologiím nebo nedostatečným vzděláním či leností. Z těchto faktorů se dá vyčíst, že pokud nedojde k větší aktivitě a zapojení se od lidí samotných, budou informační nerovnosti mezi lidmi znatelnější a rozšíří se tzv. knowledge gap. Je tedy otázkou pro nás všechny, jak přimět ostatní k tomu, aby se více vzdělávali, informovali a ověřovali si získané informace. * Ford, N. (2015). Introduction to Information Behaviour. Facet Publishing. * Kvapilová, L. (2010). Informační chování seniorů [Bakalářská diplomová práce, Masarykova Univerzita]. https://is.muni.cz/th/ovhn8/Bakalarska_prace.pdf * KELLER, Jan, 2020. Sociální nerovnost. In: Sociologická encyklopedie [online]. [cit. 2021–04–05]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Nerovnost_sociáln%C3%AD * PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80–7178–772–8. * MICHAL ČERNÝ. Život onlife. 2020. ISBN 9788021095861. * KŮST, František, 2003. Digitalizace. Revue pro média [online]. 3(5) [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://rpm.fss.muni.cz/Revue/Revue05/profil_kust_digitalizace_rpm5.pdf Sociální nerovnosti v informačním chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 4. 2021

Teorie hraničních objektů

[10]Hraniční objekty jsou objekty, jenž hrají určitou roli v organizacích či skupinách lidí. Jsou dostatečně tvárné na to, aby se přizpůsobily potřebám a omezením všech zúčastněných, zároveň jsou natolik obsáhlé, aby udržely jakousi společnou identitu napříč systémy. Mohou to být tedy konkrétní i abstraktní objekty. Zaměřují se na aspekty, které mají zúčastněné skupiny společné, což může být využito na různých úrovních abstrakce. Umožňují propojení různých sociálních světů a dokážou překládat rozličné pohledy mezi odlišnými komunitami. Mají schopnost překlenout rozdíly mezi nimi a tím i přispět k vzájemnému porozumění a k usnadnění spolupráce. Díky tomu mohou zúčastnění aktéři spolupracovat na projektu i v případě, že mají různé a často i protichůdné názory.[1] Hraniční objekty mají interpretační flexibilitu. Každá komunita tedy používá daný interpretační objekt k využití svých vlastních výzkumných cílů jiným způsobem. Tento objekt však umožňuje interpretaci více způsoby současně a tím právě propojuje odlišné sociální světy, předchází se tak konfliktům.[2] [11]S hraničními objekty přišla poprvé Susan Star v roce 1988, nicméně obšírněji se jim se spoluautorem Jamesem Griesemerem věnují až o rok později. Ve své studii představují koncept hraničních objektů na příkladu spolupráce amatérů, profesionálů a dalších osob pracujících v instituci Museum of Vertebrate Zoology na univerzitě v Berkeley. Koncept hraničních objektů si ve stručnosti představíme právě na příkladu z této významné studie. Muzeum shromažďovalo informace o výskytu různých typů druhů a vytvářelo mapy. Spojovalo se v nich množství lidí: Vědci jako biologové, geografové a ekologové, s nimi však také lidé, kteří zařizovali administrativu či amatérští sběratelé a trapeři. Ti neměli vzdělání jako vědci, nicméně pohybovali se v terénu a získávali důležité vzorky a informace o tom, kde se daný živočich vyskytuje. Vědci tedy chtěli přijít s novými teoriemi, tím i přinést muzeu větší prestiž, což by prospělo také univerzitě. Amatérští sběratelé byli za své získané vzorky placení, avšak tím, co měli všichni společné, a co je tedy v tomto případě i hraničním objektem, byl zájem o poznání a ochranu přírody na území Kalifornie. Konkrétnějším hraničním objektem byl formulář na získané vzorky amatérskými sběrateli. Formuláře musely být uzpůsobeny tak, aby jim kromě vědců rozuměli i sběratelé, kteří nebyli v této oblasti odborně vzdělaní. Sběratelé tedy vepisovali informace o získaných vzorcích do formulářů a následně je předávali vědcům, přičemž bylo možné data z formulářů zpracovávat, zároveň nedocházelo k žádným nedorozuměním.[3] Zaměření na hraniční objekty v odborných studiích Kromě této vzniklo také mnoho dalších studií o hraničních objektech. Ve svém článku z roku 2002 se jimi zabývá například Paul R. Carlile, který klasifikuje hranice jako syntaktické, sémantické a pragmatické. Zaměřuje se na ně v závislosti na složitosti překládaných znalostí, kdy dané hranice rámují hraniční objekty, pokud jde o řešení problémů těchto hraničních objektů přes tyto hranice.[4] O tři roky později řeší téma hraničních objektů Natalia Levina a Emmanuelle Vaast, kteří přišli mimo jiné se zjištěním, že to, zda objekty plní hraniční (nebo jiné) funkce, nelze vždy očekávat, protože objekty se stanou jakousi podpůrnou strukturou pro cross-disciplinární spolupráci v konkrétním kontextu použití. Například repozitáře, formuláře, výkresy apod. jsou kandidáty pro hraniční objekt díky své interpretační flexibilitě, nicméně jsou pouze kandidáty. Zatímco u některých artefaktů je tedy větší pravděpodobnost než u jiných, že se stanou hraničními objekty, měli bychom podle autorů vzít v úvahu, že některé méně nápadné předměty, například kousek papíru, mohou za určitých podmínek skutečně fungovat lépe než zjevnější a zároveň nákladnější kandidáti.[5] Co se týče užitečnosti hraničních objektů, zabývají se jím například Nick J. Fox v roce 2011, následně i Davina Allen. Oba tvrdí, že užitečnost hraničních objektů je definována vloženými hodnotami a významy, které mohou buď snižovat nebo zvyšovat vstřebávání v závislosti na tom, jestli se shodují s těmi, které mají daní uživatelé. Tedy hraniční objekty, které reflektují vloženou ideologii oslovující daného uživatele, budou spíše přijaty než ty, které představují odlišné významy a hodnoty.[6] Allen k tomuto dodává svůj poznatek případu způsobu péče o zdraví. Hraniční objekty sladěné s potřebami ošetřovatelství mohou představovat negativní hraniční objekty mezi členy jiných profesí. Do způsobu péče o zdraví jako hraničního objektu jsou podle Allen málo zapojováni lékaři a do popředí se dostávají sestry, kdy zde vychází najevo rozpor mezi medicínou a ošetřovatelstvím.[7] Kritické zhodnocení teorie Hraniční objekty jsou jistě velmi užitečné. Díky nim dochází ke snadnější a efektivnější spolupráci a k většímu porozumění mezi odlišnými komunitami. Jsou však odborníci, kteří na nich nacházejí určité vady. Jednou z nich je Davina Allen, zmíněná o pár řádků výše, dalšími jsou například Cliff Oswick a Maxine Roberton. Ti ve své studii upozorňují na různá omezení, která hraniční objekty přinášejí. Zmiňují problém textového hraničního objektu, kdy je potřeba brát v potaz autora textu. Když do tvorby daného textu není zapojený nikdo z odlišné skupiny, můžou jej právě ty odlišné skupiny zpochybňovat, čímž hraniční objekt ztrácí svůj smysl. Pokud jsou však skupiny velmi odlišné, je pro ně těžké vytvořit celistvý text. Zároveň autorství jedné skupiny může být známkou touhy po moci, kdy chce skupina při řešení problému převládat nad druhou. Hraniční objekt má být pojítkem mezi skupinami, avšak některé lidské vlastnosti nebo přílišné rozdílnosti mohou být překážkou. [8] Souvislost s informačním chováním Hraniční objekty hrají určitou roli v návaznosti na informační chování. Informační chování je ovlivňováno situací, ve které vzniká informační potřeba a zahrnuje procesy, které vedou k vyřešení informačního problému. Zároveň jej ovlivňují i psychické procesy či sociální prostředí.[9] V tom můžeme vidět i hraniční objekty, které pomáhají různým skupinám v určitém sociálním prostředí objevovat společnou informační potřebu a následně i nacházet společné řešení informačního problému. [1] NICOLINI, Davide, Jeanne MENGIS a Jacky SWAN. Understanding the Role of Objects in Cross-Disciplinary Collaboration. Organization Science [online]. 2012, 23(3), 612–629 [cit. 2021–04–07]. ISSN 1047–7039. Dostupné z: doi:10.1287/orsc.1110.0664 [2] HUVILA, Isto, Theresa Dirndorfer ANDERSON, Eva Hourihan JANSEN, Pam MCKENZIE a Adam WORRALL. Boundary objects in information science. Journal of the Association for Information Science and Technology [online]. 2017, 68(8), 1807–1822 [cit. 2021–04–07]. ISSN 23301635. Dostupné z: doi:10.1002/asi.23817 [3] STAR, Susan Leigh a James R. GRIESEMER. Institutional Ecology, `Translations’ and Boundary Objects: Amateurs and Professionals in Berkeley’s Museum of Vertebrate Zoology, 1907–39. Social Studies of Science [online]. 1989, 19(3), 387–420 [cit. 2021–04–07]. ISSN 0306–3127. Dostupné z: doi:10.1177/030631289019003001 [4] CARLILE, Paul R. A Pragmatic View of Knowledge and Boundaries: Boundary Objects in New Product Development. Organization Science [online]. 2002, 13(4), 442–455 [cit. 2021–04–07]. ISSN 1047–7039. Dostupné z: doi:10.1287/orsc.13.4.442.2953 [5] LEVINA a VAAST. The Emergence of Boundary Spanning Competence in Practice: Implications for Implementation and Use of Information Systems. MIS Quarterly [online]. 2005, 29(2) [cit. 2021–04–07]. ISSN 02767783. Dostupné z: doi:10.2307/25148682 [6] FOX, Nick J. Boundary Objects, Social Meanings and the Success of New Technologies. Sociology [online]. 2011, 45(1), 70–85 [cit. 2021–04–07]. ISSN 0038–0385. Dostupné z: doi:10.1177/0038038510387196 [7] ALLEN, Davina. Lost in translation? ‘Evidence’ and the articulation of institutional logics in integrated care pathways: from positive to negative boundary object? Sociology of Health & Illness [online]. 2014, 36(6), 807–822 [cit. 2021–04–07]. ISSN 01419889. Dostupné z: doi:10.1111/1467–9566.12111 [8] OSWICK, Cliff a Maxine ROBERTSON. Boundary Objects Reconsidered: from Bridges and Anchors to Barricades and Mazes. Journal of Change Management [online]. 2009, 9(2), 179–193 [cit. 2021–04–07]. ISSN 1469–7017. Dostupné z: doi:10.1080/14697010902879137 [9] STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: pohľady informačnej vedy. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005. ISBN 80–85165–90–2. [10] REES, Dianne. The Challenge of Building Positive Boundary Objects [online]. 23 April 2011 [cit. 2021–04–07]. Dostupné z: https://instructionaldesignfusions.wordpress.com/tag/technology-enhanced-boundary-objects/ [11] NAIR, Unnikrishnan K. a Ankita TANDON. Boundary Objects and End User Engagement: Illustrations from the Social Enterprise Domain. SAHADEV, Sunil, Keyoor PURANI a Neeru MALHOTRA, ed. Boundary Spanning Elements and the Marketing Function in Organizations [online]. Cham: Springer International Publishing, 2015, 2015–2–9, s. 137–159 [cit. 2021–04–07]. ISBN 978–3–319–13439–0. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–319–13440–6_9 Teorie hraničních objektů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 4. 2021

Co-presence, aneb jak virtuální prostředí ovlivňuje naše informační chování

Co-presence: jak virtuální prostředí ovlivňuje naše informační chování Co je to co-presence? Co-presence má několik definic. Nejširší pojetí tohoto konceptu je podle Oxfordského slovníku (1) “jakýkoli blízký výskyt různých věcí”. O něco specifičtější definice, která se v oblasti informačního chování a sociologie dříve používala, je “simultánní přítomnost jednotlivců na stejném fyzickém místě”. Od příchodu mobilních telefonů a internetu se však pojem co-presence rozšířil na definice, které již nevyžadují současnou přítomnost jednotlivců na stejném fyzickém místě, ale stačí být s jinými jednotlivci spojený v reálném čase, a to i virtuálně (2). V informačním chování se poslední dobou vědci soustředí zvláště na virtuální část co-presence, a to typicky na otázky typu “jak je pocit jedince ve virtuálním prostředí ovlivněn přítomností ostatních?” Tato otázka je dnes v době globální pandemie velmi aktuální a zvláště důležitá, protože je doporučené vést veškeré možné sociální interakce ve virtuálním prostředí skrze Zoom, MS Teams, apod. Je ale docela pravděpodobné, že velká část lidí bude v tomto způsobu práce pokračovat i po skončení pandemie, protože je to v mnohých ohledech lepší a levnější než se všude dostavovat fyzicky. Videokonference se staly běžným způsobem pořádání schůzek.Přesunutí veškeré pracovní sociální interakce do virtuálního prostředí však přináší i negativní vlivy. O těchto vlivech mluví např. nedávno publikovaná studie ze Stanfordu (3), která popisuje tzv. “Zoom fatigue”. Zoom fatigue je únava, starost nebo burnout asociovaný s nadpoužíváním virtuálních platforem pro komunikaci, zvlástě videokonference. Zoom fatigue má mnoho fyzických i emočních dopadů na člověka a velmi tak může ovlivňovat jeho informační chování. Konkrétní příklady negativních stránek virtuální co-presence bych teď rád ukázal a poradil, jak lze jejich dopady zmírnit. 1, Nadměrný oční kontakt Online videokonference vedou k nepřirozenému množství očního kontaktu. Každý se na všechny neustále dívá, což je v rozporu s tradičním setkáním, kde se zaměřuje i na jiné věci. To je zvláště nepřirozené pro účastníky schůzky, kteří nemluví, protože mají obrazovku plnou tváří, které na ně hledí podobně jakoby sami mluvily. Proto se říká, že tato zkušenost vyvolává úzkost veřejného mluvení, i když člověk nemluví aktivně. Jako řešení Bailenson (3) doporučuje, abyste si Zoom oddělali z full-screen módu, snížili velikost okna vzhledem k velikosti monitoru a ideálně ještě používali externí klávesnici, abyste zvětšili osobní vzdálenost mezi vámi a lidmi na obrazovce. 2, Neustálé dívání se na sebe Je nepřirozené se neustále vidět když s někým mluvíte, ale přesně to se může dít během Zoom videohovorů. Zoom a většina platforem pro videokonference ukazují během konverzace ve spodní části obrazovky čtverec pro vaši kameru. Řešením je samozřejmě tuto funkci vypnout a sám sebe nevidět. Opička také není zvyklá se při hovoru koukat na sebe.3, Snížení pohyblivosti Zoom hovory nepřirozeně omezují pohyblivost lidí tím, že je nutí zůstat v zorném poli kamery, zatímco při fyzickém setkání by byli schopni volně se procházet a pohybovat se. Bailenson také ukazuje na výzkum indikující, že pohyb koreluje s lepší funkcí mozku. Jako řešení lze doporučit si periodicky dávat přestávky a chodit se projít. 4, Větší kognitivní nápor Přirozené neverbální podněty jako jsou gesta a řeč těla se během videohovorů obtížně interpretují, což znamená, že mozek musí usilovněji pracovat na odesílání a přijímání signálů. Bailenson poukazuje na to, že lidé nyní musí hodně přemýšlet o něčem, co dříve nevyžadovalo skoro žádné myšlení. Zde se jako řešení jeví vypnout si kameru a pokračovat v pouze audio komunikaci. Otázka zda při videokonferenci by člověk měl nebo neměl mít zaplou kameru je poměrně komplikovaná, ale osobně si myslím, že by člověk měl mít možnost se rozhodnout sám a především dbát na své zdraví. Existuje ještě závažnější problém ve virtuální co-presenci a komunikaci? Závěrem bych rád zmínil věc, která nesouvisí přímo s videokonferencemi, ale s něčím, co už používáme dekádu nebo déle — e-mail. Moderní pracující lidé neustále komunikují. Jejich dny jsou definovány neúnavnou palbou příchozích digitálních zpráv a konverzací tam a zpět — stav neustálého mailování nebo chatování, při kterém se nikdo nemůže odpojit, a tak nikdo nemá dostatečnou šířku kognitivního pásma, aby mohl vykonávat podstatnou práci. Byly doby, kdy nástroje jako e-mail vypadaly jako cutting-edge technologie, ale důkladný výzkum (4) odhaluje, že pracovní postup “hyperactive hive mind” se stal katastrofou produktivity, což snížilo ziskovost a možná dokonce zpomalilo celkový ekonomický růst. “Context switching is poison.” — Cal NewportNa pracovní den spolu s naší otevřenou doručenou elektronickou poštou jsme si zvykli natolik, že je těžké si představit alternativy. Nicméně evoluce tohoto systému komunikace a co-presence je nevyhnutelná a přinese s sebou změnu našeho informačního chování v kontextu vzdálené spolupráce a revoluci v globální produktivitě. Informační zdroje: [1] Co-presence — Oxford Dictionary. Oxford Dictionary [online]. Velká Británie: Oxford University Press, 2021 [cit. 2021–04–07]. Dostupné z: https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/oi/authority.20110803095638654 [2] REYNOLDS, Rosemarie. Outcomes of Computer Mentoring. Handbook of Research on Electronic Collaboration and Organizational Synergy [online]. USA, 2009, 9 [cit. 2021–04–07]. Dostupné z: doi:10.4018/978–1–60566–106–3.ch02 [3] FAUVILLE, Geraldine, Mufan LUO, Anna Carolina Muller QUEIROZ, Jeremy BAILENSON a Jeff HANCOCK. Zoom Exhaustion & Fatigue Scale [online]. Stanford University, 2021 [cit. 2021–04–07]. Dostupné z: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=3786329. Článek. Stanford University. [4] NEWPORT, Cal. A World Without Email: Reimagining Work in an Age of Communication Overload. USA: Portfolio (Penguin Random House), 2021. ISBN 978–0525536550. Co-presence, aneb jak virtuální prostředí ovlivňuje naše informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2021

Naše myšlení ovládané heuristikou dostupnosti

Heuristika dostupnosti ve vztahu k informačnímu chování představuje důležitý psychologický jev, se kterým je dobré počítat. V dnešní době, kdy jsme přesyceni daty, musíme věnovat větší pozornost, na jakém základě stavíme svá rozhodnutí. Obr. č. 1 — Reality vs. My mind. Zdroj: mohamadkoteich.comKoncept heuristiky dostupnosti Abychom mohli plně pochopit, co znamená heuristika dostupnosti musíme nejdříve pochopit co znamená samotná heuristika. Heuristika pochází z řeckého „heuristiké“ tedy umění hledat. Zabývá se objevováním všeho nového bez předem daných logických postupů.[1] Heuristika je jedna z teorií rozhodování, mezi které patří i „Klasická teorie rozhodování“, „Teorie omezené racionality“ a „Vylučovací metoda“. Všechny tyto teorie se zabývají procesem rozhodování, který patří mezi důležité funkce myšlení. Profesorka Alena Plháková definuje rozhodování jako „proces výběru mezi několika různými možnostmi“.[2] Při rozhodování bychom měli zvážit všechna „pro“ a „proti“ s cílem minimalizovat náklady a maximalizovat zisky. Psychologové se shodují na tom, že člověk většinu svých rozhodnutí nevytváří na logickém základě, ale na základě omezených informací a emocí.[3] Co znamená heuristika dostupnosti? Dle slovníku American Psychological Association je heuristika dostupnosti (angl. availability heuristic) definována jako strategie, při níž jedinec zakládá svá rozhodnutí na informacích, které jsou snadno dostupné a jenž má v živé paměti, tyto informace se nám mohou zdát důležitější a pravděpodobnější než informace, které jsou pro nás méně dostupné. Negativním dopadem mohou být pomýlená rozhodnutí.[4] Heuristika dostupnosti lze lépe pochopit pomocí příkladu: „Lidé mají dojem, že více lidí zemře při požáru než při utonutí, jelikož si na případy úmrtí při požáru snáze vzpomenou. Snadnost vzpomínky na požár je přičítána častějšímu vizuálnímu zobrazování v médiích. Lidé si dokážou snáz představit požár a jeho sílu než člověka ve vodě, který se topí. Voda asociuje mír a klid, zatímco oheň představuje sílu a nebezpečí. Pravdou zůstává, že v roce 2017 v USA zemřelo 3709 lidí na utonutí a během požáru skoro o 1 000 lidí méně.[5] Jednoduše lze říct, že lidé se spoléhají na snadnost, s jakou si na události a příklady vzpomenou než na skutečný počet případů, které jsou známy. Zajímavé výzkumy Největšími osobnostmi výzkumů strategií pro rozhodování se stali psychologové Amos Tversky a Daniel Kahne. Začali se zabývat především heuristikami, o níž publikovali v 70. a 80. letech značnou řadu prací. Postupem času definovali čtyři heuristiky: heuristiku reprezentativnosti, heuristiku dostupnosti, heuristiku ukotvení a efekt kognitivního rámce.[6] O heuristice dostupnosti vydali v roce 1973 článek A heuristic for judging frequency and probability v časopise Cognitive Psychology[7]. V jednom z provedených pokusů měly zkoumané osoby odhadnout, jestli se písmeno R ve slovech častěji objevuje na prvním nebo až na třetím místě. Skoro 70 % respondentů předpokládalo, že nejčastěji se R vyskytuje na prvním místě, avšak opak je pravdou. Tversky a Kahne si tento jev vysvětlují tím, že si člověk snáze představí slova, která začínají na R než slova, která obsahují R.[8] V roce 1979 vydali další studii Prospect Theory: An Analysis of Decisions Under Risk[9], ve které se dostávají více do hloubky základnímu lidskému rozhodování, a to především v oblasti ekonomie. Rozvíjejí zde tzv. izolační efekt heuristiky, který vede k nekonzistentním preferencím, pokud je stejná informace podávána různými prostředky a formulacemi. Na článek Tverskyho a Kahne navazuje výzkum skupiny vědců kolem Marie Geurten. Jejich výzkum se zaměřil na heuristiku dostupnosti u dětí ve věku 4–8 let. Své poznatky reflektují v článku: Less is more: The availability heuristic in early childhood. Právě u dětí 4–8 let lze dobře sledovat změny jejich informačního chování skrz zkoumání heuristiky dostupnosti. Děti dostaly za úkol vybavit si různá křestní jména a následně ohodnotit svoji paměť. Předpokladem bylo, že osmileté děti budou obezřetnější v používání heuristiky dostupnosti než mladší děti. Výsledek studie prokázal, že čtyřleté děti hodnotí svoji paměť jako lepší, když si vzpomenou na menší počet jmen s lehkostí a rychlostí než po vygenerování velkého počtu jmen v delším časovém intervalu. Výsledky získané od skupiny osmiletých dětí naznačují, že v určitém okamžiku se slepě spoléhají na správnost subjektivního pocitu lehkosti při rozhodování. Subjektivní pocit dětí se s přibývajícím věkem a šíří kognitivních zdrojů mění a děti začínají odsouvat pocit lehkosti za vodítko pro vytváření svých úsudků. Jejich rozhodování se sice začíná proměňovat, ale pocit dostupnosti jako správného vodítka zůstává.[10] Článek z roku 2020 Too Much Familiarity! The Developmental Path of the Fluency Heuristic in Children je navazujícím výzkumem Marie Geurten na experiment popsaný v článku Less is more: The availability heuristic in early childhood z roku 2015. Nový experiment potvrzuje zjištění z roku 2015. Malé děti se více spoléhají na plynulost svých rozhodnutí než starší děti, které tuto plynulost rozhodování využívají hlavně v případech, kdy dané věci neznají.S velmi přínosným výzkumem přicházejí doktoři Donald A. Redelmeier a Kelvin Ng, kteří svoje poznatky publikují v článku Approach to making the availability heuristic less available. Zaměřují se především na diagnostiku u soudních lékařů, která je do značné míry ovlivněna heuristikou dostupnosti, i když lékaři vycházení z velkého množství dostupných materiálů. Ve studii navrhují postup proti heuristice dostupnosti a tím zmírňování chybovosti v diagnostice.[11] Zhodnocení slabých a silných stránek Pozitivem heuristiky dostupnosti je schopnost rychlého rozhodnutí, proto je potřeba umět správně vyhodnocovat naše vzpomínky a získané zkušenosti. Čím lépe dokážeme pracovat se získanými daty a informacemi, tím lépe a rychleji se budeme rozhodovat. Bohužel, člověk není neomylný a spíše se setkáme s uspěchaným a nepodloženým rozhodnutím než s rozhodnutím, které je rychlé, objektivní a založené na dostatku relevantních a ověřených dat.[12] Největší slabinou je tedy tvorba mylných dojmů na základě dat, získaných z nejdostupnějších zdrojů. Slabina v podobě mylných rozhodnutí se netýká jen heuristiky dostupnosti. S každou heuristikou je příčina chybného rozhodnutí přičítána jiným okolnostem. U heuristiky reprezentativnosti jde především o stereotypní vnímání světa kolem nás.[13] U heuristiky zakotvení a přizpůsobení se spoléháme na výchozí bod, který si vytváříme při prvním setkání s novou věcí či informací. Podle tohoto pomyslného výchozího bodu, posuzujeme další případy. V momentě, kdy je náš výchozí bod utvořen na základě omezených dat, budou i všechna další rozhodnutí odvíjena od mylných informací.[14] V případě heuristiky dostupnosti dochází k omylu v případech, kdy informace, které jsou snadno dostupné, bereme jako relevantnější než informace, ke kterým je přístup složitější. Velký vliv zde hrají informační platformy. Lidé si nejvíce pamatují všechno netradiční a šokující, například: zprávy o přírodních katastrofách, politických převratech, netradičních událostech, zvláštních lidech a dalších. V případě, kdy je zpráva i vizuálně bohatá vybavíme si ji ještě snadněji.[15] Mezi velké hráče našeho špatného úsudku patří situace, které jsme sami prožili. Naši špatnou zkušenost máme tendenci paušalizovat i na rozdílné věci a situace, například: pokud se nám stalo, že měl vlak Českých drah několikrát zpoždění a vlak RegioJetu nikoliv, nabýváme dojmu, že zpoždění mají jen České dráhy a nebereme v potaz, že s Českými drahami jezdíme každý den a RegioJetem jednou do roka. Dalším negativním jevem je šíření neúmyslných fake news. Přístup k internetu má dnes skoro každý a při vyhledávání máme tendence brát jako relevantní první vyhledanou stránku. Bohužel se nemusí jednat o nejrelevantnější informace, a často se jedná o informace vytržené z kontextu anebo záměrně vytvořené hoaxy.[16] Živnou půdou pro mylné úsudky jsou také sociální bubliny. Člověk se ve své sociální bublině neustále utvrzuje ve svých názorech a myšlenkách. Informace nepodporující naši hypotézu odsouváme na druhou kolej a snadno na ně zapomeneme.[17] Heuristika dostupnosti je tedy to, co může ovlivňovat naše informační chování. Informační chování je proces, během kterého se proměňují naše role a činnosti. Heuristika dostupnosti v informačním chování Obr. č. 2 — Efficiency vs. Accuracy. Zdroj: techtello.comČlověk se během svého života mění jak po fyzické, tak po psychické stránce. Tento vývoj se odráží i v našem informačním chování, které je ovlivněno dvěmi vzájemně se doplňujícími částmi: a) Individuální, jenž vychází z endoceptů, zkušeností, prožitků, postojů a dalších. b) Socio-kulturní, které nás propojuje s prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. Heuristika dostupnosti je ovlivněna oběma částmi informačního chování. Individuální část je pevně spjata s faktorem podlehnutí heuristice dostupnosti a vytvářením alespoň částečných obranných mechanismů, které nám pomohou s logickým rozhodováním a ověřováním informací. Socio-kulturní část nemůžeme ovlivnit. Pomocí našeho odhodlání a celoživotního učení, se můžeme ze socio-kulturní predispozice vymanit. Doktorka Steinerová představuje komplikovanost informačního chování tímto tvrzením: „Struktura informačního chování představuje několik základních složek interakce člověka s informačním prostředím. Jejich vzájemné vazby jsou organizované jako úrovně zpracování a využívání informací, které jsou relativně samostatné, ale zároveň v sobě obsažené.“[18] Právě interakce člověka s informačním prostředím je u heuristiky dostupnosti klíčová. Dobré informační prostředí nám zjednoduší prováděnou interakci, během které zpracováváme a využíváme informace, stáváme se tvůrci i konzumenty dat a informací. Pro efektivnost našeho informačního chování bychom měli být informovaní o možných psychologických jevech, které nás mohou ovládat a odvracet od logického myšlení k myšlení a rozhodování ovládaného našimi emocemi a pocity. Heuristika dostupnosti se stává dobrým pomocníkem při nutnosti rychlého rozhodování a zlým pánem při neuvážené práci s informacemi. ZDROJE: [1] DUFKOVÁ, Jana. Heuristika. Sociologická encyklopedie: Sociologický ústav AV ČR [online]. 11. 1. 2018 [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Heuristika [2] PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978–80–200–1499–3. str. 280 [3] PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978–80–200–1499–3. str. 280–281 [4] Availability Heuristic. American Psychological Association [online]. [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/availability-heuristic [5] Death and Mortality. Centers for Disease: Control and Prevention [online]. Hyattsville: National Center for Health Statistics, 2021 [cit. 2021–04–02]. Dostupné z: https://www.cdc.gov/nchs/fastats/deaths.htm [6] COLMAN, Andrew M. a Eldar SHAFIR, KOERTGE, N., ed. A biography of Amos Tversky. New dictionary of scientific biography [online]. Charles Scribner’s Sons, January 2008, (7), 91–97 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/261246989_Tversky_Amos [7] TVERSKY, Amos a Daniel KAHNEMAN. Availability: A heuristic for judging frequency and probability. Cognitive Psychology [online]. September 1973, 5(2), 207–232 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: doi:10.1016/0010–0285(73)90033–9 [8] Tamtéž. s 211–212 [9] TIKKANEN, Amy, ed. Daniel Kahneman. Britannica: The Editors of Encyclopaedia [online]. Mar 01 2021 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/Daniel-Kahneman [10] GEURTEN, Marie, Sylvie WILLEMS, Sophie GERMAIN a Thierry MEULEMANS. Less is more: The availability heuristic in early childhood. Developmental Psychology [online]. 2015, 02 September 2015, 33(4), 405–410 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://bpspsychub.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/bjdp.12114 [11] REDELMEIER, Donald A. a Kelvin NG. Approach to making the availability heuristic less available. BMJ Quality & Safety [online]. Toronto: BMJ, January 20, 2020, 29(7), 528–530 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1136/bmjqs-2020-010831 [12] KAŠKOVÁ, Tereza. Tři zkratky k omylu. Psychologie [online]. Mindlab, 3. 9. 2018 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://psychologie.cz/tri-zkratky-k-omylu/ [13]BARON, Robert A. Essentials Of Psychology [online]. 2. Pearson College Division, 1999 (s. 252) [cit. 2021–04–06]. ISBN 9780205304097 [14] CHERRY, Kendra. Availability Heuristic and Decision Making. Verywellmind [online]. November 18, 2019 [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/availability-heuristic-279482 [15] KAHNEMAN, Daniel a Eva NEVRLÁ. Myšlení, rychlé a pomalé [online]. 1. Jan Melvil Publishing, 2012 [cit. 2021–04–06]. (s. 142–143) ISBN 978–80–87270–42–4. [16] STODOLA, Jiří. Informace, dezinformace a informační etika. [přednáška] KISK, 6. 4. 2021. [online] Záznam dostupný v: Microsoft Teams [17] How to move outside your social bubble. University of New York in Prague [online]. Praha [cit. 2021–04–06]. Dostupné z: https://www.unyp.cz/news/how-move-outside-your-social-bubble [18] STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie: pohľady informačnej vedy. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2005. s. 66. ISBN 80–85165–90–2. Naše myšlení ovládané heuristikou dostupnosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2021

Informační chování a gender

Informační chování se stává čím dál více diskutovaným tématem, a to mimo jiné i ve spojitosti s neustálým rozvojem a každodenním používáním ICT a sítě. Není proto divu, že již existuje množství různých a specificky zaměřených výzkumů. Informační chování se zkoumá jak v obecné rovině, tak i například v souvislosti s genderem, který je v dnešních dnech stále docela ožehavé téma — především tedy kvůli systémové podjatosti. V následujícím textu některé z těchto výzkumů představím. Je však nutné zmínit, že výzkumů je opravdu celá řada, kvůli rozsahu však nemohu uvádět všechny. Co je systémová podjatost v kontextu genderu? Systémovou podjatost můžeme definovat jako neochotu k nestrannému a nezaujatému posuzování. Zkráceně se tedy jedná o zaujatost, a to nejčastěji ve státní správě, školství nebo obecně politice. (1) K systémové podjatosti však může docházet i v zaměstnání — typickým příkladem je lepší plat mužů oproti ženám na stejné pozici nebo upřednostňování mužů na manažerských pozicích. Podrobnější čtení nabízí třeba tato publikace. (2) Důležité je však i neplést si pojmy gender a pohlaví. Pohlaví je dané biologicky, gender je naopak spíše kulturní a sociální záležitostí, se kterou se pojí i množství stereotypů. (3) Typické je například tvrzení, že muži nepláčou nebo že žena patří do kuchyně a k dítěti. Dále se mohou objevovat stereotypy ohledně genderu a používání technologií — např. že k technologiím zaujímají větší sympatie muži, kteří je také lépe ovládají. Těmto stereotypům bylo rovněž věnováno několik výzkumů. (4,5,6) Nenašla jsem však žádné stereotypy, které by se přímo dotýkaly informačního chování, ačkoli se za současný primární zdroj informací považují technologie. Výzkumy zaměřené na informační chování a gender Existuje několik rozsáhlejších rešerší, které teoreticky mapují zmíněné téma. Pravděpodobně nejaktuálnější z nich je výzkum Gender and Information Behavior z roku 2020, který shrnuje dosavadní poznání v oblasti za posledních 30 let. Bohužel není dostupný pro naši univerzitu. (7) Na stejném principu je zpracována teoretická práce Information Behaviour of Women: Theoretical perspectives of gender z roku 2008. Zkoumané studie se zaměřovaly například na práci s PC v zaměstnání či hledání informací v každodenním životě. Poměrně široce bylo pojato hledání lékařských informací. A jaký byl výsledek pečlivého porovnávání? Nezáleží ani tak na genderu, jako spíše na sociálních a situačních proměnných. Informační chování dále mohou ovlivnit osobní vlastnosti jako sebehodnocení či vliv blízké komunikační sítě. Největší rozdíl mezi muži a ženami byl zjištěn při hledání lékařských informací — při tomto úkonu byly ženy daleko aktivnější. To podle autorů může souviset s ženskou potřebou starat se o jiné. Záleží však zároveň i na typu informací — u informací o rakovině se žádné odlišení neukázalo. K informačnímu chování dnešní doby neodmyslitelně patří internet. I ten tato teoretická studie zmiňovala. Muži například používají internet více k zábavě, zatímco ženy ke komunikaci. Podobně laděný výzkum najdeme i v českém prostředí. Co se týče pracovních návyků, ženy byly častěji ochotny pracovat se školícími materiály. Muži naopak dokáží častěji zaregistrovat určité záchytné body ve virtuálním prostředí. Výzkumníci tento zajímavý rys vysvětlují sníženou schopností ženské orientace v neznámém prostředí. Nutno podotknout, že kromě informačního chování tato teoretická práce zkoumala i feministická témata. Ačkoli se podle mě témata feminismu a systémové podjatosti proplétají, není v mých silách ani rozsahu se nad tímto tématem hlouběji zamýšlet. (8) Dalším zajímavým výzkumem je práce s názvem Gender-Specific information seeking behaviour z roku 2017. Výzkumu se účastnilo celkem 80 respondentů z vesnického i městského prostředí. Ihned v úvodu autoři vyzdvihují fakt, že ačkoli již byly prokázané některé genderové rozdíly na úrovni fyzické, sociální i psychické, pro lepší návrh informačních služeb je pochopení genderu a jeho vlivu na lidské chování stěžejní. Zároveň se však během výzkumu neobjevily žádné výrazné rozdíly v mužském a ženském chování. Naopak autoři upozorňovali na to, že při posuzování informačního chování dle genderu nesmíme zapomínat na individuální charakteristiky a vliv sociálního okolí. Výzkumníci mimo jiné zjistili, že: · ženy častěji vyhledávají “volnočasové” informace · muži častěji tíhnou k vyhledávání obchodních, finančních nebo politických informací · muží více preferují institucionální zdroje (9) Informační chování je mimo jiné ovlivněno kognitivními faktory. Na jejich rozdíly na základě genderu je zaměřen výzkum Gender and cognitive factors influencing information seeking of graduate students at Kenyatta University Library. Do výzkumu bylo zapojeno cca 400 studentů, kteří měli za úkol vykonávat určité základní referenční požadavky. Během těchto činností se sledovaly následující kategorie: spokojenost se získanými informacemi (prostřednictvím osobní komunikace s referenčním pracovníkem a digitálně) a užitečnost informací. Zajímavé je, že s poskytnutými informacemi bylo spokojeno 64,5 % respondentů a 56,4 % respondentek. Plně nespokojených bylo 19,3 % respondentek a 15,7 % respondentů. Obě pohlaví vyjadřovala uspokojení při face to face komunikaci, ale 36 % žen mělo dojem, že knihovník vyzařoval silnou neochotu pomoci. Ženy rovněž nepovažovaly knihovníka za zdvořilého. I přes to však drtivá většina žen uvedla, že při osobní komunikaci nenarazily na žádný problém. I přes tyto drobné rozdíly je studie zakončena stejným výsledkem jako studie předchozí — tedy že při užívání informačních služeb (v knihovnách) není žádný výrazný rozdíl daný genderem. Autoři však zároveň doporučují zkoumat kognitivní faktory při hledání informací v různorodém prostředí. Pro knihovnické služby však není gender něco, co by se mělo nutně zohledňovat — naopak je třeba se soustředit na přátelskost služeb obecně. (10) Posledním výzkumem, který bych chtěla zmínit, je práce Gender differences in information behavior concerning Wikipedia, an unorthodox information source? z roku 2010. Celkově se účastnilo 134 respondentů. Výzkumníci zjistili, že muži užívali Wikipedii jako informační zdroj daleko častěji než ženy, a to hlavně k zábavě a „nezištnému“ čtení. Muži rovněž hodnotili Wikipedii obecně daleko pozitivněji než ženské respondentky — ty naopak při informační potřebě preferovaly konzervativnější typy zdrojů. (11) Mezery ve výzkumech a doporučení Jak jsem zmínila na začátku textu, výzkumů ohledně informačního chování a genderu existuje celá řada, proto si nemyslím, že by oblast nebyla dostatečně prozkoumána. Souhlasím s tvrzením většiny výzkumníků, že je potřeba se na informační služby dívat jako na celek a ne pouze v kontextu genderu. Osobně bych se spíše zaměřila na odlišnosti v informačním chování na základě věku či zkušeností s technologiemi. Z marketingového hlediska bych ovšem považovala za vhodné prozkoumat, zda některé prvky na mužsky zaměřených webech nediskriminují ženské kognitivní prvky a naopak. Z výše uvedených výzkumů například vyplívá, že muži se snadněji orientují na obrazovce. Zařadila bych proto srovnání několika verzí webové stránky muži a ženami. Porovnání ženského a mužského pohledu bych uvítala i při testování informačních služeb. Během rešerše jsem nenarazila na žádný výzkum věnovaný informačnímu chování v kontextu systémové podjatosti. Nemyslím si tedy, že by oblast informačního chování obsahovala nějaké výraznější stereotypy ohledně genderu. Zdroje * Ministerstvo vnitra České republiky, 2017. METODICKÁ POMŮCKA K § 14 ZÁKONA Č. 500/2004 Sb., SPRÁVNÍ ŘÁD: SYSTÉMOVÁ PODJATOST [online]. [cit. 6. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/soubor/metodika-systemova-podjatost.aspx * KŘÍŽKOVÁ, Alena a kol., 2018. Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR [online]. Praha: MPSV [cit. 6. 4. 2021]. ISBN 978–80–7421–162–1. Dostupné z: https://www.rovnaodmena.cz/www/img/uploads/34c5639c.pdf * What is gender? What is sex? 2020. Canadian Institutes of Health Research [online]. [cit. 4. 4. 2021]. Dostupné z: https://cihr-irsc.gc.ca/e/48642.html * M. IBÁÑEZ, Milagros a kol., 2016. Gender Stereotypes and Attitudes Towards Information and Communication Technology Professionals in a Sample of Spanish Secondary Students. Sex Roles [online]. 74(3), s. 154–168 [cit. 6. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/273660449_Gender_Stereotypes_and_Attitudes_Towards_Information_and_Communication_Technology_Professionals_in_a_Sample_of_Spanish_Secondary_Students * L. CLAYTON, Kaylene a kol., 2009. Gender stereotypes prevail in ICT: a research review. SIGMIS CPR ’09: Proceedings of the special interest group on management information system’s 47th annual conference on Computer personnel research [online], s. 153–158. [cit. 6. 4. 2021]. Dostupné z: https://dl.acm.org/doi/abs/10.1145/1542130.1542160 * FERREIRA, Eduarda, 2016. The co-production of gender and ICT: Gender stereotypes in schools. Peer-reviewed journal on the internet [online]. [cit. 6. 4. 2021]. Dostupné z: https://journals.uic.edu/ojs/index.php/fm/article/download/7062/6546 * MARCELLA, Rita, 2020. Gender and Information Behavior [online]. [cit. 4. 4. 2021]. Dostupné z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/9781119429128.iegmc255 * URQUHART, Christine, 2010. Information behaviour of women: theoretical perspectives on gender. Journal of Documentation [online]. 66(1), s. 113–139[cit. 4. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.emerald.com/insight/content/doi/10.1108/00220411011016399/full/html?skipTracking=true * PATHAK, Paramita, GOUTAM, Maity, 2017. Gender-Specific Information Seeking Behaviour. International Journal of Digital Library Services [online]. [cit. 5. 4. 2021]. Dostupné z: http://www.ijodls.in/uploads/3/6/0/3/3603729/5ijodls7117.pdf * M. JOHNSON, Masinde a kol., 2020. Gender and cognitive factors influencing information seeking of graduate students at Kenyatta University Library. SAJIM [online]. 22(1). [cit. 5. 4. 2021]. Dostupné z: http://www.scielo.org.za/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S1560-683X2020000100010 * SOOK, Lim, KWON, Nahyum, 2010. Gender differences in information behavior concerning Wikipedia, an unorthodox information source? Library & Information Science Research [online]. 32(3), s. 212–220 [cit. 5. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0740818810000356 Informační chování a gender was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2021

Keystroke-level model a jeho využitie

Ak človek interaguje s ľubovoľným systémom, vytvára si o ňom vlastný tzv. mentálny model. Ide presvedčenia, ktoré o danom systéme má — ako funguje, na čo slúži, aké kroky vedú k splneniu určitého cieľa… Úlohou dizajnéra je navrhnúť užívateľské rozhranie systému dostatočne pochopiteľne na to, aby si o ňom užívateľ dokázal vytvoriť čo najpresnejší mentálny model a vedel ho tým pádom správne používať. [1] Žiadny dizajnér však nemôže vziať do úvahy všetky možné mentálne modely, ktoré by si o systéme mohli ľudia vytvoriť. Každý človek je jedinečný, s vlastnými psychologickými charakteristikami a skúsenosťami. V oblasti HCI (Human Computer Interaction) však prirodzene vznikla myšlienka na akési zovšeobecnenie ľudského chovania, ktoré by mohlo pomôcť k zvyšovaniu efektivity dizajnu ľubovoľného systému. Výsledkom tohto zovšeobecnenia sú modely, ktoré opisujú alebo predpovedajú, ako bude človek s daným systémom interagovať. [2] GOMS Skupina predikčných modelov, medzi ktoré patrí aj nižšie opísaný Keystroke-level-model, sa nazýva GOMS. Ich hlavným princípom je rozloženie úlohy, ktorú chce užívateľ splniť na menšie, ďalej nerozložiteľné pod-úlohy. Sú zložené zo štyroch zložiek: * Ciele — z anglického Goals, * Operátory — z anglického Operators, * Metódy — z anglického Methods, * Pravidlo výberu — z anglického Selection rules. Vizualizácia modelovania technikou GOMSMetódy sa skladajú zo za sebou idúcich operátorov a slúžia na dosiahnutie cieľov. Ak je možný výber z viacerých metód, ktoré vedú k dosiahnutiu cieľa, je aplikované pravidlo výberu. Toto pravidlo určuje, ktorá metóda bude vybraná závisiac na kontexte. [2] [3] Keystroke-level model Keystroke-level-model, ďalej len KLM, sa označuje za najjednoduchší model zo skupiny GOMS. Bol navrhnutý Stuartom K. Cardom a Thomasom Moranom v roku 1980 a má slúžiť ako metóda na predpovedanie, koľko času zaberie skúsenému užívateľovi splniť danú úlohu v systéme. Skúseným sa v tomto kontexte myslí užívateľ, ktorý neurobí počas plnenia úlohy žiadnu chybu. [4] Hlavnou myšlienkou tohto modelu je rozloženie zadanej úlohy na metódy skladajúce sa z konečného počtu operátorov. Existuje viacero variant KLM, základná však obsahuje nasledujúce operátory: K = stlačenie klávesu na klávesnici, P = nasmerovanie myšky na požadovanú lokáciu, H = motorický pohyb užívateľa, M = mentálna príprava užívateľa, R = systémová odozva. [4] Operátory sú nedeliteľnými jednotkami a je možné určiť čas potrebný na ich realizáciu. Presné hodnoty v sekundách závisia od viacerých faktorov, jeden z nich je rýchlosť písania užívateľa na klávesnici. Tabuľka, z ktorej sa časové hodnoty operátorov dajú vypočítať je dostupná tu. Čas na vykonanie jednej metódy je potom suma časov jej operátorov. [4] Výskum pri samotnom návrhu modelu KLM bol po jeho návrhu autormi testovaný na 28 užívateľoch, pričom každý z nich mal splniť jednu zo 14 úloh na jednom z 10 rôznych systémoch. Pred plnením úloh bol každý účastník výskumu zaradení do jednej z kategórií podľa rýchlosti písania na klávesnici. Aby bol dosiahnutý požadovaný efekt „bezchybného“ užívateľa, účastníci si pred samotným časovým meraním niekoľko krát plnenie zadanej úlohy na systéme odskúšali. Namerané časy boli následne porovnané s časmi vyplývajúcimi z KLM. S úplnou zhodou týchto časov nebolo ani počítané, výsledky porovnanie boli ale uspokojujúce (limitácie KLM sú bližšie opísané nižšie). Odchýlka časov z KLM od nameraných na užívateľoch bola priemerne medzi 10 % až 20 %. [4] KLM pre iné zariadenie ako desktop Okrem základnej varianty KLM, ktorá počíta s využitím počítača a klávesnice, môže byť tento model prispôsobený aj pre iné interaktívne zariadenie. V tomto prípade je ale potrebné špecifikovať a prispôsobiť operátori tomuto zariadeniu. V štúdii z roku 2008 je popísané použitie modelu ako nástroja na hodnotenie mobilných telefónov, presnejšie ich užívateľského rozhrania. Pre tento výskum bola zostrojená mobilná aplikácia, ktorá automaticky vytvárala KLM z interakcií, ktoré užívateľ so systémom vykonával. Na rôznych mobilných telefónoch bolo otestovaných niekoľko úloh ako napr. poslanie správy, pridanie kontaktu atď. Následne boli porovnané časy úloh získané zo všetkých mobilov. [5] Aké sú jeho limitácie? Samotný problém, ktorý KLM rieši je jeho najväčšou prekážkou k presným výsledkom. Zovšeobecniť ľudské chovanie nie je úplne možné. Túto skutočnosť rieši do istej miery už spomínaný fakt, že pri KLM sa počíta s „bezchybným užívateľom“. [4] Časy získané z modelu sa ale tým pádom nedajú vztiahnuť na výkon priemerného užívateľa, ktorý systém buď dokonale nepozná alebo robí chyby. Dôležité je takisto podotknúť, že tento model neberie do úvahy čas potrebný na zorientovanie sa užívateľa v systéme a jeho pochopenie. Problémom je aj nejednoznačnosť operátorov, konkrétne operátora M — mentálny operátor a R — systémová odozva. Mentálny operátor je pri tvorení sekvencie operátorov pridaný tvorcom modelu subjektívne, ak sa podľa neho užívateľ v daný moment musí zamyslieť nad nasledujúcim krokom. Aj keď umiestňovanie tohto operátora je vďaka empatii pomerne prirodzené, neexistujú preňho všeobecné pravidlá. Čo sa týka systémovej odozvy R, je ťažké stanoviť ju presne pre každý krok, keďže žiadny systém nie je z hľadiska odozvy úplne konzistentný. [6] Aj keď sa KLM označuje ako predikčný model a má za účel predpoveď konkrétny čas, je dobré mať na pamäti, že od skutočného času, ktorý zaberie „bezchybnému užívateľovi“ zadaná úloha, sa môže líšiť aj o 20 %. Využitie v praxi Najlepšie využitie KLM je podľa môjho názoru na porovnanie časovej efektivity rôznych variant užívateľského rozhrania. Pomocou KLM sme napríklad schopní určiť, ktorý spôsob premiestnenia súboru do koša zaberie kratšiu dobu. Z dvoch metód uvedených na obrázku vyjde o jednu sekundu kratšia možnosť a) drag and drop. Tento experiment opisuje vo svojom článku David Kieras a taktiež uvádza praktické typy na vhodné zaobchádzanie s KLM operátormi. [6] Postup pri tvorbe vlastného KLM (vychádza z článku Davida Kiersa [6])Vďaka jeho jednoduchosti si KLM môže zostrojiť akýkoľvek dizajnér, ak ho zaujíma, ktorí jeho návrh rozhrania je časovo najefektívnejší (praktický príklad tu). Vyššie spomínané operátori M a R pritom môže brať ako ľubovoľné konštanty, keďže pri porovnaní záleží na pomere, skôr ako na presných hodnotách. [6] KLM sa dá zostrojiť ručne a je takisto možné využiť automatizované nástroje, ktoré s ním pracujú. Jedným z nich je aj KLM Form Analyzer, ktorý slúži na hodnotenie použiteľnosti a časovej efektivity webových formulárov. [7] Pri často sa opakujúcich úlohách, akou je napríklad aj vyplnenie webového formulára, je veľmi dôležité ušetriť doslova každú sekundu užívateľovho času. Ak nie je rozhranie vytvorené tak, aby plnenie úloh zabralo čo najmenej času, znižuje sa logicky túžba užívateľa interagovať s ním. Ušetrenie času samozrejme nie je jediná dôležitá vec pri tvorení použiteľného dizajnu. Nemôžme takisto o jednom dizajne povedať, že je objektívne lepší než iný len preto, že sa zdá časovo efektívnejší. Dôležitú rolu hrá mnoho iných faktorov ako napríklad počet chýb, ktoré užívateľ spraví, ako rýchlo je užívateľ schopný naučiť sa pracovať s navrhnutým rozhraním atď. [4] Efektivita dizajnu hrá ale nepochybne dôležitú rolu pri často vykonávaných alebo opakujúcich sa akciách. V tomto prípade môže byť KLM veľmi užitočným nástrojom na približný odhad, koľko času zaberie skúsenému užívateľovi splniť v systéme danú úlohu. Takisto môže poslúžiť dizajnérovi pri rozhodovaní sa medzi variantami dizajnu tým, že pomôže uřčiť, ktorá z nich je časovo najefektívnejšia [8]. Literatúra: [1] Nielsen, J. (október 2010). Mental models. Nielsen Norman Group. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/mental-models/. [2] Card, S., Moran, T. P., & Newell, A. (1983). The Psychology of Human-Computer Interaction. New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates. [3] Bonnie, J. & Kieras, D. E. (december 1996). Using GOMS for user interface design and evaluation: Which technique? ACM Transactions on Computer-Human Interaction 3,4. 287–319. [4] Card, S., Moran, T. P., & Newell, A. (1980). The keystroke-level model for user performance with interactive systems, Communications of the ACM, 396–210. [5] Schulz, T. (2008). Using the Keystroke-Level Model to Evaluate Mobile Phones. University of Oslo. [6] Kieras, D. (2001). Using the keystroke-level model to estimate execution times. University of Michigan. [7] Katsanos, C., Karousos, N., Tselios, N., Xenos, M., & Avouris N. (2013). KLM Form Analyzer: Automated evaluation of Web form filling tasks using human performance models. Interact 2013, Part IΙ, 530–537. [8] Sauro, J. (január 2011). Measuring task times without users. MeasuringU. Dostupné z: https://measuringu.com/predicted-times/. Keystroke-level model a jeho využitie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2021

Priming — o co se jedná?

Priming — o co se jedná? Obrázek od uživatele Clark Tibbs, UnsplashPojmem ‚priming‘ primárně odkazujeme k specifickým metodám ovlivňujícím implicitní paměť. Můžeme se zde bavit o ovlivňování tohoto typu paměti skrze dřívější zkušenosti a střety se specifickými subjekty a stimuly. Nyní již starší výzkumy v této oblasti ustanovily, že se lidská paměť dá kondicionovat právě skrze vystavení žádaným subjektům a situacím, což ovlivní to, jak bude člověk v budoucnu reagovat na podobné nebo ty samé, nyní již známé, entity. Velkou součástí primingu na rozdíl od normálního učení se skrze dělání je však právě již zmíněné zaměření na implicitní paměť. Toto se děje tak, že je uživatel cílovým objektům a situacím vystaven takovým způsobem, že si to přímo sám v danou chvíli neuvědomí.[1] Samotný koncept je možné dále rozdělovat na více specifické sekce, které jsou důležité v různých situacích. V tomto článku se ale zaměříme pouze na základní fungování primingu a jak může fungovat během procesu učení a vyhledávání informací. Kendra Cherry, autorka článku o tomto konceptu[2], uvádí jednoduchý příklad toho, jak priming může fungovat. Pokud je člověk prvně vystaven stimulu ve formě žluté barvy, pak později může rychleji a aktivněji reagovat na stimulus ve formě žlutého objektu. Zde tedy můžeme sledovat právě podobnost a asociaci, která je v lidské mysli stimulována vložením prvního objektu do implicitní paměti. V oblasti učení a vyhledávání informací se díváme na ty stejné mechanismy. Pokud má student předem možnost seznámit se s potřebnými materiály, které budou později použity, určité informace mu zůstanou v paměti a umožní mu být více aktivní vůči nově prezentovaným informacím, které s těmi již získanými souvisí. Stejně tak bude člověk více vnímavý vůči odkazům a vyhledaným informacím, které souvisejí s dřívějším stimulem. Pokud si člověk je tohoto konceptu vědom, pak může právě tyto asociace využít ke zlepšení vlastní výkonnosti. Současné a nedávné výzkumy Studie zajímající se zvoleným konceptem primingu se od sebe značně rozcházejí a pokoušejí se testovat a chápat různorodé oblasti, do kterých samotný koncept může zasahovat. Pokud se tedy podíváme na výzkum v oblasti studia, můžeme zmínit například testování mladých žáků základní školy před a po určité době interakce s hrami navrženými k trénování mysli za pomoci primingu. Pre-testy a post-testy byly provedeny z matematiky na úrovni vybraných žáků, kteří po participaci měli viditelně lepší celkové výsledky. [3] Dále by měl být také zmíněn výzkum z podobné oblasti, který se konal roku 2018. Za pomoci 118 účastníků zde bylo testováno, zda specializovaný webový vyhledávač může za pomoci primingu vylepšit vyhledávání účastníků v oblasti získávání správných a důvěryhodných informací. Tohoto bylo dosaženo navrhováním specifických frází a slov během hledání, které měly za cíl evokovat kritické myšlení a vést účastníky k bezpečnějšímu hledání informací. Ačkoliv tohoto bylo dosaženo u participantů s vysokoškolským vzděláním, celkové výsledky nedosáhly požadovaných hodnot a autoři tohoto výzkumu plánují dále na této problematice pracovat.[4] Na vysokoškolských studentech byla také testována specializovaná aplikace, vytvořena pro tablety a jistá mobilní zařízení. U těchto Izraelských studentů se pomocí ní testoval koncept primingu ve spojení s chutí a zájmem k získávání nových znalostí. Cílem tedy bylo studovat schopnost tohoto konceptu vytvořit zájem v ostatních, aniž by jim byly dány jakékoliv další instrukce. Toto bylo provedeno pod teorií, že samostatné učení vytvořené pouhým zájmem umožní člověku si nové informace zapamatovat efektivněji a na delší dobu. Výzkumná data v tomto případě potvrdila, že kombinace jedno-slovné formy primingu společně s absencí výrazného tlačítka k opuštění z aplikace zvýšily to, co si studenti zapamatovali, a také jak moc sami aplikaci zkoumali společně s novými znalostmi uvnitř samotné aplikace.[5] Na opačné straně bychom ale také měly dát pozornost výzkumům, které zkoumají potenciálně negativní dopady vybraného konceptu. Výzkum v oblasti fenoménu, který je v angličtině označen jako ‚Serendipity‘ se pokusil odhalit, zda priming může ovlivnit frekvenci a množství takzvaných šťastných náhod, které člověk může během vyhledávání mít, tedy vývoje událostí naprostou náhodou s pozitivním efektem. Studie proběhla s 20 účastníky, kterým byl dán první stimulus ve formě připomenutí fenoménu ‚Serendipity‘. Hypotéza byla v tomto případě taková, že priming zmenší množství těchto ‚šťastných náhod‘. Ačkoliv data prokázala, že účastníci, na kterých priming byl použit měli menší počet takovýchto náhodných nálezů během hledání informací, rozdíl nebyl signifikantní.[6] Dalších 86 účastníků bylo součástí studie o efektech primingu na rozsah pozornosti jedince. Během experimentů byly použity stimuly ve formě slov z oblasti internetu a z oblasti denního života. Participanti po těchto stimulech prošli metodou ‚Navon task‘. Data zde ukázaly, že zvolené formy primingu jasně ovlivnily schopnost vyřešit zadaný problém. Specificky tedy slova z oblasti internetu zúžily rozsah pozornosti.[7] Tento výsledek není sám o sobě negativní, ačkoliv se takovým může stát ve specifických situacích, převážně v oblasti vyhledávání informací. Zhodnocení konceptu Se znalostmi, které v současné době máme k dispozici nemůžeme pochybovat o tom, že priming je silnou metodou k ovlivnění reakcí uživatele na budoucí stimuly. Jelikož se jedná o ovlivňování implicitní paměti, tak se můžeme bavit o neintruzivní metodě, která může člověku pomoci s hned několika subjekty. Tyto silné stránky mohou ale zároveň být také jistou slabinou. Právě proto, že se priming zaměřuje na implicitní paměť určuje celý koncept poněkud obtížně využitelný. Pokud si cílová osoba stimuly explicitně uvědomí, pak v určitých situacích nedosáhneme požadovaného efektu. Zároveň není zcela možné spolehlivě předpovídat, jak zvolené stimuly ovlivní budoucí reakce. Stejně jako u téměř čehokoliv jiného se také jedná o nástroj, který se dá do určité míry zneužít. Reklamy a podobné objekty, které se uživatelé internetu učí ignorovat během jejich hledání informací mohou fungovat jako subjekty primingu, což může uživatele činit zranitelnějším vůči predátorským stránkám a obchodům během budoucích interakcí. Samotné stimuly nemusí být ani představeny delší dobu před stykem se sekundárním stimulem, kterým může být i online aukce.[8] Na druhé straně nám představené výzkumy zcela jasně dokazují, že priming může být efektivně využit v oblasti informačního chování jakožto nástroj, který uživatelovi pomůže efektivněji a opatrněji vyhledávat potřebné informace. Při použití správných stimulů se také může uživatel dostat do mentálního stavu, kde jeho rozsah pozornosti je rozšířen nebo zúžen dle vlastní potřeby toho, zda je nutné se soustředit pouze na zvolené informace nebo či je potřeba se dívat i na to, co je okolo nich. Použitá literatura [1] SCHACTER, Daniel L a Randy L BUCKNER. Priming and the Brain. Neuron [online]. 1998, 20(2), 185–195 [cit. 2021–04–03]. ISSN 08966273. Dostupné z: doi:10.1016/S0896–6273(00)80448–1 [2] CHERRY, Kendra. Priming and the Psychology of Memory. Verywell Mind [online]. Dotdash, c2021, 21. února 2020 [cit. 2021–04–03]. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/priming-and-the-psychology-of-memory-4173092 [3] WEXLER, Bruce E, Markus ISELI, Seth LEON, William ZAGGLE, Cynthia RUSH, Annette GOODMAN, A. ESAT IMAL a Emily BO. Cognitive Priming and Cognitive Training: Immediate and Far Transfer to Academic Skills in Children. Scientific Reports [online]. 2016, 6(1), 1–7 [cit. 2021–04–04]. ISSN 2045–2322. Dostupné z: doi:10.1038/srep32859 [4] YAMAMOTO, Yusuke a Takehiro YAMAMOTO. Query Priming for Promoting Critical Thinking in Web Search. In: Proceedings of the 2018 Conference on Human Information Interaction&Retrieval — CHIIR ’18 [online]. New York, New York, USA: ACM Press, 2018, 2018, s. 12–21 [cit. 2021–04–04]. ISBN 9781450349253. Dostupné z: doi:10.1145/3176349.3176377 [5] SHER, Keren Ben-Tov, Michal LEVI-KEREN a Goren GORDON. Priming, enabling and assessment of curiosity. Educational Technology Research and Development [online]. 2019, 67(4), 931–952 [cit. 2021–04–04]. ISSN 1042–1629. Dostupné z: doi:10.1007/s11423–019–09665–4 [6] BOGERS, Toine, Rune Rosenborg RASMUSSEN a Louis Sebastian BO JENSEN. Measuring Serendipity in the Lab: The Effects of Priming and Monitoring. Proceedings of the iConference 2013 [online]. iSchools, 2013, 6. února 2013, 703–706 [cit. 2021–04–05]. ISSN 2325–6850. Dostupné z: doi:10.9776/13325 [7] PENG, Ming, Libin ZHANG, Yiran WEN a Qingbai ZHAO. Internet-word compared with daily-word priming reduces attentional scope. Experimental Brain Research [online]. 2020, 238(4), 1025–1033 [cit. 2021–04–05]. ISSN 0014–4819. Dostupné z: doi:10.1007/s00221–020–05774–2 [8] DENNIS, Alan R., Lingyao YUAN, Christine J. HSIEH, Xuan FENG, Aleesha P. HEDGE a Eric M. WEBB. The Priming Effects of Relevant and Irrelevant Advertising in Online Auctions. In: 2015 48th Hawaii International Conference on System Sciences [online]. IEEE, 2015, 2015, s. 3394–3404 [cit. 2021–04–05]. ISBN 978–1–4799–7367–5. Dostupné z: doi:10.1109/HICSS.2015.409 Priming — o co se jedná? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 4. 2021

Teorie flow a informační chování

Autor teorie flow Mihaly Csikszentmihalyi (na levé straně), obrázek dostupný z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6e/Cs%C3%ADkszentmih%C3%A1lyi_Mih%C3%A1ly_%C3%A9s_Ol%C3%A1h_Attila.JPGÚvod Práce je rozdělena do čtyř kapitol, ve kterých se pokusím nejprve vymezit koncept flow[1] i v kontextu jeho stručné historie. Následovat bude část, poukazující na odlišná výzkumná pole, která se zabývá pojmem flow. Ve třetí kapitole představím výhody a nevýhody samotné teorie. Poslední část se věnuje propojením s disciplínou informační vědy, a to s informačním chováním. 1. Vymezení teorie flow 1.1 Definice Pojem flow vychází z teorie optimálního prožívání. Prožitek flow sám Csikszentmihalyi definuje jako: „[stav] v němž jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek je sám o sobě natolik radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce i za velkou cenu.“[2] Jaro Křivohlavý ve své publikaci Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají, uvádí že pojem flow se překrývá s termínem vrcholný zážitek[3] Abrahama H. Maslowa.[4] Csikszentmihalyi však upozorňuje, že Abraham H. Maslow: „[…] [pohlíží] na extázi jako na náhodné ‚zjevení‘, jež vzniká víceméně samo od sebe, spíše než jako na přirozený proces, který můžeme ovládat a kultivovat.“[5] Pro stav flow je důležité, jak uvádí Csikszentmihalyi: „[…] že naše cíle jsou obvykle jasné a zpětná vazba okamžitá.“[6] Společným prvkem pro zážitek flow je, že člověk, který tento stav zažívá má pocit, že něco objevuje nebo tvoří, což jej rozvíjí k vyšší výkonnostní úrovni. Csikszentmihalyi uvádí jako příklad chlapce a tenisovou hru. Na jedné straně jsou chlapcovi dovednosti a na straně druhé náročnost samotné hry, tj. úkolu. V případě, když chlapcovi dovednosti převyšují náročnost úlohy, bude pociťovat nudu. Pokud se však pustí do nové výzvy (tj. složitějšího úkolu, kterým na příkladu tenisu může být lehce pokročilejší protihráč), chlapec se dostane do stavu flow. V případě, že by však úkol výrazně převyšoval chlapcovi dovednosti, zážitek flow by se neobjevil, a naopak by mohla přijít úzkost.[7] Csikszentmihalyi tento dynamický proces nakonec popisuje vzhledem k rutinní činnosti: „Člověk nemůže mít radost, když vykonává dlouho stejnou činnost na stejné úrovni. Začne cítit buď nudu, nebo frustraci a pak ho touha, aby se znovu cítil dobře, postrčí k tomu, aby rozšířil své dovednosti nebo objevil nové příležitosti pro jejich použití.“[8] 1.2 Historie pojmu flow V šedesátých letech 20. století, při výzkumu kreativního procesu, Mihaly Csikszentmihalyi zpozoroval, že umělec, který tvořil svou malbu byl zabraný do činnosti a nevěnoval pozornost únavě, nízkému komfortu, či dokonce hladu. Po dokončení díla však došlo k rychlému úpadku zájmu.[9] Výše zmíněné pozorovaní umělců a jejich kreativního procesu bylo součástí Csikszentmihalyiho disertační práce. První zmínka a popis prožitku flow byla v publikaci téhož autora z roku 1975.[10] Hlavní výzkumy, které se věnovaly zážitku flow a formování této teorie, byly uskutečněny v 80. a 90. letech. Jak se později ukázalo, zážitek flow byl pojímán jako velice široký koncept, do kterého spadaly činnosti jako například: spor, věda, umění, ale také například práce.[11] 2. Dosavadní výzkumy 2.1 Různé oblasti výzkumů teorie flow Sám Csikszentmihalyi nastínil ve své knize Flow: O štěstí a smyslu života, velké množství odvětví, ve kterých se může prožitek flow vykytovat. Vedle umění, práce, volnočasových aktivit je pojem flow používán hojně ve sportu[12] (kterému se v rámci tohoto příspěvku věnovat nebudu). Výzkum, na který sám Csikszentmihalyi odkazoval byl od Gayle Privette. V Privetteově článku Peak Experience, Peak Performance, and Flow: A Comparative Analysis of Positive Human Experiences, analyzuje trojici pojmů jako vrcholné zážitky, vrcholné výkony a flow, načež popisuje rozdíly mezi nimi.[13] První dva zmíněné koncepty jsou dle něj: „[…] modely optimální lidské zkušenosti, které jsou důležité pro studia osobnosti.“[14] Dále uvádí, že koncept flow: „ačkoli není vždy spjat s vysokou úrovní, sdílí mnoho kvalit s oběma [výše zmíněnými] konstrukty. Důležité atributy sdílené ve všech třech [konceptech] zahrnují: zaujetí, hodnoty, radost, spontánnost, pocit síly a osobní identitu a účast.“[15] Komparací mezi těmito třemi pojmi, je věnován výše zmíněný článek. Výzkumy ohledně Csikszentmihalyi pojmu flow se orientují například i na oblast vzdělávání, konkrétně v článku Csikszentmihaliyi’s Concept of Flow and Theories of Motivation Connection to the Arts in an Urban Public High School se autorská dvojice zaměřuje na sekundární stupeň vzdělávání v umělecké oblasti.[16] V knize The Psychology of Librarianship je prezentována teorie flow aplikovaná na knihovnictví. Na konci kapitoly je prokázáno, že stav flow lze aplikovat i v této oblasti. Autorka přebírá od Csikszentmihalyiho hlavní podmínky, které musí být splněny pro vyvolání prožitku flow: jasné přizpůsobitelné cíle, okamžitá zpětná vazba k činnosti a optimální poměr náročnosti úkolů k dovednostem. Autorka vidí potenciál ve webových aktivitách, které mohou vyvolat stav flow, jako například: vyhledávání informací (searching for information), účast v online diskuzních skupinách, komunikace skrze email, nebo vedení blogů.[17] 2.2 Výzkumy v oblasti informačního chování Na Csikszentmihalyiho teorii flow navázala, například dle knihy Looking for Information, Jannica Heinström v knize From fear to flow: Personality and information interaction,[18] ve které se zabývala osobností a interakcí s informací.[19] Uvedeno je však více výzkumníků, kteří se věnovali, nebo alespoň citovali teorii flow: „zahrnuje [například] Fourie a Fourie (2013); Case (2000); Cox, Clough, a Marlow (2008); Houston (2011); Naumer (2005); O’Brien and Lebow (2013); and Yang, Lu, Wang, and Zhao (2014).“[20] Podrobněji rozvinu teorii flow v souvislosti s informačním chováním v kapitole 4. 3. Silné a slabé stránky teorie 3.1 Silné stránky Dle Csikszentmihalyiho můžeme vidět pozitivum v kontextu boje proti psychické entropii.[21] „Když se informace, která vstupuje do vědomí, shoduje s jeho cíli, psychická energie může proudit bez námahy. […] Ve stavu flow máme kontrolu nad svou psychickou energií a všechno, co děláme, dává řád našemu vědomí. [podtrhl Csikszentmihalyi]“[22] Pro informační vědu může být silnou stránkou, teorie flow Csikszentmihalyiho pojetí fungování vědomí: „Všechno, co zakoušíme — radost, bolest, zájem nebo nudu — představuje pro naši mysl nějakou informaci. Pokud jsem schopni mít tuto informaci pod kontrolou pod kontrolou, můžeme rozhodovat o tom, jaký bude náš život.“[23] Další výhodou tohoto pojmu, muže být také jeho univerzálnost. Kromě aplikace na rutinní práci, umění, sport atd. se zaměřuje autor konceptu také například na managment[24]. Kladem teorie flow, je také v její jednoduché srozumitelnost. Diem Thi Ngoc Hoang píše ve své recenzi na knihu Flow: The Psychology of Optimal Experience[25], že problematiku teorie flow, je v této knize srozumitelně vysvětlena širokému publiku a autor sám dbá na jednoduchou aplikaci konceptů.[26] Hoang také vidí potenciál výše uvedeného konceptu také například v oblasti vzdělávání.[27] 3.2 Slabé stránky Sám Csikszentmihalyi varuje před lstivou stránkou své teorie. Jedná se o ztrátu kontroly vyššího řádu. K tomu dochází v případě, kdy se stane stav flow návykový a jedinec se pohybuje pouze v oblasti konkrétního řádu a nemá motivaci čelit novým výzvám.[28] Což se může přiblížit ke stereotypům v myšlení v podobě jevu nebezpečí „prošlapaných cestiček“.[29] Hoang ve výše zmíněné recenzi Csikszentmihalyiho knihy přichází také s výtkou: „Nicméně některé argumenty, které se týkají specifických strategií pro transformaci běžných aktivit do činností vyznačujícími se stavem flow, nejsou zcela uspokojivé. Bylo by lepší, mít jasnější a detailnější diskusi o redesignu pracovního prostředí, nebo příklad reálného životního modelu, který byl úspěšně zlepšen optimálním prožíváním mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.“[30] Některými odborníky bývá také kritizován Csikszentmihalyiho pohled na tradiční náboženství.[31] 4. Možnosti využití v informačním chování Jistou podobnost teorie flow a oblasti, které se věnuje Mihaly Csikszentmihalyi, lze vidět se Savolainenovým modelem ELIS (everyday life information seeking). Model ELIS je orientovaný na mimopracovní aktivity jako například: nakupování, péče o domov, osobní zájem a volnočasové záliby.[32] Souvislost mezi informačním chováním a teorii flow je například také uvedena v knize Looking for Information v souvislosti se shromažďováním informací: „Ve studii, která se zabývá některými způsoby shromažďování informací, uvedl Kubey a Csikszentmihalyi (1990) ESM studii domácích činností, které problematizují ‚užití a uspokojení‘ z pohledu ‚činnosti‘ televizního diváka. Jejich respondenti soustavně zmiňovali nízkou koncentraci a činnost, ale vysoké pocity relaxace, zatímco sledovali televizní vysílání. Naopak nejvyšší úroveň koncentrace měli respondenti ze čtení.“[33] S výše uvedenou citací souvisí Csikszentmihalyiho rozdělení na požitky a prožitky. Požitky nás udržují dle autora v rovnováze, mezi ně například může patřit: sledování televize, spánek, sex, potrava atd. Jak ale dále varuje, požitky štěstí nepřináší. Naproti tomu prožitky jsou nejčastěji směřovány k nějakému cíli a řízeny určitými pravidly, kvůli kterým je nutná investice psychické energie a jistých dovedností. Do druhé skupiny patří například čtení.[34] Zde tedy můžeme vidět příčinu výše uvedeného výzkumu parafrázovaného v knize Looking for Information. V této souvislosti bych ještě uvedl výzkum Jiřího Trávníčka, který zjistil, že: „Užívání internetu jde ruku v ruce s intenzitou tradičního čtení (knih). Internet tak — přinejmenším na úrovni statistických makročísel — proti čtení nejde.“[35] Závěr V první části práce jsem se pokusil vymezit teorii flow z pohledu její definice a historie. V druhé kapitole jsem stručně nastínil výzkumné oblasti, které se stavu flow věnují. Třetí část měla ukázat silné a slabé stránky konceptu flow. Poslední kapitola byla zaměřena na souvislost informačního chování a prožitku flow. Teorie flow je nejčastěji v informačním chování spojována s domácími a volnočasovými činnostmi, což například ukázal Savolainenův model ELIS. Použitá literatura BALÁKOVÁ, Veronika, Jiří KIRCHNER eds. Psychologie sportu v praxi aneb cesty ke sportovnímu úspěchu [sborník z konference] Dostupné z: https://sportpsy.upol.cz/images/files/Sbornik2010.pdf#page=23 BEESE, Jane A a Jennifer L. MARTIN. Csikszentmihaliyi’s Concept of Flow and Theories of Motivation Connection to the Arts in an Urban Public High School. In: Journal for Learning through the Arts, v15 n1 2019. 34 pp. ISSN 1932–7528 CASE, O. Donald a Lisa M. GIVEN. Looking for Information : A Survey of Research on Information Seeking, Needs, and Behavior. Vol. Fourth edition, Emerald Group Publishing Limited, 2016. ISBN 9781785609688 CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow a práce. Praha: Portál, 2017. ISBN 978–80–262–1198–3. CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8. HOANG, Diem Thi Ngoc. BOOK REVIEW: Csikszentmihalyi, M. (2008). Flow: The Psychology of Optimal Experience, FIRE: Forum for International Research in Education. 2016, Vol. 3 Issue 1, ISSN 2326–3873. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Praha: Grada, 2011. Psyché. ISBN 978–80–247–3604–4. LORENZ, Michal. Informace jako psychofyziologický jev a proces v lidském vědomí [online] [cit. 1. 4. 2021] Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/podzim2016/VIKBA01/um/43721044/Informace_jako_psychofyziologicky_jev_a_proces_v_lidskem_vedomi-1.ppt LUKAVEC, Jan. Recenze: Flow: o štěstí a smyslu života In: iLiteratura [online] [cit. 2. 4. 2021] Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/35493/csikszentmihalyi-mihaly-flow-o-stesti-a-smyslu-zivota NAKAMURA, Jeanne a Mihály CSÍKSZENTMIHÁLYI. The Concept of Flow. In: LOPEZ J. Shane. Handbook of Positive Psychology. Oxford: Oxford University Press, 2002. ISBN 9780195135336. PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2020. Psyché. ISBN 978–80–271–2528–9. PRIVETTE, Gayle. Peak Experience, Peak Performance, and Flow: A Comparative Analysis of Positive Human Experiences. In: PRIVETTE, Gayle. Peak Experience, Peak Performance, and Flow: A Comparative Analysis of Positive Human Experiences. In: Journal of Personality & Social Psychology. Dec1983, Vol. 45 Issue 6, ISSN 0022–3514. TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno: Host, 2019. ISBN 978–80–7577–994–6. WEEG E. Barbara. Flow in Librarianship: An Exploration of Employee Motivation In: GULLICKSON, S. Lynn; VANDECREEK, Leanne; WRIGHT, H. Stephen (eds.). The Psychology of Librarianship Sacramento, CA : Library Juice Press. 2015 ISBN 9781634000161. Poznámky [1] V rámci tohoto příspěvku užívám pojmy teorie a koncept jako synonyma. Vycházím tak ze zjištění, že v některých pramenech se užívalo slovo teorie a v jiných koncept. [2] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8., s.14 [3] Jaro Křivohlavý ve své knize píše o vrcholné zkušenosti (peak experiences), v českém překladu se však častěji užívá překlad vrcholné zážitky srov. PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2020. Psyché. ISBN 978–80–271–2528–9., s.268 [4] KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Praha: Grada, 2011. Psyché. ISBN 978–80–247–3604–4., s.73 [5] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8., s.285 [6] Tamtéž, s.71 [7] Tamtéž, s.94–95 [8] Tamtéž, s.95 [9] NAKAMURA, Jeanne a Mihály CSÍKSZENTMIHÁLYI. The Concept of Flow. In: LOPEZ J. Shane. Handbook of Positive Psychology. Oxford: Oxford University Press, 2002. ISBN 9780195135336., s.89 [10] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8., s. 281–282 [11] NAKAMURA, Jeanne a Mihály CSÍKSZENTMIHÁLYI. The Concept of Flow. In: LOPEZ J. Shane. Handbook of Positive Psychology. Oxford: Oxford University Press, 2002. ISBN 9780195135336., s.90 [12] BALÁKOVÁ, Veronika, Jiří KIRCHNER eds. Psychologie sportu v praxi aneb cesty ke sportovnímu úspěchu [sborník z konference] Dostupné z: https://sportpsy.upol.cz/images/files/Sbornik2010.pdf#page=23 [13] PRIVETTE, Gayle. Peak Experience, Peak Performance, and Flow: A Comparative Analysis of Positive Human Experiences. In: PRIVETTE, Gayle. Peak Experience, Peak Performance, and Flow: A Comparative Analysis of Positive Human Experiences. In: Journal of Personality & Social Psychology. Dec1983, Vol. 45 Issue 6, ISSN 0022–3514., s.1361 [14] Tamtéž, s.1361 [15] Tamtéž, s.1361 [16] BEESE, Jane A a Jennifer L. MARTIN. Csikszentmihaliyi’s Concept of Flow and Theories of Motivation Connection to the Arts in an Urban Public High School. In: Journal for Learning through the Arts, v15 n1 2019. 34 pp. ISSN 1932–7528 [17] WEEG E. Barbara. Flow in Librarianship: An Exploration of Employee Motivation In: GULLICKSON, S. Lynn; VANDECREEK, Leanne; WRIGHT, H. Stephen (eds.). The Psychology of Librarianship Sacramento, CA : Library Juice Press. 2015 ISBN 9781634000161 [18] CASE, O. Donald a Lisa M. GIVEN. Looking for Information : A Survey of Research on Information Seeking, Needs, and Behavior. Vol. Fourth edition, Emerald Group Publishing Limited, 2016. ISBN 9781785609688 s.421 [19] Tamtéž, s.202 [20] Tamtéž, s.202 [21] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8., s.54 [22] Tamtéž, s.54–56 [23] Tamtéž, s.16 [24] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow a práce. Praha: Portál, 2017. ISBN 978–80–262–1198–3. [25] Publikace vyšla také v českém překladu, v roce 1996 a 2015. Nové české vydání z nakladatelství Portál nese název, Flow: O štěstí a smyslu života. [26] HOANG, Diem Thi Ngoc. BOOK REVIEW: Csikszentmihalyi, M. (2008). Flow: The Psychology of Optimal Experience, FIRE: Forum for International Research in Education. 2016, Vol. 3 Issue 1, ISSN 2326–3873., s.85–87 [27] Tamtéž, s.88 [28] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8., s.80 [29] LORENZ, Michal. Informace jako psychofyziologický jev a proces v lidském vědomí [online] [cit. 1. 4. 2021] Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/podzim2016/VIKBA01/um/43721044/Informace_jako_psychofyziologicky_jev_a_proces_v_lidskem_vedomi-1.ppt [30] HOANG, Diem Thi Ngoc. BOOK REVIEW: Csikszentmihalyi, M. (2008). Flow: The Psychology of Optimal Experience, FIRE: Forum for International Research in Education. 2016, Vol. 3 Issue 1, ISSN 2326–3873., s.88 [31] LUKAVEC, Jan. Recenze: Flow: o štěstí a smyslu života In: iLiteratura [online] [cit. 2. 4. 2021] Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/35493/csikszentmihalyi-mihaly-flow-o-stesti-a-smyslu-zivota [32] CASE, O. Donald a Lisa M. GIVEN. Looking for Information : A Survey of Research on Information Seeking, Needs, and Behavior. Vol. Fourth edition, Emerald Group Publishing Limited, 2016, ISBN 9781785609688 s.155–156 [33] Tamtéž, s.249–250 [34] CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978–80–262–0918–8. s.61–66 [35] TRÁVNÍČEK, Jiří. Rodina, škola, knihovna: náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno: Host, 2019. ISBN 978–80–7577–994–6., s.52 Teorie flow a informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Poloprázdná nebo poloplná sklenice? Efekt rámování a informační chování

Představení konceptu Efektu rámování V kontextu přijímání informací se lze setkat s Efektem rámování neboli také s Principem referenčního rámce či anglicky Framing Efect. Tento efekt upozorňuje na to, že velice zaleží, kým a jak jsou informace podávány. Ze stejných informací v různém podání může být konstruován naprosto opačný názor.[1]V současné době se tento efekt řadí mezi jednu z nejpoužívanějších marketingových manipulačních strategií. Princip rámování lze definovat, jako ovlivnění rozhodování osob kontextem prezentované informace na úkor hodnoty informace[2]. Efekt rámování zkresluje rozhodování zarámováním informace určitým způsobem. Zvláště patrný je tento efekt v kombinaci s hodnocením rizika vzhledem k obecné tendenci se riziku vyhýbat. Ilustrativním příkladem efektu zarámování může být problém asijské chřipky, ve kterém respondenti určují osud 600 lidí výběrem ze dvou možností: „a) 200 lidí bude zachráněno b) 1/3 pravděpodobnost, že 600 lidí bude zachráněno a 2/3 pravděpodobnost, že nikdo zachráněn nebude.“ V tomto případě drtivá většina účastníků (72 %) volí možnost a) představující vyhnutí se riziku. V situaci, kdy jsou stejné možnosti formulovány následovně: „a) 400 lidí zemře b) 1/3 pravděpodobnost, že nikdo nezemře a 2/3 pravděpodobnost, že 600 lidí zemře,“ volí drtivá většina (78 %) možnost b) představující podstoupení rizika.[2] Princip efektu rámování lze také pochopit z experimentu, který uskutečnil Amos Tverský[3], který spočíval v tom, že lékaři vybírali mezi možnostmi operovat či ozařovat nemocného pacienta. Na základě statistik měl pacient definovanou šanci na přežití. Z účastníků experimentu dalo 84 % přednost operaci v případě, pokud byla statistika podaná ve formě šancí na přežití „míra přežití jednoho měsíce činí 90 %“, naopak v případě, kdy statistika prezentovala míru úmrtnosti „v prvním měsíci existuje 10% pravděpodobnost úmrtnosti“, volilo operaci jen 50 % všech účastníků. Na výsledcích experimentu lze jasně vidět, jak efekt rámování, respektive prezentování stejné informace různými způsoby, zásadně ovlivnil rozhodování lékařů při výběru vhodného způsobu léčby pacienta. Na výše uvedených příkladech je tak jasně viditelné rozdělení na dva hlavní rámce prezentované informace, na rámec pozitivní a negativní. https://medium.com/media/c5efe6b63961bddf27032f6f59527a04/hrefPříklady zajímavých výzkumů Mimo výše zmíněné experimenty je také velmi zajímává studie, při které bylo 96 lidem řečeno, že jim bude nabídnuto mleté hovězí maso. První polovině bylo řečeno, že se jedná o maso s 25 % tuku (negativní rámec) a druhé polovině bylo řečeno, že se jedná o maso, které je ze 75 % libové (pozitivní rámec). Poté byly obě skupinky požádány, aby ohodnotily kvalitu masa na stupnici od 1 do 7. Účastníci, kterým byla informace podaná pozitivně hodnotili maso jako kvalitnější než ti, kterým byla informace podaná negativně. [2] Druhý experiment, vybraný pro účely tohoto článku, se zabýval vlivem pozitivního orámování zprávy na příjem reklamního sdělení. Ve stručnosti šlo o rozdělení výzkumného vzorku, který se skládal ze 160 účastníků, na dvě skupiny. K jedné skupině se dostalo reklamní sdělení týkající se bot pozitivně rámované a druhé naopak negativně. Následně bylo zjištěno, že pozitivně orámovaná zpráva přispěla k pozitivnímu vnímání reklamy vlivem vyšší důvěryhodnosti, sympatie a pozitivního postoje ke značce.[4] Podobný princip měl i třetí vybraný experiment, do kterého se zapojilo 200 respondentů, kteří následně pod vlivem pozitivního a negativního zarámování reklamní zprávy hodnotili důvěryhodnost výrobku, konkrétně stereo příjmače.[5] K přijetí pozitivně rámované zprávy došlo také při experimentu, kdy byly respondentům prezentovány produkty z oblasti dentální hygieny. Tyto výzkumy došli ke společnému závěru, že vysvětlením obecné účinnosti pozitivního rámování je produkce pozitivních asociací k nabízenému předmětu, která se odráží ve vytvoření pozitivního postoje. Pozitivní postoj k produktu má poté zásadní vliv v procesu rozhodování. [6] Dostupné jsou také výzkumy, které se zabývají opačným stanoviskem, tedy účinností negativního rámování. Toto stanovisko nejčasteji podporují studie zaměřené na zdraví či rizikové chování. Pro zvídavé se nabízí například výzkumy, které prokazují silnější tendence ke zdravému chování v případě přečtení negativně zarámované zprávy o rakovině kůže[7] nebo o rakovině prsu[8]. Negativní informace podle studií způsobují zvýšení motivace k provedení určité činnosti nebo hodnocení sdělení jako věrohodného. Silné stránky a slabiny Efektu rámování Z výše uvedených výzkumů si lze povšimnout, že se efekt rámování dá použít v manipulativních technikách. Schopnost pomocí pozitivního či naopak negativního zarámování zprávy ovlivňovat informační chování jedinců či skupin, považuji za jednu z nejsilnějších stránek popsaného konceptu. Z výše uvedených studií je také patrné, že lidmi je možno manipulovat jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu a lze tak i nepříznivě ovlivnit jejich chování. Například v druhém zmíněném výzkumu v úvodu tohoto článku si lze přečíst, jak došlo k ovlivnění rozhodování doktorů, na jejichž rozhodnutí závisel život pacienta. S manipulací je spojena také slabá stránka popsaného konceptu. V případě, že jedinec používá kritické myšlení a jedná na základě informovaného rozhodování, v takovém případě na něj nemá efekt rámování takový účinek. Možnosti využití Efektu rámování v oblasti informačního chování Je potřeba případ od případu posoudit, zda je využití efektu rámování etické. Nicméně z výše uvedených studií a i z jiných dostupných výsledků výzkumů, si lze odvodit, že v případě použití pozitivního, ale i negativního zarámování zprávy lze ovlivnit smýšlení, životní styl lidí, ale také jejich informační chování. Možné je například využití v poskytování informací v rámci osvěty ohledně kouření nebo zdravé stravy. Je ovšem otázkou, zdali je rozhodnutí o tom, co je pro lidi dobré, v takových případech opravdu na nás. Zdroje [1] ČERNÝ, Michal. Pedagogicko-psychologické otázky online vzdělávání [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2018 [cit. 2021–03–27]. ISBN 978–802–1089–259. Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=e000xww&AN=1867979&lang=cs&site=eds-live&scope=site&ebv=EB&ppid=pp_36 [2] TVERSKY, A. a D. KAHNEMAN. The framing of decisions and the psychology of choice. Science [online]. 1981, 211(4481), 453–458 [cit. 2021–03–27]. ISSN 0036–8075. Dostupné z: doi:10.1126/science.7455683 [3] KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. V Brně: Jan Melvil. Pod povrchem, 2012. ISBN 978–80–87270–42–4. [4] CHANG, Chingching. Ad framing effects for consumption products: An affect priming process. Psychology and Marketing [online]. 2008, 25(1), 24–46 [cit. 2021–04–03]. ISSN 07426046. Dostupné z: doi:10.1002/mar.20199 [5] BUDA, Richard a Yong ZHANG. Consumer product evaluation: the interactive effect of message framing, presentation order, and source credibility. Journal of Product & Brand Management [online]. 2000, 9(4), 229–242 [cit. 2021–04–03]. ISSN 1061–0421. Dostupné z: doi:10.1108/10610420010344022 [6] O’KEEFE, Daniel J. a Jakob D. JENSEN. The Relative Persuasiveness of Gain-Framed Loss-Framed Messages for Encouraging Disease Prevention Behaviors: A Meta-Analytic Review. Journal of Health Communication [online]. 2007, 12(7), 623–644 [cit. 2021–04–03]. ISSN 1081–0730. Dostupné z: doi:10.1080/10810730701615198 [7] ROTHMAN, Alexander J., Peter SALOVEY, Carol ANTONE, Kelli KEOUGH a Chloé Drake MARTIN. The Influence of Message Framing on Intentions to Perform Health Behaviors. Journal of Experimental Social Psychology [online]. 1993, 29(5), 408–433 [cit. 2021–04–03]. ISSN 00221031. Dostupné z: doi:10.1006/jesp.1993.1019 [8] MEYEROWITZ, Beth E. a Shelly CHAIKEN. The effect of message framing on breast self-examination attitudes, intentions, and behavior. Journal of Personality and Social Psychology [online]. 1987, 52(3), 500–510 [cit. 2021–04–03]. ISSN 0022–3514. Dostupné z: doi:10.1037//0022–3514.52.3.500 Poloprázdná nebo poloplná sklenice? Efekt rámování a informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Chunking

Co je to chunking (kouskování)? Tento termín byl představen v roce 1956 v práci George A. Millera s názvem The Magical Number Seven, Plus or Minus Two : Some Limits on our Capacity for Processing Information[1]. Informace, které zpracováváme, mohou být rozděleny na menší oddíly, kterým říkáme chunks (kousky). Naše krátkodobá paměť je poté zpracuje snadněji než informaci jako celek. Zpracovávanou informací může být cokoliv: text, obrázek, zvuk, video. Jako příklad toho, co chunking znamená, uvedu telefonní číslo nebo číslo platební karty. Všichni známe telefonní číslo jako sled devíti čísel, dvanácti i s předvolbou. Můžeme si ale všimnout, že se telefonní čísla často píšou po trojicích, tedy místo 123456789 jsou napsány ve formátu 123 456 789. Je to kvůli tomu, abychom číslo snadněji přečetli a lépe si jej zapamatovali. Když někomu číslo sdělujeme, máme ve zvyku jej také rozdělovat na trojice[2]. Dalším příkladem je rozdělování textů na odstavce. Lépe se pak v textu orientujeme a můžeme jej snadněji skenovat očima. Snadnější čtení můžeme podpořit přidáním nadpisů a podnadpisů, vyznačováním klíčových slov, přidáním odrážkových nebo číselných seznamů apod. Pokud se jedná o multimediální obsah (např. webové stránky), je účinné umisťovat blízko k sobě relevantní obsah a podpořit jej vhodnou barvou pozadí, rozložením a volným místem. Pokud se jedná o video, je dobré jej rozdělit na kapitoly, aby sledující mohl snadno přejít k tomu, co je pro něj relevantní[3]. Mayer uvádí, že lidé se učí lépe, když je multimediální lekce prezentována v menších segmentech, než jako celek[4]. Photo by Vitalii Chernopyskyi on UnsplashKaždou jednotku (číslo, písmeno) můžeme označit jako předmět. Ve své práci Miller zmínil, že maximální počet předmětů, které jsme schopni uchovat v krátkodobé paměti je 7 +/- 2. Informaci bychom tedy měli rozdělit do chunků po pěti až devíti předmětech. Zajímavé je, že nezáleží na tom, jak velké jednotlivé chunky jsou. Může to být sedm jednotlivých písmen, nebo klidně sedm skupin písmen po čtyřech. Každý člověk je samozřejmě jiný, a je tedy možné, že někdo si snadno zapamatuje devět chunků, a někdo jen pět[5]. Nyní bych ráda uvedla několik zajímavých výzkumů, které se chunkingu týkají. Bradyho výzkum se pokusil zjistit, zda chunking vede ke kompresi dat. Zkoumali vizuální krátkodobou paměť. Obr. 1 Zobrazení barevných kruhůVe svém prvním experimentu účastníci viděli sestavu skládající se ze čtyř kruhů uspořádaných do diamantu. Každý kruh měl uvnitř další kruh různých barev a sestava vždy obsahovala osm různých barev. Obraz byl zobrazen po dobu jedné sekundy, po které se jim zobrazil druhý obraz, který indikoval, který kruh a jeho barvu si musí zapamatovat. Brady a kol. měnil frekvenci, s níž byly v kruzích spárovány různé barvy. Jednotlivé barvy se vždy objevovaly se stejnou frekvencí. Barvy objevující se ve dvojicích, které byly prezentovány častěji, si účastníci zapamatovali lépe. Kritickým zjištěním bylo, že u obrazů obsahujících páry s vyšší pravděpodobností určitých barev se také zlepšilo zapamatování barev u párů s nižší pravděpodobností, ve srovnání s obrazy obsahujícími pouze páry s nízkou pravděpodobností. To znamená, že přítomnost dvojic s vysokou pravděpodobností určitých barev umožňuje efektivnější reprezentaci celého obrazu. Páry s vysokou pravděpodobností mohou být považovány za chunky, které zabírají menší kapacitu paměti a tím uvolňují místo pro páry, které netvoří chunky. Chunking tedy vede ke kompresi dat. Ve výzkumu Thalmanna, který také zkoumal krátkodobou paměť, provedli experiment, ve kterém potvrdili, že kapacita krátkodobé paměti je skutečně dána počtem chunků, nikoliv jejich velikostí[6]. Je možné, že lidé v krátkodobé paměti uchovají pouze první chunk, díky kterému si pak vybaví ostatní chunky z dlouhodobé paměti[7]. V experimentu Botvinicka a Bylsmy testovali, jak dobře si participanti vybaví různé sekvence písmen. Zkoumaný efekt nazvali „good neighbor“ efekt. Participanti slyšeli tyto sekvence písmen: ABABAB, ABBAAB, a AABABB, zatímco ABABAB slyšeli častěji než zbylé dvě. Sekvence ABBAAB má vyšší šanci být „dobrým sousedem“ ABABAB, protože se od něj liší jen jednou dvojicí písmen (BA/AB). U sekvence AABABB nestačí pouze vyměnit dvě písmena, tudíž není „dobrým sousedem“. Problémem je, že sekvenci ABBAAB participanti často chybně označili jako ABABAB, právě proto, že se liší pouze o jednu dvojici písmen. Sekvenci ABABAB slyšeli víckrát, tudíž ji měli v paměti lépe uloženou a lépe si pak vybavili jí podobnou sekvenci[8]. Když vztáhnu chunking na informační chování, podívejme se například na vyhledávání informací. Nevýhodou chunkingu je jeho špatné využívání právě při této činnosti, když informace vyhledáváme, skenujeme a analyzujeme. Výsledky vyhledávání na internetu si nemusíme pamatovat, tudíž není potřeba je rozdělovat do chunků. Kdybychom výsledky vyhledávání rozdělili do skupin po pěti, uživatel by strávil více času přecházením tam a zpět po stránkách výsledků, což není žádoucí. Také není potřeba omezovat menu na webu na pět položek, protože menu máme stále na očích a také si je nemusíme pamatovat. Chunking je výhodné použít, když je potřeba si informaci zapamatovat na později. Výhodu můžeme nejlépe vidět při učení, takže např. v e-learningu, ale také v prostředích, kde se uživatelské prostředí aplikace (navigační systémy, smartphony apod.) dělí o naše vnímání s dalšími podněty v okolí. U řízení auta musíme dávat pozor na spoustu jiných věcí, než je sledování navigace. Informaci potřebujeme přečíst a zapamatovat si ji rychle. [1] MILLER, George A. The magical number seven, plus or minus two: some limits on our capacity for processing information. Psychological Review [online]. 1956, 63(2), 81–97 [cit. 2021–04–01]. ISSN 1939–1471. Dostupné z: doi:10.1037/h0043158 [2] HARROD, Martin. Chunking. The Glossary of Human Computer Interaction [online]. Interaction Design Foundation [cit. 2021–04–01]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-glossary-of-human-computer-interaction/chunking [3] MORAN, Kate. How Chunking Helps Content Processing. Nielsen Norman Group [online]. 2016–03–20 [cit. 2021–04–01]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/chunking/ [4] MAYER, Richard E. Multimedia Learning [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 2009 [cit. 2021–04–01]. ISBN 9780511811678. Dostupné z: doi:10.1017/CBO9780511811678 [5] MILLER, pozn. 1 [6] THALMANN, Mirko, Alessandra S. SOUZA a Klaus OBERAUER. How does chunking help working memory? Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition [online]. 2019, 45(1), 37–55 [cit. 2021–03–31]. ISSN 1939–1285. Dostupné z: doi:10.1037/xlm0000578 [7] CHEN, Zhijian a Nelson COWAN. Chunk Limits and Length Limits in Immediate Recall: A Reconciliation. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition [online]. 2005, 31(6), 1235–1249 [cit. 2021–04–01]. ISSN 1939–1285. Dostupné z: doi:10.1037/0278–7393.31.6.1235 [8] NORRIS, Dennis, Kristjan KALM a Jane HALL. Chunking and redintegration in verbal short-term memory. Journal of Experimental Psychology: Learning, Memory, and Cognition [online]. 2020, 46(5), 872–893 [cit. 2021–03–31]. ISSN 1939–1285. Dostupné z: doi:10.1037/xlm0000762 Obrázek 1: A sample trial from Experiment 1. In: Brady, T. F., Konkle, T., & Alvarez, G. A. (2009). Compression in visualworking memory: Using statistical regularities to form more efficientmemory representations.Journal of Experimental Psychology: General,138, 489. http://dx.doi.org/10.1037/a0016797 Chunking was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Úzkost z knihoven

Vzpomínáte na svůj první semestr na vysoké škole? Noví spolužáci, noví učitelé, nové prostředí… ale hlavně plno nových povinností, na které jste najednou byli sami. A pak jste poprvé stáli před tou ohromnou budovou, které se říká akademická knihovna a možná i vás přepadla nervozita a strach z dalšího nového prostředí. Selžete nebo se svému strachu postavíte? Photo by Daniel on UnsplashCo je to úzkost z knihoven? Tento pojem bývá definován jako strach jedince z nedostatečných schopností pro výzkumnou práci, například při vyhledávání v knihovně. Postižený jedinec chce, aby jeho nedostatky byly skryty, proto se cíleně vyhýbá knihovním budovám, či při nejmenším tamním zaměstnancům[1]. Nejčastější projevy jsou popisovány jako silný pocit nedostatečnosti doprovázený náhlým přívalem negativních emocí, který se u postižených osob projevuje skrze napětí, strach a duševní dezorganizaci[2]. Dosavadní výzkumy První výzkum se pojí i s definicí dané problematiky. V roce 1986 Constance A. Mellon z University v Tennessee prováděla výzkum mezi začínajícími studenty kurzu informujícího o akademických knihovních službách a jejich využití[3]. Ač byla úzkost z knihovny prakticky známá, tento výzkum ji teoreticky potvrdil a zmapoval do hloubky. Constance A. Mellon prováděla průzkum v průběhu dvou let skrze analýzu studentských esejů se zaměřením na knihovnu a její služby ze tříd dvaceti lektorů předmětu anglické kompozice, zároveň analyzovala i výzkumné časopisy. Odhaduje se, že prostudovala přibližně 6 000 písemných dokumentů. Z výzkumu studentských prací vyšlo najevo, že až 85 % studentů trpí nějakým strachem z používání knihovny pro své akademické účely. Nejčastějšími vyjádřeními bylo, že studenty přemohla velikost instituce, nedokázali se tam orientovat, nevěděli jak zahájit výzkumnou práci a nerozuměli tajemným knihovním systémům. Z čehož vyšly tři koncepty závěrů: * Studenti mají všeobecně pocit, že jejich schopnosti pro používání knihovny jsou horší než u ostatních studentů. * Ona nedostatečnost je ostudná a měla by být skryta. * Nedostatečnost by mohla být potlačena položením dotazů kompetentním osobám. Závěrem bylo stanoveno, kromě jiného, že je pro studenty nejtěžší zpracovat svou první akademickou práci, jelikož jsou až tak nervózní, že nejsou schopni přistupovat k problematice logicky a efektivně, ba naopak podléhají svému strachu[4]. Další vědkyní, která se zabývala úzkostí z knihoven je Carol C. Kuhlthau, jejíž výzkum z roku 1991 se věnoval několika oblastem uživatelského přístupu v knihovnách. Například se zaměřila i na získávání informací a tvorbu znalostí, jelikož je tato práce u každého jedince spojnicí jak formálních znalostí, tak i těch neformálních a až jejich propojením se vytvoří organizovaný znalostní rámec. Zdali byl proces proveden správně, se dá navíc následně ověřit tím, že se jedinec pokusí své nově nabyté vědomosti předat dalším recipientům[5]. Carol C. Kuhlthau prováděla výzkum při participaci téměř 600 dobrovolníků z řad středoškolských a vysokoškolských studentů. Zajímavé je, že její výzkumná práce probíhala v několika fázích, přičemž byl zaznamenáván vývoj informačního chování u jedinců nejprve na střední škole a poté potom, co dostudovali vysokou školu. Opět bylo potvrzeno, že úzkost z knihoven je mezi studenty přítomna. Úzkosti byly nejčastěji spojovány s nedostatkem znalostí o informačních zdrojích a dostupných technologiích. Doporučením do budoucna se stává výzva institucím zlepšit poskytování informací zejména začínajícím studentům, kteří si teprve utváří svůj vztah s institucí. Jakmile mají studenti více důvěry v instituci, zvětší se i jejich sebedůvěra, klesá zmatečné jednání a zvyšuje se zájem i o další nabízené služby. Vzdělávání uživatelů knihoven je čím dál tím více důležité zejména v technické oblasti, jelikož se rychle vyvíjí, a tak by se aktuální počínající strach mohl vyvinout v závažnější problémy v budoucnu[6]. Dalším významným vědcem v této oblasti je například Anthony J. Onwuegbuzie, který se věnuje psychologii, pedagogice a jejich transdisciplinaritě. Oblastí jeho výzkumného zájmu je zkoumání teoretických modelů, z nichž na základě osvědčených či nově navržených modelů tvoří rozsáhlé návody na provádění výzkumů v různých institucích a následné programy prevence a intervence[7]. V pracích Anthony J. Onwuegbuzieho se můžeme setkat se šesti kategoriemi úzkostí z knihovny. S tímto konceptem přišla už Sharon L. Bostick, která zkoumala prvních pět kategorií, přičemž Onwuegbuzie upravil názvy jednotlivých kategorií, propracoval popisné části a přidal šestou problematiku pro potřeby svých výzkumů. Kategorie jsou tyto: * Zaměstnanci — Studenti trpící tímto typem úzkosti mají pocit, že jsou zaměstnanci knihovny neochotní, nepříjemní či mají důležitější věci na práci. Studenti se cítí velmi podřazeně a knihovníky naopak vnímají jako nedostupné odborníky. * Emoce — Studenti jsou přesvědčeni o vlastní nedostatečnosti. Student se dostává do situace, kdy při užívaní knihovny, vnímá všechny další uživatele jako mnohem schopnější a sám se hodní jako neschopný. * Pohodlí — Knihovna by měla působit příjemným dojmem, měla by ve studentech vzbuzovat klid a inspiraci. Studentům by zde měla být zajištěna bezpečnost. * Prostředí — Neznámé prostředí působí na studenty velmi negativně. Knihovna by tedy měla dbát na prezentaci svého prostředí různými sdělovacími kanály. * Technické vybavení — Studenti mají zábrany používat knihovní počítače, tiskárny, kopírky, automaty na půjčování/vracení knih a další technické vybavení z různých důvodů, například kvůli strachu z poničení nebo předchozí špatné zkušenosti. * Informační zdroje — U studentů propuká úzkost z důvodu nenalezení informačního zdroje ve fyzické podobě. Zároveň s touto problematikou souvisí i náročnost využívání specializovaných databází a elektronických informačních zdrojů[8]. Jedná se zajisté jen o rámce chování a časem bude nutná další revize a přidání nových kategorií. Velký potenciál pro změnu vnímám u šesté kategorie, kdy bude pro studenty mnohem více stresující, nedostupnost zdrojů v online podobě než naopak. Photo by Katrina Wright on UnsplashSilné stránky Výhodami této problematiky jsou její propracovanost a zároveň agilita ke změnám. První výzkumy v oblasti úzkosti v knihovně proběhly až v 80. letech 20. století, což naznačuje, že se nebude jednat o zkostnatělou teorii známou po staletí a tím pádem těžko proměnitelnou. Co je ale podle mě nejdůležitější, je samotné pojmenování problémů. Dříve to byli jen divně se chovající studenti, nadaní se špatnými výsledky či nenadále ukončující studium. Nyní už nejen knihovníci vědí, že je potřeba ke studentům přistupovat opatrně, s respektem. Mnozí totiž potřebují citlivější přístup než jiní. Slabé stránky Nevýhodou, pokud to tak budeme nazývat, je nutné zapojení jak na straně studentů, tak i knihovníků. Studenti, kteří cítí, že trpí úzkostí, musí projevit zájem o řešení svých problémů. A k tomu jim musí dopomoci knihovní zaměstnanci, kteří musí umět empaticky pracovat se skupinou. Další nevýhodou, ale zároveň i výzvou, je potencionální finanční náročnost zaškolení pracovníků a vhodná úprava knihovního prostředí, aby bylo, přehledné, přívětivé, inspirativní a vybízelo k opětovné návštěvě. Využití Na základě propracovaných zahraničních výzkumů se dají postavit další výzkumy, které mohou ověřit, zdali jsou metody práce s ohroženými studenty aplikovatelné a nutné i v dalších institucích. Jako příklad mohu uvést výzkum provedený v rámci bakalářské práce Fenomén úzkosti z knihoven v akademickém prostředí Mgr. Moniky Machovské z roku 2012. Dotazníkovým šetřením byla zkoumána úzkost z knihoven u studentů Filozofické a Přírodovědecké fakulty Masarykovy university. Studentka si daný fenomén vybrala, jelikož je opomíjen, i když se s ním prokazatelně setkala většina studentů vysokých škol[9]. Výsledky tohoto výzkumu by mohly sloužit jako podklad pro rozvoj služeb, úpravu prostředí nebo případně jako reflexe pro knihovníky, kteří se v rámci své praxe setkávají se studenty, a to nejen v knihovnách Filozofické a Přírodovědecké fakulty. Photo by Yoav Hornung on Unsplash[1] NUNES, Alex. Do You Suffer from Library Anxiety? JSTOR Daily [online]. April 13, 2016 [cit. 2021–03–28]. Dostupné z: https://daily.jstor.org/do-you-suffer-from-library-anxiety/ [2] JIAO, Qun G., ONWUEGBUZIE, Anthony J. Self-perception and Library Anxiety: an Empirical Study. Library review. 1999, 48(3), s. 140–147. ISSN 0024–2535. [3] MCCOMBS, Gillian M., Onwuegbuzie, Anthony J., Qun G. Jiao, and Sharon L. Bostick. Library Anxiety: Theory, Research, and Applications. Lanham, Md. College & Research Libraries [online]. 2006, 67(1), 92–94 [cit. 2021–03–29]. ISSN 2150–6701. Dostupné z: doi:10.5860/crl.67.1.92 [4] GREMMELS, Gillian S. Constance Mellon’s “Library Anxiety”: An Appreciation and a Critique. College & Research Libraries [online]. 2015, 76(3), 268–275 [cit. 2021–03–28]. ISSN 2150–6701. Dostupné z: doi:10.5860/crl.76.3.268 [5] GENUIS, Shelagh K. Kuhlthau’s Classic Research on the Information Search Process (ISP) Provides Evidence for Information Seeking as a Constructivist Process. Evidence Based Library and Information Practice [online]. 2007, 2(4), 80–83 [cit. 2021–03–28]. ISSN 1715–720X. Dostupné z: doi:10.18438/B88D0C [6] KUHLTHAU, Carol C. Inside the search process: Information seeking from the user’s perspective. Journal of the American Society for Information Science: Association for Information Science & Technology. 42(5), 361–371 [cit. 2021–03–28]. Dostupné z: https://ils.unc.edu/courses/2014_fall/inls151_003/Readings/Kuhlthau_Inside_Search_Process_1991.pdf [7] ONWUEGBUZIE, Anthony J., Qun G. Jiao. I’ll Go to the Library Later: The Relationship between Academic Procrastination and Library Anxiety. College & Research Libraries [online]. 2000, 61(1), 45–54 [cit. 2021–03–28]. ISSN 2150–6701. Dostupné z: doi:10.5860/crl.61.1.45 [8] MCCOMBS, Gillian M., Onwuegbuzie, Anthony J., Qun G. Jiao, and Sharon L. Bostick. Library Anxiety: Theory, Research, and Applications. Lanham, Md. College & Research Libraries [online]. 2006, 67(1), s. 36–39 [cit. 2021–03–29]. ISSN 2150–6701. Dostupné z: doi:10.5860/crl.67.1.92 [9] MACHOVSKÁ, Monika. Fenomén úzkosti z knihoven v akademickém prostředí [online]. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ladislava Zbiejczuk Suchá. [cit. 2021–03–29]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/mq6m0/ Úzkost z knihoven was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Teória Patricka Wilsona: Kognitívna autorita

Jednou z teórii z oblasti informačných štúdií a knihovníctva vzťahujúcich sa k informačnému správaniu je Kognitívna autorita. Tento koncept má cez 30 rokov, no napriek tomu je stále uplatňovaný pri nových výskumoch. V tomto článku bude predstavená teóris, ukázaná jej aplikácia vo výskumoch a popísaný jej vzťah k informačnému správaniu jednotlivcov. Kognitívna autorita je teória, s ktorou prišiel Patrick Wilson, americký knihovník a informačný vedec, vo svojej knihe vydanej v roku 1983 pod názvom „Second-hand Knowledge: An Inquiry into Cognitive Authority“. Táto teória je založená na tom, že si ľudia vytvárajú znalosti dvoma spôsobmi: 1. Na základe vlastnej (primárnej) skúsenosti (tzv. first-hand experience)2. Na základe názoru iných ľudí (tzv. second-hand knowledge)Z dôvodu, že je naše vnímanie obmedzené len na rozsah našich životov, mnoho z toho, čo o svete vieme, prijímame od iných ľudí ako second-hand knowledge. Nie všetky informácie sú však rovnako spoľahlivé. Niektoré názory a videnie sveta odmietame, pretože nie sú kompatibilné s našimi hodnotami a ašpiráciami, prípadne osobu s daným názorom za autoritu nepovažujeme. Iba jedinci, ktorí sú vnímaní ako presvedčiví a hodní viery, a zároveň „vedia niečo, čo my nie“ a „vedia o čom hovoria“ sú potenciálne schopní ovplyvniť naše myslenie v konkrétnej záujmovej sfére. Dôležitými aspektom takýchto kognitívnych autorít, ktoré nám poskytujú „vedomosti z druhej ruky“, je kredibilita, ktorá súvisí s dôveryhodnosťou a odbornosťou.[1] Kognitívne autority si neceníme len vďaka ich názorom, ale najmä poznatkom. V určitej téme (napr. náboženská literatúra) môžu byť pre nás autoritou a v ďalšej (napr. mikrobiológia) byť nemusia. Takáto oblasť, v ktorej majú jedinci nejakú autoritu môže byť rôzne úzko či široko vymedzená v závislosti na kompetenciách jedinca. [2] Aby sa predišlo nedorozumeniu, Wilson vymedzuje dva rozdielne druhy autorít. Prvá je kognitívna, ako sme vyššie spomínali, a druhou je administratívna autorita. Administratívna autorita disponuje mocou nariaďovať alebo sankciovať na základe obsadenia konkrétnej funkcie. Nie je autoritou v žiadnej konkrétnej oblasti, ale disponuje právomocou (napríklad sudca).[2] Kognitívna autorita môže byť rovnako individuálna, ako aj kolektívna. V určitých prípadoch sa nimi stávajú inštitúcie. Príkladom inštitucionálnej kognitívnej autority môže byť napríklad knižnica, noviny alebo asociácie. Teória nie je vymedzená len pre fyzické osoby. Uplatňovanie teórie vo výskumoch V oblasti výskumov sa teória kognitívnej autority spája najčastejšie s oblasťou získavania a hodnotenia informácií. Často dochádza k spojeniu konceptu kognitívnej autority a kredibility médií, pretože obe „skúmajú faktory ovplyvňujúce výber a použitie informačných zdrojov.“[2] V roku 2007, v súčasnosti emeritný profesor na univerzite Tampere vo Fínsku, Reijo Savolainen, skúmal vnímanie kredibility médií a kognitívnych autorít u environmentálnych aktivistov. V prípadovej štúdii sa zaoberal hľadaním orientačných informácií (orienting information). Výsledky výskumu ukázali, že najdôveryhodnejšie boli vnímané zdroje od environmentálnych asociácií, novinám bola prisudzovaná nižšia kredibilita. Výber informačných zdrojov bol ovplyvnený (hoci často implicitne) vnímanou mediálnou kredibilitou a kognitívnymi autoritami.[2] Koncept kognitívnej autority bol využitý aj v poľskej štúdii, ktorá si kládla za cieľ preskúmať rolu médii ako kognitívnej autority, a zároveň zistiť či a v akom rozsahu závisia emočné reakcie od predloženého zdroja informácií. V závere sa potvrdila rola média ako kognitívnej autority. Vyššia úroveň negatívnych emócií bola zaznamenaná pri informáciách zo zdroja vyhodnoteného ako menej dôveryhodného.[3] Thomas J. Froehlich, emeritný profesor na I-škole v Kente v USA, v roku 2019 skúmal kognitívne autority v kontexte šírenia falošných správ a sebaklamu. Primárnym prípadom pre analýzu nebol nik iný ako bývalý americký prezident Donald Trump a jeho podporovatelia, strana či médiá. Froehlich čerpal z rozvinutej teórie Patricka Wilsona (rozdelenie na čestné kognitívne autority a falošné, respektíve pseudo kognitívne autority). Čestné kognitívne autority majú kredibilitu a odbornosť, sú považované za dôveryhodné. Ich vedomosti, založené na priamych a overiteľných faktoch. „Zdá sa, že pseudo alebo falošné kognitívne autority majú rovnaké kvality kredibility, odbornosti a dôveryhodnosti, ale pri kritickom vyšetrení zlyhajú a snažia sa presadiť bez ohľadu na pravdu, dôkazy, logiku alebo fakty. To, bohužiaľ, neodrádza ich nasledovníkov od ich prijatia.“[4]„Judgment of Information Quality and Cognitive Authority in the Web“, tak znie najcitovanejšia práca od Soo Young Rieh, profesorky a prodekanky na i-škole v Texase. Napriek tomu, že ide o prácu z roku 2002, býva citovaná dodnes. Autorka sa venovala tomu, ako ľudia posudzujú informačnú kvalitu a kognitívnu autoritu vo webovom prostredí — ktorému chýba kontrola kvality ako u tradičných médií. Kvalitatívnym výskumom sa zistilo, že subjekty vykonávali dva odlišné druhy úsudku: prediktívny úsudok a hodnotiaci úsudok. Úsudky ovplyvňovalo viacero faktorov, čo otvorilo diskusiu o tom, ako webový dizajn môže podporiť ľudský úsudok o kvalite informácií a o kognitívnej autorite webovej stránky.[5] Vo výskume fínskeho online diskusného fóra z roku 2019, bol využitý koncept kognitívnej autority pre pochopenie hodnotenia informácií používateľmi. Dôraz sa kládol na typy informácií, ktoré používatelia na tomto fóre hľadajú a spôsoby, ako hodnotia dôveryhodnosť získaných informácií. Výsledky výskumu ukázali, že jednotlivo alebo kolektívne môžu členovia fóra pôsobiť ako kognitívne autority.[6] Kognitívna autorita a informačné správanie Koncept kognitívnej autority je pri výskume informačného správania jedincov uplatňovaný, najmä v oblastiach, ktoré sa zameriavajú na získavanie a hodnotenie informácií. Predmetom skúmania sa stávajú webové stránky, televízia, noviny, časopisy ale aj druhí ľudia. Každá zo spomenutých kognitívnych autorít má iný spôsob indikovania kvality a kredibility informácií. Teória kognitívnej autority sa úzko dotýka aj teórie relevancie pri získavaní informácií. Kvalita informácií a kognitívne autority môžu byť faktorom pre posúdenie relevancie.[7] Okrem toho sa teória kognitívnych autorít spätá s výskumom šírenia dezinformácií, s čím súvisia spomínané pseudo-autority. Kognitívne autority taktiež predstavujú jednu z desiatich lekcií v knihe „Ten Lessons for the Age of Disinformation“. [1] SAVOLAINEN, Reijo. Media credibility and cognitive authority. The case of seeking orienting information. Information Research [online]. 2007, 12(3) [cit. 2021–03–24]. Dostupné z: http://informationr.net/ir/12-3/paper319.html [2] WILSON, Patrick. Bibliographic Instruction and Cognitive Authority [online]. 1991,259–270 [cit. 2021–03–24] Dostupné z: https://www.ideals.illinois.edu/bitstream/handle/2142/7731/librarytrendsv39i3h_opt.pdf?sequence=1 [3] MIERZECKA, Anna, Jacek WASILEWSKI a Malgorzata KISILOWSKA. Cognitive authority, emotions and information quality evaluations. Information Research [online]. 1991, 2019, 24(4) [cit. 2021–03–24]. Dostupné z: http://www.informationr.net/ir/24-4/colis/colis1910.html [4] FROEHLICH, Thomas J. The role of pseudo-cognitive authorities and self-deception in the dissemination of fake news. Open Information Science [online]. 2019, 3(1), 115–136 [cit. 2021–03–24]. ISSN 2451–1781. Dostupné z: doi:10.1515/opis-2019–0009 [5] YOUNG RIEH, Soo. Judgment of Information Quality and Cognitive Authority in the Web. JOURNAL OF THE AMERICAN SOCIETY FOR INFORMATION SCIENCE AND TECHNOLOGY [online]. 2002, , 145–161 [cit. 2021–03–24]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20090731152623/http://www.si.umich.edu/rieh/papers/rieh_jasist2002.pdf [6] HIRVONEN, Noora, Alisa TIRRONIEMI a Terttu KORTELAINEN. The cognitive authority of user-generated health information in an online forum for girls and young women. Journal of Documentation [online]. 2019, 75(1), 78–98 [cit. 2021–03–24]. ISSN 00220418. Dostupné z: doi:10.1108/JD-05–2018–0083 [7] FISHER, Karen, Sanda ERDELEZ a Lynne MCKECHNIE. Theories of Information Behavior [online]. Information Today, 2005 [cit. 2021–03–24]. ISBN 9781573872300.Začiatok formulára Teória Patricka Wilsona: Kognitívna autorita was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Kognitivní bias: Konfirmační zkreslení

Proces lidského myšlení může být modifikován a ovlivňován různými odchylkami či zkresleními. Systematické a opakované chyby v každodenních mentálních procesech jsou známé jako kognitivní zkratky, zkreslení, biasy. Způsobují chybný závěr o zpracovávaných informacích a vedou tak mimo jiné k řadě chybám v rozhodování či argumentaci.[1] Příčin jejich vzniku je více a souvisí již se způsoby vytváření dat a informací, dále s jejich poznáváním, zpracováváním a přeměnou do znalostí a s dalšími procesy informačního chování.[2] V neposlední řadě na ně působí i emoční, etické, normativní a další vlivy. Tyto chyby v lidských úsudcích si lidé často neuvědomují.[1] Jednou z těchto chyb je tzv. konfirmační zkreslení. Jedinec, který mu podléhá, upřednostňuje v různých fázích informačního chování ty informace, které potvrzují jeho dosavadní mentální model, názor či víru. Naopak informacím, které jsou s jeho viděním světa v rozporu, se vyhýbá, hůře si je pamatuje, interpretuje je odlišně od původního významu anebo je není ochotný dále sdílet.[3] Ilustrační obrázek — autor Mike Pick (creative commons)Selektivně se chová mozek již při různých fázích myšlení. Kvůli fenoménu selektivní pozornosti věnuje jedinec pozornost pouze takové komunikaci, kterou považuje za přijatelnou s ohledem na svůj předchozí mentální model. Selektivní percepce poté způsobí dekódování opět jen toho, co je v souladu s přesvědčením. Jinými slovy: vidíme to, co chceme vidět.[4] Právě selektivní vnímání prokázala v 50. letech minulého století případová studie, kde univerzitní klání v americkém fotbalu “viděli” diváci rozdílně podle toho, jaké ze zúčastněných stran fandili.[5] Podobně poté funguje i pamatování si přijatých informací. Fenomén selektivní retence způsobí, že si jedinec znovu vybaví to, co bylo v souladu s preexistujícím konceptem, ostatní zapomene.[6] Ve výzkumu publikovaném v časopise Nature byli účastníci vystaveni experimentu, při kterém čelili důkazům, které byly v rozporu s jejich politickým přesvědčením. Část mozku vnímající fyzickou bolest se v případě těchto opačných názorů stala více aktivní.[7] To poukazuje na fakt, že pro mozek je obtížnější přijímat názory, se kterými jedinec nesouhlasí. Problematika konfirmačního zkreslení tak úzce souvisí i s tzv. kognitivní disonancí. Poprvé představil koncept konfirmačního zkreslení kognitivní psycholog Peter Cathcart Wason v roce 1960. Ve své studii poukázal na to, že většina lidí nesprávně ověřuje hypotézy — nesnaží se je vyvrátit. Účastníkům experimentu zadal určitou číselnou řadu (např. 2–4–6) ve které měli dále pokračovat. Při každém dalším číslu jim vždy odpověděl ano/ne podle toho, zda takto číselná řada může pokračovat. Většina účastníků pokračovala čísly 8–10–12, poté 14–16–18. Vždy dostali pozitivní feedback. Po několika kolech proto byli přesvědčeni o tom, že správné pravidlo již objevili — ať už to byla řada sudých/lichých čísel, nebo určitý rozdíl mezi všemi čísly. Ve skutečnosti ale do řady mohli zařadit jakékoliv číslo, které je vyšší než to předchozí. Tento princip ale většina účastníků neodhalila, jelikož se nepokoušela svou domněnku falzifikovat. Wason v šedesátých letech podobný experiment ještě několikrát zopakoval a dokázal, že lidé hledají takovou informaci, která podporuje to, v co věří.[8] Zatímco Wason se zabýval pouze kognicí, jiná větev výzkumníků se zaměřila na změnu či přetrvávání postojů. Podle Catherine A. Sanderson konfirmační zkreslení napomáhá k potvrzování stereotypů. Lidé si lépe zapamatují informace, které stereotyp potvrzují. Ty, které jej vyvrací, buď zcela ignorují nebo je brzy zapomenou.[9] Jak konfirmační zkreslení ovlivňuje hodnocení informací, se snažil v sedmdesátých letech zjistit výzkum univerzity ve Strandfordu. Výzkumníci vybrali stejný počet zastánců a odpůrců trestu smrti a dali jim přečíst různé (fiktivní) komparativní studie. Jedna z nich poukazovala na pozitivní a druhá na negativní vlivy trestu smrti. Po účastnících výzkumníci požadovali, aby studie ohodnotili. Zastánci trestu smrti hodnotili studii, která podporovala jejich názor, jako více důvěryhodnou a s kvalitnější metodologií, naopak odpůrcům se více zamlouvala studie prokazující negativní vliv trestu smrti. Studie navíc také zjistila, že po přečtení obou studií byli účastníci o svém názoru ještě silněji přesvědčeni.[10] Tento jev, kdy si účastníci konfrontováni s důkazem podporující opačné tvrzení ponechají svůj původní názor a jsou o něm ještě silněji přesvědčeni, se nazývá efekt zpětného rázu.[11] Například ale britská fact-checkingová organizace Full Fact považuje na základě prověření sedmi experimentálních studií tento efekt za mýtus. Případy, ve kterých byl efekt zpětného rázu zjištěn, měly tendenci obsahovat obzvláště sporná témata, nebo se jednalo o případy, kdy byl fakt, na který se výzkumníci dotazovali, objektivně nejednoznačný.[12] Studie Deanny Kuhn a Josepha Laa navíc zpochybňuje i závěr výzkumu ze Strandfordu o tom, že zkoumání smíšených důkazů o tématu vede k polarizaci postojů. Na základě svého výzkumu mezi vysokoškolskými studenty, kterých se ptali stejně jako Lord (et al.) [10] na trest smrti, spíše navrhují, aby fenomén polarizace zahrnoval 2 odlišné vzorce změn: posun z původně mírné do extrémnější polohy a posun z původně neutrální do mírné polohy. Data navíc podporují názor, že efektivní součástí takových intervencí je spíše než vystavení novým důkazům kognitivní zapojení jedinců.[13] Koncept samotného konfirmačního zkreslení jakožto inklinaci k informacím, které jsou v souladu s dosavadní vírou, je však obecně přijímaný a mnoha výzkumy potvrzený. Jeho slabou stránkou může ale kromě rozdílných výsledků u polarizace názorů být jeho přílišná zjednodušenost, a to zejména z psychologického hlediska. Původní koncept vychází z kognitivního paradigmatu a nezohledňuje tedy například sociální faktory, kterými může být například vztah k podavateli informace. V přijímání informací, jejich zpracování či rozhodování na jejich základě hrají roli i další faktory — vliv prostředí, ve kterém se uživatel nachází, nebo jeho předchozí zkušenosti.[14] Kleyman proto doporučuje namísto jediného fenoménu hovořit spíše o tzv. souboru konfirmačních zkreslení.[15] Ač je pojem konfirmačního zkreslení původně doménou psychologie, pronikl již i do dalších oborů, například politologie nebo ekonomie. Jeho provázanost s informačním chováním je patrná v různých fázích interakce s informacemi. Konfirmační zkreslení lze pozorovat například u hledání informací (ve smyslu seeking), jak bylo zmíněno v části článku věnované Wasonovu experimentu, podobně se může konfirmační zkreslení projevit i u vyhledávání informací (ve smyslu searching). Klayman zde hovoří o tzv. strategii pozitivního testování, tedy o tendenci pokládat takové dotazy, které vedou k nalezení dat potvrzujících hypotézu.[14] Konfirmační zkreslení má vliv i na další práci s informacemi, například na hodnocení a zapamatování si, jak ukazují výše zmíněné studie. V dnešní době je zajímavé zaměřit se také například na sdílení informací na sociálních sítích, vyhýbání se informacím a dalších prvkům informačního chování. Použité zdroje [1] AMBROZOVÁ, Eva a Vratislav POKORNÝ. Kognitivní management: pro prostředí 4.0 a další. 1. vyd., Brno: Newton Academy: 2018.ISBN 978–80–87325–13–1. [2] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 1.vyd., Praha: Universita Karlova, 2005. ISBN 978–80–246–1037–5 [3] CASAD, Bettina. Confirmation bias [online]. Britannica: 2019. [cit. 2021–3–15]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/confirmation-bias [4] DVOŘÁK, Tomáš (ed.). Kapitoly z dějin a teorie médií. Praha: Akademie výtvarných umění v Praze, Vědecko-výzkumné pracoviště: 2010. ISBN 978–80–87108–16–8. [5] HASTORF, Albert a Hadley CANTRIL. They saw a game: A case study. The Journal of Abnormal and Social Psychology, 1954, roč. 49, č. 1. s. 129–134. DOI: https://doi.org/10.1037/h0057880 Dostupné také z: https://www2.psych.ubc.ca/~schaller/Psyc590Readings/Hastorf1954.pdf [6] APA Dictionary of Psychology. Selective retention [online]. American Psychological Association: 2020. [cit. 2021–3–15]. Dostupné z: https://dictionary.apa.org/confirmation-bias [7] KAPLAN, Jonas T., Sarah I. GIMBEL a Sam HARRIS. Neural correlates of maintaining one’s political beliefs in the face of counterevidence. Scientific Reports. 2016, roč. 6, č. 1. s. 39589. ISSN 2045–2322 DOI: https://10.1038/srep39589 [8] OSVALD, Margarit a GROSJEAN Stefan. Confirmation bias. In: RÜDIGER, Pohl (ed.). Cognitive illusions: a handbook on fallacies and biases in thinking, judgement and memory. 1. vyd. Hove: Psychology Press, 2004, s.79–85 ISBN 9781841693514. [9] SANDERSON, Catherine A. Social Psychology. 1. vydání, United Kingdom: John Wiley and Sons; 2010. ISBN 9780471250265. [10] LORD, Charles (et al.). Biased Assimilation and Attitude Polarization: The Effects of Prior Theories on Subsequently Considered Evidence. Journal of Personality and Social Psychology. 1979, roč. 37, č. 11, s. 2098–2109. DOI: 10.1037/0022–3514.37.11.2098. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/232555483_Biased_Assimilation_and_Attitude_Polarization_The_Effects_of_Prior_Theories_on_Subsequently_Considered_Evidence [11] NYHAN, Brendan a Jason REIFLER. When Corrections Fail: The persistence of political misperceptions. Political Behaviour. 2010. roč. 32, č. 2, s. 303–330. DOI: 10.1007/s11109–010–9112–2. ISSN 1573–6687 [12] SIPPIT, Amy. The backfire effect Does it exist? And does it matter for factcheckers? 1. vyd., Londýn: Fullfact, 2019. Dostupné z: https://fullfact.org/media/uploads/backfire_report_fullfact.pdf [13] KUHN, Deanna a Joseph LAO. Effects of evidence on attitudes: Is polarization the norm? Psychological Science. 1996. roč. 7, č. 2, s. 115–120. DOI: 10.1111/j.1467–9280.1996.tb00340 [14] KLAYMAN, Joshua a Young-Won HA. Confirmation, disconfirmation, and information in hypothesis testing. In: Psychological Review. 1987. roč. 94, č. 2, s. 211–228. DOI: 10.1037/0033–295X.94.2.211 [15] KLAYMAN, Joshua. Varieties of Confirmation Bias. In BUSEMEYER, Jerome, HASTIE Reid a Douhlas MEDIN (eds.), Decision Making from a Cognitive Perspective. 1. vyd., San Diego, CA: Academic Press, 1995. ISBN 0080863833 Kognitivní bias: Konfirmační zkreslení was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 4. 2021

Forerův efekt

Forerův efekt (označován také jako Barnumův efekt podle mistra manipulace a majitele cirkusu, P. T. Barnuma) je fenomén, při kterém jedinec věří, že popis osobnosti, který mu poskytne jasnovidec, věštec nebo astrolog, sedí konkrétně jen na něho samotného, odlišuje ho od ostatních lidí a nikoho jiného se tolik netýká. K tomuto přijetí dochází navzdory tomu, že popis osobnosti, který mu byl předložen, je ve skutečnosti poměrně vágní, velmi obecný a plný informací, které platí pro velké množství lidí.[1] Lidský mozek má jednoduše tendenci přisuzovat obecnému výroku osobní význam. Zdroj: Unsplash.comPři přijímání obecných tvrzení se uplatňuje selektivní pozornost, kdy má člověk sklon zaměřit se na to, co mu připadá pro jeho osobu výstižné. [2] To znamená, že jedno obecné tvrzení může být různými lidmi vnímáno naprosto odlišně. Tato lidská důvěřivost, nebo chceme-li předpoklad — protože Forerův efekt se podvědomě uplatňuje v určité míře u každého člověka, představuje skvělou příležitost pro tvůrce horoskopů, jasnovidce, léčitele nebo média. Na základě tohoto předpokladu jsou schopni přesvědčit lidi, že právě oni jim poskytnou ten jedinečný a vysoce specifický popis osobnosti, jejich problémů a jejich řešení. Popisy, hodnocení osobností nebo proroctví jsou ve většině případů sestaveny velmi nekonkrétně — jejich úspěch spočívá především v tom, že vedle jednoho negativního tvrzení postaví hned několik tvrzení pozitivních. Vzniká tak větší šance, že množství z těchto pozitivních tvrzení bude jejich klientovi znít pravdivě a on tím pádem nebude rozporovat posudek, který mu byl vystaven, ať už je jakkoliv vágní a obecně platný. V některých studiích bylo dokázáno, že je pro lidi snazší uvěřit pozitivním tvrzením, která na ně (údajně) platí, než těm negativním.[3] Větší důvěru v pozitivní tvrzení než v ta negativní prokázal ve svém výzkumu také Scott Lilienfeld.[4] Ale i negativní tvrzení mají v proroctvích nebo popisech své místo, jen jsou formulována takovým způsobem, který spíše zdůrazňuje lidskou nejistotu ve formě tendence nebo sklonu k vlastnosti. Tvrzení, že lidé lépe přijímají pozitivní tvrzení však ve své studii „The ‚Barnum Effect‘ and Acceptance of Negative Personal Evaluation“ vyvracejí Dmitruk, Collins a Clinger, podle kterých jsou oba typy hodnocení přijímány stejně.[5] Nevědomí o Forerově efektu a neschopnost rozlišit, kdy je na člověka cílen, může vést ke špatným životním rozhodnutím, která mohou výrazně ovlivnit jeho budoucnost. Jedinci, kteří jednají pod vlivem tohoto fenoménu, nebo obecně pod vlivem zkreslení, často nejsou schopni logicky analyzovat svoje rozhodnutí a jejich možné následky.[6] Forerův efekt ale není využíván pouze ve výše zmíněných profesích. Jako další příklad mohou sloužit různé digitální společnosti, které nabízí jedinečný a personalizovaný obsah (oddíly „pro tebe“) — třeba Netflix nebo Spotify. Také zde je vytvářena jakási iluze produktu, který je vytvořen uživatelům přímo na míru, ve skutečnosti ale dochází ke kognitivnímu zkreslení[7] a využívání Forerova efektu. Dalším příkladem je třeba oslovování zákazníka vlastním jménem, což v něm může vzbuzovat pocit, že ho služba opravdu zná a že obsah, který mu nabízí, je pouze pro něj, i když je ve skutečnosti určen pro tisíce dalších lidí. Forerův efekt ve výzkumech První výzkum tohoto fenoménu provedl v roce 1948 americký psycholog B. T. Forer. Nechtěl zjistit jen to, proč jsou jasnovidci nebo kartáři u lidí v takové oblibě, zajímalo ho také, jakou validitu mají osobnostní testy, které byly v té době poměrně uznávané.[8] Provedl experiment, při kterém jeho studenti vyplňovali osobnostní test, po jehož analýze jim Forer slíbil individuální posudek. Namísto personalizovaného popisu osobnosti však všichni studenti dostali identický, obecný a velmi nespecifický posudek, který Forer sestavil na základě rozšířených horoskopů. Posudek obsahoval věty jako: „Máte tendenci být sebekritický.“, „Potřebujete, aby vás ostatní měli rádi a obdivovali vás“. Po obdržení posudku měli studenti na škále od 1 (nejméně) do 5 (nejvíce) zhodnotit jeho kvalitu a přesnost. I přesto, že obdrželi všichni stejné výsledky, bylo jejich průměrné hodnocení 4,26.[9] Forer tímto ukázal, na jakém principu fungují různé pseudo-diagnostické metody a jak jednoduché je pro jedince přijmou univerzálně přijatelná tvrzení jako správná a pro něj pravdivá. Obdoba výzkumu byla od roku 1948 opakována více než padesátkrát, vždy s podobnými výsledky. Průměrné hodnocení kvality osobnostních dotazníků se pohybovalo okolo 4,2.[10] Všechny provedené výzkumy tedy bez pochyb dokazují existenci Forerova efektu a to, jak je důležité mít o něm alespoň základní povědomí. Také mohou napovědět něco o tom, proč je vůbec relevantní pro oblast informačního chování. Některé z výzkumů se snažily zavádět do experimentu originální přístup, ale velmi málo z nich přineslo nová zjištění. Jednomu z výzkumů se podařilo obohatit Forerův efekt o aspekt jedinečnosti. Ten říká, že pokud jedinec žije v přesvědčení, že posudek, který dostal, byl vytvořen opravdu pouze jemu na míru, je větší šance, že jej bude považovat za důvěryhodnější a kvalitnější.[11] Kognitivnímu zkreslení a Forerově efektu se věnoval třeba také Paul Stapleton, který svým studentům opakovaně ukazoval sílu kognitivního zkreslení právě pomocí přítomnosti Forerova efektu. Sám Stapleton v závěru tohoto výzkumu zdůrazňuje, jak moc se kognitivní zkreslení uplatňuje právě v oblasti informačního chování.[12] Forerův efekt a informační chování Souvislost s oblastí informačního chování se nabízí. Při práci s informacemi je vždy nutné kriticky přemýšlet a nepovažovat dostupné informace automaticky za správné. A právě hodnocení zdrojů je jedním z důležitých aspektů informačního chování. Forerův efekt ukazuje, jak nutné je opravdu nad informacemi uvažovat a uvědomovat si, že my všichni můžeme být k přijímání zkreslených informací podvědomě předurčováni. Samotné uvědomění si, že něco jako Forerův efekt vůbec existuje, může pomoci tuto potřebu přisuzování vlastního významu obecným informacím racionalizovat a opravdu se zamýšlet nad relevancí a pravdivostí dostupných informací. S kritickým myšlením a s hodnocením zdrojů a informací úzce souvisí kognitivní zkreslení, které jsme v této práci již několikrát zmiňovali. Kognitivní zkreslení a také samotný Forerův efekt mají velký vliv nejen na výsledky našeho studia literatury, ale velmi ovlivňují také samotné vyhledávání zdrojů a proces rešerše. Pokud si bude jedinec vědom toho, že k tomuto zkreslení může i při práci s odbornými texty docházet, bude je schopen analyzovat více do hloubky, bude se na zdroje dívat kritičtěji a bude schopen brát v úvahu třeba také alternativní vysvětlení nebo výsledky jevů — zvláště pokud nebudou tyto výsledky odpovídat tomu, co očekával nebo čemu sám věří.[13] Jak vychází z provedených výzkumů, celý efekt je velmi dobře popsán a stojí na pevných základech. Lze si pokládat otázku, zda se mu dá nějak bránit nebo se jím nenechat ovlivnit. Pokud se chceme vyhnout určitým kognitivním trikům, je rozhodující, abychom o nich věděli a byli při práci s textem skeptičtí. Právě znalost Forerova efektu by měla pomoci v přílišné důvěřivosti a měla by pomoci dělat informovaná rozhodnutí založená na pravdivých informacích. Nic stoprocentně nezaručí, že budeme na základě znalosti úplně odolní vůči přijetí iluze, která je nám nabízena, můžeme ale říct, že vědomí o možných taktikách nám poskytuje bod, ze kterého můžeme ve svých činech a rozhodnutích dále vycházet — to platí i v případě naplňování informačních potřeb. [1] VOHS, Kathleen D. Barnum Effect. Encyclopaedia Britannica [online]. 2016 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/Barnum-Effect [2] BALDWIN, J. Mark. On selective thinking. Psychological Review [online]. 1898, 5(1), 1–24 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1939–1471. Dostupné z: doi:10.1037/h0073185 [3] O’DELL, Jerry W. P. T. Barnum explores the computer. Journal of Consulting and Clinical Psychology [online]. 1972, 38(2), 270–273 [cit. 2021–03–19]. ISSN 0022–006X. Dostupné z: doi:10.1037/h0032619 [4] LILIENFELD, Scott O., Steven J. LYNN a Jeffrey M. LOHR, ed. Science and pseudoscience in clinical psychology. New York: Guilford Press, 2003. [5] DMITRUK, Victor M., Robert W. COLLINS a Dennis L. CLINGER. The “Barnum effect” and acceptance of negative personal evaluation. Journal of Consulting and Clinical Psychology [online]. 1973, 41(2), 192–194 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1939–2117. Dostupné z: doi:10.1037/h0035106 [6] EHRLINGER, J., W.O. READINGER a B. KIM. Decision-Making and Cognitive Biases. Encyclopedia of Mental Health [online]. Elsevier, 2016, 2016, s. 5–12 [cit. 2021–03–19]. ISBN 9780123977533. Dostupné z: doi:10.1016/B978–0–12–397045–9.00206–8 [7] BARBERIA, Itxaso, Elisabet TUBAU, Helena MATUTE, Javier RODRÍGUEZ-FERREIRO a José César PERALES. A short educational intervention diminishes causal illusions and specific paranormal beliefs in undergraduates. PLOS ONE [online]. 2018, 13(1) [cit. 2021–03–19]. ISSN 1932–6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0191907 [8] FORER, Bertram R. The fallacy of personal validation: a classroom demonstration of gullibility. The Journal of Abnormal and Social Psychology [online]. 1949, 44(1), 118–123 [cit. 2021–03–10]. ISSN 0096–851X. Dostupné z: doi:10.1037/h0059240 [9] Tamtéž. [10] SANDBEK, Terry. Brain Typing: The Pseudoscience of Cold Reading [online]. 2003 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://dykaandrian.blogspot.com/2015/02/brain-typing-pseudoscience-of-cold.html [11] RUTLEDGE, Thomas R. Students’ sophistication level and confidence in testing procedures predicts susceptibility to the Barnum effect. Modern Psychological Studies [online]. 1995, 3(2) [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://scholar.utc.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1039&context=mps [12] STAPLETON, Paul. Avoiding cognitive biases: promoting good decision making in research methods courses. Teaching in Higher Education [online]. 2018, 24(4), 578–586 [cit. 2021–03–19]. ISSN 1356–2517. Dostupné z: doi:10.1080/13562517.2018.1557137 [13] Tamtéž. Forerův efekt was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 3. 2021

Informační horizont

Informační horizonty Informace jsou všude kolem nás, obklopují nás a jsou středobodem všeho. Někteří pociťují přehlcení informacemi a z nedostatku informační gramotnosti a z nedostatečné šíře informačního horizontu je někdy těžké určit relevantní informace. Informace jsou však fenoménem, od nichž se nelze odříznout. Potřebujeme je ke svému životu, k provedení správných rozhodnutí a orientaci ve světě. Z toho důvodu je nutné zmapovat informační chování jedinců, tedy i informační horizontů jedinců. Bez znalostí způsobů hledání informací, informačních horizontů a způsobu používání informací, by bylo poskytování informačních služeb založeno pouze na dohadech a předsudcích. Cílem tohoto textu je vysvětlit a přiblížit teorie a metodologie informačních horizontů, představení výzkumů v tomto oboru, jejich srovnání a nastínění možného směru využití v informační vědě. Pro tyto účely jsem pro vás vybrala výzkumy informačních vědců Dianne Sonnewald, Isto Huvila, Reijo Savolainen a Jarkko Kara. Jejich práci vám krátce v mém článku představím. Všechny tři skupiny uskutečnily empirický výzkum, na jehož základě vznikla grafická mapa informačních horizontů účastníků výzkumu. Každý výzkum byl něčím výjimečný a obohatil informační vědu o zajímavé poznatky. Představení konceptů informačních horizontů: * Vznik teorie informačních horizontů — Dianne Sonnenwald, 1999 — (1) Teorii informačních horizontů poprvé představila Dianne Sonnenwald v roce 1999, jako vyvíjejí se rámec informačního chování. Tento rámec vychází ze studií informačních věd, komunikace, sociologie a psychologie a uvažuje se v něm o třech konceptech, které mají zásadní vliv na informační chování, tedy i informační horizonty — kontext, situace a sociální sítě. (1) Klíčové jsou informační horizonty, které se vyskytují za jakéhokoliv kontextu a situace. Informační horizonty si můžeme představit jako různé informační zdroje a jsou určovány sociálně a individuálně. Tento první teoretický rámec Dianne Sonnenwald navazoval a byl stavěn na myšlenkách práce vědců Kuhlthau, Wilson, Belkin a Ingwersen, kteří poukazují na to, že výzkum z více oborů vede ke zvýšení porozumění informačního chování. Krátce představím trojici konceptů kontext, situace, sociální sítě, které jsou pro pochopení této první podoby informačních horizontů užitečné. Kontexty můžeme chápat jako minulou, aktuální, budoucí situaci, která nás během informačního rozhodování ovlivňuje. Kontexty jsou poté složené ze situací, kterou může každý jedinec vnímat odlišně, ze svého úhlu pohledu a vnímat tak i jiné informační potřeby. Sociální sítě pomáhají vytvářet kontexty a situace a zároveň jsou jimi i utvářeny v rámci sociální interakce. (1) Podívejme se na příklad recenzentů akademických prací. Recenzenti pomáhají určit reference, tedy informační zdroje, které by mohly být použity v akademické práci. Ale naopak mohou snížit hodnocení akademické práci, pokud jsou v ní použity “neakademické” zdroje, např. obchodní časopisy, v práci citovány jako spolehlivé informační zdroje. V jiných situacích a kontextech jsou však obchodní časopisy považovány za vynikající zdroje informací. V jiných situacích a kontextech může být informační horizont ohraničen sociální ekonomikou a politikou. Například studenti na univerzitách s omezenými zdroji nemají přístup k online bibliografickým službám nebo jiným informačním zdrojům dostupným na větších výzkumných univerzitách. (1) Jednotlivci samozřejmě také formují své informační obzory. Například individuální znalost možných zdrojů a preferencí může pomoci určit informační horizont jednotlivce. Informační horizonty jsou tedy určovány sociálně a individuálně. Jako příklad informačních horizontů uvádí Sonnenwald informační horizonty inženýra, které se mohou skládat ze sociálních sítí, kolegů, odborníků, knihovníků, dokumentů, webových stránek, knih, nástrojů pro vyhledávání a pozorování světa. Tento příklad informačních horizontů Sonnenwald graficky znázornila následovně: Obr. č. 1 — Grafické znázornění typického informačního horizontu inženýra (1)Sonnenwald se ve své práci dále zmiňuje, že informační zdroje v informačním horizontu mohou mít navíc znalosti samy o sobě navzájem. Např. kolega může doporučit jiného kolegu jako zdroj informací nebo moderátor televizních zpráv může doporučit jako zdroj informací webovou stránku. Dalo by se tím říci, že informační zdroje mohou rozšiřovat informační horizont jedince. Na její teoretické práci mi schází návrhy na případné zjištění potřebných informací, metodologii k vytvoření mapy informačních horizontů a popsání, jaké informace přesně potřebuji. Ale přesně tyto informace Sonnenwald poskytla v její další práci. 2. Navazující výzkum Dianne Sonnenwald, 2001 — (2) Dianne Sonnenwald na svůj teoretický rámec navázala 2 roky poté, kde představuje informační horizonty jako novou metodu výzkumu informačního chování, metodologii doplňující kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu informačního chování. Informační horizonty v tomto modelu obsahují sociální sítě, dokumenty, vyhledávací nástroje, ale právě i experimentování a pozorování. (2) Ve svém výzkumu zkoumala skupinu studentů mezi 19–23 lety s nižším socioekonomickým statusem. Samotný sběr dat vypadal následovně. V první kroku byl každý účastník požádán, aby popsal několik nedávných situací hledajících informace pro několik daných kontextů. Byli dotazováni na typ potřebných informací, proč ty informace potřebovali, jaké používali informační zdroje, proč a v jakém pořadí, zda byli s výsledky spokojeni, jak dále informace použili, co by příště udělali jinak. Cílem bylo, aby se účastníci studie podělili o své procesy vyhledávání informací, informační zdroje a jejich preference. V druhém kroku byli účastníci požádáni, aby v této souvislosti nakreslili mapu svého informačního horizontu a graficky představili informační zdroje. Výsledky jejich práce konfrontovala s daty z rozhovoru. (2) Zde cituji část výzkumného rozhovoru: “Tazatel: Další věc, o kterou se v této studii snažíme, je, že žádáme lidi, zda by mohli nakreslit to, co označujeme jako jejich informační horizont nebo mapu informačního horizontu: napsat se na tento kousek papíru a pak přidat lidi a další zdroje, ke kterým obvykle přistupujete, když hledáte informace pro vaše kurzy nebo pro vaši práci. A pokud byste mohli určit, ke kterému zdroji byste mohli jít jako první, nebo byste mohli jít k několika současně, nebo kterým z nich dáváte přednost — a mluvit o tom, jak to kreslíte. Účastník studie: Dobře; uprostřed, „samozřejmě to jsem já.“ Všechny studenti byli schopni nakreslit a popsat svoje informační horizonty. Takto vypadalo grafické znázornění jednoho ze studentů: Obr. č. 2 — Grafické znázornění informačních horizontů (2)Z této studie vyplynuly preference a podobné vzorce chování. Např. 73 % účastníků si vzpomnělo na internet jako na první zdroj informací. Hned poté následovala rodina, fakulta a přátelé. Podívejme se na grafické znázornění informačních horizontů studentů na následujícím obrázku č. 3. Všimněte si např. rodiny, internetu a univerzitní knihovny, mají více odchozích šipek k jiným zdrojům než příchozích šipek. Lze je tedy považovat za zdroje doporučovací. Jsou takovým výchozím bodem a buď přímo doporučují jiné zdroje nebo je sami poskytují. Naopak fakulta, informační místa, odborníci, knihovny a časopisy mají více šipek příchozích a buď žádný nebo minimum odchozích. Lze je považovat za soustředění zdrojů. Obr. č. 3 — Grafické znázornění informačních horizontů studentů (2)3. Informační horizonty a zdrojové preference — Reijo Savolainen a Jarkko Kari 2004 — (3) Savolainen a Kari navázali ve své studii na výzkumy Sonnenwald 2001. Studie vychází z rozhovorů uživatelů internetu, kteří umístili různé informační zdroje do kružnic, do tří relevantních zón. Aby bylo možné pracovat s relevantními zónami, informační horizonty umístili graficky do tří kružnic. Jednotlivé zdroje a kanály zde takto získají jasnou pozici. Informační zdroje jsou do kružnice umístěny od nejrelevantnějšího k nejméně relevantnímu. Nejrelevantnější bude nejblíže k jedinci. Podle Savolaina a Kariho je z jejich grafického znázornění lépe vyčíst pořadí oblíbenosti informačních zdrojů. S tím plně souhlasím. Dotazováni byli účastníci s průměrem 34 let. Společné pro všechny účastníky bylo, že jejich projekty seberozvoje se víceméně zabývaly rekreačním studiem. Hledání informací proto zaujímalo v jejich projektech ústřední postavení. (3) “V rozhovoru byli respondenti požádáni, aby popsali své způsoby používání internetu při každodenním hledání informací. Byli také požádáni, aby nakreslili obrázek popisující jejich zdrojové preference. V tomto bodě dostali diagram se třemi kružnicemi. Rovněž jim bylo doporučeno, aby napsali nejdůležitější zdroje do vnitřnějšího kruhu (což odpovídá zóně 1 na obr. 1). Respondenti byli požádáni, aby lokalizovali druhé nejdůležitější zdroje v zóně 2, tj. V prostřední sféře, a nejméně důležité zdroje v zóně 3. Při psaní byli informátoři požádáni, aby nahlas přemýšleli a vysvětlili preference každého zdroje.” (3) V tomto modelu informačních horizontů byly upřednostňovány lidské zdroje (přátelé, kolegové), následováni tištěnými médii (noviny, knihy), síťové stroje byly až na třetím místě. Síťové zdroje byly vítané díky jejich snadné dostupnosti a schopnosti šetřit čas. Obr. č. 4 — Informační zdrojový horizont a zóny preferencí (Savolainen, 2004)4. Informační horizonty a pracovní role — Isto Huvila 2009 — (4) Isto Huvila se přímo ve své práci odkazuje na teorii a výzkum informačních horizontů Sonnenwald z roku 1999 a 2001. Navazuje na ni záznamem 25 tematických rozhovorů finských a švédských archeologů, jejichž pracovní povinnosti sahaly od vzdělávání, terénní archeologii, muzejní práci až ke správě kulturního dědictví. Cílem bylo strukturování, popis a analýza typického informačního chování souvisejícího s prací účastníků. Účastník byl v rámci polostrukturovaného rozhovoru nejdříve vyzván k popsání své profese a doptáván na to, kdy a jak využil různé druhy informačních zdrojů, ke své práci, co dělal, když šli ráno do práce. V další části rozhovoru byl účastník vyzván k popisu jeho procesu informačního vyhledávání — jak a kdy použili různé druhy informačních zdrojů. Byl dále dotazován na motivace a cíle ke své práci. Jako poslední otázka byla, jak si představuje ideální zdroj informací pomáhající v jejich práci. Mapu analytických informačních horizontů kreslili sami výzkumnící až po provedených rozhovorech z analyzovaných sebraných dat. (4) Analýza dat vyústila v 7 základních informačních rolí v kontextu archeologické práce. Mezi nimi vzdělávání na univerzitě, archeologický obor, správa arch. sbírek v muzeích a dalších institucích, veřejné šíření informací, akademický výzkum, správa kulturního dědictví a infrastruktura vývoje. (4) Zde již grafické znázornění informačního horizontu pracovní role archeologa. Obr. č. 5 — Informační horizont archeologické role (Huvila, 2009)Při analýze se ukázalo, že způsob sběru dat byl vhodný a odpovídající. Postup sběru zvýšil počet relevantních informačních zdrojů a objasnil jejich postavení v informačních horizontech. (4) Na obrázku č. 5 můžete vidět informační horizont role terénní archeologie. Horizont se rozprostírá od osobního pozorování a samotná informační práce probíhá využíváním různých zdrojů informací, cyklickými návraty a neustálým procesem získávání informací právě během pozorování. Typickým přijímačem je informační zdroj, který uspokojuje okamžitou informační potřebu nebo zájem nezávisle na jeho formě. Podobná schémata informačního horizontu vytvořili výzkumníci ke každé roli archeologické práce. Bylo zjištěno, že mapy analytických informačních horizontů specifické pro všechny pracovní role jsou vhodnými reprezentačními vzorci informačního chování v rámci pracovní role a že jsou dostačující pro pochopení informačního chování zkoumaných jedinců. Srovnání výzkumů Za slabou stránku těchto výzkumů považuji nízký počet dotazovaných. Např. Huvila provedl svůj výzkum na 25 účastnících. Sonnenwald se ve své práci z roku 2001 dotazoval ve výzkumu 11 vysokoškolských studentů. Všechny zmíněné přístupy a teorie informačních horizontů se snaží o zmapování informačního chování jedinců na základě rozhovorů a grafického znázornění informačních horizontů dotazovaných. V případě přístupu Isto Huvila (4) bylo grafické znázornění provedené samotným výzkumníkem, až na základě sebraných dat z rozhovorů. V ostatních modelech, nechali výzkumníci nakreslit své informační horizonty účastníky výzkumu. Studie Sonnenwaldové z roku 2001 postrádá dle Savolainen (3) zahrnutí svého vlastního potenciálu jako zdroje informací. Oni jako uživatelé informací mohou být zároveň i samotnými zdroji informací pro jiné jedince. Výzkum Huvila (4) mi přijde ze všech zmíněných v této práci za nejpodrobnější — viz obrázek č. 5. Zamlouvá se mi rozdělení činností do různých rolí a dává mi smysl pro každou roli vyhotovit vlastní mapu informačních horizontů, směrů získávání informací a jejich preference. Za nejpřehlednější grafické znázornění oblíbenosti a preference informačních horizontů považuji kružnici autorů Savolainen a Kari z roku 2004, obrázek č. 4. Z kružnice je na první pohled patrné, jaké zdroje účastníci výzkumu mají nejoblíbenější a po jakých sahaji jako první. Na druhou stranu účastníkům předkládá šablonu, která může být vysvětlena účastníky výzkumu různě a mohla by být zavádějící. Zajímavé by mohlo být porovnání informačních horizontů, které dali dohromady sami účastníci výzkumu, s informačními horizonty vytvořenými výzkumníky po rozhovorech s těmi samými účastníky. Lišily by se? Možnosti využití informačních horizontů v informačním chování Využití grafického znázornění při mapování informačního chování shledávám velmi efektivní cestou získání představy o informačních zdrojích jedinců, jejich zdrojových preferencí. Z map informačních horizontů lze na první pohled vyčíst, jaký zdroj je převážně doporučující a který převážně poskytující a lze s grafických schémat vyčíst tzv. informační uzly. Z hlediska digitální i tradiční knihovny se jeví rozpoznání informačních horizontů jejich uživatelů za klíčové. V takovém případě je možné doporučit správné zdroje k uspokojení potřeb uživatelů. Dianne Sonnenwald (1) navíc tvrdí, že by digitální i tradiční knihovny měly nabízet komunikační a kooperační nástroje pro usnadnění vyhledávání a šíření informací mezi jednotlivci, sociálními sítěmi, odborníky na danou problematiku apod. Výzva nejen pro knihovníky vyplývající z problematiky informačního horizontu je zřetelná — Jak bychom mohli rozšířit informační horizonty jednotlivce, aby zahrnoval informační zdroje, které povedou k efektivnímu získání potřebných informací? Problémem však není nedostatek informací, ale rozpoznání nejefektivnějšího možného zdroje relevantních informací a nabídnutí řešení dalším informačním zdrojům, či šíření informačního řešení mezi jedince. Jako hlavním problémem přístupu ke kvalitním informačním zdrojům se jeví jejich nepřístupnost z hlediska finančních nákladů nebo odmítnutí přístupu, např. z důvodu vyhodnocení žádajícího jedince jako neodborníka. Ale také jejich nevědomost výskytu. Informační horizonty se zdají být výbornou pomůckou při zkoumání informačnícho chování jedinců. Při jejich rozpoznání, lze jedincům ve fázi hledání informací pomoci s nalezením relevantních informačních zdrojů, či doplnit jejich informační horizonty. Myslím si, že zmapování informačních horizontů svých klientů je důležité pro každou instituci. Ať se jedná o knihovnu, univerzitu, či jakoukoliv jinou instituci. V případě státních institucí by se nemělo zapomínat na jakkoliv handicapované jedince např. zrakově, a ostatní menšinovou populaci. Rozpoznáním informačních horizontů našich klientů, můžeme docílit jejich lepší informovanosti, rozšíření informačního horizontu a tím pozitivně ovlivňovat informační chování jedinců a šíření relevantních informací. To by mohlo mít pozitivní dopad i na boj s cíleným šířením desinformací. Informační zdroje: * SONNENWALD, Diane H. Evolving Perspectives of Human Information Behavior: Contexts, Situations, Social Networks and Information Horizons. Chapel Hill, NC USA, 1999. University of North Carolina at Chapel Hill. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Diane-Sonnenwald/publication/28805117_Evolving_Perspectives_of_Human_Information_Behavior_Contexts_Situations_Social_Networks_and_Information_Horizons/links/0fcfd512fd55a48132000000/Evolving-Perspectives-of-Human-Information-Behavior-Contexts-Situations-Social-Networks-and-Information-Horizons.pdf * SONNENWALD, D. H., B. M. WILDEMUTH a G. L. HARMON. A research method to investigate information seeking using the concept of information horizons: An example from a study of lower socio-economic students’ information seeking behaviour. Chapel Hill, NC 27599–3360 USA. 2001. University of North Carolina at Chapel Hill. [online]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/7969/1/2001-info-beh-sonnenwald.pdf * SAVOLAINEN, Reijo a Jarkko KARI, 2004. Placing the Internet in information source horizons. A study of information seeking by Internet users in the context of self-development. Library & Information Science Research. Roč. 26, č. 4, s. 415–433. [online]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0740818804000520 * HUVILA, Isto, 2009. Analytical information horizon maps. Library & Information Science Research. Roč. 31, č. 1, s. 18–28. [online] Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0740818808001345?via%3Dihub Informační horizont was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

24. 3. 2021

Problémy, s kterými se budou designéři setkávat

Greg Bunbury, dostupné z: https://bunbury.co/business-or-design-problemNaše společnost se neustále vyvíjí a s tím ruku v ruce jsou spojeny i různé technické vymoženosti a řešení, které s sebou tento pokrok přináší. Designéři již v dnešní době stojí nad spoustou nápadů, které nám zjednodušují každodenní život, aniž bychom si reálně uvědomovali, co se za těmito nápady vlastně skrývá. „Vše, co se dá vynalézt už bylo vynalezeno” (1889, Charles H. Duell, ředitel U.S. Patent Office.), je to ovšem pravda? jakým způsobem se může posunout naše vnímání a naše potřeby v rámci následujících měsíců, let či staletí, pokud zvážíme fakt, že i dnešní situace razantně změnila svět, ve kterém žijeme? Tento článek se zaměřuje především na aktuální rozkvět umělé inteligence a její dopady od nejrůznějších dennodenní maličkostí až po řešení komplexních problémů Umělá inteligence v současnosti Pojem umělá inteligence (AI) se v dnešní době stal všeobecně používaným pojmem pro různé složité úkoly, které jsou vykonávány aplikacemi, a to bez zásahu lidské ruky. I když si to spousta lidí neuvědomuje, umělá inteligence je zastoupena již v mnoha oblastech, jako jsou například chatovací roboti, které společnosti využívají k rychlejšímu pochopení potřeb zákazníka, inteligentní asistenti, jejichž kód slouží k analýze důležitých a složitých informací jako je např. termín Big Data, nebo i k automatizovanému doporučování pořadů na základě preferencí diváka. (Oracle, Co je umělá inteligence?) Umělá inteligence je též definována jako dovednost strojů kopírovat lidské chování. Je schopna fungovat zcela nezávisle a pomocí senzorů přijímat, vyhodnocovat a následně reagovat na informace. Dokáže též měnit a přizpůsobovat své chování dle vyhodnocených dat z předchozích akcí. (Evropský parlament — Umělá inteligence: definice a využití) Při zpracování velkého objemu dat hraje umělá inteligence obrovskou roli. Většinou se jedná o data, která svým objemem překonává lidské schopnosti tyto informace zpracovat. Předvídaní vývoje událostí, rychlého zpracování požadavků, a hlavně cenová dostupnost této technologie zní činí jeden z nezbytných prvků moderního světa, který bude čím dál více využívaný a upřednostňován v různých oblastech podnikání a osobního života. (Rascasone, Využití umělé inteligence (nejen) v podnikání) Pokud bychom využití AI zaměřili například na oblast medicíny, ukázala se být jednou z možných cest, která obor medicíny rozvijí do nových směrů. Již v roce 1970 vědci došli k poznání, že počítačový systém má větší přesnost v diagnostikování pacientů než u zkušených lékařů. Další výzkumy provedené pomocí výpočetních programů ukázaly, že tyto systémy nejsou schopny pouze diagnostikovat již vzniklé nemoci, ale predikovat jejich vznik pomocí analýzy vaskulárního systému, kůže, plic apod. (ScienceDirect, Science, health and medical journals) S využitím umělé inteligence nejen ve zdravotnictví se ale pojí mnoho důsledků, které by negativně mohli ovlivnit nejenom pouhé vnímání umělé inteligence, ale i zdravotní dopady na pacienty a celkovou důvěru ve zdravotní systém. Profesor Jan Hendl (Umělá inteligence v medicíně a etika) tyto otázky katetrizoval do časových horizontů a to: Krátkodobé důsledky, kdy vzorek dat, na které se AI učí může být použita na populaci, u které tato data nebyla testována. Provádění následných analýz a výpočtu systému mohou být snadno ovlivněny falešnými vstupy — rozhodnutími, které mohou mít pozitivní či negativní klinický efekt. Systém není transparentní a predikce nelze pochopit na základě jim užité logiky, tudíž kvalita systému lze posuzovat pouze na základě konečného rozhodnutí, které ovšem může být vyvozeno z nedostatečného množství dat k provedení bezpečného výpočtu. Střednědobé důsledky, kdy systém automaticky uspokojuje žadatele v podobě výsledků, aniž by došlo k posouzení důležitosti a váhy určité problematiky. Fungování umělé inteligence souvisí s historickými daty, na kterých je systém trénován a adaptace na nové praktiky je opožděná. I když nepřímo, funkčnost tohoto systému do určité míry podporuje jev, proti kterému byl stvořen. Dlouhodobé důsledky, kde je řešení možné využít pouze pro vybrané problémy a širší kontext je opomíjený s čímž souvisí i s zjištění a vyřešení ne pouhých symptomů, ale skutečného zdrojového problému. Metoda učení samotná může být nebezpečná kde umělá inteligence zkouší různé zásahy, na jejichž výsledku získává nová data. Monitorování těchto zásahů je téměř nemožné z důvodu dlouhodobosti a doby, kterou umělá inteligence potřebuje pro adaptaci. Již dnes je spousta věcí, které využívají umělou inteligenci na pozadí, aniž bychom si to uvědomovali. Mohou to být online nákupy a reklama, kde je umělá inteligence široce využívána k personalizaci na základě např. vyhledávaných výrazů a historie jejich hledání. Jsou to digitální asistenti jako je Alexa, kteří reagují na naše otázky a poskytují doporučení. Software pro strojové překlady psaného i mluveného textu funguje též na AI, nemluvě o chytré domácnosti, městě a infrastrukturách, kde inteligentní technologie šetří energii naší domácnosti a během následujících let bude schopna řešit regulaci provozu našich měst, aby nedocházelo k dopravním infarktům. Jednou z důležitých věcí je například i kyberbezpečnost, kdy pomocí AI jsme schopni rozpoznat kybernetické útoky, hrozby a bránit se jim na základě neustálého vyhodnocování dat. (Evropský parlament, Umělá inteligence: definice a využití) Jednoduchým, ale používaným příkladem může být kupříkladu filtrování spamů v emailových složkách, kde umělá inteligence našla své využití, neboť pouhé odfiltrování neznámých emailových adres již dnes nestačí a jak odesílatelé spamů, tak i technologie jim bránící se neustále musí vyvíjet. Není tomu jinak ani u internetového bankovnictví, kde jsme se od nutnosti navštívit fyzicky banku dostali k mobilní aplikaci. Ani Facebook, ani jiné sociální služeb jako je Pinterest, Snapchat nebo Instagram nejsou výjimkou, kdy servis služby automaticky rozpoznává tváře a je schopen doporučovat přátelství na základě vložených fotografií, a to nejen našich. (Emerj, Everyday Examples of Artificial Intelligence and Machine Learning) I když se jedná o sofistikovaný nástroj, jeho nesprávné nebo záměrně negativní využití může vést k různým formám útlaku nebo omezení osobní svobody hlavně v zemích s autoritářskými režimy. Příkladem může být například využití AI k důkladnému státnímu dohledu v Číně, kde pomocí tzv. sociálních kreditů budou občané hodnoceni a postihování dle čtyř kategorií — dodržování legislativy, platební morálku, sociální chování a chování v digitálním prostředí. Jedním z dalších příkladů je sledovací systém v Rusku, který zaznamenává a operativně vyhodnocuje veškerou komunikaci od mobilních hovorů po metada uživatelů. To stejné platí i na mimo-komunikační technologie, jako jsou kamerové systémy, kde je využíváno rozpoznávání obličejů, a tudíž jednodušší identifikace osob. Dochází tedy k monitoringu vlastních občanů a nevědomé účasti na politickém systému. Co ovšem tato technologie přináší je zároveň i možnost využít systému dle svého uvážení, zvážíme-li různá nedokonalá bezpečnostní opatření právě těchto systému, kdy přístup do kamerové sítě Moskvy na černém trhu vyjde na 11 000 Kč a zneužití osobních údajů a informací může být tedy daleko snadnější. (Mikuláš Peksa, Čínský systém sociálního kreditu & Ruský sledovací systém) Studie autorů James Eager, Mark Whittle, Jan Smit,giorgio Cacciaguerra, Eugénie Lale-demoz a spol., uvádí široký rozsah výhod nejen v současnosti, ale i očekávané výhody, které sebou přinese budoucnost AI: Jedním možným zlepšením je například zvýšení efektivity již existujících praktik ve výrobních podnicích anebo kompletní nové využití. Zvýšením efektivity ovšem nedojde pouze k ovlivnění firemní struktury, ale i na veřejných a ekonomických úrovní (pozn. aut. stát, EU). Na úrovni podniku se zaměřujeme především na stránku snížení nákladů pomocí menší nutnosti udržování systému v chodu, tedy vyšším výnosům a zisku. Snížení nákladů dále bude ovlivněno snížením pracovního kapitálu, který bude nahrazen AI. Hrozbou pro podnik implementující umělou inteligenci může být nedostatek zkušených programátorů, kteří jsou potřeba pro implementaci AI řešení nemluvě o nákladech s tímto zlepšením spojených. Společně s touto hrozbou může podnik čelit i problému s nedostatečně podchycenou strategií využití AI, která může vést k neefektivnímu využití tohoto inteligentního řešení. V rámci podniku to mohou být i různé kulturní rozdíly, kde výzkum uvádí rozdílný přístup dle zapojených skupin, anebo samotná velikost společnosti. (Opportunities of Artificial Intelligence, s. 25–27) Oxford University v rámci svého výzkumu predikovala až čtyřicet sedm procentní náhradu prací, které v budoucnu bude vykonávat umělá inteligence Společnosti umělou inteligenci využívají různě, ale především se jedná o využití umělé inteligence v rámci informačních technologií, především detekování a prevenci bezpečnostních průlomů, řešení uživatelských problémů, šetření v podobě automatizací v rámci produkce. Umělá inteligence ovšem není zaměřena pouze na vnitřní využití podniku, ale zaměřuje se i na vnější, především marketingové aspekty jako je například oslovování potenciálních zákazníků, rozšiřování medializace a povědomí o podniku, sledování veřejného mínění nebo tzv. reklamy na míru. Mezi menší oblasti využití se řadí finanční obchodování v případě např. akcií nebo měn a automatizované distribuce hovorů v případě zákaznického servisu. (Harvard Business Review, How Companies Are Already Using AI) Aplikace umělé inteligence ovšem nevede vždy k užitku a je zde spousta překážek, které je potřeba překonat. Navzdory využití umělé inteligence se můžeme potkat s etickými a morálními aspekty, jako je například využití umělé inteligence v oblasti péče o seniory, a to v podobě ztráty mezilidského kontaktu, soukromí. (ScienceDirect, Science, health and medical journals) S využitím umělé inteligence se pojí určitá rizika, a to hlavně v případech, kdy umělá inteligence fyzicky interaguje s lidmi, především pokud se jedná o vnitřní využití. Chyba v designu, hackerský útok nebo zneužití. (Evropský parlament, Umělá inteligence: jaké jsou výhody a nevýhody) Nemusí se jednat ovšem pouze o chybu v systému, ale záměrném útoku s použitím umělé inteligence — autonomní systém jako zbraň naprogramovaná k ničení. Stejného výsledku může ovšem docílit i program původně navržen jako přínosný, který ale vytvoří destruktivní metody k dosažení svého cíle. Příkladem může být autonomně řízené auto, které dostane za cíl dostat se co nejrychleji na letiště. Provedení tohoto úkolu závisí na pochopení příkazu, jehož výsledkem může být nejefektivnější cesta nehledě na rychlost nebo trasu. (Future of Life Institute, Benefits & Risks of Artificial Intelligence) Umělá inteligence, hrozbou designérů? Rozšíření umělé inteligence do různých úrovní života uživatelů a podniků může dle odkazů výše ovlivnit pozitivně, ale i negativně požadovaný výsledek, ať už z pohledu morálního, etického či svobody. Jedním z možných řešení je například blockchain, ale je schopno toto řešení nabídnout etickou umělou inteligenci, která nebude porušovat zmíněné hodnoty? (At a Glace, Scientific Foresinght) Prof. Michal Pěchouček, technický ředitel společnosti Avast, v rozhovoru pro internetový magazín Svět průmyslu uvedl, že je možnost až 30 procent zaměstnanců nahradit umělou inteligencí. Především se jedná o kancelářské práce typu analytika, vyplňování tabulek, rozdělování úkolů a jejich kontroly. Jak by vypadal podnik řízený umělou inteligencí a nakolik by takový podnik byl soběstačný a efektivní v dosahování zisku, pomyslíme-li na možné snížení nákladů? I když se může zdát toto množství informací objemné, není to ani zdaleka vše, co umělá inteligence v dnešním světě dokáže. Její využití v rámci různých oborů je nevyhnutelné a to platí i u designu samotného. Otázkou zůstává, je možné, aby umělá inteligence nahradila designéry po celém světě a design se přetvořil jenom v pouhý úkol systému, který je zpracován a doručen zákazníkovi? Mohu vás ujistit, že tomu tak není. Kupříkladu nám může být systém poháněný umělou inteligencí zvaný The Grid, kde systém designoval veškeré části webu bez potřeby designérského zásahu. Odpovědí na otázku, zdali tento přístup byl prospěšný, může být i komentář z Redditu reagující na tuto změnu: „Myslím, že vaše práce je v bezpečí, designéři.“ (Fabricio Teixeira, How AI has started to impact our work as designers) To ovšem neznamená, že umělá inteligence nemůže být pro nás, designéry, prospěšná. Zpracování obrovského množství dat je totiž předností umělé inteligence. Designér při větším projektu není schopen sám zpracovat tisíce a tisíce podnětů a připomínek, které musí zhodnotit a dle kterých následně přinést řešení, které odpovídá zadání a přináší požadovanou přidanou hodnotu. (Antonín Vojáček, Může být umělá inteligence kreativní? Ano!) Představme si umělou inteligenci, která je schopná zpracovat data uživatelů z pohledu, jak uživatel používá jednotlivé elementy našeho produktu a okamžitě vyhodnocovat výsledky a navrhovat to nejlepší řešení. To umožňuje zároveň rozšířit povědomí o designu do řad běžných uživatelů,anebo zlepšit pouhý obraz toho, co designér zamýšlí vytvořit. (Fabricio Teixeira, How AI has started to impact our work as designers) Nahrazení některých druhů činností nelze chápat pouze jako ztrátu zaměstnání anebo možností, kudy se rozvíjet. Pokud se zaměříme na správné využití umělé inteligence v rámci každodenních maličkostí, dostává se nám nemálo benefitů, které ne jenom, že nám usnadní práci, ale zároveň přinesou nové, nečekané výsledky, kterých bychom jinak nebyli schopni dosáhnout. Můžeme se na umělou inteligenci dívat způsobem jako zloděje našich identit či tichého manipulátora ovlivňujícího naše rozhodování, ale vše má svou druhou stranu mince. Umělá inteligence se bude dále vyvíjet a přinášet nové a nové poznatky, které ovlivní naši práci. nejen jako designérů. Jaká je tedy největší výzva, s kterou se budeme muset potýkat? Pokud bylo první myšlenkou naučením se umělé inteligence, není to úplně správně, i když špatná odpověď to také není. je to především to, jakým způsobem se rozhodneme tuto vymoženost využít a hlavním cílem pro nás jako designéry, bude vytyčit prostor umělé inteligenci, jakým způsobem nám umělá inteligence pomůže budovat cestu budoucího designu, docílit nečekaných možností, ale s touto mocí přichází i velká zodpovědnost, a proto vždy i jako designéři musíme mít na paměti, že umělá inteligence má sloužit nám, ne my jí. Zdroje: * At a Glance, Scientific Foresight, [online]. ERPS [cit. 19.01.2021]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/ATAG/2020/656334/EPRS_ATA(2020)656334_EN.pdf * Benefits & Risks of Artificial Intelligence [online]. Future of Life Institute © Copyright [cit. 22.01.2021]. Dostupné z: https://futureoflife.org/background/benefits-risks-of-artificial-intelligence/ * Co je umělá inteligence (AI)? Oracle Česká Republika. [online] [cit. 18.01.2021]. Dostupné z: https://www.oracle.com/cz/artificial-intelligence/what-is-ai/ * Čínský systém sociálního kreditu jako dystopická vize v praxi. [online] Blog Mikuláše Peksy. [cit. 20.01.2021]. Dostupné z: https://mikulas-peksa.eu/cinsky-system-socialniho-kreditu/ * Everyday Examples of Artificial Intelligence and Machine Learning. — Artificial Intelligence Research and Insight [online]. Copyright © 2021 Emerj Artificial Intelligence Research. All rights reserved. [cit. 19.01.2021]. Dostupné z: https://emerj.com/ai-sector-overviews/everyday-examples-of-ai/ * How Companies Are Already Using AI. Harvard Business Review — Ideas and Advice for Leaders [online]. Copyright © 2020 Harvard Business School Publishing. All rights reserved. Harvard Business Publishing is an affiliate of Harvard Business School. [cit. 22.01.2021]. Dostupné z: https://hbr.org/2017/04/how-companies-are-already-using-ai * Lékaři a AI: účinný elixír zlepšující léčbu. Umělá inteligence nastupuje [online]. Dostupné z: https://umelainteligence.forbes.cz/zdravotnictvi * Opportunities of Artificial Intelligence. [online]. James EAGER, Mark WHITTLE, Jan SMIT et. al. Copyright © [cit. 19.01.2021]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2020/652713/IPOL_STU(2020)652713_EN.pdf * Příležitosti a hrozby umělé inteligence [online] Blog Mikuláše Peksy [cit. 20.01.2021]. Dostupné z: https://mikulas-peksa.eu/prilezitosti-hrozby-ai/ * Ruský sledovací systém je ukázkovým příkladem zneužívání moderních technologií. [online]. Blog Mikuláše Peksy [cit. 20.01.2021]. Dostupné z: https://mikulas-peksa.eu/rusko-sledovani/ * Science, health and medical journals, full text articles and books. [online] ScienceDirect.com [cit. 18.01.2021]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2211883718301758?casa_token=KD-ILncnk7sAAAAA:BBNNfmhOPt355DYZX8wacjM6NaN7soxlvZN6L7whPPWlCa7wuzJuHjGX2eyEJnNYNwNP31hm0A * Umělá inteligence: definice a využití | Evropský parlament. [online]. Copyright © AdobeStock [cit. 18.01.2021]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20200827STO85804/umela-inteligence-definice-a-vyuziti * Umělá inteligence: jaké jsou výhody a nevýhody? [online] Evropský parlament. Copyright ©AdobeStock [cit. 18.01.2021]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20200918STO87404/umela-inteligence-jake-jsou-vyhody-a-nevyhody * Umělá inteligence nahrazuje lidi ve výrobě už nyní.[online]. Copyright © Svět průmyslu [cit. 18.01.2021]. Dostupné z: https://svetprumyslu.cz/2020/09/21/umela-inteligence-nahrazuje-lidi-ve-vyrobe-uz-nyni/ * Umělá inteligence v medicíně a etika. [online]. Jan Hendl. Creative connections [cit. 20.01.2021]. Dostupné z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2020/Medsoft_2020_Hendl.pdf * Využití umělé inteligence (nejen) v podnikání. [online]. Copyright © 2021 Rascasone s.r.o. [cit. 22.01.2021]. Dostupné z: https://www.rascasone.com/cs/blog/vyuziti-umele-inteligence-ai * How AI has started to impact our work as designers [online]. Fabricio Teixeira. [cit. 03.02.2021]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/how-ai-will-impact-your-routine-as-a-designer-2773a4b1728c * Může být umělá inteligence kreativní? Ano! [online]. Antonín Vojáček. Automatizace.HW.cz. [cit. 03.02.2021]. Dostupné z: https://automatizace.hw.cz/muze-byt-umela-inteligence-kreativni-ano.html Problémy, s kterými se budou designéři setkávat was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 3. 2021

IKEA efekt: Proč máme raději poličku, kterou si sami postavíme?

Zdroj: Pexels — Alexander IsrebV tomto článku bude představen koncept takzvaného Ikea efektu, jakožto jednoho z mnoha typů kognitivního zkreslení, který se často řadí do užší kategorie označované jako rozhodovací zkreslení. Kognitivní zkreslení můžeme obecně vysvětlit jako tendenční změny v myšlení, na jejichž základě dochází k odchylkám v chování a možnému vzniku chybných vzorců v úsudku jedince. Podstata kognitivního zkreslení je poté základem pro vznik předsudků a může mít za cíl nevědomé používání stereotypního chování. O kognitivních zkresleních však můžeme mluvit pouze v případě, kdy si jednotlivec své chování neuvědomuje a koná bez znalosti jeho existence (Mochon et al., 2012). Nejedná se tak o záměrně vzniklé chyby, ale o výsledek deformovaných myšlenkových procesů a špatné interpretace cílových výsledků. Vedle IKEA efektu, podrobněji popsaného v následujícím textů, můžeme v literatuře objevit další příklady kognitivní zkreslení označovaná například jako Klam přeživších, Konfirmační zkreslení, Forerův efekt, Iluzorní korelace či Efekt rámování. Jejich seznam je však mnohem delší a uvedené jsou tak pouze příkladem delší řady kognitivních zkreslení. S termínem IKEA efekt přišli jako první v roce 2012 tři američtí vědci v rámci své studie zkoumající kognitivní procesy jedinců na základě tří výzkumných šetření uveřejněných v článku The “IKEA Effect”: When Labor Leads to Love (Norton et al., 2012). Základní podstatu a definici tohoto typu kognitivního zkreslení bychom mohli na základě odborné literatury vysvětlit jako větší emoční inklinaci k věcem, které člověk vytvořil vlastníma rukama oproti těm, které jsou sice totožné, ale vytvořil je někdo jiný (Marsh et al., 2018). Vedlejší koncepty, se kterými tato teorie pracuje, jsou založeny na existenci vysoce subjektivního hodnocení většiny běžných produktů. Rozlišit můžeme aspekt hodnocení autora produktu, aspekt toho jak byl vytvořen nebo například aspekt předchozího vlastníka (Marsh et al., 2018). Problematika IKEA efektu se tak zaměřuje na první z těchto kritérií a přisuzuje vysokou hodnotu vztahu, který si jedinec s produktem vytvoří v případě, kdy měl možnost se podílet na jeho tvorbě či montáži. Jelikož se právě aspekt montáže a jeho vlivu na hodnocení celkového produktu ve velké míře objevuje v marketingové strategii švédské nábytkářské firmy IKEA, dostal celý koncept jméno právě po této firmě. (Mochon et al., 2012). Přítomnost tohoto efektu však další odborné zdroje identifikují i v mnoha dalších oblastech lidské činnosti. Stejný vliv na pozitivní vztah k objektu, na jehož existenci jsme se vlastnoručně podíleli, můžeme identifikovat i v oblasti stravování. Mezinárodní tým vědců se v jedné ze svých studií zabýval možnostmi zkreslení vztahu dětí k příjmu zeleniny a výživově hodnotného jídla v případě, kdy je jejich rodiče zapojovali do přípravy těchto pokrmů (Radtke et al., 2019), přičemž bylo zjištěno, že pozitivní příjem těchto potravin se u dětí aktivně zapojených do přípravy jejich jídla zvýšil a jejich chování tak bylo do jisté miry ovlivněno právě IKEA efektem. Nepřímou souvislost s tímto odborným textem má i další výzkum prováděný prostřednictvím tří dílčích studií, pomocí kterého se jeho autoři snažili identifikovat počáteční věk, ve kterém se u dětí začnou objevovat znaky přítomnosti myšlení ovlivněného IKEA efektem (Marsh et al., 2018). Závěrem výzkumu je zjištění, že koncepty podobné IKEA efektu popisovaného na dospělých jedincích, se objevují také u dětí ve věku 5 až 6 let. V rámci studie však nebylo jednoznačně prokázáno, že příčiny tohoto typu kognitivního zkreslení vycházejí ze stejných teoretických konstruktů. Mohou tak být ovlivňovány jiným typem mentální interakce s objektem. Potvrzení konceptů popsaných původními autory tohoto typu kognitivního zkreslení, můžeme nalézt také ve studii zaměřující se mimo jiné na psychologická východiska tohoto principu (Sarstedt et al., 2016), přičemž její autoři identifikují podstatu IKEA efektu ve fenoménu takzvaného psychologického vlastnictví, který pracuje s myšlenkou hlubšího emočního vztahu k objektům v širším kontextu psychologické vědy, a to na základě pocitu vlastnictví a majetnického svazku s předmětem, o kterém prohlašujeme, že je náš (Pierce at al., 2003). Hlavním rozdílem v tomto konceptu je tak absence podílu vlastní námahy při výrobě objektu, přičemž se zaměřuje spíše na problematiku vlastnictví jako takového, což znamená, že vlastník objektu se nemusel explicitně podílet na jeho vzniku. Jak bylo zmíněno na základě teoretického pozadí IKEA efektu a na výsledcích konkrétních výzkumných studií, jeho existence může do jisté míry ovlivňovat chování a úsudek jedince, a to na několika úrovních. Toho jsou si vědomi také některé články komerčního řetězce a snaží se tohoto efektu využívat ve svůj marketingový a finanční prospěch. Tento koncept se tak projevuje u některých firem právě při práci se zákazníkem, ale i samotnými zaměstnanci, kdy je prostřednictvím poskytnutí možnosti podílet se na budování značky a provádění strategických rozhodnutí vytvářen emoční vztah k této firmě či produktu. Takto zapojený zaměstnanec či manažer může cítit větší hrdost ke své práci a přikládat jejím výsledkům větší váhu. Vyšší je také jeho loajalita vůči firmě a jeho pracovní nasazení. Na druhé straně může mít tento efekt vliv na nákupní chování spotřebitele, kdy některé studie ukazují na ochotu zaplatit vyšší cenu za produkt, na jehož vzniku se můžeme podílet. Stejně tak jsou zmiňovány možné negativní dopady na kognitivní chování spotřebitele v případě, kdy míra jeho zapojení vyžaduje nadměrné úsilí, nebo jsou úkoly spojené s jeho zapojením příliš složité. V extrémních případech je výsledný efekt zcela opačný a jedincem vytvořené vztahy k objektu jsou negativní (Norton et al., 2012). Podobný negativní důsledek můžeme sledovat při nadměrném nadhodnocení své práce a úsilí navzdory jejich objektivní nekvalitě, příkladem čehož může být firemní manažer, který přespříliš věří svým strategickým rozhodnutím, i když mají evidentní špatný vliv na výsledky firmy (Vedantam, 2013). Subjekty využívající IKEA efektu pro svůj zisk či jiný prospěch musí také citlivě pracovat s aspektem vlivu osobních hodnot ovlivňovaného jedince. Člověk, do jehož osobní identity a kulturních zvyklostí jsou ukotveny silné vzorce chování a existuje u něj výrazný hodnotový žebříček, není dobré zasahovat prostřednictvím jeho zapojení do tvorby objektů, jelikož může být tento proces v rozporu s právě těmito aspekty (Mochon et al., 2012). Příkladem je například historická snaha nabízet hospodyním s vybudovanou tradicí pečení koláčů či dortů usnadnění práce prostřednictvím prefabrikovaných polotovarů, která vedla k odmítnutí těchto produktů z důvodu narušení kulturních vzorců a nepřímého ohrožení tradičního chování. Řešení však nabídnul IKEA efekt samotný. Ukázalo se, že při větším zapojení hospodyně do procesu vaření prostřednictvím jejich participace na výsledném produktu (dostanou-li například jednoduchý úkol v podobě přidání další ingredience jako je mléko nebo vejce), již dochází k vytvoření vztahu s produktem a ochota jej používat roste i navzdory původně budované kulturní identitě. Využití IKEA efektu v praxi tak může dobře sloužit k motivaci spotřebitelů k nákupu produktů, ale zároveň může mít některé negativní vlivy na jejich chování a výsledný postoj k produktu s nímž pracují, přičemž hranice mezi přínosem zapojení jedince a naopak negativní vlivy můžu být velmi tenká. IKEA efekt a informační chování Jak již bylo řečeno, pomocí vědomé práce s kognitivním zkreslením jedince můžeme do jisté míry ovlivňovat jeho chování. Nejinak je tomu také v případě uživatelů informačních a jiných služeb. Při znalosti IKEA efektu můžeme využívat některé jeho koncepty pro udržení uživatele ve službě, zvyšovat jeho konverzní poměry či budovat jeho vztah s naší službou (Choi, 2015). Jednoduchého zapojení uživatele do fungování webové služby či mobilní aplikace dosáhne například prostřednictvím možnosti upravit si barevně její prostředí, rozložení prvků nebo přidáním možnosti nahrát si svůj personalizovaný obsah jako je například profilová fotografie. Nabídnou uživateli možnost zapojení se, je klíčové především v úvodních fázích jeho interakce se službou, obecně nazvané jako onboarding. V mnoha případech, kdy uživatel začíná používat pro něj doposud neznámou službu a dochází k jeho odchodu, je tato jeho ztráta zapříčiněna minimálním obsahem aplikace (anglicky Blank Slate Problem), který nemá konkrétní podobu a formu. Řešení vycházející z konceptu IKEA efektu se nabízí v podobě velmi jednoduchého zapojení uživatele při okamžitém podílení se na vytváření úvodního obsahu služby, a to buď na základě výše popsaných možností nebo prostřednictvím okamžité možnosti podílet se na správném výsledku vycházejícím z účelu služby, aplikace či produktu. Klíčová tak zůstává rychlost, s jakou jsme schopni vybudovat mezi naším produktem a jejím uživatelem osobní vztah za účelem zvýšení subjektivní hodnoty, kterou uživatel našemu produktu přisuzuje. Uvědomění si existence IKEA efektu a dalších typů kognitivních zkreslení, umožňuje uživatelům lépe pracovat s informacemi, produkty a službami. Mohou tak být méně náchylní k impulzivnímu chování mající ekonomické důsledky a mohou lépe směřovat svou pozornost na objektivně přínosné a férové objekty. Pro tvůrce těchto služeb a produktů může znalost konceptů kognitivních zkreslení vést k lepším výsledkům při akvizici nových uživatelům a zároveň mohou řízeně zlepšovat uživatelský zážitek při používání služby se zachováním růstové strategie finančního zisku. Některé velké společnosti v čele se samotnou firmou IKEA si toto již uvědomují a zážitky poskytované jejich zákazníkům jsou v kontrolované míře ovlivněny popsanými vzorci chování. Na úrovni informačního chování mohou vstupovat kognitivní zkreslení do procesu práce s informačními zdroji, a to například při hodnocení jejich relevance či obsahové správnosti. Použité zdroje CHOI, Janet. How to Activate New Customers With the IKEA Effect. Customer.io [online]. 5. 3. 2015 [cit. 2021–03–08]. Dostupné z: https://customer.io/blog/ikea-effect-onboarding/ MARSH, Lauren E., Patricia KANNGIESSER a Bruce HOOD, 2018. When and how does labour lead to love? The ontogeny and mechanisms of the IKEA effect. Cognition [online]. 170, 245–253 [cit. 2021–03–07]. ISSN 00100277. Dostupné z: doi:10.1016/j.cognition.2017.10.012 NORTON, Michael I., Daniel MOCHON a Dan ARIELY, 2012. The IKEA effect: When labor leads to love. Journal of Consumer Psychology [online]. 22(3), 453–460 [cit. 2021–03–07]. ISSN 10577408. Dostupné z: doi:10.1016/j.jcps.2011.08.002 MOCHON, Daniel, Michael I. NORTON a Dan ARIELY, 2012. Bolstering and restoring feelings of competence via the IKEA effect. International Journal of Research in Marketing [online]. 29(4), 363–369 [cit. 2021–03–07]. ISSN 01678116. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijresmar.2012.05.001 PIERCE, Jon L., Tatiana KOSTOVA a Kurt T. DIRKS, 2003. The State of Psychological Ownership: Integrating and Extending a Century of Research. Review of General Psychology [online]. 7(1), 84–107 [cit. 2021–03–07]. ISSN 1089–2680. Dostupné z: doi:10.1037/1089–2680.7.1.84 RADTKE, T., N. LISZEWSKA, K. HORODYSKA, M. BOBERSKA, K. SCHENKEL a A. LUSZCZYNSKA, 2019. Cooking together: The IKEA effect on family vegetable intake. British journal of health psychology [online]. 24(4), 896–912 [cit. 2021–03–07]. ISSN 20448287. Dostupné z: doi:10.1111/bjhp.12385 SARSTEDT, Marko, Doreen NEUBERT a Kati BARTH, 2016. The IKEA Effect. A Conceptual Replication. Journal of Marketing Behavior [online]. 2(4), 307–312 [cit. 2021–03–07]. ISSN 2326568X. Dostupné z: doi:10.1561/107.00000039 VEDANTAM, Shankar. Why You Love That Ikea Table, Even If It’s Crooked. NPR [online]. 6. 2. 2013 [cit. 2021–03–08]. Dostupné z: https://www.npr.org/2013/02/06/171177695/why-you-love-that-ikea-table-even-if-its-crooked?t=1615195697241 IKEA efekt: Proč máme raději poličku, kterou si sami postavíme? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 3. 2021

Teorie zpracování informací a informační chování

[26]Vývoj počítačů výrazně ovlivnil pohled na lidskou mysl. Ve 20. století se vědci snažili zodpovědět složité otázky týkající se poznání a zpracování informací v lidském mozku. V roce 1950 se objevuje teorie zpracování informací[1] neboli Information Processing Theory, která vysvětluje poznávání a zpracování informací na procesech, které probíhají právě v počítači. [2] Dle této teorie lidský mozek pracuje stejně jako počítač, a tedy přijímá a zpracovává informace jako on. S prvním představením teorie vzniká také první model zpracování informací, tzv. Broadbentův model. Obecně modely této teorie zobrazují fáze zpracování informací v mozku a tvoří základ pro vývoj umělé inteligence. Níže přestavím další dva modely známějších proponentů než je Donald Eric Broadbent, kteří výrazně přispěli k rozvoji teorie zpracování informací. Broadbentův model zpracování informací[2]Transdisciplinarita a kognitivní paradigma Teorie zpracování informací vybudovala základy moderních kognitivních věd, a díky tomu vzniklo i kognitivní paradigma, se kterým se zřídka můžeme setkat také pod názvem informačně-procesní paradigma.[3] Kognitivní paradigma v roce 1970 formuje i kognitivní psychologii[4] a společně s teorií zpracování informací zasahují například do neurověd, informačních věd a knihovnictví, umělé inteligence, lingvistiky, pedagogiky nebo psychologie. V rámci informačních věd je důležité zmínit, že se tato teorie s kognitivním paradigmatem rozdělila do dvou vzájemně prolínajících směrů, a to do směru technologického a uživatelského,[28] což už velice úzce souvisí s oblastí informačního chování. Směr technologický se soustředí například na vývoj organizačních, vyhledávácích nebo expertních systémů,[22] naopak směr uživatelský se orientuje na oblast vyhledávání informací.[28] Jak tedy můžeme vidět, teorie zpracování informací má velice široký transdisciplinární dosah. Hlavní představitelé K vývoji této teorie přispělo mnoho uznávaných vědeckých kapacit. Mezi ty nejdůležitější patří například George A. Miller,[5] který zavádí pojem chunking (v překladu shlukování, kouskování, sdružování…)[6] a tzv. Millerův zákon, který je taktéž znám pod synonymem Millerovo magické číslo 7. Dalšími významnými proponenty této teorie jsou Richard Chatham Atkinson a Richard Martin Shiffrin, kteří v roce 1968 představili jejich paměťový model. Paměťový model od Atkinsona a Shiffrina[7]I vědci jako Alan Baddeley a Graham James Hitch se podíleli na rozvoji této teorie. V roce 1974 rozpracovávají blíže pracovní paměť z modelu Atkinsona a Shiffrina.[8] Model pracovní paměti Baddeleyho a Hitche[9]Poslední vědeckou kapacitou, kterou zde v této souvislosti zmíním, bude lingvista Noam Chomsky. Úzce propojil oblast lingvistiky se zpracováním informací a strukturou mysli.[10] Vytváří také lingvistické aspekty, které se později promítají do vývoje umělé inteligence.[11] Výzkumy zaměřené na teorii zpracování informací a informační chování První výzkumný článek, který reflektuje provázanost teorie zpracování informací s informačním chováním je „Development of Self-learning Economics App for Secondary School Students in Malaysia Based on Information Processing Model“. Popisuje designový proces návrhu aplikace „EconsF4“, který se odvíjí od modelů zpracování informací. Celý proces je založen na pochopení kognitivních procesů při učení a tedy, jak potencionální uživatelé, studenti střední školy v Malajsii, mohou lépe s informacemi interagovat a kognitivně je zpracovávat.[12] V rámci designového procesu aplikace se postupovalo od identifikace uživatelské potřeby, zkoumání kognitivních procesů až po návrh prototypu aplikace. Zkoumání kognitivních procesů probíhalo v tomto případě v rámci kvalitativních polostrukturovaných rozhovorů a analýzy toho, jak 12 absolventů pracuje s dokumenty, konkrétně s ekonomickým obsahem (výběr, opakování, organizace dokumentů, zpracování atd.).[12] Druhý výzkumný článek z roku 1988 s názvem „Information Processing Theory: Classroom Applications“ se zaměřuje taktéž na design, nikoli však vzdělávací aplikace, nýbrž na design vzdělávacího procesu. Jak si můžeme všimnout, jedná se o článek staršího data, nicméně je velice užitečný k pochopení toho, jak probíhaly výzkumy ke zlepšení vzdělávacího procesu za pomocí modelu zpracování informací. Autoři článku tento model považuji za natolik promyšlený, že jej lze využívat například ke předpovědi procesu učení, lepšímu zapamatování informací u žáků včetně důrazu na udržení jejich pozornosti, smysluplnost učiva a organizaci informací.[12] Ve třetím výzkumném článku „Teaching Implications of Information Processing Theory and Evaluation Approach of Learning Strategies using LVQ Neural Network“ najdeme opět aplikaci modelu zpracování informací do vzdělávání. „Teachers with a greater understanding of the theory and how it is formed to, select learning strategies in order to improve the retention and retrieval of learning.“[4] V tomto případě je pozornost soustředěna výhradně na žáky, kteří mají problémy s chováním či učením a také na vhodné výukové prostředí a socializaci, které mohou mít výrazný dopad na prospěch žáků.[4] Poslední výzkumný článek, který zde zmíním, najdete pod názvem „A New Model of Information Processing based on Human Brain Mechanism: Toward a Cognitive Intelligent System“. Autoři představují studii, ve které navrhují nový model informačního systému založeného na mechanismech lidského myšlení.[13] Objevuje se zde mnoho typů modelů zpracování informací, seznámíme se s pojmem fúze a definicí obecného modelu zpracování informací. Dle autorů se jedná o „teorii lidského vývoje, která používá počítač jako metaforu pro zkoumání myšlenkových procesů“[13] V návaznosti na tuto definici je také důležité zmínit, že právě teorie zpracování informací a její modely tvoří základ tohoto výzkumu zaměřující se na umělou inteligenci, a tedy vytvoření nového inteligentního informačního sytému.[13] Kritika a silné stránky teorie zpracování informací Od 50. let 20. století, tedy od prvního představení teorie zpracování informací, došlo k výraznému posunu ve vědeckém zkoumání lidského mozku, a to přispělo také ke změně v nahlížení na tuto teorii. Protože je již zřejmé, že lidský mozek jako počítač informace nezpracovává, výsledem je četná kritika. Nicméně i přes tuto kritiku jsou modely teorie zpracování informací stále využívány například v již zmiňovaných oblastech pedagogiky, designu služeb, programování umělé inteligence, lingvistice, neurovědách a kognitivních vědách. Hraje také významnou roli v historickém vývoji těchto disciplín. Kritika se nevíce soustředí na rozdíly mezi lidským mozkem a počítačem, proto jsem zde vybrala pár zásadních příkladů. * Na rozdíl od procesů probíhajících v lidském mozku, počítač není schopen si uvědomovat sebe samého a prožívat jakékoliv emoce.[14] * Procesy, jako uchovávání, zpracovávání a přenos informací odehrávající se v mozku se taktéž nedají ztotožnit s tím, jak probíhají v počítači. Obecně zpracování informací může probíhat paralelně (zpracování více informací najednou)[15] nebo sériově (zpracování informace po jednotlivých krocích). První typ je typický pro lidský mozek, neboť k sériovému zpracování není tak rychlostně vybaven, jako počítač.[15] * Počítač má také oddělené procesy zpracování, ukládání a vybavování informací[16] a jeho součástí je centrální procesor.[17] Mozek centrální procesor naopak postrádá a nemá oddělené zmíněné procesy. * Mozek má jedinečnou schopnost, a tou je neuroplasticita. Neuroplasticita označuje funkci, která umožňuje určitým částem mozku převzít funkci za jiné mozkové části, které by případně selhávaly. [18] [27]Před tím, než srovnávání lidské mysli s počítačem vůbec započalo, objevila se tzv. První Gödelova věta o neúplnosti, [19] ze které vyplývá, že lidské myšlení nelze redukovat na žádná pravidla, což mělo významný dopad na oblast umělé inteligence, zpracování přirozeného jazyka[25] a matematiky. [19] První větou Gödel také přispěl ke značnému pokroku v oblasti filozofie mysli.[19] Další oblast kritiky se soustředí na fakt, že teorie zpracování informací nevnímá člověka ani jeho mozek, jako živý organismus[20], nýbrž jako počítač. Od toho se také odvíjí již výše zmíněné modely zpracování informací, které jsou základem pro programování umělé inteligence[21] a budování expertních systémů. [22] Budování expertních systémů, vývoj umělé inteligence, pozitivní dopady na vývoj mnoha vědeckých disciplín a výrazný vliv první Gödelovy věty lze naopak považovat za silné stránky teorie zpracování informací. Teorie zpracování informací a její uplatnění v oblasti informačního chování Protože modely zpracování informací znázorňují přesný postup informace lidskou myslí, umožňují tak v danou chvíli určit myšlenkové operace, které v ní právě probíhají. [12] Toho lze využít například při procesu učení — od přijímání informací, přes kognitivní zpracování informací až po konečnou reakci na informace. Učení je totiž proces shromažďování informací a jejich organizování do mentálních schémat.[4] Od toho se samozřejmě odvíjí design vzdělávacího procesu, při kterém hraje zásadní roli organizace znalostí, jejich zpřístupňování, smysluplnost dokumentů a udržení pozornosti s cílem jednoduššího a efektivnějšího myšlenkového zpracování s minimem zapomínání. Musím také zmínit možnost uplatnění modelů zpracování informací při designování učebních aplikací nebo navrhování eLearningových kursů.[23] Design se však nemusí týkat pouze učebních aplikací, e-learningových kursů nebo klasických vyučovacích hodin, ale také designu služeb (systémy, aplikace, rozhraní, nástroje apod.). Tomu předchází výzkum, který bude zkoumat například to, jak lidé s informacemi interagují, jakými způsoby nebo jaký význam přikládají informacím, signálům, podnětům…[11] Výše jsem zmiňovala využití kognitivního paradigmatu a teorie zpracování informací ve vývoji vyhledávacích, organizačních[28] či expertních systémů,[22] ale mimo jiné se s jejich využitím setkáváme také ve vývoji interaktivních informačních vyhledávacích systémů,[11]získávání dovedností a rozhodování.[24] Použitá literatura: [1] PAPPAS, Christopher. E-Learning Industry: Instructional Design Models and Theories: Information Processing Theory [online]. 2014, 24. March [cit. 2021–03–15]. Dostupné z: https://elearningindustry.com/information-processing-theory. [2] MCLEOD, Saul. Information processing: Simply Psychology [online]. 2008 [cit. 2021–03–15]. Dostupné z: http://www.simplypsychology.org/informationprocessing.html. [3] SEDLÁKOVÁ, Miluše. Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. Praha: Grada, 2004. Psyché (Grada). ISBN 80–247–0375–0. [4] KANDARAKIS, Andreas G. a Marios S. POULOS. Teaching Implications of Information Processing Theory and Evaluation Approach of learning Strategies using LVQ Neural Network. 2008, 111–119. Issue 3, Volume 5. Dostupné také z: https://pdfs.semanticscholar.org/1ce1/4f0a975b79c6fa812a910075c16647fda477.pdf?_ga=2.205465686.774625830.1579167983-889536092.1579167983. University of Athens, Ionian University. s. 111. [5] DOOREY, Marie. George A. Miller: American Psychologist. Encyclopaedia Britannica [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: https://www.britannica.com/biography/George-A-Miller [6] PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 978–80–247–0871–3. s. 229. [7] ATKINSON, R.C. a R.M. SHIFFRIN. Atkinson and Shiffrin memory model. Resarch Gate [online]. [cit. 2021–03–16]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/figure/Atkinson-and-Shiffrin-memory-model-From-Atkinson-R-C-and-Shiffrin-R-M-The_fig1_299456892 [8] AMIN, Hafeez a Aamir MALIK. Memory Retention and Recall Process. KAMEL, Nidal a Aamir MALIK, ed. EEG/ERP Analysis [online]. CRC Press, 2014, s. 219–238 [cit. 2021–04–15]. DOI: 10.1201/b17605–11. ISBN 978–1–4822–2469–6. s. 222. [9] BADDELEY, Alan D. a Graham HITCH. Working Memory. Psychology of Learning and Motivation [online]. Volume 8. 1974, s. 47–89 [cit. 2021–03–16]. DOI: doi.org/10.1016/S0079–7421(08)60452–1. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0079742108604521, s. 47–89. [10] Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie. (Vyd. 2., Překlad František Koukolík). Praha: Portál. ISBN 978–80–7367–638–4. [11] LORENZ, Michal. Úvod do informačního chování: video-přednáška [online]. 2021 [cit. 2021–03–17]. Dostupné z: https://web.microsoftstream.com/video/0edf9899-19b1-4fb1-b73d-3fcac382db5d [12] PAVELKOVÁ, Lucie. Teorie zpracování informací: modely a aplikace. Brno, 2020, s.63. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce PhDr. Michal Lorenz, Ph.D, s. 45 - 46. [13] A New Model of Information Processing based on Human Brain Mechanism: Toward a Cognitive Intelligent System [online]. Jawa Tengah, Indonesia: Semarang, 2013, 56–61. 2338–5154. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/330381248_A_New_Model_of_Information_Processing_based_on_Human_Brain_Mechanism_Toward_a_Cognitive_Intelligent_System. Conference Paper. Diponegoro University. s. 56–61(vlastní překlad). [14] VADINSKÝ, Ondřej. Různé pohledy na otázku: Mohou stroje myslet? ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY. University of Economics Prague, 4/2011, 2–25. ISSN 1211–0442. s. 7. [15] STERNBERG, Robert J. Cognitive Psychology. Cengage Learning, 2011, 6th edition. s. 349 [cit. 2021–03–17] ISBN 978–1133313915. [16] PIŠL, Vojtěch. Lidský mozek vs. počítačový procesor. Kdo je lepší? MENTEM: Trénujte svůj mozek [online]. 11. července 2016 [cit. 2021–03–18]. Dostupné z: https://www.mentem.cz/blog/mozek-vs-pocitac/ [17] GÄRDENFORS, Peter. Cognitive science: from computers to anthills as models of human thought [online]. 2007, 1–16 [cit. 2021–03–18], s. 9. [18] HUMPOLÍČEK, Pavel. Neuroplasticita: od problému k řešení. PsychoLogOn [online]. 11. 1. 2013 [cit. 2021–03–18]. Dostupné z: http://www.psychologon.cz/component/content/article/122-neuroplasticita-od-problemu-k-reseni [19] GOLDSTEINOVÁ, Rebecca. Neúplnost — Důkaz a paradox Kurta Gödela. Science World [online]. [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/neuplnost-2-lidske-mysli-stroje-a-paranoia-1463/?switch_theme=mobile [20] OLSEN, Svend Erik. On the information processing paradigm in the study of human language. Journal of Pragmatics [online]. 1982, 6(3–4), 305–315 [cit. 2021–03–19]. DOI: 10.1016/0378–2166(82)90006–6. ISSN 03782166. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0378216682900066, s. 331. [21] HOŘÍNKOVÁ KOUŘILOVÁ, Lenka. Hermeneutika: nové přístupy v teorii a praxi informační vědy. IKAROS: elektronický časopis o informační společnosti. 2008, 12(5). Dostupné také z: https://ikaros.cz/hermeneutika-nove-pristupy-v-teorii-a-praxi-informacni-vedy [22] BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Přeložil Michal LORENZ, přeložil Karel MIKULÁŠEK, přeložil Dana VÉVODOVÁ. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978–80–88123–10–1, s. 77. [23] PAPPAS, Christopher. 3 Tips To Apply The Levels Of Processing Theory In eLearning Course Design. ELearning Industry [online]. 26. 08. 2016 [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://elearningindustry.com/information-processing-theory [24] WHITE, Eoin J., Muireann MCMAHON, Michael T. WALSH, J. Calvin COFFEY a Leonard O‘SULLIVAN. Toward a Model of Human Information Processing for Decision-Making and Skill Acquisition in Laparoscopic Colorectal Surgery. Journal of Surgical Education [online]. 2018, 75(3), 749–757 [cit. 2021–03–19]. DOI: 10.1016/j.jsurg.2017.09.010. ISSN 19317204., s. 749–751. [25]JAKUBÍČEK, Miloš. Stručný úvod do problematiky Gödelových vět o neúplnosti. Dostupné také z: https://nlp.fi.muni.cz/uui/referaty2007/jakubicek_milos/referat.pdf. Referát, s. 6. [26] Future Minds: Ernst Mach Workshop VIII, June 12–13, 2019. The Karel Čapek Center [online]. [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://www.cevast.org/en/events/12-future-minds [27] THEWAY, Chesway. Computer vs Brain. Medium [online]. Sep 8, 2017 [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://medium.com/designerd/creative-vs-critical-thinking-2d10d28b0f6c [28] PILECKÁ, Věra. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow: Časopis pro informační vědy. 2009(1), 27–38. Dostupné také z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/133669/2_ProInflow_1-2009-1_3.pdf?sequence=1, s. 32. Teorie zpracování informací a informační chování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 3. 2021

Horoskopy, kartářky, osobnostní testy… Co za nimi stojí?

Udělali jste si někdy osobnostní test nebo jste si přečetli horoskop, a byli jste až skoro zděšení tím, jak moc na vás popis sedí? Pravděpodobně jste se stali obětí Forerova efektu. Zdroj: Unsplash.comForerův efekt, označován také jako Barnumův efekt — podle mistra manipulace a majitele cirkusu, P. T. Barnuma (můžete znát z filmu The Greatest Showman) — je fenomén, při kterém jedinec věří, že popis osobnosti, který mu poskytne jasnovidec, věštec nebo astrolog, sedí konkrétně jen na něho samotného, odlišuje ho od ostatních lidí a nikoho jiného se tolik netýká. K tomuto přijetí dochází navzdory tomu, že popis osobnosti, který jim byl předložen, je ve skutečnosti poměrně vágní, velmi obecný a plný informací, které platí pro velké množství lidí.[1] Lidský mozek má jednoduše tendenci přisuzovat obecnému výroku osobní význam. Při přijímání obecných tvrzení se uplatňuje selektivní pozornost, kdy má člověk sklon zaměřit se na to, co mu připadá pro jeho osobu výstižné. To znamená, že jedno obecné tvrzení může být různými lidmi vnímáno naprosto odlišně.[2] Tahle lidská důvěřivost, nebo chceme-li předpoklad — protože Forerův efekt se podvědomě uplatňuje v určité míře u každého z nás, představuje skvělou příležitost pro tvůrce horoskopů, jasnovidce, léčitele nebo média. Na základě tohoto předpokladu jsou schopni přesvědčit lidi, že právě oni jim poskytnou ten jedinečný a vysoce specifický popis osobnosti, jejich problémů a jejich řešení. Popisy, hodnocení osobností nebo proroctví jsou ve většině případů sestaveny velmi nekonkrétně — jejich úspěch spočívá především v tom, že vedle jednoho negativního tvrzení postaví hned několik tvrzení pozitivních. Vzniká tak větší šance, že množství z těchto pozitivních tvrzení bude jejich klientovi znít pravdivě a on tím pádem nebude rozporovat posudek, který mu byl vystaven, ať už je jakkoliv vágní a obecně platný. Navíc bylo dokázáno, že je pro lidi snazší uvěřit pozitivním tvrzením, která na ně (údajně) platí, než těm negativním.[3] Ale i negativní tvrzení mají v proroctvích nebo popisech své místo, jen jsou formulovány takovým způsobem, který spíše zdůrazňuje lidskou nejistotu ve formě tendence nebo sklonu k vlastnosti. Celý tento fenomén můžeme popsat také termínem wishful thinking („přání otcem myšlenky“), kdy přijímáme něco, o čem si přejeme, aby se stalo realitou. Nevědomí o Forerově efektu a neschopnost rozlišit, kdy je na nás cílen, může vést ke špatným životním rozhodnutím, která mohou výrazně ovlivnit naši budoucnost. Jedinci, kteří jednají pod vlivem tohoto fenoménu, nejsou často schopni logicky analyzovat svoje rozhodnutí a jejich možné následky.[4] Forerův efekt ale není využíván pouze ve výše zmíněných profesích. Zamysleme se nad různými digitálními společnostmi, které nám nabízí jedinečný a personalizovaný obsah (oddíly „pro tebe“) — třeba Netflix nebo Spotify. Také zde je vytvářena jakási iluze produktu, který je vytvořen přímo nám na míru, ve skutečnosti ale dochází ke kognitivnímu zkreslení a využívání Forerova efektu. Dalším příkladem je třeba oslovování zákazníka vlastním jménem, což vzbuzuje pocit, že nás služba opravdu zná a že obsah, který nám nabízí, je jen a jen pro nás, i když je ve skutečnosti určen pro tisíce dalších lidí.[5] První výzkum tohoto fenoménu provedl v roce 1948 americký psycholog B.T. Forer. Nechtěl zjistit jen to, proč jsou jasnovidci nebo kartáři u lidí v takové oblibě, zajímalo ho také, jakou validitu mají osobnostní testy, které byly v té době poměrně uznávané.[6] Provedl experiment, při kterém jeho studenti vyplňovali osobnostní test, po jehož analýze jim Forer slíbil individuální posudek. Namísto personalizovaného popisu osobnosti však všichni studenti dostali identický, obecný a velmi nespecifický posudek, který Forer sestavil na základě volně přístupných horoskopů. Posudek obsahoval věty jako: „Máte tendenci být sebekritický.“, „Potřebujete, aby vás ostatní měli rádi a obdivovali vás“. Po obdržení posudku měli studenti na škále od 1 (nejméně) do 5 (nejvíce) zhodnotit jeho kvalitu a přesnost. I přesto, že obdrželi všichni stejné výsledky, bylo jejich průměrné hodnocení 4,26.[7] Forer tímto ukázal, na jakém principu fungují různé pseudo-diagnostické metody a jak jednoduché je pro jedince přijmou univerzálně přijatelná tvrzení jako správná a pro něj pravdivá. Obdoba výzkumu byla od roku 1948 opakována více než padesátkrát, vždy s podobnými výsledky. Průměrné hodnocení kvality osobnostních dotazníků se pohybovalo okolo 4,2.[8] Všechny provedené výzkumy tedy bez pochyb dokazují existenci Forerova efektu a to, jak je důležité mít o něm alespoň základní povědomí. Také nám mohou napovědět něco o tom, proč je vůbec relevantní pro oblast informačního chování. Některé provedené výzkumy se snažily zavádět do experimentu originální přístup, ale velmi málo z nich přineslo nová zjištění. Jednomu z výzkumů se podařilo obohatit Forerův efekt o tzv. aspekt jedinečnosti. Ten říká, že pokud jedinec žije v přesvědčení, že posudek, který dostal, byl vytvořen opravdu jemu na míru, je větší šance, že jej bude považovat za důvěryhodnější a kvalitnější.[9] Jak vychází z provedených výzkumů, celý efekt je velmi dobře popsán a stojí na pevných základech. Můžeme si pokládat otázku, zda se mu dá nějak bránit nebo se jím nenechat ovlivnit. Pokud se chceme vyhnout určitým kognitivním trikům, je rozhodující, abychom o nich věděli a byli ve svém jednání skeptičtí. Právě znalost Forerova efektu by nám měla pomoci s přílišnou důvěřivostí a měla by nám umožnit dělat v budoucnosti informovaná rozhodnutí založená na pravdivých informacích. Nic nám stoprocentně nezaručí, že budeme na základě znalosti úplně odolní vůči přijetí iluze, která je nám nabízena, můžeme ale říct, že nám vědomí o možných taktikách poskytuje bod, ze kterého můžeme ve svých činech a rozhodnutích dále vycházet.[10] Takže i přesto, že má Forerův efekt mnoho silných stránek, slabou stránkou jeho efektivního působení na nás může být právě povědomí o něm. Souvislost s oblastí informačního chování se jistě nabízí. Na začátku počínání stojí vždy informační potřeba, zde tedy konkrétně potřeba získat informace sám o sobě a na jejich základě se určitým způsobem „zaškatulkovat“. Jak ale platí ve všech oblastech při práci s informacemi, je nutné kriticky přemýšlet a nepovažovat dostupné informace automaticky za správné. A právě hodnocení zdrojů je jedním z důležitých aspektů informačního chování. I když by se mohlo zdát, že Forerův efekt neslouží jako nejlepší příklad špatného hodnocení zdrojů nebo informací, protože se jedná spíše o psychologický jev, tak podle mého názoru jde naopak o příklad velmi dobrý. Ukazuje totiž, jak nutné je opravdu nad informacemi uvažovat a hlavně si vůbec uvědomovat, že my všichni můžeme být k přijímání takovýchto informací podvědomě předurčováni. Samotné uvědomění si, že něco jako Forerův efekt vůbec existuje, nám může pomoci tuto potřebu přisuzování osobního významu obecným informacím racionalizovat a opravdu se zamýšlet nad relevancí a pravdivostí dostupných informací. Až si tedy zase někdy budete číst „naprosto odpovídající“ horoskop nebo si budete dělat jeden z mnoha personalizovaných testů, mějte Forerův efekt na paměti. Protože i další tisíce lidí budou číst tu stejnou předpověď a budou si říkat, jak je výborně napsaná jen a jen jim na míru. [1] HEŘT, J. Barnumův efekt. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. 2007 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://www.sisyfos.cz/clanek/1113-barnumuv-efekt [2] CARROLL, Robert Todd. Forer effect. The Skeptic’s Dictionary [online]. [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: http://www.skepdic.com/forer.html [3] VOHS, Kathleen D. Barnum Effect. Encyclopaedia Britannica [online]. 2016 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/Barnum-Effect [4] Why do we believe our horoscopes?: The Barnum Effect , explained. The Decision Lab [online]. 2019 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://thedecisionlab.com/biases/barnum-effect/ [5] GEARON, Michael. Cognitive Biases — The Barnum Effect. Medium [online]. 2018 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://michaelgearon.medium.com/cognitive-biases-the-barnum-effect-b051e7b8e029 [6] LACKO, David. Forerův efekt: proč jsme ochotni zaplatit podvodníkům? K zamyšlení: eseje, úvahy, zamyšlení [online]. 2014 [cit. 2021–03–11]. Dostupné z: https://www.kzamysleni.cz/foreruv-efekt-proc-jsme-ochotni-zaplatit-podvodnikum/ [7] FORER, Bertram R. The fallacy of personal validation: a classroom demonstration of gullibility. The Journal of Abnormal and Social Psychology [online]. 1949, 44(1), 118–123 [cit. 2021–03–10]. ISSN 0096–851X. Dostupné z: doi:10.1037/h0059240 [8] SANDBECK, Terry. Brain Typing: The Pseudoscience of Cold Reading [online]. 2003 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://dykaandrian.blogspot.com/2015/02/brain-typing-pseudoscience-of-cold.html [9] LACKO, David. Forerův efekt: proč jsme ochotni zaplatit podvodníkům? K zamyšlení: eseje, úvahy, zamyšlení [online]. 2014 [cit. 2021–03–11]. Dostupné z: https://www.kzamysleni.cz/foreruv-efekt-proc-jsme-ochotni-zaplatit-podvodnikum/ [10] Why do we believe our horoscopes?: The Barnum Effect , explained. The Decision Lab [online]. 2019 [cit. 2021–03–10]. Dostupné z: https://thedecisionlab.com/biases/barnum-effect/ Horoskopy, kartářky, osobnostní testy… Co za nimi stojí? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 3. 2021

Designová profilace mezi semestry

V září jsme společně s lidmi kolem designové profilace na KISKu sepsali článek o tom, jaký byl semestr 2019/2020. A protože by to bylo dlouhé, nebudeme teď čekat na konec akademického roku, shrneme uplynulý semestr už teď a nakoukneme také do toho jarního. Jak jsme učili? Stýská se nám po studentech a řadu těch nových jsme naživo ani nepotkali. Distanční výuka ale nahrává novým možnostem, osahali jsme si řadu nástrojů pro spolupráci a pozvali do výuky řadu hostů. V kurzu Design informačních služeb, rozhraní a interakcí jsme se střídali s Tomem Štefkem. V kurzu opět vznikla řada článků a rozhovorů na Mediu. Třešničkou na dortu byla pro nás závěrečná hodina věnovaná kompetencím výzkumníků a designerů, na kterou jsme pozvali zástupce možných budoucích šéfů a zaměstnavatelů. O tom, co očekávají od absolventů a jaký by měl být profil studenta debatovali Tina Ličková, Adam Hazdra a Tomáš Svěrák. Design v souvislostech tentokrát navštěvovalo více studentů, než v minulých letech, a přestože jsme zpočátku měli obavu, že online forma nepůjde úplně naproti seminárnímu a diskuznímu zaměření předmětu, vyšlo nakonec vše skvěle. Otevřeli jsme krom témat kritického a spekulativního designu i otázky spojené s urbanismem nebo s feminismem. Výstupy z kurzu najdete na Mediu. Uživatelský výzkum měl letos 4 lektory — pozvání mezi lektory přijali Jitka Bartošová, Martin Kopta a Žaneta Kučarová. Na tématu “studenti v době COVID-19” jsme si vyzkoušeli celý proces výzkumu od cizelace zadání, přes discovery formou rozhovorů až po testování. Data jsme uchovávali a analyzovali v Dovetailu, hlavním nástrojem pro spolupráci se stalo Miro. Ukázka z prezentace výzkumných zjištění o studentech v době COVID-19V rámci Service Design Workshopu jsme tentokrát spolupracovali s Romanem Hřebeckým z Pábení a s Hnutím Duha. Společně jsme vymýšleli inovace Směsi pro les a bavili jsme se o tom, že design nemusí být zaměřený jen na člověka. Nové nápady pro Směs pro les (Service Design Workshop)Kromě toho v podzimním semestru na KISKu běžely ještě v designové profilaci kurzy Digitální hry — analýza a design, Digitální marketing a Commons, P2P a digitální identita. Zkusíme se jim více věnovat někdy příště. Kurz Od UČO k IČO, o který se stará Jitka Bartošová, sice nepatří do designové profilace, ale všem studentům designové profilace jej doporučujeme. Vymýšleli jsme jej pro celou Filozofickou fakultu společně s Robertem Vlachem a JIC. V jarním semestru je kurz nabízen už jako celouniverzitní. Doporučujeme dva články o tématu z blogu Na volné noze: Masarykova univerzita: Od UČO k IČO od Roberta Vlacha a Evropské univerzity freelancerům od Dana Šáchy. Fotka je z přednášky Michelle Losekoot o Osobním Marketingu. Michelle doporučuje knihu Roberta Vlacha Na volné noze. V pravém horním rohu je další z řečníků kurzu Broňa Sobotka, kterého kurz tak zaujal, že se zúčastnil i jiných přednášek mimo svou vlastní o podnikání online.Spolupracovali jsme s Univerzitou ve Varšavě a vyslali jsme studenty MUNI do akce EduHack 2021. Pokud vás zajímá shrnutí z pohledu studentů, tak doporučujeme článek od Markéty Kučerové a rozhovory Samuela Packa. Učíme nejen studenty KISKu, ale nabízíme stále i kurzy pro knihovníky: Komunitní knihovnou krok po kroku a Skvělé služby. Prošly jimi už desítky účastníků. Co se dělo na projektech? Byli jsme úspěšní v soutěži TA ČR a získali jsme podporu pro projekt Redesign knihovních služeb 2020: webové knihy. KISK tím pádem na 2 roky přibral pod svá křídla tým z technologické neziskovky Next book — kromě Jana Martinka jsou našimi novými kolegy Josef Kocurek, Matěj Málek a Lukáš Porsche. Tým doplňuje Michal Lorenz, Roberto Cibin — nový kolega, který předtím působil na Madeira Interactive Technologies Institute (M-ITI). Na jarní stáž k nám přišla Alexandra Jakabová. Čekají nás téměř dva roky výzkumu a vývoje otevřených webových knih ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze. V projektu Strategické nástroje pro utváření bezbariérového prostoru města jsme prototypovali a testovali web pro Poradní sbor pro bezbariérové město (bude spuštěn letos) a sepisovali naše zkušenosti o designování IT služby pro samosprávu. V listopadu jsme podepsali smlouvu o spolupráci na výzkumu se Statutárním městem Jihlava. Naplánován máme terénní výzkum, který bude zahrnovat například i wayfinding výzkum s pomocí eye tracking brýlí, ale kvůli pandemické situaci zatím vše odkládáme. V rámci TA ČRu Institut forenzního interdisciplinárního výzkumu, sociálně emancipačního designu a architektury, kde jako KISK spolupracujeme s Fakultou výtvarných umění se pokračuje v mikrodesignové práci ve Velkém Krtíši na východním Slovensku. Projektu se například povedlo zabránit nespravedlivému vystěhování obyvatel z jednoho obecního domu, a to pomocí prototypu zvyšujícího právní povědomí nájemníků. V rámci projektu také v průběhu podzimního semestr vznikl kurz Design jako kritická praxe, který právě pod taktovkou Romana Novotného startuje! Ve spolupráci s kolegy z Univerzity v Oslu se zamýšlíme nad potenciálem Transition designu. Chystáme kurz pro studenty KISKu na podzimní semestr, plánujeme mezioborovou konferenci a vyměňujeme si zkušenosti. Tým na straně KISKu v tomto období doplnila ještě Klára Peloušková z UMPRUM. A co jinak? Společně s Asociací UX a slovenskou SUXA připravujeme sčítání UXáků Humans of UX 2021. Sběru kvantitativních dat tentokrát předchází docela rozsáhlý kvalitativní výzkum pod vedením Jitky Bartošové — díky zapojeným studentům probíhají rozhovory s designery/kami, výzkumníky/výzkumnicemi a dalšími lidmi kolem UX. Na projektu nám pomohli a pomáhají Adam Melničák, Jana Baluchová, Tomáš Giesel, Jáchym Kubáček a další. V Library & Information Science Research (Issue I, Vol. 43) nám vyjde článek o výzkumu bariér a stimulátorů pro sociální inovace v knihovnách. Na výzkumu se podílel téměř celý tým projektu Sociální inovace v knihovnách, který sesbíral a zanalyzoval rozhovory se 27 knihovníky a knihovnicemi. Článek představí čtyřúrovňový model bariér a stimulátorů a věříme, že může být užitečný pro řadu dalších sociálních inovátorů v oboru. Na co se těšit v jarním semestru? V kurzu Human-Computer Interaction chystá Tom Bouda průlet tématy HCI a celý semestr se bude hlavně prototypovat. V předmětu Digitální design bez bariér se opět budeme věnovat s Radkem Pavlíčkem velmi aktuální tématice přístupnosti a inkluzivního designu. Ta je bohužel při návrhu a provozu digitálních produktů mnohdy opomíjena a uživatelé tak musí často překonávat řadu menších či větších bariér. Jak na to, aby se situace zlepšovala, se společně naučíme. V Projektovém managementu i letos můžete těšit na online workshopy metod projektového řízení. Studenti budou mít navíc i možno získat v rámci Národní soustavy kvalifikací certifikaci Administrátora projektů. V rámci designové profilace ve spolupráci s Fakultou výtvarných umění vznikl kurz Design jako kritická praxe. Kurz je postaven na propojování poznatků z designu, urbanismu a antropologie a krom teoretických vstupů jednou za dva týdny je koncipován prakticky, kde týmy studentů složených jak z KISKařů, tak designérů a umělců řeší konkrétní problémy v rámci Brna čerpající z témat sociální práce, Covidu, brněnských wicked problems nebo brownfieldů. Mentorský tým se skládá jak z lidí z FaVU, tak KISKu. Na své si přijdou i bakaláři, pro které je primárně určen kurz Sociální inovace v knihovnách, který vede zkušený Tom Štefek. Jak vypadal loňský ročník jsme shrnuli minule a letos vás v něm čekají neméně zajímavá témata. Service Design Workshop: Přidali jsme volná místa Pokud bychom měli něco zdůraznit, tak letos se nejvíce těšíme na Service Design Workshop. Jeho tématem bude využití technologie GPT-3 a její možná budoucí využití a setkáte se v něm hned se čtyřmi lektory: kurz povede Roberto Cibin, na pomoc s GPT-3 jsme si pozvali Jana Koláře a Denise Valáška. Společně s Tomessem Casellim potom budeme kriticky diskutovat i o etických aspektech spojených s GPT-3. Otevřeli jsme ještě dodatečně 10 volných míst. Pokud se do počtu nevejdete, požádejte si ještě o výjimku. Zdroj obrázku: Franki Chamaki, UnsplashPozvánka na Design@KISK MeetUp V úterý 9. března 2021 v 18:00 se potkáme. Bezpečně. Virtuálně. Můžete se těšit na zajímavé hosty. Dozvíte se také, jak se na KISK dostal náš nový kolega Roberto Cibin. Další program prozradíme postupně — sledujte událost na Facebooku. Zdroj obrázku: Ravi Palwe, UnsplashDesignová profilace mezi semestry was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 2. 2021

“Komunita je taková, jakou si ji uděláš” — rozhovor s UX výzkumnicí Ivanou Marvanovou

“Komunita je taková, jakou si ji uděláš” — rozhovor s UX výzkumnicí Ivanou Marvanovou Ivana Marvanová vystudovala Marketingovou komunikaci v Bratislavě a postupně se propracovala na pozici UX výzkumnice ve velké nadnárodní firmě. Podle svých vlastních slov je teď “ve světě plenek” (čti: na rodičovské dovolené), ale i přesto je v UX komunitě velmi aktivní. Jak souvisí etologie s UX a proč byly Research Tuesdays přesunuty na dopoledne? Dozvíte v následujícím rozhovoru. Jaká je Vaše současná pracovní náplň? Do mateřské jsem byla, a papírově stále jsem, v MSD, což je velká nadnárodní farmaceutická firma, která má jeden z IT hubů v Praze. Já jsem byla součástí researchového týmu a dělali jsme převážně interní projekty. Když jsem do té práce nastupovala, trochu jsem se obávala, že to bude monotónní, protože když je člověk in-house v nějaké firmě, tak většinou pracuje na jednom, dvou projektech a velmi rychle se dostane do nějaké rutiny. Ale protože ta firma je obrovská, ty interní projekty byly velmi různorodé a to mě dost bavilo. Takže sice jsem dělala interní nástroje, ale bylo to velmi různé, co se týká způsobu použití, cílové skupiny, nebo výzkumných metod. Co se týče denní pracovní náplně, tak to se nedá moc popsat, protože záleželo na tom, v jaké fázi kterého projektu jsme zrovna byli. Ono se to taky různě překrývalo — mohla jsem ráno dělat nějaké rozhovory a odpoledne jsem psala report k jinému projektu, který už proběhl. Prostě podle potřeby. Co vás na té práci nejvíc bavilo? Bude to znít hodně divně, ale já jsem kdysi chtěla studovat etologii — chování živočichů. Etologie se zabývá tím, jakým způsobem zvířata komunikují, jaké mají sociální vazby atd. A my, lidé, to máme stejně, my jsme taky zvířata. Máme sice nástavbu kultury (která je mimochodem taky zajímavá a samozřejmě zasahuje do našeho prožívání věcí a řešení problémů), ale vlastně si myslím, že až tak rozdílní od těch zvířat nejsme. Práce v UX je pro mě trošku taková aplikovaná etologie. Mě strašně zajímá, jak lidé některé věci vnímají a jak řeší různé problémy, zajímají mě různé přístupy a mentální modely, které lidi mají. A je úplně fascinující je u toho vidět naživo, takže radši se s nimi scházím živě než remote. Kde jste studovala? V Bratislavě na Univerzitě Komenského na Filozofické fakultě, obor Marketingová komunikace. Jak jste se dostala od studia marketingu k UX? Nejdřív jsem pracovala v reklamkách a v jedné z nich jsem potkala kolegu, který se zabýval informační architekturou To mi připadalo fascinující a začala jsem se tomu taky věnovat. A jelikož jsme byli v malé agentuře, tak přestože jsem měla na starosti úplně něco jiného, občas jsem se dostala k tématům a úkolům spojeným s UX. Chytlo mě to a začala jsem chodit na akce UX komunity, což mi dost pomohlo se do UX dostat. Povídat si s lidmi z branže, kteří už mají zkušenosti a umí nějakým způsobem řešit problémy — to považuji za velmi důležité. Nejdřív jsem víc dělala UX design, ale i výzkum, a potom jsem si uvědomila, že mě víc baví se dívat, jak to lidí mají, než jim vytvářet, jak by to mělo být. V čem si myslíte, že vám studium pomohlo ve vaši práci? To je těžká otázka a odpověď vlastně neznám — ale možná, jako mě upozornila kolegyně s trochu jiným backgroundem, přistupuji jinak k prezentaci dat. Považuji za důležité být schopna nasbírané informace nějakým způsobem předat stakeholderům, aby to pochopili a vzali za svoje. Aby byli schopni s tím dál pracovat. Možná to mám ze školy, pretože tam nás učili strukturovat informace. A v marketingu je důležité vědět, jak prodat nějakou informaci nebo produkt, takže to se mohlo promítnout do mé schopnosti prezentovat získaná data. Ale těžko říct. Když mám jenom jeden background, tak je těžké to srovnávat. Vzděláváte se nějak ještě v současné době? Teď je to velmi těžké, ale snažím se. Až děti budou docházet do školky/školy, tak to bude zase lepší. Ale můžu vám něco říct o vzdělávání a o komunitě. Ještě jako bezdětná jsem spoluorganizovala Research Tuesday meetupy — to byla večerní akce, měli jsme nějaké téma, a záměrně jsme to neměli jako přednášku, ale jako diskuzi. Bylo to spíš pro pokročilé. Sice jsme nikoho nevyhazovali, ale vlastně to bylo pro lidi, kteří už měli nějaké zkušenosti, a mohli se o ně podělit s ostatními. Potom jsem měla první dítě, a přestože jsem byla jen spoluorganizátorka, tak z Research Tuesdays nějak sešlo. Po čase jsme s Olgou Sládkovou, která je také výzkumnice, vymyslely takový koncept, že to nebude večerní, ale dopolední přednáška a bude tam hlídání dětí. A to bylo úplně geniální, protože matka tam “odevzdala” dítě a mohla se hodinu nebo dvě věnovat přednášce s diskuzí. Myslím si, že tím, že jsme to přesunuli na dopoledne, jsme Research Tuesdays zpřístupnili. Ano, předtím to bylo večer a pak se šlo do hospody a nikdo nemusel řešit se svým šéfem, jestli ho během pracovní doby uvolní na přednášku. Ale mnohé UX přednášky a konference se i tak konají v pracovní době. A na druhou stranu mohla přijít spousta nových lidí, převážně žen, které kvůli dětem na večerní akce chodit nemohou. Já si myslím, že komunita je taková, jakou si ji uděláš — to je pro mě zásadní věc: chybí ti nějaký meetup, tak si ho založ. Já jsem potřebovala meetup, kam bych mohla přijít s dítětem, trochu si odpočinout a soustředit se na nějaké další vzdělávání, sejít se s dospělými lidmi z branže, moct si s nimi popovídat. Občas si někdo stěžuje, že mu chybí UX akce mimo Prahu a Brno, anebo specializovanější přednášky a workshopy, a vždy jim říkám, když něco chceš, tak to založ, když to nezvládneš sám, tak si sežeň podporu — shodou okolností zrovna v té UX komunitě je spousta lidí, kteří jsou schopni a ochotni pomoct. Často jediné, co je třeba, je trochu lidi nakopnout a zaúkolovat. Vy jste se nějakým způsobem podílela na Humans of UX. Mohla byste mi říct, jak a proč to probíhalo? Podílela jsem se na prvním ročníku, ten druhý vzdávám — kvůli pandemii mi zavřeli coworking s hlídáním dětí, takže nemám prostor na mentální práci. Tehdy jsme chtěli zmapovat lokální trh, plus jsme to rozšířili na Slovensko. Chtěli jsme vědět, jak to tady je, co se týká pracovní náplně, platů, demografie, pracovní motivace a takových věci. Já jsem na si procházela výsledky a překvapilo mě, že pouze 15% dotázaných byly ženy. Proč si myslíte, že UX je obor tak dominovaný muži? Je otázka, jestli to tak stále je. To vlastně nevíme a teď běží další kolo, kdy to můžeme zjistit. Máme takovou hypotézu, že to souvisí s branží, ze které lidé do UX přichází. Tady v Čechách má spousta lidí IT background — dělali nějakého programátora a webmastera a časem zjistili, že nestačí, když je to v pořádku naprogramované, že když kliknu, tak se stane to, co se má stát, ale že je třeba, aby to tlačítko například bylo vidět nebo aby bylo zřejmé z textu, jakou má funkci — a vlastně se do toho UX dostali z technického odvětví. A na technických školách a v technických povoláních je přeci jen víc mužů než žen. Na Slovensku jsem měla dojem, že ten background je spíše humanitně zaměřený. Že lidé přicházejí do UX například z psychologie nebo sociologie. A u prvního kola Humans of UX byl podíl žen na Slovensku vyšší než v Česku, takže to možná spolu nějak souvisí. Ale je to jen hypotéza. Jsem zvědavá, jestli se to za těch pár let nějak posunulo. Mně přijde zajímavé, že je to na Slovensku jinak než v Česku. Proč si myslíte, že to tak je? No, možná je to časem, kdy tam vznikaly první UX agentury a první UX specialisté, protože mám dojem, že na Slovensko to přišlo trochu později. Takže to mohla být výhoda v tom, že když se někdo začal věnovat UX na Slovensku, tak už věděl, že nemusí být programátor. Ale těžko říct, je to jen moje domněnka. Myslíte si, že za těch pár let mohlo dojít k nějaké zásadní změně? Mohlo, určitě. Myslím, že UX začíná nabírat na popularitě a lidi, kteří nemají technické vzdělání, možná už tolik neodrazuje. V minulosti jsem se několikrát setkala s lidmi, kteří mi říkali „UX není pro mě, protože já neumím programovat“. Asi to lidé vnímali tak, že pokud nemají blízko k programování, tak by si v UX práci nenašli. Nebyla to pravda ani tehdy, ale dnes už možná ví víc lidí, že to není pravda. Myslíte si, že je důležité, aby UX komunita měla lidi z různých backgroundů? No, asi to tomu prospívá. Právě proto, že se člověk od kolegů z branže dozví věci, které by se v nějaké homogenní skupině nedozvěděl. Kdybychom všichni byli programátoři nebo psychologové, tak by nám to asi škodilo. Máte na závěr nějakou radu pro člověka, který by se do UX chtěl dostat? Že může hodně pomoct komunita. Opravdu. Protože je velmi otevřená a ochotná pomoct. To je luxus toho, že máme dost práce. Já se nemusím bát, že něco poradím někomu jinému, a ten mi vyfoukne nějakou lukrativní zakázku. Opravdu to vnímám tak, že když někdo přijde, že řeší nějaký UX problém, že hledá mentora nebo že by se chtěl podívat, jak to dělají ostatní, tak mu lidé rádi pomohou. To mi přijde úplně skvělé. A já to vlastně vnímám jako takový svůj… asi ne dluh, protože ten jsem podle mě už splatila, ale takový závazek. Protože když jsem já začínala, tak mi ta komunita opravdu hodně pomohla. Takže jí to chci nějak vrátit. “Komunita je taková, jakou si ji uděláš” — rozhovor s UX výzkumnicí Ivanou Marvanovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 2. 2021

Prečo HCD nie je vždy tá najlepšia cesta?

Prečo HCD nie je vždy tá najlepšia cesta D. Norman - Dizajn pre každý deň Photo by Ryoji Iwata on UnsplashUž sa vám niekedy stalo, že ste chceli otvoriť dvere, ale nevedeli ste či dané dvere máte potlačiť alebo pritiahnuť k sebe? Stalo sa vám aj to, že aj napriek tomu, že ste vedeli čo máte spraviť, aby sa dvere otvorili tak sa neotvorili? Takýto stav nesie prívlastok Normanove dvere, ktoré označujú akékoľvek predmety (dvere) mätúce alebo zle použiteľné pre ľudí. Pojem Normanove dvere sa viaže k profesorovi psychológie, kognitívnej a počítačovej vedy Donaldovi Normanovi, ktorý spomenul daný pojem vo svojej knihe „Dizajn pre každý deň“. Don Norman sa v knihe venuje opisovaniu frustrujúcich zážitkov s predmetmi, s ktorými sa ľudia stretávajú každý deň. Do tejto kategórie patria okrem spomínaných dverí aj mnoho iných predmetov, služieb alebo rozhraní, ktorých používanie nemusí byť vôbec jednoduché. Častokrát ľudia prichádzajú k problémom a majú tendenciu pripisovať neúspech svojej interakcií s predmetmi sebe samému. Norman však tvrdí, že nevedomosť ako správne použiť dvere vodovodný kohútik alebo iné predmety a rozhrania nie je vina používateľov, ale vo veľkej miere za to zodpovedá zlý dizajn [1]. Veľké množstvo produktov či služieb je navrhnutých bez toho, aby boli brané do úvahy aj používateľské potreby či ich požiadavky. Ak do procesu navrhovania produktu dizajnéri vynechajú psychologické poznatky o používateľoch a ich potrebách môže to viesť k určitým negatívam a zlej používateľskej skúsenosti. Za následok toho môžeme považovať to, že produkt nemusí byť používateľmi pochopený, alebo že jeho používanie môžu považovať za náročné. No na druhej strane zase existujú predmety, ktoré sú navrhnuté tak, že pre používateľa sú zrozumiteľné ľahko sa používajú a obsahujú v sebe jednoduchú nápovedu. Prečo to tak je? Odpoveďou je dizajn zameraný na človeka (HCD), forma prístupu dizajnu, ktorý do svojho procesu stavia rolu používateľa a jeho potreby ako hlavný princíp. Dizajn zameraný na človeka si vyžaduje dozvedieť sa čo najviac informácií o používateľoch, pre ktorých je produkt navrhovaný. Čím lepšie dizajnéri rozumejú používateľom a ich potrebám tým lepšie môžu navrhovať riešenia, ktoré budú pre nich najlepšie. Pre uplatnenie daného princípu dizajnu je dôležité poznať ako sa správajú interagujú ľudia s produktami. V bežných situáciách sa používatelia môžu správať inak ako by sa od nich očakávalo. Častokrát sa môže stať, že zaváhajú a spravia chybu, napriek tomu ide o úplne bežnú vec, s ktorou by mal dizajnér rátať. Z toho dôvodu musí dizajnér dopredu predvídať so všetkými predstaviteľnými omylmi a navrhnúť produkt tak, aby poskytoval len minimálne príležitosti k chybám alebo aspoň minimalizoval dôsledky chybného používania. Norman opisuje, že dizajn zameraný na používateľa má sedem fáz akcie interakcie. 1. Stanovenie cieľa- čo chcem dosiahnuť? 2. Stanovenie úmyslu- aké sú alternatívne sekvencie? 3. Špecifikovanie akcie- čo môžem urobiť teraz? 4. Spravenie akcie- ako to spravím? 5. Vnímanie stavu- čo sa stalo? 6. Interpretácia stavu- čo to znamená? 7. Zhodnotenie výsledku- splnil som cieľ? Týchto sedem fáz predstavuje približný model psychologickej teórie. Nie je však doporučené ich brať ako samostatné entity, dané fázy prezentujú celý proces a ukazujú situácie, ktorými používateľ prechádza. Pri navrhovaní sa môžu dizajnéri stretnúť s medzerou, ktorá vzniká medzi poznatkami. Používatelia disponujú dvomi hlavnými skupinami poznatkov. Jednu skupinu poznatkov tvoria tie, ktoré má človek uložené v hlave (interné). Druhá skupina poznatkov predstavuje poznatky zo sveta (externé), teda všetko to čo človek vníma z vonku. Dizajnér sa do určitej miery môže rozhodnúť, či sa v procese návrhu bude opierať o jednu alebo druhú skupinu poznatkov. Norman však tvrdí, že rozhodnutie je ovplyvnené kompromisom tzn. získať výhody poznatkov zo sveta znamená stratiť výhody poznatkov v hlave. Ako príklad si môžeme uviesť vlastnosť vybaviteľnosti. Pri poznatkoch zo sveta je táto vlastnosť kedykoľvek viditeľná alebo počuteľná kdežto pri znalostiach z hlavy je menej pohotová a vyžaduje si spomenutie alebo pripomenutie. Rozhodnutie dizajnéra si vyžaduje veľkú dávku porozumenia ľudí ako zmýšľajú, aby na základe toho vedel produkt navrhnúť a prispôsobiť pozitívnemu používateľskému zážitku. Ďalší krok, ktorý smeruje k správne navrhnutému produktu je predvídanie používateľských chýb. Ako sme už spomínali vyššie ľudia sa mýlia a robia chyby neustále a chybám sa nevyhýbajú ani pri používaní produktov. Pravdepodobne každý z nás sa stretol so situáciou kedy niečo stlačil a stalo sa niečo čo nepredpokladal a nemohol to vrátiť späť. Častokrát ide o nepochopený dizajn, ktorý môže pôsobiť chaoticky, čo spôsobuje u používateľov robenie chýb. Treba pochopiť prečo sa dané chyby dejú a ako sa dá situáciám predísť. Z toho dôvodu je odporúčané robiť používateľské testovanie pri ktorom je dôležité sledovať ako používateľ používa daný produkt a tiež aké sú jeho pocity a motivácie pri samotnom používaní. Don Norman vo svojej knihe pôsobí ako veľký zástanca dizajnu zameraného na človeka, ktorý má vyriešiť dilemu procesu pri navrhovanie produktov tým, že sa bude cieliť na to čo je pre používateľa najlepšie. Otázka však je, či je to naozaj najlepší spôsob ako navrhovať produkty. Prístup HCD je vo svete automaticky akceptovateľný ako jasná voľba, na druhej strane všetko čo je brané automaticky nedáva priestor k preskúmaniu či to naozaj tak je. Používanie prístupu HCD nie je považované za bezchybné a nesie so sebou aj istú kritiku. Paradoxne HCD kritizuje aj samotný Norman . Vo svojom príspevku „Human-Centered Design Considered Harmful“ hovorí o tom, že zameranie sa na jednotlivých ľudí pri procese dizajnu, môže zhoršiť vnímanie dizajnu u ostatných ľudí. Znamená to, že čím viac je dizajn prispôsobený konkrétnej skupine ľudí, tým je menšia pravdepodobnosť, že to bude vhodné aj pre ostatných ľudí. Existujú však ešte závažnejšie problémy. Spomenúť môžeme aj to, že prílišná pozornosť venované potrebám používateľov môže viesť k nedostatku súdržnosti a zvýšeniu zložitosti dizajnu, napríklad pri rôznych aplikáciách, kde každá úloha si vyžaduje činnosti pozostávajúce z viacerých prekrývajúcich sa úloh [2]. Ďalšia kritika HCD sa nesie so spôsobom veci inovovať. Dizajnér musí byť inovátorom, ktorý prichádza so svojimi vlastnými nápadmi, aby priniesol výsledné riešenia. HCD prístup sa nepovažuje za inovatívny prístup, pretože do procesu nie je zapojený len dizajnér ale podstatnú časť tvoria ľudia a hlavne ich potreby, ktoré sa môžu navzájom negovať z inovatívnymi riešeniami [3]. Problém v oblasti HCD môže spôsobovať aj fakt, že používatelia častokrát môžu odmietať návrhy, ktoré sa javia pre nich ako správne, s tým vedomím, že z ich strany je to videné ako nepoužiteľná vec. Paradoxom však môže byť, že pri osobnom použití si môžu uvedomiť, že daný predmet naozaj potrebujú [3]. Z toho vyplýva, že dizajn zameraný na človeka môže byť úspešný najmä ak sú veci pozorovateľné a hmatateľné používateľmi. Ak tieto kritéria nie sú k dispozícií, tak je nutné zaujať inú alternatívu k HCD [4]. Najzásadnejším problémom v procese HCD môžeme považovať to, že uprednostňovaním riešenia ľudských problémov sa zabúda na širšie dopady v systéme. Potreby riešené len z ľudskej perspektívy spôsobujú, že riziko širších dopadov je ignorované, čo môže viesť k poškodeniu väčších systémov nachádzajúcich sa okolo nás (napr. plastové produkty a znečistenie oceánu). Práve to môže v mnohých smeroch pôsobiť ako najväčší problém, pretože dizajn HCD nie je navrhnutý tak, aby riešil systémové problémy ale riešil úplne opačné problémy [5]. V konečnom dôsledku pri zhodnotení HCD môžeme povedať, že ak ide o navrhovania produktov podľa potrieb používateľov je to jeden z najlepších princípov. Avšak musíme brať ohľad aj na to, že celý svet sa netočí len okolo ľudí. Pri procese navrhovania by si dizajnéri mali všímať problémy kriticky aj zo širšieho prostredia nielen z toho ľudského, pretože to je len jeden pohľad z mnohých. Zdroje: [1] NORMAN, Donald A. Design pro každý den. Praha: Dokořán, 2010. ISBN 9788073633141. [2] NORMAN, Donald A. Human-Centered Design Considered Harmful. In: Interaction [online]. 12 (4). 2005 [cit. 2021–02–17]. Dostupné z: doi: https://www.researchgate.net/profile/Donald_Norman/publication/200086092_Human-centered_design_considered_harmful/links/0c9605208fca197c2e000000.pdf [3] WELCH, Jazmin. The limitations of HCD on radical eReader innovation. In: Fleck. [online]. 2018 [cit. 2021–02–17]. Dostupné z: https://fleckcreativestudio.com/a-book-unbound/limitations-of-hcd?fbclid=IwAR3PlSoeB9yj7nQ27Iaxt3gCKsJ2dJEJBu2C6OTI5Um-qYB_UCoeKoWaVt8 [4] RAZZETTI, Gustavo. Design Thinking Is Not a Silver Bullet. Sorry. In: Medium [online]. 2017 [cit. 2021–02–17]. Dostupné z: https://medium.com/liberationist-thoughts/design-thinking-is-not-a-silver-bullet-sorry-79f10adc176e [5] WEAVER, Jesse. Design Won’t Save the World. In: Medium [online]. 2018 [cit. 2021–02–17]. Dostupné z: https://hairyelefante.medium.com/design-is-not-going-to-save-the-world-8985870471a5 Prečo HCD nie je vždy tá najlepšia cesta? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 2. 2021

Design jako bojovník za rovnost

Designový proces otevírá možnosti, jak iniciovat komunikaci mezi různými skupinami uživatelů a zapojovat je do procesu samotného. Designér má pak možnost ovlivnit zapojení nebo vyloučení uživatelů z procesu i užívání služby či produktu a to právě skrze proces designu, kde jsou stavěny nebo bourány bariér. Má tak i možnost podílet se na změnách ve společnosti, a to jak k lepšímu — větší míře rovnosti — tak k horšímu — směrem k dalším omezením a to ignorováním dosavadních bariér či stavěním nových. V této eseji bych se ráda zaměřila na způsoby, jak má designér možnost přispět k vytvoření rovné a spravedlivé společnosti, která objímá svou diverzitu a snižuje bariéry pro zapojování jedinců rozličných kulturních a etnických příslušností, rasy, pohlaví, sexuální orientace, věku či náboženského vyznání a vytváří prostor pro diskuzi, spolupráci a pochopení. Zaměříme-li se na zahrnutí (inkluzi) a vyloučení (exkluzi) uživatelů z užívání služby či produktu, dostáváme se do oblasti inkluzivního designu. Tento design stojí na přesvědčení, že „každé designové rozhodnutí má potenciál zahrnout či vyloučit zákazníky. Inkluzivní design zdůrazňuje podíl, které má chápání uživatelské diverzity na přispívání k informování o těchto rozhodnutích a tím zahrnuje tolik lidí, kolik je možné. Uživatelská diverzita pokrývá varianty ve schopnostech, potřebách a aspiracích.“[1] Designérovo rozhodnutí je zde prezentováno jako velmi mocný nástroj, ovlivňující možnost být součástí užívání služby či produktu a potažmo být součástí ekosystému kolem designovaného pokroku, či naopak být vyloučen z okruhu uživatelů, kterým je pokrok k dispozici, a tak v podstatě snižovat naše postavení ve společnosti či nám ubírat právo užívání produktu či služby. Čtyři „potřeby inkluze“ jsou přístup, motivace, schopnost a různé formy podpory,[2] neboli principy důležité pro zahrnování uživatelů. Dalším důležitým principem je pak spravedlnost umožňující stejné zacházení se všemi bez rozdílů na které stavíme rovnost. Jako řešení by mohl designér nabízet bezpečné prostředí pro naslouchání umožňující uživatelům i skupinám zapojit se do diskuze o problému. Vytvářelo by se tak prostředí zahrnující všechny zúčastněné strany, společně pracující na zlepšování vnějšího prostředí a podmínek ve společnosti směřujících ke spravedlivému a rovnému zacházení se všemi bez rozdílů. Designér je poté naslouchající moderátor této diskuse, snažící se řešení navrhnout tak, aby vyhovovalo většině a neškodilo menšině. Společná práce, naslouchání a pochopení se navzájem by pomáhala ke zlepšování udržitelnosti řešení problémů. Udržitelnost zde není zaměřena jen na ekologii a životní prostředí, ale je důležitá i pro spolupracující společnost. Zajímavé by bylo posílit spolupráci mezi designem a sociologií. Cílem tohoto spojení by bylo odkrývat a popisovat vztahy ve společnosti a její dynamiku, poukazovat na nerovnosti a nespravedlivé zacházení a hledat bariéry, které brání aktivnímu zapojování se do řešení problémů. Pro odstraňování bariér z designovaných produktů a služeb je vhodné testování, zapojení velkého množství reprezentantů a jejich ukazování na bariéry, které by pozornosti designéra unikly. Musíme brát v potaz i to, že každé naše rozhodnutí je založené na zkušenostech a kontextu, který bude (možná i nevědomky) ovlivňovat naše chování a řešení problému.[3] Pokud ovšem připravujeme produkt či službu mířící na široké spektrum uživatelů, mohou vyvstat určité problémy. Při designování produktů mířící na široké spektrum lidí „musíme poodstoupit od naší představy typického uživatele a zaměřit se na něj jako na unikátní lidskou bytost s různými schopnostmi a různými starostmi dle jejich současné situace.“[4] Vyhneme se díky tomu škatulkování a stereotypizaci. Spojení designu a sociologie by mohlo mít i další využití — a to pracování na odstraňování předsudků a stereotypů. Stereotyp je „soubor charakteristik, který by měl charakterizovat určitou sociální skupinu“[5], zatímco „předsudky jsou na rozdíl od stereotypů ve svém obsahu jednoznačně negativní a zahrnují i emocionální složku“[6]. Stereotypy jsou však založené jen na vnímání a soudech, ne na hodnotách a skutečných identitách.[7] Cílem by pak mohlo být zbavit společnost negativních pocitů kolem těch osob, co do stereotypů nezapadají — přesvědčit je, že na nich není nic špatného či nechtěného. „Naše mozky jsou plné mentálních závad, postavených na stereotypech, ovlivňujících jak vidíme ostatní. Většina našich předsudků je založena na sociálně zkonstruovaných normách a rituálech, které se budovaly dlouhý čas, formující schémata a vytvářející referenční body, co pak naše mozky rychle krmí, když hodnotíme a soudíme druhé.“[8] Můžeme se zamyslet nad tím, je-li stereotypizace jakým si obranným nástrojem našich předků, odhalující hrozící nebezpečí urychlující rozhodování. Ve dnešní pokročilé společnosti to však může být jen nástrojem, díky kterému se lidé drží u moci, odkrajující si konkurenci tím, že část společnosti neberou v potaz jako ty méněcenné či ty, co na to nemají. Prvním krokem k odstranění předsudků a stereotypů (a to těch explicitních i implicitních) je jejich přiznání, popsání a nalezení jeho původu. Nalezneme-li, odkud naše zaujetí pochází, můžeme ho zdůvodnit, rozložit a vysvětlovat, což pomáhá k jeho překonání. Můžeme pochopit, co nás k chování vede a postupně se pokoušet se mu vyvarovávat, dokud se neztratí úplně. V dnešní globalizované kultuře se stereotypy a role začínají smývat, tradiční menšinové stereotypy však stále přetrvávají a většinová společnost nemá velký zájem na to měnit svůj pohled na menšiny. Jedním z možných důvodů je obava o vlastní pohodlí a nadřazenost, kterou si vypěstovali vůči menšinové společnosti. Můžeme se zamyslet nad tím, je-li diskriminace a stereotypizace mechanismem a nástrojem, umožňujícím mocným zůstávat u moci a snižovat svou konkurenci poukazováním na zdánlivé slabosti diskriminovaných skupin, či jestli je ignorace diskriminace pomocníkem v zachování vlastního pohodlí. A byla-li diskriminace obranným mechanismem, potřebujeme ho ještě? Dle Leyly Acaroglu se řešení problému rovnosti objevuje v podpoře empatie ve společnosti. Empatii vnímá jako vnitřní zkušenost, která je spouštěčem sociální propojenosti a vytváření spojení mezi lidmi.[9] Empatie nám může pomoci pochopit rozdíl mezi stereotypy a skutečnými lidmi, kteří by dle naší předchozí zkušenosti zapadali do stereotypů. Je však reálné bojovat s předsudky empatií? V době koronavirové, kdy je kontakt mezi lidmi velmi striktně omezen, se vzdouvá strach z druhých a vzbuzují se obavy o vlastní zdraví a bezpečí. Přidává-li pandemie strach z druhých, neztratí se empatie k druhým? Ztratí se po době popandemické empatie úplně? Věřím, že v budoucnosti bude empatie jedna z možností, které nám pomohou k pochopení druhých a zvýšení rovnosti mezi lidmi. Otázkou však zůstává, může-li se design stát nástrojem ke zvýšení rovnoprávnosti mezi lidmi globálně, či alespoň lokálně odstraňovat bariéry a předsudky? Začněme zodpovězením této otázky na lokální úrovni., kde může designér hrát roli prostředníka mezi odlišnými skupinami lidí, být mediátorem v diskusi o jejich potřebách, starostech a prosbách. Může ukazovat na vztahy ve společnosti a iniciovat komunikaci, vyzdvihovat problémy, hrozby a příležitosti. Lokální úroveň by měla pracovat na jasně definovaných a dosažitelných cílech, které by ve větším měřítku mohly fungovat globálně a propagovat lokální úspěchy jako motivaci a inspiraci pro další lokality, jejichž propojením by vznikl žádoucí globální výsledek. To vše začíná designováním produktů a služeb počítající s diverzitou ve společnosti, přístupné všem bez rozdílu, ukazující na problémy ve snaze nastolit spolupráci pomáhající s jejich řešením. Seznam použitých zdrojů: [1] Inclusive Design Toolkit: What is inclusive design? In: University of Cambridge [online]. [cit. 2021–02–10]. Dostupné z: http://www.inclusivedesigntoolkit.com/whatis/whatis.html [2] Feminist Interventions in the Design Process. WALTRAUD, Ernst a Ilona HORWATH. Gender in Science and Technology: Interdisciplinary Approaches [online]. Bielefeld: Transcript Verlag, 2014, s. 41–56 [cit. 2021–02–11]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/j.ctv1xxsrx.5 [3] FALLAS, Jason. Design Stereotypes. In: UX Collective [online]. 27. 7. 2020 [cit. 2021–02–13]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/design-stereotypes-9104d1b4b95a [4] CHAPMAN, Cameron. Accessible Design vs Inclusive Design (with Infographic) [online]. In: . [cit. 2021–02–11]. Dostupné z: https://www.toptal.com/designers/ui/inclusive-design-infographic [5] MACHOVCOVÁ, Kateřina. Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby. In: Metodologický portál RVP.CZ [online]. 16.10.2018 [cit. 2021–02–13]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/21736/stereotypy-a-predsudky-jako-myslenkove-chyby.html/ [6] Tamtéž. [7] FALLAS, Jason. Design Stereotypes. In: UX Collective [online]. 27. 7. 2020 [cit. 2021–02–13]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/design-stereotypes-9104d1b4b95a [8] ACAROGLU, Leyla. How our Implicit Biases Fuel Gender Inequality, and Why We Need Empathy. In: Medium [online]. 8.3.2016 [cit. 2021–02–11]. Dostupné z: https://medium.com/disruptive-design/how-our-implicit-biases-fuel-gender-inequality-and-why-we-need-empathy-f57406ea5063#.3wveqz5dk [9] Tamtéž. Design jako bojovník za rovnost was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 2. 2021

Udržitelný design (v) makerspace

Design, udržitelnost, makerspace. Tři z mnoha slov, která dotvářejí realitu našeho současného světa a hledají si tu své místo. Makerspaces, které je v české prostředí možné chápat jako otevřené dílny, jsou místa, jež mají velký potenciál šířit kreativitu, vzdělávat a podporovat vznik inovací. Poskytují lidem přístup k zařízením, která doma nemají a zároveň slouží jako místa pro setkávání, sdílení nápadů, znalostí a dovedností a pomáhají tak na svět přivádět zajímavé produkty a řešení. V České republice jsou zatím makerspaces spíše na začátku své cesty, nicméně v zahraničí jsou na spoustě míst již zažitou součástí knihoven, škol a veřejného života. A stejně jako do většiny oblastí našeho života, i do těchto otevřených dílen, kreativních laboratoří a fablabů čím dál více pronikají úvahy o udržitelnosti. Photo by Robin Glauser on UnsplashMakerspaces a design Tak jako mnoho jiných nápadů, které mají potenciál nadchnout velké množství lidí, makerspaces čelí riziku vzniku pouze za účelem působit moderně, inovativně a trendy bez ohledu na to, zda je daná služba žádaná a zda jsou nastavené procesy tak, aby mohla dlouhodobě fungovat. Je ovšem rozdíl mezi makerspaces, jež vznikaly organicky z nějaké komunity a makerspaces, které existují jako služba poskytovaná nějakým zřizovatelem. V prvním případě se nedá příliš mluvit o propracovaném designu služby, nicméně v momentě, kdy se začíná takovýto nápad šířit, vyžaduje budování otevřených dílen větší přípravu, více uvažování a konkrétnější postupy. Makerspaces vyrostly z komunity kutilů, IT fandů, tvořilů a DIY entuziastů, není proto příliš překvapivé, že většina publikací i webových příspěvků a článků se k budování makerspaces staví spíše prakticky, čerpá z konkrétních zkušeností a zaměřuje se na funkční výsledek. Ve strukturovanějších popisech a návodech se obvykle setkáváme s procesem zahrnujícím hlavně body jako nastavení spolupráce s organizací, kde makerspace vzniká, nastavení spolupráce s vnějšími subjekty, hodnocení a výzkum potřeb uživatelů, rozpracování rozpočtu, design konkrétního prostoru a vytvoření strategických dokumentů a pravidel.[1] Největší důraz je obvykle kladen na práci s potřebami uživatelů a komunity, která je stavěna do popředí. Současné smýšlení o zakládání makerspaces se tak orientuje povětšinou v rovinách Human Centered Designu. V makerspaces se ale můžeme setkat s designem ještě v jedné rovině — uživatelské. Otevřené dílny ze své podstaty slouží k tomu, aby zde docházelo k tvoření a vzniku nových věcí, produktů, artefaktů. K určitému procesu produktového designu tedy přistupuje každý uživatel, který se rozhodně něco vyrobit či přetvořit a nejčastějším přístupem v tomto případě se zdá být časté opakování krátkých iteračních cyklů („pokus-omyl“).[2] Tato rovina týkající se uživatelské tvorby existuje do jisté míry sama o sobě, nicméně vždy bude vycházet z toho, jak je nastavené zázemí, jaké hodnoty jsou jádrem samotného makerspace a z míry volnosti, která je uživatelům při tvorbě dána. Makerspaces a udržitelnost Právě zde ovšem ale do hry vstupuje udržitelnost. Jak vůbec můžeme udržitelnost v kontextu makerspaces chápat? Udržitelnost si mnoho lidí pravděpodobně spojuje s ekologií a snahou tak udržet naživu planetu a všechny bytosti na ní. Toto chápání rozhodně v makerspaces má své místo, v jejich kontextu lze ale o udržitelnosti přemýšlet také jako o snaze zachovat fungující službu pro budoucnost, tak aby v dlouhodobém kontextu byla přínosem pro danou komunitu, dané město, dané životní prostředí a inherentně také pro naši planetu, jelikož bez ní se neobejdeme. Photo by Markus Spiske on UnsplashZ tohoto pohledu jsou makerspaces prostory, kde je přirozené udržitelnost řešit: jsou to místa, kde může vznikat mnoho nových věcí, které se přidávají ke všem dalším produktům, jež zaplavují zeměkouli a naše životy. Také se v nich často pracuje s plastem nebo elektronikou, což jsou z hlediska ekologie problematické suroviny. Zároveň jsou to ale i místa, kde existuje velký potenciál pro to, aby zde byly pomocí technologií a nástrojů přetvářeny věci, jež ztratily funkci či význam v současnosti, ve věci, které jsou potřeba a které mohou být potřebovány v budoucnosti. Technologie a nástroje v makerspace se také dají využít k nalézání zcela nových způsobů, jež mohou udržitelnosti pomoci. Otázkou ovšem zůstává, zda a jak mohou makerspaces reflektovat udržitelnost přímo v jejich designu a jak mohou podporovat uživatele při zakomponování udržitelnosti do jejich tvorby. Přizpůsobivost jako odrazový můstek Z dříve zmíněného příkladu procesu zakládání makerspaces má k udržitelnosti a navrhování služby pro budoucnost nejblíže část, která se věnuje vytváření strategických dokumentů, formování cílů a účelu dané dílny. Z těchto dokumentů je patrná snaha o pohled do budoucnosti a zároveň o stanovení hodnot, na kterých makerspace stojí. Dlouhodobé cíle a vize postavená do širšího kontextu jsou pak rámcem, dle kterého lze nastavit procesy a vytvářet akce, zároveň však pomáhají propojení s dalšími institucemi a vnějšími aktéry, kteří tuto vizi sdílí.[3] Udržitelnost nemusí být explicitně zmíněná, nicméně součástí dlouhodobějších cílů a často bývá důraz na přizpůsobivost, multifunkčnost a schopnost reagovat na změny, což může být prvním krokem k udržitelnosti jako takové. Další, praktičtější části procesu budování makerspaces, jež nějakým způsobem vedou k udržitelnosti, k ní směřují spíše mimoděk. Tipy týkající se designu samotného prostoru dílny obvykle předkládají jako jednu ze základních podstat úspěchu přizpůsobivost a flexibilitu, a to spíše z praktických důvodů. V mnoha dílnách je běžné recyklovat materiál, přetvářet staré věci v nové, opravovat rozbité produkty a využívat nástroje z druhé ruky. Pokud tyto aktivity nevycházejí přímo z osobních zájmů personálu, často jsou motivovány omezeným financováním nebo snahou postavit rozpočet tak, aby bylo možné využít větší část na moderní technologie. Photo by Bernard Hermant on UnsplashUdržitelnost v tvorbě Makerspace tvoří v konečném důsledku hlavně uživatelé a jejich tvorba, ze které sestává produkce dílny jako takové. Není proto divu, že větší pozornost i v kontextu udržitelnosti začíná být věnována právě jim. Ačkoli uživatelé mají obvykle základní povědomí o udržitelnosti a ekologii, tyto znalosti se nemusí nutně z různých důvodů projevit v jejich tvorbě. I mezi uživateli makerspaces je možné narazit na tzv. attitude-behaviour gap, kdy postoj uživatele neodpovídá jeho chování — uživatel považuje udržitelnost za důležitou a prospěšnou, nicméně do jeho tvorby se tento postoj nijak nepromítá.[4] Je pravděpodobné, že pokud jsou hodnoty založené na udržitelnosti pro daný makerspace klíčové a figurují v jeho vizi, měly by se projevit i v produktech, které tvoří uživatelé.[5] Je ovšem důležité tyto vize a ideály prosazovat lokálně a s důrazem na flexibilitu, tak aby nebyly narušeny principy otevřené tvorby, spolupráce a volné představivosti.[6] S těmito principy se snaží pracovat například metoda ecoMaker Design Sprint, která umožňuje poukazovat na ekologičtější varianty tvorby produktu a zároveň reagovat na potřeby a přání tvůrců a kterou lze využít momentě, kdy již uživatelé makerspace mají vybraný nápad, který chtějí realizovat.[7] https://medium.com/media/16a37d393aee8b53047b34a77b58f4ae/hrefMakerspace jako součást změny Podívejme se nakonec na makerspaces v kontextu udržitelnosti z mnohem širšího pohledu. Fab Laby, makerspaces či otevřené dílny jsou mimo jiné také zmíněny jako důležitý prvek v iniciativě Fab City, která je vyústěním snahy přistoupit k urbanizaci světa jako k výzvě a vytvářet udržitelná a soběstačná města. Makerspaces jsou v tomto kontextu součástí cirkulární ekonomiky a cirkulárního designu[8] a skrze škálování výroby, důraz na opětovné využívání věcí a sdílení zdrojů mohou přispět k udržitelnému rozvoji společnosti. Není tedy pochyb, že makerspaces, otevřené dílny, fab laby, kreativní laboratoře a další místa, kde se dá svobodně tvořit, mají potenciál odspodu a po kouskách měnit svět. Pro některé makerspaces je možnost zapojit se do větších iniciativ správným a aktuálním rozhodnutím, pro většinu z nich ale hlavní výzvou zůstává zahrnutí udržitelnosti do designu a procesů samotné dílny a skrze formulování vize a nastavení služeb přenášet udržitelnost do designu produktů vytvořených uživateli. Zdroje [1] WILLINGHAM, Theresa, Chuck STEPHENS, Steve WILLINGHAM a Jeroen DE BOER. Library Makerspaces: The Complete Guide. London: Rowman & Littlefield, 2017. ISBN 978–1–4422–7740–3. [2] KLEMICHEN, Antje, Ina ROEDER, Julian RINGHOF a Rainer STARK. Needs and Requirements for Environmental-friendly Product Development in Makerspaces-A Survey of German Makerspaces [online]. Vienna, 2018 [cit. 2021–02–07]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/329390433_Needs_and_Requirements_for_Environmental-friendly_Product_Development_in_Makerspaces-A_Survey_of_German_Makerspaces [3] FONTICHIARO, Kristin. Sustaining a Makerspace. Teacher Librarian [online]. 2016, 43(3), 39–41 [cit. 2021–02–07]. ISSN 14811782. Dostupné z: http://fontichiaro.com/uploads/2016/tl-sustaining-makerspace.pdf [4] KOHTALA, Cindy. Making Sustainability: How Fab Labs Address Environmental Sustainability: How Fab Labs Address Environmental Sustainability. Helsinki, 2016. Disertace. Aalto University, School of Arts, Design and Architecture. [5] Tamtéž, s. 44. [6] SMITH, Adrian a Ann LIGHT. Cultivating sustainable developments with makerspaces | Cultivando desenvolvimento sustentável com espaços maker. Liinc em Revista. 2017, 13(1), 162–174. ISSN 1808–3536. Dostupné z: doi:10.18617/liinc.v13i1.3900 [7] ROEDER, Ina, Antje KLEMICHEN a Rainer STARK. Be(com)ing an Eco-Maker -a Pre-Structured Self-Learning Concept for Environmentally-Friendly Product Creation in Makerspaces 4th International Symposium on Academic Makerspaces [online]. 2019 [cit. 2021–02–08]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/344296852_Becoming_an_Eco-Maker_-a_Pre-Structured_Self-Learning_Concept_for_Environmentally-Friendly_Product_Creation_in_Makerspaces_4th_International_Symposium_on_Academic_Makerspaces [8] MILLARD, Jeremy, Sarah DELJANIN, Elisabeth UNTERFRAUNER a Christian VOIGT. Is the Maker Movement Contributing to Sustainability?. Sustainability [online]. 2018, 10(7) [cit. 2021–02–07]. ISSN 20711050. Dostupné z: doi:10.3390/su10072212 Udržitelný design (v) makerspace was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 2. 2021

Jak je to se vzděláním a designem?

Z pohledu studenta bych si na tuto otázku moc rád dokázal odpovědět. Abych svoji myšlenku trochu více rozvedl a nebyla tak obecná, přidám další větu k zamyšlení: “Designérem se v dnešní době může stát úplně kdokoliv bez předchozího vzdělání.” Je to věc, nad kterou se už dlouho zamýšlí spousta designérů a pedagogů. Teď se nad ní zkusím zamyslet já. Photo by JOHN TOWNER on UnsplashMinulost nám přinesla úžasné řemeslné schopnosti v kreslení, průzkumu a realizaci. Práce samotného Leonarda da Vinciho mě neskutečně fascinuje a on sám by se dal označit za úžasného designéra své doby. Za jeho úspěchem nestál pouhý talent, kterého měl samozřejmě přemíru, ale i proces, kterým procházel při jeho vlastní tvorbě. Chtěl znát svého vlastního zákazníka, pro kterého tvoří. Byl velmi zvídavý a na všechno se neustále vyptával. Vše si představoval a vytvářel předběžné náčrty, na základě kterých tvořil. Photo on pixabayZatímco význam kladení otázek pro hledání odpovědí většině z nás nemusí připadat neobvyklý, odpovědi se nám však mohou zdát pro řešení daných problémů nezajímavé a nepodstatné. To, co už přehlížíme je fakt, že co se na první pohled zdá nezajímavé a nepodstatné, může při hloubkovém průzkumu obsahovat velmi důležité informace. Leonardo da Vinci si této informace byl vědom a i přesto, že některé poznatky nezužitkoval ihned ve svých pracích, přispěly alespoň k pohledu, s nímž se snažil pozorovat svět. Henry Dreyfuss byl další významný člověk své doby. Svojí schopností průmyslového designu obohacoval americké domácnosti po celé dvacáté století svými fascinujícími vynálezy. K myšlenkám Leonarda da Vinciho o průzkumu a zvídavosti přidal i myšlenku spokojeného zákazníka, pro kterého byl produkt navrhován. Už před více než 60 lety Dreyfuss věděl, že u svých zákazníků nemůže vzbuzovat pocit frustrace, ale naopak musí podporovat pocit potěšení z toho, když zákazníci používají jeho produkty. Podílel se na zlepšení vzhledu a použitelnosti desítek spotřebních výrobků a díky jeho práci přispěl k významnému pokroku v oblasti ergonomie a zasel tak myšlenku UX designu. Třetí osobností mého příběhu je Victor Papanek, který se jako jeden z prvních zabýval otázkami udržitelného a sociálního designu. Papanek ve své době propagoval společenskou debatu o designu prostřednictvím médií jako je televize, pořádal různé konference na univerzitách po celém světě a inspiroval generace studentů svými myšlenkami. Svým humorným způsobem rozšiřoval myšlenku domácího designu, kdy si každý mohl podle jeho příruček sestavit vlastní nábytek z levných a recyklovaných materiálů — byl velkým odpůrcem konzumu a snažil se proti němu tímto způsobem bojovat. Během své kariéry se převážně zaměřoval na otázky ekologie, udržitelnosti a reakce na potřeby menšin. Victor J. Papanek »Tetrakaidecahedral«, 1973–1975 © University of Applied Arts Vienna, Victor J. Papanek FoundationCo mají tito tři úžasní konstruktéři a designéři společného je nám snad všem naprosto jasné. Co však společného moc nemají je doba, ve které působili. Můžeme tedy na tomto krátkém příběhu vidět, jak se myšlení těchto velikánů přizpůsobovalo své době. Leonardo da Vinci věděl, že aby se svým uměním uspěl, nestačí mu jen talent — musí pilně a hlavně chytře pracovat, zahrnout do své práce ostatní, neustále se ptát a být zvídavý. Henry Dreyfuss věděl, že aby jeho produkty měly úspěch, musí se převážně zaměřit na své zákazníky s podporou jejich pocitů potěšení z toho, že dané produkty používají, a nadále tyto pocity udržovat. Victor Papanek věděl, že neustálá tvorba nových produktů není cesta, kterou by se měl svět ubírat. Označil design jako politický nástroj, který by se neměl zaměřovat jen na formování něčeho (produktů), ale spíše na transformaci, která bere v potaz sociální a etické pohledy. Jak je to ale dnes? Už s příchodem filozofie Victora Papanka jsme mohli vidět, že design není jen o kreslení, sestavování modelů a výrobě nástrojů. Dnes je design víc než jen vzhled, je o interakci, strategii a službách. Designér se podílí na změnách společenského chování. Mnoho problémů se týká složitých sociálních a politických otázek. Je to tedy člověk, který by měl znát základní principy lidské a sociální interakce. Jsou si toho dnešní designéři vědomi? Pohled Dona Normana je dosti skeptický. Jeho kritika je směřována nejen na práci dnešních designérů, ale i na vzdělávání. V jeho eseji Why Design Education Must Change pálí přímo ostrými a vyjmenovává hned několik kompetencí, které by schopný designér měl ovládat a které by ho škola měla naučit. Jakožto designéři dostáváme zadání na tvorbu projektu. Začneme zkoumat problém, vymýšlíme, co s daným řešením podnikneme a poté přicházíme plní radosti s výsledkem, který jsme na základě zjištění vymysleli. S předstihem stíháme projekt odevzdat a klient je prakticky spokojený. Často však tvoříme a tvoříme a nezastavujeme se ani na okamžik, abychom přemýšleli o důsledcích toho, co vytváříme.To, jakým způsobem naši službu/produkt tvoříme má hluboký vliv na společnost a vytváří příležitosti k propojení a rozdávání radosti. Avšak jako každá mince má dvě strany, i my můžeme způsobit nezamýšlené důsledky vedoucí k újmě, izolaci a strachu. Naše práce zasahuje do oblasti behaviorální vědy a psychologie — jednoduše ovlivňujeme to, jak se bude uživatel cítit. Potažmo celá společnost. Politické, behaviorální, kulturní, sociologické, etické a filozofické důsledky jsou ve hře více než kdy jindy. Každá interakce je vážena nezamýšlenými důsledky, které ovlivňují pohyb lidí po světě.Dnešní svět designu chápe hodnotu výzkumu, který je potřeba do designových procesů zahrnout. Ví, že uživatelé jsou hlavním zdrojem poznatků, které je potřeba při tvorbě brát v potaz. Je si však vědom důležitosti výzkumu? Zamýšlí se nad důsledky vlastních návrhů — buduje nebo ničí tento návrh důvěru? Zajímá se o to, zda byl výsledek testován dostatečně často a pečlivě, aby například minimalizoval počet nezáměrných zkreslení (biasů), kterých si designér nemusí být vůbec vědom? Těchto biasů je nyní mnoho, proto byly navrženy různé statistické postupy k jejich minimalizaci — například metoda double blind. Když výzkumníci studují lidi, i oni podléhají stejným biasům. Proto pečlivě navrhují experimenty tak, aby tato zkreslení neměla žádný vliv na výsledky nebo jejich interpretaci. Skutečné lidské chování je velmi kontextuální, je poháněno emocionálními a kognitivními procesy, z nichž určitá část je nepřístupná lidskému vědomí. A je právě proto snadno ovlivnitelné různými faktory. Tohle všechno kognitivní vědci moc dobře chápou, málokdy je ale znají nebo jim rozumí designéři. Don Norman v této eseji zmiňuje, že ani studenti (designového vzdělávání) nemají dostatečnou přípravu v behaviorálních vědách, které považuje tak zásadní pro obory, jako je interaktivní a experience design. Výuka designu se utápí v minulosti. Marně jsem hledal předměty z psychologie nebo z behaviorálních či společenských věd. Moderní design je rozhraním mezi technologiemi a lidmi, ale osnovy neponechávají žádný prostor pro jakékoliv pochopení technologie nebo lidí. Je potřeba nový typ designérů, kteří mohou pracovat napříč obory, rozumí lidem, byznysu a technologiím. V další Normanově eseji zaměřené na vzdělávání taky klade velký důraz na práci designéra v multidisciplinárních týmech. Designér by se měl naučit pracovat v týmech a spolupracovat s lidmi z jiných oborů, kteří mají na danou problematiku zcela jiný pohled. Modern design is not done in isolation.Designérská profese má kompetence k tomu, aby se podílela na zásadních rozhodnutích — a ona to už i dělá. Proto je potřeba se seznamovat se záležitostmi světa, byznysu a třeba i politiky. Je důležité spolupracovat s inženýry, vědci a v závislosti na problému i s lékaři a politiky. Naučit se pracovat kreativně a efektivně v opravdových multidisciplinárních týmech je vstupenka do opravdového 21. století. A lot of people in our industry haven’t had very diverse experiences. So they don’t have enough dots to connect, and they end up with very linear solutions without a broad perspective on the problem. The broader one’s understanding of the human experience, the better design we will have. — Steve JobsDesign se stále vyučuje hlavně jako řemeslo. Ačkoliv design může přinést kreativní vhled do nových problémů, tato schopnost je stále spíše uměním, než vědou. Design je všezahrnující obor. Aby se rozšířil a objevil svůj potenciál, potřebuje lepší nástroje a metody, více teorie, analytických technik a porozumění, jak umění a věda, technika a lidé, teorie a praxe mohou efektivně a produktivně spolupracovat. Touto krátkou úvahou jsem chtěl ilustrovat to, jaké problémy design řešil, jaké dnes řeší a jaké pravděpodobně řešit bude. Svět se nám mění před očima, kompetence designérů se mění a já se stále — navzdory Normanovu pohledu na vzdělávání — ptám, potřebuje být designér vzdělaný? Jak je to se vzděláním a designem? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2021

NPS: vysvětlení a příklady použití

Téměř každá společnost nabízející své produkty či služby oceňuje, jestliže získává od svých zákazníků zpětnou vazbu, tj. zjištění, jak je ona sama a také její produkty hodnoceny uživateli. Toto jí může pomoci nejen ve zdokonalování produktů, zlepšování poskytovaných služeb, ale v konečném důsledku může podpořit její rozvoj a přinést vyšší zisky. Jedním z nástrojů používaných pro zjišťování zpětné vazby je Net Promoter Score (NPS), který poměrně jednoduchým způsobem určuje, jak je klient loajální a spokojený se společností poskytující mu určitý produkt či službu, jak je ochoten sám od sebe šířit její dobré jméno. Tento způsob zjišťování loajality a spokojenosti navrhl v roce 2003 v článku The One Number You Need to Grow, uveřejněném v Harvard Business Review, Frederick F. Reichheld. Zde byla položena také klíčová otázka „Jaká je pravděpodobnost, že byste naši společnost doporučili příteli či kolegovi?“ Možnost hodnocení se pak zákazníkovi nabízí na číselné škále od 0 do 10, kde nula značí odpověď určitě ne (nedoporučuji) a 10 pak určitě ano (doporučuji). Podle označené hodnoty, je pak možné zákazníky rozdělit do tří skupin: ti, kteří zvolili 0 až 6 včetně jsou kritici, kteří rozhodně nebudou šířit dále dobré jméno společnosti, spíše naopak. „Voliči“ 7 a 8 se považují za neutrální či pasivní, čili se nepředpokládá, že by společnost nějakým způsobem očerňovali, současně však nelze počítat ani s šířením kladného postoje. Ideálními zákazníky pro firmy jsou jistě 9 a 10, tedy lidé, kteří na již zmíněné škále zvolí právě tyto hodnoty. Jsou považováni za příznivce, loajální zákazníky společnosti, kteří budou sami ochotně šířit její dobré jméno v okruhu svých přátel či kolegů. Samotná hodnota Net Promoter Score se pak určí jako rozdíl procentuálního zastoupení příznivců a kritiků (příznivci mínus kritici). Hodnota výsledku se tak může pohybovat v rozmezí od -100 (nenašel se žádný příznivec) do 100 (neexistují kritici), což pravděpodobně budou v praxi téměř nemožné výsledky. Názorný příklad výpočtu hodnoty NPS můžeme vidět na obrázku Podle zjištěného výsledku tak začínáme tušit, jak je společnost svými klienty vnímána. Pokud je výsledek v rozmezí 0 až 50 jedná se o dobré skóre, od 50 do 70 je to skvělé a nad 70 už můžeme mluvit o vyloženě prvotřídním výsledku. Při záporných hodnotách NPS je třeba hlubokého zamyšlení a pátrání po možných příčinách negativního výsledku. Takovýto ukazatel značí, že je třeba provést zásadní změny ve fungování společnosti. Důležitý je vždy kontakt se zákazníkem, a to ať patří ke kterékoli z výše uvedených skupin. Pochopení, omluva klientovi ze skupiny kritiků může v některých případech zvrátit nazírání na společnost či firmu a učinit z kritika, když ne příznivce, tedy alespoň pasivního zákazníka, který aktivně neškodí. Pracovat je třeba i se skupinou pasivních, kteří se mohou rychle stát zákazníky konkurence. Je dobré zjistit, co jim u zakoupeného produktu či služby chybí k úplné spokojenosti tak, aby mohli příště použít hodnocení 9 či 10. I skupinu příznivců je však třeba „hýčkat“. Poskytnout lidem z této skupiny bonusy, věrnostní programy, snažit se o jejich příspěvky na hodnotících webech (např. Heureka.cz). Téměř každý zákazník ocení, jestliže mu společnost poděkuje za zpětnou vazbu (nastavení děkovného mailu u příznivců) nebo se snaží jeho nespokojenost řešit prostřednictvím zákaznického oddělení (zavolání). Komunikovat se zákazníky je možné v různých fázích získávání produktu či služby a lze k tomu využít rozmanité postupy. Pokud se týká např. zakoupení vstupenek na představení prostřednictvím webových stránek, jejichž vlastník však samotné představení nepořádá, postačí jako zpětná vazba okno, které je součástí této webové stránky a které se objeví po dokončení nákupu, přičemž požádá klienta o ohodnocení své služby. Jedná-li se však např. o prodejce kosmetiky (prostřednictvím webu), existuje již širší spektrum dotazů, které mohou poskytovatele zajímat — orientace na stránkách, nabídka produktů, složitost realizace objednávky, dodání zboží a v neposlední řadě ohodnocení zakoupeného produktu. Jednotlivé otázky lze klást v různých fázích procesu získávání zboží nebo posléze pomocí dotazníku zaslaného mailem. Další možnou formou oslovení zákazníka je použití SMS zprávy či URL odkazu umístěného na chatech či v účtenkách. Ne všechny poskytované produkty či služby je však možné hodnotit bezprostředně či s krátkým časovým odstupem. Například služby bankovního sektoru, poskytovatelů internetového připojení či služby energetických společností je dobré hodnotit po získání zkušeností s nabídnutou službou. Doba pro oslovení klienta s žádostí o hodnocení případného doporučení je tak velmi individuální a záleží vždy na poskytovaném produktu či službě. Důležité je také (pokud to má u vybraného produktu či služby smysl) žádat o opakovaná hodnocení, doporučená obvyklá doba, po které je vhodné zákazníka znovu kontaktovat je devadesát dnů, tedy maximálně čtyřikrát za rok. Společnost takto zjistí v čase se proměňující loajalitu zákazníka, která může být důsledkem různých změn či inovací, současně však poskytovatel udržuje velmi důležitou komunikaci se svým klientem. Data získávaná po delší časové období naznačují firmě, jak se vede u svých zákazníků v čase. Proměnlivost dat může být iniciátorem změn uvnitř společnosti tak, aby přizpůsobila svou strategii zákazníkům a zbytečně o ně nepřicházela. Získané skóre je důležité pro nastavení nejen vnitřních procesů. Vypovídá také o postavení společnosti vzhledem ke konkurenci. Net Promoter Score je však třeba vždy posuzovat s ohledem na odvětví, ve kterém dotyčná společnost působí. V jednotlivých oborech se hodnota skóre velmi liší. Například při hodnotě NPS 50 může být bankovní společnost jedničkou ve svém odvětví (žádná jiná banka nedosahuje vyšší hodnoty NPS). Naproti tomu např. prodejce automobilů dosahuje NPS 70 — je to samozřejmě vyšší hodnota než u banky, ale musíme ji vztáhnout k odvětví podnikání a tady mohou být další prodejci aut dosahující hodnoty NPS např. 75. Vliv na srovnání s konkurencí má také země působnosti společnosti a její regulační prostředí. Společnost Temkin Group provedla v roce 2016 srovnávací studii, v níž zpracovala data od 10 000 amerických klientů. Získané hodnoty pocházejí z různých odvětví např. pojišťovnictví, bankovnictví, maloobchodu, internetových služeb, TV služeb, půjčování automobilů, poskytování softwaru, prodeje automobilů, hotelnictví, oblasti investic a dalších. Hodnoty skóre NPS se pohybují podle oborů v různých intervalech. Například u společností nabízejících softwarové produkty, kam patří společnosti Adobe, Microsoft, Google, McAfee, Apple a další se hodnota NPS pohybuje od 28 (nízká) po 55 (vysoká). Největší rozptyl nalezneme v maloobchodě (Wal-Mart, 7-Eleven, Office Depot…), kde hodnota NPS putuje od 1 do 59. Naopak nejmenší rozdíly v NPS skóre lze pozorovat u společností zabývajících se doručováním balíků (namátkou i nám známé DHL či FedEx), kde se pohybuje od 28 do 42. Pro poskytovatele produktů či služeb je důležité vědět, na jaké místo se ve svém oboru řadí, jaká je jejich hodnota NPS ve srovnání s ostatními. Na webu lze nalézt společnosti nabízející pomoc se zpracováním právě takovýchto srovnání. Vždy je však třeba pamatovat na to, že hodnoty se liší podle odvětví a zemí. Faktory, které ovlivňují referenční hodnoty NPS jsou například také zkušenosti získané v daném odvětví, které firmě umožní sledovat trendy a nezaostávat v rozvoji. Faktorem, který nelze ovlivnit, mohou být vnější podmínky např. změny v politice, ekonomice. Příkladem může být nespokojenost klientů s finančním sektorem při propadu na akciových trzích. Dalším neovlivnitelným faktorem je regulační prostředí, které je nastavováno v konkrétních zemích, kde firmy působí. I na českém trhu existují společnosti zastoupené v různých odvětví, které se nebojí zjišťovat míru loajality svých klientů pomocí Net Promoter Score. Jsou to namátkou společnosti Alza, Zoot, Rohlík, Webnode a další. I když nástroj NPS není samospasitelný, pokud má firma zájem se získanými informacemi dále pracovat, mohou jí poskytnout cenné údaje pro zlepšení zákaznického servisu, pomoci jí zákazníky neztrácet, ale udržovat a díky dostatečnému počtu promotérů také zákaznickou skupinu rozšiřovat. Zdroje: Net Promoter Score benchmarks and customer loyalty: what is a good NPS? Hotjar [online]. [cit. 2020–11–10]. Dostupné z: https://www.hotjar.com/net-promoter-score/good-score-benchmarks/ GRENIER, Louis. 1 year into NPS: the good, the bad, the ugly of getting our users’ feedback. Hotjar [online]. 2018 [cit. 2020–11–10]. Dostupné z: https://www.hotjar.com/blog/1-year-into-nps/ Net Promoter Score®: NPS roste na popularitě — 1. díl. Survio [online]. 2019 [cit. 2020–11–10]. Dostupné z: https://www.survio.com/cs/blog/pripady-uziti/survio-pro-marketing/zakaznicky-pruzkum-net-promoter-score-dale-roste-na-popularite-1-dil/ Net Promoter Score®: Jak naložit s výsledky NPS — 2. díl. Survio [online]. 2019 [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.survio.com/cs/blog/pripady-uziti/survio-pro-marketing/net-promoter-score-nalozit-vysledky-2-dil/ Položte důležitou otázku. Netquest [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.netquest.cz/dotaznik-pruzkum-zakazniku/net-promoter-score Net Promoter Score® benchmarks. Delighted [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://delighted.com/nps-benchmarks ROUČEK, Aleš. 5 nejlepších a nejhorších věcí na které můžete využít Net Promoter Score. InsightSofa [online]. 2016 [cit. 2020–11–16]. Dostupné z: https://www.insightsofa.com/downloads/5-cinnosti-NPS-CZ.pdf VELFLOVÁ, Romana. Net Promoter Score — míra spokojenosti zákazníků. Medio blog [online]. 2016 [cit. 2020–11–23]. Dostupné z: https://blog.medio.cz/net-promoter-score REICHHELD, Frederick. The One Number You Need to Grow. Hardward Business Review [online]. 2003 [cit. 2020–11–23]. Dostupné z: https://hbr.org/2003/12/the-one-number-you-need-to-grow NPS: vysvětlení a příklady použití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2021

Demokratizace UX výzkumu

Poslední dobou se demokratizuje leccos. Mikro-investování do cenných papírů skrze Revolut nebo skrze Robinhood app, díky Instagramu fotí a vizuálně zaznamenává své myšlenky daleko více lidí a Medium umožňuje lidem psát si bez velké náročnosti vlastní blogy. Věci, které byly ještě před lety nemyslitelné, jsou dnes standardem. Jak do toho celého ale (ne)zapadá demokratizace UX výzkumu? Photo by William Iven on UnsplashPřístup demokratizace UX výzkumu si klade za cíl povzbuzovat v různých odděleních ve společnostech a v organizacích, aby se nebáli uspořádávat vlastní výzkumy na mikrotémata, která řeší, a vyhodnocovali jejich výsledky¹. Například podle Carol Barnum² nespočívá UX výzkum v detailním vzdělávání několika vybraných jedinců, kteří posléze zaujmou dobře placená místa v několika vybraných korporacích, ale spočívá v předávání znalostí na poli UX výzkumu mezi co nejvíce lidí kolem výzkumníků. V současnosti vzniká každým dnem velké množství webových nebo mobilních aplikací a služeb. Každá taková infrastruktura ale musí být dobře navrhnutá, aby správně fungovala. A k tomu je potřeba výzkum — jak jinak zjistit, jak potřebuje a chce cílová skupina používat produkt? Je proto potřeba přispívat nejvyšší možnou měrou ke zvyšování znalostí výzkumníků v našem okolí, aby vznikalo co nejvíce kvalitních služeb a málo těch, které v současném světě neobstojí. Abychom zjistili, na jaké úrovni se nachází výzkumníci v dané organizaci, můžeme použít například model Corporate UX Maturity od Norman Nielsen group³, nebo další. V Česku tento úkol pomáhá naplňovat Asociace UX⁴, nebo samotní výzkumníci ve svém soukromém čase, nebo na školách. Photo by matthew Feeney on UnsplashDemokratizace designu má ale i svá proti, například Saswati Saha Mitra zmiňuje, že ne každý se umí přispůzobit řemeslu UX výzkumníků. „Hned z počátku nám začalo být jasné, že spousta lidí z oddělení marketingu, péče o zákazníky, designu a produktového managementu se o výzkumu chce bavit, málokdo mu chce skutečně věnovat čas, pozornost a adaptovat se k řemeslu jako takovému“⁵. V mnoha pokusech o spolupráci s ostatními se jí stalo, že na snaze pomoci vyhořel její tým a musela se ptát sama sebe, jaký má demokratizace v tomto ohledu smysl. Byli zavaleni spoustou irelevantních materiálů, ale cítili povinnost se ke každému vyjádřit a okomentovat je. Na trhu je víc a víc společností, které se chtějí učit od svých uživatelů. Pokud tak ale chtějí činit, musí počítat s tím, že na to budou potřebovat hodně lidských zdrojů a hodně času. Nejlépe by se mělo jednat rovnou o specialisty v oboru. Bez dobrého naslouchání a bez empatie totiž není relevantních výsledků. V UX výzkumu jde o tzv „deep dive-in“, hluboké pochopení faktů, pocitů a činností. Čím víc budeme ale na proces pohlížet povrchně a čím víc neodborníků budeme do procesu zahrnovat, tím víc se nutně musí stát, že budeme sypat insighty jak z rukávu, ale jejich relevance a informační hodnota bude nevyhnutelně klesat. Není možné snažit se o hlubokou práci v rychloobrátkovém světě, kdy chceme co nejvíce expertů z jiných polí poučit o UX výzkumu. I přesto je potřeba nad demokratizací výzkumu nelámat hůl — jedině skrz něj můžeme do budoucna ve větší škále navrhovat lepší a kvalitnější služby. Chce to jen zvolit správnou míru zapojení facilitátorů a správný počet správně zapálených účastníků, aby dávala investovaná energie z obou stran smysl. [1] KILLE, John. The Democratization of UX Research in Product Development. UX matters.[online] 17.8.2020 [cit 7.2.2021] Dostupné z: https://www.uxmatters.com/mt/archives/2020/08/the-democratization-of-ux-research-in-product-development.php [2] BARNUM, Carol. The State of UX Research. Journal od Usability studies. [online] 1. 11. 2019 [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://uxpajournal.org/wp-content/uploads/sites/8/pdf/JUS_Barnum_Nov2019.pdf [3] NIELSEN, Jakob. Corporate UX Maturity: Stages 1–4. NNGroup. [online] 23. 4. 2006 [cit 7. 2. 2021] Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/ux-maturity-stages-1-4/ [4] ASOCIACE UX. [online] [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: http://www.asociaceux.cz [5] MILTRA, Saswati Saha. Undemocratising User Research. UX Collective. [online] 21. 4. 2020 [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://uxdesign.cc/undemocratising-user-research-6897e6f4cf72 Demokratizace UX výzkumu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2021

Aktivizační techniky při vedení designových workshopů

Designové workshopy umí být zdlouhavé. Obzvlášť v případě, kdy se jedná o vícedenní designový workshop a účastnící se s designem nebo s designovou metodou ještě nikdy předtím nesetkali. Jak na workshopu v průběhu času zajistit, aby neztráceli pozornost? Nejdřív pár základních předpokladů. Nechci se dostat až k Maslowově pyramidě potřeb, ale chci zde zmínit několik důležitých aspektů, které je potřeba mít v hlavě, když vybíráme místo pro workshop. Jestliže po účastnících chceme, aby se dlouhou dobu koncentrovali na několik málo věcí a po celou dobu se aktivně učili nový proces, musíme počítat s tím, že se účastníci rychle unaví. A unaví se o to rychleji, v o kolik horším prostředí se workshop bude konat. Nepodceňujme ostatek denního / bílého světla a dostatek čerstvého vzduchu. Ninna Gannes z DesignMap rovněž doporučuje, abychom na začátku workshopu požádali účastníky, aby nechali veškerou elektroniku, které by je mohla vyrušovat, venku mimo místnost. A to včetně notebooků¹. Photo by Jo Szczepanska on UnsplashJak aktivizovat účastníky v průběhu designových workshopů? V současné situaci, kdy je naprostá většina z nás doma na homeofficech je aktivizace účastníků ještě těžší, než kdybychom během workshopu sdíleli jednu místnost. I tak se ale dají využít některé aktivizační metody, které fungují i v běžném životě. Na seznámení je skvělá aktivita, která se mi v minulosti osvědčila z role účastníka. Během 5 minut si účastníci napíšou maximálně na 5 post-itů sepíšou jednoduchý krátký profil, kdo jsou, jak by se popsali. Následně mají 5 minut potkat se mezi sebou a rozčlenit se do týmů, aby se jim spolu dobře spolupracovalo. Mohou na to jít tak, že se přiřadí k lidem, jejichž zájmy jsou jim nejvíce cizí, nebo nejbližší — toto můžeme moderovat, ale musíme si být jisti, že nezpůsobíme ve skupinkách do budoucna velké trápení. V divergujících fázích ideace můžeme použít různé varianty brainstormingu. Účastníci mohou psát nápady sami v první 1-minutové fázi, následně se spojí do menších skupinek do 5, 6 členů, sdělí si svoje nápady, rozvíjejí je. V dalších fázích projektu je mohou prioritizovat, buď hlasováním, nebo časově omezenou rozmluvou nad nimi. Dobrým vyrušením ze stereotypu jsou rovněž krátké nečekané práce ve skupinkách do 3 lidí — účastníci se najednou musí potkat s menší částí týmu (v on-line prostředí se mohou poprvé vidět pořádně navzájem a poznat se i přes kameru). Malý počet zaručuje, že musí všichni pracovat na zadaném úkolu, jinak nepřijdou s žádnými nápady a poznámkami před zbytek workshopu. Photo by You X Ventures on UnsplashJe nezbytné myslet také na to, že účastníci neudrží v tak náročném procesu dlouho pozornost a brzy přijde na řadu i únava. Je proto dobré dávat po 20–40 minutách krátké oddechové nebo kolektivně protahovací pauzy, abychom reaktivizovali nejen mysl, ale i tělo. Tato metoda pomáhá až překvapivě dobře. [1] GANNES, Nina. How to facilitate a design thinking workshop in just 2 hours. Medium.[online] 6. 10. 2017 [cit 7. 2. 2021] Dostupné z: https://medium.com/designmap-inc/how-to-facilitate-a-design-thinking-workshop-in-just-2-hours-90033276b4e5 SINISCARCO, Krista. Facilitating remote workshops. UXdesign.cc [online] 4. 6. 2020. [cit 7. 2. 2021] Dostupné z: https://uxdesign.cc/facilitating-remote-workshops-c60391cdcaa2 SMART, James. A guide to facilitating virtual workshops and online meeting. SessionLab [online] 24. 3. 2020 [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://www.sessionlab.com/blog/remote-facilitation/#tips-for-running-a-virtual-workshop OZERITSKAYA, Elena. Brainstorming techniques — How to Brainstorm by yourself. Hype innovation blog. [online] 25.6.2018 [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://blog.hypeinnovation.com/brainstorming-techniques-how-to-brainstorm-by-yourself Aktivizační techniky při vedení designových workshopů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 2. 2021

Designer jako sólista: co potřebuje designer vědět a umět, když je na design sám

Většina nás, studujících, zažila designovou práci ve většině případů v týmech. Jaké je to ale být designérem na volné noze, pracovat sám dle svého tempa a být nezávislý na ostatních? Zkusím to vzít systematicky a postupně, tedy od převzetí zakázky po její dokončení a předání klientovi. Fáze 0: Značka a péče o ni. Freelance designér potřebuje svoji značku a svoje portfolio, aby mohl zaujmout potenciálního klienta. Obojí se bohužel buduje dlouho a těžce, pokud má být kvalitní a má za něco stát. Schválně, kolik máte v okolí lidí, kteří rádi mluví o své práci, jsou schopní psát například kvalitní blog s vysokou přidanou hodnotou, případně točit a editovat videa, atp. a zvládá ještě k tomu vykouknout ze své tvorby a tu a tam se objeví jako speaker na konferenci, případně v nějakém rozhovoru? Photo by Kristian Egelund on UnsplashTakových lidí bude určitě mnohem méně než těch, kteří sedí dny a měsíce u počítače a snaží se se stavěním osobního brandu začít. Typicky mají ještě k tomu Dunning-Krugerův efekt¹, takže se necítí zrovna jistí před vystavováním svých děl na veřejnosti. Značku může každý designér tvořit dnes snáze než kdy dřív — skrze sociální sítě je působnost na široké publikum relativně levná a dostupná každému². S podcasty se v poslední době rovněž roztrhl pytel — pokud je designér expertem na téma, které hýbe odbornou společností, je nasnaze nechat se do některého pozvat. Nebo podcast rovnou založit³. Fáze 1: Komunikace s klientem Když si vás klient vybere pro zakázku, hned na začátku se domluvte na zaplacení zálohové faktury. Vážně². Vy nebudete mít problém s cashflow, klient nebude mít důvod nervózně se poohlížet ještě jinde a dnes je to již zcela standardní jednání. Pokud s tím bude klient mít problém, nechcete pro něj pracovat. Z vlastní zkušenosti si z této komunikace odnáším jednu podstatnou myšlenku. Vždy komunikujte včas a otevřeně. Klient neví, v jaké fázi práce jste a zda se od poslední schůzky něco změnilo, nebo zda jste nemocní, na něčem jste se zadrhli, nebo usilovně pracujete na odstranění zapeklitého problému. Velice pravděpodobně jste pro něj černá skříňka, do které nevidí. Fáze 2: Samotná práce Zde to mají freelanceři asi nejtěžší. Při práci v agentuře nebo v UX oddělení velké firmy mívají designéři nastavené vnější procesy, kterých se jen drží a pracují podle nich. U freelancerů je všechno na jednom člověku. Time management projektu, ale i dostatek času na odpočinek a na udržení čisté a klidné mysli. Photo by Estée Janssens on UnsplashDesignér si bude ve většině případů sám zpracovávat i související výzkum. Měl by znát základní výzkumné techniky, jak se na výzkum připravit, jak jej vést a v neposlední řadě, jak zpracovat výsledky tak, aby z celého snažení vzešly relevantní výsledky. Na výzkum si může designér případně najmout i jiného freelancera, případně agenturu, pokud se cítí nejistý nebo pokud ví, že na výzkum nemá dostatek času. Designér musí být zběhlý alespoň v jedné metodice — a klidně vlastní — designovacího procesu. Zde je designér opět sám za sebe, musí ovládat tvorbu wireframů tak, aby nenaznačoval finální podobu, ale strukturu, rozmístění toho, jak bude rozhraní enbo služba ve výsledku vypadat a fungovat. Pokud navrhuje službu nebo reviduje proces, může pracovat na papíře nebo digitálně, výsledek by ale ke klientovi měl dodat v takové podobě, aby se klient cítil dobře: Za zaplacenou částku dostane adekvátní výsledek. V případě návrhu pro displeje musí designér umět pracovat alespoň s jednou aplikací, která ve výsledku umožňuje alespoň naznačit interakce uživatele s aplikací / produktem. Veškeré svoje návrhy a idee by měl v průběhu svého designérského procesu prototypovat. Nezáleží zde tolik na formě, ale u freelancera je vyšší šance, že propadne svému „biasu“. Může se jednat například o „anchor bias“ — bude se soustředit na informaci dle něj relevantní, ale dle majority lidí nebo potenciálních uživatelů zcela nerelevantní⁴. V průběhu práce je dle povahy zakázky dobré komunikovat s klientem, jak jsem naznačil ve fázi 1. Je důležité postupně sladit očekávání a jejich naplnění, aby nedošlo k tomu, že se při předání obě strany rozejdou. Fáze 3: Předání projektu klientovi V této fázi předá freelancer výsledek své práce klientovi se všemi podklady. Je dobré, aby měl si freelancer ošetřil předání příslušných práv na klienta, aby později nevyvstávaly otázky o autorském právu k projektu a k jeho změnám. Tuto část si zpravidla velice hlídají klienti, freelancer by měl mít po ruce právníka, který smlouvu pročte a případně poradí freelancerovi úpravu smlouvy tak, aby nebyla nápadně nevýhodná pro jednu ze stran. Pokud bude klient s prací freelancera spokojený, je dobré nebát se požádat si o referenci. Ve freelance není skoro nic cennějšího — reference přímo souvisí s prací freelancera a s jeho jménem. Pokud je klient doopravdy spokojený, rád stráví nad sepsáním pár řádků několik minut. Pro freelancera má pak taková refence dalekosáhlý dopad, může díky ní totiž získávat další zakázky. Photo by CoWomen on UnsplashDůležité vlastnosti Na závěr ještě doplním odstavec několika důležitých vlastností, které by měl mýt každý designér, ne jen freelance⁵: * Zvídavost — vede k tomu, že se ptáme klientů na správné otázky, aktivně posloucháme a bereme poznámky klientů skutečně v potaz. * Empatie — je důležité se vcítit do potřeb klienta a do jeho role. Ač to zní otřepaně, nenavrhujeme produkt pro sebe, ale pro klienta nebo pro jeho zákazníky. Musí vyhovovat jejich potřebám. * Komunikace — designéři musí umět jasně předávat své nápady a myšlenky. * Spolupráce — a to v případě spolupráce s klientem, nebo s ostatními freelancery. Buďte čestní, otevření a pravdiví. Nic z toho se designérovi nemůže vymstít. [1] WIKIPEDIA. Dunningův–Krugerův efekt. [online][cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dunning%C5%AFv%E2%80%93Kruger%C5%AFv_efekt [2] AUGUSTA, Lukáš. Jak se uživit jako designer na volné noze? Medium.[online] 1. 2. 2018 [cit 7.2.2021] Dostupné z: https://medium.com/%40lukasaugusta/jak-se-u%C5%BEivit-jako-designer-na-voln%C3%A9-noze-b65c109a6f1b [3]ČESKÉ PODCASTY.[online][cit 7.2.2021] Dostupné z: https://ceskepodcasty.cz [4] DE BRES, Wouter. The Cognitively Biased Designer. Medium.[online]13.8.2015[cit7. 2. 2021] Dostupné z: https://medium.com/swlh/the-cognitively-biased-designer-7e6561d6f89a [5] LESLEY. 9 Critical UX Skills and How to Develop Them. [online] [cit. 7. 2. 2021] Dostupné z: https://lesley.edu/article/critical-ux-skills Designer jako sólista: co potřebuje designer vědět a umět, když je na design sám was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 2. 2021

EduHack 2021: Rozhovor se soutěžícími a porotkyní

V polovině ledna, přesněji ve dnech 14.-17.1., proběhl mezinárodní hackathon s názvem EduHack 2021. Hlavním tématem letošního hackatonu byl problém výuky v Evropě způsobený korona krizí. Této události se zúčastnilo dohromady 10 týmů, z nichž 3 byly složené ze studentů oboru Informační studia a knihovnictví (známého spíše pod zkratkou KISK) z Masarykovy univerzity. V tomto rozhovoru si přečtete o jednotlivých projektech, o designování služby, očekávání, ale také o tom, jak se na celou událost dívá jedna z porotkyní. Minulý rok na jaře udeřila globální pandemie, veškerá frontální výuka byla náhle přesunuta do distanční formy. Studenti a vyučující museli za krátký čas změnit své návyky a naučit se používat nové nástroje, aby mohla výuka dál pokračovat v online podobě. Tato náhlá změna vedla k novým výzvám a problémům, které se na cestě objevili. To vedlo inkubátor varšavské univerzity se spojit s partnerskými univerzitami a uspořádat mezinárodní hackathon. Studenti z Evropské unie se tak mohli zapojit a vytvořit možné řešení, jak čelit výzvám online výuky. Během třídenní akce pracovali skupiny s pomocí odborníků za cílem dát dohromady řešení, se kterým by mohla akademická komunita pracovat a posunout tak vzdělání na vyšší, digitální úroveň. Hlavním cílem projektu na EduHacku bylo zvýšit zapojení studentů během přednášek. Co porotci na EduHack hodnotili? * Originalitu — inovativní nápady, které otevřou nové možnosti nebo zlepší současné procesy * Možnost implementace — míra, do jaké je schopné projekt implementovat * Univerzálnost — míra, do jaké má projekt mezinárodní charakter a možný dopad na mezinárodní vzdělávání * Komerční/byznysový potenciál — vývoj obchodního modelu a ověření základních předpokladů, aby bylo možné nejlépe posoudit tržní potenciál produktu Předtím než se pustíme do samotného rozhovoru, tak si představíme jednotlivé týmy a jejich projekt, s nímž na EduHacku soutěžili. ICQ Projekt KLIC — je webová stránka, která je ústředním bodem pro poskytování kurzů o konkrétních potřebách pro přehlíženou skupinu lidí — osoby s nějakou formou postižení. Nápad služby přesahuje digitální prostor, skupina navrhuje na každé univerzitě zřídit oddělení pro studenty se specifickými potřebami a postiženími, které by studentům poskytovalo pomoc a učitelům poradenství. Členové: Markéta Kučerová, Štefan Kukla, Marek Augustin a Adéla Řiháková. Photo by Team ICQKIKS Projekt Student daily diary — je společný sdílený studentský deník, do kterého si budou studenti pravidelně zaznamenávat svůj studijní pokrok, navzájem se inspirovat a motivovat. Za svou aktivitu a různé výzvy budou uživatelé získávat různá ocenění. Na platformě budou přítomni i učitelé, hranice mezi studentem a vyučujícím se na ní budou stírat. Členové: Veronika Batelková, Adam Melničák, Dalibor Černocký, Michal Půta, Honza Bednařík a Vojta Hamerský. Photo by Team KIKSIt is what it is Projekt On Board — je aplikace, která má pomoci studentům se více zapojit do univerzitního života. V aplikaci si student může vybrat mentora, stát se součástí zájmových skupin a zúčastňovat se přidružených aktivit. On Board se nesnaží suplovat sociální síť, ale spíše vytvořit prostor od studentů pro studenty. Členové: Daniela Luňáčková, Maryia Tkach, Šárka Matoušková, Simona Kunovská, Ondřej Mitrík a Samuel Pacek (autor článku). Photo by Team It is what it isByl to tvůj první hackaton? S jakými očekáváními jsi do toho šel/la? Markéta Kučerová (dále MK): Byl to můj druhý hackathon, před pár lety jsem byla na UX hackathonu v Kiwi. Hackathony jsou fajn, protože mají takovou specifickou energii. Sejdeš se v týmu pár lidí, máte společnou motivaci a omezený čas. Musíte se společně zorganizovat, dohodnout, být kreativní a efektivní. Takže jsem od toho hlavně čekala tady tu atmosféru. Adam Melničák (AM): Ano, byl to můj první hackaton. Měl jsem nadhodnocené očekávání — očekával jsem, že to bude větší jízda, bylo to však takové klidnější. (Jsem ale dost ovlivněnej lidma okolo, kteří se účastní komplexnějších hackatonů). Daniela Luňáčková (DL): Ano, EduHack byl můj první hackaton. Slyšela jsem o nich už dřív a celý koncept se mi zdál zajímavý, ale myslela jsem si, že na to prostě nemám schopnost. Tyto pochybnosti se proto trochu přenášely i do Eduhacku. Nevěděla jsem, jestli pro mě nebude překážkou, že neumím kódovat a tím tak zpomalovat celý tým. Takže jsem očekávala, že budu narážet na různé překážky. Nakonec jsem do toho ale šla. Říkala jsem si, že snad bude něco, čím taky přispěju. Jak jste si rozdělili pozice v rámci týmu? MK: Byli jsme čtyři a pozice jsme si nijak explicitně nerozdělovali — v tomhle počtu to nebylo úplně potřeba. V průběhu hackathonu jsme se ale přirozeně do určitých rolí dostávali — chvílemi jsme se třeba já s Marou střídali ve vedení designových cvičení, Áďa se Štefou třeba víc řešili výzkum. Ke konci jsme já se Štefou dělali prototyp (Štefa obsah, já interface ve Figmě) a Mara s Áďou chystali prezentaci. Tohle rozdělení rolí bylo důležité, abychom všechno stíhali — každý si vzal to, v čem se cítil silný. AM: V průběhu vlastně workshopů, kdy s námi byla naše facilitátorka, jsme všichni dělali tak nějak všechno. Spíše než že by jsme mezi sebou komunikovali, vkládali jsme post-ity do Mira a moc se nad tím nezamýšleli. Takhle to bylo až do sobotního odpoledne, kdy jsme si řekli dost. Každý dostal nějakou úlohu: někdo dělal desk research, někdo tvořil prototyp, někdo zase persony, někdo vytvářel kostru prezentace a začalo to nějak fungovat. Všichni jsme naši práci skončili dost podobně a kolem půl 2. ráno jsme měli připravenou prezentaci, prototyp a šli jsme spát. DL: Myslím si, že pozice jsme si rozdělovali hodně intuitivně. Během začátku prvního dne jsme se seznamovali s tím, jak kdo rád pracuje a co je mu bližší. Řídili jsme se tak hlavně podle silných stránek každého z týmu. Někdo se víc orientoval na byznysovou stránku projektu, někdo jiný měl zase lepší cítění na vizuální design. Takto každý dělal to, co mu jde nejlépe a dobře se nám tak spolupracovalo. Jak jste jako tým postupovali při hledání služby, se kterou jste dál pracovali? MK: Vypsali jsme si cílové skupiny, kterým bychom chtěli pomoct (v online vzdělávání). Potom jsme zkoušeli vymýšlet všechny možné způsoby, jak bychom toho mohli docílit. Nápady jsme pak dali do skupin a postupně jsme z nich udělali časovou osu, nějaký průchod službou. Ale bylo to děsně složité, měli jsme příliš moc nápadů, takže jsme pak začali časovou osu čistit, až nám z toho zbyla jen základní kostra toho, co chceme vytvořit a prezentovat. AM: To bylo poměrně zajímavý. My jsme se už dopředu — asi týden — společně bavili nad nějakými trendy ve vzdělávání, nad čím bychom se mohli společně zamyslet v rámci hackatonu. Přemýšleli jsme například nad kolaborativní platformou pro učitele pro sdílení učebních materiálů. Jakmile začal hackaton, tak jsme si uvědomili, že tímto směrem bychom se vydávat neměli. První den jsme přemýšleli nad tím, jak teda zvýšit to zapojení studentů do výuky, ale při workshopech jsme se točili jen v kruhu. Stále jsme neměli to zaměření, které jsme potřebovali. Přišel první večer, kdy jsme se konečně trochu uvolnili (a mohli jsme mezi sebou komunikovat v češtině) a najednou to šlo. Miro se zaplnilo nápady, začaly padat pojmy jako community, community platform, learning journeys a daily diary. Služba se našla. DL: Začali jsme definováním toho, pro koho službu vlastně navrhujeme a jaké má potřeby. Chtěli jsme, aby ho naše persona opravdu využívala, takže zjišťování potřeb bylo důležité. Následně jsme se snažili vybrat konkrétní problém, který by naše služba řešila. Uvědomovali jsme si totiž, že celý problém distanční výuky je moc komplexní na to, abychom přišli na řešení pro všechno. Pro sjednocení celého týmu byla užitečná metoda How might we. Dohodli jsme se tak na jednom problému. Díky tomu jsme pak měli konkrétní východisko pro navrhování řešení. Snažili jste se vytvořit funkční prototyp? MK: Snažili jsme se především vytvořit prototyp, který by dobře demonstroval naši myšlenku. Neměli jsme “apku”, kterou bychom chtěli plně naprototypovat a otestovat, ale byla to spíš služba nebo platforma založená na určitých principech. A ty jsme potřebovali vysvětlit na srozumitelném prototypu a prezentaci. AM: Funkční prototyp jsme se určitě nesnažili vytvořit. Nechtěli jsme narušovat tu flow při prezentaci, kdy bychom v jiném programu ukazovali prototyp a pak bychom se zase vraceli zpět do prezentace (a ve 2 ráno už se nikomu nechtělo nic vymýšlet). V rámci prezentace jsme tedy udělali potenciální cestu službou, zobrazenou na jednotlivých screenech vytvořených ve Figmě. DL: O úplně funkční prototyp jsme se nepokoušeli. Zabralo by to spoustu času a navíc jsme neměli takové programovací schopnosti. Zároveň jsme se snažili o vytvoření prototypu, který by nebyl úplně low-fidelity, abychom mohli ostatním lépe představit, co obnáší naše řešení. Zvolili jsme proto jako prototypovací nástroj Figmu. Prototyp vypadal poměrně reálně, ale dal se vytvořit snadno a rychle. Takže to bylo vlastně něco mezi. Ani papír a tužka, ani hodiny kódování. Čerpali jste při designu služby vědomosti z KISKu (Katedra Informačních studií a knihovnictví — pozn. autora)? MK: Na tohle se mi těžko odpovídá. Myslím, že jsme využívali řadu různých designových metod a postupů, které známe z vlastní designérské praxe i ze studia na KISKu. Těžko rozlišit, které odkud. AM: Já osobně jsem čerpal vědomosti spíše získané díky KISKu — tzn. že jsem se skrz KISK dostal k projektům, kde jsem se tyto vědomosti naučil. Každopádně určitě si myslím, že máme právě díky KISKu trochu jiné smýšlení. Ostatně to bylo vidět právě na prezentacích nás všech (z KISKu), kdy jsme si pomale jako jediní udělali nějakou formu výzkumu (ať už teda desk research nebo dokonce i focus group) což je super! DL: Určitě! Prakticky všechny fáze celého procesu Eduhacku jsme na KISKu nějakým způsobem řešili. Na KISKu jsme se ale všemu věnovali spíš v teoretické rovině, takže bylo zajímavé si všechno překlopit i do praxe. Byla jsem proto ráda, že už mám nějaké zkušenosti, ze kterých jsem mohla na hackatonu čerpat. V tomto ohledu jsem si připadala alespoň trochu připravená a rychleji jsem se orientovala v jednotlivých workshopech. Myslím, že stejně tak to měli i ostatní z týmu. Jak bys zhodnotil/a celý hackaton? MK: Byla to sranda :). Mám velkou radost z toho, jak se nám dařilo pracovat v týmu, i z toho, co jsme nakonec vytvořili. Pro organizátory EduHacku to byl první ročník a bylo to na organizaci trochu poznat. Na druhou stranu měli ztíženou situaci tím, že byl hackathon online. Pokud budou EduHack organizovat i v příštích letech, myslím, že se z nedostatků tohoto ročníku poučí a příště to bude skvělé. AM: Tak samozřejmě to byla skvělá zkušenost! Bylo pár věcí, které mě určitě mrzely — jako třeba kladení malého důrazu na výzkum při procesu, u nás bych si možná troufnul i říct málo zkušený facilitátor. Ale moc jsme si to užili, bavilo mě pracovat se svým týmem a doufám, že tímto naše spolupráce neskončila! DL: Celkově bych Eduhack zhodnotila jako skvělou zkušenost. Nikdy předtím jsem totiž neměla možnost zkusit si celý proces navrhování najednou. Vždy jen po částech. Takto se mi všechny části spojily a víc vnímám vztah jednotlivých fází mezi sebou. Taky víc vnímám důležitost výzkumu v počáteční fázi. Navíc jsme měli hodnou a trpělivou facilitátorku, která nás celým procesem prováděla. To byly otázky soutěžících EduHacku. Abychom dostali, komplexní pohled na celou událost, doptali jsme se na pohled z druhé strany jedné z porotkyň hackatonu. Jitka Bartošová je zkušená UX výzkumnice, která má zase sebou třeba práci pro Kiwi, nyní působí jako výzkumnice a koordinátorka na KISKU. Co si myslíš, že by člověk měl umět/znát předtím než se přihlásí do hackatonu nebo události tohoto typu? Jitka Bartošová (JB): Myslím, že to velmi záleží na formě hackathonu a požadavcích na řešení, pokud je akce zakončená soutěží. U EduHacku například hrálo roli technické řešení, ke kterému se týmy v průběhu hackathonu dopracovali, proto v něm podle mě byly ve výhodě týmy které měly zkušeného programátora. Obecně si myslím, že by události tohohle typu měly být navržené tak, aby byly užitečné i pro ty, kteří nemají relevantní hard skills (výzkum, design a programování). Naopak, tím, že jde o týmovou práci, si myslím, že je mnohem důležitější, aby jednotlivci měli spíš soft skills, např. schopnost pracovat v týmu, být otevřený, empatický, komunikativní, ochotný učit se novým věcem, zvídavý atd.) Jaká byly kritéria hodnocení na hackatonu? Co jste brali v potaz při hodnocení? JB: Porota EduHacku měla za úkol hodnotit navržená řešení na základě čtyř kritérií: originalita, připravenost k implementaci, univerzalita (zda je řešení aplikovatelné i na mezinárodní úrovni), a komerční potenciál. Toto vidím jako jeden z mnoha možných přístupů k hodnocení projektů po hackathonu nebo design sprintu, protože jsou i jiné části procesu, které lze hodnotit, např. uchopení problému, výzkum, jak nápad řeší stanovený problém atd. Tím, že jsme hodnotili pouze řešení, byly z mého pohledu ve výhodě týmy, jejichž řešení bylo v pokročilém stádiu rozpracování. Jaký celkový dojem na tebe dělali práce soutěžících? JB: Většina týmových prezentací mě velmi zaujala a pamatuju si je doteď. Myslím, že všechny týmy odvedly skvělou práci. Z celkových devíti týmů mohly být oceněny pouze tři, ale já jsem měla z prezentací pocit, že účast na hackathonu přivedla všechny týmy k zajímavým nápadům a postřehům. Tento rok na EduHacku soutěžili 3 týmy za KISK. Jaký na tebe udělali dojem, popř. Jak by jsi jejich práce ohodnotila? JB: Pro mě prezentace týmů z KISKu “vystupovaly z davu” svojí poutavou formou, ve všech byl výrazný storytelling a všechny zmiňovaly výzkumné poznatky navzdory tomu, že hackathon se sám o sobě na výzkum příliš nezaměřoval. Všechny projekty týmů z KISKu by si podle mého názoru zasloužily další rozpracování. Tématem letošního EduHacku byla budoucnost vzdělávání. Myslíš, že soutěžícím povedlo naplnit toto téma? JB: Ano, myslím, že všechny týmy se držely hlavního tématu v kontextu současné situace. Většina týmů se zaměřila na řešení problémů, které vyvstaly v době pandemie. EduHack 2021: Rozhovor se soutěžícími a porotkyní was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2021

Být copywriterem — rozhovor s Liborem Kamenským

Být copywriterem — rozhovor s Liborem Kamenským Milovník zapečených toustů, kterému záleží na každém slově. To je Libor Kamenský, který v rozhovoru prozradil, jak se liší práce ve firmě na pozici in-house copywritera od práce v copy agentuře, kde pro své texty bere inspiraci i jak se copywriterem stát. Foto: Emil Gallík, Obsahová agenturaLibore, ty jsi copywriter v brněnské pobočce Obsahové agentury. Co je náplní tvojí práce? Píšu převážně delší texty do online prostředí — obecně by se dalo říct, že pro online marketing. Nejčastěji jde o případové studie, články, e-maily, landing pages, webové stránky, ale i spoustu dalších formátů. Sem tam děláme něco i do offlinu, třeba katalogy nebo magazíny, ale to spíše výjimečně. Obsahová agentura také obsah plánuje. Například, když pro klienta píšeme online magazín nebo blog, vymýšlíme a plánujeme i témata článků na následující měsíce. S tím souvisí i další aktivity jako měření dosahu a úspěchu příspěvku. Tvoříme také obsahové strategie nebo natáčíme videa, ale to já nedělám. Píšeš i příspěvky na sociální sítě? Ano, k výstupům patří typicky i metatexty pro SEO a příspěvky na sociální sítě, jakožto obsah, který slouží k propagaci. Například, když píšeme články na blog, tak k nim připravíme i příspěvky na sociální sítě. Sociální sítě klientům i spravujeme a máme na to specialistku. Předpokládám, že se v každé firmě práce copywritera může lišit. Kde jsi pracoval před Obsahovkou? Je tvoje práce od předchozí v něčem odlišná? Ten zásadní rozdíl je, že teď pracuji v agentuře a v předchozích firmách jsem byl in-house copywriter. Agentura má řadu klientů, pro které copywriter píše, zatímco tehdy jsem měl klienta jednoho. Psal jsem pro jednu firmu třeba jen o elektru, a to stejné formáty pořád dokola. Byla to rutinnější práce. V Obsahovce pracujeme s mnoha firmami, a to znamená i různé potřeby. Každou chvíli se učím něco nového, a to mě baví. Stane se, že za den dělám na třech různých projektech. Dopoledne třeba píšu o systémech řízeného skladu, v poledne o módě pro plnoštíhlé dámy a odpoledne chatbota pro hotel. To mi nahrává na otázku, jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Tři projekty za den pro mě nejsou typický pracovní den. Poslední dobou píšu spíše rozsáhlejší věci. Takže strávím u jednoho úkolu třeba celý den, nebo 6 hodin, a 2 hodiny mezitím věnuji něčemu jinému, abych se k velkému úkolu mohl vrátit. Být 8 hodin ponořený do jednoho úkolu fyzicky nejde. Máte práci rozdělenou v týmu? Mezi copywritery všichni píšeme všechno, ale každému jde více něco jiného. Kolegyně je například specializovaná na rozhovory. Já se specializuji na scénáře k videím a kreativnější texty, které mají být zábavné či jinak originální. Každý se ve své specializaci vzdělává, a když někdo potřebuje s něčím pomoct, víme za kým jít. V Obsahovce pracuješ od roku 2018, jak ses k této práci dostal? Poslal jsem jim životopis ☺. Tehdy jsem zrovna dal výpověď v předchozí práci a měl štěstí, že Obsahovka vypsala volnou pozici copywritera. Tak jsem se přihlásil a dobře to dopadlo. Co byla pro tebe po změně zaměstnavatele největší změna? Práce v agentuře je rozhodně náročnější než mé předchozí práce, ale to je nejspíš dáno tím, že si v práci všechno trackujeme. Když ráno přijdu do práce, zapnu si trackovací nástroj, zapíšu si, na čem dělám a počítá se mi čas. Když změním činnost, musím to přepnout a takto celý den. Nemůžeš jít na kafíčko a nechat to běžet. Copy agentura vydělává za čas, který strávím u klientských prací. Firma s in-house copywriterem vydělává tím, že prodá produkt, ne můj text. Co je potřeba pro to, abys napsal dobrý text? Každý copywriter musí nejdříve získat informace, a to se dá dělat různým způsobem. U jednodušších projektů stačí zadání od klienta, ale u případové studie — např. o tom, jak ve firmě funguje nový účetní systém — musím do dané firmy zavolat a ptát se: jak systém používají, jak se k němu dostali, co s ním plánují do budoucna, jestli jim vše vyhovuje, co se změnilo od jeho zavedení atd. Rešerší copywriter stráví hodně času. Příprava bývá občas náročnější a důležitější než samotné psaní. Copywriter nedokáže napsat text dobře a srozumitelně, pokud nemá pohled zevnitř. Co tě na tvojí práci baví nejvíc? A co tě naopak baví nejmíň? Baví mě ta kreativita. Což se nedá říct obecně o práci copywritera, protože psát 8 hodin denně popisky k nábytku moc kreativní není. Záleží tedy, kde člověk pracuje. Díky práci v Obsahovce zkouším nové věci, nakouknu do různých oborů, a to je fajn. Na druhou stranu — moje práce se neobejde bez komunikace s lidmi a lidi tu práci někdy dělají těžkou. Baví tě psaní, přestože se jím živíš? Ano, ale když kreativní tvorbou trávím 8 hodin denně, tak pak nemívám dost energie psát si pro sebe třeba prózu nebo jiné hlubší texty, takže raději píšu kratší a jednodušší, které můžu sdílet třeba na sociálních sítích. Radost z tvoření mě ale nepřešla, ta ve mně spíše sílí. Být kreativní na povel zní náročně, stává se ti někdy, že se zasekneš a nejde to? Jak to řešíš? V práci se mi to stát nemůže. Na každou věc máme předem daný čas a kdybych měl 2 hodiny blok, tak mám průšvih. Naštěstí se mi to neděje. Když máš jasné zadání a máš podklady, tak blok nemáš. Potom jsou náročnější kreativní úkoly. Třeba když textuju web, který má uvolněnou tonalitu a musím dodat např. vtipný claim nebo titulek… ale když to nejde a trávím u toho už 20 minut, tak prostě napíšu první věc, co mě napadne. Nebo požádám o pomoc některého z kolegů, který má zrovna kreativnější flow. Máš i své autorské texty. Kde hledáš svou inspiraci pro psaní a kreativní tvorbu? Kolem sebe, ale já ji nehledám, ono vždy něco přijde. Třeba když mě něco štve. Často píšu příběhy, kterými chci upozornit na nějaký společenský jev, který mi nepřijde v pořádku. Dřív jsem psal satirické povídky, což je pro tyhle účely ideální formát. Dělá mi radost, když na autorském čtení vidím, že ten příběh lidi zaujal, smějí se u něj a můžu o něm s nimi diskutovat. Po téhle linii jsem ale jel spíše dříve. Dnes mi jde především o to lidi pobavit. Těší mě, když mi lidé napíšou, že jim moje tvorba zlepšila den. Humor je pro mě v životě hodně důležitý. Největší chyba je brát se moc vážně, to si pak člověk život zbytečně ztěžuje. Jak ses tedy dostal ke psaní a kdy sis začal psát do šuplíku? Od malička mě bavilo tvořit. Když jsem byl malý, tak jsem i kreslil. Vždy mě bavilo vymýšlet příběhy. Na střední jsem měl fajn učitelku na češtinu, která s námi dělala hodně slohu, a v tom jsem se kolem 15 let našel. K psaní mě také motivovalo, když moje texty měly pozitivní ohlas. Třeba když banda spolužáků, kteří v hodinách vždy dělala bordel, najednou mlčela a poslouchala. Přišel nějaký moment, kdy ses rozhodl živit psaním, nebo to byla náhoda? Na střední jsem chodil na hotelovou školu a zjistil jsem, že číšníkem být nechci a cestovky mě taky neberou. Na druhou stranu jsem tam objevil lásku k psaní a k literatuře. Když jsem se rozhodoval co dál, šel jsem na bohemistiku. Měl jsem tam blízko k příběhům, ke knihám a mohl jsem se v tom pitvat, což obohacovalo moji tvorbu. I jazykověda mi v tomto ohledu hodně dala. No a po vysoké jsem zjistil, že vlastně nic jiného kromě psaní neumím. A platí to dodnes. Jaké kroky bys doporučil člověku, kterého baví psaní a uvažuje, že by chtěl být copywriterem? Firmy i agentury málokdy hledají někoho bez zkušeností. Nováčci to mají čím dál těžší, protože je vždy na trhu někdo zkušenější. Může to být třeba freelancer, který dělá na sebe a rozhodne se jít do firmy — takového člověka vezmou raději, pokud si ho mohou dovolit. Nejtěžší je tedy nabrat zkušenosti, a proto je dobré co nejvíce psát. Ať už do novin, nebo do studentského časopisu, jednoduše psát si něco pro sebe, a taky pro někoho druhého. Je dobré si zkusit třeba pomoct kamarádovi s webem, nebo se nabídnout oblíbené kavárně, že jim vylepšíte texty na nápojovém lístku — každá reference je dobrá. Dále doporučuju učit se od zkušenějších copywriterů. Co tipy na literaturu? Myslím, že je zbytečné číst knihy o copywritingu. Ony nějaké jsou, ale je lepší si přečíst blogy zkušených lidí z oboru než příručky, např. blog Obsahovky. Když jsem do Obsahovky nastupoval, tak jsem obecné příručky četl, ale nic nového jsem se nedověděl. Je lepší si číst zkušenosti a konkrétní problémy, které lidé z praxe řeší. Copywriter se nejvíce naučí tím, že si ty věci vyzkouší. Proto je dobré co nejvíce psát a psát takové věci, které vypadají dobře v CVčku. Místo knížek tedy případovky na blozích. Co kurzy a workshopy? Jsou. Obsahovka taky dělá rozvojové kurzy, kde copywriterům pomáhá nabrat sebereflexi. Kurzy jsou často finančně nákladné, takže pro studenty nejsou úplně vhodné, ale najdou se i levnější varianty, např. na Seduo. Pokud to člověk myslí vážně, tak má smysl zajít si na kurz, aby se dozvěděl základy. Ten od nás je pak až pro ty, co základy mají. Jak se rozvíjíš ty ve své práci? Chuť neustále se rozvíjet je jedna z klíčových hodnot Obsahovky a pořád nám vtloukají do hlavy, abychom se vzdělávali, ale já si nedokážu představit, že bych se na své pozici mohl nerozvíjet. Člověk neustále dostává nové výzvy, se kterými se musí poprat, a to ho rozvíjí. Vyplývá to z podstaty té práce. Můžeme tomu jít i naproti — zajít za vedoucí týmu nebo projekťákem a požádat o práci, kterou si chceme vyzkoušet. Praxí se člověk jako copywriter rozvíjí nejvíce a ani sebelepší příručka se praxi nevyrovná. Má smysl si vést nějaké Digitální portfolio se svými texty při hledání práce v oboru? Stoprocentně. Ať už chce člověk pracovat v nějaké firmě nebo na sebe, tak portfolio potřebuje. Reference jsou to nejcennější, co může copywriter mít. Na portfoliu je ale potřeba ukázat pouze ty nejlepší věci, nemá smysl tam mít náhodný shluk všeho možného. Blížíme se do finále. Dovolím si zmínit, že si čtenáři od tebe mohou přečíst články na blogu Obsahovky, (doporučuji např. článek 4 důvody, proč z vás videohry udělají lepšího copywritera). Nicméně věnuješ se i nějakým mimopracovním projektům, o které by ses chtěl podělit? Mám projekt inspilacerace na Instagramu. Jednoho dne, asi před rokem a půl mi přišlo jako dobrý nápad založit si profil s ironickými motivačními citáty. Jak jsem zmiňoval, že rád píšu o věcech, které mě štvou, tak to je přesně ten případ. Strašně mě vytáčí lidi, kteří si myslí, že k úspěchu jim pomůže motto: „Když nemůžeš, tak přidej víc.“ To je ta nejhorší rada, kterou jsem kdy slyšel, a tak jsem podobné pseudohlášky začal parodovat. Je to tak, tvoje příspěvky mi zlepšily nejedno pracovní ráno, díky za to. A když už jsme nakousli motivační citáty, na závěr si dovolím otázku: jak bys povzbudil své mladší já, co neví, co se životem? Ono to vždycky nějak dopadne. To je věc, kterou nám říkal pan profesor Fořt v Teorii literatury. Tehdy mi to přišlo naivní, ale časem jsem zjistil, že to tak asi je. Takže nebrat se vážně, ono to nějak dopadne. Přesně tak, ale nebrat se vážně je to nejdůležitější. Být copywriterem — rozhovor s Liborem Kamenským was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2021

Lo-fi prototypování: kdy se hodí a jak na něj

Vývoj produktu nebo služby je nákladný jak časově, tak finančně. Nikdo nechceme investovat hodiny do projektu, který nefunguje nebo nesplní očekávání a skončí v koši. Proto je dobré návrhy testovat a low-fidelity prototypování je jedním z nástrojů, který nám v oblasti UX/UI designu může pomoci už na startovací čáře vývoje. Photo by UX Indonesia on UnsplashCo je to prototyp a k čemu je prototypování dobré? Prototyp je model finálního produktu či služby, který designérovi umožňuje vidět svůj návrh v akci. Jinými slovy, prototyp je simulace interakce mezi uživatelem a rozhraním produktu, díky kterému designér může ověřit použitelnost a funkčnost svého návrhu. Interakce je zde klíčovým slovem, neboť právě tou se prototyp liší od náčrtů, wireframů či mock-upů. Prototyp může simulovat jak celek, tak dílčí interakce. Cílem prototypu je otestovat návrh a vychytat v něm mouchy ještě před vypuštěním jeho finální podoby do světa. Mezi prototypem a finálním produktem Prototypy nemusí nutně vypadat jako finální produkt — při prototypování rozlišujeme míru přesnosti (level of fidelity) prototypu vůči finálnímu produktu. Přesnost (fidelity) prototypu závisí na tom, jak blízko má vzhledu a chování (look-and-feel) finálního produktu. Na škále od nízké (low-fidelity) po vysokou (high-fidelity) se přesnost modelu může lišit v oblasti vizuální, obsahové i co se komplexnosti interaktivity týče. Předtím než se pustíme do prototypování, musíme se rozhodnout kolik času, energie a financí chceme a můžeme do modelu investovat. Od toho se odvíjí, zda se vydáme lo-fi nebo hi-fi cestou. Je také možné začít s lo-fi prototypováním a návrh designu postupně vylepšovat až do hi-fi a posléze finální verze. Výhody lo-fi prototypování Lo-fi prototypování umožnuje rychle a za minimální náklady vyzkoušet naše nápady a návrhy, ať už stojíme na začátku projektu, nebo chceme otestovat novou funkci v existující aplikaci. Lo-fi prototyp může být sada papírových náčrtů i propojených wireframů v digitální podobě, jejichž vytvoření zvládne i člověk bez pokročilých technických dovedností a technologií. Další výhodou lo-fi prototypů je, že díky zjednodušujícímu provedení na nich lépe vystupují koncepty za designem UX/UI. Prakticky to znamená, že při testování hi-fi prototypů se může stát, že dostaneme zpětnou vazbu na provedení (tzn. volbu barev, podobu tlačítek, výběr fontů apod.), spíše než na rozložení stránky, cestu uživatele a srozumitelnost. Dokud je náš návrh v hlavě, nemusíme vidět jeho slabé stránky, a proto je potřeba své hypotézy ověřovat. Když při testování narazíme na problém, přepracování lo-fi prototypu bolí méně než přepracování hi-fi prototypu, do kterého jsme investovali více. Pokud váš návrh nevyhovuje vůbec, hodíte do koše spíše projekt, na kterém jste pracovali minuty, anebo hodiny? Díky tomu, že lo-fi prototypování nevyžaduje speciální technologie, můžeme je snadno přenášet a prezentovat. Zvláště papírový prototyp lze upravovat i během testování, podporuje kreativitu a usnadňuje spolupráci. Má tedy smysl pracovat i s vytištěným, původně digitálním, materiálem. Nevýhody lo-fi prototypování Když uvažujeme o lo-fi prototypování, je potřeba znát i jeho slabé stránky. Na jednoduchých prototypech např. z papíru nedokážeme simulovat komplexnější interakce, proměny nebo animace. Testování s papírovými prototypy také může být časově náročnější oproti testování s digitální alternativou — proměna listů obrazovek totiž vyžaduje fyzickou výměnu papíru. Při testování prototypu z papíru je potřeba zajistit dostatek prostoru, aby byla zajištěna dostatečná přehlednost a všechny kroky je potřeba pečlivě naplánovat. Lo-fi prototypy také vyžadují větší imaginaci od účastníků a schopnost představit si jak design webu či aplikací funguje. Z uvedených důvodů a omezení mohou být výsledky testování nepřesné a je potřeba to mít na paměti. Photo of Sticky Jots from Smashing MagazineMetody lo-fi prototypování Lo-fi prototypy mohou být jak 2D, tak 3D. Kromě tužky a papíru můžeme sáhnout po kartónu, plastelíně, dřevě i jiných materiálech. Mezi papírové prototypy patří např. náčrty webových stránek a mobilních obrazovek. Při testování je vhodné mít po ruce i prázdné šablony, aby bylo možné bezprostředně zpracovat zpětnou vazbu. Dále se hodí mít po ruce zařízení, pro které řešení připravujeme, aby účastníci testování měli nastavený správný mindset při práci s prototypem. Tady se může hodit právě např. model z kartonu. Papírové prototypy jsou nejjednodušším prototypem, se kterým mohou lidé interagovat. Jsou sice nejdál od finální podoby produktu či služby, ale základní funkčnost simulovat dokážou. Digitální prototypy mají podobu wireframů, mezi kterými se můžeme proklikat. Tento prototyp opět nevypadá jako finální produkt, ale výhodou je, že je potřeba méně lidí, kteří dohlíží na testování (není potřeba osoby navíc, která bude simulovat počítač a obracet stránky). Pro tento typ prototypování stačí PowerPoint nebo Keynote, ale existují i specializované nástroje jako AdobeXD, InVision či Mockup. Tato metoda je také vhodná pro testování ve větších skupinách. https://medium.com/media/26ba1f6fc8c161c1c6c4253f42602c6d/hrefJak na lo-fi prototypování v 5 krocích: 1. Vytyčení cíle Než se pustíme do tvoření prototypu, musíme vědět proč to děláme — co chceme ukázat a ověřit. Chceme testovat cestu uživatele, nebo jen konkrétní funkci? Chceme získat zpětnou vazbu od týmu, stakeholderů nebo cílové skupiny uživatelů? Po zodpovězení si těchto otázek je dobré napsat si 2–3 hlavní funkce, které chceme do lo-fi prototypu zahrnout. 2. Vybrání metody Na základě našeho cíle se ptáme, jak chceme prototyp prezentovat. Je užitečné klást si otázky: co nám pomůže získat nejužitečnější zpětnou vazbu? Která z metod je pro náš účel nejvýhodnější a nejjednodušší? Podrobnost detailů závisí na tom, komu chceme prototyp ukazovat a kolik do něj můžeme investovat času, energie a financí. V této fázi můžeme zjistit, že pro nás papírová ani digitální metoda není vhodná a lo-fi prototypování nenaplní naše potřeby. 3. Provedení Když víme proč a jak, můžeme se pustit do tvoření prototypu. Máme vše, co potřebujeme? Pro papírový model nám stačí papír a tužka, pro digitální potřebujeme alespoň PowerPoint. Je potřeba mít na paměti, že lo-fi prototypování není o tom, aby náš model byl perfektní, ale o diskusi. U papírového prototypu je nejprve potřeba promyslet co patří na každou stránku, poté projít každou z nich a doplnit k čemu slouží. Každou stranu posléze nadepsat a začít vyplňovat jednotlivými elementy. Další krok je zkontrolovat návrhy a rozhodnout, co je tam navíc. Pokud něco není potřebné pro funkčnost designu, jde to z kola ven. Dále je potřeba určit pořadí, tedy flow stránek. Po rozmístění je vhodné je propojit šipkami, které naznačují jejich vztahy. Takto se tvoří základní storyboard. 4. Testování Prototyp tvoříme proto, abychom otestovali jeho použitelnost a získali zpětnou vazbu pro jeho vylepšení. Je potřeba vše nachystat a ověřit, že je prototyp připravený pro interakci s lidmi, aniž bychom po úvodu museli vysvětlovat každý krok. Poté co necháme účastníky testování se s prototypem seznámit, je potřeba navázat otázkami, abychom ověřili, co potřebujeme — ty je dobré si napsat předem. Doptávat se můžeme na: - Benefity: Co dané funkce člověku přináší? Jaké funkce chybí? - Pozitivní/negativní reakce: Na škále od 1–5, jak se člověku daný koncept líbí? Proč? - Srovnání: Která ze dvou možností je lepší? - Dojem: Na základě dnešní prezentace, co člověku utkvělo v paměti? - Emocionální reakce: Jaké má člověk pocity? - Výhled: Na škále od 1–5, je člověk ochotný tuto aplikaci vyzkoušet poté co bude hotová? Proč? - Obecnou zpětnou vazbu: Má člověk jakékoliv nápady jak produkt vylepšit? 5. Vyhodnocení a opakování Testováním jediného prototypu práce nekončí, ale posouvá nás dál. Je potřeba testování vyhodnotit a zpracovat zpětnou vazbu. Co jsme se naučili, a co s tím uděláme? Jestli se naše předpoklady potvrdily, můžeme otestovat naše další návrhy, a nebo se posunout k podrobnějšímu (hi-fi) prototypování. Pokud ne, je potřeba návrh upravit a otestovat znovu (iterovat). I poté, co jsou produkt či službu vypustíme do světa, můžeme prototypovat a testovat nové nápady a vylepšení. Photo by Alvaro Reyes on UnsplashShrnutí Díky lo-fi prototypování můžeme získat cennou zpětnou vazbu na začátku vývoje produktu nebo služby s co nejmenšími náklady a rizikem. Hodí se také při testování nových nápadů a řešení u již existujících produktů a služeb. Existují různé specializované aplikace, ale stačí nám k němu papír a tužka. Z těchto důvodů je lo-fi prototypování cenným nástrojem UX/UI designéra. Použité zdroje: BABICH, Nick. Prototyping 101: The Difference between Low-Fidelity and High-Fidelity Prototypes and When to Use Each. Adobe Blog [online]. 29. 11. 2017 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://blog.adobe.com/en/publish/2017/11/29/prototyping-difference-low-fidelity-high-fidelity-prototypes-use.html#gs.s4zyfx BUSCHE, Laura. The Skeptic’s Guide To Low-Fidelity Prototyping. Smashing Magazine [online]. 6. 10. 2014 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://www.smashingmagazine.com/2014/10/the-skeptics-guide-to-low-fidelity-prototyping/ High-Fidelity & Low-Fidelity Prototyping: What, How and Why? Mockplus [online]. 9. 8. 2017 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://www.mockplus.com/blog/post/high-fidelity-and-low-fidelity Low-fi prototyping: What, Why and How? Prototypr [online]. 26. 2. 2016 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/low-fi-prototyping-what-why-and-how-24f77d9f4995 PIERZCHAŁA, Bartłomiej. Low Fidelity vs High Fidelity Prototypes: What they are and which one to choose for your project. 7ninjas [online]. 31. 1. 2018 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://medium.com/7ninjas/low-fidelity-vs-high-fidelity-prototypes-903a7befaa5a SIMS, Mike. How To Create A Low-Fidelity Prototype Like An App Expert. Thinklions [online]. [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://www.thinklions.com/blog/how-to-create-a-low-fidelity-prototype-like-an-app-expert/ VENLOV, Claus. High-Low-Fidelity-Prototypes. Preely [online]. 21. 9. 2020 [cit. 2021–01–31]. Dostupné z: https://preely.com/design-product/high-low-fidelity-prototypes/ Lo-fi prototypování: kdy se hodí a jak na něj was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 2. 2021

Zásady správného designu služeb

Design služeb je rychle rostoucí oblastí zájmu o design a řízení podniku. Celý se točí kolem převzetí služby tak, aby vyhovovala potřebám uživatelů a zákazníků. Ať už se jedná o existující službu nebo o vytvoření nové služby, je třeba pochopit základní principy designu služeb a být schopný je implementovat při vytváření služby. Předtím než se pustíme do jednotlivých principů designu služeb, pojďme si v krátkosti říct o co se jedná. Design služeb je v zásadě praxe návrhu služby. Podle Norman Nielsen se jedná o „činnost plánování a organizace podnikových zdrojů (lidí, rekvizit a procesů) za účelem (1) přímého zlepšení zkušeností zaměstnanců a (2) nepřímých zkušeností zákazníků.“ [1] Photo by Brooke Cagle on UnsplashV tomto bodě je důležité si uvědomit, že služby, ať už mohou nabízet mnoho významů, nepředstavují hmotné zboží, stejně jako produkt nebo interface. Lynn Shostack píše, že „lidé si často pletou služby s produkty. Služba není fyzickým objektem a nelze ji vlastnit. Podobně jako když si rezervujete hotelový pokoj, nevezmete si nic jiného než zážitek.“ [2] Díky tomuto způsobu uvažování je poměrně těžké navrhnout službu, neboť organizace velice často design služby přehlížejí a neberou v potaz, jak celkový design ovlivňuje zážitek. To má za následek špatný design služby a velmi pravděpodobně i negativní zpětnou vazbu. Paradoxně si myslíme, že špatný design služeb je výsledkem nezájmu a nestarání se zaměstnanců nebo firem. Přitom původ problému je složen z jednotlivců, kteří se stávají tváří společnosti v momentě, kdy je poskytována špatná služba. Tito jednotlivci v zásadě jednají jménem zásad společnosti a systémových procesů zavedených často hlavami z vyššího managementu. Problém se špatným designem služby pramení ze systémových poruch a nedostatků. „Design služeb je týmový sport a uživatelská zkušenost je věcí každého. Ať už pracujete v roli s názvem design nebo ne, budete součástí každodenního rozhodování na mikro úrovni, která ve velkém ovlivňuje uživatelskou zkušenost na denní bázi.“ [3] Principů či postupů, jak správně provádět design služeb, je nespočet. I když každý je pojatý jiným způsobem, v zásadě pojednávají o témže jiným způsobem. Podobně se to má i s nástroji, které můžeme při používání designu služeb používat. Rozhodli jsme se vycházet především z knihy Good Services od Lou Downa. V jeho 15. pravidlech dobrého designu služeb se snoubí jednoduchost s účelností. Jeho rady, jak si poradit nejsou žádná věda, a přitom přináší jádro toho, co byste měli zvážit při každém designu nebo provozu služby. Kniha může posloužit každému, kdo má již nějaké zkušenosti s designem služeb, tak i úplnému začátečníkovi. Zároveň může posloužit jiným odvětvím nepřímo spjatým s designem služeb. 15 Pravidel dobrého designu služeb 1. Buďte snadno k nalezení Služba musí být pro uživatele snadno k nalezení, aniž by měl o ní uživatel nějaké předchozí znalosti. Zároveň by se služba měla jmenovat podle toho, co v ní uživatel bude dělat. V názvu se vyvarujte technikálií, popisu technologie nebo akronymů. 2. Jasně vysvětlete účel vaší služby Účel služby by měl být uživateli jasný už od začátku používání. Jinými slovy uživatel musí pochopit bez předchozí znalosti, jak mu služba může pomoci a jak funguje. Odpovězte si na následující otázky: · Co služba dělá? · Proč služba existuje? · Jak služba funguje? · Pro koho je služba určena? 3. Nastavte očekávání, která má uživatel od vaší služby Dobrá služba musí umět uživateli jasně vysvětlit, co od něj vyžaduje, a naopak co může uživatel od ní očekávat. Patří sem například to, jak dlouho bude něco trvat, kolik to bude stát nebo jestli existují nějaké omezení týkající se typů lidí, kteří mohou službu používat. 4. Umožněte každému uživateli dokončit výsledek, který si stanovil Dobrá služba pomůže uživateli dosáhnout jeho cíle — ať už jde o začátek podnikání, naučení se řídit auto nebo přestěhovat — v co největší možné plynulosti. Začíná to od okamžiku, kdy se uživatel rozhoduje, že něco udělá do okamžiku, kdy dosáhne svého cíle, včetně všech kroků potřebných k jeho podpoře. 5. Pracujte způsobem, který je známý Lidé zakládají své znalosti na předchozích zkušenostech. Pokud je nějaký ustálený zvyk pro vaši službu, který může uživateli prospět, měl by jej obsahovat. Mějte na paměti, že ne všechny zvyky mohou být k užitku. Proto se vyvarujte těch, které mohou negativně ovlivnit vašeho uživatele nebo těch, které jsou neúčinné či zastaralé. 6. K použití nevyžadují žádné předchozí znalosti Služby by neměla fungovat způsobem, který od uživatele předpokládá předchozí znalosti. Měla by být stejně využitelná jak pro někoho bez předchozích znalostí, tak i pro uživatele, který už nějaké znalosti má. 7. Berte v potaz organizační struktury Služba musí fungovat způsobem, který zbytečně nevystavuje uživatele vnitřním strukturám firmy/organizace poskytující službu. Tím neexistují žádné prodlevy nebo překážky bránící uživateli dosáhnout svého cíle. 8. Vyžadujte minimální možné kroky k dokončení Dobrá služba vyžaduje alespoň minimální interakci od uživatele k dokončení výsledku, kterého se snaží dosáhnout. V praxi to znamená uspokojovat potřeby uživatelů, aniž by museli komunikovat s vaší organizací. Počet kroků ve službě by se měl rovnat počtu rozhodnutí, které uživatel musí udělat. 9. Buďte konzistentní Služby by měla vypadat a fungovat uceleně bez ohledu na kanál, přes který je doručována. Měla by mít konzistentní tón řeči, vizuální styl a interakci. Služba je konzistentní: · Po celou dobu uživatelovi cesty · V jednotlivých kanálech · Mezi uživateli (i když je uživatelova zkušenost unikátní, měla by být konzistentní s jeho předchozími zkušenostmi) 10. Nemějte slepé uličky Služba by měla nasměrovat všechny uživatele k jasnému výsledku, bez ohledu na to, zda je uživatel schopný nebo vhodný k použití služby. Žádný uživatel by neměl zůstat pozadu nebo uváznout ve službě, aniž by věděl, jak pokračovat. 11. Buďte použitelní všemi rovnoměrně Služba musí být použitelná pro každého, kdo ji potřebuje používat bez ohledu na jeho okolnosti nebo schopnosti. Neměli by panovat žádné rozdíly v používání mezi uživateli. 12. Podporujte správné chování uživatelů a poskytovatelů služeb Služba by měla podporovat bezpečné a produktivní chování uživatelů a zaměstnanců. Pro uživatele by služba neměla vytvářet prostor pro chování, které by ho mohlo poškodit. Pro zaměstnance to znamená, že by neměli být motivováni k poskytování špatných služeb uživatelům. Interakce uživatele s vaší službou podporuje chování, které pozitivně ovlivňuje: · Vašeho uživatele · Vaše zaměstnance · Schopnost vaši společnosti prosperovat a být udržitelná · Svět 13. Reagujte rychle na změnu Služba by měla rychle a adaptivně reagovat na změnu okolností uživatele a provádět tuto změnu konzistentně napříč službou. Uživatel by měl snadno měnit základní věci ve službě jako telefon s tím, že vám by měl přijít požadavek na změnu, popřípadě už změněné číslo. 14. Jasně vysvětlete, proč bylo rozhodnutí vytvořeno Pokud je učiněno rozhodnutí v rámci služby, měl by uživatel vědět, proč bylo rozhodnutí učiněno v momentě, kdy se stalo. Uživatel by měl mít také možnost rozhodnutí zpochybnit, pokud s ním nesouhlasí. 15. Usnadněte získání lidské pomoci Služba by měla uživatelům vždy poskytovat snadný způsob, jak v případě potřeby kontaktovat někoho z poskytovatelů služby. Tento článek pojednával o pravidlech, jak správně designovat službu. I když jednotlivý výčet nejde přímo po sobě z hlediska procesu návrhu, jednotlivá doporučení mají něco do sebe a mohou vám výrazně pomoci při vytváření či úpravy fungování služby. Pro získání konkrétní představy doporučujeme si přečíst zmiňovanou knihou Lou Downa nebo se podívat na jeho blog, kde jsou jednotlivá pravidla detailně rozepsaná. Implementace alespoň části těchto pravidel vám výrazně zlepší vaši službu a přizpůsobí ji více potřebám uživatele. Použité zdroje: [1]GIBBONS, Sarah. Service Design 101. Norman Nielsen Group[online]. 9. 7. 2017 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ [2]SHOSTACK, Lynn. Designing Services That Deliver. Harvard Business Review[online]. 1984 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://hbr.org/1984/01/designing-services-that-deliver [3]DRUMMOND, Sarah. Good service designers should read Good Services. Medium[online]. 14. 1. 2020 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://medium.com/@sarahdrummond/good-service-designers-should-read-good-services-bd0bdfca3016 DRUMMOND, Sarah. The what not the how of Service Design. Medium[online]. 18. 7. 2017 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://medium.com/@sarahdrummond/the-what-not-the-how-of-service-design-4d016095b880 The Principles of Service Design Thinking — Building Better Services. Interaction Design Foundation[online]. 7.2020 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/the-principles-of-service-design-thinking-building-better-services KIESS, Chris. 9 Principles of Service Design. Prototypr[online]. 14. 8. 2019 [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/9-principles-of-service-design-3486a097b10e DOWNE, Lou. Good Services: How to Design Services That Work. 1. vydání. London: BIS Publishers, 2020. ISBN: 9063695438. DOWNE, Lou. 15 Principles of Good Service Design. Good Services[online]. [cit. 2021–01–28]. Dostupné z: https://good.services/15-principles-of-good-service-design Zásady správného designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 1. 2021

EduHack2021: Next Step Towards Students’ Engagement

EduHack 2021: Next Step Towards Students’ Engagement In march 2020, most universities in Europe had to switch to online teaching. The sudden change caught us unprepared; yet, it gave us an amazing opportunity to rethink the way we teach and learn. Ten months later, in January 2021, we can look back at the lessons learned — and we can also look forward to make education better. On January 15–17th, nine teams gathered for an online hackathon EduHack 2021 to propose new ideas for the future of education. The main theme of EduHack 2021 was building students’ engagement in university online classes and its monitoring.Summary During the 48 hours of the hackathon, we: * conducted our own research among students and teachers, * identified several problems they face, * chose to target an overlooked group — students’ with specific needs and their teachers, * drafted our idea and evaluated it with several students and teachers, * and finally, we designed a service to help teachers learn how to include and engage students with specific needs in their classes. We called our service “Klic” — the key to unlocking the full potential of those who were not given the chance yet. (Klíč ~ key in Czech) We designed a website which was central to providing courses about specific needs; however, the idea of the service went beyond digital — we proposed to establish a department for students with specific needs and disabilities at every university which would provide help to the students and offer counseling to teachers. Our solution won the third place; moreover, the jury appreciated our in-depth research and testing. The Team The four members of the “ICQ Team”Our Process Research first. EduHack2021 organizers provided us with a desk research document composed at the University of Warsaw. Most of the research was dedicated to students and teachers in general, except for one paragraph focusing on a group of students with dyslexia: “According to research conducted among Warsaw University students’, the pressure associated with the workload and the need for timely completion of tasks is felt especially strongly by people with dyslexia. More often than students who read and write without impairments, they agree that remote teaching requires of them more reading and writing than normal classes. They feel more time pressure to perform online tasks than when classes were held offline.” (p.12) This was new. And interesting. We decided to dig deeper into that topic and find out more about students with specific needs. Focus Group The opening event was on a Thursday evening. After watching the opening talks, we gathered our flatmates to hold a small focus group. At this point, we didn’t know the main challenge yet. We distributed some paper and asked them to write down: * What problems do you personally face during online classes? * What problems do you think your peers face (but you don’t)? * What problems do you think people with all sorts of disabilities face? Late evening focus groupWe read the ideas out loud and shared our insights. Most of what we learned we already knew: students are camera-shy, they fail to keep their routines, they struggle to manage their time, and they get easily bored or distracted. The quality of the lesson depends on the effort of the teacher — some manage to make it interactive and engaging, some don’t; the same it was during offline classes. And we learned that the students certainly don’t need another app — they would rather get more off-screen time at this point. Brainstorming and Problem Statement The hackathon was short and it was time to jot down some ideas. So far we knew that we wanted to: * make a service rather than an app, * focus on students with specific needs such as dyslexia or ADHD. We got stuck on trying to come up with something that would help the students. Something for them to focus better? Ease the struggle of writing? There were too many possibilities and not enough time to research them. Trying to recall all our experiences with special needs, I remembered a situation with one of my students last year: “Once an enthusiastic student submitted a poor writing assignment so I asked her why she didn’t try harder. I learnt she struggles with writing long texts because of dyslexia. I wasn’t sure what to do and felt embarrassed.” Oh! We were trying to invent something for the students the whole time — but what if we helped the teachers instead? The teachers often want to make their classes inclusive but don’t know how. How can we help them? How might we help the teachers to include and engage all the students, even those with specific needs?We took some time to brainstorm. We discussed our ideas over lunch and organized them in Miro. Eventually, we arrived to the following: Idea Evaluation Are we going the right direction with our idea? To verify our hypothesis, we contacted some of our friends that have specific needs, and we talked to several teachers. From the students we learned that sometimes there are quite simple measures the teachers can take — but also that they don’t want to have “special treatment” and feel excluded. The teachers told us they often didn’t even know they had students with specific needs in their class; and if they did, they wouldn’t know how to make their lectures suitable for these students. Prototyping First we built a service timeline: we identified the steps a teacher would take from the beginning of a new semester to teaching and getting feedback from students. Essentially, the course should be as smooth and helpful as possible. To ensure that, we proposed that: * the teachers learn only about the disabilities they will encounter that semester, * 1 disability = 1 module: the teacher only takes selected modules, * 1 disability (1 module) course should be no longer than 10 minutes, * each module (based on the disability) is made of explanatory texts, a short video, and a quiz, * at the end of the course, the teacher takes a summarizing quiz to test their knowledge from all the modules. Prototype of the Klic website — a walk-throughCommercial Potential One of the things the jury would assess was “the development of business model and validation of underlying assumptions to best gauge market appetite for a product.” To meet these requirements, we proposed a business model: we would offer the service to companies — and of course we would add some extra features to meet their needs. On the other hand, the universities would have free access to most features of the service. Takeaways We all enjoyed the process a lot. We were stuck in the beginning, but once we came up with “the right idea” the team’s mood changed and we got excited about coming up with the best solution possible. Time invested in getting the concept right pays off — although it may require some extra research and discussions. Team Members & Special Thanks Adéla Řiháková | Marek Augustin | Štefan Kukla | Markéta Kučerová Thank you guys for an amazing teamwork and a fun experience! ❤ And thank you Alicja Halbryt for being an inspiring mentor. EduHack2021: Next Step Towards Students’ Engagement was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 1. 2021

Jak měřit kvalitu ve veřejných službách?

Pod pojmem “veřejné služby” si může každý představit něco trochu jiného. Na začátek tohoto příspěvku si tedy ujasníme, co to veřejné služby jsou. Jedna z definic zní takto: “Veřejnými službami se rozumí takový druh služeb, jejichž uživatelem (spotřebitelem) je veřejnost jako sociální subjekt. Veřejné služby jsou produkovány, zabezpečovány či regulovány orgány veřejné správy.” Další definice, vhodná pro tento pojem, je tato: “Veřejnými službami jsou služby poskytované ve veřejném zájmu. Jsou vytvořeny, organizovány nebo usměrňovány státem, krajem nebo obcí k zajišťování potřeb veřejnosti.” Veřejná služba je pojmem, který má ekonomický, sociální a právní přesah. Jestliže chceme nalézt co nejpřijatelnější definici veřejné služby, tak neuspějeme, protože ještě nebyla nikde oficiálně uvedena. V terminologii EU se pojem jeví jako méně přesný a může mít více významů. Z tohoto důvodu dochází k záměně s pojmem “veřejný sektor”. Veřejný sektor je jednou ze dvou částí neziskového sektoru národního hospodářství. Tento neziskový sektor se potom dělí na veřejný a soukromý. Veřejný sektor vznikl jako reakce na problémy, či selhání trhu. Trh může selhávat ve třech oblastech: v efektivnosti, stabilitě a spravedlnosti. Veřejný sektor má za úkol řešit důsledky selhání trhu nebo rovnou předcházet jejich vzniku. Definice veřejného sektoru zní takto: „Veřejný sektor je ta část národního hospodářství, ve které se ve veřejném zájmu realizují veřejné služby, je financována převážně z veřejných rozpočtů, je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní převážně s využitím veřejné volby a podléhá veřejné kontrole. Tenduje k neefektivnosti.“ Posuzování kvality je u veřejných služeb mnohem složitější než v soukromém sektoru. V soukromém sektoru vede uspokojení zákazníka k růstu prodejů a tím i zisků. U veřejných služeb se tato situace může stát kontraproduktivní. Růst kvality veřejných služeb vede k rostoucí poptávce po službě, což zvyšuje výdaje na službu, které stát musí obstarat. Veřejná služba se od zboží (či produktu) liší hlavně v tom, že při jejím poskytování jsou spolu spojeni dodavatel služby a uživatel služby. Např. učitel nemůže učit bez žáka, doktor nemůže léčit bez pacienta. Služba je vždy současně vyrobena (poskytnuta) a spotřebována. Kvalitu těchto služeb lze tedy jen velice složitě zjistit a kontrolovat před poskytnutím této služby. Dalším problémem je, že veřejné služby jsou většinou poskytovány monopolně, tudíž neexistuje moc možností, že by si uživatel vybral “někde jinde na trhu”. Z důvodů vypsaných výše, není tedy úplně možné u veřejných služeb aplikovat stejná kritéria pro měření kvality jako v soukromém sektoru. Požadavky týkající se kvality produktů jsou legislativně řešeny hlavně u výrobků. V oblasti služeb legislativa pouze vymezuje obecnou rovinu poskytování služeb. Požadavky na řízení kvality produktů jsou vymezeny např. prostřednictvím technických norem a pomocí metodik zpracovaných pro konkrétní metody řízení kvality. V České republice máme tzv. Národní politiku kvality ČR, která představuje souhrn metod a nástrojů ovlivňování kvality výrobků, služeb, činností v rámci národní ekonomiky a služeb veřejné správy. Cílem této politiky je vytvořit v České republice prostředí, ve kterém je kvalita přirozenou součástí života společnosti. Mezi metody měření kvality služeb ve světě můžeme určitě zařadit metodu SERVQUAL. Tato metoda byla vyvinula v USA v 80. letech. Tato služba stojí na tzv. paradigmatu rozporu mezi představami zákazníků a tím jaká služba je jim poskytnuta. Model je založen na GAP modelu (neboli modelu mezer). To znamená, že metodika pracuje s mezerami mezi jednotlivými složkami procesu poskytování služeb, které zákazník vnímá. J. Kujawiński navrhuje kritéria, jak klasifikovat měřící nástroje a posoudit kvalitu služeb: * Výzkum z pohledu klientů (uživatelů) nebo těch, co služby poskytují. Tento výzkum je založen na sbírání dat od uživatelů nebo zaměstnanců organizací. * Výzkum z pohledu objektivismu. V případě objektivní analýzy, jsou indikátory jednoznačné v případě provedených analýz na základě subjektivních kritérií. Z toho vyplývá, že kvalita je subjektivní kategorie, protože její hodnocení klienty je subjektivní. * Diskriminační a nediskriminační testování. Nejvýznamnější rozdíl mezi těmito přístupy je to, že jsou založeny na kvalitě perspektivy hodnocení. Diskriminační testování má jednotkovou stupnici, která byla přijata za účelem posouzení konkrétních komponent. Nediskriminační testování se zaměřuje na obecnou kvalitu posuzování. * Výzkum zaměřený na silné a slabé stránky služby. Výzkum se zaměřuje na analýzu kvality služeb, identifikaci a analýzu majetku nebo na slabé stránky dané služby. Základem dosažení kvalitně poskytované služby je hospodárné a efektivní využití zdrojů. Mezi tyto zdroje patří např. peněžní prostředky, personál, budovy nebo zařízení. Výše zmíněné rozdíly mezi veřejným a soukromým sektorem požadují, aby se obce při jejich posuzování zaměřily na tyto čtyři oblasti: * Kvalita komunikace Kvalitní služba předpokládá efektivní komunikaci s uživatelem. První krok je definice uživatele. Obec by měla počítat s možnými konflikty mezi potenciálními uživateli služeb. Musí se počítat s tím, že služby musí odpovídat rozdílným potřebám lidí v různém věku, s různými schopnostmi a žijícími v různém sociálním prostředí. Obec musí hledat rovnováhu mezi uspokojením individuálního uživatele a prioritami širší komunity. Tento fakt dělá problém měření kvality služby velmi obsáhlým. Z tohoto důvodu je komunikace s uživatelem velice zásadní. Obec by měla své cíle oznamovat veřejnosti. Komunikace s občany vede k tomu, že ví, na jaké služby mají nárok, jak je mohou získat a kde. * Kvalita specifikace a vymezení služby Politický proces vede ke změnám potřeb, priorit a politických cílů. Z tohoto důvodu je potřeba vymezení služeb pravidelně revidovat a ujišťovat se, že poskytují to, co od nich uživatelé očekávají. Obce jsou zvyklé detailně popisovat služby, které jsou poskytovány smluvními organizacemi na základě smluv. Stejný postup by měl být aplikován na všechny dostupné služby. Těmto specifikacím služeb by měli rozumět zaměstnanci, personál a veřejnost. Personál je potřeba proškolit, dělat pro ně workshopy a definovat způsob, jakým budou hodnoceni. * Kvalita poskytování a distribuce Faktorem, který má vliv na kvalitu služby, je kvalita jejího poskytování. Tím se myslí to, jestli je služba poskytována podle stanovených standardů a specifikací. Dále kvalitu ovlivňuje také snaha odstranit nedostatky v poskytování služby. Tohoto lze docílit systémem vnitřní kontroly, namátkovou kontrolou vedoucích pracovníků nebo zjištěním stížností a jejich včasného vyřízení. * Kvalita personálu a systému Kvalita služby je závislá na personálu, který ji poskytuje. Tento aspekt je závislý na dobré personální politice, na plánování lidských zdrojů, motivaci lidí, vnitřní komunikaci, vzdělávání a na peněžním odměňování. Personál také musíme vybavit kvalitním a vhodným zařízením pro poskytování služeb. Klíčovými prvky kvality jsou také informační systémy a systémy finanční kontroly. Tyto čtyři oblasti lze společně zformulovat do diagramu “mapy kvality”. Ke každé uvedené položce “mapy kvality” lze přiřadit dotazník se souborem otázek, na které by si obec měla odpovědět a tak zjistit, ve které fázi mapy se právě nachází a vydedukovat, jaké by měly být její další kroky a na jakou oblast by se měla v budoucnu zaměřit. mapa posuzování kvality služebPoužitá literatura: Co je to SERVQUAL?. Servqual [online]. 2020 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://servqual.estranky.cz/clanky/whatis.html HAWRYSZ, Liliana. Quality Measurement in Public Sector Organisations. British Journal of Economics, Management & Trade [online]. 2016, 11(1), 1–7 [cit. 2021–01–10]. ISSN 2278098X. Dostupné z: doi:10.9734/BJEMT/2016/21973 MINISTERSTVO VNITRA (MVČR). Analýza využívání metod kvality ve veřejné správě. Praha: Ministerstvo vnitra. 2016. 83 s. OCHRANA, F. Veřejné služby, jejich poskytování, zadávání a hodnocení. 1. vyd. Ekopress s.r.o., Praha, 2007. ISBN 978–80–86929–31–6. PROVAZNÍKOVÁ, Romana. Jak měřit a hodnotit kvalitu veřejných služeb?. Moderní obec [online]. 2003 [cit. 7.1.2021]. Dostupné z: https://www.moderniobec.cz/jak-merit-a-hodnotit-kvalitu-verejnych-sluzeb/ PŮČEK, M. a kolektiv autorů: Měření spokojenosti v organizacích veřejné správy — soubor příkladů. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2005. ISBN 80–239–6154–3. REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. 1. vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2002. ISBN 80–86119–60–2. TETŘEVOVÁ, L. a kolektiv autorů: Veřejný a podnikatelský sektor. 1. vyd. Příbram: Professional Publishing, 2009. ISBN 978–80–86946–90–0. Jak měřit kvalitu ve veřejných službách? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2021

Net promoter score jako nástroj pro měření spokojenosti se službami

K zjištění toho, jak jsou uživatelé spokojeni s poskytovanými produkty nebo službami, existuje mnoho způsobů, metrik a výzkumných technik. Jedním z nich je i Net promoter score (často zkracováno na NPS). Jaký je jeho princip a jak ho lze využít? Net promoter score je poměrně nová technika, jak měřit uživatelskou spokojenost se službou nebo uživatelskou loajalitu. Jejím autorem je Fred Reichheld a poprvé ji představil v roce 2003 v článku s poměrně úderným názvem ,,One Number You Need to Grow“. NPS má mnoho příznivců, kteří věří, že je zdaleka tou nejlepší technikou pro měření zákaznické spokojenosti nebo loajality se službou či produktem, lze se ale setkat i s nemalým počtem negativních ohlasů, které význam této metriky zpochybňují. Stejně jako v případě asi každé metriky ani používání Net promoter score nemůže být zcela plošné a je vhodné pouze v určitých případech a za určitých podmínek. Základním principem pro používání obdobných metrik je snaha zjistit, jak si námi poskytovaná/designovaná služba stojí, zda je funkční, jak jsou s ní spokojeni zákazníci, jak s ní interagují, a to za použití námi dostupných dat, konkrétně tedy zpětné vazby, kterou poskytují sami uživatelé dané služby. Zpětnou vazbu je pochopitelně záhodno chtít znát z toho důvodu, abychom mohli co nejvíce uživatelům nabízet ty nejlepší služby, a to na základě jejich požadavků a potřeb. K získání takovéto zpětné vazby, která následně umožní zjištění Net promoter score naší služby, lze využít nástrojů jako například Hotjar nebo Qualaroo — platformy obsahující rozličné analytické nástroje, které umožňují kvantitativní i kvalitativní analýzy webu nebo aplikace tím, že sledují činnost uživatelů. Lze je tedy „nasadit“ na webovou stránku nebo na aplikaci našeho produktu a dostat tak od uživatelů poměrně snadno její zhodnocení. Tyto nástroje na stránce / v aplikaci fungují jako jakási anketa, v níž mají uživatelé ohodnotit, jak jsou se službou spokojeni na škále od 0 do 10. Po vyplnění této otázky se typicky objeví ještě jedna doplňující otázka, která se uživatelů táže po důvodech a motivacích předchozího číselného ohodnocení služby, případně se uživatele přímo ptá na to, co by na službě mělo být zlepšeno. Tímto způsobem se tedy zajistí jak kvantitativní zhodnocení dané služby, tak i kvalitativní — máme jasná čísla ukazující míru uživatelské spokojenosti, ale i konkrétní důvody, které k libosti či nelibosti služby uživatele vedly. Toto dotazování samozřejmě nemusí být prováděno pouze formou těchto platforem na webových stránkách nebo v aplikaci, ale lze jej praktikovat i s „reálnými živými lidmi“ například v rámci vedeného rozhovoru s uživateli. Když už máme od uživatelů služby zjištěnou zpětnou vazbu, jak Net promoter score vypočítat? Zdroj: https://blog.medio.cz/net-promoter-scorePrincip této metriky je veskrze velmi snadný. V zásadě jde o to zjistit, kolik lidí hodnotilo službu/produkt na jedenáctistupňové škále od 0 do 10, přičemž 0 znamená, že k ní uživatelé zaujímají velice negativní postoj, 10 potom znamená, že jsou uživatelé ze služby naprosto nadšení. Otázka se může drobně lišit, často je také použita formulace ,,jak pravděpodobné je, že byste tuto službu doporučili svým známým?“, každopádně princip zůstává stejný. Skupina respondentů, kteří službu hodnotili čísly 7 nebo 8, je popisována jako tzv. pasivní skupina — skupina je se službou pravděpodobně docela spokojena, ale není u nich příliš pravděpodobné, že budou službu horlivě doporučovat někomu dalšímu. Důležité ale je, že je jejich vcelku neutrální postoj nemotivuje k tomu, aby se o službě vyjadřovali nějak negativně. Protože služba neuspokojuje všechny jejich požadavky, je také poměrně pravděpodobné, že tito uživatelé zvažují přestoupit ke službě poskytované konkurencí. Cokoli včetně a pod číslo 6 je pak vnímáno jako velmi negativní postoj k námi poskytované službě, tato skupina lidí naši službu již více využívat neplánuje a tito uživatelé velmi pravděpodobně brzy začnou využívat služby konkurence. Co je však horší, s velkou pravděpodobností budou rovněž velmi negativně mluvit o naší službě v okruhu svých známých a mohou tak pro náš produkt být velkou hrozbou. Photo by Charles Deluvio on UnsplashLidé, kteří hodnotili čísly 9 a 10 jsou pak naprostí fanoušci naší služby. Této skupině se říká promoteři — jsou to ti lidé, kteří sami do sebe půjdou a budou naši službu aktivně doporučovat lidem ve svém okolí. Samotný výpočet se provádí tak, že se procento respondentů, kteří z nabízené škály vybrali čísla 0 až šest, odečte od procenta promoterů, tedy těch, kteří na škále zvolili číslo 9 nebo 10. Pro snadnou ilustraci se často používá tento příklad: pokud 20 % respondentů hodnotilo negativními čísly (0 až 6) ze škály a 60 % těmi promoterskými (9 nebo 10), vypadá výpočet NPS následovně 60–20 = +40. Net promoter score tedy může na základě získané zpětné vazby od uživatelů nabývat hodnot −100 až 100, přičemž vyšší hodnota logicky znamená i vyšší spokojenost zákazníků se službou. Pokud je výsledné číslo nižší než nula, znamená to, že uživatelé se službou nejsou spokojeni. Za uživatelsky úspěšnou službu se pak považují hodnoty nad +50. Net promoter score také svým způsobem ukazuje, jaký má náš produkt dosah, jak se bude dostávat do povědomí většího množství lidí tím, že o něm budou promoteři nadšeně vyprávět ostatním. Jak je asi z výše popsaného zřejmé, čím vyšší Net promoter score, tím kvalitnější a úspěšnější služba a spokojenější a loajálnější uživatelé. Proto by se tedy měli provozovatelé služeb snažit toto číslo držet co nejvýše, pokud tedy tuto metriku či výzkumnou techniku k měření uživatelské spokojenosti používají. Pojďme si ukázat často prováděné kroky, jak toho dosáhnout. Protože je skupina, která službu vnímá negativně, z pohledu Net promoter score tou nejrizikovější, je třeba věnovat jí i největší pozornost. Pokud je to možné, je užitečné tyto uživatele kontaktovat, omluvit se jim za způsobenou nespokojenost se službou a zeptat se jich, jak by mohla být služba zlepšena, aby jim co nejvíce vyhovovala. Pokud to není v rozporu s názorem většiny respondentů, je třeba zapracovat na odstranění těchto nedostatků k jejich spokojenosti. Není třeba hned zacházet k podplácení této skupiny uživatelů, ale rovněž není od věci jim poskytnout třeba drobnou slevu na službu. Cílem těchto kroků je přetavit nelibost této skupiny vůči službě a, bude-li to jen trochu možné, udělat z nich její nadšené promotery. Další ze skupin, na kterou je třeba obrátit pozornost, je skupina promoterů. Byť jsou promoteři službou již nadšeni, je důležité jim poděkovat za to, že naši službu používají, ještě více tím upevnit jejich náklonnost k ní a požádat je, zda by nebyli tak laskaví a nepodělili se o jejich pozitivní zkušenosti se službou mezi svými přáteli a kolegy. Pro jakýkoli produkt nebo službu je stěžejní, když mu dělají dobrou reklamu sami spokojení uživatelé, kteří svůj zážitek šíří dál v rámci okruhu svých přátel. Jak již bylo zmíněno výše, Net promoter score je metrika, která slouží jako ukazatel uživatelské spokojenosti, ale pro svůj charakter ji lze využít i v souvislosti s marketingem dané služby nebo produktu. Pravděpodobně není vhodné se při zkoumání uživatelské spokojenosti nebo loajality opírat pouze o ni, nicméně za určitých podmínek může být velmi přínosnou technikou hodnocení spokojenosti uživatelů. Použité zdroje: FESSENDEN, Therese. Net Promoter Score: What a Customer-Relations Metric Can Tell You About Your User Experience. NN/g Nielsen Norman Group: World Leaders in Research-Based User Experience [online]. 2. 10. 2016 [cit. 2021–01–25]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/nps-ux/ LAMENZA, Flavio. What is NPS? And why you should know how it works. UX Collective [online]. 18. 9. 2018 [cit. 2021–01–25]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/what-is-nps-and-why-you-should-know-how-it-works-88690f39b99f The Net Promoter System on a Napkin. In: Youtube [online]. 14. 11. 2012 [cit. 2021–01–25]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=bH242Nc5GHA VELFLOVÁ, Romana. Net Promoter Score — míra spokojenosti zákazníků. Medio Blog [online]. 25. 10. 2016 [cit. 2021–01–25]. Dostupné z: https://blog.medio.cz/net-promoter-score Net promoter score jako nástroj pro měření spokojenosti se službami was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2021

Specifika remote rozhovorů v uživatelském výzkumu

Nejen v důsledku celosvětové pandemie narůstá v UX výzkumu využívání rozličných nástrojů a metod, které umožňují vedení výzkumu na dálku, přičemž hodnota výzkumu neztrácí na kvalitě. Nejinak je tomu i s vedením rozhovorů v uživatelském výzkumu. Jaká jsou specifika takového remote interview? Uživatelský výzkum pomáhá zjistit, jaké jsou uživatelské potřeby, očekávání a cíle. Pomocí těchto zjištění lze následně vyvíjet dobrý produkt, který splňuje uživatelská očekávání a zajišťuje tak dobrý uživatelský zážitek z produktu. Uživatelský výzkum má mnoho technik, pomocí nichž se dá potřeb uživatelů dopátrat, jednou z nich je právě i rozhovor, který spadá pod techniky kvalitativní. To, že je výzkum veden remote (česky bychom použili nejspíš výrazu vzdálený, na dálku) pak znamená, že výzkumník a respondent nejsou geograficky na stejném místě, ale setkají se pomocí technologií online. Provádět uživatelský výzkum v remotu má své výhody i jindy, než když celým světem zmítá pandemie covidu-19. Je velmi užitečný hlavně v případech, kdy se výzkumník nachází jinde, než jsou klienti nebo potenciální klienti produktu. Uživatelský výzkum lze provádět jak u již zavedených produktů, při zavádění nových prvků u již existujících produktů, ale především při přípravě na uvádění zcela nového produktu. Jednou z možností, jak zjistit, zda jsou s daným produktem uživatelé spokojeni, případně jak by s ním spokojeni byli, je zkrátka se jich na to zeptat. Jaké jsou ale konkrétní prvky, které je potřeba zvážit, když se chystáme dělat rozhovor a chceme, aby byl i v remote setupu prováděn dobře a efektivně? Daly by se shrnout do tří sekcí: · specifika remote rozhovoru, · použité nástroje, · připravenost a flexibilita. Photo by Brooke Cagle on UnsplashSpecifika remote rozhovoru To, že se rozhovory neodehrávají naživo, ale prostřednictvím některého z nástrojů umožňujících remote výzkum, neznamená, že se nějak výrazně mění pravidla, která je při vedení rozhovorů záhodno dodržovat. Některé změny tu však jsou. Je záhodno si před každým rozhovorem připravit scénář a otázky, na které chceme během rozhovoru s participantem dostat odpovědi. Průběh a výsledek rozhovoru však nikdy nelze přesně predikovat a stejně tak i zodpovězení všech připravených otázek zdaleka nemusí nastat, a to především vlivem toku myšlenek dotazovaného a vlivem otázek, kterými se výzkumník snaží doptat na co nejhlubší podrobnosti. Rozhovory musí mít určitou základní strukturu, podle které se výzkumník řídí. Tradičně je vhodné nějak představit osobu výzkumníka, upozornit zpovídaného na to, že je rozhovor nahráván (pokud k tomu participant udělí souhlas), zhruba nastínit postup rozhovoru a předpokládaný čas, který tento proces zabere, a následně začít zjišťovat základní údaje o zpovídaném (například čím se živí, jaký je jeho životní styl, jak vypadá jeho typický den, jaké má koníčky, jaký má vztah k technologiím atp.) a na základě zjišťovaného pomalu pokládat doplňující otázky, které souvisejí s produktem, na který se chceme ptát. Po tomto úvodu již lze přejít k jádru věci plánovaného rozhovoru, představit interviewovanému náš produkt a zahájit dotazování cílené ne něj. Dalo by se říci, že výše zmíněný „warmup“ je u remote rozhovoru ještě o stupeň důležitější, než kdyby byl rozhovor veden naživo. Technologie mají tendenci zplošťovat, „oddalovat“, některá slova, gesta či mimika ze strany facilitátora tedy nemusí mít takový efekt, jaký by normálně měly. Pokud se rozhovoru zúčastňují i observeři (klienti, část týmu, někdo, kdo dělá poznámky), je více než vhodné být transparentní a informovat o nich participanta, představit mu je a popsat jejich funkci, a to i kdyby byl pro vedení meetingu používán nástroj, který by další účastníky hovoru respondentovi nezobrazoval, a i kdyby tito byli po celou dobu rozhovoru potichu. Při samotném rozhovoru ze strany výzkumníka určitě není od věci mlčet a nechat participanta o věcech přemýšlet. Někdo by mohl nastalé ticho považovat za trapné, ale opak je pravdou. Zpovídaný má možnost si daleko lépe promyslet, co výzkumníkovi řekne, když na něj nikdo netlačí. Většinou pak jeho výpověď má daleko větší hodnotu, než když je rozhovor výzkumníkem hnán a každá vteřina rozhovoru je vyplněna doplňujícími otázkami. Stejně tak je důležité dbát na i nonverbální signály, někdy mohou být právě tyto reakce hodnotnější. Na druhou stranu, pokud výzkumník nerozumí tomu, co mu zpovídaný říká, není od věci se zeptat. Stejně jako jsou na začátku rozhovoru či uživatelského testování participanti ujištěni o tom, že žádná odpověď není hloupá, stejně tak je to i s pokládáním doplňujících otázek facilitátorem. Rozhovor se však nemusí týkat pouze našeho produktu. Může být velmi přínosné se dotazovaného zeptat také na podobné produkty konkurence. Lze použít i takřka stejných dotazů, pomocí nichž bychom se ptali na náš produkt, otázky pomáhající zjistit, co se zpovídanému na konkurenčních produktech líbí/nelíbí a proč, zda jej na nich něco překvapuje, co mu chybí, zda by produkt sám používal a tak podobně. Když se s participantem vidíme v reálu, věnujeme mu naši plnou pozornost, a to stejné je od interviewera vyžadováno i při remote rozhovoru. Je třeba vypnout všelijaké notifikace, ztlumit telefon a naplno se věnovat člověku, který nám věnuje svůj čas. Použité nástroje Při vedení remote výzkumu hrají stěžejní roli právě nástroje, pomocí nichž se realizuje. Rozhovor není žádnou výjimkou. V základu se používané nástroje pro remote rozhovory dělí do čtyř kategorií. První kategorie jsou nástroje používané na booking, druhá zahrnuje technologie umožňující hovor/videohovor, třetí nástroje na pořizování poznámek v průběhu rozhovoru a případná čtvrtá kategorie zahrnuje nástroje, které umožňují záznam rozhovoru, pokud to zvolená technologie, prostřednictvím níž se rozhovor koná, neumožňuje. Technologie pro booking Aby bylo rozhovor vůbec možné realizovat, je třeba se s ochotným participantem nejdříve domluvit na vhodném termínu, který vyhovuje všem zapojeným stranám. Nalezení takového termínu je zpravidla poměrně náročné, například z hlediska jiných časových pásem, v nichž mohou zúčastněné strany operovat. Pro tento účel je vhodné použít některý z nástrojů (například Acuity, Calendly nebo YouCanBookMe), které tento proces výrazně usnadňují. Většina těchto nástrojů funguje tak, že jsou propojeny s kalendářem výzkumníka, případně celého týmu, který se na výzkumu podílí. Participant si zvolí vyhovující termín a čas a zabookuje si jej v kalendáři. Některé z nástrojů tohoto typu pak umí rovnou i vygenerovat link na videohovor ve zvoleném prostředí, v němž se bude rozhovor odehrávat. Technologie pro realizaci rozhovoru Nástrojů na realizaci remote meetingů je přehršel (Zoom, Skype, GoToMeeting, Join.me, Google Meet, MS Teams…). Při zvažování toho, který z těchto nástrojů pro rozhovor využít, je vždy třeba nejdříve si stanovit to, co je od konkrétního rozhovoru očekáváno a konfrontovat to s možnostmi, které daná technologie nabízí. Ne všechny například umí sdílet obrazovku nebo myš (nebo to neumí jejich mobilní verze), ne všechny poskytují možnost nahrávání videohovoru, jen velmi malá část z nich umí udělat přepis hovoru. Technologie na dělání poznámek Stejně jako u rozhovoru, který by se odehrával naživo v jedné místnosti, je i při remote rozhovoru důležitá alespoň sporadická tvorba poznámek. Bývá lepší, když je tvorbou poznámek pověřen další člen týmu, který je k rozhovoru rovněž přizván. Zde je třeba dodat, že je skvělé si v průběhu psaní poznámek občas poznačit i čas — je pak daleko snazší se v nich orientovat, když se se záznamy pracuje později. Jedním ze zástupců oblíbených nástrojů je například Bear. Technologie na nahrávání Pokud to nástroj, v němž je interview pořádáno, neumožňuje, je třeba k pořízení záznamu rozhovoru použít další technologie, jako je například Quicktime screen capture. Vždy je ale nutné zkontrolovat, zda má zařízení, na němž bude záznam pořizován, dostatek volného místa v paměti. Připravenost a flexibilita Při vedení remote rozhovoru je třeba velmi dobře zvážit všechny možné problémy a eventuality, jež mohou nastat, a to zejména u používaných technologií a nástrojů. Stěžejní je, aby se při rozhovoru cítil dobře samotný participant, proto je třeba mu vyjít co nejvíce vstříc. Aby se předešlo co nejvíce případným potížím, je vhodné v předstihu zjistit, jaký počítač nebo telefon participant vlastní, jaký má operační systém, nebo třeba i jaký prohlížeč používá. To všechno totiž může hrát velkou roli, a to zejména v případech, kdy je s respondentem sdílen prototyp produktu. Ten totiž občas lze spustit pouze za určitých podmínek, které participantem vlastněná zařízení nemusí splňovat. Proto není od věci participantům předem poslat checklist komponent, které jsou potřebné na to, aby rozhovor se všemi jeho plánovanými součástmi mohl proběhnout, případně aby výzkumník včas mohl vymyslet schůdnější variantu. Zde je třeba říci, že zde patrně neexistuje nic jako nadbytek možných variant, protože člověk zkrátka nikdy neví. Pokud participantova zařízení nedovolují prototyp spustit, není třeba zoufat. V těchto případech je vhodné volit pro rozhovor nástroje, které umožňují sdílení výzkumníkovy obrazovky a myši s participantem. Ten tak nemusí nic stahovat nebo složitě zprovozňovat, protože prototyp běží na výzkumníkově zařízení. To, zda bude pro uskutečnění rozhovoru nutné, aby si participant něco stahoval, je rovněž na pováženou. Zpravidla to nikdo nemá rád. Vždy je lepší, pokud lze použít nástroje, které participant má, na které je zvyklý nebo se kterými již má alespoň nějakou zkušenost. Může se to zdát triviální, ale při videohovoru je potřeba vidět reakce dotazovaného, takže je vhodné se předem optat, zda je možné, aby měl zapnutou kameru a mikrofon. V souvislosti s tímto bodem je také stěžejní se dotazovaných zeptat, zda jim nebude vadit, když bude interview nahráváno. Co se soukromí týče, mohou někteří respondenti pociťovat diskomfort v situaci, kdy budou požádáni o sdílení své obrazovky s výzkumníkem. Pokud je v plánu tento prvek do rozhovoru zařadit, je vhodné na něj participanta předem upozornit, aby se riziko této možnosti minimalizovalo a aby měl interviewovaný čas „pouklízet“ všechny citlivé informace, které by mu mohlo být zatěžko sdílet s cizími lidmi (fotka dítěte / soubory / aplikace na ploše, notifikace, okna / záložky v prohlížeči…). I když je v současné době pokročilejší znalost používání moderních technologií považována za takřka nezbytnou, je třeba zvážit i variantu, že ne všichni participanti, které si pro rozhovorové šetření vybereme, budou dostatečně technicky zdatní na to, aby dokázali ovládat výše zmíněné technologie. Někdy je tedy remote rozhovor možné uskutečnit třeba jen formou telefonního hovoru. Použité zdroje: MILLER, Colin. Remote user testing — A new workflow for UX freelancers. Prototypr [online]. 2019, 25. 7. 2019 [cit. 2021–01–20]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/remote-user-testing-a-new-workflow-for-ux-freelancers-fbc13763c621 Remote User Research. In: Youtube [online]. 24. 9. 2020. [cit. 2021–01–20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Gp80Dwfunn0 RENEE, Lindsey. How to Run Remote User Research (Like a Boss!). Medium: Where good ideas find you. [online]. 2018, 8. 5. 2018 [cit. 2021–01–20]. Dostupné z: https://medium.com/mixed-methods/how-to-run-remote-user-research-like-a-boss-b3729954f03 Running remote user interviews (webinar Fruto studio). In: Youtube [online]. 29. 7. 2020. [cit. 2021–01–20]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=W_fsTrPlvis WALI, Ashley. Remote user interviews are finally having their moment. UX Collective [online]. 2020, 26. 5. 2020 [cit. 2021–01–20]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/remote-user-interviews-are-finally-having-their-moment-2d095a56b44 Specifika remote rozhovorů v uživatelském výzkumu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 1. 2021

Může nahradit UX výzkumníky umělá inteligence? (zamyšlení)

Může nahradit UX výzkumníky umělá inteligence? Umělá inteligence je pro spoustu lidí zároveň fascinací i zdrojem obav a nejistoty. Na jednu stranu nám připadá úžasné, že jsme vytvořili stroje, které jsou v mnoha ohledech chytřejší než my. Na druhou stranu se bojíme, že kvůli těmto strojům se staneme zbyteční. Nahradí nás. V posledních desetiletích jsme už toho byli svědky v mnoha oborech: v továrnách lidskou sílu postupně nahrazují stroje, v poslední době si můžeme všimnout rostoucího počtu tzv. „self-checkoutů“ (bezobslužných pokladen), nebo můžeme zmínit třeba automaty na lahve, které pověstně nahradily pana Svěráka (samozřejmě jenom ve filmu Vrátné lahve). Navíc umíme programovat pořád inteligentnější systémy. Šachy už dávno nejsou jedinou disciplínou, ve které je počítač schopný porazit člověka. Někteří z nás si pořád ale říkají, že se jich automatizace a náhrada umělou inteligencí netýká — že v práci, kterou vykonávají, jsou nenahraditelní. Je to pravda? Zamysleme se. Pokud by někdo byl opravdu nenahraditelný, musel by vykonávat práci, kterou by umělá inteligence dělat nezvládla. Něco, na co stroj prostě nestačí. Jenže takových činností je málo a do budoucna jich bude ubývat. Spousta lidí si myslí, že například umění je obor, který stroje nemohou pochopit, protože je to disciplína specificky lidská. Někteří si dokonce myslí, že kultura a umění je to, co nás odlišuje od zvířat i od strojů — je to něco, co z nás dělá lidi. Musíme se ale vypořádat s faktem, že umělá inteligence dokáže umění dokonale napodobit. Například na základě naposlouchaných skladeb daného skladatele dokáže složit skladbu, která je dokonalou napodobeninou jeho stylu. Podobně je tomu v oblasti výtvarného umění — umělá inteligence si dokáže nastudovat estetiku malíře a nakreslit další „jeho“ obraz. Můžeme namítnout, že uměla inteligence pouze napodobuje styl, ale té pravé podstatě umění nerozumí. Je ale otázka, jak toto můžeme dokázat. Co je ta věc, kterou má umělec v sobě, a stroj, který tvoří stejně kvalitní díla, ne? Existuje ale skupina činností, kde člověk, alespoň v současné době, nenahraditelný opravdu je. Patří sem aktivity, kde by zastoupení člověka strojem sice bylo možné, ale nebylo by to vhodné. Spokojili byste se například s tím, že by vás místo kněze oddával počítač? Mohla by umělá inteligence pronést proslov za zemřelého člena rodiny? Cítili byste se uvolněně na sezení se strojovým psychoterapeutem? U těchto činností a povolání nejde o to, že by náhrada umělou inteligencí nebyla možná, ale o to, že by to nebylo důstojné. V některých situacích, zdá se, vyžadujeme lidskou přítomnost, i kdyby umělá inteligence byla schopná vykonávat danou činnost lépe. Například strojový psychoterapeut by mohl na základě zpracování obrovského množství dat navrhovat mnohem lepší a individualizovanější řešení psychických problémů než člověk. Spousta lidí se ale necítí komfortně, ani když si psychoterapeuti píšou poznámky do počítače místo na papír, natož aby psychoterapeut byl robot. Tyto „nedotknutelné“ činnosti většinou souvisí s emočním nebo duchovním životem a budou zřejmě odolávat umělé inteligencí nejdéle. Není ale vyloučeno, že si postupem času zvykneme na roboty i v tomto ohledu. Ostatně, spousta věcí je nemyslitelná, dokud se nestanou. UX A jak to bude s UX? Nahradí umělá inteligence UX výzkumníky? Myslím, že je třeba se se podívat na jednotlivé částí UX výzkumu zvlášť a posoudit, zda je pravděpodobné, že se do nich umělá inteligence promítne. V první fázi uživatelského výzkumu spolupracují zpravidla výzkumníci se stakeholdery, aby definovali cíle výzkumu, rozpočet, časový snímek, zdroje a další specifika výzkumu. Společně také hledají výzkumné otázky, na které se skrze výzkum budou snažit odpovědět. Tato fáze asi v současné době nemůže být plně zajištěna umělou inteligencí, protože se jedná o vzájemnou domluvu dvou stran, které mají vlastní zájmy a představy. Je ale otázka, zda by se umělá inteligence nemohla do tohoto procesu alespoň částečně promítnout. Umím si například představit, že by umělá inteligence na základě analýzy interního systému, výstupů a obratu firmy mohla navrhovat témata, kterými by bylo vhodné se v rámci výzkumu zabývat. Umím si také představit, že by na základě zadání výzkumu byla schopna navrhnout nejlepší nástroje pro realizaci výzkumu. Pokud je součástí výzkumu kvantitativní analýza, tuto činnost může snadno zajistit umělá inteligence, jelikož analýzu dat již v současné době zvládá na vyšší úrovní než člověk, zejména pokud se jedná o jednotlivce nebo malý tým. Co se týká kvalitativního výzkumu, například hloubkových rozhovorů, zde je těžké si představit, že by v blízké budoucnosti byli výzkumníci nahrazení umělou inteligencí. Pro provedení kvalitního hloubkového rozhovoru je nutná vysoká míra sociální inteligence, pohotovost, znalost kontextu a zejména empatie. I kdyby se strojový algoritmus na základě sledování a analýzy obrovského množství rozhovorů naučil pokládat správné otázky, samotný fakt, že se povídají s robotem, by mohl lidi odradit od toho, aby byli ve svých odpovědích otevřeni a upřímní. Bylo by to tedy ve výsledku kontraproduktivní. Umělá inteligence může být nápomocná při kódování rozhovorů. Například v rámci pokusu firmy Deloitte umělá inteligence analyzovala rozhovory tak, že spočítala četnost výskytu různých slov a ta rozdělila do kategorií. Bohužel ale nebyla schopná rozlišit, k čemu se slova vztahují, resp. ke které částí otázky nebo podnětu se respondent zrovna vyjadřuje. Nebyla tedy schopna vytvořit smysluplné insighty. Některá slova byla navíc zařazená nesmyslně. Dokážu si ale představit, že by postupem času algoritmy mohly být navrženy tak, aby uměly člověku během kódování rozhovorů významně pomoct, například skenováním rozhovorů a vytvářením nějaké prvotní analýzy. Na závěr bych chtěla ještě zvážit možný přínos umělé inteligence v uživatelském testování. Normálně se výzkumníci předem dohodnou, co přesně chtějí otestovat, a vymyslí úkoly, které budou vhodným měřítkem pro posouzení zvolených parametrů. Na základě toho, jak rychle a úspěšně pak testeři řeší zadané úkoly, výzkumníci zpracují poznatky a návrhy na zlepšení. Zde by umělá inteligence také mohla najít své uplatnění. S technologiemi jako eye-tracking a sledování pohybu myší by umělá inteligence mohla porovnat průchod službou uživatele se schématy „správných“ průchodů. Navíc na základě nahrávání a následné analýze hlasu uživatele, popř. na základě rozpoznávání emocí, by mohla vyhodnotit, jaká slova říkal během svého průchodu službou, resp. k čemu měl pozitivní a negativní reakce. Strojový výzkumník by u testování taky měl výhodu v tom, že tester by neměl pocit, že ho někdo sleduje a hodnotí, a prostředí interakce se službou by tedy bylo autentičtější. Umělá inteligence se rozvíjí velmi rychle a, jak je popsáno v příkladech výše, ve spoustě aktivit nás umí přinejmenším velmi důvěryhodně napodobit. V uživatelském výzkumu je mnoho činností, kde umělá inteligence může být nápomocná, a v některých činnostech, jako je kvantitativní analýza nebo možná i uživatelské testování, nás do budoucna může zcela nahradit. Ačkoliv některé obory, zejména ty spjaté s uměním a duchovním životem, budou umělé inteligence odolávat déle, je zcestné si myslet, že kdokoliv z nás je nenahraditelný. To stejné platí pro UX výzkumníky. Myslím, že spíše než se umělé inteligenci bránit, je důležité se zaměřit na oblasti, kde člověk se strojem může spolupracovat tak, aby společně dosáhli nejlepšího možného výsledku. Může nahradit UX výzkumníky umělá inteligence? (zamyšlení) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2021

UX výskum v akadémii a praxi- Rozhovor s Katarínou Buzovou

Katarína Buzová pôsobí ako výskumníčka na Katedre knižničnej a informačnej vedy na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Zároveň sa podieľa aj na spolupráci s UX výskumom pre mobilnú navigáciu Sygic, pre redizajn webu Slovenskej komory architektov a podieľala sa aj na redizajne webu Slovenského centra dizajnu. Ako vyzerá tvoj bežný deň UX výskumníčky? Každý deň je iný. Môžem popísať deň, kedy sa vykonáva aj zber dát v rámci výskumu. Po rozhovoroch o tom, čo je našim cieľom a čo potrebujeme zistiť, mám už pripravený dizajn výskumu alebo používateľského testovania — vybranú metódu, úlohy, scenár a dohodnutých respondentov. Ráno im pošlem pripomienku a medzitým dokončujem výstupy z predošlého prieskumu. Abstrahujem z nich najdôležitejšie zistenia, ktoré je dôležité odkomunikovať a upravujem ich do zrozumiteľnej reprezentatívnej formy. Je dôležité vizualizovať zistenia na konkrétnych rozhraniach alebo cestách používateľov. Potom sa privítam s respondentom (počas pandémie najmä online), poviem mu čo sa bude diať a čo budem od neho vyžadovať. Dôležité je, aby sa uvoľnil, aby prirodzene úprimne hovoril čo si myslí, pretože ideme testovať dizajn a nie jeho. Počas testovania ho počúvam, zapisujem si veci, rozprávam sa s tým človekom, veľa sa ho pýtam, aj na to čo mu prebieha v hlave, aby som porozumela do hĺbky jeho motiváciám a správaniu. Na záver mu poďakujem a rozlúčime sa. Počas toho dňa dané výsledky z testovania diskutujem s kolegom UX dizajnérom, produktovým manažérom alebo grafikom. Viac hláv, viac rozumu — kolegovia majú iné náhľady a otázky, čo je úžasné, pretože ma to posúva ďalej v každom ďalšom testovaní. Niekedy pozmením úlohy, či pridám nové otázky. Tak vyzerá jeden deň na projektových spoluprácach v komerčnej oblasti. V škole popíšem deň, kedy prebieha výskum s eyetrackerom (zariadenie na sledovanie pohľadu). So študentkou, ktorá robí diplomovú prácu, sa stretneme v našom labe, v Univerzitnom vedeckom parku UK. Máme už za sebou niekoľko dlhých konzultácií, kedy sme si vydefinovali cieľ a vyladili dizajn experimentu tak, aby nám do skúmaného predmetu a objektu nevstupovali nežiaduce premenné a aby výsledky neboli skreslené. Nastavíme si eyetracker a počkáme na príchod respondentov. Priebeh testovania je podobný ako v praxi, rozdiel je v príprave testu. Respondenta však musíme uvoľniť o to viac, keďže eyetracker niekedy pôsobí odstrašujúco, rovnako ako vedomie, že ide o akademický účel. Snažia sa zo seba dostať to najlepšie, preto je ešte dôležitejšie nadizajnovať experiment tak, aby bol čo najprirodzenejší správaniu v reálnom svete. Potom sa s ním rozlúčime, kontrolujeme dáta z výstupu, či je všetko v poriadku a ukladáme ich. Rovnako je dôležitý debriefing — rozprávame sa o postrehoch myšlienkach, ktoré nám napadli počas testovania. Pomáha to k finálnej interpretácii. Keď už máme dostatočnú vzorku, púšťame sa do analýzy dát a ich interpretácie. Ako by si opísala tvoj výskumný proces a ktoré metódy v ňom najčastejšie využívaš? Najdôležitejšie je mať dobre zadefinovanú tému a úlohu, ktorú ideme riešiť — rovnako v akademickej, aj v komerčnej oblasti. Ak rozumieme tomu, čo chceme zistiť, prečo to potrebujeme, aké očakávame výsledky a čo tým dosiahneme, ľahšie dokážeme nájsť vhodnú metódu. Pre skúmanie použiteľnosti a zrozumiteľnosti sa najčastejšie využíva používateľské testovanie formou zadávania úloh, ktoré sa kombinuje s metódou hlasného rozmýšľania alebo rozhovorom. Ak skúmame informačnú architektúru, zvolíme si napr. card sorting alebo treetest, ak zisťujeme vplyv konkrétnych textov na používateľský zážitok, použijeme cloze alebo highlighter test, ak nás zaujíma percepcia vizuálnej hierarchie alebo to, ako používateľ číta web, použijeme eyetracking. V akadémii je oveľa častejšie, že sa používa viac metód na preskúmanie a overenie jedného problému, tzv. triangulácia. Vedela by si povedať v čom sa odlišuje UX výskum v akademickej oblasti od komerčnej? V akademickej sfére máme na výskum viac času a musíme v ňom ísť viac do detailov. Už z charakteru akademického výskumu vyplýva, že musíme dbať na presné definovanie predmetu skúmania, výber respondentov a na premenné, t.j. čo všetko nám do toho môže vstúpiť a ovplyvniť výsledky. Netvrdím, že v komerčnej oblasti sa na to nedáva dôraz, ale v akadémii je to nevyhnutné, z dôvodu validity a spoľahlivosti výskumu a následnej verejnej publikácie výstupov. Druhý rozdiel je v riešení problémov. V praxi sa väčšinou riešia problémy, prečo nejaká vec nefunguje, alebo ako by sa to mohlo zlepšiť. V akademickom výskume sa môžu riešiť aj základné otázky — napr. objavovanie nejakej problematiky a hľadanie odpovedí na niečo, čo nemusí byť okamžite aplikované na produkt alebo službu. Vo firme nie je čas riešiť všeobecné otázky, ale riešiť vlastné konkrétne problémy. Výnimkou sú nové témy a oblasti, o ktorých veľa nevieme a musíme si ich naštudovať, zisťovať a komparovať. Tretí rozdiel je vo výsledkoch — výstupoch a tom ako sa prezentujú. Toto bolo niečo, s čím som najdlhšie bojovala v praxi, pretože som bola zvyknutá písať všetko podrobne, či dizertačku alebo článok, vždy to malo danú štruktúru prezentácie výsledkov. V praxi je to úplne naopak. Tam je potrebné vedieť vhodne vyselektovať hlavné zistenia, teda to, na čo sme prišli a čo z toho vyplýva. Tu platí, že úlohou UX výskumníka je odkomunikovať UX dizajnérom, alebo produktovým manažérom jadro problému a navrhnúť riešenia a smer, ktorým by bolo vhodné uberať sa. Predstavíš nám projekty, na ktorých si rada pracovala? Mám dva obľúbené projekty, jeden z akademickej a druhý z komerčnej oblasti. Prvý bol v spolupráci so študentkou pri diplomovej práci. Zisťovali sme, aké metadáta si ľudia všímajú pri prezeraní kníh v katalógoch, pokiaľ ide o beletriu a odbornú literatúru. Išlo o dopyt spoločnosti z praxe, ktorú zaujímalo, či by bolo výhodné zmeniť používateľské rozhranie pre odbornú literatúru a beletriu. V tomto projekte sme použili eyetracker, aby sme videli prirodzené správanie respondentov a to ako čítajú. Využili sme aj metódu triedenia kariet z pohľadu dôležitosti (dôležité, neutrálne, nedôležité). Respondenti mali na kartičkách rôzne typy metadát kníh — autor, rok, vydavateľ, počet strán a pod. Bolo to celkom zábavné, respondenti triedili s nadšením napr. najprv beletriu a potom sme im povedali nech si dajú pauzu a spravia to isté, ale pôjde o odbornú literatúru. Ich reakcia bola „však to bude to isté“, no a prekvapivo to nebolo to isté. Výsledky z triedenia (čo si myslia, že si všímajú) sa nám potvrdili s výsledkami z eyetrackera (čo si reálne všímajú a ako dlho tomu venujú pozornosť). V komerčnej sfére bol zaujímavý prieskum, zameraný na elektrické autá. Cieľom produktu bolo do mobilnej navigácie implementovať funkcionalitu, kde si človek nastaví, že má elektromobil. Prostredníctvom danej aplikácie mal možnosť zistiť kde v okolí sa nachádzajú nabíjacie stanice pre elektromobily, ceny nabíjania a tiež sledovať stav nabitia a zaplatiť cez aplikáciu. Tento projekt bol pre mňa úplne novou oblasťou, kde som sa v krátkom čase musela mnoho naučiť a spočiatku robiť veľa „desktop researchu“ o téme elektromibility, čo je na UX výskume skvelé, pretože sa dozviete veľa informácií o rôznych veciach. Rozprávala som sa s ľuďmi, ktorí jazdia na elektromobiloch, aj som takéto auto mala na víkend a ocitla sa v koži našej cieľovej skupiny. Ak je to možné, odporúčam ľuďom ktorí robia výskum, vžiť sa do respondenta nie len empaticky, ale zažiť tie veci alebo situácie v praxi. V tomto prípade to bolo nápomocné, až nevyhnutné, lebo sme hľadali odpoveď na to, prečo beta verzia aplikácie, nenadchla vodičov elektromobilov. Pre zistenie sme rozposielali dotazníky a keďže som si vyskúšala jazdu v elektromobile, na poslednú chvíľu mi napadlo pridať ešte jednu možnosť odpovede, ktorá nám nakoniec vyšla ako najčastejší dôvod nevyužívania aplikácie. Ktoré veci máš na svojej práci rada? Ja som strašne zvedavá, vo všeobecnosti sa veľa pýtam a rada spoznávam nové veci a iné pohľady. Obohacuje ma to, spravilo ma to viac otvorenejšou voči názorom a správaniu druhých aj v bežnom živote. Určite to posilnilo aj moje vnímanie a empatiu, ktorú som mala aj pred tým, no už je pre mňa prirodzené, že každý máme iné návyky, potreby a dôvody prečo niečo robíme tak ako robíme. Rada to pozorujem u respondentov aj inde. A potom moment, keď prídu výsledky z výskumu, to je taká neuveriteľná radosť malého dieťaťa ako keď otvára darček. Postupne pri analýze a hlbšom premýšľaní nad výsledkami radosť klesá do vážnej roviny, no potom je to zasa ten dobrý pocit — „máme dáta, vyšlo toto, aha“. A tiež mám rada fakt, že prítomnosť UX výskumu v projekte značí, že dizajn sa netvorí egom. Prajem si, aby si stále viac firiem a projektov uvedomovalo, že je dôležité netvoriť len egom ale na základe dát a hlavne dobrých dát. Existujú pre teba naopak aj menej obľúbené veci? Áno, napríklad keď respondent nie je zhovorčivý, alebo rozpráva mimo tému a nedokážem z neho dostať informácie, ktoré potrebujem. Pri niektorých respondentoch sa to bohužiaľ stáva, ale na druhej strane nikdy to nie je na zahodenie, pretože aj z takýchto ľudí máme určité poznatky. Potom sú to ešte technické problémy, napríklad keď sa nám nenahrá rozhovor alebo testovanie. V mnohých prípadoch to zistíme, až keď sa s respondentom rozlúčime (facepalm). Mala som aj srandovnú príhodu, keď sme robili nemoderované online testovanie. Respondentovi sa zasekla aplikácia, nevypol testovanie a šiel spať. Ráno sme mali 5 hodín nahrávky s tmou a chrápaním. Aká bola tvoja cesta k UX výskumu? Študovala som na KKIV (Katedra knižničných a informačných vied) v Bratislave. Začalo to tým, že som prišla do kontaktu s predmetmi prof. Makulovej, o ktorej sa dá povedať, že priniesla na Slovensko túto disciplínu na akademickú pôdu. Predmet sa volal Informačná architektúra, tam ma začalo zaujímať všetko okolo použiteľnosti a interakcie človeka s počítačom a digitálnym rozhraním. Na základe toho som si vybrala diplomovú prácu, týkala sa dôveryhodnosti webov s lekárskymi informáciami. Celkovo ma oblasť UX-ka fascinovala a veľmi rýchlo sa rozvíjala, preto som sa rozhodla ísť na doktorandské štúdium, kde som zostala v téme dôveryhodnosti zameranej na e-obchody. Rada som písala články a počas doktorandského štúdia okrem vlastnej dizertácie realizovala aj menšie výskumy. Po doštudovaní som dostala miesto na katedre, kde som rozšírila ponuku predmetov o dizajnovaní a výskume používateľskom zážitku. Pri školení bakalárskych a diplomových prác som si uvedomila, že mi je srdcu blízke navrhovať výskumy a realizovať ich a chcela som to zažiť aj v praxi. Hlavne kvôli tomu, aby som obohatila svoje znalosti a nemala ich len „z teórie“ a akademickej oblasti, ale aj z komerčnej. Chcela som študentom vedieť ukázať rozdiel medzi základným a aplikovaným výskumom a pripraviť ich na reálnu prax. Na základe toho som sa rozhodla venovať niekoľko hodín z môjho voľného času projektom, na ktoré som bola oslovená. Bolo pre tvoju rolu UX výskumníčky prínosom tvoje vzdelanie? Vzdelanie mi dalo to, že viem ako pracujú ľudia s informáciami. Pozerám sa na digitálne rozhranie ako na kôpku informácií, lepšie alebo horšie usporiadaných a vizualizovaných, ktorým musia používatelia priradiť zmysel. A ak je to nezmysel, hľadám dôvody a riešenia. Mala som predmety týkajúce sa použiteľnosti digitálnych rozhraní, takže som mala dosť dobrý základ a rozhľad. Môžem tiež povedať to, že som do tejto oblasti prišla priamo z akademickej sféry a bolo prirodzené pre mňa robiť výskum. Vzdelávaš sa aj ďalej v oblasti UX výzkumu? Neustále. Aj tým, že sama robím a skúšam nové veci. Nebojím sa takýchto výziev, nebránim sa veciam, ktoré som pred tým ešte neskúsila, či už ide o novú metódu alebo tému. Čiže „learning by doing“ a týka sa to rovnako akademickej oblasti, ako aj komerčnej. Samozrejme potom sú to knižky, podcasty, rôzne články, profily dizajnérov na sociálnych sieťach takže neexistuje deň, kedy by som sa o UX dizajne alebo výskume niečo nedozvedela. Kde berieš inšpiráciu pre svoju prácu? Pokiaľ potrebujem riešiť určitý problém, tak cielene hľadám zdroje ako sú články, knihy alebo prípadové štúdie, ktoré popisujú ako to robili iní výskumníci. To považujem za najväčší zdroj inšpirácie. Som tiež vďačná za to, že existujú články o dizajnoch a výskumoch, ktoré nedopadli dobre, sú to naozaj cenné informácie. Aké znalosti a schopnosti by mal mať podľa teba UX výskumník? Podľa mňa sú to dve základné, s ktorými by už mal vstupovať do tejto profesie, a tie ostatné sa učí neustále. Je to analytická schopnosť a empatia. Analytickú schopnosť treba mať už aj pri definovaní problému a formulácii otázok tak, aby sme dosiahli to, čo potrebujeme. Pri interpretovaní dát je tiež veľmi dôležitá schopnosť abstrahovať, čiže vyvodzovať podstatné veci. Dôležité je to pri výskumníkoch, ktorí využívajú vo veľkej miere kvalitatívne metódy ako rozhovory, kde je potrebné abstrahovať tie najdôležitejšie zistenia a vynechať balast, ale aj pri abstrahovaní kvantitatívnych dát, kde treba hľadať rôzne vzorce a spojitosti. Druhá základná schopnosť je empatia, vžitie sa do toho človeka a nemyslím to len tak, že ak respondent začína byť nervózny, tak mu dám trochu vydýchnuť. Súvisí to predovšetkým s otvoreným vnímaním a počúvaním toho, čo človek hovorí, vcítiť sa prečo to tak je a zistiť, či mu v tom pomohla farba, text, poradie a pod. Potom sú to schopnosti, ktoré sa dajú naučiť, ako napríklad použiť správnu metódu na daný problém. Tiež je dôležitý spôsob komunikácie pri rozhovore, pretože viesť rozhovor je náročné a trvá istý čas, kým to pre výskumníka začne byť prirodzené. Veľkú výhodu zohráva, ak je človek komunikatívny, no dokážu to aj introverti ako som ja. Sú aj výskumníci, ktorí sa venujú kvantitatívnym metódam alebo metódam analýzy dát z rôznych UX nástrojov, kde nemusia prichádzať do styku s ľuďmi. Ďalej je to schopnosť kolaborovať. Tým myslím to, že UX výskumník nerobí sám za svojim stolom, ani by to tak nemalo byť. Najužšia spolupráca prebieha s UX dizajnérmi a produktovými manažérmi. To je veľmi silná trojica. Poznatky z výskumov pomáhajú produktu alebo službe vyvíjať sa, zlepšovať sa a správne nasmerovať nové idey a rozhodnutia. UX výskumník musí vedieť komunikovať a kolaborovať aj širšie vnútri inštitúcie, firmy alebo projektu. Je to on, kto zbiera informácie z ostatných oddelení, hľadá súvislosti a problémy, ktoré treba riešiť, ktoré problémy koho trápia, aby práve on vedel svoju prácu spraviť čo najlepšie a priniesť výsledky prospešné všetkým, nielen dizajnovému tímu. Táto kolaborácia a komunikácia sa týka aj selektovania a prezentácie výsledkov. V akademickej oblasti je to trochu inak, tam môže byť človek aj solitér alebo pracovať v malom tíme ďalších výskumníkov. Čo by si odkázala študentom, ktorí by sa radi stali UX výskumníkmi? Skúmajte, skúmajte, skúmajte! Človek sa často nového bojí, kým to nepozná, neskúsi a nezažije. Napríklad návšteva u zubára — keď tam ide človek druhý krát, hoci aj po zlej skúsenosti, už vie čo má očakávať. Môže sa báť, že to bude bolieť, ale už vie ako, nebojí sa neznámeho. Čiže ak má niekto obavy, či je to je pre neho, nech to skúsi. Na zadaniach v škole alebo vo voľnom čase. Napríklad, ak používate nejakú aplikáciu alebo web, s ktorou ste nespokojní, alebo ste zvedaví, ako by to fungovalo inak, zadefinujte si problém, cieľ a otázku, navrhnite scenár a otestujte to. Analyzujte dáta, spisujte zistenia, a časom sa už vycibria aj také veci, ako interpretovať dáta alebo ako spraviť dobrý report. Druhý tip je — buďte zvedaví! Veľa čítajte a veľa sa pýtajte. Majte otvorené oči aj uši. Poproste kamošov, aby vám ukázali ako používajú Spotify a sledujte ich. Vždy sa pýtajte „prečo“? Nerozmýšľajte len nad rozhraním, ale širšom kontexte správania, situácie a zážitku. Alebo vymyslite niekoľko úloh v konkrétnej appke, dajte ich piatim kamošom, nahrávajte a zapisujte chyby v rozhraní alebo zážitku. Na záver by som ešte spomenula — stretávajte sa s UX komunitou, chodievajte na rôzne online eventy a živé stretnutia, pretože tam sa dá naozaj veľa vecí naučiť a nechať sa inšpirovať. UX výskum v akadémii a praxi- Rozhovor s Katarínou Buzovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2021

Etika a service design

Photo by Startaê Team on UnsplashStejně jako všude jinde, designeři služeb jsou vázáni určitou povinností dodržovat etické standardy během své práce. Porušení, ať už účelné či nikoliv, může mít značný dopad nejen na život samotného designera, ale také každodenních uživatelů takto nevhodně navržené služby. Člověk zároveň nemusí dlouho hledat, než takovéto služby najde. Webové stránky, které automaticky sbírají a obchodují s daty uživatele bez jejich souhlasu, zpravodajské stránky, na kterých algoritmus začne povyšovat falešné zprávy kvůli vysokému prokliknuti, a mnohem více. Ve velkém množství těchto případů jejich tvůrci o možných etických dopadech vůbec nepřemýšlí, nebo je neberou jako součást své práce. Dodržování etických rámců Co tedy designer může udělat, aby se vyhnul navržení služby, které zapadá mimo přijatelné etické hodnoty? V roce 2017, Mike Monteiro vydal významný článek ‚A designer’s Code of Ethics‘ na stránce Mule. Tento text začíná poměrně jednoduchým tipem: Designeři jsou lidé stejně jako jsou lidmi uživatelé. Při návrhu nové služby by se měl designer pokusit postavit se do pozice koncového konzumenta a pohlédnout na svou službu kritickým okem právě z této pozice. Uživatele je zde potřebovat respektovat stejně tak, jak by jej člověk respektoval při jakékoliv jiné aktivitě a jak by designer chtěl sám být respektován ostatními. Designeři si tedy musí vždy ponechat základní lidskou slušnost během své práce. To samozřejmě není vše o čem by designer měl přemýšlet. Smysl zodpovědnosti za svou práci a tvorby je úplně stejně důležitý. Stejně tak si také člověk musí uvědomit, jak se jejich produkt může různě využít. Designer může mít dobré záměry, ale ostatní mohou jejich služby využít k negativním a neetickým aktům. Takovéto problémy mohou být složité na predikci a je nutné se jim vyhnout, pokud si je tvůrce služby zavčas uvědomí. Stejně tak by každý designer měl vítat konstruktivní kritiku spojenou nejen s jejich prací, ale také s dopadem jejich práce, a také s tím, jak se sami během i mimo svou práci chovají. Přeci jen se jedná o profesionální pozici, což by mělo být v jednání daného člověka nějak reflektováno. Časté etické otázky/problémy Detailní vyjmenování všech možných etických problémů v oblasti designu služeb by ve formě tohoto krátkého článku nebylo velice efektivní. I tak by však měly být zmíněny alespoň některé oblasti, které jsou velice často problémové. V první řadě je ale potřeba zmínit, že etika v oblasti designu se dělí na více částí — Existenciální hodnoty, špatný záměr a benevolentní záměr. První skupina zahrnuje problémy, které jsou součástí osobnosti a charakteru, reflektují hodnoty designera v jejich tvorbě. Druhá kategorie pak zahrnuje služby, kde se etika činí problémovou špatným nasměrováním či poměrem různých záměrů ve službě. Poslední kategorie je ideálním etickým stavem, kterého by měl designer dosáhnout během své tvorby a v esenci se jedná o situaci, kde potřeby uživatele řídí celkový proces. Problémy z první kategorie, tedy existenciální hodnoty byly již prakticky rozebrány v první části tohoto článku. Designer by měl přistupovat ke své službě a její tvorbě jako člověk, který nese respekt k ostatním. Konflikt vlastní víry a pohledu na svět s požadavky uživatelů se zde může stát vážným etickým problémem. Časté problémy z druhé kategorie zpravidla nejsou tvořeny intencionálně. Benevolentní záměr nám říká, že by designer měl nést potřeby koncového uživatele nad vším ostatním. Zde se však může často objevit konflikt, převážně pokud zaměstnavatel nebo osoba, která bude vlastníkem služby po jejím dokončení má jisté požadavky na samotný design. Rychle zde vznikají situace, kdy musí designer balancovat potřeby uživatele s potřebami ostatních entit, což může vést k serióznímu konfliktu nebo dokonce komprimaci integrity a možností využívání služby koncovým uživatelem. Tento problém se může ještě dále zhoršit, pokud jsou tyto rozhodnutí dělány nejen vědomě, ale účelně. Prakticky každý si zde může představit obchodní služby, které se pokouší uživateli vnutit věci, které nepotřebuje či dokonce nechce. To stejné platí i v oblasti reklamy, která se může velice často objevit v cestě uživatele, zdržet ho, rozptýlit ho, nebo dokonce celou službu řídit (Například webové stránky, které zcela odmítnou fungovat, pokud se uživatel pokusí reklamu obejít skrze webová rozšíření). Tento hon za idejí extra výdělku může velice rychle změnit dobrý design právě na design etický sporný. Politická otázka Uživatelé si mohou občas stěžovat na existencí politického biasu, především u zpravodajských služeb, které mohou často propagovat různé politické agendy. Tyto problémy nemusí být formovány při samotném designu služby, ale až při jejím používání. Zároveň se také nejedná o to stejné, jako neetické služby. I v dnešní době se stále vede debata o tom, zda je vlastně vůbec možné vytvořit službu či produkt, které by byly kompletně politicky neutrální. Obě strany tohoto argumentu mají velké zastoupení, takže zde nemáme jasnou odpověď. Tvorba služeb, které nesou jistou část politického myšlení jejich designera ale ve většině případů není problémem. Nesmí se zde ale překročit hranice, kde jasný politický bias začne znevýhodňovat koncové uživatele. V takovém případě se skutečně opět dostáváme do oblasti mimo vhodné etické rámce. Odcizování či skutečné znevýhodňování osob zapadajících do určitého politického spektra se může stát velkým problémem, obzvláště v době voleb a dalších politicky významných dnů. Řešení Jak již bylo zmíněno v předchozí části tohoto článku, designeři (především ti co jsou nový a mladí) si nemusí tyto různé etické problémy vůbec uvědomit. Tento problém může být vcelku jednoduše vyřešen lepším vzděláním v této oblasti, školením, informováním designerů, a více. Problém však může nastat u designerů, kteří etické rámce porušují schválně. Toto samozřejmě nedělají jen tak. V těchto případech můžeme pozorovat různé důvody za neetickým jednáním designera, od plnění nevhodných požadavků zaměstnavatele až po vlastní vize, které nadřazuje nad morální a etickou povinnost. Zde se vzniklý problém bude řešit hůře. Naštěstí si v dnešní době nemohou velké firmy takovéto věci dovolit, nechť ztratí dobrou vůli svých uživatelů, několik z nich zajisté šťastně šířící novinky o těchto problémech na sociálních sítích. Stejně tak mohou zaměstnavatelé zastavit nebo propustit designery, kteří chtějí naplnit svou kreativní vizi ve tvorbě služby i za cenu porušení stanovených etických rámců. To stejné se ale nemůže stát u designerů, kteří jsou svými vlastními zaměstnanci. V těchto případech vše spočívá na samotných uživatelích, aby přinutily designera služby zlepšit své praktiky skrze kritiku a zpětnou vazbu. Občas se však můžeme vyskytnou v situaci, kdy takovéto služby budou chráněny odůvodněním kreativní svobody v procesu tvorby. Kreativní díla, která vyžadují porušení etických hranic by však ale návrháři služeb neměla být využívána na prvním místě a je srovnatelná se zákony omezujícími svobodu. Taková omezení jsou jednoduše nezbytná pro společenské dobro. Zároveň by se měl dobrý designer soustředit především na dopad její práce, spíše nežli na formu, kterou jejich forma převezme. Závěr Etika designu je, stejně jako všude jinde, velice rozsáhlé a komplexní téma, které nemůže být efektivně rozebráno v krátkém článku, jako je tento. Stále je však důležité znát alespoň základy správného etického chování a designu, ať už člověk tvoří cokoliv. Jednou z univerzální a alespoň částečně vhodných rad je se pokusit vždy nadnést potřeby koncového uživatele nad vše ostatní, a pohlížet na vlastní službu právě z pozice osoby, která ji bude nakonec využívat. Tímto způsobem se člověk může alespoň dostat na cestu k benevolentnímu záměru, kterého by se měl každý designer snažit dosáhnout. Zdroje BUCHANAN, Richard. Design Ethics. Encyclopedia [online]. c2019, 14. prosince 2020 [cit. 2020–12–23]. Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/science/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/design-ethics#:~:text=Design%20ethics%20concerns%20moral%20behavior,in%20the%20practice%20of%20design.&text=Ethical%20considerations%20have%20always%20played,the%20ethical%20dimensions%20of%20design. D’ANJOU, Philippe. Design Ethics Beyond Duty and Virtue. 2017. ISBN 9781443891233. KIESS, Chris. The Good, the Bad and the Ugly of Ethics in UX Design. Medium: Prototypr.io [online]. c2020, 5. března 2019 [cit. 2020–12–23]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/design-ethics-c739bcf511fe MONTEIRO, Mike. A Designer’s Code of Ethics. Mule [online]. 80 Fresno St., San Francisco: Mule Design Studio, c2020, 10. listopadu 2017 [cit. 2020–12–23]. Dostupné z: https://muledesign.com/2017/07/a-designers-code-of-ethics SGARRO, Victoria. What Are “Ethics in Design”? Slate: A romantic weather report [online]. The Slate Group, c2020, 13. srpna 2018 [cit. 2020–12–23]. Dostupné z: https://slate.com/technology/2018/08/ethics-in-design-what-exactly-does-that-mean.html Etika a service design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2021

Design Maturity: Příklady modelů a tipy jak se posunout na další level

Zdroj obrázku i.pinimg.comDesign maturity, v překladu vyspělost či zralost designu, je úroveň, na které operuje designér nebo konkrétní design. O úrovni designové zralosti vypovídá převážně to, jak se chová v souladu s hodnotami a problémy vnitřního i okolního světa, jak je mu otevřený a jakým způsobem o designu přemýšlí. Co je design maturity? Ve zkratce můžeme design maturity popsat jako úroveň, na které funguje design v naší firmě nebo podnikání obecně. V minulosti bylo úkolem designu převážně pouze inovování vývoje služeb nebo produktů — spotřebitelé se soutředili převážně na produkty, které byly atraktivní, při navrhování designu se tedy kladl velký důraz na lidskou ergonomii (angl. human ergonomics). [1] Časem však začal design dozrávat a měnit se, v čemž pokračuje nadále. V dnešní společnosti design znamená úplně něco jiného, než co označoval napříkad před 60 lety. Tyto změny nenastaly ze dne na den, ale možná některé z nás může překvapit, že k nim došlo v docela nedávné minulosti. [2] Troška z historie designu Na začátku 21. století došlo k renesanci designu, která zvýšila jeho oblíbenost a čím dál více lidí se snažilo mu porozumět. Jednou z oblastí, do které začal design pronikat ve velkém, je podnikání. Design měl pověst výstřední taktiky řešení problémů, která způsobovala bolest hlavy všem, kteří se v problematice proporcí, barevných schémat, negativního prostoru a dalších zapeklitostí nedokázali orientovat. Jednalo se o velmi hodnotnou komoditu, která se však nedokázala posunout za vlastní hranice, protože nebyla dostatečně srozumitelná laické veřejnosti. Pokud se měl design posouvat vpřed a rozvíjet se, bylo potřeba zajistit, aby byl srozumitelný a jasně terminologicky ohraničený a zakotvený. [3] Tato snaha zvýšila hodnotu designu natolik, že začali vznikat kurzy designu na prestižních světových univerzitách, což vedlo k tomu, že se designéři čím dál více specializovali v odvětví svého oboru. Tyto skutečnosti přispěly k tomu, že se prostředí designu a jeho fungování začalo proměňovat. Jakmile si našel design své místo v podnikání, museli přijít designéři se způsoby, jak ještě více zvýšit jeho hodnotu. Spojením procesu návrhu se schopností designéra vyvinou kreativní řešení problémů najednou vyplynulo na povrch zjištění, že je možné vytvořit řešení na míru jakémukoliv problému. Design se mohl zase posunout o kousek dál a designéři najednou začali řešit problémy v oblasti služeb, financí, marketingu a dalších odvětví. Designéři si začali uvědomovat, že celý proces designování má větší hodnoty než to, aby služby fungovaly a vypadaly dobře, jak tomu bylo na počátku jeho vzniku. Čím více lidí se začalo věnovat designu a zajímat se o jeho problematiku, tím více pronikal do struktur organizací a firemní kultury. [4] Modely designové zralosti Výše jsme si uvedli, že design je v určitém smyslu živou entitou, která reaguje na požadavky společnosti, se kterou se vyvíjí, dozrává. Neděje se to však všude konzistentně, existují společnosti, které hodnotu designu stále nevidí, nebo se nacházejí na různé úrovni designové vyspělosti. K hodnocení úrovně, na které se nacházíme, lze použít modely designové zralosti, které nám mohou pomoci definovat potřebné kroky pro posunutí se na další úroveň. Modelů designové zralosti je několik, pro prvotní nástin problematiky si představíme tři, které byly vybrány na základě feedbacku týmu Service Designers Network, finské skupiny service design profesionálů, kteří se pravidelně schází za účelem diskutování nových aktuálních témat oboru a dalšího vzdělávání. [5] Zdroj obrázku service-design-network.orgDesign Maturity Solar System je model vytvořený společností InVision a soustředí se na porozumění kvalitám špičkových designových organizací, které dělí na jednotlivé úrovně na základě jejich aktivit a názorů ve vztahu k designu. InVision také poskytují poznatky o tom, jak se posouvat a dosahovat vyšší úrovně designové zralosti. Pro více informací navštivte jejich webové stránky invisionapp.com [6] Zdroj obrázku invisionapp.comThe Design Ladder společnosti Danish Design Centre hodnotí úroveň aplikace designu pomocí čtyř kroků: non-design, design formování (design as form-giving), design jako proces (design as process) a design jako strategie (design as strategy). Pro více informací navštivte jejich webové stránky danskdesigncenter.dk [7] Zdroj obrázku danskdesigncenter.dkModel Seven Stages to a Design-based Innovation Culture je model prezentovaný designérem Aviv Katzem a publikovaný v časopise Touchpoint (číslo 7) skupinou Service Design Network. Model je založen na poznání jednání organizace a jaké překážky ji brání v postupu na další úroveň designové zralosti. Poskytuje náhled na problematiku a nabízí řešení, jak problémy překonat. Článek k přečetní naleznete zde [8] Výše uvedené modely pomáhají (nejen) organizacím posouvat se na další úrovně designové zralosti. Snaží se poukazovat na problémy, které mohou působit jako pomyslné brzdy a snaží se nabízet řešení tvořená na míru. Za zmínku stojí poznámka Service Design Network, že si mnoho týmů oblíbilo model společnosti InVision, protože se nejedná pouze o teoretický model, ale o skutečný nástroj, který může bez velkých zkušeností použít i laik. Závěrem se nabízí vyjmenovat několik praktických tipů, které nám můžou pomoci v praxi: Sedm tipů jak se posunout na úrovni designové zralosti * Naučte se naslouchat svojí firmě/organizaci. Každá jednotka/tým má svá vlastní specifika a nachází se na různých úrovních designové zralosti. * Identifikujte jednotlivé aktivátory a schopnosti. Rozpoznejte silné stránky jednotlivých členů týmu/týmů a přistupujte k nim individuálně. * Vytvořte si plán. Ukažte co děláte na příkladech z reálního života a zdokumentujte svůj pokrok. * Poznejte své cíle. Ujasněte si, čeho chcete dosáhnout. * Změny musí proběhnout na všech úrovních. * Komunikujte srozumitelně. Ujasněte si terminologii a přizpůsobte se jazyku zúčastněných stran. * Najděte svoji designovou komunitu. Spolupracujte s designéry a lidmi, kteří věří ve vás a vy v ně. Zdroje: [1] FOSS, CH. Knowing Your Organization’s Design Maturity. In: medium.com [online]. © 22.8. 2015 [cit. 10.1. 2021]. Dostupné z:. [2] FOSS, CH. Knowing Your Organization’s Design Maturity. In: medium.com [online]. © 22.8. 2015 [cit. 10.1. 2021]. Dostupné z:. [3] FOSS, CH. Knowing Your Organization’s Design Maturity. In: medium.com [online]. © 22.8. 2015 [cit. 10.1. 2021]. Dostupné z:. [4] FOSS, CH. Knowing Your Organization’s Design Maturity. In: medium.com [online]. © 22.8. 2015 [cit. 10.1. 2021]. Dostupné z:. [5] LAHTEENMAKI, S. 3 Design Maturity Models — What is the Level of Design Maturity in Your Organization? In: Service Design Network [online]. © 2021 [cit. 10.1. 2021]. Dostupné z:. [6] Informace dostupné z webové stránky invisionapp.com [7] Informace dostupné z webové stránky danskdesigncenter.dk [8] Informace dostupné z webové stránky service-design-network.org Design Maturity: Příklady modelů a tipy jak se posunout na další level was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2021

Nástroje pro UX testování: přehled

Photo by Sigmund on UnsplashUser experience neboli UX design se zaměřuje na to, jak lidé vnímají a reagují na použití produktu, systému či služby. Jde především o to, jak uživatelské prostředí učinit co nejvíce užitečné, snadno použitelné a efektivní. Základním pravidlem v použitelnosti uživatelského rozhraní je nenutit uživatele přemýšlet. Metodu UX testování (nebo také uživatelské testování) využívají designeři ve chvíli, kdy potřebují najít a opravit chyby, kvůli kterým je webová stránka nepřehledná a matoucí. Je tedy zásadní pro správné fungování a uživatelskou přívětivost webových stránek. Existuje řada metod, jak testovat použitelnost webových stránek. V tomto článku ale chci přinést především přehled nástrojů, které mohou být užitečné v jednotlivých fázích testování. Nástroje vhodné pro testování použitelnosti na dálku jsou především Lookback a Userzoom. Lookback Nástroj slouží k nahrávání chování uživatelů, především ho lze využít pro moderované/nemoderované testování prototypu, webu nebo aplikace. Moderované testování probíhá za přítomnosti výzkumníka zadávajícího podněty pro uživatele, nemoderované testování je bez účasti výzkumného pracovníka, kdy je respondentovi pouze zadán seznam úkolů. Zásadní výhodou nástroje je možnost komunikace mezi výzkumníkem a respondentem v reálném čase. Celý proces testování je možné živě přenášet nebo nahrávat, a to včetně zvuku, videa a obrazovky. Nástroj automaticky generuje požadavek pro respondenta, zda může nahrávat. Výzkumník tak má možnost ihned reagovat na možné problémy, na které respondent narazí. V rámci nástroje lze vytvořit samostatnou místnost pouze pro respondenta nebo jen pro pozorovatele. Poznámky jdou zaznamenávat přímo do nástroje, všechny týmy výzkumníků k nim mají přístup a mohou sdílet své postřehy. V případě, že se zvolí během UX testování nemoderovaná varianta, je možné respondentovi zaslat link. Úkoly, které výzkumník v testování nastaví, si uživatel může spustit podle vlastních časových možností. Stejně jako u moderovaného testování nástroj zaznamenává činnost uživatele v průchodu prototypem, aplikace nebo webu. Po dokončení je celý záznam k dispozici výzkumníkovi. U Lookback můžeme narazit ale i na nevýhody. Jednou z těch hlavních je, že respondent musí aplikaci nainstalovat do mobilního zařízení nebo stáhnut rozšíření do Google Chrome. S rozšířením se tak pojí i nutnost použití Google Chrome jako jediného možného webového prohlížeče pro testování.[2] UserZoom UserZoom podobně jako Lookback slouží k uživatelskému testování na dálku. Využívá stejný typ testování jako Lookback, tedy moderované nebo nemoderované testování. V případě, že výzkumník využívá testování použitelnosti poprvé, nabízí nástroj studijní šablony. Po dokončení testování nástroj vygeneruje zprávu, která uvádí míru úspěšnosti a selhání a napomáhá výzkumníkovi pochopit účastníka.[3] Kromě testování použitelnnosti nabízí UserZoom také další nástroje pro UX výzkum. Lze využít třídění karet (card sorting), tree testing, click testing, průzkumy nebo také nábor uživatelů. Optimal Workshop Optimal Workshop je především sada nástrojů, které slouží na ověřování organizace a vizualizaci informací. Nabízí pět výzkumných nástrojů pro porozumění uživatelů webu či služby. Pro uživatelské testování je nejvhodnější OptimalSort, TreeJack nebo Chalmark. OptimalSort, card sorting, pro smysluplné rozložení obsahu. Card sorting je zde rozdělen do dvou možností — closed (uzavřený) card-sort a open (otevřený) card-sort. V closed card-sortingu lidé tvoří obsah do předem daných kategorií. V open card-sortingu je naopak na lidech, aby vytvořili libovolné kategorie. Treejack, tree testing, nástroj pro testování struktury webu. Díky testu struktury je výzkumník schopen odhalit špatnou organizaci webu a hierarchii menu. Pro použitelné webové stránky je klíčové mít správnou strukturu a tento nástroj ji pomáhá otestovat předtím, než se začne s vizuálním a interakčním designem. Chalmark, first-click testing, umožňuje výzkumníkům testovat design prototypu. Test ověřuje navigaci a celkově informační architekturu na webu. Z výsledku testu lze určit, zda byl uživatel schopen rychle a jednoduše najít na webu to, co potřeboval. Výsledek ale také ukazuje neúspěšné pokusy uživatelů. Pro vytvoření testu výzkumník nahraje screenshoty nebo nákresy webu, který chce testovat. Jak jsem již zmínila, tak tyto tři nástroje jsou nejvhodnější pro uživatelské testování. Další dva nástroje, které Optimal Workshop nabízí, slouží spíše k doplnění informací a jednodušší správě výzkumu. Questions, online surveys, je dotazníkový nástroj, který doplňuje informace z předchozích nástrojů. Sesbíraná data se ukládají spolu s ostatními výzkumnými daty, která výzkumník sesbíral pomocí nástrojů Optimal Workshop. Reframer, qualitative research, slouží k efektivnímu shrnutí poznatků z výzkumu. Kvalitativní výzkumný nástroj umožňuje zachytit všechna pozorování a data shromážděná během výzkumu. Usnadňuje analýzu kvalitativních dat a lze skrze něj vytvořit kódovací systém za pomocí značek nebo tagů. Vše může výzkumník dělat v reálném čase a za běhu. UsabilityHub UsabilityHub je souhrnná platforma, která nabízí nástroje pro uživatelské testování webů nebo aplikací. Zahrnuje nástroje, které umožňují několik metod testování — first click tests (testy prvního kliknutí), design surveys (průzkumy designu), preference tests (preferenční testy) a five second tests (pětisekundové testy). First click tests ukazují výzkumníkovi, na co uživatel kliknul jako první v průběhu testu. Umožňuje tak optimalizovat odkazy a obsah s ohledem na to, jak dlouho uživateli trvalo dokončit úlohu. Nástroj dále umožňuje vytvářet moduly s daty o časových údajích a možnou filtraci všech sesbíraných dat. Design surveys shromažďují zpětnou vazbu a pomáhají analyzovat vzory a trendy v sesbíraných datech. Preference tests slouží ke zkoumání preferencí uživatelů a umožňují vybrat vizuálně nejlepší variantu designu. Výzkumník má možnost i pokládat otázky, které mu umožní pochopit, jaké změny jsou potřeba udělat. Five second tests se zaměřuje na optimalizaci prvních dojmů z webových stránek. Na základě toho lze udělat analýzu prvních dojmů a vytvořit následnou vizualizaci v cloudu. Hotjar Hotjar je platforma pro analýzu a zpětnou vazbu, která obsahuje různé analytické nástroje. Nástroje jako tepelné mapy, záznamy, monitorování, formuláře nebo ankety pomáhají výzkumníkovi pochopit chování uživatelů na webu a získat skrze ně zpětnou vazbu. Důležitou funkci pro uživatelské testování, kterou Hotjar nabízí, je zaznamenávání činnosti (session recordings) uživatele na webových stránkách. Umožňuje nemoderovaný vhled do toho, jak se uživatel orientuje na stránkách a ihned zaznamenává problémy. Zachycená relace sleduje uživatele a jeho manipulace s myší (pohyb, kliknutí, posouvání). Hotjar se využívá především kvůli tepelným mapám, ty však nejsou pro uživatelské testování vhodné. Nabízí vizuální reprezentaci, ale nespadají pod testování použitelnosti, protože pouze shromažďují souhrnná data všech uživatelů. Další nástroje k uživatelskému testování: Wufoo - pomocí nástroje může výzkumník tvořit různé online formuláře, které jsou intuitivní, lehce pochopitelné a kvalitně interpretují výsledky; Usabilla - skrze nainstalovaný plugin v prohlížeči získává výzkumník od uživatelů zpětnou vazbu; Morae * nástroj podobný Lookback a UserZoom, je schopný zaznamenávat zvuk, nahrávat obrazovku, pohyb myši i klávesnice. Zdroje: * INY, Connor. The Best UX Tools For User Research And User Testing. In: Usabilitygeek.com [online]. [cit. 2021–01–15]. Dostupné z: https://usabilitygeek.com/best-ux-tools-user-research-user-testing-2018/ * HORELICA, Pavel. Řešíte uživatelskou přívětivost webu? Tyto UX nástroje vám pomohou. IMPnet [online]. 03.11.2017 [cit. 2021–01–15]. Dostupné z: https://www.impnet.cz/blog/resite-uzivatelskou-privetivost-webu-tyto-ux-nastroje-vam-pomohou/ * ILINČEV, Ondřej. Nejlepší UX a CRO nástroje, které používám každý den. ILINČEV [online]. [cit. 2021–01–16]. Dostupné z: https://www.ilincev.com/nejlepsi-ux-a-cro-nastroje * Co je to česky „User Experience“ — UX design? LISTIFY [online]. 3. 1. 2020 [cit. 2021–01–16]. Dostupné z: https://www.listify.cool/co-je-to-cesky-user-experience-ux-design/ * MARCINKOVÁ, Lucia. Nástroje pro vzdálené výzkumy. DesignDev [online]. 1. 12. 2020 [cit. 2021–01–16]. Dostupné z: https://designdev.cz/nastroje-pro-vzdalene-vyzkumy * UserZoom reviews. G2 [online]. [cit. 2021–01–16]. Dostupné z: https://www.g2.com/products/userzoom/reviews#reviews Nástroje pro UX testování: přehled was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2021

Problém HCD z pohledu udržitelnosti

Photo by Sarah Dorweiler on UnsplashKlimatická krize je velkým tématem, které má reálný dopad na každého z nás. Na tuto skutečnost v posledních letech přichází stále více lidí. Reálné dopady klimatické změny můžeme vidět shrnuté do článku od Vojtěcha Pecky, příhodně nazvaného Pohled do propasti. Zmiňuje nejen změnu počasí, stoupající hladiny oceánů nebo požáry, ale nastiňuje také jak by mohla Země vypadat, kdybychom se s naší ekologickou stopou, kterou po sobě na planetě zanecháváme, nic nedělali (Pecka, 2019). Můžeme tedy s jistotou říct, že právě tato budoucnost není preferovaná pro nikoho z nás. V designu je udržitelnost jedním z hlavních problémů, na které se snaží nalézt řešení. V této eseji bych se chtěla zabývat jedním z nejpopulárnějších přístupů v designu — Human Centered Design (HCD) a jeho způsoby, kterými (ne)reflektuje aktuální problémy. Human centered design je jedním z populárních přístupů k designu v současnosti. Svou oblibu s sebou nese právem, protože ho můžeme považovat za revoluční přístup v tom, že do středu zájmu staví uživatele. Design tak naplňuje jeho potřeby a požadavky. Stačí ale pro velké výzvy, kterým v současnosti čelíme, jako je klimatická krize? Human centered design HCD vychází z původní úvah inženýra Mika Cooleyho, který v knize Architect or bee? poprvé představil koncept human-centered systémů, tedy systémů, které se při vývoji zaměřují právě na jejich uživatele. Tento přístup pak pomohl formovat i HCD, jak ho známe dnes. „Důvodem, proč tento proces označujeme jako zaměřený na člověka, je to, že začíná u lidí, pro která jsou řešení navrhována. Proces na člověka zaměřeného designu vychází z potřeb, snů a chování lidí, které chceme našimi řešeními ovlivnit. Snažíme se jim naslouchat a porozumět tomu, co chtějí.“(IDEO, 2013).Celý proces HCD můžeme popsat na jednom z modelůu od designového studia IDEO, který je rozdělen do tří částí. První z nich se INSPIRACE, kdy využíváme různé metody pro vytvoření poznání o potřebách uživatele. Druhá fáze IDEACE, mění získané poznatky v konkrétní řešení. Na ni pak navazuje poslední část IMPLEMENTACE, ve které se pak vybrané řešení posouvá od prototypu k realizovatelnému plánu. V jednotlivých fázích se pak snažíme o generování nápadů (divergenci) nebo o zpřesňování, či zaměření na nejvhodnější řešení (konvergence). Zdroj: https://www.innovationtraining.org/top-human-centered-design-resources/Pomocí procesu Human centered designu tak můžeme lépe porozumět potřebám uživatele a vytvořit tak pro něj produkt nebo službu, které dokážou tyto potřeby reflektovat a naplnit je. Z tohoto pohledu je tedy namístě, že se jedná o jeden z nejoblíbenějších přístupů k designu současnosti, protože umožňuje citlivě a holisticky řešit řadu problémů, s nimiž se lidé potýkají. V této silné stránce však paradoxně můžeme vidět i jeho největší slabinu v řešení některých komplexních problémů. V následující části se proto pokusím představit kritiku HCD, zvláště pak v souvislosti s udržitelností, která je velkým problémem současnosti a má (dnes již bezpochyby) velký vliv na naši budoucnost. Antropocentrismus V souvislosti s (ne)udržitelností designu poukazuje Klára Peloušková na tzv. trhlinu v systému látkové výměny (metabolical rift). Jedná se o koncept, kterému se v teorii designu věnuje John Thackara. Lidé dnes považují technologii a uměle vytvořené prostředí za přirozené. Energetickou náročnost však již nevnímáme (Thackara, 2013). Zde tedy nastává rozpor nebo také trhlina, protože například tekoucí vodu z kohoutku bereme jako samozřejmost. Kdo se však zamýšlí na vazby s okolním prostředím? Odkud se voda bere, kam dál teče a jaké všechny procesy se uplatňují k tomu, abychom si ráno mohli vyčistit zuby? Tuto problematiku pak hlouběji rozvíjí John Thackara ve svých knihách zaměřených na design v komplexním světě. Podobně laděnou kritiku vznáší i Birger Sevaldson. Ten poukazuje na to, že v momentě, kdy lidské aktivity mají prokazatelný negativní dopad na životní prostředí, není adekvátní, abychom takový typ jednání podporovali i nadále. Měli bychom vnímat problém z širší perspektivy (Sevaldson, 2018). Jednoduše řečeno, lidé budou vždy upřednostňovat svoje zájmy a pohodlí před úvahami nad dopadem svých akcí na své okolí. Pokud tedy budeme dávat do popředí pouze lidské potřeby, nikdy nedosáhneme stavu rovnováhy mezi lidskou spotřebou a přírodou, protože vždy budeme mít tendence čerpat více. Pokud tedy budeme zvažovat v designovém procesu pouze perspektivu uživatele, nemůžeme tímto způsobem efektivně dosáhnou udržitelnosti s ohledem na okolní prostředí. Z tohoto důvodu je nutné zahrnout do designových úvah nejen perspektivu člověka, kterou HCD umí velice dobře, ale také i jeho okolí. Celý proces je tak v tomto ohledu jednostranný. Inovace? Vzhledem k tomu, že se HCD zaměřuje na identifikování a naplnění potřeb, uživatel tak může vnímat výsledné řešení jako inovativní, protože přímo redukuje jeho hlavní problémy. Časem se ale objeví nové potřeby. Tento vztah popisuje cyklus úkol–artefakt (Carroll et al., 1991). Vzniká tak konstantně opakující se cyklus nových problémů a hledání nových řešení. Můžeme tak stále uvažovat nad skutečnou inovací? Pokud se nalezneme v takovém cyklu, budeme spíše připomínat psa honícího svůj vlastní ocas. Skutečná inovace totiž leží vně tohoto kruhu. Zdroj: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-glossary-of-human-computer-interaction/task-artifact-cycleDiskusi nad HCD vede i Donald Norman, autor známé knihy The Design of Everyday Things. Ve své kritice HCD zmiňuje, že často upřednostňuje určité skupiny uživatel na úkor jiných. Příkladem mohou být služby Uber nebo AirBnb. Dále pak zmiňuje, že naplňování všech uživatelových požadavků vede ke zbytečně komplexnímu designu (Norman, 2005). Komplexní problémy je tedy potřeba řešit inovativními řešeními. Je tedy otázkou, zda HCD dokáže s inovacemi na této úrovni přijít, když vychází pouze z aktuálních potřeb uživatelů. Design zaměřený na člověka se snaží o mírné (ale zato konzistentní) pokroky, než aby zcela změnil status quo. Naše budoucnost Z celého procesu designu zaměřeného na člověka je také patrné, že design má za cíl zaměřit se na uživatelovy aktuální potřeby. Pokud se tedy opět vrátíme k myšlence cyklu problém–řešení, je tento přístup při úvahách v kontextu udržitelnosti velmi limitující, protože nám neumožňuje vytvářet řešení dlouhodobá, která by nám umožňovala orientovat se na budoucnost. Tímto problémem designu se zabývá i Benjamin Bratton, zastánce spekulativního designu. Ten říká, že „je zapotřebí jisté dávky antropocentrické naivity, abychom si vůbec mysleli, že designováním ,v lidském měřítku‘ by vznikla dlouhodobá řešení něčeho jiného než těch nejpovrchnějších problémů.“ (Bratton, 2016)Bratton tím naráží na skutečnost, že lidé mají tendenci zabývat se problémy pouze v omezeném časovém horizontu, který bývá ohraničený jejich intuitivním vnímáním času, tedy délkou lidského života. Přitom komplexní problémy vyžadují taková řešení, která tuto časovou osu dalekosáhle překonávají. Trvalou udržitelnost a s ní spojenou klimatickou krizi není možné vyřešit v tak krátkém časovém úseku, jako je život lidského organismu. Proto navrhuje zaměřovat se na takové časové a prostorové škály, které člověka přesahují. Pokud tedy chceme řešit velké problémy současnosti, je nutné, abychom začali uvažovat nad dopady lidských akcí v širším měřítku a podívali se tak na celou problematiku holisticky, nejen z perspektivy uživatele. Dále je také důležité, abychom vymysleli skutečně inovativní řešení, která budou schopná problém udržitelnosti adresovat přímo, nejen po povrchu. S tím také souvisí výhled do budoucnosti. Jen tak totiž budeme vědět, kam máme směřovat. Přestože se tato esej soustředila na kritiku HCD, neznamená to, že se jedná o zcela zcestný přístup. Právě naopak, celý HCD proces umožňuje řešit spoustu důležitých problémů našeho života. Avšak z pohledu nadměrného antropocentrismu, nedosažení skutečných inovací a orientace na současnost HCD podle mého názoru nestačí na problémy, které jsou větší než náš život samotný. HCD se totiž jeví jako slepá ulice na cestě za designem pro udržitelnost. Zdroje Bratton, B.H., 2016. On Speculative Design. In Dis Magazine. Dostupné z: http://dismagazine.com/discussion/81971/on-speculative-design-benjamin-h-bratton/ [Cit. 18. 1. 2021]. „It takes a special kind of anthropocentric naiveté to fully entertain the idea that making all design “human scale” would be a long-term solution to anything but the most pedestrian problems.“ Carroll, J., Kellogg, W. & Rosson, M.B., 1991. The task-artifact cycle. In Designing interaction: psychology at the human-computer interface. USA: Cambridge University Press, pp. 74–102. Dostupné z: https://dl.acm.org/doi/10.5555/120352.120358 [Cit. 18. 1. 2021]. IDEO, 2013. Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. In Flow. Brno. Dostupné z: http://search.mlp.cz/searchMKP.jsp?action=sTitul&key=4233659 [cit. 14. 1. 2021]. Interaction Design Foundation, Task-artifact cycle. Interaction Design Foundation. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/book/the-glossary-of-human-computer-interaction/task-artifact-cycle [Cit. 18. 1. 2021]. KISK, Klára Peloušková: (Ne)udržitelnost v současné teorii designu. In Youtube. Brno. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Wi3zB4wOsIc [Cit. 18. 1. 2021]. Norman, D.A., 2005. Human-centered design considered harmful. Interactions, 12(4), pp.14–19. Dostupné z: https://dl.acm.org/doi/10.1145/1070960.1070976 [Cit. 18. 1. 2021]. Pecka, V., Pohled do propasti. In A2larm. Dostupnéz: https://a2larm.cz/2019/06/pohled-do-propasti/ [Cit. 18. 1. 2021]. Sevaldson, B., 2018. Beyond user centric design. Relating Systems Thinking and Design Symposium 2018, p.12. Dostupné z https://www.researchgate.net/publication/338712689_Beyond_user_centric_design [Cit. 18. 1. 2021].Začátek formuláře Thackara, J., 2013. Healing The Metabolic Rift. In John Thackara. Dostupné z: http://thackara.com/most-read/john-thackara/ [Cit. 18. 1. 2021]. Problém HCD z pohledu udržitelnosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2021

Moderované a nemoderované testování

Testování je jednou z klíčových částí designového procesu. Umožňuje zjistit, zda byly všechny dosavadní snahy celého (možná již značně kreativně vyždímaného a zdeptaného) týmu na trnité cestě vedoucí k vytvoření zcela dokonalého produktu nebo služby úspěšné, či nikoliv. Většinou odhalí, že nebyly, a posílá tým zase na začátek. Nebo kousek za něj. A třeba několikrát. Jaké jsou ale možné přístupy k samotnému testování? Photo by Christina @ wocintechchat.com on UnsplashUživatelské testování je ve své podstatě zjišťování toho, jak reální uživatelé interagují s naším produktem. To pomáhá detekovat jeho slabiny, ale také nalézat místa, která uživatelé oceňují. Byť se designéři již při samotném návrhu produktu snaží zvážit všechny možné scénáře toho, jak by mohli budoucí uživatelé na jednotlivé atributy jejich produktu reagovat, zpravidla nejsou vševědoucí a teprve až testování pomůže odhalit dalších několik variant, se kterými nikdo nepočítal. Proto je také vhodné s testováním designu neotálet a s testováním prototypu produktu začít již v poměrně rané fázi vývoje, všem zúčastněným stranám to ušetří čas. A pochopitelně i peníze. Existuje celá řada možností, jak testování dělit. Můžeme jej v základu dělit například na kvalitativní či kvantitativní testování, na strukturované, polostrukturované či nestrukturované testování, na testování moderované a nemoderované a jistě by bylo lze najít celou řadu dalších členění. V tomto článku se bližší optikou zaměřím pouze na bližší představení posledně jmenované skupiny, tedy na testování moderované a nemoderované. Dříve než započne jakékoli z výše zmíněných testování, je stěžejní stanovit si měřitelné cíle, jež s jeho pomocí chceme zjistit, jaké odpovědi chceme zodpovědět. To napomůže k vybrání nejvhodnějšího druhu testování, metod, jichž budeme využívat a k sestavení scénáře, podle nějž bude testovací seance vedena. Rovněž je zásadní vybrat vhodné respondenty našeho testování. Ti by měli v ideálním případě co nejblíže odpovídat předpokládané cílové skupině testovaného produktu. Diskutabilní je ideální počet testerů. Jakob Nielsen ve své studii uvádí, že pět testerů odhalí až 75 % nejzásadnějších problémů, které testovaný produkt má. V některých případech by tedy mohlo být zvaní více lidí na testování považováno za zbytečné plýtvání zdroji, zdaleka to však není obecným pravidlem, vždy je třeba postupovat v souladu s vytyčeným cílem konkrétního testování a počet testerů mu uzpůsobit. Teď však již konkrétněji k moderovanému a nemoderovanému testování. Znázornění výsledků studie Jacoba Nielsena. Dostupné z: https://www.blueghost.cz/clanek/velky-pruvodce-uzivatelskym-testovanim-webu-a-aplikaci/Moderované testování Principem moderovaného testování je to, že se tester a moderátor nacházejí ve stejné místnosti. Moderátor (případně výzkumník nebo facilitátor) testerovi podle předem stanoveného scénáře zadává úkoly, které se tester pokouší splnit. Ne vždy se testerovi podaří zadané tasky splnit, ale i to může být velmi přínosné k odhalení vad na designu. Testeři jsou také vyzváni k tomu, aby nahlas sdíleli své dojmy a myšlenkové pochody, na které se moderátor může pro získání ještě bližšího vhledu doptávat, což je bezesporu největší výhodou tohoto typu testování. Moderátor (nebo případně přítomní členové týmu) si rovněž může dělat v průběhu testování poznámky reflektující testerovy reakce. Celá tato scéna je nahrávána, uchovávána a následně analyzována. Je zpravidla benefitní pro celý tým, když se moderovaného testování zúčastňuje, respektive minimálně zástupci jednotlivých jeho frakcí. Aby se však tester necítil jako opička v zoo, je vhodné, aby ve stejné místnosti spolu s ním a s moderátorem celého testování bylo jen minimum z nich. Nebo třeba žádný. Ideálním řešením je, když je tým usazen ve vedlejší místnosti k místnosti, v níž se testování odehrává, a sleduje průběh a reakce testera přes skleněnou zeď, která je však průhledná jenom z jejich strany. Pokud tento setup není možný, lze také dění v místnosti natáčet a pouze jej streamovat do místnosti, v níž je tým shromážděn. Takto se předejde zbytečnému stresování testera, které by mohlo zkreslit výsledky testování. Photo by Minh Pham on UnsplashPro tento druh testování a jeho úspěšnou realizaci je však potřebná řada příprav a kroků, které jsou esenciální pro to, abychom se samotným testováním vůbec mohli začít. Na internetu lze najít celou řadu check listů, v nichž lze najít i kroky, které je třeba provést i několik týdnů před testováním. Server UX WORKSHOPY poskytuje check list, který obsahuje standardní položky, jež lze očekávat při plánování jakékoli jiné akce, ale i položky, které nemusí být tak zřejmé. Jsou mezi nimi například body jako zajištění parkování pro testery, zajištění a předání dohodnuté odměny, obstarání cateringu, kontrola prototypu před testováním nebo extrémně důležité upozornění na to, abychom před testováním nezapomněli zapnout nahrávání. Moderované testování však nemusí probíhat pouze v reálu naživo. V současné době lze využít i moderované testování v onlinu za využití různých nástrojů pro vedení remote výzkumu. Takové testování probíhá typicky jako videohovor na platformách jako jsou Zoom, Google Hangouts nebo Skype, kdy se moderátor s testerem baví, zadává mu úkoly a klade dotazy, přičemž je neustále sdílena a nahrávána obrazovka respondenta, jednak proto, aby moderátor věděl, co přesně tester dělá, druhak pro následné studium nahrávky a její analýzu. Při této formě testování je stěžejní zvolit vhodné nástroje. I při tomto druhu testování je možná účast někoho z týmu, je však nutné uvážit vhodný nástroj — stejně jako při testování in-person, účast mnoha dalších lidí může respondenta vyvést z míry. Takovýto videohovor je pochopitelně také nahráván a dále zpracováván. Při současné pandemické situaci tento typ testování získává na čím dál větší popularitě. Je ale vhodný i v mnoha jiných situacích mimo epidemii covidu, například když se výzkumník nachází jinde, než je cílová skupina produktu, případně když je produkt určen pro globální trh a je tedy třeba provést i globálnější testování. Velkou nevýhodou moderovaného testování použitelnosti je nepochybně její časová náročnost. Jenom připravit scénu a scénář pro testování je záležitostí minimálně několika dní, k celkovému času je však třeba připočíst i zpracovávání jednotlivých nahraných testování a také následnou analýzu zjištěného. Problematické může být i časové hledisko, konkrétně nalezení vhodného času jak pro testera, tak pro moderátora. Další nevýhodou může být i větší finanční náročnost, která se s tímto typem testování pojí, zvlášť když se testování musí provádět vícekrát. Další nevýhodou může být teoreticky právě osobnost moderátora, který může i nevědomky respondenta negativně ovlivňovat, vést ho k tomu, aby reagoval jinak, než by reagoval sám od sebe, vsugerovávat mu ,,správné“ řešení tasku a tak podobně. Na druhou stranu, právě osobnost moderátora může také být největší výhodou, protože může upřesňovat zadání úkolů, nebo se testera doptávat a dostávat se tak lépe k jádru problému. Photo by UX Indonesia on UnsplashNemoderované testování Nemoderované testování, jak už sám název napovídá, nevyžaduje účast moderátora na testování. Probíhá čistě v online prostředí a k rekrutaci testerů je většinou využíváno služeb jako například usertesting.com nebo UserZoom, které slouží jako jakési databáze testerů, a prostřednictvím které jsou také testerům zadávány úkoly ke splnění. Je ale možné mít svůj i seznam vhodných respondentů a kontaktovat přímo je. V průběhu tohoto testování testeři typicky sdílí obrazovku, která je nahrávána, a jsou vyzváni k tomu, aby uvažovali nahlas. Podobně jako při moderovaném testování, i zde je nejdříve potřeba vymyslet a vytvořit vhodný scénář s úkoly, kterými musí testeři procházet. Právě pro absenci moderátora je dobré nastavení úkolů stěžejní, vše musí být dostatečně vysvětlené, ne příliš časově náročné a v ideálním případě nějakým způsobem zábavné. Potom už je třeba jenom čekat na sběr dat k analýze. Tento typ testování se používá především v případech, kdy jsou úkoly kladené na testery poměrně přímočaré, relativně snadné a je u nich relativně malé riziko nesprávného pochopení zadání. Největšími výhodami tohoto typu testování jsou jeho snadnost a rychlost, potřebná data lze získat i během několika hodin. K jeho realizaci lze většinou využít již předem definovaných dotazníků na používané platformě, které se pouze upraví na konkrétní potřeby daného testování. Po ukončení testování máme bryskně k dispozici velmi jasná data, s nimiž můžeme dále pracovat. Tento druh testování není zcela zadarmo, i testeři na výše zmíněných platformách jsou za svůj čas placeni, náklady na něj jsou však o něco příznivější než u moderovaného testování. Nevýhodou této metody je právě absence moderátora. Ten totiž nemůže například specifikovat respondentův dotaz, v případě, že je mu něco nejasného. Může se také stát, že tester test v důsledku různých faktorů (například vysokou náročnost, přílišnou délku, nejasnost zadaných úkolů, nebo třeba proto, že ho testování zkrátka přestane bavit) testování ukončí dřív, což je při moderovaném testování nepravděpodobné. Toto testování je příjemné pro obě strany z hlediska času, tester si testováním projde v čase, který si sám zvolí a nemusí se hledat kompromis mezi volným časem výzkumníka a testovaného. Jak již bylo zmíněno, oba přístupy mají jak své výhody, tak také nevýhody. Každý konkrétní výzkum je třeba zvažovat individuálně a podle stanovených hypotéz nebo cílů vybírat nejvhodnější metodu. Ke škodě také vůbec nemusí být ani kombinace obou přístupů. V praxi je časté například nejdřív nahrubo zmapovat situaci pomocí nemoderovaného testování a na základě zjištěných dat následně rozjet další kolo moderovaného testování a vytěžit z něj hlubší, konkrétnější insighty. Použité zdroje: KOSNAROVÁ, Tereza. UX CHECKLIST: ROZHOVORY & UŽIVATELSKÉ TESTOVÁNÍ. UX WORKSHOPY [online]. 13. 11. 2018 [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://www.uxworkshopy.cz/blog/ux-checklist-rozhovory-uzivatelske-testovani NIELSEN, Jakob. How Many Test Users in a Usability Study? NN/g Nielsen Norman Group: World Leaders in Research-Based User Experience [online]. 2012 [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/how-many-test-users/ PEŠ, Jan. UX testování při vývoji stavebního softwaru [online]. Liberec, 2018 [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/152537/BP_Pes.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. PILKA, Lukáš. Design bez testování je jak vaření bez ochutnávání. Seznamte se s 3 způsoby jak na to. tyinternety.cz [online]. 25. 10. 2018 [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://tyinternety.cz/prirucka-marketera/design-bez-testovani-je-jak-vareni-bez-ochutnavani-seznamte-se-s-3-zpusoby-jak-na-to/ PILKA, Lukáš. Velký průvodce uživatelským testováním webů a aplikací. BlueGhost [online]. 5. 12. 2019 [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://www.blueghost.cz/clanek/velky-pruvodce-uzivatelskym-testovanim-webu-a-aplikaci/ Uživatelské testování krok za krokem [online]. [cit. 2021–01–17]. Dostupné z: https://www.pojdmetestovat.cz/file/16 Moderované a nemoderované testování was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

18. 1. 2021

Teorie změny: definice, využití

Photo by Hugo Rocha on UnsplashPro teorii změny existuje spousty definic, které se ale v podstatě shodují. Například tato je moje oblíbená: “A theory of change is a purposeful model of how an initiative — such as a policy, a strategy, a program, or a project — contributes through a chain of early and intermediate outcomes to the intended result. Theories of change help navigate the complexity of social change.”[1]Teorie změny (neboli Theory of change, ToC) je specifický typ metodiky pro plánování, které se používá ve společnostech pro dosažení sociálních změn. Klíčové v ToC je očekávání, že změna nastane v určitém kontextu. Teorie změny vysvětluje, jak jsou činnosti chápány tak, že přispívají k řadě výsledků, které mají konečný zamýšlený dopad[2] . “A ‘theory of change’ explains how activities are understood to produce a series of results that contribute to achieving the final intended impacts. It can be developed for any level of intervention — an event, a project, a programme, a policy, a strategy or an organization.”[3]Prvním krokem v tomto procesu je identifikace dlouhodobého cíle. Jakmile je určen reálný a dosažitelný dlouhodobý cíl, je načase se zamyslet, jak jej dosáhnout. Zde jsou pak definovaný činnosti a menší cíle, které jsou zahrnuty do Teorie změny a jsou prostředky pro dosažení dlouhodobého cíle. Pro potřebu se orientovat se ve svých plánech se používají modely, které si pracovnicí tvoří na míru svého projektu. [4] “When planning an impact evaluation and developing the terms of reference, any existing theory of change for the programme or policy should be reviewed for appropriateness, comprehensiveness and accuracy, and revised as necessary. It should continue to be revised over the course of the evaluation should either the intervention itself or the understanding of how it works — or is intended to work — change.” [5]Teorie změny se využívá ve vládních i soukromých sektorech pro dosažení sociálních změn. Častá je také ve filantropické či ekologické činnosti. https://medium.com/media/677e576922b6d23a48cc00e6a71555d1/hrefAby mohla Teorie změny co nejlépe fungovat jsou důležité tyto kroky: · definuji si vizi své organizace, určím jaké jsou mé dlouhodobé cíle · protože mi něco evidentně brání k naplnění cílů, snažím se dohledat a definovat problém, který když vyřeším, budu na cestě k naplnění cílů blíž · zjišťuji pro koho tohle vlastně všechno dělám (zaměstnanci podniku, školáci, maminky na mateřské dovolené, negramotní obyvatelé rozvojové země…), abych si uvědomil, jestli má vize koresponduje s jejich potřebou, kterou hodlám řešit · definuji si kroky, které jsou potřebné ke změně mé činnosti (a řešením mých problémů) · definovat vstupní bod k započnutí procesu. Čím musím začít, abych mohl pokračovat? · měření a hodnocení; snažím se nastavenými prostředky měřit výsledky každého mého kroku. Pokládám si kritické otázky, které jsou šité na míru mého projektu (slepé kopírování ostatních projektů se v teorii změny nevyplácí) · jsou výsledky v souladu s dlouhodobým cílem, který jsem si definoval na začátku? Ano? Ne? Kde se stala chyba? Nebo se chyba nestala a došlo v průběhu procesu k přehodnocení některých cílů? Proč? K čemu to bylo? · klíčové předpoklady a hlavní zásady v procesu teorie změny by měly být zaznamenány, aby pokud dojde k jejich přehodnocení, byla možnost je porovnat a rozhodnout se, jestli tento krok byl správnou volbou.[6] Teorie změny pomáhá organizacím nebo jednotlivcům definovat jejich zamýšlené výsledky a vztah mezi nimi. Pomáhají vytvořit rámec pro organizační změny, strategické plánování, rozvoj programů a konkrétních iniciativ. Zlepšuje komunikaci mezi zainteresovanými stranami.[7] Teorie změny není pouze lineární proces (tedy problém- řešení -výsledek). Pokud je dlouhodobý cíl a problémy projektu vrstvené, rozvětvené a složité, nebude ani jiná teorie změny. To samé platí o době ve které proces probíhá. Obecně, na dlouhodobé cíle, nejsou jednoduché a rychlé postupy. Stěžejní v ToC je neustálá evaluace a pokládání si otázek, jestli směřuji tam kam chci. “What initiatives actors propose reflect the health of their theories of change and willingness to measure what accomplishments really matter. Needless to say, both hinge on their own stage of development. In the final analysis, therefore, the real benefit of the Theory of Change method is that it builds capacity for purposeful theory and its effective use.”[8]Grafické znázornění v Theory of Change Je ryze individuální. Jednou z výhod ToC je, že pokud má fungovat správně, nelze kopírovat postupy a kritické otázky teorie změny z jiných projektů. Od toho se odráží i vzhled a složitost diagramů. Základní schéma ToC (zdroj)Příklad rozvětveného schématu ToC[zdroj]Příklad ToC Unicef projektu na podporu dětí z jižní Afriky. [zdroj]Příklad ToC na problematice palmového oleje[zdroj]Příklady užití UNICEF Tato organizace ToC považuje za součást svých projektů, které jsou velmi filantropické. V posledních letech vystavěla na ToC koncepci s názvem Theory of Change Paper, UNICEF Strategic Plan, 2018–2021 Realizing the rights of every child, especially the most disadvantaged. Koncepce se zabývá předpokladem, že dítě může být nejvíc znevýhodněné v horších, životních podmínkách. Každé dítě má právo na život a prospívání, právo na vzdělání, právo na ochranu před násilím a vykořisťováním, právo na čisté a bezpečné prostředí, právo na rovné podmínky. Pomocí ToC se organizace snaží tyto podmínky potřebným zajistit. UNDP: Green Commodities Programme Rozvojový program OSN (United Nations Development Programme) pomocí ToC zajišťuje ve svém programu Green Commodities zlepšení života producentů komodit a jejich komunit. Zároveň ale je snahou ochránit ekosystémy ve kterých se komodity vytváří. Women for Women International Mezinárodní nadace podporující ženy v nouzi vydala před dvěma lety zprávu založenou na ToC o návrhu podmínek zlepšení života žen v Afghánistánu. Studii si můžete přečíst zde. Závěrem, i kolem Theory of change se vyskytuje spousta mýtů, v tomto videu jsou některá zmíněna. https://medium.com/media/6c31b56659f67a71c9a56b4ebe89a409/href[1]Serrat, Olivier. (2017). Theories of Change. 10.1007/978–981–10–0983–9_24. Dostupné z: (PDF) Theories of Change (researchgate.net) [2]Theory of Change: Methodological Briefs — Impact Evaluation №2. UNICEF: for every child [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: https://www.unicef-irc.org/publications/747-theory-of-change-methodological-briefs-impact-evaluation-no-2.html [3]Theory of Change: Methodological Briefs — Impact Evaluation №2. UNICEF: for every child [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: https://www.unicef-irc.org/publications/747-theory-of-change-methodological-briefs-impact-evaluation-no-2.html f [4]Theory of Change: Technical Papers [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: http://www.actknowledge.org/resources/documents/ToC-Tech-Papers.pdf [5]Theory of Change: Methodological Briefs — Impact Evaluation №2. UNICEF: for every child [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: https://www.unicef-irc.org/publications/747-theory-of-change-methodological-briefs-impact-evaluation-no-2.html [6]Simple Definition Of What Is The Theory Of Change. Youmatter [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: https://youmatter.world/en/definition/theory-change/ [7]Simple Definition Of What Is The Theory Of Change. Youmatter [online]. [cit. 2021–01–13]. Dostupné z: https://youmatter.world/en/definition/theory-change/ [8]Serrat, Olivier. (2017). Theories of Change. 10.1007/978–981–10–0983–9_24. Dostupné z: (PDF) Theories of Change (researchgate.net) Teorie změny: definice, využití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 1. 2021

Bariéry v zapojování občanů do inovací veřejných služeb

Umberto Boccioni, Ulice vstupuje do domu, 1911. Zdroj: https://www.wikiart.org/en/umberto-boccioni/the-street-enters-the-house-1911-1Pozitivní dobro, které mohou vlády vykonat, je omezeno na odstraňování překážek k dobrému životu. (Immanuel Kant) [1] Ministerstvo vnitra ČR v publikaci Systémová opatření k podpoře inovací ve veřejné správě (2020) definuje inovace ve veřejné správě jako “implementaci nového nebo výrazně zlepšeného produktu, procesu či metody, výrazně se lišícího od produktů, procesů a metod, které v rámci dané organizace již existují, za účelem zvýšení společenského užitku.” [2] Za klíčovou charakteristiku inovací zmiňuje novost, implementaci a dopad. [3] Právě dopad je zásadním definičním termínem a určuje, že se jedná o inovaci a ne “pouze” o změnu. Zdroj: https://www.mvcr.cz/clanek/inovace-ve-verejne-sprave.aspxInovace je změna, která má dopad, avšak ne každá změna dopad implikuje. Správné rozpoznání pozitivní dopadovosti je klíčové, aby se naše implementovaná změna stala inovací. Zahlcením systému inovacemi nemá žádoucí smysl a údajně až 90% inovací dodá výstupy, avšak nedodá výsledky. Pokud se nezmění paradigma inovací, společnost bude pod tlakem nefukčních pokusů, což vede k nechuti se na inovacích vůbec podílet, či na to jednoduše nebudou investiční prostředky. Inovace se zaměňují nejen se změnou, ale také s radikálním použitím technologií. Samozřejmě technologie mohou být cestou či řešením, ale vždy je zásadní jejich uživatel. Pokud aplikované technologie uživatel nevyužije nebo mu k ničemu příliš nepomohou, nemůžeme projekt nazývat inovativní. [4] Ve firemním prostředí je inovace mnohem více hmatatelnější, jelikož můžeme pracovat se zisky, které nám přinese. U dopadových změn, které cílí například na větší spokojenost zaměstanců je inovace již hůře vyčíslitelná a projeví se v delším časovém horizontu. Stejně tak u veřejných služeb je dopad inovací náročnější vyjádřit a hodnotit. Finanční zdroje pracují často s daným rozpočtem a efektivnost hospodaření ve veřejné správě nemusí být v zájmu zaměstanců, či ani nemají velké možnosti je ovlivnit. Vypovídajícím indikátorem kvalit by tedy měla být primárně potřeba a efektivnost služby jako takové a spokojenost jejich zákazníků, tedy občanů, kteří přímo i nepřímo za tyto služby platí a měli by mít možnost se podílet na jejich podobě. Proč tomu tak mnohdy není a proč někdy pociťujeme jakousi neochotu či nemotivovanost ze strany veřejných institucí? V čem mohou spočívat bariéry v zapojování občanů, jak je odstranit a jak může pomoci UX design? Bariéry inovací jsou obecně takové faktory, které brání inovačnímu procesu. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v Oslo manuálu z roku 2005, který je považován za metodický základ pro statistická šetření o inovacích, rozděluje bariéry inovací do několika skupin na: * nákladové (nedostatek finančních zdrojů, vysoké náklady, vysoká rizika) * znalostní (nedostatek kvalifikovaných pracovníků, nedostatek informací o technologiích, nedostatek informací o trzích, organizační rigidita) * tržní (nejistá poptávka) * institucionální (nedostatečná infrastruktura, legislativní faktory) * ostatní důvody neinovovat (neexistence potřeby inovovat vzhledem k předchozím inovacím nebo nízké poptávce po inovacích) [5] Obecněji lze bariéry inovací rozdělit na externí (např. nedostatečná státní podpora, nedostatek informací, nedostatek příležitostí k externí spolupráci) a interní (např. nedostatek finančních prostředků či lidského kapitálu, organizační kultura, institucionální omezení). [6] Zdroj: https://www.reddit.com/r/wallpapers/comments/10z5gk/changed_my_school_background_to_this/Zároveň můžeme sledovat pozitivní korelaci mezi zapojením do inovačních aktivit a vnímáním bariér. Tedy že subjekty usilující o zavádění inovací také pociťují větší tlak inovačních bariér než neinovační podniky a instituce. [7] Když se tedy rozběhne inovativní proces, aktéři budou čelit výzvám a překážkám, jak vnitřním, tak vnějším. Bariéra se stává zásadnějším problémem právě tehdy, kdy občané o inovace stojí, ale nemají mechanismy, jak těchto změn s pozitivním dopadem dosáhnout, nebo naopak ochota inovovat ze strany služby je, ale občané nemají zájem příliš se podílet na její podobě. V obou případech je řešením komunikace zúčastněných stran a vydefinování cílené a žádoucí inovace a zároveň neustálá iterace. V případě, kdy je veřejná služba otevřena inovativním podnětům ze strany občanů, situace je poměrně dobře řešitelná, jelikož tento stav by měl být přirozeným východiskem veřejných služeb obecně. Skrze UX designéra, komunikátora zaměřeného na člověka, lze nalézt prostředky a důvody nedostatečného zájmu a sdílení ze strany občanů. Cíle nemusí být dobře definovány, způsob předávání informací může být nesrozumitelný. Principy Human Centered Designu aplikované na veřejné služby mohou skrze kvalitativní metody zanalyzovat vztahovou dynamiku a vnitřní provázanost systému, výsledky posléze kvantifikovat a pokusit se je uvést do praxe.[8] https://medium.com/media/86d1df74e6ebd8efb927d67e1081fa94/hrefMnohdy občané nevědí, kam by se měli obracet a jakým způsobem, což lze vyřešit nastavením vhodné a jednoduché komunikační platformy či kanálů. Ať už použijeme technologie, nebo osobní setkání. Jako příklad možného způsobu základní komunikace města a občanů můžeme uvést technologicky podpořenou kolínskou iniciativu Lepší místo, která “umožňuje aktivně vyhledávat příležitosti ke zlepšení veřejného prostoru a nabízí konkrétní řešení a data, která umožnují snadno se ucházet o finanční i materiální podporu lidí, firem i radnice”. [9] Sami se můžeme zamyslet nad tím, kdo z nás se aktivně účastní zasedání zastupitelstva ve svém městě, nebo sděluje kritické postřehy u lékaře. Mnoho věcí, které se nám nezdají dobrou praxí, okomentujeme v okruhu přátel a rodiny, ale zpětnou vazbu necílíme tam, kam by měla směřovat. Důvodem může být zvyk veřejně si nestěžovat, mít obavy z případných “konfliktů”, nebo přijetí nefukčnosti systémových procesů jako faktu. Pokud veřejná služba otevřeně motivuje občany k diskuzi, naváže se vztah a přirozeně vzniká možnost věci zlepšovat společně. Pokud veřejná služba vytváří bariéru v komunikaci, je situace pro jednotlivce z řad občanů náročněji řešitelná a nápady či připomínky se ztrácejí v nezájmu. Možností je semknout se komunitně a/nebo se obrátit na zřizovatele služby. Tomáš Hudeček v knize Řízení a správa města výstižně uvádí: Každé rozhodnutí člověka má nějaké důsledky. Rozhodnutí lidí pracujících v řídicích vrstvách města má důsledky zpravidla větší. A platí, že vždy lze — jak v rovině osobní, tak v úřadu města — rozhodovat neuváženě a uváženě. To první mnohdy sklouzává k přílišnému bourání okolního řádu; to druhé zase zpravidla koketuje s nerozhodováním. Není snadné trefit ideální míru, tedy iniciativní, avšak extrémně uvědomělé rozhodování včetně možných důsledků.[10]Zajímavým příkladem je obec Trojanovice v Beskydech, kdy stávající starosta Jiří Novotný pečlivě a vizuálně přívětivě proměňuje podobu obce úzkou spoluprácí s architektem Kamilem Mrvou. Vedení obce také intenzivně pracuje na vykupování nevyužívaných objektů od soukromých vlastníků. Tento problém napříč naší republikou je důsledkem mnohdy neuvážených rozhodnutí předchozího vedení a ještě dnes se města zcela zbytečně zbavují vlastního majetku v centrálním veřejném prostoru a vytvářejí tak vědomě velkou bariéru v jeho případné inovaci. Garáže v obci Trojanovice. Původní stav. Zdroj: https://mrva.net/realizace/garaze.htmlStav po rekonstrukci. Objekt nabízí tři komerční prostory, vně propojené. Kamil Mrva Architects. Zdroj: https://mrva.net/realizace/garaze.htmlPolyfunkční dům, Trojanovice. Kamil Mrva Architects. Zdroj: https://mrva.net/realizace/hruska.htmlProblémem pro opozici ve vedení obce Trojanovice i některé občany je, že architekt není tzv. městkým architektem, tedy zaměstnancem obce, ani neprobíhá veřejná soutěž. Starosta si tuto “pravomoc” odhlasoval v zastupitelstvu, to však neznamená, že jsou všichni spokojeni. [11] Je otázkou, do jaké míry lze vnímat inovativního lídra jako někoho, kdo jednoduše “ví více” a má lepší vkus, či nalezne nejvhodnější odborníky, nebo je legislativně žádoucí vždy vypisovat veřejnou soutěž. Ta však rozhodně nezaručí kvalitu, jelikož samotným architektům se příliš nevyplatí, veřejný prostor složený z dílčích realizací nebude jednotný a na finální výsledek se bude dlouho čekat. Navíc zaměřit se převážně na cenu není vždy žádoucí a architekturu jistě lze považovat za intelektuální produkt s přidanou hodnotou. To zdaleka neznamená plýtvání, ale právě naopak důslednou rozvahu a vyváženost. https://medium.com/media/93cf68d4c2dd72f7dc4a4208cb1662f4/hrefDiskutovaným způsobem, jak občanům umožnit být přímými aktivními iniciátory inovací bez bariér, je tzv. parcipativní rozpočtování. Kdokoli má možnost nominovat svůj nápad a veřejně zvolené návrhy město v předem stanovené limitní hodnotě zrealizuje. Utváří se sociální dialog a identifikace. Občanem v hodnotové rovině se stáváme socializací, není to tedy přirozené. Jak vnímáme vztah k věcem veřejným obecně je určeno mimo jiné tím, jakou s nimi máme během života osobní zkušenost. Inovace ve veřejných služnách pro nás znamená možnost a svobodu. Leon Zernitsky, Man. Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/663718063816601269/Jako dobrou cestu vnímáme současný přístup mnoha knihoven, které rozšiřují okraje svých služeb a zastávají komunikační kanál s občany. Pozoruhodné však je, že někdy sama města nastavují bariéry a do jisté míry se vůči knihovnám vymezují, snad ze své vlastní nejistoty. Zde by opět diplomatický designér mohl pomoci uhladit zbytečné napětí a nastavit prostředí bez nežádoucích bariér, jelikož základem úspěšného fungování služeb je komunikace napříč a ochota spolupracovat, propojovat systémy a přirozeně překonávat bariéry vedoucí k inovacím. Být úsporný také znamená nechat více prostoru pro ostatní. A prostor — životní, existenční, přírodní, duchovní, svobodný — je tím, čeho se nám všem, i když každému jinak, zejména podle toho, v jaké části světa žijeme, začíná nedostávat. Skutečná velkorysost se pojí s neokázalostí. […] Zajímavou otázkou je, jak skloubit velkorysost s úsporností? Jak například vložit velkorysost do malého prostoru?Jak dosáhnout velkorysého výsledku s minimem prostředků? Jak nalézt velkorysost v chudobě? [12][1] FRANK, Martin. Malý orloj moudrosti a bláznovství. Praha: KMa, 2007. s. 175. ISBN 978–80–7309–530–7. [2] URBANOVÁ, A., PALIČKOVÁ, L. Systémová opatření k podpoře inovací ve veřejné správě: zahraniční dobrá praxe [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2020. s. 4. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/inovace-ve-verejne-sprave.aspx [3] tamtéž [4] Inovační management: jak zavést na úřadě a proč je důležitý. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR In: Youtube [online]. Zveřejněno 2. 12. 2020 [vid. 27. 12. 2020].Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=GEU8UN9MNMs&ab_channel=Ministerstvopr%C5%AFmysluaobchodu%C4%8CR [5] Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů [online]. Brno: Flow, 2013. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/59/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf [6] TABAS, Jakub. Hodnocení inovačních procesů malých a středních podniků v ČR. Brno, 2014. Disertační práce. Mendelova univerzita. Provozně ekonomická fakulta. Ústav podnikové ekonomiky. Dostupné z: https://theses.cz/id/utf6la/14178356 [7] URBANOVÁ, A., PALIČKOVÁ, L. Systémová opatření k podpoře inovací ve veřejné správě: zahraniční dobrá praxe [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2020. s. 4. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/inovace-ve-verejne-sprave.aspx [8] KLÍMOVÁ V., WINKLEROVÁ, L. Bariéry pro rozvoj inovací v regionech [online]. Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017. s. 248. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/econ/soubory/katedry/kres/4884317/Sbornik2017.pdf#page=246 DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210–8587–2017–31 [9] Lepší místo [online]. [cit. 27. 12. 2020] Dostupné z: https://www.lepsimisto.cz/o-nas/ [10] HUDEČEK, Tomáš. Řízení a správa města: kniha druhá [online]. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, 2019. s 135. Dostupné z: https://www.iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/knihovna/02_rizeni_a_sprava_mesta_1.pdf [11]Dobrá architektura — jak stavět kvalitně a krásně. Starostové starostům. In: Youtube [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=-MtldUApDSE&ab_channel=TOP09 [12] MELKOVÁ, P., CIKÁN, M. Architektura Reciprocity. Praha: Kant, 2020. s. 97, 107. ISBN 978–80–7437–318–3. Bariéry v zapojování občanů do inovací veřejných služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 1. 2021

Fake Door testy: výhody a úskalí

Co je to Fake Door Test? Jedná se o kontroverzní metodu testování produktu či služby. Může být velice efektivní při ověřování hypotéz o zájmu, ale také může vzbudit negativní emoce ze strany uživatelů. Z tohoto důvodu se musí užívání Fake Door testu pečlivě zvážit. Metoda se používá k rychlému ověření nápadu (může to být produkt, služba nebo funkce). Ukážeme uživatelům možnost, která ve skutečnosti neexistuje. Poté, co uživatel provede akci (kliknutí, registrace, atd.), systém uživatele informuje, že tato funkce nebo služba ještě není k dispozici. Měřením počtu potenciálních uživatelů, kteří projevili zájem, můžeme lépe rozhodovat o dalším kroku designového procesu. Mezi tyto další kroky patří např. implementace nápadu, iterace na základě zpětné vazby nebo opětovné testování. (Pro lepší pochopení si prohlédněte krátké video níže.) https://medium.com/media/0344c25e49b69263da7d7225432217f8/hrefJaký je postup při tvoření Fake Door Testu? * Vytvoříme nabídku zatím neexistující služby na webu. * Rozhodneme se, jak budeme měřit zájem uživatelů. Připravíme si formulář na sběr kontaktů a analytiky, které nás zajímají. * Propagujeme neexistující službu. Zaměříme se na cílovou skupinu, o které předpokládáme, že bude mít prvotní zájem. K tomuto účelu můžeme použít reklamu ve vyhledávačích. * Vytvoříme omluvnou stránku, na které případným uživatelům vysvětlíme, že služba ještě není spuštěna. * Budeme průběžně vyhodnocovat stránky. Fake Door Testing — UX Knowledge Base SketchZpůsoby, jak designovat Fake Door test A landing page Tzv. landing page (vstupní strana) obsahuje klíčové výhody a screenshot produktu. Shromážděná data potom zahrnují emailové adresy lidí, kteří mají o produkt zájem. Pokud je poměr lidí, kteří uvedou svou emailovou adresu, dělen návštěvami landing page, dostatečně vysoký, je pozitivně rozhodnuto o vývoji produktu. Landing page designujeme následujícím způsobem. Spustíme vstupní stránku (landing page), která se snaží ukázat návštěvníkům určitý druh závazku. Tento závazek by mohl po návštěvnících požadovat, aby zaplatili za produkt, který neexistuje. Můžeme zahájit projekt crowfundingu, což je jedna z variací hodnocení takového závazku. Hlavní věc, kterou musíme udělat, je požadování platby ještě před tím, než produkt existuje. Jinak bychom měli seznam pouze zvědavců, s požadavkem platby budeme vědět, kdo má opravdu zájem. Tlačítko do nikam Chceme-li vyhodnotit, zda lidé potřebují určitou novou funkci v rámci už existujícího produktu, přidáme do svého produktu tlačítko nebo odkaz, které odkazují na novou smyšlenou funkci. Když uživatel klikne na tlačítko, objeví se stránka, na které bude napsáno, že funkce ještě bohužel neexistuje. Na stránku použijeme slovní spojení jako “již brzy” nebo “právě probíhá”. 404 testování Tato metoda je poněkud drzejší a “ošklivější” než dvě předchozí. Funguje tak, že spustíme reklamní kampaň (např. pomocí Facebook Ads.) a tato reklama vede na chybovou stránku 404. Kladným znakem tohoto testování je, že nemusíme nic vyvíjet, pouze na základě reklam vyhodnotíme, jestli mají uživatelé o produkt zájem. Jak zabránit tomu, aby byli uživatelé naštvaní? Jedním z nejlepších postupů při navrhování Fake Door testů je zabránění tomu, abychom uživatele nechali frustrovaného nebo rozrušeného. S Fake Door testy musíme šetřit, protože jejich časté nasazování může zákazníky odrazovat a snižovat jejich důvěru v nás. Testy musíme vyhodnocovat průběžně. Stane se, že už na začátku vidíme jasné výsledky, nemusíme potom testování dělat příliš dlouho. Zákazníky musíme motivovat. Řekneme jim např., že “budou první, kdo se o produktu dozví”. Také existuje možnost nelhat a vyjít s pravdou ven. Na vstupní stránku napíšeme, že se omlouváme a že pouze testujeme zájem o produkt. Výhody a nevýhody Fake Door testu Výhody * Ušetříme spoustu času na vývoji produktu. S tímto souvisí samozřejmě také úspora peněz. * Náš nápad můžeme velmi rychle schválit nebo vyvrátit. * Můžeme sbírat emailové adresy potenciálních žadatelů o registraci. Uživatele potom můžeme informovat o skutečné realizaci produktu. Všechny z těchto tří výhod mohou být klíčové při spouštění nového projektu nebo při výrobě nového produktu či funkce. Nevýhody * Uživatelům se to nelíbí a z naší strany to není moc pozitivní přístup k potenciálním zákazníkům. Vždycky se najde někdo, kdo se bude cítit, že jsme ho “napálili” a podvedli. Tito lidé mohou být naším přístupem otráveni a realizovaný produkt si nikdy nekoupí, i když o něj měli zprvu zájem. * Může to snížit naši důvěryhodnost. Může se zapojit člověk, který zveřejní informace o našem falešném testu v médiích. Z tohoto důvodu musíme být velmi opatrní, pokud už podnikáme a chceme použít tuto metodu. Pár slov na závěr Fake Door testy jsou určitě velmi užitečným nástrojem na zjištění reality zájmu a s tím související ušetření peněžních prostředků. Pokud si ale chce zachovat integritu a důvěru zákazníků, používáme toto testování jen minimálně. Tato metoda je zároveň velice užitečná a nebezpečná. Záleží jen na podnikateli, jestli je ochoten ji využít a potýkat se potom s případnými následky. Použitá literatura: #85 Fakedoor test. 100 metod [online]. © 100 metod 2013–2019 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/157647724374/85-fakedoor-test. AUGUSTIN, Martina. Why and how to run a fake door test — a UX case study. UX Collective [online]. 2020 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/how-we-run-a-fake-door-test-in-notino-ux-case-study-c7138940c1ec MESTER, Tomi. Fake Door Testing: an “evil” but efficient testing method. data36.com [online]. 2016 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://data36.com/fake-door-testing/ SHARON, Tomer. Fake Doors MVP. Medium.com [online]. 2016 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://medium.com/@tsharon/fake-doors-mvp-42242fd68b6f SZEROVAY, Krisztina. Fake Door Testing. Ux Knowledge base sketch [online]. 2017 [cit. 10.1.2021]. Dostupné z: https://uxknowledgebase.com/fake-door-testing-48af0616185a. Fake Door testy: výhody a úskalí was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 1. 2021

Design systems: co, proč, jak?

Design systems co, proč, jak? Co? Tento článek se zabývá problematikou designových systémů (anglicky design systems) a vysvětluje jejich výhody a použití. Abychom lépe pochopili, o co se jedná, musíme nejdříve pojem vysvětlit. Existuje více definic pro designové systémy, pro účely tohoto článku jsem vybrala tyto dvě. * Design systems jsou kolekce opakovaně použitelných komponent, které jsou vedeny jasnými standardy, které lze sestavit dohromady a vytvořit tak libovolný počet aplikací. Další definice také zní: * Design systems jsou sada vzájemně propojených vzorů a sdílených postupů, které jsou jednotně organizovány, aby napomáhaly při návrhu digitálních produktů a vývoji produktů, jako jsou aplikace nebo webové stránky. Z těchto definic bychom mohli pochopit, že se jedná o stejný nástroj jako jsou např. “style guide” nebo “pattern library”, není tomu ale tak. “Style guide” se zaměřuje hlavně na grafickou stránku, “pattern library” zase integruje funkční komponenty a jejich použití. Většina design systémů obsahuje obojí. Jednoduše řečeno, rozdíl je v normách a dokumentaci, která je přiložena k aktivům. S průvodcem, proč a jak je používat, jsou designové komponenty snáze použivatelné a jsou lépe rozeznatelné. Designový systém je jediným zdrojem pravdy, který seskupuje všechny prvky, které týmům umožní navrhnout, realizovat a vyvinout produkt. Design systems tedy nejsou výstupem, ale souborem výstupů. Neustále se vyvíjí s produktem, nástroji a novými technologiemi. Proč? Trend designových systémů není nový. Touha po faktorizaci designu a komponent tu už je dlouho. V posledních letech se ale tento trend zrychlil. Stále více společností je založena na digitálních podporách a nemá dokonce ani grafické pokyny pro tisk. Po velmi dlouhou dobu byla digitalizace považována za “vedlejší projekt”. Digitalizovaly se hlavně tištěné dokumenty. Jen málo společností mělo všechny své dokumenty a průvodce pouze digitálně. Design systems se snaží překonat tuto mezeru mezi tištěným a digitálním. Vzhledem k tomu, že počet zařízení, prohlížečů a prostředí neustále roste ohromujícím tempem, je potřeba vytvořit promyšlené a záměrné systémy návrhu rozhraní jasnější, než kdy dříve. Design systems jsou přímým potomkem grafických pokynů, ale jsou vyspělejší a integrovanější do pracovního toku týmů. Nyní také máme nástroje, které nám umožňují vytvářet a sdílet systémy komponent. Design systems tedy slouží jako reference nebo zdroj pravdy, který pomáhá různým zúčastněným týmům (například návrhářům, vývojářům, copywriterům a projektovým manažerům) navrhovat a vyrábět digitální produkty. Mezi výhody design systems patří např.: * Rychlejší sestavení prostřednictvím opakovaně použitelných komponent a sdíleného zdůvodnění. * Lepší produkty díky soudržnějším uživatelským zkušenostem a konzistentnímu designu. * Vylepšená údržba a škálovatelnost snížením konstrukčního a technického zadlužení. * Silnější zaměření na produktové týmy prostřednictvím řešení běžných problémů, aby se týmy mohly soustředit na řešení potřeb uživatelů. Designové systémy jsou pro společnost velkou investicí. Video níže popisuje, kdy jsou design systémy třeba, u jak velkých společností se vyplatí do nich investovat a jak je udržovat za pomocí co nejmenší vložené energie. https://medium.com/media/64769e553da313a210751ed6d96ca3bc/hrefJak? Základním účelem, k čemu design systems slouží, je usnadnění práce týmů. Když tvoříme design systems neptáme se: “Co bychom měli dát do našeho design systému?”, ale ptáme se: “Kdo systém bude používat a jak?” Jakmile je náš cíl už definován a máme bližší představu o tom, jak společnost funguje a co přesně potřebuje, je mnohem jednodušší začít. Co tedy potřebujeme znát a vložit do design systému, aby správně fungoval? Jsou to tyto věci: * Účel a sdílené hodnoty Před začátkem jakéhokoli projektu je dobré si ujasnit cíle. Musíme týmy sladit kolem jasných sdílených cílů. Toto pomůže vybudovat společnou vizi. Tyto cíle a vize se určitě budou s časem vyvíjet, což je normální. Musíme se ale ujistit, že tyto změny jsou prodiskutovány. 2. Principy designu Principy designu jsou “vodítka”, která pomáhají týmu pomocí designu dosáhnout finalizace produktu. 3. Identita a jazyk značky nebo společnosti Identita by měla být definována v souladu se strategiemi a cíli značky. Hovoří se o tzv. “vjemových vzorcích”, mezi které patří např. tyto vlastnosti: barvy, fonty, ikony, tvary, fotografie, animace, atd. Tyto vlastnosti tvoří “abecedu” značky. Abychom mohli vytvořit jazyk, je potřeba vytvořit pravidla, podle kterých se týmy musí řídit. 4. Komponenty a vzory Komponenty a vzory jsou srdcem celého design systému. Všechny předešlé elementy pomáhají vytvořit právě komponenty a vzory. Rozdíl mezi komponenty a vzory dobře popisuje tento obrázek: Pattern vs component ©Nathan CurtisNa závěr tohoto příspěvku bych ráda ukázala některé příklady design systémů. Patří zde např. Material Design, Atlassian, Polaris (od Shopify) nebo IBM. IBM Design LanguagePolaris by ShopifyMaterial Design SystemPoužité zdroje: FANGUY, Will. A comprehensive guide to design systems. Invision [online]. 2019 [cit. 6.1.2021]. Dostupné z: https://www.invisionapp.com/inside-design/guide-to-design-systems/ HACQ, Audrey. Everything you need to know about Design Systems. UX Collective [online]. 2018 [cit. 6.1.2021]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/everything-you-need-to-know-about-design-systems-54b109851969 KHOLMATOVA, Alla. Design systems : a practical guide to creating design languages for digital products. Smashing Media AG: 2017. ISBN 978–3–945749–58–6. Design systems: co, proč, jak? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 1. 2021

Analýza inzerátů na designérské pozice: hledání jednorožce nebo specialisty?

Photo by Lucas Santos on UnsplashHledání práce může být náročné a důvodů je hned několik. Existuje poměrně velké množství profesních sítí a platforem pro hledání práce, navíc chce každý zaměstnavatel něco trochu jiného. Tyto rozdílné požadavky vycházejí jak z momentálních potřeb firem, ale i jejich velikosti. Obecně lze očekávat, že nově vznikající a menší firmy budou poptávat buď jednorožce nebo předají designerskou zakázku jiné firmě. Na druhou stranu lze očekávat že velké společnosti budou nabízet práci více specializovaným jedincům, ovšem ani to jim nebrání navazovat spolupráci s externími subjekty. Dále se zaměřím pouze na trh práce z pohledu UX designera na známých profesních sítích jako je LinkedIN, jobs.cz, Indeed apod.. Cílem textu není analyzovat B2B nabídky jednotlivých firem, naopak je věnována pozornost požadované míře specializace nebo univerzálnosti ideálního kandidáta. V rámci tohoto článku budu využívat pojem jednorožec jako označení pro univerzálně nadaného UX profesionála, který je schopný pokrýt větší část designového procesu. Má tedy širší možnosti uplatnění, ale hrozí že některé činnosti nezvládá nebo, vzhledem k širšímu rozptylu práce, nebude ani schopný zvládat tak dobře jako úzce zaměřený specialista. Disclaimer Autor tohoto článku není odborník na poli UX, už vůbec ne zkušený. K níže uvedenému textu tedy prosím přistupujte kriticky a s rezervou! Interpretace inzerátů a klasifikace pozic na specialisty a jednorožce / všeuměly je čistě subjektivní a zkušený personalista nebo designér by moji klasifikaci jistě mohl zpochybnit. Pro lepší pochopení výstupů uvedených v článku i umožnění vlastní interpretace jsou v příloze k uvažovaným pozicím uvedeny odkazy společně s doprovodnými informacemi. Analýza inzerovaných pozic Analyzovány byly pracovní nabídky na území České Republiky k 4.1.2021. Vyhledávané pojmy: * UX designer * UI/UX Designer Z výběru byly vyřazeny pozice, které byly více programátorské než designerské. Byly tak vyřazeny pozice pro Frontend a Full-stack developery, které byly jinak zařazeny do výsledků hledání profesních sítí. Taktéž byly vyřazeny duplicitní inzerce, těch bylo ovšem poměrně málo. Interpretace výsledků Výsledky této krátké rešerše ukazují že začátkem roku 2021 bylo v Česku nabízeno 29 designerských pozic, přičemž pomyslené rozdělení kandidátů na specialisty a jednorožce je velmi vyvážené. Poměr hledaných UX jednorožců a specialistů.O něco zajímavější je pak rozdělení inzercí mezi profesními sítěmi. Kvantitativně vzato je, přinejmenším pro UX designéry, nejvýhodnější hledat práci skrze Indeed, poté se jako vhodný jeví LinkedIN a nejméně pozic bylo k dispozici na jobs.CZ. Jak již bylo naznačeno výše, duplicitní inzeráty byly kompletně vynechány ze zkoumání. Přemýšlivé čtenáře by tedy mohlo zajímat v jakém pořadí byly profesní sítě zkoumány, aby tak snadno nemohlo dojít ke zkreslení o atraktivitě jednotlivých platforem. Nejdříve byly zkoumány designerské pozice na LinkedIN, následně na jobs.CZ a nakonec došla řada na Indeed. Posuzovat výhodnost a pokrytí jednotlivých profesních sítí je však nad rámec tohoto článku a navíc se může měnit v závislosti na čase i profesích. I tak se jedná ale o zajímavou informaci pro potenciální zájemce o práci v UX odvětví. Počet nabízených UX pozic na jednotlivých platformách.Příloha Link na přílohu: https://wp447937.files.wordpress.com/2021/01/ux-ui-designerske-pozice.pdf https://medium.com/media/74d7d04c54caa92173f64dcedbd7f9f5/hrefAnalýza inzerátů na designérské pozice: hledání jednorožce nebo specialisty? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 1. 2021

Wicked Problems — Od zvrácenosti k šílenství

Wicked Problems — Od zvrácenosti k šílenství Photo by PYRO4D from PixabayPřestože jste o Wicked Problems nejspíš nikdy neslyšeli, přemýšlíte nad nimi každý den. „Zapeklité“ či „zvrácené“ problémy nás totiž obklopují. Mnohým z nás působí frustraci a zdánlivě postrádají začátku a konce. Jedná se o hádanky bez odpovědi, úkoly zdánlivě neřešitelného rázu, které často ovlivňují životy lidí mnohem znatelněji než většina zanedbatelných potíží. Zjednodušeně řečeno jsou Wicked Problems takové problémy, které zdánlivě nemají žádné řešení a s nimiž se člověk jako jednotlivec nemůže popasovat. Mají mnoho na sobě nezávislých faktorů, jsou nekompletní a těžko definovatelné a neustále se mění. Na to, aby se designér mohl alespoň pokusit nějak s nimi bojovat, je zapotřebí dokonalého pochopení problematiky a vysoce kreativního, zkušeného přístupu v rámci designového smýšlení. „Zapeklité“ problémy mají mnoho různých vrstev, jsou komplexní a propojené s mnoha jinými faktory. Navrhnout a testovat řešení s sebou přináší značné riziko, neboť jakákoliv chyba může mít nepředvídatelné následky. [1] Zapeklitým problémem mohou být: – socio-ekologické problémy, například udržitelnost, globální oteplování, plastový odpad, samovolné i uměle vytvářené požáry lesů – socio-ekonomické problémy, například bezdomovectví, vzdělávání, chudoba – socio-psychologické či zdravotní problémy (epidemie koronaviru, epidemie psychických nemocí), užívání drog, alkoholismus etc. Zapeklitá definice Chtěl jsem k příkladům zapeklitých problémů uvést psaní tohohle článku. Přestože jsem měl již zhruba polovinu hotovou a tématu rozuměl víc než dobře, stále jsem vůbec netušil, odkud začít či zda budu někdy moci najít cestu, díky které se posunu alespoň o píď dál ke konečné podobě textu. Bohužel to není tak jednoduché. Ne všechny problémy, jež se zdají zprvu neřešitelné, se mohou nazývat zapeklitými. Pro mnoho z nás je po ránu téměř nereálné zvednout se z postele — a přesto se nejedná o Wicked Problem, neboť porušuje hned několik bodů z definice. Moderní pojetí pojmu Wicked Problems (jenž se dříve používal hlavně v oblasti sociálního inženýrství) bylo zavedeno na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století a souvisí hlavně se jménem německého teoretika designu Horsta Rittela. Společně s designérem Melvinem M. Webberem v roce 1973 formulovali deset základních rysů zapeklitých problémů v rámci sociální politiky [2]: * Zapeklité problémy nelze dokonale formulovat. * Zapeklité problémy nemají tzv. stopping rule, tj. nikdy si nemůžeme být jisti, zda je naše řešení konečné či zda máme hledat nějaké lepší. * Řešení zapeklitých problémů nenesou hodnoty „správné“ nebo „špatné“ (true or false), mohou být jen „lepší“ nebo „horší“. * Řešení zapeklitých problémů nelze okamžitě testovat. * Na řešení zapeklitého problému máme pouze jeden pokus (one-shot operation). Nelze je testovat způsobem pokus-omyl. Každý pokus má veliký dopad. * Zapeklité problémy nemají konečný počet různých eventuálních řešení. Neexistuje ani konečný soubor operací, které můžeme v našem plánu použít. * Každý zapeklitý problém je v zásadě jedinečný. * Na každý zapeklitý problém můžeme nahlížet jako na symptom dalšího problému. Zapeklitý problém je tím pádem propojen s jinými zapeklitými problémy. * Na zapeklitý problém každý nahlíží trochu jinak. Je možné ho popsat mnoha různými způsoby, které jsou silně závislé na individuálním náhledu. * Řešitelé (designéři) zapeklitých problémů nemají právo se zmýlit. Jsou vždy plně odpovědní za vlastní konání. Později, aby rozšířil pojem Wicked Problems na všechny oblasti plánování a politiky, shrnul Jeffrey Conklin tato specifika do šesti bodů: * Nemůžeme porozumět zapeklitému problému, dokud neformulujeme nějaké řešení. * Zapeklité problémy nemají stopping rule. (Viz výše.) * Řešení zapeklitých problémů nejsou správná ani špatná. * Každý zapeklitý problém je ve své podstatě unikátní. * Na každé řešení zapeklitého problému máme pouze jeden pokus. * Řešení zapeklitých problémů nemají stanovené alternativy. K definitivnímu propojení pojmu Wicked Problems se světem Design Thinking došlo v roce 1992 v článku „Wicked Problems in Design Thinking“ od teoretika Richarda Buchanana. [3] Rychlá syntéza Pro to, abychom pochopili a zapamatovali si nějakou problematiku, není nejlepší definice ani příklady, nýbrž jejich syntéza. Podívejme se nyní na aplikaci specifik na dříve zmíněné příklady. Ranní vstávání je problém, jenž se neřadí mezi zapeklité. 1.: Lze ho kompletně specifikovat („mám ráno problém vstát“). 2.: Disponuje momentem stopping rule (řešení „vstanu a nějakou dobu si nelehnu“ je konečné a nemusíme hledat žádné lepší). 3.: Existují dobrá a špatná řešení („vstanu, protože jinak mne vyhodí z práce a nebudu mít co jíst“ je dobré řešení). 4. a 5.: Řešení lze okamžitě testovat a nemáme na ně pouze jeden pokus (natáhnu si budík, pokud to nezabere, zkusím ho odložit, zkusím si chvilku číst, abych se probudil etc.). 6.: Vstávání má konečný počet řešení, nemusíme se nad nimi dlouho zamýšlet a můžeme je rovnou testovat. 7.: Není jedinečné. Mé ranní vstávání se příliš neliší od vstávání po siestě nebo od ranního vstávání ostatních lidí. 8.: Ranní vstávání nemusí být symptomem jiného problému, mohl jsem se prostě špatně vyspat, a v zásadě může být nezávislé na ostatních problémech. 9.: Jistě najdu mnoho lidí, kteří na ně mají úplně stejný pohled a zažívají ho velmi podobně jako já. 10.: Jakožto řešitel problému vstávání mám právo se zmýlit, zvlášť pokud je třeba neděle. Dříve zmíněné globální oteplování odpovídá Rittel-Webberovu popisu mnohem lépe. Nelze ho jednoduše specifikovat (Jak rychle probíhá? Co všechno ho způsobuje? Je jeho hlavním faktorem lidská činnost, nebo jde o přirozený vývoj klimatu?) Nedisponuje momentem stopping rule — jestliže přestaneme produkovat oxid uhličitý a vyčistíme vzduch, změna klimatu se stále bude jevit jako hrozba. Na řešení globálního oteplování máme pouze jeden pokus — nemůžeme se vrátit zpět v čase a testovat znova. Et cetera et cetera. Je také třeba vědět, který problém zkoumám. „Ráno mám problém vstát“ rozhodně není zapeklitý problém; naproti tomu „ráno mám problém vstát, protože nevidím smysl své existence a tudíž ani jakékoliv vlastní aktivní participace“ se definici blíží mnohem více. Wicked Problems se soustřeďují hlavně ve skutečném světě, zvláště v sociálních oblastech. Výjimečně se mohou objevit i jinde. Co když například rozestavím šachovnici do startovacích pozic a problém pojmenuji „vyhraj“? Rozděl a komunikuj Je těžké řešit problém, který je už z definice téměř neřešitelný, jehož samotné definování je skoro stejně nereálné jako boj proti němu. Již zmíněné globální oteplování — můžeme se pokusit vymyslet odpověď, ta ale bude pravděpodobně zahrnovat osvětu, které se nedostává v chudých zemích. Zjistíme, že abychom mohli zabránit klimatické změně, musíme se zabývat také dostatkem pitné vody, vzděláváním, chudobou… Jak na to? Prvním krokem je znát specifika zapeklitých problémů a naučit se s nimi pracovat. Jelikož jsou například Wicked Problems víceméně nedefinovatelné, měli bychom se více soustředit na to, jak můžeme pomoci s jeho řešením, spíš než co vlastně ve skutečnosti řešíme. Samozřejmě musíme mít o problému základní obraz, avšak měli bychom soustředit energii na popsání řešení spíš než problému. Zapeklité problémy jsou pro jednoho člověka příliš velké sousto. Abychom se někam dostali, snažíme se je rozkouskovat na malé části, nad kterými můžeme snáze přemýšlet, místo abychom přemýšleli nad celým problémem jako takovým. Nesnažíme se vymyslet a testovat řešení celého problému (viz 4. specifikum), protože řešení možná ani nemůže existovat, ale zkoumáme menší problémy, z nichž se Wicked Problem skládá. [4] Tímto způsobem můžeme problém rozdělit na „uzly“ (angl. nodes; objekty, lidi, koncepty) a vztahy mezi těmito uzly (angl. links). Díky tomu můžeme lépe komunikovat s ostatními designéry, kterým pak předáváme systematizovaný model vlastního smýšlení. Tom Wujec ve své přednášce na serveru TED v reakci na Wicked Problems představil zdánlivě jednoduchý úkol: Zkuste obrázkově popsat, jak si k snídani upéci toust. Úloha je ovšem mnohonásobně komplikovanější, než bychom si mysleli. Každý kreslí trochu jinak, design pečení toustu se navíc liší vzhledem k situaci. Zajímavé třeba je, že pokud řešení navrhujeme ve skupině, dokážeme se dohodnout rychleji, pokud spolu nesmíme mluvit. Jak je vidět, slova jsou někdy na obtíž. Důležité proto je umět strukturu problému a vztahy uvnitř i vně vizualizovat nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Další dobrou radou je být neustále v kontaktu nejen s ostatními designéry, ale také s uživateli. Vytvoří se tak dobrá syntéza mezi řešitelem a potenciálním zákazníkem, což oceníme zvláště v případě, kdy své řešení nemůžeme testovat. Navrhovaná řešení bychom měli umět co nejdříve zveřejnit a měli bychom se snažit přijímat zpětnou vazbu. A „last but not least“ — důležité je umět předvídat, kam bude náš projekt pokračovat. Jelikož boj s Wicked Problems je téměř nekonečný (a zveme ho často „boj s větrnými mlýny“), každý návrh by měl otevírat dveře dalším návrhům a být tedy součástí jakési řady, cesty, kterou se náš projekt bude ubírat. Zdroje [1] What are Wicked Problems? Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2021–01–05]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/wicked-problems [2] Wicked problem. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2021–01–05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wicked_problem [3] BUCHANAN, Richard. Wicked problems in design thinking. Design Issues. 1992, 8(2), 5–21. [4] viz [1] [5] Tom Wujec: Got a wicked problem? First, tell me how you make toast. In: TED [online]. June 2013 [cit. 2021–01–05]. Dostupné z: https://www.ted.com/talks/tom_wujec_got_a_wicked_problem_first_tell_me_how_you_make_toast Wicked Problems — Od zvrácenosti k šílenství was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 1. 2021

Rapid prototyping: vysvětlení, využití

V dnešní moderní době musí společnosti vyvíjet a zavádět nové produkty na trh rychleji, aby si udrželi konkurenceschopnost. Jelikož rychlejší vývoj produktů a technologické inovace jsou klíčem k úspěchu společnosti, designéři potřebují přístup k systémům a technologiím, které jim tento proces usnadní. Rapid prototyping je metoda pro snížení doby mezi jednotlivými kroky v postupné produkci jednotlivých prototypů. V zásadě se tedy jedná o skupinu technik používaných k rychlé výrobě modelu fyzické součásti pomocí trojrozměrných dat v počítačovém designu (CAD). Nejčastěji je k tomuto účelu použita technologie 3D tisku či jiné aditivní technologie. Předností těchto technologií je rychlost, s jakou je možné prototyp vyrobit. Proces Rapid prototyping slouží ke zhodnocení vizuální i funkční podstaty produktu. Na základě zkušenosti s prototypem můžeme tedy lépe zhodnotit design, otestovat technologii či analyzovat základní principy funkčnosti. Rapid prototyping může být použit v kterékoli fázi vývojového cyklu produktu nebo kterékoli z jeho komponent či dílčí složky některé z komponent. Při Rapid prototypingu je důležitých zvážení těchto 5 klíčových faktorů: * Účel * Kvalita * Kvantita * Složitost * Náklady Na základě odpovědí na tyto faktory je možné přesněji zvolit vhodný proces a materiál k výrobě prototypu. Výrobní procesy používané při Rapid prototypingu: SLA — StereoLitography Aparatus, tekutý akrylát bod po bodu, laser SGC — Solid Ground Curing, tekutý akrylát plošně, UV lampa SLS — Selective Laser Sintering, kompozit 2 prášků spékaný FDM — Fuse Deposition Modelling, plast ABS nanášený vytlačením LOM — Laminated Object Modelling, laminace papíru a laser 3DP — Three Dimensional Print — Tisk po vrstvách, slepováním prášku (přesnější popis jednotlivých procesů např. zde nebo zde) Každá technika Rapid prototypingu přichází již z principu se svými vlastními kompromisy. Kromě faktorů ceny a potřebného času se dále jednotlivé typy také dají klasifikovat věrností k výslednému produktu. Míra přesnosti prototypu se může lišit od základní nízké věrnosti po vysokou věrnost, pokud jde o jeho funkčnost, vzhled či velikost. Na škále můžeme za krajní body považovat: * Prototypy s nízkou věrností — velmi jednoduché a vyrobené velmi rychle k otestování širší koncepce * Prototypy s vysokou věrností — tyto prototypy vypadají a fungují velice podobně konečnému produktu Dále se prototypy dají dělit podle jejich účelu v aktuální fázi výrobního procesu: * Prototypy pro ověření konceptu — Slouží pouze pro prvotní ověření myšlenky, nic dalšího není v této fázi podstatné * Konstrukční prototypy — Kontrola geometrie a montáže, materiály zde nejsou výrazně podstatné * Prototypy designu — Ve skutečné velikosti či v měřítku, zlepšují komunikaci mezi partnery — výhodné pro kontrolu návrhu, estetiky atd., mohou také sloužit pro prezentaci v rámci firmy, přesnost není podstatná * Technické prototypy — Mají všechny funkční rysy hotového výrobku, výrobní proces může být lehce odlišný Co nám Rapid prototyping umožňuje: * Rychlejší vývoj nových produktů — prototypování hraje zásadní roli v procesu vytváření úspěšných produktů, jelikož urychluje proces vývoje nových produktů * Počáteční fáze ověřování návrhu / koncepce formy, přizpůsobení a funkce návrhu * Nalezení chyb ve výrobní dokumentaci (chyby konstruktéra) * Umožňuje testování funkčnosti daných cílů, konceptů a jejich finalizaci * Závěrečná fáze ověření produktu podle technických požadavků a obchodních cílů * Prototypy umožňují koncovým uživatelům či klientům uživatelskou zkušenost a na jejím základě získání zpětné vazby Některé z výhod Rapid prototypingu: * Snížení doby návrhu a vývoje * Snížení celkových nákladů na vývoj * Eliminace nebo snížení rizika * Umožnění průběžného testování funkčnosti * Možnost vyhodnotit lidské faktory — např. ergonomii Některé z nevýhod Rapid prototypingu: * Nedostatečná přesnost * Přidané počáteční náklady * Některé procesy Rapid prototypingu jsou stále nákladné * Vlastnosti materiálu jako je povrchová úprava a pevnost nemusí odpovídat * Limitované množství použitelných materiálů V dnešní době se pojem Rapid prototyping běžně používá spolu s pojmem 3D tisku. Důvody pro toto spojení jsou zřejmé — rozšířenost, relativně nízká cena jak pořizovacích nákladů na 3D tiskárnu tak cena materiálu, ale také rychlost s jakou může 3D tiskárna požadovaný prototyp vyrobit. Ovšem 3D tisk je výrobní proces, zatímco prototypování je konečným výsledkem nebo konečným produktem. Rapid prototyping není nezbytně 3D tisk, ovšem díky vlastnostem, které 3D tisk přináší je dnes velice často při tomto typu prototypování používán a často považován za téměř synonymum. Použité zdroje: * Přehled technik využívaných při Rapid Prototyping: učební text, TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA STROJNÍ [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: http://www.kvs.tul.cz/download/rapid_prototyping/P%C5%99ehled%20technik%20vyu%C5%BE%C3%ADvan%C3%BDch%20p%C5%99i%20Rapid%20Prototyping.pdf * Rapid prototyping [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://engineeringproductdesign.com/knowledge-base/rapid-prototyping-techniques/ * Selecting a Rapid Prototyping Process [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://www.protolabs.com/resources/guides-and-trend-reports/rapid-prototyping-processes/ * Top 7 Methods For Making 3D Rapid Prototypes [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://www.starrapid.com/blog/top-7-methods-for-making-3d-rapid-prototypes/ * 7 Rapid Prototyping Methods You Need for Your Hardware Startup [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://www.manufacturinghub.io/prototyping/7-rapid-prototyping-methods-you-need-for-your-hardware-startup/ * Aditivn Aditivní technologie technologie — metody Rapid metody Rapid Prototyping Prototyping [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: http://ust.fme.vutbr.cz/obrabeni/podklady/sto_bak/cv_STV_04_Aditivni_technologie_metody_Rapid_Prototyping.pdf * Prototype-review-refine [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://cloud.netlifyusercontent.com/assets/344dbf88-fdf9-42bb-adb4-46f01eedd629/2aae8210-19b8-4bcc-a437-b71678ab53ef/prototype-review-refine.jpg * Rapid-prototyping [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://engineeringproductdesign.com/wp-content/uploads/Rapid-prototyping.jpg * [online]. [cit. 2021–01–03]. Dostupné z: https://formlabs-media.formlabs.com/filer_public_thumbnails/filer_public/a2/79/a2792984-e8c5-41ad-897d-50dc2dcb5286/24_hour_design_cycle.png__1354x0_q85_subsampling-2.png Rapid prototyping: vysvětlení, využití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 1. 2021

Safari službou jako výzkumná technika service designu

Caitlin Connolly, Pioneereing a Path. Zdroj: http://caitlinconnolly.com/2013-paintings/„Nejkrásnější zážitky jsou prvovýstupy. Kdo nepoznal radost z vědomí, že leze místy, kudy ještě nikdy žádný člověk neprošel, že se drží záchytů, jichž se ještě nikdy nedotýkala lidská ruka, těžko pochopí, jak silné jsou to dojmy ….“ (Radovan Kuchař, český horolezec)[1] Podrobné návody, instruktážní videa, rady a doporučení ostatních, a přesto nám toho při konfrontaci s realitou spousta unikne. Ty důležité detaily, které ovlivňují náš komfort, spokojenost, pochopení i prvotní dojmy, si vybavíme teprve tehdy, zapojíme-li se do prožitku na vlastní kůži. Zpřítomnění naší zkušenosti je nejlepším začátkem pro empatický vhled, který nám může poskytnou metoda safari službou. Safari službou Pokud chceme správně pochopit potřeby uživatelů, nedostatky v procesu i nové příležitosti, safari metoda nám nabízí prvotní průzkum hodnocené služby z pohledu zákaznické zkušenosti. Tato přímá metoda je ideální pro úvodní seznámení s prostředím, porozumění procesům i vztahům. Umožní nám zachytit mezery, nefunkční uživatelské toky, nalézt nevyužitý potenciál a lépe konkretizovat naše cíle. Před průchodem službou bychom si měli vyjasnit zadání a důvody výzkumu a připravit si médium k zaznamenání poznatků. Přínosné na safari cestě mohou být například storyboardy, které nám pomohou přehledně zmapovat kontaktní body a srozumitelně je propojit s celkovým kontextem služby a prostředím. Dotazováním i pozorováním zaměstnanců i reálných zákazníků získáme další náhled na službu a komplexnější představu o jejím fungování. Vhodné je projít službou několikrát, abychom nevynechali drobnosti, můžeme se pokaždé zaměřit na jiné aspekty a zároveň eliminujeme přílišnou subjektivitu. Při využití online služeb safari metodu uzpůsobíme prostředí, ale princip zůstává de facto totožný. Čím méně nápadný problém, tím více lidí potřebujete k jeho nalezení. [2]Caitlin Connolly, She gave him the mountains and he gave her the city. Zdroj: http://caitlinconnolly.com/2018paintingsPro safari službou je stěžejní osobní zkušenost, avšak neznamená to, že nelze pracovat týmově, ba právě naopak, čím více těchto výzkumných osobních zkušeností s průchodem službou máme, tím přesnější budou naše postřehy. Průchod službou, kde dochází k interakci se zákazníkem, by měl proběhnout pokud možno v utajení, aby nedošlo ke zkreslení výsledků například nestandardně nápomocným personálem. Zároveň je však vhodné zaměstnance o možném výzkumu informovat, jinak bychom mohli zásadně narušit ochotu následné spolupráce. Safari službou je metoda velice podobná tzv. mystery shopping a princip obou výzkumných technik je prakticky totožný: tedy získat kvalitativní data při průchodu službou. Rozdíl tu však je a to v účastnících výzkumu. U safari službou je nutné, aby zážitek absolvovali participující výzkumníci na vlastní kůži, naproti tomu mystery shopping pracuje s najatými fiktivními zákazníky. Aby však jejich hodnocení poskytlo opravdu relevantní výsledky, je nutné jejich zaškolení, také by se měli chovat přirozeně a logicky. Pokud je to žádoucí, není třeba striktně se držet metodologických hranic, safari službou i mystery shopping snadno můžeme kombinovat a získat tak přesnější data k analýze. Mystery shopping je mnohem více využíván v soukromého sektoru, pro který byl také původně zamýšlen. Avšak funkční a vhodná je metoda také při hodnocení kvality veřejných služeb. [3] Safari službou na vlastní kůži: online schéma na háčkování Napsat lze cokoli, ale není nic lepšího, než si metodu alespoň rámcově vyzkoušet. V době koronavirových omezení lidé tráví mnohem více času doma a lze předpokládat, že se také více věnují domácímu tvoření, například háčkování. :-) Tuto domněnku jsme si potvrdili alespoň dotazem na online galanterii specializující se na vlnu a doplňky pro pletení a háčkování. Vybrali jsme si stránku https://www.umatusku.cz/ a položili dotaz, zda vnímají nárůst poptávky s ohledem na současnou pandemii. Majitelka Petra Matušková odepsala: Trend je stále stoupající, zájem je stále větší a větší, háčkování a pletení pomáhá spoustě žen psychicky, na chvilku zapomenou na ten poněkud bláznivý svět okolo, relaxují u tvoření a radují se z výsledků.Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/411164640979884476/Petra se nad naší otázkou zamýšlela a zajímalo ji, co si myslí její zákazníci. Dotaz, zda vidí vzrůstající zájem o háčkování a pletení ve svém okolí, vložila také ve své facebookové skupině Klubíčka U Matušků, skupina má přes čtyři tisíce členů. Velké množství odpovědí zahrnovalo právě potřebu relaxace a oddychu, členové skupiny si také více všímají háčkujících začátečníků, nebo sami zkouší nové techniky a mají radost, když někomu své zkušenosti a znalosti předají. Subjektivně musíme poznamenat, že členové skupiny komentují velmi přátelsky a srdečně a je zřejmé jejich nadšení pro věc. K vyzkoušení safari službou jsme si vybrali možnost online objednání schémat na háčkování šátku, bez toho, aniž bychom měli jakoukoli osobní zkušenost s háčkováním. :-) Našim cílem bude rámcově zhodnotit možnosti i kvalitu služby a její případný potenciál. Uvědomujeme si neúplnost procesu, kdy jsme sami sobě zadavatelem, avšak jde nám v tomto případě převážně o vyzkoušení metody, chceme ji jednoduše nějakým způsobem zažít. Budeme se tedy de facto pohybovat na hranici mystery shoppingu a požádáme také o pomoc zkušené háčkující. Na závěr naše výsledky zkusíme sdílet a získat případný komentář autora schémat. Prodej online schémat je alternativou k tištěným médiím, které na současném trhu neuspokojují poptávku, příležitostné tematické výtisky časopisů jsou rychle rozebrány a kvalitní a přehledná knižní publikace prakticky neexistuje. Prodej online schémat tak teoreticky nabízí dostupnou formu přivýdělku tomu, kdo se háčkování věnuje a má nápad. Mezinárodní propojení nadšenců do pletení a háčkování nabízí server https://www.ravelry.com/, kde je možné zdarma i za poplatek stáhnout návody, nebo požádat o radu či se jen inspirovat. Důraz je kladen na autorství návrhu. Namátkově bylo zdarma z webu staženo schéma šátku “SiSlove”, aniž bychom ověřili skutečné autorství návrhu. Návrh otestovala osoba se zkušenostmi. Nalezeny byly dvě chyby, které práci značně znepříjemnily, přesto se podařilo šátek dokončit. Řešením by bylo dohledat autora návrhu a stahovat/zakoupit schémata výhradně od něj. V tomto případě je autorský návrh dostupný zdarma a v pořádku zde: https://www.ravelry.com/patterns/library/sislove-shawl Všimli jsme si, že některé autorky testují spolehlivost a správnost schémat velmi efektivně i se zapojením veřejnosti. Například autorka webu https://nahacek.net/ postupně zpřístupňuje část schématu, zájemci po etapách zkouší šátek uháčkovat a upozorňují na případné chyby. Autorka má v krátké době velký replikační vzorek a vzniká tak příležitost zdarma si stáhnout návod a zároveň se podílet na komunitní tvorbě, která přirozeně vede ke zlepšení služby. Posléze je upravená verze schématu zpoplatněna. Autorka schématu také doporučuje přízi a barevnou kombinaci, uvádí také konkrétní značku. Testující se doporučení obvykle drží a uvedená příze je posléze vyprodána z eshopů. (podrobnosti o projektu: https://nahacek.net/projekty/tajny-adventni-satek2020/) “Tlapky” podle návrhu M. Málkové, https://nahacek.net, háčkuje mystery shopperV českém online prostředí, na které se podrobněji zaměříme, najdeme schémata volně ke stažení, zejména na sociálních sítích, kde se však nedůsledně dodržuje autorství návrhů. Další možností jsou schémata za poplatek v rozmezí 49 kč -149 kč, podle toho, zda je součástí také psaný popis či nikoliv. Náš šikovný mystery shopper vyzkoušel zpoplatněný návrh “Tlapky” za 149 kč https://nahacek.net/autorske-navody/hackovane-satky/satek-tlapky/. Samotný nákup bylo nutné uskutečnit přes odkaz na eshop, nabízeli se tři, zvolili jsme https://www.mojegalanterka.cz/navody/navod-na-hackovany-satek-tlapky. Doručení návrhu proběhlo bez problémů, schéma i popis byly bez chyby a šátek se podařil. Objevili jsme také soubor dvaceti schémat za cenu 89 kč bez psaných návodů. Autorka je popisuje jako nejoblíbenější autorské návody na háčkované šátky z dílny “Šátkomaniačky". Tuto variantu objednáváme ze stránek : https://eshop.satkomaniacky.cz/ a podrobněji “zažijeme”. https://eshop.satkomaniacky.cz/Schemata-20-v-1-d1.htm#detail-anchor-commentProvedli jsme objednávku a za pár hodin schémata dorazila. O opětovné objednání jsme požádali také mystery shoppera, který měl stejně rychlou a bezproblémovou zkušenost. Doručený pdf soubor má celkem čtyřicet tři stran, nejprve jsou uvedena schémata a na konci najdeme fotogalerii šátků a doporučený materiál. Autorka v úvodu odkazuje na stránky www.satkomaniacky.cz, kde je možné dohledat psané návody a fotopostupy. Uvádí také osobní kontakt, pokud bychom potřebovali poradit, čehož využijeme. Během objednávky jsme o těchto benefitech nevěděli a tyto nadstandartní služby by bylo vhodné více zdůraznit, pokud je to v zájmu autorky. Na webových stránkách autorka odkazuje také ke své facebookové skupině https://www.facebook.com/groups/satkomanie/, kde je možné hledat podporu a rady zkušenějších. Skupina má přes čtrnáct tisíc členů. Správkyně prioritně upozorňuje na obecné dodržování autorských práv. Ke skupině se také přidáváme. Členové jsou velmi aktivní a neustále si poskytují rady a podporu. Dalším pomocníkem k pochopení postupů je youtube kanál s video návody: https://www.youtube.com/channel/UC0L9UiGfDeEiroJT-HbhhSg?view_as=subscriber. Tímto způsobem je podpořeno deset návrhů. V doručených schématech to však není patrné a stálo by za to návrhy s video podporou označit Eva Lukášová, Zdroj: https://eshop.satkomaniacky.cz/Schemata-20-v-1-d1.htmZakoupená schémata jsme vytiskli a ukázali třem aktivně háčkujícím, z toho dvě začaly háčkovat před několika měsíci a vzájemně nejsou motivačně propojeny. Fakt, že máme ve svém okolí několik aktivních háčkujích, které jsou ochotny nám s testováním pomoci, může také poukazovat na narůstající oblibu háčkování. Všichni jsme se shodli na přehlednosti, v což doufá i sama autorka v úvodu. Fotogalerii by však některé oslovené řadily na začátek, nebo by alespoň rády měly malý reálný náhled u schématu. Autorka zdůvodňuje řazení fotogalerie na konec dokumentu kvůli možnosti tisknout pouze schémata. To ale s ohledem na nutný výběr stran při tisku tak jako tak, ve své podstatě příliš nehraje roli. Jelikož však stránky nejsou číslované a každý návrh má vždy svou vlastní stránku, je možné libovolné řazení dle osobních preferencí. Což vnímáme jako plus. Z vlastního stereotypu se držíme pořadí listů, tak jak je nám nabídnuto, avšak v tomto případě lze jednoduše vytvořit pořadí na míru. Autorka na webu uvádí, že jsou schémata určena pro začátečníky i pokročilé, avšak úplný začátečník z doručených schémat nepozná, co je pro něj vhodné a co by měl prozatím odložit. V podpůrných materiálech na webu tyto informace k jednotlivým návrhům najdeme, takže tato drobnost, která je již praxí, by byla dle našeho názoru, vhodná doplnit pro přehlednost také do zakoupeného dokumentu. Vytištěná a svázaná schémata mohou být také dobrým dárkem pro tvořivé, ti však nemusejí mít možnost aktivně používat online podporu. Florine Stettheimer, Heat, 1919, výřez. Zdroj: https://cz.pinterest.com/pin/252834966550098267/Možnost komercializace finálního produktu, tedy háčkovaného šátku podle autorských schémat je možný, autorka to i v úvodu dokumentu uvádí. Autorství podléhá pouze schéma jako takové. Prodej ručně háčkovaného zboží však není příliš častý a jeho cena by musela být poměrně vysoká. To určuje zejména vysoká cena přízí (materiál na jeden šátek vyjde dle typu příze a velikosti šátku orientačně na tři sta až devět set korum) a časová náročnost. Šátek by musel stát okolo dvou tisíc, aby se prodej vůbec vyplatil. Z tohoto důvodu produkt častěji slouží jako doplněk vlastního šatníku nebo originální dárek pro blízké. Možná bude kus pravdy na tom, že ruční práce mohou fungovat podobně jako meditace. Vnitřní spokojenost i možnost sdílet své nadšení dělá lidi šťastnější a dost možná i ohleduplnější. Každá háčkující včetně mě si zvolila jedno schéma, které prakticky vyzkouší. S ohledem na časovou náročnost šátku nám postačí uháčkovat jedno kompletní schéma a není nutné šátek dokončit. Dvě testerky nemají kvalitní internetové připojení a nemohou pracovat s online podporou. Testování proběhlo u vzoru Jasmína, Srdcovka, Moonlight a Z duhovky. Využili jsme možnost osobní podpory a autorce napsali o radu se složitějšími vzory jako je “nopek” u šátku Moonlight. Tento šátek nemá podpůrné video a ani zkušenější háčkující si nebyla jistá postupem. Autorka velmi rychle reagovala a odeslala odkaz na youtube kanál Boy & Bunting https://www.youtube.com/watch?v=FuC6gnRic38. Tento kanál testující neznala a video návod k pochopení části schématu pomohl. Bez možnosti video návodu by však tápala a zřejmě by ve schématu udělala chyby. Zároveň jsme vznesli dotaz, zda se autorka chystá doplnit vlastní podpůrná videa, která prozatím chybí. Autorka potvrzuje, že se na ně sama těší, jen co nebude natolik zaneprázdněná malými dětmi. :-) Výsledky našich testerek dopadly velmi dobře, chyby neobjevily a práce se jim dařila. Moje tvoření má prozatím ještě velké mezery a bez rad ostatních nebo poctivého nácviku u začátečnických videí bych se nepohnula z místa, pouze schémata by mi v úplných začátcích určitě nestačila. Autorka opravdu velmi pečlivě zhotovila soubor schémat na háčkované šátky, příjemná je grafická úprava, přehlednost i možnost libovolného seřazení stran. Vybraná ověřená schémata byla bez chyby, s ohledem na velké množství prodaných návrhů a silné komunitní podpoře na Facebooku předpokládáme, že prošla důslednou kontrolou i všechna ostatní, což jsme ověřili dotazem na autorku. Doplnila, že prvnotní testování svých nových návrhů dělá sama, avšak mnohokrát. Za velmi nízkou cenu bylo zpracování velmi kvalitní a poctivé. Z našeho malého vzorku vyplynulo, že nákup online schémat funguje velmi dobře, nesetkali jsme se skrytými chybami, jako tomu může být u volně dostupných schémat, pozitivně nás překvapila pospolitost, komunikativnost, respekt i vzájemná podpora háčkovací komunity. Drobná doporučení pro uživatelskou příjemnost schémat 20v1 a možné výhledy bychom shrnuli do několika bodů: * uvádět doporučenou pokročilost * komunikovat možnost videonávodu u daného schématu * uvést možnost volného řazení stran dle preferencí uživatele či doplnit fotografii šátku ke schématu * doplnit chybějící videonávody, nebo natočit náročnější úseky (např. nopky, křížené dlouhé sloupky, reliéfní sloupky), což autorka v budoucnu plánuje (vyplynulo již z dotazu na “nopky”) * možnost stáhnout verzi i s psaným popisem například pro osoby bez pravidelného přístupu k internetu * již při online nákupu poukázat na možnost ponákupní podpory včetně osobní rady * zvážit zvýšení ceny * možnost prodeje materiálu na háčkování (autorka má velkou spoustu podporovatelů a jejich důvěru, velké zkušenosti s materiálem…), nabízí se možnost prodeje schémat spolu s doporučenými klubíčky apod. Zde lze například použít základní PORTER analýzu konkurence i možnosti případné spolupráce * vydat knihu, která na trhu není, schémata lze navíc používat mezinárodně. Městská knihovna v Mikulově nám potvrdila velký zájem o knihy s háčkováním a zároveň jejich omezenou nabídku. Zde by byla žádoucí analýza knižního trhu, preferencí uživatelů apod. Caitlin Connoly, Sorting through truth and fiction. Zdroj: http://caitlinconnolly.com/2016paintingsNaše doporučení i s vysvětlivkami jsme odeslali autorce . Příjemným zjištěním bylo, že naše doporučení vnímala velmi pozitivně a ihned je uvedla do praxe. Aktuálně je ve schématech označena pokročilost a videopodpora, schémata obsahují na začátku fotografii. Autorka plánovala vytvořit verzi s psaným návodem a pracuje na ni. Zviditelnění ponákupní podpory vnímá jako nápad ke zvážení, stejně tak jako prodej materiálů k háčkování. O vydání knihy autorka vnitřně uvažovala a podnět je motivací. Pod vlivem pozitivních emocí musíme poznamenat, že je úžasné, jak málo stačí na to, aby se věci posunuly, byť třeba o malý kousek. Za tímto článkem najednou není pouze safari službou, ale konkrétní osoby. Prostě jim udělat radost, zlepšit pár drobností, či přinejmenším ocenit jejich práci... A jejich “děkuji” je na tom všem to nejlepší. :-) Velké díky všem zúčastněným! :-) [1] Kalendárium In Ceskatelevize.cz [online]. [cit. 20. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095927644-kalendarium/3153-vyhledavani/?searchType=1&display=4137 [2] MARSH, Joel (2019). UX pro začátečníky. Brno: Zoner Press. s. 67. [3] Mystery shopping In Libdesign: od KISKu pro knihovníky[online]. [cit. 20. 12. 2020]. Dostupné z: https://libdesign.kisk.cz/metody/mystery-shopping Safari službou jako výzkumná technika service designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

Centralizované a decentralizované týmy: výhody a nevýhody

Image from Briteling BlokPráce designéra je neodmyslitelně spojená se spoluprací, a to nejen s odborníky z dalších oborů, ale s kooperací s dalšími designéry. Struktura, pod kterou mohou spolupracovat se může lišit dle jednotlivých organizací a každá z nich má své výhody a nevýhody, které každá z těchto organizací musí zhodnotit ještě před tím, než takový tým vytvoří. Zvolenou strukturu designového týmu ovšem neovlivňuje pouze zhodnocení výhod a nevýhod uvedených struktur, ale také celkové fungování společnosti. Záleží na velikosti firmy, její vlastní struktuře — jaké týmy v rámci firmy již existují, jaká je jejich náplň práce, jak moc je specifická práce, kterou tyto jednotlivé týmy provádějí a podobně. V neposlední řadě jsou to také technické možnosti, které firma je schopná a ochotná zprostředkovat. Nesmíme zapomínat na to, že rozhodujícím faktorem pro firmu může být i vidina ušetřených peněz v podobě nižších nákladů. Dle McKensey & Company, společnosti investující do začlenění designérů do své struktury jsou schopné dosahovat o více než 30% větších zisků. Centralizovaná struktura Jak již název napovídá, jedná se o jeden tým designérů, kteří doručují svůj servis z jednoho místa (kanceláře) do celého světa. S centralizací jsou spojeny různé klady ale i úskalí a mnohdy se může jednat pouze o subjektivní stanovisko, ale pokud je tato struktura stanovena nevhodně, například do firmy s různými odděleními, jejichž práce nemá žádné společné procesy, může být tato struktura zničující. Začněme výhodami, které tato struktura firmě přináší. Na první místo je určitě potřeba uvést jednoduché a efektivní sdílení informací v rámci designérského týmu s čímž v ruku v ruce souvisí i sdílení znalostí a zkušeností mezi členy. Jednotlivé názory, připomínky a kritika ohledně projektů je sdílena de facto okamžitě a tudíž i případné řešení problémů. Co se týče jednotlivých rolí v rámci týmu, jsou díky této struktuře přehledné a každý má přiřazené své úkoly. Je také jednoduší sledovat vizi napříč projekty a tím omezit konflikty uvnitř společnosti. Centralizací společnost shromažďuje moc na jedno místo — skupině jednotlivců, kteří se díky tomuto rozhodnutí stávají tzv. decision makers. Tato vlastnost v praxi bývá často omezena a to tím, že rozhodovací právo má zaměstnanec mimo tým (např. product manager). Bohužel, každá struktura má své nevýhody, které mohou nakonec odradit od jejího využití. I když se informace v rámci centralizovaného týmu sdílejí efektivně, nemusí to tak fungovat v interní komunikace mezi ostatními týmy (produkce, expedice). Informace jako taková se do týmu dostává se zpožděním a následná reakce může být již neaktuální a k předání potřebných informací nemusí v některých případech ani dojít. Designéři se tedy sami mohou cítit izolovaní. Z pohledu designového procesu, designéři mohou být natolik sladění, co se týče přemýšlení nad problémy nebo příležitostmi, že nedojde k zhodnocení odlišných vhledů do problematiky a následně ani k vymyšlení různorodých řešení. Vestavěná / decentralizovaná struktura Opačným případem centralizované struktury je právě struktura vestavěná. V této struktuře jde především o propojení různých profesí a týmů (Engineering, Product a Design) a zapojit role UX v raných fází projektů. Firma se touto strukturou snaží zabezpečit, aby nedošlo k nedostatečnému začlenění designového řešení do projektů jako je například testování, konzistentní vedení nebo průběžná řešení klientových požadavků. Decentralizovaná struktura zapojuje více oddělení v rámci společnosti a tím také zvyšuje důvěru a povědomí o designovém týmu. Má to i přínos pro designéry, kteří díky spolupráci s ostatními týmy získávají bližší informace a zkušenosti. V této struktuře je velmi důležité, aby členové designérského týmu měli různé role, ať už z oblasti marketingu nebo výroby, a svými různými vhledy dopomohli k vytvoření úspěšného a spolehlivého produktu a tedy i spokojenosti zákazníka. Jedna z další výhod této struktury je možnost specializace designérů a jejich zapojení do projektů od začátku až do konce. I když se na první pohled může tato struktura zdát velice výhodná, její nevýhoda spočívá právě v nedostatečné organizaci designového týmu a potřebě více designérů pro uspokojení potřeb veškerých oddělení a projektů. Tím že jsou designéři zapojeni do projektů od jejich samotného začátku, specializují se na daný projekt, ale vize společnosti nemusí být dostatečně dodržována. Rozhodovací právo designérů je v rámci této struktury omezeno, ne-li naprosto odepřeno ve prospěch vedoucích projektů. Flexibilní struktura Poslední struktuře, kterou si uvedeme, se říká flexibilní, protože zahrnuje obě dvě struktury výše a dala by se označit za “zlatou střední cestu”. Flexibilní struktura znamená jeden tým jako je tomu u centralizované struktury ale s tím, že se designéři zapojují do projektů jako u vestavěné struktury. Po splnění projektu se vrací zpět do centralizované struktury. Hlavní výhodou této struktury je, že nedochází k izolaci designérů, ale k jejich zapojení do projektů jako i dohled na plněním vize společnosti. Reakce této struktury na různorodé informace je rychlá, jelikož součástí týmu je vždy designér věnující se danému projektu. Nevýhodou je organizace právě takové struktury. Nutnost globální organizace jednotlivců může vést k neúplnému řízení nebo komunikačním šumům. Je důležité obzvlášť u maticových struktur jako je tato, aby byla správně nastavena komunikace a byla na první pohled zřejmá úloha jednotlivých designérů v týmu. Zdroje: The business value of design. Global management consulting | McKinsey & Company [online] [cit. 30.12.2020]. Dostupné z: https://www.mckinsey.com/business-functions/mckinsey-design/our-insights/the-business-value-of-design# How To Build A Strong Design Team Structure | UXPin. UXPin | UI Design and Prototyping Tool [online]. Copyright © 2010 [cit. 30.12.2020]. Dostupné z: https://www.uxpin.com/studio/blog/design-team-structure/ The 3 types of design teams: centralized, embedded, and the elevator team | JC.Díez [online] [cit 30.12.2020]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/3-design-team-structures-centralized-embedded-and-the-elevator-team-f2970008ed41 Design Team Structures: Centralized, Embedded and Flexible | Superside Blog. Superside: Frictionless, delightful, tech-enabled design | Fast. High quality. Affordable. [online]. Copyright © 2020 Superside. All rights reserved. [cit. 30.12.2020]. Dostupné z: https://www.superside.com/blog/design-team How to structure your centralized design team — Org Design for Design Orgs. Org Design for Design Orgs [online] [cit. 30.12.2020]. Dostupné z: https://orgdesignfordesignorgs.com/2016/08/20/how-to-structure-your-centralized-design-team/ How to Build Successful Design Teams. Inspired Business Media [online]. Copyright © 2020 All Rights Reserved by [cit. 30.12.2020]. Dostupné z: https://www.inspiredbusinessmedia.com/how-to-build-successful-design-teams/ Centralizované a decentralizované týmy: výhody a nevýhody was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

MVP: vysvětlení, využití

Co je to MVP? Nové produkty jsou na trh obvykle uváděny již v konečné podobě. U většiny produktů je tento postup jediný možný, a to například u spotřební elektroniky. Například při vývoji softwaru, různých internetových aplikací nebo třeba spouštění e-shopu ale může být výhodné využít právě MVP přístupu. MVP (Minimal Viable Product), neboli minimální životaschopný produkt je chytrý způsob, jak uvést nový výrobek či službu na trh v nejkratším možném čase. MVP je produkt s nejmenší možnou funkcionalitou, který je ale již možné používat a prodávat určené cílové skupině. Je to tedy určitá prvotní verze produktu či služby, který je již ale plně použitelný. MVP vychází z lean přístupu a uvádí produkt v jeho minimální variantě, která je postupně upravována a vylepšována na základě průběžné zpětné vazby a reakcí zákazníků. Důležité je zdůraznit, že MVP nesmí být nedodělaným produktem. Ten musí být funkční, stabilní a musí být zcela jasné, k čemu je užitečný, a proč by jej zákazníci měli využívat. MVP se používá u zcela nových produktů k prověření, zda: * Bude produkt na trhu někdo chtít? Bude po něm poptávka? * Budou zákazníci ochotni za produkt platit? * Co je na produktu dobře a co špatně? * Potřebuje produkt další funkce a pokud ano, pak jaké? MVP je snadno pochopitelné z tohoto jednoduchého obrázku: Image by Henrik Kniberg. Example of MVPV prvním případě není produkt až do jeho finální podoby funkční a použitelný. Zabere navíc spoustu času, dostat se ke kýženému výsledku. Řešením je vytvořit jednoduchý produkt, který plní funkci dopravního prostředku — například skateboard. Jeho vývoj nezabere mnoho času a zákazníci jej mohou ihned využívat. Průběžně je pak rozvíjen a jsou mu přidávány potřebné funkce. Zákazník bude akceptovat, když nebude hotové vše, ale nebude akceptovat, když nebude hotové řešení základních problémů. Výhody MVP přístupu Vývoj stylem MVP s sebou nese spoustu výhod: · Ověření trhem Díky nízkým nákladům můžeme snadno ověřit, zda o daný produkt budou mít zákazníci vůbec zájem. Lze se tak vyhnout častému zkreslení, kdy lidé projevují zájem například v dotaznících, ale jako reální uživatelé se chovají jinak. · Prioritizace vývoje a úspora nákladů Priority ve vývoji lze určit na základě zpětných vazeb a reakcí prvotních uživatelů. Vývoj se pak zaměřuje jen na potřebné funkce, které produkt opravdu rozvíjejí. Ten je potom založený na reálných potřebách zákazníků. · Rychlejší obsazení trhu Produkt je na trh uveden dříve — může dříve vydělávat, je delší dobu testován v praxi, a také již lze ušetřený čas věnovat k oslovení trhu. Můžeme jej začít propagovat a komunikovat jeho výhody, dalšími funkcemi jej průběžně rozvíjet. Nevýhody MVP přístupu Konkurence · Největší nevýhodou MVP je možnost konkurence. Pro tu je snazší rychle vytvořit podobnou verzi našeho prvotního produktu, než kdybychom rovnou na trh uváděli finální verzi. Tu by bylo obtížnější zkopírovat, a kvůli časové prodlevě by navíc na trhu měla horší postavení. Výroba špatného produktu. · Slovo „minimum“ v MVP neznamená špatné, chybné nebo sotva použitelné. „Minimum“ znamená, že rozsah by měl být zbaven všeho navíc, ale jakékoli zbývající funkce by měly být provedeny intuitivně a uživatelsky přívětivě. Obtíž při definování minima. · Často chcete, aby byl váš první produkt tak dobrý, jak jen může být, a nechcete zahodit všechny funkce, na které jste mysleli. Výsledkem je, že nad těmito funkcemi strávíte příliš mnoho času a peněz, a navíc je možné, že se přestanete soustředit na základní funkce. Pravidlem při definování rozsahu vašeho MVP je „lze produkt používat bez toho, nebo ne?“ Příklady úspěšných MVP MVP je vhodné aplikovat na hmotné i nehmotné produkty. Mnoho dnes již dobře známých a úspěšných produktů, jako například Spotify, Airbnb či Facebook začínalo právě s využitím konceptu MVP. Zdroje: MVP (Minimum Viable Product). ManagementMania.com [online]. [cit. 2020–12–25]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/mvp-minimum-viable-product-minimalni Jak udělat aplikaci levněji aneb co je MVP a MWP? Trigama International [online]. [cit. 2020–12–25]. Dostupné z: https://www.trigama.eu/cs/blog/detail/jak-udelat-aplikaci-levneji-aneb-co-je-MVP-a-MWP BENEYTO, Carlos. The MVP is dead, long life to the MAP. (Minimum Awesome Product). Medium [online]. Feb 5, 2018 [cit. 2020–12–27]. Dostupné z: https://medium.com/swlh/the-mvp-is-dead-long-life-to-the-map-minimum-awesome-product-404df90fef7f MVP VS MVE VS MAP. DA-14 Corp. [online]. 2018 [cit. 2020–12–27]. Dostupné z: https://da-14.com/blog/mvp-vs-mve-vs-map-what-best-approach-starting-your-own-business MVP: vysvětlení, využití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

Lego serious play

Metoda LEGO SERIOUS PLAY je procesem navrženým pro podporu inovací a výkonosti společnosti. Je procesem komunikace a řešením problémů, ve kterém jsou účastníci vedeni řadou otázek umožňující hlubší průzkum různých témat. Každý účastník staví svůj vlastní 3D LEGO model jako zpětnou vazbu na otázky zadané zprostředkovatelem, přičemž vybírá ze speciálně vybraných elementů LEGO. Tyto vytvořené modely poté slouží jako základ pro skupinovou diskusi, jako prostředek sdílení znalostí, řešení problémů a tvoření rozhodnutí. Tato technika zlepšuje skupinové řešení problémů, díky využívání vizuálních, sluchových i kinestetických dovedností. Dále také poskytuje hlas všem zúčastněným, jelikož slouží také jako sdílený jazyk nezávisle na kultuře či pozici. Během workshopu využívající LEGO SERIOUS PLAY staví participanti různé modely pomocí LEGO kostiček a dávají jim význam skrze metafory a příběhy. Jelikož si participanti ve skupině spolu v podstatě „hrají“, posilují tak mezi sebou také sociální vazby a vzájemné porozumění, což jsou klíčové prvky dobré spolupráce.[1] Photo by Bonneval Sebastien on UnsplashMetodologie Při pracovních schůzích často dochází k takzvané 20/80 situaci, kdy 20% účastníků mluví 80% času. Nicméně každý člověk je unikátní a má něco cenného, čím může v diskusi přispět. Proto je hlavním cílem metody LEGO SERIOUS PLAY zapojit všechny účastníky, jelikož je důležité využít maximálního množství dostupných znalostí. K tomu dopomáhají 4 základní kroky: * Krok 1 — položení otázky (facilitátor klade otázku či výzvu) * Krok 2 — vytvoření vlastního modelu (každý si na otázku tvoří vlastní odpověď pomocí kostek, přičemž využívá metafor a vytváření příběhu) * Krok 3 — sdílení modelu (každý sdílí svůj model s ostatními, čímž je zajištěna 100% účast a 100% distribuce a porozumění) * Krok 4 — reflexe modelu (postřehy, body pozornosti, ujasnění..) LEGO kostky naruší běžný způsob myšlení a navádí účastníky díky manipulaci s hmotnými objekty k odpovědím a znalostem, kterých si možná ani sami nebyli vědomi. Zároveň je odpovědností certifikovaného facilitátora „řídit“ průběh workshopu tak, aby měl správný „flow“. Tedy aby nebyl příliš snadný a účastníci se nenudili a zároveň aby nebyl příliš složitý a účastníci to nevzdávali.[2] https://www.the-reference.com/en/blog/frank-de-graeve/2019/lspMetoda LEGO serious play dále podle dané výzvy různě využívá takzvané aplikační techniky, které jsou všechny postaveny na 4 základních krocích popsaných výše. Jsou to: 1) Vytváření jednotlivých modelů 2) Vytváření sdílených modelů 3) Vytváření prostředí 4) Navazování spojení 5) Budování systému 6) Přehrávání a testování scénářů a rozhodnutí 7) Vytváření jednoduchých principů V 1. technice všichni účastníci staví individuální modely, které reprezentují jejich odpověď na předem položenou otázku. Často jsou pak účastníci vyzváni, aby červenou kostkou vyznačili nejdůležitější aspekt modelu. Ve 2. technice všichni participanti kombinují své modely do jednoho sdíleného, který tak obsahuje různé klíčové aspekty vyznačené červenou kostkou každého individuálního modelu. Zde tak lze pozorovat rozdílné vnímání nejdůležitějších aspektů každého z účastníků. Aplikační techniky 3, 4 a 5 se poté posunují ze sdíleného modelu na budování celého prostředí, využívající různé vazby a spojení, až je nakonec vytvořen komplexní systém. Tehdy přichází na řadu technika 6, kde lze začít přehrávat různé scénáře a uvažovat o tom, co různá rozhodnutí mohou na systému ovlivnit a jak na ně bude, nebo by měl reagovat. Nakonec v technice 7 docházíme ke generování jednoduchých principů podle toho, jak simulované události probíhaly, nebo měly probíhat.[2][3] Photo by Amélie Mourichon on UnsplashVýhody Velkou výhodou je nepochybně fakt, že se jedná v podstatě o hru a jelikož si lidé z přirozenosti rádi hrají, účastní se poté takového workshopu rádi a bez předsudků. Účastníci se také mohou od problémů odosobnit a nemluvit o nich přímo ale přes vytvořené LEGO modely. Díky tomu je tak diskuse bohatší a bezpečnější, jelikož si lidé vysvětlují, co znamenají jednotlivé kostičky, nikoli jejich emoce či frustrace. Zároveň také takový proces umožní lepší a příjemnější participaci introvertních účastníků. Další výhodou je také motivování zaměstnanců a jejich zapojení do procesu rozhodování, čímž se zlepšuje celková komunikace, a to i mezi nadřízenými a podřízenými. Tato metoda je také založena na předpokladu, že každý člověk ví něco unikátního a cenného, čím může přispět do diskuse, rozhodování a směřování společnosti. Díky tomu si účastníci uvědomí vlastní i týmovou identitu a všichni se zapojí do hledání nejlepšího řešení nebo rozhodnutí pro společnost.[4] Kritika Tato metoda nicméně bývá také často terčem kritiky z mnoha důvodů. Například proto, že je celá tato metoda založená na Legem vytvořeném průmyslu, které mimo vytváření kostiček také trénuje nové „Lego trenéry“. Zároveň je zde také velký rozkol mezi originální metodou a rozšířenou novější metodou. Dále dochází ke kritizování certifikovaných „Lego Facilitators“, v jejichž obchodním zájmu je propagovat LEGO SERIOUS PLAY jako dobrou metodu. Nicméně tato metoda může být stresující například pro starší pracovníky, kteří nejsou otevřeni novým metodám, ale zároveň jsou nuceni k takovému workshopu, aby nepřišli o svou práci. Například Dan Lyons se k této metodě vyjadřuje takto: „You find yourself being gaslighted, immersed in the kind of shared psychosis and group delusion found in cults. You know these workshops are pointless, and that no one is going to be transformed by Legos. But to keep your job, you must play along. You must deliver a performance and convince management that you are flexible, adaptable, and open to change, the kind of engaged, dynamic worker who meets the needs of the new economy. Basically the company is conducting a large-scale experiment in organizational behavior. They’d like to test out some theories on you. So you all go into the box, and you are poked and prodded with various stimuli to see how you respond”[5]Zdroje: [1] LEGO Serious Play. LEGO [online]. [cit. 2020–12–28]. Dostupné z: https://www.lego.com/en-us/seriousplay [2] SERIOUS INTRODUCTION INTO THE LEGO SERIOUS PLAY METHOD. NO, SERIOUSLY… The Reference [online]. [cit. 2020–12–28]. Dostupné z: https://www.the-reference.com/en/blog/frank-de-graeve/2019/lsp [3] Lego Serious Play — Introduction. YouTube [online]. [cit. 2020–12–28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Ucn5QqhtxaU&ab_channel=SeriousPlayPro [4] Zlepšovat výkonnost podniku lze i s pomocí metody Lego Serious Play. E15.cz [online]. [cit. 2020–12–28]. Dostupné z: https://www.e15.cz/tematicke-specialy/budoucnost-prace-ve-4d/zlepsovat-vykonnost-podniku-lze-i-s-pomoci-metody-lego-serious-play-1362447 [5] LYONS, Dan. Why Have Our Offices Become Like Touchy-Feely Kindergartens? Forge [online]. [cit. 2020–12–28]. Dostupné z: https://forge.medium.com/why-have-our-offices-become-like-touchy-feely-kindergartens-cc7629912fb7 Lego serious play was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

Techniky pro generování nápadů

Při vyhledávání technik pro podporu kreativního myšlení nabízí prohlížeč převážně články typu „osm úžasnýchmetod pro nové nápady“ nebo „10 zaručených způsobů, jak vymyslet řešení“ a všechny nabízí velmi podobné přehledy technik pro generaci nápadů. Nikde se nepíše, proč zrovna tyto jmenované techniky jsou lepší, než ty, které se do článku nedostali. Může to být i tím, že autor článku jiné techniky nezkoušel a ty uvedené mu fungovaly. Nebo nezkoušel žádné a vybral jen ty, které mu přišly, že by mohly fungovat. Každá technika, která nás kreativně někam posune, má co do sebe a určitě každá, která funguje, stojí za zmínku. V tomto textu se však objeví jen menší množství těch, se kterými mám osobní zkušenost a které mi pomohly. 5W1H Jednou z metod, která nám lépe umožní pracovat s tématem, kterému se věnujeme, je 5W1H. Metoda spočívá v sérii otázek, které nás vedou k hlubšímu a konkrétnějšímu poznání tématu. Díky odpovídáním na tyto zadané otázky tak může například student hledající užší specifikaci pro svoji seminární či diplomovou práci získat lepší přehled o tom, čemu se chce věnovat. 5W1H je také skvělý nástroj pro řešení problémů, které je potřeba uchopit za správný konec a když není jasné, kde tento konec hledat. [1] Otázkou CO/WHAT si snadno vyjasníme, co je problémem, které potřebujeme řešit. Otázka KDO/WHO nám zodpoví, kdo je za problém zodpovědný nebo koho a v jaké roli se problém týká. Když se zeptáme KDE/WHERE, dozvíme se, v jaké oblasti se problém nachází a může to být jak fyzicky, tak tematicky. JAK/HOW nám potom pomůže ukázat, jak tento problém ovlivňuje naši současnou situaci. Posledním bodem, PROČ/WHY si už vyjasníme, jak tento problém vznikl. Se všemi předchozími kroky je mnohem snazší se v situaci zorientovat a propojit parametry, které spolu souvisí. Řešení situace je potom mnohem lépe uchopitelné, protože víme, odkud se vzaly komplikace. Ishikawův diagram Dalším pomocníkem pro řešení problémů je Ishikawův diagram, též nazývaný Diagram příčin a následků,nebo Diagram rybí kosti. Diagram svým tvarem skutečně připomíná rybí kosti, kdy pomyslnou rybí hlavu tvoří právě problém, pro který hledáme řešení. Hlavní kosti vedoucí od páteře ryby značí oblasti, na které potom navazují vedlejší kosti. Vedlejší kosti se potom zabývají konkrétnějšími možnými příčinami v rámci oblasti — hlavní kosti. [2] Díky přehledu příčin problému, které se nám na diagramu objeví, je potom snadné vybrat několik oblastí, na které se zaměřit a na kterých pracovat. V případě, že je každá ze jmenovaných oblastí důležitá, lze podle diagramu zjistit, v jakém pořadí je na příčinách třeba pracovat. V případě obrácení diagramu lze přijít na způsob, jakým postupovat k dosažení nějakého cíle. Důvtipně se tomuto modelu říká „Awakishův diagram“ od slova „Awakishi“, což je „Ishikawa“ pozpátku. Myšlenkové mapy Další technikou, které funguje na principu propojování myšlenek jsou velmi známé Myšlenkové mapy. Technika myšlenkových map se spolu s brainstormingem staly snad nejznámějšími technikami pro generaci nápadů. Na rozdíl od brainstromingu je však technika myšlenkové mapy graficky uspořádanější. Myšlenková mapa má za cíl vyjevit spojitosti mezi oblastmi problému, se kterým se potýkáme a pomoci nám rozdělit je do kategorií. Tímto způsobem nám velmi zjednoduší práci při orientaci v problému a zároveň napomáhá vyjasnit, které části lze vypustit či jim přidělit vyšší důležitost. Ve středu myšlenkové mapy se nachází hlavní pojem, který definuje problém, se kterým se potýkáme. Vzhledem k systému zakreslování do bublin je dobré volit pojmy stručné, ale výstižné, aby byla orientace ve výsledné mapě snadná a rychlá. Z centrálního pojmu by potom mělo vést přibližně šest hlavních odvětví, které s řešeným problémem či tématem práce souvisí. Podobně jako u Ishikawova diagramu se jedná o přechod od tematicky nadřazených kategorií ke konkrétnějším pojmům. Myšlenkové mapy však nemají omezený počet dalších a dalších větví, které dále specifikují pojem, od kterého vedou. I z toho důvodu se mohou poměrně snadno stát nepřehlednými, a proto je dobré dodržet maximální počet počátečních kategorií, volit barevné tužky a šikmé čára jako spoje mezi bublinami. Mezi některá doporučení patří i tvorba obrázků namísto hesel nebo opakujících se pojmů, aby byla orientace snazší a mozek zaujatější. Clustering Myšlenkovou mapu může na první pohled připomínat technika zvaná Clustering. Je to proto, že z klíčového pojmu ve středu papíru nebo tabule vychází proudy pojmů, které si asociujeme s pojmem předchozím. Rozdíl však především v tom, že u Clusteringu se vycházející ramena hierarchicky nedělí na kategorie a podkategorie, ale jde o rovnocené pojmy. Ve středu papíru se tedy nachází základní pojem, na který chceme vymýšlet asociace. Prvním navazujícím pojmem začneme první rameno. Máme ve středu například slovo „kočka“ a první pojem, který si s tímto slovem asociujeme jsou „drápky“, takže slovo drápky bude počáteční slovo prvního ramene, které bude pokračovat pojmem, který nám evokuje slovo „drápky“ a tím bude „škrábanec“. Další slovo tedy zapíšeme do stejného ramene jako drápky a pokračujeme tímto způsobem, dokud nám nedojdou nápady nebo čas. Až tato situace nastane, vrátíme se zpět k centrálnímu pojmu, kterým v tomto případě byla „kočka“ a vymyslíme novou asociaci k centrálnímu pojmu, čímž začneme další rameno stejným způsobem, jako v předchozím případě. Vzhledem k tomu, že generování pojmů může být zdánlivě nekonečné, je dobré stanovit si na jedno rameno časový limit. Na druhou stranu se nevyplatí dlouho přemýšlet, zda se pojem k tématu hodí či ne a zapsat ho i v případě, že by se mohl zdát nevhodný. Prvotní asociace je této metodě to hlavní. Clustering je vlastně modifikovaná verze asociační řady, která funguje stejným způsobem, avšak jen s jedním ramenem — tedy pouze jako jedna řada. Kreativní abeceda S Asociační řadou se podobá Kreativní abeceda, která pracuje s pomocí jmenování slov podle počátečního písmene, namísto asociace významu k předchozímu pojmu. Systém je založen na vypsání všech písmen abecedy a podle zadaného tématu, které je dobré mít viditelně umístěné nad seznamem, aby nedošlo k velkému skoku od tématu. Postupně se tak vytváří seznam, kdy je u každého písmene uvedeno alespoň jedno slovo. U Clusteringu, Asociační řady i Kreativní abecedy je na konci nutný proces vyhodnocení, kdy se mezi vygenerovanými pojmy musí vytvořit tematické asociace, nebo pojmy zcela vyřadit pro nesouvislost s tématem. V případě, že se v této části dostaneme do úzkých, je dobré využít techniky Osbornova seznamu. Osbornův seznam se skládá z osmi otázek, které je dobré si položit u konkrétní položky, která nám nějakým způsobem ke konceptu nesedí, nebo k celé oblasti pojmů. Seznam se skládá z těchto otázek: 1. Použít jinak? 2. Přirovnat k něčemu? Existuje tomu něco podobného? Čemu je to dobré? Je s tím něco srovnatelné? 3. Předělat? Nová barva, nový zvuk, nová vůně, nový smysl, nový pohyb, nový tvar…? 4. Zmenšit? Může být něco odstraněno? Může to být menší, tišší, světlejší, může se něco vynechat? Může se něco odlomit? 5. Zvětšit? Může se něco přidat? Může se něco zesílit? Zrychlit? Zjasnit? 6. Nahradit? Vyměnit barvu za jinou? Jiný materiál? Jiné místo? Jiný čas? 7. Přeskládat? Pracovat úplně naopak? Pozpátku? Obrátit postup? Změnit plus na minus? 8. Kombinovat? Spojit dva nápady do jednoho? Sloučit myšlenky navzájem? [3] Osbornův seznam může pomoci i v případě, že se cítíme vyčerpaní po dlouhé generaci nápadů, nebo tušíme, že nám někde něco uniká. Techniky pro generaci nápadů jsou užitečným odrazovým můstkem pro velké množství rozličných projektů, ale je nasnadě je využít i v případě, že již na nějakém projektu pracujeme a ocitneme se ve slepém bodě. Nebo zjistíme, že úplně netušíme, kam nás současná cesta zavede. Genialita využívání těchto technik spočívá v jejich jednoduchosti a praktičnosti. Není třeba číst kvanta knih a kupovat drahé nástroje, abychom se pohnuli z místa — stačí papír a pár barevných tužek. [1] Galiana, D. (2019, October 28). The 5W1H Method : Project Management defined and applied. https://www.wimi-teamwork.com/blog/the-5w1h-method-project-management-defined-and-applied/. [2] Diagram “rybí kost”. https://www.svetproduktivity.cz/slovnik/Ishikawa-diagram.htm. [3] ŽÁK, Petr. Kreativita a její rozvoj. 2. aktualizované a doplněné vydání. vyd. V Brně: [s.n.], 2016. 344 stran s. Dostupné online. ISBN 978–80–87981–23–8, ISBN 80–87981–23–5. OCLC1011120980 Techniky pro generování nápadů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

„Mám na workshope introvertov.” — ako ich zapojiť?

„Mám na workshope introvertov.” — ako ich zapojiť? Pri vedení dizajnových workshopov sa stretávame s ľuďmi rozličných nátur. V prípade, že takýto workshop vedieme, musíme počítať s tým, že rôzne povahy reagujú na podnety odlišne. Ako sa s tým popasovať, ak máme na workshope introvertov? A čo to vlastne znamená? Jednu z najznámejších osobnostných teórii spopularizoval psychiater Carl Jung v roku 1910. Jung vnímal introverziu ako postoj či orientáciu, kedy jedinec uprednostňuje samostatnú prácu a introspekciu, čiže sebapozoravanie. V opačnom extréme je extroverzia, kedy sa jedinec orientuje smerom navonok, preferuje aktívnu orientáciu s ostatnými a okolitým prostredím. U každého z nás napokon viac či menej prevláda jedna dominantnejšia strana.[1] Pre viac extrovertných ľudí je prirodzené, že sú spoločenskí, asertívni a zhovorčiví — ich primárne uspokojenie prichádza zvonku. Vzhľadom na to, že čas strávený s ľuďmi ich nabíja energiou, sú viac náchylní na nudu, keď sú osamote, ale lepšie pracujú v skupinkách — to je aj jedným z dôvodov, prečo je dôležitejšie písať o technikách k zapojeniu introvertov. Extrovertom je tímová práca samozrejmá. Pre introvertov je typické, že svoju energiu čerpajú z času, ktorý strávia reflektovaním, a sociálne interakcie ich energeticky vyčerpávajú. Introverti sú vnímavejší, ale rezervovanejší. Ale pozor, netreba si pomýliť introverziu s plachosťou! Introverti sa nutne nemusia báť spoločenských stretnutí, byť uzavretí či neustále tichí. Ak vedieme dizajnový workshop, napokon sa nevyhnutne ocitneme pred otázkou: Akým spôsobom aktivizovať človeka, u ktorého je introvertná stránka dominantnejšia? Vytvoriť dizajnový workshop, kde sa ochotne zapoja aj introverti môže byť výzvou, pretože to vyžaduje vytvorenie „bezpečného miesta“. Existujú metódy, spôsoby či techniky, ktoré napomáhajú k zapojeniu introvertov. Poďme sa spoločne pozrieť, ako môžeme pripraviť dizajnový workshop, ktorý je „introvert-friendly“. 1. VIDITEĽNÁ AGENDA Fotka: Al RushPOUŽITIE: Na začiatku workshopu umiestnime rozpísaný plán workshopu a vysvetlíme ho, aby zúčastnení vedeli ako bude workshop prebiehať. VÝHODY: Introverti radi vedia, čo majú čakať a kedy sa od nich bude niečo vyžadovať. Môžu sa na to dopredu pripraviť. Pokiaľ chceme, môžeme program workshopu rozoslať už pred samotným stretnutím a zadať domácu úlohu, ktorá umožní zúčastneným dopredu sa zamyslieť nad problematikou. 2. „ROZPRÁVAŤ A TAK PREMÝŠĽAŤ, ALEBO PREMÝŠĽAŤ A TAK ROZPRÁVAŤ“ Na webovej stránke SessionLab som našla techniku nazvanú „Talk to Think or Think to Talk.“ Príde mi skvelá pre využitie v skupine, kde sa jednotliví členovia dostatočne nepoznajú. POUŽITIE: Na začiatku workshopu sa spýtajte zaradom všetkých účastníkov, či radšej počas premýšľania rozprávajú, alebo najprv všetko premyslia, a až tak sa vyjadrujú. VÝHODY: Zvýši sa povedomie v skupine o rozdielnych myšlienkovo-komunikačných procesoch. Namiesto kritiky „ten sa vôbec nevyjadruje, nezaujíma ho to“ a „ten povie každú blbosť“ budú k sebe účastníci empatickejší, lebo budú chápať spôsob premýšľania toho druhého. Výskumník alebo vedúci dizajnového procesu zároveň zistí s akou skupinkou ľudí má tú česť. Týmto spôsobom sa vyhýbame priamemu označeniu introvert a extrovert, ktoré môžu mať rôzne nežiadúce konotácie. 3. TICHÝ BRAINSTORMING Brainstorming je jedna z najznámejších metód na generovanie nápadov. Čo, ale v prípade, že chceme dať väčší priestor „menej výrazným“ osobnostiam? Alternatívou je odvodená metóda známa ako silent brainstorming. POUŽITIE: Každý z účastníkov začína individuálne s písaním svojich nápadov na kúsok papiera. Môže sa určiť časová hranica (napr. 1 alebo 2 minúty). Následne účastníci prezentujú nápady pred celou skupinou. Túto metódu je možné využiť aj formovaním menších skupiniek či dvojíc. V prvej fáze je brainstorming individuálny, následne prebieha v skupinke či dvojici a postupne sa zvyšuje počet ľudí. V skupinke sa nápady preberú a jeden ich odprezentuje pred celou skupinou — ideálne nie introvert. VÝHODY: Dáva priestor introvertom, aby sa sami nad problémom v tichosti zamysleli, nenúti ich stať sa stredobodom pozornosti a ponúka dostatok času na úvahu. Zdroj: SessionLab4. CHODIACI BRAINSTORMING Takzvaný walking brainstorming je ďalšou z brainstormingových metód na zapojenie introvertov. Výskumy dokonca ukazujú, že chodenie podporuje kreatívne nápady. Táto metóda je vhodná nie len pre introvertov, užijú si ju aj extroverti.[2] POUŽITIE: Na rôzne strany miestnosti rozmiestnime plagáty s témou/otázkou. Účastníci workshopu môžu lepiť pomocou post-itov svoje nápady, pričom je dôležité dodržať pravidlo jeden post-it na nápad. VÝHODY: Kráčanie je vhodné osvieženie buď na začiatku workshopu, prípadne po obedňajšej prestávke. Introverti sa vyhnú tomu, aby boli stredom pozornosti. Každý dostane priestor, aby vyjadril toľko nápadov a takým tempom, ako mu to vyhovuje. 5. POKRAČOVANIE PO WORKSHOPE Ako som už spomínala, introverti radi reflektujú. V prípade, že nemusíme vytvoriť finálne závery ihneď po skončení workshopu, alebo požadujeme po účastníkoch feedback, nechajme im čas na spracovanie obsahu. POUŽITIE: Umožnime zúčastneným ohodnotiť workshop rozposlaným dotazníku po ukončení workshopu. Pokiaľ budeme na workshop ďalej nadväzovať, vytvorme online fórum, kde sa záujemcovia môžu podeliť o svoje nápady (napríklad tie, ktoré im napadli cestou domov z workshopu). VÝHODY: Workshop neskončí odbitím hodiniek, ale facilitátor poskytne možnosť a priestor pre dodatočnú reflexiu. Na záver by som sa rada podelila o zopár skúseností, hlavne všeobecné tipy, ktoré som mala možnosť ako vedúca tímu pri vedení (kreatívnych aj nekreatívnych) porád zažiť a vyskúšať. * Diskusiu je potrebné viesť, nemôžeme nechať hovoriť len výrazné osobnosti. Môžeme stanoviť čas, ktorý majú ľudia na vyjadrenie. Neproduktívnu alebo bezpredmetnú debatu by sme mali zastaviť a vrátiť sa k problému. * Každý má rovnaké právo na to sa vyjadriť. Ľudia sa môžu ostýchať, dôležité je dať každému priestor. Pomôcť môže rozprávane „do kruhu“, kedy každý dostane priestor, ale nestáva sa terčom. Podobne to je aj s podávaním si predmetu, ktorý dáva slovo. Umožňuje tým, čo chcú niečo povedať vyjadriť sa, alebo podať predmet ďalej, pokiaľ sa vyjadriť nechcú. * Vyvolávanie nemusí byť zlé, ale musí byť s citom voči tichším povahám. Pokiaľ sa do debaty niektorý člen nezapojil, môžeme sa ho spýtať na názor, štýlom či chce niečo dodať. Poslúži ako žiadané povzbudenie, ale zároveň opýtaný môže zamietnuť. Každopádne pozor, nie všetci sú radi vyvolávaný. Mali by sme ľudí poznať, predtým ako to aplikujeme. * Spätná väzba a umenie počúvať — príspevok do diskusie by nemal ostať nepovšimnutý. Nič nedemotivuje introverta viac ako to, keď jeho premyslený prehovor odbijeme. Aktívne, hlasné a výbušné dizajnové workshopy nemusia byť prirodzeným prostredím pre introverta — to však neznižuje jeho prínos. „Mám na workshope introvertov.” nie je žiadnym strašiakom, ak chápeme ako premýšľajú. Najdôležitejšie je vedieť kombinovať tiché aktivity s tými akčnejšími, ktoré sú vhodné pre ľudí na opačnej strane osobnostného spektra. Dizajnový workshop tak bude vyváženým mixom, bezpečným miestom pre vyjadrenie myšlienok akejkoľvek povahy. Nakoniec, pokiaľ sa o problematiku introvertov a extrovertov viac zaujímate, venuje sa jej známy bestseller od Susan Cain: „Quiet: The Power of Introverts in a World That Can’t Stop Talking“. [1] BRECKENRIDGE, Lillian J. Introverts and extroverts. Salem Press Encyclopedia of Health [online]. 2019 [cit. 2020–12–23]. Dostupné z: https://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=1&sid=68f6898b-816b-49cf-a8b4-4b894800b67e%40sessionmgr4008&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#AN=93872061&db=ers [2] HADNES, Miryam. Walking Brainstorm. SessionLab [online]. 2020 [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://www.sessionlab.com/methods/walking-brainstorm „Mám na workshope introvertov.” — ako ich zapojiť? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

Dark Patterns: Jak podvádět uživatele snadno a rychle

Zdroj obrázku uxknowledgebase.comPřestože jsme si jako uživatelé internetu zvykli dávat pozor na hoaxy, fake news a spamy, scameři přicházejí se stále novými a propracovanějšími způsoby, jak nás ošálit. Jedním takovým jsou triky webových stránek a aplikací, které mají za úkol zmást jejich uživatele natolik, až si zakoupí nebo zaregistrují službu, kterou nikdy nechtěli. Co jsou to dark patterns? Dark pattern je uživatelský interface, který se na první pohled zdá příjemný a ničím vymykající se standardu. Je však pečlivě vytvořený k tomu, aby zákazníky navedl směrem, který je donutí zvýšit provozovateli zisky, a to většinou takovým způsobem, že si to ani neuvědomí. Každý z nás určitě zažil situaci, kdy si chtěl z nějakého důvodu smazat účet na vybrané webové stránce nebo e-shopu a strávil touto činností mnoho a mnoho únavných minut, než se k oné toužené funkci proklikal. Když se nám to konečně podařilo, občas až po dlouhém googlování nebo s pomocí redditu, řekli jsme si, že tak špatný uživatelský design jsme dlouho neviděli. Omyl. Velké procento těchto „špatně nadesignovaných“ webových stránek a aplikací jsou výborně propracované a postavené s porozuměním psychologie uživatelů. Bohužel však ne s ohledem na uživatele a jejich pohodlí a bezpečnost. Jak tedy dark patterns fungují? Odpověď zní, velmi jednoduše. Tvůrci webových stránek a aplikací prostě spoléhají na to, že uživatelé texty pouze letmo prostudují a zaměří se na klíčová slova, na základě kterých učiní — bohužel špatné — předpoklady. Ve výsledku tedy stránka působí, že říká něco úplně jiného, než ve skutečnosti. Jak se proti této taktice můžeme chránit? Jako první musíme umět dark patterns rozpoznat: Jedním z nejčastějších příkladů dark patterns, na které můžeme narazit, jsou chytáky (trick questions). Jedná se o fintu, kdy při vyplňování formuláře odpovídáme na otázku, kterou jen letmo proletíme a zdá se nám, že odpovídáme na jinou věc, než na jakou se otázka ptá. Přimějí nás tak k odpovědi, kterou jsme neměli v úmyslu. Na obrázku níže si například můžeme všimnou, že je úmyslně prohozené pořadí možností, které chce uživatele co nejvíce zmást. Příklad převzatý z darkpatterns.orgDalším hojně používaným trikem je nesprávné směřování (misdirection), které záměrně vede naši pozornost k jedné věci, abychom si nevšímali dalších, důležitých, detailů. Asi nejvíce známou kauzou, kdy byla využita další podvodná technika, bait and switch, je příklad z roku 2016, kdy chtěl Microsoft donutit své uživatele upgradovat počítačový software na Windows 10. Při kliknutí na křížek v pravém horním rohu uživatel souhlasil s tím, že chce upgradovat místo toho, aby proběhlo klasické zavření okna. Příklad převzatý z darkpatterns.orgKlasickým způsobem jak oklamat nakupující je propašovat do košíku (sneak into basket) nechtěný produkt. Ať už se jedná o dárkové balení nebo pojištění, každý z nás se s touto technikou už jistě setkal. Velmi zajímavým dark patternem je roach motel. Jedná se o techniku, která nás při chvilce nepozornosti může stát hodně peněz a následně spoustu úsilí při snaze tuto chybu napravit. Prodejce se nás snaží nalákat do situace, ze které je poté velmi těžké vycouvat. Ve většině případů si při nákupu nevšimneme, že nám s vybraným zbožím do košíku přibylo například i předplatné další služby nebo produktu. Toto předplatné je pak nastavené tak, že je prakticky nezrušitelné. Na obrázku níže je ilustrovaný příklad, kdy si zákazník zároveň s lístkem na koncert zakoupil i předplatné časopisu. Aby ho mohl zrušit, musel v omezeném časovém období zaslat vyplněný specifický formulář poštou na uvedenou adresu. Příklad převzatý z darkpatterns.orgDalší dark pattern je věnovaný spoluzakladateli sociální sítě Facebook Marku Zuckerbergovi. Pod pojmem privacy zuckering se skrývá trik, který nás donutí sdílet více informací, než jsme původně zamýšleli. Problém s tímto fenoménem měla ve svých začátcích právě platforma Facebook, která svým uživatelům neumožňovala jednoduše kontrolovat nastavení jejich soukromí. V mnoha případech pak uživatelé této sociální sítě nechtěně sdíleli svá citlivá data a osobní údaje. V odpověď na stížnosti uživatelů Facebook nastavení soukromí zpřehlednil a zjednodušil, privacy zuckering se však na pozadí Facebooku stále odehrává, a to v podobě zprostředkování dat. Pokud například používáte nadstandartní služby Facebooku, skrytým drobným dodatkem ve Smluvních podmínkách dáváte povolení k prodeji vašich osobních údajů třetím stranám, které jsou potom porovnávány s veřejně dostupnými údaji z vašeho profilu za účelem zjistit co nejvíce konkrétních informací, které pomáhají firmám lépe cílit na uživatele. Podvodnými taktikami jsou i skryté reklamy (disguised ads), kdy webové stránky donutí uživatele trikem kliknout na odkaz, který jej přesměruje úplně jinam, než zamýšlel. Pod tímto odkazem se pak vždycky skrývá nechtěná reklama. Příklad převzatý z darkpatterns.orgPojmem nucené pokračování (forced continuity) můžeme popsat taktiku, kdy nám je jako uživateli bez upozornění opakovaně účtován poplatek za předplatné (například po skončení zkušební lhůty zdarma), které nejde jednoduše zrušit. Pokud po vás služba požaduje zadání e-mailové adresy nebo propojení s účtem na sociálních sítích, nemusí se vždy jednat o nevinný požadavek. Se spamováním přátel (friend spam), kdy jim vašim jménem chodily nevyžádané zprávy, se potýkala například služba Linkedin, která v roce 2015 musela zasaženým uživatelům zaplatit 13 milionů dolarů. Příklad převzatý z darkpatterns.orgPrevenci srovnávání cen (price comparison prevention) využívají obchodníci k tomu, aby nám zákazníkům co nejvíce znemožnili porovnávat ceny nejen s konkurencí, ale i s jejich vlastními produkty, které mohou vycházet výhodněji. Jedná se například o nejasné označení ceny za kus versus ceny za balení. V praxi potom můžeme za stejný balený výrobek zaplatit za kilo daleko více, než kdybychom si ho koupili samostatně. Příklad převzatý z darkpatterns.orgSkryté poplatky (hidden costs) na nás obvykle vyskočí až na samém konci procesu nákupu zboží nebo služby. Prodejci počítají s tím, že když už jsme strávili tolik času procesem nakupování, nad třiceti korunami za balné a deseti korunovým poplatkem za manipulaci unaveně mávneme rukou. Posledním zachyceným dark patternem je Confirmshaming. Taktika, kterou se nás prodejci snaží donutit přijmout službu navíc tím, že se v nás budou podvědomě snažit vyvolat pocit studu, pokud ji nepřijeme. Můžou nás tak přemluvit zapsat se na odebírání news letterů nebo si do internetového prohlížeče nainstalovat nepotřebné funkce, které nás budou přemlouvat utrácet u konkrétního prodejce více penež. Příklad převzatý z darkpatterns.orgKde se dark patterns vzaly? Termín dark pattern poprvé pojmenoval v roce 2010 UX designer Harry Brignull. Na základě vlastních zkušeností identifikoval a pojmenoval 12 nejčastěji využívaných triků, které jsme si zde představili. Za účelem šíření povědomí o těchto nečestných praktikách založil webové stánky darkpatterns.org, na kterých se snaží uživatele varovat před společnostmi, které je používají. Pokud vás tedy toto téma zaujalo a chcete se dozvědět víc, navštivte Brignullovu Síň hanby, ve které veřejně pranýřuje společnosti klamající své zákazníky. Pokud se bojíte, že na seznamu najdete svůj oblíbený obchod, nebo dokonce sami sebe, podívejte se alespoň na video: https://medium.com/media/15b547722f074befae2923a506bfad44/hrefInformace obsažené v článku byly čerpány v webu darkpatterns.org Dark Patterns: Jak podvádět uživatele snadno a rychle was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 12. 2020

Sociální inovace: proces, metody, techniky

Image from Nagaoka Review — https://nrev.jp/2020/02/22/what-is-social-innovation-and-why-it-matters/Máte pocit, že jste dostali nápad, který by mohl být prospěšný nejenom vám, ale i lidem ve vašem okolí? Jedná se o sociální inovaci? Jak docílit uskutečnění této myšlenky a transformovat ji do inovace, která bude sloužit všem? V tomto článku se dočtete, co sociální inovace znamená, jak probíhá a ukážeme si vybrané techniky, které vám mohou v budoucnu s vaší inovací pomoci. Se určitou formou sociálních inovací se setkáváme denně, i když si to třeba neuvědomuje. Může to být pouhý odpadkový koše, které přibyly ve vašem městě, nebo to může být nové centrum pro pomoc handicapovaným lidem. Možnosti jsou různé. Jakým způsobem ale vzniká inovace ovlivňující život komunity? S určitostí by se dalo říct, že mnoho sociálních inovací jde naproti ať už sdílené ekonomice nebo tzv. sociální ekonomice, kde buď kompletně nebo úplně zaniká touha po dosažení zisku. Cíle sociálních inovací jsou motivovány snahou o zapojení větší komunity lidí, zúžení hranic mezi nimi a jejich opakované vzájemné interakci. Možná se na první pohled nezdá, že tento odstavec zapadá do procesu tvoření inovace, ovšem opak je pravdou. Motivátor v podobě uvedených cílů formuje samotné inovace, které lidé vytvářejí, a je ve své podstatě první krok, který inovátoři podstupují — tedy pocit, že se něco v jejich okolí musí změnit s následným hledáním inspirace. Nemusíte ale dosáhnout dokonalého nápadu jen tak. Někdy je zapotřebí zapojení celého množství zdrojů, které následně přinesou chtěnou myšlenku a nápad, co zlepšit. Příkladem může být zapojení zdravotních sester, call center a programátorů k vymyšlení nového, lepšího zdravotnictví. Když se vše vydaří a tato jiskra inspirace vzplane, najednou stojíme v ohništi nápadů a návrhů plánovaného zdokonalení. Je mnoho metod, kterými můžeme naše návrhy a nápady usměrňovat, například brainstormingem, uživatelským testováním a dalšími (více na https://100metod.cz). Metody se velmi neliší od těch designových. Sociální inovace jsou neorané pole, kde je spousta možností jak nechat klíčit své myšlenky. Proto také jednotlivé zapojené profese přináší svůj vhled a své postupy, jejichž kombinace se může lišit inovace od inovace. Mezi jedny z nejznámějších metod může být Uživatelsky-vedený design, kde sám uživatel přichází s problémem i jeho subjektivním nejlepším řešením. V praxi to ale znamená spíše, že uživatel je zahrnutý do designérského procesu, ovšem designér zde stále zůstává jako koordinátor. Zajímavým příkladem je i Forum theatre od Augusto Boa, kde herci i neherci (členové veřejnost) hrají role různým způsobem utlačované. Obecenstvo může příběh kdykoliv zastavit a “přepsat”, pokud se jim nezdá realistický tím, že řeknou “Magic”. Tím dojde k výměně herců, hra se o krok vrátí s novým obratem a děj pokračuje (pro více informací odkaz zde). Jakmile víme, co chceme, není nic jednoduššího než zkusit to více prakticky a vrhnout se na svůj prototyp. Forma prototypu (nebo pilotu) může být různá, ale jde hlavně o to, abyste svůj nápad vyzkoušeli prakticky — ať už přímo v terénu někde v parku nebo pomocí kontrolovaného výzkumu. Tak či tak, cílem není, aby vše bylo perfektní, právě naopak. Chyby, které zjistíte díky svému prototypu, vedou ke zdokonalení vaší vize. Máme vše otestované, “mouchy jsou vychytané”, ale všechna ta energie, kterou jste do toho vložili, přece jen tak nemůže přijít nazmar. Když do něčeho investujete tolik energie a tolik času, chcete, aby to vydrželo co nejdéle. V praxi to může znamenat neustálé zdokonalování a identifikaci a předcházení rizik jakým může být například legislativní změna. “Vše skvěle funguje a lidé tady si to pochvalují.” je věta, kterou když si řeknete, je něco špatně. Ne, nebojte se, ne přímo s vaší inovací. Je zde jeden velký problém a to ve slovíčku “tady”. Když něco funguje v místě, kde inovace vznikla, proč by to nemohlo stejně dobře fungovat i jinde? Inovace a to především sociální by se neměla omezovat pouze na místo, kde byla zavedena pro testování, jestli funguje, ale pokud to její podstata umožňuje, měla by se rozšířit dál. Ovšem, ne vše je snadné jako lusknutí prstů. Zda se inovace bude schopna dostat i dále (pomocí různých přístupových klíčů, certifikací, předáním know-how) záleží na mnoha faktorech, ale pokud se zaměříme na ty základní — bude po mé inovaci poptávka? Na začátku procesu jsem psal o motivech, proč vlastně lidé iniciují sociální inovace. Její podstatou by měla být změna, ovšem ne například pouhé barvy výrobku, ale celého systému. Pokud se podíváme pod pokličku designu v rámci podnikatelského sektoru, narazíme na to, že většina designovaných produktů nebo služeb slouží pouze k dosažení ještě většího zisku. Ano, možná dojde k ovlivnění masy lidí, ovšem zásadní rozdíl je v tom, že sociální inovace usilují o změnu na úrovni zákonů, přemýšlení společnosti a bojem s konzervativními přístupy. Věřím, že pod těmito slovy je těžké představit si něco podrobnějšího, ale konkrétním příklad může být například způsob, jak zlepšit mentální zdraví dětí pomocí tzv. dětským přátelských míst (odkaz na článek zde). Tento projekt nevynese žádný zisk v podobě peněz, ovšem zlepší situaci dětí v humanitární nouzi. Image from elrha — https://www.elrha.org/project/wvi-mental-health-call1/Sociální inovace ovšem nejsou jenom záležitostí profesionálů. Pokud máte nápad, který byste rádi někomu předložili či se snažili o jeho realizaci, můžete využít například Evropského sociální fondu pro získání potřebných finančních prostředků. Pokud již nyní víte, že se sociálním inovacím chcete věnovat, určitě se oplatí sledovat následující stránky, kde naleznete nejen inspiraci pro vlastní tvorbu, ale i již hotové projekty. Skvělý způsob, jak si rozšířit obzory a zjistit víc. * Podporujeme inovace — české FB stránky věnující se sociálním inovacím v rámci České republiky (součást Ministerstva práce a sociálních věcí) * Young Foundation — organizace dělající výzkum v oblasti sociálních inovací * Centre for Social Innovation —kanadské centrum pro sblížení komunity pro události v souvislosti s designem * Elrha — globální charita hledající způsoby pomoci komplexních humanitárních problémů I když to možná na první pohled nevypadá, sociální inovace mají mnoho překážek, ať už v podobě zákonů nebo lidského přesvědčení děděného od společnosti. Ale i přes všechna úskalí, jsou jedním z nástrojů, kterým lze docílit lepší budoucnosti. Proč nebýt jedním z těch, co této budoucnosti pomohou k uskutečnění? Zdroje: * Co jsou sociální inovace? Inovace VŠEM [online] [cit. 2020–19–12]. Dostupné z: http://www.inovacevsem.cz/co-jsou-socialni-inovace * Implementace podpory sociálních inovací. CES VŠEM [online]. [cit. 19.12.2020]. Dostupné z: https://www.cesvsem.cz/data/data/sis-soubory/mimoskolni_aktivity/manual_socialni_inovace.pdf * Ústav sociálních inovací — O Projektu [online]. Copyright © [cit. 19.12.2020]. Dostupné z: http://www.socialni-inovace.cz/pripadove-studie/prezentace-se-si-bec.pdf * Ústav sociálních inovací — Metodiky. [online]. [cit. 19.12.2020] Dostupné z: http://www.socialni-inovace.cz/pripadove-studie/pripadove-studie.html * MURRAY, Robin; CAULIER-GRICE, Julie; MULGAN, Geoff. THE BOOK OF SOCIAL INNOVATION. Social Innovator Series: Ways To Design, Develop And Grow Social Innovation. London: National Endowment for Science, Technology and the Art. 2010. str. 224. ISBN 9781848750715. [online] [cit. 26.12.2020] Dostupné z: http://temp.uefiscdi.ro/edigiregion_v2/the_open_book_of_social_innovationNESTA.pdf * What We Fund — Elrha. Home — Elrha [online]. 2018 [cit. 27.12.2020]. Dostupné z: https://www.elrha.org/what-we-fund/ Sociální inovace: proces, metody, techniky was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Rozhovor s Michaelou Kočiovou

Michaela Kočiová vyštudovala politológiu a medzinárodné vzťahy. Jej snom bolo venovať sa zahraničnej žurnalistike. Láska k písaniu ju však doviedla k práci UX dizajnérky. V UX oblasti pracuje už vyše desať rokov a predtým ako išla na materskú, bola v Sygic na pozícii head of design. Popri materskej dovolenke sa ale stále venuje práci v Slovenskej user experience asociácii (SUXA), ktorú spoluzakladala s ďalšími nadšenými UX dizajnérmi. Na konci rozhovoru prezradila aj pár tipov tým, ktorí by sa chceli user experience venovať. Práca v user experience oblasti je na Slovensku a v Česku stále kdesi na začiatku. Ako ste sa dostali k tejto práci Vy? K UX dizajnu som sa dostala cez písanie, veľa som písala a vďaka tomu som sa postupne dostala až ku copywritingu, kde som sa bližšie zoznámila s webmi a SEO na pozícii copywriter / web editor. Čiže to nebolo cez žiadny UI dizajn či programovanie. Po nejakom čase som nastúpila do dizajnového štúdia Lighting Beetle, kde som prvé mesiace robila čisto copywriting. Ako sa firma postupne transformovala na UX štúdio, tak som sa začala viac vzdelávať v oblasti UX dizajnu a postupne naberať prax. Keďže ma dizajn bavil, po čase som už pracovala na pozícii UX konzultantka / dizajnérka. Aký odbor ste vyštudovali? Vedeli ste od začiatku že sa chcete uberať smerom k dizajnovaniu produktov alebo služieb? Povedala by som, že to bola skôr náhoda, ako prepracovaný plán. UX dizajnu sa venujem posledných 10 rokov a moja cesta k nemu nebola veru úplne priamočiara. Mojím snom bolo venovať sa žurnalistike, vďaka čomu som sa snažila aj veľa písať, študovala som politológiu a medzinárodné vzťahy a mojou snahou bola venovať sa zahraničnej žurnalistike. Veľmi rýchlo som ale po pár pokusoch zistila, že žurnalistika nie je úplne pre mňa. Ale ako som spomínala, práve vďaka mojej láske k písaniu a copywritingu to s dizajnom celé začalo. Aká bola Vaša cesta k súčasnej pozícii v Sygic? V Lighting Beetle som vtedy pracovala už 5. rok a cítila som, že potrebujem zmenu. Mala som chuť, vyskúšať si opačnú stranu, stranu produktu. Aktívne som nič nehľadala. Práve vtedy ma oslovili zo Sygicu, či by som nechcela pracovať u nich. Nasledovalo veľa rozhovorov a moja zvedavosť, aké to je pracovať na strane klienta narastala. Veľmi ma zaujímalo, aké to je, vyvíjať produkt, žiť s ním, poznať všetky čísla detailne, poznať zákazníka do hĺbky, jeho potreby, ale aj starosti. Chcela som si vyskúšať, aké to je, tvoriť produkt. A tak som išla do Sygicu. Mohli by ste nám priblížiť bežný deň v práci? V súčasnosti sa venujem hlavne rodine, ale na materskú dovolenku som odchádzala z pozície Head of Design pre Sygic GPS Navigáciu. Táto pozícia sa trošku líšila od toho, čo som robila, keď som nastúpila do firmy. Nastupovala som ako UX dizajnérka a primárne som sa venovala iOS platforme. Denne sme sledovali feedbacky našich zákazníkov, často sme s nimi viedli rozhovory, zisťovali ich potreby, vytvárali nové funkcionality a testovali ich s používateľmi. Pracovala som vtedy v heterogénnom tíme, čiže som na dennej báze spolupracovala s produkťákmi, testermi a developermi. Mávali sme spoločné meetingy, retrospektívy, ale aj denné stand-up meetingy. Boli to super časy. Pozícia Head of Design bola už trošku odlišná, už to nebolo o dennom kreslení flowov, vymýšľaní, ako bude nová funkcionalita vyzerať, overovať si myšlienky následne s používateľmi. Bolo to viac o vedení tímu, o úzkej spolupráci so šéfom produktu a o nastavovaní stratégie produktu. A veľa sme riešili, na čom ako tím budeme pracovať. Preto moje dni na tejto pozícii boli hlavne o rozhovoroch. Čo Vás najviac na práci baví a čo je naopak na Vašej práci najťažšie? UX dizajn je krásna oblasť. Je to o kreativite, o biznise, o ľuďoch, o technológii a veľa o empatii. Je to veľmi pekný prierez rôznych zručností, a to ma na tom naozaj baví, tá rozmanitosť a potreba sa neustále vzdelávať. A ten pocit, že na konci dňa prinesiete ľuďom hodnotu a nerobíte to ako jednotlivec, ale ako tím, to je naprosto krásne. Na druhej strane je to o neustálej práci s ľuďmi. A tam občas človek narazí na ego, na tvrdohlavosť, na zlú komunikáciu a to sú také tie ťažšie momenty. Ste spoluzakladateľkou Slovenskej user experience asociácie — SUXA. Čo Vás viedlo k tomu založiť túto asociáciu? Na začiatku to bola asi potreba dať trošku na Slovensku UX dizajn do povedomia a dostať ho bližšie k ľuďom a do firiem. Pár akčných UX dizajnérov sa spojilo a vznikla SUXA. Ja si stále myslím, že ak by tu bolo viac UX-ákov, mali by sme na Slovensku kvalitnejšie služby a produkty, čo je podľa mňa čarovná vízia. Ak dizajnujete váš produkt či službu tak, že poznáte svojich používateľov a ich potreby, nevymýšľate si z brucha a k tomu prinášate so svojím riešením skutočnú hodnotu pre ľudí, tak to zrazu dáva zmysel. UX dizajn nie je raketová veda, ak by táto oblasť bola populárnejšia, možno by sa aj tie automaty na MHD v Bratislave jednoduchšie používali. Viete nám priblížiť čím sa momentálne v SUXA zaoberáte, prípadne čo všetko obnáša vaša pracovná náplň? SUXA sa venuje rôznym aktivitám — od vzdelávania, prepájaniu ľudí, zavádzania overených štandardov a princípov UX do praxe na Slovensku. Vychádza to najmä z našej vízie, kde sa prostredníctvom našich aktivít snažíme priniesť UX dizajn bližšie k ľuďom a do bežnej praxe pri vytváraní produktov a služieb. V praxi to znamená, že organizujeme napr. UX eventy, školíme ľudí, snažíme sa zaviesť štandardy, pomáhame s dizajn manuálom pre eGovernment, robievame sčítanie UX dizajnérov a mentorujeme v rámci rôznych vzdelávacích platforiem ako napríklad Butterfly Effect. Je to stále nezisková organizácia, čiže sa venujeme toľko, koľko sa nám dá. Máme rozdelené úlohy a zodpovednosti a pravidelne sa stretávame, v súčasnosti si pravidelne voláme. Niekedy je to náročnejšie, inokedy, keď nie sú školenia, alebo eventy trošku voľnejšie. Jedna aktivita, na ktorú sa fakt teším je práve nové sčítanie UX dizajnérov na Slovensku a Česku (Humans of UX), ktoré organizujeme spolu s českou UX asociáciou a s vašou Katedrou informačních studií a knihovnictví. Veľmi sa už teším na nové výsledky v roku 2021. Ako vnímate UX na Slovensku a v Česku? Je naozaj stále na začiatku, alebo je o túto oblasť stále väčší záujem? Za posledné obdobie sa UX dizajn naozaj posunul. Samozrejme nemáme ešte ani zďaleka vyhraté, ale je to na dobrej ceste. Prichádza stále viac pracovných ponúk, viac záujmu a potreba UX dizajnu vo firmách. Ale zároveň mám pocit, že my UX dizajnéri niekedy dizajn samotný vnímame veľmi komplikovane, a potom, keď niekomu chceme vysvetliť, čo vlastne robíme, je to tak zložité, že sa v tom sami zamotáme. Vedeli by ste dať nejaké tipy ľuďom ktorí majú záujem o prácu v UX, len nevedia kde presne začať? UX diazjn je najmä o praxi, nedá sa v ňom vzdelávať len googlením, dá sa ním však inšpirovať. Vzdelávať sa naozaj môžete až praxou, čo vrelo odporúčam. Veľa ľudí sa dnes chce stať UX dizajnérmi, ale keď si to skúsia na vlastnej koži, sú občas dosť sklamaní, že to nie je o pushovaní pixelov. Preto odporúčam nazačiatok napríklad prečítať si knihy ako “Don’t Make Me Think” a “The Design of Everyday Things”, jednoducho urobiť si prehľad. Neskôr by som sa vydala cestou online kurzov, ktorých je neúrekom — Udemy, SkillShare, alebo Lynda. Následne už vedomosti kombinovať spolu s praxou. A prax nemusí byť len stáž, alebo zamestnanie, ale aj vlastné mini projekty. Ja osobne odporúčam si želané zamestnanie, čo najskôr vyskúšať v praxi, pretože až vtedy zistíte, či je to naozaj pre vás. Ja som tak zistila, že tá žurnalistika veru pre mňa nebola. A keby som napríklad ja prijímala juniorného UX dizajnéra — tak sa naozaj pozerám na to, či už niečo vyskúšal urobiť, niečo zlepšiť, či si už vyskúšal dizajn proces, či sa vzdeláva. Na to predchádzajúcu UX pozíciu naozaj nepotrebuje. Lebo aj bez takej ozajstnej pracovnej praxe sa dá robiť na nejakých mini projektoch, ktorými sa dá potom na pohovore zahviezdiť. Je to len o tom, či sa chce, alebo nie. Je výhodou pre človeka, ktorý chce stážovať, alebo pracovať v UX firme portfólio? Portfólio je vždy výhodou, ak je dobre spravené, pretože odzrkadľuje skúsenosti. To znamená, ak je portfólio o pár pekných obrázkoch bez toho, že by bolo jasné, aký bol za daným projektom dizajn proces, ako ste počas projektu premýšľali, tak takéto vám veľmi nepomôže. Naopak portfólio podľa mňa môže obsahovať aj vlastné projekty, školské projekty, je to ukážka ako daný človek premýšľa, ako pracuje s informáciami, pretože aj portfólio je v podstate produkt. Priznám sa, že si častokrát prezerám ponuky UX stáží, no viacej ponúk registrujem v Česku ako na Slovensku. Prečo myslíte že to tak je? Je to podľa mňa o vyspelosti trhu a školstva v rámci oblasti UX dizajnu. Na Slovensku je UX dizajn podstatne mladším odborom. Vidieť to aj vekovej skladbe UX dizajnérov v jednotlivých krajinách, čo sme mohli vidieť v našom prieskume Human of UX. Ale aj napriek tomu mám pocit, že za posledné roky sa to dosť zlepšilo s UX pozíciami. I keď v mnohých prípadoch je vo firmách UXákov málo, niekedy sú to len jednotlivci. V takomto prípade je veľmi ťažké stíhať svoju robotu, robiť zároveň osvetu o dizajne vo firme a ešte sa venovať aj mentorovaniu stážistov. Ja veľmi dúfam v to, že sa tento trend zmení a stáže budú bežnou praxou, pretože je určite pre začínajúceho UX dizajnéra dnes veľmi ťažké získať prvú prax. Ale treba byť vytrvalý, mať nápad a oslovovať firmy a nečakať na inzerát. Proaktivita sa vždy cení. Na koniec by som sa chcela opýtať, čo Vás v práci najviac motivuje? Je niečo v čom by ste chceli ešte získať skúsenosti a pomohlo by Vám to k posunutiu sa ďalej v kariére? Mojou osobnou motiváciou je vedomie, že chcem neustále zlepšovať svoje okolie, ale aj seba. Veľmi rada prichádzam na nové riešenia, ktoré prinášajú ľuďom skutočnú hodnotu. A zároveň je to potreba neustáleho vzdelávania sa a to, že som obklopená šikovnými ľuďmi, ktorí ma denne inšpirujú. A na ľudí mám v živote veru šťastie. I keď mám 10 rokov praxe, stále mám pocit, že kopu toho neviem, že sa potrebujem stále vzdelávať a posúvať sa. Predtým to bolo hlavne o samotnom produktovom dizajne, o psychológii, analytike. No dnes mám pocit, že najviac sa posuniem, ak sa budem viac poznať. Viac poznať svoje silné, ale aj slabé stránky a viac sa snažiť s nimi pracovať. Toto je myslím ešte dlhá cesta predo mnou, ale mám pocit, že to je niečo, čo vás vie v kariére veľmi posunúť, mať sebavedomie. Tým nemyslím mať veľké ego, ale vedomie o samom sebe :). Rozhovor s Michaelou Kočiovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Vlastní komentovaný přehled designových diplomových prací z KISKu

Designové diplomové práce z KISKu — výběr ilustrační obrázek, dostupné z: https://theses.cz/Úvod V tomto článku se zaměřím na komentovaný přehled magisterských diplomových prací, které vznikly v předešlých letech na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MU. Přehled prací zcela jistě není úplný (ani si to neklade za cíl). Konkrétně v rámci svého článku jsem si vybral čtyři diplomové práce. Jediným kritériem pro jejich výběr bylo úspěšné obhájení. V tomto článku tedy nejde o selekci nejlepších diplomových prací na téma designu z KISKu, ale čistě o mou subjektivní volbu prací, ke kterým jsem se dostal skrz portál These, a které mě svým názvem a abstraktem nejvíce zaujaly. Za důležité také považuji, zmínit skutečnost, že tato práce nebude reflektovat posudky oponentů. Tento komentovaný přehled si klade za cíl seznámit čtenáře s vybranými dokumenty. Čtenář, kterého bude zajímat detail práce, se může skrz odkazy podívat sám na posudky, nebo na konkrétní diplomovou práci v plném rozsahu. Přehled designových diplomových prací 1. Anna Bromová: Komunikační strategie jako designový proces: Případová studie hnutí „Limity jsme my“ BROMOVÁ, A. 2018. Komunikační strategie jako designový proces: Případová studie hnutí „Limity jsme my“. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Jakub Macek, Ph.D. Anna Bromová stanovuje ve své práci neobvyklý cíl „[…] zjistit, zda hnutí Limity jsme my využívá při tvorbě komunikační strategie metody designového procesu […].“[1] Designový proces se obvykle aplikuje na služby, o to zajímavěji může působit stanovení cíle výzkumu práce. V první teoretické části práce jsou vymezeny klasické designové pojmy jako: designové myšlení, designový proces, přičemž jsou uvedeny klasické modely, mezi nimiž nechybí ani Dvojitý diamant od Design Council. Autorka se však také zabývá komunikační strategií, ve které vidí souvislost s designovým procesem viz: „Proces vytváření komunikační strategie obsahuje charakteristické rysy designového procesu.“[2] Dále je také představeno hnutí Limity jsme my. Nakonec teoretické části se autorka podrobněji zabývá komunikací a využívá východiska sociálního konstrukcionismu: „[…] komunikace má velký význam ve skupinách, které usilují o společenskou změnu. Podle sociálního konstrukcionismu je společenská změna možná z toho důvodu, že realitu utvářejí lidé, kteří ji také interpretují.“[3] Bromové přitom nechybí sebevědomí a ve svém přístupu (tj. aplikace designových metod na komunikační strategie) vidí inovativní postup, na rozdíl od toho, který je prezentován v marketingových příručkách.[4] Šestá kapitola práce (v analytické části) je pravděpodobně nejpodstatnější, neboť odpovídá na hlavní cíl práce. Zde autorka ukazuje jednotlivé metody, které čerpá ze stránek Libdesignu a snaží se je porovnat s výsledky výzkumu od hnutí Limity jsme my, kde vzápětí zjišťuje, jaké designové metody jsou, v tomto hnutí užívány při tvorbě komunikační strategie. Metody jsou rozděleny dle fází, které odpovídají modelu od Libdesignu. Práce mně osobně připadá jako originálně pojatá, nicméně některé metody, které jsou uvedeny na stránkách Libdesignu, nelze spojovat jen s designovým procesem. Například braninstorming je také spjat s kritickým myšlením,[5] nebo jako technika v kurzech tvůrčího psaní.[6] 2. Zuzana Jančová: Smysluplný webdesign: Návrh webové prezentace značky postavený na principech designu služeb a uživatelském výzkumu Jančová, Zuzana. Smysluplný webdesign: Návrh webové prezentace značky postavený na principech designu služeb a uživatelském výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2018. Vedoucí práce Mgr. Jan, Řezáč. Výše uvedená práce Zuzany Jančové se pokouší aplikovat metody designu služeb na webdesign. Jak autorka sama uvádí reaguje na: „[…] situaci v oblasti návrhu webů v českém prostředí, kdy se stále značná část webdesignérů či webdesignových agentur neřídí tímto přístupem a soustředí se hlavně na vizuální nebo technickou stránku webů, při jejímž návrhu se spoléhají primárně na přání zadavatele.“[7] Opět se jedná o zajímavé uchopení designu služeb, který může působit originálním dojmem, nutno však podotknout, že předešlá práce vyznívala přece jen ještě o něco víc netradičněji. Cílem diplomové práce Zuzany Jančové je navrhnutí za pomocí designu služeb prototypu webové prezentace jisté značky. Pro splnění tohoto úkolu vymezuje autorka v teoretické části své východiska. V první kapitole teoretické části Jančová uvádí základní pohledy na design služeb (např. zde zmiňuje upravený Dvojitý diamant), načež předložené vymezení pojmů aplikuje na webdesign. Webdesignové pojetí designu pak dále rozepisuje i s vhodnými metodami až po zbytek teoretické části. Praktická část práce se pak věnuje aplikaci vymezených designových metod na webdesign pro prezentaci osobní značky zadavatele. Diplomová práce Zuzany Jančové může posloužit jako užitečná a názorná příručka osobám, které se chtějí věnovat webdesignu pomocí metod designu služeb. Jak již bylo výše zmíněno, téma práce sice nepůsobí natolik překvapivě jako prvně zmíněná práce Anny Bromové, nicméně užitečnost diplomové práce Zuzany Jančové je nepopíratelná. 3. Pavla Minaříková: Designové myšlení pro knihovny: projekt Libdesign MINAŘÍKOVÁ, Pavla. Designové myšlení pro knihovny: projekt Libdesign. Brno, 2016. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. Vedoucí práce Ladislava Zbiejczuk Suchá. Diplomová práce Pavly Minaříkové popisuje projekt Libdesign, který nyní již slouží jako klasická metodika pro design služeb. Na stánkách Libdesignu je uvedena škála metod, které jsou rozčleněny do čtyř fází dle designového procesu. Výše uvedená práce tak může kvalitně posloužit jakýmkoliv uživatelům metodiky od Libdesignu. Jak sama autorka uvádí: „Diplomová práce podrobně dokumentuje a z hlediska obsahu hodnotí činnost a výstupy projektu Libdesign.“[8] V práci jsou zmíněny projekty Libdesignu jako například karty s designovými metodami (a problematika jejich užití), konference Libdesign, případové studie Knihovníci jako designéři, a nakonec samotná webová stránka Libdesign. Jelikož je projekt Libdesign vhodný pro všechny, kteří se chtějí zabývat problematikou designu služeb a zde zmíněný Libdesign poskytuje celou škálu metod, je i tato práce vhodná pro pochopení celkového designového kontextu. 4. Dominika Vodáková: Využití metod designu služeb při analýze a návrhu na zlepšení procesu prezenčních výpůjčních služeb v Moravské zemské knihovně VODÁKOVÁ, Dominika. Využití metod designu služeb při analýze a návrhu na zlepšení procesu prezenčních výpůjčních služeb v Moravské zemské knihovně. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2019. 85 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jaroslava Dvořáková. Již jsme měli práce, které se zabývaly designem komunikační strategie aktivistického hnutí, webdesigne a projektem Libdesign. Orientace na design služeb v knihově, který by mohl zlepšit procesy tu ovšem dosud nebyl. Proto jsem se rozhodl, jako poslední ze zde prezentovaných dokumentů vybrat práci Dominiky Vodákové, která by uzavřela tento přehled vybraných prací, které vznikly na půdě KISKu. Práce netradičně začíná (po Úvodu) seznámení s Moravskou zemskou knihovnou (dále jen MZK) a funkcemi a službami této knihovny. Při pohledu k dříve prezentovaným diplomovým pracím, se jedná o neobvyklou strukturu textu. Všechny předešlé práce se nejprve snažily, vymezit pojem design služeb a designové myšlení, až poté se věnovaly objektu, který byl s designem nějak spjat. Zde je tomu jinak, což ovšem nehodlám (a ani nemůžu kritizovat) a autorka k této struktuře měla pravděpodobně nějaký důvod. V práci je patrný vliv projektu Libdesign, jehož model se také stává metodologickým východiskem Dominiky Vodákové. Práce může být zajímavá pro osoby, které zajímá zlepšení služeb v knihovně v kontextu metodiky Libdesignu. Může pomoci také samotným knihovníkům, které může navést na to, jak vykonávat design služeb v rámci výpůjční služby. Závěr Ve svém článku jsem stručně představil čtyři diplomové práce, které byly zaměřeny na design služeb. Všechny práce vznikly od studentů KISKu a také byly úspěšně obhájeny. Seřazení jednotlivých prací je abecední a nemá ukazovat pořadí kvality jednotlivých dokumentů. Když se přece jen zaměřím na kvalitu, všechny práce mi přišly něčím obohacující a rozhodně mi rozšířily obzory na pohled designu služeb. Různé oblasti, na které byly práce zaměřeny, mně změnily dřívější názor, kdy jsem design služeb většinou jen spojoval s knihovnou, anebo s komerční službou. Seznam použité literatury: [1] BROMOVÁ, A. 2018. Komunikační strategie jako designový proces: Případová studie hnutí „Limity jsme my“. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Jakub Macek, Ph.D., s.8 [2] Tamtéž, s.26 [3] Tamtéž, s.38 [4] Tamtéž, s.36 [5] ROYAL, Brandon. Principy kritického myšlení. Praha: Ikar, 2016. ISBN 978–80–249–3051–0., s.48 [6] FIŠER, Zbyněk. Tvůrčí psaní: malá učebnice technik tvůrčího psaní. Brno: Paido, 2001. Edice pedagogické literatury. ISBN 80–85931–99–0., s.96 [7] Jančová, Zuzana. Smysluplný webdesign: Návrh webové prezentace značky postavený na principech designu služeb a uživatelském výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2018. Vedoucí práce Mgr. Jan, Řezáč. [8] MINAŘÍKOVÁ, Pavla. Designové myšlení pro knihovny: projekt Libdesign. Brno, 2016. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví. Vedoucí práce Ladislava Zbiejczuk Suchá. Vlastní komentovaný přehled designových diplomových prací z KISKu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Byl jednou jeden… designer

Designer o kterém/se kterým je dnešní povídání se jmenuje Filip Zajac. Už od mala věděl, že design je jeho život. Možná i proto si zvolil přímou cestu za svým snem přes uměleckou střední i vysokou školu. Jak se vlastně žije, když víte, čím chcete být, až budete velcí a není jiné cesty? Než se začnu ptát na profesi, začala bych už u školy. Jaké jsou Vaše studijní začátky? Od začátku jste věděl, že se chcete věnovat designu? Ano. To bylo hodně stručné. Takže už střední školu jste si vybíral specificky podle zaměření? Ano, celý život jsem vlastně nedělal nic jiného. Vlastně jednou jsem byl na takové brigádě sbírat maliny. Ale to nebylo moc úspěšné, tak jsem si potom sehnal stojan na kreslení a šel jsem kreslit portréty a tak. To bylo lepší než ta předchozí brigáda. U Vás se dá uvést, že jste ze Slovenska, ale koukala jsem, že jste byl na Erasmu v Německu a působíte i v Čechách. Dokázal byste porovnat přístupy v různých zemích? Vlastně i v trochu jiných kulturách? Úplně jsem si nevšiml, že by se jednalo o tak rozdílné kultury. Spíš jsem si všiml, že rozdíl je v tom, jaká je škola a jaký je samotný vedoucí. To byl asi největší rozdíl, co jsem pocítil. A to se stalo v rámci jedné zkušenosti, která byla špatná. Vlastně bych řekl, že se tam generoval jeden takový ostrůvek, který byl naopak hrozně super pro studenty a tak. Nevnímám tolik rozdíly v kultuře, navíc v Německu, tím že to byl Erasmus, tak jsem byl hlavně s Erasmáky, čímž vzniká takový trochu zkreslený pohled. Napadá mě — říká se, že na VŠ člověk získá nejvíc kontaktů a kamarádů. Platí to i u Vás? No, nezamýšlel jsem se nad tím. Určitě dost kontaktů získáte. Pak záleží, kolik jich stihne aktivně udržovat. Já jsem celkem introvert a workoholik, takže je dost náročné, ještě věnovat čas dalším lidem. Jsem rád, když se můžu věnovat kolegům a nejbližší rodině, přátelům. Když říkáte, že jste introvert, pro mě designerská práce působí spíš jako hodně týmová, nedělá Vám to problém? Pracuji hodně v kolektivu. Tam se ukazuje, že jsem se musel hodně naučit se sebou pracovat. Sice jsem ovládal řemeslo, ale soft skillové věci mi chyběly. Komunikace s lidmi je hrozná dřina! Věnujete se tedy i nějakému seberozvoji? Ano, stalo se mi to. Design je hodně o prezentaci, o prodání nějakého toho nápadu, o vysvětlení argumentů, proč je něco dobré, proč to má fungovat a tak dále. Potom si i umět utřídit myšlenky v hlavě. To jsou věci, které mi šly hodně těžko. Musím se hodně připravovat, než jdu s něčím ven. Byl jsem i na teambuildingu, kde když byl prostor, tak mi můj nadřízený řekl, že s tím musím něco udělat. A já jsem se pak začal víc orientovat, přihlásil jsem se k toastmastrům, ale to moc nefungovalo. Tak jsem se přihlásil do amatérského souboru v Buranteatru. Po roce tréninku jsme měli první představení. A to vše vzniklo z přiznání si, že vystupování byl pro mě problém. Když se vrátíme k práci — jaké byly vaše začátky? Bylo těžké dostat se do povědomí? Začínal jsem na Slovensku už během školy. První práci jsem dělal pro Ministerstvo obrany. Tam by si asi člověk neřekl, že zaměstnávají designéry. Byla to dobrá zkušenost. Bavilo mě to. Povahou jsem, že se nadchnu pro cokoli a dost rychle. A přesto, že se o vojácích říkají stereotypy, že jsou „zelené gumy“, tak kolektiv byl perfektní. Můžete přiblížit, jak to tam vypadalo? Dostal jsem se tam jako člověk po střední škole. Byla to taková shoda náhod, možná tam nikdo jiný nechtěl jít, tak přijali absolventa střední školy. Uměl jsem kreslit v photoshopu a to ocenili. Mně tehdy bylo 20–22 a byl jsem hrozně naivní, takový hodně nevědomý. Když se na to podívám zpětně, tak ani netuším, co tam se mnou ti lidi 30+, úředníci, manažeři, vojáci, generálové a podobně, dělali. Jak to tam s semnou vlastně zvládli. S dlouhovlasým týpkem v havajské košili Přesně jak jste říkal — vojáci jsou takoví striktní a design naopak vidím takový divoký. Byl v tom zjevný kontrast a možná právě to bylo pro ně hodně zajímavé. Měli mě možná jako takového maskota, který jim připomínal takový ten kousek svobody, který si do mě promítali. Bylo to i veselé. Dá se zveřejnit, na čem jste tam pracoval? Hlavně to bylo o propagandě. Cílem byly nábory. Byla to doba, kdy se armáda profesionalizovala. Pamatuji, že mě to tehdy těsně minulo, takže jsem nemusel na povinnou vojenskou službu. V armádě chtěli a potřebovali nabrat nové lidi, ze kterých vycvičí profesionální vojáky. Byly k tomu různé příležitosti a já jsem tam dělal cokoli, co by mohlo zájemce přitáhnout. Vlastně od komiksové grafiky, po takové až dětské věci, ale i plně seriózní věci — prezentace armádních soutěží. Když jsem si procházela Váš profesní životopis, tak jsem si všimla, že jste pracoval na hodně projektech. Je to mezi designery běžné nebo tímto stylem sbíráte zkušenosti z různých oblastní, z různých firem? Nevím, jestli je to úplně běžné. Párkrát se mi stalo, že mě označili za fluktuanta, ale já jsem spojený, že to tak je, protože zkušenosti jsou k nezaplacení. Mám díky tomu vhled do různých oblastí, v podstatě každý projekt byl jiný segment průmyslu. Já to teď můžu využívat, a to ve smyslu, že můžu přijít s nápadem, který fungoval v jiné doméně. Zkusím vyabstrahovat principy a ty pak aplikovat na jiný příklad. V tomto vidím své velké plus. Napadlo mě, jestli tam není i finanční hledisko. Jestli to není o tom získat plat. Předpokládám, že více designerů pracuje na volné noze než někde v zaměstnání na plný úvazek. Ne, to právě že ne. Nějakou dobu jsem zkoušel freelancovat a zjistil jsem, že to vůbec není způsob, jak chci pracovat. Posledních 6/7 let jsem permanentně zaměstnaný nebo mám nějaký vlastní projekt, který mě živí. Upřímně, když se zeptáte jakéhokoli UX designera, tak se málokterý uživí jako OSVČ nebo freelancer. Když jste zaměstnaný v produktové firmě, dosáhne na plat a pohodu. A v Brně je hodně produktových firem! Pro mě je to hodně jednoznačné. Potom je tu druhá část práce, a to že já rád pracuji do hloubky. Když jsem pracoval pro více různých externích klientů, tak ta hloubka tam nebyla možná, takže to byly krátkodobé rychlé projekty. Podobné to často bývá i v agenturách. Možná by někdo řekl, že jsou i agentury s ročními projekty, ale to je málo. V podstatě když je člověk in house jako designer, dělá na jednom projektu nonstop, tak má daleko větší vliv na rozhodování, dostane se mnohem blíže k rozhodovacím procesům, může více zasáhnout do podoby, jak bude produkt nebo služba vypadat. Možná i tím že je in house dostává daleko větší prostor vybudovat si důvěru. Dá se říct, který z projektů byste si nevybral? Všeobecně práce v agenturách nebo freelance mi nevyhovuje a jsem rád, že to nemusím dělat. Práce v in house týmu, kde si můžu vybudovat nějaké vztahy, tím že jsem introvert, se dělá lépe. Pracuje se mi lépe v kolektivu, který nabízí tak říkajíc bezpečí a podporu. Čemu se věnujete v současnosti? Aktuálně jsem zaměstnaný a zároveň se věnuji vlastnímu projektu. Od 1. října pracuji pro Konicu Minoltu, takže je to zatím čerstvé. Pro brněnskou pobočku. O tom do detailů nebudu mluvit. A ten můj projekt je nástroj na tvorbu písma a celkově typografie — tvorba fontů. Minulý týden vyšly nominace na Národní cenu za design a jedno písmo, které jsem dělal ve spolupráci s dalším designerem Samuelom Čarnokym, získalo nominaci. Jak člověka napadne práce s fonty? Nestačily vám ty už vytvořené? Studoval jsem grafický design. Když se na to člověk podívá z vrchu, tak fontů je nepočítaně, miliony. A problém je v tom — Proč si člověk kupuje nové věci? Ano, ty staré už jsou onošené, ale také je tu móda. A i fonty podléhají změně stylů, podléhají módě. Písmo je výrazový prostředek není to jen o tom, co čteme, ale v písmu je zachycená i nějaká emoce. Takový příklad od Erika Spiekermanna — značná část informace, která je předávána od jednoho člověka druhému při rozhovoru, tak je v intonaci hlasu a výrazu ve tváři a v textové komunikaci je právě písmo tím výrazem, tou intonací. Váš web a celkově online vystupování je hodně v angličtině. Je to tím, že vaše cílová skupina jsou zahraniční klienti? Konica Minolta je mezinárodní firma, kde denně mluvím anglicky a stejně tak i moje produkty jsou prodávány ven do světa. Bez angličtiny to už aktuálně nejde. Ideálně by se ještě hodil ještě další jazyk, třeba čínština, ale na tu není čas. Třeba v příštím životě. Jak se ve svém oboru dál vzděláváte? Celkově z UX designu sleduji Nielsen UX group, to je spolehlivý zdroj, také cokoliv co vychází od O’reilly nebo Rosenfeld Media. Co byste poradil začínajícím designerům? Naučte se pracovat s egem. To je úplně klíčové. Když člověk něco designuje, tak je to takové jeho dítě. Jako když jde člověk s kůží na trh. Každý má právo na názor, dostáváte zpětnou vazbu. A pokud se s tím začínající designer nenaučí pracovat, tak velmi rychle vyhoří nebo se nikam neposune. Je nutné oddělit to, že nekritizují mě, ale jen ten daný objekt, na který se dívají. A že mu to vlastně má pomoct. Je zároveň důležité pracovat s dobrými lidmi. (pozn. autorky — rozhovor byl veden v češtině a slovenštině, pro účely článku byl přepsán pouze do češtiny) Byl jednou jeden… designer was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Brněnský designér v Silicon Valley — rozhovor s Pavlem Mačkem

Brněnský designér v Silicon Valley — rozhovor s Pavlem Mačkem V životopise má firmy jako Slack a InVision a s úsměvem vzpomíná na to, jak po studiu psal nesmělé e-maily osobnostem designu, aby je pozval na pivo. O cestě z Brna do Silicon Valley a o výzvách, zkušenostech a hledání rovnováhy si povídám s Pavlem Mačkem. Pracuješ jako designér, ale vystudoval jsi Fakultu informatiky na MU. Co tě vedlo na informatiku a co potom z informatiky k designu? Na gymplu mě zajímal grafický design. V té době to bylo kvůli tomu, že jsem dělal plakáty na drum’n’bassový večery, který jsme pořádali s kamarádama. To mě hodně bavilo. Pak se to postupně přetransformovalo v to, že jsem začal dělat webdesign. Tehdy jsem si ještě neuvědomoval, že by to někam mělo vést, ale myslím si, že na konci gymplu, v nějakým třeťáku čtvrťáku, jsem už nějak tušil, že mě baví design a baví mě programování. Mě hlavně bavila ta část, kdy člověk vymýšlí jak a co udělá, ale v tý době jsem to ještě nebyl úplně schopnej popsat. Naopak jsem neměl moc trpělivost v té části, kdy se věci optimalizují. Já jsem vždycky něco nahodil, začalo to fungovat, byl jsem z toho nadšenej a tam to pro mě končilo. A to se se mnou pak táhlo v informatice, že mě bavilo najít řešení problému, ale potom už mě nebavilo to optimalizování algoritmů. Říkáš, že tě informatika až tak nebavila, ale přesto jsi v ní dostudoval magistra. Na gymplu jsem přemýšlel i o tom, že půjdu studovat design, ale moc jsem si nevěřil, že projdu přijímačkama. Já jsem tehdy měl za to, že neumím kreslit a že se to nemůžu naučit. Pak jsem došel na to, že se to naučit můžu a jednu chvíli jsem dělal vizuálního designéra a hodně ilustrací. Ale když jsem se rozhodoval o tý škole, tak jsem ještě neměl to sebevědomí. A tak jsem se octl na informatice. Když jsem se tam hlásil, tak mě zaujalo, že je tam ateliér grafického designu. Tehdy jsem už dělal dost webdesignu, pro kamarády, rodinu a různé známe, ještě nic profesionálního, ale už jsem za to dostával placeno. V prváku jsem zjistil, že na fakultě informatiky je to fakt spíš o informatice než o designu. IT mě pořád zajímá, ale jsou to spíš ty produkty než to samotný programování. Já to vždycky popisuju tak, že studium grafickýho designu na fakultě informatiky je takové, že studuješ prostě aplikovanou informatiku a pak místo chození do hospody studuješ ještě design. A toho magistra jsem tam pak dodělal, protože mě zajímaly ty předměty z ateliéru. A taky jsem cítil nějakou povinnost vůči rodičům. Já jsem tehdy neměl pocit, že existuje možnost, že to nedokončím. Čerpáš ve své designérské kariéře nějak z toho, že jsi studoval informatiku? Jo, určitě. Z informatiky čerpám hodně porozumění tomu, jak programátoři pracují. Jaké problémy mají v práci, co je pro ně důležité. Myslím, že mi to pomohlo hodně v soft skills a pochopení lidí. Já mám za to, že čím víc má designér zájmů a čím víc má rozhled, tím líp, protože práce designéra je vciťovat se do potřeb jiných lidí. A může to být grafickej designér, UX designér, může to být designér židlí. Studium informatiky mi taky hodně pomohlo k respektu při komunikaci s vývojáři. Ve chvíli, kdy vidí, že rozumím jejich práci a problémům a jsem schopný se do nich vcítit, tak mi víc důvěřují. A když potom od nich něco potřebuju, tak mi věnují víc pozornosti a trpělivosti. V životopise máš spoustu zajímavých firem, mimo jiné americký Slack a InVision. Jak ses dostal k práci ve Spojených státech a Silicon Valley? Pracoval jsem jako Lead Visual Designer pro GoodData tady v Brně a měli jsme kancelář v San Franciscu. Měl jsem možnost tam párkrát letět, vždycky jsem si našel nějakej důvod, proč tam strašně musím být, a když už jsem tam byl, tak jsem se hecl a oslovil jsem pár lidí ze San Francisca, ke kterým jsem vzhlížel, jestli by se se mnou nepotkali. A oni řekli jo. A tys jim normálně napsal? Jo, normálně jsem jim napsal e-mail. Tehdy ještě frčely e-maily. Napsal jsem jim a vytáhl jsem je na pivo. Tak jsem si tam udělal pár kamarádů. Jeden je třeba Kerem Suer, jedno z nejznámějších jmen na Dribbblu, a pak třeba Morgan Allan Knutson. Takže jsi pracoval v GoodData a šel jsi v San Franciscu na pivo. Jo. Všechno to spolu souvisí. Předtím jsem dělal freelancera a pak jsem šel do GoodData, protože jsem vyhořel. Na freelance se mi dařilo, ale pracoval jsem třináct hodin denně, řešil jsem jenom práci a vyhořel jsem. A když se mi ozvali z GoodData, tak to byl takovej záchranej kruh, viděl jsem v tom stabilitu, a tak jsem tu práci vzal. Zároveň jsem měl celkem dobrej designérskej profil díky své freelance kariéře, a tak se mi jednou ozval právě Morgan Allan Knutson z Dropboxu, jestli bych nechtěl jít k nim na pohovor. Tak jsem to zkusil. Na tom pohovoru jsem poznal, jak pracují v Dropboxu a jak bych tam mohl jako designér růst a zjistil jsem, že to, co dělám v GoodData, mi nestačí. Ale do Dropboxu mě nakonec nevzali. Já jsem tehdy ani nevěděl, že ten americkej způsob hledání práce je takovej, že si najdeš dvacet firem, který tě zajímají, napíšeš jim, z toho se ti čtyři ozvou, tak jdeš na čtyři pohovory. Pak projdeš všemi čtyřmi pohovory až do konce, dostaneš jeden dva offery a potom si vybereš. Pro mě to tehdy bylo, že najdeš jednu firmu a když se do ní nedostaneš, tak končí svět. Nakonec jsem dal výpověď v GoodData, protože jsem zjistil, že chci zkusit jiný firmy a prozkoumat toho víc. Udělal jsem si seznam patnácti firem, který mě zajímaly, byly tam Google, Soundcloud, Spotify a dalších pár. Pak začalo docela brutální období pár měsíců, kdy mě po několika kolech všude odmítli. Co tě naučilo, že tě všude odmítli? Co sis z toho odnesl? Během těch pohovorů jsem získal docela dobrej pohled na to, jaký jsou moje schopnosti. A víc jsem se naučil, jak o sobě mluvit. Do té doby jsem měl problém o sobě mluvit, protože jsem vyrostl v prostředí, kde když o sobě hodně mluvíš, tak se chvástáš. Tehdy jsem zjistil, že abych mohl dělat to, co chci, tak o sobě musím umět mluvit a musím se umět prodat. Do té doby pro mě to prodání bylo negativní. Ale pak mi došlo, že můj úkol během toho pohovoru, stejně jako v designu, je usnadnit lidem nějaké rozhodování. Usnadnit jim pochopit, kdo jsem, co jsem schopnej dělat a jestli mě mají najmout nebo ne. A to mi strašně pomohlo. Najednou, když jsem o sobě mluvil, když jsem dělal portfolio a pohovory, tak mi zmizel ten blok, že o sobě nechci mluvit. Jak ses po všech těch odmítnutích nakonec dostal na svoji další pracovní pozici? Jeden z těch kamarádů, které jsem poznal v San Franciscu, dostal nabídku na práci, ale neměl na ni čas. A tak na tu práci navrh mě. To byl start-up Screenhero, který pozděj koupil Slack, a tak jsem se nakonec dostal do Slacku. S lidma ze Screenhero jsme se dohodli, že poletím na měsíc do San Francisca a vyzkoušíme si, jak se nám spolu pracuje. Oni mi koupili postel do rohu kanceláře a dostal jsem svůj vlastní paravan, aby mě ráno nebudili, když přijdou do práce. V tom jsem si trochu zažil svůj mýtus toho startupového života v Silicon Valley. A po těch třech týdnech s klukama ve Screenhero mi řekli, že by byli rádi, kdybych zůstal. Tys potom pracoval ve Slacku a v InVision, takže máš zkušenosti z velkých amerických firem. Co tě naučila práce v Silicon Valley? Co tě tam překvapilo? Mě překvapilo, že v těch velkých firmách, ke kterým jsem vzhlížel, byli ti lidi vlastně úplně stejní jako já. Že úplně stejně tápou, úplně stejně nevědí, že stejně začínali. Že ta velká firma byla jednou malá a dělala strašně moc chyb a ty velké se akorát naučili, jak ty chyby opravit. A to samý s designérama. Podle mě hlavní důvod, proč je někdo skvělý designér, má velkej status, prošel si několika firmama a je i po deseti letech úspěšnej, je to, že u toho designu vydržel. Já jsem vyrostl s několika designérama jak z české, tak mezinárodní komunity, kteří ve svý době byli strašně populární a všichni jsme k nim vzhlíželi. A není to tak, že by upadli v zapomnění, ale oni často změnili povolání, přestalo je to bavit. I já s tím občas bojuju a musím hledat cesty, aby mě ta práce ještě bavila. Je něco, co bys poradil svému mladšímu já, které se hlásilo na všechny ty pozice ve velkých firmách a chtělo nabírat zkušenosti? Asi nebát se to zkusit. Myslím, že největší můj boj byl, abych se přemohl a něco zkusil. Ty cold e-maily designérům v San Franciscu… Když jsem je psal, tak jsem si vůbec nemyslel, že někdo odpoví. Když jsem se hlásil do Spotify nebo do Googlu tak mi přišlo, že mi ani neodepíšou. Tehdy jsem byl vyděšenej. Já jsem během studia udělal dvě dobrý věci, který mi otevřely oči. Jedna byla, že jsem šel do Upsaly na studijní stáž na institut HCI (Human Computer Interaction), který byl tehdy jedinej v Evropě, kde se fakt studovalo HCI. A tam byl problém v tom, že fakulta měla smlouvu na úplně jinej program a řekli mi, že se tam prostě nedostanu. Tehdy se mi podařilo získat telefonní číslo vedoucího toho HCI v Uppsale. Už jsem se na to chtěl vykašlat, ale pak mě můj kamarád Adam Hrubý dostrkal k tomu, abych tomu vedoucímu zavolal. Tak jsem mu volal, bylo blbý spojení, protože byl ve vlaku, ale přesvědčil jsem ho nějak o tom, že mě HCI strašně zajímá a že bych na jeho institutu chtěl hrozně moc studovat. A tak mě vzal na stáž k němu do institutu. A ta druhá věc byla pracovní stáž. To bylo to samý, nevěděl jsem, co dělat, bylo to takový neznámý. Poprvé jsem si udělal seznam padesáti firem, těm jsem napsal, odpovědělo pět. Tak jsem byl na tříměsíční stáži v Torchboxu v Oxfordu. A to taky vzniklo tak, že mě popostrčil kamarád, abych napsal tady těm padesáti firmám. Nakonec jsem se tě chtěla ještě zeptat, jak se ti v průběhu kariéry dařilo sladit práci a rodinu? Hodně se to měnilo. Nejdřív se mi to nedařilo, proto jsem vyhořel. Vyhořel jsem za těch posledních deset let asi dvakrát nebo třikrát. Když jsem vyhořel poprvé, tak jsem si začal dávat pozor na to, kolik pracuju a na to, abych věnoval volný čas koníčkům a svojí ženě. Přestal jsem nabírat každý projekt, který přišel, naučil jsem se říkat ne. Říkat ne kamarádům, ne novým projektům, ne novým úžasným příležitostem. To byla obrovská věc. A postupem se to zlepšovalo. Myslím si, že takového nádherného ekvilibria to dosáhlo v San Franciscu, v tom mám možná rozdílnou zkušenost než hodně lidí ve start-upech. Měl jsem štěstí na ten tým. Ti lidi už věděli, že život se nedá žít tak hekticky, že to nejde utáhnout fyzicky ani psychicky a že to ubližuje kreativitě a celkově práci. Že když člověk neustále pracuje, tak ani nezvládne tak rychle růst, protože nemá čas na čtení a vzdělávání. K čemu se chci dostat je, že si nemyslím, že někdy budu mít život úplně vybalancovanej. Že je to každodenní boj, přemýšlet nad tím, jak se cítím, co potřebuju a jestli mi něco nechybí. Že ten balanc musím hledat pořád. Brněnský designér v Silicon Valley — rozhovor s Pavlem Mačkem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Eye tracking nejenom v designovém výzkumu

zdroj: What is eye tracking?, tobiipro.comVětšina dnes používaných typů výzkumných šetření se neobejde bez technologie, která působí buď jako podpůrný nástroj sběru dat nebo přímo jako hlavní prostředek pro zodpovězení výzkumných otázek. Nejinak je tomu také v případě designových výzkumných šetření, přičemž takovou technologií může být sledování pohybů očí jedince, anglicky označované jako eye tracking. S eye trackingem se můžeme setkat v několika podobách, které se liší použitým hardwarem, způsobem sběru a vyhodnocování získaných dat, tak také účelem výzkumu, pro který se pro použití daného typu hodí nejvíce. V rámci designových výzkumných šetření a studií se můžeme setkat například s výzkumem uživatelských rozhraní, výzkumem nákupního chování nebo například výzkumem v oblasti preferenčního rozhodování. Jako výzkumníci tak máme možnost na relativně nízké úrovni detailně zkoumat nastavené proměnné a na jejich základě upravovat naše produkty a služby pro jejich vyšší efektivnost, vyšší výnosnost, přehlednost, či validitu. Hojně využívaný je eye tracking v prostředí webových aplikací, kdy dochází k výzkumům chování návštěvníků webových stránek a zkoumání jejich reakcí na navržená uživatelská rozhraní či na A/B testovací algoritmy. Takto získané datové sady je možné detailně analyzovat a systematicky vyhodnocovat pro vylepšení designového procesu. Zatím však pro eye trackingová data neexistují spolehlivé standardy nebo metadatové formáty. V praxi se můžeme setkat se čtyřmi typy zařízení pro sběr eye trackingových dat. Znalost jejich specifik je poté důležitá v procesu rozhodování, které z nich v rámci výzkumu použijeme, přičemž je potřeba znát také jejich omezení, se kterými je nutné počítat při vyhodnocování dat a pokládání výzkumných otázek. Prvním typem jsou zařízení označovaná jako screen-based (nebo také remote). Tento hardware pracuje formou senzoru umístěného před monitorem stolního počítače nebo notebooku, který snímá infračervené světelné odrazy lidského oka a podle toho monitoruje, kam se uživatel přesně dívá a tato data zaznamenává. Výhodou tohoto typu sběru dat je možnost jejich vcelku spolehlivé analýzy, kdy můžeme přesně vyhodnocovat jednotlivé oblasti zájmu a sestavovat například heatmapy vizuální pozornosti uživatele. Zároveň lze spolehlivě porovnávat jednotlivé účastníky výzkumu, a to díky unifikovaným výzkumným scénářům. Druhým typem jsou potom nositelná zařízení (anglicky wearable), které se nejčastěji vyskytují v podobě brýlí, které ma uživatel nasazené před očima a plní úkoly specifikované ve výzkumném šetření. Příkladem takové výzkumu může být například vystavení uživatele nákupnímu scénáři ve fyzickém obchodě, kdy se zkoumají specifika nákupních strategií participanta výzkumu. Nevýhodou této metody je například složitější porovnávání výsledků napříč běhy experimentu a složitější analýza výsledků díky nemožnosti spolehlivě označovat objekty nebo oblasti zájmu (anglicky AOI — area of interest). Na hardware nejméně náročnou variantou je sledování pohybů očí pomocí webových a jiných kamer, pomocí kterých se snažíme přiblížit způsobu zmíněném u prvního typu eye trackingu. Rozpoznávání polohy pohledu uživatele potom funguje na základě rozpoznávání objektu v obraze a očekávaně je tak celkem problematické dosáhnout přesných výsledků jako u ostatních variant. Jako poslední stojí jistě za zmínku relativně nový způsob interakce uživatele s analýzou jeho očních pohybů, a to v prostředí virtuální reality. Tento způsob kombinuje všechny výhody zmíněné u ostatních typů a částečně řeší i některé jejich nedokonalosti a problémové části. Jako výzkumníci máme téměř neomezené možnosti v tvorbě prostředí, které můžeme v rámci výzkumných šetření vytvářet, a které mohou téměř plně odpovídat našim potřebám. Stejně tak analýza výsledných dat může poskytovat rozsáhlé možnosti zkoumání získaných datových sad. Ve výzkumu způsobů, jak s těmito daty nakládat jsme však stále na začátku a cesty teprve hledáme. Do budoucna se však může jednat o jeden ze způsobů eye trackingu s největším potenciálem výtěžnosti datasetů. Typy eye trackingového hardwaru zdroj: tobiipro.com — What is eye tracking?Eye tracking si postupem času vybudoval svou pozici mezi metodami používanými při designovém procesu, přičemž narozdíl například od prototypování, rozhovorů nebo tvorby wireframů se však o jeho použitelnosti často diskutovalo. Pokud výzkumník nebo designér dokáže využít jeho výhody a přednosti, jedná se většinou o velmi užitečný nástroj použitelné jako primární nebo i podpůrný zdroj dat. Typickým výstupem eye trackeru mohou být na ploše grafického artefaktu barevnou škálou reflektované shluky pohledových bodů, přičemž každá barva reprezentuje délku strávenou na daném bodě plochy. Tyto výstupu jsou souhrnně označované jako heatmapy a jejich ukázka je znázorněna na obrázku níže. Dalším výstupem jsou například video záznamy s průběhu experimenty obohacené o zvýrazněné body reprezentující pohled participanta, nebo procentuální zastoupení času stráveného pohledem na předem označených objektech, oblastech zájmů nebo částech grafického artefaktu. zdroj: Eye Tracking - What Is It For And When To Use ItTeorie eye trackingu pracuje s dvěma klíčovými pojmy — fixace a sakády. Fixacemi označujeme časové úseky, kdy pohled uživatele neopustil předem stanovený rozptyl koordinát na grafickém artefaktu (tmavé plochy na heatmapě) — Jedná se tak o místa, která typicky nejvíce zaujala pohled uživatele a můžeme je tak považovat v rámci předložené grafické scény za významově signifikantní. Naopak sakády jsou delší přechody mezi jednotlivými pohledovými body. Ty bychom mohli znázornit jako přímé spojnice mezi jednotlivými fixacemi, které nám mohou napovědět například posloupnost událostí, s jakou si uživatel všímá jednotlivých signifikantních bodů a jaký systém směrového čtení obrazu se u něj projevuje. Identifikace fixací a sakád je však v literatuře zastoupena rozdílnými názory o jejich délce, proto je potřeba pečlivě volit způsob, jakým se budeme na výsledná data dívat. S hardwarem, který pro sběr eye trackingových dat použijeme je třeba volit i odpovídající a spolehlivé softwarové prostředky pro jejich analýzu. Mnoho výrobců jednotlivých zařízení dodává spolu s nimi také programové vybavení pro vyhodnocování a projekci datasetů. Pro základní představu o nasbíraných datech je ve většině případů možné je bez problému použít. Druhou možností je použití externích analytických programů jako je PyGaze, GazePoiner nebo oblíbený open source program Ogama. Všechny se shodují v základních funkcích, které poskytují, je to například přehrání celého záznamu se sběrem dat, označování oblastí zájmu nebo například prolínání jednotlivých běhů experimentu a participantů. Většina hardwaru umí generovat strukturované datově sady, například v podobě tabulkových csv dat. Provádět tak automatické analýzy nad většími datasety je možné například pomocí scriptovacích jazyků typu python. Obecně lze říci, že pokud víme proč technologii eye trackingu zařadíme do našich výzkumných šetření, můžeme plně využít všech jeho výhod a vytěžit designový výzkum na maximum. Je však třeba mít na paměti všechna specifika této dynamické technologie a především porozumět všem principům, se kterými pracuje. Použité zdroje * What is eye tracking? How is eye tracking valuable in research? * Eye Tracking: What Is It For And When To Use It - Usability Geek * UXer's quick guide to eye tracking * Eye Tracking in User Experience Design * 10 Free Eye Tracking Software Programs [Pros and Cons] - iMotions Eye tracking nejenom v designovém výzkumu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Seznamovací techniky při vedení designových workshopů

Při designovém workshopu, vlastně při jakémkoliv workshopu, se společně sejde skupina lidí, kteří mají společný cíl. Při design thinking workshopech se designéři zaměřují na potřeby a požadavky zákazníka. Snaží se inovovat a kreativní cestou řešit problémy své cílové skupiny. Design workshopy pomáhají lidem lépe řešit problémy, podporují inovace, týmovou práci, nacházet průlomová řešení a jejich přidanou hodnotou je propojování lidí z různých pozic a oborů při zábavných činnostech, které vedou k novým dobrým věcem. Pro přípravu designového workshopu je třeba vše si dopředu připravit, všechny podklady a pomůcky a také harmonogram celé workshopové hodiny, dne nebo týdne. Samotný workshop bychom si mohli rozdělit do několika částí, tou první bude pochopitelně představení vedoucího, seznámení s tématem a cílem. Po této části, jelikož lidé (designéři) ze skupiny se spolu mohou, ale nemusejí znát, je vhodné připravit si na úvod pár aktivit, které mezi účastníky prolomí ledy, díky kterým se uklidní a naladí, na své kreativní já. [1] Pojďme si tedy představit několik takových aktivit, kterých se v anglických článcích mluví jako o ice-brakers, představit. Ještě, než s účastníky začneme s poznávacími aktivitami, můžeme pro uklidnění každého člověka zvolit aktivitu Mindfulness Icebreaker. Tato činnost je zaměřena na snížení stresu, které mohou mít účastníci z workshopu nebo pokud pociťují stres a napětí z jiných událostí, můžeme jim takto pomoci se od svého stresu a starosti odprostit. Pro začátek necháme všechny jedince, aby se během tří minut ticha zamysleli nad svými starostmi a stresem. Poté je poprosíme, aby si na papír zapsali to, co je trápí, následně je necháme, aby se svého stresu zbavili, pomůžeme jim tím, že je necháme jejich stres „odložit“ do připravené krabice. Pro správný průběh workshopu je důležité, aby se lidé v týmu mezi sebou poznali, řekli si své jméno a pár informací o sobě. Ideální aktivitou pro toto představení je Speed „Dating“ Icebreaker. Během této aktivity si k sobě sednou lidé, kteří se neznají nebo spolu nepracují. Na rozhovor s novou osobou mají jednu minutu, během které by se měli seznámit. Po uplynutí času se účastníci vymění a najdou si nového člověka a opakují tu stejnou činnost. Aktivita by měla být časově omezena, vedoucí worshopu určí, kolikrát se mají účastníci během speed „datingu“ vyměnit. Aktivitou pro celou skupinu na odlehčení atmosféry může být například The One-Word Icebreaker. Smyslem této aktivity je jedním slovem popsat svoji náladu, můžeme tímto způsobem také poprosit účastníky, aby popsali svoji osobnost nebo koníček. Jednotlivé vyjádření účastníků pak můžou být například „Jsem šťastná.“, „Cítím se jako lenochod.“ nebo „Výbušná“. [2] Další skupinovou aktivitou je One-word relay, cílem je vytvořit příběh, který má ovšem hlavu a patu. Příběh vypráví účastníci, každý řekne jedno či více slov. Během této hry účastníci sedí nebo stojí v kruhu tak, aby viděli na všechny své kolegy. Další činnost, která účastníky seznámí i pobaví, se jmenuje One truth, two lies. Všichni společně sedí nebo stojí v kruhu. Každý člověk o sobě řekne jednu pravdu a dvě lži, ostatní pak hádají a hlasují o tom, který z výroků je pravdivý. Postupně se takto vyjádří všichni členové skupiny.[3] Skupinovou aktivitou, při které každý člen sdílí nějakou informaci o sobě je Coin Icebreaker. Každému účastníkovi dáme do ruky minci, on podle data (roku), kdy byla mince vyražena, musí s ostatními sdílet nějakou pro něj důležitou událost nebo věc která tento rok činí nezapomenutelný. Pokud se stane, že je mince starší než účastník, je třeba mu minci vyměnit. Pokud by se jednalo o vícedenní workshop, můžeme pro seznámení účastníků na začátek zařadit aktivitu, při které účastníky rozestavíme po místnosti (aktivita vyžaduje více prostoru, nejlépe venku), necháme každého člena skupiny, aby řekl své jméno. Potom skupině dáme balónek, lidé si ho hází mezi sebou a vždy musí jménem oslovit člověka, kterému míček hází. Po pár minutách můžeme skupince dát, více balónků, díky nim se pak hra rozproudí a účastníci se budou muset více soustředit. Je vhodné, aby se seznamovacích aktivit, účastnili také vedoucí workshopů. Pro nastartování kreativního myšlení účastníků workshopu můžeme do seznamovací části zařadit také aktivity, při kterých se účastníci poznávají a zároveň společně nebo jednotlivě pracují na návrhu. Takovouto aktivitou je například The Movie Pich Icebreaker, provedeme ji tak, že účastníky rozdělíme do více skupin. Každá skupinka po časem omezenou dobu vymýšlet koncept filmu, který poté předloží ostatním skupinkám ke zhodnocení. Na konci všichni hlasují o tom, který film by měl dostat „financování“. Lamačem ledů, při kterém necháme všechny účastníky jednotlivě přemýšlet nad problém firmy, společnosti nebo tématem workshopu je The Problem-Solution Icebreaker. Aktivita by měla být časově omezená, zhruba deset minut. Během tohoto času poskytneme dostatek prostoru k promyšlení těch největších problémů, na které je třeba vymyslet také řešení. Pro tuto činnost je potřeba psacích potřeb a papíru nebo papírových bločků, kam budou účastníci zapisovat svoje nápady. Ke konci aktivity by měly nápady a problémy mezi sebou sdílet a nechat se jimi inspirovat.[4] 1000 Uses je aktivita, při které rozdělíme účastníky do stejně velkých skupin a všem dáme stejný předmět, kterému musí vymyslet 1000 různých použití. Nesmí se opakovat. Předmětem může být jakákoliv obyčejná věc, například kancelářská sponka nebo květináč. Každý člen skupiny by měl přispět svým návrhem. Všechny skupiny musí mít zapisovatele, který nápady zaznamenává na papír. Pro tuto činnost jsou určeny 4 minuty času, poté se skupinky podělí o své nápady. Ta skupinka, která bude mít nejvíce nápadů — vyhrává. Aktivita 1000 Uses je dobrá podporu nových nápadů a myšlení mimo zaběhlé koleje. Při designových workshopech se učíme se svými návrhy myslet na zákazníka, kvůli kterému celý designérský proces tvoříme. Vhodnou aktivitou pro seznámení a zároveň aktivitou pro vyzkoušení pochopení potřeb zákazníka a důležitosti kladení správných otázek je aktivita s názvem Draw a Vase našla jsem ji i pod názvem Reframing the question.[5] Na začátku této aktivity necháme každého člena na papír nakreslit vázu. Je pravděpodobné, že vázy všech účastníků budou vypadat téměř stejně. Poté je rozdělíme do dvojic a necháme je, aby si vzájemně kladli otázky: o jejich životech — rodina, děti, bydlení, co je zajímají, co mají rádi. Po pár minutách ukončíme část vyptávání a znovu necháme všechny nakreslit vázu ovšem s tím, že musí odpovídat preferencím člověka, kterého se ptali na otázky. Výsledný obrázek by měl být mnohem více osobnější a propracovaný. Toto cvičení nás má naučit, že pochopení našeho zákazníka nám pomáhá vyhovět jejich potřebám. [6] Rok 2020 bychom mohli nazvat spoustou normálních i velice hanlivých slov, můžeme mu taky zkusit říkat rok práce z domova, velká část firem musela přejít do modelu homeoffice. Pokud se tedy máme seznamovat nebo spolupracovat na dálku provádíme to, přes online prostředí. Je dobré, že většina víše popsaných aktivit by se dala lehce provést i zde. Pro seznamovací část (designových) workshopů už jsou uzpůsobeny i online aplikace, příkladem může být QuizBreaker — lamač ledu pomocí online kvízu. [1] STEVENS, Emily. How To Run An Awesome Design Thinking Workshop. CAREERFOUNDRY [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://careerfoundry.com/en/blog/ux-design/design-thinking-workshop/ [2] BELL, Ashley. 33 Ridiculously Fun Icebreaker Games & Activities In 2021 For Your Next Meeting. SnackNation [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://snacknation.com/blog/boost-productivity-meetings-icebreakers-games/ [3] STEVENS, Emily. How To Run An Awesome Design Thinking Workshop. CAREERFOUNDRY [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://careerfoundry.com/en/blog/ux-design/design-thinking-workshop/ [4] BELL, Ashley. 33 Ridiculously Fun Icebreaker Games & Activities In 2021 For Your Next Meeting. SnackNation [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://snacknation.com/blog/boost-productivity-meetings-icebreakers-games/ [5] BUXTON, Charlotte. Great icebreakers: How to kick off a virtual workshop. Sprintbase [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://sprintbase.io/great-icebreakers-how-to-kick-off-a-virtual-workshop/ [6] TAYLOR, Kathlyne. Five Warm-Ups to Ignite Your Design Thinking Workshop. Smashing ideas [online]. [cit. 2020–12–26]. Dostupné z: https://smashingideas.com/five-warm-ups-ignite-design-thinking-workshop/ Seznamovací techniky při vedení designových workshopů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Specifika uživatelského výzkumu v service designu

Service design lze definovat jako určitý proces, při kterém se designéři určité služby snaží vytvořit udržitelná řešení a splnit určité cíle s ohledem na optimální uživatelské prostředí v různých kontextech. Zdroj: https://unsplash.com/photos/1K6IQsQbizIV Service Designu lze identifikovat pět klíčových principů, jejichž autory jsou Marc Stickdorn a Jakob Schneider, autoři publikace This is Service Design Thinking. 1. User-centered — Služba musí být zaměřena primárně na uživatele, za použití výzkumů 2. Co-creative — Zahrnout všechny zúčastněné strany 3. Sequencing — Proces tvorby rozdělit na menší části 4. Evidencing — Vizualizace služby za pomoci „fyzických prvků“ 5. Holistic — Vzít v potaz všechny aspekty prostředí, ve kterém bude služba poskytována V tomto procesu tvorby služby pomáhá designérům uživatelský výzkum. Uživatelský výzkum obsahuje různé aktivity, které jsou koncipovány pro získání dat a informací, které slouží jako podklad v rozhodovacím procesu tvorby služeb. Takto získané informace jsou důležité zejména tehdy, pokud před designérem stojí zásadní rozhodnutí, které by bez uživatelského výzkumu spočívalo pouze na subjektivním názoru samotného designéra nebo designerského týmu, kteří mohou mít skreslený pohled na realitu kvůli vlastním zkušenostem, znalostem atd. Tyto subjektivní názory se nutně nemusí shodovat s uživatelskou skupinou, pro kterou je daná služba vyvíjena. Je také možné, že designér se bude milně domnívat, že cílovou skupinu již zná, protože pro ni kdysi designoval nějakou jinou službu. Tato dedukce však může být milná, protože uživatel reaguje na každou službu jinak a také se mohou některé preference dané cílové skupiny postupem času měnit, proto se uživatelský výzkum opravdu vyplatí. Uživatelský výzkum lze aplikovat jak na novou službu, tak i na již existující službu. Před samotným výzkumem a zvolením výzkumné metody je vhodné: 1. Definovat výzkumné otázky Základem každého výzkumu je definice výzkumných otázek, abychom měli představu o tom, co chceme zkoumat a na které otázky hledáme opověď. Velikost výzkumu je provázaná s rozsahem dané služby nebo např. produktu. 2. Návrh výzkumných metod V této fázi hledáme nejvhodnější výzkumnou metodu nebo metody, které nám pomohou získat odpovědi na naše výzkumné otázky. V této fázi je vhodné úzce provázat spolupráci designérů a uživatelských výzkumníků (pokud to není jedna osoba) aby se zvolili ty nejvhodnější metody. 3. Výzkum Zde přichází na řadu realizace zvolené výzkumné metody. 4. Analýza Analýza získaných dat, ze kterých se získají odpovědi na výzkumné otázky a designéři budou moct provádět designová rozhodnutí na základě takto získaných dat. Výzkumné metody Uživatelský výzkum poskytuje mnoho metod pro zkoumání, jednou z nejvíce využívaných metod je dotazníkové šetření. Pomocí dotazníku dostane designér jasné odpovědi na své otázky a může těmto novým informacím přizpůsobit danou službu. Dříve se používali zejména papírové verze, dnes převažují online řešení. Dotazníkové řešení se řadí do kvantitativních metod výzkumu, pro které je specifický velký výzkumný vzorek, tedy i velké množství dat, na druhou stranu, mohou být nevýhodou ploché informace, které nejdou do hloubky. Card Sorting Zdroj: https://unsplash.com/photos/Vq1FQ_uNppwDalší výzkumnou metodou uživatelského výzkumu je Card Sorting. Při této výzkumné metodě mají účastnící za úkol roztřídit nalepovací lístky, na kterých jsou popsány různé klasifikace obsahu. Po roztřídění těchto karet účastníky, lze vypozorovat, jak účastníci výzkumu vnímají a kategorizují obsah, pojmy, vzorce a informace. Výsledky tohoto typu výzkumu jsou následně velice užitečné při budování informační architektury dané služby. V průběhu, kdy účastník výzkumu třídí a kategorizuje, si výzkumník dělá po celou dobu většinou poznámky a požádá účastníka, aby přemýšlel nahlas, výzkumník se může i doptávat, i přes tento aspekt výzkumu, při kterém je čas strávený s jedním účastníkem výzkumu 30–60 minut se výsledky vyhodnocují kvantitativně. Takovýto výzkum nemusí probíhat pouze za fyzické přítomnosti účastníků, ale lze využít i různé softwary. Uživatelský výzkum nevyužívá pouze kvantitativní metody výzkumu, ale i kvalitativní, volba metody je vždy individuální k danému projektu a vše se odvíjí od specifických otázek na které hledají výzkumníci odpověď. K jednomu projektu se může vázat více výzkumů kvalitativních i kvantitativních metod a získané výsledky všech těchto výzkumů mohou vytvořit velice konkrétní obraz požadavků uživatelů a jejich vnímaní dané služby. Hloubkový rozhovor Mezi kvalitativní metody uživatelského výzkumu se řadí např. Hloubkový rozhovor. Jak je již z názvu patrné, jedná se o výzkumnou metodu, při které se jako designéři dozvídáme opravdu rozsáhlé informace z odpovědí a poznáváme naši cílovou skupinu do hloubky. Etnografie Zdroj: https://unsplash.com/photos/5bYxXawHOQgEtnografie je v uživatelském výzkumu velice užitečný a efektivní způsob pro zjištění potřeb uživatelů. Etnografie vychází z toho, že se sám výzkumník ponoří do zkoumaného prostředí. Etnografie se v mnoha případech uplatňuje v rané fázi vývoje a designu služby a produktů. Etnografický výzkum se soustřeďuje na sociální aspekt designu služby a pozoruje výzvy se kterými se uživatelé potýkají při interakci se službou ve svém přirozeném prostředí nebo se službami, které jsou pro ně blízké. Etnografický přístup má i své nedostatky, jedním z nich je pozorovací zkreslení. Tento jev popisuje situaci, ve které se zkoumaný uživatel chová nepřirozeným nebo odlišným způsobem, než by se choval za normálních okolností, jelikož ví, že je pozorován a je součástí výzkumu. Nejlepší způsob, jak s tímto jevem bojovat je že výzkumník data z etnografického výzkumu vyváží daty z jiných výzkumů. Tento negativní jev může působit i z druhé strany, kdy pozorovatel věří nebo prohlašuje, že něco pozoroval jednoduše proto že to chtěl vidět a očekával že se tak stane. Zaznamenaná data pak mohou být skreslená a nepřesná. Výběr výzkumné metody Při výběru metod výzkumu je důležité si uvědomit klady a zápory každé výzkumné metody o které jako výzkumník uvažujeme. Card Sorting je například levná metoda, kterou je snadné realizovat a samotný průběh výzkumu může probíhat plynule a v celku rychle avšak při analýze výsledků se může ukázat, že analýza výsledků výzkumu je mnohdy časově velice náročná, navíc nemusí poskytovat ucelený a dostatečně podrobný kontextový význam. Každá metoda uživatelského výzkumu je jinak časově i finančně náročná, proto je dobré myslet i na tento aspekt, je totiž běžné, že se při výzkumu nezvolí pouze jedna metoda, ale hned několik, aby se získali potřebná data po jejichž analýze budou jasně zodpovězené výzkumné otázky a také dostatečně prozkoumána cílová skupina uživatelů. A/B Testing Jednou z metod, která je poměrně levná na realizaci a analýza výsledků nezabere mnoho času je A/B Testing. Tuto výzkumnou metodu je vhodné použít např. v závěru designu služby, kdy jsme po analýze předchozích prováděných výzkumů vytvořili dva designy dané služby. Potencionální uživatelé zapojení do výzkumu dostanou na výběr dvě verze designu a jednu z nich si vyberou, pro příklad lze uvést design typu „odkaz nebo tlačítko“. Tato metoda se v praxi používá i v případech kdy se vytvoří nový design již vytvořené služby. Při použití této výzkumné metody je dobré myslet na dostatečnou délku výzkumu, jelikož se jedná o kvantitativní metodu. Také je potřeba zahrnout do výzkumu dostatečné množství potenciálních uživatelů, aby se dosáhlo reprezentativních výsledků. Testování použitelnosti Tuto výzkumnou metodu je vhodné použít, když výzkumníci chtějí zjistit jak jejich cílová skupina uživatelů pracuje se službou, tímto se testuje použitelnost dané služby. V průběhu testu potencionální uživatelé používají danou službu a plní stanovené úkoly, přičemž výzkumník uživatele pozoruje a dělá si poznámky. Při této výzkumné metodě se shromažďují jak kvantitativní, tak i kvalitativní data. Uživatelský výzkum se řadí mezi významné činnosti designování služeb a produktů, pomocí vhodné výzkumné metody lze získat odpověď na výzkumné otázky různého typu a na základě získaných dat je možné dělat významné designová rozhodnutí a službu vytvořit přímo na míru cílové skupině uživatelů. Zdroje Uživatelský výzkum. UX kurzy [online]. Copyright © 2018 [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://www.uxworkshopy.cz/blog/uzivatelsky-vyzkum¨ Uživatelský výzkum a testovaní. Webová integrace [online]. Copyright © 2012 [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: http://www.web-integration.info/cs/blog/uzivatelsky-vyzkum-a-testovani/ What is Service Design? | Interaction Design Foundation (IxDF). UX Design Courses & Global UX Community | Interaction Design Foundation (IxDF) [online]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/service-design Card sorting (třídění karet) — tipy a triky | UX výzkum. Vyždímejte více konverzí z webu | UX výzkum [online]. Copyright © [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://www.uxvyzkum.cz/card-sorting-trideni-karet-tipy-a-triky/ 100 metod — #22 Třídění karet (card sorting). 100 metod [online]. Copyright © 100 metod 2013 [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156672833539/22-t%C5%99%C3%ADd%C4%9Bn%C3%AD-karet-card-sorting Ethnography for UX Research. User Interviews | The User Research Recruiting Platform for Teams [online]. Copyright © 2020 User Interviews Inc. All rights reserved. [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://www.userinterviews.com/ux-research-field-guide-chapter/ethnography A/B testování pro začátečníky. K čemu je dobré a jak s ním nahradit redesign | Aira blog. Blog | články ze světa IT a online marketingu | Aira GROUP [online]. Copyright © Aira Group [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://blog.aira.cz/ab-testovani-pro-zacatecniky-k-cemu-je-dobre-jak-nekdy-dokaze-nahradit-redesign UX Research Techniques and Their Applications | Toptal. Toptal — Hire Freelance Talent from the Top 3% [online]. Dostupné z: https://www.toptal.com/designers/ux-research/ux-research-techniques What is A/B Testing? A Practical Guide With Examples. VWO | #1 A/B Testing Tool in the World [online]. Copyright © [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://vwo.com/ab-testing/ Why user researchers and service designers should be best friends — User research in government. User research in government [online]. Copyright © Crown copyright [cit. 20.12.2020]. Dostupné z: https://userresearch.blog.gov.uk/2019/01/29/why-user-researchers-and-service-designers-should-be-best-friends/ Specifika uživatelského výzkumu v service designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 12. 2020

Aktuální příklady inovativních veřejných služeb (vlastní komentovaný výběr)

Aktuální příklady inovativních veřejných služeb Veřejné služby nás provází celý život. Jsou zajišťovány buď prostřednictvím státní správy a samospráv, nebo nestátními organizacemi jako je neziskový sektor, církve, spolky, příspěvkové organizace, sociální služby nebo spousta dalších subjektů. Zaměření veřejných služeb je různé — mohou pomáhat ochraně životního prostředí, udržovat veřejný pořádek nebo poskytovat sociální péči. (1) Služby neustále vznikají nové, ne o všech se ale dá říct, že jsou inovativní. V tomto článku najdete několik z těch nových, které inovativní jsou, a to včetně vysvětlení proč. eRouška Mezi veřejné služby patří i takové, které mají za cíl ochranu veřejného zdraví, což v poslední době při pandemii koronaviru zajišťuje právě eRouška. Po původní verzi v první vlně nemoci, která byla takzvaně šitá horkou jehlou, vznikla při podzimním šíření její druhá verze. Ta je již o něco lépe zpracovanější a uživatelsky příjemnější. Na základě měření síly signálu mezi dvěma zařízeními (chytrými telefony) vyhodnocuje aplikace riziková setkání. Za takové označí každé, kdy se osoba setká s nakaženou osobou při vzdálenosti menší než dva metry a při setkání delším než patnáct minut. Pokud osoba využívající eRoušku podstoupí test na covid, jehož výsledek bude pozitivní, obdrží po získání výsledku kód, který může do aplikace vložit a varovat tak kontakty, se kterými se setkal, že u nich existuje riziko nákazy. Stejně jak o testování na covid nebo o očkování, i v souvislosti s aplikací eRouška vzniklo několik konspiračních teorií — o zneužívání dat polohy a s tím spojeným sledováním. Všechny tyto teorie ale byly vyvráceny. (2) Rozkoš bez Rizika Spolek Rozkoše bez rizika nabízí podporu sexuálním pracovníkům a pracovnicím, a to v zájmu ochrany veřejného zdraví v České republice. Pro své klienty nabízí právní, sociální a psychologické poradenství, testování na pohlavní choroby, poradenství ve snaze eliminace rizik spojených s prostitucí nebo poskytování kontaktů na další instituce, které mohou sexuálním pracovníkům pomoci. Téma života sexuálních pracovníků je v naší zemi dost opomíjené, dá se říct, že je to i určité tabu, o kterém by se mluvit nemělo. Těmi, kdo se živí prostitucí, ale většinou nebývají lidé, které by nebavila práce a hledlali si jednodušší cestu, jak získat peníze. Většinou se jedná o osoby v těžkých životních situacích, například matky samoživitelky nebo drogově závislé. Obě skupiny ale mají naději na lepší život, ve kterém by si neměli nést následky ze současného života, a proto je činnost organizace Rozkoš bez Rizika více než chválihodná. Nedílnou součástí aktivit této služby je krizová intervence, tedy prostředek pomoci v případech akutního stavu krize a zároveň mobilizace ke zvládání těchto situací, například po setkání s agresivním klientem. (3) Revolut Revolut je startupovým počinem výhodným zejména pro cestovatele nebo osoby, které potřebují převádět peníze z nebo na zahraniční účty. V aplikaci totiž můžete operovat až se sto dvaceti různými měnami, které převádíte mezibankovními kurzy, tedy stejnými, které například vyhledá Google. Na Revolut kartu si tak můžete dobít peníze v českých korunách, ale podle země, ve které se nacházíte, můžete platit tamější měnou a rovnou využíváte nejvýhodnější kurz, což se hodí například při roadtripech, při kterých projedete několik zemí, ve kterých jsou různé měny. Další výhodou Revolutu jsou zahraniční výběry z bankomatů do 200 EUR zdarma, což mezi českými bankami ještě není časté. Z účtu vždy strhne ekvivalent v měně účtu, případně je možné mít na Revolutu více účtů v různých měnách a strhávat si peníze z nich. Každá platební karta, a to jak fyzická, tak virtuální, stoí šest EUR. Tato funkce byla výhodná zejména v době, kdy české banky ještě nepodporovaly Apple Pay a majitelé iPhonů tak nemohli spolu s účtem v Česku platit virtuální kartou. Výhody má i zabezpečení účtu, kde můžete různými způsoby zabránit zneužití Vašich peněz. Kromě klasického dočasného deaktivování karty, které dnes nabízí téměř všechny banky, je možné zakázat jednotlivé typy plateb (bezkontaktní, internetové nebo výběr z bankomatu). Největší výhodou je ale možnost zabezpečení podle polohy. Pokud se někdo snaží zaplatit fyzickou kartou v jiné lokaci, než je poloha telefonu, platba nebude uskutečněna a karta se zablokuje, což může být užitečné třeba při cestách po zahraničí, kde se přesouváte často. (4) Spendee I když název zní anglicky, Spendee je česká aplikace, která se rychle stala hitem. Po propojení s bankovním účtem získá uživatel daleko lepší přehled o svých financích, aniž by musel každou transakci zapisovat ručně. Bankovních účtů si mohou uživatelé připojit neomezený počet a mít tak své finance kompletně pod kontrolou. Samotná aplikace je zdarma, pokud ale budete chtít připojit bankovní účet nebo nechat zapisovat výdaje i další členy rodiny, je potřeba placená verze aplikace. Vytvořit si můžete různé kategorie plateb, jako jsou například jídlo a pití, cestování nebo energie, ve které se dá i nastavit maximální částka, kterou chcete nebo můžete utratit, takže snáze uvidíte, jak se s rozpočtem vedete. Výhodou je také možnost využívat více měn, což se hodí, pokud cestujete nebo jste například na Erasmu a disponujete dvěma či více měnami.(5) Car4way Stejně jako se rozmohl ve velkých městech trend bikesharingu nebo sdílených koloběžek, brzy vznikla i služba na sdílení aut. Pro půjčení auta přes car4way stačí mít platný řidičský průkaz a registraci, která stojí pouhou korunu. Po získání čipové karty, kterou si buď můžete vyzvednout na jednom z výdejních míst nebo si ji nechat zaslat poštou, už si můžete půjčovat mladoboleslavská auta. Je čistě na uživateli, jestli si vybere model Scala, Citigo, Fabia, Rapid, Octavia nebo Karoq. Půjčování aut je kompletně samoobslužné a s auty můžete parkovat dokonce i na modrých zónách v Praze a v Brně. Cena půjčení auta se liší v závislosti na tom, v kterou denní dobu si auto půjčujete a kolik kilometrů najedete. U všech aut se v případě nehody platí desetiprocentní spoluúčast. (6) Brňáci pro Brno Brněnské komunikace se po pětadvaceti letech fungování rozhodly pro lepší interakci s obyvateli svého města, a proto vydaly aplikaci Brňáci pro Brno. V té mohou uživatelé nahlašovat závady, se kterými se setkají, jako jsou rozbité chodníky, poškozené značky, osvětlení, plné odpadkové koše a podobně. Každá nahlášená závada se dostane přímo k technikům, kteří mohou podle rozsahu závady hned problém začít řešit a zajistit opravy. Některé opravy je tak možné uskutečnit přímo ještě v den nahlášení závady. Od letošního léta je možné v aplikaci také nahlásit autovraky, které mají více než půl roku propadlou technickou kontrolu a zabírají tak parkovací místa. Samotné odstranění vraků bohužel kvůli legislativě ale trvá.(7) Služeb, které přináší inovace vzniká stále více a více. Některé užitečné, jiné méně, ale rozhodně s potenciálem na pomoc a ulehčení života pro nás všechny. Jak je vidět i na mém přehledu, služby nemusí být jen na online platformách, ale i v reálném životě a založené jak na osobním zisku, tak i veřejném. Nevýhodou některých z nich jsou vysoké poplatky, které se ale možná časem, až bude tyto služby využívat více lidí, sníží. (1) Definice veřejné služby. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/-/verejna-sluzba (2) Otázky ohledně eRoušky. eRouška [online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://erouska.cz/caste-dotazy (3) Rozkoš bez Rizika — služby. Rozkoš bez Rizika[online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://rozkosbezrizika.cz/co-nabizime/ (4) O revolutu. Revolut [online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://www.revolut.com/cs-CZ/o-revolutu (5) O spendee. Spendee [online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://www.spendee.com/about (6) O Car4way. Car4way [online]. [cit. 2020–12–20]. Dostupné z: https://www.car4way.cz/carsharing/ (7) O projektu Brňáci pro Brno. Brňáci pro Brno [online]. [cit. 2020–12–21]. Dostupné z: https://brnaciprobrno.cz/akce/o-projektu Aktuální příklady inovativních veřejných služeb (vlastní komentovaný výběr) was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 12. 2020

JOBS TO BE DONE: RÁMEC PRO ZJIŠŤOVÁNÍ UŽIVATELSKÝCH POTŘEB

Jobs to be done: rámec pro zjišťování uživatelských potřeb Ve chvíli, kdy navrhujeme, ať už službu nebo produkt, z 99 procent netvoříme tuto věc pro nás, pro naši vlastní potřebu. Tvoříme ji pro lidi, kteří budou a chtějí tuto službu (nebo produkt) využívat. Zajímají nás jejich názory, zkušenosti, preference, schopnosti, názory a očekávání. Každý designér a návrhář má svůj vlastní způsob, jak získat tyto informace potřebné k tomu, aby výsledný návrh odpovídal požadavkům zákazníka. Typicky se tyto informace můžeme dozvědět při uživatelském výzkumu. Jobs-to-be-done definovali vlastní rámec pro zjišťování uživatelských potřeb. Než si ho představíme, pojďme si říct co je Jobs-to-be-done. JOBS TO BE DONE Jobs-To-Be-Done (JTBD) je teorie inovace, podle které mohou inovátoři rychle vytvářet produkty a služby, které zákazníci chtějí, a to s minimálním rizikem selhání.[1] Průkopníkem JTBD Theory je Anthony „Tony“ Ulwick. V roce 1999 založil Ulwick firmu Strategyn, která se zaměřuje na poradenství v oblasti růstu a inovací. Strategyn pomáhá velkým společnostem, vládním agenturám a start-upům znovu přetvořit a vylepšit již vzniklé produkty, vytvářet nové produkty, vstupovat na nové trhy a rozmýšlet investiční rozhodnutí v oblasti výzkumu a vývoje.[2] Jobs-to-be-done theory — A framework for understanding customer needs Teorie JTBD je založena na tvrzení, že lidé nakupují produkty a služby, aby mohli dělat určitou „práci“. Základní myšlenkou je, že společnosti, jejich vývojáři a designéři, by se měli spíše než na produkt a zákazníka zaměřovat na proces toho, jak zákazníci produkty využívají a jakou s nimi vykonávají práci.[3] JTBD teorie nám poskytuje rámec pro kategorizaci, definování, zachycení a organizaci všech potřeb našeho zákazníka. Všechny tyto kroky jsou nutné k předvídání inovací. Pomocí rámců JTBD teorie mohou jedinci, kteří navrhují nějaký produkt či službu, lépe a detailněji porozumět tomu, jak ho uživatelé používají, jaké činnosti s produktem vykonávají a jaké jsou jednotlivé kroky jejich konání. Na základě zjištění všech potřeb zákazníků, má tým vývojářů, designérů nebo produkťáků (nezáleží tak na týmu, jako na tom co dělá) informace o tom, které potřeby nejsou uspokojeny a zda existují nějaké ojedinělé potřeby. Jsou také schopni vymýšlet nové koncepty a připravit se tak na snadnější uchycení na trhu. Rámec pro zjiš ťování uživatelských potřeb je můžeme rozdělit do tří částí. První je rozdělní jednotlivých typů zákazníků — jsou definovány 3 typy. Druhou částí rámce jsou úlohy, které se zákazník snaží udělat, ty jsou rozděleny do 5 kategorií. Poslední součástí rámce jsou požadované výsledky zákazníka. Typy zákazníků Pro správné fungování společností, je důležité, aby tato společnost měla zákazníky, kteří si koupí její produkty. Máme výzkumníky, kteří se věnují zkoumání potřeb uživatelů. Podle JBTD si před definováním potřeb musíme uvědomit, kdo jsou vlastně naši zákazníci. Kdo tvoří naši cílovou skupinu, pro kterou budeme následně tvořit náš produkt? Podle víše zmíněného rámce rozdělujeme zákazníky na tři typy. Prvním typem zákazníka je The job executor, česky bychom mu mohli říkat Vykonavatel nebo Realizátor úlohy. The job execcutor je typ zákazníka, který produkt využívá ke splnění základní práce. Je to jedinec, co využívá produkt k tomu, k čemu byl stvořen. Druhý typ zákazníka je The product lifecycle support team, můžeme přeložit jako Tým na podporu životního cyklu produktu. Do tohoto typu zákazníka můžeme zařadit lidi co se starají o instalaci, přepravu, opravu, údržbu, vylepšování nebo likvidaci produktu. Starají se o všechny části životního cyklu produktu. Třetím typem zákazníka The buyer, neboli kupující — ten, který rozhodne o nákupu produktu a zaplatí za něj. Pro představu, kdo je jaký typ zákazníka si můžeme uvést dva příklady. Pokud vyrábíme nebo prodáváme například trička, zubní kartáčky, nebo mobilní telefony, bude náš zákazník plnit všechny 3 role — je tím kdo produkt zaplatil, používá ho a stará se o jeho životní cyklus. Pokud vyrábíme například letadla, tak kupcem pro nás budou letecké společnosti. Týmem, který se stará o životní cyklus našeho produktu (letadla) budou odborní pracovníci letiště a konečně uživatelem produktu, tím, kdo ho využívá k práci, bude pilot. Obrázek 1: Typy zákazníkůÚlohy prováděné zákazníkem Rámec pro zjišťování uživatelských potřeb definuje celkem 5 úloh, z toho 3 jsou definovány pro Job exekutora, pro Kupujícího a Tým na podporu životního cyklu je pak přiřazeno po jedné úloze. Mezi úlohy Job executora uvádějí na prvním místě The core functional job (základní funkční úlohu), ta je popsána jako základní proces, který provádí vykonavatel (zákazník) s daným produktem v jisté situaci. Jedná se o vykonání úkonu, ke kterému byl výrobek určen. Na základní úlohy potom navazují Related jobs (úlohy související), které vykonavatel provádí před, během nebo po provedení hlavní úlohy. Pokud jsou tyto vedlejší úlohy užitečné, mohou pomoci zákazníkům splnit více úloh a tím zvýšit hodnotu produktu. Třetí úlohou Job exekutora jsou Emotional jobs (emocionální práce). Emotional jobs popisují způsoby, jakými se chce vykonavatel úlohy cítit, nebo jak si přeje být vnímán při provádění základní práce. Do této části jsou zapojeny také Social jobs. Pro vytvoření hodnotné nabídky je vhodné zapojit funkční i emoční složky, které jsou důležité pro spojení se zákazníkem. Tým na podporu životního cyklus má v rámci JTBD úlohy definované jako Consumption chain jobs, sem řadíme všechny úkony, které tým provádí během celého života produktu. Ať už se jedná o instalaci, nastavení, skladování, přepravu, údržbu, opravu nebo likvidaci produktu. Práce Týmu do jisté míry ovlivňuje zkušenosti s produktem. Na druhém obrázku jsou tyto úlohy znázorněny černě. Pátou úlohou, kupujícího, je rozhodování o nákupu. Jedná se vlastně o rozhodnutí, který možná i každý den provádíme i my sami, zda si produkt koupit či nekoupit a, nebo jestli si koupit podobný od jiného výrobce. Při rozhodování se soustředíme na informace o financích a výkonu, které nám pomáhají vybrat ten nejlepší produkt, v grafu jsou uvedeny pod názvem Financial Metrics. Obrázek 2: Typy úlohPožadované výsledky zákazníka Jobs-to-be-done theory je založena na tvrzení, že práce, kterou zákazník s produktem vykoná/vá je základním bodem k vytvoření hodnoty produktu. Proto, abychom zákazníkům porozuměli opravdu co nejlépe, musíme získat informace o potřebách zákazníka spojených s provedením práce. Tyto informace můžeme získat studiem základních úloh, které zákazník s produktem vykonává. [4] Obrázek 3: The Jobs-to-be-Done Needs FrameworkJobs to be done A framework for understanding customer needs je tedy jakousi příručkou pro snadnější orientaci v potřebách trhu. Každý den, každou minutu, každou sekundu, produkuje každý z nás velké množství informací. A každý z nás je také zákazníkem, který si kupuje produkt nebo službu. Aby bylo možné získané informace o zákaznících účelně zpracovat, je třeba mít pro jejich zpracování řád. Například víše popsaný rámec JTBD určuje, jaké jsou potřebné vstupy, jak je zorganizovat kategorizovat a jak je využít. The Jobs to be done Needs Framework brings order to a historically unstrictured chaotic practice. [5] [1] What is Jobs-to-be-Done. In: STRATEGYN [online]. [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://strategyn.com/jobs-to-be-done/ [2] About us. In: STRATEGYN [online]. [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://strategyn.com/about-us/ [3] What is Jobs-to-be-Done. In: STRATEGYN [online]. [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://strategyn.com/jobs-to-be-done/ [4] ULWICK, Tony. Jobs-to-be-Done: A Framework for Customer Needs. JTBD + Outcome-Driven Innovation [online]. 2017 [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://jobs-to-be-done.com/jobs-to-be-done-a-framework-for-customer-needs-c883cbf61c90 [5] ULWICK, Tony. Jobs-to-be-Done: A Framework for Customer Needs. JTBD + Outcome-Driven Innovation [online]. 2017 [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://jobs-to-be-done.com/jobs-to-be-done-a-framework-for-customer-needs-c883cbf61c90 Zdroj obrázků: ULWICK, Tony. Jobs-to-be-Done: A Framework for Customer Needs. JTBD + Outcome-Driven Innovation [online]. 2017 [cit. 2020–12–11]. Dostupné z: https://jobs-to-be-done.com/jobs-to-be-done-a-framework-for-customer-needs-c883cbf61c90 JOBS TO BE DONE: RÁMEC PRO ZJIŠŤOVÁNÍ UŽIVATELSKÝCH POTŘEB was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 12. 2020

Jak na persony?

Pavlovi je 38 let. Je vyučený tesař. Má ženu a dvě děti. Žijí v malém baráčku ve středočeském kraji. Vyrábí praktické doplňky do bytu z přírodních materiálů a mezi známými jdou na odbyt. Loni si otevřel svůj první e-shop a snaží se prosadit online. Obchody jdou, ale vždy se může dařit o chlup lépe. Pavel se nevyzná v online marketingu a netuší, jak oslovit svou cílovou skupinu efektivně. Potřebuje poradit a ušetřit čas, který pak může věnovat výrobě kvalitních produktů a také své rodině. Ve volnu totiž rádi podnikají výlety do přírody, čerpat inspiraci. Třeba právě takto může vypadat persona. [1] Example persona: Keep It Usable [2]Co je to vlastně persona? Persona je fiktivní osoba, které jsou přidány skutečné vlastnosti, jako jsou jméno, věk, pohlaví, rodinný status, zaměstnání, zájmy, lokalita, obrázek a další. Persony musejí vznikat na základě validních podkladů, výzkumů. Těmi může být například analýza stávajících dat o klientech, Google Analytics, průzkum trhu či reference zákazníků. Tato osoba reprezentuje různé typy uživatelů, kteří mohou podobným způsobem využívat danou službu, produkt, web nebo značku a představuje tak určitou část cílové skupiny. Vytvoření person může pomoci porozumění chování, potřebám, zkušenostem a cílům uživatelů. Designérům může pomoci získat jiný úhel pohledu, rozpoznat, že různí lidé mají různé potřeby a očekávání, a také jim pomůže identifikovat se s uživatelem, pro kterého produkt či službu navrhují. [3] „Hlavní ctností person je schopnost vcítit se do jedince, který používá náš produkt nebo službu.“- Herman NielsenJak tedy na persony? 1. Výzkum a analýza Prvním krokem při vytvoření persony je výzkum a nalezení uživatelů. Je třeba se podívat, kdo jsou vaši zákazníci a zjistit o nich a jejich chování co nejvíce. Kdo jsou? Kolik jich je a jak pracují s vaším produktem? Jedním ze způsobů získání těchto informací mohou být rozhovory se zákazníky, data z Google Analytics nebo třeba dotazníkové šetření. Jakmile získáte dostatek dat, můžete je analyzovat. Definujte rozdíly mezi jednotlivými uživateli a na základě těchto dat vytvořte hypotézy a ty verifikujte — zjistěte informace o cílových skupinách — od základních demografických dat až po jejich zaměstnání, zvyky, vlastnosti a další specifika, jako například co mají rády, jaké mají potřeby, hodnoty, zájmy, cíle, místa, kde se pohybují, a tak dále. Metodou získání těchto informací mohou být například hloubkové rozhovory či skupinové diskuse. [4] https://medium.com/media/c6bb8996b2fac13a219f9966dfbcbc56/href2. Popis person Vytvořte nejčastěji 2–6 person, které popíšete vždy na 1–2 strany. Každou z person pojmenujte, přiřaďte jí fotografii a snažte se ji vytvořit co nejrealističtější a nejreprezentativnější pro vaše typy zákazníků. [5] Několik důležitých charakteristik, které by persona měla splňovat: * Jméno * Věk * Pohlaví * Rodina * Zaměstnání * Příjem * Lokalita * Volný čas * Komunikace * Každodennost * Obrázek [6] Zákaznická persona. Jiří Benedikt: Future skills trainer: Design thinking, Lean, Digi skills [7]3. Analýza problému Dalším krokem je analýza problému. Najděte potřeby jednotlivých person a definujte, jak jim Váš produkt či služba může pomoci zlepšit jejich situaci či vyřešit problém. Na základě toho vytvořte argumenty, proč je právě Váš výrobek ten nejlepší. Pokuste se najít v reálném světě osoby, které se co nejvíce podobají Vašim personám — ty jim poté popište, sledujte jejich reakce a získejte od nich zpětnou vazbu. Napište scénáře co se stane, pokud se za daných podmínek a na daném místě potká vaše persona s vaší službou nebo informací o ní. 4. Úprava, zpřesňování Aplikujte získané informace o personách do marketingových aktivit a sledujte skutečné reakce a chování uživatelů či zákazníků. Persony průběžně upravujte a zpřesňujte tak, aby co nejvíce odpovídaly opravdovým osobám. Neustále kontrolujte, jestli se segmenty nemění, zda nepřibyla nová skupina a jsou-li všechny vytvořené skupiny podstatné. [8] Chyby, kterým se vyhnout I přesto, že informací z výzkumu můžete získat velké množství, netvořte karty s jednotlivými personami příliš dlouhé, snažte se vejít do 2 stran A4 i s fotografií. Nevytvářejte příliš mnoho různých person, abyste se v nich neztratili. Informace o personách si nenechávejte pro sebe a sdílejte je se svými kolegy. [9] Zdroje: [1] Co jsou persony a jak je tvořit? Novinky z online marketingu: WEBMIUM blog [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://blog.webmium.cz/posts/co-jsou-persony-a-jak-je-tvorit [2]Example persona. In: Keep It Usable [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.keepitusable.com/blog/tag/alan-cooper/ [3] Personas — A Simple Introduction. Interaction Design Foundation: UX Design Courses & Global UX Community [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/personas-why-and-how-you-should-use-them [4] How Personas shaped our Design thinking? CustomerLabs [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.customerlabs.com/blog/how-personas-shaped-our-design-thinking/ [5] How to Create Personas for Design Thinking: Four steps to building products or solutions with your users in mind. CustomerLabs [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.innovationtraining.org/create-personas-design-thinking/ [6] ŽILKOVÁ, Martina. Persony: Nástroj, který vám pomůže s marketingovou strategií. Marketup [online]. 13. 11. 2017 [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.marketup.cz/cs/blog/persony-nastroj-ktery-vam-pomuze-s-marketingovou-strategii/ [7] Zákaznická persona. In: Jiří Benedikt: Future skills trainer: Design thinking, Lean, Digi skills [online]. [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://www.jiribenedikt.com/materialy/design-thinking/zakaznicka-persona/ [8] JIRÁSKOVÁ, Duong Nguyen. Jak na vyšší prodeje a spokojenější zákazníky? Zkuste persony. Shoptet Blog [online]. 29. 05. 2017 [cit. 2020–11–27]. Dostupné z: https://blog.shoptet.cz/jak-na-vyssi-prodeje-a-spokojenejsi-zakzaniky-zkuste-persony/#JAK_MAM_PERSONY_VYTVORIT Jak na persony? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 12. 2020

Ing. Pavel Teichman pravidelně zlepšuje alespoň malé věci

Shlédněte video rozhovor s inspirativním člověkem z oblasti designu služeb Ing. Pavlem Teichmanem, který má 20 letou zkušenost s vývojem informačních technologií pro firmy z celého světa. Video má přibližně 20 minut. Během jeho sledování se dozvíte, jak se Pavel dostal k designu i přesto, že na škole se s ním nesetkal, jak vyvíjí banky své služby, jak k designu služeb přistupují lidé z různých zemí světa, na co se zaměřit a nezapomenout během aplikace svého prvního designového procesu a spousta dalších informací. Odkaz na video uložené na YouTube: https://medium.com/media/c7b34eb18dcf0dd0832ee67671603d49/hrefFotka z video rozhovoru sloužící jako titulní obrázekIng. Pavel Teichman pravidelně zlepšuje alespoň malé věci was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 12. 2020

COVID-19 otřásl celým světem mnohem více, než lidé při prvních zprávách o tomto viru očekávali.

Obrázek z PixabayCOVID-19 otřásl celým světem mnohem více, než lidé při prvních zprávách o tomto viru očekávali. A stejně tak jak se každý musel této nové situaci přizpůsobit, ani design služeb nebyl ušetřen nutnosti zaměření se na nové trendy vhodné pro tuto krizovou dobu. S čím dál tím přísnějšími opatřeními se velké množství uživatelů vyskytlo v situaci, kde se využití jejich oblíbených služeb stalo naprosto nemožným. Digitální služby naopak často zaznamenaly velké navýšení využívanosti, což může přijít s vlastí řadou problémů, pokud zvolená služba není připravena na takto drastický a rychlý nárust. Designeři těchto služeb byly tedy donuceni vložit své úsilí do nových inovací, které reflektují současný stav světa. Služby Offline Není složité zjistit, že nejvíce zasažené byly právě služby tradiční. Po zavedení přísnějších opatřeních k pandemické situaci čelilo velké množství těchto služeb rozhodnutí o tom, zda se adaptovat, či nikoliv. Kadeřnictví, salóny, pedikúry — tyto typy tradičních služeb, které využívá prakticky každý, měly tuto volbu poněkud omezenější, jelikož možnost adaptace často nebyla zcela k dispozici. Musely být tedy dočasně uzavřeny a doufat, že vyhlášené nouzové stavy přežijí. To stejné se dalo taktéž pozorovat v zábavním sektoru, kde divadla a kina byly mezi prvními, které musely být uzavřeny. Tyto služby se stále snaží přizpůsobit a vyvíjet se dodnes, obzvláště čím více fyzických lokací je zavřeno nadobro. Naopak u služeb, kde tato možnost byla alespoň do určité míry dostupná, se objevil velice jasný nový trend přechodu do online prostředí. Služby, které již v této sféře operovaly zde dostaly náskok, ale stále se musely vypořádat s řadou vlastních problémů. Jiní naopak mohli svou přítomnost přesunout online poprvé a dovolit jejich uživatelům své služby dále využívat bez ohledu na omezení ve fyzickém světě. Tyto přesuny zároveň také pomáhají potencionálním uživatelům s fyzickým postižením. Tento trend tedy po současné krizi doufaje zcela nevytratí. Tranzit do tohoto nového prostředí, které může být dostupné prakticky komukoliv ve světě, má obrovský potenciál v téměř jakékoliv oblasti. COVID-19 zde tedy může být vidět jako něco, co násilně dohnalo velké množství služeb k tomu, kam již mířily. I takováto opatření však nejsou zcela ideální, převážně pro osoby s malou zkušeností v oblasti ICT, nebo u těch, kteří nevlastní kvalitní připojení k internetu či samotné zařízení, které by využití těchto služeb dovolilo. Z tohoto důvodu se tedy také objevuje druhý velký trend v designu těchto služeb, tedy mnohem větší zaměření na vytváření prostředí minimálního fyzického kontaktu. A to i z důvodů, aby vyhověli celonárodním požadavkům ve vztahu k sociálnímu distancování. Dobrým příkladem zde mohou být restaurace, které limitovaly své operace na výdejní okénka či dovoz jídel domů. Tento trend zároveň nejspíše zůstane částí těchto služeb i po znovuotevření států a zakončení současné krize. Foto od uživatele Bebouchard z FlickrNástup viru SARS-CoV-2 také omezil služby, které obyčejní lidé většinou přímo nevyužívají. Jedná se o služby dodavatelského řetězce, na kterých závisí další služby jako jsou supermarkety nebo již zmíněné restaurace. Tyto služby se tradičně starají především o vlastní výkonnost, ale s nástupem současných nouzových opatření nastal nový trend mírného přechodu na udržitelnost, a to jak sociální, tak také enviromentální. Tato nutnost vyšla především z reakce koncových uživatelů celého řetězce, kteří začali hromadit více potravin a dalších produktů v momentech paniky. Zároveň se také začali mnohem více obracet na nákupy v online prostředí, kde mohou minimalizovat kontakt s potencionálně nakaženou osobou. Trendy v oblasti vzdělávání jsou o něco složitější. Některé školy a učitelé možná stále doufají, že krize brzy skončí a studenti se do škol urychleně vrátí, takže by nebylo nutné měnit koncepci jejich školních služeb. To v mnoha případech vytváří trochu stagnace. Vzdělávací instituce, které přijaly přechod do online prostoru, si však tyto změny mohou velice lehce ponechat a nabídnou nové služby většímu počtu studentů, kteří by mohli potřebovat distanční vzdělávání nebo přístup ke školním materiálům, pokud nejsou fyzicky přítomni na fakultách a knihovnách školy. Učitelé v současné době získávají neocenitelnou praxi v této oblasti, která přesně tyto služby umožní i nadále. Samotné knihovny také viděly tuto změnu v designu svých služeb. Kvůli neschopnosti lidí přímo navštívit budovu a vypůjčit si potřebné knihy upravilo několik knihoven svou strategii. Příkladem na Masarykově univerzitě bylo otevření okénka, ze kterého si studenti mohli vyzvednout knihy, místo toho, aby se shromažďovali přímo uvnitř budovy. V podobném duchu, Akademie věd České republiky prudce upravila způsob, jakým funguje její vlastní služba, a pro zbytek nouzového stavu ji otevřela studentům vybraných vysokých škol v republice. Tyto změny však mají být pouze dočasné, a proto je nelze považovat za trendy, které by v této oblasti nějak dlouhodobě zůstaly. Služby Online Dobrým příkladem služeb, které se po pandemii musely rozšířit, byly služby určené pro komunikaci. Aplikace jako Zoom zaznamenaly extrémní nárůst počtu uživatelů, což zase přineslo řadu nových problémů — jmenovitě v oblasti bezpečnosti. I když byla tato aplikace na západě velmi populární, po celém světě se jich začalo používat mnohem více poté, co školy a další instituce musely přenést svoji výuku do online prostředí. To značí další trend, který byl přesunut do popředí s rostoucím využitím těchto online služeb. Návrháři a jednotlivci udržující již existující služby museli zajistit, aby žádné citlivé informace o jejich klientech nespadly do rukou útočníků zvenčí. Taktéž se začalo soustředit na zabezpečení komunikačních místností bez toho, aby byly vyrušovány připojením osob, které by k těmto virtuálním místnostem neměli mít přístup. V oblasti zábavních služeb, tvůrci filmů se oproti kinům a divadlům pokusili změnit design svých vlastních služeb s mnohem větší úspěšností. Dobrým příkladem by zde byla živá adaptace filmu Mulan od Disney, která byly původně plánována pro uvedení do kin. Kvůli koronavirové krizi se však společnost rozhodla místo toho pustit film na vlastní službu Disney Plus. Tato strategie se zdánlivě osvědčila a pravděpodobně svědčí o rozsáhlých změnách, které by mohly změnit trendy v designu těchto moderních služeb streamování filmů po celém světě. Alternativně bychom také mohli potenciálně zaznamenat prudký pokles tradičních služeb, alespoň tedy v oblasti filmu, jelikož tvůrci filmů přesouvají své produkce, na již existující služby, místo aby navrhovali své vlastní, jako je Netflix, který již od začátku pandemie zaznamenal značně zvýšený provoz. Obrázek od uživatele Danimasetoma z Wikimedia CommonsMezi méně známe služby, které se začaly šířit po začátku pandemie, se také mohou zařadit sociální roboti. Tento trend se objevuje hned v několika oblastech. Od služeb, které jsou přímo zaměřeny na poskytování nových chatbotů za účelem zlepšení psychologického stavu osamělých lidí, kterým může chybět sociální kontakt z důvodu karantény, až po robotické asistenty pro další, odlišné služby. Obzvláště v oblastech osob, které mohou trpět psychologickým postižením by takovýto sociální asistent mohl být velice pozitivním vývojem. Tento trend je místy také viděn jako klíčový v současné době, kdy psychologické zdravý jedince je oslabeno již normálním fungováním ve společnost, a dále pak poraženo implementací zákazů vycházení a participace ve skupinových aktivitách. Závěr Staré říkání “Vše špatné je pro něco dobré“ se v této oblasti udrželo. Současná pandemická situace nutí designery jak nových, tak starých služeb adaptovat moderní inovace. Nové trendy v této oblasti se tedy převážně točí okolo snadnosti použití a dostupnosti i v oblastech, které jsou zasaženy různými zákazy. Výhody a pohodlí, které tyto nové trendy přináší by zároveň měly zaručit, že velká část z nich přežije také do budoucna a vzbudí nové vlny inovace. Zdroje BRADLEY, Valerie J. How COVID-19 May Change the World of Services to People With Intellectual and Developmental Disabilities. Intellectual and Developmental Disabilities [online]. 2020, 58(5), 355–360 [cit. 2020–11–05]. ISSN 1934–9556. Dostupné z: doi:10.1352/1934–9556–58.5.355 DiesneyPlus [online]. c2020 [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://disneyplus.com/ Digitální knihovna AV ČR. Kramerius [online]. Brno, 2020 [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://kramerius-edu.lib.cas.cz/podminky-zpristupneni?fbclid=IwAR19FW9aLJ0IncJYvKcyBefsbchQ2QM5u-ftXqtHCr5ytWiOzPUUujJPbfU HENKEL, Alexander P., Martina ČAIĆ, Marah BLAUROCK a Mehmet OKAN. Robotic transformative service research: deploying social robots for consumer well-being during COVID-19 and beyond. Journal of Service Management [online]. 2020, ahead-of-print(ahead-of-print) [cit. 2020–11–03]. ISSN 1757–5818. Dostupné z: doi:10.1108/JOSM-05–2020–0145 MOLLENKOPF, Diane A., Lucie K. OZANNE a Hannah J. STOLZE. A transformative supply chain response to COVID-19. Journal of Service Management [online]. 2020, ahead-of-print(ahead-of-print) [cit. 2020–11–03]. ISSN 1757–5818. Dostupné z: doi:10.1108/JOSM-05–2020–0143 COVID-19 otřásl celým světem mnohem více, než lidé při prvních zprávách o tomto viru očekávali. was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

11. 12. 2020

Online nástroje pro deníkové studie: přehled

Deníčky je dnes možné psát buď klasicky na papír nebo do aplikace v telefonu (zdroj: pixbay.com)Deníčkové studie jsou metodou dlouhodobého uživatelského výzkumu, díky které je možné zjistit, jak se lidé cítí přímo v čase používání produktu. Eliminuje se tak problém se spoléháním na paměť účastníků, který se vyskytuje při používání jiných metod, protože lidé jednoduše zapomínají. Pokud si do deníčků zapisují myšlenky a pocity téměř v reálném čase, získá výzkumník mnohem více podnětů. Chtěli jsme sledovat naše uživatele po delší dobu a zaznamenat chování, které následovalo, abychom zjistili, jak / pokud by se tyto skupiny uživatelů lišily, což by při jednorázovém rozhovoru nebylo možné.(6)- Michelle Fiesta, UX výzkumniceDeníčky jsou vhodné zejména pro studie, jejichž hlavní otázka začíná slovem Jak? Jak to lidé používají? Jak se cítí, když používají tuto funkci? V dnešní době je možné tvořit deníky různými formami — jako klasické psané, jako podcasty, formou fotografií s komentáři nebo jako video deník. (1) Výhodou je i přístupnost, kdy jsou myšlenky uchovány a je možnost je analyzovat. Především starší lidé ještě raději sáhnou po papírové formě deníku, kam si mohou zapisovat pro ně pohodlněji než do telefonu nebo do počítače. Zpětná vazba získaná z těchto deníčků ale není tak obsáhlá jako z online nástrojů a zabírá více času. Digitální forma deníčků je navíc levnější a jednodušší pro samotné výzkumníky. Jaké jsou tedy online nástroje k vedení deníčků? Google Docs Asi nejjednodušší formou pro psaní deníčků pro výzkum je cloudové úložiště, ve kterém může s dokumentem zároveň pracovat více osob najednou a respondenti si nemusí nic stahovat, instalovat nebo se někde registrovat. Dokumenty od Google zároveň umožňují vidět změny v dokumentu, takže si výzkumníci mohou přečíst i smazané informace, které respondenti napsali, protože jsou dokumenty ukládané automaticky. Výzkumník může k textu v deníčku při analýze přidávat komentáře, zvýrazňovat si pasáže nebo provádět další úpravy v dokumentu. Nevýhody pro použití dokumentů od Googlu jsou vcelku banální — pro sdílení je nutný internet, ale samotné přispívání je možné i bez něj. Pro samotného výzkumníka může být nevýhodou oproti jiným platformám i absence automatické analýzy a reportování.(2) Indeemo Mobilní aplikace Indeemo je určena pro chytré telefony, díky které mohou respondenti užívat jednoduché prostředí pro zapisování svých pocitů. Pro svůj výzkum ji používá například i McDonald, CocaCola, IKEA nebo Disney. Aplikace také umožňuje výzkumníkům zadávat různé úkoly. Typy úkolu jsou buď sekvenční, kdy respondenti musí dokončit zadaný úkol, aby se dostali k dalšímu, nebo plánované úkoly, na které jsou uživatelé upozorněni notifikací v přesný čas, kdy se má úkol splnit. K úkolům mohou respondenti přidávat fotografie, videa, text nebo dokonce záznam obrazovky se zvukem. Právě záznam obrazovky je důležitým prostředkem ke zjištění, jak pracují uživatelé s webovou stránkou nebo s aplikací a na jejich zvukovém komentáři je možné ucelit si myšlenku, co je potřeba zlepšit. Výzkumníci mají k dispozici takzvaný dashboard, neboli nástěnku, kterou vývojáři Indeema prezentují jako Pinterest pro kvalitativní účely. Autoři mohou poskytnout přístup i pro uživatele, kteří si tak v módu „pouze pro čtení“ mohou prohlédnout deníčky ostatních uživatelů a filtrovat si příspěvky podle data, projektu, cíle, úkolu, klíčových slov nebo respondenta. Pro analýzu studie umožňuje aplikace vyfiltrovat si nejčastěji používaná klíčová slova, vytvořit z nich tag/keyword cloud. Zároveň je možné klíčová slova včetně jejich četnosti exportovat do Excelu, kde je s nimi možné dále pracovat. Indeemo nemá konkrétně stanovený ceník, ten se řídí množstvím úkolů, které pro vlastní studii budete chtít použít a projektový manažer Indeemo s Vámi poté vytvoří cenovou nabídku.(3) Dscout Jednoduchá platforma pro vedení deníčku a plnění takzvaných „misí,“ tedy vlastně úkolů pro účastníky. Ti mohou Dscout využívat buď v telefonu nebo na webu. Výhodou Dscout je nepochybně i možnost rekrutování účastníků (skautů) přímo z databáze systému, která zahrnuje více než sto tisíc lidí. Uživatelé mohou k příspěvkům přidávat fotografie nebo videa, ale zároveň aplikace nabízí možnost jednotlivým účastním zavolat nebo mít video hovor. Při hodnocení je možnost využívat škál, na kterých účastníci vyberou, jak moc byli spokojení, přidat krátkou či dlouhou odpověď nebo udělat selfie. Před samotným zaplacením si odběru pro používání dscout mají výzkumníci možnost vyzkoušet si demo verzi, ve které uvidí, jak hledat účastníky, stanovovat úkoly, získávat přehledy a podobně. (4) Lookback.io Platforma lookback nabízí možnost vytvoření projektu pro strukturovanou deníčkovou studii, ale i pro volné psaní. Uživatelé se mohou sami rozhodnout, jestli budou přispívat jednou denně, dvakrát za týden nebo za měsíc, případně je možné nastavit frekcenci „alespoň jednou za X dobu.“ První týden používání Lookbacku je bezplatný, po jeho vypršení začíná měsíční poplatek na 99 USD, v závislosti na zvolené variantě předplatného. (5) Opiria Mobilní deníček od Opirie slibuje náhled do myšlenkového rámce zákazníků nebo uživatelů, kteří přímo při interakci s produktem nebo službou mohou zaznamenat své chování, pocity a zkušenosti. Ke svým poznatkům mohou stejně jako v ostatních platformách přidávat fotografie, videa nebo hlasové záznamy. Zároveň je možné přidávat hodnocení formou pětistupňové škály smajlíků. Pro výzkumníky je Opiria přínosná i již nadefinovanými šablonami, které pro mobilní deníčky mohou použít a umožnit tak poskytování zpětné vazby od uživatelů co nejjednodušeji. U otázek nebo úkolů se dá nastavit, které z nich mohou být přeskočeny, které mají být vysvětleny detailněji. Aplikace je dostupná jak pro iOS, tak pro Android a uživatelé v ni mohou povolit i přístup k polohovým a časovým službám, které mohou poskytnout výzkumníkům podrobnější analýzu. Přímo z aplikace je také možné vygenerovat QR přesměrující přímo na aplikaci a na možnost přidávání feedbacku, což může být přínosné například na propagačních materiálech, se kterými se uživatelé setkávají téměř pořád (například prospekty v hotelu, vizitky apod.). (7) Závěr Pro dlouhodobý výzkum uživatelských zkušeností je deníková forma bezesporu nejpřínosnější a v digitální formě z ní lze vyčíst důležité informace, které mohou změnit vnímání produktu o několik úrovní. Kromě cloudových úložišť ale zatím neexistuje bezplatná platforma, na které by bylo možné deníčkovou studii provést. Přesto však automatické analýzy přinášejí množství výhod, díky kterým se bezesporu vyplatí do nich investovat. (1) MAIER, Andrew, 2012. Jumpstart Design Research with a Diary Study. In: UX Booth [online]. 3.1.2012 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.uxbooth.com/articles/jumpstart-design-research-with-a-diary-study/ (2) REMER, Kristine. The Pros + Cons of Using Google Docs for Diary Studies. In: June UX [online]. 12. 4. 2016 [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://juneux.com/blog/2016/04/using-google-docs-for-diary-studies/ (3) Indeemo — platform review [online], 2019. In: . [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/5bb319458155124b4b708ce0/t/5d77503db9e4ab5923e30860/1568100569057/_Indeemo+-+overview+presentation+9.3.pdf (4) Dscout [online], 2020. [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://dscout.com/diary (5) Using Lookback for diary studies [online], 2020. [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://blog.lookback.io/using-lookback-for-diary-studies/ (6) Michelle Fiesta — citace [online], 2020. [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.usertesting.com/blog/how-to-get-feedback-over-time-with-diary-studies (7) Opiria [online], 2020. [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.opiria.com/mobilediary/ Online nástroje pro deníkové studie: přehled was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 12. 2020

Rozhovor s Pavlou Martinkovou

Pavla MartinkováPavla Martinková vystudovala KISK na Masarykově univerzitě, se kterou i nadále zůstává úzce spjatá — působí na pozici knihovnice v Ústřední knihovně Filozofické fakulty. Již v době studia se věnovala designovému myšlení v knihovnách a podporovala jeho rozvoj prostřednictvím projektu Libdesign. Právě o tom a mnohém jsme si spolu povídali. Nedá mi to a tak se na začátek musím zeptat. Vystudovala jste obor Informační studia a knihovnictví, nyní působíte v oboru jako knihovnice. Ovšem původně jste na MU studovala bakalářský program Obecná teorie a dějiny umění a kultury. Proč jste se rozhodla v původním studiu nepokračovat a přejít na KISK? Vidíte mezi těmito dvěma obory souvislost, nebo o tom uvažujete jako o úplně změně zaměření? Na KISK jsem nastupovala, když jsem byla na Estetice ještě ve třeťáku. Zároveň jsem tak dělala bakaláře na Estetice i na KISKu, ale potom jsem v magisterském studiu pokračovala jen na KISKu. Nezdálo se mi tehdy, že by magisterské studium Estetiky přinášelo tolik nových předmětů a s KISKem jsem si dovedla mnohem lépe představit praktické uplatnění. Nebyla to úplná změna o 180 stupňů, nějaká propojení se najít dají, ale už jsem pak své estetické zaměření dál nerozvíjela. Jen mám třeba teď při informačním vzdělávání na starost uměnovědné obory. Jak už jsem zmínila, studovala jste na KISKu, v roce 2017 jste studium úspěšně ukončila. Už v době studia jste se přitom aktivně věnovala tématu designového myšlení v knihovnách. Co vás k tomu vedlo? Na KISKu jsme měli magisterský předmět nazvaný Aplikační seminář (APLS), ve kterém studenti pod dohledem mentorů pracovali na projektech. Na úvodním výjezdu se rozdělovala témata a právě tam jsem se dostala k projektu, ze kterého postupně vznikl Libdesign. Myslím, že téma původně zaměřené na výzkumy v knihovnách navrhovaly naše mentorky, Laďka Zbiejczuk Suchá a Gábina Šimková. Z nabízených témat mi výzkumy přišly nejzajímavější a až později se projekt vyvinul směrem k designu služeb v knihovnách. Právě díky tomu jsem se začala zajímat o designové myšlení. O projektu Libdesign pojednává i vaše diplomová práce. Mohla byste nám projekt přestavit? Čemu jste se v něm věnovala? Navazovali jsme na předchozí projekt, který učil knihovníky základy kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Postupným zjišťováním potřeb knihovníků jsme se od výzkumných metod dostali k designovému myšlení. Projekty v APLSu totiž samy sledovaly designový proces. Nakonec jsme se pustili do navrhování kartiček, které představovaly vybrané designové metody a také jsme uspořádali konferenci. Věnovali jsme se tak nějak všichni všemu, hodně jsme brainstormovali a hlavně nám hodně pomáhaly naše mentorky, Gábi s Laďkou. Projekt má řadu výstupů, na kterých jste se podílela. Byla vydána kniha Knihovníci jako designéři: Případové studie o zlepšování služeb v knihovnách, vznikl také web Libdesign.cz a sada karet „35 metod pro lepší služby.“ Karty s metodami lze využít jako inspiraci a rychlou pomoc kdykoliv v průběhu designového procesu. Dostala jste zpětnou vazbu z řad knihoven? Byl o karty zájem? Tady bych to ráda ještě upřesnila. My jsme začínali jako APLS projekt a výstupem projektu byly jen kartičky a konference. Na to potom navazoval ještě projekt financovaný z Norských fondů, kde už jsme byli jenom já s Laďkou a Romanem Novotným. Díky tomu jsme připravili aktualizovanou verzi karet a navázali spolupráci s univerzitou v Oslu. Na zpětnou vazbu jsme se ptali knihoven průběžně. Bylo to součástí procesu, kterým musely projít všechny APLS týmy. My použili dotazník a udělali pár rozhovorů — ptali jsme se, s čím mají knihovny problémy. Ukázalo se, že nejde o neznalost výzkumných metod, ale spíše o to, jak je zapojit do praxe. Právě to nás vedlo směrem od výzkumů k Libdesignu. Po dokončení první verze karet bylo hlavním problémem to, že si v knihovnách nebyli úplně jistí, jak je používat. Proto jsme se v další verzi snažili víc pracovat s návodem, šablonou a případovkama. Karty s metodamiKarty bohužel nelze v současnosti přes MUNI Obchodní centrum zakoupit. Znamená to, že byly existující kusy vyprodány? Je v plánu další dotisk? Ano, kolegové ho chystají a měl by být na začátku příštího roku dostupný. Bude to upravená edice s jiným procesem a obměněnými metodami. Proč jsou podle vás právě knihovny místem, kde by mělo k designu služeb docházet? Myslím, že design služeb se hodí všude tam, kde se střetává poskytování jakýchkoliv služeb a uživatelé. Knihovny v tomto nejsou výjimkou. Každý produkt a každá služba může jen získat tím, že se její tvůrci budou zamýšlet nad jejím používáním. Navíc knihovny jsou veřejná služba, takže existuje široké spektrum lidí, na které má jejich činnost dopady. V rámci projektu Libdesign jste měla možnost zjistit, jak na designový proces nahlíží knihovny v Norsku. Domníváte se, že existuje něco, v čem by se měly knihovny u nás Norskem inspirovat? Pokud ano, o co jedná? To už je pěkně dávno… obecně, severské knihovny jsou samozřejmě hodně inspirativní, hodně píší o tom, co se u nich děje. Myslím ale, že příklady dobré praxe se dají najít úplně kdekoliv. Co tam třeba tehdy měli a začíná se hodně rozvíjet také v českých knihovnách je makerspace. Makerspace, nebo také otevřená dílna, je místem, kde se schází jednotlivci i skupinky, aby spolu kreativně tvořili, sdíleli znalosti a zkušenosti — člověk si zde může třeba vyzkoušet práci s 3D tiskem, spolupráci na projektech, ale také opravit jízdní kolo.[1]A naopak — je něco, co by se od nás mohly učit knihovny v Norsku? Určitě. Myslím, že máme občas neprávem pocit, že české knihovnictví je nějak extrémně pozadu, i když tomu tak není. Jak jsem říkala, dobrou praxi lze najít všude. My jako knihovníci bychom ale mohli víc psát o tom, co děláme, a to nejen v češtině, ale také v angličtině. Aby se od nás vůbec mohl někdo inspirovat . Doufám, že když jsem to takhle řekla, tak to bude fungovat jako závazek a s kolegyní Zuzkou Kunovou napíšeme plánovaný článek o tom, jak jsme redesignovali web. Jaký podle Vás zaujímají knihovny u nás postoj k designu služeb? Ujímají se knihovníci role designerů, nebo se této výzvy spíše bojí? To bych nerada generalizovala. Myslím, že část knihovníků se toho ujímá velmi zdatně. Občas se říká, že knihovníci dělají svou profesi především srdcem a s láskou — což je taky téma, o kterém by se dalo mluvit. Jestli je to dobře, nebo ne, jestli má být knihovnictví poslání, nebo je to profese jako každá jiná. Pak mohou existovat lidé, kteří mají pocit, že design služeb dlouhodobě dělají, aniž by tomu tak říkali, protože v knihovnách jsme přece vždycky navrhovali a poskytovali služby. Nemyslím, že by se toho někdo vyloženě bál. Ale může být těžké, hlavně v menších knihovnách, zařadit design služeb do běžného provozu, vyžaduje to energii a čas. V současnosti pracujete jako knihovnice v Ústřední knihovně Filozofické fakulty MU. Jaká je náplň vaší práce? Věnujete se designu služeb pod záštitou knihovny i nadále? :)Moje pracovní náplň se postupně hodně vyvíjela. Začínala jsem v oddělení referenčních služeb a službami na patrových pultech, k tomu jsem se podílela na výuce a koordinaci tzv. informačního vzdělávání. Postupně jsem se dostávala k víc designové pozici. Nejvíc pracuji s kolegyní Zuzkou, se kterou jsme poslední skoro rok velmi intenzivně řešily redesign webu. Zároveň se už od roku 2019 podílíte na projektu LINDAT/CLARIAH-CZ, kde oficiálně působíte jako správkyně metadat. To může znít pro některé (ne)KISKaře poněkud tajemně… Odtajnila byste, v čem tato funkce spočívá? Projekt je celonárodní, podílí se na něm několik institucí z celé České republiky a Masarykova univerzita, potažmo Filozofická fakulta, je jednou z nich. Cílem projektu je shromáždit do jedné velké výzkumné infrastruktury dílčí zdroje, repozitáře, digitální knihovny, které v zapojených institucích existují. Aby toto zapojení fungovalo a mohl existovat společný vyhledavač, sbírají se metadata o jednotlivých objektech v daných institucích. Já bych měla být člověk, který se stará o to, aby tato metadata byla čistá, bez chyb, zkrátka v pořádku. Samozřejmě to není to jediné, co na projektu dělám, máme i dílčí cíle tady na fakultě. Snažíme se nabízet podporu výzkumníkům při budování různých digitálních kolekcí. Některé z existujících digitálních kolekcí, třeba Digitální knihovnu Arna Nováka, jsme převáděli do nového systému. Jde o týmovou práci, navrhovali jsme rozhraní, testovali s uživateli — zase designový proces. Je zřejmé, že jste pracovně dosti vytížená, zbývá vám čas na další sebevzdělávání? Setkala jste se v poslední době s publikací, kterou považujete za inspirativní a obohacující? Mám štěstí, že sebevzdělávání může být součástí mé pracovní náplně. Třeba teď jsem zapojená do Open Science aktivity a pravidelných seminářů, které mají proškolit fakultní metodiky, aby dokázali poskytovat podporu výzkumníkům. Musela jsem si toho hodně dostudovat — a pořád musím. Navíc, pokud bychom hledali nějaké výhody na současné situaci, tak je to skutečnost, že hodně akcí probíhá online a je mnohem jednoduší se jich účastnit. Managing and Sharing Research DataCo se týče publikace, doporučila bych knihu Managing and Sharing Research Data: guide to good practice. Je to takový velice přehledně napsaný úvod do managementu výzkumných dat. Co je nového v esteticeTaké jsem po dlouhé době četla něco estetického, knihu Co je nového v estetice, z edice Co je nového. Na závěr bych se ráda zeptala, co byste doporučila knihovnám a jejím zaměstnancům, kteří se chtějí pustit do vylepšování svých služeb a designového procesu, zároveň si ale nejsou jistí, jak na to? Čeho se nebát a na co si dát naopak pozor? Myslím, že je zásadní mít to s kým probrat. Mít někoho, s kým se vám dobře pracuje a s kým si můžete házet nápady, korigovat se a řešit věci společně. Taky nezapomenout proces sdílet s kolegy, aby neměli pocit, že jim vnucujete něco zvenčí. Co nejvíc sdílet, co vám uživatelé říkají. Dále pak nebát se lidí zeptat, což je něco, s čím občas taky ještě sama bojuju. Ať už vám lidé řeknou cokoliv, tak vás to může někam posunout. Tohle jsou takové obecné věci, ale myslím, že hodně důležité. Zdroje: [1] Ostatní prostory v knihovně. Metodické centrum pro výstavbu a rekonstrukci knihoven [online]. Moravská zemská knihovna, 2018 [cit. 2020–12–08]. Dostupné z: https://mcvrk.mzk.cz/mc-vrk-radi/ostatni-prostory [2]CULÉN, Alma Leora, Jan DELONG, Andrea Alessandro GASPARINI, Roman NOVOTNÝ, Pavla MINAŘÍKOVÁ a Ladislava ZBIEJCZUK SUCHÁ. Knihovníci jako designéři: případové studie o zlepšování služeb v knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, 2016. ISBN 978–80–210–8358–5. [3]Objednejte si karty s metodami. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2020–12–08]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/objednavka [4]CORTI, Louise. Managing and sharing research data: a guide to good practice / Louise Corti … [et al.]. 2014. ISBN 9781446267257. [5]HADRAVOVÁ, Tereza. Co je nového v estetice. Praha: Nová beseda, 2016. CJN. ISBN 978–80–906089–7–9. Rozhovor s Pavlou Martinkovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 12. 2020

Testování, jako součást designového procesu

Design služeb je poměrně nový, kreativní proces řešení vzniklého problému se zaměřením primárně na zákazníka. Modelů designu služeb je několik, přičemž testování je nedílnou součástí každého z nich. Ať už vezmete v úvahu model společnosti IDEO, Stanfordského institutu, model Human Centered Design, model dvojitého diamantu či další. Pro pochopení testování v designovém procesu použijme model Human Centered Design (dále jen HCD). Tento model je primárně zaměřen a inspirován lidmi a vychází z jejich potřeb, tzn. vychází vždy z informací od jedinců, či skupin, na které je výsledné řešení zaměřeno. (3) Součástí HCD jsou 3 základní fáze: Inspirace, Ideace a Implementace. Každá fáze dále obsahuje techniky, metody a tipy za jejichž pomocí dochází k řešení, odvíjeného od koncového zákazníka. Na počátku designového procesu je designérská výzva, která počítá po celou dobu procesu s kooperací všech zúčastněných stran. Členové týmu mohou být např. management, klienti, zaměstnanci, zástupci institucí. Designerskou výzvou chápejme aktuálně vzniklý problém, na který chceme reagovat vytvořením služby nebo produktu, či upravením stávající služby. Obrázek znázorňující designový proces firmy Ideo. Dostupný online z: https://sidlaurea.com/2015/05/12/the-course-for-human-centered-design-how-might-we-enable-more-young-people-to-become-social-entrepreneurs/Hlavním cílem designového procesu je pochopení zákazníka. Testováním získáváme zpětnou vazbu a tím ověřujeme jeho skutečné potřeby. V našem příkladu testování probíhá ve fázích ideace a implementace a slouží primárně k odhalení mylné cesty vývoje služby. Čím dříve odhalíme mylně přiřazené funkce službě nebo produktu, tím lépe, šetříme čas i peníze. V případě, že zabráníme uvedení na trh produktu, který nemá šanci na životaschopnost, můžeme tím zachránit firmě nebo veřejné instituci nemalé peníze. Tím se dostáváme k pojmu Minimální životaschopný produkt (dále MVP), tj. nejzákladnější verze produktu nebo služby, která je schopna představit trhu svojí hodnotu a my jsme s jeho pomocí schopni otestovat zájem potenciálního trhu. Pro testování nemusíme mít k dispozici skutečný produkt, bohatě nám postačí prototyp, Landing Page nebo zákaznické interview, kterým představíme vlastnosti MVP. Záleží, v jaké fázi designového procesu se zrovna nacházíme. (1) Řada lidí dramaticky podceňuje množství funkcí, vlastností, které MVP skutečně potřebuje. Pokud se vyskytnou jakékoliv pochyby, je na místě zjednodušovat. Zjištěním skutečných vlastností MVP a odstraněním zbytečných funkcí u služby zabráníme zbytečným finančním ztrátám. Je nutné si uvědomit, že jakákoliv práce nad rámec nezbytných funkcí je plýtváním, bez ohledu na to, jak se to v ten daný okamžik může zdát. (2) Testování ve fázi Ideace a Implementace se převážně liší tím, v jak pokročilé fázi se náš MVP nachází. Ve fázi ideace dochází ke generování velkého množství nápadů. Nápady není potřeba mít nějak extra propracované. Stačí, aby měly pouze na první pohled rozlišující rysy, abychom tyto nápady mohli podrobit prvnímu testování, jehož smyslem je znovu zapojení zákazníků s cílem měnit a upravovat navrhovaná řešení. (4) Mluvíme o tzv. prototypování, první fyzická realizace MVP, prototypů, které postoupíme testování. Prototypů může být hned několik s tím, že každý z nich bude mít jiné vlastnosti a funkce. Testování neprovádíme pouze na potenciálních klientech, ale i obchodních partnerech, managementu a dalších lidech, kterých se produkt týká. Díky zpětné vazbě zjistíme, jaká naše navrhovaná řešení jsou funkční a jaká ne. Je možné, že ani jeden z prototypů neuspěje a budeme se tak muset vrátit ke generování nových nápadů, případně do předchozí fáze Inspirace, či ze zpětné vazby zjistíme, že je potřeba pouze upravit některé vlastnosti našeho produktu. Zde dochází k iteraci a vylepšování produktu do té doby, než jsou naši potenciální klienti s produktem tak spojeni, že jsou ochotni za službu zaplatit nebo ji využít. V té chvíli lze postoupit do další fáze Implementace. Způsoby testování ve fázi Ideace Cílem testování je získání zpětné vazby, pozitivní i negativní. Zpětnou vazbu si nelze brát osobně a musíme být připraveni i na negativní zpětnou vazbu a reagovat na ní proaktivně, tj. navrhovat jiné, vhodnější řešení. Během představování řešení se nesnažíme jednotlivé prototypy prodat, ale naopak představujeme prototypy nezaujatě. 3D model 3D model může být vytvořen z jakékoliv materiálu. Použít můžete papír, lego, či v případě elektronické podoby produktu Landing Page. Poté se můžete vydat za uživateli a začít sbírat zpětnou vazbu. Než se však za svými potenciální zákazníky vydáte, je dobré se vybavit zbytkovým materiálem, ze kterého je váš prototyp vytvořen. Během komunikace s uživatelem se může stát, že materiál využijete přímo na místě k úpravě prototypu. Sketching Sketching je jedna z metod, která kombinuje vizualizaci a ústní prezentaci návrhů řešení vybraným uživatelům. Prezentovat můžete na tabuli, flipchart, použít můžete papíry, lepidlo, nůžky a další. Cílem této metody je zachycení problémů v nápadech, vyloučení nepoužitelných nápadů, či sběru nápadů nových, ať už na úplně nové řešení nebo úpravu. Během vizualizace nápadů dochází k diskuzi nad vlastnostmi a funkcionalitami. (5) Landing Page Abychom zjistili, zda o naše navrhované služby bude zájem, lze použití Landing Page, která dokáže velmi dobře naší novou službu představit široké veřejnosti. K otestování zájmu je nutné mít připravenou akci, o kterou může klient projevit zájem. Tím může být např. přihlášení k odběru newsletteru. Nutné je předem promyslet, jak Landing Page dostat k uživatelů, na kterých chceme zájem otestovat. Je možné, že budeme mít vlastní databázi, ale Landing Page můžeme sdílet na sociálních sítích nebo zaplatit reklamu na Google AdWords. Výhodou je, že můžete testovat několik Landing page najednou. Implementace je již o vytvoření dlouhodobějšího řešení a jeho následné otestování v rámci pilotního projektu. Tato fáze je finančně nákladnější a proto doporučuji velmi dobře zvážit, kterou službu do této fáze pustíme, o to více v případě využíváme-li veřejných financí. Implementace může být nekonečně trvající proces. Dochází zde k cyklickému opakování testovacího procesu, úpravám finálního produktu, testování na uživatelích, sbírání průběžné zpětné vazby. Způsoby testování ve fázi Implementace Během pilotní projektu se naše pozornost přesune již na detailnější zpracování prototypu. Prototyp musíme opět podstupovat pravidelnému testování. Je třeba rozhodnout rozsah testů, testovací prostředí, nástroje pro testování, kritéria úspěšnosti testů, kritéria úspěšnosti, role a zodpovědnosti. Uživatelsky akceptační testy Tyto testy slouží k ověření funkcionality služby z uživatelského hlediska. Využívá se převážně na testování informačního systému. Spočívá v aktivním užívání nového informačního systému dle předem připraveného scénáře. V praxi tyto testy provádí většinou tester, který do scénáře zapisuje výsledek daného procesu. Moderované testování použitelnosti Během tohoto testování je moderátor ve stejné místnosti jako uživatel, který se seznamuje s naším produktem. Moderátor má připravené otázky, které postupně klade uživateli. Mezi oběma účastníky probíhá dialog. Moderátor zjišťuje např. co se uživateli honí hlavou, proč došlo k přehlédnutí nebo nepochopení funkcionality atd. (6) Zátěžové testy Zátěžové testy ověřují schopnost nové informační technologie nebo služby zvládnout velké množství uživatelů, kteří využívají systém současně. Realizace tohoto testu není jednoduchá. Většinou je problém sehnat dostatečný počet uživatelů. Ten se dá však vyřešit naprogramováním. Každopádně nedoporučuji tento druh testu vynechávat. Mohli byste se připravit o velmi důležité a zásadní informace o životnosti vaší služby. (7) Co je potřeba během testování brát v úvahu Během testování je nutné oprostit se od svých nápadů a nesnažit se obhajovat MVP, u něhož jsme uplatnili vlastní nápady. Služba se stane úspěšná pouze tehdy, vyslyšíme-li maximálním způsobem potřeby trhu a vyhneme-li se vnucování takové služby klientům, o kterou nemají zájem. Je nutné zabránit zaslepení vlastními nápady u členů týmu a zachovat si odstup. Jedině poté dosáhneme kýženého výsledku. Také je potřeba si uvědomit, že zákazníky nezajímá, jak dlouho trvá vývoj produktu, že se členové týmu rozhádali nebo kolik to vše stojí peněz a času. Zákazníka zajímá pouze výsledný produkt, žádná omáčka kolem a výmluvy, které vedou zákazníka do vcítění do našeho problému během vývoje. Tímto způsobem se můžeme dostat na scestí a vyvinout produkt, o který nikdo nestojí. Za zmínku stojí zvážení rizika patentování. Většina lidí si myslí, že řešení, které je na světě je tak unikátní, že si zaslouží patentování a tím zabrání okopírování. Čekání na vyřízení patentu nám může neblaze zmařit načasování příchodu našeho produktu na trh. Ne nadarmo se říká, dvakrát měř jednou řež. V našem případě měřme několikanásobně víckrát než dvakrát. Je lepší přijít na to, že náš produkt nebude úspěšný ve fázi prototypu, než mít na skladě tisíce produktů, které nikdo nechce. Proto je testování jedna z nejlépe popsaných fázích ve všech oborech. Proto testujme tak často, jak to jen půjde a buďme u toho ohleduplní, čestní a zodpovědní. Použité zdroje: * StartupHelp. Jak rychle ověřit, zda máte životaschopný podnikatelský nápad [online]. Dostupné z: http://www.startuphelp.cz/startup-akademie/jak-rychle-overit-zda-mate-zivotaschopny-podnikatelsky-napad/ * RIES, Eric. Lean Startap. Brno: BizBooks, 2015, 279 s. ISBN 978–80–265–0389–7. * Wikipedia. Human Centered Design [online]. [cit. 2020–06–06]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Human_Centered_Design * Kabinet informačních studií a knihovnictví MU Brno. Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. Brno: Flow, 2013. ISBN 978–80–905480–1–5 [online]. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/59/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf * STICKDORN, Marc, Adam LAWRENCE, Markus HORMESS a Jakob SCHNEIDER. This Is Service Design Methods, Sebastopol: O’Reilly Media, Inc., 2018, 233 s. ISBN 978–1–492–03959–4. * tyinternety.cz. Design bez testování je jak vaření bez ochutnávání. Seznamte se s 3 způsoby jak na to [online]. [cit. 2018–10–25]. Dostupné z: https://tyinternety.cz/prirucka-marketera/design-bez-testovani-je-jak-vareni-bez-ochutnavani-seznamte-se-s-3-zpusoby-jak-na-to/ * SystemOnLine. Testování v procesu implementace informačního systému. [online]. [cit. 2016–07–08]. Dostupné z: https://www.systemonline.cz/erp/testovani-v-procesu-implementace-informacniho-systemu.htm Testování, jako součást designového procesu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 12. 2020

GIGA-mapping: vysvětlení, využití

GIGA-mapování je systém navržený pro designové výzvy které jsou vysokou mírou složité či komplexní. Základním kamenem je zde vizualizace a různé druhy diagramů. Designování může probíhat na několika úrovních a zkoumat vzájemné vztahy mezi zdánlivě nesouvisejícími kategoriemi. GIGA-mapování používá principy Systems Oriented Design. Autorem GIGA-mapování je v roce 2009 Birger Sevaldson a jeho kolegové z Oslo School of Architecture and Design. GIGA-mapování není principiálně nové. Podobné přístupy najdeme například u myšlenkových map. Zakotvení GIGI-mapování v: * Kontext designu * Systémového myšlení * Vizualizace Cílem GIGA-mapování je vytvoření „informačního mraku“ (“information cloud”), ze kterého může designér odvodit inovativní řešení. Na rozdíl od obecného mapování, kde je výsledná snaha o zjednodušení daného problému, GIGA-mapování se snaží daný problém uchopit a přijmout jeho komplexnost v reálném světě. Jednou ze snah GIGA-mapování je umožnit co nejvíce aspektům daného problému být viditelné po co nejdelší dobu v průběhu designového procesu. Tím je také umožněno, aby každé informaci mohla být věnována pozornost. GIGA-mapování se snaží překročit bariéru množství zpracovatelných informací pomocí oddělení procesních úkonů a úkonů komunikačních. GIGA-mapování musí totiž v první své fázi komunikovat pouze se svými tvůrci, nejedná se tedy v této fázi o nástroj pro sdělování informací ostatním mimo kruh tvůrců. Tím se výrazně zvětší množství obsažitelných informací. „The GIGA-map is regarded as a design artefact itself.“ Typy GIGA-map (z důvodu přesnosti nepřekládáno): * Hierarchical maps: Mind maps * Non-hierarchical maps: Concept maps * Time based maps: Gantt * Time based maps: Timelines (non-Gantt) * Time based maps: “Key Frame Mapping” * Time based maps: Flow charts and similar * Time based maps: Digital animated maps * Time based mapping: Story boards * Image maps: Qualitative information in maps * Images, videos, soundtracks * Spatial maps: Geographic maps or construction plans, flow patterns * Intensity maps: Gradients and interpolation of continuous intensity fields * Mixed maps Využití: Jako jedni z prvních využívali techniky GIGA-mapování studenti z Oslo School of Architecture (tedy instituce kde GIGA-mapování vznikalo) v rámci svých diplomových prací. Tito první uživatelé a zároveň tvůrci sestavili list možného využití následovně: * Učení se: Mapování a koordinace již existujících znalostí * Průzkum: Organizování vědomostí získaných z cíleného výzkumu * Představivost: Generativní a iterativní design * Management: Práce se zapojením organizace jako složitého sociálního organismu * Mapování události: Práce a organizace složité události * Plánování: Registrace, popis a úprava složitých procesů * Inovace: Definování oblastí a bodů pro intervence a inovace * Implementace: Zapojení všech detailů složitého implementačního systému Některé rady “Jak na to”: https://medium.com/media/ae6c6bf16fdbfd7d7a3cc72b4cd28e94/href* Nic není irelevantní * Nic není nezajímavé * Usilujte o informační bohatost * Nejdříve použijte levná a dostupná média, poté médium změňte (například zprvu použití levného papíru a poté překreslení do počítačového prostředí) * Příliš nemluvte — mluvte, pište a kreslete * Nejdříve použijte svoje dosavadní znalosti * Vyhněte se hierarchii * Nepoužívejte brainstorming * Chaos je dobrý * Používejte více vrstev informací * Použijte časové osy * Hledejte vztahy * Vytvářejte vztahy * Spolupracujte * Designujte a re-designujte * Nic nepřehánějte * Analyzujte * Buďte kritičtí * Ověřujte * Navrhněte proces návrhu * Just do it * Použité zdroje: * Giga-mapping: Visualisation for Complexity and systems thinking in design [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/319930894_Giga-mapping_Visualisation_for_Complexity_and_systems_thinking_in_design * How to GIGA-map [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://www.systemsorienteddesign.net/index.php/giga-mapping/how-to-giga-map * How to GIGA-map [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://vimeo.com/281824734 * #41 Giga-mapování [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156711984979/39-giga-mapov%C3%A1n%C3%AD * DSC_0377 [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://www.systemsorienteddesign.net/images/stories/slides/DSC_0377.jpg * GIGA-map [online]. [cit. 2020–12–03]. Dostupné z: https://www.systemsorienteddesign.net/images/stories/slides/GIGA-map%2090x90.jpg GIGA-mapping: vysvětlení, využití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 12. 2020

Průzkum User Experience Careers (NNG): Výběr zajímavých zjištění

O průzkumuNielsen Norman Group je významná designérská společnost působící v odvětví UX. Jejich zapálení pro práci chtěli alespoň částečně předat dál — v roce 2019 tedy provedli průzkum pole. User experience careers navazuje na dřívější průzkum z roku 2013 (report dostupný zde) a shrnuje odpovědi od 722 UX profesionálů. Témata jsou rozličná — od tipů, jak začít s kariérní dráhou UX designéra, přes pracovní náplň jednotlivých pozic až po zkušenosti s najímáním nových UX designérů. Report s výsledky může posloužit jako edukační materiál pro všechny zájemce o UX, ale i pro ostřílené profesionály či jako inspirace pro ty, co zvažují změnu kariéry. Mezi respondenty se našli profesionálové s desetiletými zkušenosti i teprve měsíční nováčci. Report tak nabízí množství různých pohledů. Je však důležité si uvědomit, že všichni respondenti pocházeli z anglicky mluvících zemí (nebo měli natolik dobrou angličtinu) a jejich výběr nebyl náhodný. Většina respondentů se navíc účastnila i předchozího průzkumu v roce 2013 a postupem času a vlivem zkušeností se jejich odpovědi mohou lišit. Proto je potřeba brát výsledky trochu s nadhledem. Rozmanitost oboruŽe se pole designu neustále rozrůstá, ukazuje rozmanitost názvů pozic i pracovní náplně. Celkově se objevilo 134 unikátních názvů pozic. Jedním z důvodů tolika názvů je prolínání různých činností a rolí v rámci pozice, třeba UX / digital designer nebo UI / UX designer. Často však respondenti uváděli i úplně odlišné názvy pozic jako front-end developer, na starosti však měli mimo jiné i činnosti spojené s UX. Zjištěné pozice autoři rozdělili do čtyř skupin: Podobná rozmanitost panuje i v pracovní náplni. Všechny skupiny mají na starosti uživatelský výzkum, další činnosti se ale opět lišily. Designéři například daleko častěji řeší interakční design, zatímco researcheři výjimečně. Rozdíly v přidělených činnostech u jednotlivých typů pracovních pozic mohou být v důsledku odlišného vnímání designu vůbec v konkrétních firmách a organizacích. Zatímco v jedné firmě se bude celým designem zabývat jeden člověk, ve firmě druhé může existovat celé designérské oddělení s různými pracovními pozicemi. Z průzkumu dále vyplynulo, že nejvíce respondenti pracovali na webech a webových, mobilních či firemních aplikacích. Designéři se nejčastěji věnovali prototypování a wireframingu, spolupráci s malými a středními podniky (SMEs) či vizuálnímu designu. Researcheři nejčastěji zmiňovali kvalitativní testování a průzkumy. Nejméně naopak obě skupiny uváděli eyetracking, deníkové studie nebo přípravu školení. VzděláníAsi není úplně překvapivé, že 82% z dotázaných UX dosáhlo nějakého vysokoškolského vzdělání. Nemít titul je tedy v oboru spíše výjimka, šanci však mohou dostat i absolventi rozličných oborů. U designérů se objevovaly spíše obory spojené s designem, např. grafický design, průmyslový nebo produktový design, také ale digitální média či výtvarná umění. Researcheři měli nejčastěji vzdělání v oblasti humanitních věd typu psychologie či sociologie. Obsahoví specialisté (content specialists) uváděli vzdělání v oboru angličtina, žurnalistika, reklama nebo komunikace. A pozor — 224 všech dotázaných studovalo vyšší stupeň, tedy Mgr. či PhD., a nejčastěji se mezi tituly objevovalo HCI a human factors, 9 dotázaných absolvovalo knihovnictví a informační vědu. Formální vzdělání přitom není to nejdůležitější, co ke kariéře UX hrdiny potřebujete. Může vás sice naučit některé tvrdé dovednosti a “Get a foot in the door”, stejně důležité jsou ale i měkké dovednosti. Vhodná je třeba schopnost empatie, komunikace s vrstevníky, kritické myšlení či dobrá psaná komunikace. Navíc, samostudiu v podobě online kurzů nebo čtení knih přece nic nebrání. Že je UX hodně otevřené odvětví přijímající i šikovné a nadšené nováčky, potvrzují i zjištění ohledně změny kariéry. Příkladem je respondentka, která pracovala v egyptologii a computer science: “…this was all about understanding the desires and motivations of the folks who had lived in the sites we were excavating. The only catch was, unlike talking with customers today, these folks had been dead for 2,000+ years so I had to develop a keen eye and use scientific methods to be able to work out their stories and understand their objectives…” Mimo klasické univerzitní vzdělávání řada respondentů zmínila i tzv. bootcamps a stáže. Bootcamp je krátké a intenzivní přenášení teorie do praxe, při kterých se spousta respondentů poprvé reálně setkala s reálnými projekty. Narozdíl od reálné praxe se zde povolovaly chyby, učňům navíc byli k ruce vždy tutoři. Podobně zkušenosti měli respondenti samozřejmě i ze stáží. Spokojenost s kariérou v UXDalším zajímavým zjištěním je fakt, že drtivá většina respondentů byla spokojena — až nadšena — se svou prací, a to dokonce více než v roce 2013. Platí, že čím déle na dané pozici pracovali, tím jejich spokojenost rostla. To může být z několika důvodů — se zkušeností roste úspěch, respekt i plat. Dále spokojení respondenti zmiňovali reálný dopad a vliv či pomoc lidem a živou náplň práce. Práce v UX však není vždy jen báječná a pozitivní, objevilo se i několik zklamaných respondentů. Příčinami byl pocit stagnace, nemožnost dosáhnout lepších podmínek nebo vůbec proniknout pořádně do oboru jako absolvent či bez zkušeností. Ke škodě však může být i opěvovaná rozmanitost pracovní náplně, která často vedla k chaosu a zahlcení. Protože je UX stále mladý obor, spousta organizací neví, jak s ním začít. Nováčkům tak často chybí mentor nebo jiná osoba, od které by se mohli učit. Oproti roku 2013 se zhoršila spokojenost s platem. Stále platí, že více let v oboru rovná se větší spokojenost. Spousta respondentů však uvedlo, že jejich práce není dostatečně hodnocena. V Itálii je pozice UX designéra placena stejně jako prodavače v obchodě, v některých státech USA je dokonce pod průměrnou mzdou. Co by měl UX designér umětCo se týče schopností, za nejužitečnější většina respondentů považovala schopnost komunikace, empatie, (aktivního) naslouchání, práci v týmu a schopnost řešit problémy. Důležitá je i přirozená zvědavost, proaktivita, práce se zpětnou vazbou a seberozvoj. Z tvrdých dovedností to potom byla znalost výzkumu, statistiky nebo datové analýzy, designerské znalosti jako typografie a informační architektura, hodit se mohou ale i obchodní či technické znalosti. Nejednoho ze zájemců o UX napadne otázka, zda musí UX designér umět programovat. Ne, nemusí. Znalost programování sice může usnadnit komunikaci s vývojáři a pochopit lépe celý proces, podle 50 % respondentů to ale není nezbytnost stejně jako zkušenosti s HTML nebo CSS. Zajímavé bylo i zjištění ohledně toho, jaké schopnosti respondenti měli, jaké si přáli mít a jaké nepotřebovali. Na jejich shrnutí se můžete podívat v následující tabulce: Chci začít kariéru v UXZvědavost a chuť se učit, emoční inteligence, schopnost komunikace, kreativita, ale také i touha po úspěchu se schopností poučit se z případného selhání/neúspěchu (growth mindset) — to jsou body, které oceňují respondenti najímající nové UX specialisty. Kromě těchto měkkých dovedností a schopností se samozřejmě cení i některé tvrdé dovednosti a znalosti, třeba kognitivní psychologie či zkušenosti s výzkumem. A pokud umíte psát a svůj um ukážete třeba v portfoliu, získáte další výhodu. Důležitější však stále zůstávají měkké dovednosti, a to hlavně v případě nezkušených absolventů či lidí měnících pole působnosti. Bonus — doporučené tituly od respondentů pro seberozvojAbout Face 3 Don’t Make Me Think Design of Everyday Things Hooked Information Architecture for the World Wide Web Lean UX Sense and Respond Sprint Celý report z průzkumu je volně přístupný zde: https://www.nngroup.com/reports/user-experience-careers/ Průzkum User Experience Careers (NNG): Výběr zajímavých zjištění was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 12. 2020

Kompetenčný rámec UX výskumníka

Pracovných ponúk na pozíciu UX výskumníka v rôznych firmách pribúda v posledných rokoch stále viac. Pri prezeraní náplne práce sa však mnohí, ktorí ešte nie sú v tejto oblasti doma zhrozia. Veľa ľudí radšej zatvorí konkrétnu ponuku skôr, ako si stihnú prečítať výpis jednotlivých kompetencií a očakávaní firmy od nového kolegu. Je pochopiteľné, že si firmy udržiavajú určité štandardy a nechcú svojich zákazníkov či klientov sklamať, ak sa jedná o poskytnutie služieb v čo najlepšej kvalite. Určite je na mieste spomenúť, že presný rámec kompetencií UX výskumníka nie je nikde úplne na pevno stanovený a každá firma vyžaduje niečo iné, alebo niečo navyše. Pravdaže činnosti, ktoré UX výskumník vykonáva sú určené, no jeho práca často krát v danom projekte nekončí vtedy, keď si splní všetky vymenované spôsobilosti. Výskumník totiž neustále spolupracuje s tímom dizajnérov a marketérov, ktorým pravidelne dodáva nové dáta. V user experience sfére pracujú ľudia z rôznych odborov a každý z nich prináša do projektov niečo nové. Rôznorodé znalosti a prístupy výskumníkov sú dnes v projektoch vítané a častokrát tak vznikajú lepšie a kvalitnejšie produkty. Photo by Christina @ wocintechchat.com on UnsplashUX výskumník je teda najdôležitejší člen celého tímu. Je ten, kto dodá presné informácie a feedbacky od používateľov pre dizajnérsky a marketingový tím. Jeho výskum na začiatku tvorby či zlepšovania služby, ako aj priebežný výskum určuje, akým smerom sa má dizajn, i služba uberať. Teraz, keď už vieme v akej pozícii sa výskumník nachádza, sa môžeme pozrieť na jeho rámec kompetencií. Naplánovanie výskumu Prvou základnou činnosťou je naplánovanie výskumu. Je potrebné, aby bol plán výskumu kvalitne postavený a detailne popísaný. Pri tvorbe plánu sa okrem iného určujú ciele. Tie sú pri výskume i dizajnovaní kľúčové. Celý tím by si mal ciele neustále pripomínať, pretože sa popri mnohých nových informáciách môže stať, že na ne zabudnú a dizajnovanie služby sa môže rýchlo uberať zlým smerom. Preto je tiež dôležité naplánovanie konkrétnych výskumných krokov, ktorými si výskumníci presne určia čo všetko musia zistiť. Okrem určenia cieľov si tiež výskumníci tvoria zoznamy stakeholderov. Pri výskume tak majú prehľad s kým všetkým na danom projekte spolupracujú a vedia na koho sa môžu obrátiť, alebo komu musia konkrétne informácie predať. Komunikácia by v žiadnom prípade nemala ani na jednej strane zlyhať. Zároveň výskumník spoločne so stakeholdermi určuje už spomenuté cieľe výskumu a tiež výskumné otázky, na ktoré sa bude dať priamo odpovedať. Vo fáze plánovania je nevyhnutné pozrieť sa na aktuálny rozpočet. Veľký rozpočet však dopredu neurčuje ako kvalitný výskum bude. Výskumníkovi ale dáva možnosť najať si firmu, ktorá mu spraví nábor používateľov na testovanie. Alebo má výskumník možnosť uskutočňovať testovania s ľuďmi naživo a nie cez videohovory, ktoré mnohí považujú za nie veľmi príjemné. Čo však rozpočet určuje, je kvalita získaných dát. Pri menšom rozpočte, sa nedá testovať s veľa ľuďmi. Informácie tak v konečnom dôsledku môžu byť nepresné, môže ich byť málo, alebo budú pre ďalšiu prácu nepostačujúce. Nábor používateľov Medzi ďalšie kompetencie UX výskumníka patrí nábor používateľov na testovanie. Ako sme už naznačili, túto úlohu môže dať na starosti špecializovanej agentúre. Značne to záleží od dostupného budgetu, od času ktorý má tím na celú prácu k dispozícii a od toho, či sa bude robiť kvantitatívny, alebo kvalitatívny výskum. Pri nábore je dôležité zamerať sa na samotnú službu a vyselektovať si jej potenciálnych používateľov. Následne sa podľa vypísaných vlastností a charakteristík môžu začať oslovovať potenciálny používatelia na testovanie. Zber dát Činnosti zberu dát predchádza určenie výskumnej metódy. Nemusí sa však použiť iba jedna. Mnohé výskumy si vyžadujú aspoň dve metódy pre získanie potrebných odpovedí na predom dané výskumné otázky. Zber dát potom najčastejšie prebieha prostredníctvom dotazníkov, rozhovorov, pozorovaním používateľa a ďalšími metódami. Photo by Lukas Blazek on UnsplashAnalýza dát Na analýzu zozbieraných dát, je potrebné opäť sa zamerať na výskumné otázky. Pri analýze dochádza k čisteniu dát a teda k selekcii tých najdôležitejších poznatkov, ktoré výskumníkovi pomôžu pochopiť a spoznať problémy v službe. Okrem extrahovania priamych odpovedí, sa analyzujú dáta, ktoré udávajú odpovede nepriamo. Výskumník má tak možnosť získať viac informácií. V analýze tiež pomôžu zápisky z testovania, ktoré zachycujú najdôležitejšie poznatky. Prezentácia Po zozbieraní a analýze má výskumník na starosti získané informácie skompletizovať. Jeho úlohou je podať ich stakeholderom logicky, jasne, pričom musí podať odpovede na výskumné otázky a ciele. Po celkovom výskumnom procese sa začína služba dizajnovať. Pri tejto fáze je výskumník stále prítomný a nápomocný pre dizajnérsky tím, pričom pomáha korigovať smer dizajnovania. A ako je známe, proces testovania sa realizuje aj počas a na konci dizajnovania. Testovanie je totiž nevyhnutné pre vytvorenie používateľsky prívetivej služby. Aby mohol výskumník svoju prácu vykonávať čo najlepšie, potrebuje mať ďalšie poznatky z oblasti psychológie, sociológie, kognitívnej vedy, antropológie a ďalších vied. ResearchOps Community Kompetencie výskumníkov na úrovni junior, na strednej úrovni až po úroveň senior skúmali v Research Ops. Výskum robili s vyše 400 UX výskumníkmi z rôznych krajín. Nakoniec vytvorili model opisujúci čo všetko ovládajú UX výskumníci na jednotlivých úrovniach. Cieľom bolo uľahčiť výskumníkom i zamestnávateľom prehľad o zručnostiach a možnostiach posunu v ich kariére. Pri vykonávaní práce sa výskumník neustále stretáva s rôznymi ľuďmi, od ktorých získava nové poznatky a pohľady. Práca UX výskumníka je veľmi rôznorodá a stále najviac dôležitá v tvorbe návrhu služby. Je však nevyhnutné, aby svoje zručnosti aj naďalej rozširoval, aby prichádzal s novými nápadmi. Jedine tak sa vie vypracovať a byť pre firmu nepostrádateľným. Zdroje ANDRES BARGAS-AVILA, Javier a Kasper Hornbæk. 2012. Foci and blind spots in user experience research [online]. In: ResearchGate. [cit. 2020–11–22]. Dostupné na: https://www.researchgate.net/figure/Data-collection-methods-in-UX-research_fig3_233782282 Government Digital Service. 2020. User Researcher [online]. [cit. 2020- 11–22]. Dostupné na: https://www.gov.uk/guidance/user-researcher HORA, Dave. 2017. The researcher’s journey: leveling up as a user researcher [online]. [cit. 2020–11–24]. Dostupné na: https://uxdesign.cc/the-researchers-journey-leveling-up-as-a-user-researcher-a85cd35b53f5 CHYĽA, Matej. 2018. Čo sa očakáva od UX designéra? [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné na: https://www.lqd.cz/clanek/co-sa-ocakava-od-ux-designera RENVICK, David. 2020. How to create a UX research plan [online]. [cit. 2020–11–19]. Dostupné na: https://blog.optimalworkshop.com/how-to-create-a-ux-research-plan/ VEAL, L. Raven. 2019. What Does A UX Researcher Actually Do? The Ultimate Career Guide [online]. [cit. 2020–11–19]. Dostupné na: https://careerfoundry.com/en/blog/ux-design/ux-researcher-career-guide/ Kompetenčný rámec UX výskumníka was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 12. 2020

System usability scale: meradlo použiteľnosti

System Usability Scale (SUS) predstavuje spoľahlivý nástroj na meranie použiteľnosti. Bol vyvinutý v 80. rokoch John Brooke pre spoločnostť Digital Equipment Corporation, ako nástroj pre zistenie použiteľnosti počítačových systémov. V súčasnosti je táto metóda používaná vo fáze testovania a umožňuje hodnotiť širokú škálu produktov a služieb vrátane hardvéru, softvéru, mobilných zariadení, webových stránok a aplikácií. SUS má podobu dotazníka, ktorý pozostáva z 10 položiek týkajúcich sa použiteľnosti testovaného produktu. Každá položka má 5 možností odpovede, zoradené v stupnici od: rozhodne súhlasím až po rozhodne nesúhlasím, prostredníctvom, ktorých je možné ohodnotiť interakciu s produktom. Výhody používania SU Hlavné dôvody, prečo je SUS metóda preferovaná, sú: Je použiteľná na širokú škálu produktov- metóda môže byť použitá pre rôzne typy technológií a systémov. Je zadarmo- šablóna dotazníka je ľahko dostupná na internete. Je testovaná a spoľahlivá- napriek tomu, že táto 10 položková stupnica vyzerá jednoducho, bola desaťročia overovaná tisíckami prieskumov v stovkách štúdií. 10 položiek SUS dotazníka Ako sme už v úvode spomenuli SUS je tvorená 10 položkami na ktoré sa viaže 5 možných odpovedí, ktoré vyjadrujú spokojnosť používateľa. V preklade sú to dotazy: 1. Produkt by som v prípade potreby rád/a použil/a. 2. Produkt je zbytočne komplexný a zložitý. 3. Produkt sa mi dobre používal. 4. Potreboval/a by som technickú podporu, aby som mohol/a produkt používať efektívne. 5. Rôzne funkcie produktu sú dobre spracované. 6. Produkt je nekonzistentný. 7. Povedal/a by som, že väčšina ľudí sa naučí s produktom pracovať rýchlo. 8. Produkt je ťažkopádny a ťažko sa ovláda. 9. Pri práci s produktom sa cítim pohodlne a isto. 10. Musím sa naučiť veľa vecí, aby som vedel/a s produktom pracovať. Dostupné z: https://www.researchgate.net/figure/The-System-Usability-Scale-SUS-questionnaire_fig6_271336759Pre získanie spoľahlivých údajov by dotazník mal byť vyplnený minimálne piatimi používateľmi v časovom rozmedzí 1–2 minúty. Pre zabezpečenie integrity dotazníka je nutné zaistiť, aby sa nezhromažďovala žiadna iná spätná väzba okrem skóre v stupnici. K dotazom SUS je možné pridať aj ďalšie dotazy, ktoré sa týkajú produktu a budú informačne prínosné. Bodovanie je založené na 5-bodovej Likertovej škále od najväčšieho nesúhlasu po najväčší súhlas. Stupnicu je možné upraviť spôsobom, že k určitým stupňom v stupnici sa pridajú označenia ako napríklad „rozhodne nesúhlasím“, „skôr nesúhlasím“, „neviem“, „skôr súhlasím“, a „rozhodne súhlasím“. Dostupné z: https://medium.com/thinking-design/the-system-usability-scale-how-its-used-in-ux-b823045270b7Ku každej odpovedi v stupnici je priradená hodnota, ktorá slúži na výpočet skóre SUS. Hodnoty predstavujú body, ktoré sú rozdelené nasledovne: Rozhodne nesúhlasím: 1 bod Skôr nesúhlasím: 2 body Neviem: 3 body Skôr súhlasím: 4 body Rozhodne súhlasím: 5 bodov Ako sa počíta SUS skóre? SUS skóre vypočítame: 1. Sčítame celkové skóre pre všetky nepárne otázky a potom odpočítame číslo 5 od celkového počtu, aby sme dostali (X). Nepárne — otázky číslo 1, 3, 5, 7 a 9 2. Spočítame celkové skóre pre všetky párne otázky, potom toto množstvo odpočítame od 25 a získate (Y). Párne — otázky číslo 2, 4, 6, 8 a 10 3. Spočítame celkové skóre nových hodnôt (X + Y) a vynásobíme ho číslom 2,5. Ako príklad môžeme uviesť: Nepárne = (4 + 5 + 3 + 4 + 3) = 19–5 = 14 Párne = (2 + 1 + 3 + 1 + 1) = 25–8 = 17 Skóre SUS: (14 + 17) x 2,5 = 77,5 Podľa postupu spomenutej metodiky získame výsledok SUS skóre zo 100 (v našom prípade je to 77,5/ 100). Interpretácia skóre SUS nie je diagnostický nástroj, to znamená, že jeho cieľom nie je definovať konkrétne problémy, ale podať informácie, ktoré poukazujú na použiteľnosť produktu. Priemerné skóre SUS je 68. Ak je skóre nižšie ako 68, pravdepodobne existujú vážne problémy s použiteľnosťou produktu, ktoré je potrebné preskúmať a vyriešiť. Ak je skóre vyššie ako 68 je možná potreba len menších vylepšení. Dostupné z: https://medium.com/thinking-design/the-system-usability-scale-how-its-used-in-ux-b823045270b7Príklad použitia SUS Autori Kurtum a Bangor vo svojej štúdií (2013) testovali 14 rôznych produktov používaných na každodennej báze, na ktoré sa rozhodli uplatniť nástroj SUS. Do kategórie zaradili produkty ako Google, G-mail, z webových stránok najviac navštevovaný Amazon.com, zo softvérov Microsoft Office, konkrétne jeho programy Word, Excel, PowerPoint. Ďalej to boli produkty GPS, bankomaty (ATM), mikrovlnné rúry a mobily. Na testovaní sa podielalo približne 1 500 používateľov, ktorí prostredníctvom online formy vyplnili dotazník. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/254304777_Usability_Ratings_for_Everyday_Products_Measured_With_the_System_Usability_Scale_SUSZískané údaje poskytovali odborníkom a výskumným pracovníkom nový súbor referenčných hodnôt, ktoré im pomohli pri určovaní toho, kam spadajú testované výrobky v rámci distribúcie známych, často používaných produktov. Na záver môžeme hodnotiť System Usability Scale ako efektívny, rýchly a ľahký spôsob pochopenia toho, do akej miery používatelia vnímajú použiteľnosť produktu. SUS by však nemal byť jediný nástroj ktorý by slúžil na testovanie použiteľnosti produktu. Je odporúčané ho doplniť aj inými metódami, ktoré vedia problémy produktu definovať konkrétnejšie. Zdroje BANGOR, A. KORTUM, P. MILLER, J. Determining What Individual SUS Scores Mean: Adding an Adjective Rating Scale. Journal of Usability Studies [online] 2009. 4(3), 114–123 [cit. 2020–11–18] ISSN 1931–3357 Dostupné na: http://uxpajournal.org/wpcontent/uploads/pdf/JUS_Bangor_May2009.pdf BROOKE, J. SUS: A Restrospective. Journal of Usability Studies [online] 2013. 8(2), 29–40 [cit. 2020–11–18] ISSN 1931–3357 Dostupné na: http://uxpajournal.org/wp-content/uploads/sites/8/pdf/JUS_Brooke_February_2013.pdf KORTUM, P. BANGOR, A. Usability Rating for Everyday Products Measured with the System Usability Scale. Journal of Human — Computer Interaction [online] 2013. 29, 67–76 [cit. 2020–11–18] ISSN 1532–7590 Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/254304777_Usability_Ratings_for_Everyday_Products_Measured_With_the_System_Usability_Scale_SUS ORN, A. The Pros and Cons of the System Usability Scale (SUS). Research Collective [online] 2017. [cit. 2020–11–18] Dostupné na: https://research-collective.com/blog/sus/ SMYK, A. The System Usability Scale & How it’s Used in UX. Medium [online] 2020. [cit. 2020–11–18] Dostupné na: https://medium.com/thinking-design/the-system-usability-scale-how-its-used-in-ux-b823045270b7 THOMAS, N. How To Use The System Usability Scale (SUS) To Evaluate The Usability Of Your Website. Usability Geek [online] [cit. 2020–11–18] Dostupne na: https://usabilitygeek.com/how-to-use-the-system-usability-scale-sus-to-evaluate-the-usability-of-your-website/ System usability scale: meradlo použiteľnosti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 12. 2020

Rozhovor s Tomášem Štefkem

Tomáš Štefek je muž mnoha rolí — působil jako lektor, faciliátor workshopů, knihovník, projekťák a jistě by se našly další příklady. V současné době vykonává funkci ředitele v Mestské knižnici v Bratislave. Povídali jsme si o jeho pracovních zkušenostech, předchozím i současném studiu. Tomáš ŠtefekAktuálně pracuješ jako ředitel v Mestské knižnici v Bratislave. Mohl bys mi pro začátek říct, jak jsi se k práci dostal? My jsme s KISKem naťukli spolupráci s Mestskou knižnicou v Bratislave, když jsem pracoval na KISKu na projektu Sociální inovace v knihovnách. Později jsem se dozvěděl, že bude vypsáno výběrové řízení na ředitele v této knihovně, což se bude dít periodicky každých pět let. Každá městská organizace vypisuje výběrové řízení, současný ředitel má možnost obhájit svůj post. Že bych se o post mohl ucházet, mě napadlo až před koncem sběru přihlášek, kdy jsem se pustil do čtení zadání a požadavků. Když jsem si to pročítal, tak jsem si říkal, že bych si asi rozuměl s lidmi, kteří zadání psali a měl jsem pocit, že hledají někoho, jako jsem já. Knihovnu by v budoucích letech mohla čekat řada změn (rozvoj některých služeb, prostorové úpravy, snad i rekonstrukce), tak jsem si říkal, že já, jako někdo se zkušeností s designem služeb, inovacemi a redesignem prostoru, bych se na tu pozici hodil. I když v jiné roli — ne vždy jako designér, ale jako někdo, kdo by měl ty procesy hlídat, zastřešit je vizí, provazovat s městem a prostředím, motivovat lidi a snažit se, aby se nám na tom pracovalo co nejlépe. Po tomto uvědomění jsem si řekl, že to zkusím. Informace o novém řediteli knihovny přitáhly pozornost slovenských médií. Jak si tuto změnu vnímal Ty? Považuješ tento krok za významný? Zrovna v letošním roce došlo k výměně nejspíše tří ředitelek, ředitelů kulturních organizací města — nebyla to jediná významná změna. Možná, že v období, kdy jsem nastoupil se nic zvláštního v této oblasti nedělo a média hledala něco zajímavého, ale tím to nechci shazovat. Je to věc, se kterou jsou spojená velká očekávání, je přirozené, že se zajímají o to, co mám v plánu. Rozhovorů byla spousta, až jsem se tomu divil. Ještě před dvěma týdny jsem byl v jedné regionální televizi a nedávno v rádiu v relaci Živé mesto FM, je to zajímavé povídání o veřejném prostoru, kterého je veřejná knihovna logicky součástí, dále pár rozhovorů textových. Pozornosti je opravdu hodně a já jsem se v této situaci, kdy jsem byl čerstvě ve funkci, necítil úplně dobře. Dotazy jsou typicky mířeny tak, aby novinář dostal co nejkonkrétnější odpovědi. Ještě jsem se pořádně nestihl seznámit se všemi zaměstnanci, natož novinářům prezentovat vizi, kterou v týmu teprve vytvoříme. Některé moje odpovědi v úvodních rozhovorech jsou příliš abstraktní, a to čistě za tím účelem, že chci budoucí směřování knihovny nastavovat interně, participativně, aby na tom mohl mít podíl v podstatě každý zaměstnanec a mohl zanechat nějakou stopu. Cokoliv bych řekl do médií, by bylo nežádoucí předbíhání toho, co jsem zamýšlel. https://medium.com/media/428c90cf1ba2d875a77f6ed8513a166c/hrefCo tě na novém postu baví? Baví mě poznávat lidi, se kterými nově spolupracuji — kolegyně a kolegy.. Dále přemýšlet nad nejlepším nastavením, aby nás práce naplňovala, bavila, odhalovat to, že se někdo podílí na práci, co ho úplně nebaví a raději by pokukoval po něčem jiném, třeba po tom, co se děje na jiném oddělení. Práce s lidmi byla zatím mou hlavní pracovní náplní. Abychom spolu mohli pracovat a tvořit, musíme se dobře poznat. A co mě taky hodně bavilo bylo poznávání dosavadních partnerů knihovny i potenciálních partnerů. Vznikají obrovské databáze kontaktů a poznámkové aparáty, ale baví mě to. Ještě mě bavilo výběrové řízení na pozici, která se uvolnila na vedoucí jednoho z úseků. Byl jsem překvapený, kolik lidí z veřejnosti ta pozice zajímala. Bylo to velmi pestré složení a bylo těžké vybírat. Dostávám se k další věci, co mě velmi baví, a to je vznik nových možností — co dělat, s kým spolupracovat. Od začátku jsem měl silný pocit, že je potřeba tyto možnosti zarámovat a uchopit, abychom se příliš nerozstřelili, měli vizi a hodnoty, o které tu spolupráci můžeme opírat. První měsíce intenzivně pracujeme na participativním způsobu nastavování identity organizace, abychom byli jasně rozpoznatelní a uchopitelní veřejností, partnery nebo magistrátem, abychom na webu nebo jinde dokázali říct, o co nám jde, jaká jsou pro nás důležitá témata, jak chceme lidem pomáhat atd. Bude to částečně o prioritizaci témat, protože knihovny jsou v situaci, kdy by mohly dělat cokoliv, co identifikují jako důležité. Vstupuje do toho spousta pohledů a proměnných, ať už je to koncepce rozvoje kultury města, interní potřeby a motivace zaměstnanců, moje vlastní vize, či ostatní hráči v okolí knihovny a ve městě. Co je pro tebe nejtěžší? Jakým výzvám musíš čelit? Těžké je pro mě končit v práci v nějaký rozumný čas. Ze začátku toho chci dělat opravdu hodně, protože toho potřebuju hodně poznat, tak je to přirozené. Do budoucna přemýšlím, co budu moct někomu přenechat. To je zatím to jediné, s čím bojuji. Bratislava je krásné město a představoval jsem si, že ho budu intenzivně poznávat. Zatím mi na to zbývají opravdu jenom víkendy a noční hodiny, ale je to čím dál lepší. Zajímalo by mě, jaká byla tvoje cesta od studia po Tvou současnou pracovní pozici. Vím, že jsi studoval na Slezské univerzitě v Opavě a na Masarykově univerzitě v Brně. V čem pro Tebe bylo vzdělání přínosné? V Opavě jsem ke studiu přistupoval velmi pragmaticky kvůli titulu. Opravdu bavit mě studium začalo až na KISKu, i když tehdy vypadal jinak než dnes. Byly to první roky, kdy KISK začal vést Petr Škyřík, a teprve se objevovaly první možnosti jak se zapojovat do praktických projektových úkolů, o čemž se předtím nejspíš nikomu nezdálo. KISK byl hlavně o komunitě, která okolo oboru a pracoviště vznikala. Na KISK jsem vstupoval jako student, ale taky jsem se jako knihovník zapojoval do projektů, které kolem KISKu začínaly působit. To mě motivovalo k tomu, abych se v knihovnické práci posouval. Díky tomu, že jsem poznával lidi z republiky, které zajímaly stejné věci a díky kterým jsem čerpal inspiraci a motivaci něco dělat a zkoušet. Posléze si pracoval v Městské knihovně Prostějov. Podílel si se i na spolupráci s Národní knihovnou České republiky, Vědeckou knihovnou Olomouc. Jaká byla Tvoje náplň práce v těchto knihovnách? Od roku 2002 jsem byl zaměstnaný v Městské knihovně Prostějov postupně jako metodik, vedoucí oodělení pro děti, mládež a vzdělávání, přitom projekťák nebo PR člověk, a pro ostatní zmíněné jsem dělal spíš na objednávku. Ve Vědecké knihovně v Olomouci jsem odučil hodně hodin a ročníků rekvalifikačních knihovnických kurzů, tam jsem vedl tři, čtyři předměty, které se týkaly automatizace služeb, marketingu, vzdělávání a dalšího. V posledních letech spolupráce se mi tam podařilo propašovat i téma designu služeb. Podařilo se mi naroubovat na kurikulum rekvalifikačního kurzu tak, že půlden z jedné celé vyučovací lekce jsme mohli věnovat designu služeb, a ostatní lekce třeba tvorbě webu, sociálním sítím, vzdělávání dětí a mládeže v informační gramotnosti a bezpečnosti na internetu. To bylo něco, v čem jsem se pohyboval ve své praxi a zkoušel jsem posouvat moje zkušenosti dál. Pro Národní knihovnu to bylo jenom nárazově, byl jsem členem komise pro soutěž Knihovna roku. Jsou pro Tebe získané zkušenosti v těchto knihovnách hodnotné v aktuální pracovní pozici? Jak? Když se vrátím k Olomouci, práce tam vyžadovala hodně přednášení. Tam jsem získal velké množství zkušeností při prezentaci svých myšlenek a dále didaktické zkušenosti, i když jsem se zlepšoval převážně metodou pokus omyl. Těžím z toho doteď. Když si na sebe vzpomenu před deseti lety, nebyl jsem téměř schopen veřejně mluvit, třásl se mi hlas, byl jsem nervózní, zda bude výklad zajímavý. V tomhle mi pomáhala i veškerá praxe v té prostějovské knihovně. Měl jsem obrovské štěstí na kolegyně, kolegy a svého šéfa, který nám nabízel prostor pro seberealizaci, měli jsme možnost zaměřovat se na oblasti a aktivity, které nás naplňovaly nebo ty, ve kterých jsme se chtěli zlepšovat. Na KISKu jsi měl tu čest studovat a posléze i vyučovat. Mnozí studenti Tě určitě znají, nicméně jsou mezi námi také nováčci — mohl bys jim říct, kde se s Tebou mohou setkat, např. v rámci jakých předmětů? Mezi mým studiem a vyučováním na KISKu byla spousta let praxe. Začal jsem se podílet v malé částí na výuce v souvislosti s tím, že jsem na KISKu pracoval jako projekťák, a to na projektu Sociální inovace v knihovnách. Domluvili jsme se, že část mojí práce na projektu půjde směrem ke studentům.To znamenalo, že se ujmu organizace designové profilace a výuky některých jejích předmětů. Toho, kvůli kterému se tady spolu bavíme — Design informačních služeb, rozhraní a interakcí. Na něm jsem nikdy nedělal sám, vždy se na něm podílel tým lidí — interních z KISKu, lidí v rámci projektu či externích odborníků, které rádi zapojujeme, abychom vám v oblasti designu a designového procesu, dodali co nejlepší know-how. Dále předmět, který jsem si nastavil ze zvědavosti a pro radost. Původně byl záměr koncipovat jej jako intenzivní design sprint, tzn. blokovku, pět dní po sobě, zaměřenou na rozvoj sociálních inovací v knihovnách. Předmět se neinovativně jmenuje Sociální inovace v knihovnách. Ukázalo se, že formát design sprintu není vhodný. Aby se člověk něco naučil, vyzkoušel něco z výzkumu, uživatelského testování, je na to potřeba více času. Současně je předmět nastaven tak, že zůstalo pět celodenních setkání, čistě workshopových společně s teorií. Je to hodně o týmové intenzivní práci, která je rozprostřena i mezi jednotlivá setkání. Nikdy se předmětu nezúčastnila spousta studentů. Od těch, co předmětem prošli, mám hezkou zpětnou vazbu a z toho důvodu pokračuju. To jsou základní dvě místa, kde se můžeme potkat. Je otázka jestli to tak bude budoucna. Na KISKu už sice budu jen jako externista, jsem tomu ale rád, protože si myslím, že to co budeme s kolegyněmi a kolegy v Bratislavě zažívat, by mohlo být zajímavé jako pohled z praxe pro studenty. Dokážeš si představit v současné době nějakou formu spolupráce mezi Mestskou knižnicí v Bratislave a KISKem? (př. praxe pro studenty, exkurze, projekty, …) Určitě, zrovna když jsme zmiňovali předmět Sociální inovace v knihovnách. Nabízí se zrealizovat jej a řešit přímo v Bratislavě. To je první oblast, která stojí za zvážení. Praxe určitě taky, vždy jsem ji vnímal jako něco, co se v knihovnách nedoceňuje. To byla oblast, které jsem se v Prostějově hodně věnoval a vždy se snažil praxi nastavit tak, aby pro studenta byla přínosná a zajímavá. V tom pokračuji i tady, aktuálně máme na praxi devět středoškolských studentů, kteří mají předepsanou praxi v knihovně. Šli jsme do toho i v online režimu. Řešíme spolu úkoly v online prostředí, jeden tým vyvíjí, redesignuje dětské oddělení zatím virtuálně nebo na papíře a jiný tým navrhuje mobilní aplikaci. V tom pokračuju a budeme moc rádi, když to zaujme i KISK a studenty. Na druhou stranu studenty knihovnictví máme i tady v Bratislavě a chci, aby v téhle oblasti byli naši primární partneři, ale určitě vymyslíme něco i s KISKem. Co se týče oblasti sebevzdělávání — jak se dále zlepšuješ ve svém oboru? V jednom z nedávných rozhovorů odkazuješ na četbu oborové literatury v rámci pracovních příprav, konkrétně na Radikální otevřenost: Jak být silným lídrem a přitom neztrácet lidskost od Kim Scottové — můžeš mi doporučit další knihu? Radikální otevřenostNebylo to v rámci příprav na tu pozici, i když principy otevřenosti jsou mi vlastní. Knížka mi ležela na stole už předtím, jen mi přišlo vhod se k ní teď vrátit. Teď jsem v situaci, kdy mám handicap v neznalosti slovenské literatury. Nebrání mi vyloženě v lídrovské funkci, protože máme v knihovně spoustu odborníků, i tak mě v některých chvílích mrzí, že se do toho s nimi nemůžu hlouběji ponořit. Aktuálně se budu snažit objevovat slovenskou literaturu, hlavně současnou beletrii, protože to je svět, ve kterém se knihovna pohybuje přirozeně. V naší knihovně je běžně nastavená spolupráce se současnými a mladými začínajícími autory. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetliNadneseně je pro mě základní četbou knížka Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. I název je myšlený s nadsázkou autora, tím je profesor francouzské literatury na Sorbonně. O spoustě knížek, o kterých mluví a vyučuje, přiznává, že jich četl jenom část, vědomosti si doplnil různě orientovanými recenzemi. Nepředstírám tím, že se v něčem vyznám — beru to jako možnost, jak mít přehled, aniž by mě to stálo celý život. Konzumuju hodně článků, nechávám si posílat výběry z Media nebo z Akademia.edu ohledně designu a leadershipu, … Tím, že učím designové předměty, potřebuji a chci si zachovat přehled o tom, co se děje ve světě designu, protože mi přijde jako oblast, ve které můžu být přínosný. Často si také prezentoval na různých konferencích. Považuješ i tuto aktivitu za posun? Která tě nejvíce bavila? Posun je to vždycky. Obzvlášť když si potom člověk pustí záznam a vidí se, jak hrozně to vypadá a jak je projev pořád nedokonalý. To zjištění je vždycky velký posun. Bohužel ke zlepšování v mém případě dochází jenom přirozenou cestou — organicky. Vždy si zreflektuju to, co se mi nepovedlo a snažím se tomu příště vyhnout. Já jako původní a rozený introvert, se každým takovým zážitkem nutně otrkám a zlepším. Důležité je zajímat se a hlídat si zpětnou vazbu. V tom se posouvám a když se zastavím a ohlídnu, je neuvěřitelné jak moc se člověku život změnil, třeba za těch posledních deset patnáct let. A jestli mě to baví? Víc se ve svých botách cítím jako facilitátor workshopu než jako řečník. Ale je to i z toho důvodu, že mám jednak pocit a jednak to mám i potvrzené z praxe, že lidi si mnohem více odnesou z jakéhokoli intenzivního zážitku než jenom z poslechu jakkoli dobře míněných a promyšlených slov. Zdroje * BAYARD, Pierre. Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Překlad Petra JAMES. První vydání. Brno: Host, 2010. 203 stran. * Komunitní knihovna | Katedra informačních studií a knihovnictví. Katedra informačních studií a knihovnictví [online]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/komunitni-knihovna * Mestská knižnica je ďalšou z mestských inštitúcií, ktorá má nového riaditeľa. Youtube [online]. 24. 6. 2020 [cit. 2020–11–26]Dostupné z: https://youtu.be/73Ky2Gra1Zo * Přehrávač podcastu Živé mesto_FM — Audioknihy ke stažení. Největší výběr audioknih v ČR — přes 6000 titulů okamžitě k dispozici — Audioknihy ke stažení [online]. 26.10.2020 [cit. 2020–11–26]Dostupné z: https://www.audiolibrix.com/cs/Podcast/Listen/270253/zive-mesto-fm-26-10-2020-20-00 * SCOTT, Kim Malone. Radikální otevřenost: jak být silným lídrem a přitom neztrácet lidskost. Překlad Simona JAVŮRKOVÁ. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2018. 336 stran. Žádna velká věda. * Tom Štefek - Sociální inovace v knihovnách. Sociální inovace v knihovnách -Podporujeme knihovníky ve vytváření a rozvoji služeb, které zlepšují životy a svět [online]. Dostupné z: http://komunitni.knihovna.cz/inkubator/tom_h/ Rozhovor s Tomášem Štefkem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 11. 2020

Deníčkové studie v service designu

Deníčková studie je typ dlouhodobého výzkumu, který se přímo zabývá kontextem, ve kterém se zkoumají aktivity účastníků. Jelikož účastníci výzkumu podávají report o zkoumání sami pomocí deníkového zápisu, je nutné, aby vedoucí výzkumu zadal, na které aspekty svých denní činností se mají účastníci zaměřit. Aby na zaznamenávání účastníci nezapomněli, využívá se i připomínání potřeby zápis udělat. Tato metoda výzkumu je sice méně finančně náročná, avšak neposkytuje tak přesná data jako například terénní výzkum. [1] Pro účastníky však může být i zábavná a sebereflektivní. Od běžných studií se liší především tím, že se zkoumá dlouhodobý projev nějaké akce nebo používání produktu. Z tohoto důvodu se také deníčkové studie zaměřují na specifické oblasti, které zkoumá. Návyky a způsoby používání jsou jedny z nejčastějších oblastí, ve kterých se deníčková studie využívá. Příkladem návyku je například pokud vynechat ze svého života sociální sítě po dobu jednoho až čtyř týdnů a zapisovat, jak na člověka absence tohoto média působí. [2] Tato konkrétní studie je často opakována a používá právě deníčkové studie k měření vlastních pocitů účastníků, kteří do svých zápisků přidávají právě i důležitý kontext. Kontextem v těchto případech je nejen to, jak často před opuštěním sociálních sítí tato média využívali, ale i třeba to, jestli je používají k práci či komunikaci s přáteli nebo jestli je nahradili nějakým koníčkem. Velkým tématem v těchto studiích je i vnímání rychlosti času, které popisuje většina zúčastněných jako zpomalené po vynechání sociálních sítí. Deníčkové studie jsou v tomto případě velmi užitečné také proto, že pocity ohledně zkoumané aktivity se po nějaké době mohou u některých účastníků změnit. V některých případech se vyskytuje i tlak z okolí, aby se účastník k vynechané aktivitě vrátil. To vše je potřebný dlouhodobý kontext, který by po pouhém vyplnění dotazníku mohl úplně vypadnout ze zkoumání. Jednodušší verzi deníčkové studie prováděla například televize v České republice při pozorování sledovanosti. Účastníci zaznamenávali pouze na jaký kanál nebo program se v danou dobu dívali a na základě těch to jednoduchých záznamů se určovala například doba pro dražší reklamní spoty. [3] Po nějaké době se však ukázalo, že tato metoda není dostatečně efektivní a nyní se sledovanost zkoumá elektronicky. Způsoby používání produktů mohou být o trochu problematičtější, než pozorování zvyků — přece jen člověk není neomylný a vzpomínky mohou být často zkreslené. To je tedy v případě, že se deníčku věnuje až zpětně a snaží se rozpomenout, jakým způsobem se dostal například na konkrétní stránku na webu a jestli použil šipku vlevo nebo vpravo. Ve společnosti 99designers tento problém vyřešili zajímavým způsobem, který využívá již zmíněné upozorňování. Megan Dell na blogu společnosti popisuje, jak nebyl feedback pro jejich návrhářský nástroj dostačující, protože ho uživatelé poskytovali až po ukončení práce. Navrhli proto nástroj podobný chatbototvi, které se v průběhu práce uživatelů dotazu, co zrovna dělají, jaké mají pocity a jestli jim nemůže společnost v tomto bodě jejich práce nějak pomoci. [4] Jde tedy o jakýsi hybrid deníčkového zápisu a přítele na telefonu, protože ve většině případů nebyla uživateli dodána odpověď, ale po chvíli testování se 99designers rozhodli odpovědi na nejčastější otázky implementovat. Zabudováním deníčku přímo do webového nástroje tak poskytlo přesnější informace o tom, jak s nástrojem uživatelé zachází. Dalším odvětvím, které mohou deníčkové studie zkoumat je motivace a přístup k určitému jednání. Sabina Rak Neugebauer z Konektikatského ústavu edukační psychologie vyhotovila studia, která zkoumá motivaci ke čtení u žáků pátých tříd. [5] Studie je zajímavá tím, že se zabívá čtením ve dvou různých prostředích — ve škole a mimo ni. Pomocí deníčkové studie, do kterých žáci denně zapisovali, tak mohla vyhodnotit faktory, které ovlivňují motivace ke čtení. Studie počítá s tím, že na motivaci nemá vliv jen prostředí, ale i další skutečnosti obklopující každodenní život náctiletých (například mimo školní aktivity, sporty, výtvarné kroužky…) a proto byla zvolena právě tato forma výzkumu. V Británii zkoumal kolektiv autorů změny v chování a vnímání skrz držitele věrnostní karty konkrétního prodejce. Třicet účastníků bylo testováno na změnu přístupu k věrnostnímu programu po interakci držitele karty a účastníka bez členství v programu a rozdíly v chování, věrnosti a přístupu k prodejci mezi držiteli a nedržiteli karty. [6] Zajímavým aspektem tohoto deníčkového výzkumu bylo, že stránky deníku byly od účastníků pravidelně vybírány, aby nemohli měnit své minulé zápisy nebo se podle nich inspirovat v budoucích zápisech. Dále výzkum poukazuje na to, že výsledky zkoumání mohly být ovlivněny faktem, že většina držitelů jedné věrnostní karty byla i držiteli minimálně jedné další takové karty, a tak bylo komplikované ohodnotit právě věrnostní složku výzkumu. Nejvíce překvapivým faktem výzkumu ale bylo, že držitelé karet u prodejce utratili průměrně až trojnásobek částky, kterou utratili účastníci mimo program věrnostní karty. Potvrdili si tak funkčnost programu ve prospěch prodejce. Deníčkové výzkumy jsou populární metodou zkoumání, a jako každá metoda, má i tato své klady a zápory. V rámci plánování výzkumu deníčkovou metodou je tedy třeba dobře zvážit postup. Jelikož mohou účastníci zapisovat do deníčků velmi rozličné události a pocity, je třeba si ujasnit, jaké konkrétní aspekty chování chceme studovat a uzpůsobit tomu zadání. Jelikož je to studie dlouhodobá, je také nutné zadat, jak často by se zapisování mělo odehrávat a zadat alespoň minimální délku zápisu. Případně přidat orientační otázky. Jelikož nemusí být tento postup jasný na pochopení, je třeba, aby se výzkumní s účastníky sešel ideálně osobně a vysvětlil, jak bude výzkum fungovat a jakým způsobem by měli účastníci participovat. Důležité je vysvětlení především technologie, která se k monitorování bude používat. Po odevzdání deníčků by mělo následovat další setkání s účastníky a vyjasnění částí jejich zápisů, které se mohou na první pohled dát sporné, jako i reflexe na ukončený experiment. Poslední částí je vyhodnocení nasbíraných dat. [1] Jacobsen, J. (2019, November 15). Diary studies: A practical guide. Retrieved November 28, 2020, from https://www.testingtime.com/en/blog/diary-studies-a-practical-guide/ [2] Jeffrey A. Hall, Chong Xing, Elaina M. Ross & Rebecca M. Johnson (2019) Experimentally manipulating social media abstinence: results of a four-week diary study, Media Psychology, DOI: 10.1080/15213269.2019.1688171 [3] Petera, M. (2016, May 4). Jak fungoval dotazníkový průzkum sledovanosti. Retrieved November 28, 2020, from https://www.radiotv.cz/p_tv/jak-fungoval-dotaznikovy-pruzkum-sledovanosti/ [4] Dell, M. (2018, March 15). How we ran a diary study from within our product. Retrieved November 28, 2020, from https://99designs.com/blog/inside-99designs/diary-study-from-within-product-using-intercom/ [5] Neugebauer, S. R. (2012, October 25). A daily diary study of reading motivation inside and outside of school: A dynamic approach to motivation to read. Retrieved November 28, 2020, from https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1041608012001628?via=ihub [6] Smith, A., Sparks, L., Hart, S., & Tzokas, N. (2002, March 19). Retail loyalty schemes: Results from a consumer diary study. Retrieved November 28, 2020, from https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0969698902000073 Deníčkové studie v service designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 11. 2020

Rozhovor s Pavlem Jílkem: od grafického k produktovému designu ve 2N

Pavel Jílek vystudoval průmyslový design na VUT v Brně. Na počátku se věnoval především grafickému nebo také webovému designu odkud mu chybělo už jen pár krůčku k UX designu. Nyní pracuje jako produktový designer u společnosti 2N telekomunikace a právě jeho práce ve 2N telekomunikacích se týká i následujíc rozhovor. Pavel Jílek. Zdroj: LinkedInJaká je vaše každodenní pracovní náplň v 2N telekomunikacích? Nejprve bych rád řekl, že kromě práce v 2N telekomunikacích, která mě baví, mám také jako designér různé veřejně prospěšné projekty bokem, které by se nedaly brát jako full-time job. Co se týče práce v 2N, tak tam mám zodpovědnost za dvě oblasti. Jednak mám na starosti produkt, což je cloudová služba a rozhraní pro cloudovou službu, která ovládá hardware, jenž je ve 2N vyráběn. Tou druhou oblastí je snaha vytvořit design systém, který by byl napříč všemi softwarovými produkty za účelem sjednocení, zrychlení a zefektivnění výroby softwaru. Co se týče mé každodenní pracovní náplně, obecně mám dojem, že designerská praxe se dělí na dva póly, komunikační a tvořivou část. U komunikační části jde především o získávání kvalitních informací, ať už od klienta, tak od někoho, kdo řídí vývoj samotného produktu, následně je analyzovat a pak zase naopak výsledky a návrhy konzultovat s těmi, pro které je produkt vyvíjen nebo s těmi, kdo je bude vyrábět. Dále zjišťovat technická omezení, ladit a zlepšovat tak, aby se dosáhlo požadovaného výsledku. Pak tu máme samostatnou, tvořivou část, kde provádím analýzu, rozbory, popřípadě také hledám inspiraci, hledám nejlepší možné řešení, porovnávám je s požadavky na produkt a hledám nejlepší cesty. Následně je velmi pracné připravit řešení do takové formy, ve které by šla předat dál, nejčastěji vývojářům. Mezitím také samozřejmě musím docházet na meetingy, abychom byli s kolegy neustále v kontaktu, pak tu jsou také meetingy, při kterých se řeší potřeby a požadavky na produkt. Momentálně se všechno odehrává především online, kde většinou veškerá komunikace probíhá přes MS Teams, ale také se z části má práce odehrává na papíře, mapě, tabuli, schématech, ze kterých následně probíhá výroba prototypů většinou v Adobe XD. Většinou designeři kreslí workflow či wireframe na hrubo, a to je poté překresleno grafickým designerem. Jelikož jsem původně vizuální designer, tak tuto část také zpracovávám sám. Která z částí, ať už se jedná o komunikační či tvořivou, Vám osobně zabere při práci více času? V té komunikační části dochází ke komunikaci za účelem získání informací a ke komunikaci za účelem předání informací a řekl bych, že komunikace zabere minimálně 50 % a řekl bych možná, že i více. Vše ale závisí na konkrétní situaci a na tom, jak je celý proces nastaven. Obecně je ale poměrně složité vše nastavit tak, aby se vše správně událo, ať už jde o rozbor plánování, nebo toho, jak na sebe budou činnosti navazovat, co se musí uskutečnit dříve, co později a vše potřebuje čas investovaný do debaty. Skutečná návrhářská činnost se tak podle mě dostane pod 50 %. Nicméně to je také individuální. Obor, ve kterém se pohybuji je tak trochu specifický a například kolegové se momentálně daleko více věnují výzkumu, který se týká uživatelů. Naopak v současné době produkt, na kterém pracuji, má poměrně dobře zdokumentovanou uživatelskou základnu, a tudíž se více věnuji technickému řešení, technickým a technologickým omezením. Co na své práci designera považujete za nejtěžší? Nejtěžší, tak to vím přesně. Já už práci designera vykonávám dlouho a dost mě trápí, že mnohdy nedokážu přesvědčit lidi o nějakých změnách, které jsou potřeba v procesu udělat a které nevidí kvůli nedostatku designového myšlení. Bohužel při této práci musí být člověk buď designerem a neustále vše zpochybňovat a zkoumat, jestli je produkt navržen správně, nebo managerem. A co máte na své práci naopak nejraději? Nejradši mám na své práci hledání. Mám rád, když jsou věci jako hlavolam. Když vím, co je nejlepší pro uživatele a následně musím vše poskládat tak, aby vše bylo co možná nejefektivnější a za co nejlepší cenu. A úplně nejlepší je, když se do tohoto procesu zapojí více lidí a jedná se o společnou tvorbu, to je pak super a návykové. Líbí se mi atmosféra, a to, jak si lidé vzájemně pomáhají. Při své práci se setkáte spíše s prací samostatnou či s prací v týmu? Jak kdy, ale v podstatě jsem se naučil, že je při práci nejlepší a nejefektivnější dostat se s lidmi, co jsou zapojeni do projektu, do co nejužšího kontaktu. I když dostanu úkol, který by se dal považovat za více samostatný, tak se stejně snažím být v kontaktu s těmi, kteří například výsledný produkt budou vyrábět. Přijde mi, že když má člověk při své práci tým, více pohledů, názorů nebo podporu, tak to může být jen ku prospěchu. Naopak práce, kdy je člověk sám a nedostane se s nikým do kontaktu, mi přijde dost smutná. I když může občas vypadat, že pracuji sám, tak vždy pracuji pro tým a jsem s někým v kontaktu a v tom vidím velkou sílu. Navíc v dnešním světě mohou být věci tak složité, že už v podstatě nejde celý proces, obzvlášť v oblasti softwaru, pojmout sám. Rád bych se teď přesunul k tomu, jak jste byl přiveden na cestu designera. Jaký obor jste vystudoval? Vystudoval jsem průmyslový design na VUT. Ale přijde mi, že v té době bylo patrné, že bych se průmyslovým designem neuživil. Tudíž jsem se už během studií rozhodl, že budu pracovat v grafice jako vizuální designer. Základy průmyslového designu mi velice pomohly, ale nebyla velká šance se v tom oboru uplatnit, v průměru se uchytili 3 studenti z 90 ročně. Studium mi velmi pomohlo v tom, abych se stal UXákem. Pracoval jsem jako vizuální designer, grafický designer, webový designer a UX tam bylo alespoň okrajově vždycky. Jaký byl Váš karierní start po studiu, případně v průběhu studia? Již při studiu jsem začal pracovat jako grafický designer. Od třetího ročníku, jsem měl poloviční úvazek a trávil jsem v práci poměrně velkou část každý den. Co zapříčinilo Váš přechod z grafického designu k UX designu? V době, kdy jsem se snažil zjistit pro koho v rámci grafického designu vytvářím produkt, kdo bude číst připravovaný leták nebo knížku nebo když jsem při tvorbě webových stránek potřeboval vědět, jací jsou uživatelé stránek, tak jsem začal sbírat informace o uživatelích a UX byla jediná možnost, jak jsem si mohl čas věnovaný těmto aspektům účtovat. UX v mnoha případech řešila potřeby, které jsem v daných odvětvích měl. Jsou na Vás při současném zaměstnání kladeny nároky na neustálé sebevzdělávání, či máte v rámci zaměstnání nějaké povinné školení? Nikdo po mě samostudium nepožaduje, ale sám tomu věnuji velké množství času, jelikož mě tento obor opravdu hodně zajímá. Co se týče UX v digitálním prostředí, tak to se poměrně dost mění, stejně jako návyky uživatelů při kontaktu s digitálním prostředím, a to podle mě nutí každého designera, aby se vzdělával. Navíc mi přijde, že UX komunita u nás moc dobře funguje a je radost se v tomto odvětví vzdělávat či navštěvovat konference. Jakým způsobem po práci relaxujete? Pro mě je skvělým relaxem sledování společnosti, například mě velmi zajímá smart city či design města a rád se zajímám o to, jak vše funguje a dělá mi radost to zjišťovat. Také mám velikou rodinu a rád trávím čas s dětmi často něco společně děláme, tvoříme a tento čas mi pomáhá nabít se energií. Na závěr bych se Vás rád zeptal, jaké máte kariérní cíle do budoucna? Velmi rád bych dodělal nějaký velký, pěkný a úspěšný projekt. Abyste pochopil, bylo hodně projektů, na kterých jsem se podílel, a někdy začaly v nějaké fázi skřípat. A pro mě je velmi důležité, aby projekt dával smysl, a to nejen pro mě, ale i pro toho pro koho ho dělám. Myslím si, že aktuálně by se mohlo dařit, jelikož jsem v uskupení skvělých lidí, kde není třeba se snažit prosazovat designový přístup a designové myšlení, jelikož jsou na to připraveni. Rozhovor s Pavlem Jílkem: od grafického k produktovému designu ve 2N was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 11. 2020

Atomic UX Research — trochu jiný jaderný výzkum

Atomic UX Research — trochu jiný jaderný výzkum Dnešní článek bude o Atomic Research. Avšak nebudeme se zabývat ani fyzikou, ani chemií. Někdy jsou totiž data mnohem silnější zbraní než jakákoliv jaderná bomba. Oblast UX Designu, která většinu z nás zajímá ze všech nejvíce, se v posledních letech masivně rozrostla. Povrch naší planety nyní obývají tisíce user experience designérů, sbírajících data o tom, co uživatel chce, co potřebuje a po čem touží. Poté, co jsou všechny tyto velmi důležité informace zaznamenány, zpracovány a použity, končí většinou v smutném propadlišti dějin. Mnoho výsledků je ztraceno a další jsou nepoužitelné, neboť jsou příliš konkrétní, platné pouze za daných podmínek, v dané době na daném místě. Uživatelský výzkum se i v rámci jedné firmy provádí znova a znova a stojí obrovské úsilí, čas, energii a peníze. Jisté řešení tohoto problému by mohl představovat tzv. Atomic Research designérů Tomera Sharona a Daniela Pidcocka, inspirovaný metodou Atomic Design. [1] Těmito dvěma směry se v dnešním článku budeme podrobněji zabývat. Atomic Design Abychom mohli začít mluvit o atomizovaném výzkumu (abych jej odlišil od skutečného jaderného výzkumu, používám raději pojem „atomizovaný“ než „atomový“), je napřed potřeba pochopit to, co mu předcházelo — atomový design. Atomic Design, jak ho ve stejnojmenné knize popsal Brad Frost, je pohled na návrhářství specifický v tom, že se snaží dívat na navrhované jako na soubor mikroprvků. [2] Jako atom (přebíráme pojem moderní fyziky — „atomos“, tj. nedělitelný) označujeme prvek nejmenší — v designu webu jsou to například tlačítka, loga, texty a panely. Z atomů se následně skládají molekuly. Molekulu si můžeme představit jako kombinaci panelu, kam zadáváme vyhledávaný text, a tlačítka pro vyhledání. Z molekul pak tvoříme tzv. organismy. Organismem na stránce je horní lišta, kde se nachází logo, molekula tlačítek menu a molekula vyhledávání. Organismy nakonec spojíme do šablon (templates). Jistým druhem šablony je i samotná webová stránka, která však místo abstraktních molekul a organizmů zahrnuje jejich konkrétní instance. Hlavní výhodou „jaderného designu“ je, že jestliže náš produkt/službu/návrh budeme brát jako velký soubor malých věcí, můžeme se zároveň soustředit na detaily i celek. Atomic Design není nic nového, protože na malé a velké věci jsme se soustředili vždy, ale poskytuje nám konkrétní a jasnou metodologii, jak se k návrhu můžeme postavit. Jeho způsob myšlení je například v produktovém designu zcela běžný. Rozložit na prvočinitele Abychom mohli pracovat na návrhu služby, jejíž sestru jsme již někdy předtím v kolektivu navrhovali, měli bychom si nejprve projít všechny výsledky předešlých výzkumů a pokusit se z nich vytáhnout co nejvíce relevantních informací. Bohužel takové „výsledky“ často nejsou jednoznačná fakta, ale listy a listy popsaných papírů či elektronických dokumentů. A jestliže takových máme v kancelářích tisíce, trvá často týdny, než budeme znát něco konkrétního. Přitom naprostá většina informací, které takto získáme, nám nepomůže, a tak strávíme enormní časový úsek, byť je to pro profesionalitu práce nutné, veskrze zbytečně. Zahlcenost daty je obvyklý problém a vyhledávací programy nám ho mohou pouze zmenšit, nikoli však úplně eliminovat. Mnoho „jú-ixáků“ již přemýšlelo nad tím, jak ho vyřešit, a stále tak vznikají různé nástroje a přístupy. Skutečná potíž totiž nespočívá pouze v tom, že výsledky průzkumů jsou špatně dohledatelné a nečitelné, ale hlavně v tom, že takové výsledky fungují pouze pro jednu oblast, pro niž danou službu/produkt navrhujeme. Je to vcelku logické — tvoříme-li konkrétní věc, musíme prozkoumávat konkrétní oblast, a podmínky si nastavíme podle aktuálního účelu. Jako vedlejší efekt tohoto nastavování se však projevuje to, že stejné výsledky můžeme jen těžko použít pro design dvou rozdílných služeb/produktů. Daniel Pidcock ve své přednášce pro UX Brighton [3] uvádí (velmi zjednodušený!) příklad: Představme si, že v jednom z našich průzkumů jsme zjistili, že zelená tlačítka jsou v nějaké situaci více efektivní (viditelná, příjemná pro uživatele etc.) než červená tlačítka. Výsledek jsme použili pro naši službu a nyní je potřeba ho archivovat pro budoucí projekty. V takovém případě máme dvě možnosti. Buď se k tomu postavíme tak, že vyneseme nějaký univerzální verdikt o tom, co jsme vyzkoumali — že zelená tlačítka jsou vždy efektivnější a tudíž by se měla místo červených objevovat všude; nebezpečí nyní spočívá v tom, že z výsledků několika průzkumů nemůžeme jednoznačně určit, zda jsou za všech okolností ve všech situacích efektivnější. Nebo můžeme náš průzkum v reportu popsat do všech detailů, jaké konkrétní podmínky hrály roli, pro které konkrétní situace a které uživatele jsou zelená tlačítka efektivnější; v tom případě opět nastává problém nedohledatelnosti a nízké použitelnosti pro jiné produkty — průzkumy budeme pravděpodobně muset dělat znova pro každou novou službu. Atomizovaný výzkum se na záležitost sběru a zpracování dat dívá poněkud netradičním způsobem. Daniel Pidcock, inspirován Bradem Frostem a jeho atomovým designem, se ve výzkumu rozhodl zkusit podobnou věc: Rozložit každou získanou informaci na prvočinitele — data, atomy — a poskládat z nich přehlednou mozaiku, kterou následně bude moci kdokoliv (ve stejné firmě) číst nebo rozšiřovat. [4] Model atomizovaného výzkumu lze popsat následovně: 1) Udělali jsme ___ 2) a zjistili jsme, že ___, 3) a proto si myslíme, že ___, 4) tudíž uděláme ___. Jinak řečeno: Udělali jsme experimenty, v nichž jsme zjistili fakta, z těch jsme získali vhledy (insights) a vyvozujeme závěry. Mozaika pak může vypadat takto: Image by Daniel PidcockMozaika funguje na Atomic Research modelu, který zobrazujeme takto: Image by Daniel PidcockTakový model navazuje na již dávno známou DIKW pyramidu: Z dat tvoříme informace, z informací znalosti a ze znalostí nakonec „moudrost“ (souhrn znalostí). [5] Image from Wikipedia.orgVýhody a nástroje atomizovaného výzkumu Největší výhodou mozaiky atomizovaného výzkumu je, že ji vlastně nikdy nebudeme mít kompletní. Kdykoliv se nám bude zdát, že náš výzkum je příliš úzký a má příliš mnoho specifických podmínek, stačí nám udělat několik dalších „experimentů“, které pak zařadíme do rozepsané mozaiky a tím ji rozšíříme. Nemusíme tudíž vytvářet mozaiku novou. Další skvělá věc je, že závěry nemusí být hned jednoznačné. Důsledky, vyvozované z objektivních výzkumů, jsou totiž často subjektivní a někdy se na nich nemohou shodnout ani samotní výzkumníci. Atomic Research nám umožňuje naše neshody vyjádřit tak, že do mozaiky umístíme oba názory, které pak buď ponecháme, jak jsou, a budeme s nimi dále pracovat, nebo je oba budeme znovu testovat. Mozaikou můžeme popsat tabuli. Ta je velmi praktická hlavně z toho důvodu, že vše, co jsme zjistili, okamžitě fyzicky vidíme před očima a můžeme do toho velmi jednoduše přispívat. Sám autor Atomic UX Research Daniel Pidcock tabuli hojně využíval a nechával ji popsanou už jen kvůli pocitu z dobře odvedené práce. Bohužel pokud se náš výzkum rozšíří a rozvětví nebo pokud děláme hned několik výzkumů z odlišných oblastí zároveň, není tabule příliš praktická. Neskýtá nám moc prostoru, navíc pokud místnost sdílíme s jinými týmy, nemůžeme si tabuli zabrat na příliš dlouhou dobu. My sami můžeme pracovat s jinými výzkumnými skupinami a spíš by se nám hodil způsob, jak s nimi dobře komunikovat — nebudeme jim přece posílat jen fotku naší tabule. Alternativou se nabízí využít některé digitální nástroje (většinou prohlížečové) jako například airtable.com. Airtable nám umožní ukládat nejrůznější informace, data i závěry našich výzkumů a označovat je tagy. Pro budoucí výzkumníky velmi doporučuji si ho vyzkoušet v praxi, využívá ho řada výzkumníku a je vcelku intuitivní. Bohužel pro Atomic Research není úplně ideální. Z tohoto důvodu se Daniel Pidcock a jeho tým rozhodl začít pracovat na novém nástroji — glean.ly, který se však stále nachází ve fázi betatestování. Shrnutí Atomic UX Research není totální převrat v jú-ixáckém myšlení. Staví na starých principech, které jsou známy již mnoho let (zvláštně v produktovém designu). Nabízí však trošku přehlednější, trošku novější nástroje, poněkud lepší náhled na designový výzkum, který je intuitivní a může pomoci udělat si dobrý obrázek o problému, na němž pracujeme. Navíc nám stále připomíná zásadní věc: Že pokud jsme s nějakým projektem hotovi, jsme pořád teprve na půl cesty k dokonalosti. Zdroje [1] WOYTAL, Isabelle. Atomic UX Research as a Research Framework. Consider.ly [online]. Jan 28, 2020 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://consider.ly/blog/atomic-ux-research/ [2] FROST, Brad. Atomic Design. Brad Frost [online]. 10 Jun, 2013 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://bradfrost.com/blog/post/atomic-web-design/ [3] The Power of Atomic UX Research — Daniel Pidcock at UX Brighton 2018. In: Youtube [online]. 9. 11. 2018 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=h9s3DrImGXA&feature=emb_logo [4] PIDCOCK, Daniel. What is Atomic UX Research? Prototypr [online]. May 16, 2018 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/what-is-atomic-research-e5d9fbc1285c [5] DIKW pyramid. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/DIKW_pyramid Atomic UX Research — trochu jiný jaderný výzkum was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 11. 2020

Reflexe workshopu: Online oslava na míru

Reflexe workshopu: Online oslava na míru Ilustrační obrázek, dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/67/Coaching_workshop.jpgPředposlední říjnový den tohoto roku byl v rámci předmětu ISKM02 Design informačních služeb, rozhraní a interakcí,[1] zorganizován v duchu společné aktivity. Přednášející Mgr. Tomáš Štefek připravil pro nás studenty navazujícího magisterského studia Informačních studií a knihovnictví neobvyklý workshop. Že se skutečně jedná o neobvyklou aktivitu, přiznal sám vyučující. Workshop v rámci přednášky sice organizoval v semestru podzim 2019, kde zaznamenal značný úspěch, vzhledem k aktuálnímu dění a přesunu výuky do prostředí MS Teams si Mgr. Tomáš Štefek nebyl jistý, jak společná aktivita dopadne. Zadání vyučujícího bylo vesměs jednoduché, znělo takto: „Jak bychom mohli navrhnout perfektní online oslavu narozenin na míru?“[2] V zadání bylo dále řečeno, že máme utvořit v nástroji Miro dvojice, a poté pomocí předpřipravených pracovních listů navrhnout online oslavu na míru. K hovoru jsme měli využít aplikaci MS Teams.[3] Přiznám se, že první dojem, který jsem měl, když jsem slyšel zadání, byl plný obav. V nástroji Miro jsem nikdy nedělal a aplikace MS Teams byla pro mě stále novým prostředím. Jelikož vím, jak špatně se sžívám s novými aplikacemi a technologiemi, což je samozřejmě moje slabina vzhledem k oboru, který je částečně na těchto prvcích vystavěn. Asi málokdo by díky mému nízkému zájmu o technologie věřil, že jsem absolvoval maturitní technický obor na SPŠ Sokolské v Brně. Tolik jen k nastínění mé situace, do které jsem byl náhle vtažen. I díky mé technicky zdatnější kolegyni, která se mnou tvořila workshopovou dvojici, jsem se trochu zorientoval a pomalu zjišťoval, že se nových online prostor není třeba příliš bát. Strnulost mi však zůstala pořád, což zapříčinilo celkový můj nezdar v této aktivitě. Vraťme se však na počátek aktivity, kterou jsem se svou spolužačkou vykonal. V prvním pracovním panelu bylo uvedeno zadání: „Navrhněte pro svého partnera perfektní online oslavu narozenin. Začněte se získáváním pochopení a empatie.“[4] Jako první jsme měli vykonat tříminutový rozhovor, který měl za úkol zjistit základní informace o situaci druhé strany. Vinou mé strnulosti jsem si zapsal jen pár nosných poznámek. Poté jsme měli jít hlouběji. Na tuto aktivitu jsem měl dvě minuty. Bohužel jsem zjistil, že mé poznámky se motají jen kolem jednoho tématu konkrétně účastníků oslavy. Ovšem další důležité oblasti mě bez přípravy nenapadaly. A tak jsem byl pouze schopen se zeptat se na přibližný počet účastníků pomyslné narozeninové oslavy a jejich věkové rozmezí. Třetí fáze, kde jsme měli pojmenovat problém,[5] mi již dělala, vinou shromáždění malého množství informací, kupodivu problém. A tak jsem byl schopen formulovat více méně stejnou větu, která byla v zadání doplněnou o skutečnost, že má jít o narozeninovou oslavu s vrstevníky. Již zde jsem si říkal, že nejsem na dobré cestě, a předpokládal, že situace bude už jen horší. Ve fázi ideace (tj. čtvrté části úkolu), kde jsme měli skicovat čtyři radikální způsoby pokrytí potřeb našeho partnera,[6] jsem si byl jist, že nebudu schopen naskicovat vlastně nic. Bylo mi však trapné nechat čtyři čtverečky prázdné, a tak jsem do nich napsal již osvědčenou větu: Uspořádat oslavu s vrstevník skrz online prostředí. Jak tedy můžete vidět, neposunul jsem se vůbec nikam. Ještě zahanbeněji jsem se cítil, když mi kolegyně ukázala své návrhy s pečlivě promyšlenými detaily. Když jsem pak měl prezentovat, co jsem vymyslel, mohl jsem jen říct: „Uspořádáš oslavu narozenin s vrstevníky skrz online prostředí.“ Zpětně si říkám, že jsem mohl zkusit zaimprovizovat a vymyslet nějaké radikální řešení, aniž bych měl k tomu potřebné údaje. Nebylo by to přesné, nicméně necítil bych se asi tolik provinile, jako ve chvíli, kdy jsem neměl vymyšleno vůbec nic. Když tedy kolegyně uvažovala, jakou zpětnou vazbu mi má na můj nicneříkající návrh vymyslet, řekl jsem raději ať přejdeme dále. Krátký čas, ušetřený z chvíle, kdy jsem neměl co prezentovat, ani přijímat zpětnou vazbu, jsem využil na doplnění alespoň některých věcí, které mě napadly. Opět jsem tedy zahájil rozhovor, ačkoli nebyl v této fázi pracovního listu vůbec uveden. Zeptal jsem se na doplňující informace jako například: „Jaká platforma by ti na setkání vyhovovala? Jaké máš připojení k internetu? Jakou disponují účastníci oslavy digitální a počítačovou gramotností?“ Nutno však podotknout, že dvě ze tří otázek, které jsem položil, nevyšly zčistajasna z mé hlavy, ale již předtím je užila kolegyně. Nicméně mohl jsem si cítil alespoň trochu šťasten, neboť poslední zde uvedená otázka skutečně napadla mě samotného, poté co jsem si vybavil bakalářský seminář Informačního vzdělávání, kde jsme se různými druhy gramotnosti zaobírali. Díky těmto doplňujícím otázkám se přece jen podařilo lehce oživit můj virtuální pracovní list. Byla tedy již zmíněna čtyři důležitá témata (namísto jednoho), zakomponovaná do nového inovovaného řešení pomocí zpětné vazby. (Což byla šestá část naší aktivity). Následovala poslední fáze, která se jmenovala Tvořte a testujte.[7] Z mnou navrženého řešení vyvstaly od kolegyně otázky doby srazu a její návrh na zlepšení mého konceptu. Mezitím jsme pomalu zjistili, že dochází čas, nicméně naše aktivita byla již dokončena. Ve výše uvedeném příspěvku, jsem nastínil průběh workshopu, nicméně důležitá je samotná úvaha nad touto aktivitou. Níže tedy uvedu, co jsem si uvědomil převážně o mých slabých stránkách, nutno však podotknout, že nebude chybět ani samotné zhodnocení aktivity. Rád bych jen podotknut, že reflexe je čistě subjektivní a každý účastník ji může vnímat jiným způsobem. Reflexe Při této aktivitě jsem si uvědomil, jak je důležitá počáteční fáze, kdy zjišťujeme potřeby uživatelů. Kdyby se jednalo o seriózní designový výzkum za účelem navrhnutí nějaké konkrétní služby, bylo by nutné si vše předem pečlivě připravit. Vhodné by bylo využít postupů metodologie vědy (např. kvalitativní výzkum), které by nám poskytly jistý rámec a navrhly nám možnosti, jak výzkum vést. Ve svém případě jsem si uvědomil, kde byl základní můj problém. Obavy z aktivity a má nízká schopnost improvizace zapříčinila, že jsem pokládal své kolegyni otázky na totožná témata, která se ve výsledku spojila a neposkytly příliš velkou základnu pro rozvíjení mých nápadů. Proces designu v našem workshopu mi připadal jako stavba domu, u kterého jsem zapomněl udělat základy. Nebylo pak možné na ničem stavět. Ačkoli základní postup, který Mgr. Tomáš Štefek implementoval v rámci našich pracovních ploch v Miru, počítal s průběžným dotazováním a zpětnou vazbou, já se dokázal doptat až později (a to jen na tři otázky). Je více než jasné, že při takovéto neschopnosti se ptát, nemůže vzniknout kvalitní návrh služby. Myslím si však, že cílem této aktivity, kterou pro nás vyučující připravil, nebylo vymyšlení nějakých převratných prototypů na narozeninovou oslavu (což si troufnu tvrdit, se v takovéto časové dotaci ani nedá stihnout), ale ozkoušení si celého designového procesu na vlastní kůži. To se dle mého názoru Mgr. Tomáši Štefkovi podařilo naplnit na výbornou. Já jsem si uvědomil svá slabá místa, na kterých budu muset zapracovat, a navíc jsem přibližně viděl, jak funguje ve zjednodušené verzi design služeb. Jedinou kaňkou na celé aktivitě byla skutečnost, že nebylo možné, aby nás vyučující obcházel a pomáhal nás nasměrovat (tak jako by to probíhalo v reálné univerzitní učebně). Vzhledem k aktuální situaci však workshop z mého pohledu přinesl zajímavé ozvláštnění do hodiny a v celkovém vyznění mi pomohl pochopit proces designu služeb. Seznam použité literatury a poznámky: [1] dále zkracováno jen jako DISRI [2] ŠTEFEK, Tomáš. Design informačních služeb, rozhraní a interakcí — aktivita [prezentace] ISKM02, FF MU KISK. [3] ŠTEFEK, Tomáš. Design informačních služeb, rozhraní a interakcí — aktivita [přednáška] ISKM02, FF MU KISK, 30.11.2020 [4] ŠTEFEK, Tomáš. Pracovní plochy v Miro [online] (URL neuvedeno z důvodu osobních informací účastníků semináře). [5] Tamtéž [6] Tamtéž [7] Tamtéž Reflexe workshopu: Online oslava na míru was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 11. 2020

Focus groups — pro a proti

Focus groups — pro a proti Provádíte kvalitativní uživatelský výzkum a rozhodujete se, jaký způsob získávání dat využít? Možná jste už narazili na focus groups, metodu, která v ideálním případě umožní hlubší vhled do myšlení zákazníků, kteří se ve vámi vytvořeném prostředí cítí natolik pohodlně, že jsou schopni sdílet svoje pocity na různá témata se skupinou úplně neznámých lidí. Focus groups jsou jednou z velmi efektivních a velmi populárních výzkumných metod získávání dat. Jedná se o skupinu předem vybraných jedinců, kteří se účastní moderované diskuze (jiný název pro focus groups je také ohniskové skupiny nebo skupinové diskuze). Právě fakt, že jde o řízenou diskuzi, odlišuje focus groups od dalších skupinových metod. Jde o metodu získávání dat, která se snaží od účastníků diskuze zjistit jejich názory nebo postoje týkající se daného tématu. Pokud probíhá průzkum trhu nebo spotřebitelského chování, stávají se součástí focus groups také samotné výrobky nebo různé varianty designů s cílem získání co nejrelevantnějších podnětů pro připravované reklamní kampaně.[1] Nyní se krátce vrátíme do historie a podíváme se, kdy a jak focus groups začaly vznikat. Až do roku 1940 byl hlavním typem výzkumu pro získávání dat kvantitativní výzkum. Právě na začátku čtyřicátých let se ale začaly objevovat první pokusy o odklon od tradičního způsobu výzkumu a popularita focus groups se zvyšovala nejen v oblasti marketingu, ale třeba i ve zdravotnictví. Staly se oblíbenými také při pilotních testováních na zlepšování programu nebo vývoje organizace.[2] Mohlo by se tedy zdát, že focus groups jsou v dnešní době přežitek, několikrát byly prohlášeny za „mrtvé“ a „zastaralé“, ale opak je pravdou — v roce 2017 bylo celosvětově za provádění focus groups vynaloženo asi 2,2 miliardy dolarů.[3] To svědčí o faktu, že i v době, které vládnou „big data“, nejsou focus groups ještě zdaleka nahraditelnou a „přežitkovou“ metodou. Zdroj: Unsplash.comJak vlastně focus groups probíhají, kdo všechno se jich účastní? Obvykle se skládají z 6–10 účastníků, kteří jsou zvoleni podle předem vybraných kritérií (například předpokládaná cílová skupina produktu, matky, teenageři apod.). Tito jedinci participují v diskuzi vedené zkušeným moderátorem, který diskuzi zahajuje, občas klade otázky, poslouchá odpovědi a sleduje emoční reakce na různé podněty. Některé focus groups mají i více moderátorů, kteří mohou zastupovat opačné názorové tábory, další využívanou formou focus groups je taková, kde je výzkumník skrytě součástí samotné skupiny a může například zkoušet, jak se dají ovlivnit názory účastníků. Celý proces focus groups je často pozorován dalšími, na skupině nezávislými, výzkumníky, kteří zkoumají celou interakci v reálném čase.[4] Data mohou být zaznamenávána audiozáznamem, videozáznamem nebo psaním poznámek. Hlavním cílem focus groups není pouhé kladení otázek a získávání odpovědí, cílem je pozorování přirozeně plynoucí konverzace. Nyní se budeme věnovat tomu, jaké jsou samotné výhody a nevýhody využití focus groups jako metody uživatelského výzkumu. Výhody plynoucí z této metody se mohou zdát zřejmé. Focus groups jsou metoda, která je v porovnání s některými dalšími metodami poměrně jednoduše proveditelná a dochází v ní k rychlému dosažení výsledků. Umožňuje sbírat nejen data o samotných názorech a postojích účastníků diskuze, ale poskytuje také možnost získat data o interakcích v rámci celé skupiny nebo o neverbálním vyjadřování jedinců. Fakt, že účastníci sdílí svoje názory mezi sebou, jim často umožňuje navazovat na nápady a myšlenky ostatních a poskytnout tak nové výsledky a nová data, která by se například při individuálním rozhovoru vůbec neobjevila.[5] Focus groups výzkumníkům zprostředkovávají pohled až za hranice faktů nebo čísel — jsou schopni zjistit nebo potvrdit jejich významy a důvody.[6] Z hlediska marketingu nebo navrhování nového produktu se jedná o skvělou metodu, která nabízí dobrý vhled do uživatelských očekávání a požadavků, které se mohou daných produktů týkat. Výhodou focus groups je, že poskytují všechna data v danou chvíli, nemusí se čekat, až účastníci vyplní dotazníky nebo se zúčastní hlasování, zpětná vazba na produkt, službu, je bezprostřední. Výsledky získané pomocí metody focus groups mohou být lépe pochopitelné než data, protože „přiřazení jmen a obličejů k účastníkům pomáhá marketingovým týmům porozumět jim na hlubší úrovni a lépe je vybavuje pochopením pro zákazníkovy jedinečné potřeby a připomínky.“[7] Neposlední z výhod focus groups je i to, že se pozorování diskuze může účastnit i samotný klient, kterému je tak umožněno sledovat prvotní reakce účastníků v reálném čase. Ale jako každá metoda ani tato není úplně ideální a bez chyb. Jako jeden z hlavních proti-argumentů můžeme uvést fakt, že focus groups jsou zpravidla vždy prováděny v umělém prostředí, které — ať chceme nebo ne, více či méně — každého účastníka diskuze nějakým způsobem ovlivní. Výzkumník má tedy schopnost menší kontroly nad získanými daty. Je prokázaným faktem, že lidé často mění své chování, když se dostanou do uměle vytvořeného prostředí, nabízí se zde tedy otázka, nakolik odpovídají takto získaná data reálnému chování nebo myšlení účastníků? Také samotné vědomí, že nás někdo pozoruje a analyzuje může způsobit, že budeme chtít svoje postoje a názory zlepšit, abychom na své okolí působili lépe. Jde o jakýsi nechtěný tlak, který daná situace na účastníky vyvíjí. Podle některých odborníků je ale toto „přetvařování“ přirozenou součástí „efektu skupiny“, takže z toho vyplývá, že lidé jsou stejně falešní v rámci skupiny jako jsou falešní v reálném životě, kde se také pohybují v komunitě, ve skupině.[8] Další nebezpečí focus groups může spočívat také v tom, že jedinci, kteří nejsou natolik sdílní nebo průbojní se mohou nechat strhnout těmi, kteří svůj názor dokážou hlasitě prosadit — může se pak tedy zdát, že názory jsou jednostranné, i když v reálu to tak být nemusí. Tato data může být pak složité správně analyzovat. Při focus groups je nutné mít zkušeného a nestranného moderátora, který musí mít velmi dobré schopnosti k vedení a směřování diskuze pro získání takové úrovně výstupů, která se očekává. [9] Protože se jedná o kvalitativní metodu získávání dat, při které je pracováno pouze s malým statistickým vzorkem populace, znamená to, že získaná data nemusí být reprezentativní vzhledem k celé společnosti. Výzkumníci proto často kombinují focus groups s nějakou z dalších — kvantitativních — metod. Není neobvyklé, že kvalitativní metody, třeba právě focus groups, předchází kvantitativním metodám, protože v nich může dojít k odkrytí klíčových myšlenek ještě před tím, že bude téma představeno většímu vzorku. Velkým kritikem focus groups je například designér Gianfranco Zaccai, který ve svém článku „Why focus groups kill inovation“ píše, že za svou 40letou kariéru v designu nezažil ani jednu focus group, ze které by vzešla opravdová inovace. Tvrdí, že focus groups jsou sice dobře využitelné ke sledování toho, jak uživatelé používají již vytvořený design nebo ke zlepšování existujícího produktu či služby, ale co se týče opravdu zlomových nebo převratných nových nápadů, účastníci focus groups se k nim dle jeho zkušeností obvykle staví odmítavě.[10] I přes všechny nevýhody poskytují focus groups výzkumníkům důležitý nástroj pro získávání uživatelské zpětné vazby týkající se celého životního cyklu produktu. Je proto snadné pochopit, proč jsou focus groups tak oblíbenou metodou, jednoduše se dají využívat v každé fázi projektu a výzkumníkům a klientovi generují podstatná data. Pokud se tedy někdy rozhodnete pracovat s metodou focus groups, mějte na paměti všechna úskalí, která s sebou nese, pečlivě se připravte, zvolte zkušeného moderátora, účastníky a pusťte se do pozorování. [1] Focus-groups. In: Sociologická encyklopedie [online]. 2017 [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Focus-groups [2] LEUNG, Fok-Han a Ratnapalan SAVITHIRI. Spotlight on focus groups. Canadian family physician Medecin de famille canadien [online]. 2009, 55(2) [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2642503/ [3] TROMBERG, Joseph. Focus groups shape what we buy. But how much do they really say about us? Vox [online]. 2019 [cit. 2020–11–23]. Dostupné z: https://www.vox.com/the-goods/2019/1/22/18187443/focus-groups-brand-market-research [4] How do focus group work? In: Youtube [online]. 10.04.2017 [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=3TwgVQIZPsw&ab_channel=TED-Ed. Kanál uživatele TED-Ed. [5] LEUNG, Fok-Han a Ratnapalan SAVITHIRI. Spotlight on focus groups. Canadian family physician Medecin de famille canadien [online]. 2009, 55(2) [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2642503/ [6] LEUNG, Fok-Han a Ratnapalan SAVITHIRI. Spotlight on focus groups. Canadian family physician Medecin de famille canadien [online]. 2009, 55(2) [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2642503/ [7] The Pros and Cons of Focus Groups. BloomAds [online]. 2019 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://www.bloomads.com/blog/the-pros-and-cons-of-focus-groups/. Vlastní překlad. [8] TROMBERG, Joseph. Focus groups shape what we buy. But how much do they really say about us? Vox [online]. 2019 [cit. 2020–11–23]. Dostupné z: https://www.vox.com/the-goods/2019/1/22/18187443/focus-groups-brand-market-research [9] Tools for Qualitative Researchers: Focus Groups Method. National center for postsecondary improvement [online]. [cit. 2020–11–19]. Dostupné z: https://web.stanford.edu/group/ncpi/unspecified/student_assess_toolkit/focusGroups.html#top [10] ZACCAI, Gianfranco. Why Focus Groups Kill Innovation, From The Designer Behind Swiffer. Fast Company [online]. 2012 [cit. 2020–11–23]. Dostupné z: https://www.fastcompany.com/1671033/why-focus-groups-kill-innovation-from-the-designer-behind-swiffer Focus groups — pro a proti was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 11. 2020

Srovnání přístupů designového procesu: Double diamond a model od Libdesign

ilustrační obrázek Double diamond, autor: Petr HoráčekZáměrem tohoto článku je porovnat dva přístupy, které jsou blízké Katedře informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (dále jen zkráceně jako KISK). Prvnímu přístupu, kterému se budu věnovat, je Double diamond. Tento významný model ve světě designu modifikoval také KISK a využíval jej při projektu: Inkubátor — sociální inovace v knihovnách: designový proces.[1] I druhý model, který představím, pochází taktéž z půdy KISK. Projekt Libdesign, vznikl v roce 2014. Postupně se rozvíjel, až se mu nakonec podařilo navázat spolupráci se zahraniční Univerzitou v Oslu.[2] Účelem tohoto článku je provést komparaci dvou přístupů, které KISK buď modifikoval, anebo přímo vytvořil. Před zahájením samotného porovnání je nutné představení obou přístupů. * Double diamond obr. 1 Double diamond, zdroj: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamondAčkoli se můj článek bude zabývat převážně modelem Double diamond[3] upraveném KISK, bude nutné zahájit tuto část alespoň stručným exkurzem k pochopení původního konceptu od Design Council, včetně kritiky, kterou jak později zjistíme, KISK využil k propracovanější variantě přístupu. Model Double diamond byl uveden na trh v roce 2004 v rámci designové metodologie Design Council a dosud je středem pozornosti pro designové inovace (o čemž svědčí i skutečnost, že se stal světově proslulým díky ohromnému množství referencí). Design Council ovšem nezahrnuje jen model designového procesu, ale také klíčové principy designových metod.[4] Kritici vytýkali modelu Double diamond například skutečnost, že od některých fází je nutné se vracet k předešlé fázi.[5] Nyní když se podíváme na nový návrh rámce pro inovace (Double diamond) z roku 2019, který je k dispozici na webových stránkách Design Council, můžeme vidět, že model sám byl inovován.[6] 1.1 Popis procesu v Double diamond od Design Council V této části se zaměřím na jednotlivé oblasti a termíny, které jsou s nimi spjaté.[7] Na počátku nějaké výzvy (challenge) stojí první oblast modelu, a to sice zjistit (discover). V této levé půli prvního diamantu se má zjistit co je za problém (skrz komunikaci s lidmi, kteří jsou zúčastnění v problému). Druhou půli prvního diamantu tvoří oblast (oddělená šedou přerušovanou čárkou) definovat (define). Zde je nutné porozumět tomu, co se shromáždilo v předešlé fázi (tj. discover), a poté formulovat výzvu jinými způsoby. Začátek druhého diamantu tvoří termín rozvíjet (develop). Zde má dojít k hledání odlišných odpovědí na definovaný problém včetně další inspirace. Poslední část tvoří doručit (deliver) — jedná se o testování odlišných řešení a odmítnutí těch špatných.[8] Jak lze z obrázku 1 vyčíst (dle modrých šipek), nejedná se o lineární proces, jak tomu bylo dříve, na což poukázala kritika,[9] nýbrž ve schématu se lze vracet k jednotlivým fázím dle vyskytujícím se problémům (tudíž je možné, že se nějaká organizace vyskytne těsně před konečnou fází zpět na začátku — jsou-li problémy natolik závažné).[10] Kromě základního schématu obsahuje verze Double diamond také dvě složky, které se podílí na procesu designu služeb. V obrázku 1 můžete vidět v horní části kosočtverec s designovými principy (design principles) a „bankou“ metod (methods bank). Designové principy jsou nástinem pro řešitele problémů (problem-solvers), zatímco druhá zmíněná oblast, která sdružuje tři kategorie metod (explore — prozkoumat, shape — formovat, build — vybudovat). 1.2 Dvojitý diamant: “Ptáme se, abychom pomáhali” (Double diamond od KISK) obr. 2 Double diamond od KISK, zdroj: https://kisk.phil.muni.cz/media/3240369/dvojity-diamant_nastroj.pdfStručný popis tohoto nástroje je uveden v metodickém protokolu pracovního listu, který pracuje s tímto modelem. Důležité je zmínit, že proces návrhu designu je cílen jako HCD (Human Centered Design) a je zaměřený převážně na oblast sociálních inovací.[11] Procesní schéma Double diamond je doplněno na rozdíl od své původní předlohy od Design Council o část komunitního mapování.[12] Jednotlivé fáze procesního schématu[13] autoři z KISK dělí na: 1. mapujeme (hledání prioritních témat), 2. ptáme se (výzkum), 3. vyvozujeme (analýza až syntéza), 4. vymýšlíme (nápady jako řešení problémů), 5. navrhujeme a testujeme (prototypování).[14] 2. Model od Libdesign obr. 3 model od Libdesign, zdroj: Tomáš Štefek, prezentaceTento model je tvořen ze čtyř oblastí, které ve výsledku tvoří kruh. Postupuje se po směru hodinových ručiček. První fází je poznávání, tudíž je podstatné shromáždit co nejvíce informací od uživatelů a zároveň nahlížet na služby z jejich pohledu.[15] Do první fáze (poznávání) patří metody jako: výzkum od stolu, dotazník, anketa, pozorování, stínování, mystery shopping, deníky, hloubkový a kontextový rozhovor, focus group, world cafe, graffiti walls, chci, aby tady… a brainstorming.[16] Ve druhé fázi (analýza) je nutné vyvodit závěry z nasbíraného materiálu v předešlé části. Měli by se hledat odpovědi na otázky: co, jak a proč (podrobné metody jsou uvedeny zde: http://libdesign.kisk.cz/designove-metody).[17] Třetí částí je samotný design/tvorba. Díky znalosti definovaných problémů je možné navrhovat řešení v podobě prototypů.[18] Prototypy je zapotřebí pravidelně testovat a upravovat dle podnětů, které se vyskytnou. Poté se znovu testuje upravená verze. Zde se jedná o čtvrtou fázi zvanou testování.[19] 3. Komparace modelů Porovnám-li model Double diamond od KISK[20] a model od Libdesign, zjišťuji, že tyto dva přístupy se od sebe příliš neliší. Zásadní rozdíl je ve tvaru schématu. Double diamond od KISK, designuje pracovní proces zleva na pravou stranu. Na rozdíl od Libdesignového schématu kruhu, anebo Double diamond od Design Council z roku 2019, tento model nepočítá s návratem na samý počátek. Nutno však podotknout, že obsahuje fázi testování, ve které lze problémy prototypů vylepšit. Libdesignové schématu oproti Double diamond od KISK nemá fázi mapování, jinak jsou ostatní oblasti víceméně podobné. Double diamond od KISK je však jako schéma samotné obsáhlejší a jsou v rámci něho zakomponované i otázky k jednotlivým fázím. Tato názornost se ukazuje jako výrazná výhoda převážně pro začátečníka, který si díky tomu uvědomí, co pod jednotlivé oblasti spadá. Libdesign pro změnu nabízí na svých stránkách obsáhlou škálu metod, které se k jednotlivým fázím hodí. Vzhledem k velké podobnosti obou designových přístupů bych zvolil kombinaci. Schéma Double diamond od KISK, je propracovanější (kromě mapování obsahuje navíc syntézu v části vyvozujeme), nicméně Libdesign nabízí velkou škálu metod. Kombinací obou přístupů (tj. využití modelu Double diamond, doplněného o metody shromážděné na webu Libdesign) může vzniknout opravdu kvalitní designový přístup. Libdesign tak může posloužit jako přehledný rozcestník mezi jednotlivými metodami, které jsou rozdělené do kategorií, které lze využít i v přístupu Double diamond od KISK. Tento článek vznikl v rámci předmětu ISKM02 studentem Katedry informačních studií a knihovnictví, FF MU. Seznam použitých zdrojů a poznámky: [1] ŠTEFEK, Tomáš a kol. Inkubátor sociálních inovací v knihovnách: designový proces [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/media/3251673/nastroj_inkubator-socialnich-inovaci-v-knihovnach_designovy-proces_pdf.pdf [2] O libdesingu [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/o-libdesignu [3] v českém prostředí známém též jako Dvojitý diamant [4] What is the framework for innovation? Design Council’s evolved Double Diamond In: Design Council [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond [5] ŠTEFEK, Tomáš. Design jako proces [přednáška] Katedra informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 30.10.2020 [6] Double Diamond FINAL, In: Design Council [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/sites/default/files/asset/document/Double%20Diamond%20Model%202019.pdf [7] Překlady u jednotlivých oblastí se mou lišit. V češtině se užívá i čtveřice: objevování, definování, vyvíjení, předávání; nebo třeba: ptáme se, vyvozujeme, vymýšlíme, navrhujeme (srov. ŠTEFEK, Tomáš. Prezentace k přednášce 30.10.2020) [8] What is the framework for innovation? Design Council’s evolved Double Diamond In: Design Council [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond [9] The Double Diamond: 15 years on, In: Desing Council [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/double-diamond-15-years [10] What is the framework for innovation? Design Council’s evolved Double Diamond In: Design Council [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/what-framework-innovation-design-councils-evolved-double-diamond [11] Metodický protokol ověřeného nového nástroje (indikátor 69301) [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/media/3240372/metprotokol_dvojity-diamant.pdf [12] ŠTEFEK, Tomáš a kol. Inkubátor sociálních inovací v knihovnách: designový proces [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/media/3251673/nastroj_inkubator-socialnich-inovaci-v-knihovnach_designovy-proces_pdf.pdf [13] Termíny schéma a model užívá autor textu jako synonyma. Na stránkách Design Council je Double diamond označován jako Framework for Innovation (tj. rámec pro inovace). [14] ŠTEFEK, Tomáš a kol. Inkubátor sociálních inovací v knihovnách: designový proces [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/media/3251673/nastroj_inkubator-socialnich-inovaci-v-knihovnach_designovy-proces_pdf.pdf [15] Designové metody In: Libdesign [online] [cit. 2020–11–07] Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/designove-metody [16] Tamtéž [17] Tamtéž [18] Tamtéž [19] Tamtéž [20] Autor textu bude užívat toto zkrácené označení na místo správného označení Dvojitý diamant: “Ptáme se, abychom pomáhali”, z důvodů: 1) menšího rozsahu v textu a 2) sjednocení názvů v článku. Srovnání přístupů designového procesu: Double diamond a model od Libdesign was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 11. 2020

Nástroje pro tvorbu person

Photo by Daria Nepriakhina on UnsplashV designovém procesu se persony využívají ve chvíli, kdy je potřeba určit modelové uživatele, vytvářit návrh nové služby nebo je potřeba v týmu nasdílet informace o uživatelích.[1] https://medium.com/media/5fccd6b506090e08dfd48721f68ddb90/hrefPersony představují postavu, která je vytvořená na základě výzkumu. Vždy vychází ze skutečných uživatelů nikoli z předpokladů o uživatelích. Jeden z účelů person je generalizace různých typů uživatelů a sjednocení lehce odlišných způsobů využívání služby/produktu/webu. Také designérům slouží k pochopení cílových uživatelů a jejich zkušeností, potřeb a chování.[2] Pro tvorbu person lze využít i online nástroje, které dokáží rychle vytvořit a také identifikovat cílového uživatele. Xtensio Online platforma, která umožňuje kreativní kolaboraci, tvorbu a sdílení dokumentů či prezentací. Xtensio disponuje jednoduchou šablonou, se kterou lze popsat profil uživatele. Šablona je intuitivní a lehce ovladatelná díky nástrojům, které ji upravují. Také je kolaborativní a lze ji sdílet s ostatními členy týmu.[3] Xtensio nám umožňuje zobrazit informace o uživateli přehledně a zajímavě. Ve chvíli, kdy začneme tvořit personu, není nutné vše vypisovat, díky šablonám je již k dispozici design, struktura či barevná paleta.[4] Přesto můžeme najít překážky v úpravě šablony i přes její intuitivnost. Lze narazit na problémy s formátováním jména uživatele nebo možnost měnit barevné schéma šablony.[5] Nástroje v XtensioV bezplatné verzi lze vytvořit 5 person a lze využívat softwarové nástroje a moduly. U vytvořených person je umožněno pouze sdílení, stažení nabízí až prémiová verze Xtensia.[6] https://medium.com/media/a14fd70fdacf003272fdb9320d818ac2/hrefHubSpot — Make My Persona Výkonná platforma zaměřená především pro marketing, prodej a zákaznický servis. Vytvořili také vlastní šablonu Make My Persona. Nástroj je vytvořen tak aby pomohl co nejjednodušeji vytvořit modelového uživatele. Průvodce má sedm kroků (se zvukovými efekty, které mohou působit lehce rušivě) a zjednodušuje sesbíraných informací o uživatelích do šablony. Konečnou formu dokumentu HubSpot zasílá na email, kde je stále možnost ho upravit nebo popřípadě i stáhnout. V průvodci se zobrazují tipy a vysvětlení i pro začátečníky v tvorbě person. V případě, že otázky v průvodci jsou limitující a omezující, tak lze vytvořit vlastní šablonu a přizpůsobit si ji. Nevýhodou je zejména to, že nelze nahrát vlastní fotografii, a v případě nechtěného smazání bloku nelze vrátit krok zpět nebo daný blok znovu vytvořit. Je tedy dobré si šablonu pravidelně ukládat, aby HubSpot vytvářel upravitelný dokument a zaslal ho na vámi zadaný email.[7][8] https://medium.com/media/2c152af25b2761c80006aab47ddffbe5/hrefUp Close & Persona Nástroj pro tvorbu B2B person založený na zodpovídaní detailních otázek zaměřených na uživatele. Oproti Xtensio je nástroj zaměřen méně na grafiku. Otázky jsou rozdělené do tří segmentů — definice společnosti, problém/řešení a definice uživatele. Každá otázka, kterou při tvorbě vyplňujeme, je doprovázená důležitými informacemi. Tyto informace můžou pomoci začátečníkům v tvorbě person. Podoba persony od Up Close & PersonaUmožňuje tak jednoduchou formu zpracování person, která však nabízí komplexní výsledek. Ve chvíli, kdy zodpovíte všechny otázky je nutné zadat email, aby bylo možné se k vytvořené personě dostat. V případě, že uděláte v průběhu vytváření persony chybu a uvidíte ji až v konečné formě, tak ji nelze opravit. Do finální podoby persony nejde zasahovat a ani ji jakkoli editovat. Je-li tedy v personě chyba, je nutné všechny otázky vyplnit znovu.[9][10] UserForge „Generátor uživatelských person, který nabízí více možností v jejich tvorbě a upravování. Nástroj je k dispozici zdarma, a tak má i určitá omezení. Bezplatná verze je omezená pouze na dva kolaboranty a můžeme zde vytvořit jen tři persony. Předtím, než UserForge umožní založení persony, vyžaduje registraci přímo nebo nabízí využít ověření přes Google účet. Fotka pro personu nejde vložit vlastní, nabídka nám ale poskytuje dostatečný výběr. Také lze zvolit místo velké fotky pouze menší avatar. Fotka či avatar slouží jako hlavička persony a pod ní se zobrazují jednotlivé sekce. Ty zahrnují citát, cíle, příběh, potřeby, frustrace apod. Ty lze během celého procesu upravovat či měnit jejich pořadí. Oproti HubSpotu nebo Up Close & Persona tento nástroj nedoprovází užitečné informace a tipy, které by mohly pomoci začátečníkům v tvoření person.[11] Userforge také vcelku nově vytvořil online nástroj Persona creator — templates and tools pro snadnou tvorbu uživatelských person. Tvořič je ale k dispozici jen v demo režimu a data se tak ukládají pouze dočasně. Smaply Tým, který stojí za knížkou „This is service design thinking“ vytvořil tento online nástroj pro tvorbu person. Placený nástroj, který nabízí 14denní verzi zdarma k vyzkoušení tvorby person, journey nebo i stakeholders map. Při tvorbě persony máme k dispozici šablonu, kterou můžeme lehce upravovat. Na rozdíl od jiných nástrojů, které jsem zde zmínila je velká výhoda toho, že do nástroje můžeme nahrávat fotky a přidávat vlastní obrázky. Jednotlivé bloky můžeme snadno přesouvat podle potřeby, nebo přidávat další. V textových blocích máme k dispozici úpravu textu — lze ho dát tučně, kurzívou, do odrážek. Dá se zvolit i velikost písma, vytvořit nadpis nebo zvýraznění jedním kliknutím. Personu můžeme stáhnout jako PDF nebo je zde i možnost ji duplikovat. Jedinou možnou nevýhodou nástroje je nedostatek barevného schématu v šabloně. Ale je to opravdu spíše menší nepříjemnost než chyba. Nástroj nám umožňuje propojit vytvořené persony na Stakeholder mapy a Journey mapy. S Journey mapou tak můžeme vizualizovat jednotlivé kroky naší vytvořené persony skrze službu. UXPressia Vizuální vzhled nástroje pro tvorbu B2C person od UXPressia připomíná Smaply. Disponuje však na rozdíl od něj i bezplatnou, omezenou verzí. Nabízí několik užitečných šablon, pokud však žádná nebude vyhovovat, je možnost zvolit prázdnou šablonu. Tu je možné upravit podle svých představ podobně jako u Smaply. Pro začátečníky je vhodnější si vybrat šablonu „Persona best practices“ než prázdnou šablonu. Díky důmyslným otázkám je začátečník schopen lépe popsat a vytvořit personu. Nástroj je kolaborativní, ve zkušební verzi však tuto možnost nelze využít. Do šablony lze vkládat vlastní fotky nebo vygenerovat náhodnou fotografii. To stejné platí pro jméno persony. Nástroj umožňuje barevné schéma, vkládání tabulek, odrážek nebo třeba i emoji. Je možné i měnit font či barvu písma. V případě, že chcete měnit font písma v celé šabloně, tak to lze v horní záložce More. Jako druhou možnost máme lištu, která se nám zobrazí při levém dvojkliku myší. Jednoduché šablony pro tvorbu person Pokud máte rádi spíše tvoření za pomocí tužky a papíru nebo chcete ukázat, jak se persony tvoří, tak existují šablony vytvořené pro tyto případy. Velmi jednoduchou a základní šablonu můžete stáhnout na stránkách Libdesignu nebo můžete zkusit více kreativní na StoryboardThat. Na stránkách Libdesignu není oproti StoryboardThat nutná registrace pro stažení šablony. Další nástroje, které můžete vyzkoušet pro tvorbu person, jsou FlowMapp, Mnemonic AI, Personapp, McorpCX Persona nebo Akoonu. Zdroje: [1] Persony. Libdesign [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/metody/persony [2] Personas. In: Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/topics/personas [3] [4] Xtensio. In: Gary Fox [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.garyfox.co/startup-resources/xtensio/ [5] RICHARDSON, Dan. User persona tool review. In: UXORBUST [online]. 26.06.2016 [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://uxorbust.wordpress.com/2016/06/29/user-persona-tool-review/ [6] JAMISON, Kane. 10 Customer Persona Tools & Templates. In: Content Harmony [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.contentharmony.com/blog/customer-persona-tools/ [7] A review of Hubsot’s Make My Persona feature. In: Campaign Creators [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.campaigncreators.com/blog/a-review-of-hubspots-make-my-persona-feature/ [8] [10]CAMPBELL, Kelly. Top 5 Customer Persona Generators. In: Kelly Campbell [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://klcampbell.com/top-5-customer-persona-generators/ [9][11] HORVAT, Tomislav. 7 Buyer Persona Generators — Which One is the Best in 2020? In: Tomislav Horvat [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://tomislavhorvat.com/best-buyer-persona-generators/ Xtensio [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://xtensio.com/ Make My Persona [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.hubspot.com/make-my-persona Up Close & Persona™ [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.upcloseandpersona.com/ Userforge [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://userforge.com/ Smaply: Visualize your customers’ experience [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://www.smaply.com/ UXPressia [online]. [cit. 2020–11–26]. Dostupné z: https://uxpressia.com/ Nástroje pro tvorbu person was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2020

Vojtěch Bruk: S designovým myšlením se mi ve firmě pracuje jednodušeji než v neziskovce

Vojtěch Bruk na konferenci Krimyš (Zdroj: archiv Vojtěcha Bruka)Při studiu na Masarykově univerzitě spoluzaložil projekt Zvol si info, který bojuje s nízkou mediální gramotností. V něm se angažuje dodnes i přesto, že už pracuje na plný úvazek. Jak se ze studenta politologie stane Product Owner? A proč je těžké pracovat s designovým myšlením ve studentském spolku? Na to odpovídá Vojtěch Bruk. Před pár měsíci se v mediálním světě objevila nová aplikace FlashSport, proč myslíš, že něco takového na trhu doposud chybělo? Na trhu existuje několik aplikací podobného typu, ale žádná z nich není zaměřená vysloveně na sport a většina z nich pokulhává v obsahu na českém trhu. Informací je v dnešní době strašně moc a vyznat se v nich, objevit něco nového a zajímavého, je obtížné. Proto se snažíme uživateli ulehčit výběr a přinášíme to nejzajímavější ze světa sportu přímo do jeho kapsy. FlashSport je platforma pro sportovní články a informace. Přivádí na jedno místo spoustu informačního obsahu, aby si uživatel mohl vybrat to, co ho opravdu zajímá, a aby mohl konzumovat obsah bez přebíhání mezi desítkami webů a zdrojů. Cílovou skupinou nejsou jen hardcore sportovní fanoušci, ale i nadšenci, kteří mají svůj minoritní sport nebo sledují sportovní zprávy spíše pasivněji — raději si přečtou zprávu po konci zápasu, než aby napjatě sledovali jeho průběh.Je FlashSport logickým vyústěním toho, co už Livesport dělal? Posláním a vizí Livesportu bylo vždycky přinášet maximální množství informací o sportu na jedno místo personalizovaně pro konkrétního uživatele. Do toho zapadá i FlashSport, kdy chceme přinést maximum sportovních informací z různých platforem na jedno místo. Určitě je to logickým vyústěním toho, co Livesport už skoro 15 let dělá, můžeme to vidět i na vzniku Livesport TV, na rozšiřujícím se obsahu na webech Livesportu apod. Cílem je stát se opravdovou bránou do světa sportu, kde uživatel nalezne opravdu vše, co ho okolo jeho oblíbeného sportu, týmu, sportovce zajímá. V jaké fázi vývoje se nacházíte? Co nyní bude následovat? Jsme na začátku naší cesty. Livesportu se podařilo dobýt celý sportovní svět s FlashScorem, který je globální jedničkou v poskytování rychlých sportovních informací. Stejné ambice máme i s FlashSportem. Máme spoustu nápadů a plánů, ale v první řadě nás čeká expanze do spousty zemí. Čeká nás vylepšování FlashSportu a taky přidávání nových platforem, protože se nechceme zastavit jen u zpravodajských zdrojů. https://medium.com/media/98e93ad01df9ecb9966f78ae46764e41/hrefProduct Owner se musí vyznat v řadě oborů Jsi Product Owner, co je náplní tvé práce? Product Owner, je ten který sbírá zpětnou vazbu, vyhodnocuje ji, přichází s relevantními nápady na nové prvky/produkty, tyto nápady analyzuje, podrobuje testování a pak dohlíží na jejich implementaci. Další rolí je především koordinovat veškeré práce na produktu, být spojkou, spojovacím článkem v celém vývoji daného produktu. Product Owner je ten kdo o produktu ví nejvíc a dokáže spojit na první pohled nespojitelné informace tak aby uživateli přinášel co nejlepší produkt. To vše a mnohem víc je mou náplní práce, musím se vyznat v designu, v komunikaci, v technickém vývoji, v marketingu a v mnoha dalších odvětvích, abych měl dokonalý přehled o tom v jakém stavu produkt je a zároveň do jakého ideálního stavu chceme produkt dostat. Nastala už situace, kde jsi při vývoji musel na něco říct ne, protože to nesplňovalo vizi? To je něco co se dobrý Product Owner učí celý život. Já jsem zatím na začátku své cesty a upřímně neumím říkat ne tak dobře, jak bych si představoval. Aby mohl Product Owner říkat dobré a kvalitní ne, musí mít podloženo a vyargumentováno proč zrovna na tuhle funkci ne říká a to je něco co se nedá jednoduše naučit a pak to používat, je to dlouhý a neustále se vyvíjející proces. Dokázal bys popsat svůj typický pracovní týden? Můj typický pracovní týden se skládá z několika pravidelných meetingů a spousty další variabilní práce. Mezi pravidelné meetingy patří meeting s ostatními produkťáky, pravidelné statusy s naším externím dodavatelem, pravidelné schůzky s marketingem a spousta dalších menších pravidelných věcí, včetně pravidelné kávičky s kolegy (směje se). Zbytek práce pak tvoří jak sběr zpětné vazby od uživatelů, tak konkretizování požadavků na vývoj, řešení operativní problémů a především neustálá snaha o vylepšení produktu v jakékoliv podobě. Product Owner ve FlashSportu (Zdroj: archiv Vojtěcha Bruka)Jak probíhají porady? Jaké metody na nich používáte? Na většině našich meetingů nepoužívám žádné speciální metody nebo nástroje. Co je však hodně důležité a co se snažíme nepodceňovat je příprava. Snažíme se, aby každý věděl co daný meeting znamená, proč se scházíme a co budeme řešit. Na to opravdu dbáme a díky tomu se nám daří řešit spoustu věcí a problémů i bez metod a nástrojů. Děláte agilní vývoj, jak ses s tímto typem práce sžil? Používáme techniku SCRUM, stejně tak ji používá i náš externí dodavatel, fungujeme v pravidelných dvoutýdenních cyklech. Dále se snažíme zavést i systém takzvaných OKR (Objective Key Results). Pro mě osobně bylo sžití s tímto stylem práce jednoduché a hodně intuitivní. Vyhovuje mi jeho proměnlivost a flexibilita ale zároveň pevně daný řád. Díky tomu dokážeme v krátkém čase reagovat na jakékoliv problémy či nové podněty ale zároveň se neutápíme v tisícovkách malých věcí najednou. Pomáhá nám to určit priority a musím říct, že tato vlastnost se pak hodí i v jiných oblastech života. Je pro tebe pohodlný homeoffice? Anebo je potřeba vidět se s ostatními? Chápu, že někomu homeoffice může vyhovovat, ale v tuto chvíli je to pro mě nutné zlo. Cítím potřebu se vidět osobně s ostatními, nemyslím si, že se věci dají kvalitně řešit pouze přes počítač. Chybí tomu lidskost a i to něco navíc, díky čemu se nám do práce chodí s radostí — kolektiv, kolegové, prostředí. Spousta věcí jde navíc vyřešit daleko jednoduše a lépe tím, že za daným člověkem se zajde do vedlejší kanceláře a probere se vše osobně. Vysokoškolské studium ho naučilo především pracovat s informacemi Jak ses dostal k práci Product Ownera? Pracoval jsem několik let pro dodavatele dat naší firmě a měl jsem možnost postupně poznat i lidi v naší společnosti. Dalo by se říct, že mi hodně pomohlo i Zvol si info, které znal a zná majitel Livesportu. Vystudoval jsi politologii, jaký to mělo vliv na práci, kterou nyní děláš? Určitě mi dalo jednu zásadní věc — a to zvládnout ohromné množství informací za strašně krátký čas. A je vlastně jedno v jaké podobě ty informace jsou. Dále určitě pohlížení na věci v širším kontextu, kdy si díky studiu a zájmu o politiku dokážu dát věci dohromady a dokážu se na ně dívat pohledem z větší dálky a ve větším kontextu. No a samozřejmě mi pak studium politologie dalo Zvol si info a bez něj bych určitě teď nebyl tam kde jsem. Vojtěch Bruk při přednášce na FSS MUNI (Zdroj: Z archivu Vojtěcha Bruka)Pamatuješ si na moment, kdy ses poprvé setkal s designovým myšlením? Jaké to bylo? Bylo to v jedné části akcelerátoru, který jsme se Zvol si info absolvovali v Impact Hubu a musím říct, že poprvé jsem byl velice zmatený a trošku mi unikal smysl celé věci. Ale čím víc jsem se do této problematiky dostával, tím víc mi tento mindset učaroval a rozhodně se v něm chci zdokonalovat i nadále. Využíval jsi někdy prvky designového myšlení ve Zvol si info? Dokážeš porovnat implementaci či používání designového myšlení ve studentském spolku/neziskovce versus ve firmě? Bohužel, jsme se k tomu nikdy pořádně nedostali. Tohle vnímám jako trošku své selhání, ale přeci jen v neziskovce jsme na to nikdy neměli tolik času a energie, často jsme byli rádi, že jsme dokončili to, co jsme začali. Určitě jsme ale implementovali určité prvky a mindset u vymýšlení některých věcí, ale asi bych to nenazval kompletním designovým myšlením. Ve firmě je to samozřejmě o mnoho jednodušší. Máte plnou podporu své firmy, máte prostředky, čas, je to vaše hlavní náplň práce, tak se to dělá o to jednodušeji. Nicméně je pravda, že i v neziskovách se to pomalu mění a to mě osobně moc těší, protože jsem přesvědčený, že je to něco, co může spoustě projektů neskutečně pomoct a to nejenom po stránce jejich produktů ale i z hlediska osobního vývoje jednotlivých členů. Zvol si info je spolek tvořený studenty či čerstvými absolventy vysokých škol. Spolek vznikl na Katedře politologie FSS MUNI a postupně se rozrostl. Jeho posláním je vzdělávat české a slovenské žáky, studenty, učitele, knihovníky a veřejnost v oblasti informační a mediální gramotnosti.Jakým způsobem se dále vzděláváš ve svém oboru? V momentální situaci je to spíše pomocí knih, zajímavých podcastů nebo ebooků a výzkumů, které například sdílí i přímo firmy z oboru (krásným příkladem je český startupový jednorožec ProductBoard, který na svých stránkách sdílí spoustu skvělých materiálů). Jakmile se situace trošku uklidní, tak se určitě chci účastnit školení a konferencí, které se v našem oboru pořádají po celém světě a jsou neskutečně inspirativní. Na závěr by mě zajímalo, zda máš nějakou oblíbenou designovou metodu. Úplně oblíbenou metodu nemám. Myslím si, že pro každou situaci se trošku víc hodí jiná metoda a proto se snažím zůstat variabilní a hlavně se pořád učit nové věci, protože to nejhorší, co se produktovému manažeru může stát je, že ustrne. Najde si svou oblíbenou metodu, zaběhne se do stereotypu a přestane být inovativní a kreativní. Proto je potřeba pořád objevovat nové a nové metody, zkoušet, vzít si z nich to nejlepší a poučit se z toho nejhoršího. Jen to nás v produktu a designu posune dál. Vojtěch Bruk: S designovým myšlením se mi ve firmě pracuje jednodušeji než v neziskovce was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2020

Service design blueprint jako hlavní nástroj service designu

Službám se často věnuje méně pozornosti než produktům. Navíc v současné době služeb zprostředkovávaných počítači, je většinou mnoho zdrojů vynakládáno na výstupy zaměřené na zákazníka, přičemž jsou přehlíženy zážitky zaměstnanců. Proto service blueprint pomáhá vytvořit nebo přizpůsobit službu tak, aby byla žádoucí a efektivní pro všechny aktéry v procesu.[1] Co je to service blueprint? Service blueprint je diagram, který vizualizuje vztahy mezi různými komponentami služby, jako jsou lidé, procesy a různé fyzické či digitální artefakty, které jsou přímo spojené s kontaktními body na cestě zákazníka danou službou. Service blueprint je tvořen seznamem všech aktérů, zapojených do procesu služby na svislé ose a seznamem kroků, potřebných k poskytnutí služby na horizontální ose. Výsledek následně umožňuje reprezentovat tok akcí, které každá vypsaná role v průběhu procesu musí provádět, přičemž jsou rozděleny podle viditelnosti dále na „frontstage“ a „backstage“.[2] Pro stejnou službu jich může být také využíváno několik najednou, pokud existuje více scénářů, které mohou při poskytování služby nastat. Service blueprints by měli také vždy být v souladu s obchodním cílem, jako je například snižování nadbytečností nebo zlepšování zážitku zaměstnanců. [3] Photo by Jo Szczepanska on UnsplashService blueprints poskytují hned několik výhod a možností pro zlepšení služby, v případě jejich využívání. Umožňují například lepší pochopení služby, jejích zdrojů a procesů, což poskytuje strategické výhody pro podnikání nebo potenciální odhalení a eliminování slabších článků uvnitř služby. Nejlepší řešení problému je odhalení přímo zdroje příčiny tohoto problému. Service blueprints v tomto ohledu velmi pomáhají svým komplexním mapováním, které tyto problémy snáze objeví.[3] Zároveň také umožňují identifikovat případné možnosti pro zlepšení nebo optimalizaci. Při návrhu nové služby také umožňuje vytváření takzvaných „service prototypes“, díky kterým lze službu testovat ještě před jejím spuštěním. Dále také pomáhá v pochopení aktérů dané služby a v případě jejich většího množství (zákazníci, dodavatelé, konzultanti, zaměstnanci, týmy, atd.) umožňuje lepší koordinaci a zvládání složitých situací.[4] Vznik service blueprint Tato technika má své počátky již v 80. letech, kdy ji G. Lynn Shostack popisuje jako řešení pro špatný a neefektivní design služeb. Ve svém článku pro Harvard Business Review s názvem Designing Services That Deliver popisuje, že hlavní příčinou selhávání služeb je nedostatek systematických metod pro jejich design a řízení. Proto by měly služby začít stavět na systematickém a komplexním způsobu designu a testování procesů, místo charakteristického způsobu „pokus — omyl“. Protože služby na rozdíl od produktů nejsou hmotné, nejdůležitějším prvkem je uživatelský zážitek, jelikož zákazník za své peníze nezískává vlastnictví. „When we buy the use of a hotel room, we take nothing away with us but the experience of the night’s stay. When we fly, we are transported by an airplane but we don’t own it. Although a consultant’s product may appear as a bound report, what the consumer bought was mental capability and knowledge, not paper and ink.“ [5]Shostack říká, že service blueprint umožňuje společnosti prozkoumat všechny problémy spojené s vytvářením nebo řízením služby, přičemž definuje v rámci této metody několik kroků. Identifikaci procesů a jejich zmapování, izolování tzv. „fail points“ (bodů selhání), stanovení časového rámce a analyzování ziskovosti. https://hbr.org/1984/01/designing-services-that-deliverElementy service blueprint Service blueprint obsahuje několik klíčových elementů, nezávisle na jeho vizuální formě: * Customer actions: Jsou aktivity, kroky, volby a interakce, které zákazník provádí při styku se službou. Tyto akce jsou odvozovány z různých průzkumů či z customer-journey maps. * Frontstage actions: Jsou akce, ke kterým dochází z přímého pohledu zákazníka. Může se jednat o interakce člověk — člověk nebo člověk — počítač. Jsou to tedy akce a kroky, které provádí zaměstnanec při kontaktu se zákazníkem nebo akce, ke kterým dochází při interakci zákazníka se samoobslužnou technologií (mobilní aplikace nebo bankomat). * Backstage actions: Jsou opět kroky a aktivity, které se ale dějí mimo dohled zákazníka a podporují dění ke kterému dochází na frontstage. * Processes: Jsou interní kroky a interakce, které podporují zaměstnance při poskytování služby. [3] Tyto elementy jsou poté dále rozděleny pomocí tří hlavních linek: * The line of interaction: Vyznačuje přímou interakci mezi zákazníkem a organizací. * The line of visibility: Odděluje všechny aktivity, které jsou viditelné pro zákazníka od aktivit, které viditelné pro zákazníka nejsou. * The line of internal interaction: Odděluje zaměstnance, kteří přímo podporují interakce se zákazníky od zaměstnanců, kteří tuto interakci přímo nepodporují. Další částí service blueprint je „evidence“, ve které jsou zaznamenána místa nebo artefakty, se kterými přijde kdokoli během procesu do styku. Nakonec jsou do service blueprint přidány jednotlivé sekundární elementy, jako šipky označující vztahy a závislosti, emoce vyznačující vztah zaměstnanců k jednotlivým bodům služby, čas a další. [3] https://www.nngroup.com/articles/service-blueprints-definition/Service blueprint není customer-journey map Service blueprint a customer-journey map jsou obě velmi důležité mapovací metody v rámci designu služeb, u kterých však může docházet díky jejich podobnostem k domněnce, že se jedná o stejnou techniku. Každá z nich se však zaměřuje na mapování trochu jiné oblasti služby. Proto je důležité ujasnit si, jaký je mezi nimi rozdíl a způsob jakým se navzájem doplňují. [6] Customer-journey map se spíše soustředí na zdokumentování zážitku zákazníků a mapování „frontstage“, čímž umožňuje lépe pochopit a vcítit se do výsledného uživatelského zážitku, který společnost vytváří. Zatímco service blueprint je spíše o „backstage“, tedy o procesech, co se dějí mimo zorné pole uživatele a jak se tyto procesy váží na uživatelský zážitek. Poskytuje tedy objektivní obrázek založený na realitě toho, jak daná organizace poskytuje to, co poskytuje. Tím umožňuje hlubší pochopení zprostředkovaného uživatelského zážitku, který daná služba vytváří. „An experience is only as cohesive as the teams that produce it, and any attempt to make meaningful changes to an experience requires a deep understanding of the makeup of the organization that builds the stage for that experience.“ [6]Service blueprint je tedy jakýmsi rozšířením nebo „společníkem“ customer-journey map a zkoumá všechny fyzické i digitální interakce, které umožňují a podporují cestu uživatele danou službou. Zdroje: [1] Service Blueprinting. Nielsen Norman Group [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/courses/service-design/ [2] Service Blueprint. Service Design Tools [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://servicedesigntools.org/tools/service-blueprint [3] What Is a Service Blueprint? Nielsen Norman Group [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-blueprints-definition/ [4] Service Blueprints — Communicating the Design of Services. Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/service-blueprints-communicating-the-design-of-services [5] SHOSTACK, Lynn. Designing Services That Deliver. Harvard Business Review [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://hbr.org/1984/01/designing-services-that-deliver [6] MILLER, Megan Erin a Erik FLOWERS. The difference between a journey map and a service blueprint. Practical Service Design [online]. [cit. 2020–11–25]. Dostupné z: https://blog.practicalservicedesign.com/the-difference-between-a-journey-map-and-a-service-blueprint-31a6e24c4a6c Service design blueprint jako hlavní nástroj service designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2020

Designový proces podle IBM

Designový proces je pro mě tvorba návrhu „něčeho“ — služby, produktu, akce, politické kampaně. Designový proces má obvykle několik částí, které na sebe navazují. Jednotlivé části se mohou lišit v závislosti na tom, na jaký nebo spíše na čí designový proces se zaměřujeme nebo jej používáme. V následujícím textu si představíme designový proces podle IBM. Co je IBM? International Bussines Machine Corporation byla založena v roce 1914. Z počátku se zaměřovala na výrobu hodin, vah a strojů s děrnými štítky. Stejně jako se během více než sto let od založení firmy měnily a vyvíjely technologie, měnil se tak i druh výrobků IBM. Kromě již zmíněných vyráběli také psací stroje, disky, čipy, bankomaty, počítače (sálové, osobní, superpočítače), IT služby, softwary. Od založení firmy byla pro její ředitele důležitá víra a kultura ve společnosti. Sdílení společné přesvědčení o společnosti a jejím místě ve světě pomohlo vybudovat vitalitu společnosti. [1] IBM Design „People are at the center of everything we do and every problem we solve. Design isn’t just a job — it’s a deep responsibility to the people we serve.“[2] Design IBM má definovanou filozofii designu, podle které je nezbytné do designového procesu zařadit také estetiku. Bez ní by výsledek procesu byl chmurným opakováním klišé. Každé službě, akci i věci, kterou navrhuje, musíme věnovat čas, péči a řemeslo. Jinými slovy řečeno — pokud něco děláme, musíme si na tom dát záležet, věnovat svůj čas pro tvorbu, aby zákazníkův čas u výsledného produktu byl dobře stráveným časem. Podle IBMers je úkolem každého designu a designéra vést, poskytovat a posunovat lidi emocionálně i funkčně vpřed.[3] V rámci filozofie IBM designu byly vytvořeny 4 zásady. První ze zásad je pečlivé zvažování — rozhodování, sdílení zkušeností — než začneme na něčem pracovat, musíme pečlivě zvážit všechny okolnosti. Druhou zásadou je jedinečné sjednocení, spojení kontinuity a kreativity. Další zásada určuje odbornou a pečlivou práci designérů IBM — odborně provedeno. Čtvrtá zásada vyzívá k pozitivnímu progresu, věřit a posouvat se kupředu, pracovat na pokroku.[4] IBM Design thinking Designové myšlení by mělo být soustředěno především na uživatele. Tři základní principy designového přístupu IBM jsou a) Zaměření na výsledky uživatelů (A focus on user outcomes) - designér navrhuje produkt pro uživatele, musí vědět, pro koho navrhuje, jaké jsou potřeby a očekávání uživatelů, pro IBM nejsou uživatelé pouze lidé, kteří dostanou výsledný produkt, jsou to designový partneři, se kterými designéři spolupracují b) Neklidné objevování (Restless reinvention) - během procesu vytváří designér prototypy výsledného produktu, je nezbytné komunikovat se zákazníky, znát jejich názor, nové potřeby a také názor klientů, pro které produkt vytváříme c) Rozmanité týmy (Diverse empowered teams) dobrý tým by měl být složený z odborníků, kteří mají různé schopnosti, dovednosti, preference, vkus a představy. Víc lidí, víc ví, má více nápadů a mnoho jedinečných pohledů na věc [5]Designový proces znázorňuje pomocí smyčky, ve které designér prochází třemi částmi návrhu. První částí je pozorování (observe), během této fáze pozorujeme uživatele, zjišťujeme jejich potřeby a dění v reálném světě. Druhou fází návrhu je reflektování (reflect), společné přemýšlení týmu nad informacemi získanými z první fáze návrhu, provádí se analýza dat. Výsledkem druhé fáze, by mělo být pochopení problému, kterému designér čelí. Ve fázi třetí, vytváření (make), spolupracuje celý tým, tvoří se nápady jak vyřešit problém (návrhy aplikace, služby), dojde také k vytvoření produktu, prototypu, který ještě nebude úplně dokonalý. Ten se představí uživatelům a na základě pozorování jejich interakce s produktem dostane designér nové podněty a informace, které mu pomohou produkt vylepšovat. Znovu se tedy designér, jako ve smyčce, vrací k prvnímu kroku designového procesu — k pozorování, vylepšování a opakování. Součásti proces designu jsou také 3 klíče (techniky) pro udržení rovnováhy během celého návrhu. Hills — jasně definované cíle, které platí stejně pro všechny členy týmu a pomáhají držet se stále stejného záměru, neurčují designérům cestu, po které se mají vydat, pouze stanovují směr, kterého se musí držet Playbacks — designéři pravidelně komunikují s uživateli i ostatními zúčastněnými stranami (klienti, zadavatelé), vzájemně si poskytují zpětnou vazbu a nové náměty a připomínky, pokud se na návrhu podílí více malých skupin designérů (tato situace může nastat právě ve firmě jako je IBM, která nemá desítky, ale stovky designérů, kteří pro ni pracují. Proto je jednodušší rozdělit designéry i návrhy do menších skupinek, které se drží stejného cíle) a každý tým pracuje na vlastní části jednoho velkého projektu, playbacks jim umožňují sdílet své pokroky, návrhy a nápady Sponsor Users — designéři jsou designéři, jejich prací je designovat — navrhovat pro někoho, často ale potřebují mít v týmu zástupce ze skupiny uživatelů, který návrhy vytvořené designéry dovede posoudit, zda budou funkční nebo ne. Například při návrhu kokpitu v letadle se nemůže designér/designéři řídit pouze vlastním výběrem, potřebují do týmu pilota, který bude na návrh dohlížet z odborné stránky.[6] Designéři IBM učí lidi, jak designový proces vypadá, nemohou je však naučit, jak designovat, jak být designér — tuto schopnost musí najít každý sám v sobě. Při designování se nesmíme bát pokládat otázky, čím více zvídaví budeme, tím více získáme informací, které nám pomohou vytvářet a navrhovat design pro nás, naše klienty. Zapisujme si zajímavé nápady, a i když náš návrh nevyjde na poprvé, nebude uskutečnitelný a naše snaha selže, třeba i několikrát, musíme zkusit jiný nápad, vytvořit nový návrh, který nakonec bude úspěšný a bude to to nejlepší, co náš tým mohl vytvořit. [7] [1] A Business and Its Beliefs. IBM100 [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.ibm.com/ibm/history/ibm100/us/en/icons/bizbeliefs/ [2] Overview. IBM Design [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.ibm.com/design/approach/ [3] Design Philosophy. IBM Design [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.ibm.com/design/approach/design-philosophy/ [4] Principles. IBM Design Language [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.ibm.com/design/language/philosophy/principles [5] The Loop. Dostupné z: https://www.uxmatters.com/IBM-Design-Thinking_hero.png [6] Enterprise Design Thinking. IBM Design [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.ibm.com/design/approach/design-thinking/ [7]IBM Learning, 2016, Understand IBM Design Thinking in 10 minutes, YouTube video. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=psLjEBUOnVs&t=190s Designový proces podle IBM was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

25. 11. 2020

Umělá inteligence: Náhražka designerů?

Obrázek ze stránky Unspash, autor Alexander SinnČím více moderních technologií vytváříme, tím více se v této oblasti také stáváme ambiciózními. Teprve před 77 lety byl vytvořen první ‚počítač‘ nazvaný ENIAC a v dnešní době se již zabýváme evolucí umělé inteligence, která je přítomná v téměř veškeré technologii, ať už se bavíme o moderních autech nebo dokonce chytré ledničce. Přeci jen přítomnost umělé inteligence může zvýšit schopnosti softwaru a velice ulehčit ovladatelnost pro koncového uživatele. Co se týče služeb určených pro normálního člověka, umělá inteligence může službu zpříjemnit často až několikanásobně. Může však přímo nahradit designery služeb, které mají být centrované okolo samotného uživatele? Než se nad touto otázkou zamyslíme, musíme si prvně upřesnit, co přesně umělá inteligence je. Její definování v dnešní době přeci jen není až tak jednoduché. Internetové definice této technologie ji často popíšou jako software nebo část softwaru, která simuluje lidské myšlení a schopnost řešit problémy. Lidé často takto označují téměř jakýkoliv program nebo algoritmus, který alespoň na oko může připomínat lidské myšlení. Samotné označení takovéto simulace skrze software může být pro některé problémové, jelikož může být poněkud zavádějící. Přeci jen i přes označení „Umělá inteligence“ nemůžeme říct, že současně existující chytré programy jsou skutečně inteligentní, alespoň tedy pokud pro toto měření použijeme Turingův test. Jedná se o poměrně jednoduchý test který, jednoduše řečeno, stanoví, zda se dá umělá inteligence skutečně považovat za inteligentní na základě její rozeznatelnosti od normálního člověka během anonymní komunikace. V současnosti sice existují umělé inteligence, které podle určitých kritérií tímto testem prošly, leží zde však menší problém v oblasti reliability. Jako příklad zde můžeme uvést chatbota Eugene Goostman a automatizovaný systém Google Duplex. Tato vítězství v testu mnozí to vysoké míry zpochybňují, díky čemuž si musí každý dojít ke svému vlastnímu závěru. Toto však v každém případě nejsou každodenní technologie, které může vytvořit jakákoliv firma nebo jedinec. Narážíme zde tedy na vcelku zásadní problém. Služby jsou tvořeny především aby je využívali další lidé. A lidé mohou často dělat velice neočekávané věci, a to i během jejich každodenního používání internetu. Cílem designera služeb je vytvořit takovou službu, která bude intuitivní a přívětivá pro své uživatele. Aby k něčemu takovému mohlo dojít, je napřed potřeba těmto uživatelům porozumět. Kvalitativní výzkumy, především rozhovory, jsou velice efektivní metodou pro zjištění pocitů a pohledů potencionálních, současných, nebo minulých uživatelů. Tyto výzkumy tvoří data, která se dále interpretují a na jejich základě můžeme upravovat nebo tvořit služby. Byla by ale umělá inteligence něčeho takového schopna? Tyto technologie se mohou rapidně zlepšovat každým dnem, stále jsme však nepřekročily právě již zmíněnou propast vytvoření skutečně inteligentní umělé inteligence. Z tohoto důvodu nejsme schopni jisté pracovní pozice jen tak nahradit robotem. Současná umělá inteligence nemá velice důležitou schopnost, tedy schopnost kreativního a kritického myšlení. Pokud se bavíme o kvantitativních datech, počítač nemusí mít žádné problémy s nimi pracovat. Ale v tom momentě, kdy přejdeme k datům kvalitativním, interpretace umělou inteligencí bude mnohem složitější. K tomuto se také rychle přidá to, že se lidé čas od času neumí efektivně vyjadřovat. Mezitím co živí designer může být schopný odvodit si význam nebo se dále doptávat, umělá inteligence v dnešní době jednoduše akceptuje, co ji dáme, a bude se dále pokoušet pracovat s těmito potencionálně nevhodnými informacemi. Je však pouze otázkou času, než se tohle změní. Již v dnešní době existují projekty a hnutí, které se pokouší dostat se na úroveň služeb, které budou tvořeny exkluzivně umělou inteligencí, a to bez obětování kvality, kterou do této práce vnášejí lidští designeři. Samozřejmě je zcela možné takto služby tvořit již dnes. Vložit velké množství sesbíraných dat do algoritmu, který podle nich seskládá ‚perfektní‘ službu, nebo cokoliv jiného není v dnešní době až takový problém. Jediným problémem je to, že služba bude možná perfektní pro další stroj, nikoliv však pro skutečného člověka. Velké firmy a služby něco podobného již dělají v oblasti personalizovaných reklam, které jsou skládány na základě velkého množství sesbíraných osobních informací. Na této úrovni skutečně můžeme sledovat úspěšnou tvorbu od umělé inteligence. Služby ale nejsou tvořeny pro jednu jedinou osobu, ale celou cílovou skupinu. U jistých služeb jako je například Netflix nebo Facebook můžeme tyto cílové skupiny dokonce označit jako skutečně masivní. Zde narážíme na ten moment, kdy člověk s kreativním myšlením může mnohem více efektivněji navrhnout službu, která bude vhodná pro takto velké množství potenciálních uživatelů, kteří mohou být velmi různorodí. Pokud se umělá inteligence pokusí něco takového vytvořit, je poměrně velká šance, že finální výsledek jednoduše nebude velice přívětiví. To však neznamená, že umělá inteligence nemůže v této oblasti být užitečná. Jak v oblasti UX designu, tak v oblasti service designu by mělo být možné využít umělou inteligenci k ulehčení práce. Přeci jen v dnešní době má umělou inteligenci prakticky vše, a to právě za tímto účelem. Počítač může designerům efektivně ulehčit více opakující se práci, která se dá lehce automatizovat, což samotným designerům umožní se více soustředit na kreativní řešení a inovace pro jejich služby. Kompletní nahrazení designerů je tedy v nejbližší době poměrně nepravděpodobné. Co tedy v daleké budoucnosti? To samozřejmě nemůže nikdo zcela jistě potvrdit či vyvrátit. Co je však velice pravděpodobné je další rozvíjení spolupráce mezi umělou inteligencí a designerem. Již zmíněná byla schopnost tvorby vysoce personalizovaného obsahu na základě dostupných dat. Takováto schopnost se může stát velice užitečnou při návrhu služeb typu sociálních sítí, které se okolo tohoto konceptu často točí. Zde samozřejmě možnosti umělé inteligence nekončí. Od generace titulků při sledování videí a filmů až po chatboty, kteří mohou aktivně pomáhat uživatelům služeb nebo být centrální částí navrhované služby. Umělá inteligence se zde skutečně může stát jak pomocným nástrojem během procesu tvorby, tak také součástí samotné služby po jejím plném vytvoření a provozování, či provozovatelem údržby v budoucnu. Rozhodně zde tedy není žádný důvod se těchto typů softwaru bát. Osobně bych řekl, že tomu je právě naopak. Spíše nežli se strachovat o to, že designery umělá inteligence nahradí se mohou těšit na její stále zlepšování a pomoc během jejich vlastní práce. Na závěr si můžeme vše shrnout. Umělá inteligence je extrémně důležitou součástí současných moderních technologií, které se pokouší simulovat lidskou mysl a kreativitu. I přes to však stále nejsme v pozici, kdy máme možnost vytvořit umělou inteligenci, která by byla dostatečně komplexní na to, aby nepochybně prošla Turingovým testem. Jelikož práce jak UX, tak service designerů vyžaduje využívání kreativního myšlení, pochopení kontextů a různých nuancí, současná umělá inteligence jednoduše není schopna sama navrhovat nové služby, které by dosáhly požadované kvality. To však neznamená, že se umělá inteligence nemůže v této oblasti využívat. Místo nahrazení designerů by však měla sloužit spíše jako pomocník, který člověku ulehčí opakující se práci, nebo jako součást samotné služby, kdy bude pomocným nástrojem pro uživatele. Zda se v budoucnu skutečně dostaneme na úroveň umělé inteligence, která by byla schopna zcela nahradit designery služeb, to momentálně vskutku není možné spolehlivě předvídat. Zdroje COPELAND, B.J. Artificial intelligence. Britannica [online]. Ncyclopædia Britannica, c2020 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://www.britannica.com/technology/artificial-intelligence OH, Jasmine. Yes, AI Will Replace Designers. Medium [online]. 28. března 2019 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://medium.com/microsoft-design/yes-ai-will-replace-designers-9d90c6e34502#:~:text=AI%20sounds%20intimidating%20%E2%80%94%20a%20lot%20more%20so%20than%20it%20actually%20is.&text=So%20while%20AI%20will%20replace,meet%20ever%2Devolving%20workplace%20demands. OPPERMANN, Artem. Did Google Duplex beat the Turing Test? Yes and No. Medium [online]. c2020, 20. května 2018 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://towardsdatascience.com/did-google-duplex-beat-the-turing-test-yes-and-no-a2b87d1c9f58 TEIXEIRA, Fabricio. How AI has started to impact our work as designers. Medium [online]. c2020, 1. listopadu 2017 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/how-ai-will-impact-your-routine-as-a-designer-2773a4b1728c WARREN, Alex. Can AI really pass the Turing test? WildFire: PR for technology companies [online]. England, Wales: Wildfire, an EML Company, c2020, 15. července 2020 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://www.wildfirepr.com/blog/can-ai-really-pass-the-turing-test/#:~:text=The%20program%2C%20known%20as%20Eugene,developed%20in%20St%20Petersburg%2C%20Russia. WILSHERE, Andrew. Service Design and UX Design: What’s the Difference? DesignLab [online]. c2020, 24. dubna 2018 [cit. 2020–11–24]. Dostupné z: https://trydesignlab.com/blog/service-design-ux-design-what-is-the-difference/#:~:text=Service%20design%20is%20a%20user,is%20%E2%80%9Coutside%E2%80%9D%20the%20service. Umělá inteligence: Náhražka designerů? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 11. 2020

Measuring UX — A Brief Introduction to Attitudinal Metrics

Measuring UX — A Brief Introduction to Attitudinal Metrics So you designed a product, you did a few rounds of usability testing, you talked to the users and now you are ready to say which parts of the product work well and what should be improved next. But wait, what if you need some quantitative data? Maybe the stakeholders want to see numbers rather than words or you need something more measurable to be able to track your progress in the long-term run. Be it the former or the latter, soon you will probably find yourself reading about UX metrics and how they can help you get just the data you want. UX metrics are on the evaluative quantitative side of UX research: they help us validate our designs by collecting a large amount of data. They can tell us what is happening, but they alone won’t tell us why. Essentially, they allow us to measure and compare: measure task complexity, user satisfaction, or usability of the system, and compare the results between different designs or to designs of our competitors. Behavioral vs. Attitudinal Metrics Let’s see what you can measure in the first place. It can be either behavior of the user: how many users completed a task and how long it took them; or you can measure their attitude: did they find the task overly complex to complete, did they feel confident using the system? Based on what you want to measure, you can choose one of many standard behavioral or attitudinal metrics, or even come up with your own.[1] Examples of behavioral and attitudinal metrics. Adapted from [1]For now, we will set behavioral metrics aside and have a closer look at attitudinal, which can be especially useful to plan a strategy for a product and to continuously track our progress. Measuring Attitudes Attitudinal metrics consist of asking the user one or a few questions concerning their impression of the system. Basically, we ask the user if they liked our system, but we wrap it up in clever questions in a particular order and with a particular answer scale. This way we can get more accurate, standardized, and repeatable results than if we just asked the obvious “Did you like our product” question. We can also address particular parts of the “liking”, such as loyalty (would the user recommend our product?), usability, and credibility (is your product trustworthy?).[2] Depending on what we want to find out, these metrics can be used in different stages of the design process and the project’s lifecycle. In the design process, a questionnaire can be placed directly on the product’s website or can be handed to usability testing participants at the end of a testing session. In the project’s lifecycle, measuring should be conducted at the product launch, before planned product improvement, after the improvement, and also continuously in regular intervals to keep track of any changes. Some attitudinal metrics can be used to benchmark our product with other products in the industry or our competitors. We can also compare the results against our own previous results to track progress over time, or we can compare the results of two competing solutions we designed to perform A/B testing. If we measure several features of our product at the same time, the results can help us decide which parts of our system need our attention or which direction should the budget go. Knowing what metrics are good at, we should also be aware of their limitations. First of all, the metrics show how users feel about our product but not why. To find out more, we need to combine the results of our measurements with other research methods. The next limitation stems from the nature of measuring attitude: attitudinal metrics tell us how users feel about their actions, not how they objectively performed. For instance, a user may find a certain task easy to complete while failing to actually complete it — maybe they didn’t understand what the task was in the first place. If we know some parts of our system are more favorable than others, it may be tempting to put the metrics to the nicer parts. For example, buyers are likely to feel satisfied after their purchase, and less likely to be happy once they have to reach customer support because their purchase didn’t go as expected. To get an overall picture of the customer experience, it is essential to measure users’ attitude in a variety of touchpoints with the system. If you are a digital products user (and if not, how come you are reading Medium today?), you must have come across a website or two asking you about your impression of their product. Odds are it was NPS (Net Promoter Score), perhaps the most common attitudinal metric, that goes “On a scale of 0 to 10, how likely are you to recommend our product to a friend or colleague?” Or maybe you were asked “Did you find our website useful today?” and offered five emojis to choose from, seeing one of many variations of CSAT (Customer Satisfaction) survey. Or maybe you encountered a longer questionnaire somewhere? Let’s have a closer look at some of the most common attitudinal metrics. Net Promoter Score (NPS) NPS is rather a customer experience metric than a UX one. The basic way of using this metric is to ask your user how likely they are to recommend your product to other people given a scale of 0 to 10, where 0 is not likely to recommend and 10 is extremely likely to recommend. Based on their rating, users are classified as detractors, passives, and promoters. The total score is calculated by subtracting the percentage of detractors from the percentage of promoters, which gives us a number between -100 and 100. Net Promoter Score scale with 3 user groups: detractors, passives, and promoters.Pros * Easy and quick to answer (from the client side) * Easy to implement and understand (from the product side) * You can use the score to benchmark your product to others in the industry * Resonates with the stakeholders Cons * It asks about the probability of hypothetical future behavior * It ignores the fact that some people just do not recommend products to other people, not even if they like them. Or that they might not know any people who could find the product useful. * Users could perceive the question differently based on their language and cultural background. * Each user can have a different sense of how good 6 out of 10 means [3]. NPS is one of the most commonly used standard metrics for customer experience. It’s easy to understand and implement but should not be used as a standalone metric. To find out where your product is failing and how to change it to gain more promoters, you need to combine NPS with other metrics or usability testing. Customer Satisfaction (CSAT) Similar to NPS, the Customer Satisfaction survey consists of only one question: How satisfied are you with our product? It can be found all over the internet, and it takes on many different forms. Respondents rate their satisfaction on a scale of 1 very unsatisfied to 5 very satisfied, presented as numbers, text, or emojis. The overall CSAT score is the percentage of satisfied and very satisfied users in all the respondents. Example of Customer Satisfaction survey.System Usability Scale (SUS) Compared to NPS and CSAT, which are rather customer experience metrics, SUS digs deeper into the actual user experience of a product. The questionnaire is composed of 10 questions, of which 5 have positive wording (e.g. I thought the system is easy to use) and 5 have negative (e.g. I found the system unnecessarily complex). The user answers the questions on a scale of 1 strongly disagree to 5 strongly agree. The overall score is computed by adding and subtracting the answers following specific rules (described with examples here), and the result is always somewhere between 0 and 100. SUS questionnaire. Adapted from [3]Now, the cool thing about SUS is that you can benchmark your product against other products in your industry who all used the same 10 questions in the same order in their measurements. It is an old metric (we’re talking 1986!), so it allows you to understand your score in relation to both your current and former competitors. You can also use NPS and CSAT scores as benchmarks, but SUS score may be more interesting as it is a result of more than just one question. Because of the length of the survey, it is not seen as often popping up on website users. Instead, it can be used as a part of a more profound usability testing — after the user finishes using the system, they are asked to fill in the SUS survey. Usability Metric for User Experience (UMUX) UMUX is often regarded as a shorter version of SUS. It consists of 4 statements (2 positive and 2 negative) with a 7-point answer scale of 1 strongly disagree to 7 strongly agree. While SUS focuses more on the perceived learnability and usability, UMUX measures usability by “assessing effectiveness, efficiency, and satisfaction”[4]. There is also UMUX-Lite, an even shorter version of UMUX which consists of 2 positive questions. UMUX questionnaire. Adapted from [4]In comparison to SUS, UMUX is still fairly new (it was introduced in 2010 [5]), so there are fewer possibilities for benchmarking your score with other companies. Nevertheless, UMUX (or UMUX-lite) can be a good compromise between 10-question SUS and single-question metrics. Final Thoughts In conclusion, usability metrics can provide you with the numbers you need to back up your qualitative research. Results of attitudinal metrics are primarily valuable in the long-term run: they aid decision making, they allow us to track trends and to benchmark. There are several standard attitudinal metrics with a wide variety of modifications, from single-question surveys to more elaborate 10-question questionnaires. Finally, it depends on your project’s and team’s particular needs which metrics you choose to put into action. Sources [1] Meyer, Sandro. “The 7 Most Important UX KPIs and How to Measure Them | Testing Time.” Testing Time, 29 Jan. 2019, www.testingtime.com/en/blog/important-ux-kpis/. Accessed 23 Nov. 2020. ‌[2] Ratcliff, Christopher, and Kuldeep Kelkar. “What Metrics and KPIs Do the Experts Use to Measure UX Effectiveness?” UserZoom, www.userzoom.com/ux-library/what-metrics-and-kpis-do-the-experts-use-to-measure/. Accessed 23 Nov. 2020. [3] Laubheimer, Page. “Beyond the NPS: Measuring Perceived Usability with the SUS, NASA-TLX, and the Single Ease Question After Tasks and Usability Tests.” Nielsen Norman Group, 11 Feb. 2018, www.nngroup.com/articles/measuring-perceived-usability/. Accessed 23 Nov. 2020. [4] Valdespino, Anastacia. “UMUX (Usability Metric for User Experience).” Qualaroo Help & Support Center, 23 Jan. 2020, help.qualaroo.com/hc/en-us/articles/360039072752-UMUX-Usability-Metric-for-User-Experience-. Accessed 23 Nov. 2020. [5] Sauro, Jeff. “MeasuringU: Measuring Usability: From the SUS to the UMUX-Lite.” MeasuringU, 10 Oct. 2017, measuringu.com/umux-lite/. Accessed 23 Nov. 2020.‌ Measuring UX — A Brief Introduction to Attitudinal Metrics was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 11. 2020

Výzkumné repozitáře pro UX výzkum

Photo by Scott Graham on UnsplashNejen uživatelský výzkum potřebuje pracovat s daty, ze kterých lze při dobré správě získávat potřebné informace. Pro správu a uchování výzkumných dat slouží právě repozitáře, které lze chápat jako kolekci dat a různých, v dnešní době zpravidla už jen digitálních, artefaktů souvisejících s výzkumem. Tyto kolekce či jejich části jsou sdíleny napříč výzkumným týmem a případně i s organizací či zákazníkem. V případě otevřených repozitářů jsou výzkumná data přístupná všem zájemcům. Výzkumné repozitáře by kromě uchování dat měly podporovat jak efektivní práci UX výzkumných týmů, tak i povědomí o UX u vedení společnosti či produktových vlastníků. S tímto povědomím by pak měla přicházet i lepší spolupráce i dalších lidí, kteří jsou s uživatelským výzkumem nějak spjati (kromě samotných respondentů). Researchrepositoryteamscartoon2.png. In: Nielsen Norman Group: UX Training, Consulting, & Research [online]. Fremont, CA 94539–7498 USA: Nielsen Norman Group, 2020 [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://media.nngroup.com/media/editor/2020/10/07/researchrepositoryteamscartoon2.pngDo výzkumného repozitáře vstupují a jsou uchovány veškeré relevantní informace o plánování a průběhu uživatelského výzkumu. Na druhé straně z repozitáře vystupují výsledky uživatelského šetření v podobě různých reportů, datových sestav a grafů. Součástí UX repozitářů nebývají procesy spojené s datovou analýzou zrovna tak jako podrobnější informace o respondentech, které by mohly vést k narušení soukromí. Obecně řečeno, dobré výzkumné repozitáře by měly obsahovat následující funkce: * Podpora metadat a tagování. * Efektivní vyhledávání na základě klíčových slov, tagů, metadat a dalších údajů. * Přenositelnost veškerého obsahu jak pro uživatelské/výzkumné potřeby, tak i pro případnou migraci dat do jiného repozitáře. * Srozumitelnost a uživatelská dostupnost. Práce s repozitářem by měla být snadno pochopitelná a vlastnosti či funkce repozitáře by měly odpovídat potřebám výzkumníků. Kromě výše uvedeného by měly být výzkumné repozitáře škálovatelné (schopné se přizpůsobit a pojmout rostoucí objem i složitost dat), zabezpečené jak technicky tak i z právního hlediska (v evropských zemích je nutné splňovat podmínky GDPR) a nakonec by měly být organizačně ukotveny — měl by být určený vlastník, tedy osoba zodpovědná za chod a kontinuitu výzkumného repozitáře. Na internetu lze najít poměrně velké množství repozitářů vhodných pro UX výzkumníky, jsou dostupné i přehledy — např. tento na Airtable. Uvedený přehled na Airtable obsahuje nejen výzkumné repozitáře, ale i celou řadu více či méně specializovaných nástrojů využitelných při výzkumu UX. Příklady výzkumných repositářů F67be3f-1080.png. In: Supercharge your UX research analysis with Condens [online]. Munich, Germany: Condens Insights, 2020 [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://condens.io/_nuxt/img/f67be3f-1080.pngAurelius Aurelius je cloudovou službou zajišťující funkce výzkumného repozitáře s nadstavbou umožňující transkripci rozhovorů, datovou analýzu, automatickou tvorbou reportů a v neposlední řadě i pokročilé vyhledávání nad uloženými daty. Aurelius se jeví jako vhodný nástroj pro práci s textovými daty. Fungování služby je v souladu s pravidly pro GDPR a její funkcionality jsou dostupné dle placeného tarifu. Zajímavostí je, že spočnost Aurelius Lab navíc vydává podcasty. Ty mohou být užitečné jak pro začínající UX výzkumníky, tak i pro odborníky kteří si chtějí udržet přehled. Condens Condens je, podobně jako Aurelius, webová aplikace běžící v cloudu a v souladu s GDPR. Klade však větší důraz na multimediální obsah (podporuje transkripci videí) a umožňuje tvorbu workflow nad výzkumným procesem. Nad obsahem shromažďovaným v repositáři je umožněna kolaborantství spolupráce v reálném čase. Poslední zajímavou funkcí je automatizované tagování obsahu umělou inteligencí a možnost provádět kvalitativní analýzu nad textovým obsahem. Výzkumný repozitář je tak v případě Condes spíše jen doplňkem v paletě ostatních služeb než hlavní a samostatným produktem. Dovetail Dovetail je australskou společností poskytující v podstatě stejné služby jako Condens na úrovni uživatelského výzkumu. Výzkumníci se tu dočkají běžného repozitáře, kolaborativního prostředí, automatizované transkripce multimediálních souborů i základní datové analýzy až po základní vizualizaci výsledků. Zajímavým rozšířením této služby je možná integrace do nástrojů jako Evernote, Google Sheets, Slack, Typeform a mnohé další. Kromě toho je Dovetail napojený na službu Zapier, takže lze vytvářet automatizované procesy dle vlastních potřeb výzkumníků. EnjoyHQ EnjoyHQ je stejně jako všechny zde uvedené výzkumné repozitáře plně online i v souladu s GDPR. Hlavním tahákem této služby je propojitelnost na nástroje, služby či úložiště které výzkumníci nebo jejich organizace již používá. Z tohoto hlediska se jedná o velmi zajímavý výzkumný nástroj především pro větší organizace, které potřebují analyzovat data z většího množství zdrojů a bylo by pro ně nemyslitelné ruční získávání dat. Součástí služby je rovněž transkripce z multimediálních souborů a analytická část. Handrail Handrail poskytuje tzv. hybridní, přístup k uživatelskému výzkumu. Služba výzkumníkům umožňuje provést hlavní kroky výzkumu v jednom prostředí. Umožňuje jak plánování, sběr dat od respondentů, datovou analýzu tak i sdílení výsledků uživatelského výzkumu. Samozřejmostí je kolaborativní způsob práce a, podobně jako u Condens, je možné vytvářet výzkumná workflow, která zamezí opakování rutinních činností. Stejně jako výše uvedené výzkumné repozitáře je Handrail cloudovou službou vyhovující GDPR, umožňující řízení přístupu k datům v rámci organizace. Tetra Insights Tetra Insights je na první pohled poměrně nezajímavou službou v porovnání se všemi dříve uvedenými. Poskytuje funkce služby standardního repozitáře pro uchování dat, práci nad metadaty, kolaborativní analýzu zrovna tak jako pokročilé vyhledávání a tvorbu reportů jenž jdou snadno sdílet. Hlavní konkurenční výhodou je snadná a automatizovaná syntéza důležitých informací a reportů do videí, které mají usnadnit pochopení výsledků. Vývojáři otevřeně přiznávají že je služba stále ve vývoji a díky tomu mají výzkumníci vždy možnost stáhnou kompletní data, pro jednotlivce je nabízen účet zdarma a podle předplatného je přiděleno základní časové omezení pro automatizovanou transkripci (7 hodin měsíčně k účtu zdarma, 35 hodin pro tým). Závěrem Mnohé repozitáře jsou si funkčně velmi podobné a liší se jen drobnostmi. Při výběru výzkumného repozitáře je tedy dobré zvážit co od něj výzkumný tým potřebuje a očekává, zda vyhovuje potřebám společnosti a je bezpečný. Pro lepší orientaci při výběru správného nástroje lze využít například tento checklist od společnosti NomNom/EnjoyHQ. Dalším faktorem může být cenový politika jednotlivých služeb, ale třeba i uživatelská přívětivost a aplikační logika. Většina z uvedených výzkumných repozitářů poskytují zkušební dobu, během které výzkumníci mohou sami objevovat a zkoušet zda se jim s danou službou pracuje dobře. Na začátku prvního výzkumného projektu je tedy nutný ještě dodatečný výzkum při objevování služeb a tento článek může posloužit jako základní přehled momentální situace na trhu. Zdroje PERNICE, Kara. Research Repositories for Tracking UX Research and Growing Your ResearchOps. In: Nielsen Norman Group: UX Training, Consulting, & Research [online]. Fremont, CA 94539–7498 USA: Nielsen Norman Group, 2020 [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/research-repositories/ Why UX Research Repositories Fail. In: Customer Insights Blog [online]. London, England: NomNom Insights, 2020 [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://blog.getenjoyhq.com/why-ux-research-repositories-fail/ Airtable — ResearchOps Toolbox. In: Airtable | Create apps that perfectly fit your team’s needs [online]. San Francisco, CA: Airtable, 2020 [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://airtable.com/shrWD5GpnFCPNDlKR/tbloTst2aPNRbAwXP/viwhQGhPaUl14TloW Výzkumné repozitáře pro UX výzkum was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 11. 2020

Rozhovor s UX Researcherkou Jitkou Bartošovou

Jitka Bartošová studovala na Masarykově univerzitě bakalářský studijní program v oboru obecná jazykověda a obecná pedagogika. Dále pokračovala na magisterský studijní program, taktéž na Masarykově univerzitě, v oboru obecná jazykověda. Poté odcestovala na čtyři roky do Kanady, kde si udělala doktorát v oboru jazyk jako kognitivní věda. Momentálně je UX Researcherkou (výzkumnice dělající uživatelský výzkum), která v září nastoupila na KISK. Zaměřuje se hlavně na přípravu, management, organizaci a koordinaci kurzu od UČO k IČO, a také se podílí se na několika výzkumných projektech. Ve volném čase se aktivně sebevzdělává v uživatelském výzkumu, psychologii, a dalších oblastech, které ji rozvíjí jak v práci, tak v životě. Jitka BartošováNa úvod bych se tě chtěla zeptat, jaká je tvá aktuální pracovní pozice a co je náplní tvé práce? Na KISKu se zaměřuji na koordinaci a projektový management, protože moje hlavní pracovní náplň je příprava, koordinace, organizace kurzu od UČO k IČO o podnikání. Kromě toho pracuji na několika výzkumných projektech, kde využívám svých znalostí z oblasti uživatelského výzkumu. Jaká je náplň zmíněného kurzu od UČO k IČO? Předmět je rozdělený na dvě části. Celý harmonogram první části, což je 10 přednáškových cyklů, sestavil Robert Vlach, který napsal knihu Na volné noze. Já jsem přišla k rozpracované myšlence, kterou jsem potom začala exekuovat. Například zvát řečníky, které nám Robert doporučil, plánovat propagaci předmětu, komunikovat se studenty, vymýšlet, jakým způsobem bude probíhat ukončení, samotné moderování diskuze po každém přednáškovém bloku a různé administrativní věci. Právě jsme ve fázi, kdy navrhujeme druhou část bloku, která se jmenuje Podnikatelský inkubátor. Tuto část navrhuji společně s Laďkou Z. Suchou, která společně s Petrem Škyříkem přišla s nápadem celého kurzu. Bude to zaměřené především na rozpracování nápadů k podnikání včetně částí, na které je nutné myslet, než se člověk pustí do exekuce nápadu. Na podnikatelském inkubátoru s námi bude pravděpodobně taky spolupracovat i Inovační laboratoř na FF UK v Praze. To zní velice zajímavě, jak ses vlastně dostala k práci na KISKu? Ozvala se mi Laďka Z. Suchá s tím, že by mě chtěla zapojit do jednoho projektu, který zatím nezačal. Projekt, a obecně i práce pro KISK, mě velmi zaujaly. Navíc tou dobou také odešel Tom Štefek do Bratislavy, který měl mít na starost kurz od UČO k IČO, tak jsem ho zastoupila. Můžeš mi popsat, jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Moje pracovní dny se od sebe hodně liší. Například pondělky bývají hodně odlišné od ostatních dnů, protože probíhají přednáškové bloky od UČO k IČO a já se většinou připravuji buď na ně nebo pomáhám řečníkům nastavit MS Teams. Obecně ale můj den zahrnuje směs kreativní práce, studia a administrace. Také potom, co odpadla hlavní organizace a administrace zmíněného kurzu, mám čas a prostor se více věnovat přemýšlení nad dalšími projekty. Teď se například zabývám projektem, ve kterém s týmem vymýšlíme, jak mapovat komunitu UX lidí v České republice a na Slovensku. Na tomto projektu pracujeme se skupinou z české Asociace UX a slovenské SUXA. Konkrétně se tento projekt snaží zjistit, co dělají lidi v UX, kolik jich je, jaké mají hodnoty a priority v práci, jaké jsou jejich platy atd. A já přemýšlím například nad tím, koho se projekt týká, kdo jsou stakeholders, kdo by měl mít slovo v tom, jaká data budeme sbírat… Co tě baví a nebaví na tvé momentální práci? Baví mě hlavně kreativní a výzkumná práce, studium, komunikace… prostě cokoliv, nad čím je třeba se zamýšlet více do hloubky. Například mě bavila analýza dotazníku, který byl jednou z prvních podmínek ukončení kurzu od UČO k IČO a zpracovávání reportu z těchto dat. Taky mě moc baví samotné přednáškové bloky kurzu od UČO k IČO, protože se na nich dozvídám mnoho zajímavých věcí od odborníků v praxi. Celkově mě většina věcí, které dělám, moc baví. Jediné, co mě baví méně je práce s velkým množstvím administrativy, například odpovídání na hodně e-mailů. Teď bych se přesunula ke tvému studiu. Na jaké škole si studovala a jaký obor? Bakaláře jsem absolvovala na Masarykově univerzitě, kde jsem studovala kombinaci obecné jazykovědy a obecné pedagogiky. Na Masarykově univerzitě jsem absolvovala i magistra v oboru obecná jazykověda. Zároveň s obecnou jazykovědou jsem začala studovat i pedagogiku, ale tu jsem nedokončila, protože jsem odjela do Kanady si udělat si doktorát z jazykovědy, tam se ten obor jmenoval jazyk jako kognitivní věda. V čem si myslíš, že je tvé vzdělání přínosem s ohledem na současnou pracovní pozici? Myslím si, že dovednosti, které jsem se naučila za ta léta studia, zejména v průběhu doktorátu, se mi v současné práci výrazně hodí. Například praktikovat kvalitativní výzkum nebo dovednosti v oblasti projektového managementu. V Kanadě jsem se nesoustředila pouze na lingvistiku, která je spíše teoreticky zaměřená, ale sáhla jsem si i na psycholingvistiku, která představuje propojení psychologie a lingvistiky. V rámci ní se dělají i různé experimenty, což má metodologicky blíž k uživatelskému výzkumu. Sebevzděláváš se nějakým způsobem ve svém volném čase? Ano, sebevzdělávám se v různých oblastech. Co se týče sebevzdělávání v pracovní oblasti, tak se například teď účastním kursu Design Thinking for the Greater Good, který je na Courseře, a také jsem si nedávno koupila členství UXR Collective, která transformovala obsah letošní konference do naučných videí. Jinak mě osobně vždycky zajímala psychologie, takže ve volném čase hodně čtu i psychologicko-filozofické knížky, např. knihy typu self help nebo knihy zaměřené na určitý společenský problém nebo typ terapie. To považuji spíše za jednu z forem zábavy, ale zároveň mi to pomáhá i v pracovní oblasti, protože se dozvídám mnoho věcí týkající se mezilidské komunikace, rozhovorů s lidmi a jejich pochopení, což je v uživatelském výzkumu velice důležité. Máš nějaký velký pracovní cíl, kterého bys chtěla dosáhnout? Obecně chci pracovat dlouhodobě na něčem, co mi dává smysl a co budu mít možnost dotáhnout do konce. Ale asi nemám jeden velký konkrétní cíl. Spíše se jedná o malé dílčí cíle, například, aby kurz od UČO k IČO měl úspěch a rozšířil se třeba i na další fakulty. Mohla bys něco doporučit studentům KISKu, kteří se profilují na design informačních služeb, a po studiu by se tomu chtěli dále věnovat? To je super otázka, ale než ji zodpovím, tak musím zmínit, že jsem dělala uživatelský výzkum v Kiwi.com, kde byly role UX Researcher a UX Designer poměrně striktně odděleny, takže se na to dívám spíše z optiky zmíněné firmy. Poradím tedy spíše výzkumníkům než designérům. Nicméně podle toho, co jsem viděla u mých kolegů, bývalých designérů, tak nejlepší cestou, kterou bych doporučila, je nechat se někde zaměstnat jako junior a propracovat se dál. Všimla jsem si u současných studentů KISKu i toho, že velmi často, už v průběhu studia, někde pracují. V menších agenturách a firmách, tak to také doporučuji, protože si student na práci sáhne co nejdřív. Navíc si myslím, že pokud student vyjde z KISKu se zaměřením na design, tak už má velmi solidní set dovedností, které může firmě nebo agentuře nabídnout. Teď budu mluvit za researchery. Je dobré, když uchazeči mají nějakou zkušenost s výzkumem — čím víc, tím líp. Ideálně s kvalitativním, etnografií, anebo s Human-Computer Interaction. Doporučuji si také vyzkoušet nějaké kurzy online. Hlavně pro přehled, jaké výzkumné metody se v uživatelském výzkumu používají. A jak jsem již dříve doporučila, požádat o práci v nějaké firmě či agentuře nebo zkoušet chodit na pohovory, najít si stáž a zapojit se do komunity. Velkou výhodou je, když student už zná lidi v oboru a má možnost se s nimi pobavit. Myslím si, že něco podobného platí i pro designery. Je možné, aby student, který se neprofiluje na design nebo UX Research a ukončí magisterské studium na KISKu s jinou profilací, skončil na pracovní pozici, která se zaměřuje právě na UX Research nebo design? Já si myslím, že určitě. Obecně u výzkumníků platí, že když má člověk solidní základ v kvalitativním výzkumu a ví něco málo o výzkumu kvantitativním, tak opravdu není moc těžké pochopit, jaké metody se nejčastěji používají v uživatelském výzkumu. Je to otázkou pár víkendů a samostudia třeba ve formě kurzů, článků, knih… Co bych k tomu ještě chtěla dodat, tak někteří výzkumníci, které jsem nabírala v rámci týmu v Kiwi.com, neměli žádnou předchozí zkušenost s uživatelským výzkumem. Byli to například lidé, kteří v rámci vystudovaného oboru měli zkučenosti s výzkumem obecně a základní znalosti metodologie uživatelského výzkumu. UX Researcherů v České republice není moc, takže nejde čekat na to, až se objeví někdo zkušený přímo v uživatelském výzkumu. Můžeš mi uvést konkrétní příklad z praxe, jak probíhá kvalitativní výzkum? V tomto případě budu mluvit ze zkušenosti z Kiwi.com. Zde jsme praktikovali zejména dva hlavní typy kvalitativních výzkumů. Tím nejčastějším typem bylo uživatelské testování, a tím měně častým typem, který se ale začíná dělat víc a víc, byly rozhovory. Uživatelské testování probíhalo většinou tak, že jsme měli za úkol otestovat buď prototyp, anebo už funkční verzi webu těsně před spuštěním. Zároveň nám stakeholdeři řekli, co je zajímá a my jsme vše většinou započali expertní analýzou. Expertní analýza v tomto kontextu znamená, že jsme si daný prototyp nebo web prošli a snažili jsme se přijít na to, zda se v nich mohou vyskytovat nějaké problémy pro uživatele. Dále jsme si stanovili hypotézy a vytvořili úkoly, které jsme chtěli, aby jimi účastníci daného výzkumu prošli. My jsme dále účastníky sledovali, jak plní úkoly, ale nenaváděli jsme je. Snažili jsme se z jejich projevu pochopit, zda se někde zasekli nebo jestli něčemu nerozumí a na základě výsledků jsme vyhodnotily stanovené hypotézy. Co se týče rozhovorů, tak u nich se už netestuje žádný konkrétní produkt. Nejčastějším typem rozhovoru, který jsme v Kiwi.com praktikovali, byl polostrukturovaný hloubkový rozhovor. Díky této metodě se snažíme zjistit například to, kdo jsou naši uživatelé, jaké mají problémy, jaké jsou jejich preference a potřeby… Většinou se jedná o široký výzkum, jehož výsledky nám pomůžou stavět nebo měnit produkt, tak aby uživatelům vyhovoval co nejvíce. Rozhovor s UX Researcherkou Jitkou Bartošovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 11. 2020

Online nástroje pro přepis rozhovorů: přehled

V dnešní době již není potřeba rozhovory přepisovat ručně, pomohou různé platformy (zdroj:rev.com (8))Nejen novináři, ale i například psychologové, sociologové nebo historici potřebují při své práci převádět rozhovory do textové podoby. Protože jsou rozhovory někdy i několikahodinové nebo s velkým množstvím respondentů, vznikla potřeba zjednodušit jejich zpracování — nejlépe tedy převést zvukový záznam rozhovoru do textové podoby. S rozvojem umělé inteligence, hlasových asistentů a možnosti téměř jakoukoliv techniku v chytré domácnosti ovládat hlasem, může být zpracování rozhovoru jednodušší a méně časově náročné. Který z online nástrojů je ale nejspolehlivější? A zvládají všechny český jazyk? I na to se zaměřuje následující přehled. Sonix Sonix umožňuje převádět na text audio a video soubory a po převodu s nimi dále pracovat. Kromě nahrávání souboru z počítače můžete Sonix propojit i s Dropboxem, Google Drive nebo Zoomem, což je obzvláště v době online výuky a schůzek velká výhoda. Převod nabízí z celkem sedmatřiceti jazyků, v nichž je zahrnutá i čeština. Sonix nabízí prvních 30 minut převáděného zvuku na text zdarma, poté je potřeba si další převody předplatit. Po vyčerpání první půlhodiny je možné si zakoupit buď další hodiny za cenu 10 USD za každou započatou hodinu, nebo prémiové členství za 22 USD ročně, se kterým je hodinová cena poloviční. Co se kvality týká, hodně se odráží kvalita řeči mluvčího. Pokud má Sonix udělat transkripci zvuku, kde řečník mluví pomalu a nahlas, zvládá ji téměř bez chyby jak v češtině, tak v angličtině, u běžného rozhovoru ale v obou jazycích poměrně pokulhává. Výsledný text je spíše nesmyslný a převedená slova se výrazně liší od těch použitých v záznamu. Zpracování textu by tak ve finále mohlo trvat ještě déle, než kdyby jej autor přepsal rovnou. Výhodou ale je, že autor může případné chyby opravovat přímo v přepsané verzi. (1) IBM Watson Transcribe Audio Demo Demo verze převodníku od IBM je dostupná bez omezení a nabízí kromě nahrání zvukového souboru i přímý převod řeči na text, a to s poměrně velkou přesností. Jazykově je například oproti Sonixu omezenější — rozpoznává řeč v angličtině, španělštině, francouzštině, portugalštině, němčině, japonštině, korejštině, arabštině a mandarínské čínštině. Než začnete s vlastní konverzí, nabízí IBM i možnost přehrání dvou zvukových souborů, které Vám umožní si program vyzkoušet, zkusit si jeho funkce a teprve poté se rozhodnou na základě vlastní zkušenosti. Zajímavou funkcí, kterou v demu najdeme je zvýrazňování klíčových slov. Po jejich zadání uvidí autor nejen která ze slov byla ve zvukové projevu použita, ale i v jakém čase a na kolik procent odpovídají formulaci klíčového slova. (2) Trint Audio to Text Trint je první z transkriptorů, který kromě webového rozhraní nabízí i vlastní aplikaci, avšak pouze pro iOS. Převod nabízí z jednatřiceti jazyků a využívají jej i novinoví velikáni jako Der Spiegel nebo The Washtington Post. Zakladatelem Trintu je Jeff Kofman, který sám působil jako válečný a zahraniční zpravodaj ve více než čtyřiceti zemích. S nápadem na nástroj sloužící k transkripci řeči online kontaktovat tým vývojářů na základě své vlastní zkušenosti, neboť si kladl otázku: „Proč musím rozhovory, projevy a tiskové konference ručně přepisovat jako v sedmdesátých letech i v novém století?“ Po pouhých dvou letech fungování, v roce 2016, získal Trint grant pro Digitální inovace ve výši padesáti tisíc euro, za další dva roky ve stejném programu získali developeři pětkrát větší sumu a uzavřeli smlouvu s mezinárodní tiskovou agenturou The Associated Press. Od roku 2019 umožňuje Trind kromě převodu zvukového záznamu i přímý převod řeči na text. Stejně jako Sonix, i Trind umožňuje propojení s virtuálními úložišti, a hlavně následnou editaci, která je ze zmiňovaných transkriptorů asi nejpropracovanější. V textu je možné zvýrazňovat, přeškrtávat, používat záložky a komentáře nebo nahrazovat slova synonymy. Po sedmidenní zkušební lhůtě zaplatí uživatelé od 55 EUR za měsíc.(3) Go Transcribe Cloud-based Transcriptions Londýnský převodník nabízí převod řeči z více než sedmnácti jazyků a nabízí širokou škálu výstupných formátů textu. Kromě klasických wordových dokumentů a PDF dokáže vygenerovat text ve formátu SRT, tedy jako titulky k videu, kde jsou u textu uvedeny i konkrétní časy pro synchronizaci s obrazem. Go Transcribe podporuje i češtinu a přijímá většinu používaných typů souboru. Před nahráním souboru je možné přidat do slovníku i vlastní slova, například odborné nebo převzaté výrazy, aby program dokázal zvuk lépe zpracovat a snížilo se tak množství dodatečných úprav po konverzi. Oproti ostatním transkriptorům z českého jazyka je tento výsledný text poměrně obstojné kvality, není potřeba v něm dělat takové množství úprav a poznává i nespisovná nebo cizí slova. Zároveň umožňuje barevně oddělovat mluvící osoby a na jednom textu může souběžně pracovat více osob. Platforma využívaná i zpravodaji jako The Guardian nebo BBC ale neumožňuje přímý převod řeči do textu, pouze skrz nahrání souboru. Záznam o délce jedné hodiny ale dokáže převést za méně než patnáct minut. Pro jednorázové využívání nabízí Go Transcribe minutovou taxu 22 centů USD, pro častější používání měsíční členství za 48 USD, ve kterém jsou zahrnuty čtyři hodiny pro záznam. (4) SpokenData od ReplayWell / Přepisovatel Přepisovatel neboli Spokendata je produktem brněnské firmy ReplayWell. Ta vznikla v rámci výzkumné skupiny na FIT VUT v Brně a zprvu se zabývala přepsáním a otitulkováním přednášek a konferencí a vyhledáváním v nich. (5) Podporuje celkem šest jazyků, kromě češtiny a angličtiny také třeba ruštinu nebo slovenštinu. Při nahrávání videa k přepisu je možné si také vybrat, jestli je zvuk zpravodajstvím nebo medicínsky zaměřený, jestli má být výsledný text oddělen podle mluvčích nebo jestli má být text souvislý. Výhodou také je možnost přidání zdroje formou URL odkazu. Po dokončení procesu přepsání zasílá Přepisovatel informační email a uživatel si tak může výsledný text rovnou stáhnout, a to i jako excelovou tabulku nebo také ve formě titulků SRT. Prvních šedesát minut používání Přepisovatele je bezplatných, další využívání začíná na deseti euro centech za minutu nebo šesti eurech za hodinu.(6) Happy Scribe Stejně jako u Trintu, i za vznikem Happy Scribe stojí uvědomění si, kolik času zabírá přepis rozhovorů. Dva irští podnikatelé přepisovali několik výzkumných rozhovorů, při kterých si uvědomili, jak jsou přepisy zdlouhavé. Během několika dní přišli s myšlenkou na řešení a vzniknul Happy Scribe. Nabízí přepisy z neuvěřitelného množství 119 jazyků a množství výstupních formátů, včetně titulkového SRT. Zároveň se jedná o jeden z nejpřesnějších transkriptorů, protože vykazuje téměř 100% přesnost přepisu, a to i v případě audia v češtině. Samozřejmě je potřeba výsledný text upravit, ale rozhodně ušetří spoustu času. Po zkušební půlhodině mohou uživatelé využívat Happy Scribu za 12 EUR za hodinu nebo měsíčního odběru za 30 EUR a tří hodin převodů. Oproti ostatním platformám nabízí také volné hodiny za doporučení webu známým. (7) Závěr Po otestování sedmi různých transkriptorů je jasné, že naplno nahradit člověka umělá inteligence v přepisu rozhovoru ještě nemůže. Vypadá to ale, že směr, kterým se tato oblast posouvá, je ten správný, a už teď existují platformy, které pro přepis rozhovorů ušetří spoustu času. (1) Sonix.ai — převod textu na řeč. Sonix [online]. [cit. 2020–11–12]. Dostupné z: https://sonix.ai/faq (2) Speech to text od IBM. Speech to text — demo [online]. [cit. 2020–11–12]. Dostupné z: https://speech-to-text-demo.ng.bluemix.net (3) Trint Audio to Text. Trint [online]. [cit. 2020–11–12]. Dostupné z: https://trint.com/about-us (4) Go Transcribe Cloud — based Transcriptions. Go Transcribe [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://go-transcribe.com (5) ReplayWell — basic information. IT Innovate [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: http://www.lt-innovate.org/directory/organisation/replaywell-s-r-o (6) Přepisovatel. Přepisovatel [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.prepisovatel.cz/o-nas (7) Happy Scribe. Happy Scribe [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.happyscribe.com (8) Speech to text: process. In: Rev.com [online]. [cit. 2020–11–20]. Dostupné z: https://www.rev.com/blog/rev-speech-recognition-revspeech-api Online nástroje pro přepis rozhovorů: přehled was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 11. 2020

Enviromentální témata a design thinking v praxi

Díky desing thinkingu lze dosáhnout změn v přístupu k enviromentálním problémům (zdroj: pixiebay.com)Design thinking nebo také designové myšlení není samostatný obor, ale spíše přístup. Ten využíváme k řešení vzniklých problémů a také k inovacím stávajících procesů a služeb. Přístup designového myšlení je ve společnosti již řadu let. Samotný design je využíván od počátku věků, designové myšlení zaznamenáváme v počátcích 20. století. Designerský manželský pár Charles a Ray Eamesovi před začátkem designového procesu svého produktu (židle Eames) první zaměřili na „learning by doing“. Tímto postupem se snažili první přijít na rozsah a možná omezení před samotným designem produktu. Spolu s Jean Muir jsou Eamesovi pokládáni za ranou ukázku designového myšlení — je to především díky tomu, že s porozuměním nahlíželi na potřeby konečných uživatelů svých produktů. Přestože existují tyto příklady designového myšlení, byl design v obchodní sféře brán spíše jako doplněk než funkční postup. Až v 90. letech 20. století byl ustanoven termín „design thinking“ Davidem Kelleym, Timem Brownem a Rogerem Martinem, kteří sjednotili metody a myšlenky do ustáleného konceptu.[1] Design thinking je tedy „[..] inovativní medota, používáná při návrhování produktů a služeb, ale také tvůrčí přístup k řešení složitých problému (nezávisle na odvětví či oblasti života) obecně.“ [2] Navzdory této citaci design thinking nemá ustálenou formu definice, je to především způsob myšlení a přístup k řešení problémů.[3] Níže jsem vybrala pár zajímavých ukázek designového myšlení ve spojitosti s životním prostředím a redukcí lidského impaktu na přírodu kolem nás. Designing Waste Out of the Food System V reakci na zbytkový potravinový odpad vznikla s Rockefellerovou nadací studie, která měla za úkol nalézt šetrné řešení na základě designového myšlení zaměřeného na člověka. Do této iniciativy týkající se plýtvání potravinami se v roce 2016 zapojilo 20 000 lidí ze 113 zemí na základě výzvy od OpenIDEO. Výzva trvala šest měsíců a lidé během toho sledovali vlastní potravinové přebytky, které vyhodili, a navrhovali případné řešení. Účastníci přispěli přes 450 nápady, z nichž se vybralo pouze 12 nejlepších. Jedním z návrhů bylo vytvořit recyklovatelnou alternativu k plastům z nejedlých potravinových a papírových odpadů. Tento nápad poté podpořila nadace Closed Loop Foundation grantem. Díky vzniklé platformě Food Waste Alliance, která podporuje sdílení nápadů mezi inovátory, dosáhly zapojené firmy pokroku ve své práci. Příkladem je firma RISE, které díky investici bylo umožněno provést prototyp mletí použitého obilí z vaření piva na mouku, která se dál používala na pečení pečiva. Rockefellerova nadace také podpořila spolupráci City Harvest a IDEO, kde bylo cílem poznat uživatelepotravinových bank a jejich zvyky a také zjistit, zda se sní jídlo, které poskytnou. Výzkumníci provedli pozorování a rozhovory s různými rodinami napříč městskými obvody New Yorku. V jednotlivých rodinách, které využívají pomoci potravinové banky, pozorovali její členy při vaření a odkrývali, jak potraviny využívají a jaký pro ně mají jednotlivá jídla význam. Z výsledků navrhlo IDEO několik inovací pro City Harvest. Jednou z nich bylo pořádání komunitních kurzů vaření, vyžádání konkrétního jídla nebo rezervace určitého času přes textovou zprávu. V roce 2017 pak IDEO spolupracovalo na přehodnocení hotelových bufetů typu „sněz, co můžeš“. Výzkumníci z IDEO zkoumali jak strávníky hotelu, tak hotelový personál. Z výsledků vyplývá, že zaměstnanci si přidali jen tolik jídla, kolik opravdu potřebovali, zatímco hosté své talíře přeplňují. Z jídla, které si hosté dají, přitom sní pouze polovinu. Z nasbíraných dat o chovaní hostů v bufetu se poté vytvořily drobné alternativy, např. menší talíře nebo objednání potravin přes server.[4] Design thinking about climate change V roce 2009 inicializovala designová firma IDEO vznik stránek LivingClimateChange.com, které se zabývají designovým myšlením a mírou jejich ovlivnění environmentálních témat.[5] Ve spolupráci s IDEO se nizozemská univerzita, Delft University of Technology, specificky Faculty of Industrial Design Engineering rozhodla zahrnout metodiku designového myšlení ze stránek Living Climate Change do výuky zaměřené na udržitelný design. Po dobu deseti týdnu využívali studenti tuto designovou metodiku v souvislosti s vytvořením možných budoucích událostí týkajících se změny životního prostředí. Výsledné shrnutí ukázalo, že iniciativa Living Climate Change dokázala studentům pomoci jako nástroj pro rozsáhlé témata a také příklad toho, že můžeme změnit svět kolem nás k lepšímu.[6] Smog Free Tower a Smog Free Bicycles Projekt s názvem Smog Free Tower, za kterým stojí designér Daan Roosegaarde, spojuje lidi, architekturu a technologii. Tato čistička vzduchu stojí v ulicích Číny a je považována za největší čističku vzduchu na světě. Technologie na patentované iontové bázi vyrábí neznečištěné bubliny vzduchu a umožňuje tak lidem závan čistého ovzduší. Projekt se po pár letech rozšířil, když se Roosegaarde rozhodl podpořit ekologicky nezatěžující dopravu, cyklistiku. Rozhodl se vytvořit kola, která fungují na stejném principu jako věžní čistička vzduchu. Cyklisté projíždějící městem tak mají možnost redukovat toxiny a pomáhat tvořit čistější prostředí pro všechny.[7] UPSHIFT design thinking hackathon a znečištění ovzduší UNICEF ve spolupráci s vládními i nevládními subjekty vytvořila roku 2018 ve Skopji hackathon designového myšlení, do kterého zapojila především mladé lidi ve věku 12 až 19 let. Byly vytvořeny týmy a každému byl udělen peněžní grant pro realizaci výsledného projektu. Jednotlivé týmy tak s nadšením vytvářely řešení pro redukci znečištění, které poté aplikovaly ve škole a také kolem školy. Za vznikem designérského hackathonu je snaha naučit studenty rozvíjet dovednosti a prakticky je využívat.[8] Creating a sustainable water future with design thinking Město Fort Wayne se rozhodlo zlepšit služby týkající se městského vodovodního systému. Město (především městské služby) se rozhodlo spolupracovat s Arcadis skrze Sprint Orange, designový sprint. V rámci tohoto dvoudenního sprintu si určili tři výzvy, kterými se chtějí zabývat. Každá z výzev měla brát v potaz veřejné bezpečnost a zdraví, podporu ekonomiky a ochranu životního prostředí. Sprint Orange byl založen na vytvoření konceptů řešení s jejich následným protříděním. Dále se také v rámci sprintu vytvořily prototypy, které se testovaly a shromažďovala se ně zpětná vazba. Závěrem designérského sprintu bylo představení nápadů a jejich prosazení. Vzniklo tak několik řešení a prototypů na řešení daných tří výzev. Tyto řešení a prototypy se zaměřovaly na lepší pochopení konečného zákazníka a jeho potřeb a lze toho dosáhnout díky digitálním technologiím. Dále rozšíření ekosystému může vést k řešení, které je udržitelnější. Design thinking využitý v Orange sprint tak v tématu vodohospodářských služeb spojil zákazníky, digitální specialisty, datové vědce a další odborníky.[9] [1] GIBBONS, Sarah. Design Thinking 101. In: Nielsen Norman Group [online]. 16.07.2016 [cit. 2020–11–17]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/design-thinking/ [2] FÜLÖP, Rado. Co je to Design Thinking? In: UX.House [online]. 17. 06. 2018 [cit. 2020–11–17]. Dostupné z: https://ux.house/o/design-thinking/co-je-to-design-thinking/ [3] How do people define design thinking? IDEO [online]. [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://designthinking.ideo.com/faq/how-do-people-define-design-thinking [4] Designing Waste Out of the Food System. In: IDEO [online]. [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.ideo.com/case-study/designing-waste-out-of-the-food-system [5] MCMANUS, Emily. Design thinking about climate change: IDEO’s new LivingClimateChange.com. In: TED Blog [online]. 29.09.2009 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://blog.ted.com/design_thinking/ [6] BAKKER, Conny, David PECK, Pascal SOBOLL a Erik TEMPELMAN. Living climate change: Design thinking and learning in complexity [online]. 2010 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.945.4567&rep=rep1&type=pdf [7] MARTIN, Taahirah. The designers combating air pollution. In: Design Indaba [online]. 14.10.2019 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.designindaba.com/articles/creative-work/designers-combating-air-pollution [8] PAPPAS CAPOVSKA, Suzie a Irina IVANOVSKA. Young Innovators Take On Air Pollution: Innovative air pollution solutions in and around schools from the UPSHIFT design thinking hackathon. In: UNICEF Office of Innovation [online]. 24.12.2018 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.unicef.org/innovation/stories/young-innovators-design-thinking-hackathon-air-pollution [9] AKBAS, Ertan. Creating a sustainable water future with design thinking. In: Arcadis US [online]. 30.11.2018 [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.arcadis.com/en/united-states/arcadis-blog/ertan-akbas/creating-a-sustainable-water-future-with-design-thinking/ Enviromentální témata a design thinking v praxi was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 11. 2020

15 věcí a služeb mého každodenního života, které bych chtěl redesignovat a proč

Každý má v životě věci či služby, který by chtěl nějakým způsobem změnit. Zde jsou některé z mých. * Facebook (přístup k osobním datům) Využití dat, která jsou veřejně získatelná z profilu je z mého pohledu ospravedlnitelné. Využití dat zobrazitelná pouze pro přátele je diskutabilní. Využití dat získaných ze soukromých zpráv je pro mě prakticky neobhajitelné. Monetizace služeb Facebooku by se měla omezit na reklamy a data získatelná maximálně z informací získatelných pro přítele daného profilu, případně jiné formy získávání finančních prostředků, které ale nespoléhávají na přeprodávání osobních dat uživatelů sdělených v privátních zprávách. * Facebook (Oculus přihlašování) Jako vlastník VR Headsetu Oculus Rift S mě poměrně rozlítila zpráva, kde Facebook oznámil, že pro přihlášení do VR headsetu bude nutné přihlásit se přes Facebookový účet. Bude tak moci získávat další biometrická data (např. výška člověka,…) která předtím neměl. Tento bod navazuje na předchozí a myslím, že společnost by měla Facebook donutit změnit jejich přístup k uživatelským datům na systémové úrovni. * Facebook (nová verze) Nová vizuální verze webového rozhraní Facebooku, její nepřehlednost a nemožnost se vrátit na starou verzi. * Instagram (stahování/přeposílání obsahu) Nemožnost přímého stahování obrázků v rámci stránky či aplikace. Mé využití Instagramu je především jako přísun memes, které rád dále sdílím přátelům. Ovšem Instagram neumožňuje stahování, tudíž jsem nucen: 1) Přeposlat odkaz přímo na Instagram 2) Použít print-screen 3) Použít nástroje jako https://downloadgram.com/ Ani jedna z metod výše není vždy vhodná. Otázka ochrany osobních dat se mi zde nezdá adekvátní, jelikož pokud někdo nahraje obsah veřejně (nikoli v rámci osobní zprávy) na internet, musí počítat s možností jeho šíření. * Twitter (délka příspěvků) Omezení délky příspěvků na Twitteru na 280 znaků je zcela jistě přímé designové rozhodnutí tvůrců, ovšem možnost delších příspěvků, které by se standartně zobrazovali v požadované délce s možností rozkliknutí na celý text by dle mého bylo přívětivější. Další zajímavý aspekt je označování příspěvků jako nepravdivých (viz. příspěvky prezidenta Donalda Trumpa — zde se rozhodně nechci zastávat prezidenta Trumpa). Na jedné straně Twitter tedy omezuje možnost se vyjádřit, ale zároveň také trestá uživatele za nepřesnosti či nejasnosti. * Twitch (hudba) Twitch by měl systémově vyřešit aktuální situaci v kontextu DMCA a zároveň přidat možnost pro koncového uživatele mít kontrolu nad hlasitostí či případném vypnutí hudby, která na daném streamu hraje. Aktuální situace ohledně autorských práv výrazně snižuje kvalitu obsahu na této platformě a Amazon (jakožto vlastník Twitch.com) jistě má prostředky pro vyřešení této situace. * YouTube (reklamy) Zrušení reklam v průběhu (uprostřed) videa. Google jistě může přijít s lepším řešení monetizace než nutit tvůrce obsahu implementování reklam uprostřed videí a tím výrazné snížení požitku z obsahu pro diváka. Reklamy na začátku (či konci) jsou pochopitelné a zcela přijatelné. * World of Warcraft (platební model) Osobně aktivně WoW již několik let nehraji, ale v dnešní době mikrotransakcí (zde obhajuji mikrotransakce pouze v rámci kosmetických předmětů, které nijak neovlivňují gameplay) je subscription — tedy měsíční platba za možnost hrát v podstatě neobhajitelná. Příkladem finančně více než úspěšných her založených pouze na dobrovolném příspěvku za kosmetické úpravy jsou např. League of Legends nebo Fortnite. * Streamovací služby (HBO, Netflix,…) Je velice nepraktické, že existuje několik takovýchto služeb. Uživatel tak má část svých oblíbených seriálů na jedné platformě, další část na druhé a zbytek třeba jen na zahraničních. Bylo by uživatelsky mnohem příjemnější, kdyby existovala jedna platforma, kde by se dal výdělek rozdělit mezi jednotlivé firmy na základě množství shlédnutí daného audiovizuálního obsahu. * Magic: The Gathering Výborná karetná hra, která je zde již od roku 1993. I přes 20 let vývoje ale nedokázali tvůrci vyřešit možná největší problém — systém recources. Značná část her tak končí zcela nekompetitivně z důvodu náhody. Příklady řešení tohoto problému jistě jsou, přestože zcela jistě nelze přenést celou herní mechaniku z jedné hry do druhé (např. systém recources v Hearthstonu od Blizzard). * Magic: The Gathering Arena Software pro online hraní hry Magic: The Gathering, který má ovšem zcela otřesné, nepřehledné a obzvláště pro nováčky nepříznivé UI. * Maturita Zrušit maturitu jako takovou či předělat celý středoškolský systém. Velká část studentů (včetně autora) si relativně krátce po složení této zkoušky pamatuje pouze minimum vědomostí, a tedy z dlouhodobého hlediska přináší velice málo, zatímco se může jednat o psychicky velmi nepříjemnou zkušenost. * Systém kontroly jízdenek ve vlaku Ideální by byla implementace nějakého automatického systému kontroly jízdenek. Ovšem pro moje pohodlné cestování je aktuálně nejvíce nepříjemná nucená další kontrola již jednou zkontrolovaných dokladů při změně průvodčí. Sám jezdím několikrát do měsíce trasu Liberec-Brno a často chci tuto cestu využít ke spánku, což tyto opakované kontroly značně znepříjemňují. * Systém kontroly jízdenek a slevových průkazek v autobusech Jízdenku si musím zakoupit při vstupu do autobusu ČSAD u řidiče a případnou průkazku na slevu kontroluje také on. Ovšem někdy ještě druhou kontrolu jízdenek provádí revizor. Tato druhá kontrola dle mého názoru zcela postrádá smysl. Z mé zkušenosti jde pouze o zbytečné rušení či probuzení cestujících. * Hoval AgroLyt 50 — Kotel pro spalování kusového dřeva Z mého pohledu zcela nedomyšlený systém zapalování. Kotel má troje dvířka (viz. fotografie dole) — spodní na čištění od popele, prostřední na zapalování a horní na plnění samotného dřeva. Problém vidím ve dvou bodech. První problém nastává, kdy se při otevření horních dvířek spustí ventilátor, který zajištuje spalování paliva. Tudíž není možný z mého nejlogičtější postup při zatápění a to: (1) otevření prostředních dvířek (2) nachystání podkladu k podpalu (3) otevření horních dvířek (4) naplnění kotle palivem horními dvířky (5) zavření horních dvířek a samotný podpal Tento postup nefunguje, jelikož po otevření horních dvířek se automaticky spustí ventilátor, který znemožní zapálení — přiblížení se se sirkou / zapalovačem okamžitě plamen uhasí. Tudíž po naplnění paliva je člověk nucen kotel vypnout, zapálit podklad a poté opět otevřít horní dvířka ke spuštění ventilátoru. Teoretický postup, který se nabízí v rámci přednastaveného (bez možnosti přenastavení) chování kotle, je tedy: (1) zapálení podkladu (2) otevření horních dvířek (3) urychlené naplnění kotle (4) a poté člověku nezbývá než doufat, že plamen tuto proceduru přežil (což není vždy pravda) Můj druhý problém s tímto kotlem je jeho vypnutí po klesnutí teploty spalin pod určitou hodnotu. Tím se vytváří problém při zapalování, kdy člověk palivo zapálí, odchází od kotle a v případě, že teplota v kotli nevzrostla do ½ hodiny na určitou hodnotu, kotel se vypne. Tudíž dochází k situaci, kdy sice je určitá část paliva v kotli uhořelá, kotel se přesto vypne a je nutno rozžehnout oheň znovu. Dále bych u kotle v této kategorii ocenil formu automatického zapalování. Např. nádobu na hořlavinu (benzín) ve struktuře kotle a zdroj ohně. Hořlavina by byla ve velmi malém množství tryskou vstřikována přes zdroj ohně a k zapálení by tudíž stačilo uživateli zmáčknou tlačítko. Použité zdroje: [1] Facebook shared private user messages with Netflix and Spotify [online]. [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/technology/2018/dec/19/facebook-shared-user-data-private-messages-netflix-spotify-amazon-microsoft-sony [2] You’ll need a Facebook account to use future Oculus headsets [online]. [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://www.theverge.com/2020/8/18/21372435/oculus-facebook-login-change-separate-account-support-end-quest-october [3] Music-Related Copyright Claims and Twitch [online]. [cit. 2020–11–18]. Dostupné z: https://blog.twitch.tv/en/2020/11/11/music-related-copyright-claims-and-twitch 15 věcí a služeb mého každodenního života, které bych chtěl redesignovat a proč was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 11. 2020

Kolaborativní design v on-line prostředí? Výběr užitečných nástrojů

Fotografie od Chris Montgomery na UnsplashKolaborativní spolupráce je nedílnou součástí designového procesu. Designér na projektu spolupracuje se zákazníky a dalšími stakeholdery, se členy svého týmu, někdy také s ostatními designéry. Tato spolupráce je přitom velmi hluboká, pečlivá a komplexní. Využívají se při ní nejrůznější nástroje a techniky. A jelikož se dnes vše (ať už dobrovolně či z donucení) přesouvá do on-line světa, hodí se znát některé velmi nápomocné nástroje pro kolaboraci (nejen) v designu. Vyzkoušela jsem některá prostředí a nástroje a v tomto článku vám některé z nich představím. Komunikace — základ všeho Pokud potřebujeme s kolegy komunikovat v reálném čase, máme stovky možností. Mezi ty neznámější patří bezpochyby Zoom, MS Teams, BlueJeans či Google Meet. Tuto čtveřici jsem vyzkoušela a snažila se představit si jejich využití při designovém procesu. V tomto ohledu zde plní užitečnou funkci především tabule, na které je možné psát či kreslit. Zoom sice z výše zmíněných disponuje nejlepší kvalitou obrazového přenosu, nejpropracovanější tabuli má však dle mého názoru Google Meet — na jeho Jamboard lze přidávat různé barevné lístečky s nápady, doplňovat textové dokumenty či kreslit a zvýrazňovat. Je přitom možné použít více stran boardu, čili jednotlivými tabulemi listovat. Po skončení práce se její obsah automaticky uloží a tak je možní se k Jamboardu kdykoliv pohodlně vracet. Tabule se však otevírá v novém okně, což může být pro někoho nevýhodné, pokud chce zároveň vidět kolegy, jak například gestikulují nebo jak se tváří. https://medium.com/media/22af6ec3996c29ca1926575f030db19a/hrefBílou tabuli nabízí i MS Teams, jen je zpočátku trošku složitější ji nalézt — skrývá se pod ikonkou na sdílení obrazovky. Tabule v MS Teams sice nabízí kolaboraci, ovšem oproti Jamboardu je zde jen velmi omezené množství nástrojů, které lze na tabuli využít. Práce s ní je spíše krkolomná a ve větším počtu může být až zmatečná. Výhodou naopak je, že oproti Meetu MS Teams nabízí řadu nástrojů, které lze dodatečně do programu přidat. Z dílny domovského Microsoftu je to například MS Whiteboard. Příkladem dalších skvělých tabulových rozšíření je Conceptboard, Workboard či Drawboard project. Samozřejmě je možné zvolit si na komunikaci jakoukoliv platformu, která týmu vyhovuje, a k tomu používat tabuli či jiný kolaborativní nástroj z jiného zdroje. Zde je pak ale potřeba se právě vypořádat s překlikáváním mezi nástroji či s tím, že kolegy v průběhu používání tavule neuvidíte. Vše si naplánujme Další typ nástrojů, které se mohou hodit na pozadí designového procesu, jsou plánovače. Využívat lze různé sdílené to-do listy. Na ty lze použít například sdílený list v Evernote, Google keep či OneNote, využít lze samozřejmě i samostatnou aplikaci určenou přímo na úkoly, například Todoist, Asana, Remember the milk. Všechny tyto aplikace mají společný cíl — pomoci lidem získat kontrolu nad úkoly a být více produktivní. Na jednotlivé úkoly je možné přidávat datum ukončení a označit kolegy, kteří jsou za daný úkol odpovědní. https://medium.com/media/aa8d363d83a117b7a4c395f28b5bb595/hrefPokud se podíváme na plánovače detailněji, zjistíme, že Todoist je možná o něco vhodnější spíše pro jednotlivce než pro skupinu. Lépe na tom byl do nedávna Wunderlist, který umožnoval snadné sdílení úkolů s ostatními. Ze dne na den však přestal fungovat. Jeho alternativu tak představuje například Remember the milk. https://medium.com/media/d437cd00122f004eb0279d296fe22bd5/hrefO něco více toho zvládá Trello, kde je možné přiřadit jednotlivé úkoly konkrétním kolegům a jednotlivé úkoly posouvat dle předem určeného systému na virtuální nástěnce. Trello je takovým mezníkem mezi samotným zaznamenáváním úkolů a projektovým plánováním. Na detailnější správu projektů se pak hodí Asana, případně česká alternativa Freelo, které je levnější a oproti Asaně navíc dokáže odlišit práva jednotlivých uživatelů a hlídat rozpočet. Pokud mluvíme o plánování, rozhodně nelze zapomenout na sdílený kalendář, například ten od Google. A hledání společného volného času pro meeting je mnohem snazší díky Doodle, ve kterém všichni kolegové zaznačí, kdy mají čas. Organizátor pak přehledně vidí, jaký čas „je zelený“ pro všechny — nebo alespoň pro většinu kolegů. Jako alternativu Doodle je také možné využít například „zamlouvače schůzek“ Calendify, Bookstream či Bookafy. Na podporu kreativity Bez kreativního myšlení by to v designu nešlo. Ať už preferujete brainstorming či různé druhy analýz, pro vše se vám dnes už povede nalézt on-line nástroj, který vám to celé ulehčí. https://medium.com/media/283ef2bc9715d2c5adc1e819447b7d6a/hrefKromě výše zmíněných tabulí v rámci videokonferencí existuje spoustu dalších míst obsahující designéry tolik oblíbené post-it lístečky. Najedete je například v IdeaFlip, které doslova pochytá všechny vaše nápady. Kolegové je pak mohou různě hodnotit a reagovat na ně. Pokročilejší alternativou je Mural, který kromě práci s lístečky umožňuje také správu úkolů. Komplexnější práci (nejen) s lístečky pak můžete vyzkoušet ve Stormboardu fungujícím v prohlížeči i v mobilu, či Miro, které kromě webu a mobilní aplikace existuje i ve formě aplikace desktopové. Oba tyto nástroje lze samozřejmě integrovat do dalších aplikací sloužících například ke komunikaci. Při brainstormingu či plánování je zajímavou metodou zaznamenávání myšlenková mapa. Na kolaborativní myšlenkové mapy se hodí například webový nástroj Coogle, který už i v bezplatné verzi nabízí určitou formu spolupráce — myšlenkové mapy zde lze sdílet s kolegy a používat více startovacích bodů. V placené verzi pak nabízí přímo živou spolupráci pomocí odkazu. https://medium.com/media/20968fe077c107790293f030fa269caa/hrefZajímavým nástrojem na tvorbu myšlenkových map či diagramů je také MindMup, který lze integrovat například do Google dokumentů či do již zmíněného MS Teams. Stejně tak lze integrovat například MindMaster. Rozdíl v posledních dvou zmiňovaných je patrný — MindMup funguje pouze jako aplikace v prohlížeči (či v nástroji, kam jej integrujete) a je zcela zdarma, MindMaster nabízí vlastní desktopovou a mobilní aplikaci a bezplatně umožňuje vytvořit pouze první tři mapy. Oproti MindMapu obsahuje pokročilejší design a více funkcí. Kouzelná propojení Nástrojů pro kolaboraci v designu jsou stovky, tisíce. Další, zde nezmíněné, můžete nalézt například na blogu Visme, Canto či Savy. Použít se dají i další on-line nástroje pro jednotlivé fáze designového procesu — ať už pro jednotlivce či skupiny. O on-line nástrojích pro UX výzkumníky vyšel na designovém médiu článek vloni. Pokud tápete v tom, pro jaký konkrétní nástroj se v různých oblastech rozhodnout, vyzkoušejte databázi Capterru — nástroje za vás porovná a vy si pak vyberete to, co je pro vás nejvhodnější. Dnes už neplatí, že musíte zůstat věrni jedné ucelené platformě, Google, Apple i Microsoft sice často nabízejí “vše v jednom”, což pro mnohé uživatele může být velmi pohodné. Kouzlo zde zmíněných nástrojů čpí mimo jiné právě v jejich vzájemné propojitelnosti. Každý si tak může vybrat přesně takový nástroj na myšlenkové mapy, který mu je nejpříjemnější, a celé to spojit s nejoblíbenější platformou pro komunikaci, plánování a přihodit k tomu ještě další aplikaci s lístečky. To vše lze dělat z jednoho místa — ať už je to integrace na zmiňovaný Google drive, MS Teams anebo třeba, doposud nezmíněný avšak velmi používaný, Slack. Ten si oblíbilo mnoho organizací právě díky jeho schopnosti integrovat do sebe téměř cokoliv. Na Slacku se dokonce nachází i český kanál UX designérů. Podobné kanály designérských komunit nalezneme také v zahraničí, což vypovídá o oblíbenosti tohoto nástroje právě u designérů. https://medium.com/media/7acd1efad06299b7eafa6aea57bb389c/hrefNa funkční a chytré propojení jednotlivých zmíněných aplikací lze také trochu zaexperimentovat a vyzkoušet pro tuto příležitost některý automatizovaný nástroj, například Integromat. A teď je řada na vás — jaké nástroje používáte vy?Kolaborativní design v on-line prostředí? Výběr užitečných nástrojů was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 11. 2020

Technology Acceptance Model: vysvětlení a příklady použití

Aby se nový produkt, software, webové stránky, aplikace atd. staly úspěšné, použitelné a aby plnili dané cíle uživatelů prostřednictvím těchto nových technologií jak v osobním, tak i v profesním životě je dnes velice diskutované a aktuální téma na které reaguje Technology Acceptance Model, který se používá v mnoha výzkumech a studiích. Technology Acceptance Model Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/67/Technology_Acceptance_Model.pngTechnology Acceptance model (Model přijetí technologie) je teorie, která se zaměřuje na informační systémy a nové technologie z hlediska uživatelského přijetí a modelace použití dané technologie uživateli. Tuto teorii vyvinul Fred D. Davis, jeden z významných profesorů na katedře informačních systémů na University of Arkansas, a od ledna 2012 byl také jmenován hlavním redaktorem vědeckého časopisu Information Systems Research. Tato pokroková teorie byla původně součástí disertační práce, a proč vlastně byla Fredem D. Davisem vytvořena? Je to jednoduše proto, že komerční firmy, které se zabývali vývojem nových technologií nebo se chystaly v tomto odvětví iniciovat chtěli vědět, zda se jejich investice do vývoje a následné případné distribuce finančně vyplatí a cílená skupina tuto danou technologii přijme a bude ji aktivně využívat. V této době, tedy v 80. letech 20. století byly takovéto získané informace velice cenné, jak pro dodavatele a vývojáře softwaru tak i manažery dané společnosti. Filozofie Technology Acceptance model (Model přijetí technologie) vychází z Theory of Reasoned Action (Teorie odůvodněné akce), která byla zkonstruována v rámci sociální psychologie v roce 1967 Martinem Fishbeinem a Icekem Ajzenem. Tato teorie se zabývala obecným chováním jednotlivce vlivem postojů, které jednotlivec zastával. Tato teorie měla za cíl popsat prakticky jakékoliv lidské chování a motivace, která jedinec k tomuto chování měl. Theory of Reasoned Action není zaměřena na konkrétní oblast chování jedince nebo na konkrétní technologii a jedná se o jednu z nejzákladnějších teorií, která se zabývá tématy lidského chování, motivací a postojů. Co vlastně vnímá společnost jako nejdůležitější faktory pro přijetí nové technologie? Tuto otázku si Fred D. Davis položil na samotném počátku konstruování této teorie, ze studií, které se provedli již dříve bylo zřejmé, že společnost vnímá jako jeden z nejdůležitějších faktorů užitečnost, tedy jakési vnímání a zdání, minimálně na první pohled, že daná technologie bude užitečná, i když se průběhu času může ukázat, že stanovené cíle uživatelů nenaplňuje, a druhým faktorem je snadnost použití. Tyto dva konstrukty se staly základem Technology Acceptance Model. Technology Acceptance Model 2 Dostupné z: https://realkm.com/wp-content/uploads/2016/08/TAM2_Model.jpgPro zvýšení přesnosti měření a zkoumání toho, jak uživatel s danou technologií pracuje, jak ji přijme a plní pomocí ní své stanovené cíle, přidal Fred D. Davis do Technology Acceptance Model sociální vliv a kognitivní procesy, svázané s vnímanou užitečností záměru užití technologie. Toto rozšíření se stalo součástí modelu po spolupráci s Viswanath Venkateshem, profesorem na University of Arkansas, Department of Information Systems, a tuto novou verzi nazvali Technology Acceptance Model 2 (TAM2). V této nové verzi modelu se pracuje s hypotézou, která předpokládá, že subjektivní norma má přímý vliv na jednotlivce, který si zvolí určitý typ chování, i když tento daný typ chování nevnímá jako zcela ideální, avšak s ohledem na jiné referenty by se takto dle jeho subjektivního pohledu chovat měl. V této nové verzi modelu, se autoři zaměřují na soulad mezi uživatelskou interakcí a výsledků těchto interakcí při použití daného systému (služby). Takto se podle této nové verze modelu změří, vnímaná užitečnost systému (služby). Kvalita výstupu interakce se definuje jako kvalita konečného výsledku, kterého jednotlivec pomocí daného systému (služby) dosáhl. V konečném výstupu pracuje TAM2 s hypotézou, že kvalita konečného výsledku a splnění stanovených cílů značně ovlivní míru přijetí uživatelem. Technology Acceptance Model 3 Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Imed_Boughzala2/publication/286949182/figure/fig1/AS:614214842454020@1523451638113/Technology-acceptance-models-TAM-TAM-2-vs-TAM-3.pngPoslední verze modelu s názvem Technology Acceptance Model 3 (TAM3) vznikla kombinací TAM2 a Modelu determinantů vnímaného snadného použití, jejímž autorem je Viswanath Venkateshem. TAM3 by měl dle autorů představovat kompletní nomologickou síť determinantů odkazující na přijetí nových technologií jednotlivci. Tato nová verze modelu navrhuje, aby determinanty „vnímané užitečnosti“ neovlivnili „vnímanou snadnost použití“ a aby determinanty „vnímané snadnosti použití“ naopak neovlivňovali „vnímanou užitečnost“. Tento model také pracuje s předpokladem, že „vnímaná snadnost použití“ je spojena s individuální přesvědčením každého uživatele o vlastní efektivitě práce a znalostí, které vyžadují určité zkušenosti a také určité dovednosti. V dnešní době se nové technologie objevují velice často, ať už se jedná o webové aplikace, sociální sítě, hlasové asistenty a další software a služby, úspěšnost vždy závisí na přijetí nové technologie společností. V roce 2018 ve spolupráci dvou amerických univerzit College of Texchnology, Eastern Michigan University a School of Enginnering Technology, Michigan vznikl výzkum, který se zabýval vztahem mezi „vnímanou užitečností“ automobilu s autonomním ovládáním a „vnímanou snadností použití“, pro výzkum byl použit právě výše zmíněný Technology Acceptance model. Celý výzkum byl zaměřen na korporátní společnost výrobce nákladních automobilů a jejich dalších třinácti dceřiných společností, pro získání dat z různých pracovních pozic. Výzkum byl prováděn online prostřednictvím e-mailu. Výzkum ukázal, že respondenti vnímají konstrukt vnímané užitečnosti jako velice významným prediktorem záměru použít automobil s autonomní funkcí řízení. Zároveň tento výzkum upozorňuje na stárnoucí populaci v USA a na to, že by se jim tato technologie měla začít přizpůsobovat. V závěru výzkumné zprávy je nastíněno, jakou cestou by se další výzkumy měli ubírat a co by měli zkoumat. Jako další výzkumné téma zmiňuje např. dopad úrovně zkušeností uživatele s aktuálně dostupnou technologií autonomních automobilů, přičemž i na takovýto výzkum by bylo vhodné využít Technology Acceptance Model. Mezi další oblasti, kde je možné využít metodu Technology Acceptnace Model je při zkoumání přijetí e-learnignu studenty a jak na tuto metodu vzdělávání studenti reagují. Jeden z výzkumů, který se zaměřil na tuto problematiku vznikl v roce 2018 v Řecku v rámci University of Patras, třetí největší univerzity v Řecku. Konkrétním cílem výzkumu bylo zkoumat, zda studenti přijímají distanční online výuku s ohledem na službu eClass a jaké jsou jejich důvody pro přijetí dané služby nebo nepřijetí. Výzkumný vzorek tvořil 345 studentů univerzity. Dalším příkladem, ve kterém je možné sledovat Technology Acceptance Model v praxi je studie zaměřená na chování online spotřebitele. Tato studie zkoumá, jaké dopady mají emoční reakce, při první návštěvě e-shopu s ohledem na záměr pozdějšího návratu a také na neplánované nákupy. Technology Acceptance Model, jak ukazují výzkumy, které tento model aplikovaly, je užitečný nástroj pro výzkum v oblasti nových technologií, mnohdy je tento model ještě více či méně modifikován a rozšířen o další aspekty, aby co nejvíce vyhovoval potřebám výzkumníků, takže je vidět, že je adaptovatelný na výzkum různých technologií z různých oblastí a s různými cíli zjištění. Zdroje (PDF) Technology Acceptance Theories: Review and Classification. ResearchGate | Find and share research [online]. Copyright © 2017, IGI Global. Copying or distributing in print or electronic forms without written permission of IGI Global is prohibited. [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/318091104_Technology_Acceptance_Theories_Review_and_Classification Information Systems Professor Named Senior Editor of Journal | University of Arkansas. News | University of Arkansas [online]. Dostupné z: https://news.uark.edu/articles/17280/information-systems-professor-named-senior-editor-of-journal (PDF) A Technology Acceptance Model for Empirically Testing New End-User Information Systems. ResearchGate | Find and share research [online]. Copyright © 2008 [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/35465050_A_Technology_Acceptance_Model_for_Empirically_Testing_New_End-User_Information_Systems (PDF) Technology Acceptance Theories: Review and Classification. ResearchGate | Find and share research [online]. Copyright © 2017, IGI Global. Copying or distributing in print or electronic forms without written permission of IGI Global is prohibited. [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/318091104_Technology_Acceptance_Theories_Review_and_Classification GoDaddy Security — Access Denied. GoDaddy Security — Access Denied [online]. Copyright © 1999 [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://measuringu.com/tam/ Viswanath VENKATESH | Distinguished Professor and George and Boyce Billingsley Chair in Information Systems | PhD, University of Minnesota | University of Arkansas, AR | U of A | Department of Information Systems. ResearchGate | Find and share research [online]. Copyright © 2008 [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Viswanath_Venkatesh Affective Technology Acceptance Model: Extending Technology Acceptance Model with Positive and Negative Affect | IntechOpen. IntechOpen — Open Science Open Minds | IntechOpen [online]. Copyright © 2017 The Author [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: https://www.intechopen.com/books/knowledge-management-strategies-and-applications/affective-technology-acceptance-model-extending-technology-acceptance-model-with-positive-and-negati#F2 Home — Viswanath Venkatesh [online]. Copyright © [cit. 18.11.2020]. Dostupné z: http://www.vvenkatesh.com/wp-content/uploads/2015/11/Venkatesh_Bala_DS_2008.pdf https://pubsonline.informs.org/doi/abs/10.1287/isre.13.2.205.83 Information System Research. Applying the Technology Acceptance Model and Flow Theory to Online Consumer Behavior. [online]. Dostupné z: https://pubsonline.informs.org/ Waiting for the redirectiron…. Waiting for the redirectiron… [online]. Dostupné z: https://realkm.com/2016/08/24/extended-technology-acceptance-model-tam2-personality-tkms-series/ Utilizing Technology Acceptance Model (TAM) for driverless car technology Adoption. SciELO — Scientific electronic library online [online]. Dostupné z: https://scielo.conicyt.cl/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S0718-27242018000400037 Home — Springer [online]. Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1007/s10639-019-09869-4 Technology Acceptance Model: vysvětlení a příklady použití was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 11. 2020

Service design jako obor: historie a vývoj

I přestože se službami přicházejí do styku lidé každý den, stále u nich často panuje mylná představa, že služby jsou pouze jakési okamžité výměny, které jsou nehmotné, jejich výsledkem není vlastnictví (např. poštovní služby nebo veřejná doprava) a naproti nim stojí hmotné produkty. Nicméně v současné době již neexistuje jasné rozdělení mezi službami a hmotným zbožím a vše se spíše pohybuje někde mezi tím. Jak se služby stávají stále sofistikovanějšími, vzniká také potřeba k jejich podpoře, a právě v té chvíli přichází na řadu design služeb. Ten je definován jako činnost plánování a organizace podnikových zdrojů, za účelem přímého zlepšení zážitku zaměstnanců a nepřímého zlepšení zážitku zákazníka.[1] https://medium.com/media/e029c4bb41f17147dddf93bced46e298/hrefHistorie designu služeb Jak ale vlastně vůbec vznikl obor designu služeb tak, jak jej dnes známe? Původ pojmu „Service design“ lze datovat až do roku 1982, kdy jej představila Lynn Shostack. Design služeb byl tehdy brán jako součást marketingu, přičemž navrhovala, že by společnosti měly vytvářet takzvané „service blueprints“, které by detailně popisovaly jednotlivé procesy uvnitř společnosti.[2] Právě Lynn Shostack už v 80. letech psala o nekvalitních službách, které často vedou k nespokojenosti zákazníků. Manažeři tak často viní zaměstnance za špatně odvedenou práci a snaží se řešit problém velice okrajově, místo toho, aby jej řešili u hlavní příčiny. Touto příčinou je dle Shostack absence systematické metody pro design a řízení jednotlivých služeb. „Developers translate a subjective description of a need into an operational concept that may bear only a remote resemblance to the original idea. No one systematically quantifies the process or devises tests to ensure that the service is complete, rational, and fulfills the original need objectively. No R&D departments, laboratories, or service engineers define and oversee the design. There is no way to ensure quality or uniformity in the absence of a detailed design.“ [3]Dostupné z: https://hbr.org/1984/01/designing-services-that-deliverPozději, když se tradiční design stal již dobře zavedeným, dochází ke vzniku nových služeb souvisejících s nástupem internetu a velkým technologickým pokrokem. S tímto pokrokem se také začínají objevovat nové obory v oblasti designu, přičemž jedním z nich je právě design služeb. Ten je tak v roce 1991 definován jako obor Prof. Dr. Michaelem Erlhoffem z Kolínské mezinárodní školy designu (Koln International School of Design — KSID), který také vytváří mezinárodní síť univerzit, odborníků a akademiků, která v této oblasti pomáhá zajistit vzdělávání. Dochází tedy k tomu, že design služeb není již pouze součástí marketingu, ale stává se skutečným vědním oborem na univerzitách. Photo by Priscilla Du Preez on UnsplashPrvní zavádění a praktikování designu služeb je poté v letech 2001–2003 přiřazováno již dobře zavedeným designovým agenturám IDEO a Livework. Interdisciplinární charakter designu služeb spojuje celou řadu různých metod a nástrojů z celé oblasti designu tak, aby byly vytvořeny nové služby nebo zlepšeny služby stávající. To je dělá efektivnějšími, užitečnějšími a přitažlivějšími jak pro jednotlivce, tak pro celé organizace. Důležitým datem v historii designu služeb je poté rok 2004, kdy vzniká instituce SDN (Service Design Network) pomocí spolupráce mezi univerzitami Koln International School of Design, Carnegie Mellon University, Linkopings Universitet, Politecnico di Milano a Domus Academy.[4] V současné době se SDN prezentuje takto: „The Service Design Network (SDN), founded in 2004, is the leading non-profit institution for expertise in service design and a driver of global growth, development and innovation within the practice. Through national and international events, online and print publications and coordination with academic institutions, our member-based network connects multiple roles within agencies, business, and government to strengthen the impact of service design within the public and private sectors. Ours is a global, open-minded network, focused on knowledge-sharing, collaboration and exchange.”[5]Asi poslední událostí spojenou s designem služeb, kterou by bylo dobré zde zmínit je takzvaný „Service Design Day“, který připadá na 1. června a je slaven již od roku 2016. Tato každoroční událost je věnována všem nadšencům designu služeb napříč různými obory z celého světa.[6] https://www.service-design-network.org/sddayVývoj designu služeb Design služeb tak jak jej dnes známe se pohybuje někde na průsečíku marketingu, podnikání, designu a technologií ale původně tento obor vznikl čistě z marketingu a designu produktů. Produkty jakožto hmatatelné objekty, byly už dlouhou dobu pečlivě plánovány a optimalizovány, zatímco nehmotné služby byly naproti tomu často přehlíženy a považovány za triviální. Trvalo ještě dlouhou dobu, než si společnosti uvědomily potenciál, který dobře naplánované a designované služby nabízejí. Pojem „Service design“ dříve především odkazoval na analogové služby, jako je například zákaznická podpora, což bylo mimo jiné také dáno technologiemi doby. Nicméně s příchodem a rozšířením internetu a mobilních zařízení si společnosti začínaly uvědomovat, že služby nemusí být nutně nehmotné zboží, ale že je lze v podstatě připojit k hmotným produktům. Příkladem může být například služba iTunes, se kterou přišla na trh společnost Apple a poskytovala ji svým uživatelům iPodů. Takové zařízení není například nejlepším přehrávačem na trhu, ale obsahuje velmi jednoduchou a kvalitní službu, která jej tak odlišuje od konkurence. https://thoughtform.com/conversations/blog/design-disciplines/Design služeb se vyvíjel současně s dalšími disciplínami, jako jsou například interaktivní design a UX design, které sice k designu přistupují z jiných úhlů, ale sdílejí podobný záměr. Proto metody využívané designem služeb byly také do jisté míry ovlivňovány dalšími podobnými oblastmi designu. Nicméně to, co odlišuje design služeb od ostatních, je jeho přístup, který bere v potaz celý systém a nikoli pouze samotnou službu. Jeho přístup je o zaměření a řízení každého kontaktního bodu mezi značkou a zákazníkem. Služba tak není pouze jednoduché zprostředkování produktu, ale vše co společnost nabízí svým zákazníkům nad rámec fyzického produktu.[7] Zdroje: [1] Service Design. Nielsen Norman Group [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/service-design-101/ [2] Service Design — Design is Not Just for Products: A Brief History of Service Design. Interaction Design Foundation [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/service-design-design-is-not-just-for-products [3] SHOSTACK, Lynn. Designing Services That Deliver. Harvard Business Review [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://hbr.org/1984/01/designing-services-that-deliver [4] Defining service design: The origins of Service Design. JESSLEITCH [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://jessleitch.co/ideas/defining-service-design/ [5] About Service Design and the SDN: What is THE Service Design Network? Service Design Network [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/sdday [6] Service Design Day. Service Design Network [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/sdday [7] The Evolution Of Service Design. NEXT [online]. [cit. 2020–11–11]. Dostupné z: https://nextconf.eu/2012/08/the-evolution-of-service-design/#gref Service design jako obor: historie a vývoj was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 11. 2020

Kam na konference o designu služeb

Design služeb má ve světě své místo, jak v různých organizacích, včetně vysokoškolských programů, tak i v konferencích pro profesionály i zájemce o tuto problematiku. Photo by Joao Cruz on UnsplashService Design Global Conference Organizace Service Design Network letos z pandemických důvodů pořádala svou každoroční konferenci Service Design Global Conference virtuálně. Konference se tématicky zaměřila i na aktuální situaci, organizátoři zdůrazňují, že service design je dnes důležitější než kdy jindy. „In challenging times, service design is more important than ever. For Virtual SDGC20, we brought together the leading minds in service design who exhibited work from all around the world. In a program spanning over 18 hours we created a live event accessible to people across the globe, making for a truly global learning experience .“[1]Prezentace jednotlivých přednášek jsou k dispozici zde https://medium.com/media/64dd510952964abc9fb3bd409253bb64/hrefPříští ročník by již neměl být online. Kdy: 22–23. 4. 2021 Kde: Copenhagen, Dánsko Service Design in Government Service Design in Government je edinburská konference, která je pořádaná od roku 2014. Zaměřuje se na service design nejen ve státním sektoru, ale i v soukromých společnostech. Konferenci organizuje organizace Software Acumen Limited, která působí od roku 2004. SDinGov, jak se konferenci také přezdívá, není jedinou akcí, kterou organizují. Zaměřují se také na UX Design (UC Cam, UC Scot, UX in the city: Manchester/Oxford/Ireland ).[2] Téma letošních přednášek a příspěvků neslo název ‘Policy, Participation and Power’ a ‘Social Design’. Letošní setkání se konalo 4. až 6. března 2020 v Edinburghu. Z dostupných reportáží byla konference považována za inspirující a i trochu provokující. Tematicky se přednášky zaměřovaly nejen na problematiku vytváření služeb a systémů pro uživatele, ale mnozí z nich apelovali na vyjití z komfortní zóny pro získání lepších výsledků. „There was a broad consensus that helping organisations (and society) to do things differently and achieve better outcomes can be slow, hard, messy and often frustrating. It’s also nuanced and very context specific. There was very little patience for neat models or polished artifacts. There was a lot about starting small, joining the dots, finding collaborators. About listening, inclusion and empowerment. About testing, learning & sharing .“[3]Na základě uplynulé konference vzniklo spousty reportáží, designerů služeb, které objasňují průběh podrobněji. Designerka služeb Sarah Prag se ve své reportáži Beyond service design — craft, collectivism and being human zaměřuje na hlavní proud, myšlenku celé konference, než na jednotlivé příspěvky, které ji zaujaly. Vyzdvihuje apel na opuštění komfortní zóny. Dalším hlavním bodem její reportáže je, že na konferenci několik zaznělo, že design služeb je spíš řemeslo (craft), než věda nebo umění. „However, there was no denying that the term “craft” was in the air. I think this again reflects the recognition that methods and models will only get you so far when you’re dealing with complexity, and with human needs. I’ve always said that service design (and before it product management) are as much an art as a science. I now think craft is a better term, because it’s where skill and technique meet experience and intuition. It’s about producing things that are both functional and beautiful. It’s about attention to detail, and quality… and it’s also something that only humans can do[4] .“ Simon Wilson se ve svém článku The strategy is good service design opírá o poznatky z přednášek na konferenci o tom, jak moc je důležitá dobrá strategie v efektivitě návrhu služby a jejího vytváření „The majority of examples at SD in Gov expressed service designing is not just a long game, it’s the always way of working for good services, for better organisations. On my scale this felt mature. Hardly any mention of digital or websites too. No “We use service design on a project to service design a new service in three months and job done ”…“[5]Příspěvek s netradičním názvem I wrote 25 pages at #SDinGov, so you didn’t have to 📝 od Aimee Tasker reflektuje navštívené přednášky pomocí svých velmi přehledných poznámek . V klasičtější verzi o obsahu některých přednášek vyšel článek Duncana Stephena View from Service Design in Government 2020. O dobrovolnictví studentů při pomoci organizace konference Edinburské univerzity informuje článek Service designers of the future support Edinburgh conference. Studenti měli volný přístup k jednotlivým přednáškám po celou dobu konference a mohli se utvrdit ve svých odborných profilacích . V neposlední řadě přispěla svými poznatky i jedna z přednášejících Sam Villis (Weeknotes S9 Ep9: SDinGov). Především vyzdvihla fakt, že všude cítila neuvěřitelnou pokoru a žádnou sebestřednost. Sama se o své přednášce zmiňuje jen na okraj. O konferenci pojednává v první části příspěvku. Photo by The Climate Reality Project on UnsplashServDes.: Service Design and Innovation Conference Další z globálních konferencí o designu služeb je ServDes., která je pořádána jednou za dva roky již od roku 2009. Myšlenka konference se zrodila v americkém Pittsburghu v roce 2007 na konferenci o Designu služeb pořadaném Carnegie Mellon University. Iniciatoři se rozhodli, inspirovaní konferencí, založit konferenci Nordic Service Design & Innovation. Konferenci o designu služeb ve skandinávských zemích. První konference se konala v Oslu a pro obrovský úspěch se iniciátorské organizace (AHO, Laurea UAS, Linköping University, Aalborg University.) rozhodly přetvořit konferenci na světovou (na první konferenci se sešlo přes šedesát příspěvků ).[6] Konference je určena pro odborníky, společnosti i akademiky zabývající se designem služeb. Na konferenci je možnost seznámit se potenciálem Service design, ale také si v rámci tohoto odvětví vyměňovat zkušenosti a nabývat nové poznatky .[7] Příští konference se bude poprvé pořádat mimo Evropu v australském Melbourne.[8] Kdy: 2–5. února 2021 Kde: RMIT University, Melbourne Experience Design Organizace Design &Innovation letos pořádala konferenci Experience Design: From Vision to Transformation: How Service Design Disrupts Business . Setkání rozložené do dvou dní se zaměřilo na témata změny digitálního prostředí během COVID-19, dnešního pojetí Product Design či s UX Research. Konference proběhla 26–28.10. 2020 v Denveru v USA. Příští rok se konference s názvem Experince Design: Expanding the Boundaries of Experience bude konat 22–24.2. 2021 na stejném místě. DOERS Pro střední Evropu se každoročně pořádá konference DOERS, která se letos měla konat v Budapešti, ale kvůli pandemii byla odložena na příští rok . Service Design Fringe Festival Ve Spojených státech se pořádá festival o designu služeb. Jeho účelem je, aby se setkávali lidé z různých oblastí designu služeb a vyměňovali si své zkušenosti. Protože cíl organizátorů je posilování znalostí designu služeb, jsou ochotni zájemcům (především z řad studentů) prominout účastnický poplatek, pokud o něj zájemci zažádají. We believe in being open and diverse, being accessible and inclusive, staying creative and curious, having honest conversations, broadening and deepening perspectives, encouraging activism, pushing boundaries, bringing people together, and collaborating, not competing.[9]https://medium.com/media/24c66d59eb3e492018d3501d2c409821/hrefLetošní ročník se zabýval otázkami enviromentalismu a důsledků COVID-19 na naší společnost[10] . Service design nepochybně rok co rok získává na zájmu a důležitosti. Přibývá konferencí a organizací, které se designem služeb a přidruženými oblastmi zabývají. Přestože v roce 2020 se mnohé z konferencí nemohly konat dle původních plánů, některé z nich využily online platforem a slavily neobvyklý úspěch (například Service Design Global Conference měla vysokou účast právě proto, že konference probíhaly online). Tento rok také mnohé organizátory a přívržence podnítil k novým tématu o designu služeb v situaci, která se týká nás všech. Věřím, že i tak barvité a dobře propracované konference budou přibývat a význam designu služeb pronikne víc i do České republiky. Použité zdroje: [1] Virtual Service Design Global Conference 2020. Welcome to the Service Design Network [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/events/virtual-sdgc20 [2]About the Organisers. SDinGov [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://2020.govservicedesign.net/about-organisers [3]PRAG, Sarah. Beyond service design — craft, collectivism and being human. Medium [online]. Mar 11 2020 [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://medium.com/@SarahPrag/beyond-service-design-craft-collectivism-and-being-human-410c2c05f234 [4] PRAG, Sarah. Beyond service design — craft, collectivism and being human. Medium [online]. Mar 11 2020 [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://medium.com/@SarahPrag/beyond-service-design-craft-collectivism-and-being-human-410c2c05f234 [5] The strategy is good service design. Hi! I’m Si. [online]. 12 March 2020 [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.ermlikeyeah.com/the-strategy-is-good-service-design/ [6]About ServDes: A SHORT HISTORY. ServDes: Service Design and Innovation conference [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://servdes.org/about-servdes/ [7]About ServDes: A SHORT HISTORY. ServDes: Service Design and Innovation conference [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://servdes.org/about-servdes/ [8]ServDes2020 [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: https://www.servdes2020.org/ [9]About. Service Design Fringe Festival [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: http://www.sd-ldf.com/about [10]2020 PROGRAMME. Service Design Fringe Festival [online]. [cit. 2020–11–14]. Dostupné z: http://www.sd-ldf.com/programme-2020 Kam na konference o designu služeb was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 11. 2020

Design služeb a Smart Cities. Případy dobré praxe: Vídeň

https://www.openglobalrights.org/Co to tu robíš, člověče? Inu, vždyť vidíš, ne? Hrabu. Přesně řečeno, vyhrabávám kamení a klestí a všelijaký neřád tady z toho kusu půdy, na kterém si to mohu dovolit. Koukej, vždyť to tu vypadalo jako rumiště. Chtěl bych to své místo dát jednou do pořádku. Proč? Tak. Aby to tu bylo krásnější. Nemohu přece dávat do pořádku celý vesmír. (Karel Čapek, 1938) [1] Člověk a město, město a jeho obyvatelé. Jak jsou vzájemně propojeni? V chytrém městě maximálně. Více lidí znamená nárůst spotřeby energie, odpadků, dopravy i znečištění, což vede ke konceptu smart city, který se ptá, jak zlepšit každodenní život lidí ve městě a jak to udělat komplexně, ekologicky a maximálně efektivně. Odpovědí jsou technologie. K vytvoření fungující smart aglomerace je třeba tří základních kroků: připojit se (IoT), sbírat a analyzovat data a vytvářet ideální aktuální řešení pro (smart) obyvatele konkrétního města. Technologické předpoklady The Gentlemen Creatives, https://smartcity.wien.gv.at/site/en/approach/smart-simple/IoT (Internet of Things) umožňuje požadavky smart cities uvést do praxe. Komunikační zařízení IoT implementované do věcí běžné potřeby jako jsou pouličních lampy, elektroměry, spotřebiče, automobily atd. umožní sběr dat, jejich analyzování a následně optimální „chování“ věcí. Příkladem mohou být používané inteligentní sítě (Smart grid) umožňující zákazníkům efektivně řídit spotřebu a vytvářet cenové tarify na míru díky digitálním měřidlům s obousměrným tokem informací, či inteligentní ovládání světelných křižovatek. [2] Skutečný rozvoj IoT teprve příjde s nástupem 5G sítě. Ta výrazně zlepší možnosti i rozšíření smart cities. Síť 5G dosahuje větší kapacity, může běžet na jakékoliv frekvenci a vyznačuje se nižší latencí a velkou spolehlivostí, která je ve funkčním smart konceptu zcela zásadní. Mezi sebou může komunikovat více zařízení, aniž by se vzájemně zpomalovala. Nutná je však enormně hustá síť základnových stanic, neboť signál má velmi malý dosah a nepronikne skrze budovy. To však vzbuzuje oprávněné obavy. Propojená síť čidel může být jednoduchou cestou pro hackery a stát se tak vstupní branou do softwarů chytrých měst. Příkladem může být interaktivní panenka Caya, která byla využita k odposlechu domácností a sběru dat pro reklamu a v Německu byla zakázána jakožto zařízení pro špionáž. [3] Za vším hledejme člověka Lisk Feng, PinterestVznikají strategické plány měst zahrnující smart vize, avšak mnohdy chybí sofistikovanější přístup. Jedna chytrá Wi-fi lavička město chytrým neudělá. Propojit potřeby obyvatel do kompaktního, živoucího a funkčního celku, dokáže jen skvěle sehraný tým odborníků. Být smart nemusí být jen města, termín smart city ukotvuje také strategii a směr, nutně nemusí být cílem city v pravém slova smyslu, stejná koncepce se využívá také pro městečka a vesnice, smysluplné je také využití v zemědělství — cílené hnojení, sledování počasí, lokalizace zraněných zvířat apod. Při zapojování smart přístupu do běžného fungování měst se naráží na základní problémy, kdy mnohdy chybí přesné definice potřeb nebo samotní potenciální uživatelé netuší, že technologie vůbec existuje. Klíčové je zejména analyzovat fungování města, odhalit jeho slabiny a na ně se komplexně zaměřit. UX designér v tomto případě může být velice účinný komunikátor víceúrovňových partnerství, který z chytrých hlav vytáhne to nejlepší pro chytré město, přesune projekt od stolu do ulic, identifikuje místní hodnotový rámec, který bude ověřován. Životnost produktu je závislá na cyklickém zhodnocení jeho uživatelského komfortu, ověřování vytvoří smart města odolnější ekonomickým, klimatickým i sociologickým proměnám a nestanou se pouze utopistickým plánem. UX designér ve smart cities může pracovat také s implementací navržených technologií, či doladěním přívětivých platforem, mnohdy postupuje de facto od konce, kdy má technologie a produkt navrženou podobu, ale nevíme, co na ně řeknou samotní uživatelé a jestli je budou schopni používat, či přinejmenším podporovat. “Naplnění konceptu smart nemůže spočívat pouze v brandingu investic a iniciativ, které je možné za „smart“ označit, ale především ve schopnosti tyto aktivity plánovat, harmonizovat a efektivně řídit. […] V našem prostředí je citlivou otázkou i paralelní vytváření konkurenčních strategií a koncepcí a institucionální nesoulad i deficit komunikace a spolupráce mezi experty, občany, úředníky a politiky.”[4] Příkladem, kde se to evidentně dobře daří, může být Vídeň, město, které je nám geograficky i kulturně velmi blízko. SMART CITY WIEN https://medium.com/media/627e8de94cf0a2e1471eb3cecf4e4df3/hrefPřípravné fáze zapojení Vídně do smart city konceptu oficiálně započaly v roce 2011, v roce 2014 byla schválena rámcová strategie Smart City Wien a následně začíná být adaptována a implementována do dalších rozvojových záměrů a projektů. Na to, proč by měla Vídeň přijmout smart řešení, odpověděl hlavní výkonný správce Erich Hechtner takto: „Protože ne-smart rozvoj už dál neexistuje. Rozvoj je tady tak nebo onak, tak proč by neměl být rovnou smart.“ [5]Rychlost, s jakou se ve Vídni pracovalo, souvisí s komplexní podporou, ale také s plynulou návazností na rakouské hodnoty. Mnoho let se Vídeň řadí v žebříčku spokojenosti obyvatel s kvalitou života mezi nejlepší na světě a jedním z hlavních důvodů je aktivní přístup občanů a jejich vítaná participace v politice města. Již dříve se ve Vídni osvědčil koncept Místní agendy 21, který je součástí programového dokumentu OSN z roku 1992 a byl začleněn také do Smart City Wien. [6] Protože jsou (místní úřady) úrovní správy nejbližší lidem, sehrávají důležitou roli ve výchově, mobilizaci i při reakci na podněty veřejnosti a napomáhají tak dosažení udržitelného rozvoje.[7]Je otázkou, kolik měst si tuto vizi vzalo k srdci, ve Vídni se však evidentně osvědčila a utvořila podklad pro kvalitní komunální politiku a důvěru. Podle Rámcové strategie je vídeňskou vizí do roku 2050 nejlepší kvalita života pro všechny lidi ve městě — kombinovaná s maximální úsporou zdrojů, která je dosažitelná díky komplexním inovativním řešením. [8] Tato výstižná formulace ukrývá podstatu smart úspěchu a tím jsou spokojení obyvatelé města. „Koncept smart city neslouží ve Vídni jako cíl sám pro sebe, jako demonstrace technologického rozvoje či utilitární podpory konkurenceschopnosti několika sektorů, ale právě jako způsob naplnění kvality života obyvatel Vídně.“ [9] Co můžeme považovat za zcela klíčové pro obyvatele měst, je dostupné bydlení. Alespoň Město Vídeň si tento fakt uvědomuje a je největším vlastníkem nemovitostí v Evropě, navíc zavedlo státní regulované nájemné. Průměrný Vídeňan za 80 m2 zaplatí přibližně 14 tisíc Kč. Důslednost smart strategie jde vidět také na přístupu Vídně k odloučeným lokalitám. Prevence vzniku ghett se řeší zvětšením společných prostor [10] jako jsou zelené střechy, terasy, kolárny, dílny či hřiště — lidé mají k sobě blíž, jsou empatičtější a vzniká tak méně problémů. Sociální udržitelnost stojí v centru zájmu, bez ní by technologie neměly smysl. Propagaci a prezentaci Smart City Wien zaštítilo kreativní vídeňské studio The Gentlemen Creatives, které dalo celému projektu hravou, zábavnou a srozumitelně edukativní vizualitu. https://www.thegentlemencreatives.com/en Seestadt Aspern https://www.aspern-seestadt.at/Čtvrť Seestadt Aspern je vyústěním komplexních smart řešení, které ve Vídni úspěšně implementují. Vedení města se pustilo do vybudování důmyslné živé laboratoře u jezera, kde se testují technologie i život v chytrém městě. Jak zmiňuje Michael Häupl, starosta Vídně v letech 1994–2018: „Je nezbytné klást důraz na vědu, výzkum a inovace. Zcela klíčové je pak efektivní využití zdrojů, větší zapojení obnovitelných zdrojů a v neposlední řadě je třeba se soustředit na udržitelný rozvoj. To je co, co vytváří inteligentní město, ve kterém bude do budoucna stát za to žít“. [11]Jak bude Aspern vypadat?, https://www.aspern-seestadt.at/Ve čtvrti Aspern byla zřízena univerzita, což je pro výzkum ideální zázemí, zároveň tak město zajistí vyšší podíl vzdělaných lidí, jelikož bez smart citizen nebudou ani smart cities. Podstatná je v Aspernu energetická soběstačnost včetně ukládání energie, dále městské datové centrum a maximální propojenost systémů bez ohledu na jejich výrobce. [12] Samozřejmostí je chytré bydlení, které je kvalitně architektonicky promyšlené, inkluzivní i reciproční. Města či čtvrtě postavené na zelené louce postrádají ve svých počátcích vědomé sociohistorické kontexty a vazby. Ve čtvrti Aspern si to dobře uvědomují a vedení města organizuje či podporuje společné aktivity obyvatel a aktivně reaguje na náměty ke zlepšení. “Buď svým vlastním národním parkem”, https://www.aspern-seestadt.at/Spokojený život ve městě může být významně ovlivněn kvalitou veřejného prostoru. Zeptali jsme se proto několika obyvatel Vídně na to, jak se jim ve městě žije, co si myslí o realizaci čtvrti Aspern a jestli by se tam přestěhovali. Například rodina s malými dětmi o bydlení ve čtvrti Aspern vážně uvažovala, ale při osobní návštěvě na ně místo působilo příliš betonově a chyběla jim zeleň a zákoutí. Vzrostlá zeleň je důležitým aspektem příjemného života, ale v nových městech je na ni třeba dlouho čekat. Jiný mladý pár oceňuje na životu ve Vídni právě dostatek parků a zeleně, krčmy a farmářské trhy. Muž by ve smart city Aspern klidně žil, za předpokladu, že by tam našel práci. Myslí si, že je čtvrť skvělá. Žena naopak nevidí čtvrť Aspern “chytřejší” než jiné čtvrtě ve Vídni, ta jejich má v okruhu dvou kilometrů pět školek, všechny základní zdravotní služby, obchody, kavárny a restaurace. Navíc bydlí již ve státním smart bytě do 400 €, takže nemá pocit, že by ji čtvrť Aspern život nějakým způsobem zlepšila. Další dotazovaní čvrť vnímají doslova jako živou laboratoř, kterou stojí za to vidět. Pouze jeden dotazovaný o čtvrti vůbec nevěděl a uvedl, že ve Vídni se dějou pořád “divný věci”.[13] Města budoucnosti — jak to vidí děti https://smartcity.wien.gv.at/site/en/hanging-gardens-of-oberlaa/Inspirativní je projekt Young Visions společnosti Pöyry , ve kterém děti vymýšlely realizovatelné návrhy pro města budoucnosti. Žáci čtvrté třídy zvítězili s nápadem na malé visuté zahrady na stěnách budovy jejich základní školy. Projekt byl v roce 2016 realizován: byla postavena stěna, kterou si děti samy osázely a staraly se o ni. Známý rakouský výrobce čokolády Zotter z máty vypěstované dětmi vyrobil čokoládu “Smart City — Hanging Gardens” a každý, kdo do projektu přispěl alespoň 20 €, dostal tabulku. Realizovala se crowdfundingová kampaň, do které se zapojily soukromé i veřejné subjekty jak finančně, tak technologickými radami. Následně proběhla tisková konference, vznikl životaschopný projekt a visuté zahrady se objevují ve vídeňských školách. [14] Podpora, jaké se dětem dostalo musí být velmi motivační a upevňuje vztah k městu. Se skvělým nápadem může přijít kdokoliv, na velikosti nezáleží. Opravdu chytré smart city zdaleka nemá být hektickým a technocentrickým prostorem. “Lidský mozek nebyl nikdy určen k tomu, aby byl schopen zpracovávat kolektivní hromadná data. Umělá inteligence nenahrazuje člověka, ale umožňuje zvládnout nutné holistické propojení velkých komunit i zachování demokracie, přechod od globalizace k re-lokalizaci”. [15] Smart koncept má vnést do uspěchaného městského života plynulost, nabídnout a demokratizovat možnosti, přirozeně propojovat obyvatele, komunity i vedení města a v neposlední řadě přijmout zodpovědnost za kvalitu i estetiku prostředí. To vše za významné spoluúčasti technologií, které do našich životů jednou vstoupily a smart city bude dalším krokem k jejich propojování a inovacím. Smart technologie také zjednodušují péči o rostliny, přičemž živá příroda může být sama technologií. V ideálních vizích smart cities má být zeleň inkluzivně zahrnuta do měst, prorůstat s domy, ochlazovat je, zlepšovat klima a dělat lidem radost. Jak dokazují vědecké studie [16] i zkušenosti obyvatel Vídně, kousek přírody ve městě přirozeně vyhledáváme. Architektura i infrastruktura by měla být ohleduplná a maximálně ekologická. Města mohou jednoduše zlepšit každodenní život obyvatel plnohodnotným využitím veřejného prostoru, který je pro všechny zdarma, ve veřejném prostoru neplatí privilegia a přirozeně poskytuje pocit rovnosti a vzájemnosti. „Každá nová architektura vstupující do stávajícího prostředí do něj něco přináší a zároveň z něj i bere. Nikdy není nevinná. Většinou něčeho ubude, cosi zmizí, promění se. Zmenší se či ztratí volný prostor, průchod, paměť, sluneční světlo, přírodu, vzduch, výhled, ticho. Stejně anebo více hodnot ale také může přibýt“ [17][1] Čapek, Karel. Od člověka k člověku III [online]. Praha: Československý spisovatel, 1991 [cit. 2020–11–04]. Redakčně upraveno Městskou knihovnou v Praze. s. 549. ISBN 80–202–0330–3. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/29/90/46/od_cloveka_k_cloveku_iii.pdf [2] IoTPORT. 6 trendů v IoT pro rok 2021+ [online]. 27. 10. 2020 [cit. 2020–11–04]. Dostupné z: https://www.iotport.cz/iot-novinky/ostatni-clanky-o-iot/6-nejvetsich-trendu-v-iot-pro-rok-2021 [3] BBC News. German parents told to destroy Cayla dolls over hacking fears [online].17. 2. 2017 [cit. 2020–11–04]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-europe-39002142 [4] MOOS, Petr et al. Praha — Vídeň: možnosti cesty k Smart city ve střední Evropě [online]. Praha: Ve spolupráci s MÚVS ČVUT vydal BEZK, z.s., 2016 [cit. 2020–11–04]. s. 9, 26. ISBN: 978–80–905254–8–1. Dostupné z: https://mmr.cz/getmedia/46b568be-86a0-4862-8865-0ff44de2ff15/SC-e-kniha-komplet-v11b.pdf.aspx?ext=.pdf [5] tamtéž, s. 46. [6] tamtéž, s. 34. [7] NSZM ČR. Agenda 21 [online]. [cit. 2020–11–04]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20141013041024/http://zdravamesta.cz/index.shtml?apc=r2081895t [8] MOOS, Petr et al. Praha — Vídeň: možnosti cesty k Smart city ve střední Evropě [online]. Praha: Ve spolupráci s MÚVS ČVUT vydal BEZK, z.s., 2016 [cit. 2020–11–04]. s. 33. ISBN: 978–80–905254–8–1. Dostupné z: https://mmr.cz/getmedia/46b568be-86a0-4862-8865-0ff44de2ff15/SC-e-kniha-komplet-v11b.pdf.aspx?ext=.pdf [9] tamtéž, s. 33. [10] ASB. Zkušenosti s bytovou výstavbou z Vídně jsme připraveni přenést do ČR [online]. 15. 5. 2020 [cit. 2020–11–04]. Dostupné z: https://www.asb-portal.cz/architektura/byty/zkusenosti-s-bytovou-vystavbou-z-vidne-jsme-pripraveni-prenest-do-cr [11] ORÁLEK, Petr. Projekt Economia. Cesta za lepším životem ve městě SMART WORLD CITY [online]. [cit. 2020–11–06]. Dostupné z: http://service.ihned.cz/smartcity/#smartworldcity [12] Siemens [online]. Seestadt Aspern, vídeňská městská laboratoř. [cit. 2020–11–06]. Dostupné z: https://www.siemens.cz/smartcities/aspern [13] Dotazovali jsme se celkem devíti obyvatel Vídně. Ke komunikaci byly použity socíální sítě, emailová korespondence a telefonní rozhovory. [14] Stadt Wien. SMART CITY. The Hanging Gardens of Oberlaa [online]. [cit. 2020–11–06]. Dostupné z: https://smartcity.wien.gv.at/site/en/hanging-gardens-of-oberlaa/ [15] MIKETA, Kamil. Smart revoluce: budoucnost přichází právě teď!. Praha: Mladá fronta, 2017. s. 13 . ISBN 978–80–204–4611–4. [16] například: WHO. Urban green space interventions and health: A review of impacts and effectiveness [online]. Full report 2017 [cit. 2020–11–06]. Dostupné z: https://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0010/337690/FULL-REPORT-for-LLP.pdf [17] MELKOVÁ, Pavla a CIKÁN, Miroslav. Architektura Reciprocity. Praha: Kant, 2020. s. 9. ISBN 978–80–7437–318–3. Design služeb a Smart Cities. Případy dobré praxe: Vídeň was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 11. 2020

Podcasty a design — nezní tohle spojení zkrátka skvěle?

Podcasty a design — nezní tohle spojení zkrátka skvěle? Podcasty jsou čím dál tím oblíbenější (jsou dostupné zdarma, ale to určitě nebude hlavní důvod) a ví to samozřejmě i jejich tvůrci. Proto stále vznikají nové a nové pořady rozličných témat. Pojďme si dnes ukázat několik zajímavých podcastů z oblastí design thinking a service design. Uvedené podcasty jsou všechny dohledatelné a volně přístupné na různých platformách či webech tvůrců. Nutno dodat, že ne všechny pořady v seznamu se zabývají striktně jednou nebo druhou oblastí. Některé se dotýkají tématu designu trošku obecněji a přímo service designu či design thinkingu věnují třeba jen některé epizody. Na druhou stranu i epizody věnující se odlišnějšímu tématu mohou být inspirativní nejen pro praxi dvou výše zmíněných oblastí. Pro relevantní podcasty doporučuji nehledat primárně v domácích vodách. Zdroj: https://unsplash.com/photos/bXjqPckmLD8* Why service design thinking Podcast o designu služeb a jeho sociálních dopadech do budoucna. Posluchačům nabízí množství inspirativních rozhovorů s odborníky v oblasti service designu a jejich konkrétních zkušenostech. Na jednotlivých případovkách hosté popisují, jak začít s inovacemi nebo je zlepšit například v nezisku, startupu či menších firmách. Přibližují podnikatelům techniky fungující ve velkých korporátech a mezinárodních organizacích. Pro zájemce je na konci každé epizody připravena designerská výzva týdne. Pořad vycházel relativně pravidelně během roku 2016, od té doby vychází pouze nárazově. Autorem je Marina Terteryan. 2. Service design Show Podcast poskytující spoustu tipů z praxe service designu a inspirativních rozhovorů. Jeho autorem je nizozemský service designer Marc Fonteijn, který v roce 2007 spoluzaložil první service design agenturu v Nizozemí. Podcast vznikl v roce 2016 a čítá přes sto dvacet epizod. V každé epizodě se objevuje jiný host z různých částí světa. Nepravidelně vycházejí i teoretické monologické epizody, například Design Thinking versus Service Design. Is there difference?! Jednou za půl roku pak autor představuje a shrnuje významné trendy v oblasti service designu. 3. Doing Design Nový podcast od tvůrců známějšího pořadu This is HCD — Human centered design podcast (ThisIsHCD). Poprvé vyšel v srpnu letošního roku a současně obsahuje pět epizod. Tématy jsou projektový management, service design, UX design a další. Témata jsou prezentována hodně prakticky a jak je uvedeno v oficiálním popisu behind the scenes. V každé epizodě se setkáváme s jinou osobností ze světa designu. Autoři mají na svědomí podcastů více a všechny se zaobírají různými přístupy k designu. 4. Design Matters Design Matters je považovaný za vůbec první designérský podcast, jeho autorkou je Debbie Milman. První epizoda vznikla v roce 2005 a od té doby vyšlo přes dvě stě dalších dílů. Pořad získal spoustu ocenění, například v People’s Choice Cooper Hewitt National Design Award. Ve většinou hodinových epizodách, respektive hloubkových rozhovorech, se posluchači dozvídají spoustu informací o různých osobnostech designu a jiných uměleckých profesí, jejich životech, zkušenostech, kariérních pádech i triumfech. Debbie zpovídá hosty opravdu důkladně a často se jí podaří zjistit informace, které ani hosté původně zveřejnit nechtěli. 5. Food by design Podcast přímo z praxe od mezinárodní designové společnosti IDEO provází posluchače projektem z oblasti potravinového průmyslu. Tématy jsou budoucnost potravinových systémů, redesign současné praxe a zapojení běžných lidí do řešení aktuálních problémů. Obsahově podcast tvoří rozhovory s inspirativními osobnostmi z probírané oblasti. Posluchač se tak dozvídá informace o průběžném rozvíjení projektu, o úskalích a dalších technických záležitostech. Zatím je k dispozici osm epizod, nový obsah vychází jednou za týden ve dvou až třech epizodách. 6. Design Thinking 101 Pořad z pera profesora a designéra Dawana Stanforda z roku 2018. Podcast má aktuálně necelých šedesát dílů a každý měsíc vychází pravidelně dva díly. Dawan během dvaceti minutových až hodinových epizod zpovídá různé specialisty z oblasti designového myšlení a obchodu, sociálních inovací, vzdělávání, státní správy, zdravotnictví a dalších oborů. Tematicky je podcast zaměřen především na inovativní přístupy a jejich aplikaci do praxe. Princip podcastu je shrnut v podnázvu Learn, lead, apply. 7. Real people podcast Podcast zaměřený na design trochu z jiné perspektivy než ostatní. Jason Dunston, zakladatel a výkonný ředitel společnosti Square Holes, působí v oblasti human centered designu už 25 let. Na základě svých zkušeností nahrává rozhovory s průměrnými lidmi i různými odborníky o lidském chování. Klíčovými tématy je designové myšlení v rámci spotřebitelského trhu, inovací, kultury a mnoho dalšího. Dle slov autora je podcast vhodný pro profesionály i ty, kteří mají stále zvědavou mysl začátečníka a chtějí vědět více o lidském chování a myšlení. Pořad vychází nepravidelně od roku 2018, aktuálně čítá padesát devět dílů a délka epizod se pohybuje od necelé hodiny až po dvě. 8. Service Design Podcast Tento pořad vznikl díky spolupráci dvou společností Knight Moves a Service Design Network. Zaměřuje se na design služeb v celé jeho šíři. Posluchači mají možnost nahlédnout do témat jako je design služeb ve školství, veřejných službách i komerční sféře. Množství epizod je věnovaných mezinárodním konferencím v oblasti designu služeb a rozhovorům s výherci v různých oborových soutěžích. Hosty jsou i specialisté ze zakládajících společností či ThisIsHCD (viz podcast č. 3). První epizoda vyšla v roce 2016, od té doby podcast vycházel nepravidelně. Poslední epizoda spadá do března letošního roku, celkově je k dispozici čtyřicet dílů. Zdroj: https://unsplash.com/photos/mS20cgMWaPwPár bonusů na závěr… Pokud vám tyto pořady stále nestačily, zde je pět dalších, ne úplně souvisejících se sledovanými oblastmi designu, ale přece jen inspirativní a užitečné. 99% invisible Pořad o pár let mladší než Design Matters, který si zaslouží být zmíněn. Poprvé vyšel v roce 2010, obsahuje čtyři sta šedesát dílů a stále vychází pravidelně. Každý týden posluchačům autor Roman Mars ukazuje, jak design řídí náš život a my si toho nevšímáme. Dotýká se spíše designu ve smyslu architektury, ale může být velmi inspirativním v oblasti design thinking. Human city Zajímavý podcast představující rozličné projekty mající dopad na lidskou společnost. Uvedené případovky většinou pocházejí od obyčejných lidí a kopírují jejich potřeby a přání. Dle slov autora „These are the people who make our places, well, human.“ The Huddle show Pořad z oblasti designu služeb, strategického designu, lidskosti a dalších tématech od designérské společnosti Huddle. V programu se objevují rozhovory opět s různými osobnostmi designu, z větší části je ale tvořen diskusí mezi moderátorkami. Design everywhere Podcast o minulosti, přítomnosti a budoucnosti product a service designu v kontextu neustále se vyvíjejících technologií. Hostující Jonathan Morgan s hosty diskutuje o negativním i pozitivním dopadu designu všude kolem nás. Ale co české pořady? Z domácích podcastů je vhodné zmínit Bez Balastu od Pábení, i když má zatím jen pět epizod a nové momentálně nevycházejí. Zajímavé jednohubky najdeme i u takových českých velikánů, jako je Proti proudu či Forbes Podcast. Nutno dodat, že domácí scéna má v podcastech o designu stále ještě mezery. Zdroje Podcasty jsem vyhledávala přes platformy Spotify, Apple podcasty (aplikace) a PlayerFM. Odkazy na konkrétní podcasty potom naleznete pod každým názvem. Podcasty a design — nezní tohle spojení zkrátka skvěle? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

16. 11. 2020

Osobnosti designu služeb: Birgit Mager

Birgit Mager (Service Design in Health) [2]Birgit Mager, německá profesorka zabývající se service designem, spoluzakladatelka a prezidentka Service Design Network, autorka mnoha publikací, šéfredaktorka v Touchpoint, mezinárodním časopise zabývajícím se service designem a významná postava v oblasti designu služeb [1]. Birgit v roce 1991 spolu s Michaelem Erlhoffem zavedla předmět design služeb na Köln International School of Design v Německu. O čtyři roky později, v roce 1995, získala jako první na světě profesuru v oblasti Service Designu, a to na Technische Hochschule Köln v Německu. Působila jako přednášející na univerzitách v Japonsku, Číně, Koreji, USA, Finsku, Norsku, Dánsku, Rakousku, Švýcarsku, Anglii a dalších zemích [3]. Spolupracovala na projektech se společnostmi jako Deutsche Telekom, Deutsche Bank, OMV, Siemens, McDonalds, Nokia, City of Cologne a dalšími [4]. https://medium.com/media/a3a8591c88b8e50ff72096bb13be53de/hrefV roce 2004 založila ve spolupráci s agenturou Spirit Creation instituci Service Design Network (www.service-design-network.org). SDN je mezinárodní nezisková instituce která se zabývá se rozvojem a inovacemi v oblasti service designu a snaží se prosazovat jeho principy do soukromého i veřejného sektoru. Pořádá národní a mezinárodní konference a eventy, spolupracuje s akademickými institucemi a publikuje online i tištěné publikace [6]. Birgit Mager je autorkou mnoha publikací, mimo jiné například v roce 2006 představila 10 základních principů service designu, které představují tento obor: 1. Na službu se dívejte jako na produkt — aby byly služby výdělečné, je nutné jim věnovat pozornost a investovat do nich stejně, jako do hmotných produktů. 2. Soustřeďte se na zákazníkův prospěch — service design se zaměřuje na zájmy zákazníka a na výhody, které mu tyto služby mohou přinést. 3. Ponořte se do zákazníkova světa — podívejte se na proces služeb očima zákazníka a zjistěte, jak funkční a dostupné doopravdy jsou. 4. Vnímejte širší souvislosti — zážitek ze služby začíná dlouho předtím, než zákazník vůbec poprvé zjistí svou potřebu této služby a nekončí jejím poskytnutím. 5. Navrhněte zážitek — design služeb se zaměřuje na vytvoření funkčního a příjemného zážitku. 6. Vytvářejte viditelné důkazy — další výzvou je vytvoření viditelných, slyšitelných či hmatatelných zážitků z nehmotných služeb. 7. Jděte štěstí naproti díky provedení služeb — pro správný zážitek ze služeb jsou důležití především lidé, kteří tyto služby poskytují. 8. Předveďte flexibilní standardy — zajistěte rovnováhu mezi standardy zaručujícími kvalitu služby a flexibilitou reagující na změny požadavků zákazníka. 9. Živý produkt — služba je živý produkt. Musí reagovat na změny a nové poznatky, důležité je komunikovat ze zákazníky a zaměstnanci, kteří služby poskytují. 10. Buďte nadšení — neboť se to projeví v kvalitě poskytované služby [7] Zdroje: [1] Prof. Birgit Mager. Köln International School of Design: KISD [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://kisd.de/en/studium/menschen/prof-birgit-mager/ [2] Birgit Mager: President, Service Design Network. In: Service Design in Health [online]. 2017 [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: http://sdinhealth.net/2017/keynotes/birgit-mager/ [3] Birgit Mager: President, Service Design Network. Service Design in Health [online]. 2017 [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: http://sdinhealth.net/2017/keynotes/birgit-mager/ [4] Birgit Mager. Service Design Training: SDN Academy [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.sdn-academy.org/trainerprofiles/Birgit-Mager [5] Service Design 101: Prof. Birgit Mager defines Service Design. In: YouTube [online].22. 10. 2019 [cit. 2020–11–13].Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=GKk_zpHKGm4&ab_channel=iFDESIGN [6] What is Service Design? SDN: The Service Design network [online]. [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://www.service-design-network.org/about-service-design [7] MAGER, Birgit. 10 Service Design. Basic Cards. In: SILO of research documents [online]. 2006 [cit. 2020–11–13]. Dostupné z: https://silo.tips/download/10-service-design-basic-cards Osobnosti designu služeb: Birgit Mager was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

14. 11. 2020

Design služeb a vzdělávání: případy dobré praxe

Pokud jde o design ve vzdělávání, neexistuje jeden přesný postup, jak to udělat dobře. Tato samotná skutečnost definuje problematiku i osobitost navrhování služby jako je právě vzdělávání, které patří mezi nejdůležitější procesy, kterými člověk za svůj život prochází. Neexistuje jedinec, který by v paměti nevylovil vzpomínku na to, jak se něco musel naučit a jestli ho to bavilo nebo ne. Jestli si z toho procesu něco odnesl anebo jen ztratil čas něčím, co mu do života nic nedalo. Samozřejmě se najdou i lidé, kteří projdou totožným procesem vzdělávání a jejich názory na to, jaká byla jejich zkušenost, jsou diametrálně odlišné. Čím to je? A lze se takovým závěrům vyvarovat? Podařilo se to už někomu? Jak? V současné situaci, kdy světem otřásá pandemie způsobená virem COVID-19, se většina studentů učí online a kurzy, které by za normální situace byly prezenční, musely během velmi krátké doby změnit formu, aby byly přístupné distančně. Ač se to na první pohled nemusí zdát, úloha je to nesnadná. V okamžiku, kdy odpadá možnost přímé prezenční interakce, vyvstávají mnohé problémy spojené s nesdíleným prostředím. V současnosti není příjemcem přednášky nebo vyučovací hodiny třída plná studentů a žáků, ale každý jeden student nebo žák individuálně u své počítačové obrazovky. V této chvíli tedy dochází ke změně příjemce informací a celá forma poddání se musí změnit tak, aby zaujala jednotlivce bez pomoci kolektivu. Největším problémem současné situace je udržet studenty motivované. Ve velkých skupinách v učebnách je přirozené, že mezi studenty plyne konverzace na téma právě proběhlé přednášky a vzniká tak zájem dozvědět se více. Přirozená soutěživost táhne spolužáky k lepšímu výkonu nebo alespoň k pocitu, že když to zvládl tenhle, tak to zvládnu taky. V současné době však tento faktor vypadává ze hry. Pokud se aktivně studenti mezi sebou nepropojí skrz sociální sítě a nevytvoří si sami toto prostředí uměle, je vyloučeno, že v distanční výuce přetrvá stejná přirozená potřeba splnit předmět. Je vůbec možné, aby byla tato kontextuální motivace nějak suplována? Ano, úkol je to nesnadný, ale naštěstí existuje velké množství online služeb, které se vzděláváním zabývají a kterými se tedy lze inspirovat. V několika posledních letech se objevil velký boom online škol a webů nabízejících vzdělání každému, kdo o něj má zájem. A zájem skutečně byl. Kurzy a lekce, které ovládly internetový svět jsou opravdu rozmanité a online se lze naučit vše od jazyků přes programování až po chemii. Přestože v těchto službách není žádný konkrétní studijní kolektiv, jsou jejich uživatelé motivováni k dalšímu postupu a výkonu. Úspěšnost není nikdy stoprocentní, ale to není ani na vysokých školách. Jak to tedy tyto online kurzy dělají a co jim dává sílu být mistry distančního vzdělávání? Duolingo Nejpopulárnější vzdělávací online službou na poli jazykového sebevzdělávání je Duolingo. Jednoduchá aplikace a webová stránka, která nabízí 38 jazyků včetně uměle vytvořených jako je Esperanto nebo Valyrijské jazyky (ze série Píseň ledu a ohně). Web Online Courses Report, který se zabývá právě hodnocením vzdělávacích stránek, poukazuje na na skutečnost, že hlavním tahákem popularity Duolinga je gamifikace vzdělávacího procesu. [1] Uživatel za splněné lekce získává XP body, jako ve videohrách a za dobyté cíle je odměněn virtuálními odznaky. Aplikace dokonce nabízí možnost soutěžení s přáteli, a tak podporuje rivalitu jako motivaci k vyššímu výkonu. Získávání nových úrovní a sledování grafu výkonu, jako i stanovení si denního cíle a neúprosné push notifikace uživatele neustále ujišťují, že se ještě má co naučit. Popularita samozřejmě neznamená úspěšnost, ale i o té jsou dostupné důkazy. Mimo osobní hodnocení aplikace vznikají i odporné studie, které se efektivitou Duolinga zabývají. Podle studie z roku 2012 bylo 34 hodin strávených studiem na Duolingo ekvivalentním k jednomu semestru studia jazyka na vysoké škole [2], což je fascinující výsledek a od doby, kdy byla studie vykonána přibylo Duolingu ještě mnoho nových prvků (podcast, events…). Jako nevýhoda Duolinga se často objevují poněkud nepřirozené formulace, které jsou automaticky generovány, ale jsou to právě i tyto nepovedené části služby, které přispívají k její popularitě. Codecademy Pokud se člověk chce naučit programovat, je téměř nemožné vyhnout se webu Codecademy. Na rozdíl od Duolinga nabízí Codecademy různé kurzy podle toho, co se zrovna uživatel chce naučit a ne jeden dlouhý výčet oblastí toho samého. Je tedy potřeba více přemýšlet, kde začít a co zrovna nastudovat. Pro úplné začátečníky je však snadné najít si začátečnický kurz a jedinou otázkou tedy zůstává, který jazyk se naučit. Největší výhodou učení se programování na interaktivním webu jako je Codecademy je pravděpodobně to, že není potřeba dopředu instalovat složitý software a procházet fóra a weby, aby uživatel zjistil, jaké je specifikum jeho počítače. Stačí zapnout okno, zvolit si kurz a program psát přímo do prohlížeče. Je tím ušetřena velká frustrace, kdy se něco nedaří vlastně ještě předtím, než se začne. Tento druh designu je tak k uživateli velmi přívětivý. Mimo plnou interaktivitu a okamžitou zpětnou vazbu nabízí Codecademy i fóra, kde si uživatel může projít různá řešení zadaných projektů a konzultovat tak problematické části s ostatními uživateli. Vzniká tak online komunita, která se schází u podobných událostí, ale je to jen velmi drobná náhražka skutečného týmu. Na rozdíl od Duolinga má Codecademy menší možnosti, co se týče rozmanitosti učících strategií. Cameron Chapmanová ve svém kritickém hodnocení dokonce poukazuje na skutečnost, že v dnešní době už k výuce kódování patří a uvádění studentů do kariérních možností a to Codecademy nenabízí. Mimo jiné vytýká i nepřítomnost instruktora ve formě opravdové lidské bytosti, což je u tohoto druhu kurzů opravdu raritou. [3] Přes všechny výtky je však Codecademy velmi populární naučnou službou v oblasti vzdělávání a prezentuje se nemalým množstvím absolventů, kteří své naučené schopnosti uplatnili v praxi. MOOC Velký rozmach v poslední době zaznamenaly také weby jako je Coursera a EdX, které nabízí takzvané MOOC kurzy. MOOC čili Masive open online course je webový kurz, který nabízí vzdělání v určité oblasti komukoli, kdo se do něj přihlásí. MOOC může být vytvořen v jakémkoli oboru nebo specializaci. Nesoustředí se tedy na jednu konkrétní oblast jako cizí jazyky nebo programování, ale pracují vyloženě s formou, jakou je kurz poddáván cílovému zákazníkovi. Jedná se tak o obecnou filozofii online výuky, kterou i mnohé univerzity ve světě začínají běžně praktikovat. Velkou popularizátorkou těchto kurzů je Dr. Barbara Oakley z Oakland University a McMaster Univerzity. Jejím největším zájmem je „učit se jak se učit“ a právě forma MOOC kurzů jí v jejím zkoumání napomáhá. Na webu Coursera dokonce Oakley publikovala kurz o tom, jak by měl správný MOOC kurz vypadat a proč. [4] Klade velký důraz na interaktivitu kurzu a rozmanitost překládaných materiálů. Tvrdí, že je potřeba především správné vnitřní nastavení, ale nepodceňuje ani přívětivost prostředí, ve kterém se uživatel učí, a to jak online, tak ofline. [5] Tomuto tématu se věnuje především v knize Mindshift, podle které vytvořila stejnojmenný kurz pro web Coursera. Weby jako Coursera nebo EdX tedy sdružují kurzy, které vypracovaly univerzitní pracovníci a poskytuje platformu, které tyto kurzy propaguje a dodává nástroje k dobrému zpracování. Oakley na webu Coursera vyzvedává jeho strukturu, která akademikům umožňuje vkládání titulkovaných videí, vkládání souborů, ale také možnosti vytvářet fóra, peer assessment nebo časované testy. Tyto dva zmíněné weby jsou tedy téměř identické, co se designu týče. Coursera je poněkud složitější v hledání konkrétního kurzu, zatímco EdX obsahuje úvodní stránku plnou až přehlcenou informacemi o tom, co vše je možné na webu studovat. Kategorizace pod obory je však totožná — oba weby kladou důraz na to, co se chce uživatel učit a tvůrce kurzu je sekundární. Dokonce i souhrn kurzu je, až na detaily, identický. Rostoucí popularita online vzdělávacích služeb ukazuje, že i distanční výuka má mnoho podob, které jsou uživatelům atraktivní nehledě na jejich věk či zkušenost s oborem. V univerzitním vzdělávání se tato forma stává stále více zvažovaným tématem a je jen otázkou času, kdy bude považována za klasickou součást studia či kvalifikace. Vzhledem k mnohým příkladům funkčních, a především fungujících příkladů těchto služeb je výborným ukazatelem zájem společnosti o vzdělávací služby a zároveň rychlost jejich vývoje pro uživatelskou spokojenost. [1]Online Courses. (n.d.). Retrieved November 9, 2020, from https://www.onlinecoursereport.com/duolingo-the-most-popular-language-learning-app/ [2]VESSELINOV, R., & Grego, J. (2012, December). Duolingo Effectiveness Study [PDF]. [3]Chapman, C. (n.d.). Considering Learning to Code with Codecademy? Read this First. Retrieved November 9, 2020, from https://skillcrush.com/blog/codecademy-learn-to-code/ [4]Oakley, B. (2020, June 29). About Me. Retrieved November 9, 2020, from https://barbaraoakley.com/about-me/ [5]Learning How to Learn: Powerful mental tools to help you master tough subjects. (n.d.). Retrieved November 9, 2020, from https://www.coursera.org/learn/learning-how-to-learn Design služeb a vzdělávání: případy dobré praxe was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 11. 2020

Odborné recenzované časopisy relevantní pro design služeb: přehled

Zdroj: UnsplashDesign služeb je relativně nové odvětví a zároveň se prolíná mnoha disciplínami, proto existuje spousta aktuálních časopisů, které se designu služeb týkají. V tomto přehledu představím několik odborných recenzovaných časopisů dotýkajících se této oblasti z různých stran. She Ji: The Journal of Design, Economics, and Innovation She Ji je časopis, který se zaměřuje na ekonomiku, inovace, designový proces a designové myšlení v současném složitém sociálně technickém prostředí. Publikování probíhá diamantovou cestou Open Access, tedy bez poplatků. She Ji usiluje o navrhování inovací v průmyslu, v neziskových službách, v obchodu či ve státní správě skrze vytváření sociálních a ekonomických hodnot. Inovace vyžadují organizaci a spojování poznatků z oblasti ekonomiky a technologie k vytváření nových znalostí na křižovatce různých oborů. Články v časopise se zabývají tvorbou, vývojem, distribucí a používáním zboží a služeb organizacemi i jednotlivci, strategickými i manažerskými problémy, které vyplývají ze sociálně technických systémů nebo se zaobírají tím, jakým způsobem organizace používají design a proč vlastně jej takto používají. Jeden z nejcitovanějších článků časopisu She Ji je například Design in the Age of Climate Change od Bonnie Nardi. Co se týče klimatických změn, tedy jednoho z největších problémů v současnosti, podle autorky by se pozornost designu měla zaměřit především na politickou ekonomii, ve které vidí základ problému.[1] International Journal of Human-Computer Studies Volně dostupný časopis International Journal of Human-Computer Studies se zabývá především inovativními interaktivními systémy, přičemž publikuje práce související s jejich praxí i teorií. Témata mohou zabrousit do mnoha různých oblastí a zahrnují výzkumy týkající se výpočetní techniky, umělé inteligence, psychologie, lingvistiky, komunikace, designu, inženýrství a sociální organizace. Všechny výzkumy z různých oborů se však týkají analýzy, evaluace a aplikace inovativních interaktivních systémů. Redakce obzvlášť vítá příspěvky na hranici těchto oborů. K nabytí znalostí v této složité oblasti a k efektivnímu využití inovativních technologií v různých uživatelských komunitách jsou podle ní totiž žádoucí interdisciplinární přístupy, které přispějí k většímu všeobecnému porozumění v této oblasti. Hojně citovaným článkem je například Situated crowdsourcing during disasters: Managing the tasks of spontaneous volunteers through public displays. Autoři tohoto příspěvku se zabývají tím, jak zlepšit a zefektivnit koordinaci dobrovolníků pomáhajících při katastrofě. Nejdříve uvádí stávající situaci, následně provádějí empirickou studii, díky které následně přišli s konceptem, jež podporuje řízení úkolů a činností dobrovolníků i koordinaci postižených lidí. Koncept implementovali jako veřejnou aplikaci City-Share, která poskytuje robustní komunikační infrastrukturu a zahrnuje crowdsourcingové mechanismy. City-Share může zlepšit odolnost komunity proti katastrofám a zefektivnit celý proces řešení dané situace.[2] Signal Processing: Image Communication Časopis Signal Processing: Image Communication se zaobírá tématy, která se týkají designu, implementace a využití systémů obrazové komunikace. Autoři článků se zabývají kódováním obrazu či videa, interaktivní vizuální komunikací, analýzou pohybu, zpracováním výrazů ve tváři a gest, kompresí 3D grafiky apod. Co se týče přístupnosti, časopis nabízí dvě možnosti publikování, jsou tedy i dvě možnosti pro veřejnost. Část článků si můžeme přečíst (zlatá cesta Open Access), pro druhou část bychom si museli časopis předplatit. Jedním z často citovaných článků časopisu je Signal processing challenges for digital holographic video display systems. Autoři se zabývají holografií, která je považována za špičkovou technologii zobrazení z toho důvodu, že dokáže zohlednit všechny lidské vizuální podněty. V příspěvku vysvětlují, co je třeba provést pro realizaci řetězce end-to-end, jinými slovy popisují kroky od získávání digitálního obsahu po jeho zobrazení. Diskutují také o tom, jak co nejefektivněji připravit cestu k realistické vizualizaci dynamického holografického obsahu.[3] Artifact: Journal of Design Practice Volně dostupný časopis Artifact: Journal od Design Practice se zaměřuje na praktický designový výzkum, který zkoumá podmínky, problémy, vývoj a otázky týkající se designu v širším pojetí. Hlavním cílem Artifactu je sdílení znalostí v designové komunitě a budování teorie relevantní pro designovou praxi. Časopis je interdisciplinární a otevřený všem oblastem výzkumu designu. Autoři článků se věnují designu produktů, rozhraní a služeb, uživatelským zkušenostem, organizaci a řízení designu apod. Jedním z velmi zajímavých příspěvků v časopisu je článek Investigating design-based learning ecologies. Autoři vysvětlují přínosy agilní pedagogiky, která studentům umožňuje spoluvytváření a přetváření měst. Toto téma je třeba řešit především kvůli alarmujícím klimatickým změnám a naléhavým společenským a enviromentálním potřebám, ve kterých je čím dál tím více potřeba se orientovat, a proto je důležité oblast designu a urbanismu prosazovat ve vzdělávání.[4] Design Ecologies Časopis Design Ecologies se zabývá především spojením mezi lidskou komunikací a ekologickou odpovědností z designového hlediska. Tato rozvíjející se oblast má potenciál stát se disciplínou spojující komunitu, nabízející kritickou vizi, co se týče zastavěného prostředí a podporující ekologické přechody v místních a globálních kontextech. Články nejsou veřejně dostupné, lze se k nim dostat za poplatek. Zajímavým tématem se zabývá článek A new wild: Reimagining the potential of indigenous biodiversity in Aotearoa, New Zealand. Autoři představují způsoby, jak přehodnotit současné přístupy k chráněným oblastem na Novém Zélandu. Současný přístup vedl k přísnému oddělení produktivních krajin od chráněných krajin v Aotearoa. Pomocí výzkumu zaměřeného na design autoři předložili sedm návrhů k představení chráněných oblastí, jež lze brát jako možné alternativy do budoucna. Je z nich možné rozšířit potenciál původní biologické rozmanitosti Nového Zélandu nad rámec přístupů zaměřených výhradně na zachování.[5] Art, Design & Communication in Higher Education Časopis Art, Design & Communication in Higher Education se zabývá pedagogickým výzkumem v uměleckých, designových a komunikačních oborech. Zaměřuje se na pedagogiky spojené se všemi aspekty výuky od teorie a praxe po online prvky studijních kurzů. Autoři článků přispívají charakteristickými přístupy k výuce přijatými v oborech jako je například grafický design, média, produktový design či kulturní studia. Články jsou opět placené. Působivý článek v časopisu je například From design thinking to design knowing: An educational perspective. Autoři shrnují důsledky zavedení metodiky designového myšlení jako pedagogického přístupu ve výuce designu na LASALLE College of the Arts v Singapuru. Studenti z designových specializací Design Communication, Product Design a Interior Design byli uvedeni do interdisciplinárního projektu. Postřehy a poznatky vyplývající z metodiky designového myšlení byly analyzovány a přizpůsobeny tak, aby vytvořily rámec pro ilustraci nelineárních kruhových struktur od teorie po praxi a výzkum.[6] Journal of Design, Business & Society Časopis Journal of Design, Business & Society se zabývá složitou povahou designu a designového myšlení ve vztahu k jeho efektivní aplikaci při řešení problémů v komerčních i širších společenských kontextech. Zaměřuje se na podporu mezioborového výzkumu designu, který zapojuje zúčastněné strany prostřednictvím kvalitativních, kvantitativních či vizuálních výzkumů. Pozoruhodný příspěvek v časopisu je například Design for society: Ageing communities as co-designers in processes of social Innovation. Tento článek se zabývá rolí sociálních inovací ve stárnoucích komunitách. Autoři článku provádí srovnávací analýzu a přinášejí vhled do role stárnoucích komunit v procesech návrhu služeb a jejich rolí jako spolutvůrců nové budoucnosti.[7] [1]NARDI, Bonnie. Design in the Age of Climate Change. She Ji: The Journal of Design, Economics, and Innovation [online]. 2019, 5(1), 5–14 [cit. 2020–11–08]. ISSN 24058726. Dostupné z: doi:10.1016/j.sheji.2019.01.001 [2] LUDWIG, Thomas, Christoph KOTTHAUS, Christian REUTER, Sören van DONGEN a Volkmar PIPEK. Situated crowdsourcing during disasters: Managing the tasks of spontaneous volunteers through public displays. International Journal of Human-Computer Studies [online]. 2017, 102, 103–121 [cit. 2020–11–10]. ISSN 10715819. Dostupné z: doi:10.1016/j.ijhcs.2016.09.008 [3] BLINDER, David, Ayyoub AHAR, Stijn BETTENS, Tobias BIRNBAUM, Athanasia SYMEONIDOU, Heidi OTTEVAERE, Colas SCHRETTER and Peter SCHELKENS. Signal processing challenges for digital holographic video display systems. Signal Processing: Image Communication [online]. 2019, 70, 114–130 [cit. 2020–11–10]. ISSN 0923–5965. Dostupné z: doi:10.1016/j.image.2018.09.014 [4] SNADDON, Bruce, Andrew MORRISON, Peter HEMMERSAM, Andrea GRANT BROOM and Ola ERSTAD. Investigating design-based learning ecologies. Artifact [online]. 2019, 6(1), 6.1–6.30 [cit. 2020–11–10]. ISSN 17493463. Dostupné z: doi:10.1386/art_00006_1 [5] ABBOTT, Mick, Kate BLACKBURNE, Cameron BOYLE, Woody LEE and Tenille PICKETT. A new wild: Reimagining the potential of indigenous biodiversity in Aotearoa, New Zealand. Design Ecologies [online]. 2018, 7(1), 72–93 [cit. 2020–11–10]. ISSN 2043068X. Dostupné z: doi:10.1386/des.7.1.72_1 [6] CHON, Harah and Joselyn SIM. From design thinking to design knowing: An educational perspective. Art, Design & Communication in Higher Education [online]. 2019, 18(2), 187–200 [cit. 2020–11–10]. ISSN 1474273X. Dostupné z: doi:10.1386/adch_00006_1 [7] SARANTOU, Melanie and Shaohua PAN. Design for society: Ageing communities as co-designers in processes of social innovation. Journal of Design, Business & Society [online]. 2020, 6(1), 129–141 [cit. 2020–11–10]. ISSN 20552106. Dostupné z: doi:10.1386/dbs_00007_1 Odborné recenzované časopisy relevantní pro design služeb: přehled was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

12. 11. 2020

PREČO NEVIEME OTVÁRAŤ DVERE? PROBLÉM DONA NORMANA

Prečo nevieme otvárať dvere? Problém Dona Normana Žije niekoľko životov — aspoň to o sebe na svojom blogu s doménou jnd.org píše. Akronym názvu jeho blogu znamená Just-noticeable difference. Je to pojem z oblasti psychofyziky, ktorý predstavuje množstvo, ktoré musí byť zmenené, aby bol rozdiel badateľný. Spraviť vo svete zmenu bolo vždy jeho cieľom. Nie však zmenu, ktorú si sotva všimneme. V oblasti technológií zameraných na človeka chce urobiť znateľný rozdiel hodný viacerých malých jnd. A práve preto tento názov.[1] Osobnosť o ktorej hovoríme nie je nik iný ako Don Norman. Je univerzitným profesorom, hlavným rečníkom a spisovateľom kníh a článkov. Pôsobí v rôznych predstavenstvách a ako poradca spoločností či organizácií. V súčasnosti je členom skupiny IDEO, a od roku 2014 je riaditeľom novozaloženého Design Labu na Kalifornskej univerzite v San Diegu. Je odborníkom v oblastiach dizajnu, kognitívnych vied a HCD (Human-Centered Design). Aktuálne sa sústreďuje na prehodnotenie vzdelávania v oblasti dizajnu a budovanie dizajnérskej komunity v regióne San Diego. Jedna z vecí, ktorú svojich študentov učí je porozumenie každodenných problémov ľudí. „Produkty musia byť navrhované tak, aby ich mohli použiť všetci, nie len inžinieri.“[2] Pri navrhovaní musíme ľudí vnímať takých akí sú, nie takých akých chceme, aby boli. Kvalitný dizajn podľa neho nepotrebuje ručne napísané nálepky. Je väčšou šancou, že si všimneme zle navrhnutý produkt, pretože dobrý dizajn zodpovedá našim potrebám — je nám prirodzený, a preto neviditeľný.[3] Táto myšlienka poskytuje priestor na nasledujúcu úvahu: Koľkokrát ste natrafili na dvere, pri ktorých ste nevedeli, do ktorej strany ich otvoriť? A koľkokrát tie dvere mali na sebe dodatočné nálepky? Autor: Peter Belanger PhotographyKariéra Celým menom Donald Arthur Norman sa narodil 25.12.1935 v Spojených štátoch amerických. Svoje bakalárske štúdium strávil na MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde získal titul z elektrotechniky. Na MIT vo svojom štúdiu nepokračoval, svoju alma mater zamenil za University of Pennsylvania, kde si po doštudovaní spravil aj doktorát z matematickej psychológie. Za svoj život pôsobil ako člen fakúlt na mnohých ďalších univerzitách (Harvard, Kalifornia, Južná Kórea…). Jeho pôsobenie na Harvarde v Centre pre kognitívne študiá ho priviedlo na oddelenie psychológie na University od California, San Diego, kde stál pri zrode Katedry kognitívnych vied. Neskôr pracoval na pozícii viceprezidenta v spoločnosti Apple, ale ešte predtým vynašiel pre oblasť dizajnu služieb dôležitý termín. Keď sa v spoločnosti Apple zamestnal, jeho novou pozíciou bolo „User experience architect“. S týmto termínom prišiel, pretože sa nechcel obmedziť len na rozhranie a použiteľnosť, ale na všetky aspekty skúsenosti človeka so systémom. Od začiatku 90. rokov sa tento termín uchytil a používa sa ako označenie pracovnej pozície ďalej, hoci podľa Dona Normana už nemá špeciálny význam kvôli nadužívaniu pojmu UX.[4] V roku 1998 opustil spoločnosť Apple, pretože spoločne s Jakobom Nielsenom (významný dánsky odborník v oblasti dizajnu a použiteľnosti webu) založili poradenskú UX/Usability spoločnosť Nielsen Norman Group. Spoločnosť pracovala na analýzach rozhrania Windowsu 8 alebo na analýzach UX mobilných zariadení. V súčasnosti v NN/g pôsobí Don Norman ako emeritný riaditeľ. Väčšina Normanovej práce súvisí s user-centered dizajnom. Koncept spopularizoval vo svojej knihe User-Centered System Design: New Perspectives on Human-Computer Interaction vydanej v roku 1986. Ešte väčší ohlas si vyslúžila jeho kniha The Design of Everyday Things, ktorá sa stala bestsellerom. The Design of Everyday Things — alebo ako aj najmúdrejší z nás zlyhávajú otvoriť dvere Najznámejšie dielo Dona Normana je jeho kniha s pôvodným názvom The Psychology of Everyday Things. V knižke sa zaoberá dizajnom ako prostriedkom komunikácie medzi používateľom a objektom. Táto biblia kognitívnych aspektov dizajnu, čitateľovi ukazuje príklady dobrého a zlého dizajnu a psychológiu za ním. Pomaly sa dostávame k spomínaným „Normanovým dverám“ (označenie pre dvere, ktoré nefungujú „správne“) a k našej úvahe z úvodu článku. Prečo nevieme otvárať dvere? Z našich skúsenosti máme tendenciu ťahať tam, kde je potrebné tlačiť. Dvere, ktoré sa zdajú, že máme tlačiť naopak ťaháme. A niektoré dvere sa dokonca posúvajú! Prečo nás môže miasť niečo také jednoduché ako sú dvere? Don Norman v knihe vysvetľuje, že dobrý dizajn si vyžaduje vlastnosť objaviteľnosti „discoverability“ a porozumenia „understanding“. Dizajn niečoho tak bežného ako sú dvere, by mal naznačovať, ako s nimi narábať bez akýchkoľvek označení, a určite bez nutných pokusov a omylov.[3] No nedeje sa tak. Norman poukazuje za to, že ako ľudia máme tendenciu zvaľovať vinu na seba, hoci naša neschopnosť jasne porozumieť objektu poukazuje na chybu v jeho dizajne. V knihe predstavuje pojem afordancia (affordance), ktorý sa vďaka nemu v oblasti HCI presadil. Afordancia podľa Normana znamená (predovšetkým hlavné) vnímané či skutočné vlastnosti objektov, ktoré určujú ako môžu byť použité. Nebol však prvým, kto s týmto pojmom začal pracovať. Tento termín použil vo svojom diele psychológ James Gibson v roku 1966, ale v zmysle, že afordancia predstavuje možnosti konania, ktoré sú v danom prostredí k dispozícii, nezávisle na schopnosti jedinca tieto možnosti vnímať. Rozdiel v ich poňatiach spočíva práve na závislosti od schopností jedinca. Neskôr, vo svojej revidovanej verzii knihy, sa Norman vyjadril, že obmedzenie pojmu afordancia nebolo úmyselné. „Rozhodol som sa poskytnúť lepšiu odpoveď: označovatelia („signifiers“). Afordancie určujú, aké kroky sú možné. Označovatelia komunikujú, aká akcia by sa mala uskutočniť. Potrebujeme oboje.“[3] Obe definície, Gibsonova aj pôvodna Normanova, sa ujali, a v oblasti HCI sa používajú dodnes. V roku 2013 vyšlo aktualizované vydanie tejto populárnej knihy. Don Norman upravil príklady, lepšie vysvetlil koncepty. Zakomponoval tam aj emocionálny dizajn (ktorému venoval aj samostatnú knihu). Pridal dve nové kapitoly a vložil tam niečo, čo označuje za Normanov zákon. Zákon Dona Normana tvrdí, že produktový tím je už v deň svojho vzniku pozadu a presahuje rozpočet.[5] Druhá zmena, ktorú spravil je, že vynechal z knihy pojem „user-centered design“. V prvej knihe sa zameriaval najmä na potreby používateľa a druhoradé problémy ako je estetika nechával bokom. S artefaktmi však interagujú ľudia, ktorých zážitok z produktu, nie je len z hľadiska jeho použiteľnosti, ale aj zo stránky potešenia, zábavy či krásy. Emócie vyvolané produktom sa za tých 25 rokov stali preňho dôležitým faktorom, a tak začal pracovať s pojmom „human-centered design“.[3] „Rozhodol som sa, že pojem používateľ je trošku degradujúci. Prečo nevolať ľudí ľuďmi?“[6] Špirála HCD v knihe Dona NormanaDizajn zameraný na človeka (HCD) je proces, ktorý zaisťuje, aby návrhy zodpovedali potrebám a schopnostiam ľudí, pre ktorých sú určené. Nie je vyhradený pre žiadnu konkrétnu oblasť, ide o dizajnérsku filozofiu. Je viacero metód HCD, ale všetky majú ústrednú tému iterácie štyroch fáz: pozorovania, generovania nápadov, prototypovania a testovania.[3] Pokiaľ by boli dvere navrhnuté podľa princípov HCD, nepotrebovali by nápisy „Ťahať“ ani „Tlačiť“. Projektant dverí by mal vedieť človeku poskytnúť prirodzené signály (ako viditeľnosť nosných stĺpov, vertikálna doska…), ktoré dokážeme interpretovať prirodzene. Vo svojej eseji na webovej stránke Norman zhrnul, čo považuje za základné princípy human-centered dizajnu, a tými sú: 1. Zabezpečenie toho, aby sme vyriešili základné problémy, nielen problém, ktorý nám bol predložený (je často príznakom, nie príčinou). 2. Zameranie sa na ľudí. 3. Zo systémového pohľadu uvedomenie si, že väčšina komplikácií vzniká kvôli vzájomnej závislostí viacerých častí. 4. Neustále testovanie a zdokonaľovanie našich návrhov. Zaisťujeme, aby skutočne zodpovedali potrebám ľudí, pre ktorých sú určené.[7] https://medium.com/media/44245f05454d0b51cfe59fcfe7e28bf6/hrefPrečo nevieme otvárať dvere? Normanov príbeh s dverami nám ukazuje, že aj taká obyčajná vec, nám môže spôsobiť ťažkosti, pokiaľ je uprednostnená estetika pred vlastnosťami objaviteľnosti a porozumenia. Dvere nám svojím dizajnom poskytujú falošné signály. Áno, všetci sa môžeme zmýliť, ale dizajn zameraný na človeka môže našu chybovosť redukovať. Ako vraví Don Norman, ktorého sme si v článku predstavili: „Je načase prestať obviňovať ľudí, a namiesto toho navrhovať pre ľudí.“[8] Zlý dizajn, je všade okolo nás, stačí mať otvorené oči. A keď nabudúce nebudete vedieť, ktorým smerom sa otvoriť dvere, možno ste narazili na tie Normanove. Aké frustrujúce! [1] JND: About Don Norman [online]. 2020 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://jnd.org/about/ [2] ROBBINS, Gary. The San Diego Union-Tribune: Don Norman has designs on your life [online]. 2014 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://www.sandiegouniontribune.com/news/science/sdut-don-norman-homecoming-2014oct23-story.html [3] NORMAN, Don. The DESIGN of EVERYDAY THINGS. Revised and expanded edition. New York: Basic Books, 2013. ISBN 978–0–465–05065–9. [4] Huffduffer: Peter in Conversation with Don Norman About UX & Innovation [online]. Adaptive Path, 2016 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://huffduffer.com/clagnut/370516 [5] JND: The Design of Everyday Things [online]. 2018 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://jnd.org/the-design-of-everyday-things/ Začiatok formulára [6] It’s not you. Bad doors are everywhere. In: Youtube. [online]. 26.02.2016 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=yY96hTb8WgI. Kanál Vox. [7] JND: The Four Fundamental Principles of Human-Centered Design and Application [online]. 2019 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://jnd.org/the-four-fundamental-principles-ofhuman-centered-design/ [8] JND: Human Error? No, Bad Design [online]. 2018 [cit. 2020–11–09]. Dostupné z: https://jnd.org/stop_blaming_people_blame_inept_design/ PREČO NEVIEME OTVÁRAŤ DVERE? PROBLÉM DONA NORMANA was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 11. 2020

Psychologické dimenze interakce se službou

Digitální služby se staly nedílnou součástí našeho života a využíváme ve prakticky denně. Design služeb je neustálé získávání zkušeností, jak uživatel konkrétní službu používá, co od ní očekává, jak se službou pracuje, jaké jsou jeho cíle atd. Všechny tyto aspekty interakce se službou mají vliv na psychiku a emoce každého uživatele. Na trhu je mnoho služeb, které mnohdy nabízí velice podobné funkce, což má za následek velkou konkurenci, proto je design dané služby velice důležitý. Design služby může mít v konečném důsledku obrovský dopad na využívanost dané služby a na to, jak se bude uživatel při využívání dané služby cítit. Hlavním cílem designu služeb je, aby byla daná služba co nejefektivnější a aby byl uživatel se službou spokojen a vyvolávala v něm pozitivní emoce. Dostupné z: https://www.psych.utoronto.ca/Obecně lze psychické dimenze rozdělit do čtyř kategorií. Prožívání Jedná se o sled psychických zážitků, které si uvědomujeme a známe i jejich příčinu. Dimenze samotného prožívání ovlivňuje vědomé procesy příjmu, zpracování a ukládání informací. Pokud bude tedy služba designována správně s ohledem na emoce a celkové psychické prožívání jedince, pak bude uživatel se službou spokojen a bude ji efektivně využívat pro splnění daných cílů. Chování Chování je jakákoli aktivita, kterou je možné pozorovat, zaznamenávat a měřit. Při designu služeb je sledování chování uživatelů mocný nástroj pro budování kvalitní služby. Může nám např. pomoct při řešení otázek, které se mohou týkat problémů, které mají uživatelé se službou. Existují různé nástroje, které nám umožní efektivní pozorování uživatelů, jeden z nejznámějších a nejvíce využívaných je např. Google Analytics, který umožňuje získávání statistických dat s ohledem na chování uživatelů na webových stránkách. Mezi další nástroje pro sledování uživatelů patří např. Smartolook, což je český nástroj pro sledování chování uživatelů nejen na webu ale i v interakci s mobilními aplikacemi. Pokud pomocí těchto nebo jiných služeb zaznamenáme, že chování uživatelů neodpovídá cílům dané služby, je zjevné že jsou uživatelé nespokojeni se službou a je na místě začít tento problém co nejrychleji řešit, protože může nastat zánik samotné služby, a to velice rychle, při takto velké konkurenci, jaká v oblasti digitálních služeb existuje. Vědomí a nevědomí Vědomí lze popsat jako uvědomování si aktuálního dění kolem nás včetně uvědomování si našeho vlastního chování, které je případně propojeno s našimi minulými poznatky, prožity a zkušenostmi. Proto lze pozorovat různé podobnosti napříč službami, které souvisí se zažitými a ve společnosti zakořeněnými jevy, jako jsou např. podobné nebo stejné ikony označující konkrétní funkci. Nevědomí se poté v tomto kontextu projevuje jako neuvědomované znalosti, které lze chápat jako kontext, které se promítnou do vědomého používání služby. Mezi tyto nevědomé znalosti lze zařadit např. sociokulturní zvyklosti a postoje. Pokud služba nesplňuje uživatelovo očekávání a uživatel není schopen splnit své stanovené cíle, které mu měla služba pomoci dosáhnout, lze předpokládat, že zde existuje rozpor mezí tím, co uživatel od služby očekává a co služba doopravdy poskytuje. V takovém případě se u uživatele projeví negativní emoce a celou službu může zavrhnout. Pro měření kvality služby se používá meto SERQUAL, kterou vytvořil tým akademických vědců V. Zeitham, Leonad L. a A. Parasuraman v 80. letech 20. století. Pro zjištění kvality služby se v této metodě využívá 5 rozměrů. 1. Vyjadřuje rozdíl, mezi uživatelovým očekáváním od služby, jejich funkcí a celkového účelu a toho co si designéři myslí, že uživatel od služby vyžaduje 2. Vyjadřuje rozdíl, mezi charakterem služby z pohledu designérů a managmentu a pohledem uživatele 3. Vyjadřuje rozdíl, mezi navržením dané služby a tím, jak funguje v praxi 4. Vyjadřuje rozdíl, mezi popisem služby, jaké funkce nabízí a tím jakými funkcemi skutečně disponuje 5. Vyjadřuje rozdíl, mezi zákazníkovým očekáváním a samotnou službu V některých případech se setkáme se službou, která sice poskytuje funkce, které očekáváme a pomáhá nám při plnění našich cílů, ale není dobře nedesignovaná, tj. může působit zmatečně, je nepřehledná nebo má pomalé odezvy. V takovémto případě vyvolá takto špatně vytvořená služba negativní emoce a na službu zanevřeme. Uživatelský výzkum Uživatelský výzkum je aktivita designérů, která by měla pomoci k efektivní designování služby prostřednictvím získaných podkladů pro efektivní rozhodování. I když se nám může jevit realita a potřeby lidí v určitých aspektech jako jasná věc, kterou jasně vidíme a vnímáme, je docela možné a taky pravděpodobné že naše představa je mylná. Stejně tak to může mít i samotný designér služby, jejichž funkce se zmařuje primárně na interakci s uživatelem. Uživatelský výzkum designérovi pomůže nahlédnou do myšlení konkrétní skupiny lidí, pro kterou designuje službu a dokáže tak lépe pochopit uživatelské potřeby. Na základě výsledků uživatelského výzkumu je pro designéra jednodušší se rozhodovat, a nerozhodovat se pouze na základě svých pocitů a představ. Dostupné z: https://blog.optimalworkshop.com/19-user-research-tips-from-2019/Uživatelský výzkum lze rozdělit na kvalitativní a kvantitativní, dále na výzkum, který zkoumá samotné postoje uživatelů a na výzkum, který zkoumá chování uživatele. V praxi je vhodné metody výzkumu postoje a chování uživatelů kombinovat, jelikož se postoj uživatele nemusí vždy shodovat s jeho chováním a naopak. Mezi základní metody a zároveň nejvíce využívané patří rozhovory a uživatelské testování, případně eyetracking, který se v praxi snaží prosadit. Ze získaných dat se následně provádí analýza a syntéza způsobem, že se všechna data dají dohromady a hledají se v nich vzorce chování a postojů, které uživatelé zastávají. Tento proces může být v některých případech velice náročný, jelikož má každý člověk jiné motivace, potřeby, cíle atd. a hledat společné rysy uživatelů je obtížná činnost. Psychologie uživatele Pokud se snažíme zjistit, jak se uživatel chová a také příčiny jeho chování, je možné že při výzkumu zjistíme, že uživatel přesně neví, proč se tak chová a nedokáže popsat racionální důvody svého počínání, v tomto případě v interakci s danou službou. Tento jev je způsobený tím, že pro člověka je mnohem jednodušší a pohodlnější reagovat na vnější podněty na základě emocí a pocitů, než na základě hlubšího uvažování a analýz. Takové to chování nastává zejména v situacích, ve kterých nevnímáme jako potřebné se více rozmýšlet nad tím co děláme. Na chování uživatelů lze pak pozorovat, že jednají ve značné míře na základě svých předchozích zkušeností např. s podobnou službou, z čehož vyplívá že chování uživatele vždy závisí na daném kontextu. Poté co zjistíme pomocí uživatelského výzkumu více informací o uživatelích naší služby, může nastoupit na scénu tzv. Emoční marketing. Emoční marketing Dostupné z: https://www.refineai.com/blog/2017/11/3/emotional-investment-scoreNaše chování a rozhodnutí, které každý den děláme vychází z velké části z našich pocitů, a to platí i v interakci s digitální službou, kterou zrovna používáme. Na to abychom sem při kontaktu se službou cítili dobře pomáhá designérům teorie Emocionálního marketingu. Emocionální marketing slouží primárně k tomu, aby si uživatel služby všimnul, zapamatoval si ji a následně službu využíval a doporučoval ostatním právě na základě emocí, které v uživateli daná služba vyvolá. Teorie emocionálního marketingu se snaží v uživateli vzbuzovat jak pozitivní (radost, štěstí atd.) tak i negativní pocity (smutek, hněv). Zdroje JYX [online]. Copyright © [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://jyx.jyu.fi/bitstream/handle/123456789/46020/978-951-39-6225-8_vaitos06062015.pdf Design služeb jako cesta k zákaznické spokojenosti | dalamusil.com. Marketingový konzultant a designér Dála Musil, Pardubice | dalamusil.com [online]. Copyright © 2004 [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://dalamusil.com/design-sluzeb-jako-cesta-k-zakaznicke-spokojenosti Psychika, její dimenze, formy a funkce — Wikisofia. [online]. Copyright © 2013 ISSN [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Psychika,_jej%C3%AD_dimenze,_formy_a_funkce Uživatelské chování — Wikisofia. [online]. Copyright © 2013 ISSN [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/U%C5%BEivatelsk%C3%A9_chov%C3%A1n%C3%AD Jak sledovat chování zákazníků na webu bez Google Analytics? — Foxentry. Úvod — Foxentry [online]. Copyright ©2020 AVANTRO s.r.o. [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://foxentry.cz/jak-sledovat-chovani-zakazniku-na-webu-bez-google-analytics/ Usage Statistics and Market Share of Traffic Analysis Tools for Websites, November 2020. W3Techs — extensive and reliable web technology surveys [online]. Copyright © 2009 [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://w3techs.com/technologies/overview/traffic_analysis The definition of emotional marketing and how to use it | crowdspring. Logos, Website, Graphic Design, Product Design, Naming & More | crowdspring [online]. Copyright © [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://www.crowdspring.com/marketing-psychology/emotional-marketing/ Emoce v marketingu: Jak postavit marketingovou strategii na emocích?. Reklamní agentura pro Váš online marketing | Hi Promotion [online]. Copyright © 2017 Všechna práva vyhrazena [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://www.hipromotion.cz/clanky/emoce-v-marketingu-jak-postavit-marketingovou-strategii-na-emocich.html Emoce v marketingu — marketing řízený emocemi — Grizzlink. Home | Strategická a komunikační agentura Grizzlink [online]. Copyright © 2020 Grizzlink [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://grizzlink.cz/2020/07/16/emoce-v-marketingu-marketing-rizeny-emocemi/ Design služeb — Wikisofia. [online]. Copyright © 2013 ISSN [cit. 07.11.2020]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Design_slu%C5%BEeb VÁGNEROVÁ, Marie. Obecná psychologie: dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978–80–246–3268–1. Psychologické dimenze interakce se službou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 11. 2020

Design služeb ve zdravotnictví: případy dobré praxe

Populace stárne a s prodlužováním věku jsme svědky rostoucího počtu chronicky nemocných lidí. Vznikají tak nové výzvy, kterým zdravotní instituce musí čelit. Jedná se však o komplexní problematiku. Inovovat zdravotnictví není jako návrh nové lampy, je nutné získat hluboký vhled a hledat řešení, která nemusí být na první pohled zřejmá. Níže si projdeme vybrané příklady designu služeb v tomto sektoru, řešení jsou opravdu široká a rozmanitá. Designové týmy se zabývají těmi nejmenšími detaily nebo se snaží o systémové změny v širokém kontextu. ImaginCare — řešení pro vzdálenou léčbu chronických nemocí Projekt se zrodil v roce 2013 ve Švédsku. Léčba chronických nemocí v zemi představuje 80–85 % kapacity celého systému. Díky propojení cloudových technologií, senzorů a klíčových dat o pacientovi je možné provádět léčbu vzdáleně. Již pilotní verze rapidně snížila náklady na provoz a ušetřila čas lékařům. Imagine Care tak představuje holistický přístup ke zdravotnictví. Obrázek z knihy Service Design Impact Report — Health SectorKratší doba výměny směn v nemocnici Kaiser Permanente Nemocnice Kaiser Permanente řešila problém zdlouhavé výměny směn sestřiček. Musejí si totiž předávat veškeré informace o pacientech, což je časově náročné a zároveň hrozí ztráta důležitých informací. Tým Ideo si všiml, že předávání informací probíhá různě a může klidně trvat 45 minut. Všechny sestry najednou zmizí a nevěnují se pacientům. Řešením je informativní tabule v místnosti pacientů. Informace o pacientech si sestry předávají pomocí lístečků. S tabulí mohou pracovat také pacienti, jestliže si myslí, že nějaké informace chybí. Doba předání služby se zkrátila na polovinu a nehrozí ztráta informací. Pacienti mají větší pocit, že je o ně pečováno, jelikož všechny sestry nemusí zmizet na sesterně. Tohle řešení se pak rozšířilo ve všech nemocnicích Kaiser Permanente po celých Spojených státech. P. J. Parmar našel způsob jak léčit chudé pacienty. Jestliže čtyřčlená rodina vydělává 33 000 dolarů ročně má možnost získat státní pojištění Medicaid zdarma. Lékaři takové pacienty ale nechtějí ošetřovat a Medicaid pacienti musejí tak čekat měsíce, nejedná se pouze o lidi bez domova, jedná se o 20 % obyvatel. P. J. Parmar se rozhodl ve své praxi ošetřovat pouze pacienty z pojišťovny Mediciad. Typický pacient častokrát nemluví anglicky, má problémy dodržovat léčebný plán a jezdí v mhd, které má často zpoždění. Pacienty P. J. Palmar neobjednává, nemusí tak platit objednávkový systém. Jedná pouze s jednou pojišťovnou, neztrácí čas jednáním s více pojišťovnami. Jeho filosofií je maximální prozákaznický přístup. Má otevřeno nepřetržitě 24 hodin, 7 dní v týdnu. Matka s nemocným dítětem dostane rovnou lék v ordinaci, místo aby musela navštívit lékárnu.. Založil Mango House, kde chudí pacienti mohou žádat o jídlo, právní pomoc nebo dokonce o výuku angličtiny. Neřeší ani marketing, spoléhá na doporučení. Díky tomu se mu daří držet náklady níže než konkurence. Parmarův přístup je krásnou ukázkou toho, že lze provozovat lékařskou praxi pro chudé v privátním sektoru. Kampaň Idea na prevenci HIV v Africe Dle průzkumů bylo zjištěno, že spousta žen nepoužívá mikrobicidy jako prevenci před HIV. Ideo se proto rozhodlo spustit kampaň za cílem lepší informovanosti žen v prevenci proti HIV. Na základě hloubkových rozhovorů s místními ženami získali spoustu podnětů a na základě těchto dat spustili dvě kampaně s odlišným vizuálem. Objížděli africká města a vesnice za účelem propagace mikrobicidů. Na základě toho zjistili, že kampaň ve více hravém a fashion stylu měla větší úspěch než druhá kampaň spíše se sterilním a hygienickým vzhledem. Obrázek ze stránek IdeoObrázek ze stránek IdeoInovace lékařských vybavení Nesmíme zapomenout na design zdravotnických zařízení. Např. Ideo mělo za úkol navrhnout aplikaci pro tablety, která měla dávat informace o zdravotním stavu pacienta. Prvně začali s výzkumem a pozorováním a všimli si že sestry často konejší pacienty stiskem ruky. Což je v rozporu se zadáním aplikace pro tablety, které musíte často držet v obou rukách. Proto Ideo navrhlo speciální zařízení, které sestra může držet v jedné ruce. Ideo se pak mimo jiné podílelo na zařízení pro lepší intubaci pacientů nebo třeba na inovaci rentgenů, které je snadnější servisovat během provozu. Detabuizování hospiců V roce 2017 byl za podpory dvou nadací Lien a Ang Chin Moh postavený hospic, který se snaží detabuizovat smrt. Většinou jsou hospice velmi pochmurné a depresivní. Nicméně tvůrci hospice St. Joseph se snažili vytvořit místo, které se nepodobá nemocnicím, ale spíše se jedná o prostředí, kde je příjemné strávit čas. Chtějí otevřený hospic, kde lidé mohou volně procházet. Hospic není tedy pouze pro pacienty a hlavně to není něco čeho by jsme se měli bát. Dnešní hospic je dle tvůrců služba pro život nikoliv pouze budova. Vznikl i Service design handbook kde koncept rozepisují dopodrobna, může tak posloužit jako inspirace ostatním. Obrázek ze Service design hanbook Hospitable hospiceArchitektonické studio Mass staví zdravější nemocnice Celý příběh začal rozhovorem architekta Mass studia Michaela Murphyho a lékaře Paula Farmera. Paul Farmer se mu zmiňuje, že nemocnice dělají lidi nemocnými. Uvádí příklad nemocnice v Africe, kdy pacient přijde se zlomenou nohou, ale přitom dostane infekční onemocnění, jelikož v prostorách nemocnice nefunguje správně ventilace. Michael Murphy si kladl otázky, jak může problém nemocnic řešit. Jestliže je ventilace problém, co když chodby nebudou uvnitř? Pohled do přírody má léčivé účinky. Proč by nemohl mít každý pacient své okno? Výsledkem je průkopnické řešení nemocnice, kde se pacienti mohou těšit z příjemného prostředí. První takovou stavbou byla nemocnice ve Rwandě. Samotná stavba pak probíhala za pomoci místní komunity, stovky lidí se podílelo na kopání základů, opracování kamenů na stavbu stěn nebo na tvorbě nábytku. Tento systém stavby nemocnic pak opakovali na několika místech světa. Mass studio zároveň začalo pro lékaře nemocnic stavět sdílené bydlení s jinými lékaři. Aktuálně pomáhají nemocnicím se zvládnutím pandemie Covid. Obrázek ze stránek Mass studiaObrázek ze stránek Mass studiaStudie vnímání bolesti — Dan Arielly I přesto, že se nejedná typickou službu považuji za důležité studii v kontextu tohoto článku zmínit. Dan Arielly prodělal léčbu na oddělení popálenin, což bylo impulsem ke studování toho, jak lidé vnímají bolest. Lidem mačkal prsty, aby zjistil, jak bolest vnímají. Zjištění pak aplikoval na léčbu popálenin. Sestry mu vždy měnily obvazy strhnutím přitom krátkou a intenzivní bolest lidé vnímají hůře než delší ale za to méně intenzivní bolest. Zároveň postupně narůstající bolest je vnímaná jako horší, než kdyby tomu bylo naopak. Přitom sestry při výměně obvazů začínali na méně bolestivých místech. Když Arielly přednášel o problému na oddělení popálenin, tak mu jedna sestra řekla, že je pro ni léčení emocionálně náročné, jelikož musí trápit bolestí pacienty a tak se snažila zkrátit čas, který to trvá. Dle Ariellyho se tak změnu léčby prosadit nepovedlo. Problémy zavádění služeb ve zdravotnictví Dan Arielly zmiňuje že je velmi problematické měnit zažité postupy zdravotníků. Častokrát se totiž jedná o zavedené a ověřené postupy a prosadit změnu léčebného plánu může být problematické, jelikož to klade na zdravotníka riziko neznámého, které si jako jednotlivec nemůže dovolit. Don Norman pak zmiňuje, že v jistých oborech, ke kterým spadá i zdravotnictví, je společensky zakázané dělat chyby. Pokud zdravotní instituce udělá chybu, může to mít fatální následky pro pacienta a zároveň riskuje dobrou pověst nebo dokonce soudní spor. Což je problematické pro následné inovace, jelikož odhalovat chyby a ty vylepšovat je klíčem k úspěchu. Proto v momentě, kdy hledáme cesty jak inovovat zdravotnictví, bychom měli postupovat velmi diskrétně a eticky. Informace, které nám zdravotníci sdělí mohou být častokrát velmi citlivé. Posledním problémem jsou finance. Zdravotnictví je obecně podfinancovaný sektor. Proto s představou technologie jako spásné myšlenky moc daleko nedojdeme. Jednoduše to nikdo nezaplatí. Proto je častokrát potřeba hledat cesty jak s málem dělat velké věci. Což je třeba příklad toho kdy Ideo zkrátilo dobu výměny směn sestřiček. Jak nové inovace ve zdravotnictví co nejvíce akcelerovat? Abychom se mohli zlepšováním služeb ve zdravotnictví věnovat programově a co nejvíce holisticky jsou velmi klíčové různé huby a akcelerátory. Díky tomu můžeme dát dohromady týmy profesionálů, kteří mohou posouvat služby ve zdravotnictví daleko efektivněji než jednotlivci. Dobrým příkladem je např. Mayo Clinic Center pro inovace, Pfizer Healthcare Hub, Experio Lab nebo NHS inovation HUB. Shrnutí Holistický přístup v zavádění služeb se ukazuje jako klíčový, k designovým výzvám je nutné přistupovat komplexně. V tomto ohledu je určitě velmi přínosný projekt ImagineCare, lékař je schopen ošetřit více lidí v menším čase. Nesmíme pak zapomenout na pohodlí pacientů. Díky Mass studiu se můžeme ponořit do zcela jiné dimenze, kdy i nemocnice může být příjemným místem s přidanou hodnotou nadčasové architektury. Pacient, který se cítí lépe a je léčen v příjemném prostředí, se může uzdravovat mnohem rychleji. Z toho by si měli vzít určitě příklad LDN nemocnice, kdy o staré a nemocné lidi bohužel není pečováno v důstojných podmínkách, alespoň dle mého názoru. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na to, že i s málem se dají dělat velké věci, což se mi velmi líbí na příkladu Idea. Dokázali zkrátit výměnu směn díky obyčejné tabuli a sestřičky se tak mohou více věnovat pacientům. Což platí obzvlášť na současnou situaci pandemie Covid. Právě v této dynamické situaci je důležité zavádět inovace, které které nejsou příliš nákladné na čas a zdroje, ale přitom mají velký dopad. Zdroje * A Better Scanning Experience for Patients and Technicians [online]. 2015 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.ideo.com/case-study/a-better-scanning-experience-for-patients-and-technicians * An Improved Airway Intubation System That Helps Physicians Save More Lives [online]. 2019 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.ideo.com/case-study/an-improved-airway-intubation-system-that-helps-physicians-save-more-lives * A makeover for oral PrEP: designing real-world HIV prevention for women [online]. December 11 2018 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.statnews.com/2018/12/11/makeover-prep-hiv-prevention-women/ * Butaro District Hospital [online]. 2011 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://massdesigngroup.org/work/design/butaro-district-hospital * Dan Arielly, Predictably Irrational, Revised and Expanded Edition: The Hidden Forces That Shape Our Decisions, 2010 [Cit. 03.11.2020]. ISBN 978–0061353246. Dostupné z: https://www.amazon.com/Predictably-Irrational-Revised-Expanded-Decisions/dp/0061353248/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1291841327&sr=1-1 * Don Norman, The Design of Everyday Things: Revised and Expanded Edition, 2013 [Cit. 03.11.2020]. ISBN 978–0465050659. Dostupné z: https://www.amazon.com/Design-Everyday-Things-Revised-Expanded/dp/0465050654 * Empowering Women to Prevent HIV [online]. 2018 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.ideo.com/case-study/empowering-women-to-prevent-hiv * Experiolab, [online]. [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://experiolab.se/?lang=en * Hospitable hospice I Redesigning care for tomorrow [online]. September 2013 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://issuu.com/fuelfor/docs/hospitable_hospice_i_e-book_print_l * Imaginecare, [online]. © 2020 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://info.imaginecare.com/in-english/ * NHS England, [online]. © 2015 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.england.nhs.uk * Margarita Cox, Design Thinking in Healthcare [online]. May 2015 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/281408556_Design_Thinking_in_Healthcare * Mayo Clinic, [online]. © 1998–2017 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: http://centerforinnovation.mayo.edu * Pfizer, [online]. © 2017–2020 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.pfizer.co.uk/pfizer-healthcare-hub-london * P. J. Parmar, How doctors can help low income patients and still make a profit [online]. June 2018 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.ted.com/talks/p_j_parmar_how_doctors_can_help_low_income_patients_and_still_make_a_profit#t-506099 * Service Design Impact Report — Health Sector, [online]. December 2017 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/EmmaPatel1/service-design-impact-report-health-sector?fbclid=IwAR3oTHybZPTQWgIBd_JkN8gcX7smqVl7zFImRQY7Wrw3pcnvExzBcoKt6fU * Why Healthcare Needs Designers [online]. Oct 9, 2019 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://medium.com/the-sustainable-future/why-healthcare-needs-designers-fc67e4e6c06c Design služeb ve zdravotnictví: případy dobré praxe was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 11. 2020

Nejen o designu s Terezou Kosnarovou Venerovou

Tereza Kosnarová Venerová je výzkumnice, UX designérka a lektorka workshopů (www.uxworkshopy.cz). V oblasti designu služeb a uživatelského výzkumu pracuje už 15 let, za svou dosavadní kariéru se věnovala skoro všemu, co se nějak dotýkalo oblasti digitálního designu. Spolu jsme si povídaly nejen o její práci, ale i o studiích nebo o jejím dalším sebevzdělávání. Než se začneme bavit o práci, zajímalo by mě něco k Vašemu studiu. Studovala jste na KISKu, v čem zpětně vidíte studium jako přínosné? Setkala jste se už tam s designem služeb? Protože jsem studovala Střední odbornou školu Informačních a knihovnických služeb, tak byl pro mě KISK přirozeným navázáním. V té době tam žádné designové předměty nebyly, byly to čistě odborné knihovnické věci. Na všechny předměty, které se alespoň zčásti týkaly web designu, jsme chodili na Fakultu informatiky, ale tam byl design brán zcela jako IT obor. KISKové studium mě naučilo improvizovat. Hledat si informace naprosto nesouvisející s mým oborem a uvažovat v kontextu toho, co se děje ve společnosti — nejen toho, co se děje v knihovně. Měla jsem to štěstí, že jsem se na KISKu mohla podílet na rozvoji nových, designových předmětů. S Martinem Krčálem jsme např. učili předmět „Prezentace informací na internetu“, kde se poprvé objevilo téma User Experience. Dnes je KISK z tohoto pohledu úplně někde jinde. Je neskutečné, jak se vám ten obor podařilo posunout. Klidně bych na KISK poslala obě své děti. Jak jste se k samotnému designu služeb tedy dostala? Svoji první práci jsem získala vlastně omylem. Šla jsem za Robertem Němcem, jestli by mi nevedl bakalářku a on mě během našeho rozhovoru zaměstnal. Díky Robertovi jsem objevila svět on-line marketingu. Nejdříve SEO, později PPC kampaně. K designu jsem se dostala záhy. Zajímalo mě, proč nám z webových stránek tak rychle odchází zákazníci, které tam pomocí kampaní dostávám. Začala jsem objevovat, jak by měla vypadat a fungovat landing page, jaká pravidla by měla splňovat. Takhle jsem se postupně dostala ke své první práci designéra. Takže jste opravdu začala prakticky od nuly… V té době jsem o designu nevěděla téměř nic. Byla to pro mě otázka osobního vkusu. Dost často jsem se tehdy inspirovala na jiných webech, hledala jsem dílky, které se mi líbily a ty jsem pak skládala do nového kontextu. Rychle mi ale došlo, že nejde ani tak o vzhled, jako o funkčnost. Hodně mi v tom pomohla moje diplomová práce o přístupnosti webu pro zrakově hendikepované uživatele. Web, vytvořený podle pravidel přístupnosti (mimochodem jedny z prvních pravidel webdesignu, která jsem studovala), prostě fungoval. Bez ohledu na to, jak vypadal. Když jsem najednou měla svá „pravidla“ a „checklisty“, tak se mi hrozně ulevilo. Já totiž nejsem vůbec kreativní, jsem spíše analytický typ. Na začátku mé designerské kariéry jsem měla neuvěřitelné štěstí na lidi, se kterými jsem pracovala. Všichni perfektně ovládali své řemeslo. Když jsem je pozorovala při práci, tak jsem si uvědomila, jak je pro mě těžké něco navrhnout. Pořád jsem něco kreslila, mazala a kreslila znovu. A neuměla jsem se rozhodnout, která verze je lepší. Na projektech jsem pracovala sama a prostě to nefungovalo. Tak jsem do svého designového procesu začala přivádět další lidi, grafiky, programátory, klienta. Teď je naprosto samozřejmé, že se nad designem potkává víc lidí. Před 10 lety to tak ale nebylo. Dostali jste zadání a deadline. A poraďte si. Najednou jsem měla víc názorů a také nové dilema. Čí názor je důležitější. Můj designérský? Nebo ten programátorský? Do té doby jsem vůbec nedělala uživatelská testování nebo výzkum, ale jakmile se do procesu přidal ten koncový článek — uživatel — začalo mi všechno dávat smysl. Najednou nešlo o to, čí názor má větší váhu. Uživatel buď web pochopil, zorientoval se na něm a bez problému dokončil zadané úkoly, nebo ne. A potom jsme věděli, kde přesně je chyba a jak ji opravit. Od testování byl jen krůček k tématu uživatelského výzkumu a k mé dosavadní kariéře výzkumníka. Nesnažte se dělat všechny aktivity v rámci design procesu sami. Human Centered Design je neuvěřitelně komplexní, multidisciplinární obor, do kterého je možné vstoupit z různých směrů. Od marketingu, copywritingu, facilitování designových workshopů, zákaznické péče, přes výzkum, až po samotný design, ať už vizuální, interakční, UX, design služeb atp. Nemusí být všichni jen UX designéři!Váš profesní život je hodně bohatý, máte nějaký projekt, na který ráda nebo naopak nerada vzpomínáte? Pracovala jsem v korporátech, pro neziskovky i v agenturách. Tam to bylo nejzábavnější. Dělala jsem každý měsíc něco úplně jiného, od webů pro přístroje na měření radiace, přes inkontinenční pomůcky pro dospělé, až třeba po e-shopy s pivem nebo vínem. Nejvíc mě vždycky bavily projekty, kde jsem se setkala s lidmi, kterým na projektu opravdu záleželo — v takovém kolektivu se totiž dal vyřešit jakýkoliv problém. Abych mohla svoji práci odvádět dobře, potřebuji kolem sebe mít schopné lidi, odborníky na dané téma. Pro designéra je hrozně důležité uvědomit si, že on není ten nejdůležitější člověk v týmu. Designér rozumí designování, ale nemusí rozumět danému trhu, produktu, nebo zákazníkům. Je tedy třeba obklopit se odborníky, čerpat data z výzkumu, jít ven, mluvit s lidmi. Žádný skvělý design nikdy nevznikl od stolu za zavřenými dveřmi kanceláře.Velmi ráda vzpomínám třeba na spolupráci se Slevomatem. Byl tam ohromně pro-zákaznicky nastavený tým, všichni měli na paměti, že ty věci děláme v první řadě pro zákazníka. Zpracovávala jsem tam v rámci výzkumu obrovská množství dat (jen přepisy rozhovorů měly asi 140 stran formátu A4) a vyšel z toho poměrně unikátní výstup, se kterým teď může Slevomat pracovat. A byť to byl jeden z nejnáročnějších projektů, které jsem kdy měla, utkvěl mi v paměti především díky tomu báječnému týmu. Oproti tomu nebudu ráda vzpomínat na jednu spolupráci z korporátního prostředí. A to opět díky lidem. Do týmu jsem byla „přidělena“ a celou dobu spolupráce jsem cítila, že jsem tam navíc. Že projekt svými dotazy na testování a výzkum jen zdržuji. Vše šlo dopředu hrozně rychle a viděla jsem ty chyby, které se dělají. Neměla jsem šanci říct stop, tohle bychom měli otestovat. V rámci celé spolupráce jsem nedělala nic jiného, než bránila design a výzkum. Vlastně jsem úplně přestala poslouchat lidi kolem sebe. Z projektu jsem nakonec odešla. Nebojte se říct NE projektu, ve kterém cítíte, že nemáte své místo. Špatně nadesignovaná aplikace pravděpodobně nikoho nezabije, maximálně lidem otrávíte život. Jako designéři máte zodpovědnost za produkt. Pokud vidíte, že se kvůli termínu a budgetu přeskakují důležité věci, jako je například uživatelské testování, nebojte se vystoupit z řady a říct svůj názor. Ostatně vy jste v projektu garantem designového procesu. Pravděpodobně budete muset improvizovat, ale věřím, že se vám nějakou cestu podaří najít. A pokud ne? Pak je možná čas přemýšlet o tom, zda se na takovém projektu chcete vůbec podílet.Čemu konkrétnímu se ve své práci věnujete v současné době? Moji hlavní náplň práce teď tvoří projekt UXworkshopy.cz. Projekt funguje třetím rokem a umožňuje mi rozšiřovat povědomí o designu. Zaměřujeme se na vzdělávání — jak designérů, tak i lidí mimo náš obor. Designový proces a témata s ním související vám dávají neuvěřitelnou sílu a řadu možností, jak vyřešit jakýkoliv problém. Vůbec nemusí jít o web nebo o digitální produkt. Např. ideační techniky jsem školila v neziskovkách i na středních školách a díky Value Proposition Canvasu můj syn dospěl k názoru, že nebudeme mít doma psa. Proč workshopy a ne přednášky? Klademe velký důraz na praxi, dáváme lidem jen tolik teorie, kolik nezbytně potřebují a všechny věci spolu rovnou na kurzu zkoušíme. Při své práci aplikuji metody zážitkové pedagogiky. Vím, že pokud si danou věc sami vyzkoušíte, je to nad všechny přednášky. Pokud máme kurz uživatelského testování, tak jdeme do laboratoře testovat. Na workshopu prototypování celý den prototypujeme. Pokud se bavíme o výzkumu, vyháním účastníky kurzu na ulici, dělat rozhovory.🙂 Občas to bolí, ale vím, že se nebudou bát nově naučenou metodu další den vyzkoušet. A především o to jde. Zbavit se strachu z nových věcí. Když jsem projekt zakládala, nechtěla jsem, aby to bylo „one woman show“. Od začátku jsem chtěla zapojovat další odborníky. Momentálně připravujeme „UXworkshopy 2.0“. Noví lektoři, nové formáty, nová témata. Nechceme se bát experimentů a zkoušet budeme třeba designové kurzy pro základní a střední školy, nebo páteční Gin&Tonic design talkshow. Ať z té komfortní zóny nestrkáme jen naše studenty, ale také sami sebe. Pracujete momentálně mimo UXworkshopy i externě na nějakých dalších, nezávislých projektech? Pro uxworkshopy.cz je důležité, aby měli všichni lektoři zajímavý profesní background a dokázali o tématech mluvit prakticky. Včetně mě! Hodně teď spolupracuji s neziskovými organizacemi. Konktrétně třeba s organizací Tereza, která je zaměřená na vzdělávání dětí, nebo s neziskovkou OPIM, která se věnuje diverzitě a inkluzi. Pomáhají lidem se specifickými potřebami, kteří jsou z HR pohledu těžce zapojitelní do pracovního procesu. Jak se ve svém oboru dál vzděláváte? Doporučila byste zajímavé publikace, osobnosti, které Vás nějakým způsobem ovlivňují, posouvají? V dnešní době existují stovky zdrojů a je těžké se v nich zorientovat. Mně momentálně zbývá na vzdělávání poměrně málo času, takže si velmi pečlivě vybírám, koho budu sledovat. Čtu spíše designové klasiky. Viktor Papanek, Steve Krug, Don Norman, Bill Buxton, Jesse James Garret, Susan Weinschenk. U autorů, které osobně neznám, věřím ověřeným nakladatelstvím. O‘Reilly nebo jakákoliv kniha z nakladatelství Rosenfeld Media (např. moje oblíbené UX Team of One, Interviewing users, Validating Product Ideas ad.). Hodně ráda čtu i publikace od Martyho Neumeiera, ale to asi každý. 🙂 Pokud hledám konkrétní informaci, obvykle uspěji buď na webu Interaction Design Foundation, NNgroup.com nebo Baymard Institute. Pro inspiraci koukám na videa z konference Interaction a UXLX. Nečtu náhodné blogy, ale sleduji jen pár lidí — Mike Monteiro na Medium.com (píše např. o etice v designu) nebo John Maeda na Youtube (doporučuji jeho každoročně vydávanou publikaci Design in Tech Report nebo CX Report). A potom sleduji spoustu s designem naprosto nesouvisejících lidí, kteří mi rozšiřují pohled na svět. Většinou na ně přijdu naprostou náhodou. Posledních pár let načítám v souvislosti s designem např. téma autismu, ADHD, psychických poruch, transgender atp. Designéři by měli mnohem více zohledňovat téma inkluze. To se bohužel stále neděje. A ještě otázka na závěr. Co byste poradila začínajícím designérům? Myslím si, že není zvládnutelné být od začátku komplexní designér, který drží celý proces návrhu produktu nebo služby. Člověk by měl přemýšlet sám o sobě, jakým způsobem se mu dobře pracuje, jestli rád vymýšlí nové věci, mluví s lidmi, nebo spíše analyzuje data a tabulky. Co je mu bližší? Digitální produkty a technologie, nebo zákaznická zkušenost a služby? Nejdůležitější je vnitřní sebereflexe každého člověka. Pomoci může vhodný mentor, který dokáže odhadnout, jaká pozice vám bude sedět. Jednu věc jsem nezmínila a vlastně ji vídám dost často. Jde o ohýbání metod, jak se mi to zrovna hodí. Sama to někdy dělám, pokud to projekt nezbytně vyžaduje. Já jsem ale prošla stovkami projektů a vím, co takové „ohnutí“ může způsobit za problém. A pohlídám si to. Pokud někdo začíná, je důležité provádět vše metodicky správně. Pokud doporučení zní: „testovat s 5 lidmi v rámci jednoho segmentu“, tak se toho držte. Až budete mít za sebou několik správně provedených testů a budete rozumět tomu, proč je metoda nastavená právě tímto způsobem, pak teprve improvizujte! Důležité je mít zažité, jaké výstupy získáte, pokud s metodou pracujete správně. Jen díky tomu při improvizaci poznáte, že vám z toho třeba vychází nesmysly. Nejen o designu s Terezou Kosnarovou Venerovou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

10. 11. 2020

Rozhovor s Janem Řezáčem

Autor první české knihy o návrhu webů — Web ostrý jako břitva. Zakladatel agentury House of Řezáč. Kromě ostrých webů je Honza známý pro svůj břitký humor a nezaměnitelný smích. Povídali jsme si o tom, proč napsal knihu, co by doporučil mladému UX designerovi a jak zvládat práci na dálku. Zdroj: House of ŘezáčHonzo, Tebe si každý spojí s agenturou House of Řezáč, můžeš mi trošku popsat, jak ses dostal k tomu, že jsi ji založil? Je to tak, že mě v nějakou chvíli opustila tehdejší přítelkyně a kamarádi dělali ty weby, tak jsem se rozhodl, že budu taky dělat ty weby. To se psal přelom roku 2001 a 2002. Dělal jsem i nějaké dobrovolnické projekty. V roce 2005 jsem si zařídil živnostňák. Dost dlouhou dobu jsem pak spolupracoval s Proof and Reason. A pak jsem napsal knihu. A co tě k tomu vedlo, to je přece obrovské množství práce? Jo, kniha, to je úplně brutální hromada práce. Kdybych věděl, kolik je to práce, nevím, jestli bych do toho šel. Každopádně ta kniha vznikla z naštvání. Naštvání na to, že jsem viděl obrovské množství promrhaného času na webových projektech, kdy se prostě řešili úplné kraviny. Tenhle odstín zelené nebo tam ten odstín zelené anebo generální ředitel říkal, že to bude mít kontaktní formulář a my jsme ho tam chtěli, tak ho tam dejte. A podobné legrace, a proto jsem napsal knihu. Ten vedlejší efekt byl, že díky tomu jsem se dozvěděl spoustu věcí o vlastní práci, protože když se člověk snaží někoho něco naučit, tak zjistí, kolik toho neví. V zásadě to byl takový velký exkurz do světa sebevzdělávání. Ta kniha mě nakonec velmi bavila, i když jsem určitou chvíli ryl držkou v zemi, když jsem to psal. Jak kniha souvisí s House of Řezáč? Web ostrý jako břitva jsme vypouštěli v září 2014 a v dubnu toho roku, jsem vypustil svůj web „na trůně“, který jsme vyrobili spolu s Adamem Hrubým a bylo to úžasné. A zanechalo to hlubokou stopu v hlavách hromady lidí v tom našem malém oboru. Pak vyšla kniha a já jsem začal objíždět konference. Za ten podzim jsem byl asi na deseti různých konferencích, na každé jsem měl přednášku a tu přednášku jsem měl individuální na tu konferenci. Takže to byl brutální záhul a pak už se to trochu uklidnilo a s knihou začaly chodit poptávky. Těch poptávek bylo docela dost a byly zajímavé. A tak jsem si nějakou chvíli řekl — proč to všechno dělat sám? A založil jsem agenturu. I když normální lidi by založili agenturu, zatímco já jsem založil rod. Rod Řezáčů. Všechny nutím, aby se přejmenovali, ale nikdo to zatím neudělal — nechápu proč. Ovlivnilo značku House of Řezáč napsání knihy? Ano, je to určitě jeden z těch centrálních pilířů. Spousta z našich klientů tvrdí, že tu knihu buď četli, anebo ji mají. Já jsem to nikdy nezjišťoval, ale když mi řeknou, že se jim nevejde do poličky, tak to vypadá, že jí mají .Protože ona se fakt nevejde do poličky. Ona se nevejde vůbec nikam. Mě leží napříč všemi knihami, protože je obrovská. Ví klienti díky tvé knize víc o tvé práci? Ano. Je to kniha Nakup si svého Řezáče, a zároveň se nachytři. Nedávno ji jedna z členek mého rodu opět četla a ještě pořád jsou tam asi dvě kapitoly relevantní. Pořád je můžeš takhle vzít a použít jako články, což je po šesti letech v našem naprosto brutálně se měnícím oboru fakt dobrý. Já koneckonců používám pořád tu část, kde vysvětluji proces. Poznáme váš byznys a poznáme vaše zákazníky nebo lidi, pro které to děláte. Navrhneme řešení a ověříme, jestli funguje. Nenarážíš tedy na problém s tím, že klienti moc nechápou, co po tobě můžou chtít? Jasně. Co je design? Design je kreslení pěkných obrázků v hlavách klientů. To znamená, že když řeknu, že jsme designéři, tak si všichni představí, že děláme hezké obrázky. A to ve skutečnosti moc neděláme. Ta kategorie, ve které pracujeme, je tak nezmáná, že je to potíž a navíc mám pocit, že se to v poslední době zhoršuje, protože každá designová agentura nebo i freelanceři se snaží najít vlastní kategorii, ve které by se mohli pozicovat. Kromě UX designérů a webových konzultantů máme servis designéry a designéry produktů a growth designéry, designéry organizací, game designéry, gamifikační designéry. Je to hodně nepřehledné, přitom spousta z nás dělá dost podobné věci. Říkám dost podobné, ne úplně stejné. Někteří se víc zabývají optimalizací toho, co je, někteří se víc zabývají nějakým rozvojem pro budoucnost anebo hledáním nějakých úplně nových řešení, někteří třeba futuristickými spekulacemi. Co dělá přesně House of Řezáč? House dělá design webů, portálů, digitálních aplikací. Točíme se mezi designem komunikace, kdy říkáme, jak něco odprezentovat a točíme se také okolo designu produktů, kdy říkáme, jak něco udělat, aby to pro ty lidi tam venku mělo hodnotu a aby to zvládli v pohodě použít. To jsou ta dvě rizika, která my pokrýváme. Co vůbec neděláme, tak je technologické řešení. To znamená: nemáme programátory, nemáme kodéry, neděláme design byznys modelů. Tak velcí kamarádi s excelovými tabulkami nejsme, teda až na naše webové analytiky — to je mimochodem také věc, které se věnujeme — webová analytika. Zdroj: House of ŘezáčJaké jsou tvoje role v House of Řezáč? Já mám asi osm rolí. Od marketingu a brandingu, kdy vytvářím příležitosti, přes obchod, kdy si povídám s každým potenciálním klientem a udržuji vztahy s těmi aktuálními. Pak ten faktický design, kde z větší části dělám lead designéra, potažmo kontrolu kvality. Povídám si s designéry o jejich práci, tak abych ji posunul dopředu a zajistil, že ta práce bude dostatečně dobrá ve chvíli, kdy ji budeme někomu ukazovat. Pak vyrábím nové produkty a vymýšlím, co by mohl ještě House dělat. Vypíchnu třeba testovací workshop, který enormně zpřístupňuje uživatelské testování a záměrný rozvoj webu širším masám. Kterou z tvých rolí vnímáš jako největší výzvu? No, ještě ten rod vedu, to je třeba docela výzva. Ona je to výzva kompetenčně i osobnostně. Ve chvíli, kdy jsem zakládal agenturu, tak jsem si nemyslel, že budu potřebovat dělat tolik věcí. Protože ty lidi jsou přece dospělí a nějak se o sebe postarají, že jo. Ale pokud se chcete rychle osobně rozvíjet, založte si firmu anebo naopak, pokud se chcete rychle zabetonovat ve svém egu, založte si firmu. To jsou dva extrémy. A nic mezi tím není. A co tě nejvíc posouvá? Když bych to měl popsat z pohledu know-how, tak já načerpám nějaké nezanedbatelné množství know-how každý den. Nějak si ho strukturuji a ukládám. A to je jedna z těch věcí, která posouvá agenturu jako takovou. Pak v nějakou chvíli zjistím, že je něco, čemu bychom se měli věnovat víc a zároveň už mám uložené nějaké informace, od kterých se můžeme odpíchnout. Jak zvládá House aktuální situaci ve vztahu k práci na dálku? Na jaře nám z toho hrabalo, ale myslím, že se to postupně setřepalo a teď je to lepší. Od toho jara mám dojem, že práce na dálku a nějaká prevence zhoršení duševního zdraví týmu, je systémový problém. Není to problém jednotlivců, je to systémový problém v rámci té firmy. Nejde jenom o to, že jsou ty lidi dospělí a dokážou odpočívat, ale že firma jako taková udělá nějaké záchytné body, kterých se potom může držet naše příčetnost. Vím, že různým firmám zafungovaly různé věci. Například intenzivnější one-on-ones nebo větší kontrola doby, kterou člověk prosedí u obrazovky. Vnímám v tom obrovské nebezpečí pro lidi, které to baví. V remote set–upu není problém makat dvanáct hodin denně a pořád sedět u obrazovky, což prostě není zdravé. Není to zdravé ani osm hodin, natož pak dvanáct. Když si na to člověk cíleně nedává pozor, tak to potom nedopadá dobře. V téhle fázi procesu prostě nekladu důraz na efektivitu práce ve smyslu vymáčknout ze všech co nejvíc jako citrón. Jaké schopnosti bys doporučil mladým UX designerům rozvíjet? V tuhle chvíli jako královskou disciplínu našeho oboru vnímám facilitaci workshopu. To znamená nějakým způsobem vytvořit prostor, ve kterém proběhne proces, který potom přinese ovoce. Klient si tam v týmu uvědomí spoustu věcí. Na konci z toho vypadnou takové závěry a výstupy, které budou přínosné pro ten projekt jako celek a také pro toho klienta. Facilitace workshopů, stejně jako uživatelský výzkum, který stále zůstává tím gro pro výzkumníky, je závislá na tom, že mám nějakou dovednost, že mám nějaké povědomí o tom, jak se vedou workshopy. Nejde to dělat tak, že přijdu za klientem a naženu ho do místnosti, kde je víc lidí a nechám si od nich něco říkat. Potřebuji nějakou míru sebeuvědomění. Potřebuji být online, což asi zní strašně ezotericky, ale ve chvíli, kdy člověk facilituje rozhovor nebo workshop a zároveň tam není a jede na nějakou svou vědomou automatiku, tak mu utíká stav té skupiny. Utíká mu spousta věcí. Ten člověk pak nemá schopnost reagovat na aktuální situace. Nemá přehled o tom, co se děje v něm, co se děje v tom prostoru a co je potřeba vůči tomu celkovém kontextu, do kterého ten workshop zapadá. Sebeuvědomění. Je to něco, co se dá natrénovat a dá se s tím pracovat. A studentům KISKu velmi doporučuji, aby s tím začali pracovat mnohem dřív než já. Když už jsme u těch doporučení, co bys ještě doporučil mladému nadšenému designérovi? Profackuj se! Kreslení wireframů není UX design, tak se prober! 😊 To je totiž 95% UX designerů: kreslíme wireframy. To je ale UI design. To není UX, sorry. Každopádně, kdybych byl mladý nadšený designer, který dělá ty wireframy a vlastně není UX designer, tak bych si hledal někoho, od koho se můžu učit. Je to totiž mnohem rychlejší než to dělat sám. Což v praxi znamená, že pro mladého UX designéra nemá vůbec smysl dělat freelancera nebo dělat v týmu, kde jsem já sám UX designer. To sráží kariéru. Potřebuji kolem sebe lidi, kteří už ví, jak funguje ten proces, jak fungují ty metody a co na sebe navazuje. Už nemusím objevovat kolo. Ono je zajímavé objevovat kolo, ale pojďme je objevovat ve fázích procesu, kde to dává smysl, a ne ve chvíli, kdy už to přede mnou udělalo sto tisíc jiných. A pak bych také doporučil, aby si niterně v sobě ujasnili, co přesně chtějí dělat. Odstíny UX designu jsou velmi různorodé. Je rozdíl dělat UX v herním prostředí, UX v produktech, v digitálních aplikacích, komunikaci a prezentaci, kde je UX taky potřeba, ale je to jiný odstín. My třeba primárně designujeme to, jak ta věc komunikuje, nikoliv to, jak ta věc funguje. Napadá Tě ještě něco? Být studentem KISKu, tak bych nečekal, až vystuduji. Hned bych začal něco dělat. Nečekal bych, že mě to někdo na škole naučí. KISK nabízí spoustu pěkných předmětů a nabízí spoustu předmětů, které je radost vynechat, aspoň pokud se člověk chce stát designérem. Raději nebudu jmenovat všechny knihovnické předměty, protože by se na mě možná knihovníci naštvali. Ale do háje, my nejsme knihovníci, my jsme designéři. A druhá věc, co bych chtěl ještě říct je, že to nejzajímavější na vysoké škole není ta vysoká škola, ale jsou to kontakty a vztahy. Jděte do toho studia s tím, že si budete odnášet vztahy. A tudíž je potřeba ty vztahy budovat, tak to dělejte. Rozhovor s Janem Řezáčem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

9. 11. 2020

Tim Brown: Proces je důležitější než výsledný produkt

Tim Brown — Christie Hemm Klok for FORTUNE magazine [1]“Design thinking is a Human-centered approach to innovation that draws from the designer’s toolkit to integrate the needs of people, the possibilities of technology, and the requirements for business” [2]Britský designér Tim Brown, který v současnosti zastává funkci CEO v digitální agentuře IDEO (známe mimo jiné pro vytvoření první počítačové myši pro společnost Apple) a u jejíhož zrodu v roce 1991 stál, je v současnosti jednou z nejvýznamnějších osobností věnující se designu zaměřeného na uživatele (User-centered Design) a také velkým propagátorem velmi progresivního směru designového procesu pro vytváření nejenom produktů a služeb — designového myšlení (Design Thinking). Zabývá se také problematikou kreativní managementu nebo inovacemi v oblasti tvorby byznysu a designu.[3] V tomto článku budou představeny některé z jeho hlavních koncepcí z oblasti designového myšlení a jeho významné publikace. Design Thinking podle Tima Browna a IDEO Jedním z mnoha ale zároveň tím nejvýznamějším tématem, kterým se Tim Brown v rámci své designerské kariéry věnuje nejvíce, je Design Thinking. Tento způsob kreativního přemýšlení můžeme popsat jako zjednodušenou metodologii pro širokou skupiny lidí, kteří pracují na něčem novém či inovativním a chtějí se na proces podívat z pohledu designéra, přičemž očekávají, že díky tomuto postupu doručí svým zákazníkům lepší produkty. Nosným tématem procesu designového myšlení jsou podle Browna hlubší pochopení designu a nápadů stojících za prvotní myšlence společně s detailním výzkumným šetřením v oblastech, které chceme pomocí designového myšlení pozvednout na vyšší úroveň. Jiná definice potom říká, že designové myšlení je více než cokoliv jiného nastavení mysli či víra, že kdokoliv může být součástí procesu vytváření inovací, které dokáží řešit složité problémy vyžadující kreativní reakce. [4] “Design thinking can be described as a discipline that uses the designer’s sensibility and methods to match people’s needs with what is technologically feasible and what a viable business strategy can convert into customer value and market opportunity.” [5]Nejlepší představu o tom, co je podle Tima Browna designové myšlení získáme při pohledu na vlastnosti, kterou jsou podle něj klíčové pro každého, kdo se chce stát úspěšným “designovým myslitelem”. Tyto vlastnosti a schopnosti definoval v roce 2008 ve svém článku pro pro Harvard Business Review nazvaném Design Thinking. [6] V první řadě je podle něj nutné osvojit si schopnost empatie, jelikož je potřeba porozumět potřebám a představám našich zákazníků, klientů, uživatelů nebo třeba kolegů designérů. Pokud všem zúčastněným nebude chybět schopnost vcítit se do potřeb ostatních účastníků designové procesu, bude možné naplnit všechny jejich potřeby a to včetně těch, o kterých předtím nemuseli mít ani ponětí. V této definici můžeme najít parafrázi na výrok Steve Jobse, který tvrdil, že zákazník nemůže vědět co od produktu očekává, dokud mu to my samotní neukážeme. Druhým předpokladem je takzvané integrativní myšlení, které můžeme chápat jako schopnost pochopit všechny aspekty komplexních problémů a pracovat s často protichůdnými představami zúčastněných stran. Je tedy klíčové opustit designérské představy jakožto jediné možné a správné představy výsledku a naučit se spojovat jednotlivá dobrá řešení do jednoho celku. Neméně důležitou součástí designového procesu je také optimismus, který v tomto smyslu znamená víru v existenci řešení a cesty, která vede ke zdárnému konci. Hlavní myšlenkou této části procesu je, že ke kýženému výsledku je možné se dobrat i přes různé překážky, které samotné mohou podobu výsledné služby či produktu vylepšovat. Jako další důležitou součást vidí Brown schopnost experimentování, které definuje jako schopnost zkoušet radikální a dříve nepoznané změny a řešení. Tento bod nejlépe vystihuje anglické a těžko přeložitelné slovní spojení Thinking Outside of the Box. Posledním klíčovým aspektem cesty k dobře designově propracovanému produktu či službě by měla být schopnost spolupráce mezi designéry a to především mezi odborníky na rozličné oblasti a obory, ze kterých výsledný produkt čerpá. [7] Základní přehled o tom, co to designové myšlení je a jak na něj nahlíží samotný Tim Brown přináší i jeho přednáška z roku 2009 v rámci TED Talks. Brown zde na konkrétních příkladech představuje svoji cestu světem designu a uvažuje nad kroky vedoucími ke správnímu a efektivnímu procesu vytváření produktů a služeb. Jako klíčový pak uvádí přerod od designu k designovému myšlení popsanému na předchozích řádcích. Záznam přednášky je dostupný níže. Základní myšlenkou, které prostupuje všechny zdroje pojednávající o tom, co designové myšlení je, včetně těch, ve kterých figuruje Tim Brown a agentura IDEO, je nutnost upřednostnění samotného designového procesu před výsledným produktem a jeho fyzickou podobou. https://medium.com/media/485f1c82fd677caad126d44a913b03ea/hrefAgentura IDEO stojí také za projektem IDEO U přinášejícím komukoliv možnost vzdělávat se v oblasti designového myšlení. Prostřednictvím několika online kurzů si lze osvojit základní, ale i zcela detailní schopnosti a znalosti potřebné pro designování lepších produktů a služeb. Ještě hlubší znalosti lze získat v některém ze studijních programů, po jejichž absolvování je možné získat absolventský certifikát. Významné publikace od Tima Browna Osobní stránka Browna v rámci jeho představení a životopisu na webu agentury IDEO čítá přibližně 40 stěžejních knih a článků. Na dalších řádcích jsou uvedeny tři nejvýznamnější počiny jeho publikační činnosti. Žádná z těchto prací nebyla doposud přeložena do češtiny, nicméně většina z nich je bez větších problémů dohledatelná v originále v prostředí internetu. Design for Action (2015) Časopis Harvard Business Review uveřejnil v roce 2015 článek Tima Browna nazvaný Design for Action, jehož obsah lze chápat jako soubor revidovaných poznatků z oblasti designového myšlení, designu služeb a produktů, který od prvotně definovaných myšlenek prošel určitou části vývoje, přičemž jednotlivé charakteristiky jsou popsány na konkrétních implementačních příkladech. Change by Design (2009) Kniha, kterou můžeme v kontextu práce Tima Browna považovat za bibli designového myšlení rozvíjí všechny jeho základní myšlenky a do detailu se na téměř třista stranách věnuje tématům naznačeným v tomto článku a ve velké míre je doplňuje. Publikace vyšla v roce 2019 v revidovaném a aktualizovaném vydání v nakladatelství HaperBusiness. Design Thinking (2008) Článek, který vyšel v roce 2008 stejně jako první zmíněná práce v časopise Harvard Business Review, a který položil filosofický základ problematiky designového myšlení tak, jak jej chápe Tim Brown a agentura IDEO. Dočíst se zde můžeme o základních definicích, vlastnostech, které musí dobrý designér splňovat nebo o tom, jak designové myšlení implementovat na denní bázi do mnoha oblastí společenského fungování. Použité zdroje [1] Tim Brown — Christie Hemm Klok for FORTUNE magazine, 2019. In: Fortune.com [online]. [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://fortune.com/2019/02/15/change-by-design-new-excerpt-tim-brown/ [2] IDEO About, 2020. IDEO.com [online]. IDEO [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://www.ideo.com/about [3] IDEO: Tim Brown, 2020. IDEO.com [online]. IDEO [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://www.ideo.com/people/tim-brown [4] Tamtéž. [5] Definitions of design thinking, 2008. Designthinking by IDEO [online]. IDEO [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://designthinking.ideo.com/blog/definitions-of-design-thinking [6] Design Thinking, 2008. Harvard Business Review [online]. 2008 [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://hbr.org/2008/06/design-thinking [7] Great Design Thinkers: Tim Brown on Design Thinking, 2017. DESIGNLAB [online]. [cit. 2020–11–08]. Dostupné z: https://trydesignlab.com/blog/great-design-thinking-tim-brown-ideo/ Tim Brown: Proces je důležitější než výsledný produkt was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 11. 2020

Design služeb v sociálních službách: Ukázky praxe

Obrázek č.1: Photo by freepik.comSlovo design je většině z nás v dnešní době velmi známé. Skrývá se pod ním nejen otázka vzhledu, ale také funkčnosti a celkové spokojenosti s produktem nebo službou. Někteří z nás mají s designem spojené moderně zařízené místnosti, někteří novou a nepochopitelnou dekoraci v luxusním krámu, někdo proces návrhu služby a někdo zase vzhled webu. Přitom se design používá i ve službách sociálních nebo neziskovém sektoru — a to už by nenapadlo jen tak leckoho. Šikovně to shrnuje společnost IdeaSense, ke které se ještě vrátíme: „Nároky uživatelů veřejných (sociálních) služeb na jejich kvalitu neustále narůstají. Generace dnešních šedesátníků se nechystá strávit poslední roky svého života v domově seniorů na čtyřlůžkovém pokoji. A pravděpodobně se nesmíří s budíčkem a měřením teploty o šesté ráno.“ (1) Tento přístup, kdy je primární zákazník (pro potřeby článku klient), se nazývá Human centered design, zkráceně HCD. Už i samotný překlad pojmu, design zaměřený na člověka, dokáže hodně napovědět. Principem však není “pouhá” orientace na něj, ale taky jeho přímé zapojení do procesu designování. Podobnou definici najdeme i na webu Kreativní Česko: „Jak název napovídá, celý proces začíná u lidí, pro které jsou řešení navrhována. Vychází se především z jejich reálných potřeb, snů a chování.“ (2) HCD ve službách přitom není nic nového, spousta zařízení sociálních služeb funguje (nebo se spíše snaží fungovat) v podobném duchu už nějakou dobu. Tedy ideálně na individuálním a empatickém přístupu. Tyto snahy jsou navíc i základem pro deinstitucionalizaci, která je zanesena v Národní strategii rozvoje služeb pro rok 2016–2025. (3) Chybějícím ovšem může být právě efektivní postup a celkově know-how změn. Ty sice můžeme zčásti najít v různých publikacích (4; 5), daleko názornější jsou ale praktické ukázky s aplikováním jednotlivých kroků designerského procesu. Pojďme si nyní takové příklady dobré praxe ukázat a inspirovat se využitím principu HCD v sociálních službách. Lepší sociální služby? Jde to Pravděpodobně nejukázkovějším příkladem dobré praxe je v našem českém prostředí společnost IdeaSense. Ta v roce 2017 uskutečnila projekt Lepší sociální služby (1), jehož cílem bylo využití metody HCD v sociálních službách, konkrétně ve 12 zařízeních sociální péče. Cílem bylo zjistit potřeby klientů, navrhnout řešení pro jejich naplnění a sledovat další vývoj. Výsledkem projektu je mimo jiné i praktická příručka. Je volně přístupná na webu projektu a obsahuje pracovní listy pro další zájemce o designovou změnu ve své organizaci. Obrázek č.2: Nápady a návrhy v projektuNa projektu je především zajímavý jeho postup. Ten začínal důkladným zjišťováním formou rozhovorů a pozorování. Rozhovorů bylo kolem dvě stě padesáti a neprobíhal pouze s klienty, ale i sociálními pracovnicemi či faráři. Zjistilo se, že například klienti domova pro seniory nejvíce chtějí smysluplně využít jejich volný čas, zapojit do aktivit rodinu či mít více soukromí. Zajímavá je poznámka o inspiraci ze zahraničí v podobě retro koutku či nových koupelen. Zprvu úžasné nápady se nesetkaly ze strany klientů s velkým nadšením a designéři se tak na vlastní pěst mohli znovu přesvědčit o tom, že pět klientů je lepších než jeden návrhář. Řešením pro takový retro koutek může být přitom jen reorganizace nábytku nebo přesunutí místa na lepší dostupnost. Podobnými „vychytávkami“ se však příručka jen hemží. Obrázek č. 3: NasloucháníPo zjištění očekávání následovalo hledání inspirace a ideace, kdy designéři navrhovali nová řešení. Po této fázi už přišlo na řadu o něco praktičtější testování prototypů, což je rychlé a levné přenesení nápadů do fyzické podoby. K tomu IdeaSense využila stavebnici Lego nebo prezentace modelových situací v podobě komiksu. U fáze prototypování je více než kdy jindy důležité myslet na to, že design služeb je hlavně pro lidi — proto hned vzápětí přichází na řadu testování s klienty zařízení. Ptát se, zjišťovat, zkoušet. Na první pohled zdlouhavý a důkladný postup se však vyplatil a jedním z výsledků projektu byla třeba nová nejoblíbenější místnost v celém domově. Ta byla dříve dle slov jedné klienty „No, prostě místnost. Místnost.“ (4) Během projektu se podařilo nadesignovat i spoustu dalších změn. Reorganizaci místnosti však vnímám ze svého laického pohledu jako nejlépe uchopitelnou a hlavně s nejviditelnějšími výsledky. Zatímco u předesignování služby vidíme výsledky až s nějakým odstupem a nejspíše i subjektivně zabarvené. Ani neziskový sektor nezůstává pozadu Druhým vhodným příkladem je projekt Jinýma očima k novým službám od Proxima Sociale zaměřený na skupinu mladých dospívajících a jejich potřeby. (5) I zde vznikla shrnující příručka. Princip HCD, tedy zaměření na koncového klienta a spolupráce s ním, je vidět v jejím celém obsahu, stejně tak tvrzení „Nevybíráme nápady od stolu“. A i v tomto případě musel projekt projít několik důkladnými kroky. První bylo samozřejmě nasnadě zjistit, co vlastně mladí potřebují. Díky rozhovorům, kreativním workshopům a focus groups designéři identifikovali primární problém cílovky, a to sice: „Nemáme prachy a potřebujeme je“. Stěžejní úkol byl tedy jasný — vymyslet řešení, které by mladým poskytlo šanci si zkusit pracovat a přivydělat. Proxima Sociale oproti předchozímu příkladu měla však výhodu v lepší znalosti cílovky, protože se jí jednoduše věnuje už nějakou dobu. I přes to však museli během prvních fází změnit původní persony. Následující zjištění potom testovali pomocí canvasů, šablon pro pozorování chování při hledání brigády na internetu. Obrázek č.4: Schéma kompletní služby — online obsahPo důkladném zjištění všech parametrů přišlo na řadu opět něco praktičtějšího — společně s cílovou skupinou designéři vymysleli a navrhli prototyp JOB Klubu, informačně edukativního webu a dalších online i offline aktivit. Tyto prototypy potom vyzkoušeli v praxi, jednu přímo v provozu. Možná nebude moc překvapivé, že se během testování zjistila spousta rizik a problémů, třeba obavy o zneužití dat ze strany cílovky, chybějící alternativy pro mladé s nějakým omezením a další. Příručka o průběhu projektu tak ukázala všechna úskalí designerského návrhu (nejen) v sociálních službách. Kromě samotného projektu představuje různé metody a zásobu know-how designování služby. Nebude to ale tak úplně jednoduché … Ukázali jsme si dva praktické příklady využití HCD v sociálních službách v českém prostředí. Zjistili jsme, že i přes důkladné zjišťování a testování nejspíše narazíme na hluchá a kritická místa. A i když už víme, že design služeb není úplně rychlá a jednoduchá záležitost, stále jsme nezmínili důležitou charakteristiku designu služeb sociálních. Tu shrnuje Proxima Sociale v závěru své příručky: „… víme, jak náročné je ve velkých organizacích rychle inovovat. Opakované a rychlé zkoušení věcí, které se osvědčuje při využívání metod HCD, je těžké včlenit do zaběhlého fungování velké organizace, která poskytuje mnoho sociálních služeb. Překážkou nemusí být jen čas lidí, který ve většině sociálních služeb často chybí. Mohou to být prostředky, nedostatek odborného personálu, který si myšlenku vezme za svou, možná i nedůvěra a strach ze změny.“ Tím se možná design služeb odlišuje od designu produktů a tím je jedinečný. Na závěr si dovolím ještě malé zamyšlení. Nejsme my sami vlastně designéři služeb, pokud se například v roli pedagoga nebo studenta snažíme o změnu či vylepšení nějakého zaběhlého systému ve výuce? A co třeba naslouchání klientům v domovech na půli cesty a snaha o zkvalitnění služeb? A pokud ne, jak poznám, že sociální služba prochází nějakým speciálním designerským projektem a ne „pouze“ kontinuálním zkvalitňováním? Použité zdroje: 1. IdeaSense. Lepší sociální služby [online]. [Cit. 03.11.2020]. Dostupné z: https://www.lepsisocialnisluzby.cz/ 2. PŘIDALOVÁ, Kateřina. Design jako strategie v byznysu i nezisku [online]. [Cit. 02.11.2020]. Dostupné z: https://www.kreativnicesko.cz/clanky/design-jako-strategie-v-byznysu-i-nezisku 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Národní strategie rozvoje sociálních služeb na období 2016–2025 [online]. Praha, 2016 [Cit. 03.11.2020]. ISBN 978–80–7421–126–3. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/577769/NSRSS.pdf/af89ab84-31ac-e08a-7233-c6662272bca0 4. Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. Kabinet informačních studií a knihovnictví MU Brno. Brno: Flow, 2013 [Cit. 03.11.2020]. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/59/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf 5. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální inovace pro zvídavé, odvážné a tvořivé. Praha, 2015 [Cit. 04.11.2020]. ISBN 970–80–7421–112–6. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/documents/21802/797034/Soci%C3%A1ln%C3%AD+inovace+pro+zv%C3%ADdav%C3%A9%2C+odv%C3%A1%C5%BEn%C3%A9+a+tvo%C5%99iv%C3%A9/a73cc9dd-4a78-4b70-8f24-b31a3552ff10 6. Human centered design v sociálních službách — celé video. In: YouTube [online]. 09. 11. 2018 [Cit. 03.11.2020]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=llC6-75lgR8 7. Proxima Sociale. Jinýma očima k novým službám: Prototyp služby pro mladé za využití metod human centered design [online]. 2020 [Cit. 04.11.2020]. Dostupné z: https://www.proximasociale.cz/res/archive/001/002256.pdf Seznam obrázků: Obrázek č.1: Senior women giving each other high five Free Photo. Freepik.com. [Cit. 04.11.2020]. Dostupné z: https://www.freepik.com/free-photo/senior-women-giving-each-other-high-five_3213001.htm#page=1&query=senior&position=4 Obrázek č.2: IdeaSense. Lepší sociální služby [online]. [Cit. 03.11.2020]. Dostupné z: https://www.lepsisocialnisluzby.cz/ Obrázek č.3: Tamtéž Obrázek č. 4: Proxima Sociale. Jinýma očima k novým službám: Prototyp služby pro mladé za využití metod human centered design [online]. 2020 [Cit. 04.11.2020]. Dostupné z: https://www.proximasociale.cz/res/archive/001/002256.pdf Design služeb v sociálních službách: Ukázky praxe was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 11. 2020

Kritika dvojitého diamantu

Dříve než se pustíme do kritiky dvojitého diamantu, neuškodí si vysvětlit, co vlastně dané slovní spojení představuje. Dvojitý diamant je název modelu designového procesu, který vyvinula britská charitativní organizace Design Council v roce 2005. Organizace se chtěla dozvědět více o tom, jak lidé zpracovávají informace za účelem vytváření řešení, přičemž zjistila, že ve všech společnostech lidé při hledání inovací procházeli téměř stejnými kroky. Každá společnost měla pro tento proces svůj vlastní název, každá společnost to udělala svým vlastním způsobem, nicméně všichni zaměstnanci prošli těmito fázemi kdykoliv čelili problému, obtížnému úkolu nebo slibné příležitosti. Organizace tyto fáze tvůrčího procesu pečlivě rozdělila a dospěla k tomuto designovému modelu.[1] Hlavním rysem dvojitého diamantu je jeho důraz na divergentní a konvergentní myšlení, kdy je nejprve vytvořeno větší množství originálních nápadů pro řešení problému, které je poté zdokonaleno a zúženo na ten nejlepší nápad. V tomto modelu se tento proces opakuje dvakrát –- jednou k potvrzení definice problému a jednou k vytvoření řešení.[2] Jednotlivé fáze dvojitého diamantu Oficiální designový model dvojitý diamant má čtyři fáze: Discovery, Definition, Development a Delivery. Zdroj: https://www.whatcouldbe.com/viewpoints/what-the-double-diamond-could-beCílem fáze Discover je působit jako fáze odlišného myšlení. Členové projektového týmu zjišťují, v čem je problém a co je třeba zlepšit. Udržují své perspektivy široké, aby byl umožněn vznik široké škály nápadů a myšlenek. V této fázi procesu společnost klade otázku, představuje hypotézu nebo identifikuje problém analýzou tržních dat, trendů a dalších informačních zdrojů. Společnosti tuto fázi procesu pojmenovávají různě — pro Lego je to Exploring, Microsoft tomu říká Understand, Starbucks tuto fázi nazývá Concept Heights. Během fáze Discover je taktéž cílem zohlednit nové informace, potřeby uživatelů či výzvy, které vyvstávají na povrch v průběhu postupu projektu. Fáze Define by měla být považována za tzv. filtr, kde probíhá kontrola, výběr a vyřazování nápadů. Je to místo, kde jsou nálezy z fáze Discover analyzovány, definovány a vylepšovány a nejlepší nápady na řešení jsou pečlivě vybrány a prezentovány. Fáze Define končí jasnou definicí problému a plánem, jak to řešit prostřednictvím produktu nebo služby vedené designem. Tato fáze je opět označovaná různě — Microsoft ji nazývá Ideate, Starbucks ji pojmenovali Downtown a Whirlpool ji označuje jako Synthesis. Velké společnosti kladou zvláštní důraz na fáze Discover a Define, což bezpochyby přispívá k celkovému úspěchu jejich návrhů a návrhových procesů. Tyto fáze jsou klíčové a důslednost je u nich velmi důležitá. Ať už společnost navrhuje cokoli, principem fáze Development je prototyp a iterace (opakování) konceptu, aby se dostal co nejblíže ke konečnému produktu nebo službě. Poučení z každého kola vývoje jsou analyzována a komunikována v rámci projektového týmu a jeho stakeholderů (zainteresovaných stran). Poslední částí dvojitého diamantu je fáze Deliver. Je to místo, kde je finální koncept proveden závěrečným testováním, je podepsán, vyroben a nakonec spuštěn. Výsledkem bude produkt nebo služba, která úspěšně vyřeší problém identifikovaný během fáze Discover. Bude také zahrnovat procesy pro získání zpětné vazby z celého procesu návrhu, což poslouží k získání relevantních poznatků o budoucích projektech včetně metod, způsobů zpracování apod. Fáze Deliver je opět často označovaná jinak — Virgin Atlantic Airways tuto fázi pojmenovali Implementation, Microsoft ji nazývá Maintain a Starbucks ji označuje jako Production District.[3] Kritika Ačkoliv zde byla snaha model dvojitého diamantu vybrousit k dokonalosti, mnozí designéři na něm našli jisté nesrovnalosti, které se nezdráhali zmínit ve svých článcích. Leon Gauhman tvrdí, že dvojitý diamant vznikl v době, kdy byl softwarový průmysl ještě v plenkách a společnosti jako Facebook a Flickr se teprve rozkoukávaly. Vzhledem k tomu, že tato technologická oblast byla v té době tak nová, není podle něj divu, že mnoho procesů používaných k jeho přístupu bylo inspirováno tím, jak se věci děly ještě ve výrobě. Od doby, kdy dvojitý diamant vznikl však uběhlo pár let, technologie se rychle vyvinula a vznikly i modely, které byly pro tuto novou technologii mnohem efektivnější. Jinými slovy dvojitý diamant je dle Gauhmana zastaralý. Neodráží žádný z vývojových trendů, protože současné archetypy v roce 2007 prostě neexistovaly.[4] Jinak se na to dívá Maciej Lipiec. Podle něj je hlavní problém to, že dvojitý diamant od sebe kompletně odděluje všechny čtyři části. Designéři takovým stylem podle Lipiece nepracují. Ve své mysli přijdou s určitým řešením problému, přičemž problém je správně pochopen až po formulaci řešení. Vize řešení formuje výzkum a rámec problému, což je informování a utváření vize řešení apod. Dále Lipiec kritizuje fázi Define. Podle něj žádné ucelené dokumenty o vizi či specifikace nejsou dobrým začátkem pro design. Jsou pro něj neinspirující a nudné. Tvrdí, že lepším řešením pro tento účel jsou prototypy.[5] Více názorů tvrdí, že je dvojitý diamant příliš lineární. Stejný pohled na věc má i Cat Drew, podle které začíná digitální design vyrábět okamžitě a využívá prototypy (tradičně používané v druhém diamantu) jako výzkumnou metodu k získání více informací o problému (v prvním diamantu). Stejně tak existuje mnoho případů, kdy bychom mohli být ve druhém diamantu a testováním něčeho odhalíme mnohem hlubší problém, který vyžaduje, abychom se vrátili na začátek. V každém projektu by tedy měla být možnost vrácení se zpět, přičemž je důležité, aby byli členové týmu vždy otevření novým změnám.[6] V roce 2016 vytvořil Dan Nessler předělaný dvojitý diamant. Je to designový proces, který je založený na dvojitém diamantu. V tomto modelu jsou však navíc zahrnuty i nástroje, metody a techniky, jež jsou vhodné k použití při čtyřech fázích, které již známe. Zdroj: https://uxdesign.cc/how-to-fuck-up-the-design-thinking-process-and-make-it-right-dc2cb7a00dcaI tato nová a vylepšená verze dvojitého diamantu však byla nemálo zkritizována. Například Boon Yew Chew kritizuje, že tato nová verze zbytečně zkomplikovala původní verzi dvojitého diamantu. Podobně to vidí i jistý C. Dalmo, který tvrdí, že úroveň podrobností v nové verzi může být těžko pochopitelná pro lidi, jež nejsou v této designové oblasti profesionály. Autor nové verze souhlasí s kritikou v tom, že použití jeho rámce vyžaduje alespoň obecné znalosti designového procesu. Dodává však, že jeho rámec může být pojatý jako vícevrstvý přístup, kdy každá vrstva přidává nebo odečítá složitost. Tedy pokud bude rámec důkladně představen, neměl by být s jeho pochopením problém.[7] Závěr I přes často ostrou kritiku, je dvojitý diamant rámec, který lze použít v různých průmyslových odvětvích a téměř v kterémkoliv jiném odvětví. Je to více než jednoduchý nástroj pro designéry, protože jej lze použít na jakýkoli problém, který vyžaduje řešení. Každý designér má svůj vlastní způsob, jak na problémech pracovat, ale řídit se podle určitého designového rámce rozhodně není na škodu. Ať už si vyberou dvojitý diamant nebo jakýkoliv jiný designový model, designérům použití modelů umožní soustředit veškerou jejich sílu na situaci, kterou zrovna musí vyřešit, tím i zefektivnit jejich práci a výsledek, a to jim z dlouhodobého hlediska vždy ušetří čas. [1] COSTA, Rebeca. The Double Diamond model: what is it and should you use it? In: Just in mind [online]. 6. 11. 2018 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.justinmind.com/blog/double-diamond-model-what-is-should-you-use/ [2] LIPIEC, Maciej. Beyond the Double Diamond: thinking about a better design process model. In: UX Collective [online]. 22. 3. 2019 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/beyond-the-double-diamond-thinking-about-a-better-design-process-model-de4fdb902cf [3] Eleven lessons: managing design in eleven global brands: A study of the design process. In: Design Council [online]. Londýn [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/sites/default/files/asset/document/ElevenLessons_Design_Council%20(2).pdf [4] GAUHMAN, Leon. Ditch the Double Diamond. In: Elsewhen [online]. 10. 4. 2018 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://medium.com/elsewhen/ditch-the-double-diamond-7e7b5ded36a9 [5] LIPIEC, Maciej. Beyond the Double Diamond: thinking about a better design process model. In: UX Collective [online]. 22. 3. 2019 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/beyond-the-double-diamond-thinking-about-a-better-design-process-model-de4fdb902cf [6] DREW, Cat. The Double Diamond: 15 years on. In: Design Council [online]. [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://www.designcouncil.org.uk/news-opinion/double-diamond-15-years [7] NESSLER, Dan. How to rethink the Design process, fail, reflect and iterate. In: UX Collective [online]. 2016 [cit. 2020–11–05]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/how-to-fuck-up-the-design-thinking-process-and-make-it-right-dc2cb7a00dca Kritika dvojitého diamantu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 11. 2020

Zapomenuté trendy webdesignu - UX designer Petr Kovář

Petr Kovář je senior UX designer, který se zabývá návrhem webových stránek a digitálních produktů již více než 20 let. Je zakladatelem projektu Web Design Museum, který mapuje zaniklé trendy webového designu v letech 1991–2006. Jak jsi se k UX dostal? S webovým designem a návrhem digitálních produktů jsem začal již v 90. letech. V té době bylo ideálem zastávat všechny role jako jeden člověk, což znamenalo dělat grafiku, copywriting, SEO, kódovat HTML/CSS a největší borci vedle toho všeho zvládali weby i programovat. Jak se postupem času webový design vyvíjel a narůstal stále do větší šíře, tak již nebylo možné zastávat všechny role a byla nutná specializace. Vizuální myšlení a snaha pochopit, jak uživatelé používají digitální produkty, byli vždy mému srdci bližší než programování, a proto jsem se postupně z komplexního webového designéra přeorientoval na obor UX. Jak vnímáš specializace které za tu dobu ve webdesignu vznikly? Myslím si, že je to rozhodně dobře, že se v současné době obor webového designu a hlavně UX specializuje. Je to znamení, že se obor již plně ukotvil a zprofesionalizoval. Tvorba webů v 90. letech byla sice jedno velké dobrodružství a radost z objevování něčeho úplně nového, ale tento řemeslný styl práce nemohl přežít rozvoj technologií, který nastal po roce 2000. Dnešní doba si žádá přístup ve stylu průmyslového standardu, kdy každý specialista dělá pouze určitý úsek práce a není zde již mnoho prostoru pro umělecké ambice designérů. Co tě na UX nejvíce baví? Mám rád, když je práce UXáka na projektu opravdu tzv. vidět. Což v praxi znamená, že vstupní analýza, uživatelské testování, výzkum a wireframe nejsou jenom povinně odškrtnuté položky, ale skutečně projekt posunou z uživatelského a bussinesového hlediska na vyšší úroveň. Je něco, co tě naopak nebaví a rád by jsi to delegoval? Nejsem vyloženě výzkumnický typ, který by se jenom zabýval suchými daty. Rád si za projekty představuji skutečné uživatele, kteří budou dané věci používat. Z oboru UX mě nejvíce baví interakční design, informační architektura nebo uživatelské testování. Co pro tebe znamená UX design? Na internetu a v odborné literatuře se dá najít mnoho definicí, co je to UX. Mám rád klasiky žánru Steva Kruga a jeho knihu Nenuťte uživatele přemýšlet (Don’t Make Me Think) nebo Donalda Normana a Jakoba Nielsena. UX designer by měl při návrhu produktu pochopit jednak potřeby a touhy uživatele a druhak i bussinesové záměry zadavatele projektu. Na základě správně zvolených nástrojů by měl pak navrhnout produkt, který bude užitečný a dobře použitelný pro obě strany. Vysněný projekt. Co by jsi chtěl navrhnout? Nemám asi vyloženě vysněný konkrétní projekt. Jak už jsem se zmínil v jedné z předchozích otázek, tak mám rád, když je práce UXáka na projektu tzv. vidět. Což může například znamenat, že se na mě obrátí klient s redesignem e-shopu. Já mu pomocí dobře zvolených UX metod pomůžu odhalit slabá místa produktu, navrhnu řešení, uživatelsky otestuji a následně vše vyhodnotím. Když se podaří splnit stanovené cíle jako například vyšší konverzní poměr, lepší průchod nákupním košíkem, nebo dojde ke snížení dotazů na zákaznickou podporu, tak mám radost, že se práce povedla. Do jakého projektu by jsi naopak nešel? Asi bych nešel do projektů, které by se snažily manipulovat s chováním a myšlením uživatelů v rámci nějaké vyšší moci nebo by nebyly v souladu s mým pohledem na svět. V poslední době se zabýváš hodně svým projektem Web Design Museum, jak tě to vlastně napadlo? Myšlenka vytvořit muzeum webového designu mě napadla již někdy kolem roku 2012. Původní profesí jsem vystudovaný historik se zaměřením na historii počítačů a uvědomil jsem si, že na internetu existuje projekt Internet Archive, který pravidelně archivuje verze webových stránek od roku 1996. Tento projekt weby ale nijak netřídí a uživatel v něm nemůže sledovat, jak se vyvíjely trendy webového designu za posledních více než dvacet let. Napadlo mě tedy, že podobně jako v offline světě, kde vedle sebe existují různě koncipovaná muzea a archivy, tak i v prostředí internetu by mělo existovat muzeum, které by návštěvníkům zobrazovalo zaniklé trendy webového designu. V roce 2017 se mi konečně za pomoci programátora Ondřeje Letochy podařilo Museum spustit. Letos jsme již přivítali půl miliontého návštěvníka a Museum zaznamenalo velmi pozitivní ohlasy jak v komunitě webových designérů tak i mezi širokou veřejností, což mi dělá velkou radost :-) Můžeš prozradit, jaké máš další plány s Web Design Museem? Rád bych někdy v blízké budoucnosti spustil novou verzi Musea, která by se více do hloubky zabývala jednotlivými obdobími webového designu. Nejde o to jenom vystavovat statické screenshoty starých webů, ale jako skutečný historik bych chtěl více zmapoval a popsal, proč v určitém období vypadaly webové stránky, tak jak vypadaly a jaké jsou příčiny, že se webový design vyvíjí právě určitým směrem. Jakou stránku nebo skupinu stránek máš v Museu nejraději? Mám rád flashové stránky v tzv. stylu futuristic nebo techno, které byly velmi cool kolem roku 2000. Mezi špičku v tomto oboru patřila například digitální agentura 2Advanced Studios. Když si prohlížíš staré weby, napadá tě něco, co ti na těch současných chybí? Občas nostalgicky zamáčknu slzu po tzv. flashových KPZ webech, což byly před dvaceti lety krásné, pomalé a uživatelsky zmatené stránky, které sice uživatele ohromily kreativním designem, nabušenými animacemi, ale velmi dlouho se načítaly a s přístupností, použitelností nebo obsahem to bylo většinou slabší. Někdy mi proto chybí na současných webech více kreativity v grafickém designu. Jak už jsem říkal, nyní převládá ve webovém designu průmyslově standardizovaný přístup, který vede k hromadnému používání šablon. Mnoho webů tak vypadá jako z jedné formičky :-) Oproti webům z tzv. Zlatého období webdesignu kolem roku 2000 kladou dnešní weby větší důraz na obsah, použitelnost a přístupnost, což je ale jedině dobře. Je to vlastně takový návrat ke kořenům, neboť i první webová stránka na světě byla hlavně o obsahu a je dokonce použitelná i na současných mobilech. Na tvém Museu vidím spoustu webů, co už zanikly třeba ICQ. Proč si myslíš, že některé weby zaniknou a některé jedou pořád dál. Na otázku proč zanikly některé z dříve velmi populárních webových služeb je těžké odpovědět, protože neznám pozadí a důvody, které vedly k jejich konci. Je ale možné, že jejich tvůrci nestihli včas zareagovat na rychle se měnící prostředí internetu a protože nedělali uživatelský výzkum a testování, tak nepochopili, jaké funkce uživatelé skutečně potřebují a doposud dobře fungující službu zabili nesmyslným redesignem. Dají se weby dělit do nějakých stylů nebo období? Ano, určitě. Estetika webového designu 90. let byla vizuálně velmi specifická a kolem roku 2000 se na webu objevují velmi kreativní designové styly jako například grunge design, techno, pixel design a jiné. Propojil jsi se díky tomuto projektu s někým zajímavým? Ano, měl jsem příležitost poskytnout o projektu Web Design Museum několik rozhovorů například pro portál Mashable.com, El Mundo, Speckyboy Design Magazine nebo pro organizaci AIGA (pozn. největší a nejstarší profesionální organizace pro grafický design v USA). Na sociálních sítích přínos projektu Web Design Museum ocenil například Jeffrey Zeldman (pozn. otec webových standardů) nebo také Eric Jordan zakladatel dnes již zaniklého legendárního studia 2Advanced, což byl pro mě velký vzor v mých začátcích webdesignu. Co jsi vůbec studoval? Bylo to pro UX přínosné nebo jsi se učil vše znovu? V době kdy jsem začínal s webovým designem a následně s UX, tak se prakticky v České republice tyto obory nedaly nikde řádně studovat. Jsem proto hlavně samouk jako obdobně většina starších kolegů v branži. Jinak jsem absolventem mezifakultního studia Historie a Geografie na Přírodovědecké a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Díky mezioborovému studiu mám přesah do dalších disciplín, což se mi v UX velmi často hodí. Jak se dále vzděláváš? Sleduji pravidelně UX komunity na sociálních sítích a aktivní jsem hlavně na Twitteru. Rád si pustím zajímavá videa z oboru na YouTube a mám i pár oblíbených blogů. Snažím se vzdělávat každý den, neboť obor UX je dynamický a stále se něco nového děje. Prošel jsi několika firmami, jak moc se pozice UX designéra lišily? Měl jsem příležitost pracovat v prostředí velkých korporátů, menších designových agentur nebo startupů, které vyvíjely vlastní produkt a každý firma byla něčím specifická. Nemyslím si ale, že musí úplně záležet na typu firmy, ve které UX designer pracuje, aby mohl dělat svojí práci dobře. Domnívám se, že je nejdůležitější, aby vedení firmy chápalo, co je náplní práce UX designera a jaký je jeho přínos v procesu tvorby produktu. Když si tvůj nadřízený myslí, že UX designer je ve firmě od toho, aby kreslil jenom nějaké ty „wireframy” bez jakékoliv analýzy nebo kontextu, tak je vlastně jedno v jakém typu společnosti pracuješ. Vnímáš v UX nějaké změny, za tu dobu co se oboru věnuješ? Ano, pozitivní změny se v oboru určitě dějí. Vidím, že stále více klientů si uvědomuje, že UX nejsou jenom nějaké ty hezké barvičky na webu nebo sada wireframů, ale vnímají obor v hlubším kontextu a chápou, že uživatelské testování může mít zásadní přínos pro úspěch projektu. Mám pocit, že se někdo často bere za UX designera, ale přitom není. Nebo firmy hledají někoho na UX, ale popis pozice tomu neodpovídá. Jak to vnímáš ty? Inzeráty typu hledám UX designéra, který ovládá React nebo 3D programy asi budeme ještě nějakou dobu na pracovních portálech vídat. Věřím ale, že za pár let úplně vymizí a místo nich bude v požadavcích uvedeno hledáme UX designera, který má zkušenosti s uživatelským výzkumem a testováním digitálních produktů. Co by jsi doporučil začínajícím UX designérům? Začít v oboru UX zatím nevyžaduje příliš velké vstupní požadavky. Špatného UX designera může proto začít z fleku dělat prakticky každý. Chcete-li být v tomto oboru ale skutečně dobří, tak vám nezbývá než se důkladně vzdělávat, neustále se učit a koukat pod ruce zkušenějším kolegům. Mít poctivý základ řemesla, ještě nikomu profesně neublížilo. Jakou knihu/blog o UX (nebo podobně) jsi v poslední době četl a můžeš doporučit? Google co nevidět spustí novou verzi Analytics App + Web, která brzy nahradí nynější Universal Analytics. Je nutné se proto pustit znovu do zkoumání, co nového nám tento nástroj přinese. Pro začínající UX designery, kteří nemají s Analytics ještě takové zkušenosti, bych tudíž doporučil výborný blog na toto téma od Františka Rajtmajera www.nazakladedat.cz. Zapomenuté trendy webdesignu - UX designer Petr Kovář was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 11. 2020

Jak na “designérskou” diplomku na KISKu?

Podmínkou k získání certifikátu z profilace Design informačních služeb je napsání diplomové práce, která tematicky souvisí s designem informačních služeb. A protože takovou diplomku si každý asi představuje jinak, chceme v tomto článku ukázat nejčastější typy designérských diplomových prací obhajovaných na KISKu a ukázat i pár příkladů dobré praxe. Foto: Damian ZaleskiNejdřív trocha historie a teorie… Design a výzkum patří neoddělitelně k sobě, i když to možná na první pohled nemusí být patrné. Frayling (1993) otevírá svou známou stať zamyšlením nad tím, že výzkum je obvykle na míle daleko tomu, co umělci, řemeslníci a designéři v praxi dělají — zatímco výzkum je spojený se zkoumáním toho, co už bylo, design je o vymýšlení něčeho nového. Ve skutečnosti lze ale výzkum s designem spojovat mnoha způsoby — Frayling navrhuje hovořit o třech typech přístupů: * Výzkum designu (research into design) je přístup, kterým zkoumáme estetiku, percepci díla či historii designu jako takového. * Výzkum skrze design (research through design) předpokládá, že samotné dílo či produkt je nástrojem experimentování a výzkumu, přičemž zkoumáme nějakou změnu (behaviorální, společenskou atd.). * Výzkum pro design (research for design) odpovídá modelu, ve kterém jsou výsledky výzkumu použity jako podklad pro návrh díla či produktu. Typy designových přístupů (Rob Tieben, 2015)O několik let později John Zimmerman a jeho kolegové (2007, 2014) přístup research through design dále rozvíjí v kontextu oboru Human-Computer Interaction jako reflexivní praxi pro přerámování cíle designového procesu. V rámci tohoto přístupu v HCI se hlavním výzkumným nástrojem stává prototyp (artefakt) v jakémkoliv stádiu rozpracovanosti (viz The Encyclopedia of Human-Computer Interaction). Na KISKu řešíme témata, která souvisí s trojicí pojmů lidé — informace — technologie a využíváme přitom různé teoretické a metodologické nástroje. Klíčem k pochopení složitých interakcí mezi nimi mohou být teorie související s informačním chováním, ale i obecnější etnografické, psychologické, sociologické či ekonomické teorie a přístupy. Klíčem k navrhování řešení mohou být přístupy lean vývoje, design thinking nebo třeba kritický či spekulativní design. Slovy okřídleného designérského úsloví — “to záleží…” na kontextu problému, který chceme řešit a na povaze zamýšlené změny. Typy “designérských” diplomových prací na KISKu Od doby, kdy byla obhájena první designérská diplomová práce na KISKu, uběhlo 5 let. Ve skutečnosti tady takové práce vznikaly samozřejmě už dříve, jen ne pod hlavičkou samostatné profilace. V tomto článku chceme představit tři typy diplomových prací obhajovaných na KISKu a ukázat i příklady těch, které považujeme za příklady dobré praxe. Typ 1: Teoreticko-výzkumné práce Teoreticko-výzkumná práce odpovídá nejvíce typu “research into design”, dotýká se některé oblasti designu, ale neklade si za svůj primární cíl změnu, návrh řešení nějakého konkrétního existujícího problému. Má robustnější teoretické základy a její součástí je (empirický či teoretický) výzkum, který ústí ve shrnutí nových poznatků. Příklady: * Ethical aspects of service design in design practice (Tereza Navarová, 2017) V diplomové práci o etice v designu služeb vycházela Tereza Navarová ze své konkrétní zkušenosti inovačního projektu pro Magistrát města Brna a z obsáhlé rešerše literatury týkající se etických aspektů práce designéra služeb. Následně provedla rozhovor s šesti zahraničními designéry, ve kterém se zaměřila na specifika etiky navrhování služeb pro veřejný sektor. * Design thinking v ČR: Mapování komunity praxe (Marie Ondrášková, 2017) Marie Ondrášková se ve své diplomové práci rozhodla prozkoumat, zda se o české komunitě lidí kolem designového myšlení dá hovořit jako o komunitě praxe. Aby na tuto otázku dokázala odpovědět, rozebrala detailně koncept komunity praxe a pak jej porovnala s výsledky třífázového výzkumu sestávajícího z analýzy facebookové skupiny, rozhovorů a následného dotazníku. Typ 2: Aplikovaný výzkum pro design Dalším typem prací, které jsou na KISKu často vznikají, jsou primárně výzkumnické práce s ambicí shromáždit podklady pro návrh nového řešení. V modelu dvojitého diamantu pokrývají první polovinu — tedy poznávání, analýzu a syntézu a ústí v designovou výzvu či v návrh nové služby či produktu. Příklady: * Analýza používateľských potrieb pre vytvorenie evidenčného systému pre Políciu ČR (Mária Šviriková, 2020) Mária Šviriková ve své diplomové práci provedla detailní zmapování výkonu a evidence činností psychologických pracovišť Policie ČR a na základě podrobného uživatelského výzkumu identifikovala uživatelské potřeby i požadavky na nové řešení a vytvořila koncepci nového informačního systému. * Vnímání KISKu uchazeči o studium: designová studie (Josef Kocurek, 2019) Na očekávání studentů od magisterského studia na KISKu se soustředil ve své práci Josef Kocurek. Pro výzkum potřeb a očekávání studentů Josef využil teoreticko-metodologický koncept z informačních věd — informační horizonty. Své záměry z výzkumu prezentoval členům KISKu jako důležitým zainteresovaným stranám. Typ 3: Výzkum skrze design Třetím typem diplomové práce je práce zachycující nejen počáteční výzkum, návrh a vývoj produktu nebo služby tvoří její hlavní část. Prototyp se v tomto případě stává hlavním výzkumným nástrojem — jak ke zlepšování samotného produktu či služby, tak k dosažení nějaké žádoucí změny. Příklady: * Návrh digitální služby pro kavárny — projekt Cvakačka (Zdeněk Studený, 2020) Zdeněk se v diplomce zabýval návrhem služby digitálního věrnostního programu pro kavárny, který jim umožnil zbavit se papírových kartiček. Práce kombinuje přístup designového myšlení a lean startup pro iterativní prototypování služby, která nejprve vznikla ve formě MVP a poté byla rozvíjena jako centralizovaný prototyp. Foto: Ravi PalwePraktické tipy a informace Pokud přemýšlíte o psaní designové diplomové práce na KISKu, bude se vám ještě hodit pár základních informací: * Vedoucím diplomové práce mohou být kolegové z KISKu i externisté. * Designovou práci může vést i vedoucí, který se věnuje jiné profilaci, než je Design informačních služeb — zejména pokud je téma rozkročené mezi dvě profilace. * Doporučujeme zamyslet se nad vlastním tématem — pár témat vypisujeme i sami, ale vítáme vlastní návrhy. * Minimální povinný rozsah diplomové práce je 140 000 znaků. * Všechny další důležité informace najdete na stránkách KISKu. Jak na “designérskou” diplomku na KISKu? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 11. 2020

Sociální dimenze interakcí se službou

Služby jsou na interakci se zákazníky závislé. Je tedy pro ně velmi důležité pochopit, kdo si danou službu zvolí a jak, kdy a proč ji vlastně využívá. Služba, která zná chování svých zákazníků je o mnoho napřed před ostatními tím, že ví, jak se přizpůsobit, aby svým zákazníkům vyhovovala co nejvíce. Proto se mnoho firem i vědců zabývá marketingovými podněty a zkoumají reakce spotřebitelů. Marketingový mix Marketingové podněty obsahují čtyři P marketingového mixu: product, price, place a promotion. Zdroj: https://courses.lumenlearning.com/suny-hccc-introbusiness/chapter/marketing-mix-introduction/Produktem je zboží či služba, která je zákazníkům nabízena. V ideálním případě produkt splňuje poptávku spotřebitele. Je třeba pochopit životní cyklus produktu a to, jak s produkty pracovat v každé fázi tohoto cyklu. To, jaký daný produkt je, určuje, kolik si za něj mohou společnosti účtovat, kam jej mají umístit a jak jej nejlépe propagovat. Price, tedy cena, není jen o ceně produktu, ale musí se zde zvážit i náklady na dodání produktu, ceny konkurence či různé slevy. S cenou produktu se často manipuluje. Ať už je to zvýšení ceny, aby produkt působil luxusně nebo i její snížení, čímž si produkt může vyzkoušet více zákazníků. Snižování ceny, tedy sleva je čin, který je třeba rozumně zvážit. Sice přiláká zákazníky, nicméně vyvolává dojem menší exkluzivity. Place, tedy místo, určuje, kde by se měl produkt prodat a jak jej dodat na trh. Nejde zde jen o umístění produktu v určitých obchodech, ale také o umístění informace o produktu např. na webových stránkách či v televizních pořadech tak, aby informace upoutala pozornost potenciálních zákazníků. Promotion, tedy propagace, souvisí s již výše uvedeným umístěním a zahrnuje reklamu a propagační strategii. Cílem propagace je ukázat spotřebitelům produkt a to, proč by si jej měli pořídit. V současnosti je nejúčinnější propagace na internetu. Reklamy se zobrazují na webových stránkách, ve vyhledavačích či na sociálních sítích. Reakce spotřebitelů na tyto čtyři marketingové podněty nejsou předvídatelné, nikdy nebudeme schopni s jistotou určit, jak se daný spotřebitel zachová. Je však možné zákazníky pochopit pomocí modelů, které se zaměřují na jejich chování.[1] Faktory ovlivňující chování Faktory, které mají na chování zákazníků nejsilnější vliv, jsou faktory kulturní. Člověk má určité základní postoje, přání a chování, které přejímá od rodiny a dalších institucí. Například v Evropě jsou vyznávány hodnoty jako svoboda, úspěch, angažovanost, individualita či zdraví. Jinak tomu už je v Asii, kde se více klade důraz na týmovou práci, disciplínu, šetrnost nebo pevnou a soudržnou rodinu.[2] Kultura se však neustále mění a marketéři se snaží tyto změny zachytit, aby mohli přijít na to, jaké požadavky mají zákazníci na nové produkty. Tím, jak se v naší kultuře v poslední době velmi dbá na zdraví a fyzickou zdatnost, vzniklo rozsáhlé odvětví zahrnující posilovací stroje, sportovní boty a funkční oblečení a zdravou výživu. To také souvisí se zvýšenou touhou po volném čase, což vede k vyšší poptávce po produktech, které šetří čas, jako jsou například mikrovlnné trouby. Příprava jídla trvá čím dál tím kratší dobu a stolování ztrácí na významu. (Lidé se u jídla dívají na seriál apod.) Kromě těch kulturních jsou relevantní i společenské faktory. Reakce spotřebitelů ovlivňují určité skupiny, sociální postavení či role. Skupina, do které zákazník patří, může být primární či sekundární. Primární skupina se vyznačuje pravidelnou interakcí a je to například rodina, kamarádi, třída ve škole či kolegové v práci. Nejvíce ovlivnitelnými jedinci skupinou jsou děti: oblíbené děti ve skupině mají danou hračku, ostatní ji tedy chtějí mít taky a rodiče jim ji pravděpodobně pořídí. Sekundární skupina je oproti primární více formální, nedochází v ní k takové interakci. Mohou to být profesní asociace, náboženské skupiny či odborové svazy. Dále můžeme skupiny rozdělit na referenční a aspirační. Referenční jsou ty, které na daného jedince mají určitý vliv, ať je to vliv přímý či nepřímý. Může to být tedy ta rodina nebo náboženská skupina. Aspirační skupina je skupina, do které daný jedinec nepatří, ale přál by si tam být. Například kluk, který rád hraje fotbal, chtěl by být na profesionální úrovni a ovlivňuje ho situace v oblíbeném fotbalovém klubu.[3] Tyto skupiny jedince ovlivňují, nasměrují jeho životní styl a zčásti formují jeho osobnost. Také vytvářejí určité tlaky ovlivňující jeho volbu ve výběru značek a výrobků. Cílem marketérů je zapůsobit především na silné osobnosti v určitých skupinách, ke kterým ostatní ve skupině vzhlížejí a nechávají se jimi ovlivnit. Na chování a styl těchto tzv. názorových lídrů se soustřeďují například oděvní firmy či hudební průmysl a na základě toho své produkty přizpůsobují. Dále se používá například buzz marketing. Buzz marketing je marketingová technika, díky které dochází k velkému rozruchu kolem určité značky. Princip je založen na vypuštění nějakým způsobem zajímavého či šokujícího příběhu do světa, upoutat pozornost co největšího počtu lidí i médií a rozpoutat mezi nimi diskuzi o příběhu.[4] Buzz marketing na sociálních sítích Příkladem buzz marketingu je sociální výzva Dolly Parton. Výzvou je to, že uživatelé nahrají čtyři různé obrázky sebe samých pro čtyři sociální sítě: Facebook, Instagram, LinkedIn a Tinder. Do výzvy se zapojily i vlivné celebrity jako Mark Wright či Miley Cyrus a pouze na Instagramu byl hashtag #dollypartonchallenge použit více než 480 000krát.[5] Zdroj: https://www.instagram.com/p/B7l01DEF4HI/Dalším příkladem je ALS ice bucket challenge. V této výzvě šlo o to, vylít si na hlavu kbelík ledové vody, tím zvýšit povědomí o amyotrofické laterální skleróze (ALS) a případně podpořit její výzkum. Probíhalo to tak, že vyzvaný uživatel měl do 24 hodin výzvu splnit a poslat deset dolarů organizaci ALS Association, bez polití ledovou vodou poslat mnohem větší obnos peněz. Do výzvy se zapojil například Bill Gates, Mark Zuckerberg či George Bush, což velmi pomohlo k rozšíření výzvy. Dobré načasování kampaně bylo nezbytně nutné pro její úspěch. Byla odstartovaná v létě, tedy v nejpřívětivějším počasí pro polévání se studenou vodou. Úspěšná byla také tím, že lidé na sociálních sítích rádi dávají vědět o tom, že přispívají k něčemu dobrému. V roce 2014 výzva přinesla více než 115 milionů dolarů a pomohla výzkumu posunout se vpřed.[6] Zdroj: https://techcrunch.com/wp-content/uploads/2014/09/gates-bucket.jpg?w=730&crop=1Vnímání sebe sama Marketingoví specialisté se tedy soustřeďují na skupiny a jejich názorové lídry, nicméně každého člověka nejvíce ovlivňuje jeho vlastní chování a jeho jedinečná osobnost. Skupiny, do kterých patří, jedince samozřejmě ovlivňují, ale konečný úsudek je na něm samotném. Přesto se dají určit různé společné znaky. Například výrobci kávy zjistili, že lidé, kteří pijí kávu jsou většinou více společenští než ti, kteří ji nepijí. Proto je často v reklamách více lidí, kteří spolu sedí u šálku kávy. Marketéři se zaměřují na to, jak člověk vnímá sám sebe. Každý je zčásti i to, co vlastní. Musí tedy pochopit vztah mezi zákazníkovým vnímáním sebe sama a jeho majetkem. Lidé si třeba často kupují knihy, aby podpořili svou image. Chtějí se například řadit mezi kultivované čtenáře Edgara Alana Poa či mezi citlivé čtenáře děl Virginie Woolfové.[7] Není tedy jednoduché určit skutečný důvod jejich výběru. Člověk sám sebe nějak vnímá, ale záleží na tom, jak se toto vnímání liší od ideálního obrazu sebe sama a také na tom, jak si myslí, že ho vnímají ostatní lidé. Který obraz je nejdůležitější při výběru produktu? Je tedy důležité vzít v potaz všechny aspekty ovlivňující zákazníky, nicméně nelze s absolutní jistotou říct, jak zákazník zareaguje. [1] MCCARTHY, E. Jerome a William D. PERREAULT. Základy marketingu, 1. vyd., Praha: Victoria Publishing, 1995. ISBN 80–85605–29–5. [2] Treybalová J.: Asijské hodnoty, Mezinárodní politika 4/2001, ročník XXV. [3] KOTLER, P., ARMSTRONG. Moderní marketing, 4. vyd., Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978–80–247–1545–2. [4] ROSTECKÝ, Jiří. Buzz marketing: Chcete si pošuškat o tom, v čem to vlastně spočívá [online]. 2012 [cit. 2020–10–26]. Dostupné z: http://mladypodnikatel.cz/buzz-marketing-o-cem-je-t883 [5] CAVENEY, Laura. What is buzz marketing? Strategies and examples [online]. 17 February 2020 [cit. 2020–10–26]. Dostupné z: https://www.thisisinfluential.com/blog/strategy/what-is-buzz-marketing-strategies-and-examples/ [6] DVTV, DRTINOVÁ, Daniela. Analytik: Polévání ledovou vodou jako syndrom odpustku [online]. 28. 8. 2014 [cit. 2020–10–26]. Dostupné z: https://video.aktualne.cz/dvtv/analytik-polevani-ledovou-vodou-jako-syndrom-odpustku/r~769788722d2f11e49669002590604f2e/ [7] KOTLER, P., ARMSTRONG. Moderní marketing, 4. vyd., Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978–80–247–1545–2. Sociální dimenze interakcí se službou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 11. 2020

Designové přístupy, principy a procesy

Design zaměřený na člověka Design zaměřený na člověka je designový přístup. V rámci něho lze hovořit o designovém myšlení (design thinking), což je designový proces. Podle Donalda Normana (NNGroup) platí principy HCD (Human Centered Design) i přesto, že se přesně neřídíte procesem HCD. Mezi ně patří to, že je design zaměřený na člověka ve smyslu komplexního posuzování celého systému. Zajímají nás v něm lidé. Další princip je řešit ten správný problém, nikoliv jeho symptomy. Opravdu ten základní původní problém. A poslední princip říká, že všechno je systém, všechno je propojeno a všechno se vším souvisí. https://medium.com/media/074f29ab4e304197d81445a64a95e528/hrefZ pohledu designu zaměřeného na člověka, tedy z hlediska tohoto designového přístupu, neexistuje chyba na straně uživatele nebo jeho neschopnost, je to vždy chyba designera. Nejznámější firmou, která tento přístup reprezentuje je mezinárodní organizace IDEO. Roman Novotný uvádí, že firma IDEO pro tyto účely shromáždila poznatky z průmyslového designu, behaviorální psychologie, neurobiologie, sociologie a dalších odvětví, aby jejich propojením vyvinula jedinečný přístup k řešení problémů za účasti potenciálních uživatelů v každé fázi procesu. Takovéto nastavení designového procesu je unikátní v tom, že jej lze aplikovat na problém jakékoliv škály, přičemž jeho limitem je snad jen odvaha designérů a jejich schopnost správně metodicky uchopit jednotlivé fáze. K tomu mimo jiné slouží jejich design kit. Photo by Bonneval Sebastien on UnsplashDesign thinking Pojem designové myšlení (z angl. design thinking) se často používá v souvislosti s designem zaměřeným na člověka, jakkoliv se jedná o starší a mnohem širší přístup. Zatímco designové myšlení řeší tvorbu nových produktů a služeb mnohdy i sociální povahy, design zaměřený na člověka se vztahuje spíše ke zlepšování použitelnosti a uživatelské zkušenosti konkrétního produktu či služby. „Designové myšlení je přístup k inovacím, který je zaměřený na člověka a který skrze nástroje designu propojuje potřeby lidí, možnosti technologí a požadavky na úspěšný byznys“Tim Brown, IDEOJan Plíšek vysvětluje, že designové myšlení se vyvinulo z původního akademičtějšího designerského myšlení, jenž bylo přiřazováno praktické aplikaci designerství. Zjednodušeně lze designové myšlení chápat jako přístupnější verzi designového procesu, která je určena pro širokou veřejnost, která nedisponuje akademickým vzděláním, přinejmenším většinově. Zřejmě právě z důvodu uživatelské přívětivosti se tento způsob myšlení rozšířil také pomocí informačních technologií. Modely procesu designového myšlení dodnes vychází z textu Herberta Simona z roku 1969, která nese název „The Science of the Artificial“. Autor zde nastínil jeden z prvních formálních modelů procesu designového myšlení, který se skládá ze sedmi hlavních fází. Ty měli do jisté míry vliv na formování dnešních modelů, které mají různé počty fází (od tří do sedmi), ale všechny jsou založeny na stejných principech, jaké uvádí zmiňovaný model z roku 1969. Photo by Bonneval Sebastien on UnsplashNapříklad organizace IDEO v rámci přístupu HCD hovoří o následujícím postupu designového myšlení: · Vytvořte otázku: najděte takovou otázku, která bude podněcovat ostatní k hledání kreativních řešení · Nasbírejte inspiraci: inspirujte se objevováním toho, co lidé doopravdy potřebují · Vymýšlejte nápady: posuňte původní řešení k průlomovým nápadům · Zhmotněte svoje nápady: sestavte hrubé prototypy, abyste se na nich naučili, jak svoje nápady vylepšit · Testujte a učte se: získáváním zpětné vazby, testováním a experimentováním zkonkrétněte svoje nápady · Podělte se o příběh: vytvořte příběh a inspirujte tak ostatní k akci Tento proces však není lineární, tak jak se zdá. Naopak některé kroky je potřeba dělat opakovaně a různě mezi nimi přeskakovat. Tak jako zmiňuje Interaction Design Fundation, tento proces není lineární, ale iterativní. Obecnější proces tak lze rozdělit na pět fází: · Vcítění se = pochopení lidských potřeb · Definování problému = rámování a definování problému cestou HCD · Ideování = vymýšlení nápadů a ideační workshopy · Prototypování = praktický přístup k prototypování · Testování = vývoj prototypu a řešení problému Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/5-stages-in-the-design-thinking-processTakovýchto modelů designového myšlení je mnoho a často je mají i velké firmy, které si jej upravily dle svých potřeb (např. Design Sprint Kit od Googlu). „Je jedno, zda tomu říkáme design služeb, designové myšlení, service design thinking a podobně, záleží jen na tom, že to opravdu děláte“autoři knihy This is Service design dioingPhoto by Philipp Mandler on UnsplashVývoj designových principů To, s čím designeři přišli před deseti lety už nemusí dnes úplně dobře odpovídat realitě. Svět se mění, vyvíjí a stejně tak se zlepšují a vyvíjí služby a všechny produkty, které podléhají designu, o kterém se tu bavíme. To, že se s vývojem a zlepšováním služeb mění i designové principy je nasnadě, avšak je dobré to zdůraznit, neboť pokud bychom jako designeři zamrzli na nějakém procesu či principu, který budeme opakovat stále dokola, ačkoliv lze mnohem lépe nahradit jiný, nebudeme schopni reagovat na změny potřeb uživatelů. Většina dnešních frameworků však vychází z léty prověřených diagramů a myšlenek, což nemusí být špatně. Chce to prostě jen kritické myšlení a umět pružně reagovat na výzvy, které před sebou jako designeři máme. Jednou cestou může být třeba úprava designového procesu tak, aby lépe vyhovoval tomu, co zrovna jako designeři řešíme. Změny principů, o kterých je tu řeč, jsou dobře popsány v knize This is Service Design Doing, odkud jsem si vypůjčila následující obrázek. This is service design doing, 2019, str. 28Některé změny v přístupu k designu služeb jsou méně zřetelné, avšak poměrně zásadní. Hned první přístup zaměřený na uživatele, tak jak byl chápán v roce 2010 je dnes (tedy v roce 2017, jak uvádí autoři knihy) nahrazen přístupem, v jehož středu je člověk. Dnes, tedy v roce 2020 se už ale bavíme o tom, zda je vlastně ve středu pouze člověk, jako lidská bytost, zda tam nemohou být také zvířata či příroda obecně. To jen dokazuje, že by měl design kriticky reagovat na společnost a na její problémy. Tímto se ale dostáváme k trošku jinému tématu a tím je něco, co nazýváme jako udržitelný design, což je bezpochyby směr, kterým se budeme muset anebo budeme chtít zabývat. Z těch ostatních změn okomentuji pouze některé. Zásadní změna je například v druhém bodě. Původní přístup, že všichni stakeholdeři mají být zapojeni do procesu je nahrazen tím, že stakeholdeři různých profesí a funkcí mají být aktivně angažování v procesu návrhu služeb. Navíc je zde nový bod, který nově nutí designery vnímat proces jako iterativní. Bez neustálé zpětné kontroly toho, zda řešení fungují, jak mají, nemůžeme vytvářet kvalitní design. Je to experimentální proces a měli bychom k tomu tak přistupovat (a nebát se dělat experimenty). Photo by Drew Beamer on UnsplashSpekulativní design Spekulativní nebo někdy také kritický design si klade za cíl podněcovat ve společnosti debatu o tom, jak by mohly věci fungovat a jako prostředek k této debatě využívá spekulace. Zajímavým zdrojem informací je bezpochyby článek od Benjamina Brattona, kde tvrdí, že prediktivní modely jsou adaptivní, protože musí být popisné, ale pro spekulace jsou modely normativní, protože se musí stát normativními. Design tedy není jen myšlení a zlepšování věcí, ale je to prostředek k efektivnějším vztahům mezi systémy, řetězci a v podstatě čímkoliv. Spekulativní design pracuje s krátkodobými a dlouhodobými přístupy k budoucnosti. Klára Peloušková však o spekulativním a kritickém designu říká, že navzdory jeho zdánlivé autonomii a abstraktnosti, je třeba vnímat jej vnímat jako politicky situovanou praxi, která nám může pomoci vytvářet konkrétní vize budoucnosti. A to obzvláště dnes (což mimochodem píše v době první vlny pandemie koronaviru) kdy aktuální krize zostřuje základní rozpory dominantního politického, ekonomického a společenského uspořádání a v kontextu designu stupňuje naléhavost otázky, jaké spekulace vlastně potřebujeme. Jessica Bland and Stian Westlake z organizace Nesta hovoří ve vztahu ke spekulativnímu designu především o tom, že přemýšlení o budoucnosti není ani zbytečné ani nebezpečné. Je potřeba se sžít s myšlenkou, že je to naopak užitečné a podstatné, pokud se přemýšlení o budoucnosti řeší nějakým strukturovaným konceptem. K přemýšlení o budoucnosti lze podle nich přistupovat jako k výzkumu, metody zkoumání budoucnosti se totiž opírají o data, která máme dnes a na základě nich je možné predikovat. Definují tři možné budoucnosti: možnou budoucnost (blízkou budoucnost), pravděpodobnou budoucnost a takovou budoucnost, kterou preferujeme. Dostupné z: https://media.nesta.org.uk/documents/dont_stop_thinking_about_tomorrow.pdfPredikovat budoucnost pomocí výzkumných metod na základě reálných dat z přítomnosti se zdá, navíc ještě v koronavirové krizi, jako nezbytný nástroj pro mnohé firmy, společnosti, ale i školy, knihovny, veřejné instituce apod. V praxi to pak může vypadat tak, že existuje více možných scénářů, ke kterým se vyvinou návody — co dělat, když budeme v této situaci — což má za následek rychlejší reakci a zmírnění negativních následků. Zdroje: BLAND, Jessica a Stian WESTLAKE, 2013. Don’t stop thinking about tomorrow: A modest defence of futurology [online]. Londýn: Nesta Operating Company [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: https://media.nesta.org.uk/documents/dont_stop_thinking_about_tomorrow.pdf BRATTON, Benjamin H., 2016. On Speculative Design [online]. [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: http://dismagazine.com/discussion/81971/on-speculative-design-benjamin-h-bratton/ DAM, Rikke Friis a Teo Yu SIANG, 2020. 5 Stages in the Design Thinking Process [online]. Interaction Design Foundation, 28.7.2020 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.interaction-design.org/literature/article/5-stages-in-the-design-thinking-process NORMAN, Don, 2018. Principles of Human-Centered Design. In: Www.youtube.com [online]. NNGroup, 10.8.2018 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rmM0kRf8Dbk&feature=emb_logo&ab_channel=NNgroup NOVOTNÝ, Roman. Design pro veřejnou správu: mezi designem zaměřeným na člověka a spekulací. ARTALK REVUE PODZIM 2020 [online]. 14.9.2020, 1(5) [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://artalk.cz/2020/09/14/design-pro-verejnou-spravu-mezi-designem-zamerenym-na-cloveka-a-spekulaci/#_ftn5 PELOUŠKOVÁ, Klára, 2020. Lesk a bída spekulativního designu. ARTALK [online]. 27.4.2020 [cit. 2020–10–31]. Dostupné z: https://artalk.cz/2020/04/27/lesk-a-bida-spekulativniho-designu/ PLÍŠEK, Jan, 2020. Designový proces podle IDEO. MEDIUM: Design Kisk [online]. 28.1.2020 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://medium.com/design-kisk/designov%C3%BD-proces-podle-ideo-c4a53e9b0225 SIMON, Herbert, 1996. The Sciences of the Artificial [online]. 3. [cit. 2020–10–28]. ISBN 9780585360102. Dostupné z: https://monoskop.org/images/9/9c/Simon_Herbert_A_The_Sciences_of_the_Artificial_3rd_ed.pdf STICKDORN, Marc, Markus HORMESS, Adam LAWRENCE a Jakob SCHNEIDER, 2019. This is service design doing. Sebastopol, CA 95472: O´Reilly Media. ISBN 978–1–491–92718–2. https://designthinking.ideo.com/ https://www.ideo.com/eu https://www.ideo.com/post/design-kit https://www.ideou.com/blogs/inspiration/what-is-design-thinking https://www.interaction-design.org/ https://moodle.isq.pt/mod/book/view.php?id=1369 https://www.nesta.org.uk/ https://www.nngroup.com/ Designové přístupy, principy a procesy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

1. 11. 2020

Design služeb: tipy a knihy

Se službami se dnes potkáváme na každém kroku, ať už si zajdeme do kavárny pro něco na povzbuzení, nebo se dopravujeme z místa na místo hromadnou dopravou. Takových příkladů by mohlo být nespočet. Ne všechny služby jsou však uživatelsky příjemné, některé třeba jen ustrnuly v minulosti, stagnují a je to právě design služeb, který otevírá dveře novým příležitostem (a spokojeným uživatelům). A tak není divu, že se této oblasti dostává stále větší pozornosti. Designu služeb je jistě věnováno množství hodnotných knih, v tomto článku nicméně zmiňuji pár vybraných knih, na které v rámci studia na KISKu opakovaně narážím a považuji je tudíž za stěžejní. Níže uvedené publikace jsou čtenářům dostupné online, kromě nepochybné informační hodnoty jsou tyto knihy velmi atraktivní, co se grafické úpravy týče. Článek je vedle knižních publikací věnován také jiným formátům — videím a designovým kartám. Knihy * ŠMEHLÍK, David, Julie TOMAŇOVÁ a Adam HAZDRA. K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry. Brno: Flow, 2014, 91 s. ISBN 978–80–905480–3–9. Dostupné online z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/54/k-cemu-je-design-sluzeb-10-pripadovek-z-verejne-sfery.pdf Hlavním cílem publikace je odpovědět na to, co to design služeb je a k čemu slouží. Odpovědi na tyto otázky předkládá pomocí deseti případových studií, které jsou všechny zaměřeny na sféru veřejných služeb. Celá kniha je psána uvolněným jazykem, uvedené studie nejsou svou délkou vyčerpávající, odpovídají svému účelu. Případovky jsou na začátku opatřeny krátkým popisem, který čtenáře informuje o použitých metodách (rozhovory, pozorování, …), koho se studie týkala a kde se konala — všechny studie proběhly v zahraničí. Osobně mě nejvíce oslovila případová studie Dědo, babi: Jezte, abyste byli zdraví. Studie byla provedena za účelem vylepšení stravování dánských občanů v seniorském věku, kteří jsou odkázáni na pomoc ostatních lidí, konkrétně externích jídelních služeb. Studie se zaměřovala na potřeby a přání seniorů. Použito bylo několik metod — rozhovory , pozorování a workshopy. Celý proces trval cca půl roku. Výsledky případovky předčily původní očekávání. Stravovací služba dostala zcela nový kabát, menu sestávalo z nových jídel a bylo obohaceno o nové možnosti (velikost porce, změna příloh atp.). Nejenže studie vyhrála designovou cenu, ale dokonce se zvýšil odběr zdravé stravy a celková spokojenost uživatelů. * HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, 187 s. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné online z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/59/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf Účelem této knihy je informovat čtenáře o základech designu zaměřeného na člověka. Jak už napovídá sám název publikace, nejedná se o pouhou teoretickou příručku, ale tzv. toolkit, sadu nástrojů. Publikace předkládá techniky, metody a tipy, které lze v tomto procesu využít, neklade si za cíl hledat přímá řešení problémů. Stěžejní jsou tři části knihy, každá část je věnována jedné fázi procesu v rámci designu zaměřeného na člověka. První část je zaměřena na naslouchání (hear). V této fázi je důležité čerpání inspirace a příběhů od lidí, proto je dobré vědět, s kým mluvit, býti empatickým, … Následně je v publikaci věnován prostor tvoření (create), v rámci této fáze probíhají společné workshopy, tvoří se řešení, … Třetí část realizujte (deliver) e zaměřena na modelování příjmů a výdajů, tj. finanční udržitelnosti Jak již bylo nastíněno výše, publikace je podepřena pevnou teoretickou základnou. Teorii doplňuje rozsáhlá část praktických cvičení v podobě pracovních listů, které jsou přiloženy na závěr knihy. * Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. První vydání. Brno: IDEO, 2016. 202 stran. Dostupné online z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/0UDmPX3ipMRbUfky/&doc=plnyText.pdf Stejně jako v publikaci HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů se jedná i v případě této knihy o toolkit. Tato sada nástrojů má pomoci knihovnám při každodenním řešení problémů. Důsledkem rozvoje informačních a komunikačních technologií nebo také změně uživatelů se také změnil účel knihovny a služby, které nabízí. Publikace je opět protkána jak teorií, tak praktickým cvičením. Co je ale dle mého názoru v publikaci pro tento článek nejvíce přínosné je odkaz na literaturu na konci první části společně s doporučeními na videa a kurzy. Publikace má taktéž svou webovou stránku, na které též najdeme také seznam četby, dále tématická videa a psané příběhy. Youtube kanály a videa o designu služeb Service Design Show Jedná se o nizozemský Youtube kanál, který aktivní již od roku 2016 až do současnosti, přičemž jej odebírá cca 10,2 tisíc uživatelů. Zakladatelem Service Design Show je Marc Fonteijn. Společnost je aktivní i na jiných platformách — na Instagramu, Facebooku a taktéž v rámci podcastů na Spotify. https://medium.com/media/b36e668165ce13d8175747d3d5463748/hrefDesignové karty Nature Cards Tyto designové karty od společnosti IDEO jsou velmi netradiční a právě proto zajímavé. Na základě jednotlivých živočišných druhů a jejich specifik poukazují na strategie, které je možno využít v rámci designového procesu či vzdělávání. Na výrobě karet se podíleli také experti na poli biologie. Díky těmto designovým kartám je možné učit se strategie ze živých systémů. Pro představu uvedu jeden příklad z oblasti komunikace. Na jedné z karet jsou vyobrazeni plameňáci. Karta poukazuje na pasivní indikátory a tedy na to, že můžeme získat informace často díky pouhému vzhledu organismů. Zdraví plameňáci žijící ve volné přírodě mají typické růžové zbarvení, pokud mají nedostatek správné výživy a vitamínu, zbarvení vybledne. Z karty se dále dozvíme, že lze této strategie využít např. ve zdravotnictví při určování naléhavosti péče o pacienty — pacienti jsou rozděleni do barevných sekcí dle naléhavosti. Obrázek 1: Ukázka karet Nature CardsMethod Cards Stejně jako předchozí sada i Method Cards jsou počinem společnosti Ideo. Na rozdíl od Nature Cards nejsou karty dostupné zdarma. Účelem této sady je taktéž na metody, které lze využít napříč celým designovým procesem. Karet je celkem 51, přičemž jsou rozděleny do 4 kategorií Learn, Ask, Look, Try. Obrázek 2: Ukázka karet Method CardsLibdesign: 35 metod pro lepší služby (sada karet) Obdobně jako Method Cards od Ideo i tato sada karet obsahuje řadu designových metod, které lze v rámci designu služeb využít. Bohužel není v současné době možné tyto karty koupit, nicméně metody, které jsou uvedeny na kartách, můžeme nalézt na stránkách Libdesignu. Sada je taktéž rozdělena do 4 částí podle fází procesu designování, a to na poznávání, analýzu, tvorbu a testování. Obrázek 3: Ukázka karet od LibdesignuDalší možnosti Možností, které lze využít při vzdělávání se a aktivitách v rámci designu služeb, je objemné a jsou velmi kreativní — ať už se jedná o knihy, které si můžeme přečíst či o nástroje, o které se můžeme opřít v procesu designu. Ráda bych na závěr uvedla několik dalších tipů. * Již výše jsem u knihy Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele zmiňovala seznam četby, který obsahuje nejen knihy, ale také články, nástroje a sady nástrojů. * Knižní nabídku můžeme nalézt i na webové stránce designové profilace KISKu. * V neposlední řadě nabízí i výše zmíněná Service Design Show další možné zdroje literatury o designu služeb. Seznam je rozdělen podle klíčových témat na 9 částí. * Další možnosti předkládá Asociace UX, nabízí seznam vybrané literatury a mimo to také informace o setkáních, konferencích a jiných aktivitách, které jsou zaměřeny na UX design. Seznam obrázků * Obrázek 1: Ukázka karet Nature Cards * Obrázek 2: Ukázka karet Method Cards * Obrázek 3: Ukázka karet od Libdesignu Seznam zdrojů * 30+ Essential Service Design Books — Service Design Show. Service Design Show — Make Business Human [online]. June 22, 2020 [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: https://www.servicedesignshow.com/recommended-books/ * Designové metody| Libdesign. Navrhujte lepší služby. Společně s uživateli. | Libdesign [online]. c2016 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/designove-metody * Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. První vydání. Brno: IDEO, 2016. 202 stran. Dostupné online z: https://www.citacepro.com/flowpaper/php/simple_document.php?subfolder=digitalo/0UDmPX3ipMRbUfky/&doc=plnyText.pdf * HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, 187 s. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné online z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/59/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf * Karty. In: Navrhujte lepší služby. Společně s uživateli. | Libdesign [online]. [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/o-libdesignu * Karty s metodami | Libdesign. Navrhujte lepší služby. Společně s uživateli. | Libdesign [online]. c2016 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/objednavka * Method Cards | ideo.com. IDEO is a global design and innovation company | ideo.com [online]. c2020 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.ideo.com/post/method-cards * Nature Cards | ideo.com. IDEO is a global design and innovation company | ideo.com [online]. c2020 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.ideo.com/post/method-cards * Profilace Design informačních služeb: Publikace | Katedra informačních studií a knihovnictví. Katedra informačních studií a knihovnictví [online]. Masarykova univerzita, c2020 [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/profilace/design-informacnich-sluzeb/profilace-design-informacnich-sluzeb-publikace * Reading List — Design Thinking for Libraries. Design Thinking for Libraries [online]. [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: http://designthinkingforlibraries.com/reading-list * Service Design Show. Youtube [online]. [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.youtube.com/channel/UCYpyoyI0DiujtiRuN-VgxWg * ŠMEHLÍK, David, Julie TOMAŇOVÁ a Adam HAZDRA. K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry. Brno: Flow, 2014, 91 s. ISBN 978–80–905480–3–9. Dosné online z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/23/36/54/k-cemu-je-design-sluzeb-10-pripadovek-z-verejne-sfery.pdf * Welcome to the Service Design Show. Youtube [online]. 14. 10. 2018 [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: https://youtu.be/1SsSWzKsSug * Začínáte s User Experience? Asociace UX [online]. [cit. 2020–10–30]. Dostupné z: http://www.asociaceux.cz/zacinate-s-user-experience Design služeb: tipy a knihy was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 10. 2020

Fjord trendy 2020: Money changers

Čo si predstavujeme pod pojmom peniaze? Je to grafické vyobrazenie Masaryka na obdĺžnikovom papieri? Hrsť mincí? Naozaj je to kufrík s bankovkami? Ešte pred niekoľkými desiatkami rokov by to tak bolo. Peniaze boli fyzickou entitou. Ako to je v roku 2020? Čo sa odvtedy zmenilo? Bernard Lietaer, profesor z oblastí menových systémov, vo svojom TEDx talku poznamenal: „Bolo by šialené veriť, že vstupujeme do informačného veku, ale najdôležitejší informačný systém — naše peniaze — sa nezmení.“[1] Mal pravdu. V digitálnej dobe dochádza k zmene nášho prístupu k peniazom, a zároveň sa mení to, ako o nich zmýšľame. Naša skúsenosť s nimi je rozdielna. Nie je to len zmena z pohľadu toho, čo peniaze sú, ale aj z hľadiska toho, ako s nimi môžeme nakladať. Z historického hľadiska si peniaze prešli viacerými významnými premenami, a práve teraz stojíme v ich najnovšej vývojovej etape. Vývoj peňazí Pre lepšie uchopenie problematiky peňazí musíme zdôrazniť, že sa jedná o niekoľko tisícročný koncept. Vznik peňazí datujeme do obdobia vzniku písma — a v skutočnosti majú peniaze a písmo aj veľa spoločného. Praveký výmenný obchod bol nahradený novým symbolom k popisu sveta, novým spôsobom komunikácie a novou spoločenskou dohodou — peniazmi. Pôvod peňazí siaha do obdobia starovekej Mezopotámie, a prvé mince do roku 600 pred naším letopočtom, kedy ich Lýdijské kráľovstvo rozšírilo do celého sveta. Za obdobie histórie si prešla forma peňazí mnohými premenami, menili sa tvary aj materiály mincí. Neskôr boli predstavené papierové peniaze, ktorých pôvod datujeme do stredovekej Číny. Posledná výrazná premena v knihe „The Evolution of Money“ od Davida Orrella a Romana Chlupatého, ktorú popisuje, je pád Brettonwoodského menového systému v roku 1971, a s tým spojený oficiálny koniec zlatého štandardu.[2] Zlatý štandard je menový systém, v ktorom jednotka meny má fixnú hodnotu zlata a je možné ju v danej hodnote za zlato vymeniť. Jeho vznik datujeme do Veľkej Británie v roku 1828, ale klasický zlatý štandard trval len krátko — od roku 1870 po prvú svetovú vojnu. V povojnovom období sa ho nepodarilo znovu v pôvodnej forme nastoliť a po Veľkej hospodárskej kríze bol v USA zrušený. Po roku 1945 bol dolár fixovaný na zlato, a ostatné meny na dolár, takže pri medzinárodnom obchode existovali fixné výmenné kurzy európskych mien so zlatom aj dolárom. Jeho definitívny koniec v roku 1971 spolu s informatizáciou spoločnosti otvorili priestor rozdvojeniu, ako to Orrell a Chlupatý popisuje: vznik Peňazí 5.0. Od spomínaného konca zlatého štandardu svet využíva papierový štandard. Väčšina moderných mien sú takzvané „fiat money“. Sú to peniaze, ktoré nie sú kryté zlatom a sú zákonne dohodnutým médiom výmeny. Nemajú vrodenú, prirodzenú hodnotu (ako drahé kovy), ani hodnoty úžitku (ako napríklad domáce zvieratá).[3] Takýmito menami sú napríklad americký dolár či euro. Zmeny sa však nediali len v menových systémoch, ale aj na úrovni toho ako s peniazmi môžeme pracovať. Odklon do novej etapy začal už dávno pomocou platobných kariet. Môže sa to zdať ako novodobý vynález, ale počiatky platobných vernostných kariet siahajú do roku 1914. Najväčší zlom bol zaznamenaný v 50. a 60. rokoch 20. storočia v USA, kedy boli vydávané prvé platobné karty. V Československu sa história kariet viaže na Živnostenskú banku, ktorá v roku 1988 vydala prvú platobnú kartu. Tá bola akceptovaná v sieti Tuzex.[4] V 90. rokoch umožnila moderná výpočtová technika širokú dostupnosť debetných a kreditných kariet pre verejnosť, keďže banky mohli autorizovať klientov, a tak sa znížilo riziko prečerpania prostriedkov. TRENDY 2020 Popredná firma z oblasti dizajnu a inovácií Fjord (spadajúca pod globálnu spoločnosť Accenture Interactive) vydala v roku 2020 svoju 13. výročnú správu s pohľadom na nastupujúce trendy z oblasti biznisu, technológií a dizajnu. Vďaka svojmu celosvetovému záberu, ktorým firma disponuje, a vzhľadom na rozšírenie svojej pôsobnosti do krajín ako Japonsko či Brazília, bolo crowdsourcingové zhromažďovanie trendov kultúrne rozmanité — napriek tomu nie roztrieštené. Zdá sa, že sa viaceré časti sveta vedeli zhodnúť v predpovedi do budúcnosti. Výsledkom bolo predstavenie siedmich trendov, ktoré si môže dnešná spoločnosť osvojiť a meta-trend „Zosúladenie základov“. 1. Many faces of growth (Mnoho tvárí rastu)2. Money changers (Meniči peňazí)3. Walking Barcodes (Kráčajúce čiarové kódy)4. Liquid people (Premenliví ľudia)5. Designing intelligence (Navrhovanie inteligencie)6. Digital Doubles (Digitálni dvojníci)7. Life-centered design (Dizajn zameraný na život)[5]Ako druhý z vystupujúcich tohtoročných trendov sú očakávané premeny v peniazoch. V súčasnosti môžeme pozorovať hneď niekoľko prúdov v oblasti financií. Vnímame stále častejší odklon od hotovosti a vznik nových mien. Na druhej strane, ľudia viac premýšľajú o poskytovateľoch platieb ako Apple Pay alebo Google Pay než o svojej banke. Pre nefinančné spoločnosti je jednoduchšie plniť finančnú rolu v životoch zákazníka. Napríklad spoločnosť Apple predstavila kreditnú kartu Apple Card, ktorá spája aplikáciu peňaženka, Apple Pay, a poskytuje informácie o platbách ako aplikácie bežnej banky. Tradičné banky tak čelia výzve. Bezhotovostná spoločnosť Niekedy sa chodilo vyberať peniaze do banky. Neskôr sa vyberala hotovosť z bankomatov. Čoraz častejšie sa stáva, že mať fyzické peniaze pri sebe nie je potrebné. Vďaka vývoju technológií sa podporili elektronické prevody finančných prostriedkov. V 21. storočí prišli na scénu smartfóny a chytré hodinky, a tak prevody peňazí z jedného na druhého človeka, platenie za potraviny a správa vlastných účtov sa presunuli do digitálneho prostredia. Výhodou bola rýchlosť a jednoduchosť. V súčasnosti viaceré spoločnosti na svete prestávajú fyzické peniaze využívať. Smerujú ku konceptu bezhotovostnej spoločnosti. „Bezhotovostná spoločnosť je taká, v ktorej ľudia nepoužívajú fyzickú menu alebo šeky, ale namiesto toho uskutočňujú platby elektronicky.“[6] Jedným z príkladov spoločností, kde je hotovosť na ústupe je Švédsko. V štúdii o platobných zvyklostiach obyvateľov sa zistilo, že len 13% respondentov platilo naposledy hotovosťou.[7] Pouliční predavači, kostoly aj dopravné prostriedky sa adaptovali na elektronické platby. Druhou krajinou, ktorá stojí za zmienku je Čína. Platenie mobilom a využívanie virtuálnych peňaženiek WeChat Pay alebo Alipay je v krajine bežnou súčasťou života. S pomocou virtuálnej peňaženky je možné zaplatiť za účty, za kávu, za taxík aj za oblečenie.[8] Ďalším krokom smerom k bezhotovostnej spoločnosti sú predajne bez pokladní ako napríklad Amazon Go. Nákup bez vytiahnutia peňaženky je vďaka strojovému učeniu, biometrickým senzorom, kamerám a najmä elektronickým platbám možný. Pred vstupom stačí naskenovať QR kód, vziať si čo potrebujeme a platba bude z účtu po opustení z obchodu strhnutá. Žiadne zbytočné čakanie na pokladni. https://medium.com/media/d6d9e67945fab6b29fdf671074798c6e/hrefDigitálne meny Peniaze sú menej viditeľné, ale za to viac sledovateľné a transparentné. Stále viac krajín skúma budúcnosť digitálnych mien. Čo si pod digitálnymi menami predstaviť? Digitálne meny majú vlastnosti podobné klasickým menám, ale chýba im ich fyzická podstata. Pod digitálne meny spadajú aj často skloňované kryptomeny, no pojem je o niečo širší. Zahŕňajú aj virtuálne meny, digitálne meny centrálnej banky a elektronickú hotovosť (e-cash). Taxonómia peňazí na základe „Central bank cryptocurrencies“ Mortena Linnemanna Becha a Rodneyho GarrattaVznik kryptomien datujeme do roku 2009. Prvou decentralizovanou digitálnou menou bol Bitcoin. Od roku 2009 jeho cena rapídne stúpla, a pokiaľ ste si Bitcoin kúpil vtedy, návratnosť vašej investície aktuálne predstavuje viac ako 9000%. Ku dňu 26.10.2020 bola cena jedného bitcoinu vyše 13 000 amerických dolárov.[9] Úspech Bitcoinu inšpiroval vznik ďalších kryptomien, a v súčasnosti ich existuje cez 7000.[10] Najnovšou kryptomenou, ktorá rozvírila vody je Libra od spoločnosti Facebook. Digitálne meny vyvolávajú zo strán regulačných orgánov a vlád obavy v súvislosti s finančnou stabilitou, ochranou a súkromím zákazníkov. Druhou rozvíjajúcou sa sférou sú digitálne meny centrálnych bánk (CBDC). Centrálne banky vidia v digitálnych fiat menách budúcnosť. Zástancovia kryptomien na stranu druhú podotýkajú, že úspech kryptomien leží na ich decentralizácii a oddelení peňazí od štátu. Už v roku 2014 začala Čína pracovať na projekte „DC/EP“ (Digital Currencies/Electronic Payment), a v tomto roku ho začala Čínska ľudová banka v štyroch mestách testovať.[11] Ako sme už predtým spomínali, Čína je jedna z krajín, kde sú technológie a peniaze úzko prepojené. Čína, ale nie je v týchto snahách jediná. S konceptom digitálnej meny centrálnej banky pracujú aj napríklad Švédsko, Uruguaj, Singapur či Kanada. Najnovšie, v októbri 2020, Európska centrálna banka zverejnila správu, v ktorej predstavila návrh na digitálne euro. Experimenty ukážu či sa od projektu upustí alebo nie.[12] Čo ďalej? V najbližšej dobe vzniknú príležitosti pre spoločnosti pracujúce s peniazmi. Kľúčové je premyslieť si, ako by mala moderná služba umožňujúca finančné transakcie vyzerať, aké informácie by mala o používateľoch niesť a prečo. Všetko čo sa týka peňazí si vyžaduje získanie dôvery bezproblémovými zážitkami a preukázateľnou kompetenciou spoločnosti. Pokiaľ sa peniaze menia, vznikajú otázky ohľadom ochrany súkromia, transparentnosti a integrity. Dôvera zákazníka musí byť budovaná kvalitnou skúsenosťou. Môžeme očakávať, že náš vzťah k peniazom sa stane viac abstraktným, pretože peniaze budú menej viditeľné. Hoci nateraz používame platobné karty a platby mobilom či hodinkami, stále častejšie bude využívaná autentifikácia pomocou biometrie. Kto vie kedy bude platba odtlačkom prsta či rozpoznania tváre bežnou súčasťou piatkového nákupu? Spoločnosť Fjord odporúča „znovu si predstaviť transakciu a platby ako zdroj inovácie a konkurenčnej výhody“.[5] Meniace sa prostredie ovplyvní zákazníkov aj podniky. Ovplyvní celú spoločnosť, pretože premieňame mentálny model toho, čo si pojmom peniaze dokážeme predstaviť. Už dávno nie sme v dobách zlatého štandardu. Je čas prehodnotiť hádzanie mincí do pokladničky. [1] LIETAER, Bernard. Why this crisis? And what to do about it? In: Youtube [online]. 2009 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=nORI8r3JIyw [2] ORRELL, David a Roman CHLUPATÝ. ROMAN CHLUPATÝ. The Evolution of Money. New York: Columbia University Press, 2016. ISBN 9780231173728. [3] GOLDBERG, Dror. Famous Myths of “Fiat Money.” Journal of Money, Credit and Banking [online]. 2005, 37(5), 957–967 [cit. 2020–10–25]. ISSN 00222879. [4] HISTÓRIA PLATOBNÝCH KARIET. Združenie pre bankové karty (ZBK) [online]. 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://zbk.sk/historia-platobnych-kariet/ [5] Fjord Trends 2020 [online]. Accenturate Interactive, 2020 [cit. 2020–10–25]. Dostupné z: https://www.accenture.com/_acnmedia/Thought-Leadership-Assets/PDF-2/Accenture-Fjord-Trends-2020-Report.pdf [6] CAMPBELL, Josephine. Cashless society. Salem Press Encyclopedia [online]. 2020 [cit. 2020–10–25]. Dostupné z: https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=ers&AN=125600183&lang=cs&site=eds-live&scope=site [7] The payment behaviour of the Swedish population. SVERIGES RIKSBANK [online]. 2018 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.riksbank.se/en-gb/statistics/statistics-on-payments-banknotes-and-coins/payment-patterns/ [8] MENZEL, Verena. Spending a Cashless Day with China’s Digital Wallet. China Today [online]. 2017, 66(7), 52–54 [cit. 2020–10–25]. ISSN 10030905. Dostupné z: https://eds.b.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=0&sid=2769b998-9afa-4315-a61b-512cf671568b%40pdc-v-sessmgr06 [9] Bitcoin historical data. CoinMarketCup [online]. 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://coinmarketcap.com/currencies/bitcoin/historical-data/ [10] CoinMarketCup [online]. 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://coinmarketcap.com/ [11] VINCENT, Danny. One day everyone will use China’s digital currency. BBC News [online]. Hong Kong, 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/business-54261382 [12] Report on a digital euro [online]. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/other/Report_on_a_digital_euro~4d7268b458.en.pdf Fjord trendy 2020: Money changers was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 10. 2020

Fjord trendy 2020: Digital doubles

Zdroj: trends.fjordnet.comFjord trendy a digital doubles? Pro mě osobně cizí futuristický pojem, se kterým jsem se setkal až nyní v předmětu design služeb, rozhraní a interakcí, v rámci kterého zpracovávám tento článek. I přesto, že se jedná o neznámý a poměrně nový pojem, rozhodl jsem se, že jej dnes společně prozkoumáme a zjistíme, jaké nové možnosti ve službách nám tato technologie poskytne. Zdroj: trends.fjordnet.comCo jsou to Fjord trendy? Nejprve si pojďme ujasnit co znamená Fjord. Fjord je zkrácený název pro designovou společnost Fjordnet Limited, jejíž nadřazená organizace je Accenture Interactive, která pomáhá předním světovým značkám v oblasti průmyslových, digitálních a marketingových řešení a zákaznické zkušenosti.[1] Fjord je poradenskou službou v oblasti designu a inovací, která přetváří vztah lidí s digitálním, ale i fyzickým světem kolem nich. Společnost Fjord byla založena v roce 2001 a skládá se z více jak 1200 odborníků na design a inovace, kteří působí ve 33 studiích z celého světa včetně Atlanty, Aucklandu, Austinu, Barcelony, Berlína, Bogoty, Buenos Aires, Canberry, Chicaga, Kodaně, Dubaje, Dublinu, Helsinek, Johannesburgu, Limy, Londýna, Los Angeles, Madridu, aj. [2] Tato rozmanitá inovační a designérská společnost každý rok poukáže na nově vznikající trendy pro příští rok pod názvem Fjord trends. Pro rok 2020 bylo představeno 7 Fjord trendů: many faces of growth, money changers, walking barcodes, liquid people, designing intelligence, digital doubles a life-centered design. Právě trendem číslo 6, digital doubles, se budeme v tomto článku zabývat podrobněji. Co znamená Digital doubles? Nyní bychom si měli objasnit, co samotný pojem digital doubles znamená. Digital doubles neboli digitální dvojník je virtuální reprezentace objektu, systému nebo služby. Lze jej použít v rámci testování, monitorování opravy či předvídání chování fyzického objektu jehož je dvojníkem. [4] Digitálního dvojníka lze také propojit s fyzickým objektem za účelem shromažďování dat generovaných daným fyzickým objektem v reálném čase. Koncept digital doubles je tu s námi již od počátků počítačů, nicméně se začíná stále více vyvíjet až ve 21. století s vývojem sofistikovanějších počítačů. Například inženýři z Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) aplikovali principy myšlenky digitálních dvojníků na testování a monitorování vesmírných lodí. Počítače na Zemi, které byly naprogramovány stejným způsobem, jako počítače ve vesmírných modulech, byly používány k testování nejrůznějších scénářů, které by mohly posádky raketoplánu čekat. Tyto stroje se staly nezbytnými při záchraně astronautů z Apolla 13. [3] Digitální dvojníci jsou detailní a přesné virtuální repliky systému, předmětu nebo procesu, který existuje ve skutečném světě. Jak již z tohoto popisu vyplývá, jedná se tedy o digitální dvojče daného systému, předmětu či procesu. Lze tak například vytvářet virtuální počítačovou reprezentaci automobilu nebo motocyklu, mechanických systémů budovy nebo procesu dodání produktu. Teoreticky tyto repliky fungují přesně jako skutečný objekt nebo systém. Tito dvojníci poskytují nákladově efektivní způsoby, jak otestovat, jakým způsobem fungují jejich protějšky v reálném světě. Lze je také použít k monitorování problémů s produkty, k testování aktualizací nebo oprav před jejich dokončením ve skutečných verzích programu či systému. To umožňuje inženýrům a technikům předvídat problémy, identifikovat řešení a vylepšení a testovat scénáře bez jakýchkoli nezamýšlených důsledků pro reálný svět. V takovém případě lze vytvořit digitální dvojče nového produktu a následně lze otestovat jeho funkčnost a identifikovat potenciální problém dříve, než bude skutečný produkt vyroben. Tyto procesy mohou výrazně snížit náklady na výrobu či vývoj. [3] Digitální dvojníci jako osobní umělá inteligence Digitální dvojníci se postupem času dostávají z oblastí bohatých na data, z průmyslového a komplexního výrobního procesu, do prostoru koncového spotřebitele a jednotlivců. [5] Digitální dvojníci mohou být vytvořeny na základě fyzických protějšků, ke kterým jsou nějakým způsobem připojeny. Dvojníci následně získávají a shromažďují velké množství dat a informací o reálných osobách, na základě kterých lze provádět rozhodnutí. [3] Digitální dvojčata se vyvíjejí nad rámec své role průmyslových nástrojů a stále více se zapojují do našeho každodenního života. Společnosti se budou muset naučit, jak komunikovat s našimi digitálními dvojníky, virtuálními domovy pro naše data a gatekeepery našich digitálních životů. [4]Díky naší interakci a informacím, které se o nás zvládnou naučit, dokáží naše názory, stav, přání, vkus, zvyky a potřeby reprezentovat pomocí komplexních datových modelů nebo například za pomocí 3D avatarů. Dokáží o nás také zjistit naše silné a slabé stránky, agregovat naše vzpomínky nebo víru. [6] Yonatan Kelib z Fjordu věří, že digitální dvojníci dokáží v každodenním životě převzít roli gatekeeperů našich informací, které sdílíme s okolním světem či které proudí z online světa k nám. Následné využití by mohlo spočívat v tom, že se k nám budou dostávat relevantní a smysluplné informace a služby z oblasti zdravotnictví, financí, vzdělávání, módy či životních potřeb. Digitální dvojník by se staral o to, aby se světu dostávaly jen ty informace, které bychom chtěli sdílet. Může se jednat o skvělou alternativu k personalizaci obsahu a reklam. Namísto toho, aby si o nás uchovávaly informace třetí strany a na základě informací o uživateli nabízely obsah či reklamy, by informace o nás uchovávalo digitální dvojče a na jejich základě nám obsah vyhledávalo. [5] Digitální dvojník může také sloužit k pochopení potenciálně prospěšných činností a jejich dopadu na nás prostřednictvím sledování dopadu na naše virtuální dvojče. [5] Dvojníci by také měli být schopní předpovědět rozhodnutí, která uděláme. [6] Na základě těchto předpovědí by měl být náš dvojník schopen komunikovat s dvojníky našich přátel v případě, kdy se například rozhodneme uspořádat oslavu. Po naší žádosti by byl schopen kontaktovat dvojníky našich nejlepších přátel a domluvit s nimi datum, čas a místo plánovaného setkání. Byl by také schopen zorganizovat, kdo a také co přinese, na základě preferencí každého z účastníků, které budou mít dvojníci uložené ve své paměti. Ve své paměti by měli dvojníci také kalendáře přátel a informaci o zájmu či nelibosti k druhému člověku. Obsaženy by mohly být také informace, které by jakýmkoliv způsobem mohly ovlivnit průběh či výsledek události. [7] Naše virtuální já by se také mohlo stát našim cestovním agentem, jelikož by na základě znalostí o tom, čemu dáváme předost, jaká místa bychom chtěli navštívit a do jaké míry si například zakládáme na pohodlí, dokázalo identifikovat cílovou destinaci. Mimo jiné by měl zvládnou procházet web či nejrůznější aplikace, ve kterých je možné provádět rezervaci letů, hotelů, půjčoven automobilů atd. Po skončení dovolené by nám také měl zvládnout digitální dvojník protřídit pořízené fotografie a zvážit, které je možné sdílet na sociálních sítích či blogu. Jak již bylo zmíněno, digitální dvojník by zastával roli gatekeepera a toho by se dalo využít také v osobním vzdělávání, kdy by na základě naší oblasti zájmů, nám mohl vyhledávat a doručovat relevantní informace. V oblasti zdravotní péče by za pomocí našeho digitálního dvojníka mohla probíhat simulace či diagnostika našeho zdravotního stavu, optimální výživy či pomoci při cvičení. [7] V článku jsme si přiblížili co znamená digital doubles a jaké možnosti či služby nám může nabídnout naše osobní umělá inteligence. Při pomyšlení na možnosti, které nám mohou poskytnout digitální dvojníci, lze snadno zahlédnout budoucnost, kdy za nás budou schopni naše digitální dvojčata vykonávat prakticky jakoukoliv činnost, kterou pomocí IT zařízení vykonáváme. Je snadné nechat se unést a užívat si jednoduchosti, která se k nám nezvratně blíží. Otázkou, která se mi klade na mysl, je: Kolik v nás zbyde, pokud za nás bude myslet náš digitální dvojník? Zdroje [1] Newsroom. Accenture [online]. 2020 [cit. 2020–10–24]. Dostupné z: newsroom.accenture.com/news/accenture-interactive-named-worlds-biggest-and-fastest-growing-digital-agency-network-by-advertising-age-in-annual-agency-report.htm [2] What we do. Fjordnet [online]. 2020 [cit. 2020–10–24]. Dostupné z: fjordnet.com/about-us/what-we-do/ [3] UNGVARSKY, Janine. Digital twin. Salem Press Encyclopedia of Science [online]. 2019 [cit. 2020–10–24]. Dostupné z: http://ezproxy.muni.cz/login?url=https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=ers&AN=133861316&lang=cs&site=eds-live&scope=site [4] Digital doubles, 2020. Fjordnet [online]. [cit. 2020–10–24]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/trends/digital-doubles [5] Digital doubles — our new gatekeepers in the digital world. Linkedin [online]. 2020 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.linkedin.com/pulse/digital-doubles-our-new-gatekeepers-world-yonatan-kelib/?published=t [6] DOMINGOS, P. Our Digital Doubles. Scientific American [online]. 2018, 88–93 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.scribd.com/document/396226891/Our-Digital-Doubles [7] Digital Twins and Digital Doubles: Populating our Virtual Worlds. FutureGrasp [online]. 2018 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.futuregrasp.com/digital-twins-and-digital-doubles Fjord trendy 2020: Digital doubles was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

30. 10. 2020

Design služeb v knihovnách: případové studie

Obrázek číslo 1: Photo by Bradley SladeDesign služeb není v našich končinách žádnou novinkou. Designové myšlení proniká do všech možných oblastí, všude tam, kde se běžně setkáváme se službami (tedy téměř všude), i tam, kde by to člověk nehádal. Medicína, ekonomie, environmentální vědy… [1] Netýká se to jen komerční sféry, ale stále častěji také veřejných služeb. Tak proč by knihovny měly být výjimkou? Právě knihovny, informační srdce naší společnosti, poskytují služby širokému spektru uživatelů. Neměly by tak činit s ohledem na aktuální potřeby uživatelů, odrážející naší měnící se společnost? Vyvíjet se spolu se svými uživateli? Právě k tomu jim může designové myšlení pomoci! A není na čem si to lépe ukázat, než na příkladech z praxe. Na následujících řádcích tak představím dvě případové studie, jednu z našeho domácího prostředí, druhou z dalekého Utahu. „Knihovna předčí všechno ostatní, co by mohla společnost ku prospěchu svých lidí udělat. Je jako pramen v poušti, který nikdy nevyschne.“[2] Případová studie, co zahřeje srdce studentům: Od dotazníku ke společnému studijnímu prostoru[1] Při hledání dobrého příklad designu služeb v knihovnách jako studentka Masarykovy univerzity nemusím příliš hloubat. Právě Ústřední knihovna Filozofické fakulty zmiňované univerzity si v minulých letech prošla celým designovým procesem, jehož výsledek mi (a dalším studentům) přinesl komfortní studijní a relaxační prostor přímo v prostorách knihovny. Jak už název této případové studie napovídá, vše začalo v roce 2014 dotazníkovým šetřením, jehož prostřednictvím zaměstnanci knihovny zjišťovali, zda studenti využívají služeb knihovny a jestli naplňuje jejich potřeby. Dotazník nebyl nijak časově náročný, tvořilo jej 9 uzavřených a 1 otevřená otázka. Zaslán byl hromadným emailem všem studentům univerzity a během pěti dnů na něj odpovědělo 1 635 z nich. Analýza, na níž pracoval tým knihovníků, přinesla výsledky — kategorizace poslední otázky ukázala, že požadavky většiny respondentů se shodují. 70 respondentů uvedlo, že jim chybí relaxační zóny, a 43 odpovědí zmínilo potřebu prostoru pro společné studium.[1] Jakou metodu zvolila knihovna na počátku své designové cesty? Dotazník — Dotazník je poměrně levným a rychlý způsobem, jak získat data od velkého množství potencionálních respondentů. Můžeme se s ním setkat v tištěné, nebo online podobě. Ústřední knihovna FF MU použila pro tvorbu dotazníku bezplatný nástroj Formuláře od Googlu.[3] Na dotazníkové šetření navázala na jaře 2015 anketa. Bylo zapotřebí zjistit, co studentům v knihovně chybí nejvíc, o jakou z prostorových změn mají největší zájem. Anketa se v sedmi otázkách věnovala sedmi možným prostorovým inovacím, jejichž potřebnost respondenti hodnotili pomocí Likertovy škály (1. Vůbec nepotřebuji — 5. Velmi potřebuji). Závěrečná otevřená otázka zjišťovala, jak se studentům jeví současný stav studoven. Anketa byla distribuována opět hromadným emailem. Získaná data umožnila designovému týmu knihovníků zjistit požadavky uživatelů, jaké nápady plynoucí z dotazníku považují za nejpotřebnější. Nadpoloviční většina respondentů toužila po prostoru pro skupinové studium (65 %) a místě, kde by mohli v klidu naplnit žaludek (62 %). [1] Dotazník už jsme měli, tak co bylo dál? Anketa — Anketa je ideální metodou ve chvíli, kdy nepotřebujeme dělat rozsáhlý výzkum pokrývající široké spektrum témat, ale máme pouze omezené množství otázek (ideálně 5 maximálně), týkající se určité služby, či její části. Anketa, stejně jako dotazník, může mít papírovou i online formu a existuje množství nástrojů na její tvorbu (Survio.com, Formuláře Google…).[4] Ve chvíli, kdy byly tužby a problémy uživatelů jasné, přišlo na řadu hledání řešení — vhodného prostoru, kde by mohla vzniknout místa, která studenti v knihovně postrádali. Ve chvíli, kdy byl prostor vybrán (původně nepřístupný prostor v podzemí knihovny), bylo potřeba navrhnout, jak by měl vlastně vypadat, jak jej vybavit v souladu s finančními možnostmi knihovny. A tak se pod vedením interního týmu (tvořeného ředitelkou knihovny a 2 zaměstnankyněmi) změnil suterén knihovny v místo pro společné studium, jehož součástí je i kuchyňka s lednicí, rychlovarnou konvicí a mikrovlnou troubou. [1] Obrázek číslo 1: Skupinový studijní prostorTo se samozřejmě neobešlo bez reakce — studenti začali zaplňovat stěnu svými vzkazy a pochvalami na postitech, původně sloužících k označení jídla v ledničce. To zní jako další metoda… Graffiti Walls — Kreativní a hravá metoda pro sběr zpětné vazby a názorů! Je-li k dispozici volná tabule, whiteboardy, či velká bílá plocha nebo rovnou zeď, pak už postačí jen nachystat psací potřeby, samolepky, postity a podobně. V našem případě vytvořili studenti Graffiti Walls spontánně, při použití této metody je však důležité, aby uživateli věděli, co se po nich chce, na co reagují. Je proto dobré na místě nechat instrukce, nebo přímo položit konkrétní otázku.[5] Obrázek číslo 2: Knihovna nápadůZdálo by se, že dílo je dokonáno, ovšem u každé inovace je důležitá i průběžná zpětná vazba. A tak se přidala krabice, svým vzhledem připomínající budovu knihovny, sloužící k sběru připomínek, nápadu a zlepšováku. [1] Metoda pro sběr zpětné vazby, hádám… Chci aby, … — Tato metoda je vhodná jak pro krátkodobý, tak dlouhodobý sběr zpětné vazby a přání uživatelů. Stačí připravit nástěnku, nebo krabici a zajistit dostatek lístečků, nebo samolepek s předtištěným nápisem „Chci aby,…“. Na ně pak mohou lidé psát své názory, přání, zpětnou vazbu a umístit je na nástěnku, nebo vložit do krabice.[6] Když studenti přiloží ruku k dílu: I v univerzitní knihovně umí být family-friendly Na Univerzitě Brighama Younga ve městě Provo v Utahu tvoří až 25 % studentské populace studenti, kteří se již mohou těšit ze svých ratolestí. Jsou samozřejmé také potenciální uživatelé univerzitní knihovny (Harold B. Lee Library), ovšem z neformálního pozorování chování studentů/rodičů bylo zaměstnancům knihovny jasné, že se tato skupina uživatelů necítí v knihovně příliš vítaná. Jednak co se týče prostorového vybavení, jednak ze strany ostatních (bezdětných) studentů, kteří na rodiče a jejich děti často upírali nepříliš nadšené pohledy. V prostorách knihovny neexistovalo místo, které by reagovalo na potřeby studentů s dětmi a umožnilo jim v klidu využívat služeb knihovny a zároveň mít své děti na blízku.[7] Pozorování je taky metoda? Ano! Pozorování — Není tajemstvím, že lidské slova a činy se občas rozchází. Někdy je zkrátka potřeba vyjít do terénu a pořádně se na svou cílovou skupinu (a její chování) podívat. Tato metoda je vhodná pro pochopení a popis chování lidí, může být také vhodným způsobem jak doplnit data z rozhovorů. Pozorování může být jak standardizované, tak nestandardizované.[8] Knihovna si uvědomila problém a přišla s nápadem: vytvořit této skupině uživatelů vlastní family-friendly prostor, který by jim vše výše zmiňované umožnil! V roce 2015 začala usilovat o souhlas univerzity s výstavbou rodinné studovny. Nutno podotknout, že se jednalo o ambiciózní cíl — podobné projekty nejsou krátkodobou záležitostí, navíc jsou značně finančně náročné. Důležitým milníkem v této studii je proto květen 2015, kdy knihovna získala (značně) velkorysý příspěvek na výstavbu rodinného studijního prostoru od anonymního dárce. Dárcovým přáním bylo pojmenovat studovnu po Keithovi a Dolores Stirlingových, rodičích deseti dětí, kterým bilancování studia a rodičovských povinností není cizí. Sám Keith navíc v knihovně pracoval více než 30 let.[9] Výběr prostoru pro studovnu ovlivnily výsledky předchozího pozorování studentů/rodičů. Ty ukázaly, že je důležité, aby se prostor nacházel na vstupním podlaží a oplýval bezbariérovým vstupem (snadný přístup s kočárkem). Ve chvíli, kdy byl vybrán vhodný prostor, který tomuto požadavku odpovídal, naskytly se přirozeně další otázky: Co dál? Jak prostor vybavit, aby odpovídal požadavkům uživatelů? Jaké jsou vlastně požadavky studentů s dětmi? Knihovna se pro nalezení odpovědí spojila se studenty sociologie. Univerzitní knihovník studenty seznámil s účelem rodinné studovny — Poskytnout studentům s dětmi místo ke studiu, které by jim umožnilo zároveň studovat a pečovat o potřeby svých dětí. Obrázek číslo 3: J. Willard Marriott Library — Rodinná čítárnaStudenti utvořili týmy a pustili se do projektu. V rámci přípravy na průzkum potřeb studentů/rodičů na univerzitě navštívili studenti nejdříve dvě akademické knihovny s vlastními rodinnými studijními prostory (University Fulton Library a University of Utah Marriott Library). Tyto návštěvy zahrnovaly polostrukturovaný rozhovor s ředitelem každé knihovny a také rozhovory na místě přímo s rodiči. Jejich analýza potvrdila, že zvolený prostor v H.B.L knihovně odpovídá z hlediska své velikosti a umístění požadavkům cílové skupiny.[7] https://medium.com/media/b308522a9ba57e6f451d357a0ed8005a/hrefMetoda hloubkového rozhovoru? Hloubkový rozhovor — Metoda, jejíž původ lze hledat v sociologii a antropologii (není náhoda, že studenti studovali zrovna sociologii). Nejčastější je jeho polostrukturovaná forma, výzkumník má k dispozici scénář rozhovoru, ale všechny otázky nejsou předem pěvně dány — tazatel může reagovat na respondenta. Rozhovory umožňují poznat motivy, chování a názor respondenta.[10] Počáteční rozhovory rovněž pomohly při formulování otázek v dotazníku, který studenti rozeslali v září 2015 3 367 potencionálním respondentům. První otázka byla filtrovací, pokud měli respondenti děti, mohli zodpovídat další otázky. Zároveň měli možnost sebeidentifikace a uvedení kontaktních údajů, pokud se chtěli účastnit dalšího výzkumu. Otázky v dotazníku byly členěny do dvou oblastí. První oblast byla zaměřena na zjištění, co respondenti potřebují v rodinné studovně, aby se mohli efektivně věnovat svému studiu, druhá oblast zkoumala požadavky rodičů na studovnu z hlediska uspokojení potřeb jejich dětí. Závěry přinesly širší koncepty, které bylo třeba brát v potaz: bezpečnost a čistotu, otevřený design, věkově oddělné sekce pro děti, vybavení odpovídající potřebám rodičů. Na dotazníkové šetření navázali studenti v listopadu třemi focus groups a pěti rozhovory s jednotlivci. Respondenti, kteří se do výzkumu zapojili, byli požádáni, aby si představili prostor o velikosti jedné poloviny basketbalového hřiště a zaznamenali, jakými prvky, rysy a vlastnostmi by prostor měl oplývat, aby byl pro skloubení studia a péče o děti ideální. Studentům se tak podařilo zjistit priority cílové skupiny, co se týče vybavení (pohodlný a funkční nábytek, kuchyňský kout, přebalovací pult…) a uspořádání (věkově oddělené sekce pro děti, laktační prostor, prostor pro skupinové studium…) prostoru, ale také pravidel, která by měla být v rodinné studovně dodržována (rodiče zodpovídající za své děti, udržování čistoty…).[7] O dotazníku už se mluvilo, ale co focus group? Focus group — Skupinová dynamika při focus group umožňuje získat v rychlejším tempu názory a postoje od více lidí zároveň. Jedná se o techniku skupinového rozhovoru, která si žádá dobrého moderátora, který dokáže zvládnout vášnivé řečníky a povzbudit ty nesmělejší.[11] Výsledky své práce studenti v prosinci prezentovali před zaměstnanci knihovny, akademickou komisí a dárci. Následně byli vybráni členové participativního designového týmu, jejichž úkolem bylo zkombinovat výsledky studentů s odbornými znalostmi členů týmu a navrhnout plán prostoru. Členy týmu byli mimo jiné i zaměstnanci knihovny. Rodinná studovna — Keith and Dolores Stirling Family Study Room — byla otevřena na podzim 2017 a setkala se s velkým ohlasem ze strany studentů. „Although the library’s family study room is just one targeted intervention, it is already creating a more welcoming, productive environment for parenting students.“[7] Obrázek číslo 5: Photo by Bradley Slade. Rodinná studovna.Slovo závěrem… Obě knihovny, jejichž designovou cestu jsem zde popsala, se obrátily k designovému myšlení ve snaze zpříjemnit uživatelům pobyt v knihovně, uspokojit jejich konkrétní potřeby a očekávání. V obou případech se také jedná o knihovny akademické. To však neznamená, že se k designu služeb uchylují pouze knihovny univerzitní, ať už u nás, nebo ve světě. Příkladem může být Knihovna Třinec, jejíž knihovníci se designu služeb nebáli už v roce 2013! Přečíst si o tom můžete na webu Libdesign, kde se nachází i jiné případové studie z oblasti designu služeb v knihovnách.[12] Podobně zajímavým čtením může být i K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry.[13] V publikaci se krom jiných zajímavých případovek nachází i jedna pojednávající o Pittsburghské (ne-univerzitní) Knihovně Carnegie. Co z toho plyne? Design služeb není něco, čeho by se měla knihovna bát! Použité zdroje: [1] CULÉN, Alma Leora, Jan DELONG, Andrea Alessandro GASPARINI, Roman NOVOTNÝ, Pavla MINAŘÍKOVÁ a Ladislava ZBIEJCZUK SUCHÁ. Knihovníci jako designéři: případové studie o zlepšování služeb v knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, 2016. ISBN 978–80–210–8358–5. [2] Andrew Carnegie. Citováno dle: Designové myšlení pro knihovny: příručka pro knihovny zaměřené na uživatele. Brno: IDEO, 2016. ISBN 978–80–88123–11–8. str. 8 [3] #12 Dotazník. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/45747047096/12-dotazn%C3%ADk [4] Anketa. Libdesign [online]. Brno: Masarykova univerzita. KISK, 2016 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/metody/anketa [5] #88 Grafitti wall. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156795654209/88-grafitti-wall [6] #25 Chci aby,…. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156756516344/25-chci-aby [7] PAUSTENBAUGH, Jennifer F. a C. Jeffrey BELLISTON. WHEN STUDENTS DRIVE DESIGN: CREATING A FAMILY STUDY ROOM FOR STUDENTS WHO ARE PARENTS. IATUL Annual Conference Proceedings [online]. 2018, , 1–9 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://docs.lib.purdue.edu/iatul/2018/usercentered/ [8] #11 Pozorování. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/47570104154/11-pozorov%C3%A1n%C3%AD [9] GUSTAFSON CLARKE, Mckenna. Family Study Time. BYU MAGAZINE [online]. Brigham Young University. [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://magazine.byu.edu/article/family-study-room/ [10] #9 Hloubkový rozhovor. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/47562359133/9-hloubkov%C3%BD-rozhovor [11] #18 Focus group. 100 metod [online]. 2017 [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/45757084845/18-focus-group [12] Případové studie. LIBDESIGN [online]. Masarykova univerzita. KISK., 2016 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/pripadove-studie [13] ŠMEHLÍK, David, Julie TOMAŇOVÁ a Adam HAZDRA, ed. K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry. Brno: Flow, 2014. ISBN 978–80–905480–3–9. Seznam obrázků: Obrázek číslo 1: GUSTAFSON CLARKE, Mckenna. Family Study Time. BYU MAGAZINE [online]. Brigham Young University. [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://magazine.byu.edu/article/family-study-room/ Obrázek číslo 2:Od dotazníku k novému prostoru ke studiu. LIBDESIGN [online]. Masarykova univerzita. KISK., 2016 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: http://libdesign.kisk.cz/od-dotazniku-k-novemu-prostoru-ke-studiu Obrázek číslo 3: Tamtéž. Obrázek číslo 4: Family Reading Room. J. Willard Marriott Library THE UNIVERSITY OF UTAH [online]. J. Willard Marriott Library [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://lib.utah.edu/spaces/family-reading-room.php Obrázek číslo 5: GUSTAFSON CLARKE, Mckenna. Family Study Time. BYU MAGAZINE [online]. Brigham Young University. [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://magazine.byu.edu/article/family-study-room/ Seznam videí: Video číslo 1: UVU Library: Family Study Room. In: Youtube [online]. 27.02.2007 [cit. 2011–05–25]. Dostupné z: http://youtu.be/dR8SAFRBmcU. Kanál uživatele RobinZwama. Kanál uživatele uvulib. Design služeb v knihovnách: případové studie was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 10. 2020

Walking Barcodes: Usměj se a vkroč do Internetu Těl

Photo by Steve Johnson on UnsplashÚsměv na kameru — PÍP — a je to. Máte zaplaceno, docházkový systém zaznamenal Váš příchod do práce nebo se Vám jednoduše otevřela skříňka v šatně. Půjde to i bez úsměvu, ale přibližně takto by se mohly vyvinout některé služby, se kterými se běžně setkáváme. Umožňují to totiž jak pokroky v oblasti biometriky, tak i technologický vývoj v kombinaci s rychlými mobilními sítěmi. Walking Barcodes je jedním z fjordských trendů pro rok 2020, který spadá pod meta-trend „Realigning the fundamentals“ nebo-li, volně přeloženo, „přestavění základů“. Realigning the fundamentals, meta-trend pro rok 2020 Slovní spojení „Realigning the fundamentals“ se těžko překládá. Laicky se nabízí překlad „překopání základů“ — ve smyslu inovace obchodních modelů, produktů i služeb. To vše v návaznosti na předchozí fojrdský meta-trend „The search for value“, hledání hodnoty. Tedy uvažování a nalézání přidané hodnoty nejrůznějších produktů a služeb. Mezi tyto hodnoty patří například environmentální šetrnost (Energy Star), dlouhodobá udržitelnost (UTZ), férovost (Fairtrade). Inovace je v rámci překopávání základů postavena na principech, které by se daly označit přirozenou evolucí s důrazem na služby a technologie. Konkrétně jsou to: * Dlouhodobé uvažování zvažující dopady produktů/služeb na společnost a svět jako takový. * Vysoká míra komplexity služeb a řešení kolem produktů. * Využívání moderních technologií a rychlých 5G sítí. Jinak řečeno, cílem designerů by mělo být přepracování procesů služeb, tak aby zjednodušovaly uživatelské interakce, v kombinaci s promyšleným využitím dostupných technologií. Nemělo by ale dojít k omezení nebo ohrožení soukromí uživatelů. Lidské tělo jako identifikátor v pojetí Walking Barcodes Dnes je poměrně snadné přijít s biometrikou do kontaktu. Čtečky otisků prstů v mobilních telefonech se staly nepsaným standardem, kromě toho je možné se autentizovat i jen pomocí obličeje (např. Face ID nebo Windows Hello) — ještě praktičtější využití pro rozpoznávání obličejů se nalezlo na letištích a při hraničních kontrolách (Do roku 2022 budou hranice Schengenského prostoru chráněny biometrikou.). Dokonce již existuje technologie na identifikaci osob podle tlukotu srdce a podle slov vývojářů je spolehlivější než rozpoznávání obličejů. Další metodou jak identifikovat někoho identifikovat je způsob chůze, ovšem toto se jeví jako poměrně nespolehlivé řešení. Z předchozího odstavce je patrné, že existuje celá řada metrik, pomocí kterých lze identifikovat konkrétní osoby. Nosnou myšlenkou trendu Walkig Barcodes je právě smysluplné využití nejrůznějších biometrických údajů při průchodu službou. Lidské tělo (údaje o něm) tedy poslouží jako jednoznačný identifikátor konkrétní osoby pro nejrůznější účely. Odtud název Walking Barcodes, z lidí se stanou chodící ekvivalenty čárových kódů., které pro svoji identifikaci nebudou muset udělat prakticky nic. Velmi důležitou myšlenkou je tedy umožnění kontroly nad autentizačním procesem — jaké údaje a proč jsou v daném okamžiku využity, kdo k nim má přístup? Při zpracování biometrických údajů totiž u mnohých lidí velmi logicky vznikají obavy o bezpečnost jejich zpracování. Heslo od internetového bankovnictví si změní každý velmi snadno, ale tělo máme jen jedno. Dobrý vzorem pro informovaný souhlas o zpracování osobních údajů poskytuje například platforma Shibboleth nebo MITREid Connect, s jehož forkem přišel do styku každý student MUNI, který kdy přistupoval k externím službám. Vědomý (ne)souhlas s předáním osobních údajů při autentizaci v dnešní době.Po autentizaci (přihlašovací údaje/biometrická data) je uživateli srozumitelně sděleno jaké údaje externí služba získá. V tomto kroku se mohu vědomě rozhodnout přístup k osobním údajům zamítnout nebo povolit a pokračovat tak na externí službu. Na konci tohoto procesu dostane externí služba uvedená data a následně se rozhodne jak s mým uživatelským přístupem naloží. Např. pokud bych již neměl vztah k organizaci typu student, služba Citace.com by můj přístup mohla zamítnout. V praxi tak bude nutné vytvořit poměrně robustní a standardizované způsoby pro výměnu dat mezi nejrůznějšími službami. Zároveň designeři musí umožnit kontrolu nad celým procesem jak z pohledu koncového uživatele, tak i provozovatele služeb. Jak by trend Walking Barcodes mohl fungovat? Jak již bylo naznačeno v úvodu, řešení která mohou vzniknout v rámci trendu Walking Barcodes slouží především pro identifikaci i případnému sledování konkrétních osob. Účelem samozřejmě není mít lidstvo pod drobnohledem, i když nelze popřít nezanedbatelnou ztrátu části soukromí výměnou za pohodlnější život. Právě kvůli pocitu ohrožení soukromí by firmy zpracovávající biometrické a jakékoliv osobní údaje, měly dbát na jejich maximální zabezpečení — jinak riskují ztrátu důvěry, jenž může vyústit ve zhoršený zisk i oslabení pozice na trhu. Designeři služeb i tvůrci systémů by tedy měli koncovým uživatelům poskytnout maximální možnou kontrolu nad svými biometrickými daty (nebo alespoň dát takový pocit). Zrovna tak vyzývá společnost Accenture (stojící za fjordskými trendy) k tomu, aby byli koncoví uživatelé informováni pokaždé, když je jejich identita použita. Lidé tak budou mimo jiné průběžně informováni, poněkud absurdně, o vlastní existenci. Tento moment upozornění na vlastní bytí je však klíčový neboť v designovém procesu se jedná o nejvhodnější okamžik pro uživatelskou interakci. Představme si situaci na nákupu. Asi každému se už někdy stalo, že chodil po obhodě a do nákupního vozíku zboží nejen dávala, ale i z něj vracel zboží do regálu. Třeba i opakovaně (Tu čokoládu chci. Je ve slevě. — Ale měl bych hubnout — Ale dnes si ji zasloužím. — Ne! Raději kedlubnu! Dvě.). Už dnes existují obchody Amazon Go, kde zákazníci nemusí čekat fronty u pokladen, ani sami nepotřebují skenovat žádné zboží. V těchto obchodech pokladu jednoduše nenajdete. https://medium.com/media/23e52b8d0f4af59b9ea422f9de4a948a/hrefZatím se jednotliví zákazníci identifikují naskenováním QR kódu při vstupu, ale v duchu Walking Barcodes nebudou potřebovat ani to. Co už chybí, je okamžité ověření, zda je nákup zaúčtován správně (Naúčtovali mi tu čokoládu nebo ne?). Chybí dokonce potvrzení platby, vědomý souhlas. Zákazník jen zpětně dostane notifikaci s účtenkou, a to je špatně. V ideálním případě by měl mít zákazník možnost zkontrolovat za co platí už před svým odchodem. Nebo jiný jednodušší příklad. Místo pípnutí příchodu do práce Vás ráno pozdraví docházkový systém jménem nebo třeba i vlastní přezdívkou. To je jeden checkpoint. Naopak, pokud Vám při odchodu nepopřeje příjemný zbytek dne, víte že je něco špatně a můžete si odchod odpípnout sami. Již existující řešení Biometrické údaje jsou v hojné míře využívány již delší dobu v Číně, kde společnost Alibaba provozuje již více než rok službu „Smile to Pay“. V praxi se tak místo přiložení platební karty stačí podívat na platební terminál. Oproti tomu se rozpoznávání obličejů v EU využívá pro urychlení a spolehlivému sledování pohybu skrze Schengenský prostor. Už dva roky tak cestující mohou využívat tzv. „eGate“ zařízení, například na letišti ve Vídni. Americká letecká společnost Delta rovněž využívá technologii pro rozpoznávání obličejů, využívá ji pro usnadnění průchodu cestujících na letištích. https://medium.com/media/2d549fdce16f9ff6d8d16602a7f354eb/hrefSlovo závěrem Pokroky biometriky, neuronových sítí i jiných technologií poskytují velké příležitosti pro zjednodušení každodenních činností. Můžeme se tak dočkat revoluce placení a obecně interakcí s nejrůznějšími službami kde je nutná nějaká forma identifikace/ověření identity. Tyto možnosti však kladou velké nároky na vývojáře technických řešení i na designery služeb a rozhraní. Vedle zlepšení uživatelského zážitku se nesmí zapomenout na zachování možnosti kontroly nad soukromím a osobními údaji každého člověka. Zdroje Accenture-Fjord-Trends-2020-Report.pdf. In: Accenture | Czech Republic | Let there be change [online]. Dublin, Ireland: Accenture Initiative, 2020, 11.12.2019 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.accenture.com/_acnmedia/Thought-Leadership-Assets/PDF-2/Accenture-Fjord-Trends-2020-Report.pdf Fjord Trends 2020: Emerging Trends in Business | Accenture. In: Accenture | Czech Republic | Let there be change [online]. Dublin, Ireland: Accenture Initiative, 2020 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.accenture.com/gb-en/insights/digital/fjord-trends-2020 Walking barcodes — Fjord Trends 2020. Fjord Trends 2020 [online]. Dublin, Ireland: Accenture Initiative, 2020, 22.6.2020 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/trends/walking-barcodes DALLAIRE, Justin. ‘Walking barcodes’ and near-invisible payments: the world in 2020. In: Strategy [online]. Toronto, Ontario, Canada: strategy, 2020, 17.12.2019 [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://strategyonline.ca/2019/12/17/walking-barcodes-and-near-invisible-payments-the-world-in-2020/ Walking Barcodes: Usměj se a vkroč do Internetu Těl was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 10. 2020

Trendy v přístupu a měření růstů organizace podle FJORD Trends 2020

Trendy v přístupu a měření růstu organizací podle FJORD Trends 2020 Vizualizace trendu Many faces of growth (zdroj: dribble.com)Organizace Accenture Interactive vydává každoročně na základě sítě svých partnerských společností a jednotlivců přehled sedmi trendů z oblasti designování služeb a dalších součástí jejich obchodních aktivit. Tyto trendy jsou představovány odborné i laické veřejnosti již téměř deset let a Accenture Interactive se v nich snaží definovat klíčové faktory pro budování obchodu, práce a služeb napříč odvětvími[1]. Pro letošní rok viděli odborníci v představených trendech především ztělesnění konce digitální transformace a nutnost na ni adekvátním způsobem reagovat. Podoba trendů však vznikala na přelomu roku, tedy před vypuknutím letošní celosvětové události týkající se pandemie nemoci Covid-19, přičemž význam některých z trendů se tak mohl v průběhu roku měnit — význam některých rostl a zároveň význam některých mohl naopak klesat. Veškeré letos představené trendy jsou dostupné především na webové stránce trends.fjordnet.com. Mimo v další části diskutovaný trend bylo letos představeno dalších 6 — Money Changers, Walking Barcodes, Liquid People, Designing Intelligence, Digital Doubles a Lige-Centered Design. V tomto článku bude diskutován a podrobně popsán trend uvedený pod číslem 1, anglicky označovaný jako „Many faces of growth“. Jeho hlavním cílem je přimět k zamyšlení nad způsobem, jakým společnosti a další organizace přemýšlejí nad podobou svého růstu a jaké okolnosti je třeba brát v potaz při nastavení dobře škálovatelných růstových strategií[2]. Popisuje také rozhodnutí, se kterými je třeba pracovat na cestě k objevování definice růstu a jak lze dosáhnout změn vedoucích k jeho dlouhému trvání. Jedná se o trend, jehož význam je globální a nadčasový, jelikož tlak ze strany široké veřejnosti na úpravu procesů vedoucích k odlišným pohledům na růst společností se značně mění a čím dál více se odklání od konvenčních pohledů orientovaných výhradně na finanční zisk[3]. V neustále se vyvíjejícím se světě, kde mnoho z toho, co jsme znali včera, bylo již dnes překonáno a to, co jsme si mysleli, že je pro naše životy nejlepší, bylo v krátkém okamžiku nahrazeno ještě něčím lepším, je potřeba osvojit si schopnost dynamické reakce na požadavky vnějšího světa. Ve výsledku je poté nepodstatné, zda tyto schopnosti vyžadujeme po každém z nás jako osobitém jedinci nebo po společnostech, které tvoří naše obchodní a ekonomické klima a jejichž produkty kupujeme a využíváme, či jejichž služby konzumujeme. Jednou z takových schopností, nad kterou byl nejeden manažer v poslední době nucen se zamýšlel, a kterou zároveň Accenture Interactive zvolilo pro letošní rok jako jeden z Fjord trendů, je právě způsob, jakým nahlížíme na způsob měření růstu. Již dávno totiž neplatí, že za jediné měřítko růstu a správně zvolený směr našich obchodních aktivit můžeme bezvýhradně považovat pouze finanční zisk. Společnost odborníků, ale také široká veřejnost stále více tlačí na zavádění změn a úpravu pohledu, jakým hodnotí prvky ekonomického růstu a požaduje, aby se společnosti zaměřovali na alternativní hodnoty, kterých se do této doby spíše báli a bránili se jim. Hlavním důvodem těchto rostoucích tendencí a dříve nevídaných požadavků jsou změny v sociálních hodnotách mnoha lidí z řad široké veřejnosti a snad ze všech sociálních skupin a kultur. Díky způsobu, jakým vnímáme klimatické změny, jež můžeme na vlastní kůži pociťovat nebo například uvědomění si vyčerpatelnosti naší přírody a zdrojů, které poskytuje, se také přímo úměrně mění naše nastavení mysli a hodnoty, které vyznáváme. Stejně tak na spoustu národů působí politická nestabilita v jejich rodné zemi nebo ekonomické problémy znemožňující plnohodnotný a spokojený život[4]. Je tedy více než jasné, že tlak na změnu uvažování a hodnocení růstu je globální záležitostí a v každém odvětví lidské činnosti a v každém koutu světa nalezneme určité množství nových požadavků, které od našich autorit a společností požadujeme. Jak z toho ven? Co je tedy tím novým pohledem na změny, které přinesou jiný typ růstu než ten ekonomický, a který bychom si měli v nejbližší době osvojit? Podle některých odborníků to může být například nabídka přidané hodnoty nad rámec hlavního obchodního artiklu nebo například způsob, jakým se firma stará o své zaměstnance a dbá na jejich životy. Může se jednat například o vytvoření příhodných pracovních podmínek, zajištění zdravého pracovního prostředí nebo poskytnutí vyváženého pracovního a osobního života. Jako jeden z dalších zmiňovaných faktorů můžeme vnímat například profit zákazníků postavený naroveň profitu pro akcionáře a management společnosti. Obecně lze říci, že základním předpokladem pro úspěšnou změnu a odklon od zisku jakožto hlavního měřítka růstu musí být zapojení celého řetězce zákazníků, uživatelů, zaměstnanců či obyvatel do životního procesu produkty nebo služby a zhmotnění reálné přidané hodnoty, o kterou se s nimi bude autorita dělit. Konkrétními případy implementace tohoto trendu jsou například uskutečněné investice do obnovitelných a udržitelných mechanismů, které jsou v souladu s přírodou a hodnotami lidí nebo například konkrétní snahy o budování čistých distribučních kanálů a péče o zákazníky a zaměstnance vedoucí k jejich spokojenosti a ztotožnění se se značkou. Příkladem dobré praxe může být například Novozélandská vláda, která v nedávné minulosti definovala nové ekonomické cíle (souhrnně označené jako well-being budget), jejichž prostřednictvím má dojít k vytvoření příhodného místa pro tvorbu života a žití[5]. Doporučení z Fjordu Samotní autoři tohoto trendu přinášejí tři doporučení, která je vhodné si osvojit při jeho implementaci, aby mohlo dojít k naplnění jím představovaných hodnot. Prvním doporučením, označeným jako Think, nabádají autoři k zamyšlením se nad možnými podobami hodnot, které můžeme vytvářet a jak může vypadat symbiotické spojení hodnot požadovaných zákazníkem a našimi zaměstnanci. Dalším bodem potřebným pro úspěšnou transformaci je otevřená debata se zákazníkem, jehož názorům bychom měli naslouchat. Především by pak mělo dojít k pochopení typu růstu, který si zákazník přeje a jaký by v naší organizaci rád viděl. Posledním pilířem, na jehož základě bychom měli jako společnost postavit cestu ke změně růstových strategií, je samotné nastavení nových metrik růstu a jejich postupné zasazení do všech kontextů naší činnosti. V mnoha ohledech se může tento trend zdát docela abstraktní a založen spíše na filosofické myšlence o transformaci trhu. Praktické realizace změn vedoucích k naplnění trendu budou jistě velmi individuální a budou se lišit v každém konkrétním případě. Co je ale jasné je fakt, že subjekty, které nebudou mít snahu se v tomto směru posouvat a doručovat svým zákazníkům a dalším účastníkům svého odvětví postupné změny a vylepšení, budou pravděpodobně dostiženi sílou trhu. [1] Fjord trends 2020: overview. Fjordtrends.com [online]. Accenture Interactive [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/overview [2] Many Faces of Growth [online], 2020. The Misfits Media Company Pty Limited [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.bandt.com.au/the-many-faces-of-growth/ [3] Fjord Trends 2020: Realigning the Fundamentals, 2020. Brandingmag.com [online]. Brandium, Inc. [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://www.brandingmag.com/2020/01/14/fjord-trends-2020-realigning-the-fundamentals/ [4] Fjord trends 2020: Trend 1 — Many faces of growth. Fjordtrends.com [online]. Accenture Interactive [cit. 2020–10–29]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/trends/many-faces-of-growth [5] Tamtéž Trendy v přístupu a měření růstů organizace podle FJORD Trends 2020 was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 10. 2020

Kde všude lze studovat Service Design

Photo by William Iven on UnsplashPřestože v českém prostředí je design služeb vyučován pouze jako součást kurikula na vysokých školách zaměřených na knihovnictví a informační vědu, ve světě existují samostatné obory zabývající se problematikou designu služeb. Evropa Ve většině případů je možné design služeb studovat až v magisterském programu. V Evropě existují však výjimky, které umožňují studium v bakalářském programu. A to ve Švýcarsku na univerzitě aplikovaných věd (Fachhochschule Graubünden) a švédské Univerzitě v Halmstadtu (Högskolan i Halmstad). Čtyřleté bakalářské studium ve Švýcarsku (v hlavním kantonském městě Chur) má na svých webových stránkách mistrně propracovaný popis programu, včetně vysvětlení účelu designu služeb jako takového. Obor, včetně stáží a praxí se zaměřuje na service design v oblasti turismu . Vyučujícím jazykem je němčina, od čtvrtého semestru i angličtina.[1] „Hlavní obor v oblasti designu služeb je charakterizován udělením specifické odborné způsobilosti, která je na trhu práce velmi žádaná. Základním cílem je postavit zákazníky do centra všech činností, porozumět jim do hloubky a z tohoto porozumění odvodit latentní potřeby zákazníků. Na tomto základě jsou vyvíjeny a uváděny na trh komerčně slibné nabídky služeb.“ [2] Oproti tomu švédský bakalářský program Digitální design a inovace se zaměřuje na služby designu v digitálním prostředí. Studium je založené především na tvorbě projektů spolu s profesionálními digitálními designéry, vývojáři a výzkumnými pracovníky. Studium probíhá v anglickém jazyce na univerzitě v Halmstadu[3] . Navazující magisterské studium se zaměřuje na IT výuku pro pokročilé, ale má také multidisciplinární prvky, které rozšiřují kompetence studenta. Opět se pracuje v malých týmech ve spolupráci s firmami, úřady a na výzkumných projektech pro rozvoj institucí nebo služeb. „Program je zaměřen na ty, kteří mají bakalářský titul v oboru informatiky, designu interakce, vývoje softwaru, informačních technologií, inovační vědy, obchodní správy .“[4] Zůstaneme-li ve Švédském království, je možné design služeb studovat i na Linköpingské univerzitě ve městě Linköping (kousek od Stockholmu). Magisterský program je interdisciplinární a zájemce nemusí mít předchozí studijní zkušenosti s designem služeb. První tři semestry zahrnují práce v týmech, ve kterých se studenti zapojují do projektů. Vyučovacím jazykem je angličtina. Pro přijímací řízení je nutné, krom doložení úrovně jazyka, předložit i anotované portfolium a esej na zadané téma .[5] V sousedním Finsku Laurea University of Applied Sciences design služeb vyučuje ve spojitosti s marketingem a oblastí obchodu. Studium je vhodné jak pro prezenční, tak i již pracující studenti. Ti jsou zde vítáni, protože si zde mohou doplňovat vzdělání v sektoru, ve kterém pracují. Program je vyučován v angličtině[6] Photo by Startaê Team on UnsplashVe Velké Británii se Royal College of Art obor Design služeb zaměřuje na „vytváření nových spotřebitelských služeb se zaměřením na identifikaci lidských potřeb, transformační služby a poskytování služeb v organizacích, například v oblasti maloobchodu, bankovnictví a pohostinství. Také na rozvoj veřejných služeb a politických inovací v tématech, jako je doprava, zdravotnictví a vzdělávání, a nakonec na inovátorské služby poháněné technologickými, environmentálními a sociálními výzvami .“[7] Dle portfolií letošních absolventů se obor zaměřuje na inovátorské řešení služeb především v oblasti umění a enviromentalistiky .[8] Estonské magisterské studium „Service Design and Management“ na Tartuské univerzitě ve městě Tartu se zaměřuje především na manažery a odborníky v praxi, kteří si zde doplní své vzdělání v řešení servisních problémů a návrhů nových služeb .[9] V jižní Evropě je Mekkou pro design služeb italské Milano. První vysokoškolskou institucí je NABA (Nuova Accademia di Belle Arti), která nabízí program „Product and Service Design“, obor se zaměřuje především na design produktu. Absolvent po dvouletém studiu může být zaměstnán jako Product Designer, Service Designer, UX/UI Designer, Brand Specialist, Product development manager nebo 3D modelling specialist. Vyučovacím jazykem je angličtina a italština .[10] Druhou institucí je největší technická univerzita v Itálii Politecnico di Milano se svým magisterským programem „Product-Service System Design“. „Program zahrnuje střídavou teorii a praxi, která podporuje aplikaci na reálné situace získaných znalostí a koncentraci teoretických kurzů a designových laboratoří s cílem usnadnit účinnost a soudržnost vzdělávacích činností. Dalším cílem je přenos dovedností souvisejících se stavy bytí, a nikoli pouze znalosti a know-how .“ Vyučovacím jazykem je angličtina.[11] https://medium.com/media/256ec8c84720e7ea95a64816939bec95/hrefV Belgii je možné Service Design studovat i postgraduálně a to na Thomas Moore University of Applied Sciences. Jednoletý studijní obor nazvaný „Space & Service Design“ Studenti postgraduálního studia „rozvíjejí v mezinárodním prostředí své znalosti zkušeností zaměřené na uživatele, výzkum pro design, kontexty služeb a metodiky. Hlavním cílem je vytvořit udržitelnou přidanou hodnotu pro klienty a uživatele .“[12] https://medium.com/media/fcf5b39e39bb86ddb1b326f8752623bc/hrefEvropské kolečko zakončíme opět ve Švýcarsku na Hochschule Luzern, kde se vyučuje magisterský program, nazvaný jednoduše „Design“. Obor je zaměřený především na studenty s předchozím vzděláním v uměleckých oborech, zde se nadále rozvíjí v tvorbě designu produktů a služeb. Součástí přijímacího řízení je i doložení portfolia vlastních prací. Vyučovací jazyk je němčina a angličtina[13] . Severní a Jižní Amerika Mimo Evropu lze design služeb zvolit často jako nástavbové studium. Takové workshopy nabízí třeba prestižní univerzity jako je Harvard University nebo Massachusetts Institute of Technology. Na Harvardově univerzitě je možné nalézt kurz Design Thinking, který krom klasického konceptu Designu služeb nabízí i učení se, jak překonávat organizační překážky pro přijetí designového myšlení[14] . Tříměsíční kurz Mastering Design Thinking pořadaném na MIT představuje designové myšlení a postup návrhu služeb v deseti modulech. Výuka probíhá online[15] . Reportáž absolventky kurzu si lze přečíst zde: MIT’s Approach to Design Thinking Oba kurzy jsou určeny především již zaběhlým profesionálům. Massachusettský technologický institut nabízí částečné studium designu služeb ještě v doktorandském programu. Zde studenti spojují znalosti z předchozího studia spolu s designem a řízením vývoje komplexních produktů, služeb, obchodním modelů a systémů. Součástí je i práce na projektech se spolupracujícími firmami[16] . University of Wisconsin-Madison nabízí další doktorandský program, kde lze studovat design služeb. Student si vybírá jednu ze tří profilací, při čemž dvě z nich je zaměřeny na práci s uměním a designem. Poslední „Environmental Design Research“. „Absolventi programu jsou průkopníky studia v oblasti životního prostředí, evidence-based design, hodnocení budov, udržitelnost, stárnutí a životní prostředí, dětské prostředí, prostředí pro speciální populaci, a vznikající technologie a aplikace virtuální reality.“ Studium je na čtyři roky. Součástí přijímacího řízení je i ústní pohovor a představení svého projektového portfolia[17] . Photo by Kelly Sikkema on UnsplashV jihoamerické Kolumbii je možné studovat na univerzitě EAFIT (Universidad EAFIT — Escuela de Administración, Finanzas e Instituto Tecnológico) magisterský program nazvaný „Estrategia de Servicio y Experiencia“ (Strategie služeb a zkušeností). Program je zaměřen na odborníky, kteří navrhují a řídí správy služeb. Program je rozřazen do šestnácti modulů, přičemž poslední modul je prezentace projektů, které studenti vytvářeli v jednotlivých předchozích modulech .[18] Austrálie University of Technology Sydney nabízí zájemcům bakalářský program „Design in Product Design“. Během tří let se studenti připravují na kariéru produktového designera. „Vedle základních předmětů mohou studenti absolvovat volitelné předměty, které pomáhají rozvíjet specializaci, jako je marketing, grafika, návrháři, 3D tisk a stavební robotika, design výstavy, web design nebo design služeb .“[19] Závěrem je nutno podotknout, že v článku nemohly být zahrnuty všechny akademické instituce zabývající se designem služeb. Důvod je ten, že spoustu studijních programů má Service Design zahrnutý jen jako část svého kurikula, a díky tomu by mohl být seznam nekonečný. A to ani nepočítám jednotlivé kurzy a workshopy, které nabízejí jednotlivé univerzity pro doplnění vzdělání ve svém oboru. Doufám, že článek poskytne alespoň podrobný přehled univerzitních programů v Evropě. Dle popisů studijních programů je mezinárodní akademická scéna designem služeb nadšena a považuje jej za důležitou součást terciálního vzdělávacího procesu. *** [1]Bachelorstudienrichtung Service Design. Fachhochschule Graubünden [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.fhgr.ch/fileadmin/studium/bachelorangebot/service_design/FHGR-Bachelorstudium-Service_Design-Studienbroschuere.pdf [2] Tamtéž [3]Digital design och innovation. Högskolan i Halmstad [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.hh.se/digital-design [4]Masterprogram i digital tjänsteinnovation. Högskolan i Halmstad [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.hh.se/utbildning/program/masterprogram-i-digital-tjansteinnovation.html [5]Master’s Programme in Design. Linköping University [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://liu.se/en/education/program/6mdes s [6]Degree Programme in Service Innovation and Design. Laurea ammattikorkeakoulu [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.laurea.fi/en/degree_programmes/service-industry/service-innovation-and-design/ [7]Service Design. Royal College of Art [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.rca.ac.uk/study/programme-finder/service-design-ma/ [8]Service Design (MA). School of Design [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://2020.rca.ac.uk/programmes/service-design-ma [9]Service Design and Management (MA). UNIVERSITY OF TARTU PÄRNU COLLEGE [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.pc.ut.ee/en/degree-programmes/service-design-and-management-ma [10]Master of Arts in Product and Service Design. NABA: Nuova Academia di Belle Arti [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.naba.it/en/postgraduate/product-and-service-design-courses [11]The complete programme description of the study path. Master Degree in PSSD (Product-Service System Design) [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.pssd.polimi.it/syllabus/ [12]Space & Service Design. Thomas More: University of Applied Sciences [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.thomasmore.be/en/postgraduates/space-service-design-english [13]Master of Arts in Design:: The Facts. Lucerne University of Applied Sciences and Arts [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.hslu.ch/en/lucerne-school-of-art-and-design/degree-programmes/master/alle-angebote/design/ [14]Design Thinking:: Creating Better Customer Experiences. Harvard Extension School [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.extension.harvard.edu/professional-development/programs/design-thinking-workshop [15]MIT Management Executive Education: MASTERING DESIGN THINKING [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://executive.mit.edu/mastering-design-thinking-brochure [16]MITidm: Curriculum. MITidm [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://idm.mit.edu/about/curriculum/ [17]PHD DESIGN STUDIES. School of Human Ecology: University of Wisconsin-Madison [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://sohe.wisc.edu/graduate-students/research-and-creative-scholarship/design-studies/phd/ [18]Diplomado: Estrategia de Servicio y Experiencia (CX-SD). Universidad EAFIT [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.eafit.edu.co/cec/administracion/mercadeo/diplomado-diseno-de-servicios-y-gestion-de-la-experiencia-medellin [19]Bachelor of Design in Product Design. UTS [online]. [cit. 2020–10–28]. Dostupné z: https://www.uts.edu.au/future-students/find-a-course/bachelor-design-product-design#course-overview Kde všude lze studovat Service Design was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 10. 2020

Design služeb: experti a komunity, které stojí za to sledovat

Celebritou se nemusíte stát pouze když si střihnete roli v některém z filmových trháků. I v rámci designu se vyskytují osobnosti, které se vypracovali na vrchol a dnes z jejich zkušeností čerpá celý svět. Pojďme se podívat na pár vybraných designérů, kteří se zasazují o rozvoj designu v různých odvětvích a jejichž práce by neměla být opomíjená. Jodi Forlizzi Photo from Jodi’s official siteJodi Forlizzi je profesorkou vyučující interakci člověka s počítačem na Fakultě informatiky na Carnegie Mellon University. Zasloužila se o uvedení designového výzkumu jako legitimní formy studie v HCI (human-computer interaction, pozn. autora). Získané zkušenosti získané z dlouholetého výzkumu, jeho struktuře a provedení, dále předává svému okolí, ať už studentům, kolegům nebo vrstevníkům. Pokud se zajímáte o HCI, jméno Jodi Forlizzi by vám rozhodně nemělo být cizí. Mezi její aktuální zájmy patří navrhování vzdělávacích her, robotů, AV a dalších služeb využívající umělou inteligenci k přizpůsobení se potřebám uživatele. Věnuje se i návrhy produktů pro zdravotnictví, kde za svou práci získala ocenění od Walter Reed Army Medical Center. https://medium.com/media/e521a08a6e8e71b3f6b7c04e57732f5c/hrefwebové stránky: https://jodiforlizzi.com Twitter: @mizjodi Lucy Kimbell Photo from Danish Design Centre’s siteLucy se řadí mezi jednu s řady designérů, kteří určitě stojí za to sledovat. Svou oblíbenost si získala hlavně díky svému lidskému přístupu a schopnosti předvést složitou teorii na jednoduchým každodenních maličkostech. Lucy Kimbell je ředitelkou Innovation Insights Hub a zároveň profesorkou na University of the Arts v Londýně. Ve své minulosti pracovala na různých projektech, mimo to i pro AHRC v oblasti sociálního designu. Založila jednu z prvních skupin pro digitální umění a poskytovala poradenství v oblasti digitálních inovací. Jako jeden ze zajímavých projektů uvádí i rekonstrukci vlastního domu. Na první podhled nic zvláštního, že? Ovšem pro Lucy to byla designérská výzva, která se neodmítá. Aby docílila co nejmenší uhlíkové stopy a ušetřených peněz, využívala již použitý materiál ať už z E-bay, Freecycle nebo Gumtree a ukázala, že ne vždy je potřeba postupovat dle konvenčních přístupů. https://medium.com/media/2557baaa770053fab9ab1aab6aefe2a3/hrefwebové stránky: http://www.lucykimbell.com/ Twitter: @lixindex Cameron Tonkinwise Photo from SPECULATIVEEDUSlyšeli jste někdy o “udržitelném designu” nebo o sdílené ekonomice? Ano? V tom případě vám určitě jméno tohoto designéra nebude cizí. Cameron Tonkinwise je profesorem a akademikem na University of Technology v Sydney a mezi jeho výzkum, jak již bylo prozrazeno, patří především udržitelný design, který je jeho primární oblastní výzkumu, a zabývá se i tím, co se může designová praxe naučit z kulturních studií a sociologií technologie. Cameron publikoval o způsobech, jak může design služeb podporovat sociální udržitelnost, a to oddělením používání určitého produktu a jeho vlastnictví. Dnes známe tento pojem jako “sdílenou ekonomiku”. Ostatním designérům radí číst více knih o designu, aby obohatili své znalosti a získali nový rozměr, který je pro designéry nesmírně důležitý. Dnes se Cameron ve spolupráci s dalšími odborníky zaměřuje na tzv. Transition Desing, tedy víceúrovňovou a vícestupňovou strukturální změnu směrem k udržitelnější budoucnosti. (více můžete zjistit z videa níže, pozn. autora) https://medium.com/media/fa9a91fb1cdfd653c7c12e4e1cba890f/hrefacademia — texty: https://uts.academia.edu/camerontonkinwise Twitter: @camerontw Jesse James Garett Photo by Maria Cordell from MediumJméno tohoto designéra je neznámo opravdu pouze pár lidem v branži. Popularita tohoto designéra vzrostla po zveřejnění jeho schématu s názvem The Elements of User Experience a hned si získal obdiv svých kolegů. Mezi jeho dlouhodobé cíle patří sjednocení obchodních strategií firem s potřebami zákazníků. Říká vám něco Ajax? Pro běžné uživatele zcela neznámí termín, který za sebou skrývá tajemství zobrazovaní webových stránek bez potřeby jejich opětovného načítání. Za to vše můžeme poděkovat právě Jese James Garettovi, který se již dlouhodobě věnuje těmto problematikám. V současnosti se Jesse věnuje převážně sdílením svých znalostí a zkušeností a pomáhá rozvíjet dovednosti manažerům a vedoucím designu po celém světě. Vedení lidí je dle něj jenom další podoba designu, kterou si člověk musí osvojit. Nejdůležitější je totiž překonat sebe sama a tam kde ostatní vidí překážky, designér musí vidět příležitost. https://medium.com/media/3fa3f843d90bfe8467c8481482e39661/hrefwebové stránky: https://jessejamesgarrett.com Twitter: @jjg Patricia Reiners Photo from BehancePatricia je inovační designérkou se zaměřením na UX / UI a pracuje jako kreativní rezident ve společnosti Adobe. Její práce ji přinesla spoustu zkušeností a možností “prozkoumat” město budoucnosti a jak nové technologie, jako je například AI, hlasové rozhraní anebo rozšířená realita, změní rozhraní nás uživatelů. Kdybychom se podívali do jejího životopisu, nenašli bychom menší jména než je Google, Adobe, Ikea a spoustu startérů a korporátních firem po celém světě. Mezi její hesla patří dobrý koncept, minimalismus, jednoduchost, uživatelsky přívětivý design a radost z produktu. Jako UX designérka se zaměřuje především na interaktivní produkty jako jsou služby a aplikace nejen pro dnešní, ale i budoucí inteligentní zařízení. Patricia je velice aktivní i co se týče YouTube a ve svých videí ukazuje možnosti využití různých technologií ke zpracování designérských návrhů a produktů. https://medium.com/media/3ca229bffd34f7c0fe5c25795bae9d61/hrefwebové stránky: https://patriciareiners.de Instagram: https://www.instagram.com/ux.patricia/ Twitter: @ux_patricia Design může zahrnovat spoustu kroků, spoustu postupů a znalostí potřebných k tomu, aby do sebe vše zapadalo jak má. Být ovšem dobrým designérem není záležitost hodiny, týdne či roku — je to životní běh, kterým se posouváme kupředu, měníme naše okolí a sami sebe. (informace byly čerpány z odkazů uvedených u jednotlivých designérů) Design služeb: experti a komunity, které stojí za to sledovat was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

29. 10. 2020

Lákavé vyhlídky a propasti Life-Centered Designu

Photo by ejaugsburg from PixabayV digitální době na vlastní oči pozorujeme změny, které nemají obdoby. Sledujeme, jak se kapitalistická společnost postupně znovu snaží definovat sebe samu. Společnost Accenture Interactive ve svém reportu Fjord Trends 2020 [1] představuje sedm trendů současného designu. Jako důsledek prvních šesti z nich předkládá trend Life-Centered Design, tedy design zaměřený na život, jejž označuje jako další vývojovou fázi User-Centered Designu, tj. designu zaměřeného na uživatele. Je zvláštní mluvit o kapitalismu a zároveň přitom nezmínit problematiku ekologie, hladomoru, špatných podmínek pro život obyvatel některé vzdálené země nebo jen dobrých vztahů s našimi sousedy. První pojem se přitom většinou staví proti ostatním problematikám, jako by s nimi zápasil. Přitom růst člověka jako jednotlivce, jeho egotismus a jeho snaha mít v životě co nejvíc nemusí nutně znamenat, že ostatním škodí. Důkaz toho poznáváme na vlastní kůži čím dál víc ve společnosti okolo nás: Spousta lidí je již, co se peněz týče, dobře zajištěna a nyní hledá něco jiného, co by je mohlo učinit spokojenějšími. Peníze, jak se říká, jsou pro nás stále ještě „až na prvním místě“, společnost se je však nyní snaží vyvážit novou silou — osobním smyslem. Tím není myšlen zrak, sluch nebo čich ani konkrétní smysl života, ale spíše účel jedince v rámci společnosti, přiložení ruky k dílu, jeho postavení vůči společnosti. Zkrátka nejen to, co může udělat společnost pro člověka, ale také to, co může člověk… No, však to znáte. O životě a lidech Název Life-Centered Design (zkracuji LCD) evokuje něco ekologického, udržitelného, něco, co by se snad dalo vztáhnout na veškerý život, lidský život však upozaďujíc. I když je ovšem péče o životní prostředí, zvířata a rostliny nedílnou součástí LCD, nezahrnuje ekologie ani v nejmenším celou jeho myšlenku. Jedná se o další vývojovou fázi designu zaměřeného na uživatele, tj. na jedno konkrétní JÁ. Toto JÁ má vlastní specifické potřeby, chce jíst určité jídlo, nosit určité oblečení a někde také bydlet a my se snažíme jeho tužby co nejlépe vyplnit. Změna, již LCD přináší, spočívá v otázce: Co když si můj zákazník nepřeje pouze vlastní štěstí, ale také štěstí jiných lidí? Co když si entita JÁ nepřeje pouze vlastní spokojenost, ale hlavně spokojenost entity MY? Dříve měl návrhář reklamy na kávu za svůj hlavní úkol přesvědčit konsumenta, že káva, již inzeruje, má tu nejlepší chuť na světě. Fungovalo to dobře, možná až do okamžiku, kdy si konsument uvědomil, že si prostě nelze vychutnat kávu, kterou sbírali vyčerpaní chuďasi bez sousta do úst (nebo nedejbože jejich děti). K potřebě přesvědčit potenciálního zákazníka o kvalitě výrobku či služby se proto přidružily další potřeby: potřeba přemýšlet o environmentálním dopadu činnosti firmy, o spokojenosti jejích (spolu)pracovníků a o celé společnosti jako takové. A nejde pouze o pohled uživatele/zákazníka/konsumenta, ale také o pohled člena týmu. Kromě zisku se nyní velké společnosti zaměřují na pocity, které prožívá zaměstnanec, mezi něž také patří pocit smyslu: Dělám něco pro ostatní lidi? Pro lidstvo a lidství? Pro prostředí planety Země a její budoucí obyvatele? Jinak řečeno — dělám něco, co je dobré pro nás pro všechny? Photo by Isaac JeffriesPod mikroskopem Tvoříme-li design zaměřený na… v podstatě kohokoliv, musíme znát tři zásadní pojmy, kterým se v obchodním světě říká The Three Lenses of Innovation [2] — tři čočky inovace. Proč čočky? Díváme se totiž skrz ně — skýtají nám úhel pohledu na vše, co tvoříme. Jsou jimi: Desirability — Proč by to lidé měli chtít? Feasibility — Můžeme něco takového udělat? A jak? Viability — Vyplatí se to? Budou z toho peníze? Tyto tři pojmy se používají v oblastech User-Centered Designu a Human-Centered Designu. Stejně dobře platí také u Life-Centered Designu, je však potřeba redefinovat, co se jimi v kontextu LCD míní: Desirability — Většina středně bohatých lidí dnes může vlastnit v podstatě neomezené množství čehokoliv. Vedle otázky „Opravdu tento produkt potřebuji/chci?“ se proto místo „Proč bych za něho měl utrácet své peníze?“ začíná objevovat „Pokud si ho koupím, nebude to plýtvání? Je to šetrné? Nevyvstávají z toho enviromentální či jiné problémy?“. Tento druh přemýšlení se v poslední době objevuje zvláště v oblastech stravování, krásy (kosmetika, oblečení) a ve finančních službách. Feasibility — Odnaučujeme se přemýšlet v množství (např. „Z jakého materiálu by měl náš produkt být, abychom ho mohli vyrobit co nejvíce?“), učíme se přemýšlet v udržitelnosti (např. „Jak bychom mohli udělat ten samý produkt, ale mnohem lépe, kvalitněji, šetrněji?“). Viability — Ať už se budeme snažit sebevíce, na vydělané koruně stále záleží a zřejmě bude záležet vždy. Jako zaměstnanci i jako zákazníci chceme, aby produkty, které vyrábíme nebo kupujeme, splňovaly naše morální předsevzetí, avšak v žádném případě ne na úkor peněz. Společnosti se snaží otočit dosavadní pohled, že obecně přínosné produkty nutně musí být drahé, aby se vyplatily. Chtějí ukázat, že nabízet šetrné produkty se vyplatí. Už se to děje Jedním příkladem změny přístupu je firma Dr. Martens, dlouhé roky prosperující v obchodu koženou obuví. Ta jednoho dne přišla s nápadem vyrábět ty samé boty, ale bez kůže — ze 100% „veganského“ materiálu. Pohledem čoček: Desirability — Existuje poptávka po botách vhodných pro vegany? Budou lidé, kteří tuto poptávku tvoří, chtít boty, které vypadají jako martensky? Feasibility — Je možné vyrobit skoro sto let staré kultovní boty z něčeho jiného než z kůže? Nerozpadnou se, jen co vyjdou z výroby? Viability — Vyplatí se dát na návrh, realizaci, výrobu veganských martensek tolik peněz? Zaplatí se produkt? Vydělá nám? Firmě Dr. Martens vydělal. Po uvedení „veganské“ obuvi na trh jejich výdělek vzrostl až o 70%. [3] Ještě před dvaceti lety by se takový nápad špatně realizoval a zřejmě by se ani nezaplatil, nyní však vidíme, že jít (nebo alespoň předstírat, že jdeme) směrem udržitelnosti a respektu k životu se vyplatí. Samozřejmě se objevuje problém, zda jsou „veganské boty“ skutečně ekologičtější než boty z usně. Jestliže jsou z plastu, nemusejí být ani šetrné, ani zdraví prospěšné. A pokud jsou z jiných materiálů, je otázka, zda nemají kratší výdrž — pak by se vyhazovaly mnohem dříve a šetrné by byly ještě méně. Ze strany firmy Dr. Martens navíc může jít o marketingový tah, který se z krátkodobého hlediska vyplatí, ale brzy upadne v zapomnění. Jediné, co o nich lze jednoznačně říci, je, že pro získání materiálu nemuselo zemřít jediné zvíře. Snad trochu jiná situace panuje v potravinářském průmyslu, neboť veganská a vegetariánská strava (oproti „veganským“ botám) prokazatelně je šetrnější než strava masitá. [4] Zatímco „kdysi“ (čímž myslíme dobu před méně než dvaceti lety) se lidé nejvíce zaměřovali na chuť a později kvalitu jídla, dnes čím dál častěji vidíme, že podniky nabízející jídlo udržitelné (rostlinné, případně nemasité) prosperují takřka stejně nebo i lépe než podniky, které se o ekologii nezajímají. Po celé Americe jsou dnes známy Impossible Foods se svým produktem Impossible Burger, který neobsahuje živočišné produkty. V německy mluvících zemích je velmi populární fastfoodový řetězec Swing Kitchen, také zcela veganský, a v České republice roste původně brněnské Forky’s, též využívající pouze rostlinnou stravu. Přitom naprostá většina zákazníků těchto restauračních zařízení obvykle maso jí. Je tedy zřejmé, že i když je chuť a kvalita jídla stále neméně důležitá, do hry vstupuje nový silný hráč — udržitelnost. Co to znamená pro designéry? Proud designu zaměřeného na život v posledních letech zesiluje. Budoucí návrháři a jejich zadavatelé — ať už se jedná o design fyzických produktů jako nábytek či módu, tak o design služeb — se budou muset zaměřovat mnohem více na život, aby uspokojili potřeby cílového zákazníka. Stanou se mnohem senzitivnějšími k trendům, které mění ekosystém člověka i povrchu planety. Naučí se rozpoznávat, jak takové trendy mění pohled skrz sklíčka, kterým říkáme tři čočky inovace. — > Tip: Dívejme se třemi čočkami jinak, než se dívaly předchozí generace. Nezapomínejme na finanční stránku, ale buďme pozorní také na smysl naší práce a na to, jak by mohla pomoci jiným a nejlépe celému ekosystému. — > Tip: Mějme jasný názor. Mluvme o něm, rozšiřujme ho. Pokud tvoříme Life-Centered Design, demonstrujme, proč je náš produkt výhodný nejen pro uživatele, ale také pro společnost. Předkládejme důkazy k našim tvrzením, aby naše snaha měla smysl. Pozornost se přesměrovává z člověka na kolektiv, z JÁ na MY. Kromě osobních hodnot roste váha hodnot kolektivních. Mimo design produktů proto bude také potřeba více se zaměřit na design systémů, v nichž produkty vyvíjíme. Design systémů není nová záležitost, avšak v příštích letech se jeho principy mnohem více přesunou do produktové oblasti — produkt bude o poznání citlivější na systém, v němž vzniká. Návrhář musí nově přemýšlet nejen o výrobku a uživateli, ale o celém systému produktů a jak jeho výrobek bude s tímto systémem interagovat. — > Tip: Přemýšlejme o produktu jako o součásti celého systému produktů (tzv. system thinking). Spolupracujme s vědci a vynálezci. Pokoušejme se proniknout i do jiných disciplín a využívejme nové principy a prvky, které objevíme. Na závěr bych si dovolil jeden osobní — > tip, nebo spíše radu: Důvěřujme tvrzením, že je výroba/likvidace produktů šetrná a férová, ale nepřestávejme si je také ověřovat. Nemálo z toho, co nám samozvaní „spasitelé“ nabízejí, totiž jak přírodnímu, tak i lidskému ekosystému často spíše škodí, než prospívá. Zdroje: [1] Fjord Trends 2020 [online]. Fjord, 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/ [2] Three Lenses of Innovation. Isaac Jeffries [online]. 2016 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://isaacjeffries.com/blog/2016/3/9/three-lenses-of-innovation [3] Dr Martens’ profits up 70% with success of new ‘vegan’ range. The Guardian [online]. London: Guardian Media Group, 2019 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/business/2019/aug/12/dr-martens-profits-up-70-with-success-of-new-vegan-range [4] Veganism is ‘single biggest way’ to reduce our environmental impact, study finds. The Independent [online]. London: Independent Digital News & Media, 1986, 24 September 2020 [cit. 2020–10–27]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/life-style/health-and-families/veganism-environmental-impact-planet-reduced-plant-based-diet-humans-study-a8378631.html Lákavé vyhlídky a propasti Life-Centered Designu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 10. 2020

Frojd Trends 2020 — Designing Intelligence

Fjord Trends 2020 — Designing Intelligence Photo by Yuyeung Lau from UnsplashFjord, súčasť spoločnosti Accenture Interactive, využíva silu dizajnu na vytváranie služieb, ktoré ľudia milujú. Fjord Trends sa každoročne zameriavajú na budúcnosť podnikania, dizajn inovácií a technologický dizajn. Snažia sa raziť prechod myslenia „ja“ na myslenie „my“. Trinásty ročník Fjord Trends nám priniesol mnoho otázok na zamyslenie, jednou z nich je aj Designing Intelligence.Artificial Intelligence(AI), u nás známa pod termínom umelá inteligencia, sa stala neoddeliteľnou súčasťou nášho každodenného života. AI už nie je len spôsob automatizácie. Sme práve my generácia, ktorá dosiahne plný potenciál umelej inteligencie a sme pripravení s ňou spolupracovať? Je možné, že nás, ako dizajnérov, nahradí AI? Čo je umelá inteligencia(AI)? Umelá inteligencia je rozsiahle odvetvie počítačovej vedy zaoberajúca sa stavbou inteligentných strojov schopných plniť úlohy, ktoré zvyčajne potrebujú ľudskú inteligenciu. AI je interdisciplinárna veda s rôznymi prístupmi, kde pokroky v strojovom učení a „deep learning-u“ vytvárajú zmenu paradigmy prakticky vo všetkých odvetviach technologického priemyslu. Umelú inteligenciu môžme nájsť v rôznych podobách a formách, napríklad: · Inteligentní asistenti (Siri, Alexa) · Konverzačné roboty pre marketing a zákaznícke služby · Nástroje na monitorovanie sociálnych médií zamerané na nebezpečný/nepravdivý obsah · Odporúčanie skladieb alebo televíznych programov ako Spotify a Netflix · Nástroje na mapovanie a predpovedanie chorôb AI: nový vek v oblasti dizajnu Automatizácie veľmi rýchlo zmenili podobu zamestnanosti vo všetkých smeroch. Umelá inteligencia by mala prácu dizajnéra uľahčiť. Dizajnové a návrhové nástroje založené na algoritmoch nám môžu pomôcť vytvoriť a prispôsobiť užívateľské rozhranie, pripraviť obsah ai. V roku 2016 sa technické základy algoritmizovaného dizajnu stali jednoducho prístupnými a dizajnérska komunita sa začala stále viac zaujímať o umelú inteligenciu, algoritmy a neurónové siete. AI môže fungovať ako náš asistent, zvládnuť časovo náročné práce, napríklad zhromažďovanie dát a ich následnú analýzu, hľadať nové vzory, nadväzovať kontakty, vyvodzovať závery… Môže prečistiť hromadu rozhovorov, pozorovaní, zvukových záznamov, videí a prieskumov. Na základe získaných dát, môže umelá inteligencia dokonca predpovedať, ktorý návrh bude v danej situácii fungovať najlepšie. Výskum a testovanie pomocou AI umožní dizajnérom a vývojárom testovať návrhy rýchlosťou, aká doposiaľ nebola možná. Napríklad A/B testing, generovanie heat máp a testovanie emocionálnych reakcií pomocou rozpoznávania tváre. To všetko za pár sekúnd. Tento výrazne zrýchlený proces nám pomôže rýchlejšie získať veľké množstvo potrebných informácií. Súčasné AI technológie Airbnb Test Airbnb prišiel s experimentálnym systémom, ktorý funguje na základe použitia počítačového videnia — jednej z disciplín umelej inteligencie — kde aplikácia generuje už hotové užívateľské rozhranie a kód zo skíc. Program, ktorý generuje prototyp s blokmi návrhov používateľského rozhrania zo sady preddefinovaných komponentov v knižnici. Návrhy sa zhromažďujú za behu a sú pripravené na okamžité použitie. https://medium.com/media/cf0a9ed2be1373f04d6d0bcfd095a5bd/hrefSketch2code Microsoft tiež prišiel so programom „počítačového videnia”, ktorý môže byť použitý na urýchlenie procesu návrhu. Sketch2code používa umelú inteligenciu pre transformáciu ručne nakreslených skicov do funčného kódu HTML. Dizajenéri môžu upravovať a zdieľať nápady na „whiteboard-e” a následné zmeny sa okamžite zobrazia v prehliadači a v kóde. https://medium.com/media/09152ae1f406448578f33bc9faca0006/hrefAuto Draw Medzi jeden z najznámejších automaticky generovaných vizuálnych prvkov využivajúci AI patrí určite Auto Draw od spoločnosti Google’s AI Experiments. Program automaticky dopĺňa náčrty kresieb a v malom časovom intervale vytvorí zjednotenejší sketch, ako dokáže človek nakresliť myšou. Celý tento proces funguje na základe strojového učenia — čím viac ľudí kreslí svoje vlastné návrhy, tým viac má umelá inteligencia povedomie o tom, ako by mal finálny obrázok vypadať. https://medium.com/media/f2f75a054ba2af4d082bb0ccdd9c416b/hrefMedzi technológie, ktoré sú založené na technológiách, ktoré dokážu vytvárať dynamické a generatívne vizuálne štýly, patrí napríklad aj známy program pre upravovanie fotiek Prisma. Vďaka týmto technológiám je dizajn prístupnejší pre viac ľudí. Dizajnéri pomocou AI môžu zvýšiť kvalitu dizajnu za zlomok času, ktorý tomu venujú teraz. V tomto prípade by programy ako tieto, mohli ušetriť tzv. legwork, napríklad výber farieb podľa kritérií, zber informácií ai. The Grid „Seamlessly train hundreds of Machine Learning models on the cloud from your laptop“ — The Gridhttps://medium.com/media/adca776601aa372683597b6dc1c677ac/hrefV októbri roku 2014 start-upová spoločnosť prvýkrát spustila crowfundingovú kampaň pre ich dlho očakávaný produkt — navrhovanie a vytváranie webových stránok pomocou umelej inteligencie. Prvá beta verzia mala byť spustená na jar 2015, do rúk dizajnérov sa avšak dostala až v lete toho istého roku. Nie, žiaľ, všetkým oficiálnym čakateľom. V tom čase bola Beta verzia prístupná iba sto ľudom z celkového počtu päťdesiat tisíc. Nevedno, či je služba stále aktívna, podľa webových informácií sa čaká na update už niekoľko rokov. Záverom, veľká škoda nevyužitého potenciálu. Využitie AI na zlepšenie user experience Najsľubnejšia, zatiaľ však najmenej preskúmaná, kategória. Pred niekoľkými rokmi sa začali spoločnosti objavovať nástroje umelej inteligencie, ktorá má za úlohu zlepšovať celkový „zážitok“ na webe. Facebook nezaháľal a chytil sa tejto príležitosti medzi prvými. FB používa AI pre automatické rozoznávanie obsahu obrázkov, kde s dátami potom pracuje v dvoch formách. Facebook je schopný „čítať“ obsah fotografie pre zrakovo postihnutých, ktorí používajú platformu pomocou softvéru pre čítanie obrazovky. Pri druhej možnosti, taktiež zisťuje, čo je na obrázku, ale tieto dovednosti použije na cielenie relevantnejšej reklamy. Pred pár rokmi prišiel Google so službou vizuálneho vyhľadávania Google Lens, ktorá tiež využíva umelú inteligenciu na rozpoznanie, kam kamera užívateľa ukazuje a následne, na základe týchto skutočností, program zobrazuje obsah, ktorý pre používateľa najrelevantnejší. https://medium.com/media/ed07c6afabf6fb1c0cca2f03a3ef1829/hrefBudúcnosť dizajnérov Photo by Peteski from PinterestKoniec nie je blízko, sme práve len na úplnom začiatku. Najdôležitejšie je, aby sme pri tvorbe zážitkov založených na umelej inteligencii zachovali prístup zameraný na človeka. AI bude kreatívnym parťákom, ktorý nám môže pomôcť urýchliť našu prácu, dostať kreativitu hlbšie ako kedykoľvek predtým a preskúmať možnosti dizajnu. AI (zatiaľ) nepreberá našu prácu, ale výrazne mení spôsob nášho premýšľania a produktivity. Nebojme sa AI, prijmime ju. Pretože AI z nás môže urobiť lepších dizajnérov. :) Frojd Trends 2020 — Designing Intelligence was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2020

Myšlienky v kóde: rozhovor s frontend developerom Štepánom Skovajsom

Photo by AltumCode on UnsplashŠtepán začal s programovaním frontendu už v 12tich rokoch a dnes sa tým živí. Nebál sa. Učil sa priamo na projektoch. Štepán sa podieľal na vývoji služieb pre firmy ako Seznam.cz, Kiwi.com či UlovDomov. Aká bola jeho cesta a aké rady pre nás má? Čítaj ďalej. V akej oblasti sa momentálne pohybuješ a aká je tvoja aktuálna pracovná pozícia? Pracoval som ako lead forntendového vývoja. V podstate do toho spadá vývoj komponent a grafického rozhrania, s ktorým pracuje koncový užívateľ. Momentálne sa venujem vlastnému projektu. Ako vyzerá každodenná práca lead frontend developera? Uff, rozdelil by som svoj deň asi na dve časti — produktovo-grafická a vývoj. Pri produktovo-grafickej časti ide hlavne o komunikáciu s ľudmi, ktorí sa na tom podieľajú — táto fáza je skôr tímová. Zväčša je to komunikácia s grafikom, kde si povieme a brainstormujeme, na aké úskalia by projekt mohol naraziť, čo v návrhu môže a čo nemôže fungovať z pohľadu vývoja a programovania, či už z hľadiska frontendu alebo backendu. Samozrejme musíme brať do úvahy aj to, aby výsledok našej práce bol jednoducho použiteľný aj pre užívateľa. Potom príde na radu už samotný vývoj, programovanie. Programujem vzhľad webu podľa grafickej predlohy a následne vo vývojovej časti píšem kód, ktorým „poviem počítaču“, čo má napríklad tlačítko Login urobiť. Nazvime to ako chovanie daného webu, čiže napríklad, keď kliknem na tlačítko, odošle sa formulár, zvaliduje zadané dáta, otvorí sa nová stránka ai. Pre lepšiu predstavu, je to ako stavať dom. Máš nejaký projekt a narazíš na niečo prečo tú jamu nemôžeš vykopať práve na tom mieste, tak tejto novej skutočnosti musíš prispôsobiť celú projekciu, aby ale stále odpovedala výzoru finálnej stavby. No, a to v podstate robím každý deň. Dúfam, že je to viac clear, haha. Takže programovanie musíš mať v malíčku, študoval si IT? Paradoxne, vysokoškolské vzdelanie v tejto sfére nehrá veľkú úlohu. Som toho živým príkladom, vyštudoval som FAST a USI na VUT. Momentálne si dopĺňam vzdelanie na FI MUNI. Mnoho kolegov, čo som mal, mali vyštudovaný úplne iný obor alebo nemali vysokú školu vôbec. V jednej práci sme dokonca boli všetci z iného oboru, elektrotechnici, strojári, stavbári. Dôležité je sa toho nebáť. Čo všetko si musel absolvovať, kým si sa vypracoval na túto pozíciu(lead frontend developer)? Je veľmi dôležité rozumieť tomu, čo robíš. Každý deň sa učiť nové veci, pretože frontend je práve tá oblasť, ktorá nikdy nespí. Ver mi, že keď sleduješ film, spíš, varíš obed, tak na svete je niekto, kto vytvára nový kód a technológiu, ktorú sa tak či tak budeš musieť naučiť. Základné piliere sú asi dobrá úroveň komunikácie a solídne hardskills. Okrem iného ma raketovo dopredu posunuli pracovné skúsenosti na obdobných pozíciách. Čo ťa najviac baví na tvojej práci? Čo robíš najradšej? Najviac ma na tom baví premýšľať nad produktom ako takým, z pohľadu užívateľa — aby bol web jednoduchý na použitie, aby užívateľ našiel to, prečo na stránku prišiel. Baví ma všetky tieto myšlienky písať do kódu a následne ten kód vidieť ako funkčný, že robí to, čo robiť má. Z toho mám potom veľkú radosť. Naopak, čo ťa na tvojej práci vôbec nebaví? Hmm, asi keď narazím na nejaký problém a viem, že ho nevyriešim len tak „z patra“ a musím nad ním hrozne dlho premýšľať. Eventuálne potom zistím, že ten problém ako taký vyriešim za pár minút, ale proste trvá hodinu, kým na to človek príde. Tak to sú asi veci, z ktorých je človek občas konsternovaný, ale patrí to k tomu. Odkiaľ berieš inšpiráciu pre svoju prácu? Sledujem konferencie, predovšetkým tie, ktoré sa týkajú webového vývoja alebo web aplikácií. Občas sa tiež pozriem na konferencie zamerané na backend vývoj, aby som mal prehľad, keďže je to úzko späté s frontendom. Väčšinou ma teda motivujú práve ľudia, ktorí prednášajú. Vždy sa pýtam a skúmam, čo všetko musím pre seba ešte urobiť, aby som sa dostal tam, kde sú oni. Preto znova zdôrazním, aby človek nezaspal dobu a stále sa učil niečo nové. Ešte by som spomenul kolegov okolo mňa, je úplne jedno či hovoríme o junior alebo senior pozícii. Každý sa venuje trošku inej oblasti a je super sa s ľuďmi porozprávať a vymieňať si skúsenosti. Mal si niekedy pocit, že ako FE chceš skončiť a venovať sa úplne niečomu inému? V poslednej dobe nad tým popravde premýšľam, pretože som v tejto sfére dosiahol svojho osobného vrcholu a všetkého, čo som od toho očakával aj neočakával. Niekedy proste príde ten čas, kedy si človek povie, že už stačí a nájde svoj smer v niečom inom. Nehovorím, že viem všetko a najlepšie, ale to, kde som sa chcel dostať a naučiť sa, tam som sa dostal a naučil sa. Frontend budem samozrejme stále sledovať, momentálne som sa začal viac zaujímať o backendové technológie, big data a analytiku. Dáta je potrebné vizualizovať, čiže sa vlastne opäť vraciame k frontendu a to je na tom super! Spomínal si vlastný projekt, prezradíš nám nejaké zaujímavé informácie na čom pracuješ? Samozrejme mám k tomu spravený pekný frontend, haha! Máš nejakú radu pre študentov, ktorí len začínajú s dizajnom, programovaním, tvorbou webu alebo svojím vzdelávaním v IT oblasti? Učiť sa, učiť sa, učiť sa! Srandujem, ale je to samozrejme veľmi dôležité. Moja rada je, brať aj neúspech ako formu edukácie, nevykašľať sa na to pri prvých neúspechoch, hľadať rôzne riešenia, pozerať sa na problémy s odstupom času, nebáť sa pýtať a ono to pôjde. :) (Pozn.: odpovede boli preložené z českého do slovenského jazyka) Myšlienky v kóde: rozhovor s frontend developerom Štepánom Skovajsom was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 10. 2020

Ako vytvoriť scenár pre hĺbkový rozhovor?

Zdroj: Pexels.comHĺbkový rozhovor (in-depth interview) je jednou z najpoužívanejších metód v kvalitatívnom výskume. Švaříček [1] ho definuje ako “neštandardizované dopytovanie sa jedného účastníka výskumu spravidla jedným bádateľom pomocou niekoľkých otvorených otázok.” Rozlišujeme dva hlavné typy hĺbkových rozhovorov: pološtruktúrované rozhovory, čiže tie, ktoré sa riadia dopredu pripraveným scenárom a neštruktúrované rozhovory, pri ktorých otázky výskumník vytvára v priebehu rozhovoru na základe informácií od účastníka. V tomto článku sa budeme venovať príprave na pološtruktúrovaný rozhovor, teda tvorbe scenára. Samotnej tvorbe scenára by mala predchádzať teoretická príprava výskumníka na rozhovor. Prvou fázou je rešerš a získanie znalostí o doméne, ktorú sa chystáme skúmať. Následne je potrebné definovať základné témy, ktorým sa chceme v rozhovore venovať. Tieto témy by mali vyplývať z hlavnej výskumnej otázky a jej podotázok. Na základe takto zvolených tém a výskumného zámeru sa budú následne formulovať konkrétne otázky pre hlavnú časť scenára. Okrem formy otázok je potrebné zvážiť aj ich poradie a taktiež celkovú dĺžku pripravovaného rozhovoru. Obvyklá dĺžka rozhovoru sa pohybuje v rozmedzí od polhodiny po hodinu a pól. Dôležité je tiež vopred vybrať prostredie, ktoré by malo byť pre účastníka známe alebo príjemné. Scenár rozhovoru sa člení do troch fáz: úvodná, hlavná a ukončovacia. V ďalšej časti článku si predstavíme každú z týchto fáz. Úvodná fáza Výskumník by mal v tejto fáze predstaviť seba a svoj výskumný zámer. Taktiež by mal účastníka poučiť o jeho právach v rámci výskumu a oboznámiť ho o spôsobe anonymizácie dát. Následne by mal participanta požiadať o udelenie súhlasu k účasti vo výskume a taktiež o súhlas so zhotovením záznamu. Súčasťou scenára je príprava na tieto témy, ktoré je potrebné s účastníkom prebrať pred začiatkom rozhovoru. Ďalším cieľom úvodnej fázy je nadviazať priateľský vzťah s účastníkom výskumu. Rozhovor by mal začínať neformálnymi otázkami, ktoré sa nemusia viazať priamo na tému výskumu. Príkladom môže byť otázka na prostredie, v ktorom sa bude rozhovor odohrávať. Táto fáza by mala naplánovaná na dobu v rozmedzí desiatich až dvadsatich minút. Hlavná fáza Jedná sa o najdôležitejšiu fázu rozhovoru a teda aj najnáročnejšiu časť v rámci prípravy scenára. Ako sme už spomenuli vyššie, hlavné otázky by mali vyplývať z výskumných otázok definovaných na začiatku výskumu. Je dôležité mať jasno v tom na čo sa budeme účastníka pýtať a prečo. Hendl definuje šesť základných typov otázok [2]: * Otázky, ktoré cielia na skúsenosti alebo chovanie, čiže snažia sa na základe výpovede účastníka odhaliť jeho činnosti, aktivity a postupy. * Otázky na názory cielia na informácie o tom ako účastník rozmýšľa o svete, aké sú jeho ciele, zámery, túžby a hodnoty. * Otázky zisťujúce pocity, chcú odhaliť ako účastník citovo reagoval na nejakú činnosť, skúsenosť alebo situáciu, v ktorej sa ocitol. * Otázky, ktoré sa vzťahujú ku znalostiam ukazujú čo účastník vie, nejde o názory, ale o fakty. * Otázky na vnímanie pomáhajú zistiť akým stimulom bol účastník v určitej situácii vystavený, napr. čo videl alebo počul. * Demografické a kontextové otázky mieria na charakteristiky účastníka ako sú vek, vzdelanie alebo zamestnanie. Dôležité je taktiež poradie otázok, aj keď v tejto oblasti neexistujú žiadne striktné pravidlá. Najprv by mali byť kladené nekonfliktné jednoduché otázky väčšinou spočívajúce v popise nejakej akcie alebo správania účastníka. Postupne sa prechádza na otázky na názory, interpretácie popísaných situácií a na pocity. Citlivé otázky by mali prichádzať až v neskoršej časti rozhovoru, keď je vytvorená dostatočná dôvera medzi výskumníkom a účastníkom. Pri kladení otázok by sme mali začínať tými, ktoré cielia na prítomnosť. Vďaka tomu získame odpovede, na ktoré sa môžeme odvolať pri pýtaní sa na minulosť, prípadne na budúcnosť. Demografické a identifikačné otázky by mali byť pokladané v záverečnej fáze rozhovoru alebo nenásilne v jeho priebehu. Zásady formulácie otázok Nesprávne formulovaná otázka môže spôsobiť skreslenie informácií, ktoré od účastníka získame. Preto je vždy dôležité dbať na správnu formuláciu otázok. Niekoľko zásad ako pri tom postupovať a čomu sa vyvarovať predstavil Gavora [3]: * Používanie kratších otázok často vedie k obšírnejším odpovediam, ako keď výskumník položí zložitú a v dôsledku toho ťažko zrozumiteľnú otázku. * Nie je vhodné používať viacnásobné otázky, čiže také, ktoré sa pýtajú na viac ako jednu vec. Takáto otázka môže spôsobiť zmätok a účastník nemusí vedieť správne odpovedať. * Je dôležité otázky formulovať do ľahko zrozumiteľného jazyka. Nie je dobré používať odborné termíny alebo rôzne skratky ak nie je isté, že im bude účastník rozumieť. * Otázky by nemali byť príliš široké, naopak je lepšie pýtať sa konkrétne. Konkrétne otázky môžu účastníkovi pomôcť ľahšie oživiť spomienky a tiež pomôžu predísť príliš všeobecným odpovediam. * Dôležité je tiež formulovanie otvorených otázok, ktoré vedú účastníka k dlhším odpovediam. Problematické sú otázky, na ktoré sa dá odpovedať áno alebo nie, prípadne jednoslovne. * Nie je vhodné aby výskumník do otázok premietal svoje očakávania, názory alebo teórie, keďže to môže ovplyvniť odpoveď účastníka. * Problematické sú taktiež tzv. návodné otázky, ktoré účastníka smerujú ku želanej odpovedi. Túto fázu by mal výskumník naplánovať na tridsať až štyridsať minút. Ukončovacia fáza V tejto fáze by mal rozhovor pozvoľna prekročiť k záveru. Je dobré vytvoriť priestor pre účastníka na jeho pripomienky, spýtať sa či má k riešenej téme niečo, čo by chcel dodať alebo niečo, na čo by sa chcel spýtať. Pred rozlúčením sa je dobré účastníkovi znovu zrekapitulovať postup anonymizácie a oboznámiť ho o tom, aké bude ďalšie smerovanie výskumu. Čas na záverečnú fázu by mal byť päť až desať minút. Odkazy [1] ŠVAŘÍČEK, Roman. Hloubkový rozhovor. In: ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007, s. 159–170. ISBN 978–80–7367–313–0. Str. 159 (nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem pomocí několika otevřených otázek.) [2] Kvalitativní dotazování. In: HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, s. 166–175. ISBN 978–80–262–0219–6. [3]Interview. In: GAVORA, Peter. Sprievodca metodológiou kvalitatívneho výskumu. Bratislava: Regent, 2006, s. 87–95. ISBN 80–88904–46–3. Zdroje Interview. In: GAVORA, Peter. Sprievodca metodológiou kvalitatívneho výskumu. Bratislava: Regent, 2006, s. 87–95. ISBN 80–88904–46–3. Kvalitativní dotazování. In: HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012, s. 166–175. ISBN 978–80–262–0219–6. ŠVAŘÍČEK, Roman. Hloubkový rozhovor. In: ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007, s. 159–170. ISBN 978–80–7367–313–0. Ako vytvoriť scenár pre hĺbkový rozhovor? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 10. 2020

Uživatel, klient nebo člověk: pro koho designujeme služby?

Zdroj: UnsplashPracujeme s nimi téměř denně, ať už v managementu, v ekonomii nebo běžně v našich životech. Je to produkt, který vznikl v rámci produkčního procesu.[1] Přináší nám hodnotu, užitek a někdy i zážitek. Řeč je o službách. Jsou totiž něco, co nám může usnadnit náš každodenní život, bavit nás nebo vydělávat peníze. Kdo je ale tvoří? Kdo nad nimi přemýšlí a snaží se je přizpůsobit našim potřebám? Odpovědí jsou service designeři neboli designeři služeb. Mezi ně zahrnujeme například webdesignery, obchodníky, produktové manažery, vývojáře či marketéry. Ti stojí za tím, že si můžeme například jednoduše a rychle objednat jídlo, zarezervovat místa v kině, koupit produkt z e-shopu, vybrat dovolenou ze široké škály nabídek nebo vybrat nejlevnější letenku ze všech leteckých společností na jedné platformě. Kotler a Keller obecně služby označují za jakýkoliv nehmotný akt či výkon, který je nabízen poskytovatelem druhé straně, přičemž také může nabízet i fyzické výrobky.[1] Co je design služeb? S již zmíněnými službami a service designery se také pojí pojem design. Design se může orientovat na systém, techniku nebo na lidi, ale vždycky se bude jednat o proces, při kterém navrhujeme to, jak bude produkt či služba fungovat, a jak tyto návrhy realizovat.[2] Design tedy není pouze o vzhledu, jak si mnoho čtenářů může myslet. Ještě je zde důležitá otázka, jak se liší obecný design od designu zaměřeného přímo na služby? Design zaměřený na služby je systemičtější, vědomější, hlubší a otevřenější v přístupu k řešení problémů a pracuje s užitečnými metodami, jako jsou například prototypování, iterace[2] či uživatelský výzkum. Pro koho tedy konkrétně designujeme? Pro lidi? Klienty? Uživatele? Podle koho se řídíme při navrhování veřejných a komerčních služeb? Uživatel, klient nebo člověk? Už Donald Norman, který je považován za průkopníka zákaznicky orientovaného designu a zakladatele User Experience, se nad touto otázkou pozastavil a vyjádřil názor, že označení uživatel není pro člověka využívající služby, to správné. Správné označení je právě člověk a lidé, protože slova mění způsob, jak o věcech přemýšlíme.[3] Designujeme služby, které nabízí banka, pojišťovna, státní správa, zdravotnická zařízení, hasiči, veřejná doprava, restaurace… jednoduše služby pro usnadnění běžných lidských potřeb a nezbytností. Dobrým příkladem je i knihovna, protože knihovna je také služba. Uživatelé knihovny jsou lidé či komunita, která do ní chce chodit a využívat její další služby.[2] V souvislosti se zákaznicky orientovaném designem hovoříme o uživateli také jako o klientovi či zákazníkovi.[3] Klient a zákazník může, kromě uživatele služeb, také navíc označovat osobu nebo firmu, která si u service designera objedná návrh služby na zakázku. Designer, na základě požadavků a finanční odměny, připraví návrh produktu. Ale pozor, produkt, v našem případě službu, designer nenavrhuje pro vedení firmy, ale primárně pro potencionální zákazníky této firmy.[4] Proto by se měl designer řídit podle toho, co by vyžadovali oni, nikoli klient žádající o návrh. Obr. č. 1: služby[3]Kdo při designu služeb zohledňuje potřeby a cíle uživatelů? Odpovědí jsou UX (User Experience) a UI (User Interface) designéři.[5] UX a UI se v mnohém liší, ale i přes to „UI bez UX je jako tělo bez duše“.[5] Co je ale tedy to hlavní, v čem se tyto dvě označení liší? UI designéři se soustředí primárně na tvorbu uživatelského rozhraní[6] neboli User Interface. Výsledek je viditelný na první pohled, a to se týká například webů, aplikací[5] a e-shopů.[6] Znakem efektivního a dobrého uživatelského rozhraní je snadné vykonávání určitého požadavku nebo obecně jeho ovládání.[6] Náplní práce UI designéra je tedy navrhování animací, jednotlivých prvků, ale i celků, které by uživatele vizuálně provedly prostředím a byl tak naplněn UX — uživatelská zkušenost.[5] Abychom si ale upřesnili, co je to User Interface neboli uživatelské rozhraní, tak zde uvádím tuto stručnou definici: „User interface představuje jakoukoliv styčnou plochu mezi uživatelem a produktem.“[6]K pochopení nám možná dopomohou opět konkrétní příklady. Uživatelským rozhraním může být tlačítko na rádiu, klika od dveří či volant v autě.[6] UX design je komplexní designová disciplína, která zaujímá přístup zaměřený na člověka.[7] Produkt UX designéra ale není na první pohled viditelný. Zaměřuje se totiž při návrhu primárně na to, aby produkt, v konkrétním případě služba, splnila požadavky uživatele,[5] byla uživatelsky přívětivá, a aby ve výsledku vybudovala kladný vztah s koncovým uživatelem.[8] UX totiž znamená „User eXperience“ neboli uživatelská přívětivost nebo zkušenost a UX designér je překládán, jako designér uživatelského prožitku či zkušenosti.[8] K tomu, aby tento designer zjistil, co je pro potencionálního uživatele přívětivé, a co opravdu vyžaduje, využívá uživatelských výzkumů, testování, a také zapojuje svou empatii.[8] Vývoj služby se tedy ubírá směrem, který udává zpětná vazba cílové skupiny uživatelů.[8] Tato zpětná vazba může vyřešit například to, jak budou na hlavní stránce e-shopu uspořádány kategorie produktů, jakým způsobem budou produkty prezentovány, co všechno bude domovská stránka obsahovat, jaké funkce, v jakých barvách, jaká bude logika uspořádání a procházení stránek, a kde například umístit ovládací prvky.[9] Práce UX designéra očividně zasahuje do mnoha oborů, jako je informatika, grafický a průmyslový design, psychologie, kognitivní věda, sociologie a antropologie.[8] Ve výsledku musí dobrý návrh splňovat podmínky, jako jsou funkčnost, použitelnost, užitečnost, smysluplnost a musí řešit daný problém.[8] Obr. č. 2: UX designer, UI vývojář a vývojář aplikace [8]Proč design orientovaný na člověka? Tento přístup pomáhá designérům se lépe dostat k lidem, pro které vytváří služby. Na základě získaných dat z uživatelských výzkumů a testování jsou schopni vytvořit a přizpůsobit službu cílové skupině nebo vidět nové příležitosti, řešení a nápady.[8] Obecně byl tento přístup vyvinut s cílem, aby překonal nevyhovující softwarové produkty, které jsou zároveň nesrozumitelné uživatelům.[10] „Design zaměřený na člověka je proces a soubor technik, které lze využít při vytváření nových řešení pro svět“.[11]Jak probíhá takový proces designu orientovaného na člověka? Nejprve musí přijít konkrétní designová výzva. Dále započíná proces, při něm se designér řídí třemi hlavními kroky, a to jsou naslouchat, tvořit a realizovat. Při fázi naslouchání probíhá shromažďování příběhů a inspirací od lidí pro lidi a příprava na terénní výzkum. Při druhé fází, kterou je tvořit, probíhá přetváření toho, co jsme slyšeli od lidí v rámci uživatelských výzkumů, do prototypů, řešení, rámců a příležitostí. Poslední fází je realizace, při které se modelují příjmy a výdaje, vznikají plány na aplikace do praxe a probíhá vyhodnocení schopností členů týmu.[11] Ať už designujeme služby komerční či věřené, pro klienta či uživatele, vždycky designujeme pro lidi, a design orientovaný na člověka neboli HCD (Human-centered design) je tím nejlepším přístupem, který při designování služeb může designér zaujmout. Vychází totiž z představ a potřeb budoucích uživatelů. Tato poslední kapitola shrnuje, pro koho opravdu jsou, a měly být služby designovány — pro lidi. Protože právě lidé jsou ti, kteří vědí, co je pro ně nejlepší, co se jím líbí, a s čím se jim pracuje nejlépe. Lidé jsou ti, kterým by se měli služby vhodně přizpůsobovat a designéři služeb by se jim měli snažit nejlépe porozumět a inspirovat se jimi. Na lidech leží ekonomika, využívání služeb a pomoc při jejich navrhování. Seznam zdrojů: [1] Služba (Service). Management mania [online]. 03.08.2016 [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/sluzba [2] ŠMEHLÍK, David, Julie TOMAŇOVÁ a Adam HAZDRA, ed. K čemu je design služeb? 10 případovek z veřejné sféry. Brno: Flow, 2014. ISBN 978–80–905480–3–9. s. 9–83. [3] HAZDRA, Adam. Skvělé služby: jak dělat služby, které vaše zákazníky nadchnou. Praha: Grada, 2013. ISBN 978–80–247–4711–8. s. 13-96. [4] ILINČEV, Ondřej. UX designer — co dělá, a jak poznat skvělého. Ilinčev [online]. [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://www.ilincev.com/ux-designer [5] Co je UX/UI design (webů a aplikací)? UX/UI design [online]. [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://www.cojeuxui.cz/ [6] UX design. Reklamní studio 7 nápadů: Ty nejlepší nápady pro váš marketing [online]. [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://7napadu.cz/ux-design [7] ELISIA, Francesca. What’s the Difference Between Human-Centred Design and User Experience Design? Prototypr.io [online]. 20. 8. 2017 [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://blog.prototypr.io/whats-the-difference-between-human-centred-design-and-user-experience-design-2f48e5c9be25 [8] BRDA, Jiří. Co je UX design a kde se s ním setkáte. Jiří Brdna — Graphic designer [online]. 20. 7. 2016 [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: http://www.jiribrda.cz/co-je-ux-design-a-kde-se-s-nim-setkate.html [9] PLHÁKOVÁ, Lenka. Co je UX design a proč je důležitý pro e-shopy? Shockworks: Retail Accelerator [online]. 4. 12. 2014 [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://www.shockworks.eu/cz/co-je-ux-design-a-proc-je-dulezity-pro-e-shopy/ [10] Human-Centered Design Considered Harmful. Jnd.org [online]. 5. 1. 2019 [cit. 2020–10–19]. Dostupné z: https://jnd.org/human-centered_design_considered_harmful/ [11] HCD: design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013. ISBN 978–80–905480–1–5. s. 6–104. Uživatel, klient nebo člověk: pro koho designujeme služby? was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 10. 2020

Knižní tipy pro (začínající) UX researchery

Pokud jste v oblasti UX výzkumu noví, nebo se jen chcete dále sebevzdělávat, knihy jsou skvělým způsobem, jak na sobě profesně pracovat. Z tohoto důvodu bych vám chtěla představit několik knih, které jsou podle mě užitečné pro všechny (hlavně pak ty začínající) UX researchery. Výběr obsahuje knihy, které se zabývají celkovým přístupem k výzkumu v oblasti UX a přehledem nejčastěji používaných metod. Dále pak také obsahuje specifičtěji zaměřená témata jako je zapojení stakeholderů nebo využívání analytiky pro získání vhledů o uživatelích. Základní přehled Think Like a UX Researcher: How to Observe Users, Influence Design, and Shape Business Strategy David Travis a Philip Hodgson Tato kniha vás naučí myslet jako opravdový UX výzkumník. Zabývá se plánováním a vedením výzkumu, analýzou dat a prezentováním výsledků. Provádí tak celým procesem a poskytuje mnoho praktických rad. The User Experience Team of One: A Research and Design Survival Guide Leah Buley Kniha popisuje všechny důležité koncepty UX a seznamuje se základními metodami. Je tak skvělým zdrojem jak pro začínající UX researchery. Také slouží jako průvodce při implementaci UX v organizaci, kde je pouze jeden UX designér. User Research: A Practical Guide to Designing Better Products and Services Stephanie Marsh Tato kniha také poskytuje holistický přehled UX — představuje fundamentální koncepty a popisuje základní metody, které se ve výzkumu používají. Metody pro výzkum Observing the User Experience, Second Edition: A Practitioner’s Guide to User Research Mike Kuniavsky, Andrea Moed a Elizabeth Goodman Kniha podrobně popisuje několik základních metod používaných v UX výzkumu — focus group, field visit, deníkové studie, testování použitelnosti, průzkumy a další. Slouží tak jako praktický průvodce při výzkumu. Interviewing Users: How to Uncover Compelling Insights Steve Portigal Rozhovory jsou jedou ze základních metod, které se při UX výzkumu využívají. Tato kniha se snaží ukázat, jak z rozhovorů vytěžit co nejvíce poznatků o uživatelích. Je plná praktických ukázek a příběhů z autorovy patnáctileté zkušenosti s vedením výzkumů. Zapojení zainteresovaných stran It’s Our Research: Getting Stakeholder Buy-in for User Experience Research Projects Tomer Sharon Kniha poskytuje praktický rámec, jak do UX výzkumu zapojit participativním způsobem také důležité stakeholdery. Interaktivní technologie a analytika Researching UX: Analytics: Understanding Is the Heart of Great UX Luke Hay Tato kniha se zabývá porozuměním uživatelů z kvantitativního pohledu pomocí analytiky. Ukazuje, jak analytiku efektivně využít v UX procesu a lépe tak porozumět uživatelům. Knižní tipy pro (začínající) UX researchery was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 9. 2020

Designová profilace 2020: výuka, projekty a další

Rok 2019/2020 byl pro designovou profilaci rokem bohatým na akce. Ukončovali jsme velký projekt, vypsali jsme nové kurzy, zapojili jsme do online výuky nové zahraniční lektory a otevřeli jsme ve výuce i v projektech řadu nových témat. Také startujeme nové projekty a hledáme posily do týmu. Ilustrační foto: David Kudrna mluví o designu vzdělávání na KISKforuCo bylo nového v předmětech? * Dokončili jsme přeměnu DISRI na teoreticko-praktický předmět, který je jádrem profilace Design informačních služeb. Věnovali jsme se designu a sociálním inovacím, inovacím informačních služeb, uživatelskému výzkumu, service designu v praxi i etice. V rámci kurzu jsme měli řadu hostů z praxe, například Marušku Ondráškovou z MSD, Terezu Navarovou z House of Řezáč, Romana Hřebeckého z Pábení, Elišku Bartošovou z projektu Sociální inovace v knihovnách nebo Pao Špringerovou a Matěje Antola z ÚVT. Se skupinkou studentů jsme byli na exkurzi v Kiwi.com a díky kurzu vznikla i řada článků a rozhovorů na Mediu. * Nově jsme do profilace zařadili předmět Design v souvislostech, který vedl Roman Novotný. Předmět do budoucna bude podmínkou k získání profilačního diplomu. Proč považujeme kurz za stejně důležitý jako kurzy zaměřené na teorii (DISRI) a praxi (Service Design Workshop)? Věříme, že právě na univerzitě je ideální prostor zabývat se východisky, souvislostmi a dopady designérské praxe. * Na jaře jsme v rámci projektu Sociální inovace v knihovnách naplánovali akci zaměřenou na spekulativní design, strategický foresight a knihovny se dvěma zahraničními hosty. Bridgette Engeler ze Swineburne University (Austrálie) jsme rok předtím viděli na the Anticipation Conference v Oslu a Johna Junga z University of Chicago (USA) jsme poznali na UXLibs IV o rok dříve. Osobní účast lektorů jsme museli ale kvůli COVID-19 zrušit a tak akce proběhla online — pro knihovníky jako Redesign Days 2020 a pro studenty KISKu pod hlavičkou Service design workshopu. S těmito tématy se neloučíme, budou čím dál víc součástí dalších kurzů. John Jung na Redesign Days 2020 ukázal timeline pro uvažování nad budoucností knihoven* V komorní sestavě jsme odjeli první běh Uživatelského výzkumu, ve kterém jsme se zabývali úvodním výzkumem uživatelů a remote testováním. Zpětnou vazbu společně se mnou studentům podávaly i Běla Beránková (Moneta) a Žaneta Kučarová (Kiwi.com). Téma bylo KISKové — výzkum uchazečů o bakalářské studium na naší katedře. Cesta službou pro personu uchazeče o studium na KISKu* V rámci předmětu Human-Computer Interaction s Tomášem Boudou studenti opět realizovali praktický projekt, na kterém se naučili analyzovat uživatelské potřeby, prototypovat a hodnotit interaktivní rozhraní. Řešili jsme rozhraní pro stroj času a elektronické volby, interakci pro přehrávání a anotování audioknih a příznačným projektem covidového času se stal návrh rozhraní pro vzdálené testování člověka potenciálně nakaženého prasečím morem (pomocí takového rozhraní medik ovládá z bezpečné vzdálenosti semiautonomního drona, který zprostředkuje informace potřebné k diagnóze. A pozor, zadání proběhlo už v únoru. Jak nadčasové!) Cvičné rozhraní — kurz HCI* Projektový management pod vedením Markéty Bočkové a Zuzany Kunové se v časech COVIDu přestěhoval do Teams a měl letos poprvé i volitelné ukončení — tři studenti získali certifikaci projektového manažera v Národní soustavě kvalifikací. * V předmětu Digitální design bez bariér jsme se věnovali tématice přístupnosti a inkluzivního designu, která je při návrhu a provozu digitálních produktů bohužel často opomíjena. Věříme ale, že díky nové legislativě i tomu, že si tvůrci webů i aplikací začínají uvědomovat důležitost přístupnosti bude vznikat čím dál tím víc přístupných webů, dokumentů či aplikací. Začátek kurzu proběhl prezenčně a studenti tak měli možnost si používané asistivní technologie (odečítací či zvětšovací programy, hmatové displeje, uzpůsobené klávesnice, specializované mobilní či desktopové aplikace atd.) vyzkoušet na vlastní kůži. V březnu se studenti s vyučujícím Radkem Pavlíčkem přesunuli do online světa. Výuky se účastnily i studentky se specifickými nároky a předmět byl tak vhodnou příležitostí ukázat přístupnost v praxi (v tomto případě pro studenty se sluchovým postižením). * Intenzivní blokovku Sociální inovace v knihovnách Tom Štefek na jaře vedl sice potřetí, poprvé však v čistě remote formátu. Kurzu to nijak neubralo na interaktivitě — jeden tým se ponořil do oblasti osamělosti sociálně znevýhodněných mladých lidí, druhý zkoumal možnosti knihovny přispívat k řešení environmentálních témat. Kromě nástrojů a postupů pro komunikaci, sdílení, remote výzkumu i testování jsme si všichni osahali hlavně Miro. Nadšení z něj a z předpokladu jeho praktického využití pro studium, organizaci znalostí nebo pro vlastní projekty studentů jsou patrné také ve zpětné vazbě na kurz. Zpětná vazba na kurz Sociální inovace v knihovnách* Pokračovaly i kurzy Leadershipu, Digitálního marketingu a Digitální hry. O těch třeba zase příště… Co se dělo na projektech? * Projekt Sociální inovace v knihovnách celý poslední akademický rok finišoval. Zpracovávali jsme výstupy z dvou běhů inkubátorů sociálních inovací pro knihovny, podporovali jsme slibné knihovnické projekty — třeba deFacto workshopy Městské knihovny v Praze, vznik Komnaty nejvyšší potřeby v knihovně v Litvínově nebo Knihovnu bez bariér v KJM. Uspořádali jsme konferenci o sociálních inovacích v knihovnách. Rozjeli jsme portál Codokaze.knihovna.cz. Proběhl výzkum postojů české veřejnosti ke knihovnám, výzkum specifik práce s mladými v knihovnách, výzkum mezi leadery v českých knihovnách. Připravili jsme dva e-learningové kurzy nejen pro knihovníky — Komunitní knihovnou krok po kroku a Skvělé služby. Designový přístup pro knihovny jsme šířili i za hranice ČR. Dokončili jsme evaluaci. Připravili a podali jsme řadu nových výzkumných záměrů, o jejichž osudu se rozhodne na podzim — jsou zaměřené mimo jiné na roli VR ve vědecké komunikaci a podporu VR služeb akademických knihoven, podporu komunitních dílen v knihovnách, nové formáty elektronických knih nebo na témata udržitelnosti. Stojí za to připomenout, kdo za projektem tři roky stál — skvělý tým ve složení Eliška Bartošová, Tom Štefek, Jiřina Svitáková, Bára Buchtová, Eva Víchová, Roman Novotný, Táňa Sochorová, Petr Škyřík a Monika Zavřelová. Externě nám asistovala řada odborníků, mezi nimi třeba Aldo de Moor (CommunitySense), Sidsel Bech Pedersen (DOKK1) Andrea Gasparini (University of Oslo) nebo Maxine Bleiweis. Barbora Buchtová zahajovala konferenci Sociální inovace v knihovnách 2020* V projektu Strategické nástroje pro utváření bezbariérového prostoru města připravujeme s Honzou Martinkem a Stanislavem Škopem a ve spolupráci s Geografickým ústavem PřF MU (hlavní řešitel projektu) a Ústavem geoniky Akademie věd ČR informační systém pro Poradní sbor pro bezbariérové Brno. Navrhujeme a testujeme informační architekturu a připravujeme rozhraní pro podávání podnětů ze strany občanů. Setkání projektu TA ČR Strategické nástroje pro utváření bezbariérového prostoru města* V květnu 2020 se rozjel na FAVU VUT Institut forenzního interdisciplinárního výzkumu, sociálně emancipačního designu a architektury. Hlavní osobou za KISK je v něm Roman Novotný. Projekt mimo jiné přinese i první meziuniverzitní kurz, ve kterém se potkají studenti FAVU a KISKu. Jeho cílem je pak v kontextu Česka a Slovenska zkoušet kriticky reflektovat design zaměřený na člověka a obohatit jej o prvky spekulativního designu či strategic foresight, a to vše prakticky v terénu města Velký Krtíš na Slovensku a stejně tak v Brně. * Rozjeli jsme drobný projekt na podporu online výukových materiálů pro další běh DISRI. * Od srpna nám běží zcela nový projekt — Transition design: A new challenge for service and interaction design education. Společně s týmem z University of Oslo budeme zkoumat možnosti a přínosy transition designu v kontextu vzdělávání designu informačních služeb a interakčního designu. Pro úvod do transition designu doporučujeme prozkoumat tyto stránky od Carnegie Mellon University. Transition design v kontextu dalších designových přístupůA co jinak? Pořád se něco děje. A tak: * Spolupořádáme konferenci HUMAIN — už 19. 9. v Industře! https://medium.com/media/87f63042dfd2abc0c1371e54e3183cba/href* V červnu dokončili na KISKu studium s designerským profilačním diplomem Pao Špringerová (analyzovala IT služby na MUNI) a Jindřich Mašek (který zkoumal neúspěch jako přirozenou součást designového procesu), v září obhajují Zdeněk Studený (v diplomce popisuje design Cvakačky) a Mária Šviriková (s uživatelským výzkumem pro PČR). Ať se daří! * Tom Štefek před létem vyhrál výběrové řízení na post ředitele Městské knihovny v Bratislavě a v srpnu nastoupil. Gratulujeme! Tom na KISKu dál zůstane jako vyučující DISRI, kurzu Sociální inovace v knihovnách a přítel na telefonu. A třeba se budeme moci těšit na nějakou novou mezinárodní spolupráci. * Roman Novotný nastoupil na doktorské studium Digitální kultury a kreativních průmyslů. Znamená to, že se s ním budou potkávat nejen naši studenti, ale bude částečně působit i na TIM. Těšíme se, co nového toto propojení přinese. * Na KISKu vítáme Jitku Bartošovou, která k nám přichází z Kiwi.com a má za sebou ohromně zajímavou akademickou i pracovní cestu. * Chystáme nový kurz na podporu podnikavosti studentů FF MU. Výzkum nám říká, že kurz je potřeba, a protože ho chystáme společně s Veronikou Rejškovou a Vojtou Krmíčkem z JICu a Robertem Vlachem z Na volné noze, tak věříme, že to bude stát za to. Projekt bude bude mít na starosti právě Jitka společně se studentským týmem složeným z Laury, Natálie a Marka. Informovanost studentů o podnikání — výsledky průzkumu (zpracování: Jáchym Kubáček)* Na podzim znovu otevíráme Service design workshop — tentokrát ve spolupráci s Hnutím Duha a Pábením, které studenty provede cirkulárním designérským přístupem zaměřeným na lidi, profit i planetu. * Vznikl nový předmět Commons, P2P a digitální identita, který budou vyučovat Jakub Lanc a Roman Novotný. Jedná se o první meziprofilační předmět pro designovou i datovou profilaci, který se zaměří na problematiku fenoménu Commons vztaženému k digitálním infrastrukturám, veřejné správě a urbanismu. Workshop Jakuba Lance na Letní škole KISK 2020Nabíráme pomocnou vědeckou sílu ❤ * Pro designovou profilaci hledáme pomocnou vědeckou sílu (možné jako placené stipendium i jako kreditově ohodnocená praxe či stáž). Pokud studujete na KISKu, zajímá vás výzkum a design informačních služeb, máte volných 5–8 hodin týdně a chcete být u podobných aktivit, které jsme tu představili, ozvěte se mi — ideálně do 20. září a do mailu připojte pár vět o sobě. Designová profilace 2020: výuka, projekty a další was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 5. 2020

O kontextu UX designu. S Bobem Marvanem na téma Design Thinking

Lukáš BoB Marvan (@BoBMarvan) je jedním z nejznámějších českých UX designérů. Realizoval putovní výstavu Digitální design: Pohled za pixely a spolu s UX výzkumnicemi Michaelou Kočiovou a Ivanou Marvanovou provedl v letech 2016–2017 sčítání UX profesionálů — #humansofUX. BoB pracoval jako vedoucí týmu návrhářů UI ve společnosti Seznam.cz, jako UX designér v AVG a před třemi lety začal ‘něco nového’ v biofarmaceutické společnosti MSD. V rozhovoru se rozpovídal o rozdílech mezi UX (user experience) a design thinking nebo o tom, jak z pozice Design Thinking Lead může měnit svět k lepšímu. Dlouho jsi byl známý jako UX designér, teď na tvém LinkedIn profilu můžeme vidět “Design Thinking Lead”. Jak ses k této pozici dostal a jak se liší od klasického UX? Dostal jsem se k tomu postupně, protože já jsem se design thinkingem jako metodikou vytváření nových řešení, když to řeknu zjednodušeně, zabýval už v AVG. V některých případech jsem už tam zkoušel takto řešit designové problémy. Nejen že jsem sám sledoval design thinking framework, ale hlavně jsem se do toho snažil zapojit i další participanty, zadavatele, product ownery, nějaké technické role. To bylo ještě předtím, než vyšla kniha o design sprintu od Google, tou dobou vycházely jen první metodické návody. Když skončila moje éra v AVG, tak jednou z nabídek bylo MSD, kde jsem se bavil se současným šéfem Dušanem Pavlicou a on říkal, že občas používají design thinking framework, jehož součástí jsou i kolaborativní workshopy, a jestli s tím mám zkušenosti. Tak jsme si povídali a slovo dalo slovo a do MSD jsem byl před lety nabíraný už s tím, že bych tam měl pomoci postupně budovat design thinkingovou kompetenci. Odstartoval to Dušan, ale ten má na starost celý designový tým od výzkumníků přes UX až po vizuální designéry a copywritery, takže toho má hodně. Já jsem v MSD už začínal napůl jako seniorní UX designér a druhou půlku jsem věnoval příležitostem, které jsou nové, a jejich řešení pomocí design thinkingu. Postupně toho bylo čím dál víc a už asi po roce jsem to dělal na fulltime. autor: KovyV čem se pozice Design Thinking Lead liší od tvé předchozí? Mezi oběma je spousta přesahů. UX designér je klasicky vnímaný jako designér digitálních produktů, dělá si k tomu výzkumy, testy, apod. Důležité je, aby se UX designéři řídili nějakým procesem, aby v tom nebyl chaos. Design thinking je framework na řešení skoro jakýchkoliv problémů. Hlavní rozdíl mojí design thinking role oproti UX je, že už to není jen o digitálu, ale o celých systémech jako procesech — nejen jak funguje nějaký produkt, ale jak funguje svět. (smích)Já už nic nedesignuju sám, všechno řešíme participativně. Zvu si experty a pomáhám jim řešit problémy, takže ze srandy říkám, že dělám takový “meta-design”, design pro design. Už nedesignuju nějaké konkrétní rozhraní, ale metodiku pro lidi, které si pozveme, a oni si to pak designují sami pomocí té metodiky. Na jedné straně jsem já jako designér a něco dělám, na druhé straně jsou lidé, a dohromady něco tvoříme. Není to ale jen o této tvorbě, ale i o prototypování a testování. S mojí historií mám tu výhodu, že když se věnujeme digitálnímu produktu, tak mám šanci je korigovat — když vymýšlí něco, co neodpovídá best practices nebo nějakým design patternům, mám šanci říct, že tohle není ono, ať to zkusíme třeba takhle. To je zužitkování mojí UX role. Design thinking role je o tom vymyslet, jak budeme vymýšlet. Sezvat správné lidi, vyřešit to s nimi, sesumarizovat. V reálu dost práce netrávím na produktech, ale obecně na firemních procesech a strategiích. Z toho základního designu produktů se člověk posouvá výš a výš. V některých případech designujeme strategie celých týmů na 3–5 let dopředu, čemu by se měly ty týmy věnovat, na co by se měly zaměřit. To už je překryv s business developmentem, ale pořád v poli human centered designu. Aby to splnilo požadavky všech lidí, nejen uživatelů, v systémech se totiž pak pohybují nejen uživatelé, ale i různí admini či ředitelé. UX, design thinking… Je tam i nějaký další stupeň? Snažil jsem se o tom něco najít a –nejsou to úplně moje plány,– ale v podstatě tohle odpovídá Maslowově pyramidě. Nahoře je nějaká transcendence, zatímco dole se designují kusy systému, později to může teoreticky pokračovat směrem, kdy se člověk začne věnovat vylepšování společnosti. Je to průsečík, kam míří i třeba urbanisté nebo teoreticky i zákonodárci. Je to špička pyramidy, kdy si lidé z různých specializací řeknou “pojďme ten svět udělat lepším”. Bez ohledu na to, pro koho to dělám (ve smyslu firmy) nebo za kolik. Tím ale neříkám, že to je můj plán, ale že tam někam to postupně směřuje. Když se vrátíme, nechybí ti původní práce v UX? Chvílemi jo, ale taky na druhou stranu v dost případech ne. Když vidím, že fakt pomáhám lidem rozhodovat reálné velké věci a problémy… Jasně že se mi občas zasteskne po tom, si sám pořešit do detailu, jak bude konkrétně fungovat nějaký formulář, aby se dobře používal; ale na druhou stranu se teď pohybuji v takových úrovních, kde řeším, aby vůbec ten formulář vznikl (schválně teď zjednodušuji). Ve chvíli, kdy stavíš celý ten systém, tak potom ti řešení nějakých relativně drobných věcí přijde, no… jako relativně drobné věci.U nás vnímám jako důležitou tzv. demokratizaci designu, to, že jsou do design procesu zatahované i role, které se ho obvykle neúčastní. V obzvlášť komplexních systémech, ve kterých se pohybujeme, se vyplatí mít po ruce i zadavatele a doptávat se na podrobnosti o jejich úmyslu, nebo i technické role pro konzultaci, jestli to a ono takhle půjde vyrobit. Jak vypadá tvůj tým? Firma má kolem sedmdesáti tisíc zaměstnanců, věnuje se vývoji nových léků od výzkumu přes klinické studie, výrobu, marketing, prodej, distribuci. Centrální IT má cca tři tisíce lidí. V Praze sídlí designový tým, který vede Dušan Pavlica, a obsahuje výzkumníky, UXáky i markeťáky. Specializujeme se na produktový a service design, ať už jsou to mobilní aplikace, webové stránky,… Většina z nich je zaměřená pro interní použití, některé vedou i ke koncovým zákazníkům — doktoři, lékárníci, pacienti. V Praze je nás asi přes třicet, další tři v Americe a dalších asi deset v Singapuru. Co se týče konkrétně design thinkingu, tak aktuálně šéfuju třem lidem, to je jádro týmu. Do extended týmu pak patří i product owneři, UXáci, researcheři, kteří znají tu metodiku, ale zveme si je, jen když něco potřebujeme — když je potřeba udělat nějaký výzkum, prototypování apod. Nepracujeme spolu každý den, ale pravidelně ano. autor: David BirkeZakázky nám chodí interně a z celého světa. Sedíme sice v České republice, ale v reálu pro Českou republiku neděláme skoro nic. (smích) Máme kancelář, do které občas chodíme, občas pracujeme z domu, důležité ale je, že jsme každodenně ve spojení s klienty. Já sice sedím v kanclu v Praze, ale povídám si většinou s někým z Ameriky. Když jde do tuhého, tak cestujeme my za nimi nebo oni za námi. Sebereme se letíme na týden do Ameriky, kde máme den na přípravu, dva-tři dny na workshop, den na doladění a zas domů. A takhle pracujeme. Jak vypadá tvůj typický den v práci? Typický den je, že buďto schůzuji tady s produkťákama, projekťákama, a plánujeme, co a jak budeme dělat. Nebo schůzuji na telefonu s klienty, ať už z jiných částí IT, ze světa nebo přímo z částí byznysu — lidmi z výrobních, výzkumných divizí, kteří mají nějaké potřeby, které můžeme společně řešit. Nebo jsem zalezlý v nějaké kavárně či doma a vymýšlím, jak to budeme řešit. Na základě nasbíraných informací se snažím sestavit agendu designového workshopu, nebo už mám posbírané materiály z workshopu a dělám z toho nějaký report, nějaká doporučení. Můžeš popsat nějaký konkrétní problém z poslední doby, na kterém jste pracovali? Vysvětlení, abych tě uvedl do situace, by zabralo třeba čtvrt hodiny, ale zkusím to na jednom příkladu, co už nějakou dobu postupně řešíme: ve výzkumné divizi, která vyvíjí léky, se musí dohlížet na kvalitu všeho — kvalitu výbavy, kvalitu procesů, a potřebuješ tu kvalitu kontrolovat. Kdykoliv můžou přijít interní nebo externí auditoři a ty musíš být schopná nejen prokázat, že to bylo v pořádku, ale mít k tomu i ty důkazy. V této divizi je asi pět pracovních skupin, které se touto kvalitou zabývají, a používají vesměs podobné nástroje, podobný flow — ale ne stejný. Takže oni za námi přišli, že chtějí tento jejich proces zlepšit, zefektivnit. My jsme jim pomohli zmapovat současnou situaci, jak jednotlivé skupiny pracují, a pak jsme jim pomohli vymyslet si nový sjednocený proces, jak by to chtěli dělat. Zaměřili jsme se na kritické části a promýšleli je detailněji. Aktuálně se řeší předvybrané části a znovu se na nich pracuje, ladí se to. Transformuje se celý proces jejich práce, aby byli všichni sladění a víc efektivní. A součástí tohoto je i klasický UX design, když je v určité části potřeba konkrétní aplikace. Před tímto redesignem nás FDA (Food and Drug Administration, vládní Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, pozn.) hodnotil, že jsme na tom z velkých farmaceutických firem nejhůř, co se týče kvality reportingu. Tak se analyzovalo, předesignovalo, vyvinulo, nasadilo a najednou nás dávají za příklad. Předtím to bylo tak špatné, že i zaměstnanci, jak byli nespokojení, tak kvůli tomu odcházeli z firmy. Teď po redesignu k nám naopak lidé přicházejí z jiných firem, protože se rozkřiklo, jak to tu funguje a jak třeba ta konkrétní aplikace pomáhá. Že je dobré tu pracovat. To je podle mě skvělá ukázka kvalitního designu, který vznikl díky design thinkingu. A to je to, co tě těší nejvíc? Tohle jsou super úspěchy, ale ještě lepší je šířit povědomí o design thinkingu do firmy. Dost velké zadostiučinění je “adopce” toho přístupu. Je super, když přijde mail “Hele, kluci, po vašem školení jsem to zkusil použít tady na jeden náš problém v týmu, udělal jsem malý jednodenní workshop pro pár lidí a fakt nám to pomohlo.” Mám radost, že to kolegové chápou, že jim je to k něčemu dobré a jsou schopni to prakticky použít. Pak se to šíří dovnitř do firmy, takže to časem může třeba změnit způsob jejího fungování. Zároveň roste důvěra v nás a jsme zvaní k čím dál větším věcem a pomáháme důležitějším částem firmy. To je to zadostiučinění, byť paradoxně to nepřímé. Že mně se podaří dobrý workshop, dobrý prototyp a takové věci, to je fajn. Ale lepší je ta změna, že to využívají další a další týmy a pomáhá jim to — takhle roste náš dopad. Tahle kulturní změna je zatím malá, ale už ne neviditelná. Jak se dál vzděláváš? Snažím se objíždět relevantní zahraniční konference, kde jsou občas trochu dál, ale nutno podotknout, že ne o tolik. Prošlapáváme cestičky něčemu novému. Takže zaprvé je důležitý kontakt v zahraničí, protože nové informace přichází spíš odtud. Zadruhé se snažím nastudovat si příbuzné obory a metodiky, jako je Lean Six Sigma nebo Change Management, protože i s tím naše práce úzce souvisí. Pokouším se pochopit, jak fungují oni, v čem jsme si podobní a v čem jsme jiní. A třetí věc je, že se snažím objevovat a přinášet nová vlastní řešení na problémy, které s aplikací metodiky máme. Byť je to tvorba nových postupů, tak to zahrnuji do vzdělávání, protože aby to člověk byl schopný adoptovat, tak si to musí načíst, vyzkoušet a pak přiohnout a vylepšit pro svůj vlastní kontext. O kontextu UX designu. S Bobem Marvanem na téma Design Thinking was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

4. 3. 2020

Design zameraný na človeka a súčasnosť

Photo by JR Korpa on UnsplashDesign zameraný na človeka (Human-Centered Design, ďalej HCD) je designový prístup, v ktorom si zúčastnení designéri vybudujú hlboké porozumenie stakeholderov riešeného problému a využívajú nadobudnuté poznatky pre generovanie nápadov, iteratívneho prototypovania a efektívnu implementáciu, prostredníctvom ktorých smerujú ku konštruktívnemu riešeniu určitého problému. HCD je rozšíreným prístupom designu služieb v oblasti rozvoja a inovácií, v komerčnom i verejnom sektore. [1] Trojitá optika HCD. [3]HCD je proces aj súbor techník, ktorý pridáva ľuďom, ich potrebám, správaniu a limitom vyššiu prioritu než ostatným súvisiacim aspektom tvorby a produkcie riešenia. To vychádza z trojitej optiky, cez ktorú HCD nahliada na svet počas celého procesu designovania. Jej zložkami sú žiadanosť (ľudia či sociálna skupina), uskutočniteľnosť (technológie) a životaschopnosť (peniaze), pričom náhľad sa začína z pozície žiadanosti — zisťujú sa potreby ľudí, respektíve sa definuje problém, ktorý je potreba riešiť. Až potom sa hodnotí, či je vybrané riešenie finančne a technicky uskutočniteľné. Správne riešenie sa ideálne nachádza v prieniku všetkých troch optík. [1] HCD predstavuje jednu z množstva obdobných konceptualizácií designového procesu. Pozostáva z troch fáz, ktorých pôvodné anglické názvy odpovedajú akronymu HCD: Hear — Create — Deliver. Po konkretizovaní designérskej výzvy sa začína fázou načúvania/hear, v ktorej ide o čo najväčšie pochopenie cieľového užívateľa či klienta. Pokračuje fázou tvorby/create, kde sa generujú možnosti a vytvárajú prototypy. Prostredníctvom finálnej fázy realizácie/deliver je dodané vybrané riešenie. Celý proces je preložený na rovinách abstraktnosti a konkrétnosti, pričom najabstraktnejšou je prostredná fáza create. [1] Fázy HCD. [2]Po konceptualizácii v deväťdesiatych rokoch sa HCD rýchlo stalo rozšíreným prístupom, z veľkej časti vďaka spoločnosti IDEO. Sám Don Norman svoju esej Human-Centered Design Considered Harmful z roku 2005 začína úvodom, v ktorom hovorí, že HCD je už dominantným prístupom v designe, prijímaný automaticky, bez ďalšieho zamyslenia, kde to kritiky. Poznamenáva však, že takéto pojatie HCD ako všeobecne prijímanej múdrosti je nebezpečný stav. Škodlivosť HCD Norman vidí v niekoľkých aspektoch. Poukazuje, že fokus na určitú skupinu prinesie riešenie pre ňu vhodné, ale za cenu znevýhodnenia inej. Ďalej poukazuje na dynamickosť človeka ako individuála — čo je navrhnuté pre človeka dneška, nebude postačovať človeku zajtrajška. Človek sa učí a zlepšuje, nezostáva na úrovni nováčika večne — potrebuje aby sa riešenie vyvíjalo s ním. Norman sa však ešte viac obáva následujúceho: zameranie na človeka odvádza pozornosť od podpory činností samotných a priveľká pozornosť na rôznorodé a meniace sa potreby človeka môže viesť k nesúdržnosti a pridanej komplexnosti designu riešenia s množstvom nadstavaných medziriešení, ktoré dostatočne neodrážajú súvislosť jednotlivých aktov v rámci neho. Vo svojej eseji preto predstavuje Activity-Centered Design (ACD) ako alternatívu voči HCD, ktorý sa zameriava na samotné konkrétne činnosti vykonávané užívateľmi namiesto bezbrehej snahy ich uspokojiť. Argumenty pre svoj prístup hľadá v príkladoch designu vecí, ktoré boli vytvorené dávno pred HCD a ich dizajn neurčovali ľudia, ale činnosť, s ktorou sa postupne vyvíjali. Tieto predmety (napríklad husle) sú všeobecne obľúbené, i keď vôbec nie intuitívne. Ich osvojenie si vyžaduje dlhší čas a snahu. Pri definovaní ACD Norman vychádza z teórie činností, kde sa na činnosť hľadí ako súbor úkonov. Za hlavný atribút, ktorý odlišuje ACD od HCD, považuje prístup, respektíve mindset designéra. Činnosti, ktoré sú predmetom záujmu ACD, sú stále činnosti ľudí a preto je hlboké pochopenie ľudí, pre ktorých bude riešenie vytvorené, potrebné v oboch prístupoch, avšak u ACD s rovnako hlbokým pochopením technológií a dôvodov pre činnosti samotné. [4] Na Normanovu kritiku HCD nadväzuje príspevkom s (takmer) rovnakým názvom Jussi Pasanen, ktorý však poukazuje na polohu HCD v kontexte súčasných globálnych problémov. Ako prvý problém definuje podriadenosť HCD businessu. Uvedomuje si ich neoddeliteľnosť, no poukazuje, že ideálna symetria trojitej optiky v korporátnej realite nefunguje, pretože aspekt životaschopnosti je nadriadený a všetko ostatné mu je podriadené. Design zameraný na profit má prednosť pred designom zameraným na človeka. To automaticky nemusí znamenať, že design bude z užívateľského pohľadu zlý ako taký, ale že v jeho základoch bude iný cieľ, než ten, ktorý je navonok prezentovaný. Napríklad užívateľsky prívetivá aplikácia prezentovaná ako jednoduchý nástroj pre komunikáciu má v skutočnosti za cieľ monetizovať užívateľské a osobné dáta. Na to Pasanen nadväzuje argumentom polarizácie a nerovnosti spoločnosti, ktorú technologický giganti rozvíjajú v spolupráci s designérmi. Tento problém predstavuje na už dobre známych príkladoch spoločností Airbnb a Uber, ktoré jednak znevýhodňujú určité skupiny a jednak pridávajú ďalšie drevo (čítaj emisie) do ohňa. Poukazuje, že prístup HCD rozdeľuje ľudí už na úplnom začiatku: na mieru vyrobené riešenie dostanú tí, ktorí na to majú, zatiaľ čo ostatní sú ignorovaní, alebo dokonca zneužití. Obdobne ako aj planéta, ktorá by sa dala zaradiť do optiky životaschopnosti. Tu sa s ňou tiež viac počíta ako so zdrojom pre využitie, než aby sa hľadelo na jej udržateľnosť.[5] Upravený Vennov diagram trojitej optiky podľa Antona Schuberta. [6]Naliehavosť prognózy IPCC a ďalších globálnych problémov vyvolávajú výkriky po zmene alebo aspoň určité uvedomenie časti designérov po potrebe zmeny. Napríklad Anton Schubert apeluje na zodpovednosť designérov voči budúcnosti, ktorú tvoria. Nesnaží sa o veľkú zmenu, “len” rozširuje diagram trojitej optiky o zodpovednosť voči planéte, od ktorej by sa malo začínať a zároveň, ktorá umiestňuje ostatné zložky diagramu do seba. [6] Iní sa zameriavajú na širší kontext a prichádzajú k presvedčeniu, že HCD nebude stačiť. HCD vyrieši potrebu človeka odviezť človeka z miesta na miesto vďaka užívateľsky prívetivej aplikácií, ktorá zároveň poskytuje flexibilný spôsob príjmu. Avšak nielenže tým nevyrieši celkový systematický problém dopravy, ale naopak ho ešte zhorší. Jesse Weaver to odôvodňuje obmedzením záberu HCD na preň zvládnuteľné premenné: “Design zameraný na človeka je o fokuse. Je o pozorovaní veľkého obrazu a následnom zafixovaní sa na zvládnuteľnú množinu poznatkov a premenných, a vytváraní riešenia práve pre ne. Z definície to znamená, že proces tlačí designéra, aby aktívne ignoroval mnohé aspekty problému. A takéto krátkozraké zameranie nestačí, keď sa snažíte vyriešiť niečo systémové.” [7]Alternatívu nevidí ani v cirkulárnom designe, ktorý zohľadňuje udržateľnosť, avšak nepredstavuje spasiteľa, ktorý má šancu riešiť veľké problémy z jeho ekonomicky zameranej podstaty. Podľa neho sa designéri potrebujú vymaniť z nátlaku globálneho systému a začať sa kriticky dívať na vlastnú profesiu a jej súčasné praktiky. Tieto praktiky Weaver kritizuje v svojom ďalšom článku, kde poukazuje na to, že HCD je v skutočnosti uplatňované len na úplnom začiatku celého životného cyklu vyvíjaného riešenia. Akonáhle je minimálne riešenie dodané na trh, HCD ustupuje do pozadia. Fokus sa presúva z vonkajšieho kontextu užívateľa na vnútorný kontext produktu — iteruje sa v rámci toho, ako užívateľ s produktom interaguje (a koľko ich interaguje) — namiesto toho, či s produktom interaguje tak, aby bola zabezpečená jeho spokojnosť. Cieľ sa postupne transformuje na splnenie metrík (napríklad aby interagovalo ešte viac užívateľov) a stáva sa business-centered. [8] Transformácia fokusu počas životného cyklu vyvíjaného riešenia. [8]Okrem vyššie popísaných problémov, má HCD aj ďalšie problémy. Trpí upínaním sa k politickej a systémovej normativite, pričom rozsah ideácie, i keď komplexnej, sa pohybuje v medziach v konformity. U vedľajších dôsledkov vybraných riešení sa očakávajú pozitívne príležitosti podporujúce profit, z hľadiska udržateľnosti predaja alebo možnosti jeho rozšírenia. Častá snaha o najväčší záber rôznorodej škály cieľových užívateľov taktiež nikdy nemá šancu uspokojiť všetkých, čo implikuje už vopred isté vylúčenie určitej skupiny či individuálov a zároveň obmedzovanie inovatívnosti riešenia. Ďalším aspektom, ktorý brzdí inováciu je vychádzanie práve z optiky žiadanosti— a to nazeranie na riešenie z aktuálnych skúseností ľudí. Ak vychádzame z toho, ako sa ľudia správajú teraz, na čo sú zvyknutí a naučení, ohradíme sa mantinelmi, ktoré nám dovolia pracovať len v rozmedzí toho, čo nám je známe. Konkrétnosť na jednu stranu poskytuje istotu, no na druhú stranu bráni špekulácii o budúcnosti, o niečom, čo ešte neexistuje. Upínaním sa k známemu vytvoríme niečo, čo môže byť za krátku chvíľu neaktuálne či nahradené, potenciálne už v čase dokončenia produktu. V týchto mantineloch konformity a nomativity sú vlastne umiestnené všetky tri optiky diagramu. Posudzovanie na základe toho, čo je teraz technologicky možné, pri porovnaní dĺžky užívateľského výskumu komplexného problému a návrhu jeho riešenia s napríklad Moorovým zákonom, determinuje produkciu niečoho, čo bude potreba redesignovať a aktualizovať každú chvíľu, aby to udržalo krok aj seba. To však nahráva tretej optike, ktorá s príhľadom na globálny systém má oproti ostatným navrch. Tlak na profit a obmedzenie zdrojmi nejaké potreby ľudí neprebijú, afinita ku konzumu je inherentná a nevyhnutná. Iteratívnosť nekonečná — dokiaľ sú peniaze alebo planéta. Na pozadí všetkého je daňou za antropocentrizmus, za čo najnižšiu cenu, práve využívanie zdrojov, ktoré robia globálne problémy súčasného sveta ešte viac komplexnejšími a neodvrátenejšími. Podiel HCD na vývoji a inováciách je nepopierateľný a v kontexte designu bude mať vždy svoju validitu a príležitosti, no v komplexnosti súčasnosti poťažmo budúcnosti je jeho schopnosť priniesť veľké riešenia nedostačujúca. A práve takéto riešenia je potrebné neodkladne začať hľadať. Zdroje [1] HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, 187 s. ISBN 978–80–905480–1–5. [2] SELLE, Pam. Better innovation with better teams (and design thinking). In: Pam the Webivore [online]. 2014 [cit. 2020–02–10]. Dostupné z: https://thewebivore.com/better-innovation-better-teams-design-thinking/ [3] ADAMÍKOVÁ, Anežka. Rychlejší ošetření v sanitce nebo méně potratů? I to je design a IDEO nabízí kurzy zdarma a online. CZECHDESIGN [online]. Praha, 2020, 2018 [cit. 2020–02–10]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/rychlejsi-osetreni-v-sanitce-nebo-mene-potratu-i-to-je-design-a-ideo-nabizi-kurzy-zdarma-a-online [4] NORMAN, Don. Human-Centered Design Considered Harmful. Jnd [online]. 2020, 2008 [cit. 2020–02–15]. Dostupné z: https://jnd.org/human-centered_design_considered_harmful/ [5] PASANEN, Jussi. Human centred design considered harmful [online]. 2019 [cit. 2020–02–10]. Dostupné z: https://www.jussipasanen.com/human-centred-design-considered-harmful/ [6] SCHUBERT, Anton. Planet Centric Design — How hard can it be? Medium [online]. 2018 [cit. 2020–02–12]. Dostupné z: https://medium.com/@antonschubert/planet-centric-design-how-hard-can-it-be-c71a46b532e0 [7] WEAVER, Jesse. Design Won’t Save the World. Medium [online]. 2018 [cit. 2020–02–15]. Dostupné z: https://medium.com/@hairyelefante/design-is-not-going-to-save-the-world-8985870471a5 Preklad autorky: “Human-centered design is all about focus. It’s about observing the big picture and then zeroing in on a manageable set of insights and variables, and solving for those. By definition, this means the process pushes the designer to actively ignore many of a problem’s facets. And this kind of myopic focus doesn’t work when you’re trying to solve something systemic.” [8] WEAVER, Jesse. Human-Centered Design Dies at Launch. Medium [online]. Modus, 2019 [cit. 2020–02–15]. Dostupné z: https://modus.medium.com/human-centered-design-dies-at-launch-5f2b1f7b52e8 Design zameraný na človeka a súčasnosť was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 2. 2020

Design vzdělávání ve Smart City konceptu

Převzato z : Architectureweek.czModerní člověk začátku 21. století má mnoho reálných požadavků na veřejný prostor. Tyto požadavky se týkají architektonické otázky, designu, funkcionality i estetiky. Lze tvrdit, že člověk s rostoucím kompendiem informací, které má k dispozici, projevuje i vyšší nároky na veřejný prostor ve všech jeho aspektech. Koncept Smart City přináší služby, které mohou naplnit potřeby nebo preference společnosti, jednotlivým skupinám i lidem jako individualitám. Proto je potřeba zajistit koordinaci technologických řešení, politických rozhodnutí a osobních perspektiv (Abella, 2019). Role uživatelů z řad obyvatel je však jako by podceňována a nevěnuje se jí dostatečná pozornost. V souvislosti s uživatelskou základnou se objevil i pojem „Smart Citizen“. (Vanolo, 2014). Koncept Smart City totiž musí obsahovat konkrétní služby, které odpovídají požadavkům svých potenciálních uživatelů a plní jejich potřeby. V rámci role občanů by měla informační a výpočetní technika rozšiřovat možnosti produkce informací. Digitalizační nástroje a technologie dělají z uživatelů spoluproducenty informací (Stratigea, 2015, citováno v Abella, 2019). Smart City má jako koncept i své ukazatele efektivnosti. Hovoří se hospodárnosti a diverzitě nabízených služeb, počtu pracovních míst, které může koncept nabídnout. Kupodivu spokojenost uživatelů v tomto hodnocení až takovou roli nehraje (Abella, 2019). Samotný koncept jako by jen podtrhoval odtržení měst od přírody. Je pravdou, že městská infrastruktura je stále postavená z materiálů, založených na přírodní bázi, ale mnohé z nich jsou již natolik průmyslově upravené, že již nejsou přirozeně odbouratelné. Hovoří se o tzv. ontologickém exceptionalismu humanismu (Heitlinger, 2018). Je zvláštní, že součástí konceptu Smart City jsou i chytří lidé. Dokonce člověk, jakožto uživatel nabízených služeb Smart City, podléhá jednomu frameworku designu. V něm se reflektuje kreativita, schopnost učení a vzdělávání se, lidskost se zaměřením na mezilidské vztahy, a znalosti jakožto druh lidského kapitálu. Mnohé studie se přílišně koncentrují na zapojení dalších technologií do chodu města a aplikaci internetu věcí. Ale zapomínají na člověka samotného. Mezi zapojenými přístroji kolují informace o uživatelích, zda však uživatelům v konečném důsledku slouží, už je otázkou. Využití internetu věcí například při řízení dopravy ve městě může mít své výhody pro optimalizaci dopravního toku. Zároveň ale může být snadno zneužit k nezákonnému sledování (Tokody, 2018). Komplexita vzdělávání Uživatelské využití služeb Smart City vyžaduje celoživotní vzdělávání. Nejde totiž jen rozšíření znalostí, ale o vstřebání společenských kompetencí. Proto se u vzdělávání a jeho designu musí uvažovat o komplexitě. Pokud se jedná o vzdělávání metodické, které si klade za cíl naučit uživatele určitou izolovanou funkcionalitu. Metodické vzdělání zajišťuje naučení konkrétní dovednosti pro uspokojení aktuální potřeby, bez širší zřetele na kontext. Vždy by ale měla padnout otázka, tázající se na důvod. Proč je konkrétní funkcionalita důležitá a jak rozšíří obzory svému uživateli? Vzdělání samo o sobě by mělo být jednoduché a sestávat se ze stavebních kamenů, které onu požadovanou komplexitu vytvoří. Jako stavební kámen by se dal uvažovat tzv. small world (Martelli, 2017). V něm se popisuje spojení dvou uzlů, které mají k sobě relativně blízko. Pokud o zmiňovaných stavebních kamenech jako o oněch uzlech, pak jejich spojením vzroste komplexita znalostí. K jejich spojení dochází procesem vzdělávání. Občanskost Ve vzdělávání se klade rovněž velký důraz na komunitnost. V tradiční formě komunita představuje politickou nebo institucionální jednotku, založenou na základě osobních vztahů mezi členy nebo příslušnosti k určité lokalitě. S příchodem online světa už tomu není tak exaktně. Dnes je komunita brána spíše jako lingvistický objekt, v němž má každý jeho člen vlastní autorství i narativ. Vzniká tak stále širší sdílené kompendium vědění, které ve své komplexitě nabídne větší informativnost než jednotlivé kontribuce (Martelli, 2017). Nástrojem ke komunitní komunikaci kupodivu nejsou primárně technologie, ale přirozený jazyk. Jednak potenciálním uživatelům služeb Smart City umožňuje formulovat požadavky na tyto služby, ale také dává možnost vyjádřit zpětnou vazbu poskytovatelům těchto služeb. Nemluvě o skutečnosti, že dokážou relevantně popsat i samotnou službu formou uživatelských pokynů pro další uživatele. To by však měl být spíš úkol designérů služby, navrhnout ji tak, aby byla maximálně uživatelsky intuitivní. Navíc jazyk musí vyjadřovat i komplexnost dané služby, proto je jako vyjadřovací nástroj momentálně nenahraditelný. Ne vždy je ale konceptuální model služby tak, jak jej požadují uživatelé, provedený a proveditelný. Uživatelské požadavky nelze aplikovat beze zbytku. Design služby Cristina Martelli (2017) popisuje ve své práci konceptuální model vzniku informačního systému a využití přirozeného jazyka v jednotlivých fázích vývoje systému. Neodmyslitelnou roli v jednotlivých fázích by měli hrát i budoucí uživatelé. V první fázi je potřeba jasně a přesně formulovat. Tady nejsou role a vzájemné kompetence uživatele a designéra jednoznačně určeny. Vždy záleží na konkrétním konsenzu. Určitou aktivitu by měly projevovat všechny zúčastněné strany. Uživatelé jsou aktivní při formulaci svých požadavků, designéři pak v připomínkování a zpřesňování těchto požadavků. Od designérů by směrem k potenciálním uživatelů měla plynou řada doplňujících dotazů. Tyto dotazy zpřesní uživatelskou představu a nastaví designérům jasnější mantinely pro jejich práci. Pokud lze použít architektonickou metaforu, největší výzvou pro architekta není, když dostane zelenou louku, volnou ruku a neomezený rozpočet, ale právě naopak. V druhé fázi již designeři na základě definovaných požadavků a z nich vyvozených cílů designu vyvíjejí koncept budoucí služby. Vyhodnocují možná rizika, náklady, technické nároky na vývoj i provoz. Už zde by měli být uživatelé seznámeni s možnými úskalími nasazení a užívání služby, aby v případě nepřekonatelných překážek byl případně vývoj pozastaven a nedocházelo tak ke zbytečnými plýtvání finančními i lidskými prostředky. Další fází by měla být analýza uživatelských požadavků. Je ovšem otázkou, proč tato analýza přichází až v této chvíli. Měla by být součástí iniciace projektu a měla by tvořit „trasu“ projektu, ne ji pouze korigovat. Proto by analýza uživatelských požadavků měla přijít ještě před konceptualizací služby. Případně analyzovat připomínky ke vzniklému konceptu v kontextu uživatelských požadavků. I proto by měla být role budoucích uživatelů zúčastněnější. Vlastní design už je plně v dikci designérů, protože v této fázi by další hlasy byly již nežádoucí a rozptylující. Nicméně průběžné reportování stavu designu směrem k potenciálním uživatelům by svědčilo o dostatečné transparentnosti a otevřenosti projektu i jeho tvůrců. Pravděpodobně by ale nebylo vhodné ukazovat jednotlivé komponenty služby či její nehotovou verzi. Mohlo by to způsobit rozladění uživatelů. Vlastní vývoj služby je otázkou konverze všech předchozích fází a realizace projektu v intencích těchto fází. Poslední fází je poskytnutí hotového produktu uživatelům. Zpětná vazba od uživatelů poskytuje nejen cenné informace k vyladění nově implementované služby, ale muže zachycovat i dlouhodobější konceptuální a kontextuální požadavky na další projekty. Designérům mohou pomoci anticipovat další možnosti rozvoje celého konceptu Smart City. Vzdělávání ve Smart City Při aplikaci konceptu Smart City do vzdělání bude muset vzdělávací systém překonat nejednu překážku. Tou největší bude zřejmě nedostatek komunikace vzdělávacích institucí mezi sebou i mezi jejími pracovníky. V současném školství, a v tom vysokém je to obzvláště patrné, jsou mnohé oborové špičky strážci čistoty oboru. Vzdělávání je dnes potřeba vnímat komunitně, podobně jako občanské kompetence. Ty mohou posloužit jako inspirace a jejich zvýšení je i cílem vzdělávání. Cílem by měla být „identifikace běžné oblasti, do které každý vzdělávající účastník přispívá, konkrétním jazykem a kompetencemi pro celkové pochopení systému“ (Martelli, 2017). Každý přispívatel by si měl být vědom, jak a čím může komunitní vědění obohatit. Pro komunitní přístup bude třeba do značné míry sjednotit metodologii přístupu ke vzdělávání, která přiměje učitele z různých oborů ke vzájemné spolupráci. Největší předěl bude potřeba překonat mezi učiteli ideálně všech oborů. Společně pak mohou hledat souvislosti, které jim separátně mohou unikat. V první řadě bude třeba odhodit profesní ješitnost a stavění vlastního oboru na piedestal. Další krokem musí být vůle zúčastněných najít vůli obohatit vlastní obor i vnější pohledy. Neoddiskutovatelnou roli v tom bude hrát přirozený jazyk. Jeho vyjadřovacími prostředky vzniknou reprezentace těchto mezioborových souvislostí. Závěr Smart City je koncept, který zahrnuje vyspělé informační technologie, ovšem pouze jako nástroj, nikoli jako cíl. Pokud se hovoří o vzdělávání, člověk jako finální příjemce znalostí je tím, kdo by měl mít rozhodující slovo. Nikdy ovšem jako jednotlivec, nýbrž jako součást komunity. Nikdy nelze naplnit všechny požadavky jednotlivce, ale vždy je třeba naplnit průniky požadavků širší skupiny lidí. Smart City, vnímaný jako jeden z uzlů, bez funkčního kontextu, může na některé lidi působit jako redundantní nástroj, který jen uchovává informace o dalších informacích. Jiní ho budou vnímat jako esenciální pro svoji další existenci. Vždyť i existující sociální sítě se stávají součástí konceptu Smart City. Síťování znalostí právě vede ke snazšímu pochopení mnohých kontextů, a nejen k dohledávání izolovaných faktů. Mnohdy právě daný kontext umožní snáze pochopit řešený problém. Seznam literatury: ABELLA, Alberto, Marta ORTIZ-DE-URBINA-CRIADO a Carmen DE-PABLOS-HEREDERO, 2019. A methodology to design and redesign services in smart cities based on the citizen experience. Information Polity: The International Journal of Government [online]. 24(2), 183–197 [cit. 2020–02–01]. ISSN 15701255. HEITLINGER, Sara a Rob COMBER, 2018. Design for the Right to the Smart City in More-than-Human Worlds [online]. [cit. 2020–02–01]. Dostupné z: http://arxiv.org/abs/1803.10530 MARTELLI, Cristina, 2017. A Point of View on New Education for Smart Citizenship. Future Internet [online]. 9(1), 4–20 [cit. 2020–02–01]. ISSN 19995903. STRATIGEA, Anastasia, Chrysaida-Aliki PAPADOPOULOU a Maria PANAGIOTOPOULOU, 2015. Tools and Technologies for Planning the Development of Smart Cities. Journal of Urban Technology [online]. 22(2), 43–62 [cit. 2020–02–01]. DOI: 10.1080/10630732.2015.1018725. ISSN 1063–0732. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10630732.2015.1018725 TOKODY, Dániel, Attila ALBINI, László ADY, Zoltán RAJNAI a Ferenc PONGRÁCZ, 2018. SAFETY AND SECURITY THROUGH THE DESIGN OF AUTONOMOUS INTELLIGENT VEHICLE SYSTEMS AND INTELLIGENT INFRASTRUCTURE IN THE SMART CITY. Interdisciplinary Description of Complex Systems [online]. 16(3-A), 384–396 [cit. 2020–02–01]. DOI: 10.7906/indecs.16.3.11. ISSN 13344684. VANOLO, Alberto, 2016. Is there anybody out there? The place and role of citizens in tomorrow’s smart cities. Futures [online]. 82, 26–36 [cit. 2020–02–01]. DOI: 10.1016/j.futures.2016.05.010. ISSN 00163287. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0016328716300301 Design vzdělávání ve Smart City konceptu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

26. 2. 2020

Design v době post-antropocénu

Tento text není ničím jiným, než předmluvou, vymezením pozic, stanovením základních pojmů a odrazovým můstkem k dalšímu uvažování . Už delší dobu totiž přemýšlím nad dvěma věcmi, které spolu ale bezprostředně souvisí. Jako člověk věnující se designu jak po praktické, tak teoretické stránce, vnímám dlouhodobě absenci robustnější designové teorie, jež by mohla být výchozím bodem pro formulování designových výzev v tom smyslu, že by umožňovala pojmenovávat vztahy v daných ekosystémech, kde se vyskytuje předmět či problém (v jakékoliv fyzické, digitální, prostorové podobě), který by mohl design a designér řešit. Většina knih o designu se více či méně skládá pouze z (dobrých a nebo špatných, funkčních či nefunkčních) manifestací designu, aniž by se snažily jít do podhoubí, z něhož design vzniká.[1] Na to navazuje i druhý problém, s nímž se v rámci designové praxe potýkám. Dominantním designovým přístupem současnosti je design zaměřený na člověka (tzv. Human-centered Design, zkratka HCD pro designový proces Hear, Create a Deliver). Antropocentrická perspektiva, jejíž normativní předpoklady leží v businessových metodách přístupu ke klientovi za účelem zisku. Z toho důvodu pak její aplikace například na oblast kvalitativně odlišných sociálních inovací může přinášet modelová selhání.[2] Když se ale podíváme na nejsignifikantnější globální problémy současnosti, je jasné jednak to, že je nevyřešíme na úrovni mikroskopických designovým postupů, jednak pak i to, že je nemůžeme řešit primárně a pouze s “uživateli” jako lidskými bytostmi. Postupující klimatická změna nám ukazuje, že planeta nějakým způsobem jedná, rozhodně ale nejedná lidsky (Likavčan: 2016). Jak k tomu můžeme přistupovat z pohledu designu zaměřeného na člověka? Podle mě nemůžeme a takový přístup navíc člověka samotného ohrožuje. Nahodilá megastruktura, kterou Benjamin Bratton nazývá jako The Stack, zase radikálně transformuje naše tradiční představy o politické geografii a otevírá prostory výpočetní síle informačních a komunikačních technologií jako novému hybateli společensko-politických sil. O jaké jevy se jedná a jak k nim může design přistupovat? „Kdo je ta osoba bez řádu, která vchází a vychází branami tváře?“, ptá se ústy jednoho paranoidního terapeuta svých pacientů/čtenářů americký spisovatel Thomas Pynchon ve svém posledním románu Výkřik techniky (z angl. Bleeding Edge). V šílené konspirační kyberpunkové jízdě odehrávající se na přelomu tisíciletí po splasknutí dot-com bubliny jedna z příběhových linií formuje vývoj tzv. HLUBINEXu. Ten není nic jiného, než software sloužící k procházení toho, co dnes známe jako hluboký web — neindexovatelnou, ale přitom majoritní součást internetu, kterou roboti webových prohlížečů nemohou z různých důvodů (nejsou na to programovaní, obsah je chráněn licencí, stránky se rychle mění, jsou složeny z komprimovaných souborů atd.) indexovat. HLUBINEX ale není nějaký fulltextový prohledávač, jedná se o romantizovanou verzi graficky ztvárněného kyberprostoru,[3] jak si jej snad představoval John Perry Barlow, když psal v roce 1996 Deklaraci nezávislosti kyberprostoru. „Tady dole, někde hluboko, se mezitím musí dřív nebo později vynořit horizont mezi kódem a bezkódím. Propast,“ předjímá jeden z románových tvůrců HLUBINEXu. Pynchon, jakkoliv sám trošku se zpožděním, potvrzuje trend, kdy umělecká metafora často přináší do diskurzu vědění reflexi těch nejsoučasnějších problémů často dříve, než je tomu tak ve vědě či filosofii, což často vede k steskům některých filosofů.[4] Co to ale znamená, že se musí vynořit horizont mezi kódem a bezkódím? Jak by mohlo z čistě antropocentrické algoritmizace vzniknou naráz něco, co nebylo zamýšleno? Jak je možné, že si Facebookoví boti jsou naráz schopni vytvořit vlastní mód komunikace, bez zásahu člověka a pro člověka nepochopitelný?[5] Pokud je jediným určujícím prvkem vesmíru a světa radikální nahodilost, kdy cokoliv může bezdůvodně existovat úplně jinak, než je či jak bylo, jak tvrdí Quentin Meilassoux,[6] vstupují takové entity jako internetoví boti nebo klimatické procesy do hry. Jinými slovy, naše lidské racionální pořádání a asociování reality má jisté zákonitosti nám vlastní, je ale možné, že existuje i jiné, cizí, xenoracionální pořádání, jež pro nás může být neuchopitelné. A právě to jsou ony osoby bez řádu, které komunikují, vcházejí a vycházejí očima nelidské tváře. Neobjevujme ale kolo, reartikulace kategorie Uživatele v termínech odlišných od tradičního karteziánského dualismu subjektu (člověka) a objektu (přírody, světa, …) se objevuje už dříve. „[U]živatelé nadměrně určeni sebekvantifikací a zároveň rozkládáni příchodem zástupů nelidských uživatelů (senzorů, aut, robotů),“ píše Benjamin Bratton v Black Stacku, jehož překlad zde také najdete. V jeho díle The Stack přiznává uživatelskou pozici ještě zvířatům, strojům (např. smart cars) a umělé inteligenci, přičemž každý element může být propojen na základě hypotetického termínu tzv. hluboké adresy, v jehož rámci je možné indexovat (a tedy umožnit existenci, pro Brattona je adresovatelnost v podstatě ontickou podmínkou existence čehokoliv) vše od molekul až po astronomické objekty. Adresa umožňuje definovat místo a vztah v rámci uspořádání, v rámci asambláže, v níž elementy existují na ploché ontologii reality, kde ovlivňují jedna druhou např. tím, že tvoří diference, jak píše Bryant.[7] Zkusme se ale na Adresu podívat prizmatem abstraktnější teorie. Podle mě je — z hlediska designu požadovaných budoucností jak na mikro, tak makroúrovni, a vůbec braní v potaz míst, kde nehraje roli pouze člověk, ale širší spektrum aktérů — vhodné tento ontologický rámec interakcí elementů ve světě vhodné uchopit skrze teorii asambláží. Tj. navazovat na jména jako Gilles Deleuze, Félix Guattari, jejich pokračovatele Manuela DeLandu, případně výše zmiňovaného Levi R. Bryanta. Designér a politický aktivista Norman Potter ostatně už v roce 1968 tvrdil, že designová praxe je v základu o hledání vztahu, o vyjednávání mezi subjekty za účelem nalezení shody.[8][9] Deleuze a Guattari a na ně navazující DeLanda pak přichází s dynamičtější teorií asambláží, kde na bázích relací (vztahů) exteriority a interiority lze lépe identifikovat kódování (interpretaci a pořádání) a teritorializaci jednotlivých asambláží. Těmi mohou být města, národní státy, komunity, sítě, cokoliv. Můžeme identifikovat možnosti interakce elementů v rámci asambláží dovnitř, kde si podle DeLandy (v návaznosti na Hegela) musejí zachovávat určitou autonomii, protože bez relací interiority by celek ztratil možnosti emergence, která je daná vlastnostmi (projevy, jak jednají při interakci) a kompetencemi (to, co nabízí při interakci) elementů.[10] Podstatnější jsou však relace exteriority, jež umožňují vzít jakýkoliv komponent asambláže a umístit ho do jiné, v níž bude interagovat jinak. Podle DeLandy jsou entity asambláže vždy heterogenní[11] a od heterogenity se můžeme odpíchnout zpět k designu. Pokud je totiž designová praxe především o hledání vztahu, musíme se pokusit nalézat vztahy s elementy, jejíž heterogenita se nenalézá jen v rovině lidské interpretace, ale i té ne-lidské, té bez lidského racionálního řádu, té, která možná nějakým způsobem interpretuje nás a my tento způsob interpretace dispozitivy našeho myšlení a jednání nezachytíme. Už na konci sedmdesátých let psal Norman Potter, že „[d]esignéři jsou dnes svědky toho, jak se objekt mění v systém, systém v proces a proces v informaci, a jejich svět se tak znepokojujícím způsobem začíná rozpouštět.“[12] Tvrzení, které v době globálních klimatických změn a zrodu umělé inteligence získává ještě naléhavější přídech. Jakým způsobem nalézat mody komunikace těchto informací a vztahu s aktéry, kteří nejsou lidští? Svět a lidstvo se potýká s problémy, které už nezvládá řešit na úrovni dualismu člověka a vnějšku (přírody, stroje, umělé inteligence, …), ale design s odpovídající teorií může na tyto problémy adekvátně reagovat, měl by proto možná začít rozeznávat signální hry — od přírody a dalších forem xenoracionalit bezprostředně zasahujících do lidských životů — ty mají o dost elementárnější charakter, než lidský jazyk, jak říká filosof Lukáš Likavčan v rozhovoru pro časopis DÝPT: „Signalizace přátelství a nepřátelství, informace o tom, kde jsou nějaké zdroje, biosémiotika. Signalizace, kterou sice jako lidé sami produkujeme, ale nejsme si toho vědomí. Na úrovni chemické, biologické a fyzikální.“ Planeta už dnes není — a pravděpodobně nikdy nebyla — místem jen pro člověka, kterému může přiznání uživatelské pozice paradoxně přinést daleko širší emancipační prostor, nebo jej alespoň ušetřit zániku jako druhu. Text původně vyšel v třetím čísle zinu DÝPT. Zdroj obrázku: https://ifrecords.bandcamp.com/track/post-anthropocene [1] Pozn. — Přiznejme zde zaslouženou úctu výjimkám, kterými jsou např. Thomas Wendt a jeho kniha věnující se designu z fenomenologických pozic Design for Dasein, nebo publikace Anthony Dunnea a Fiony Raby Speculative Everything (sice rovněž složené z ukázek, které jsou ale obohaceny výživným kritickým komentářem). [2] LARSSON, Ola Segnestam a Taco BRANDSEN. The Implicit Normative Assumptions of Social Innovation Research: Embracing the Dark Side. Social Innovations in the Urban Context [online]. Cham: Springer International Publishing, 2016, 2016–10–26, , 293–302 [cit. 2018–08–13]. Nonprofit and Civil Society Studies. DOI: 10.1007/978–3–319–21551–8_24. ISBN 978–3–319–21550–1. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/978-3-319-21551-8_24. [3] Pozn. — Pokud si vybavujete dávno mrtvé rozhraní Second Life, budete se blížit románovému zobrazení hlubokého webu. [4] Pozn. — Armen Avanessian se ve svém deníkově kontemplativním díle Miamification hned na počátku ptá „Proč musí filosofická praxe (a nejen ta moje) hibernovat ve světě umění?“ (Avanessian; 2018). [5] GRIFFIN, Andrew. FACEBOOK’S ARTIFICIAL INTELLIGENCE ROBOTS SHUT DOWN AFTER THEY START TALKING TO EACH OTHER IN THEIR OWN LANGUAGE. Independent [online]. 2017 [cit. 2018–07–02]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/news/facebook-artificial-intelligence-ai-chatbot-new-language-research-openai-google-a7869706.html [6] MEILLASSOUX, Quentin. After finitude: an essay on the necessity of contingency . Pbk. ed. New York: Continuum, 2009, s. 66. ISBN 9781441173836. [7] BRYANT, Levi R. Ontický princip: Nástin objektově orientované ontologie. In: JÁNOŠČÍK, Václav, Lukáš LIKAVČAN a Jiří RŮŽIČKA. Mysl v terénu. 1. Praha: Akademie výtvarných umění, 2018, s. 78. ISBN 978–80–87108–72–7. [8] POTTER, Norman. Co je designér: věci, místa, sdělení. 1. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018, s. 40. Katedra. ISBN 978–80–87989–58–6. [9] Pozn. — Přestože Potter zahrnuje do vztahů především ustavení významové shody mezi designérem a klientem, tj. mezi dvěma lidmi, je třeba tento důraz na komunikativní akt v designovém procesu — a to v roce 1968 — ocenit. [10] DELANDA, Manuel. A new philosophy of society: assemblage theory and social complexity. New York: Continuum, c2006, s. 10. ISBN 0826491693. [11] Tamtéž, s 11. [12] POTTER, Norman. Co je designér: věci, místa, sdělení. 1. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018, s. 59. Katedra. ISBN 978–80–87989–58–6. Design v době post-antropocénu was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 2. 2020

To Design is to be Human: a review of Being and the Screen

Technologies are with us everyday, and there is no point in denying this fact. From the first thing in the morning to the last thing in the evening, almost everyone has a gadget that guides them through their days. To disprove it would be illogical, however, have times really changed from the past? Are we living different lives than our parents, grandparents, or other ancestors? Maybe, or maybe not, to be fair it is not that important. What is more important is to understand that the screens which we stare into shape us just as much as we shape them (perhaps even more), and that it is not entirely negative or positive. This shaping is exactly what we make it into. That is why I decided to review a book by Stéphane Vial, a French philosopher and researcher in the fields of design and digital revolution, called Being and the Screen: How the Digital Changes Perception. Published in one volume with ‘A Short Treatise on Design’. The book itself presents many different ideas, concepts and views. In this review, I will try to go through those ones that resonated with me the most and I am sure will resonate with you too. We will delve into the history of design, and take a look at different perspectives the book portrays. What is ‘design’? The book gives us an interesting insight into the history of design. In the introduction, Vial says that “All goods and services are designed. The urge to design - to consider a situation, imagine a better situation, and act to create that improved situation - goes back to our pre-human ancestors. Making tools helped us to become what we are - design helped to make us human” (Vial, 2019). And I think it is important to remember this as we go onwards throughout the book. To design is to be human, we have unique position in the order of things and we should act responsibly according to it. One problem, which the book shines some light on, is that design is too open-ended. Meaning that a lot of people are calling themselves designers and to be fair, there is no blame to be assigned. It has such a vast spread of different little nuances - interior design, product design, service design, industrial design, social innovations design and so on. The work from physical products has shifted to social problems and innovations, but are designers really fit to design someone’s life? https://medium.com/media/688fe4a414d55d32589333020336aa0b/href“Designers often fail to understand the complexity of the issues and the depth of knowledge already known. They claim that fresh eyes can produce novel solutions, but then they wonder why these solutions are seldom implemented, or if implemented, why they fail. Fresh eyes can indeed produce insightful results, but the eyes must also be educated and knowledgeable.” (Vial, 2019)If one is given a substantial burden they should understand it deeply (not saying one hundred percent), but often in the field of design (especially nowadays) we can see social innovators not being capable of grasping the real issues at hand. The Theory of Ontophany Ontophany is important to understand, especially because it is the whole paradigm of the book (Behind the Screen). So, what does it mean? “The process of appearance of being is constantly technologically conditioned.” (Vial, 2019)As said in the beginning, technology shapes us the same way we shape it. In many ways, they (technologies) are making our lives easier and by that they shape us to act a certain way. But one must not forget that shaping can be both positive and negative (such as fear of screens or IRL fetishim). Both Visionary and Critical As designers, it is important to see into the future and understand the trends, and what’s going on. But this can sometimes lead to negative circumstances where we are not critical of our creations and we cannot see clearly. In the foreword, Pierre Lévy prefaces that “we have to keep both eyes wide open - our critical eye as well as our visionary eye” (Vial, 2019). His (Lévy’s) point is that we should not pathetically idolize order-words such as internet, innovation, big data, digital humanities, and other. “The critical eye dissolves intellectual idols that obstruct our cognitive field.” (Vial, 2019)https://medium.com/media/37c56985aa8e7d76c6df8d53e9df8798/hrefOn the other hand, the visionary eye exists, whose main function is to create and understand. Thanks to our understanding of symbols, we have a unique position in the world; until something else learns to manipulate these symbols. Vial later (in Chapter 6 “The (Digital) Design of Experience”) explores “factitive” objects that have someone/something do, be or believe. Furthermore, expanding on this he calls design “a phenomeno-technological activity that is intentionally factitive” (Vial, 2019). He perfectly explains the factitive intentionality in game design. “To fully grasp the digital design effect operating in game design, one has to understand the unique nature of the ludic video experience” (Vial, 2019). This is true not only for game design, but for other design types as well. For us to fully enjoy something, it has to come from the point of understanding. The enjoyment of playing comes from us interacting with digital devices which create experiences. If there is no gameplay, we cannnot appreciate any experience. Game design proves that phenomeno-technology creates new ways for us to enjoy the screen by connecting mechanisms and the machine. (Vial, 2019) “The visionary eye discerns new problems, explores futures hidden in the fog of the future, and creates.” (Vial, 2019)Digital Revolution “But what makes it possible to actually speak of a “revolution”? What makes these changes in digital technologies worthy of being considered “revolutionary”?” (Vial, 2019)https://medium.com/media/698f035fa4bce336ea6eb8c06d3d621f/hrefOne of the book’s main concerns is what this so called digital revolution is by portraying it from both a technological and a philosophical viewpoint. Here is why understanding the theory of ontophany is important. Vial shows that “our relationship-to-the-world, as a phenomenological relationship with “things themselves”, is fundamentally conditioned by technology and always has been” (Vial, 2019). Being human is such a complicated phenomenon, our every facet is sophisticated and problematic. But, when we introduce the digital phenomenon into the equation it is a whole new different world. We need “concepts better able to grasp the complexity of the digital phenomenon and to illuminate more deeply the meaning of what we experience when facing interfaces” (Vial, 2019). It could be said that understanding technology and the digital should be an easy task. In the end, everything can be broken down into algorithms consisted of simple operations of zero’s and one’s. Intertwining our lives with the digital brings enormous amount of possibilities and even when we think of such elementary concepts as communication we come across strange results such as technophobia (or its counterpart techno-fetishism). Technophobia results in people not believing in digital, I will explain it on communication as it is basis of our everyday life. American duo of sociologists Peter L. Berger and Thomas Luckmann present in their book The Social Construction of Reality the concept of face-to-face communication, which for them is the most true form of communication, and you can get no better than that. People nowadays tend to believe that online communication is a lesser form of communication because it is not face-to-face so they leave social media altogether. Paradoxically, not realising that they abandon a connected online world in which (almost) everyone already lives. “Living exclusively in an immersive state, in a restrictive digital ontophany, can only be a phenomenological impoverishment of the experience of the existing. The question is not either whether to do exactly the opposite: stand against e-books, forbid video games, reject tablets in school, or close your Twitter account, waiting for the grass to grow….. As Jean-Claude Beaune writes, “The world we face, in our most mundane experiences, is cultural; that is, technological and technicized through and through. We have no natural experience of the world or of ourselves.” (Vial, 2019)https://medium.com/media/782b9d260c53325d90cedd020be732c1/hrefTechno-fetishism, on the other hand, goes in the steps of Marxism regarding commodities :... technology is a thing in itself, endowed with an abstract will, which guides the course of human events by pursuing its own ends - as a process without a subject.” (Vial, 2019) It formalized the need of a critical eye. Technologies are not all good willed, even if at its inception some promise to be. Take into the account the impact of such phenomenons as Airbnb. The prices of housing rapidly inflated and immense number of properties are owned solely to bring profit into hands of private owners. The reality of technophobia and techno-fetishism is brought to life by the importance of not only designers but all of us to have both critical and visionary eyes. Closing Remarks Stéphane Vial has an endless stream of thoughts in his book Being and the Screen and in this review I have only touched the surface of couple of his ideas. But, hopefully my review brought into light some of his interesting observations. The idea that stuck with me the most is that we should try to understand technology in our context a bit more. It is not a novelty of present-day lives, because we can find notions of technology decades ago. Thus, the next time you unconditionally talk about the positives of technology and the digital or devotedly spread thoughts of how technology is ruining our lives, just stop for a moment and try to understand its connection to all our lives. “Technology is no more transcendent to humanity than science is or art is. Science is also done without us and outside us, without our having any scientific knowledge and without being scientists ourselves, It’s the same for art: we are not all artists. Yet we do not feel dispossessed of science or art. Why would we feel that way of technology? Driving a car without knowing how it works technically or using the computing power of a computer without knowing what is at its heart constitutes a freeing from technology rather than a dispossession of technology.” (Vial, 2019)Vial, S. (2019). Being and the Screen: How the Digital Changes Perception. Published in one volume with A Short Treatise on Design. The MIT Press. To Design is to be Human: a review of Being and the Screen was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

22. 2. 2020

Speculative Everything: Design, Fiction, and Social Dreaming

Žijeme v době, kdy čelíme velkým, mnohdy až vlastně průlomovým, problémům. Jsme nuceni řešit otázky přelidnění, nedostatku vody v některých částech našeho světa, nedostatečnou zdravotní péči nebo radikální změnu klimatu. Odpovědí na naše otázky by mohl být design, který se zabývá problémy tohoto typu. Avšak Inherentní optimismus designu říká, že většina výzev a problémů, kterým dnes čelíme, je neopravitelných a že jediný způsob, jak je překonat, je změna našich hodnot, přesvědčení, postojů a chování. Právě tento „vestavěný“ optimismus designu může věci značně zkomplikovat. To však neznamená, že bychom se měli zcela vzdát. Existuje totiž určitá forma designu, která design využívá jako prostředek spekulace a určuje tak, jak by věci mohly být — spekulativní design. Tato forma designu prospívá fantazii a jejím cílem je otevřít nové možné pohledy na to, co se někdy nazývá „wicked problem“, vytvořit prostor pro diskusi a debatu o alternativních způsobech bytí a inspirovat a povzbudit představivost lidí. Designové spekulace mohou působit jako katalyzátor kolektivního předefinování našeho vztahu k realitě. Za radikální design? Design se stal plně integrovaným do neoliberálního modelu kapitalismu, který se objevil v 80. letech, a všechny ostatní možnosti designu byly brzy považovány za ekonomicky nemožné, a proto irelevantní. Druhým bodovým zlomem je pád Berlínské zdi v roce 1989. Kromě kapitalismu už totiž neexistovaly žádné jiné sociální nebo politické možnosti, jak a čemu by se design mohl přizpůsobit. Všechno, co se nehodilo, bylo odmítnuto a považováno za fantazii nebo neskutečnost. Zatřetí, společnost se stala atomizovanější. Přišel internet a spojil tak dohromady všechny a všechno. Každý si mohl najít to svoje, co ho zajímá, čemu chce věnovat veškerý svůj čas a energii. Tím tedy končí původní nápad jedné velké utopie a nahrazuje ji myšlenka toho, že si nyní každý může utvořit svou vlastní. Za čtvrté — došlo k oslabení snů a nadějí. Vyšlo najevo, že sny dvacátého století byly neudržitelné, protože světová populace se v posledních čtyřiceti pěti letech více než zdvojnásobila na sedm miliard. Začínáme tedy řešit zcela jiné otázky, jako je udržitelnost zdrojů — dostatek vody a potravy pro všechny. Ale je třeba zůstat optimistickými. Finančním krachem roku 2008, došlo k nové vlně zájmu o přemýšlení o alternativách k současnému systému. A přestože žádné nové formy kapitalismu dosud nebyly objeveny, roste touha po jiných způsobech řízení našich ekonomických životů a změně vztahu mezi státem, trhem, občanem a spotřebitelem. Je nemožné pokračovat v metodice uznávané vizionářskými designéry šedesátých a sedmdesátých let? Nyní žijeme ve velmi odlišném světě, ale můžeme se s tímto duchem znovu spojit a vyvinout nové metody vhodné pro dnešní svět a znovu tak začít snít. K tomu však potřebujeme více pluralismu v designu, nikoli ve stylu, ale ideologii a hodnotách. Mapa neskutečna Jakmile designéři odstoupí od průmyslové výroby a trhu, vstoupíme do říše neskutečného, smyšleného nebo do toho, čemu dáváme přednost: koncepční design — design o nápadech. Má krátkou, ale bohatou historii a je místem, kde se odehrává mnoho vzájemně propojených a méně známých a prozkoumaných forem designu — spekulativní design, kritický design, design fikce, design budoucnosti, anti-design, radikální design, tázající se design, diskutabilní design, kontradiktorní návrh, diskursivní design, futurescaping a nějaké výtvarné umění. Koncepční design poskytuje prostor pro zabývání se nereálností. Nemůže tedy být koncepční, protože dosud nebyl realizován nebo čeká na realizaci. Oslavuje svou nereálnost a plně využívá výhody z nápadů. Koncepční návrhy však nejsou jen myšlenkami, ale také ideály a jak zdůraznil morální filozofka Susan Neiman, měli bychom měřit realitu proti ideálům, nikoli naopak: „Myšlenky se neměří tím, zda odpovídají realitě; realita je posuzována podle toho, zda žije podle ideálů.“ V oblasti užitého umění, grafiky, módy, nábytku, vozidel a architektury, je koncepční design vysoce ceněný, vyzrálý a zajímavý způsob práce a zahrnuje jednorázové experimenty jednotlivých návrhářů až po produkty dostupné v obchodech. Od nového tisíciletí došlo k významnému nárůstu experimentování na hranicích designu interakcí a umění médií, které se někdy označuje jako zařízení umění, ale obvykle se zaměřuje spíše na estetické, komunikativní a funkční možnosti nových médií než na vizi, jak by život mohl být a hlavně má spíše podobu digitálního řemesla, než budoucí spekulace. Design jako kritika Kritika nemusí být nutně negativní; může to být také jemné odmítnutí, odvrácení se od toho, co existuje, touha, zbožné přání a dokonce i sen. Kritický design je svědectvím o tom, co by mohlo být, ale zároveň nabízí alternativy, které upozorňují na slabiny v rámci existující normality. Je to vlastně vyjádření nebo projev naší skeptické fascinace technologií. Způsob, jak vyzvednout různé naděje, obavy, sliby, bludy a noční můry technologického vývoje a změn, zejména to, jak se vědecké objevy pohybují z laboratoře do každodenního života na trhu. Kritický design tedy můžeme rozdělit na dvě hlavní úrovně. V té první jde o zpochybňování základních předpokladů v samotném designu a na úrovni druhé se zaměřuje na technologický průmysl, jeho tržně podmíněná omezení a dále obecnou sociální teorii, politiku a ideologii. Nejde však jen o design. Ve skutečnosti je síla designu často nadhodnocena. Někdy můžeme mít větší působnost jako občané než jako návrháři. Protesty a bojkoty mohou být stále nejúčinnějším způsobem, jak se vyjádřit. Na tuto myšlenku se dá dokonale navázat formou temného designu. Ten je poháněn idealismem a optimismem ve víře, že je možné hledět na věci z, nám ne příliš „pěkného nebo čistého“, úhlu. Těmito slovy nechci říct, že je pesimistický, cynický nebo misantropický. Dalo by se říct, že je to kontrapunkt k formě designu, která způsobuje více škody než užitku. Cílem temného designu je tedy vyvolat posun v perspektivě a porozumění, které otevírají prostor pro dosud nevymýšlené možnosti. Cílem kritického designu je zpochybnit, jak lidé přemýšlejí o každodenním životě a to spíše na základě představivosti lidí, než na hmotném světě. Přitom se snaží udržet naživu další možnosti tím, že poskytuje kontrapunkt ke světu kolem nás a povzbuzuje nás, abychom viděli, že každodenní život může být jiný. Konzumní monstra Jednou z oblastí, v níž má design jako kritika zřejmé praktické použití, je vědecký výzkum. Designéři mohou zkoumat nápady dříve, než jsou realizovány jako produkty nebo dokonce technologiemi, mohou se tak podívat na možné důsledky technologických aplikací dříve, než k nim dojde. To vše je velkou výhodou, protože žijeme v době, kdy se vědci snaží neustále posouvat hranice vědy a poznání. Vytváří nové technologie, pouští se do nových experimentů a snaží se probádat neprobádané. A nejedná se pouze o navrhování věcí v prostředí kolem nás, ale o navrhování samotného života od mikroorganismů k lidem. Genetika, nanotechnologie, syntetická biologie a neurověda jsou výzvou pro naše pochopení přírody a navrhování nových designových možností na úrovni a měřítku, které nikdy předtím nebylo možné. I v oblasti vědy se tedy můžeme bavit o využívání designu a designového smyšlení. Vše je mezi sebou propojené. Design je sice v této oblasti relativně nový, ale k umělecko-vědnímu prolínání docházelo po celá desetiletí. Ve Velké Británii má dokonce svou vlastní kategorii, SciArt. SciArt je někdy kritizován jako špatná věda a špatné umění, čímž vlastně může být, ale častěji je to prostě něco jiného — ne věda a ne umění. Spousta těchto SciArt přebírá funkci proslavení, propagaci a přiblížení vědy, obvykle prostřednictvím esteticky sofistikovaných vědeckých snímků, procesů nebo produktů. Tradičně se v tomto případě používá umění, aby napomohlo veřejnosti pochopit fungování vědy. Mísení vědy s uměním však přináší i určitá úskalí. Pravděpodobně jednou z nejextrémnějších forem interakce umění a vědy je, když se umělec stává vědcem, ale nevědeckým způsobem. Příkladem může být umělecko-výzkumný projekt Victimless Leather: A Prototype of Stitch-less Jacket Grown in a Technoscientific “Body”. Jednalo se o exponát živé tkáně, která rostla v laboratoři. Bohužel však nad tímto exponátem ztratili kontrolu a po dlouhé diskusi s kurátorkou Paolo Antonelli bylo rozhodnuto umělecké dílo usmrtit. Debata, kterou vyvolala zpráva v tisku o tomto případu, je však velmi relevantní — jak bychom měli řídit umělecká díla a výrobky, když jsou vyrobeny ze živé tkáně? V projektech, jako je tento, neexistují žádná řešení ani odpovědi. Pouze otázky, myšlenky, nápady a možnosti, to vše je vyjádřeno jazykem designu. Právě tyto projekty nám pomáhají vidět, že způsob, jakým jsou věci kolem nás nyní, je jen jednou z možností a nemusí se vždy a nutně jednat o tu nejlepší. Metodologické hřiště Existuje mnoho druhů představivosti — temných představ, originálních představ, sociálních, kreativních, matematických. Existují také profesionální představivosti — vědecká představivost, technologická představivost, umělecká představivost, sociologická představivost a samozřejmě ta, která nás nejvíce zajímá — představivost designu. Ten se zabývá myšlenkou vytvoření fikčních světů. Ty, které nás nejvíce zajímají, jsou nejen pro zábavu, ale také pro reflexi, kritiku, provokaci a inspiraci. Spíše než přemýšlet o architektuře, produktech a životním prostředí, začínáme se zákony, etikou, politickými systémy, sociálními vírami, hodnotami, strachy a nadějemi, a jak je lze převést do hmotných projevů, ztělesněných v hmotné kultuře, stát se malými kousky jiného světa, který funguje jako synekdocha. Pravděpodobně nejčistší formou fiktivního světa je utopie (a její opak, dystopie). Termín byl poprvé použit Thomasem Morem v 1516 jako titul jeho knihy Utopia. Lyman Tower Sargent navrhl utopii, která má tři pohledy: literární utopii, utopickou praxi (jako jsou úmyslná společenství) a utopickou sociální teorii. V této části se tedy střetáváme s designem, který je založen na představivosti. To však nutně neznamená, že se jedná o cosi smyšleného a v běžném životě jinak nevyužitelného. Dokonalým příkladem může být seriál Black Mirror, který nás v každém díle překvapí s novou povídkou, zasazenou do blízké budoucnosti prostřednictvím technologicko-paranoidního podobenství. Pojednáváme tedy o designu, který se zamýšlí nad nečekanými a často nezamýšlenými důsledky prudkého rozvoje technologií a velmi trefně zachycuje těkavý neklid současného moderního světa. Dalo by se tedy říct, že se tato část designu zaměřuje na možné následky, které mohou přinést vyspělejší komunikační a informační technologie. (Osobně na tento seriál velmi často pohlížím, jako na pohled do blížící se budoucnosti.) Takto tedy funguje fikce ve spojení s představivostí designu. Hlavním záměrem je inspirace k utvoření něčeho nového, a nebo naopak nová fiktivní zkušenost, jak se vyvarovat a předejít případným špatným následkům. Problém se spekulacemi, přinejmenším pro designéry, spočívá v tom, že je fiktivní, což je stále považováno za špatnou věc. Myšlenka, že něco není „skutečné“, kdy tedy skutečné znamená, že je to k dispozici v obchodech, není dobrá. Přesto se návrháři podílejí na tvorbě a údržbě nejrůznějších fikcí, od funkčních elektronických zařízení splňujících imaginární potřeby imaginárních uživatelů, až po tvorbu fantasy značkových světů odkazovaných prostřednictvím produktů, jejich obsahu a jejich použití. Fyzická fikce Mimo umění a design existuje mnoho forem fikčních objektů, včetně patentů a neúspěšných vynálezů. Co se designu týče, nejvíce nás zajímají úmyslné fikční předměty fyzické fikce, které si užívají své postavení s malou touhou stát se „skutečnými“. Jedním ze způsobů, jak uvažovat o smyšlených objektech spekulativního designu, jsou rekvizity pro neexistující filmy. Při setkání s objektem si divák představí svou vlastní verzi filmového světa, do kterého objekt patří. Design filmových rekvizit se proto může zdát jako dobrý zdroj inspirace pro tyto objekty, ale jak uvádí Piers D. Britton v „Design for Screen SF“, filmové rekvizity musí být čitelné a musí podporovat vývoj zápletek, což podrývá jejich potenciál k překvapení a výzvě. Užitečnějším způsobem přemýšlení o fiktivních objektech spekulativního designu je teorie Kendalla L. Waltona o věrnosti: rekvizity jsou objekty, které „předepisují představivosti“ a „vytvářejí fiktivní pravdy.“ Být „chycen v příběhu“ znamená „ psychologicky se účastní hry, ve které je příběh (nebo hra nebo malba) rekvizitou. “ Ovšem i navrhování nereálnosti má svá vlastní estetická pravidla. Nějak tyto objekty, scény, postavy, interakce a činnosti musí vypadat skutečné, ale jemně signalizují, že nejsou. Musí být věrohodné, ale ne nutně uvěřitelné. V každodenním životě je obvykle třeba produkty utlumit; pro rekvizity se stává drama důležitým. V každodenním životě navrhujeme věci pro uživatele a jazyk designu musí být průhledný a přirozený. Ve fikci navrhujeme pro diváka nebo imaginátora a jazyk pro design musí být nepřirozený a dokonce až blbý. Spekulativní design se překrývá s několika dalšími vznikajícími přístupy k designu, ale designová fikce je pravděpodobně nejbližší a tyto termíny se často používají zaměnitelně. Jde tedy o nejasně definovaný prostor, ve kterém se spekulativní, smyšlený a imaginární design srazí a spojí. Estetika nereálnosti Příliš mnoho vizionářských schémat trpí nadměrným realismem, který vybízí k pragmatické kritice, která podkopává jejich vlastní poezii a moc inspirovat. Ilustrace je oblast, ve které si lze vychutnat estetiku nereálnosti v různých stupních abstrakce. Architekt John Hejduk vytvořil soubor vysoce spekulativních projektů vyjádřených prostřednictvím knih ručně kreslených skic, jako je Maska Medusy (1985). (V tomto okamžiku je na místě zapátrat na internetu a podívat se, o čem tento svazek přesně je, protože kniha v tomto i dalších případech zmiňuje pouze název díla a připojuje k němu vzorový obrázek.) „Poprvé a v krásně navrženém svazku se shromáždí nashromážděné pracovní projekty, kresby, eseje a básně jednoho z předních amerických architektů, architektonických myslitelů a pedagogů. Hejduk, intelektuální potomek hrdinského období moderní architektury, důsledně používal a manévroval modernistickou slovní zásobu a nutil ji v procesu navrhování odrážet jeho osobní poetickou vizi. Sekce, plány a axonometrika jsou doplněny hrubými nebo miniaturními náčrtky, které ukazují jejich klíčivost. Tyto krásné kresby nabývají narativní síly, když jsou seskupeny a slouží k osvětlení Hejdukových architektonických myšlenek. Do knihy jsou také začleněny jeho site-specific sochy, jako je Berlínská maškaráda, a vodovky z italských skic.“ Úkolem estetiky nereálnosti je tedy určitým způsobem šokovat. Ať už se jedná o obrazy, krátké video nebo klasický film. Ve všech těchto formách je nám představováno cosi nereálného, díky čemu se dokážeme alespoň na moment oprostit od klasického realismu, se kterým se potkáváme celý den. Mezi realitou a nemožností Spekulativní design závisí na šíření a interakci s veřejností nebo odborným publikem — je určen k oběhu. Obvyklými kanály jsou výstavy, publikace, tisk a internet. Každý kanál nebo médium vytváří své vlastní problémy s přístupností, elitářstvím, populismem, sofistikovaností, publikem atd. Tato potřeba šíření znamená, že spekulativní design musí být pozoruhodný, ale objevuje se tu i nebezpečí, že nakonec nebude ničím, než vizuální ikonou pro komunikaci myšlenky v daném okamžiku. Nejlepší spekulativní návrhy dělají víc než jen komunikaci — navrhují možná použití, interakce a chování, které nejsou vždy na první pohled zřejmé. Samotné umístění spekulativního designu je pak velmi náročné, protože každý člověk se mu bude snažit zaprvé porozumět a zadruhé se bude snažit pochopit jaký má k němu vlastně vztah. Dokonalým příkladem tohoto pochopení by mohl být Phantom Recorder (2010) od Revital Cohen, spolupráce s Cambridge Center for Brain Repair — lékařský výzkum zlepšování rozhraní mezi nervovým systémem člověka a protetickou končetinou, který sloužil jako výchozí bod pro poetičtější aplikaci lékařské technologie. Když se končetina ztratí, mysl často vyvine jedinečný fantomový pocit. Mohlo by to být rozšíření, doplnění nebo jen nahrazení. Technologie zkoumaná týmem Cambridge by teoreticky mohla umožnit zaznamenání a přehrání prožitku později, což by člověku umožnilo zachovat si imaginární, ale důležitý pocit. Po nasazení protézy lze do implantátu přenést digitální data zaznamenaného fantomového pocitu, což nervům umožní znovu vytvořit pocit teleskopické fantomové ruky, třetí nohy nebo rozštěpené paže. Projekt aplikuje výzkum vážného a obtížného praktického problému na více poetické potřeby. Posouvá pozornost od používání lékařských technologií k upevnění našeho těla k vytvoření zcela nových pocitů a možností. Pokud je tedy něco, co si nedokážeme představit, nutně to nemusí znamenat, že je to nereálné. A na tomto principu staví spekulativní design. Vše je spekulativní V poslední kapitole se dostáváme k dalším příkladům spekulativního designu, jako je třeba Digicars with Rock, Biocar nebo Balloonist, Cyclist, Hox, and Pitsky od Dunne & Raby. Díky těmto a mnoha dalším výtvorům vidíme, že spekulativní design může vzkvétat — poskytovat komplikované potěšení, obohacení našich mentálních životů a rozšiřování naší mysli způsoby, které doplňují jiná média a disciplíny. Jde o význam a kulturu. O to, jaký může být život. O to, o co v něm vlastně jde. Jde o schopnost a možnost snít. Koneckonců je to vlastně katalyzátor společenských snů. Komentáře: Tato kniha je zajímavá každým svým písmenkem. Proto bylo velmi těžké uspořádat si veškerý její obsah a vytáhnout z ní „jen“ to nejdůležitější. Upřímně mi přišlo důležité naprosto vše, ale to bych nyní odevzdávala dokument o zcela jiném rozsahu. Zároveň se tedy chci omluvit, že jsem nezmínila všechny příklady nebo dokonce místy vynechala ty, co by mohly působit důležitějším dojmem. Vybírala jsem si spíše podle toho, jak jsem si je během četby zafixovala a následně u psaní si na ně automaticky vzpomněla. Jako poslední poznámku bych zmínila možnost hlubšího porozumění ze strany pár videí na youtube, kde se o této knize v několika videích mluví. Tato skutečnost mi v mnoha místech velmi pomohla porozumět hlubším definicím spekulativního designu. Speculative Everything: Design, Fiction, and Social Dreaming was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

19. 2. 2020

Co je designér?, ptá se ve své knize Norman Potter

Tato kniha je určena pro studenty, kteří se zabývají navrhováním artefaktů v oborech studia designu a architektury. Kromě otázky obsažené v názvu se kniha soustředí na schopnosti a dovednosti, které by mohly být pro designování nejvhodnější. Začíná obecným pojednáním o těchto otázkách, včetně detailního doporučení další četby, na něž pak navazuje sekce praktická, která se soustředí na základy a nejrůznější aspekty techniky navrhování. V knize chybí ilustrace, což mi nejprve trochu vadilo, ale následný obsah toto prázdné místo zcela zaplnil. Podle mě to byl autorův záměr, díky kterému samotný obsah vtáhne čtenáře do centra dění a mohou díky tomu vyvinout vlastní iniciativu a zmíněné věci/příklady si sami dohledat. Díky tomu si čtenáři vše lépe zapamatují a přečtené informace lépe vstřebají. Je třeba také zmínit, že kniha není politicky neutrální — na to nás upozorňuje autor hned v úvodu a přiznává, že jeho publikace jednoznačně zastává přístup liberální levice. Je to pochopitelné, protože kniha vznikla v 60. letech 20. století. Kniha kromě klasického obsahu obsahuje také část s názvem „Doporučení“ a „Přílohy“. Jelikož má být shrnující obsah na 5 normostran, budu se převážně věnovat jen klasické části knihy a ty další zmíním pouze v důležitých bodech. 1. Co je to designér? Každá lidská bytost je designér. Toto prohlášení je hned doplněno tím, že jde vlastně o všechny obory, které před začátkem práce a uchopením prostředků k jejímu uskutečnění vyžadují zamyšlení, pečlivou úvahu a odhad výsledků. V základě tedy musíme rozlišit pojem „vyrábění“ a designérství. Ono vyrábění je spíše spontánní činnost, ale design jako takový musí odkazovat na produkty a činnosti zjevné, jinak zůstane beznadějně abstraktní. V rámci jediného oboru se objevuje hned několik designérských rolí. Funkční klasifikace umělců by mohla vypadat takto: Impresáriové získávají zakázky, organizují ostatní k práci a prezentují jejich výsledky. Šiřitelé pracují kompetentně a efektivně a mají široký obor působnosti, který zpravidla vychází se stabilního prostředí rozmanitých zájmů. Tvůrci bývají horlivé osobnosti a často pracují v zákulisí, kde formulují nové myšlenky, nezřídka ku prospěchu kolegů než veřejnosti. K asistentům patří často začátečníci, ale spadá sem i velká skupina administrativních pracovníků a konstruktérů. Cizopasníci se krmí povrchem práce druhých a mají z ní slušné živobytí. První čtyři skupiny jsou na sobě závislé a jedna bez druhé se neobejde. Každý designér ale může roli několikrát vystřídat. Může je změnit i v rámci jediného projektu. Vše souvisí s místem působnosti. Ve velkém ateliéru bude rozložení funkcí fungovat vždy jinak, než v ateliéru malém. 2. Je designér umělec? Designér je tu kvůli druhým lidem a pro ně. Spíše se tedy zabývá problémy druhých, než těmi svými a s tím přichází tedy určitá odpovědnost. Tu má designér vůči klientům, zadavatelům i veřejnosti (která je uživatelem konečného výrobku) a vůči mnoha dalším odborníkům a kolegům, kteří se procesu zúčastnili. Designér se tedy zabývá „potížemi“ — velká část jeho práce spočívá v analýze problémů, i když zpravidla jiného, než je tomu u vědců. Designér vybírá, řadí a propojuje informace a neobejde se bez uvážlivosti, schopnosti rozlišovat ani bez živé fantazie. Stejně tak během své práce neustále používá slova — vyjadřuje své myšlenky a diskutuje o nich. Slova jsou důležitá a musí se používat jasně, trefně a přesvědčivě. Odpovědí na otázku, zda je tedy designér umělec, by mělo být to, že designérům by mělo stačit vnášet do své práce umělecké kvality. 3. Vzdělávání v designu Designér, podobně jako další poctiví občané, v sobě musí nést víru a vizi, stejně jako schopnosti bystré analýzy, které mu umožní zacházet se životem efektivně a svou prací uskutečnit něco dobrého. Může škola designu přispět k tomuto cíli i jinak, než jen technickou průpravou? První věc, kterou by se měl student naučit, je jak pomoci sám sobě — jak rozpoznat přednosti a hranice akademické instituce. V oblasti vzdělání designu i v jeho praxi velmi často překáží fixace na vlastní identitu. K tomu se řadí i představa vlastní důležitosti a její podobné prvky našeho každodenního sociálního života, takže není divu, že je tím ovlivněno i vzdělávání. Vzdělání je tak rozděleno do nejrůznějších specializací, které mají leckdy jen diskutabilní vztah k tomu, čemu se studenti nakonec věnují. To však neznamená, že by mělo existovat jen obecné vzdělání. Spíše jde o to, že by se dovednosti v rámci kategorizovaného oboru měly rozvíjet současně s porozuměním a vyvíjet se organicky. Kde je tedy funkce formálního designérského vzdělávání zvláštní? Studenti se neučí jen z knih a pod vedením svého lektora, učí se toho hodně i jeden od druhého. Dobrý učitel designu tedy dává studentům prostor promýšlet problémy vlastním tempem a na základě vlastních dovedností. Ve vzdělání je tedy nejdůležitější umožnit vznik dobrého díla a být pozorný vůči jeho nástupu — neklamat sám sebe pocitem, že všechno dobré přichází snadno a lehce. Dobré dílo znamená dílo vytvořené s láskou. 4. Co je dobrý design? Dobrý design je velkorysou a relevantní odpovědí na celkový kontext designérské příležitosti, ať velké či malé, a kvalita výsledku spočívá především v těsné a pravdivé shodě mezi formou a významem. Integrita designérského díla vychází ze zjištění, že každé lidské rozhodnutí ve prospěch druhého má svou implicitní kulturní historii. Dá se tedy říci, že dobrý design dobře funguje a zároveň k nám promlouvá. Designérova práce je „místem hodnoty ve světě faktů“ a její výsledek by měl mít i formu výpovědi — ne však verbální. Jeho dílo používá prostředky jazyka a umožňuje své pochopení skrze mimoslovní ekvivalenty pro záměr, tón, smysl a strukturu. Dílo musí být nejen zhotovitelné, ale musí také respektovat veškerá lidská a ekonomická omezení, která se pojí s výrobou a distribucí. Ale i dobrý návrh je mnohdy odmítnut ze zdánlivě nahodilých důvodů, nebo proto, že jej nahradí povrchní produkt a větším prodejním potenciálem. Z toho také vychází fakt, že nejzajímavější díla vychází tam, kde jsou pro něj přívětivé ekonomické podmínky. Dnešní problémy produktových designéru tedy vychází z bezcharakternosti na straně výrobců a následně pak z důsledků kapitalistického systému. To může mnoho designéru odradit a ti pak mohou přestat navrhovat ve víře v lepší věci. V tomto případě pak může svou schopnost designovat ztratit — lidé se proměňují v to, co dělají. Designérova svoboda zřetelně odráží hodnoty společnosti, v níž pracuje. Designérům nepřísluší privilegium vystoupit ze své kultury, nýbrž privilegium tuto kulturu měnit. Studium designu jim pak dává nástroje pro práci pro komunitu. Co je třeba prosazovat, když přítomnost je klaustrofobně banální a budoucnost vypadá hrozivě? Odpovědí je nám modernismus. Ten vychází z řádu formy a formy řádu. Svou jasnozřivost pak našel modernismus v těchto devíti principech, které byly zapomenuty nastupujícím komercialismem: autonomie — tento princip umožňuje našemu povolání hovořit za sebe sebevědoměji a plynuleji; druhým principem je rozumný konsenzus — dílo má být koherentní, srozumitelné a otevřené diskuzi; třetí princip říká, že hodnocení a uznání nemají vyplývat z privilegií a sociálního postavení, ale z funkční diferenciace v rámci celku; čtvrtý princip požaduje, aby se věci navrhovaly především pro jejich používání, nikoliv pro zisk; pátým principem je anonymita, jejíž ukázkou je velkovýroba kvalitních produktů za nízké ceny; šestý princip je obrozená touha po lidovosti, která vyrůstá z obecného odcizení; sedmí princip pojednává o hledání, referenci a vysvětlování; osmý princip je existenciální — nic jiného tu býti nemůže, a tudíž to, co tu je, má býti respektováno; devátý princip převádí hmotu v energii a zakládá vztahy. Diskuze o principech by však neměla smysl nebýt skutečnosti, že ke každému principu existuje přesný fyzický korelát jak v designu objektů, tak v designu obecně. Dobrý design tedy nevychází pouze z určitých splněných definic. Realizace návrhu je vždy sociálně a ekonomicky podmíněna. Proto je tedy tolik důležité sledovat svou dobu a její východiska. 5. Potíže s metodou Designerské možnosti jsou opravdu pestré a různorodé, díky tomu se designéři liší ve svých přirozených schopnostech — bylo by tedy velmi unáhlené zobecňovat a říkat, jak mají přistupovat ke své práci. Proto je používání metod velmi individuální. Analytické myšlení má užitek z interdisciplinárního poznání — praktický design nemůže být jiný. A platí to až do chvíle, kdy se požadavky designérského díla shodnou s kategoriemi příslušné odpovědi. Analytické myšlení však zcela k designu nepatří — i když ne bezpodmínečně u celé šíře spektra designérské práce, a ne v některých specifických oblastech. Výsledek designérského postupuje je tedy částečně funkcí osobnosti designéra: procedury by tu bez lidí, kteří je používají, nebyly. Závěrem by se tedy dalo říci, že nejúspěšnější metody bývají založeny na porozumění každodennímu životu, proto by se měly více prosazovat postupy jako je „myšlení nahlas“ nebo otevřené a oboustranné procedury, jakými jsou zprávy, a které doposud stály trochu v pozadí složitějších logických modelů, jež však musely podstoupit jisté změny. Nejpodstatnější je pro designéra schopnost tvořivě reagovat, kombinovat perspektivy a klást přínosné otázky. Musí v sobě hledat osobní vlastnosti, které mu to umožní a rozhlížet se po sociálních podmínkách, které mu to dovolí. 6. Designér jako řemeslník (Tuto část knihy shrnu velmi krátce, protože obsahuje detailní tipy pro začínající řemeslníky, což by znamenalo z pohledu důležitosti textu nutnost vypsat absolutně vše a to by mi rapidně omezilo rozložení dalších témat do 5 normostran. Pokud by to však bylo bráno jako chyba, samozřejmě vše následně napravím.) V podstatě existují dva typy, jak být řemeslníkem — můžete mít servisní dílnu nebo výrobní. Zatím co se servisní dílna soustředí pouze na nesériovou výrobu a poskytuje také vlastní servis, výrobní dílna je mnohem běžnější a výrobní dílna, která funguje jako místo, kde má designér spoustu počátečních návrhů, které se pak následně v dílně rozhodne realizovat. (Kniha se nyní zabývá konkrétními otázkami kapitálu, umístění dílny, výhody a nevýhody) Život provázaný s dílnou je těžká dřina, výborně vás vyškolí, často pobaví a většinou moc dobře neuživí. (což je škoda) 7. Četba pro design Jaká kniha je pro designéra důležitá? Ta, která mu pomůže rozvinout jeho práci, a která správným způsobem posune jeho energii tam, kde její třeba. Jde o velmi osobní věc a designéři se obrací ke knihám tehdy, když hledají hlubší porozumění svému řemeslu a kulturnímu postavení, které toto řemeslo zaujímá — přestože je tato oblast v podstatě nevyčerpatelná. Podstatné jsou však i práce, které se designérského řemesla dotýkají pouze okrajově a stimulují obecně tvůrčí naladění. Příkladem může být hudba, poezie či matematika se vší svou mocí a rezonujícím vlivem. Následuje „mapa“ literatury s 27 oblastmi: 1) Výpravná obrazová kniha „coffe-table book“ 2) Důmyslná próza (High-Tech) 3) Přehledové knihy (Future from machines — Gordon Logie) 4) Historie (Pioneer sof modern design) 5) Tematické knihy ( Circle ) 6) Knihy o jednotlivých designérech a jejich dílech (Life o Elu Lisickém) 7) Knihy od designérů The new vision — Moholy-Nagye) 8) Prezenční a pamětní publikace vydané na počest některé z postarších hvězd, případně k uctění jejich památky (Planning and architecture 1976) 9) Exponáty (Der Stuhl) 10) Dokumentární knihy (Domus) 11) Eseje, články, krátké monografie (Buildings and society) 12) Učební materiály ( podklady od OU) 13) Knihy příbuzné (Kulturní vzorce — Ruth Benedict) 14) Vzdálenější příbuzní (Articulate energy — Donald Davie) 15) Oblast filosofie designu a kontroverzní knihy (Dotes and antidotes — Frederic Samson) 16) Teorie a praxe designu (Design methods — John Christopher) 17) Technické knížky obecně 18) Katalogy (Guillet) 19) Zásadní naučné knihy (Science and civilisation in China — Needham) 20) Obecné zdroje (Specification) 21) Knihy o výchově a vzdělání (Aim of education — A.N. Whitehead) 22) Knihy o vzdělání designérů (The begenning of the end — Tom Nairn) 23) Časopisy a magazíny (Anarchy, Wooden boat) 24) Všehochuť a podivnosti (Whole earth catalog) 25) Alternativní přístupy (Malé je milé — E.F. Schumacher) 8. Shrnutí: studenti jako designéři Abychom něčemu porozuměli, musíme se nejprve vzdělávat, což je velmi pozvolný, proměnlivý a zcela nepředvídatelný proces. Pokud takový není, nejedná se o vzdělání. Jestliže se student bude snažit tento proces přeskočit a rozhodne se vzdělání brát jako hotovou věc, kterou bez zanícení přebíhá, realita se mu postupně rozpadne pod nohama. Designér časem zjistí, že jeho svět je sice hypotetický, ale jen zdánlivě. Každý designér vnímá realitu skrze prostředky své činnosti a jeho dílo stojící či padá na základě objektivních, i když těžko definovaných kritérií. Právě zde se z designéra stává filosof — učiní něco skutečným tím, že to pojmenuje, že tomu dá tvar a předvede tak, co vlastně slovo „design“ znamená a co to je býti dobrým designérem. Poznámky: Po této kapitole přechází barva písma v knize do červeného odstínu a tím nám autor dává najevo, že jsme se „prokousali“ do něčeho jiného. Tato část je „Doporučení“, které obsahuje nejprve vysvětlení, proč je kniha rozdělená na tyto části, co obsahují a pro koho jsou určené. Následuje kapitola „Jak se dělá design“, která obsahuje přesné postupy, jak by měl designér začít a od čeho. Následuje „Komunikace“ a samotný „Návrh pro navrhování“ který je v knize natištěn zcela odlišným způsobem, než je zbytek knihy. V další fázi se kniha rozpovídá o konkrétnějších tématech, jako je „Strategie pro jednoduchou grafiku“, „Výkresy a modely“, „Průzkum před plátnem“, „Kladení otázek“, „Zpráva a její zpracování“ a „Seznam literatury“. Velmi zajímavé mi přišlo zpracování Příloh, ve kterých je velmi zajímavě popsán Experiment v Bristolu. Ten opravdu stál za přečtení. Během prvního četní jsem se velmi bála, že mi budou chybět ilustrace a kniha mě proto nebude tolik bavit. Opak byl pravdou a samotný obsah je tak detailně popsán, že člověk k tomu opravdu nepotřebuje obrázky. Na druhou stranu jsem během četby často vyhledávala zmíněné práce, autory a literaturu. Rozhodně se jedná o jednu z nejlépe zpracovaných publikací, kterou jsem o designu četla. POTTER, N. Co je designér: věci, místa, sdělení. 1.st ed. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2018. ISBN 978–80–87989–58–6. Co je designér?, ptá se ve své knize Norman Potter was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

15. 2. 2020

Fjord trendy 2019: Služby v době odpojování se od technologií

Fjord trendy 2019: Služby v době odpojování se od technologií „Silence is gold“[1] je název prvního trendu na seznamu letošního roku od firmy Fjord. Fjord je subspolečností poradenské společnosti Accenture[2], která se specializuje na různá odvětví od digitálních technologií přes kybernetickou bezpečnost až po podporu byznys procesů. Sám Fjord [3]se představuje jako globální tým designérů, obchodníků a kreativních inženýrů, který je jednou z předních inovačních a designérských firem na světě. Od roku 2008 každoročně firma představí několik trendů, které podle ní budou daný rok hýbat světem designu. Pro rok 2019 je jich sedm: The last straw?, Data minimalism, Ahead of the curb, The inclusivity paradox, Space odyssey, Synthetic realities a Silence is gold, o kterém pojednává následující text. Fjord Trends 2019: Silence is gold [4]Text o tomto Fjord trendu ve zkratce pojednává o tom, že v dnešní době jsme doslova přehlceni informacemi, notifikacemi, zprávami a funkcemi snad všeho, co se nám dostane do rukou, z tohoto důvodu se stále větší množství rozhoduje pro „odpojení se“ z tohoto digitálního světa. Dopad digitálních technologií působí totiž na člověka nejen nepříjemně, ale také může mít za následek negativní dopad na naše duševní zdraví. Proto se právě i design chce, musí a bude zabývat otázkou impaktu na člověka a tím, jak jej co nejvíce zmírnit — vznikají technologie příjemné po estetické stránce, ovšem s minimem funkcí a taktéž i minimalistickým designem právě proto, aby uživatele ovlivnily co nejméně.[1] Ohleduplný design tedy spočívá v tom, že uživatele má respektovat , nikoliv vyžadovat jeho neustálou pozornost. Minimalismus především “Mobilní telefon je nástroj, který by měl sloužit svému uživateli a nikoliv naopak. The Light Phone II (2019) je telefon, který vás respektuje.”[5] Tento “dumbphone” vypadá jako jednoduchá krabička o velikosti kreditní karty a funkčně toho moc nenabídne, což je záměrem startupové firmy Light. Výrobci prohlašují, že je to telefon, který je designován tak, aby byl používán, jak nejméně to bude možné. Telefon nabízí základní funkce jako zprávy, budík a navigaci — narozdíl od svého předchůdce The Light Phone (2017), který sloužil výhradně jednoúčelově k telefonování. Designově se výrobci telefon snažili oprostit od jakýchkoliv rušivých prvků, má tedy dvoubarevný e-ink displej.[6] The Light Phone II [5]Společnost Light ale není jediná, která se snaží pomoci se lidem zbavit se závislosti na digitálním světě a zaměřit se na reálný život. Firma TCL, která odkoupila kdysi známou značku Palm, vydala v roce 2018 telefon[7], který má sloužit jako “příslušenství” — sekundární zařízení. Jedná se o menší telefon, který je připojen k uživatelovu standardnímu smartphone a jsou na něj přes internet přesměrovávány hovory. Pokud tedy uživatel jde např. sportovat, běžné notifikace jej neobtěžují. Jiný rys, který tyto hovory “umlčí”, resp. ignoruje, je softwarovou možností výrobcem nazývanou “Life Mode”[8]. Slouží k tomu, aby, dle produktového sloganu, dala uživateli nástroj k připojení se, ale nenechala jej být konzumován technologiemi. U obou těchto zařízení jejich smysl mírně zastírá fakt, že stojí v přepočtu kolem osmi až devíti tisíc Korun českých — za tuto cenu už bychom mohli mít deset obyčejných dumbphones bez emotivní kampaně.[9][10] Těchto minimalistických zařízení s podobným účelem je několik dalších, např. Fox mini 1 nebo nejmenší telefon na světě The Zanco tiny t1.[11] Nezapomeňme na digitální detox Digitální detox lze i doslova prodávat — využila toho stejnojmenná společnost, která pořádá program, ve kterém výměnou za veškerá vaše digitální zařízení dostanete možnost se odpojit z online světa. Na takové pobyty lákají především svou chutí lidem pomoci od stresu, depresí, závislosti na technologiích a informační přehlcenosti. Zaručují 48 hodin jógy, meditací, “napojení se” na své já a přírodu. Je zde mimo jiné také zakázáno mluvit o práci.[12] I v Česku se pořádají výlety za digitální detoxikací —třeba 36hodinové na túry do hor bez signálu.[13] Méně radikálnějším řešením jsou aplikace, které počítají/omezují tzv. screen time — dobu, kterou uživatel stráví nejen scrollováním sociálních sítí. Je to součástí trendu “digital wellbeing”, “digital mindfulness”, apod. Aplikace Freedom[14] určená uživatelům iOs pomáhá v boji proti prokrastinaci “zablokováním” webů a aplikací, které si člověk může sám nastavit, stejně jako dobu omezení nebo čas, ve který se blokace spustí. Podobných aplikací existuje celá řada. Jak pro iOs, tak pro Android existuje třeba In moment[15], aplikace, která se snaží o to, aby vám telefon vrátil váš drahocenný čas, který nejspíš úspěšně krade. In moment měří a zobrazuje čas strávený v jednotlivých aplikacích, což pak pomáhá se sebereflexí. Uživateli je k dispozici také “kouč”, který dává dobře míněné rady k optimalizaci času stráveného na mobilním zařízení, případně sociální sítě dokáže také zablokovat. Zpátky k trendům A co tedy firma Fjord doporučuje nejen designérům, aby co nejlépe vyšli vstříc uživatelům v jednadvacátém století? * Buďte tišší, nikoliv hlučnější, přehodnoťte nucení uživatelů do hodnocení služeb, hledejte jiné cesty * Radikálně zjednodušte průzkumy zpětné vazby, věnujte pozornost online recenzím * Investujte do content designu, nejde jen o to, co říkáte, ale také jakým stylem * Změřte úsilí, které vyžadujete po svých uživatelích, minimalizujte ho[1] Začněte u sebe Podle Eugena Esanu, UI/UX designera z nizozemského studia Laroche.co, je potřeba v odpojování se od technologií začít u sebe. Tvrdí totiž, že kvůli technologiím se stáváme slepými k problémům, které chceme řešit. Kvůli tomu, že všichni neustále procházejí a scrollují podobné feedy, se také jejich řešení problémů stávají podobnými, není tedy divu, že unikátních a neokoukaných designových řešení je poskrovnu.[16] “Pokud chcete vytvořit něco odlišného, smysluplného a působivého, musíte se vymanit ze smyčky.”Hledáme odpovědi na naše otázky online, ale stejně tak mohou být i offline. Občas nám schází nadhled, když se v něčem šťouráme až moc dlouho. Zapomínáme, že je mnoho různých charakterů, ale my designujeme pouze pro jednu skupinu uživatelů. Odpojit se od světa ze své vlastní sociální bubliny nám pomůže vidět věci z jiného úhlu pohledu. Lidé na prvním místě Kromě Fjordu se dopadu designu na lidskou mysl věnuje také Liza Kindred, zakladatelka firmy Mindful Technology (2017). Upozorňuje především na to, že technologie by, zas a znovu, měly sloužit lidem. Návykové aplikace deprimují jejich uživatele, a Liza tvrdí, že to lze dělat i lépe. Její společnost se proto věnuje poradenství, jak vytvořit design, který vrací tyto hodnoty zpět na své místo, chová se k lidem jako k nejvyšší prioritě.[17] “We love technology, but we love human connections more.”Za zmínku stojí i web Digital Wellbeing od Google, který shromažďuje tipy, triky a nástroje pro optimální time management s technologiemi s cílem zajistit digitální rovnováhu všemi dostupnými Google produkty.[18] Odkazy: [1] Silence is gold. Fjordnet: Accenture Interactive [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/trends/silence-is-gold [2] Design at the Heart: How we do it. Accenture [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://www.accenture.com/us-en/service-interactive-design-innovation [3] Fjord Trends 2019. Fjordnet Trends: Accenture Interactive [online]. [cit. 2019–10–17]. Dostupné z: https://trends.fjordnet.com/ [4] Fjord Trends 2019: Silence is gold. In: Vimeo [online]. 2019 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://vimeo.com/313152555 [5] The Light Phone. The Light Phone [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://www.thelightphone.com/about-us [6] Light Phone 2 je minimalistický telefon jen s pár funkcemi. Mobilizujeme [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://mobilizujeme.cz/clanky/light-phone-2-je-minimalisticky-telefon-jen-s-nekolika-funkcemi [7] Palm. Forget your phone. [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://palm.com/ [8] What is Life Mode?. Palm: Forget your phone. [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://palm.com/products/lifemode [9] Palm (U.S. Carrier Unlocked). Palm: Forget your phone. [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://palm.com/products/palm-unlocked [10] The Light Phone. Palm: Forget your phone. [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://www.thelightphone.com/products [11] The World’s Smallest Phone — Introducing The Zanco tiny t1. Kickstarter [online]. 2018 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://www.kickstarter.com/projects/1500916193/the-worlds-smallest-phone-introducing-the-zanco-ti [12] Digital Detox Retreats. Digital Detox: Disconnect to reconnect [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: http://digitaldetox.org/retreats/ [13] Zažij offline: Digitální detox jako fenomén dnešní doby. Ondřej Vácha [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://ondrejvacha.com/2019/07/07/digitalni-detox-smutny-fenomen-budoucnosti/ [14] Freedom: Stop being distracted by your devices [online]. 2019 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://freedom.to [15] Moment: Less phone. More real life. [online]. 2019 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://inthemoment.io [16] Going Offline to Design Better Solutions. Medium [online]. [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://medium.com/@eugenesanu/going-offline-to-design-better-solutions-cd0f6fe3e7d9 [17] Mindful Technology [online]. 2019 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://www.mindfultechnology.com/keynote-talks [18] Digital Wellbeing: Find a balance with technology that feels right for you. [online]. 2019 [cit. 2019–10–13]. Dostupné z: https://wellbeing.google Fjord trendy 2019: Služby v době odpojování se od technologií was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 2. 2020

HCD a jeho limity

Zdroj: Pixabay.comV tomto článku sa budeme venovať problematike Human-centred design (HCD), čiže dizajnu zameranému na človeka. Na úvod sa v krátkosti pozrieme čo to HCD je, na čo a kde sa využíva. Následne sa pozrieme na názory, ktoré nepovažujú tento prístup k dizajnu za správny a popíšeme si limity, ktoré sa s HCD spájajú. Na záver demonštrujeme tieto limity na príklade. Čo je HCD? Cieľom dizajnu zameraného na človeka (HCD) je stavať proces vývoja produktu, systému alebo služby na potrebách, prianiach a správaní ľudí, pre ktorých je daný produkt, systém alebo služba určená. Tento dizajnový prístup je prienikom troch pohľadov na riešenie daného problému. Prvým pohľadom je žiadanosť, teda začíname zisťovaním, čo si ľudia prajú. Druhým pohľadom je zohľadnenie uskutočniteľnosti navrhovaného riešenia. Posledným pohľadom je finančná životaschopnosť konkrétneho riešenia.[1] HCD vychádza z inžinierskych prístupov v oblastiach ergonómie, informatiky a umelej inteligencie. V tejto oblasti existuje dokonca norma ISO 9241–210, ktorá definuje šesť princípov HCD: * Dizajn je založený na explicitnom pochopení používateľov, úloh a prostredí * Užívatelia sú zapojení do navrhovania a vývoja * Návrh je riadený a vylepšený hodnotením zameraným na používateľa * Proces je iteratívny * Návrh rieši celú užívateľskú skúsenosť * Projektový tím zahŕňa multidisciplinárne zručnosti a perspektívy[2] Giacomin tvrdí že: “Dizajn zameraný na človeka je v súčasnosti založený na použití techník, ktoré komunikujú, interagujú, zdôrazňujú a stimulujú zainteresovaných ľudí, snažia sa pochopiť ich potrieby, túžby a skúsenosti, ktoré často presahujú to, čo si samotní ľudia skutočne uvedomujú. Dizajn zameraný na človeka sa teda líši od mnohých tradičných dizajnérskych postupov tým, že sa prirodzene sústredí na otázky, postrehy a činnosti závislé na ľuďoch, pre ktorých je produkt, systém alebo služba určená, skôr ako na vlastný tvorivý proces dizajnéra alebo na materiálny a technologický základ artefaktu.”[3] Výsledkom procesu HCD by mal byť produkt, systém alebo služba, ktorá je pre užívateľov intuitívna. Kritérium intuitivnosti je naplnené vtedy, ak je manipulácia s produktom, systémom alebo službou od začiatku jednoduchá a ak predávané zmyslové stimuly a informácie sú zrejmé a ľahko pochopiteľné.[4] HCD je často spájané a niekedy taktiež zamieňané s pojmom design thinking (dizajnové myslenie). Jednou z najvýznamnejších spoločnosti, ktorá sa dlhodobo venuje návrhom produktov a služieb prostredníctvom HCD, je spoločnosť IDEO. Kritika HCD Donald A. Norman, jeden s priekopníkov užívateľsky orientovaného prístupu v dizajne, v svojom článku s názvom Human-Centered Design Considered Harmful[5] poukazuje na nedostatky a problémy, ktoré sa s HCD spájajú. Ako riešenie týchto “vedľajších účinkov” dizajnu zameraného na človeka navrhuje dizajn zameraný na činnosti (activity-centered design). Problémy spojené s riešeniami navrhnutými prostredníctvom HCD vyplývajú z jeho samotnej podstaty, a to bezmedznej orientácie na požiadavky užívateľa. Norman tvrdí, že väčšina predmetov, ktoré dnes bežne používame bola navrhnutá bez cielenia na konkrétnu skupinu užívateľov. Tieto predmety boli navrhnuté pre všetkých ľudí sveta a pri ich dizajne nehral hlavnú úlohu človek, ale činnosť, na ktorú bol predmet určený. Jedná sa o predmety používané pri každodenných činnostiach a ich súčasný návrh vznikal postupným vývojom v čase tak, že boli postupne vylepšované z generácie na generáciu, aby čo najlepšie slúžili konkrétnej činnosti. Úspešný dizajn nemusí spočívať v tom, že je nejaká technológia perfektne prispôsobená pre jednoduché používanie. Určité predmety pôsobia presne naopak. Ľudia sa prispôsobili a naučili sa používať technológie ako hodinky, písmo, hudobné nástroje alebo notové záznamy. Norman uvádza príklad s husľami, ktoré sú nielen zložitým nástrojom, ktorého ovládanie si vyžaduje dlhý tréning, ale taktiež môže spôsobiť zdravotné problémy. Takýto predmet by v rámci HCD mohol vzniknúť asi len veľmi ťažko, napriek tomu sa teší značnej popularite. Okrem poukázania na príklady predmetov, ktoré sú úspešné napriek tomu, že odporujú princípom HCD, Norman poukazuje aj na priame obmedzenia, ktoré so sebou môže HCD prinášať: * Zameranie na človeka alebo skupinu ľudí pri návrhu produktu, systému či služby môže spôsobiť zhoršenie pre ostatné skupiny. Čím je výsledné riešenie viac “šité na mieru” jednej skupine, tým je väčšia pravdepodobnosť, že bude vyčleňovať ostatné. * Ďalším problémom, ktorý sa môže spájať so špecializáciou na určitú skupinu je to, že ľudia nie sú statický. Ich potreby, názory a postoje sa v čase menia. Preto čím je produkt, systém alebo služba viac detailne zameraný na aktuálne potreby užívateľov, tým skôr sa stane nedostatočným. * Pri návrhu systémov môže taktiež vznikať problém so zložitosťou systémov, ktorá je spôsobená množstvom rozličných a neustále sa meniacich požiadaviek užívateľov. * Výsledkom HCD je často statické riešenie problému, ľudské činnosti sú ale dynamické, preto výsledné riešenie nemusí zodpovedať ich reálnym potrebám. V poslednej časti článku Norman poukazuje na to, že najmä v prípade, keď je užívateľov veľké množstvo je potrebné niektoré hlasy ignorovať. Zdôrazňuje rolu silného a autoritatívneho dizajnéra, ktorý má jasnú víziu produktu a vie, že ignorovanie niektorých sťažností užívateľov je potrebné k tomu, aby sa zabránilo prílišnej zložitosti navrhovaného produktu. Ako príklad uvádza spoločnosť Apple. Ich produkty sú považované za intuitívne a ľahko použiteľné napriek tomu, že za ich dizajn zodpovedá jedna autoritatívna osobnosť. Je ale jasné, že tento druh návrhu je rizikový. HCD produkuje dobrý dizajn, ktorý má veľkú pravdepodobnosť úspechu medzi užívateľmi. Naproti tomu dizajn, ktorý porušuje pravidlá, ignoruje zaužívané postupy a presadzuje predstavu konečného konceptu výsledku môže vytvoriť skvelý dizajn alebo úplný prepadák. Je to riziko, ktoré treba podstúpiť, ak nám nestačí dobré ale chceme skvelé produkty, systémy a služby. Thomas Wendt[6] autor knihy Design for Dasein upozorňuje na ďalšie problémové body, ktoré sa spájajú s HCD. Definuje tri základné príčiny problémov súvisiace s nesprávnym, respektíve príliš idealistickým vnímaním metód HCD. Prvým je, že HCD zlyháva pri uznaní vlastných paradoxov. HCD je vnímané ako nástroj, ktorý keď skombinujeme s problémom tak dostaneme riešenie. Wendt ale upozorňuje na paradox problém-riešenie (Problem-Solution Paradox), ktorý hovorí o tom, že “bez pochopenia problému nie je možné navrhnúť riešenie” a zároveň “problém nie je možné pochopiť bez navrhovania riešení.”[7] Ďalšími paradoxmi, na ktoré upozorňuje je skutočná podstata inovácií a obmedzenia, ktoré so sebou prinášajú a paradox stotožňovania ľudských potrieb s potrebami trhu. Druhou problematickou oblasťou, ktorú Wendt vníma v súvislosti s HCD je, že tento prístup sa tvári byť politicky neutrálny. Upozorňuje na to, že dizajnéri do svojich riešení prirodzene prenášajú hodnoty a morálku. Taktiež väčšina ich práce má určitý politický kontext a pri zhotovovaní o návrhoch musia riešiť rôzne aspekty, ktoré priamo alebo nepriamo zasahujú do politiky. Poslednou oblasťou, ktorej sa venuje je vzťah HCD a kapitalizmu. Tvrdí, že stav, v ktorom HCD naďalej slúži kapitalizmu tak ako to bolo doteraz je neudržateľný. Ide o to, že v súčasnosti dizajn nie je skutočne orientovaný na človeka ale na užívateľa. Produkty, systémy alebo služby, ktoré sa schovávajú za nálepkou naplňovania “ľudských potrieb” často smerujú len k docieleniu pohodlnej a tým pádom čoraz väčšej spotreby. Tento prístup smeruje k prehlbovaniu ekologických problémov. HCD sa často zameriava na konkrétne čiastkové problémy, namiesto toho aby sa venovala komplexným problémom. Taktiež Jesse Weaver upozorňuje na to, že dizajnér pomocou HCD nikdy “nezmení svet,” lebo HCD nerieši “skutočné”, systémové problémy ako chudoba, nerovnosť alebo ekologická kríza. “Dizajn zameraný na človeka nie je navrhnutý tak, aby riešil systémové problémy. [..] Proces [HCD] tlačí dizajnéra, aby aktívne ignoroval mnohé aspekty problému. A toto krátkozraké zameranie nefunguje, keď sa snažíte vyriešiť niečo systémové.”[8] O niečo iný druh kritiky ponúka Nathasa Jen, ktorá v svojom TEDxovom vystúpení[9] upozorňovala na nedostatok kritického prístupu v postupoch dizajnového myslenia. Tvrdí, že schémy dizajnového myslenia sú príliš lineárne a zväzujúce a táto ich vlastnosť sa zásadne líši od skutočnej práce dizajnérov. Každý návrh je závislý na kontexte, v ktorom alebo pre ktorý sa tvorí a preto si každý projekt vyžaduje osobitnú metodológiu. Dizajnérov chápe ako kreatívnych ľudí s vlastnou intuíciou, hľadajúcich riešenia napriek neporiadku všade okolo. Kde HCD zlyháva? V tejto časti demonštrujeme nedostatky dizajnu zameraného na človeka na konkrétnom príklade zlyhania metód HCD pri radikálnej inovácii čítačiek elektronických kníh.[10] Pri vývoji čítačiek eknih sa inovácie väčšinou orientujú na doplnkové systémové prvky ako napríklad zvýrazňovanie textu alebo tvorba poznámok. Podľa autora článku sa hardvér čítačiek radikálne nezmenil od ich uvedenia na trh spoločnosťou Amazon. Jedným z dôvodov je to, že čítačky sa snažia čo najvernejšie kopírovať skúsenosť s klasickou knihou. Pri návrhu nového druhu hardvéru, ktorý by umožňoval napríklad podporu multimediálnych kníh, možnosti rozšírenej reality alebo interaktívnych kníh však HCD zlyháva. Dôvodom zlyhaní je dlhá tradícia klasických kníh, na ktoré sú užívatelia zvyknutí a nevnímajú potrebu zmeny. Užívatelia kvôli tomuto postoju nemusia vnímať potenciál nového riešenia a nové možnosti, ktoré by im zmeny priniesli. Druhý problém, ktorý môže nastať je, že užívatelia majú predstavu o tom, čo by chceli, ale môže sa jednať o produkt, ktorý by v skutočnosti z rôznych príčin nevyužili. Základným obmedzením HCD je práve to, že umožňuje inovovať len to čo si žiadajú užívatelia. Kvôli tomu sa HCD obmedzuje len na inkrementálne inovácie, čiže zlepšenie zariadenia sa posúva po malých krôčikoch. Pri veľkých zmenách, ktoré siahajú za predstavivosť užívateľov, ale zlyháva. Závery HCD je užitočným nástrojom v mnohých oblastiach dizajnu. Tak ako každý nástroj, má aj HCD svoje obmedzenia. Kritikmi je najčastejšie vypichovaná fragmentárnosť riešení, nedostatok kritiky výsledných riešení a snaha za každú cenu naplniť požiadavky užívateľov. Tieto vlastnosti stavajú HCD skôr do postavenia nástroja, ktorý je užitočný pri vylepšovaní už existujúcich produktov, systémov a služieb, ale neumožňuje nové inovatívne a radikálne zmeny. Ďalšie hlasy, ktoré upozorňujú na nedostatky HCD varujú pred tým, že tento prístup podporuje a prehlbuje súčasné sociálne a ekologické problémy. Vyzývajú k nahradeniu HCD novými prístupmi ako je napr. kritický dizajn, pri riešení zložitých globálnych problémov. Myslím si, že myšlienka brať ohľad na človeka pri vytvárení niečoho nového je správna. Nie je však správne zneužívanie participácie ľudí k zvyšovaniu súkromných ziskov firiem na úkor prostredia, v ktorom žijeme. Dizajnéri by mali konať zodpovedne a uvedomovať si skutočné dlhodobé dôsledky svojich činností. Zdroje [1] HCD: design zaměřený na člověka: soubor nástrojů [online]. 2. vyd. Brno: Flow, 2013 [cit. 2020–02–01]. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf [2] ISO 9241–210:2010, Ergonomics of human-system interaction — Part 210: Human-centred design for interactive systems [online]. [cit. 2020–02–01] Dostupné z: https://www.iso.org/obp/ui/#iso:std:iso:9241:-210:ed-1:v1:en [3]GIACOMIN, Joseph. What Is Human Centred Design? In: The Design Journal [online]. 2015, 17(4), 606–623 [cit. 2020–02–01]. DOI: 10.2752/175630614X14056185480186. ISSN 1460–6925. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.2752/175630614X14056185480186 (Today’s human centred design is based on the use of techniques which communicate, interact, empathize and stimulate the people involved, obtaining an understanding of their needs, desires and experiences which often transcends that which the people themselves actually realized. Human centred design is thus distinct from many traditional design practices because the natural focus of the questions, insights and activities lies with the people for whom the product, system or service is intended, rather than in the designer’s personal creative process or within the material and technological substrates of the artefact.) [4]Tamtiež. [5] NORMAN, Donald A. Human-centered design considered harmful. In: Interactions [online]. 2005, 12(4), 14–19 [cit. 2020–02–01]. DOI: 10.1145/1070960.1070976. ISSN 10725520. Dostupné z: http://portal.acm.org/citation.cfm?doid=1070960.1070976 [6] WENDT, Thomas. Critique of HCD OR Decentering Design. In: SlideShare.com [online]. 7.2.2017 [cit. 2020–02–01]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/ThomasMWendt/critique-of-humancentered-design-or-decentering-design?fbclid=IwAR1X0-_YnpuD2NnfPzoKCd-EjXELCvOApmtLwT0DGNP6Y_2FOE9geCm9BWw [7]Tamtiež. (One cannot propose a solution without understanding a problem. One cannot understand a problem without proposing solutions.) [8] WEAVER, Jesse. Design Won’t Save the World. In: Medium.com [online]. 1.8.2018 [cit. 2020–02–01]. Dostupné z:https://medium.com/@hairyelefante/design-is-not-going-to-save-the-world-8985870471a5 (Human-centered design is not architected to solve systemic problems [..] the process [HCD] pushes the designer to actively ignore many of a problem’s facets. And this kind of myopic focus doesn’t work when you’re trying to solve something systemic.) [9] JEN, Natasha. Design Thinking is Bullsh*t. In: YouTube.com [online]. 19.3.2018 [cit. 2020–02–01]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=_raleGrTdUg. Kanál používateľa 99U. [10] WELCH, Jazmin. The limitations of HCD on radical eReader innovation. In: FleckCreativeStudio.com [online]. 10.9.2018 [cit. 2020–02–01]. Dostupné z: https://fleckcreativestudio.com/a-book-unbound/limitations-of-hcd?fbclid=IwAR3PlSoeB9yj7nQ27Iaxt3gCKsJ2dJEJBu2C6OTI5Um-qYB_UCoeKoWaVt8 HCD a jeho limity was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 1. 2020

Reflexe workshopu designového myšlení: má zkušenost, reflexe, mé poznatky, výstupy, inspirace

Mgr. Tomáš Štefek jako jeden z vyučujících představil posluchačům praktickou ukázku designovacího procesu. Časový rámec vymezený vyučovací jednotkou neumožnil docílit úplného výsledku, ale možná právě proto bylo jednodušší pochopit princip fungování tohoto tvůrčího postupu. „Redesign zážitku obdarování“ jako téma praktického cvičení vybral přednášející zřejmě proto, že tento zážitek má každý člověk. Tímto témat pokryl všechny věkové a sociální skupiny. Lidská společnost považuje obdarovávání jako všeobecně platný úzus a hodnota daru pak pouze odpovídá dané životní úrovni. Tento pohled je nutné aplikovat na jakýkoliv designovací proces, protože je nutné zajistit použitelnost výsledného designu (postupu, služby) pro co nejširší okruh uživatelů. Profil třídy v čase workshopu byl také různorodý a dalo by se říci, že obsahoval téměř všechny skupiny. Pouze důchodci a děti zastoupeni pochopitelně nebyli. Rozdělení na dvojice bylo určeno dle aktuálního zasedacího pořádku. Obvykle vedle sebe seděli studenti, kteří se znají. To usnadnilo komunikaci, zatímco neznámé dvojice mohli odhalit zcela nový pohled právě z důvodu určité neosobnosti a nezaujatosti. Nutno podotknout, že workshop byl pojat spíše jako hra, což bylo znát na mnohdy nevázané konverzaci. Časové limity byly přiměřeně zkráceny, aby bylo možné workshop úspěšně dokončit. I v tak krátkých intervalech, které nemohly zdaleka poskytnout prostor pro kompletní vhled do problému, se objevilo množství zajímavých poznatků a nápadů. Každá část workshopu byla exaktně definována a vymezena. Z hloubkového pohovoru se vydefinoval problém, pro který se hledalo řešení. Některým účastníkům se podařilo opravdu objevit, respektive popsat, konkrétní možnost inovace obdarovávání. Opět vzhledem k časovým limitům nebylo možné jít do hloubky, nicméně právě díky praktickému vyzkoušení a reálné aplikaci pochopení principů nebylo složité. Fáze tvorby a následné iterace pak vnesla do procesu trochu odlehčení. Všem bylo jasné, že se neřeší závažný problém nebo že nejde o závěrečnou zkoušku, proto návrhy na nové designy procesu obdarovávání neznaly hranic. Od zrušení dávání dárků po zavedení dárkových seznamů všech forem. Výsledky se tedy dostavily i ve zkráceném workshopu, což by mohlo být bráno jako důkaz funkčnosti daného procesu. Mé vlastní zkušenosti s designem nějakých služeb jsou mizivé. Ve firmách, kde jsem doposud pracoval, se design služeb maximálně nakupoval již jako hotový produkt. Zaměstnanci působili pouze jako strana v procesu iterace a testování, tedy jako konzumenti a budoucí uživatelé. V současné době u mého zaměstnavatele nefungují tyto procesy a služby se nedesignují dle těchto nových postupů. Pro vedení výrobní firmy jsou tyto metody příliš zdlouhavé a čekání na výsledky se obvykle zdá neefektivní a neekonomické. Občas jsou tyto měkké kompetence považovány za méně cenné, jelikož se jejich návratnost dá pouze komplikovaně měřit. Workshop byl pro mě nahlédnutím pod pokličku profesionálního designování. Bohužel si nemyslím, že bych mohl v blízké budoucnosti uplatnit zkušenosti a znalosti získané v této lekci. Není totiž možné násilím managementu firmy vnucovat procesy, které odporují jejich vlastnímu smýšlení. Podobné workshopy by měly být implementovány do managerských školení, aby pro ně bylo snáze pochopitelné, proč je takový postup v dlouhodobém horizontu prospěšný. Nové poznatky mohu pouze aplikovat v některých svých vlastních projektech v soukromém životě. Design služeb a jeho pravidla nejsou totiž výsadou pouze komerčního sektoru nebo veřejných institucí. Zdroj: ŠTEFEK, Tomáš, 2019. Workshop designu a služeb [přednáška]. Brno, Masarykova univerzita. 11.10.2019 Reflexe workshopu designového myšlení: má zkušenost, reflexe, mé poznatky, výstupy, inspirace was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 1. 2020

Designový proces podle IDEO

Design provází lidstvo od prvopočátků jeho existence. Nelze jej ale považovat pouze jako charakteristiku vzhledu. Design je ale stále ještě většinově vnímán jako to, jak předmět vypadá. Akademie věd České republiky prostřednictvím Ústavu pro jazyk český ve svém online slovníku spisovné češtiny uvádí pouze jeden význam: „výtvarné zpracování n. vůbec vnější estetická úprava výrobku: průmyslový design“ (Internetová jazyková příručka, 2019). Samotné chápání designu se spolu s rozvojem společenských věd posouvá z tohoto technického pohledu k obecnější představě. Pojem designování se generalizoval a samotný proces lze tak aplikovat na jakoukoliv lidskou činnost a její produkty. Šmehlík a spol. (2014) zjednodušuje pojem designu na podstatu toho, „jak věci a služby kolem nás fungují“. Čím detailnější je pak popis, tím lépe lze daný design (funkci) pochopit. Průmyslově pojatý design, který se orientuje na finální tvar či funkci výsledného produktu, se může jevit jako statický. Samotný produkt je sice prezentován svou funkční stránkou, ale v průběhu přípravy výroby, propagace a následného prodeje musí být zohledněna pravidla správného designového myšlení. Pokud se tato stránka opomine, sníží se efektivita působení samotného výrobku na koncového uživatele. Designové myšlení je spíše způsobem nazírání na řešení problémů a aplikace inovativních myšlenek (Ondrášková, 2017). Designové myšlení se vyvinulo z původního akademičtějšího designerského myšlení, jenž bylo přiřazováno praktické aplikaci designerství. Zjednodušeně lze designové myšlení chápat jako přístupnější verzi designerského. Verzi určenou pro širokou veřejnost, která nedisponuje akademickým vzděláním, přinejmenším většinově. Zřejmě právě z důvodu uživatelské přívětivosti se tento způsob myšlení rozšířil také pomocí informačních technologií. V konzumně založené společnosti, kde konzument poptává produkty a služby, je neustále přizpůsobována také nabídka. Lidé se zvyšujícími se nároky chtějí lepší a kvalitnější servis, a proto designéři připravují adekvátní procesy. Složitá infrastruktura tvorby (výroby) potřebuje zapojení většího počtu odborníků z různých oborů. Účelem je vyřešit problém, který stojí před realizátorem služby, nastavit proces, který bude fungovat za všech okolností. Veškeré snažení musí vycházet z potřeb, a tyto potřeby musí být jasně definovány člověkem, uživatelem. Celý proces, má-li být efektivní, musí být soustředěn právě na člověka. Toto pojetí se běžně nazývá Human centered design, Design zaměřený na člověka. Human centered design vychází ze základní premisy, že cílovým konzumentem, respektive uživatelem, je člověk. Člověk, který je má své potřeby a přání, ale také omezení a handicapy. Stromský (2017) uvádí také jiný význam zkratky HCD: Hear, Create, Deliver, tedy poslouchat, vytvářet a uskutečňovat. Zjednodušeně tak lze definovat základní znaky a předpoklady tohoto procesu. Designér musí začít tím, že zjišťuje vše potřebné od dotčených lidí, že provádí výzkum. Fáze tvorby není izolovaným časem stráveným někde v ústraní. Designer musí být v nepřetržitém kontaktu s uživatelem, se kterým konzultují nově vzniklé nápady a myšlenky. Nakonec je hotový projekt uveden v život a probíhá jeho testování. Modelů, které vychází z myšlenky designu zaměřeného na člověka, je více. Liší se úrovní detailizace popisu. Sdílí ale společné principy (Ondrášková, 2017). Samozřejmě jsou user-centered (středem zájmu je vždy uživatel produktu). Proces tvorby je sdílený a společný (co-creative). Tvorba postupuje po částech (sequencing). Vstupy do projektu musí být podložené, prokázané (evidencing). Celkový přístup ale musí být ucelený (holistic). Relativně jednoduchý model designového procesu vytvořila společnost IDEO, která se prostřednictvím své neziskové organizace IDEO.org zabývá převážně pomocí znevýhodněným skupinám lidí. Jejich model stojí na 3 hlavních oblastech. Největší objem práce a činností se rozbíhá na začátku celého procesu ve fázi inspirace, kdy se provádí výzkumy, rozhovory a sbírání podkladů. Ve fázi ideace se právě na základě získaných a uspořádaných podkladů generují nové nápady a myšlenky. Záběr designerů již není tak široký a nasazení energie se soustřeďuje na vytvoření prvních prototypů a jejich testování. Pokud se povede vytvořit a otestovat funkční model, přechází proces plynule do další fáze. Tato fáze je pojmenována jako implementace a také její hlavní smysl je dokončit realizaci celého projektu. Zároveň však stále pokračuje iterační a testovací cyklus. V případě potřeby je tedy možné nalezené nebo odhalené chyby a nedostatky opravit nebo doplnit. Cílem poslední fáze tedy je eliminací nedostatků dosáhnout stavu, kdy bude možné prohlásit projekt za dokončený. Designový proces podle IDEO. Zdroj: https://www.ideo.org/toolsIDEO se zabývá i osvětovou činností a pomáhá popularizovat design zaměřený na člověka. Publikuje návody, jak a jaké metody správně používat. Vychází z vlastních zkušeností nejen z komerčních projektů. Kořeny společnosti sahají až do roku 1978. Jejich dlouholetá zkušenost dodává výsledkům práce na důvěryhodnosti. Stejně tak účast ve společenství agentur s podobným zaměřením kyu.com. Na základě společných úspěšných i neúspěšných zkušeností shrnula společnost IDEO poznatky, které mohou široké veřejnosti ukázat cestu, jak se postavit designovým výzvám. Každý se má na řešený problém dívat trojí optikou (IDEO, 2011). Žádoucnost se posuzuje z pohledu člověka. Musí být jasné, co si lidé přejí, o čem sní, co chtějí změnou dosáhnout. Po pochopení z pohledu žádoucnosti přistupuje se k posouzení proveditelnosti a životaschopnosti. Nelze navrhovat řešení nesmyslně nákladná nebo taková, jejichž provozní náklady budou nepřiměřeně zatěžovat rozpočty uživatele. Absence jediného pohledu vede k radikálnímu poklesu pravděpodobnosti úspěchu. Obecně lze říci, že potenciálně vhodné řešení se nachází v průniku těchto optik (pokud si je představíme jako Vennův diagram). Doporučený scénář společnosti IDEO reflektuje nejnovější poznatky z oboru. Prosazuje nasazení multidisciplinárních týmů, které mají 3–8 členů. Vhodné nasazení odpovídajících profesí zvyšuje zkušenostní záběr členů, čímž se zvýší i efektivita jeho činnosti. Důležitost fyzicky vyhrazeného prostoru pro team spočívá v nepřetržitém vizuálním kontaktu s prací., respektive s dílčími výsledky a cíli (tabule, nástěnky atd.). Pro práci každého teamu (nejen designerského) je důležitý také časový rámec. Při nejasném vymezení termínů může docházet ke zpomalování práce a snižování výkonu. IDEO upozorňuje na genderovou vyváženost, naproti tomu jinou vyváženost neupřednostňuje. Jednotlivé časové rámce pro jednotlivé činnosti IDEO (2011) také detailněji specifikuje. Týdenní hloubkový ponor do problému je dostatečný pro rychlé seznámení s podnětem. Je ale nutné brát zřetel na omezenost výstupních dat. Naproti tomu několikaměsíční hluboký ponor umožní již komplexní vhled a pochopení problému či prostředí. Zde je ale nutné hlídat kvalitu a hodnotu výstupů, kdy s časem může klesat výnosnost a kdy delší čas nepřináší žádné nové výsledky. Efektivitu navyšuje využití již sesbíraných dat. Je to tzv. aktivace existujících znalostí. Externí team disponující jinými zkušenostmi nebo nástroji může dosáhnout lepšího využití podkladů zadávající organizace. Pro výzkumnou část se doporučuje používat kvalitativní výzkumné metody, které jsou určeny pro pochopení kontextu potřeb z pohledu respondentů. Samotná designérská výzva musí vycházet s potřeb konkrétních lidí a musí být precizně vymezena. Nesmí být vymezena ani příliš do široka, ale ani nesmí být nepřiměřeně detailní. Tým sestavený dle aktuálních potřeb a požadavků projektu nesmí opomenout již získané znalosti a zkušenosti. Prvotní schůzka tyto informace shrne a určuje priority. Důležitým východiskem je také správný výběr účastníků výzkumu. Zásadní je rovnováha ve všech směrech. Nelze opomíjet žádnou sociální, genderovou nebo národnostní skupinu. Extrémní jednotlivci do výzkumu mohou přinést mezní příklady lidského chování nebo potřeb. Práce v nestabilních komunitách a prostředích je ale naopak ohrožena některými předsudky nebo zvyky (např. rozhovory mužů se ženami). Agentuře IDEO se osvědčilo několik základních metod pro získávání informací od respondentů. Jsou to: Individuální rozhovor — umožňuje osobní pohled a přístup Skupinový rozhovor — obsáhne větší skupinu, ale bez hlubšího porozumění Pohroužení se do kontextu — časově náročnější metoda spočívá v soužití se s komunitou Sebedokumentace — účastníci výzkumu sami dokumentují své chování Objevování motivované komunitou — obvykle největší znalci komunity vychází právě z dané komunity, proto je dobré udělat z nich výzkumníky Rozhovory s odborníky — dané téma nebo data pro výzkum důležitá již mohla být již někým zkoumána. Rozhovor s odborníky tedy ušetří čas a zdroje. Hledání inspirace na nových místech — jiné kontexty a prostředí mohou sloužit jako inspirace, stejně tak jiný obor může používat vhodný design služby a není tedy nutné vytvářet zcela nový. Vedení výzkumu klade vysoké nároky na osobnost a odbornost výzkumníka. Pozornost je stále udržována na aktuální situaci v průběhu rozhovorů nebo pozorování. Aktuální metody a postupy je vhodné měnit a přizpůsobovat vývoji situace. Získané informace team podrobí syntéze a za pomocí brainstormingu vytvoří nová řešení daného problému. Z této nové situace a nových předpokladů vychází další fáze designerského procesu. Nejobvyklejší přístupem je participativní a empatický design. Zapojení místní komunity, která zároveň byla předmětem výzkumu a je cílovou skupinou pro tvorbu nového designu, umožňuje zapojení lokálních inovací a nápadů. Energie vynaložená místními participanty na projektu také zvyšuje pravděpodobnost úspěchu celé akce a přijetí dotčenou komunitou. Empatický design předpokládá zapojení designerského teamu do života komunity a hluboké pochopení zkoumané problematiky. I v této fázi má své místo brainstorming, i když může přinášet nejen realizovatelné nápady. Po prvotní realizaci prototypu designu následuje testování a opětovné hodnocení. Je-li potřeba design upravit, upraví se a pustí se zpět do reality. Design je i v čase funkčního nasazení sledován a sbírá se zpětná vazba. Kontroluje se jeho životaschopnost a udržitelnost. IDEO shrnuje obecná pravidla i konkrétní metody a postupy, jak docílit cíle při designování jakékoliv služby nebo produktu. Není sice jedinou organizací, která se procesem designu zabývá, ale její zpracování pravidel nastavuje standardy i pro ostatní podobné subjekty. Ty se mohou pravidly řídit a z vlastní praxe pak pravidla doplňovat a vylepšovat. Zdroje: IDEO, 2011. Design zaměřený na člověka: soubor nástrojů [online]. Brno: Flow. ISBN 978–80–905480–1–5. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/hcd-design-zamereny-na-cloveka.pdf Internetová jazyková příručka, 2019 [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR. [cit. 30.10.2019]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=design ONDRÁŠKOVÁ, Marie, 2017. Design Thinking v ČR: mapování komunity praxe [online]. Brno, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. [cit. 29.10.2019]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/tv8na/Design_thinking_v_CR_mapovani_komunity_praxe.pdf STROMSKÝ, Jakub, 2017. Využití designu zaměřeného na člověka při návrhu modulu fakturace [online]. Brno. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. [cit. 30.10.2019]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/i4hvg/thesis.pdf ŠMEHLÍK, David, Julie TOMAŇOVÁ a Adam HAZDRA, ed. 2014. K čemu je design služeb?: 10 případovek z veřejné sféry [online]. Brno: Flow, 2014. [cit.30.10.2019]. Dostupné z: http://eknihy.knihovna.cz/static/files/k-cemu-je-design-sluzeb-10-pripadovek-z-verejne-sfery.pdf Designový proces podle IDEO was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 1. 2020

Funkce Wardleyho mapování pro inovace v organizacích

Zdroj: https://beyondbridges.net/2017/04/strategy-maps/Simon Wardley je výzkumným pracovníkem a poradcem v Leading Edge Forum, což je nezávislý globálně působící think tank podporující progresivní postupy v řešení inovací v organizacích (LEF, 2019). V minulosti působil v různých komerčních společnostech na vysokých managerských pozicích. Právě během své práce, kdy byl odpovědný za tvorbu strategií, zapojil do plánování použití map. K použití této metody se dopracoval skrze studium literatury a vedení podniků. Největší dojem ale na něj udělala kniha z oboru válečnictví. Jde o knihu Umění války od Sun Tzu. Přizpůsobil myšlenky z knihy na obchodní prostředí a definoval paralely k válce. Zatímco obchodní strategie běžně pracovaly s pojmy „účel“ nebo „vedení“ Sun Tzu (2014) pracuje i s prvky jako „doktrína“, „klima“ a „krajina“. Přijetí účelu a ztotožnění se s ním je výchozím bodem pro jakékoliv plánování. Lidé musí vědět, co a proč se má dělat. Sunova krajina je pro organizaci veškeré prostředí, ve kterém působí, kde může manévrovat. Podnebí není míněno výhradně jako dlouhodobí stav počasí v daném místě (zde v krajině), ale i jako souhrn všech sil, jenž mohou ovlivnit fungování organizace. Patří sem tedy i pravidla soutěže, podnikání či chování. Podnebí nepůsobí pouze na naši firmu. Ve stejném podnebí fungují i konkurenti, a proto musíme podnebí dobře znát. Doktrínu chápeme jako soubor pravidel, podle kterých organizace funguje a které se naučila. Jsou to dobře nacvičené a zvládnuté techniky práce nebo chování. Z momentální situace (ze stavu podnebí a krajiny) za účelem splnění účelu pak vychází způsob vedení. Do počátku 21. století se nahlíželo na vedení podniků bez pochopení komplexnosti v průběhu času. Wardley se pokusil využít výhody zobrazení prostředí, v němž se odehrává život organizace, podobně jako funguje mapa ve válce, respektive v bitvě. Nejedná se ale o klasické zobrazování pomocí spojitých grafů, které jsou statické, ale o zobrazení jakési dynamiky procesu (Wardley, 2016). Správný stratég tedy musí mít neustále na zřeteli to, že situace na pomyslném bojišti se mění. Za použití znalostí a dovedností je situace opakovaně a stále kontrolována, aby aktuální taktika mohla být přizpůsobena změněným podmínkám. Tento princip je jedním ze základních a vznikl taktéž v bojových podmínkách válečných operací. Tento princip strategické reakce, ve zkratce OODA (Observe — pozorovat, Orient — orientovat se, Decide — rozhodnout, Act — konat), je jakousi čtyřbodovou smyčkou usnadňující rychlé, efektivní a proaktivní rozhodování (Fogl, 2016). Wardley do diagramu OODA zakomponoval ještě atributy důvodu (proč). Jde o dva různé pohledy a oba pomáhají identifikovat příležitosti k jednání. Je to „důvod účelu“ (the why of purpose) a „důvod pohybu“ (the why of movement). Důvod pohybu je třeba určit na základě znalosti prostředí. Pro podporu rozhodování v organizacích bylo vymyšleno mnoho nástrojů. Simon Wardley se svým mapováním srovnává například SWOT analýzu. Analýza silných a slabých stránek spolu s hrozbami a výzvami (Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats) slouží k hodnocení konkrétních faktorů, které jsou tematicky sdruženy do odpovídajících skupin. Skupiny jsou také odlišeny podle směru, ze kterého působí. Příležitosti a hrozby jsou externí. Silné a slabé stránky jsou interní. Základem k hodnocení a vyhodnocení výsledného stavu jsou vzájemné interakce (Dědková). Wardley (2016) sice nesnižuje vypovídací hodnotu tohoto nástroje, ale opět hodnotí jeho funkčnost z pohledu praktického využití. Využívá extrémní příklad z historie Řecka. Jelikož je SWOT analýza příliš statickým nástrojem a i když SWOT ukazuje precizně stav řeckého vojska, Themistocles s největší pravděpodobností zohlednil právě i krajinu a aktuálně se měnící vývoj na bojišti (mapoval), a tak mohl perské přesile u Thermopyl dlouho odolávat. Dalo by se tedy říct, že Wardleyho mapování je vyšším stupněm nebo dalším krokem při plánování strategických rozhodnutí. Pokud se vedení bude rozhodovat pouze s ohledem na daný okamžik definovaný časem vyhotovení podkladů, nemůže se nikdy rozhodnout na 100 % dobře. V takovém případě hraje velkou roli také štěstí. Vyjde-li rozhodnutí ze silných stránek a bude směrovat potenciál k využití příležitostí, bude pouze stavět na dosavadních zkušenostech a předpokládat, že se úspěch bude opakovat. Obvykle se ale v konkurenčním prostředí mění situace nepřetržitě. A s tím musí vedení počítat. Samotné povědomí ale také nestačí. Vedení pro potřebnou změnu, jejíž potřeba vyplyne z mapy, musí vytvořit nebo zajistit potřebné podmínky. Je nutná odpovídající technologie, pravidla provedení musí být jednoznačně daná a obecně známá. Vrcholem podmínek úspěšného zavedení změn je pak samotná ochota uživatele změnu přijmout. Wardleyho mapa je jakýmsi grafem znázorňující jednotlivé prvky v stupující do procesu. Graf má 2 osy: value chain a evolution. Value chain představuje návaznost komponent v řetězci tak, jak je pro koncového uživatele (spotřebitele) viditelná. V základním tvaru je znázorněný proces kolmý na osu evoluce, protože chybí právě vliv času, vývoje. Ten vliv se po zakomponování do grafu (mapy) projeví posunem nebo natáhnutím ve směru osy evoluce (viz obrázek). Zatímco definice value chain bývá jednoznačná, protože vychází z jasně daných hodnot a situace, definice časového rámce v rámci evoluční křivky potřebuje důkladnou diskusi, aby termíny a úseky odpovídaly co nejvíce očekávané realitě. Pro správné zasazení na osu lze použít vodítka ve formě tabulky, kterou Simon Wardley vypracoval a zpřístupnil na portálu Medium.com (Wardley, 2016). Zdroj: https://medium.com/wardleymaps/finding-a-path-cdb1249078c0Neexistuje ale bohužel univerzální návod, jak vytvořit dokonalou mapu, která by všem řekla, kudy vede ta jediná správná cesta. Plánovači strategie musí vytvořit scénář, který zohledňuje možnosti změny hry. Nejen ale změny v technologii nebo změny toku kapitálu. Je to politika firmy, která toto vše musí brát v úvahu. Není to tedy samotná metoda, která zachrání firmu. Management s otevřeným myšlením za užití (nejen) Wardleyho mapování dokáže organizaci uvést do stavu „rovnováhy“ s ostatním světem (Wardley, 2016), aby veškeré výzvy, které vždy v reálném světě přicházejí, neznamenaly jeho konec. Přínosy užívání Wardleyho mapování jako součásti strategického plánování shrnul Pajedas et al. (2019). Mapování pomáhá racionalizovat, kodifikovat a vizualizovat součásti procesu vytváření hodnot zákazníkovi. Zároveň velmi zvyšuje povědomí o návaznosti jednotlivých fází, což usnadňuje plánování zdrojů a tím snižuje náklady. Některé procesy lze tak například outsourcovat a u některých lze snáze zabránit zdvojování činností. Tento přínos se neprojevuje ale jen v procesech, ale velmi názorně může ukázat strukturu technologického zázemí a jeho využití. Opět pak lze optimalizovat např. hardwareové nároky jednotlivých oddělení. Stěžejním smyslem této metody je ale pohled globálně strategický. Správná mapa komukoli umožní nahlédnout na situaci organizace z pohledu například plánovaných investic nebo prodejů, z pohledu potřebných výrobních kapacit (interní nebo externí) apod. (Pajades et al., 2019). Výhodou této metody je její názornost. Mapu je pak možné předvádět napříč organizací a je pochopitelná jak pro top management, tak i pro pracovníky ve výrobě. Lze z ní vyčíst zpětně i informace potřebné pro SWOT analýzu i sestavit „příběh“ pro snadnější pochopení kontextu (Řezáč, 2019). Zdroje: DĚDKOVÁ, Jaroslava. Analýza SWOT. Katedra výrobních systémů [online]. [cit. 7.11. 2019]. Dostupné z: http://www.kvs.tul.cz/download/educom/MZ05/VY_03_057.pdf FOGL, Zdeněk, 2016. Marketingová strategie vybrané firmy [online]. Praha. Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta mezinárodních vztahů. [cit. 6.11.2019]. Dostupné z: https://vskp.vse.cz/eid/69572 Leading Edge Forum (LEF), 2019 [online]. Tyson, USA. DXC Technology. [cit. 5.11.2019]. Dostupné z: https://leadingedgeforum.com/ Learn Wardley Mapping. [online]. [cit. 2019–10–25]. Dostupné z: https://learnwardleymapping.com/ PUJADAS, Roser et al., 2019. Building situational awareness in the age of service ecosystems [online]. In Proceedings of the 27th European Conference on Information Systems (ECIS), Stockholm, Uppsala, Švédsko. [cit. 8.11.2019]. ISBN 978–1–7336325–0–8 Research Papers. Dostupné z: https://aisel.aisnet.org/ecis2019_rp/178 ŘEZÁČ, Jan. Nástroje leaderů — modely, frameworky, mapy. In: medium.com. [online]. [cit. 8.11.2019].Dostupné z: https://medium.com/house-of-%C5%99ez%C3%A1%C4%8D/n%C3%A1stroje-leader%C5%AF-modely-frameworky-mapy-c002f57e3a50 SUN Tzu, 2014. Umění války. Brno. ISBN 978–80–87222–35–5 WARDLEY, Simon, 2016. On being lost. In: medium.com. [online]. [cit. 6.11.2019].Dostupné z: https://medium.com/wardleymaps/on-being-lost-2ef5f05eb1ec Funkce Wardleyho mapování pro inovace v organizacích was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2020

Petr Pouchlý: Místo školy jsem chodil hrát hry

Zdroj: Blog DigiskillsPetr „Jezevec“ Pouchlý. Konzultant v oblasti strategického řízení či HR. Evangelista game thinkingu a designér lidské interakce, který čerpá ze zkušeností světa nadnárodních korporací, prostředí neziskovek i soukromého sektoru. V neposlední řadě projektový či produktový manažer, školitel nebo team leader, který se v současné době stará zejména o vedení svobodné firmy Court of Moravia. Proč zrovna přezdívka „Jezevec“? Odkud vlastně vzešla? Ze skautu zhruba v osmi letech. Jelikož má každý ve skautu přezdívku, tak jsem taky jednu dostal. A nějakými okolnostmi mi zůstala i na střední škole. Měl jsem totiž spolužáka, s nímž jsem jezdil na tehdy brněnské podnikové tábory, kde jsem tuto přezdívku používal. V letech 1995 a 1996 začala první internetová diskusní fóra jako Mageo, CyberSpace nebo Nyx, která vyžadovala nějakou přezdívku. Tak jsem toho jezevce využil i s nástupem digitální éry a pak už se mnou zůstal napořád. Své srdce a úsilí, jak zmiňuješ například na LinkedInu nebo v různých dalších rozhovorech, vkládáš do práce pro Court of Moravia. Co vše je tvojí náplní? S trochou nadsázky by se dalo říct, že to, co nechce nikdo jiný dělat a je potřeba to udělat. Ale kdybych to měl shrnout, tak asi moje největší role, kterou v rámci organizace naplňuji, je obchodní. To znamená, že jsem s klientem převážně ve fázi analýzy jeho potřeb a rozpočtu a když to vypadá, že by si klient naše služby přál, tak vše předávám dál nějakému lead designérovi, který to má poté s celým týmem na starost. To je jedna role, druhá role je stále částečně mentorská. Třetí mojí důležitou rolí je strategicko-politická z hlediska směřování organizace. A moje čtvrtá role je mluvící papoušek. Chodím prezentovat a říkat věci, o kterých si lidé myslí, že jsou chytré a za něž mi tleskají. Je to také cesta k nějakým budoucím zakázkám. Jak tedy vypadá tvůj běžný pracovní den, pokud nějaký takový existuje? Takový moc neexistuje. Zajímavostí je, že my se díváme na práci jako na roční cyklus místo měsíčního. Jsou měsíce, kdy se obchodnická práce dělat nedá, například v prosinci nebo od poloviny června do poloviny srpna. V těchto fázích se tedy jedná o úplně jinou náplň práce než obvykle. Jaro a podzim se pak pro mě nesou v duchu konferencí, schůzek a vyjednávání, kdy den vypadá nejčastěji tak, že ráno odjedu do Prahy za obchodem. Tam mám domluvených čtyři pět obchodních schůzek a v případě, že jsou rozvrstvené třeba na dva dny, přespím na služebním bytě, jinak jedu ještě ten den zpátky do Brna. Pokud jsem v kanceláři, tak v pondělí se věnuji pravidelným poradám pro synchronizaci celého týmu a zbylé dny spíše vyřizuji e-maily nebo se soustředím na nějakou mentorskou či strategickou činnost. Nejvíce práce udělám o víkendech, protože se reálně dostanu k těm všem ostatním věcem, které jinak nehořely. Kdo si nejčastěji žádá vaše služby? V drtivé většině případů je to soukromý sektor, tedy spíše střední a malé podniky a z nějaké části také korporáty. Zároveň se pohybujeme napříč obory. Začínali jsme hodně se službami, teď už se objevujeme i v oblasti IT, přesné výroby, digitalizace, robotizace nebo i e-shopů. Je to velmi široký záběr. Můžeš nám ve stručnosti popsat tvoji cestu ze školy až do praxe? Jestli ti studium bylo přínosem pro budoucí práci, nebo zda ses do praxe dostal nějakou svou vlastní cestou? Na základní škole jsem trpěl prokletím toho, že mi stačilo dojít do hodiny a neměl potřebu se dál učit. Což je špatné, protože člověk nezíská žádný učící návyk. Takže jsem se rychle skrze design, deskové hry, gamebooky a psaní dobrodružství Dračí doupěte prokousal druhým stupněm. Pak jsem šel na střední školu, ze které si více pamatuji deskové hry a páteční setkání nad Dračím doupětem než to, co mi reálně škola měla přinést. Na druhou stranu jsem měl velké štěstí, protože jsem chodil na obchodní akademii, kde navzdory všemu, že jsem nedával pozor, jsem byl nucen naučit se účetnictví, bez kterého se jinak nedá podnikat. Mezitím jsem hrál počítačové hry, což mě naučilo anglicky, protože to se třeba školství nepovedlo. Natřikrát jsem se pak nedostal na vysokou školu, takže jsem nastoupil ke studiu na jazykové škole, ale ta mi nedala nic, akorát mě donutila udělat státnice. Ajinak jsem místo studia chodil za školu hrát hry do prodejny Score. Pak jsem nastoupil na civilku, kde jsme například v historickém kostýmu dělali design zážitkových akcí a spravovali středověký hrad. A poté jsem shodou náhod začal pracovat v korporátu. Máma si totiž myslela, že bych měl dělat něco jiného než stavět středověký hrad, tak mě přihlásila na výběrové řízení, které probíhalo formou herního assessmentu, a já ho vyhrál. Jak velký tým lidí v Court of Moravia ve skutečnosti je? V Court of Moravia je teď nějakých 16 lidí, spolu s partnery a dalšími externími spolupracovníky se pohybujeme okolo čísla 25 lidí. Zdroj: Archiv Petra PouchléhoCo je podle tebe na tvé práci v Court of Moravia nejtěžší? Mezilidské vztahy — ambice, touhy, pohledy, názory, sympatie, antipatie, strachy a podobně, které se pak někde v tom pomyslném poli potkávají. Udržování vztahů pak stojí hromadu energie. Obvykle trvá více než pět let, než se ti lidé sžijí natolik, že si přestanou vadit malichernostmi a soustředí se opravdu na samotnou práci. Ty zbylé věci jsou v podstatě „snazší“. Co tě na game thinkingu baví nejvíc? To využití herního přemýšlení nad nějakou uživatelskou cestou hráče. A hlavně zplnomocnění zákazníka, nebo spíše zaměstnance, na roli spolutvůrce — to je zajímavý! Baví mě způsob herního přemýšlení nad reálným designem smysluplné a odpovědné práce a prostředí kolem. Pokud by člověk chtěl pracovat v Court of Moravia, jaké požadavky by měl ideálně splňovat? My v Court of Moravia máme jasný záměr, s jakým cíleně hledáme nové kolegy a kolegyně. Ty nejhlavnější předpoklady jsou tři. První předpoklad je, že daný člověk opravdu chce pracovat v Court of Moravia. Nehledáme člověka, který by rád dělal „nějaký design“ nebo s námi „zkusil pracovat“, ale že opravdu ví, proč chce pracovat s Court of Moravia, vyhovuje mu způsob, jakým pracujeme a chce toho být součástí. Druhým klíčovým předpokladem je takzvaný growth mindset. Tedy že si je vědom toho, že celý život je učební cesta. Jestliže si člověk myslí, že už všechno umí, znamená to jen, že se na to dívá jen ze špatného úhlu pohledu nebo z příliš nízké perspektivy. Poslední důležitou věci pro nás je, že tu práci chce dělat alespoň deset let. Minimálně dva nebo tři roky bude trvat, než se dostane z pozice nováčka na juniora, další dva až tři roky bude trvat přesun na senior lead designéra a další dva roky potrvá, než se stane dobrým business partnerem pro klienty. To jsou první tři kritéria, která vyselektují 90 % lidí. Pak také samozřejmě záleží na tom, co daný člověk umí. Pro nás jsou zajímavé obory jako sociologie, antropologie, andragogika, religionistika, behaviorální psychologie, zkrátka cokoliv, co se týká lidí a toho, jak lidé fungují v různých kulturách. A zbytek už člověk většinou pochopí tady u nás. A jak growth mindset aplikuješ ty sám? Jak se ve svém volném čase dál vzděláváš? Čtu zejména knihy a diskutuji s kolegy nebo manželkou. Koukám i na videa, ideálně, když si je můžu tak dvojnásobně zrychlit, protože lidi mluví pomalu a strašně dlouze (včetně mě). Pak čtu také odborné časopisy a magazíny, občas nějaký blogový příspěvek nebo útržky z Twitteru. Nejvíc toho tedy zkonzumuji čtením. A co nějaké videohry? Ty přeci mají ke game thinkingu blízko. Já mám raději deskové hry. Videohry hraju spíše rekreačně, v rámci několika desítek hodin za rok. Vím, že existují hry, které si v životě nesmím nainstalovat, protože můj život by v ten okamžik skončil, například EVE Online, World of Warcraft nebo Zaklínač 3. Mým největším guilty pleasure je pak asi Civilization VI. Víc ale sleduji designérské rozbory her nebo koukám na let’s playe, abych měl přehled. Důvodem pak, proč mám raději deskové hry, je, že ty mechaniky — které jsou mnohdy unikátní — jdou ihned vidět. A tyto mechaniky pak můžu převést do praxe. Zdroj: ObsahNaDosah.czExistuje nějaká metoda či nástroj, bez kterých si nedokážeš svoji práci vůbec představit? Rozhodně bez mobilního telefonu, připojení k internetu a kolaborativních nástrojů. Mail, sdílený kalendář, CRMko či projektové nástroje. Posunuje se někam práce s game thinkingem či playful designem? Vidíš v této oblasti nějakou cestu dál? Rozhodně. Čím více totiž to, co my děláme, připomíná prostředí, ve kterém současná generace vyrůstá — a ta vyrůstá s pomocí her — tím vyšší je šance, že to bude pozitivně přijaté. Dalším trendem je nutkání čím dál více se sledovat a měřit. Technologie nám umožňuji na sobě různé věci kvantifikovat a vytvářet předobraz pro to, abychom se to snažili dělat čím dál tím více. Lidé tedy koukají na to, kolik má něco kilojoulů, kolik jich ideálně potřebují sníst, kdy se mají napít a podobně. Pokud to však zároveň nebude dostatečně poutavé, tak to lidé dělat nebudou. Petr Pouchlý: Místo školy jsem chodil hrát hry was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

20. 1. 2020

Vizualizace jako princip designového myšlení

Designéři obvykle přistupují k problémům a překážkám velmi specifickým způsobem. Takový jejich přístup můžeme definovat jako designové myšlení, které, obecně řečeno, v konečném důsledku propojuje teorii s praxí. Designové myšlení se vesměs opírá o procesy řešící konkrétní problémy. A řešení takových problémů můžeme nalézat s pomocí různých cest a nástrojů, mezi něž lze zahrnout i vizualizaci. Důležitost takzvaného vizuálního myšlení v kontextu designu výrazně vyzdvihuje například Tim Brown ve své knize Change By Design. Hodnota vizuálního myšlení tkví v jeho samotných základech, které podle některých stojí na úplném počátku velké části jakýchkoliv designových řešení. Otázkou tedy zůstává, jak konkrétně nástroje pro vizualizaci pomáhají vytvářet lepší designová řešení? Odpověď je nejspíše očividnější, než se zprvu může zdát — pomáhají mít při řešení konkrétního problému přehled. Jestliže se designéři či designoví výzkumníci snaží pochopit určitou problematiku, obvykle vygenerují prostřednictvím pozorování, rozhovorů či různých rešerší velké množství dat a informací. Takové množství není jen třeba zpracovat, ale zprvu také správně roztřídit a analyzovat. Photo by Zainul Yasni on UnsplashV takovém případě přichází na řadu nástroje pro vizualizaci těchto informací a lze je využít pro různé potřeby, například pro vytvoření myšlenkových map, jednotlivých person, moodboardy či průchodové mapy. Můžeme tedy říci, že s pomocí vizualizace můžeme konkrétní informace vidět a vnímat ve zcela jiném světle, s případným odstupem, nadhledem či naopak v co největší blízkosti a s veškerou detailností. Přesto je nutné zmínit, že vizualizace informací by neměla být nijak samoúčelná. Vizualizace je pouze klíčem k utřídění, analýze, pochopení a vyhodnocení daných informací. Pokud bychom byli puntičkáři, mohli bychom se pokusit o nějakou přesnější definici, například, že vizualizace informací je reprezentací a prezentací dat, které využívají naše schopnosti vizuálního vnímání za cílem lepšího poznání. Hlavní myšlenkou tohoto úvodu tedy je, že vizualizace informací v kontextu designového myšlení je velmi důležitá. A to zejména pro naše kognitivní já, které se řídí vizuálními vjemy a vyvozuje z nich další informace. V další části článku se podíváme na jednotlivé fáze vizualizace. První fází je samotný sběr a ukládání dat, jichž může být v určitou chvíli velké množství. Tento sběr může představovat i celkem dlouhý proces, který může skončit až po nahromadění určitého objemu dat, které bude následně pro účely výzkumu a nalezení designového řešení využit. Druhou fází je příprava dat. Zde obvykle dochází k ucelení formy, kterou data mají a případnému odstranění zbytečných či duplicitních dat. Cílem je tedy co největší přesnost dat, které budou dále využity. V další fázi se vybraná data vizualizují. Toho lze dosáhnout různými nástroji, o kterých se budeme zmiňovat ještě dále. Vizualizace také udává podobu, s jakou k datům přistupujeme a jak budou výsledné informace a výsledky vypadat na konci celého procesu. Některé vizualizace mohou fungovat pouze jako jakási zkušební fáze. Například, že si sesbíraná data utřídíme a podíváme se na ně v určitém úhlu pohledu, který však nemusí být finálně vypovídající a může naopak vynést na povrch negativa, jež bychom měli při řešení designového problému řešit. Na což navazuje poslední fáze, v níž hraje hlavní roli lidská percepce, kde tím nejdůležitějším předpokladem je, že každý člověk vnímá konkrétní věci rozdílně. I vizualizace dat v designovém myšlení tak nemusí být vždy všespásným řešením. Další kruciální otázkou, která vyvstává, je, jak nejlépe vizualizovat data co nejefektivněji a (pokud to velmi zobecníme) co nejlépe? Photo by Christina @ wocintechchat.com on UnsplashOdpověď je celkem prostá. Nelze. I v procesu vizualizace dat a informací je nutné pracovat s evaluací a vývojem. Vizualizace nám sice v designovém myšlení pomáhá, ale jak už jsme si naznačili, není pro každého univerzálním nástrojem pochopení daného problému, který jakožto designéři či designoví výzkumníci můžeme řešit. Ano, mnohdy může jednoduchý náčrt řešení vydat za tisíc slov, jenže v dalších chvílích může tisíc slov pomoci obsáhnout vše, na co jsme při zhlédnutí náčrtu vůbec nepomysleli. Je nesmírně důležité na toto úskalí při jakémkoliv vizuálním ztvárnění dat, informací či myšlenek pomyslet. Pravdou však je, že vizualizace nám poskytuje pomyslný rámec, jak univerzálně přistupovat k informacím a jak je uchopit a reprodukovat. Jestliže budeme hovořit o nástrojích pro vizualizaci informací v kontextu designového myšlení, je také důležité zmínit že samotným nástrojem designového myšlení je právě vizualizace. Dalšími nástroji designového myšlení mohou být například storytelling, prototypování, apod. Vizualizace v designovém myšlení nabízí celou škálu různých metod a technik, které lze pro jednoduché, ale přitom efektivní reprezentaci dat a informací využít. Nejspíše nejčastějším způsobem, jak je vizualizovat, je například s pomocí myšlenkových map. Ty mohou mít různou podobu, od té digitální až po formu samolepících lístků nalepené například na velkoformátovém papíře. Další, dosti podobnou formou, je také sketchnoting — neboli vizuální tvorba poznámek, například v případě brainstormingu návrhů různých řešení určitého problému, kterým se jako designéři zabýváme. Další možností je tvorba takzvaných moodboardů. Moodboard je vizuálně upravená plocha na určité téma (v tomto případě na konkrétní řešený problém) s účelem zrcadlení emocí. Můžeme tedy moodboard využít k prvotnímu vyobrazení toho, co v nás řešená problematika vyvolává a na to navázat další aktivitou. Photo by Waldemar Brandt on UnsplashVyužít také můžeme různé typy grafů či přímo infografik. Ty navíc prezentují data v nejstrukturovanější podobě, v jaké je lze předávat dál a využít je pro další potřeby. I přes jejich strukturalizaci však nemusí jít o čistá, ničím neobohacená data. Spíše naopak — infografika přímo vybízí člověka k prezentaci informací (i právě v kontextu designového myšlení) co nejkonkrétněji, graficky vyspěle, a přitom co nejjednodušeji. Další oblastí jsou formy vizualizace, které mají blízko k počítačovému zpracování informací. Jsou jimi například teplotní mapy (tzv. heat maps), konceptové mapy, tematické sbírky různorodého typu zdrojů (texty, obrázky, video) týkající se řešeného problému, apod. Můžeme jimi znázorňovat všelijaké vztahy a dotvářet kontext prezentovaných informací tak, abychom s jejich pomocí designově vyřešili danou výzvu. Sebastian Kernbach a Anja Svetina Nabergoj ve svém textu Visual Design Thinking představují konceptuální rámec vizualizace znalostí v designovém myšlení. Ten rozdělují na pět fází, k nimž pak připojují jednotlivé vizuální metody. První fází je Empatie, další Definice, následuje Ideace, poté Prototypování a jako poslední uvádí Testování. K fázi Empatie přiřazují například myšlenkové mapy, mapování stakeholderů či konceptuální mapy. K fázi Definice také přidávají konceptuální mapy, ale také například persony. Fázi Ideace doprovází třeba dot voting či kolaborativní tvorba náčrtů. Do fáze Prototypování autoři článku zasazují například customer journeys nebo tvorba fyzických modelů. Fáze Testování nabízí například feedback capture grid. Photo by Hugo Rocha on UnsplashV případě využívání těchto vizualizačních metod a technik můžeme zajistit jisté benefity. Například náš mozek cíleně pracuje mnohem efektivněji s vizuálními vjemy než s pouhým textem či mluveným slovem. Vizuálně zpracované myšlenky podporují větší participaci a míru zapojení do řešení konkrétního problému. Vizualizace v designovém myšlení se v dnešní době těší veliké oblibě a je pouze logické, že se využívá v čím dál tím hojnější míře. Jak už jsme si naznačili, vizualizaci dat a informací lze považovat v mnoha ohledech za základní stavební kámen designového myšlení podporující kreativitu či efektivitu. Vizualizace by nikdy neměla fungovat sama pro sebe a být všespásným řešením, kdežto naopak by měla pomáhat vyvstalé problémy, které mám jako designér za úkol vyřešit s ohledem na co největší efektivnost. Vizualizovat data či informace pak můžeme s pomocí různých metod, jež nám pomáhají vidět danou problematiku vždy v určitém úhlu, který můžeme s postupujícím časem vyměnit za jiný (například ve chvíli, kdy se pomyslně ocitneme v jiné fázi konceptuálního rámce popsaného výše). Vizualizaci jako princip designového myšlení bychom neměli přeceňovat, ale rozhodně ani podceňovat. Jen je třeba objektivně říci, že díky ní můžeme dosáhnout porozumění a případného kýženého designového řešení. Zdroje: 1) HICKMAN, Richard, John BALDACCHINO, Kerry FREEDMAN, Emese HALL a Nigel MEAGER, ed. The International Encyclopedia of Art and Design Education [online]. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, 2019 [cit. 2020–01–14]. ISBN 9781118978078. 2) BROWN, Tim a Barry KATZ. Change by design: how design thinking transforms organizations and inspires innovation. New York: Harper Business, 2009. ISBN 0061766089. 3) Data Visualization: a successful design process. Birmingham: Packt Publishing, 2012. ISBN 978–1–84969–346–2. 4) NEWMAN, Winifred E. Data visualization for design thinking: applied mapping. New York, NY: Routledge, Taylor & Francis Group, 2017. ISBN 978–1–315–66127–8. 5) GROCHOWSKA, Marta. Importance of visualization in design thinking. In: Service Innovation & Design [online]. 2015 [cit. 2020–01–14]. Dostupné z: https://sidlaurea.com/2015/10/02/importance-of-visualization-in-design-thinking/. 6) WARE, Colin. Information visualization: perception for design. Fourth. Philadelphia: Elsevier, 2020. ISBN 9780128128756. 7) KERNBACH, Sebastian a Anja SVETINA NABERGOJ. Visual Design Thinking: Understanding the Role of Knowledge Visualization in the Design Thinking Process. In: 2018 22nd International Conference Information Visualisation (IV) [online]. IEEE, 2018, 2018, s. 362–367 [cit. 2020–01–14]. DOI: 10.1109/iV.2018.00068. ISBN 978–1–5386–7202–0. Dostupné z: https://ieeexplore.ieee.org/document/8564186/. Vizualizace jako princip designového myšlení was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

8. 1. 2020

Lea Mentlíková o své práci, studiu na KISKu a plánech do budoucna

Čím se zabýváme Lea Mentlíková pracuje ve svobodné firmě Court of Moravia sídlící v Brně na Kapitána Jaroše. Firmu popisuje jako tým lidí s různými expertizami. Část z nich jsou byznys designéři, kteří dělají především strategie, ať už začínajících firem až po korporáty. Dají se označit za “strategické mozky”. Další skupinou jsou game designéři, ti přidávají gamifikaci do různých neherních prostředí (od vzdělávání až po změnové řízení v organizacích). Také designují hry, zejména “serious games”, což jsou hry s přesahem do vzdělávání. Výstupem jsou hlavně deskové či karetní hry nebo různé simulace. Třetí větví jsou edudesignéři, a právě mezi ně se řadí i Lea. Pojetí talent managementu Edudesignéři se ve firmě zabývají hlavně firemním vzděláváním, jež zastřešuje pojem “talent management”. Jak dále Lea vysvětluje, ve starém pojetí, v 90. letech, to bylo bráno tak, že se mezi talenty řadí jen 10 % lidí z řad klíčových pozic, případně šlo o 3 % “nerdů”, mezi nichž nikdo nechtěl patřit. Nové paradigma, kterým se na to dívají i v Court of Moravia, ale i celá západní společnost (na rozdíl od českého vzdělávacího trhu), říká, že každý člověk má své talenty, své silné stránky. Cílem firmy by tedy mělo být, aby v pracovní pozici byl člověk s vhodnými silnými stránkami a dále je tam posiloval. Firma proto potřebuje daného člověka diagnostikovat, aby se ujistila, že opravdu sedí na té správné židli, a aby mu dokázala připravit individuální vzdělávací plán. Dále si jej potřebuje umět udržet, vhodně rozvíjet apod, zkrátka řeší celý koloběh zaměstnance. O tomto pojetí se mluví jako o “integrovaném talent managementu”, protože je integrovaný do strategie i procesů firmy, což zajišťuje, že přináší skutečné výsledky. Talent management se tedy skládá z několika částí, jmenovitě jsou to: * Talentová strategie organizace a plánování * Hledání a nábor zaměstnanců * Řízení výkonu * Vzdělávání a rozvoj zaměstnanců * Plánování nástupnictví * Rozvoj leadershipu * Plánování benefitů * HR systémy Lea s kolegy a kolegyněmi je umí dohromady pokrýt všechny. Jejím primárním zaměřením je “learning and development”, tedy vzdělávání a rozvoj zaměstnanců. Příklad z praxe z oblasti learning and development Lea popisuje i pár konkrétních projektů z minulosti. Šlo například o projekt, kde středně velké firmě, původně startupu, pomáhala nastavit, jak jít na vzdělávání v jejich firmě. Nejprve bylo třeba analyzovat strategii firmy a v rámci toho se spolu s leaderem určily kompetence, které by jejich lidé měli mít, aby byli schopni exekuovat strategii. Po jejich definici prošli všichni zaměstnanci diagnostikou. Testovala se například kreativita, numerické myšlení nebo logické myšlení. Diagnostika obsahovala i subjektivní část, která zjišťovala, jak člověk vnímá sám sebe, co preferuje. Tím vznikly skvělé podklady pro diskusi se zaměstnanci. Šlo však stále jen o čísla, ze kterých se dalo vycházet, ale nešlo na jejich základě zaměstnance nálepkovat. Následoval tedy rozhovor jeden na jednoho, kde se zjišťovaly vize zaměstnanců, kam směřují a jaký způsob rozvoje jim dává smysl. To se následně spojovalo se seznamem požadavků získaných od leadera a snažil se najít ideální stav, při kterém by byly obě strany spokojené. K poslední části setkání byl pozván i samotný leader a Lea potom facilitovala diskusi mezi leaderem a zaměstnancem. Často šlo o první komplexnější diskusi mezi nimi o tom, kde se ten zaměstnanec aktuálně nachází, kam se chce posunout, a to vše často zahrnovalo množství aha momentů. Výsledkem bylo, že se společně naplánoval rozvoj, jeho konkrétní podkroky, termíny, a to se vše vizualizovalo do infografiky, aby to měli každý den na očích. Jak vypadá běžný den Po otázce, jak vypadá její běžný den, se Lea zamyslí a vysvětluje, že jelikož se jedná o svobodnou firmu, tak si vybírá projekty, na kterých chce pracovat. Jak sama říká: ,,To vypadá tak, že si každý pondělí na schůzce s názvem Plachty přerozdělíme projekty a hlásíme se k nim. Jinak můj den není nikdy stejný, tempo a náplň určují klienti a interní priority.” Pracovat může v podstatě odkudkoliv, zejména pokud nemá schůzky, které mívá přímo v kanceláři. Jinak jsou v její práci důležité zejména výstupy a jejich kvalita a užitečnost pro klienta. Zapojení designového myšlení Na dotaz, jakým způsobem zapojuje do své práce designové myšlení, Lea odpovídá, že designové myšlení je v srdci jejich firmy. Je to zásadní věc pro to, aby jejich výstupy byly kvalitní, a to platí napříč celou firmou, nejen ve vzdělávání, ale také v oblasti byznysu a game designu. V každé oblasti však není design thinking samostojné, vždy je ještě třeba také množství expertízy v dané oblasti. Konkrétně v rámci onboardingu, který je například jednou z oblastí zájmu edudesignérů, se začíná s “empathize” fází, v níž se zjišťuje, jak na tom zaměstnanci jsou například pomocí metody focus group s lidmi. Mluví s těmi, co jsou ve firmě různě dlouhou dobu, od úplných nováčků přes ty, kteří mají za sebou dva týdny až měsíc, až po ty, co právě skončili zkušební dobu, a cílem je zmapovat jejich emoční křivku. Používá se ale také mnoho jiných zjišťovacích metod. Spolupráce začíná s klientem zpravila úvodním workshopem, kde se mapují představy leaderů o tom, jak to jejich zaměstnanci mají nastaveno, a vytvoří se druhá emoční křivka na základě těchto domněnek. Obě mapy se pak přeloží přes sebe, protože “touchpointy”, které mapují, jsou stejné, a zjišťuje se, jak moc se domněnky liší od reality a co vše je třeba redesignovat. Lea dále zdůrazňuje, že ačkoli je onboarding často vnímán jako proces, který trvá jen první dny ve formě úvodního školení, její firma bere onboarding i z pohledu designového myšlení a vnímá ho jako “experience”, která trvá klidně i šest — dvanáct měsíců. Cílem je zajistit, aby člověk věděl, jak to ve firmě funguje, nalodil se naplno i do rozvoje a všech ostatních věcí a aby se co nejdříve stal plnohodnotnou součástí firmy. Aby tohle vše proběhlo bez problémů, je potřeba nastavit určité procesy, k čemuž právě popsaná technika pomáhá. Vzdělávání a design ve školství Lea jak edudesignérka se občas nachází také přímo ve školním prostředí, minulý a předminulý rok dokonce pracovala ve Férové škole. Tam měla Lea možnost zjistit, jak to funguje ve školství, přičemž se stala designérkou akademie pro ředitele základních škol na téma leadership a strategický management. Projekt vznikl díky financování nadací Albatros. Projekt ověřil, že je toto téma mezi řediteli velmi žádané a zjistil, co je nejvíce zajímá. Šlo o jeden z prvních ucelených dlouhodobých leadershipových programů specializovaných na ředitele. Každá škola získala také možnost evaluace silných a slabých stránek a mentora, který jí pomohl vytvořit a dotáhnout změnový projekt. Nešlo tedy jen o teorii, jak to často bývá, ale také o praxi a spolupráci založenou na datech. Příklad z praxe: design motivačního rámce na základní škole Další projekt, na kterém Lea pracuje momentálně, je základní škola Eduard. Ta využívá diagnostiku od firmy Gallup s názvem Strength Finder, která pomáhá hledat silné stránky žáků. Škola se tím snaží změnit to, že se během školy dětí obvykle nikdo neptá, co jim jde, kam chtějí směřovat a nikdo jim nepomáhá rozvíjet jejich silné stránky. Právě naopak, jsou nuceny investovat zejména do svých slabých stránek, což je velmi vyčerpávající. Škola Eduard proto pozoruje na dětech jejich talenty, silné stránky, které jim pomáhá rozvíjet například tím, že pomocí nich mají řešit zadané úkoly, například komunikačně zdatné děti pomocí diskuse, analytické typy zase ponořením se do knih… Lein úkol v projektu, spolu s její kolegyní Lujzou, je právě nastavení toho, jak vypadá rok v takové škole, a to především na úrovni hodnocení dětí a jejich motivace. Při práci hodně vychází z formativního hodnocení a zahrnuje hodnocení dětí navzájem pomocí kreativních listů, sebehodnocení ale i trojlístku s rodičem, který nahrazuje rodičovské schůzky a rodič, učitel a žák společně diskutují o rozvoji a snaží se, aby dítě bylo vlastníkem vlastního vzdělávacího procesu. K tomu existují podpůrné materiály a děti si také tvoří vlastní portfolio, kde si zaznamenávají své zážitky a úspěchy. To mají ve třídě, je to jejich vlastní věc, která jim pomáhá ideálně každý den zažít svůj úspěch, byť maličký, ale i to se počítá. Smysluplnost práce jako klíčový prvek Nejzajímavější možností Leiny práce je podle jejích vlastních slov právě to, že jsou jako firma ukotvení ve vizi a misi a tím pádem má možnost říci ne na určité zakázky. To využívá zejména v případech, kdy lidé na trhu chtějí jen rychlá nekoncepční řešení, tzv. quickwins, a ona vidí, že by spolupráce neměla dopad. Samozřejmě se to nejprve snaží vysvětlit a nabídnout jim cestu vedoucí k udržitelné změně. Cituji: ,,Pokud však jde jen o potřebu zaplnit nějaké KPIčko, tedy nějaký ukazatel na konci roku, a jinak to nikoho nezajímá, tak takovou práci dělat nechci. Je pro mě klíčový, že tuhle možnost mám. Díky tomu je každá práce zajímavá, protože už projde nějakým sítem.” Lea jako absolventka KISKu Lea je absolventka KISKu a své dojmy z Dne otevřených dveří popisuje, že se cítila, jakoby “vymysleli obor pro Leu Mentlíkovou”. Už při pohovoru na svou první pozici v marketingové agentuře využila portfolio, které jim na motivačním kurzu na KISKu představil Petr Škyřík, a podařilo se jí práci získat. Stále však při studiu hledala samu sebe a zaměření, na které by se chtěla specializovat. Lein ročník jako první absolvoval KISKové specializace a tak Lea absolvovala právě Edtechovou větev. Na škole se věnovala několika projektům. Okrajově pomáhala při projektu Semestr Mimo školu, kde šlo o mentoring v sebevzdělávání. Projekt dopadl úspěšně a některých účastníků se podařilo doslova vykopnout ke hvězdám a získávali stáže v Googlu nebo rozjeli vlastní byznys. Přestože Lea v daném projektu byla spíše okrajově, vedoucí daného projektu, František Dalecký, přeložil knihu Hacking your education od Dale J. Stephense a Lea pak koordinovala distribuci přeložené knihy. Další věcí, která ji utvrdila v tom, že vzdělávání je ta věc, které se chce věnovat, byla organizace EduFóra v Brně. Což je taková minikonference pro inovátory ve vzdělávání. V rámci KISKu si pak Lea přizpůsobila oblasti vzdělávání i svůj magisterský projekt, kde se věnovala gamifikaci ve vzdělávání, konkrétně v e-learningovém kurzu s názvem Kreativní práce s informacemi. Právě na základě jejich školních aktivit a věnování se gamifikaci v e-learningu Leu oslovil Petr Pouchlý z Court of Moravia, slovo dalo slovo a Lea se stala součástí firmy. V současné práci se jí hodí zejména to, že si z KISKu odnesla ze všeho trochu. Z programování, marketingu, dokáže diskutovat s ajťákama o jejich rozvoji, nezaskočí ji třeba slovo databáze. Také Human Centred Design, se kterým se na KISKu seznámila, a který tvořil základ jejího projektu gamifikace v e-learningu, byl pro ni zásadním, protože v době, kdy přišla do Court of Moravia, nebylo ještě na trhu moc lidí, kteří by HCD znali. Mezi nejpřínosnější předměty Lea zařazuje předmět o sebevzdělávání, který učil již zmíněný František Dalecký, na kterém se poprvé setkala s tématem MOOC a objevila další úrovně sebevzdělávání a také předmět o designu vzdělávacího procesu, kde se seznámila s různými pedagogickými směry a s tím, co z nich funguje a co ne. Jako jeden z nejužitečnějších předmětů vnímá také Human Computer Interaction s Tomášem Boudou, kde se dozvěděla o věcech jako AB testování, Wizard of Oz, o tom jak se prototypuje, zkrátka samé praktické věci. Současné sebevzdělávání V současnosti Lea přibrala do své expertízy i grafiku a dává jí to smysl zejména proto, že skrze vizuální informaci se vzděláváme a je důležité podat ji správně. Leino sebevzdělávání se tak v současné době zaměřuje právě na tuto oblast grafiky, učí se pracovat s InDesign-em, typografii apod. Doma má také kartotéku zdrojů rozdělenou podle oborů a tam si zakládá ty zásadní z nich. Je pro ni důležité určit si svou vizi a vědět, jak a proč se vzdělává v dané oblasti a za jak dlouho to chce nebo potřebuje dokončit. Tuto vizi si každý kvartál reviduje a určuje si konkrétní milníky. Lea však zdůrazňuje, že si tuto metodu vybrala na základě toho, že je systematické povahy a pro lidi, kteří systematičnost v povaze nemají, může být tento systém nefunkční. V sebevzdělávání jí pomáhá i to, že si na něj dedikovala celý jeden den, a to konkrétně každý druhý pátek. Odkaz studentům Pro studenty, jež Leina cesta zaujala, má konkrétní doporučení a nabízí svůj projekt z dob studií — EduFórum. V současné době sice spí, protože na něj nemá čas, hledá však schopného člověka, kterého by zajímaly inovace ve vzdělávání v tom nejširším kontextu a chtěl by si organizaci převzít. Více informací o tom najdete i ve videu, které Lea připravila v rámci projektu KISK ME. Tam najdete i více informací o tom, čemu se ve své profesi věnuje. Lidé se jí někdy ptají, jak je možné, že jí to všechno tak vycházelo, že to je až neuvěřitelné. Ale pravdou je, že kromě těch věcí, co vyšly, mnoho dalších nevyšlo, proto Leina obecnější rada studentům zní, že je třeba jít do každé příležitosti a snažit se z ní naučit co nejvíce, nebát se toho. Kdo zvedne její hozenou rukavici? Další směrování Leiny vyhlídky a plány do budoucna jsou věnovat se již zmiňované grafice, prohlubovat znalosti v learning and development, projít certifikacemi na diagnostiku lidí a v rámci designovo-vzdělávací části vymyslet další vzdělávací produkt. Jedním z produktů, které Lea pomáhala v rámci Court of Moravia dát do kupy, jsou i leadershipové karty popisující různé role leadera. Karty vychází z know how kolegyně Beáty Holé a fungují jednak rozvojově, ale zejména na to, aby si člověk uvědomil své silné stránky a také ostatní stránky potřebné v leadershipu. Kartičky také pomáhají ladit očekávání od leadershipu napříč firmou. Vzdělávací nástroje dávají smysl zejména proto, že je pak vzdělávání uchopitelnější, strukturovanější a někam směřuje. Další oblastí, která Leu láká, je pracovat na rozvoji vzdělávacího mentoringu jeden na jednoho. V budoucnu totiž může snadno nastat situace, že se zvýší průměrný věk obyvatel a stane se tak běžným, že lidé budou několikrát za život zcela měnit obor. Leu láká být mentorem na cestě této změny oboru a na základě rozhovorů s danými lidmi o jejich sebevzdělávání a vlastních zkušeností jim pomoci najít jejich ideální cestu. Lea Mentlíková o své práci, studiu na KISKu a plánech do budoucna was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

6. 1. 2020

Rozhovor s Janem Valderem

Jan Valder je vedoucím týmu UX odborníků v Moneta Money Bank a leadershipu a managementu lidí v oblasti user experience se věnuje již několik let. Kromě toho, co tato pozice obnáší, jak se k ní dostal nebo jaké jsou problémy, se kterými se potýká, se v rozhovoru dozvíte víc o agilní struktuře, která v posledních letech čím dál více ovlivňuje společnosti a jejich způsob práce. Zdroj: Jan ValderNa úvod byste nám mohl říct, jaká je vaše současná pozice a co obnáší. Jsem tzv. Leader of the Community of Practice v Moneta Money Bank, což zjednodušeně znamená, že mám na starosti tým odborníků, kteří se starají o user experience digitálních produktů banky. To zahrnuje výzkumníky, designéry, grafiky a copywritery. Mohl byste nám popsat, jak probíhá váš běžný pracovní den? Vstanu, pak vyvenčím štěně, jedu do práce. Můj den je takový mix schůzek, nějakého neformálnějšího povídání a práce jako takové — já totiž nejen vedu, ale některé věci dělám i sám. Schůzky jsou většinou klasického korporátního rázu — buď s kolegy z jiných oddělení, anebo s nadřízenými, když je třeba dojít si pro nějaké business zadání nebo zkonzultovat výsledky naší práce. Ta neformální setkání se konají z důvodu, že jsme distribuovaná komunita: nesedíme společně v kanceláři, nezadáváme si navzájem práci (kromě té, která se týká komunity samotné). Práce přichází od produkt ownerů, takže se s nimi průběžně celý týden domlouváme, konzultujeme, jak se mají které věci dělat, kdo už co udělal a podobně tak, aby v práci nedocházelo k duplicitám. Schůzky tedy zajišťují to, aby všichni měli přehled o tom, co se kde děje. Kromě výše uvedeného mám ještě na starost Smart Banku, naši mobilní aplikaci, konkrétně dělám různé onboardingové a nákupní procesy. Kolegové mají na starosti zbylou část aplikace, společně pak pracujeme na informační architektuře a designu Smart Banky. Pochopila jsem to tak, že vedete nějaký tým lidí? Ano, vedu, ale tento útvar bych nazval spíš komunitou než týmem. Moneta Money Bank je agilní banka, což znamená, že primární strukturou je několik value streamů, větších jednotek, které se dále rozpadají na squady. To jsou agilní týmy, jež nejsou závislé na zbytku banky a jsou schopny samostatně doručit produkt (například sjednání běžného účtu online nebo refinancování hypotéky). V agilním uspořádání je ve většině squadů UX designér, který je tam kolokovaný, tzn. sedí přímo s lidmi v týmu. Je to rozdíl oproti klasickému korporátu, ve kterém jsou sila, oddělení (např. business, IT, marketing, digitální kanály apod.), která jsou relativně uzavřená, a jakýkoli produkt během svého životního cyklu putuje přes několik těchto sil. Mohl byste nám říct ještě něco víc o agilní struktuře firmy? Agilní struktura je výsledkem agilní transformace, kterou teď prochází některé korporace. Pokud máte nějaký úkol, typicky potřebujete několik kompetencí, které se na něm budou podílet — ať už jde o výrobu webové či mobilní aplikace nebo úpravu produktového procesu. Na tuto potřebu navazuje zjištění, že v klasických korporátních společnostech je spojení potřebných kompetencí komplikovanější, a to právě kvůli zvolené struktuře. Komunikace je kvůli separovaným oddělením náročnější, trvá déle a napomáhá kontraproduktivitě. Toto zjištění, především v dnešní době, kdy nastupuje fintech a bankovnictví se otvírají třetím společnostem (jež jsou schopny být velice flexibilní a stavět věci na zelené louce), způsobilo, že nejen banky začaly přemýšlet, jak být konkurenceschopnějšími. Jednou z možností je přestavět firmu od základu. Inspirací jsou startupy, které následují tzv. spotify model, kdy se od každé kompetence vezme jeden až dva lidé a vytvoří se z nich kombinované týmy. V roce 2017 došlo k takovému přestavění Monety, díky čemuž vznikly dva druhy týmů: kanálové a produktové. Kanálové týmy mají na starost digitální kanály: internetové a mobilní bankovnictví, weby, online reklamy či bannery. Produktové týmy mají na starost běžné či spořicí účty, kreditní karty, půjčky, hypotéky a podobně. V každém týmu máte product ownera („šéfa“, který je zodpovědný za výsledek), datové analytiky, UX designéra, výzkumníka (pokud je třeba), vývojáře a testery. Tento tým je během relativně krátké doby schopen vytvořit produkt, který má hodnotu pro zákazníka — například sjednání běžného účtu online — za pár měsíců. To byste v klasickém korporátu neudělali — tam by trvalo několik let, než by se lidé domluvili. Tato struktura má tedy velké výhody… Ano, výše uvedený typ týmu je prakticky nezávislý na zbytku banky a je schopen dát celý produkt dohromady. Účelem této struktury je tedy zrychlení procesu, zavedení větších kontrol či samostatnost lidí — nejde o armádní řízení seshora. Je předpokládané, že pokud zaměníte tradiční strukturu za agilní, dojde k výměně lidí, protože někteří takový způsob práce nezvládnou. Místo nich ale zase přijdou noví lidé — v Monetě jsou nepříklad product owneři z celého světa. Nadto ale tato změna struktury práce umožňuje konkurovat službám, jako je Revolut nebo Twisto, které nejsou zatíženy starými procesy a systémy, staví věci na zelené louce a můžou si dovolit být velmi rychlé a flexibilní, trošku riskovat. Tím, že designér sedí přímo v týmu, je schopen naprosto samostatné práce, takže když má product owner s něčím problém, jednoduše přijde a vyřeší problém spolu přímo na místě. Naopak pokud dojde designér k nějakému zjištění, není to tak, že by musel udělat prezentaci, kterou by konzultoval se svým nadřízeným, a teprve potom by měl schůzku s daným člověkem, kde by mu produkt odprezentoval. Celý proces se výrazně zjednoduší a zrychlí. Má tento typ organizační struktury i nějaké nevýhody? Agilní struktura klade specifické nároky — z našeho pohledu je například strašně těžké udržet konzistenci procesů, ať už vizuální nebo interakční. Jednotlivé squady jsou totiž poměrně samostatné a jsou zodpovědné jen za svůj vlastní výsledek. V podstatě neexistuje síla, která by přiměla někoho něco neudělat tak, jak si zvolí. Kromě konzistence jde i o efektivitu: některé věci se dělají dvakrát, třikrát, čtyřikrát, protože každý si to chce udělat po svém. Víme o tom a podnikáme proaktivní kroky, aby došlo k jejich nápravě. K tomu slouží i komunita — není to tak, že bych chodil a říkal lidem, jak mají co dělat, ale snažím se vymyslet pro všechny to nejlepší možné řešení a zároveň mít argumenty, proč věci dělat jinak. Co vás na vaší práci nejvíc baví? Zjišťovat problémy a pomáhat je řešit. To je ta nejlepší věc — a to jak v rámci konkrétní práce, tak i v rámci komunity, jejího fungování a vůbec toho, jakým způsobem se naše banka prezentuje a jaký digitální zážitek si naši klienti odnáší. Má tato práce i nějaké mouchy? O tom bychom se asi mohli bavit dlouhé hodiny — každá práce má nějaké mouchy. Jsou to standardní věci, které se dějí ve společnosti, jež má více než desítky lidí. Vždy je třeba se na něčem domluvit a často ta domluva není snadná, protože jde například o protichůdné zájmy. Prostě klasický korporát. Jak jste se vůbec k práci v Monetě dostal? Mám klasický gympl, studoval jsem rok v Ohiu a původně jsem chtěl studovat architekturu. To nevyšlo a místo toho jsem v roce 2000 nastoupil jako grafik do české, velmi progresivní společnosti Sprinx. Původně jsem dělal grafiku — nejen tu digitální, ale i tiskoviny. Pak jsem se začal profilovat vyloženě na weby a mobilní aplikace, a někdy po roce 2010, kdy se začal rozvíjet obor UX, jsem se začal přeorientovávat právě na něj a učil se za pochodu. U lidí, kteří UX nevystudovali (a u nás těch lidí, kteří jej vystudovali, moc není), je to většinou tak, že přejdou z grafiky nebo z vývoje. Zajímavá cesta je ještě například z testování, kdy člověka začne štvát, že věci nefungují tak, jak mají, a chtějí s tím něco dělat. Ve fázi funkčního testování už je na to ale pozdě. Můžete zmínit některé z produktů, na kterých jste pracoval? Smart Banka je produktem, který je finální, nebo se na něm stále pracuje? Na Smart Bance se pracuje velmi vehementně, neustále se rozvíjí a mění. Pracuje se například na informační architektuře nebo nových funkcionalitách (investice do podílových fondů apod.). Jinak jsem dělal hodně fintech — projekty pro Komerční banku, UniCredit Leasing, Českou spořitelnu, Home Credit nebo Fincentrum. Ve financích se pohybuji posledních šest sedm let, předtím jsem dělal aktivity spíše agenturního rázu, weby. Chtěl byste se v práci ještě někam posouvat? No, určitě! Člověk nesmí přestat chtít posouvat se dál. Z pozice „dělače věcí“ přes vedení týmů a malých projektů — jednu dobu jsem vedl asi osm nebo devět projektů — jsem se posunul do pozice, kdy dělám jeden produkt pomocí designového myšlení (od A do Z), do vedení týmu v prostředí agilní a digitální transformace. Teď máme před sebou další výzvy — tým je stabilizovaný, a proto bychom chtěli nastavit tzv. design ops a research ops. Moneta také oznámila koupi společnosti Wüstenrot, čímž se skokově zvýší počet zákazníků (o 300–400 tisíc). Ta cesta do budoucna je poměrně jasná — doposud jsem pracoval na digitální customer experience, ale chtěl bych si vyzkoušet i fyzickou customer experience. A zároveň nezapomínat dělat různorodé věci — z dělání manažera člověk může zblbnout. Je potřeba mít ruce namočené a neztratit kontakt s uživateli. Mohl byste nám na závěr povědět něco o svých zájmech — co děláte ve volném čase? Já jsem si pořídil zvířátko, takže to je tak všechno, co teď stihnu. Jel jsem si pro nějaké štěně a nikdo mi neřekl, že jde o teriéra a že teriéři potřebují tolik pozornosti a procházek. To je teď můj hlavní program (smích). Rád trávím čas se svými kamarády a snažím se hodně cestovat — v roce 2019 jsem byl v Tel Avivu, Brightonu, Londýně, Berlíně, Vídni, dvakrát v Budapešti, teď pojedu do Rakouska. Většinou na UX konferencích (smích). Pak mě taky baví vaření — už mám docela hezkou sbírku kuchařek a občas někomu něco uvařím. Rozhovor s Janem Valderem was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

3. 1. 2020

Rozhovor s člověkem z praxe

Rozhovor s Lucií Horákovou Lucie Horáková Lucie vystudovala bakalářské studium na Fakultě výtvarných umění na VUT, přičemž jejím výstupem byla práce s názvem Šířka hřbetu knihy zabývající se novými možnostmi vizualizace a prezentace v grafickém designu. Následovalo studium magisterské, a to na KISKu. Své magisterské studium Lucie ukončila projektem Brněnské brownfields: druhý život industriálních staveb. Nyní se Lucie věnuje svému grafickému studiu Neon studio, které založila s dvěma přáteli. Studio navrhlo weby projektům jako jsou TIC Brno, Univerzitní kino Scala či Mezinárodní komiksový festival KOMA. Lucie se mimo jiné věnuje eventům a prostoru Industra v brněnských mrazírnách a se svou sestrou navíc mají značku batohů JUMPY. Lucie, ty jsi vystudovala magisterské na KISKu. Kde jsi studovala bakaláře? První čtyři roky jsem studovala na FAVU (na grafickém designu, na VUT), a pak jsem šla na MUNI na dva roky na KISK. Šla jsem tam proto, že studovat šest let jednu věc není moc chytré. Učíš se pořád něco nového, ale na FAVU chybí spoustu inovačních věcí, které se mají propojovat s grafickým designem a které jsou právě na KISKu, ale jsou tam jenom z nějaké malé části, ale dají se tam najít nějaké ty vlnky, ze kterých si můžeš něco najít sama. Takže ti někdo dá ty data, dá ti hromadu dat, věcí, kterýma se můžeš posunout dál, musíš si to jenom sama přebrat, samozřejmě, jako všude jinde. Ale tohle ti na FAVU nikdo nedá. Ale momentálně mám třeba zapsaný předmět Design v souvislotech, kam lidi z FAVU (přesněji z grafického designu) chodí. Takže na FAVU je možnost si zapsat něco z KISKu? Teď už ano. Já jsem se snažila o nějaké propojení… ale nějak to nevyšlo. Snažila jsem se o to, ale říkala jsem si, že se o to musí snažit ti profesoři i sami. Ale tohle řešíš v tu chvíli, kdy už odcházíš. Že vlastně víš, že tohle propojení mělo už dávno vzniknout a nevzniklo. A tak se ozveš, a někdo to udělá. Vlastně můj kamarád Lukáš teď dělá, myslím, diplomku, kdy si odchodil na KISKu asi šest nebo sedm předmětů a z toho udělal výstup nějakého ideálního rozvrhu pro studenty designu, kteří si takhle můžou propojit KISK a FAVU a budou mít super možnosti. Jak tě napadl KISK? Zvažovala jsi ještě nějaké jiné navazující studium? Nezvažovala jsem nic jiného. KISK jsem našla úplně náhodou, protože jsem byla na pracovní stáži v Austrálii, kde je spousta univerzit, kde mají design služeb, a různé designový věci, v té době jsem nevěděla o co jde… to je třeba třeták na bakaláři, takže to je ted šest nebo sedm let. A pak jsem přišla zpátky a hledala jsem něco, kde bude design, jako doslova. Ale nechtěla jsem jít do Prahy na UMPRUM, nechtěla jsem jít nikam, kde je grafický design, jenom někam, kde tolerujou, že musí být grafický design, ale věci se tam řeší do hloubky. Někde, kde se řeší se témata jako umělá inteligence, všechny humanitní vědy, to je prostě propojené, v tom bakalářském je to takové všechno, všechno máme, všechno tě to naučíme, což jako je trochu pravda, ale jako dokáže tě to hodně nadchnout, i tím kolektivem, těma lidma a fakt se tam dozvíš všechno co chceš. Takže jsem neměla úplně jinou volbu, a nevím, co bych dělala, kdybych se tam nedostala. Asi bych si založila studio dřív než bych byla na KISKU… a pak by to třeba bylo fakt blbé. Jak si myslíš, že ti KISK i FAVU pomohlo se dostat tam, kde jsi teď? Ono tě to oboje hodně vytvaruje, aby ses dostala sem. Založit si studio po studiu grafického designu, to dělá spousta mých kamarádů z FAVU, je to hodně cool, ale já se na design dívám díky KISKu úplně jinak. Ne že bych se nedívala na funkci, ta byla vždycky prvotní, ale na KISKu jsem se naučila, že první, velmi důležitá věc, je to, co ten klient potřebuje, vytáhnout z něj všechny ty informace, které potřebujeme my. Protože on přijde a chce nějakou věc, ale odchází s něčím úplně jiným. Což je normální, v grafickém designu, a vlastně ve všem. Ale tady je to trošku sofistikovanější, na všechno si získáš data, víš co potřebuje, a pomůžeš mu reálně vydělat peníze. My tady děláme ten hezký web, který funguje, je to super, a ptáme se ho, co potřebuje, co mu vadí, jaké má data o tom, co prodává, proč to vůbec dělá, takhle se dostáváš na konec toho stolu a nakonec mu zvedneš obrat dvojnásobně trojnásobně — protože se ho ptáš na ty věci. A tohle by bez toho KISKu vůbec nebylo, nebyla by tam ta první fáze. A bez ní je to o ničem, je to zábava, ale už tě to nebaví, když nemáš ty data. Takže bez KISKu a bez FAVU bych tady určitě nebyla. Povíš mi něco víc o vašem studiu? Na webu jsem moc informací (kromě vašich projektů) nenašla. O co jde? Jak vzniklo? S kým jsi ho založila? To je přesně ono. Pracuješ pro lidi a nemáš čas si udělat vlastní stránku. Tu stránku co máme teď jsme dělali, vymýšleli hrozně dlouho… máme spoustu dat, textů a věcí, které chceme použít, pomáhá nám s tím hodně (tím nám myslím mě, Adama a Kubu, kteří jsme spolu založili studio) Josef Kocourek, který studoval na KISKu. Ten s náma spolupracuje na nějakých věcech, k tomu se nám snaží pomoct dobře odprezentovat co vlastně jsme. Ale my jsme všichni tři hodně odlišní, takže to úplně zatím nejde stanovit. Ačkoliv jsme to zkoušeli sepsat, tak musíme pomalu… třeba pracovat na společných projektech dohromady, což ještě nemáme. Máme úplně společné projekty, ale zároveň každý pracujeme na něčem, ty větší společné projekty teď začínají, což je super, a musíme na nich dělat všichni tři, abychom pochopili tu spolupráci a co v tom každý vidíme. Přestože jsme tomuhle už dali desítky hodin, aby to bylo nějak jasné, a máme spoustu dat, tak to nejsme schopní formovat a dát to na ten web, protože to zabere hrozně dlouho. Takže až si na to uděláme čas, tak to tam bude krásně napsané, jak pracujeme, co děláme a tak, bude to super, ale teď jsme si řekli, že to co potřebujeme je, aby nás lidi brali vážně, což znamenalo dát na web projekty, na kterých děláme, aby bylo vidět, že jsme dělali třeba TIC, nějaké větší věci co jsou v Brně, tak to bylo prvním plánem, a pak časem na tom webu bude víc informací, ale zatím tam nejsou. Takže přemýšlím, jestli tvojí otázkou bylo i to, co jsme zač… Určitě, nějaké základní info o vás mi pověz. Prezentujeme se jako designové studio,. Kuba rád říká grafické studio, Adam designové studio, já taky nějaké takové studio… a chceme pomoct lidem, který dělají cool věci. Nepracujeme s lidma, kteří dělají projekty, co se nám nelíbí, nevydrží a nefungujou, nebo služby, které nefungujou, což jsou velmi velké klišé, které říká každý. Proto je na ten web nechceme psát, a nevíme jak to udělat jinak. A děláme weby, webové aplikace, printy, festivaly, vizuální identity, brandy, různé věci, které jsou pro externí lidi. A pak děláme vlastní věci, což jsou různé aplikace, systémy, o ty se hlavně stará Adam, který je programátor, který na základě toho, že jsem mu pořád dávala nějaké návrhy webu, které musel sázet třeba na WordPress nebo na jiné typy systémů, tak ho to přestalo bavit. Ony tam jsou kritéria, která nejde upravovat, tak si udělal vlastní systém. A tak vzniklo to, že třeba těch 30 webů, které teď máme, tak všechny jedou na našem systému. Postupně se ti do toho systému nabalují moduly, které ti lidi potřebujou, například bistro potřebuje modul na sázení jídelního lístku, kino potřebuje modul na program… takhle vzniká velký systém. A rozdíl v tom, jak to děláme my, je ten, že každému člověku dáváš jen ten jeho modul, který potřebuje, což se ve WordPressu neděje, máš tam celý balík všeho — a ti lidi tomu nerozumí. My se jim to snažíme dát velmi snadno, aby měli jen to co potřebujou, a ještě jim to hrozně omezíme, takže nemají šanci vůbec editovat nějaké věci, protože víme, že to pokazí. Na začátku projektu si tak dobře uděláme texty, dobře uděláme fotky a oni pak na tu editaci nemají kolonku, na vložení něčeho mají například jen 140 znaků, nejde tam ani slovo navíc, protože by se to pak celé rozsypalo. Takže jim dáváme velice striktní pravidla, nemůžou měnit nic, můžou si dosadit pár informací… ale tímhle způsobem fungujeme. Na začátku jsou z toho vždycky nervózní, protože chtějí pořád něco upravovat, mají pocit, že pořád potřebujou něco měnit, že se jim pořád jejich firma rozrůstá, ale pak pochopí, že to není potřeba — že si radši mají zaplatit za update, kterým se změní nějaká věc na webu, ne že se tam něco nového jen tak nastřílí. Takže děláme třeba tyhle systémy, děláme aplikaci na daňové přiznání, která bude zase za tři měsíce aktuální, potřebuje ještě nějaké úpravy. Děláme vlastně věci, které nám chybí, které existujou, ale dostatečně se nám nelíbí na to, abychom je mohli využívat. Není to někdy úplně chytré, protože ten systém třeba kóduješ několik mesíců nebo let. Ale Adam se na tom pořád učí, některé aplikace si myslím, že můžeme použít odjinud, ale u některých jsme si prostě řekli, že to chceme vlastní. No a ty aplikace slouží k tomu, aby, ačkoliv chci a pracujeme s nějakýma normálníma edukovanýma lidma, přesto chceme, aby nemuseli třeba řešit systém anglicky nebo aby měli ty věci prostě co nejsnadnější. Prostě chceš, aby ti lidi udělali co nejvíc práce za co nejkratší čas, aby to co nejvíc chápali, takže o to se snažíme a děláme si to po svém. Jakým způsobem si vybíráte nové klienty, když se vám někdo ozve? Co jsou hlavní kritéria, jestli budete s někým spolupracovat nebo ne? Tohle poznáš na první schůzce, pokud je to někdo úplně cizí. Často se nám stává, že jsou to lidi, které nějak známe, nebo je neznáme sice přímo, ale jsou od někoho, koho známe (což my říkáme, že je lepší… je to takové, že ten člověk přijde a ví, žes udělal něco pro někoho, kdo s tím byl spokojený). A pokud je to někdo cizí, tak obecně na první schůzce poznáš, jestli s tím člověkem chceš pracovat. Za mě to není nikdy úplně nepříjemné, ale ti lidi tomu nerozumí, oni chtějí od tebe pomoct, chtějí třeba prodávat víc knížek, ale přijdou s něčím jiným. A ty z nich musíš dostat to, že chtějí prodávat víc knížek. A v tu chvíli, kdy to z nich vytáhneš, si uvědomí, že vlastně chápeš, co chtějí, a jsou v pohodě. Pak už jde o to, jestli to chtějí zaplatit, kolik to má stát, ale určitě se nám už stalo i to, že jsme měli lidi, se kterými jsme si řekli, že to bude v pohodě a nakonec to moc v pohodě nebylo — nějak to dopadlo, my s tím nejsme úplně spokojení, za nás je to v pořádku, ale snažíme se dělat projekty od začátku do konce. Je potřeba, aby proběhla analýza a všechny designové věci, pak aby se to udělalo a pak je další celá polovina to, aby to fungovalo, kdy se to měří a zkouší. A když lidi tu druhou půlku nechápou, a chtějí to vlastně jenom “udělat”… tak jsme to párkrát udělali, ale nedopadlo to nikdy dobře, protože ti těm lidem nemáš šanci jak pomoct s reklamou nebo marketingem. Oni ti řeknou, že si na to našli někoho jiného, řekneš si fajn, je to hrozně hezký projekt, tak my ho uděláme, ale on pak prostě nefunguje. My jsme z tohohle pak smutní a řekli jsme si, že tohle už dělat nebudeme. Na dalších třeba 6 měsíců nemáme nic takového v plánu, nic co by k tomu vedlo. Všechny ty plánované projekty jsou takové, že si je můžeme celé promyslet a propracovat tu druhou část. Takže se ti to stane, ale já mám vlastně víc prací, takže z těch schůzek už dokážu nějak rozpoznat, jestli se s těma lidma vůbec chci dál bavit, nebo ne (a není těžké to poznat) a je daleko jednodušší se s těma lidma dál nebavit a nedělat pro ně, protože to pak vede jenom k problémům. Je fajn, že jsou nějaké fáze, kdy si můžeme říct ok, s váma prostě spolupracovat nebudeme, máme něco jiného, to si myslím, že každý třeba udělat nemůže… my sice máme studio 4 měsíce, ale děláme to 8 let a tohle je hrozně fajn že můžeme případně udělat, protože to vede jen ke zbytečným stresům. Takže ty máš ve studiu na starosti vyloženě grafický design? Takže ty weby navrhuješ, potom tu máte programátora a třetí člověk…? Třetí je Kuba Konvica, ten dělá hlavně vizuální identity, Kuba je ještě učitel, učí kresbu. Kuba taky vystudoval na FAVU grafický design a je to asi nejpreciznější designér a nepustí ven nic, co není… kde je nějaká mezera navíc mezi číslem, to pro něj neexistuje. Kuba třeba tady ve studiu primárně vymýšlí koncepty. Takže Kuba vymyslí koncept, dá to celé dohromady, já se připojuju tak, že ten koncept aplikuju a dělám z něho web, aby to bylo cool, a pak je tu Adam, kterému my s Kubou sedíme za zády zatímco to kóduje. My jsme předtím dělali všichni různé věci a teď se snažíme stanovit si linku jak to na sebe bude navazovat. Mě třeba vymýšlet koncept vůbec nejde, vůbec mě to nebaví. Tak jsme si řekli s Kubou, že to budeme dělat tímhle způsobem, jeho to baví, jemu to jde… tady má každý hrozně moc rolí, ale tohle jsou ty hlavní role, které zastáváme. Jinak každý z nás dělá všechno ostatní, musíš řešit klienty, zakázky, až po to, že tu někdy musíme vytřít podlahy. Takže máš vlastní designové studio, k tomu pracuješ v Industře a ještě extra batohy? Jo, v Industře se hlavně potkávám s těma lidma. Industra mě vlastně teda učí, jak s lidma vycházet/nevycházet, říká mi “tady s tím člověkem už nikdy nepracuj” a pomáhá mi najít lidi, se kterýma pak chceme pracovat třeba i tady. Jak jsi se k práci v Industře vůbec dostala? Já jsem dělala industrový web na diplomku. Chtěla jsem spravit nějaký brownfield, o což se zajímám už třeba šest nebo sedm let. (Na diplomku jsem původně chtěla udělat úplně jiný projekt, ale ten mi nevyšel, protože politika.) Tak jsem si řekla, že půjdu do Industry, protože Industru založil Kuba, který je s náma ve studiu a k tomu Pavel, což je můj nejlepší kamarád. Takže, jak se říká nikdy nepracuj s kamarádama, tak s jedním mám založenou firmu a pro druhého pracuju. Na Industře jsem si vyzkoušela celý proces tvorby webu, který zabral třeba 300 hodin… byl to takový první velký projekt. Teď za dva roky vidím, jak ten web potřebuje strašně moc jiných věcí, jak jsem některé věci a služby nechápala, nechápala jsem to protože jsem tam nebyla, byla jsem jenom někdo externí. Což mě trochu děsí, protože nedokážeš tu firmu úplně pochopit, pokud do toho neinvestuješ fakt hodně hodin, což stojí hodně peněz. V Industře organizuju eventy a snažím se do toho baráku dostat lidi, co by do něj normálně nepřišli, aby si uvědomili, že v Brně jsou tyhle místa, a že je jich tu spousta. A taky to dělám, protože je tam spousta uměleckých věcí. Jsou tam kulturní záležitosti na denním pořádku, je tam divadlo, galerie, jsou tam pořád nějaké projekce, nějaké fashion show… takže ty si takhle děláš tu paletku těch lidí, které pak propojuješ s těma jednotlivýma oborama. Když někdo přijde do Industry s tím, že si tam chce udělat módní přehlídku, tak z té schůzky odcházím s tím, že bude u nás mít módní přehlídku a do toho využije náš LAB, protože tam bude šít věci a my mu do toho uděláme web, takže se to snažím všechno dávat nějak dohromady. Protože ti lidi, když tě jednou poznají a pracují s tebou, tak je důležité jim říct, co všechno děláš, protože když jsou spokojení s tou spoluprací, tak velice často mají ty kritéria, že potřebují zároveň ještě něco jiného. A pak vlastně ty baťůžky, které dělám asi pět let. Firmu jsme si založily se ségrou a šijeme batohy. No a to je takové těžší, ona je nemocná, tak to dáváme dohromady s dalšíma holkama, teď máme zrovna spoustu věcí na poslání, tohle je ale věc, která se má nějak měnit. Tohle mi zase ale pomohlo ke vzniku a re-designu u Honzy Řezáče na KISKu, kdy jsme řešili nějaký projekt a nastavili jsme si nějaké hodnoty a cíle a vize. Takže všechny tady ty firmy, které jsme založili (nebo ve kterých pracuju), jsou díky KISKu posunuté úplně na jinou úroveň. Jakou máš představu, máš vlastně teď tři práce, všechny svým způsobem full time. Kam si představuješ, že to všechno posuneš? Snažím se ty dvě věci odbourat a zůstat u studia, které mi dává největší smysl, které je nejvhodnější, které jsme založili s tím, že… když vytváříš ty aplikace, ony fungujou ne uplně bez tebe, ale ty se staráš o ně, o ty svoje produkty. Což jsou produkty, které se udělají, pak se nějak průběžně updatují, pořád se proměňujou, ale není to nic fyzického, jako ušití batohu nebo vytváření prostoru v baráku, je to naším cílem, který tu máme. Industru se snažím předat někomu dalšímu, nedaří se mi najít vhodného člověka, který by to chtěl dělat, ale půjdu to navrhnout na KISK jako praxi, protože je to skvělá příležitost šéfovat baráku, který má kilometr čtvereční. Můžeš si tam organizovat přednášky, akce… jediné co dělám, je, že zvedám telefony, protože mi volá několik lidí denně, že chce prostor, takže místo toho, abych organizovala akce v tom baráku, tak jen beru další akce, které jsou super, ale neudělala jsem tam snad jedinou akci, která… teď tam bude market, ten je každý rok, to je asi jediná akce, kterou jsme tam s Kubou udělali. A na to, že je Kuba zakladatel a stará se o všechny věci vevnitř, tak je to dost málo. Takže Industru se snažím úplně odsunout, ale jde to hrozně těžko, protože ten projekt mám hrozně ráda, mám ráda Pavla a Kubu, a chci jim pomoct a nechci jim to nechat celé na krku. Takže v tomhle rozhodně pokračuju, Industra je to, co chci přesunout na někoho jiného, ale musí to být někdo, kdo má velký zájem o kulturu a bude se o to hezky starat. Pro mě to je strašně důležité, hrozně mi záleží na tom, aby ten barák byl využívaný, aby se vybalancovaly ty kulturní a korporátní věci, aby pořád ta kultura přesahovala, jasně, musíš získat peníze, ale chceš, aby tam byla každý týden přednáška… A o batohy se teda nemusíš moc starat? Je to projekt, který už je nějak rozjetý a zařízený? Já to vlastně vůbec nedělám, já ty věci nevyrábím, řeším jenom e-shop, řeším fotky, o všechno se jinak stará moje sestra, která to šije. A tohle je tak nějak můj cíl, já mám firmu, ve které jsou lidi, kteří uvažujou a ty věci udělají. Myslím si, že je to trošku vzácný přístup, člověk by si řekl, že je to standardní, že lidi uvažují nad tím, co by měli dělat, ale není to tak, to pro mě byla celkem nová informace. Tenhle projekt si určitě nechám, akorát musíme vyřešit jak to budeme dělat, jaké budeme mít produkty, aby byly hezčí, funkčnější a tohle rozhodně chci, aby jelo dál. Já mám právě zafixovanou Industru čistě jako kavárnu. Že se tam jedná o nějaký kulturní prostor jsem zjistila třeba před rokem. A fakt, že tam máte LAB vím snad měsíc. Tak to má úplně každý. Ono to má spoustu chyb. Tohle je chyba, protože kavárna má svůj vlastní web, za kterým si stojí — a s naším webem se úplně propojovat nechce. A pokud máš víc subjektů v jednom baráku, tak ty subjekty se musí nějak domluvit, tady je ta domluva taková komplikovanější. Industru teda znají všichni jako kavárnu, nebo galerii nebo jako divadlo, nikdo si to ale nepropojuje dohromady. LAB je úplně schovaný za dveřma na čip, takže to je něco úplně zašitého. To je právě to, když jsem tam přicházela, tak jsem získávala ty informace a mojí pozicí nemělo být to, že tam budu dělat eventy — měla jsem spravovat barák a řešit firemní kulturu, bavit se s lidma a nějak se starat o všechno. Ale to, co vzniklo ze všech analýz, bylo, že pokud nebudou v Industře peníze, tak si můžu dělat jakoukoliv kulturu chci, ale nebudu na ni mít finance. Takže jsem začala dělat tohle, aby se rozjela tahle sekce, která tam nefungovala, ta se rozjela, funguje to super, a teď by bylo super to na někoho jiného dát, aby se o to mohl starat, prezentovat… tam třeba není nikdo, kdo by dělal sociální sítě. My si neuděláme s Pavlem čas na to, abychom oslovovali lidi a pak se o ně starali. Ty chceš někoho vzít a říct mu “Dělej nám Instagram.”. A pro toho člověka to musí být hrozně cool, může dělat sociální sítě baráku, který má 8 tisíc followerů. Dojdi, udělej nějaké fotky, ptej se nás na věci a můžeš si tady dělat co chceš. Z nějakého důvodu, ač jsme měli spoustu dobrovolníků, teď jich máme pár, co se pořád vrací, ale nedokážu najít někoho takového, kdo dokáže říct “Hele, tady je něco úplně jiného než si myslíte”. My jsme se tohle snažili tím webem nějak odbourat a očividně se to moc nepovedlo (a já si to uvědomuju) a hrozně mě to mrzí. Jde o to, že Industra má třeba pět Facebooků. Na to všechno my potřebujeme někoho, kdo přijde a spraví to. A ty lidi nemáme a když jsme nějaké oslovili, tak jich ani moc nebylo. Není to úplně moc dobře placená práce, ale cokoliv si v Industře rozjedeš, to se ti finančně vrátí — ale musíš si to rozjet sama. Ty tam přijdeš, někdo ti řekne “hele, tady máš laser, laseruj si tu stojánky na laptopy”. A ty si uděláš značku na stojanky na laptopy, vylaseruješ si je tam a prodáváš je ve velkém. A takových lidí je hrozně málo, kteří dokáží přijít a využít ten prostor ke své vlastní prezentaci. Myslíš si, že tohle je tím, že je to čistě špatně odprezentované nebo je to vážně tím, že ti lidi nejsou? Je to špatně odprezentované. Myslím si, že ti lidi jsou, jenom… my jsme ti lidi. Takže věřím, že ti lidi existujou. Adam, který programuje, si před nějakou dobou rozhodl, že bude dělat nějaké produkty, protože potřebuje něco dělat rukama. A přesně takoví lidi tam chodí. Takoví, co pracujou hlavou a chtějí dělat něco rukama, přitom dělají marketing, dělají reklamu, ví, jak tu firmu rozjet. A Industra je ten zaštitovatel. A tohle jsou věci, které my chceme zrealizovat, ale nemáme kdy. My bychom potřebovali s Pavlem každý tak dvě sekretářky, kterým to všechno řekneme. Máme nápady, Pavel je vizionář, já jsem těžký realizátor, i když jsem si o sobě myslela, že jsem vizionář — proti Pavlovi vážně nejsem. A teď potřebujeme někoho, jako jsem já před rokem, kdo šel, zrealizoval strašnou spoustu věcí, potřebujeme někoho dalšího a dalšího a dalšího, spoustu lidí, kteří dojdou a budou chtít to místo využít ke své vlastní seberealizaci, klidně for free, hlavně ať tam jsou a k tomu nám fotí kytičky na Instagram. Oni budou spokojení, my budeme spokojení, naučí se spoustu věcí. Teď to říkám hodně zjednodušeně, ale tak nějak Industra funguje. Můžeš si tam přijít a udělat si tam co chceš. A možná, že kdyby tohle bylo na hlavní stránce, dává to těm lidem větší smysl. Co tě nakoplo při studiu začít se zapojovat do praxe? Jako student přecházející z teoretického oboru je pro mě složité donutit se zapojit do praxe kvůli špatným zkušenostem. Pořád máš nějaké brigády. Časem se to začne otáčet v brigády, kdy už nemusíš umývat nádobí. Asi je důležité si uvědomit, že ty věci jsou míň zaplacené na začátku. Prostě můžeš dělat to kafe za v pohodě peníze s dýškama nebo můžeš dělat něco, co stojí málo peněz, protože je ti 20 a někdo, kdo tě má na starosti si říká jo, ten člověk se tady něco naučí. Skrz takovou příležitost se dostaneš k super kontaktům, na které se nabalují další a další kontakty. Podíváš se, jak to funguje v nějakých firmách, jak vlastně existujou. A jak se k tomu dostaneš? Buď tě nekdo osloví, třeba někdo kdo hledá v řadách studentů, nebo to vyhledáváš sama. Akorát jde o to, že jestli si nevěříš, říkáš si “Jo, já si teď nemůžu zavolat do nějakého studia a říct si o práci”, ale vlastně můžeš. Můžeš zavolat kamkoliv a kdykoliv, a když to uděláš, tak tě buď vezmou nebo nevezmou. Když tě nevezmou, tak si asi řekneš “Okej, tak bych měla udělat asi nějaké věci jinak.” Když tě vezmou, jsi tam v dobrém případě třeba rok, podíváš se, jak funguje firma, co to všechno obsahuje, co všechno se máš učit, jestli ti to sedí nebo nesedí a všechny ty věci, které si myslíš, že bys měla dělat, vyzkoušíš a zjistíš, že ti třeba vůbec nesedí. A myslím si, že je to jenom o tom testování a nebání se někam zavolat, protože to je ten první krok, který si myslím, že spousta lidí nikdy neudělá. Musíš být dostatečně drzá, jít tam a bavit se s nima. Já jsem vlastně takhle byla v jednom studiu, kde jsem byla rok, byla to pro mě super zkušenost, a zároveň teď přesně díky tomu vím, že ty věci takhle dělat nemůžu. To je to, jak jsem říkala, že mě nebaví ta první fáze, kterou jsem tam dělala (protože se tam jiné nedělali). Ale teď už se tam taky dělají i ty ostatní, protože se to neustále hýbe, což mi přijde taky super. Pokud někde pracuješ, a za pět let zjistíš, že funguješ úplně jinak a že oni taky fungují úplně jinak, vidíš, že ti lidi se neustále zlepšujou, a to je hrozně důležité. Člověk se musí pořád edukovat a přemýšlet nad tím, co mu každý den vadí a proč by se to mělo/nemělo dělat takhle. Třeba problém ve firmách je, že máš stanovené role. A tím pádem si děláš svoji roli, ale nedostaneš se nikdy k ostatním, kteří si dělají role svoje. Přemýšlím, jak by se studenti měli dostávat k praxím… na FAVU to nebyl vůbec problém, tam jsou lidi hrozně drzí na to, aby si řekli, že chtějí někde pracovat. Nevím, jak je to a KISKu, přišlo mi, že tam jsou úplně odlišní lidi, kteří jdou třeba z jiných oborů, ale jdeš do pár předmětů a může se ti stát, že si zapíšeš návrh webu u Řezáče, a ten člověk ti sám zavolá a chce tě na praxi. Takže i tam je spoustu možností praxí, na MUNI celkově. Ty jsi vlastně na univerzitní půdě, která potřebuje zaměstnávat studenty, které potřebuje přesně z těch designových oborů, které děláme, tam ani asi není lepší příležitost. Ale za mě je zase něco úplně jiného univerzitní půda a real world. Dělat něco pro univerzitu je určitě super, ale je pak fajn zkusit něco menšího. Já se teď budu snažit na dalším KISK fóru říct něco o tom, že je tady nějaká Industra, že jsou tady nějaké příležitosti a že chci, aby tam ti lidi šli a nevím, jak jinak to přinést mezi studenty. Ale možná tenhle formát je na to dobré místo, protože tam jsou lidi, které něco zajímá navíc, nejen sedí v lavici. Rozhovor s člověkem z praxe was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

2. 1. 2020

Designový tím v organizaci: role a specializace

V niektorých malých firmách sa väčšinou nevyskytuje žiaden, prípadne jeden designér, ktorý zastáva všetky role a nie je špecializovaný na jednu vec. Vo väčších firmách nestačí jeden designér na všetko, a je potrebné túto skutočnosť riešiť. Preto tieto firmy zamestnávajú celé tímy designérov, pričom každý s nich zastáva nejaké funkcie. Obrázok 1: Tím [5]Ak hovoríme o UX designovom tíme väčšinou sa môžeme stretnúť so základným modelom, ktorý v sebe spája UX design, UI design a UX Research. V krátkosti si ich popíšeme. User experience design UX najprv chcú porozumieť používateľom a obchodným cieľom produktu. Vidieť problémy, ktoré riešia aby ich dostatočne pochopili. Pozerajú sa na to, čo používateľ robí pred, počas a po tom, ako ich vezme produkt do rúk, a prečo. UX vytvárajú modely a spoliehajú sa na spätnú väzbu od používateľov. Je to pre nich prospešný dôkaz a taktiež základ pre ďalšie iterácie. Taktiež sa snažia nebyť zaujatý voči jednému návrhu. UX Designer ako sme už spomenuli, sa zaoberá tým, ako bude užívateľ používať daný produkt a ako s ním bude zaobchádzať. Jeho hlavnou úlohou je zabezpečiť logický priebeh, aby užívateľ, ktorý produkt využíva vedel postupovať v procese po krokoch. User interface design Ide tu o zahrnutie vzhľadu samotného produktu. Ich výsledkom návrhu je výsledné používateľské rozhranie. Ide teda o formu, a UI designéri poznajú dizajnérske trendy a vzory. Avšak si stále musia uvedomovať technologickú uskutočniteľnosť. UI Designer sa teda zaoberá samotnou formou a distribúciou grafických prvkov v rozhraní. Dá sa povedať že, zatiaľ čo UX Designer robí design použiteľným, UI Designer ho robí príjemným. UX Research Zahŕňa sa tu holistické prostredie, v ktorom existuje produkt, ale aj používateľ. K získaniu poznatkov je dôležitý výskum používateľských skúseností. Výskumník určí, ktorá výskumná metóda je najlepšia a získa požadovaný dôkaz pre hypotézu alebo odpoveď na otázku, a potom ju vykoná pomocou testovania. [1], [2] Na štruktúre tímu záleží, nakoľko aj ľudia majú jedinečné potreby. Táto štruktúra je výsledkom myslenia a rozprávania sa naprieč tímom UX a neustále sa vyvíja. Veľké podniky podporujú designový tím poskladaný s ľudí, ktorí majú rôzne role, tak ako aj ľudia majú rozdielne potreby. Uvedieme si príklady niekoľkých rolí, ktoré majú pre firmu rozdielny prínos. Niektorí ľudia obyčajne zastávajú viacej rolí zároveň. Samozrejme k nim patria aj už spomínané základné role. [2], [4] Visual Designer sa zameriava na celkový dojem. Rieši oblasti obrazu ako takého, zaoberá sa konceptom grafiky, typografie, ikonografie a farebných schém. Vizuálni dizajnéri sa venujú estetike a do technickej oblasti skoro vôbec nevstupujú. Stanovujú, ako sa menšie komponenty hodia k sebe, aby formovali celkový vizuálny vzhľad produktu. Interaction Designer musí porozumieť, ako používateľ interaguje s aplikáciou. A zabudovať interakciu alebo animáciu do návrhu designu tak, aby reagovala na podnet používateľa. Snažia sa to robiť tak, aby používateľ dosiahol svoj cieľ. Information Architect organizuje prvky dizajnu tak, aby dávali zmysel. Takže sa zaoberá štruktúrou webovej stránky, aplikácie alebo iného interaktívneho produktu. Skúma a vytvára hierarchiu obsahu, organizuje informácie na základe používateľa a toho, ako informácie ovplyvňujú proces myslenia a správanie používateľa. Usability Expert alebo aj UX Researcher sa zaoberá potrebami používateľa. Cieľom je odpovedať na otázky: Kto sú naši používatelia? Čo chcú a potrebujú naši používatelia? Väčšinou vedie rozhovory s používateľmi a robí prieskum z údajov. Content Strategist hlavne dosahuje firemné ciele pomocou maximalizácie komerčného dopadu obsahu. Business & Systems Analyst určuje operačné ciele študovaním obchodných funkcií, zhromažďovaním informácií a vyhodnocovaním výstupov. Metrics Analyst pre organizáciu zostavuje a analyzuje finančné a prevádzkové informácie, ktoré sa týkajú oblastí ľudských zdrojov. Môže byť zodpovedný napríklad za analýzu nákladov a efektívnosti personálnych postupov. Enterprise Architect spolupracuje so zúčastnenými stranami, odborníkmi na vedenie a odbory, s cieľom získať holistický pohľad na stratégiu organizácie, procesy, informácie a benefity informačných technológií. Jeho úlohou je zabezpečiť, aby obchod a IT boli v súlade pre UX ako celok. [2], [4] Tímy v organizácií Štruktúra tímu UX je ovplyvnená tým, ako súvisí so zvyškom organizácie. Existujú dva základné modely tímov, podľa toho ako tím UX zapadá do organizácie. Jedným z nich je centralizovaný a druhý decentralizovaný designový tím. Každý z týchto modelov má svoje výhody aj nevýhody. Aj keď štruktúra tímu môže nasledovať jeden z týchto spoločných modelov, nemali by sme očakávať, že bude nemenná alebo dokonalá. Modely by sa mali prispôsobovať podľa toho ako sa vyvíja organizácia, tak aby fungovali čo najlepšie. Samozrejme v realite sa vyskytujú aj hybridné modely kde sú tieto dva modely navzájom prepojené. [3] Centralizovaný designový tím Je to jeden tým pre celú spoločnosť. Tento interný UX tím preberá v rámci organizácie rôzne úlohy týkajúce sa návrhu produktu a tento tím sedí pokope. Tím má pevné úlohy a podobne ako každá iná interná agentúra pomáha iným oddeleniam pri riešení problémov súvisiacich s UX. Jeden dizajnér alebo výskumný pracovník bude pravdepodobne riadiť úlohy súvisiace s viac ako jedným odlišným produktom naraz. V modeli internej agentúry bude vedúci UX skutočne dohliadať na tím dizajnérov a výskumných pracovníkov, ale tiež v kooperácií s manažérmi príslušných produktových tímov. [1] Výhodou centralizovaného tímu je, že UX je na vysokej úrovni, takže manažér alebo vedúci UX je majstrom UX. Je tu široká škála zručností a flexibilita, preto produktové tímy dostávajú to, čo potrebujú. Výhodou je tiež veľa príležitostí, rôznorodá práca a taktiež definovaný kariérní postup. Zdieľané zdroje a procesy v oblasti návrhu a výskumu umožňujú zdieľanie medzi tímom. [3] Obrázok 2: Graf centralizovaného tímu [1]Decentralizovaný designový tím V takejto firme dizajnéri a výskumníci tvoria súčasť produktových tímov, v ktorých sú rozmiestnení. Tieto UX tímy venujú všetok svoj čas jednému produktu. Majú priamy kontakt so zvyškom produktového tímu a prehľad o všetkých aspektoch vývoja produktu. Nebudú však mať priamy kontakt ani spoločnú zodpovednosť s tímami UX iných produktových tímov. Pri tomto modely sa často vyskytujú dvaja vedúci, produktový manažér príslušného produktového tímu a hlavný dizajnér alebo hlavný výskumný pracovník, ktorý riadi všetkých pracovníkov. [1] Výhodou decentralizovaného tímu je, že UX si dokážu lepšie vybudovať dôveru so svojimi členmi produktového tímu. UX sa zapája do rovnakých aktivít ako zvyšok tímu. Ďalšou výhodu je samotný manažér, ktorý je zodpovedný za osobu UX, môže vyvinúť veľké úsilie, aby zabezpečil UX úspech. [3] Obrázok 3: Graf decentralizovaného tímu [1]Hybridný model Tento model pozostáva z centralizovaného a decentralizovaného tímu a spája v sebe výhody oboch týchto modelov designových tímov. Musí sa však vyrovnávať s nehierarchickou štruktúrou a tak sa môže stať z výhody nevýhoda, ak manažér a vedúci nemajú v záujme jednotné ciele. [3] Obrázok 4: Graf hybridného tímu [1]Tieto modely majú svoje výhody a nevýhody a tak sa štruktúra tímu môže pripodobniť jednému z týchto modelov. Model, ktorý však fungoval v určitom okamihu pre organizáciu, sa pravdepodobne pod novými tlakmi stane zastaraným. Tieto modely sú všeobecnými prístupmi, ktoré by sa mali uplatňovať a prispôsobovať, podľa toho čo v danom kontexte najlepšie funguje. [3] Každá organizácia si podľa vlastných potrieb skladá designový tím tak ako jej vyhovuje a časom sa tieto potreby pochopiteľne menia. Každá štruktúra vo veľkých firmách je zložitá a zostaviť ju je obzvlášť komplikované. Určite sa pri jej tvorbe designového tímu však dá vychádzať zo spomínaných modelov a upraviť si ich podľa svojich potrieb. Taktiež výber rolí a priradenie ich jednému človeku podľa toho, ako je ich schopný vykonávať a podľa toho ako spolu súvisia a prihliadať pritom na to, aký problém sa bude riešiť, určite nie je jednoduché. Použitá literatúra a obrázky [1] PUSKÁS, Brigitta. All You Need To Know About UX Team Structure [online]. 2019 [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://uxstudioteam.com/ux-blog/ux-team-structure/ [2] COSTA, Rebeca. Building your enterprise UX dream team. Enterprise prototyping: Your guide to enterprise UX — Chapter 2 [online]. 2019 [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://www.justinmind.com/blog/building-enterprise-ux-team/ [3] KAPLAN, Kate a Kara PERNICE. Where Should UX Report? 3 Common Models for UX Teams and How to Choose Among Them [online]. 2019 [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://www.nngroup.com/articles/ux-team-models/ [4] DANIEL, Rachel. Building an enterprise UX team [online]. 2016 [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://www.invisionapp.com/inside-design/building-an-enterprise-ux-team/ [5] Pixabay [online]. [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://pixabay.com/sk/photos/papier-obchodn%C3%A9-financie-dokument-3213924/ Designový tím v organizaci: role a specializace was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

28. 12. 2019

Využitie kultúrnych sond

Využitie kultúrnych sond a sebadokumentácie v designe služieb Jednorazový fotoaparát s aktivitami ako nástroj kultúrnej sondy. [1]Kultúrne sondy a sebadokumentácia patria medzi etnografické metódy využívané vo výskumnej časti designového procesu. V kontexte user-center prístupu sú užitočnými nástrojmi v počiatočných fázach výskumu (hear) pre pochopenie skúmaného problému ako aj samotných potencionálnych užívateľov a pre zasadenie ich chovania v kontexte komunity. [1] Neskôr, nadobudnuté zistenia slúžia pre podporu rozhodovania pri tvorbe riešenia. Oproti klasickým etnografickým metódam, ako napríklad pozorovanie, majú tieto prebrané designové výskumné metódy výhodu v tom, že namiesto dlhého času, ktorý by výskumníci trávili s užívateľmi, ich nechajú tvoriť dáta samých, bez rušivého elementu prítomnosti designérov a zároveň pri tom využívajú kreativitu užívateľov a nechávajú im v nej voľnosť. Týmto spôsobom dokážu porozumieť drobným nuanciám v komunitách v odlišných lokalitách, pričom skôr než zachytávanie skutočnosti, je úlohou kultúrnych sond inšpirovať k tomu, čo by mohlo byť a reflektovať skúmanú kultúru. [1][2] Čo to teda je? V kontexte designu služieb sú kultúrne sondy vhodné pre poznanie dennej rutiny, každodenného života a hodnôt, emócií, túžob užívateľov v ich prirodzenom prostredí. Taktiež sú ideálne v prípade skúmania užívateľov pochádzajúcich z rôznych prostredí a kultúr či demografických skupín. Ako sondy je možné použiť množinu predmetov , respektíve nástrojov — často sú v podobe krabice či šanónu, ktorý obsahuje fotoaparát, denník, mapu, samolepky, kartičky s úlohami, pohľadnice a rôzne ďalšie predmety povzbudzujúce kreativitu užívateľov. Popri tradičných analogických formách sa využívajú digitálne artefakty vyvinuté priamo pre účel výskumu, alebo sú informácie zaznamenávané pomocou už existujúcej služby (blogy, FB skupiny, WhatsApp,…). [1][2] Kultúrne sondy, ako výskumnú metódu designu, rozvinuli Bill Gaver, Tony Dunne a Elena Pacenti v roku 1999 ako súčasť projektu EÚ — Presence, ktorého cieľom bolo zvýšiť zapojenosť seniorov v ich lokálnych komunitách. Vybrané skúmané komunity boli od seba relatívne vzdialené (Oslo, Amsterdam, Pisa) a tak pre ich pochopenie, výskumníci vytvorili balíčky obsahujúce mapu, 10 pohľadníc, fotoaparát a fotoalbum. Vďaka nim zozbierali množstvo dát, ktoré im pomohlo nadobudnúť náhľad do sveta daných komunít. Sondy zisťovali ich záujmy, obavy, túžby i sny. [3] Od roku 1999 sa metóda značne rozšírila a jej využitie ako aj podoba sa interpretovali rôzne — v súčasnosti sa termín používa pre ich originálnu podobu ako aj umbrella term pre rôzne druhy sebadokumentácie skúmaných, často vrátane metódy výskumného denníka (Diary study). Denník je pritom často súčasťou súboru artefaktov kultúrnych sond. [4] Často využívané nástroje kultúrnej sondy. [5]Kde a kedy ich použiť? Vzdialenosť by nemala byť jediným faktorom, prečo sa rozhodnúť pre kultúrne sondy. Hodia sa aj vtedy, keď je potreba zistiť intímne poznatky zo života participantov, bez potreby prítomnosti výskumníka. Jeho neprítomnosť môže práve prispieť na relevantnosti dát, avšak to z veľkej časti závisí aj na samotnom designe sondy. Sondy sú vhodné taktiež v prípade, kedy chceme skúmať proces, ktorý sa nedeje pravidelne alebo kontinuálne po dlhú dobu, či v prípade, kedy nie je ľahké odhadnúť čas a za akých podmienok sa bude odohrávať. Výhod je viacero — participant sám poukazuje na to, čo je preňho podstatné, taktiež jeho vysoká účasť a samotná autentickosť vzniknutých dát. Ďalšími faktormi, ktoré môžu prispieť k výberu práve tejto metódy, sú peniaze a časová náročnosť. Treba však mať na vedomí, že čas výskumníkov, ktorý sa ušetrí počas zbierania dát, bude potom značne spotrebovaný ich analýzou a návrhom sond pred ich zberom. Analýza takto rozmanitých dát si t aktiež žiada značné nároky na schopnosti a skúsenosti výskumníka. [1][5] Ako postupovať? * Najprv si je treba ujasniť a vytýčiť, čo chceme zisťovať — ktoré kultúrne aspekty či aké správanie, hodnoty alebo emócie. * Potom je potrebné identifikovať skupinu, ktorú chceme skúmať —napríklad sú to teenageri či seniori?— tomu prispôsobiť artefakty a prípadne ich technologickú náročnosť. * Je treba si premyslieť v akom situačnom kontexte chceme, aby skúmaní tvorili dáta — v akej dennej hodine, na akom mieste, čo bude vôkol nich,… * Po zodpovedaní si predchádzajúcich otázok môžeme začať navrhovať sondu a jej atribúty. Úlohy a otázky, na ktoré budú participanti odpovedať, obvykle vyžadujú niekoľko iterácií a testov. * Netreba zabudnúť na návod alebo úvodné stretnutie, kde bude sonda participantom predstavená — návod môže byť súčasťou balíčka alebo zaslaný mailom. * Počas vybraného intervalu — niekoľko dní až mesiacov— skúmaní fotia, kreslia, zapisujú, proste tvoria dáta. * Počas samotného priebehu výskumu je dobré udržiavať s participantami kontakt a pripomínať im úlohy, či ich kontinuálne motivovať k odpovediam. Treba si však dávať pozor na to, aby nepociťovali priveľký tlak — aby skôr než povinnosť vnímali hravosť či zábavu. Práve udržanie účastníkov motivovaných a zabezpečenie návratnosti býva náročné. [1][5][7] Čo potom? Dáta, ktoré získame môžu podľa typu artefaktov nadobúdať rôzne podoby — písané záznamy, nahrávky, fotky či kresby — preto si budú vyžadovať aj skúseného výskumníka. V množstve rôznych podnetov by sa výskumník mal zamerať hlavne na to, čo si vytýčil na začiatku, že ho zaujíma. V prípade skúmania rôznych kultúr naraz, môže porovnávať vzniknuté dáta medzi skupinami a akým spôsobom bolo k ich tvorbe pristupované. Ak sú artefakty analógové, dáta prichádzajú asynchrónne po skončení doby skúmania a analyzujú sa až potom. Avšak ak sú digitálne, je možné účastníkov usmerňovať a čiastočne analyzovať dáta v danom čase, v ktorom vznikajú. Ideálne je na sondy naviazať hĺbkovými rozhovormi alebo ich skombinovať s inou metódou. Je dobré sa s nazbieraným materiálom vrátiť za účastníkmi a prejsť ho s nimi, dopýtať sa a zistiť spätnú väzbu — aké mali pocity z výskumu celkovo, ako aj z jeho jednotlivých častí. [1][7][8] Príklady Catherine Legros vo svojom článku predstavuje kultúrnu sondu, ktorá skúmala stravovacie návyky mladých ľudí vo Vancouveri. Sonda predstavuje tradičnejší prístup — skladá sa z plátenej tašky obsahujúcej analógový fotoaparát, zápisník, farbičky a kartičky s inštrukciami. Kultúrna sonda. [9]Jednotný design sondy, príťažlivý cieľovej skupine, v sebe obsahoval jasne zabudované inštrukcie ako aj prekvapenia pre participantov — čím bola dosiahnutá ich motivácia a zabezpečenie návratnosti. Navonok veľmi jednoduchá, avšak dobre premyslená kultúrna sonda tak dokázala prehĺbiť zaujímavý vzťah medzi výskumníkmi a participantmi a zozbierať žiadané informácie. [9] Ďalším, dnes už často využívaným spôsobom, je sondovať prostredníctvom mobilných aplikácií. Tento spôsob je vhodný hlavne pri skúmaní využívania digitálnych služieb a zároveň v sebe spája viacero nástrojov často využívaných v kultúrnych sondách. Sie et all. v roku 2016 skúmal využívanie mobile bankingu prostredníctvom multifunkčnej aplikácie WeChat v Číne. Pre potreby výskumu bol vytvorený avatar a séria jeho stickerov, pomocou ktorého mohli participanti komunikovať svoje správanie či pocity. Avatar Little Red Sprite použitý vo WeChat. [10]Aplikácia umožnila real-time interakciu medzi výskumníkmi a participantami, ako aj sprostredkovala nástroje pre motiváciu. Použitie aplikácie aj stickerov výskumníci zhodnotili veľmi pozitívne, keďže aj vďaka nim dosiahli zvýšenie množstva aj podrobnosti odpovedí oproti predošlým výskumom. [10] V súčasnosti nie je náročné — či už finančne alebo technicky — vyvinúť vlastné nástroje pre potreby výskumu, napríklad pomocou Arduina a 3D tlačiarne. ProbeTools pod licenciou Commons umožňujú vytvárať prispôsobené nástroje pre potreby výskumu pomocou kultúrnej sondy. Medzi ich produktami sú napríklad fotoaparáty TaskCam, do ktorých je možné vkladať vlastné inštrukcie, čo fotiť. Arduino si výskumník môže zakúpiť priamo u nich a dokumenty potrebné pre 3D tlač si stiahne na ich stránkach, alebo si vytvorí obal z papiera. Oproti bežne využívaným jednorazovým analógovým fotoaparátom, je možné TaskCam využiť vo viacerých výskumoch. [11] https://medium.com/media/e19349bb8be2486bd81e7f9a06dec891/hrefZaujímavú kolekciu nástrojov vytvorila aj Alicia Fernandez, ktorá skúmala možnosti zabudovania IoT do kultúrnych sond. Zaznamenané odpovede sú odosielané s časom aj umiestnením participanta priamo do databáze, čo výrazne uľahčuje ich spracovanie a taktiež predchádza strate dát v prípade nevrátenia nástrojov výskumníkovi. [12] Zdroje [1] HCD: design zaměřený na člověka : soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, 187 s. ISBN 978–80–905480–1–5. [2] BOEHNER, Kristen, William GAVER a Andy BOUCHER. Probes. [online]. LURY, Celia a Nina WAKEFORD, ed. Inventive Methods: The Happening of the Social. Londýn: Routledge, 2012, s. 185–201. ISBN 9780203854921. [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/584fd364893fc05a8352c25b/t/590b5e7e6b8f5b61479118de/1493917318400/Probes+boehner.pdf [3] GAVER, Bill, Tony DUNNE a Elena PACENTI. Design: Cultural probes. Interactions. New York, USA: ACM, 1999, 6(1), 21–29. DOI: 10.1145/291224.291235. ISSN 1072–5520. [4] BOEHNER, Kirsten, Janet VERTESI, Pheobe SENGERS a Paul DOURISH. How HCI interprets the probes. In: CHI ’07 Proceedings of the SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems. San Jose, California, USA, 2007, s. 1077–1086. DOI: 10.1145/1240624.1240789. ISBN 978–1–59593–593–9. [5] THORING, Katja, Carmen LUIPPOLD a Roland M. MUELLER. Opening the Cultural Probes Box: A Critical Reflection and Analysis of the Cultural Probes Method. [online]. In: 5th International Congress of International Association of Societies of Design Research (IASDR). 2013. [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/252627658_Opening_the_Cultural_Probes_Box_A_Critical_Reflection_and_Analysis_of_the_Cultural_Probes_Method [6] CULTURAL PROBES. THIS IS SERVICE DESIGN DOING [online]. Innsbruck [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://www.thisisservicedesigndoing.com/methods/cultural-probes [7] #17 Kulturní sonda. 100 metod [online]. 2019 [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://100metod.cz/post/156756983544/17-kulturn%C3%AD-sonda [8] Cultural Probes. Wicked Problems: Problems Worth Solving [online]. [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://www.wickedproblems.com/4_cultural_probes.php [9] LEGROS, Catherine. Designing Cultural Probes [online]. 2018 [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://medium.com/@catherinelegros/designing-cultural-probes-31f2c62b9dcf [10] SIE, Jocelyn, Wei Eng KOH, Shamil ZAINUDDIN a Graham JOHNSON. Understanding Banking via WeChat Diaries. International Journal on Advanced Science, Engineering and Information Technology. 2016, 6(6), 982–989. DOI: 10.18517/ijaseit.6.6.1356. ISSN 2088–5334. [11] ProbeTools [online]. Londýn, UK: Interaction Research Studio, 2019 [cit. 2019–12–28]. Dostupné z: https://probetools.net [12] FERNANDEZ, Alicia. Tech Cultural Probes: EXPLORING IoT IN CULTURAL PROBES [online]. [cit. 2019–12–27]. Dostupné z: https://aliciafernandez.co.uk/filter/Arduino/TECH-CULTURAL-PROBES Využitie kultúrnych sond was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

27. 12. 2019

Rozhovor s Janou Hřebeckou

Jana Hřebecká je absolventkou divadelní fakulty JAMU. V současnosti se věnuje prezentačním dovednostem a pracuje v Pábení na pozici designérka. Kromě toho je spoluzakladatelkou firmy Court of Moravia. V rozhovoru se dozvíte, jak se dostala ke své současné práci, co její práce obnáší či jaké má zkušenosti. hrebecka.czNejprve bych se tě ráda zeptala, co jsi studovala a v čem bylo studium přínosné pro tvoji nynější práci? Studovala jsem divadelní fakultu JAMU a pokaždé, když to někomu řeknu, tak se velmi diví a ptá se mě, jak jsem se dostala z JAMU do designu. Studovala jsem obor Divadlo a výchova, z čehož vyplývá, že bych mohla učit např. na základní umělecké škole. Avšak v průběhu studia jsem si uvědomila, že mě práce s dětmi nenaplňuje a raději bych pracovala s dospělými lidmi. Zároveň jsem si však přála využít i nabyté znalosti z JAMU a tak jsem se postupně stala koučem prezentačních dovedností. K designu jsem se dostala náhodou. V době mého studia na JAMU jsem spoluzakládala tehdy občanské sdružení Court of Moravia, který dělal larpy. Larpy jsou takové nadesignované hry, při kterých lidé mají možnost vstoupit do určité role a stát se tak součástí příběhu. A díky larpům jsem se dostala k přemýšlení o designu. Cítíš se být více koučem, co učí prezentační dovednosti nebo designér? Jsou to pro mě role, mezi kterými přepínám podle potřeby přepínám a od té doby, co jsem nastoupila do Pábení, se snažím obě tyto role propojit. Měla jsi nějakého mentora nebo zásadní formující zkušenost? Nikdy jsem neměla mentora se kterým bych dlouhodobě spolupracovala. Dvakrát v životě jsem potkala člověka, o kterým jsem si myslela, že by mohl být můj mentor v oblasti prezentačních dovedností. Pokaždé se jednalo o starší, vyzrálejší ženu, majitelku školící agentury a pokaždé to byla negativní zkušenost. První z nich mi jednou řekla, že nikdy nemůžu jít prezentovat před manažery, protože mám příliš feminní gesta. V tu chvíli jsem si řekla: ,,Tak já ti ukážu, že můžu i s mými feminními gesty, jsem přece žena a nebudu se chovat jako chlap.“ Další nepříjemný zážitek mě potkal o několik let později. Zeptala jsem se majitelky jedné agentury, jestli by mi mohla dát nějakou důležitou radu, bez které se neobejdu. Tenkrát prohlásila: ,,Hlavně musíš být perfektně připravená, mnohem lépe než tvoji mužští kolegové, a vezmi si sako a kalhoty.“ Tyto negativní zkušenosti mě donutily více přemýšlet nad myšlenkami, jak se má a nemá žena prezentovat na veřejnosti, co všechno si může a nemůže dovolit. Domnívám se, že tato tématika je u nás zatím málo rozvinutá. Častěji tedy pracuješ s ženami než muži? Nejčastěji pracuji s ženami. Hodně se také pohybuji v organizacích, které jsou vázané na ženy, např. nezisková organizace Czechitas. Mužům se samozřejmě nevyhýbám, i mezi nimi mám klienty, ale s ženami mám doposud více zkušeností. Mám pocit, že ženám toho mohu ze své pozice předat více než mužům. Které typy lidé za tebou obvykle přijdou s požadavkem, že chtějí zlepšit své prezentační dovednosti? Jedná se častěji o konkrétního člověka nebo o nějakou organizaci? Přichází za mnou jak jednotlivci, tak i organizace. Osobně jsem nejradši, když za mnou přijde klient, který má konkrétní zakázku a je pro ni hodně nadšený a motivovaný. Můžeme tak naše pravidelná setkání s klientem vztáhnout na konkrétní prezentaci a díky tomu se pak lépe podává klientovi zpětná vazba. Je také velmi důležité vědět, jakou má klient motivaci a když rozumí tomu, že není možné naučit se skvěle prezentovat za tři setkání a jedná se tak o dlouhodobý proces. Prezentační dovednosti trénuješ i v angličtině. Všímáš si nějakých rozdílů mezi svými českými a zahraničními klienty? S anglicky mluvícími klienty mám většinou jednorázovou zkušenost, např. když jsem zapojena do nějakého programu, nebo vyjedu na dvoudenní služební cestu. Dlouhodobou zkušenost nemám, pracuji hlavně s Čechy, z tohoto důvodu nemohu příliš porovnávat. Avšak všimla jsem si, že v tomto směru jsou specifičtí Španělé. Velmi mě překvapilo, jak jsou velcí trémisté, čekala bych, že budou hodně otevření a do všeho půjdou po hlavě, ale není tomu tak. Často bojují s předsudky a s očekáváním, že musí být spontánní a bezstarostní a o to větší pak mají trému. Když jsme u toho srovnávání, vidíš ve své práci rozdíly mezi muži a ženami s ohledem na to, jak k prezentačním dovednostem přistupují? Klienti za mnou obvykle přicházejí s problémem, že se bojí mluvit před lidmi a je jedno, zda se jedná o muže nebo ženu. Většinou mívají hodně podobné projevy trémy — stažený hlas a nemohou dýchat. Přijde mi, že jiné bývají okolnosti, kvůli kterým za mnou přijdou. Samozřejmě nemám vzorek celé populace, mohu mluvit pouze o svým klientech. Avšak všimla jsem si, že ženy se bojí mnohem dříve, rychleji, v méně zátěžových situacích. Častá zakázka od ženy zní, že potřebuje umět prezentovat práci mužům. Úplně jí stačí, když má tři muže v jedné místnosti, koukají se na ni a už je z toho nervozní, protože se prezentuje před autoritou. Něco takového od mužů neslyším. Mužům je jedno, zda prezentují před muži či ženami, necítí se kvůli něčemu takovému diskomfortně. Zajímavý je však způsob, jakým se jim to děje. Klient mi např. prozradí, že když byl malý, tak ho rodina často umravňovala, aby nebyl tak hlučný a neklidný. Od své dospělosti má pak pokaždé, když musí prezentovat, stažené hlasivky, zastřený hlas a začne se dusit. Případy jsou samozřejmě různé a zároveň nelze specifikovat ženskou a mužskou problematiku v tomto směru. Jak jsi již zmínila, spoluzaložila jsi firmu Court of Moravia. Ráda bych se tě zeptala, jak jsi se k takové příležitosti dostala, co tě k tomu vedlo? My jsme ji zakládali původně jako neziskovou organizaci a to proto, abychom mohli žádat o dotace. Později jsme začali dělat čím dál větší projekty a tak jsem začala ty granty vypisovat a věnovat se tomu, abychom mohli mít nějaké peníze na provoz. Nejhezčí, co jsem kdy zvládla bylo, že jsem sehnala 400 tisíc na projekt SYSTÉM — projekt pro 40 lidí o totalitě, kdy si lidé mohli celý víkend zkusit, jaké to je žít v totalitním státě. Ve firmě jsi působila dlouho, co tě v té práci bavilo nejvíce a obráceně, co tě tam nebavilo, co jsi musela přetrpět? Největší zábavou pro mě byla možnost spolupracovat s mladými lidmi. Každý kdo přišel, byl velká osobnost, lidé ochotně a rychle přijímali informace, rozvíjeli se, dokázali se rychle adaptovat a pouštět se do zajímavých projektů. Pro designera je strašně důležité být zároveň i dobrodruhem, rychle se umět přizpůsobit novým výzvám a příležitostem. Pokud někdo potřebuje mít všechno zanalyzované a dvacetkrát rozmyšlené, tak to pak není práce pro něj. Co mě opravdu nebaví jsou tabulky, výkazy a hlavně dělání věcí jen proto, aby byly. V něčem takovém jsem nikdy neviděla smysl. Nejhorší práci, kterou jsem se kdy musela zabývat, byla na projektu ministerstva školství, týkal se vzdělávacích programů. Když jsme pak dělali závěrečnou zprávu, tak nám byla vrácena kvůli formálním nedostatkům. Jednalo se o malichernosti typu, v jaké osobě je to psáno apod. Tento projekt mě skutečně nijak nenaplňoval. Mám ráda, když po práci dostanu zpětnou vazbu, a mohu ji pak odložit nebo poslat dál. Proč ses nakonec rozhodla z Court of Moravia odejít? Potřebovala jsem už změnu. Pracovala jsem tam dlouho, celý můj dospělý život. Se svými bývalými kolegy se stále ráda vídám, ale cítila jsem, že už je třeba posunout se dále, tak jsem přestoupila do Pábení. Co je cílem Pábení? Nabízíte firmám své služby, jak nejlépe spolu komunikovat spolupracovat? Existuje poptávka — pojďte nám pomoci popsat naši firmu. Snažíme se firmám dávat a otevírat různá témata, aby byli zodpovědnou firmou z hlediska společnosti, ve které fungujeme. Jaké firmy si nejčastěji žádají vaše služby? Firmy žádající si naše služby jsou velmi různorodé. Ať už se jedná o fabriku zabývající se roboty či o IT firmy, banky nebo malé společnosti prodávající své výrobky. V poslední době máme i spolupráce s neziskovými organizacemi, naší snahou je pomoci jim nejít jejich vnitřní ukotvení v realitě. Jak vznikl název vaší firmy Pábení? Nápad přišel ve chvíli, když se dělal copywriting. Doposud díky svému názvu zažíváme vtipné momenty. Jedná se o český název, každý si nás díky tomu zapamatuje a můžeme si s tím hrát. Na stěně mám různé citáty včetně Hrabala, projekty se například jmenují podle českých spisovatelů, např. Škvorecký, Hrabal, Němcová. Jak vypadá tvůj typický pracovní den, co je tvoji hlavní pracovní náplní v Pábení? Většinou to vypadá tak, že ráno přijdu buď do kanceláře nebo zůstanu doma, nejprve si uvařím kafe, zapnu počítač a napíši si seznam úkolů, které chci za ten den stihnout. Poté mívám různorodý program. Buď jedu do Prahy pořádat workshop nebo zpracovávám výstupy z cestování či píšeme prezentaci pro klienta. Nejčastěji jsme však v Brně v kanceláři. Nedovedu si představit, že bych přišla ráno do firmy, otevřela počítač, celý den za ním seděla a nedělala nic jiného. V některých dnech je sice potřeba strávit za počítačem celý den, když například dokončujeme nějaké výstupy, ale nedokáži si představit, že bych takto strávila třeba celý měsíc. Co tě v práci nejvíce naplňuje, co ti dává největší smysl? Nejvíce naplňující momenty pro mě jsou, když vidím, že se klient zlepšil na základě našeho doporučení. Platí to jak v prezentaci, tak i v designu. V případě tréninku prezentačních dovedností vidím nějakou změnu či pozitivní změnu rychleji než v designu. Když pak vidím spokojeného klienta, vím, že moje práce má význam. Jsou nějaké činnosti, které musíš dělat, patří k součástí tvojí práce, ale nebaví tě? Nemám ráda hodinové výkazy práce, které musíme vést. Kromě toho nerada cestuji. To musím vstávat ve čtyři hodiny ráno, pak nasednout do vlaku, jet tři hodiny do Prahy, celý den pracovat, odvést šestihodinový workshop, poté opět sednout do vlaku a jet do Brna, domů pak přijedu až v deset hodin večer. Z časového hlediska je takové cestování velmi náročné. Co mi také ještě trochu vadí, je klimatizace. Když člověk pracuje pro korporátní klienty, tak v 99 % se práce odehrává v klimatizovaných prostorách, to pak bývá nepříjemné v takovém prostředí. Během svým let praxe, vnímáš nějaké změny na pozici designéra? Práce designéra se určitě mění. Pracuji v různorodých oblastech, tak nemohu vypíchnout konkrétní, zásadní trend. Avšak v posledních letech hodně vnímám rozšířený zájem o planetu a životního prostředí. Zájem zákazníka o technologie už není jediným faktorem ovlivňující design produktu. Důležité také je být ohleduplný vůči životnímu prostředí, jestli svými činy neubližuje planetě. Předpokládám, že téma životního prostředí a udržitelnosti jsou ti hodně blízká. Jak ses k nim dostala? Téma ochrany životního prostředí je všudypřítomné, nemohu říci pouze jeden bod. Roli hraje i skutečnost, že se snažím přemýšlet nad svojí prací a hodně se ptát. Když se pak člověk dlouho ptá, dostane se až někam dále za zákazníka. Téma zodpovědnosti k planetě je velké, nedá se již ignorovat. A zrovna profese designérů je tak široká, že by se o tuto problematiku měli zajímat. Kdo jiný by se měl zajímat, když ne designéři, pokud tedy nepočítáme politiky. Snažíte se téma životního prostředí a odpovědnosti k planetě předávat i do firem, se kterými spolupracujete? Jak na to reagují? Když vidíme ve firmě příležitost, snažíme se aktivně tyto témata pojmenovávat, a to včetně některých principů cirkulárního designu. Reakce bývají různorodé. Některé firmy jsou za to vděčné, ale u těchto firem už bývá tato otázka aktuální. Když přijdeme do nějaké firmy s tím, že jejich platforma by mohla přispívat k udržitelnosti a ještě to nikoho před námi nenapadlo, tak je to pak samozřejmě velmi náročné. Pokud daná firma nemá ve svých hodnotách zabudovanou zodpovědnost, nedají se tyto myšlenky úplně obhájit s dobrými výsledky. Cirkulární ekonomika přinese spoustu nových příležitostí, jde o investice, které jsou ale drahé a ne vždy na to firmy slyší pozitivně. Jak se ve svém oboru dále vzděláváš? Tento školní rok docházím v rámci celoživotní vzdělávání VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze) na kurz oběhového hospodářství a moc mě to baví, jedná se o ucelené vzdělávání. Poslouchám a čtu skoro pořád, neustále se vzdělávám. Nestává se mi, že bych nic nečetla a nesháněla informace. Nejde jen o čtení odborných knížek, ale i o čtení dobrých novin. Jsem přesvědčená, že člověk by se měl orientovat v aktuálním světě a mít obecný přehled, aby mohl být vůbec parťákem do diskuse. Co bys začínajícím designerům doporučila, jak se nejlépe vzdělávat? Přijde mi skvělé udělat si přínosný návyk. Já například kdykoliv mám zrovna možnost, tak poslouchám audio knížky. Využívám tak každou minutu volného času. Jak vnímáš nynější vánoční výzdobu v Česku z hlediska designu? Nejsem designer, který by se díval na vzhled, mám kolegy v tomto směru schopnější. Spíše mě to mrzí z hlediska designu služeb a lidských interakcí. Přijde mi, že třeba zařazení Black Friday do adventního období je vyloženě násilí na lidech, protože to nesouvisí se zklidněním a obrácením se k sobě a k rozjímání. Chápu ekonomická hlediska, ale z principu vzájemných lidských interakcí v období adventu mi to přijde hodně nešťastné. Rozhovor s Janou Hřebeckou was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

23. 12. 2019

Cirkulárny design a metódy poznávania

Obrázok [1]Všetky veci, ktoré nás obklopujú, niekto zámerne vytvoril: oblečenie, jedlo, budovy. Spôsob, ktorým sú navrhované a vytvárané produkty, služby a systémy, je design. Je to spôsob, ktorým je formované naše prostredie pre naplnenie potrieb a túžob. Súčasným problémom je vytváranie vecí v lineárnom modeli ekonomiky, to znamená vyrobiť, použiť a zlikvidovať. Alternatívou k lineárnej ekonomike je kruhová (cirkulárna) ekonomika, ktorá funguje v cyklickom modeli. V kruhovej ekonomike sa pri výrobe zohľadňuje pôvod a množstvo spotrebovaných materiálov a energie, snaží sa využívať druhotné suroviny a tým obmedziť využívanie vzácnych zdrojov surovín. Zároveň sa snaží o čo najdlhšie udržanie výrobkov a materiálov v obehu, teda predlžuje fázu používania. V kruhovej ekonomike je snaha, aby sa z výrobku nestal odpad. Výrobok alebo materiál je možné upcyklovať alebo recyklovať. Upcyklovať znamená použiť starý výrobok na vytvorenie nového výrobku s vyššou hodnotou. Podstatné je, aby výrobok neskončil na skládke alebo voľne pohodený v prírode. [1] Obrázok [2]Výhody kruhovej ekonomiky: * redukcia odpadu, * lepšie využitie zdrojov, * konkurencieschopnejšia ekonomika, * zníženie dopadu na životné prostredie. Prvým krokom v kruhovej ekonomike nie je výroba alebo spotreba produktu. Prvým krokom, ktorý je základom budúceho výrobku je design. V súčasnom fungovaní lineárnej ekonomiky sa dôraz kladie na finančnú efektívnosť výroby. Pri cirkulárnom pohľade na design sa jedná o zmenu doterajšej paradigmy. Cirkulárny design sa v prvom rade snaží naplniť princípy udržateľného rozvoja. Priemerný Európan spotrebuje ročne až 16 ton materiálu, pričom do ekonomického systému sa vráti iba 5 percent hodnoty, zvyšok je strata. Výzvou dizajnéra v kruhovej ekonomike je pozerať sa na výrobky z hľadiska jeho budúcej demontáže a opätovného využitia použitých materiálov. Rovnako dôležitý je design výrobkov s dlhou životnosťou.[2] Srdcom kruhovej ekonomiky je cirkulárny design, ktorým sa pretvára všetko od produktov cez obchodné modely, mestá a iné aspekty spoločnosti, ktoré pretrvávali posledné desaťročia. To znamená, že všetko musí byť redizajnované v súlade s princípmi kruhovej ekonomiky. V tomto procese pretvorenia ekonomiky hrá cirkulárny design ústrednú úlohu. Pri tradičnom dizajne sa berie do úvahy potreba koncového užívateľa. V kruhovej ekonomike je potrebné brať do úvahy nie len užívateľa, ale aj širší systém, v ktorom dizajn existuje. Centrálnym bodom kruhovej ekonomiky je prechod od vlastníctva k prístupu: prístup k produktu na krátky čas, po ktorom ho môže užívateľ vrátiť poskytovateľovi alebo ďalšiemu užívateľovi.[3] Cirkulárny dizajn vyžaduje inovatívne pracovné postupy a výber nových metód, zameranie na aspekty opakovaného používania a hlbšie pochopenie ekologických princípov, čím pomáha vytvoriť produkty vhodné pre životné prostredie. Cieľ cirkulárneho designu už nie je samotný užívateľ, ale prepojená sieť ľudí na celej planéte. Tradičné ekonomické modely sú podnecované k zmene. Cirkulárny dizajn poskytuje riešenie pre podporu kruhovej ekonomiky a umožňuje vytvárať hodnotné riešenia pre ľudí, ktoré sú obnoviteľné pre našu planétu.[4] Dizajnová agentúra IDEO vytvorila metodológiu pre podporu konceptu cirkulárneho designu. Pomáha organizáciám vytvoriť elegantné, efektívne a tvorivé riešenia. Hlavnou myšlienkou je premýšľať o výrobku a jeho výrobe v súlade s princípmi kruhovej ekonomiky. [5] Obrázok [3]Proces cirkulárneho designu sa skladá zo 4 krokov a vychádza z procesov dizajnového myslenia a designu zameraného na človeka: * Poznať: užívateľa a systém, 2. Definovať: formulovať dizajnovú výzvu a zámer, 3. Vytvoriť: ideácia, dizajn a prototypovanie, 4. Vypustiť: uvedenie výrobku alebo služby na trh a vytvorenie presvedčivého príbehu. Metódy vo fázi poznávania Pochopiť kruhové toky[6]: Pochopiť rôzne spôsoby premeny produktov a služieb tak, aby boli viac kruhové. Produkty už viac nemajú životný cyklus zložený zo začiatku, používania a konca. Keď sa produkt prestane používať, je vrátený späť do nového životného cyklu (kruhová ekonomika). Kroky: * Stiahnite si pracovný list pre Kruhové toky a zoznámte sa s rôznymi spôsobmi ako byť cirkulárny. Ktoré z uvedených kruhov sa vám zdajú na prvý pohľad najviac vhodné pre to, čo vytvárate? 2. Ponorte sa hlbšie do každého okruhu. Pri každom okruhu sa spýtajte sami seba: Čo by to vyžadovalo, aby to fungovalo pre môj produkt alebo službu? Čo mi stojí v ceste? 3. Možno ste si všimli, že na technickej strane diagramu je vzor pri pohybe od vnútorných kruhov k vonkajším. Vnútorné kruhy máte viac pod kontrolou, vonkajšie menej: * výrobok určený pre opakované použitie (reused) ide priamo k zákazníkom, * zrenovovaný výrobok (refurbished) sa vracia k vám, * repasovaný výrobok (remanufactured) prechádza výrobným procesom, * recyklovaný výrobok sa vracia späť k spracovávateľovi materiálov. 4. Spýtajte sa seba: Môžete ostať v rámci vnútorných kruhov? Čo môžete ovplyvniť práve teraz? Ak chcete skúsiť zábavnú aktivitu pre lepšie pochopenie kruhových tokov, stiahnite si hru Circular Card. Regeneratívne myslenie[7]: Kruhová ekonomika ako regeneratívny proces obnovuje vlastné zdroje vytváraním udržateľných systémov v súlade s prírodou. Zlepšuje kvalitu života, komunity a životného prostredia. Starostlivosť o ľudí a systémy, ktoré tvoria vašu organizáciu, môže byť zdrojom rastu, kreativity a inovácií. Kroky: * Porozmýšľajte nad podporou cirkularity vašej organizácie a trhu tým, že sa budete starať o blaho, vzdelanie a prosperitu vašich zamestnancov, užívateľov a komunít. Položte si otázky: Čo keby ste investovali do blaha a vzdelania svojich zamestnancov na všetkých miestach, kde pôsobíte? Ako by ste to mohli urobiť? Keby ste implementovali tieto myšlienky, ako by to zvýšilo produktivitu? Ako by mohli zdravší a vzdelanejší zamestnanci a komunita lepšie podporiť vašu spoločnosť krátkodobo a dlhodobo? Aké výhody by to mohlo priniesť, ak sa jedná o prilákanie a udržanie talentov? Alebo zvýšenie dôvery a loajality? Ako by to zvýšilo prosperitu vašej organizácie? 2. Premýšľajte o rôznych spôsoboch ako zmerať takýto typ dopadu na vašu organizáciu. To vám umožní preukázať hodnotu vášho úsilia a investícií a pomôže vám vytvoriť silný príbeh pre potencionálnych partnerov a investorov. Môžete použiť túto metódu. Insides Out[8]: Skúmajte každodenné produkty a dôsledky používania materiálov, z ktorých sú zložené. Zamysleli ste sa niekedy nad tým, čo obsahuje vytváranie každodenných produktov? Ako držia pohromade? Aké časti potrebujú a prečo? Táto aktivita je úvodom pre pochopenie materiálových tokov. Kroky: * Stretnite sa s priateľmi alebo kolegami a nájdite produkt, ktorý vám nevadí zničiť, zariadenie, ktoré už nepoužívate, napríklad mobilný telefón. * Rozoberte výrobok pomocou šrobovákov a klieští a jednotlivé časti usporiadajte podľa veľkosti alebo druhu materiálu. * Potom si položte otázky: Ktoré materiály a súčasti z výrobku je možné získať a znova použiť? Vyrába výrobca jednotlivé diely, pokiaľ potrebujete vymeniť napríklad batériu? Je ekonomicky vhodné rozobrať výrobok spôsobom, ktorým ste to urobili? Čo je potrebné zmeniť, aby sa tak stalo? 4. Keď máte výrobok rozobraný, diskutujte o tom, ako jednotlivé časti využiť. Môžete vymyslieť ďalšie riešenie namiesto vyhodenia súčiastok? Inšpirácia v digitálnych systémoch[9]: Inšpirujte sa agilnými procesmi vo vývoji softvéru. Vývoj softvéru používa agilný proces, ktorý je navrhnutý aby sa vyvíjal, bol bohatý na spätnú väzbu a svojou povahou je kruhový. Môže slúžiť ako inšpirácia pre cirkulárny dizajn. Kroky: * Vyberte si niektoré z vašich obľúbených digitálnych platforiem alebo služieb. * Vyberte si jednu a spýtajte sa: Ako táto služba(produkt) rástla? Aké vlastnosti jej pomohli vo vývoji? Ako sa získava spätná väzba od užívateľov? Ako vyzerajú iteračné cykly? Ako často iterujú? Ako vývoj služby (produktu) ovplyvnil obchodný model? Ako motivujú dizajnérov pri práci? 3. Zapíšte si svoj produkt alebo službu a položte si rovnaké otázky. Learn from Nature[10]: Pohľad mimo vášho odvetvia môže pomôcť v rozvoji nových myšlienok, pohľad do prírody je jedným z riešení. Pre riešenie svojich dizajnových výziev sa inšpirujte v prírode. Kroky: * Zapíšte si svoju dizajnovú výzvu. * Určite funkciu, ktorú má váš produkt alebo služba riešiť. Iba napíšte funkciu, nesnažte sa ju riešiť. * Vyberte jednu funkciu a napíšte čo najviac možností, ako môže príroda vyriešiť tento problém. * Keď máte vytvorený zoznam, vyberte jedno riešenie a zistite, či ho môžete použiť vo vlastnom produkte (službe). Cirkulárny design je v prvom rade o postoji a nastavení mysle. Byť cirkulárnym dizajnérom vyžaduje úprimný záujem o kruhovú ekonomiku, naučiť sa používať metódy a pevne v ne veriť. ZDROJE [1] Čo cirkuluje, to je ekologické. InBiznis [online]. 2013 [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: http://inbiznis.sk/co-cirkuluje-to-je-ekologicke/ [2] Dizajn. EWIA [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.ewia.sk/cirkularna-ekonomika/dizajn/ [3][4] Circular Design. Ellen Macarthur Foundation [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.ellenmacarthurfoundation.org/explore/circular-design [5] ARIES, Aurelién. What is Circular Design ? AAstudio [online]. 2018 [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://aastudio.fr/circulardesign.html [6] Understand Circular Flows. Circular Design Guide [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.circulardesignguide.com/post/loops [7] Regenerative Thinking. Circular Design Guide [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.circulardesignguide.com/post/circular-cards [8] Insides Out. Circular Design Guide [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.circulardesignguide.com/post/insides-out [9] Inspiration: Digital Systems. Circular Design Guide [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.circulardesignguide.com/post/information-systems [10] Learn from Nature. Circular Design Guide [online]. [cit. 2019–12–22]. Dostupné z: https://www.circulardesignguide.com/post/biomimicry OBRÁZKY [1] https://miro.medium.com/max/2784/1*JxrvXBrVQq_fMtnl8VxO6w.png [2] https://constructionclimatechallenge.com/wp-content/uploads/2019/06/circular-economy-i-i_0.png [3] https://www.ellenmacarthurfoundation.org/assets/images/Deep-Dives/Design-Infographic-cdg-wheel.png Cirkulárny design a metódy poznávania was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 12. 2019

Patrik Volek — UX Talk

Patrik Volek — UX Talk V rámci výuky kurzu PV182: Human — Computer Interaction na Fakultě informatiky jsme společně s kolegyní Markétou Kučerovou uspořádali zvanou přednášku na niž jsme pozvali UX Designera Patrika Volka z firmy NetSuite. Vzhledem k tomu, že vyučovaný kurz je víceméně úvodem do design procesu a byl vyučován jak pro žáky s hlubší designerskou znalostí, tak i pro žáky, kteří jsou čistě programátoři, chtěli jsme, aby přednáška byla přínosná pro oba zcela odlišné póly. Na hodinách jsme tedy vytvořili anketu, ve které nám mohli studenti sdělit témata, která je z praxe nejvíce zajímají a chtěli by se o nich dozvědět více. S Patrikem jsme následně vybrali a naplánovali několik témat, která nám připadala nejvhodnější pro dané cílové skupiny. Vybraná témata Jak se stát UXákem * Existují juniorní UX pozice? Co znamená junior UXák? * Potřebuji portfolio? * Jaké kvality zaujímají zaměstnavatele, co si dát do portfolia? * Jak prezentovat své skilly? Potřebuji praxi, projekty do šuplíku? UX design v korporátu vs. design agency vs. freelance * UX vs. UI v praxi, designer vs. researcher — co vlastně dělá UXák? * Design thinking v praxi * Složení týmu, komunikace s produkťákama, devs, stakeholdeři * Příklady projektů z praxe — casestudies * Porovnání různých challenges a problémů co UXák musí řešit Spolupráce mezi designerem a developerem v praxi * Do jake míry musí UX rozumět developerům? * Jak probíhá spolupráce? * Deliverables, jak probíha předávání designu developerům? * Quality assurance — kontrola, co developeři kódí Patrik následně témata zpracoval, jak mu to připadlo nejvhodnější a připravil si následující přednášku. https://medium.com/media/3f828b4e26b72a6850550f241a6a05db/hrefPatrik Volek — UX Talk was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 12. 2019

Vybrané metody cirkulárního designu ve fázi tvorby

Co je to vůbec Circular Design? Circular economy. Dostupné na: https://www.plasticportal.cz/image/staticke/Image/2015_foto/Marec_2015/circular_economy_text.jSoučasných celosvětových problémů stále přibývá a i největší světové organizace se na ně snaží upozorňovat a proti nim bojovat [1]. Nové produkty a služby jsou tak často terčem silné kritiky pro zhoršování již tak špatné situace. To logicky vedlo k vytvoření nového způsobu myšlení nad inovacemi, například k vytvoření ekonomického modelu, jenž bude tuto situaci reflektovat a transformuje tak myšlení mnoha manažerů jiných směrem. Takzvaná circular-economy vyžaduje transformaci myšlení, posun ze současného zaměření na produkt směrem k designu založenému více na systematickém přístupu. K tomu, aby byl takový způsob ekonomiky providitelný, je potřeba změnit i způsob návrhu daných produktů a služeb. Takzvaný kruhový design (circular design) hledá způsob, jak navrhovat produkty a služby chytřejší cestou, prodlužovat jejich životní cykly a měnit jejich roli v rámci daného systému [2]. Kruhový design je výzvou pro generaci výrobků a materiálů, minimalizuje spotřebu primárních surovin. Zároveň se snaží soustředit na snížení ztráty hodnoty těchto produktů a služeb v čase, tím, že je udržuje v oběhu. Celý koncept je inspirovaný přírodou, kdy jeden produkt nebo služba se po dokončení stane zdrojem pro produkt či službu jinou. Vznikají tak jakési cykly, mezi něž patří například opakované použití, životnosti výrobku, recyklace nebo opravy. Cirkulační ekonomika nepoužívá pouze jednotlivé takovéto strategie, ale obvykle jejich kombinace pro jejich zefektivnění Podle Ellen MacArthur Foundation [3] se dají strategie pro tvorbu takovýchto produktů a služeb rozdělit do 6 skupin. Každá z těchto skupin určuje jiný pohled na způsob boje proti zastarání a zároveň se pokouší udržet produkty co nejblíže jejích původní myšlence a účelu. Metody a strategie návrhu Photo by Debby Hudson on Unsplash1) Návrh užitím správné volby materiálu V této strategii se dbá především na odolnost samotného výrobku proti opotřebení a stáří. Velmi důležitá je volba materiálu potřebných ke zhotovení daného výrobku a vyvarovávání se lehce poničitelným materiálům. Implicitně tak bojuje proti záměrnému užívání komponent s krátkou dobou fungování, jež jsou v některých případech záměrně součástí daných produktů. 2) Návrh pro přesun od produktů ke službám V současné době kapitalismu, kdy jeden produkt lze koupit od X desítek různých výrobců a každý rok vychází novější verze, je pro člověka extrémně náročné moci si dovolit koupit všechny produkty, které v určitý moment potřebuje. Na to trh pružně reaguje a vznikají firmy nabízející službu či vypůjčení daného produktu bez nutnosti si jej zakoupit. Uživatelé této služby se tak vyhnou zbytečnému nákupu zařízení, které potřebují použít jednorázově, ale využijí službu, která jim zařízení poskytne. Tento způsob designu je tak bojovníkem proti nadbytečnému nákupu produktů s málonásobným využitím v průběhu jejich vlastnictví. 3) Návrh standardizací a kompatibilitou Tato strategie si bere za cíl vytvářet unifikované části produktů, popřípadě části, které se dají použít i na dalších zařízeních. Touto cestou se tak dají v případě poruchy nebo zakoupení jiného zařízení použít některé z předešlých komponent i pro nový produkt. Jde tedy o snahu docílit co největší modularity produktů a minimalizovat tak množství produkovaných výrobků. Photo by Florian Klauer on Unsplash4) Návrh pro prodloužení životního cyklu V případě prodlužování životního cyklu produktů a služeb se nemusíme spoléhat pouze na volbu správného materiálu či modularitu produktu. V mnoha případech se dá soustředit i na kvalitu provedení. Častým problémem pro zakoupení nového přístroje je to, že nějaká z jeho komponent není precizně vytvořena či namontována a tak se vlivem času produkt jednodušeji opotřebuje. To často vede k nutnosti pořídit si produkt nový. Nejedná se však pouze o problémy produktů. V mnoha případech, je-li služba správně navrhnuta, mnohdy má déle trvající účinek, což opět snižuje potřebu jejího častého využití. Ačkoliv takovýto pohled na službu typu levná — častá může vypadat z hlediska obchodního manažera nelogicky, opak je pravdou. Takovéto služby by sice nebylo natolik využíváno, avšak zvolením odlišného obchodního modelu, se dá tento problém lehce vyřešit. Mimo to je v současné konzumní společnosti velkým problémem, že lidé tíhnou k nákupům nových věcí a služeb, aniž by některé z nich potřebovali. To pro jejich producenty znamená, že pokud chtějí udržet zákazníky u svých produktů musí v nich vytvořit emoční vazbu a důvěru k jimi nabízeným službám, tak aby je časem neopustili kvůli někomu jinému s lákavou reklamou. Firmy by podle této strategie měly navrhovat tak, aby si zákazníci jejich produkty zamilovali a necítili potřebu obstarávat si produkt nový [4]. 5) Dematerializace Další možností boje proti zbytečným produktům je jejich dematerializace. Úkolem designéra v tomto případě je přijít na způsob vytvoření produktu při snaze použít u toho co o nejmenší množství fyzického materiálu, nejlépe žádný. Toho se dá docílit například digitalizací některých částí. Často je možné tuto strategii kombinovat s jinými jako je třeba modularita — například vytvoření jedné komponenty možné užít u více zařízení, nebo navrhnutím služby vykonávající stejnou funkci jako produkt. 6) Navrhování „vnitřních cyklů“ Pokud bychom se podívali na diagram možností cirkulární ekonomiky, při bližším zkoumání si všimnete, že některé ze strategií (zobrazeny jako cykly) se nacházejí ve vnitřních, resp. vnějších částech celého diagramu. Tímto způsobem je totiž vizualizována efektivita a dopad jednotlivých strategií na lidstvo. Čím blíže středu diagramu, tím větší dopad tato strategie má. Můžeme si tedy povšimnou, že sdílením prostředků či služeb či vytvářením opravitelných produktů dosáhneme pro lidstvo změn daleko efektivněji než například recyklací, která by měla být až sekundárním plánem v případě, že předešlé způsoby nejsou možné. Motýlí diagram. Dostupné na: https://www.ellenmacarthurfoundation.org/explore/circular-designZdroje [1] UNESCO and Sustainable Development Goals. 2015. In: Unesco [online]. [cit. 12–12–2019]. Dostupné na: https://en.unesco.org/sdgs. [2] Schoenmakere, Mieke De; Gillabel, Jeroen. In: Circular by design – Products in the circular economy [online]. [cit. 12–12–2019]. 2017. doi:10.2800/860754. Dostupné na: https://circulareconomy.europa.eu/platform/sites/default/files/circular_by_design_-_products_in_the_circular_economy.pdf [3] Circular design. In: Ellen MacArthur Foundation [online]. [cit. 12–12–2019]. Dostupné na: https://www.ellenmacarthurfoundation.org/explore/circular-design [4] Fifield, Brett & Medkova, Katerina. Circular Design — Design for Circular Economy [online]. [cit. 12–12–2019]. In: Lahti CleanTech Annual Review. 2016. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/313771263_Circular_Design_-_Design_for_Circular_Economy Vybrané metody cirkulárního designu ve fázi tvorby was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 12. 2019

Design Ladder jako nástroj hodnocení vyspělosti organizací

Zdroj: https://issuu.com/dansk_design_center/docs/design_ladder_2016_engDesign je považován za jeden z významných inovačních nástrojů, který do podnikatelské sféry přináší kreativní změny. Pokud jsou firmy a designéři schopni vzájemně spolupracovat, může tato kooperace dosáhnout až konkurenční výhody, a tím pádem ekonomického rozvoje firmy. Z toho důvodu je v současnosti design velmi často zapojován do dění ve světě byznysu. Jakými způsoby lze design vůbec začlenit do fungování firmy, se rozhodlo ilustrovat Danish Design Centre na modelu nazvaném Design Ladder. Co je Danish Design Centre zač? Danish Design Centre je národním designovým centrem, jehož snahou je propagovat využívání designu v podnikatelských a průmyslových oblastech. Toho se snaží dosáhnout tím, že poskytují společnostem a organizacím příležitost vyzkoušet, jak mohou designérské postupy podpořit vývoj inovačních produktů a služeb, jež jim přinesou úspěch a další růst. Zároveň se také Danish Design Centre snaží shromažďovat a dále sdílet znalosti o oblasti designu a hodnotách, které přináší.[1] Design Ladder Design Ladder představilo Danish Design Centre již v roce 2001. Byl vytvořen jakožto model, který ilustruje čtyři různé varianty využití designu ve firmách. Dá se díky němu také určit, v jaké fázi designového vývoje se jednotlivé firmy nacházejí a kam se mohou dále posouvat. Zajímavé je, že je model založen na hypotéze, že existuje vazba mezi zisky a užíváním designu.[2] Pokud by tato hypotéza byla pravdivá, znamenalo by to, že na čím vyšším stupni designové vyspělosti se firma nachází, tím více peněz vydělává. Model Design Ladder se skládá ze čtyř úrovní (příp. schůdků, protože ladder znamená v češtině žebřík), na něž se může firma skrze své designové počínání dostat. Ty si nyní představíme: · Úroveň 1: Non-design (nic) Na tomto schůdku se nachází firmy, u nichž design tvoří buďto žádnou nebo pouze velmi nenápadnou část aktivit a rozhodně není systematicky aplikován do chodu společnosti. Vývoj produktů nebo služeb bývá v takových podnicích řízen zaměstnanci, kteří nejsou profesionálními designéry. Řešení produktů či služeb je založeno na vnímání funkčnosti a estetiky skupiny zaměstnanců, kteří se na vývoji podílejí. Pohled uživatele či zákazníka není na této úrovni brán v potaz vůbec či velmi málo.[3] · Úroveň 2: Design as Form-Giving (design jako estetika) V této úrovni se potkávají podniky, které na design pohlížejí jako na způsob, jak vytvořit na pohled hezký produkt. Design je tedy omezen pouze na konečnou estetickou rovinu a do řešení funkčnosti není zapojen. V tomto případě firmy mohou zaměstnávat designéry, které uplatní ve stylingu, nebo mají možnost najmout externisty.[4] · Úroveň 3: Design as Process (design jako proces) Třetí stupeň modelu znamená již pokročilou úroveň, v níž designéři nepředstavují pouhý vzhled produktu, ale jsou začleněni od velmi brzkého stupně vývoje. Na této úrovni mohou pracovat na konstrukčním řešení produktů a do nich zohledňovat potřeby koncových uživatelů. Designéři procházejí celým designovým procesem, to znamená od definování problému přes vymýšlení jeho řešení až k prototypování a samotnému testování produktu či služby. K tomu je zapotřebí využití interdisciplinárního přístupu a tím pádem zapojení lidí z rozličných oborů.[5] · Úroveň 4: Design as Strategy (design jako strategie) Jako ten nejvyšší stupínek se v modelu Design Ladder uvádí používání designu při vytváření firemních strategií. V této fázi designéři pracují s nejvyššími představiteli firmy, jako jsou majitelé či ředitelé, a společně plánují a budují strategii inovace pro všechny podstatné úrovně podniku. Design je tedy zapojován do vizí společnosti a má důležitou roli v jejím budoucím rozvoji.[6] Rozšíření základního modelu Design Ladder Zdroj: https://medium.com/design-for-business/are-you-getting-the-most-out-of-design-f2f47caf2339Od roku 2001, kdy byl model představen dánským designovým centrem, již nějaká doba uplynula a řada věcí se změnila. Proto přišel australský designér Bryan Hoedemaeckers s aktualizovaným modelem, přičemž původní čtyřstupňový žebřík přeměnil na šestistupňový. · Úroveň 5: Design as Systemic Change (design jako systémová změna) Na tomto stupni pomáhá design vyřešit například sociální problémy nebo masové průmyslové problémy. Design je využit k řízení systémové změny napříč řadou organizací a firem. Designéři mají za úkol pospojovat různorodé skupiny a navrhovat taková řešení, která nejlépe vyhovují danému ekosystému. Prostřednictvím spolupráce s těmito skupinami jsou schopni řídit systémové změny.[7] · Úroveň 6: Design as Culture (design jako kultura) Design as Culture, to je název pro vrcholné používání designu v podnikatelské sféře. Design tu slouží k vybudování kultury. Lidé v organizacích jsou posouváni tím směrem, aby dokázali inovovat, naslouchat potřebám a požadavkům zákazníků a naučili se na jedné straně jednat jako podnikatelé, ale na druhé myslet jako designéři.[8] Design v českých firmách Fakt, že úspěšná spolupráce s designéry přináší celou řadu benefitů, už si uvědomily i české firmy, které se znalci designu postupně začínají spolupracovat. Výrazně tomu napomáhá nevládní organizace CZECHDESIGN, jejíž cílem je nadchnout českou veřejnost a podniky pro design a ukazovat jim cestu ke spolupráci s designéry.[9] Zlepšit spolupráci mezi firmami a designéry se snaží i jiné organizace. V rámci jejich propojování zřídila agentura CzechTrade projekt Design pro konkurenceschopnost. Ten byl určen pro malé a střední firmy, které měly zájem spojit se s profesionálními designéry a tím zvýšit kvalitu svých výrobků a schopnost prorazit na celosvětový trh.[10] Zdroje: [1] About The Danish Design Centre. In: Danish Design Centre [online]. 2019 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://danskdesigncenter.dk/en/about-danish-design-centre [2] The Design Ladder: Four steps of design use. In: Danish Design Centre [online]. 2015–05–06 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://danskdesigncenter.dk/en/design-ladder-four-steps-design-use [3] DAVIES, Matt. The Danish Design Ladder. In: Matt Davies, brand consultancy [online]. 2019–12–13 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.mrmattdavies.me/post/the-danish-design-ladder [4] DOHERTY, Rohan, WRIGLEY, Cara, MATTHEWS, Judy a BUCOLO, Sam. Climbing the Design Ladder: Step by Step. Revista D.: Design, Educação, Sociedade e Sustentabilidade. Porto Alegre, 2015, 7(1), s. 66. ISSN 2177–4870. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/283992617_Climbing_the_Design_Ladder_Step_by_Step [5] KRETZSCHMAR, Anders. The Economic Effects of Design. Copenhagen: National Agency for Enterprise and Housing, September 2003 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://pdfs.semanticscholar.org/754f/a0095d0c7ec4cb1c0c0b4cd1a95cc5b1050b.pdf?_ga=2.57733738.1533083194.1576219451-890798635.1576219451 [6] DAVIES, Matt. The Danish Design Ladder. In: Matt Davies, brand consultancy [online]. 2019–12–13 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.mrmattdavies.me/post/the-danish-design-ladder [7] HOEDEMAECKERS, Bryan. Are you getting the most out of Design? In: Medium. Design for Business [online]. 2019–11–08 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://medium.com/design-for-business/are-you-getting-the-most-out-of-design-f2f47caf2339 [8] Tamtéž. [9] Kdo jsme. In: CZECHDESIGN [online]. 2019 [2019–12–19]. Dostupné z: https://www.czechdesign.cz/o-nas [10] SEDMEROVÁ, Zuzana. CzechTrade propojuje firmy s designéry. In: Hospodářské noviny [online]. 2018–04–24 [cit. 2019–12–19]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66118720-czechtrade-propojuje-firmy-s-designery Design Ladder jako nástroj hodnocení vyspělosti organizací was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 12. 2019

Rozhovor s UX/UI dizajnérom Igorom Holkom

Photo by Alejandro Escamilla on UnsplashIgor Holka pracuje pre spoločnosť, ktorá sa venuje telekomunikačným službám a IT. Už niekoľko rokov pracuje na pozícii UX/UI dizajnéra. Je človekom, ktorý sa stará o webové rozhranie, najmä o to, aby bolo prispôsobené k čo najväčšej uživateľskej spokojnosti. Ako by si ty popísal svoju pracovnú pozíciu? Jedná sa o kreatívnu pozíciu. Zjednodušujem ľuďom cestu a snažím sa im ponúknuť vždy to čo hľadajú. Skúmam ľudskú myseľ, to ako sa na sa na stránke pohybujú, čo vyžadujú a venujem sa moderným trendom. Ja konkrétne som technický UX/UI dizajnér aplikácii, mám na starosti webové komponenty, určujem a udržiavam jednotný vizuál webu. Pomáham aj vývojárom, ktorí pracujú na už funkčných stránkach, používať tieto komponenty. Ako si sa dostal na pozíciu UX/UI dizajnéra? Venoval som sa vývoju webových stránok a nastúpil som do firmy ako Content Editor. Postupne som sa vypracoval na pozíciu UX/UI dizajnéra. Veľa som čítal, sledoval som trendy a mal som dobrý odhad. Vo firme sme to mali nastavené tak, že sa štyri a pol dňa do týždňa na niečom pracovalo a v piatok sme mali vyhradených pár hodín na samostatné vzdelávanie, každý samozrejme v oblasti, ktorej sa venoval. Ja som robil veľa návrhov obrazoviek na základe užívateľského výskumu. Nazačiatku sme totiž nemali ako firma jednotný brand a ja som pracoval na väčších projektoch, ako prerábka nákupného košíka a na základných komponentoch, ktoré sa na stránke používajú. Momentálne vzhľadom na to, že už firma má vytvorený jednotný brand, moja práca je v tejto chvíli zameraná viac na UI a developerskú časť než na samotný UX dizajn. Nie je teda potrebný žiaden užívateľský výskum? Užívateľský výskum musí prebiehať vždy, nemôžeš niečo navrhnúť a používať to najbližších dvadsať rokov, to vôbec tak nefunguje. Rovnako aj nové produkty pre klientov, ktoré predkladá väčšinou marketingové oddelenie, každá takáto nová kampaň musí prejsť užívateľským testovaním. Pre každý nápad, ktorý má byť úspešný a má sa predávať, je výhodné robiť užívateľský výskum. Ako u vás taký UX výskum prebieha? Vieš mi tiež povedať nejaký jednoduchý príklad toho ako sa takýto prístup prejavuje priamo v dizajne, ktorý vytváraš? UX výskum môže byť povedzme interný alebo externý. Pri externom UX výskume si napozývaš rôzne typy ľudí, ktorým produkt predstavíš, nazbieraš si dáta a potom ich spracuješ. Interný výskum prebieha tak, že prototyp necháš vyskúšať kolegom vo firme, ktorý pracujú na niečom úplne inom. Vidia to prvýkrát a na nich, na ako keby na zákazníkoch, si vieš tiež zozbierať údaje. Takéto testovanie môže prebiehať napríklad tak, že rozdáš kartičky a necháš ľudí aby oni sami zostavili napríklad menu na stránke. Podľa toho kde sa ktorá položka najčastejšie nachádza, sa dá vytvoriť často pomerne dobre fungujúca navigácia. Môžeš si teda urobiť prvotný návrh, predstaviť ho niekomu a získať k nemu spätnú väzbu. Ideálne je aby spätná väzba bola z viacerých strán, teda dať takýto návrh otestovať viacerým ľuďom externe alebo aj interne. Tieto dáta sa potom zapracujú. Nemusí sa jednať o dokonalý fungujúci produkt ale kľudne o jednoduché skice na papieri. Na základe týchto dát vzniká UI dizajn, ktorý sa kreslí väčšinou už pixel perfect, zapája sa do toho niekedy grafik aby stránka dostala predajný vzhľad. Takýto obrázok ide následne k developerovi ktorý z toho vytvorí funkčnú stránku. UX dizajnér je teda na začiatku ale zároveň potom celý tento projekt sleduje. Ja ako UX dizajnér musím byť stále k dispozícii až kým sa hotový produkt nedostane k zákazníkovi. Musím celý proces kontrolovať, a tiež developer sa na mňa ďalej obracia počas celého procesu. Potom čo sa produkt dostáva ku zákazníkom, robia sa ďalšie výskumy a štatistiky, a na základe nich sa robia prípadne ďalšie zmeny. Nikdy sa nedá vytvoriť perfektne dokonalý UI, najmä ak na sebe jednotlivé služby ktoré sa zákazníkovi ponúkajú závisia. Ak napríklad sa zákazníkovi ponúka jedna služba len v kombinácii s ďalšími službami, napríklad dostane zľavu na telefón len v prípade, že si vezme aj nejakú ďalšiu službu, je často ťažko spraviť UI k dokonalosti. Aké dizajnové metódy pri svojej práci využívaš a ako môže vyzerať taký produkt/výsledok tvojej práce? V mojom prípade môže byť výsledným produktom stránka, webová alebo mobilná aplikácia, ktorá je užívateľsky prístupná. Pre našu firmu ale pracujú aj UX dizajnéri, ktorí musia na základe svojho výskumu prísť na to ako vytvoriť službu vhodnú pre zákazníkov, teda výsledným produktom môže byť v podstate čokoľvek čo má predávať ďalej. Využívam metódy ako brainstorming, skicovanie, prototypovanie. Prototypy sa u nás dosť často využívajú. Vždy keď sa robí UX testovanie, vyskladá sa jednoduchý prototyp stránky a ten sa dáva testovať. Povedal by si že pracuješ skôr samostatne alebo ide prevažne o tímovú prácu? Vždy tímovo. Nikdy z toho nevyjde nič dobré, ak na tom pracuje len jeden človek sám. Nikdy nebude mať jeden človek toľko znalostí ako ľudia okolo. Povedzme, že začnem nastavovať poradie produktov vo webovom rozhraní podľa seba. Potom ale ide okolo mňa kolega ktorý sa vyzná v procesoch v E-shope, ja sa ho spýtam čo si o tom myslí, a on mi vysvetlí, prečo to tak nemôže byť. Takto človek získa úplne nový pohľad, na ktorý by sám neprišiel a takto získava ďalšie informácie, ktoré ďalej do produktu zapracuje. Vždy je dobré sa pýtať. Mávame taktiež brainstormovacie mítingy, ktoré väčšinou zvoláva marketingové oddelenie. Z ich strany prichádzajú nápady na nové produkty a oni nám ich na takýchto mítingoch predstavia. UX dizajnér by mal tvoriť prepojenie medzi marketingom a IT oddelením. Ako vyzerá tvoj bežný pracovný deň? Po príchode do práce si väčšinou prečítam pracovné maily a dopoludnia prebiehajú väčšinou takzvané stand-up mítingy. U nás totiž máme tímy, ktoré pracujú na jednotlivých úlohách, ktoré idú postupne na stránku, a na takomto mítingu tímy predstavia to na čom momentálne pracujú. Ja teda prejdem tieto mítingy a zisťujem čo je kde nové a kde je odo mňa čo treba. Odovzdám tiež úlohy ktoré som mal vypracovať a ešte doobeda sa začínam venovať konkrétnej práci. Okrem toho, že sa sústredím na konkrétne zadanie, som stále vyrušovaný kolegami, ktorý odo mňa niečo potrebujú. Ale to je samozrejme v poriadku, to je tá tímová práca. Okrem toho niekedy prichádzajú počas dňa ďalšie brainstormovacie mítingy. Často keď sa na niečom zaseknem, idem sa na päť minút vyvetrať do parku, kde často dostanem nejaký nový nápad. Čo ťa na tvojej práci najviac baví? Na mojej práci ma najviac baví v podstate to, že mám šancu niečo zmeniť k lepšiemu. Vidím výsledky a mám pocit, že má práca zmysel. A konkrétne mňa na mojej práci baví veľmi aj to samotné dizajnovanie webu. Čo považuješ za najnáročnejšie? Za najnáročnejšie považujem to, skĺbiť všetky nápady a všetky myšlienky, ktoré som zozbieral z každej strany do použiteľného produktu. Keď máš toho plnú hlavu, stále je to ešte len nejakých dvadsať percent informácií. Stále ešte do toho budú vstupovať ďalší ľudia, samozrejme v dobrom. Musíš navnímať kompletne celú logiku a dať tomu nejaký obraz. Akým spôsobom dostávaš spätnú väzbu? Ja dostávam v práci spätnú väzbu na to ako plním ciele. Pravidelne máme nastavovanie cieľov aj s hodnotením. Okrem sebahodnotenia a hodnotenia od môjho nadriadeného ma môže hodnotiť ktokoľvek vo firme. Takto prebieha hodnotenie konkrétne mňa a mojej práce. Čo sa týka produktov, na ne vidím spätnú väzbu vďaka štatistikám predaja. Nemusí vždy ísť o nový produkt, ale len o vylepšenie starého, k väčšej užívateľskej skúsenosti — spokojnosti. To sa potom odráža v tej predajnosti. Ty sám sa ešte dovzdelávaš? Treba sa stále vzdelávať, stále niečo čítať. Ale v rámci UX dizajnu nestačí len čítať o tom, čo je moderným trendom, je nutné o tom komunikovať. Preto je vhodné byť súčasťou nejakej komunity. Ideálne je keď ti zamestnávateľ umožňuje chodiť pravidelne na konferencie, robia sa aj stretnutia UX dizajnérov. Dobré sú na to aj sociálne stránky, kde ľudia často pridajú niečo nové a rozprúdi sa k tomu konverzácia. Takto sa dokážeš naučiť veľa nových vecí a ešte k tomu aj zadarmo. Je niečo dôležité čo si sa o dizajnovom myslení naučil? Dôležité je získať taký iný pohľad. Povedzme, že vždy každý deň keď vychádzaš z domu, prechádzaš okolo stromu s fialovými listami. Ty už ho ani nevidíš, každý deň chodíš okolo neho, nevšímaš si. Ale raz ide proti teba mama s dieťaťom a to dieťa zakričí: „Aha mami, strom s fialovými listami!“ Celý čas bol pred tebou ale až vtedy si ho všimneš. Toto je to čo by mal dizajnér hľadať. Grafik či developer webu vie že potrebuje nejaký strom, nevie ale že potrebuje fialový, ktorý bude práve ten zaujímavý pre zákazníkov. A to by mal vedieť dizajnér je vedieť sa pozrieť na veci inak. Rozhovor s UX/UI dizajnérom Igorom Holkom was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

21. 12. 2019

Design služeb: Rozhovor

Martin Lola, šéf marketingového týmu ve firmě XART a vystudovaný programátor. Něco málo o něm a jeho práci se dozvíte v rozhovoru níže :) Obr 1: Martin LolaTak se nám prosím krátce představ 😊 Jmenuji se Martin Lola, je mi 31 let, jsem ženatý, bydlím zatím v pronájmu. Studoval jsem na programátora na FIT VUT v Brně na bakaláře. Při studiu jsem si našel práci (spíše brigádu) na pozici IT technika v Brně. To jsem poté vyměnil za pozici programátora pro firmu XART ve Velkém Meziříčí a při té jsem si dodělal inženýra v Praze. Na jaké pozici momentálně pracuješ? Aktuálně pracuji na pozici vedoucího marketingového oddělení ve firmě XART. Mám pod sebou 5 lidí, v lednu nastoupí šestý. Starám se o chod týmu, efektivitu a výdělečnost. Společně vytváříme pro klienty strategie, které fungují — není to jen o kampaních, ale i o celkové prezentaci klienta, komunikaci a s tím spojené programování dalších funkčností. Vše musí být propojené. Platí tam to, co se říká o nejslabším článku řetězu. Celkově je mým úkolem to, abychom odváděli dobrou práci a aby klienti viděli smysl v tom, aby s námi spolupracovali. Na nás je, abychom dodali nebo vymysleli nejefektivnější cestu, jak prezentovat a podpořit unikátní vlastnosti klienta od jeho konkurence a tím podpořit jeho prodeje. Jak jsi se ke své práci vlastně dostal? 😊 Původně jsem pracoval jako programátor. Chtěl jsem ale vždy rozumět nejen zadání, ale i tomu, proč je to zadané — a dohledával jsem si informace o tom, jak lépe splnit ten původní požadavek. Hodně často se totiž zadání vytváří špatným procesem. Klient řeší nějaký problém, vymyslí na něj řešení, to zadá nám, agentuře. Programátor (nebo grafik nebo marketér) jej pak zpracuje. To vymyšlené řešení ale nemusí být tím nejlepším, jak vyřešit ten původní problém — klient většinou nemá takový vhled do marketingu, aby to byl schopný vše podchytit. To je úplně normální, každý rozumí svému oboru. A já chtěl rozumět tomu svému. 😊 V podstatě jsem k marketingu dospěl sám přirozeným vývojem, řekli mi, ať si s klientem domluvím změnu zadání sám, což byl takový největší milník v mé práci. Od toho byl už jen krůček k tomu, abych opustil svět programování a vydal se za marketingem, který, jak to vnímám já, stojí nad vším ostatním. Řeším, jak bude vypadat web, jakou bude mít strukturu, jeho připravenost na kampaně různého typu, následné práce s propagací, výkonnostní i brandový marketing.. Vlastně cokoliv týkající se online světa, co pomůže tomu původnímu záměru, o kterém jsem mluvil předtím 😊 Je to mezioborová pozice mezi marketingem, obchodem, psychologií a programováním. A to mi vyhovuje. 😊 Co jsi studoval? Studoval jsem obecnou informatiku na FIT VUT v Brně s bakalářem, poté na BIVŠ v Praze. Předtím gympl. V Praze bylo studium zaměřené na manažerskou informatiku. Připravila tě Vysoká škola na práci, kterou děláš? Výšku vnímám jako takový start, kde ti ukáží, jak by ses měla k problémům stavět. Jestli ti při tom zůstane něco vědomostního v hlavě, tím líp. 😊 V tomhle mě škola rozhodně připravila — obě dvě, každá z jiného hlediska a nemůžu říct, která líp. Z VUT mám v hlavě širokou znalost jednotlivých IT systémů, postupů, a tak dál. Z Prahy mám zase mezioborové přesahy a náhledy, jak na práci s lidmi. V čem ti bylo vzdělání největším přínosem? Nikdo mě nikdy neopije rohlíkem. 😊 Kritické myšlení, které aplikuji na vše, nehledě na obor. Jaká je to tvoje každodenní náplň? To se hrozně mění, skoro bych řekl holka pro všechno. Já přímo už nic moc nerealizuji, spíše konzultuji s ostatními a snažím se mluvit do směrů, kterým se projekty realizují a průběžně to konfrontovat s různými pohledy. V pondělí jsou porady s vedením, v úterý rozvojové porady, středy většinou schůzky, čtvrtek mám provozní porady a pátky doháním, co se nestihlo. 😊 Vedu si podrobnou statistiku, čemu věnujeme čas a co se vyplácí, konfrontuji kolegy s výsledky jejich snažení a společně hledáme řešení. Mojí náplní je cokoliv, co vede ke zlepšení, a vlastně mi je jedno, co to ve výsledku je. 😊 Co tě na tvé práci baví? Určitě rozmanitost. V předchozích pozicích jsem se hodně nudil, když jsem se je naučil. Teď mi nuda rozhodně nehrozí. 😊 Co ti přijde na tvé práce nejtěžší? Udržet si kontext, záměr a taky selský rozum. Kontext proto, že musíš vždy jakéhokoli návrhy a realizace hodnotit v širším záběru. Kampaň funguje a nemáte obchodní výsledky? Pojďme si tedy zanalyzovat, proč to tak je a neřešme teď dojmy, třeba jestli tam bylo zelené nebo modré tlačítko. Záměr proto, že jednou kampaní to nekončí — musí se pracovat vždy s více nástroji. A selský rozum se hodí vždy. 😊 Máš možnost se dále v práci rozvíjet? Ano, od vedení mám podporu zkoumat cokoli, co nám pomůže, nehledě na obor. A poté to zrealizovat. Cítíš nějakou proměnu profese do budoucna? Určitě, začíná to dělat kdejaký šumař nebo influencer. Takovou špičku čekám cca do 5 let, ono se to pak zase pročistí, když si lidi uvědomí, že marketing není jen o vytvoření příspěvku na Facebooku a kliknout na tlačítko „propagovat“. Druhou změnou je zapojení umělé inteligence pro vyhodnocování a řízení. To už si ale také vyvíjíme. Celkově zde tedy proměnu profese jako takové nevidím, jen změnu nástrojů, kterými se dosáhne výsledku. Máš při svém designu služeb něco specifického? Nemyslím si. Jsme asi největší na Vysočině a snažíme se to dělat pořádně, ale to řekne asi každá druhá firma. 😊 Co pro tebe byla doposud největší výzva ve tvé profesi? Z mých prezentací to byla čtyřhodinová prezentace na kraji Vysočina, kde jsem prezentoval 5 náměstkům a budoucímu poslanci. To bylo náročné, byla tam velká znalostní propast — od klientů, kteří chtějí prodat na svém eshopu jsem prezentoval turistický portál politikům, kteří mají úplně jiné záměry. Dopadlo to dobře. 😊 Teď aktuálně je pro mě výzvou vedení týmu a zajišťování, aby vše fungovalo. V poslední době jsem už plně zavedl principy scrumu do pracovní náplně, což jsou agilní metody řízení. Lidi se míň hádají a více pracují. :-D Co děláš pro to, aby tvoje práce nebyla monotónní? Já pro to aktivně asi nedělám nic, mění se sama o sobě. Jak předcházíš tomu, aby tebou vytvořené stránky nebyly pořád stejné? Každý klient je úplně jiný a z toho vychází také podoba stránek. Vlastně je jedno i to, když třeba klienti mají stejný obor. Nikdy totiž není stejné všechno — jeden se třeba zaměřuje na speciality, druhý na sériovou výrobu. Liší se lokalitou, ta má své zvyklosti, vlastnostmi zákazníků atd. Největším úkolem je najít USP a cílovku klienta, pak už je vyhráno. 😊 USP (unique selling proposition, unikátní prodejní argument )— Myšlenka USP je velmi jednoduchá: je to (racionálně znějící) důvod, proč by si měli lidé koupit zrovna váš produkt (zahrnuje výrobek i službu). Pracuješ přímo s uživatelem nebo s dodavatelem zakázky? Většinou komunikuji s šéfy firem, nebo s jejich vedoucími marketingového oddělení. S uživateli webu samozřejmě pracuji také, ale v drtivě většině ve formě statistik, je to tak nejefektivnější. Sleduji, jací lidé s jakými vlastnostmi reagují na reklamy pozitivně, jak se chovají na webu, jestli kupují nebo jen sbírají informace.. s dobře nastavenými cíli je pak statistika k nezaplacení. 😊 Provádíte u nově vytvářených stránek nějaké testování? Ano, stránky podléhají mnoha standardizovaným testům. Mobilní zobrazení, přístupnost webu, splněné standardy, funkčnost, atd. Jak se staráš o motivaci svých lidí? Snažím se v nich podporovat šílené stránky jejich osobnosti. 😊 Vytvořit takové prostředí, ve kterém se cítí fajn a zvládnou reagovat na každodenní pracovní stresy. Ty stresy chodí od klientů, vyvažujeme to stabilitou interních procesů a pracích na rozvoji, nových technologií, tématech. Máme zavedený finanční motivační systém, benefity. Vlastně je mi jedno, kdo a jak do práce chodí nebo ne, když jsou tam výsledky, nefláká porady a ostatní s ním nepotřebují konzultovat. 😊 Do motivace zařadím i to, že když se objeví někde nějaké průměrové výsledky, naše kampaně a výsledky jsou řádově lepší.. Děláme to prostě dobře. :D Jaké jsou tvoje zájmy? Z nich mi zbylo už jen kolo. :( Děkuji moc Martinovi za rozhovor! Obrázek LOLA, Martin. In: Facebook [online]. 2.11.2010 [cit. 2019–12–20]. Dostupné z: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1335021634935&set=a.1279569408664&type=3&theater Design služeb: Rozhovor was originally published in DESIGN KISK on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.